Zlatá
stezka
Sklenářovická stezka znovu objevena
Historie Sklenářovic Vesnice byla založena roku 1009, když jistý Martin Reehenbergen postavil malou sklárnu a tím vzniklo jméno Sklenářovice (Glasendorf). V 15. století se osada stále považuje jako sklářská, v pozdějších dobách se tu těžilo zlato. Na začátku 20. století měla vzkvétající obec vlastní samosprávu, školu, mlýn a dva hostince. V roce 1900 probíhalo sčítání lidu, kdy se obec skládala ze 46 domů (včetně dvou neobytných) a měla 242 obyvatel. Obyvatelstvo bylo tvořené především křesťanskými Němci, kteří však byli po druhé světové válce vyhnáni. V srpnu roku 1946 bylo veškeré obyvatelstvo v počtu 130 lidí vyhnáno do sběrného tábora v Kalné Vodě. Definitivní konec přišel v roce 1959 – 1960, kdy byla nakázána demolice. O demolici se postaraly jednotky československé armády za pomocí trhavin a vojenské techniky. Dnes je stálým občanem Sklenářovického údolí pouze pan Vlastimil Kadeřábek, který žije v souladu s přírodou ve svém obytném domku bez elektřiny. Spolu s malým stádem ovcí a koz pěstuje zeleninu, řepu a topinambury. Sklenářovické údolí bylo také v roce 2009 zřízeno jako přírodní památka.
Obyvatelé Obyvatelé Sklenářovic byli převážně Němci. Již od raného dětství byli vedeni k tvrdé a poctivé práci. Nejčastějším jídlem, které jedli, byly různé druhy chleba, sýru, másla a salámu. K snídani si pochutnávali na polévce, dorty byly obvykle jen v neděli. V době sklízení sena mívali pečené maso a knedlíky. Při různých slavnostech a svátcích si oblékali lidové kroje. Domy se stavěly ze dřeva nebo z kamene. Každý dům měl jednu až dvě místnosti, ve kterých byl vždy stůl a kamna, nad nimi byly zavěšeny tyče, které sloužily k sušení prádla. Střecha byla pokryta taškovou krytinou. Na svých zahrádkách obyvatelé Sklenářovic pěstovali léčivé byliny jako je jitrocel, řebříček, heřmánek a jiné.
Škola Škola byla jediná veřejná budova, postavená v roce 1788. Do té doby museli žáci chodit do farní školy v Mladých Bukách. Prvním učitelem byl Johan Dittrich, jeho nástupce zahradník František Richter z Kalné Vody čp. 14. Třetím kantorem byl Anton Bochner ze Sklenářovic čp. 11. Podle sklenářovické kroniky měla škola v roce 1840 kolem 42 studentů. V roce 1900 – 1901 se zvýšil počet zapsaných dětí na 93. V roce 1931 byla ve škole také poprvé zřízena školní kuchyně.
Zemědělství Osadníci ve Sklenářovicích nejvíce pěstovali brambory, žito a oves. Louky zasahovaly místy do zahrad, nebo ležely na svazích hor. Tyto louky se sekaly v polovině června a na začátku září. Rostla zde zejména smilka, kterou pak odkupovali zahradníci a chalupáři z Trutnova. V okolí domů se také vysazovaly ovocné stromy - jabloně, hrušně, třešně a švestky. Užitkovým zvířetem byl nejčastěji skot. Zvířata se chovala především pro obživu, ale také jako tažná zvířata. Ve staveních se chovaly krávy na mléko, ze kterého se tlouklo máslo. V roce 1911 bylo ve vesnici také jedenáct koní a 72 kusů koz. Chovnou drůbeží byli holubi a slepice. Včelaření se věnovala rodina Thamova (čp. 1).
Průmysl a obchod Z hlediska průmyslu se lidé ve Sklenářovicích zabývali převážně výrobou pro potřeby obyvatelstva. Vyrábělo se zemědělské náčiní – kosy, lopaty či motyky. Dřevo se těžilo v okolních lesích, poté bylo zpracováno na pilách, v truhlárnách, ale především bylo využíváno jako palivo. Ve Sklenářovicích se nacházel také hostinec, který však díky malé turistické návštěvnosti neměl příliš vysoké tržby. Taktéž obilí se nemohlo prodávat, výnos se využíval především pro potřebu místních. Kosy vyráběl pan Josef Fuckner (čp. 4), dřevo jako palivo dodával pan Gustav Fuckner (čp. 49) a rodina Zierisova (č. 48) vlastnila truhlářství. (viz mapa sklenářovického obyvatelstva z roku 1946).
