Geoturistická naučná stezka 1

Geoturistická naučná stezka 1

Nedvědice

Vážení návštěvníci vítáme Vás na geoturistické naučné stezce, která je charakterizovaná motem: „Nahlédnutí do zákoutí krajiny poznamenané bývalou těžbou.“ Chtěli bychom Vám zprostředkovat pohled jak se do krajiny začleňují území, které byly ovlivněny těžbou. Ale nejen to, dozvíte se i spoustu zajímavých informací o místní přírodě a historii. Zavedeme Vás na místa s atraktivními výhledy na okolní krajinu. Přejeme příjemnou zábavu a relaxaci Tato oblast je krajem hledání a nacházení. Nejsou tu štíty hor vztyčené proti nebi jako boží rozhledny. Nejsou tu jezera, šumění moře a bizardní výtvory přírody, které vás z dálky a na první pohled upoutají. Není snadné být turistou tohoto kraje. Nestačí se jen dívat, ale musí se jít a kousek po kousku odkrývat to, co je tak snadné minout. Daleké výhledy z nenápadných návrší, na která je snadné vystoupit, avšak nalézt je, bývá těžší. Hrad nad řekou, zříceniny na kopcích, staleté stromy a všude kolem historie. Popis trasy Po této úvodní informační tabuli následují zastavení u nedědických lomů nacházející se na okraji obce Nedvědice. Dále pak vyhlídka Maria Laube, pernštejnské lomy, lokalita Věžná, vyhlídkové místo Zadní končiny, Rožná- Hradisko, Rožná-výhled na uranové doly. Celková délka naučné stezky je přibližně 13 km a prochází katastrálním územím Nedvědice, Pernštejn, Věžná, Střítež, Jabloňov a Rožná. Nejnižším bodem trasy jsou a to nedědické lomy v 350 m.n.m. a nejvýše položené místo je konečná zastávka Rožná- vyhlídka na uranové doly v 523 m.n.m. Převýšení tedy činí 173 m. Většina trasy vede po lesních cestách a obtížnost stezky je středně těžká.. Turistická mapa okolí

Historie Nedvědice

Geomorfologické poměry

Nedvědická vrchovina

Systém Hercynský Subsystém Hercynská pohoří Provincie Česká vysočina Subprovincie Česko-moravská Oblast Hornosvratecká vrchovina Celek Nedvědická vrchovina

Je nejčlenitější částí Českomoravské vrchoviny. Geologický podklad půd tvoří především horniny krystalinika prvohorního stáří kyselého materiálu, s nedostatkem všech živin, která většinou omezuje hloubku půdního profilu. Typické jsou vysoké hřbety a hluboké údolí Svratky a Nedvědičky, ve kterých výškový rozdíl dosahuje téměř 300 metrů.

Nejstarší písemná zmínkou o Nedvědici pochází z roku 1350, ale její existence lze předpokládat už v roce 1285, kdy se kroniky poprvé zmiňují o hradě Pernštejnu. Protože Nedvědice vznikla jako podhradí sídla pernštejnských pánů není se čemu divit že historie jde ruku v ruce s dějinami hradu.Výrazně se pak Nedvědice a především hrad Pernštejn zapsala do dějin v průběhu Třicetileté války, konkrétně roku 1645, kdy se pouze stočlenná posádka hradu dokázala ubránit téměř 6 tisícům švédských vojáků. Od 10. října 2006 nabyla Nedvědice status městys.

Geologická mapa


Nedvědické lomy

Nacházíte se na druhé zastávce geoturistické naučné stezky s názvem Nedědické lomy. Jedná se o dva exkurzní lomy na mramor a na rulu. mramorový lom Mramorový lom v Nedvědici je významným nalezištěm nerostů typických pro kontaktně a regionálně metamorfované vápence a skarny. Čočkovité těleso mramoru(tzv. nedvědické mramory) zde tvoří asi 2 km dlouhé a až 30 m mocné obloukovité protáhlé těleso, často porušené příčnou tektonikou. Mramory jsou uloženy v ortorulách (svorových rulách, v nadloží bývají zastoupeny pyroxenické ruly). Modrý mramor vyskytující se běžně na této lokalitě, je v rámci ČR ojedinělý a může být porovnáván s několika dalšími světovými výskyty modrých mramorů obdobné geneze. Historie těžby

