Zázemí keltského oppida Staré Hradisko

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav archeologie a muzeologie

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Zázemí keltského oppida Staré Hradisko Textová část

Vypracoval: Ivan Čižmář Vedoucí práce: prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc.

Brno 2008

Prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci zpracoval samostatně a pouze na základě uvedených pramenů a literatury.

V Brně, ............................

................................ podpis

2

Děkuji prof. PhDr. Janu Bouzkovi, DrSc. za vedení práce a cenné připomínky. Dále pak knihovnám ÚAPP Brno a MZM Brno za zapůjčení většiny odborných publikací. Zvláštní poděkování patří doc. PhDr. Miloši Čižmářovi, CSc., jenž měl tu trpělivost být mi konzultantem, byl mi po celou dobu kdykoliv nápomocen a který mi poskytl velké množství odborných rad, připomínek a informací. Jemu také děkuji poskytnutí materiálu a veškerých podkladů ke zpracování výzkumu na Starém Hradisku. Dále pak také za obstarání posudků od RNDr. E. Opravila, RNDr. L. Peškeho, RNDr. J Leichmanna a Mgr. M. Hajnalové, kterým jsem vděčen za jejich vypracování. Další poděkování patří PhDr. Janě Čižmářové, která mi poskytla jak dokumentaci výzkumu ve Ptení a informace o něm, tak i veškerý materiál z dalších lokalit z depositáře MZM Brno. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat PhDr. M. Šmídovi za zpřístupnění nálezů z výzkumů z Dětkovic a Ohrozimi. Za nakreslení drobných nálezů děkuji A. Krechlerové. Díky patří také všem, kdo mi poskytli jakoukoliv radu či pomoc související se vznikem této práce.

3

Obsah 1. Úvod …………………………………………………………………………………. 2. Historie výzkumů ……………………………………………………………………. 2.1 Staré Hradisko ……………………………………………………………… 2.1.1 Popis výzkumu v roce 1990 a 1993 ………………………………. 2.2 Dětkovice …………………………………………………………………… 2.2.1 Popis výzkumu v roce 2000 ……………………………………… 2.3 Ohrozim ……………………………………………………………………. 2.3.1 Popis výzkumu v roce 1994 ……………………………………… 2.4 Ptení ……………………………………………………………………….. 2.4.1 Popis výzkumu v roce 1990 ……………………………………… 3. Sídlištní zástavba ……………………………………………………………………. 3.1 Staré Hradisko …………………………………………………………… 3.1.1 Zahloubené chaty ………………………………………………… 3.1.2 Kůlové jámy ……………………………………………………… 3.1.3 Žlábky ……………………………………………………………. 3.1.4 Ostatní objekty …………………………………………………… 3.2 Dětkovice …………………………………………………………………… 3.3 Ohrozim …………………………………………………………………….. 3.4 Ptení 1 ………………………………………………………………………. 3.4.1 Zahloubené chaty …………………………………………………. 3.4.2 Kůlové jámy ………………………………………………………. 3.4.3 Menší nepravidelné objekty ………………………………………. 3.5 Ptení 5 ……………………………………………………………………… 3.5.1 Menší nepravidelné objekty a kulturní vrstvy …………………… 3.6 Ptení 6 ……………………………………………………………………… 3.6.1 Zahloubená chata ………………………………………………… 3.6.2 Hrnčířská pec …………………………………………………….. 4. Rozbor nálezů ……………………………………………………………………….. 4.1 Keramika …………………………………………………………………… 4.1.1 Charakteristika keramiky podle keramických hmot ……………… 4.1.1.1 Hrubá keramika ………………………………………… 4.1.1.2 Jemná keramika …………………………………………

4

4.1.1.3 Grafitová keramika ……………………………………... 4.1.1.4 Malovaná keramika …………………………………….. 4.1.2 Materiálové příměsi ……………………………………………… 4.1.2.1 Staré Hradisko …………………………………………. 4.1.2.2 Dětkovice ………………………………………………. 4.1.2.3 Ohrozim ………………………………………………… 4.1.3 Sekundárně využívaná keramika …………………………………. 4.1.3.1 Provrtaná kolečka ze střepu a přesleny …………………. 4.1.3.2 Neprovrtaná kolečka ze střepu …………………………. 4.1.4 Reparace keramiky ……………………………………………….. 4.1.5 Technická keramika ………………………………………………. 4.1.5.1 Střepy s důlky …………………………………………... 4.1.5.2 Mincovní destičky ……………………………………… 4.1.6 Hliněná tkalcovská závaží ……………………………………….. 4.1.7 Značky na dnech …………………………………………………. 4.1.8 Mazanice …………………………………………………………. 4.1.9 Ostatní keramické předměty ……………………………………… 4.2 Skleněné předměty …………………………………………………………. 4.2.1 Skleněné korály a kroužkové perly ……………………………….. 4.2.2 Skleněné náramky ………………………………………………… 4.2.3 Skleněný závěsek opatřený železným očkem …………………….. 4.2.4 Zlomek spečeného skla …………………………………………… 4.3 Předměty z jantaru ………………………………………………………….. 4.3.1 Jantarový korálek …………………………………………………. 4.3.2 Zlomky surového jantaru …………………………………………. 4.4 Kovové předměty ………………………………………………………….. 4.4.1 Spony …………………………………………………………….. 4.4.2 Zápony ……………………………………………………………. 4.4.3 Nákončí opasku …………………………………………………... 4.4.4 Závěsky …………………………………………………………… 4.4.5 Kroužky …………………………………………………………... 4.4.6 Náramek ………………………………………………………….. 4.4.7 Amulet ……………………………………………………………. 4.4.8 Zlomky zrcadla …………………………………………………… 5

4.4.9 Bronzová puklička ………………………………………………... 4.4.10 Mince ……………………………………………………………. 4.4.11 Poutko pochvy meče …………………………………………….. 4.4.12 Pilka ……………………………………………………………... 4.4.13 Nože ……………………………………………………………... 4.4.14 Sekery …………………………………………………………… 4.4.15 Tulejovité motyky ……………………………………………….. 4.4.16 Dláta……………………………………………………………… 4.4.17 Výhňová lopatka ………………………………………………… 4.4.18 Kování vědra ……………………………………………………. 4.4.19 Hroty z bran ……………………………………………………... 4.4.20 Závlačky, skoby, háky, části řetězu …………………………….. 4.4.21 Součásti koňského postroje ……………………………………… 4.4.22 Svorky …………………………………………………………… 4.4.23 Kovové hřeby …………………………………………………… 4.4.24 Struska a lupa …………………………………………………… 4.4.25 Ostatní kovové předměty ……………………………………….. 4.5 Kamenné předměty …………………………………………………………. 4.5.1 Brousky …………………………………………………………… 4.5.2 Žernovy …………………………………………………………… 4.6 Kostěné a parohové předměty ……………………………………………… 4.6.1 Hrací kostky ……………………………………………………… 4.6.2 Parohová zděř ……………………………………………………. 4.6.3 Škrabadlo ………………………………………………………… 4.6.4 Opracovaná kolečka ……………………………………………… 4.6.5 Kroužek z kosti ………………………………………………….. 4.6.6 Šídla ……………………………………………………………… 4.6.7 Parohová palice ………………………………………………….. 5. Vyhodnocení jednotlivých sídlištních celků ………………………………………… 5.1 Otázka datování ……………………………………………………………. 5.2 Charakter sídlištní zástavby ………………………………………………… 5.3 Řemeslná výroba …………………………………………………………… 5.3.1 Mincovnictví ……………………………………………………… 5.3.2 Kovolitectví a kovotepectví ………………………………………. 6