Zajímavosti z historie Sklenářovic Lidé se velice dobře vyznali v léčivých a jedovatých bylinách, které pěstovali na zahrádkách nebo je sbírali na loukách či v lesích a pak je sušili. Do těchto léčivek patřily například arnika, bedrník, puškvorec, vratič, žebříček či tymián. V lednu roku 1901 bylo v údolí zaznamenáno zemětřesení. První otřes byl nejsilnější a trval asi 5 sekund, druhý byl slabší, ale trval mnohem déle. První otřes byl tak silný, že zarachotila okna. Za druhé světové války se roku 1941 zřítilo v blízkosti Sklenářovic letadlo. Z šestnáctičlenné posádky se podařilo zachránit pouze tři vojáky.
Mapa obyvatel Sklenářovic z roku 1946
Poznávací stezka Sklenářovickým údolím
Mapa poznávací trasy Sklenářovického údolí
1)
První zastávkou naší poznávací trasy je sklenářovický most z 16. století, který můžeme považovat za nejzachovalejší vzpomínku na obec Sklenářovice.
2)
Druhou zastávkou je hostinec rodiny Thamů (čp. 1). Na pravé fotografii vidíme dobovou fotografii hostince s obdělávaným polem hned u sklenářovické cesty. Hostinec se pyšnil velkým tanečním sálem s orchestrem. Dům nad ním na protějším svahu je dětská ozdravovna blíže popsaná v bodě šest. Vpravo od ní se nachází mlýn. Na levé fotografii vidíme dnešní pohled na danou scenerii, po hostinci zbyly už pouze základy. V orientaci v přírodě vám může pomoci nedaleký základ mlýna.
Třetím bodem naší poznávací stezky je zřícenina bývalého mlýna. Dnes bohužel neexistuje žádná dochovaná fotografie s mlýnským kolem. V náhonu u mlýna se také chladilo pivo.
3)
5)
4)
Čtvrtou zastávkou je místo, kde původně stála škola. Místo se nachází zhruba 25 m jižním směrem od pomníku padlých.
Pátou zastávkou je pomník padlých, blíže popsaný na protější informační tabuli.
6)
Poslední šestou zastávkou je dětská ozdravovna a druhý hostinec. Vpravo vidíme historickou fotografii těchto dvou budov, vlevo současný pohled. Místo se nachází pod jasně viditelnou skalkou. V dětské ozdravovně se od roku 1926 každé prázdniny léčilo jeden měsíc 20 dívek a druhý měsíc 20 chlapců.
Autoři: Doprava: Do Sklenářovického údolí se snadno dostanete z obce Mladé Buky, do které se dopravíte buďto z Trutnova nebo ze Svobody nad Úpou. V Mladých Bukách vystoupíte na vlakové zastávce a vydáte se po asfaltové silnici (zelená turistická trasa) směrem na sever do Bystřice. K rozcestí u Bystřice je to asi 2 km. Z rozcestí půjdete asi 100 m dál na sever, až dorazíte k středověkému mostu, kde už začíná naše poznávací stezka (viz. mapa výše).
Třídy 8. A a 9. A – ZŠ Mladé Buky Vojtěch Černý Martin Grundmann Michal Grundmann Karolína Hanáková Jan Hlína Radek Pätzold Michaela Pirožková Veronika Prokýšková Eliška Slaninová Kateřina Šedivková Pavla Šormová Vítek Vrba Patrik Hašek Matěj Juhász Adam Kahoun Aneta Nepovímová Jakub Šitina Šlechtislav Žalský Logo: Eliška Slaninová Fotografie: Michal Grundmann
Partneři: Středisko ekologické výchovy SEVER – Horní Maršov Informační centrum Veselý výlet – Horní Maršov
Dohled nad projektem: Mgr. Josef Kosina Citace zdrojů: Mapy.cz. [online]. [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/zakladni?x=15.6252330&y=49.8 022514&z=8 Staré Trutnovsko. [online]. [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://www.staretrutnovsko.cz/