nedvědický modrých mramorů

Počátky těžby mramorů a jejich opracováni na Nedvědicku bezesporu souvisí se stavbou hradu Pernštejna, který je často nazýván hradem „mramorovým“. Pro hrad byly využívány především poměrně velké bloky těžené v „Hradním lomu“ u Smrčku. V polovině 16. století již byly v provozu lomy u Nedvědice. Z tohoto období pochází i nejvýznamnější památka postavena z nedědického mramoru – doubravnický kostel Povýšeni svatého Kříže (1535- 1557), který je označován jako „mramorový chrám“. Zájem o nedvědický mramor byl i v 17. a 18. století, kdy je používán na výzdobu řady staveb v Brně i Vídni. Po roce 1900 dále narůstala těžba v nedědických lomech. Pracovalo v nich tehdy 60 kameníků a vytěženy mramor ručně zpracovávalo 40 pracovníků. Až do I. Světové války bylo kamenictví pokládáno za jedno z nejvýnosnějších povoláni a odborní pracovnici byli dobře placeni. V šedesátých letech minulého století skončila mramorová historie Nedvědice úplně. Nedvědický mramor byl například dodáván na podlahové dlažby pro velké brněnské kostely. Jako nejstarší je uváděna mramorová dlažba v kostele sv. Maří Magdaleny na dnešní Masarykově ulici, později dlažba minoritského kostela a původní šachovnicová dlažba katedrálního kostela sv. Petra a Pavla na Petrově z roku 1767, která byla až v letech 1991 – 1992 nahrazena zahraničním mramorem. Z nedvědického mramoru je i část „Moroveho sloupu“ na náměstí Svobody z roku 1679 nebo vstupní portál Kartuziánského kláštera v Králově Poli. Mnoho velkých pomníků z nedvědického mramoru včetně pomníků vojenských je na Ústředním a Židovském hřbitově v Brně. Jinak na další drobné stavby můžete narazit po putování místním okolím, protože většina božích muk nebo pomníku v okolí vznikla právě v nedvědickém mramorovém lomu. Speciálně byl využíván modry mramor na drobné dekorativní předměty jako těžítka, stojánky na fotografie a podobně. rulový lom

doubravnický kostel Povýšeni svatého Kříže

Jedná se o opuštěný stěnový lom, v němž jsou odkryty migmatity svrateckého krystalinika. Leukokrální migmatity vystupující na lokalitě mají šedohnědou až růžově hnědou barvu. Jsou středně zrnité – makroskopicky v nich lze rozlišit zrna křemene a živce a drobné lupínky muskovitu a biotitu. Obzvláště ve světlejších partiích bývají přítomny černé složky turmalínu ( o délce až 3 cm).


Vyhlídka Maria Laube

Podle dostupných informací nechal postavit na tomto místě původní altán hrabě mistrovský. První opravu provedl mistr tesař Josef Míček z nedalekého Smrčku někdy začátkem 30. let 20. století. Mařenčino loubí ( dosud často užívaný název Maria Laube z dob, kdy němčina byla u nás více užívaná) bývalo cílem turistů i tuláků, výletníků i milenců, návštěvníků hradu Pernštejna. Altán postupně chátral, koncem 20. století zde byli jen zbytky dřevěné konstrukce. V roce 2000 proběhla rekonstrukce altánku zaměstnanci Lesů České republiky. Popis výhledu hrad Pernštejn Patří mezi nejznámější a historicky nejhodnotnější památky v republice. Je to výjimečně zachovalý, mohutný a rozsáhlý hrad s gotickým jádrem, renesančně upravený. Původní podoba ze 13. století je překryta přestavbami z 15. a 16. století, v období největší slávy rodu pánů z Pernštejna. hradní zahrady Parková úprava v blízkosti hradu Pernštejna zahrnuje území na jižním svahu hradního kopce a navazující rovinnou část směrem k říčce Nedvědičce, dosud vymezené historickým oplocením. Park dosáhl svého vrcholu kolem roku 1805. Původní kompozice zahrad byla v barokním stylu. Byla členěna tématicky do tří částí. Terasová část probíhá v západní části svahu Rovinná část se nachází v údolí řeky Nedvědičky pod hradem. Hlavní část tvořila parková úprava a bazén s velkým bazénem (tzv. rybníkem). Další část byla volně komponovaná zahrada. Nacházela se na jižním svahu pod hradem.Základní kompozicí tvoří volně rozprostřená síť cest, navazující na komunikace terasové zahrady.