5.3.3 Kovářství ………………………………………………………….. 5.3.4 Výroba jantarových šperků ……………………………………….. 5.3.5 Výroba skleněných předmětů …………………………………….. 5.3.6 Hrnčířství a výroba keramických předmětů ……………………… 5.3.7 Dřevoobrábění ……………………………………………………. 5.3.8 Textilní výroba ……………………………………………………. 5.3.9 Výroba z kosti a parohu …………………………………………... 5.4 Obchodní činnost a kontakty s okolními oblastmi ………………………..... 5.5 Zemědělství ………………………………………………………………… 5.5.1 Doklady chovu domácích zvířat ………………………………….. 5.5.2 Doklady pěstování kulturních plodin …………………………….. 5.6 Lov a sběr …………………………………………………………………... 5.6.1 Lov ………………………………………………………………... 5.6.2 Sběr ……………………………………………………………….. 5.7 Hustota osídlení a otázka výživy obyvatel …………………………………. 5.7.1 Hustota osídlení …………………………………………………... 5.7.2 Otázka výživy obyvatel …………………………………………... 6. Zázemí oppida Staré Hradisko ……………………………………………………… 6.1 Přírodní prostředí v okolí oppida a vymezení jeho zázemí ……………….. 6.2 Osídlení zázemí Starého Hradiska ………………………………………… 6.3 Srovnání zázemí Starého Hradiska s jinými oppidy ………………………. 7. Soupis laténských lokalit v prostoru zázemí oppida Staré Hradisko ……………….. 8. Závěr ………………………………………………………………………………… 9. Prameny a literatura …………………………………………………………………. 10. Seznam zkratek ……………………………………………………………………..

7

1. Úvod Období pozdního laténu lze studovat především na základě sídlištního materiálu, poněvadž pozdně laténská pohřebiště na našem území zatím neznáme. Je to určitý handicap oproti poznání časného a středního laténu, kde mnoho informací např. o duchovním životě čerpáme především z keltských pohřebišť. Zkoumání nálezů pohřebního charakteru má také tu výhodu, že ve většině případů umožňuje poznat celé předměty a ne jen jejich zlomky, jak tomu většinou bývá na sídlištích. Při sledování pozdně laténského období na Moravě jsme však odkázáni především na nálezy sídlištního charakteru, nicméně početné nálezy z oppid umožňují udržet hladinu poznání na vysoké úrovni. Cílem této práce je pokusit se blíže poznat problematiku zázemí oppida Starého Hradiska především prostřednictvím shromáždění a analýzy materiálu ze čtyř vybraných sídlištních celků. První zpracovávaný výzkum z let 1900 a 1993 (Čižmář 2003b) je situován přímo na ploše před vnějšími hradbami západně od oppida. Tento sídlištní celek tvoří vlastně nejbližší zázemí oppida Staré Hradisko a vzhledem k rozsahu odkryté plochy lze předpokládat, že výzkum poskytne poznatky ohledně zástavby sídliště. Dalším místem chápaným jako zázemí oppida je sídlištní aglomerace ve Ptení, kterou jsem již prezentoval ve své bakalářské práci (Čižmář 2006). Na této aglomeraci lze sledovat jak sídlištní zástavbu a postavení jednotlivých sídlištních celků v mikroregionu, tak postavení celé aglomerace v rámci dálkových obchodních cest. Poznání zázemí oppida bude také doplněno o dva velmi zajímavé soubory z katastru obcí Dětkovice a Ohrozim. V případě Ohrozimi jde sice pouze o ojedinělou laténskou polozemnici a nelze sledovat charakter sídlištní zástavby lokality, nicméně materiál pocházející z tohoto objektu je velice bohatý a chronologicky citlivý. Poněkud odlišný je soubor materiálu z polozemnice z Dětkovic. Zde materiál není zdaleka tak bohatý, obsahuje však velký soubor cenného osteologického materiálu a dva kusy bronzových spon, které jsou velice dobře datovatelné, nicméně na Moravě je známe dosud pouze sporadicky. Všechny výše popsané výzkumy byly až na Ptení (Čižmář 2006) doposud zpracovány a publikovány pouze v krátkých článcích či nálezových zprávách. Práci jsem strukturoval podle obvyklého schématu. Pro kapitolu „Historie výzkumů“ jednotlivých lokalit jsem čerpal údaje především z Encyklopedie Keltů na 8

Moravě a ve Slezsku (Čižmářová 2004) a publikace Keltské oppidum Staré Hradisko (Čižmář 2005). Následuje kapitola „Rozbor sídlištích objektů“, v níž popisuji vlastnosti veškerých zkoumaných objektů a snažím se objasnit jejich účel. V další nejrozsáhlejší kapitole „Rozbor nálezů“ popisuji stručně charakter keramického materiálu a ostatních drobných nálezů a získané výsledky srovnávám s analogickými příklady z dalších zpracovaných laténských lokalit. Následná kapitola nese název „Vyhodnocení jednotlivých sídlištních celků na základě získaných nálezů“ a zabývá se datací zkoumaných sídlišť, charakterem jejich zástavby, řemesly, zemědělstvím, obchodními kontakty s jinými oblastmi a hustotou osídlení na sledovaných lokalitách. V klíčové kapitole „Zázemí oppida Staré Hradisko“ pak vymezuji oblast bližšího zázemí oppida, stručně popisuji přírodní prostředí v jeho okolí a věnuji pozornost charakteru jeho sídlištního zázemí, které srovnávám s ostatními českými oppidy. Závěry práce jsou opřeny o následující kapitolu „Soupis lokalit“, ve které jsou stručně charakterizována a následně vynesena do mapy jednotlivá sídliště v bližším zázemí oppida.

9

2. Historie výzkumů v oblasti Počet laténských lokalit sídlištního charakteru ve sledované oblasti zázemí oppida Staré Hradisko je vcelku vysoký. První soupis lokalit ze zájmové oblasti publikoval v roce 1925 A. Gottwald, který jich tehdy znal dvacet (Gottwald 1925, mapa 23). Další, znatelně rozšířený soupis publikoval v roce 1980 J. Meduna, který v této oblasti oproti A. Gottwaldovi popsal více než dvojnásobek lokalit sídlištního charakteru (Meduna 1980b). Současný stav poznání osídlení vymezeného zázemí Starého Hradiska se pohybuje okolo 70 sídlištních poloh. Vychází především z katalogu J. Meduny, v němž jsou zahrnuty samozřejmě také lokality známé A. Gottwaldovi ve dvacátých letech, další lokality z posledních let do roku 2003 jsou publikovány v Encyklopedii Keltů na Moravě a ve Slezsku (Čižmářová 2004) a v neposlední řadě také v publikacích „Výzkumy – Ausgrabungen 1993 – 2004“ (Čižmář – Geislerová – Unger 2000; Čižmář – Geislerová 2006). Historie výzkumů je blíže popsána pouze v případě oppida Starého Hradiska a sídlišť na katastrech Dětkovic, Ohrozimi a Ptení.

2.1 Staré Hradisko Roku 1519 se objevuje v písemných pramenech první zpráva o oppidu, a to v zemských deskách olomouckého kraje, kdy je zde uveden zápis: „Ladislav z Boskovic, nejvyšší komorník markrabství moravského, Jakubovi z Šárova a jeho erbóm kus lesu, kterajž byl k Vícovu, pod Oklikvami po hranice boskovské a po cestu, kterajž jde od Lipové k Stínavě, po Črtů Hrádek a horu Kadidlnů a po žleb Řendov až na pole hradiské a po Malochovec po hranice boskovské, ve dcky vkládám a vpisuji.“ Ze zápisu je zřejmé, že oppidum bylo nazýváno horou Kadidlnou díky tehdejším četným nálezům jantaru. O nálezech myrrhy (jantaru) v místech „in loco, cui Gradisco nomen…“ (v místě, které se nazývá Hradisko) se zmiňuje roku 1552 také olomoucký biskup Dubravius. V práci lékaře Tomáše Jordána z Klausenburgu roku 1580 je uvedeno: „Nebo ty drobty a hrudky, kteréž se okolo Prostěgowa na zboží Panuov Ssárowců w Potocých zbijragij s kterýchž k kaděnij zwlasstě pak Kněžij žadostiwij gsau a ge za dosti drahé penijze kupugija za Myrrhu se prodáwagij nic giného negsau než pauhá Pryskyřice.“ Roku 1579 do českého vydání knihy J. B. Aubana vložil překladatel Jan Mirotický z Mirotic kapitolu, v níž mimo jiné píše: „…a w prawdě gest se čemu diwiti, že se nacházý na Morawě kadidlo y také mirra ne ta, kteráž

10

z Stromůo yako ginde teče, a zbijrána býwá, ale ta, kteráž se z země wykopáwá a to od dáwna, na gednom toliko mijstě, kterémuž Hradisstko říjkagij.“ Díky početným zmínkám v písemných pramenech se lokalita dostala i na známou mapu J. A. Komenského z roku 1627, kde je označena jako „Hradisco, ubi myrrha effoditur“ (Hradisko, kde se nachází myrha). Odborný zájem o lokalitu započal v osmdesátých letech 19. století. Spoluzakladatel olomouckého muzea a známý moravský vlastivědný pracovník J. Havelka se o ní napsal: „…z místa velikého nezbylo stop takořka žádných, jenom místa, kde druhdy vysoké valy strměly, dosud poznati lze.“ Zatímco se v písemných zprávách objevují zmínky o sbírání jantaru, je nepochybné, že spolu s ním musely být na lokalitě objevovány a sbírány i nálezy jiného charakteru. Jako první se o nich zmiňuje profesor prostějovské reálky F. Faktor roku 1987, který mimo jiné píše: „Při zorávání půdy a zkopávání nejvyšší části hradiště přišlo se na zlaté předměty, popelnice a hliněné střepy bohatě ozdobami krášlené.“ O první shromáždění nálezů ze Starého Hradiska se nesporně zasloužil dlouholetý správce místní školy (1894-1921) J. V. Sedláček. Jeho sbírka je dnes uložena v prostějovském muzeu a F. Lipka o ní v roce 1908 napsal: „…není tomu ani ještě rok, co překvapen postál jsem náhodou před skromnou knihovničkou venkovské školy na M. Hradisku nad prvými bronzy, které sporadicky byly sebrány dětmi na polích.“ Vlastní podnět k výzkumným pracím na Starém Hradisku však nepochybně vyšel již o několik let dříve od místního občana F. Kašpárka, který v roce 1946 vzpomínal: „Roku 1904 už mě bylo přes 30 roku tak jsem tam pracoval na poli jsem vykopal žernov a jiné předměty. Později jsem měl cestu do Boskovic byl jsem v drogueri p Frant Lipky on se mě ptal jak je zvikem co je u nás nového tak jsem o těch věcech povidal on měl o to zájem a přijel k nám s panem Dr. Snětinou lékařem též z Boskovic.“ Lékař a jednatel muzejního spolku F. Lipka (1863 – 1917) a lékárník a muzejní kustod K. Snětina (1860 – 1942) se na lokalitu vrátili v roce 1907, aby zde uskutečnili archeologické odkryvy trvající až do roku 1912, při kterých prokopali na různých místech asi 20 jam a souvislou kulturní vrstvu. Výsledky své práce velmi pohotovým a vyčerpávajícím způsobem publikovali, přičemž popisovali opatrnost, se kterou si při výzkumu počínali a zdůrazňovali výjimečnost materiálu ze Starého Hradiska: „je naprosto spolehlivý; byl téměř všecek námi vykopán.“ Velkým kladem je, že již v tehdejší době tito badatelé věnovali pozornost sídlištní zástavbě lokality: „Nelze se dosud vyslovit o tom, jakým způsobem bylo osídlení uspořádáno; teprve 11

budoucí systematické kopání ukáže, zdali stávaly budovy ve skupinkách či tvořily ulice a rozluští i jiné důležité otázky, zejména také, jak hustě bylo hradiště osídleno.“ Nelze opomenout, že lokalitu navštívil také několikrát A. Gottwald, který odtud získal „střepy z hrubého tuhového nádobí i z plavené hlíny zhotoveného, jakož i z přepychového, pomalovaného bíle, červeně nebo hnědě, sponky, záponku, bronzová kování, kroužky a plíšky, části skleněných náramků, zlomky stříbrných zrcadel, držadlo zrcátka, nože, klíče, kování z dřevěných nádob, pinsety, skobu, zdířku z kosy, kování z pochvy, ostruhu, šipku, přeraženou sekyru, hřebíky, řetízky, přesleny vykroužené ze střepů, osekané parohy, brousky, ruční mlýny aj.“ (Gottwald 1931, 97). Po úmrtí F. Lipky v roce 1925 pokračoval K. Snětina v odkryvech na pronajatém poli na západním předhradí u vnitřní brány, kde prozkoumal větší souvislou plochu s příkopem opevnění a sídlištními objekty. K. Snětina věnoval také velkou pozornost náležitému třídění a konzervaci nálezů. V roce 1928 navštívil lokalitu zástupce Státního archeologického ústavu J. Böhm (1901 – 1962), který zde v letech 1934 – 1937 ve spolupráci s Moravským zemským muzeem v Brně zastoupeným J. Skutilem (1904 – 1965) provedl vůbec první plošný sídlištní výzkum v historii naší archeologie. J. Böhm zde mohl uskutečnit své představy: „Lze si opravdu jen přáti, aby výzkum Starého Hradiska, prvý v těchto rozměrech u nás provedený, dal podnět k podobným výzkumům, neboť naše prehistorie, která svými vědeckými výsledky i bohatstvím nálezů řadí se čestně k nejlepším, však posud pracuje většinou jen s menšími nálezy eventuelně s výkopy pohřebišť, ale nemůže se vykázati výzkumy sídlišť a opevnění, které by byly provedeny také se zřetelem k jiným otázkám než k výlučnému získání materiálu.“ Terénní práce se konaly každoročně se spoluúčastí ministerstva sociální péče, které touto cestou dopomohlo desítkám nezaměstnaných lidí získat práci. Výzkumy se zaměřovaly především na průzkum Z předhradí, bylo však učiněno i několik menších odkryvů v centrální části oppida. Výzkum probíhal na ploše rozdělené do systému polí o šířce 5 m, přičemž bylo kopáno každé druhé (sudé) pole a po úplném prozkoumání a zasypání se přistoupilo k průzkumu všech lichých sektorů. V rámci výzkumů byly učiněny nové poznatky o opevnění, sídlištní zástavbě, konstrukci a rozloze budov. Díky důslednému zaměření na tyto otázky byla rozpoznána dvorcová zástavba a v rámci zkoumání vnitřního a vnějšího opevnění bylo zjištěno několik stavebních fází. Mimo vlastní exkavaci a dokumentaci nálezů byl zajištěn i průzkum půdních podmínek lokality, její letecké snímkování, rozbor zvířecích kostí a uhlíků nebo analýza skleněných předmětů či 12