Předpokládaný vzhled hradu ve středověku

řeka Nedvědička Řeka Nedvědička pramení u Zubří ve výšce 710 m.n.m.,ústí zprava do Svratky v Nedvědici v 320 m.n.m. Plocha povodí je 85,4 km2. Délka toku je 28,6 km..Vodohospodářsky významný tok, pstruhová voda po celém toku, chráněná horní část toku na území CHKO Žďárské vrchy. Čistota vody III. Třída.

osada Pernštejn Osada vznikla na panské půdě pod stejnojmenným hradem v 18. století jako tzv. podzámčí, k němuž patřil mlýn s pilou, pivovar, palírna a bělidlo. Cennou památkou na je most trámové konstrukce přes řeku Nedvědičku krytý šindelem. V okolí obce se těžila železná ruda. Od roku 1960 je Pernštejn místní částí obce Nedvědice. Pláň v Sejřku odkud byal hrad ostřelován v třicetileté válce Švédy Do dějin třicetileté války vešla mimo jiné události i úspěšná obrana hradu Pernštejna před Švédy ve čtrnáctidenním boji od 7. do 21. května 1645. Téměř 6000 švédských vojáků dorazilo do Nedvědice a 7. května zahájili obléhání hradu, jehož stočlenná posádka se jim postavila na odpor. Nepomohlo vyjednávání ani hrozby, neúspěšný byl i první útok. Dne 12. května přivezli Švédové děla a začali hrad odstřelovat. Celkem prý padlo 390 ran. Střely poškodily střechy i zdivo, posádka však odolala. 21. května Švédové od hradu odtáhli a více se v okolí neukázali. Obranu hradu vedl regent pernštejnského panství Mikuláš Fleišinger, někdy psaný též Fleškin, z Auerspachu. Železnice: „stará Tišnovka“ Jedná se o jednokolejovou železnici jdoucí z Tišnova přes Nedvědici - Rožnou - Bystřice nad Pernštejnem – Nové Město na Moravě – Žďár nad Sázavou zvaná též jako „stará Tišnovka“.Dopravu touto „lokálkou“ prožijete úžasný zážitek z romantické projížďky plné nádherných výhledů do malebné krajině, kterou tvoří ostře zaříznuté údolí řeky Svratky a Nedvědičky, pohled na gotický hrad Pernštejn a přírodní krásy kolem Bystřice nad Pernštejnem a Nového Města na Moravě.


Pernštejnské lomy

Pernštejn je rovněž jednou ze starých důlních lokalit. Pernštejnský Fe-skarn a primární zóny bohaté magnetitem byly v minulosti těženy jako Fe-rudy a zpracovávány ve štěpánovských hutích ( společně s obdobnými rudami z ložisek u Věchnova, Rožné, Víru, Štěpánova nad Svratkou, Mníchova a Bystřice nad Pernštejnem. Na Pernštejně se těžily Ferudy údajně už ve 14-15. století a také v druhé polovině 16. století, (nejstarší zpráva pochází z roku 1588), bližší údaje jsou až z poloviny 19. století. Po kutacích pracích i po těžbě, která skončila v roce 1876, se zachovaly zavalené štoly i haldy. Poslední pokusy skončily negativně v roce 1925. V místě dolů v 60. letech minulého století zde pracovaly dva kamenolomy na štěrk, které pozůstatky po dolování téměř zničily. Skarn je kontaktní metamorfovaná hornina vyznačující se různou hrubostí zrna. Jedná se o křemičitanovou horninu bohaté vápníkem a železem, na jejímž vzniku se podílí přeměna uhličitanových hornin. Tvoří je minerály jako např. granát (andradit), pyroxen a často též magnetit a hornina má tedy tmavou barvu.