grafitové keramiky. Pravděpodobně díky následnému válečnému období nebyly výsledky výzkumů kromě několika málo předběžných zpráv publikovány a později se oba autoři zpracováním materiálu ze Starého Hradiska již z různých důvodů nezabývali. V letech 1964 – 1966 a 1972 – 1973 však Archeologický ústav v Brně realizoval pod vedením J. Meduny (1932 – 2007) další rozsáhlé plošné odkryvy, při kterých bylo prokopáno na 5800 m2 plochy. Z výzkumů vyplynulo, že sídlištní zástavba na oppidu byla soustředěna do ohrazených areálů, mezi kterými vedly až 5 m široké kamenné cesty. V rámci dvorců byly zkoumány jak povrchové kůlové stavby, tak i zahloubené chaty obdélného půdorysu. V letech 1983 – 1993 pokračovaly systematické výzkumy pod vedením M. Čižmáře z Archeologického ústavu v Brně. Snaha o poznání sídlištní zástavby vedla k co největšímu rozšíření dřívějších Medunových výzkumů. Tento záměr byl nakonec velice úspěšný, jelikož se podařilo prozkoumat plochu celého dvorce a detailněji tak poznat sídlištní zástavbu oppida. Dosud byly plošnými odkryvy na lokalitě prozkoumány celkem 2 ha plochy, z toho 12 500 m2 na Z předhradí. Použité metody, získaný materiál a poznatky řadí Staré Hradisko k nejlépe zkoumaným oppidům nejen na našem území, nýbrž také v celé Evropě.

Tab.I. Základní údaje o laténských nálezech objevených na Starém Hradisku a jeho nejbližším okolí. Rok

Poloha

Druh nálezu

Metodika

Autor

Uloženo

Prameny a literatura

Muzeum Boskovice

Lipka 1909; Lipka – Snětina 1912; 1913; Meduna 1961

1907 1908 1909 1910

V areálu oppida, blíže neurčeno

Sídliště

Výkopy

F. Lipka, K. Snětina

Příkop a plocha u vnitřní brány

Opevnění, sídliště

Výkopy

K. Snětina

1911 1912

1925

1934 1935

Západní Opevnění, Systematický předhradí a sídliště výzkum akropole

13

J. Böhm, J. Skutil

Muzeum Boskovice

MZM Brno, muzeum Prostějov

Meduna 1961

Böhm 1935; 1936; 1937

Rok 1936 1937

Poloha

Druh nálezu

Metodika

Západní Systematický předhradí a Opevnění, výzkum akropole sídliště

Autor

Uloženo


J. Böhm, J. Skutil

MZM Brno, muzeum Prostějov

Böhm 1935; 1936; 1937

1964 Západní předhradí

Sídliště

1972

Akropole,

Sídliště

1973

západní předhradí

Sídliště

1965

Systematický J. Meduna výzkum

MZM Brno

Meduna 1965; 1966; 1967; 1970a

MZM Brno

Meduna 1973

MZM Brno

Meduna 1974

1966

1983

1988 1989 1990 1990 1991 1992 1993 2006

Západní předhradí Západní předhradí Západní předhradí Západní předhradí Západní předhradí Západní předhradí Pole Z od opevnění Východní předhradí Východní předhradí Pole Z od oppida Pole Z od oppida

Sídliště Sídliště Sídliště Sídliště

Systematický J. Meduna výzkum Systematický J. Meduna výzkum Systematický výzkum Systematický výzkum Systematický výzkum Systematický výzkum

Opevnění

Řez valem

Opevnění

Řez valem

Sídliště Sídliště, opevnění Sídliště, opevnění Sídliště Sídliště

M. Čižmář

MZM Brno

M. Čižmář

MZM Brno

M. Čižmář

MZM Brno

M. Čižmář

MZM Brno

M. Čižmář – MZM Brno P. Horálková M. Čižmář

MZM Brno

Systematický M. Čižmář – MZM Brno výzkum P. Horálková Řez valem

M. Čižmář

MZM Brno

Řez valem

M. Čižmář

MZM Brno

Systematický M. Čižmář – MZM Brno výzkum P. Horálková Povrchový M. Čižmář, I. MZM Brno sběr Janků

Čižmář 2003b

Čižmář 2003b -

2.1.1 Popis výzkumu v roce 1990 a 1993 V roce 1990 byl v průběhu měsíce srpna proveden menší odkryv v prostoru nacházejícím se západně od opevněného areálu oppida, na němž již v minulosti byly doklady osídlení zjištěny povrchovým sběrem. Byla odkryta nepravidelná plocha o rozměrech 10 – 15 x 25 metrů, na níž byla zjištěna poměrně hustá sídlištní zástavba tvořená převážně kůlovými jámami, většími jámami a základovým žlabem (Čižmář – Horálková 1993). Druhá etapa výzkumu této polohy byla realizována v období 16.31. 8. 1993 a odkryv zde navázal na plochu z roku 1990. Byly zjištěny početné kůlové

14

jámy, základové žlaby, menší nepravidelné jámy, ohniště a čtvercový objekt, v jehož dně se nacházela cisterna (Čižmář 1997, 155). Celkem byla v prostoru asi 80 metrů západně od opevnění oppida prozkoumána plocha 203 m2 (Čižmář 2003b).

2.2 Dětkovice Stručná historie nálezů z doby laténské v okolí Dětkovic začíná již na začátku minulého století, kdy zde A. Gottwald v trati „Skaličníky“ získal první nálezy: „Na Skaličníkách (poblíž lesa) zdvihl jsem několik tuhových střepů a jeden z jemného materiálu, hlazený na povrchu“ (Gottwald 1931, 97). Další nálezy jsou odsud známy až z roku 2000, kdy zde proběhl záchranný výzkum pod vedením Z. Čižmáře, který při stavbě rodinných domků odkryl několik sídlištních objektů včetně zahloubené chaty s množstvím laténského materiálu (Čižmář, Z. 2000, 135; Čižmářová 2004, 164-165; Šmíd 2001a, 176).

Tab.II. Základní údaje o laténských nálezech na katastru obce Dětkovice. Rok

Poloha

Druh nálezu

Metodika

Autor

Uloženo

?

„Skaličníky“

Sídliště?

Náhodný nález

A. Gottwald

Muzeum Prostějov

2000

„Sibiř“

Sídliště

Záchranný výzkum

Z. Čižmář

Museum Prostějov

Prameny a literatura Gottwald 1931, 97; Meduna 1980b, 70; Hlava 2000a, 64-65 Čižmář, Z. 2000, 135; Šmíd 2001a, 176

2.2.1 Popis výzkumu v roce 2000 V létě roku 2000 byla zahájena výstavba čtyř rodinných domků v poloze Sibiř na západním okraji Dětkovic. Při budování inženýrských sítí v předchozím roce bylo zachyceno několik pravěkých objektů, a proto byla lokalitě věnována zvýšená pozornost. Plochy určené k výstavbě RD byly sledovány již v průběhu skrývky nadloží a archeologické objekty byly průběžně zkoumány a dokumentovány. Celkem bylo prozkoumáno na 9 archeologických objektů, z toho 2 s nálezy z doby laténské (Šmíd 2000a).