Pernštejnský skarn Pernštejnský skarn a horniny v jejich bezprostředním okolí jsou součástí svrateckého krystalinika. Pro území je charakteristické střídání souvislých nebo vykliňujících subparalelních pásů svorů, rul, biotit-muskovitových rul až migmatitů, ortorul a biotitových rul, které obsahují vložky skarnů, amfibolitů, kvarcitů a krystalických vápenců. Skarnové těleso obsahuje různé typy skarnových hornin obklopených biotitovými rulami a granát-biotitovými svory. Magnetitový skarn tvoří polohu na bázi křemen-granátového skarnu. Nejběžnějšími skarnovými typy je granátpyroxenový skarn (místy s magnetitem) s přechody do pyroxenového skarnu, pyroxenový skarn s magnetitem a granát-amfibolový skarn.

V průběhu následujícího lesního úseku narazíte na zajímavé kamenné útvary jako jsou: Mrazové sruby Mrazové sruby – do svislých puklin v hornině prosakovala voda a s příchodem mrazů sem zanesená jemná hmota působila tlakem a nadzvedávala bloky. Docházelo k rozpadu celých stěn bloků a k vzniku tzv. mrazového srubu a nahromaděný suťový materiál v jeho blízkosti. Zvětrávanou horninou je v tomto případě ortorula.

Terasy a kamenné zítky Terasy nacházející se uprostřed lesních prostorů, svědčí o tom, že tyto pozemky byly v historii využívány především jako zemědělské plochy. Kamenné zítky vznikly vynášením kamene a balvanů z polí. Jsou tedy dokladem způsobu života a využívání půdy dřívějších obyvatel.


Věžná

Na této zastávce Vám bude představen nečinný hadcový lom, pegmatitové těleso a Skalka,což je průzkumná štola možného skladu vyhořelého jaderného odpadu. Nečinný hadcový lom Nečinný lom založený v serpentinitovém tělese ve Věžné u Nedvědice je jednoetážový lom. Těžba zde probíhala již v období před druhou světovou válkou a ukončena byla v polovině 60. let minulého století. Těžená surovina se drtila poblíž Nedvědice a ze získané drti se vyráběla dlažba. Serpentinit lokality Serpentinitové těleso eliptického tvaru leží na hranici mezi strážeckým moldanubikem a svrateckým krystalinikem. V lomu můžeme studovat serpentinity tmavě šedočerné barvy, které mají typickou mřížovitou mikrostrukturu. Skládají se z minerálů serpentinové skupiny (kolem 90 obj. %) a ortopyroxenu (dříve bronzit), který tvoří porfyroblasty velké až 2 cm. Běžnou akcesorií je magnetit. Pukliny a poruchové zóny jsou hojně vyplněny produkty druhotných přeměn hadce - směsí chloritu a amfibolu aktinolitového typu

Pegmatidové těleso Jedná se o žíly desilikovaných pegmatitů, které prorážejí serpentinitové těleso a jsou známé pestrou mineralizací. Vystupují na dvou lokalitách. Asi 100 m východně od hadcového lomu nad železniční tratí a v hadcovém lomu vlevo od silnice z Věžné do Nedvědice. Na pegmatitovém tělese blíže k hadcovému lomu, označovaném většinou jako Věžná I. to byly zejména turmalíny (skoryl, dravit, vzácně elbaity), rutil, cordierit, apatit, beryl a další. V druhém pegmatitovém tělese, označovaném jako Věžná II., se vyskytla obdobná mineralizace. Jako nový minerál byl z žíly ve Věžné popsán stibiobetafit. Popsal jej P. Černý(1979).

Skalka: průzkumná štola možného skladu vyhořelého jaderného odpadu Dosud byla vyražena 450 m dlouhá přístupová štola, 300 m dlouhá štola průzkumná a prováděny polní a laboratorní zkoušky a testy. Režimní pozorování ve štole i v jejím okolí neustále pokračují. Centrální sklad vyhořelého jaderného paliva Skalka je umístěn v horninovém masivu, tvořeném metamorfovanými krystalickými horninami strážeckého moldanubika. Masiv Skalky je tektonicky stabilní. K výhodám umístění kontejnerů do podzemí patří zejména odolnost takové stavby vůči okolním přírodním vlivům, její vysoká životnost umožňující bezpečné skladování kontejnerů. Projektové řešení skladu předpokládá umístění cca 2900 t paliva. Doprava do skladu by byla zajišťována po železnici speciálním vagónem. Pokud se ukáže, že podmínky vhodné nejsou, bude stavební areál uveden do původního stavu, rekultivován a odlesněné plochy budou znovu zalesněny.


Vyhlídka Zadní končiny Na této zastávce Vám seznámíme s přírodou tohoto okolí

Přírodní park Svratecká hornatina Stezka prochází hranicí přírodního parku Svratecká hornatina, který byl vyhlášen v roce 1996. Park se rozkládá po obou stranách hlubokého údolí Svratky. Celková rozloha činí 365 km2. Přírodní park se zřizuje za účelem ochrany krajinného rázu, kterým je zejména přírodní, kulturní, a historická charakteristika vymezeného území s vysokými biologickými a estetickými hodnotami. Posláním parku je zachovat a podpořit přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajiny s optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě, což předpokládá uchování trvalých travních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesů zpevněných pásy křovin, včetně výstavků na hraničních liniích, současně s dobrou produkční a krajinotvornou funkcí. Jeho reliéf patří k nejčlenitějším částem Českomoravské vrchoviny. Leží v rozmezí nadmořských výšek 255 až 774,3 m. Ráz členité vrchoviny až hornatiny určují hluboce zaříznutá údolí Svratky a jejích přítoků. Zejména právě řeka Nedvědička.

charakteristika území Oblast je většinou zalesněná a intenzita zemědělské výroby je podprůměrná (bramborářsko obilnářská oblast). Z fytogeografického hlediska se začleňuje území do oblasti mezofytika, obvodu Českomoravské mezofytikum, Moravské podhůří vysočiny (Slavík, 1988). Území je charakteristické mírně členitým reliéfem s hluboce zaříznutými údolími vodních toků, velmi strmými, pomístně skalnatými svahy a úzkou nivou. Geologický podklad půd tvoří především horniny krystalinika prvohorního stáří kyselého materiálu, s nedostatkem všech živin, která většinou omezuje hloubku půdního profilu. Pro území je typické střídání bioty 2. až 5. vegetačního stupně Českomoravské vrchoviny. Potenciální vegetaci tvoří květnaté bučiny, v údolích dubohabrové háje a acidofilní doubravy. Území má velkou diverzitu. V převažujících kulturních smrčinách jsou dosud hojné menší celky bučin a suťových lesů, typická jsou travnatá lada. Povrch se celkově sklání od severu k jihu. Reliéf má převážně charakter členité vrchoviny. Převážná část území leží dle Quitta (1975)v oblasti mírně teplé MT3. V celém území se projevuje gradient, když s klesající výškou od severu k jihu klesají srážky a rostou teploty. Srážky jsou v území poměrně nízké, neboť bioregion leží ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny. Celková roční teplota se pohybuje kolem 7°C. V letních měsících kolem 20°C a v zimních okolo –4°C. Oblast leží ve srážkovém pásmu od 600 mm do 680 mm. Počet letních dnů se odhaduje na 20 – 40, počet mrazových dní 120 – 140.

Geoturistická naučná stezka Rožná – Hradisko

7 Historie

Za dávných časů lidé říkali, že když pasák na kopci po krávě hodil kamenem, měl ten kámen větší cenu než kráva celá. Hradisko je nalezištěm vzácných nerostů a v mnoha mineralogických příručkách se o nich často hovoří. Roku 1785 zde inženýr Karel Ručínský objevil lepidolit, rubellit (růžový turmalin) a další vzácnější horniny. Dřívější obyvatelé vesnic neměli představu o možné ceně obyčejných barevných kamínků, jak jim říkali. Ale byli jiní, kteří cenu těchto nerostů znali a také ji pro sebe využívali.Zůstávalo hádankou, zda i nitro Hradiska neobsahuje další cenné nerosty. Za druhé světové války se pokusili Němci, tuto tajenku rozluštit. Věděli o vzácném nerostu lepidolitu, věděli i o jeho významu v chemickém průmyslu. Na boku Hradiska byla otevřena štola dlouhá 130 metrů, široká asi dva metry a vysoká kolem 180 centimetrů. Dále byly raženy boční štoly v délce 60 metrů, asi 100 metrů od vchodu. V bočních štolách pak ještě proražena kolmá šachta na povrch 42 metrů dlouhá. Těžilo se asi 10 měsíců a výsledek byl nepatrný – jenom asi 50 kg lepidolitu. To byl důkaz o malé produktivitě dolování.