2.3 Ohrozim První nálezy z doby laténské získal v trati „Hrabovec“ A. Gottwald, který zde nalezl zlomky laténské keramiky. Další nálezy získal, když zkoumal sídlištní jámu zničenou při stavbě domku F. Kaštyla. Ve své knize Můj archeologický výzkum

15

z roku 1931 poznamenává: „Z jámy při novostavbě F. Kaštyla a z trati pod Hrabovcem uschoval jsem tuhové střepy s ovalenými okraji“ (Gottwald 1931, 99). Další nálezy v podobě laténské sídlištní keramiky získal J. Všetička z kulturní vrstvy zjištěné ve dvoře domu č. 41. O několik let později vykopal K. Dobeš větší množství laténské keramiky v trati „Močílky“ (Meduna 1980b, 219). V roce 1990 realizoval M. Šmíd dohled nad hloubením inženýrských sítí pro velkokapacitní vepřín ve Vícově, při kterém byly prozkoumány dva sídlištní objekty, z nichž pochází kolekce materiálu datovaná do stupňů LT – B2 a LT – C (Šmíd 1993a, 84). Zatím poslední výzkum provedl v roce 1994 opět M. Šmíd severně od obce, kdy na trase plynovodu prozkoumal zahloubenou chatu s množstvím materiálu, který ji jednoznačně datuje do stupně LT D1 (Šmíd – Geislerová 1999).

Tab. III. Základní údaje o laténských nálezech na katastru obce Ohrozim. Rok

Poloha

Druh nálezu

Metodika

Autor

?

„Hrabovec“

Sídliště?

Povrchový sběr

A. Gottwald

Sídliště

Výkop

A. Gottwald

Sídliště

Výkop

J. Všetička

Sídliště ?

Výkop

K Dobeš

? ? ?

Intravilán obce Intravilán obce „Močílky“

Jihovýchodně od obce Severně od 1994 obce

1990

Sídliště Sídliště

Záchranný výzkum Záchranný výzkum

Uloženo


Muzeum Prostějov Muzeum Prostějov Museum Prostějov Museum Prostějov

Gottwald 1931, 99; Meduna 1980b, 219 Gottwald 1931, 99; Meduna 1980b, 219 Meduna 1980b, 219 Meduna 1980b, 219

M. Šmíd

MZM Brno

Šmíd 1993a, 84

M. Šmíd

MZM Brno

Šmíd – Geislerová 1999

2.3.1 Popis výzkumu v roce 1994 V podzimních měsících roku 1994 byla zahájena výstavba plynovodu od regulační stanice na severním okraji Ohrozimi do Lešan. Při hloubení rýhy pro uložení potrubí došlo ve vzdálenosti 300 m od okraje Ohrozimi k narušení laténské zahloubené chaty pravidelného obdélného půdorysu s dvěma kůly poblíž kratších stran. Z objektu pochází rozsáhlý soubor keramického materiálu a velký počet drobných nálezů (Šmíd – Geislerová 1999).

2.4 Ptení První nálezy z doby laténské spadající do ptenské aglomerace jsou známy již z devatenáctého století, konkrétně z roku 1868, kdy byl v lese tehdejšího ptenského panství hraběte St. Genois na katastru obce Hrochov v poloze „Prajský žlíbek“ nalezen 16

depot bronzových, skleněných a jantarových předmětů z doby laténské. Dělníci při lesních pracích objevili nejprve pouze jeden bronzový kroužek, další byly nalezeny až po dalším kopání, "...ale ne pohromadě, nýbrž každý kus různo a ne hluboko, nejvýše dva palce pod zemí" (Čižmář 2002a, 196). Na místě byl nakonec nalezen soubor celkem 38 předmětů, z nichž lze jmenovat například jantarové a skleněné perly nebo řadu bronzových kroužků s nálitky. Význačné jsou ale především dva bronzové kroužky s postavou oranta uvnitř a dva bronzové závěsky, jeden ve tvaru bosé nohy a druhý v podobě boty. V nálezu se zajímavě mísí předměty různé provenience – surovina kroužkových jantarových perel je nepochybně baltského původu, některé skleněné perly pocházejí z oblasti Slovinska, závěsky v podobě boty ze severní Itálie, kroužky s orantem je vůbec těžké zařadit – jsou známy pouze dva další exempláře (jeden z lokality Šmarjeta ve Slovinsku, druhý z okolí Eisenstadtu v rakouském Burgenlandu). Nález byl interpretován jako depot poprvé A. Rzehakem (Rzehak 1899, 408) a později ho zařadil také I. L. Červinka (Červinka 1902, 270) mezi hromadné nálezy. Předměty jsou uloženy v Naturhistorisches Museum ve Vídni, Moravském zemském muzeu v Brně a Národním muzeu v Praze, kde se však některé ze souboru sem uložených předmětů nepodařilo dohledat (Meduna 1970b, 47-59; Čižmář 2002a, 194-225; Čižmářová 2004, 291). Počátkem dvacátého století se o poznání laténského osídlení v oblasti Ptení zasloužil A. Gottwald, který zde někdy před rokem 1909 učinil výkop a získal odtud první nálezy patřící do doby laténské. První písemnou zprávu publikoval v roce 1909 v ČVSMO: “Na Bernově, pod lesíkem na poli p. Černého, nachází se několik jam, nížeji pak kult. vrstva. Na zkoušku dal jsem prokopati kus kulturní vrstvy a tři jámy. Z nápadně černé, ztvrdlé hlíny vybral jsem několik stluštělých okrajů a rýhovaných střepů tuhových i červeně vypálených, a železnou jednoduchou sponku (střední ténskou) s patkou k obloučku připevněnou.” (Gottwald 1909, 77). Další v zásadě stejná zmínka o lokalitě od A. Gottwalda je z roku 1924, kdy ve své publikaci „Pravěká sídliště a pohřebiště“ píše: “Pod lesíkem na Bernově nachází se několik jam, nížeji pak kulturní vrstva. Zakopnutím na zkoušku jsem získal několik válcovitě stluštělých okrajů, střepy ke dnu rýhované i nezdobené a železnou sponku (střední ténskou).“ (Gottwald 1924, 109). V roce 1931 v publikaci Můj archeologický výzkum odkázal na sídliště pouze stručnou poznámkou: “Pod lesíkem na Bernově vykopal jsem stluštělé okraje, střepy ke dnu rýhované a železnou sponku stradonickou.” (Gottwald 1931, 100, obr. 111) Ve stejné publikaci zmínil též náhodný nález 17