Pověsti V dávných dobách na kopci Hradisko býval údajně dřevěný hrad, obehnaný kamennými a dřevěnými valy. Věrohodné zprávy o něm však nejsou. Koluje pověst, že původní štola vedla z Hradiska až na hrad Pernštejn a byla takto jednou z únikových chodeb z mocného hradu v případě obležení. Ale opět o tom chybí seriozní doklad, pamětníků není a štola je už dávno zavalená. Přesto nepřímé důkazy nálezů z vykopávek svědčí o těchto možnostech – například stará popelnice, zbytek železného kopí a jiné památky, které jsou uložené v muzeu v Brně

charakteristika lokality Těleso Li-pegmatitu je uloženo v horninách strážeckého moldanubika, podél kontaktu se svrateckým krystalinikem. Horniny strážeckého moldanubika jsou v okolí žíly reprezentovány biotitovými pararulami s hojnými vložkami amfibolových rul. Zastoupeny jsou i leukokratní ruly, drobná tělesa hadců, čočky amfibolitů a vzácně kvarcity s turmalinem. Na katastrech Rožná, Zlatkov a Josefov bylo zatím určeno 175 nerostných druhů a variet. Vrch Hradisko má těchto nerostů 79, jde tedy o jednu z nejvýznamnějších mineralogických lokalit na Moravě. Z celkových 175 nerostů je 17 uranových, ale vyskytují se tu i zlato a stříbro a 28 druhů drahých kamenů. Z vzácných nerostů se jedná především o lepidolit a turmalín, dále opál, topas, beryl, triplit, zirkon, hematit, pyrit. V roce 1785 byl právě zde objeven a roku 1792 popsán jako nový minerál lepidolit. Lepidolit zde byl těžen již od počátku 18. století. V současné době je těleso odkryté starým lomem, typické ukázky minerálů lze sbírat na poměrně rozsáhlých haldách v okolí lomu. Z Rožné pochází největší nalezený krystal v Česku. Jedná se o heliodor, což je druh berylu, který zde našel v roce 1990 Václav Stoupal. Krystal měří 63 x 43 mm.


Vyhlídka na uranové doly

V roce 1954 zahájil svou práci geologický průzkum a za dva roky bylo nalezeno na území od Rozsoch po Dolní Rožínku a Bukov jedno z našich největších uranových ložisek, ROŽNÁ (dlouhé 7 km, široké 0,8 km a přes 1000 m hluboké). V roce 1957 na něm byl otevřen důl Rožná I (Karel Havlíček Borovský), od roku 1959 Rožná II (Jasansamostatně od roku 1963) a od roku 1962 Rožná III, která se stala nejhlubší šachtou na Moravě. V rámci průzkumu a těžby ložiska bylo v rudním poli Rožná - Rozsochy vyhloubeno 13 průzkumných šachtic, 7 těžních a 2 větrací jámy a vyraženy tři průzkumné štoly. Celková délka horizontálních důlních děl je 515 km a nejhlubší místo dosažené důlními pracemi leží 702,4 m pod úrovní hladiny Jaderského moře. Dnes jsou zdejší uranové doly jedinými činnými v Evropě! Uran Uran je radioaktivní chemický prvek, kov, patří mezi aktinoidy. V roce 1789 objevil prvek Martin Heinrich Klaproth. Prvek byl pojmenován podle tehdy nově objevené planety Uran. V čistém stavu je uran stříbrobílý kov, který na vzduchu pozvolna nabíhá – pokrývá se vrstvou oxidů. V roce 1896 zjistil Henri Becquerel, že uran je radioaktivní. Pro účely jaderného průmyslu se uran začal využívat až během druhé světové války respektive až po ní. Prostřednictvím jaderného reaktoru byl poprvé vyroben proud 20. prosince 1951, první jaderná elektrárna byla zprovozněna v Obinsku v SSSR v roce 1954.