bronzového nánožního kruhu někdy před rokem 1931: "Při hloubení rybníčku za Výmolovou vilou vyhodili nánožní kruh." ( Gottwald 1931, 103, 105). Nález byl pouze ojedinělý a nebyl doprovázen žádným jiným artefaktem. Po A. Gottwaldovi se o lokalitu zajímal rolník a archeologický nadšenec J. Všetička z Vícova, který získal soubor nálezů z “pole u mlýna” (Všetička 1937, 195). Později předal tyto nálezy obsahující keramiku z doby laténské M. Mazálkovi, který je zmiňuje a popisuje ve svém deníku jako nálezy z výkopu “ze Ptení (Bernova) s polí u mlýna z galských jam” (deník M. Mazálka 1918-1935, 74). Z prostoru hřbitova východně od obce pochází z roku 1924 také náhodný nález zlaté mince s okřídleným koněm, která je na našem území unikátní. V témž roce byl v trati „Mlýniska“ v hloubce 1 m náhodně porušen ženský kostrový hrob, z něhož předměty zachránil K. Dobeš (Čižmář 1974, 160). O výzkumech na lokalitě nejsou od té doby až do počátku 70. let žádné písemné zprávy, pouze v roce 1958 nálezy ze Ptení zmínil ve svém soupisu E. Šimek (Šimek 1958, 339). Počátkem sedmdesátých let však bylo na lokalitě provedeno mnoho povrchových sběrů. M. Čižmář zde sbíral v roce 1972 v blízkosti Bernovského mlýna (Ptení 3). V roce 1974 se začaly provádět meliorační úpravy v místech zvaných „Tabule” (Ptení 2), při nichž Miroslav Šmíd získal další laténské nálezy (informace M. Čižmáře). Roku 1989 provedli M. Čižmář a J. Čižmářová povrchový sběr v místech mezi sadem uzavírajícím polohu „Tabule“ a „Bernovy“ (tímto povrchovým sběrem bylo zjištěno osídlení v poloze Ptení 1) a v následujícím roce J. Čižmářová realizovala poměrně zásadní výzkum k poznání osídlení ptenského mikroregionu (Čižmářová 1993). Při terénním odkryvu bylo vykopáno 5 chat a několik dalších objektů s velkým množstvím keramického materiálu. Terénní výzkum dále pokračoval v roce 1991 formou sondáže v poloze „Za mlýnem“ (Ptení 3). V tomtéž roce provedl M. Čižmář povrchový sběr v poloze Ptení 5, v němž pokračoval i o rok později a získal z této polohy další střepy dokazující laténské osídlení. V roce 1996 ve sběrech pokračoval v blízkosti silnice při výkopu rýhy Českého Telecomu (Ptení 5). V tomtéž roce byl v této poloze také proveden záchranný výzkum pod vedením M. Šmída, při kterém byla odkryta zahloubená chata a hrnčířská pec (Čižmář – Hlava – Šmíd 2005). V roce 2000 uskutečnil M. Šmíd záchranný výzkum při stavbě vodovodu protínajícího ptenský mikroregion od severu k jihu podél silnice ze Ptení do Ptenského Dvorku (Ptení 1, 2, 4, 5). Byla zde zkoumána celá řada objektů z různých kultur, mimo jiné i z doby laténské. Ve stejném roce prováděl povrchové sběry v poloze Ptení 5 D. Vích (Vích 2003, 1-2). Zatím poslední průzkum na lokalitě v roce 2005 uskutečnil M. 18

Čižmář povrchovými sběry i pomocí detektoru kovů v poloze Ptení 5 (Čižmář 2006, 12-15). Z polohy Ptení 7 jsou známy ojedinělé zlomky keramiky z povrchových sběrů D. Šišky (Šiška 1995, 244).

Tab.IV. Základní údaje o laténských polohách v oblasti Ptení. Rok

Poloha

Druh nálezu

Metodika

Autor

1868

-

Depot

Náhodný nález

Neznámý

1909

Ptení 1*

Sídliště

Výkop

A. Gottwald

1924

Ptení 6

Sídliště ?

1924

„Mlýniska"

Pohřebiště

Před 1931

Výmolova vila

Pohřebiště ?

Před 1935

-

Sídliště

1972

Ptení 3

Sídliště

1974

Ptení 2

Sídliště

1989

Ptení 1

Sídliště

1990

Ptení 1

Sídliště

1991

Ptení 3

Sídliště

1991

Ptení 5

Sídliště

1992

Ptení 5

Sídliště

1996

Ptení 5

Sídliště

1996

Ptení 6

Sídliště

Náhodný nález Náhodný nález Náhodný nález

K. Dobeš

Povrchový sběr

J. Všetička

Povrchový sběr Povrchový sběr Povrchový sběr Systematický výzkum Zjišťovací sonda Povrchový sběr Povrchový sběr Záchranný výzkum Záchranný výzkum

Neznámý

Neznámý

M. Čižmář M. Šmíd

Uloženo


NM Praha, Meduna 1970b; Čižmář NHM Wien 2002a Museum Gottwald 1909, 77; Prostějov 1924, 109; 1931, 100 Castelin 1965, Taf. 59; MZM Brno Kolníková 1996, 25 Museum Čižmář 1974; Olomouc Čižmářová 2004, 291 Museum Gottwald 1931, 103, Prostějov 105 Deník M. Mazálka MZM Brno 1918-1935; Všetička 1937, 195 Museum Prostějov Museum Prostějov

M. Čižmář, MZM Brno J. Čižmářová

-

J. Čižmářová MZM Brno

Čižmářová 1993; 2004, 291-292

J. Čižmářová MZM Brno

-

M. Čižmář

MZM Brno

-

M. Čižmář

MZM Brno

-

M. Čižmář

ÚAPP Brno

-

M. Šmíd

Museum Prostějov

Čižmář 1996; Čižmář – Hlava – Šmíd 2005

Záchranný Museum M. Šmíd Šmíd 2000b výzkum Prostějov Povrchový Museum 2001 Ptení 5 Sídliště D. Vích Vích 2003 sběr Prostějov Povrchový 2005 Ptení 5 Sídliště M. Čižmář MZM Brno sběr Povrchový ??? Ptení 7 Sídliště D. Šiška ? Šiška 1995, 244 sběr * Autor použil označení Bernovy, není proto jisté, zda se jedná právě o tuto polohu. 2000

Ptení 1,2,4,5

Sídliště

2.4.1 Popis výzkumu v roce 1990 Výkopové práce proběhly v období 30. 7. až 22. 8. 1990. Při výzkumu bylo skryto celkem 780 m2 plochy, na které bylo prozkoumáno jedenáct sídlištních objektů.

19

Skrývka proběhla ve dvou etapách. Při první etapě v červenci byly zjištěny tři chaty a pět menších objektů, z nichž dva se jeví jako kůlové jamky. Kvůli nedokopané chatě, která zasahovala mimo zkoumanou plochu, se skryla další část plochy, na níž byly prozkoumány další dvě zahloubené chaty (Čižmářová 1993, 83; 2004, 291-292).

20

3. Sídlištní zástavba 3.1 Staré Hradisko 3.1.1 Zahloubené chaty Chata I/93 (tab. 6) Část objektu byla odkryta již při výzkumu v roce 1990, vcelku však byl prokopán až v roce 1993. Objekt byl přibližně čtvercového půdorysu o rozměrech cca 2,6 x 2,7 m. V jihovýchodní straně objektu byl cca 0,5 m hluboký výklenek sloužící pravděpodobně jako vchod. U severovýchodního okraje chaty byla zjištěna kůlová jamka (K 20/93). Chata byla porušena objektem č. 8, který je situován uprostřed chaty. Vzhledem k lokalizaci tohoto objektu se domnívám, že byl vyhlouben do dna chaty snad po jejím zániku v mladší fázi osídlení. V severním rohu chaty byl nalezen kamenný žernov. V těsné blízkosti chaty byla situována větší kůlová jamka (K 22/93), 3 menší jamky (K 23/93, K 24/93, K 25/93) se nacházely u severovýchodní stěny.

Chata II/93 Část objektu byla odkryta při průzkumu sektoru 7. Pro dokopání byl proto otevřen sektor 8, při jehož průzkumu se zjistilo, že objekt jevící se původně jako chata je součástí mnohem většího objektu, který se však již nepodařilo odkrýt celý. V severozápadní části byl prokopán objekt č. 9 interpretovaný jako cisterna, poblíž kterého bylo poté objeveno uskupení větších kamenů, nedaleko pak bylo situováno otopné zařízení. U jihozápadní hrany objektu se nacházela kůlová jamka (K 31/93).

Tab. V. Zahloubené chaty ze Starého Hradiska z výzkumů na poli Z od opevnění. Lokalita Objekt Š D H Dno Staré Hradisko Chata I 260 270 40 rovné 1990, 1993 Staré Hradisko Chata II 200 370 40 rovné 1990, 1993 * rozměry případné chaty v nedokopaném objektu.

Půdorys

Barva výplně

Orientace

obdélný

hnědočerná

SV – JZ

nepravidelný

?

SZ – JV

3.1.2 Kůlové jámy Vzhledem k vysokému počtu kůlových jamek jsem se rozhodl popsat jejich základní vlastnosti v následující tabulce (tab. VI). Všechny údaje pocházejí z nověji vypracované dokumentace z nálezové zprávy (Čižmář 2003b), nicméně jsem získal i část původní dokumentace z roku 1993, ve které se některé údaje od novější

21

dokumentace liší. Odlišné údaje z dokumentace z roku 1993 jsou v tabulce ohraničeny závorkou.

Tab. VI. Soupis kůlových jamek z výzkumu na Starém Hradisku v roce 1990 a 1993. Objekt K 1/90 K 2/90 K 3/90 K 4/90 K 5/90 K 6/90 K 7/90 K 8/90 K 9/90 K 10/90 K 11/90 K 12/90 K 13/90 K 14/90 K 15/90 K 16/90 K 17/90 K 18/90 K 19/90 K 20/90 K 21/90 K 22/90 K 23/90 K 24/90 K 25/90 K 26/90 K 27/90 K 28/90 K 29/90 K 30/90 K 31/90 K 32/90 K 33/90 K 34/90 K 35/90 K 36/90 K 37/90 K 38/90 K 39/90 K 40/90 K 41/90 K 42/90 K 43/90 K 44/90 K 45/90

Š 32 30 24 36 32 40 50 36 16 34 26 26 56 46 30 40 28 28 36 26 26 26 30 60 40 62 30 26 28 30 38 14 28 16 20 38 36 42 40 72 28 18 30 16 38

D 48 44 34 44 32 40 50 36 20 38 34 34 56 52 56 40 30 34 44 42 36 30 46 62 40 62 36 44 40 30 40 24 56 22 26 40 40 48 58 72 28 34 56 34 38

H 25 15 10 27 23 33 35 14 21 40 35 51 23 20 10 21 26 21 15 10 16 35 15 30 10 26 12 19 18 30 16 39 40 28 20 20 18 20

Profil -

Dno -

22

Půdorys oválný oválný oválný okrouhlý kruhový kruhový kruhový kruhový okrouhlý okrouhlý oválný oválný kruhový okrouhlý nepravidelný kruhový kruhový okrouhlý okrouhlý oválný okrouhlý okrouhlý oválný okrouhlý kruhový kruhový okrouhlý oválný oválný kruhový kruhový oválný nepravidelný okrouhlý okrouhlý okrouhlý kruhový okrouhlý oválný okrouhlý kruhový oválný oválný oválný kruhový

Barva výplně -

Pozn.

-

Objekt K 46/90 K 47/90 K 48/90 K 49/90 K 50/90 K 51/90 K 52/90 K 53/90

Š 16 28 22 16 20 26 20 46

D 24 32 30 34 34 36 32 46

K 1/93

28

28

K 2/93

34

K 3/93

16

K 4/93

26

K 5/93

22

30

K 6/93

30 (24)

40

K 7/93

24

36?

K 8/93

20

20

K 9/93

26

28

K 10/93 K 11/93

34 (32) 34 (32)

K 12/93

50

K 13/93

50?

K 14/93 K 15/93

22 (30) 36 (20)

56 (62) 56 (58)

H 20 15 25 32 20 15 15 10 20 (16) 20 (15) 30 (8) 20 (10) 20 (14) 30 (20) 20 (14) (10) 10 (8) 20 (42) 10 (12) 20 (15) 40 (30)

32

(32)

nepravidelný

schodovitý

oválný

hnědočerná

-

56

50 (12)

nepravidelný

šikmé

trojúhelný

hnědá

-

(54)

studňovitý

konvexní

kruhový

hnědočerná

-

studňovitý

konvexní

oválný

hnědočerná

-

-

-

kruhový

-

-

nepravidelný

schodovité

oválný

hnědá

-

34 (46) 16 (40) 38 (34)

40 34

K 16/93

24

24 (42)

K 17/93

24

30

K 18/93

26

K 22/93 K 23/93

26 32 (34) 34 (26) 24 (30) 36 20

K 24/93

24

K 25/93

24

K 26/93

?

K 19/93 K 20/93 K 21/93

46

40 (54) 20 (16)

Profil -

Dno -

Půdorys oválný okrouhlý oválný oválný oválný oválný oválný kruhový

Barva výplně -

Pozn. -

mísovitý

rovné

kruhový

hnědočerná

-

nepravidelný

šikmé

kruhový

hnědá

-

mísovitý

konvexní

kruhový

hnědá

-

nepravidelný

šikmé

oválný

hnědočerná

-

nepravidelný

schodovité

oválný

hnědá

-

hrotitý

konvexní

oválný

hnědočerná

-

nepravidelný

šikmé

oválný

hnědá

-

mísovitý

konvexní

kruhový

hnědočerná

-

mísovitý

konvexní

kruhový

hnědá

-

nepravidelný

hrotité

okrouhlý

hnědočerná

-

nepravidelný

šikmé

kruhový

hnědá

-

nepravidelný

konkávní

okrouhlý

žlutohnědá/hn ědá

-

nepravidelný

konvexní

okrouhlý

hnědočerná

-

56

(20)

studňovitý

rovné

oválný

hnědožlutá

Chata I

34

20

mísovitý

konvexní

oválný

hnědožlutá

-

38 20 26 (56) 24 (30) ? (62)

20 -

studňovitý

rovné

kruhový kruhový

hnědočerná

-

20

nepravidelný

schodovité

kruhový

hnědožlutá

-

-

mísovitý

konvexní

kruhový

hnědošedá

-

20 (12)

mísovitý

konvexní

oválný?

hnědošedá

-

23

Objekt

Š

K 27/93

?

K 28/93

?

K 29/93

?

K 30/93

26

K 31/93 K 32/93

22 (24) 18 (20)

D ? (60) ? (24) ? (50) 26? (40) 32 24

H 20 (14)

Profil

Dno

Půdorys

Barva výplně

Pozn.

mísovitý

rovné

oválný?

hnědá

-

? (6)

mísovitý

konvexní

oválný?

hnědošedá

-

? (10)

mísovitý

rovné

nepravidelný ?

hnědošedá

-

(20)

mísovitý

konvexní

kruhový

hnědošedá

-

mísovitý

rovné

oválný

hnědočerná

-

mísovitý

rovné

oválný

hnědá

-

20 (4) 10 (6)

3.1.3 Žlábky Žlábek 1/90 Tento žlab byl široký 30 – 40 cm a jeho prozkoumaná délka dosahovala cca 5,5 m. Žlábek se táhl od JZ k SV. Na jeho JZ konci byly zjištěny dvě kůlové jamky (K 10/90 a K 11/90). Zhruba v půlce délky žlabu byla situována v jeho těsné blízkosti další kůlová jáma (K 19/90).

Žlábek 1/93 Žlab byl orientován ve směru JZ – SV a jeho délka dosahovala 6 m. V jeho JZ části byla situována kůlová jáma č. 13/93 a zhruba v polovině délky byl žlab porušen objektem č. 9/93.