uranová ruda smolinec

Úprava uranové rudy Uranová ruda je surovina nemůže být použita ve stavu, v jakém byla vytěžena. Uranová ruda musí být upravena na surovinu, která má vysoký obsah uranu a téměř žádný podíl hlušiny. Tuto podmínku plně zabezpečuje chemická úprava. Na chemické úpravně uranových rud v Dolní Rožínce se taková úprava provádí od roku 1969. Uran má tu dobrou vlastnost, že je z uranové rudy poměrně velmi snadno vyluhovatelný, nejlépe roztokem kyseliny sírové nebo sodnými roztoky. Chemická úpravna v Dolní Rožínce využívá jako loužícího činidla roztoku sody a výsledným produktem úpravy je žlutý prášek - diuranát amonný (NH4)2U207, s obsahem uranu nad 70 %. Tento uran potom slouží k výrobě palivových článků pro jadernou elektrárnu Dukovany.

Odkaliště Odkaliště K1 o ploše 62,75 ha se celé nachází v katastru území Rožná, odkalištěm K2, které zabírá plochu 27,43 ha leží na katastrální hranice mezi Rožnou a Zlatkovem. Dříve harmonická zemědělsko-lesní krajina zde byla silně změněna až zdevastována desítky let trvající těžební a úpravárenskou činností. Výrazně postižen byl zejména reliéf a vegetační kryt. Odkaliště K1 má celkovou maximální výšku hrázového systému 53 metrů, která bude při rekultivaci snížena. Odkaliště K2 má dvě hráze, jednu o výšce 18 metrů a druhou o výšce 33 metrů. Odkaliště vyloužené uranové rudy nepochybně představují cizorodý prvek v krajině, který ohrožuje okolí radioaktivitou, prašností, průsaky kontaminovaných vod.

upravená uranová ruda

Užitečné odkazy Turistické informace:http://www.bystricko.cz http://www.bystricenp.cz http://www.nedvedice.cz/ http://e-vysočina.cz Informace o počasí: http://meteopress.cz

Vítáme Vás v oblasti, která spadá jak do mikroregionu Bystřicko, tak mikroregionu Pernštejnsko, která je známá svou nevšední drsnou krásou. Zaoblené vrcholky, porostlé bujnými porosty lesů lemují obzor, tu a tam je vystřídají obnažená skaliska podtrhující divoký ráz naší přírody. V hluboce zaříznutých údolích se vinou šumící bystřiny. Louky a pole obklopují malé vesnice, roztroušené v krajině. Oblast spadá do přírodního parku Svratecká hornatina.

Vítáme Vás na geoturistické naučné stezce, která je charakterizovaná motem : Nahlédnutí do zákoutí krajiny poznamenané bývalou těžbou. Budete poznávat místa, která byla ovlivněna těžbou a jsou z geologického hlediska významná. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí nejen o vybraných lokalitách, ale i o jiných pozoruhodnostech v okolí.

Vlaky, autobusy:

http://jizdnirady.cz

Geoturistická naučná stezka

Stručný popis naučné stezky Začátek stezky je informační cedule na nádraží v Nedvědici. Trasa pak dále pokračuje na zastávku nedědické lomy, která se nachází se na okraji obce Nedvědice. Dále následují zastávky vyhlídka Maria Laube, pernštejnské lomy, lokalita Věžná, vyhlídkové místo Zadní končiny, RožnáHradisko, Rožná-vyhlídka na uranové doly.Celková délka naučné stezky je 13 km a prochází katastrálním územím Nedvědice, Pernštejn, Věžná, Střítež, Jabloňov a Rožná. Nejnižším bodem trasy jsou a to nedědické lomy v 350 m.n.m. a nejvýše položené místo je konečná zastávka Rožná- vyhlídka na uranové doly v 523 m.n.m. Převýšení tedy činí 173 m.

Užitečné odkazy Turistické informace:http://www.bystricko.cz http://www.bystricenp.cz http://www.nedvedice.cz/ http://e-vysočina.cz Informace o počasí: http://meteopress.cz

Vítáme Vás v oblasti, která spadá jak do mikroregionu Bystřicko, tak mikroregionu Pernštejnsko, která je známá svou nevšední drsnou krásou. A také Vás vítáme na geoturistické naučné stezce, která je charakterizovaná motem : Nahlédnutí do zákoutí krajiny poznamenané bývalou těžbou. Budete poznávat místa, která byla ovlivněna těžbou a jsou z geologického hlediska významná. Cyklistická geoturistická naučná trasa začíná před budovou úpravny vod Švařec, kde navazuje na poslední zastávku vodohospodářské naučné stezky. Z tohoto místa vede dále přes obce Štěpánov nad Svratkou, Nedvědice, Věžná, Rožná, Dolní Rožínka až do Bystřice nad Pernštejnem. Celková délka trasy je 32,6 km a vede převážně po silničních komunikacích II. a III. třídy. Nejnižší bod trasy leží v nadmořské výšce 320 m a nejvýše položené místo je v 574 m.n.m. Převýšení tedy činí 244 m. Náročnost je hodnocena 2. stupněm obtížnosti.

Vlaky, autobusy:

http://jizdnirady.cz

Geoturistická naučná cyklotrasa

Úpravna vod Švařec je součástí vodohospodářského díla Vírský oblastní vodovod, který zásobuje kvalitní pitnou vodou celou brněnskou aglomeraci i širší okolí trasy vodovodu Štěpánovský rudní revír: Dolovali se zde stříbrné, olověné a měděné rudy. Nejstarší zprávy o zdejším dolování pocházejí ze středověku, další rozsáhlé práce jsou kladeny do 18. století. Kaple Nesvětější Trojice: Ve Švařci, při silnici k Brťoví, můžete obdivovat kapli Nejsvětější Trojice, kterou si vystavěli zbožní horníci jako typickou ukázku lidové architektury. Vysoká skála: Necelý kilometr za Štěpánovem se při silnici na Boskovice tyčí do výšky přibližně padesáti metrů kolmá skalní stěna - Vysoká skála. Na památku prvního výstupu nechal hrabě Mitrovský ve štěpánovských železárnách odlít velký kříž a vztyčil jej na vrcholu skály.

Nedědické lomy: Historicky významný mramorový lom a opuštěný stěnový rulový lom Hrad Pernštejn: Patří mezi nejznámější a historicky nejhodnotnější památky v republice. Je to výjimečně zachovalý, mohutný a rozsáhlý hrad s gotickým jádrem, renesančně upravený. Pernštejnské lomy: Pernštejn je rovněž jednou ze starých důlních lokalit. Pernštejnský Fe-skarn a primární zóny bohaté magnetitem byly v minulosti těženy jako Ferudy. Věžná: Součástí této lokality je hadcový lom, pegmatitové těleso, průzkumná štola Skalka, která měla sloužit jako sklad vyhořelého jaderného paliva. Rožná-Hradisko: Na vrchu Hradisko bylo objeveno 79 druhů nerostů, jde tedy o jednu z nejvýznamnějších mineralogických lokalit na Moravě. Z Rožné pochází největší nalezený krystal v Česku.

Vyhlídka na uranové doly: Z vrcholku lomu Hradisko je vidět důl Rožná i Dolní Rožínka , chemická úpravna a obě usazovací nádrže. Zatopený lom v Dolní Rožince: Jedná se o zatopený lom s hloubkou vody kolem 3 metrů. Při návštěvě v teplých letních měsících možno využit ke koupání. Úsek z dolní Rožínky do Rodkova: Na tomto úseku vede trasa územím postižené těžbou uranu.

Lesopark Templ: Koncem 18. století založil majitel panství hrabě Jan Nepomuk Mistrovský vedle zámku v Dolní Rožínce klasicistní anglický park. Dále nechal vybudovat několik staveb v nedalekém lese. Jednalo se o kapli Templ s hrobkou, o anglickou lázeň, egyptský obelisk a umělé kaskády a v lese Jivině vznikla umělá zřícenina kaple. Městské muzeum v Bystřici nad Pernštejnem Ve sklepních prostorách vznikla expozice geologického vývoje regionu, na ní navazuje expozice vývoje osídlení povodí horní Svratky. Zbytek sklepení je věnován těžbě uranu na vysočině.

Geoturistická naučná stezka 1

Recommend Documents