Žlábek 2/93 Tento objekt je orientován ve směru JZ – SV a byl pouze cca 70 cm dlouhý, 22 cm široký a 20 cm hluboký. Vzhledem k jeho malé velikosti je možné, že jde spíše o kůlovou jámu.

Žlábek 3/93 Žlábek byl orientován ve směru SSZ – JJV, jeho šířka se pohybovala od 25 do 30 cm a hloubka okolo 20 cm. Po cca 80 cm ústil do jižní části objektu 5/93.

Žlábek 4/93 Tento objekt byl orientován ve směru JZ – SV, jeho šířka se pohybovala od 20 do 30 cm, délka činila cca 140 cm a hloubka 20 cm. V JZ části ústil podobně jako žlábek 3/93 do jižní části objektu 5/93.

24

Žlábek 5/93 Žlábek vycházel severním směrem od objektu Pec XXX a byl dlouhý 30 – 50 cm. Poté zasahoval pod okraj zkoumané plochy. Jeho šířka dosahovala 40 cm.

Žlábek 6/93 Objekt byl orientován ve směru SZZ – JVV, jeho délka dosahovala 110 cm, šířka se pohybovala od 15 do 30 cm a hloubka okolo 20 cm. Na SZZ konci byla situována kůlová jamka č. 17/93.

Žlábek 7/93 Prokopána byla pouze část dlouhá 60 cm, která byla orientována ve směru Z – V a jejíž šířka se pohybovala mezi 20 a 25 cm. Nejvyšší hloubka dosahovala hodnoty 30 cm. V severní části zasahoval žlab mimo zkoumanou plochu.

3.1.4 Ostatní objekty Objekt 1/90 Jednalo se o objekt oválného půdorysu orientovaného ve směru S – J, v jehož severní části byl situován výklenek hluboký 80 – 100 cm. Max. šířka objektu byla 240 cm a délka 440 cm. Hloubka se pohybovala od 30 do 40 cm. V SV části objektu se nacházela kůlová jamka č. 40/90.

Objekt 2/90 Objekt měl nepravidelný půdorys a byl orientován ve směru SZ – JV. Šířka objektu dosahovala až 200 cm, délka pak téměř 4,5 m. Hloubka se pohybovala od 30 do 50 cm.

Objekt 4/90a Velký objekt nepravidelného půdorysu byl orientován ve směru Z – V. V nejužším místě byl 45 cm široký, v nejširším pak dosahoval šířky až 180 cm. V jeho jižní polovině vybíhaly dva laloky, ve kterých byly situovány objekty 4/90b, 4/90c a 4/90d.

25

Objekty 3/90, 4/90b – 8/90, 10/90, 14/90, 15/90 a 18/90 Údaje o těchto objektech popisuje následující tabulka.

Tab. VII. Objekty 3/90, 4/90b – 8/90, 10/90, 14/90, 15/90 a 18/90. Objekt 3/90 4/90b 4/90c 4/90d 4/90e 4/90f 4/90g 4/90h 5/90 6/90 7/90 8/90 10/90 14/90 15/90 18/90

Š 60 80 26 34 50 38 54 30 50 40 48 50 44 60 30 76

D 100 94 34 54 50 50 60 34 60 80 84 60 70 115 56 20

H 20 50 42 17 55 50 25 20 16 16 38 25 28 10 18

Profil -

Dno mísovité -

Půdorys oválný okrouhlý oválný oválný okrouhlý oválný okrouhlý okrouhlý okrouhlý oválný oválný oválný oválný oválný oválný oválný

Barva výplně -

Pozn. -

Objekt 9/90 Objekt má oválný půdorys a je orientován ve směru S – J. Délka dosahuje 205 cm, šířka se pohybuje od 115 do 140 cm. Hloubka nepřekračuje 50 cm.

Objekt 11/90 Objekt nebyl prokopán celý, nelze proto určit jeho půdorys. Rozměry prokopané části objektu činily 100 x 80 cm, hloubka 20 cm.

Objekt 12/90 Objekt byl orientován ve směru Z – V a měl nepravidelný půdorys. V jižní části nebyl prokopán celý. Délka prokopané části objektu činila 550 cm a šířka se pohybovala od 190 cm po 240 cm. Hloubka se pohybovala od 10 do 45 cm. V západní části objektu byla propálená vrstva.

Objekt 13/90 Objekt byl orientován ve směru Z – V a nebyl prozkoumán celý, poněvadž jeho J část přesahovala hranici zkoumané plochy. Šířka se pohybovala mezi 120 a 130 cm,

26

délka pak činila 170 cm. V S a J části objektu byly naproti sobě situovány kůlové jamky č. 48/90 a 50/90. V objektu se také nacházela kůlová jamka č. 49/90.

Objekt 16/90 Objekt měl nepravidelný oválný půdorys a byl orientován ve směru Z – V. V jeho severní části se nacházela kůlová jamka č. 52/90. Šířka objektu se pohybovala okolo 35 cm a délka dosahovala 150 cm. Max. hloubka činila 18 cm.

Objekt 17/90 Objekt nepravidelného půdorysu byl široký 120 cm, dlouhý 150 cm a hluboký 35 cm. V jeho Z části byla situována kůlová jamka č. 29.

Objekty 1/93, 2/93, 6/93 – 9/93 Údaje o těchto objektech popisuje následující tabulka.

Tab. VIII. Objekty 1/93, 2/93, 6/93 – 9/93. Objekt 1/93 2/93 6/93 7/93a 7/93b 8/93 9/93

Š 68 36 72 64 50 110 90

D 80 80 120 86 106 110 145

H 40 10 50 40 20 (64)

Profil mísovitý nepravidelný mísovitý mísovitý -

Dno šikmé konvexní konvexní konvexní -

Půdorys obdélný oválný oválný oválný obdélný kruhový oválný

Barva výplně Pozn. hnědočerná hnědožlutá hnědočerná Chata I hnědočerná Chata II

Objekt 4/93 Objekt obdélného půdorysu o předpokládaných rozměrech 60 x 80 cm a hloubce 50 cm byl protnut žlábkem č. 1/93.

Objekt 5/93 Objekt orientovaný ve směru Z – V měl podlouhlý nepravidelný půdorys a jeho délka se pohybuje okolo 250 cm. Šířka byla velice rozmanitá a pohybovala se od 30 do 120 cm. Objekt byl hluboký 10 – 20 cm. Objekt byl v Z části mírně porušen objektem č. 2/93 a ve V části se slučoval se žlábky č. 3/93 a 4/93.

27

Objekt 11/93 Objekt obdélného půdorysu byl široký 70 cm a 110 cm dlouhý. Jeho hloubka nepřesahovala 10 cm. V severní části objektu byla situována kůlová jamka č. 18/93.

3.2 Dětkovice Kontext 502 (tab. 39) Objekt obdélného půdorysu se zaoblenými rohy byl situován v mírném svahu a byl orientován ve směru JZ – SV. Objekt měl rozměry 5,8 x 2,8 m, maximální hloubka pak činila 95 cm. V prostoru chaty se nacházely celkem 4 různě hluboké kůlové jamky situované přibližně na delší ose objektu. V SV části byl objekt narušen slovanskou zásobní jámou (kontext 503) o průměru 1,2 m, obsahující časně středověkou keramiku a dva celé slovanské žernovy, nicméně i zde se nacházely zlomky laténské keramiky. Podle třídění J. Meduny lze chatu přiřadit k typu A – 2a, s dvěma a více kůly na středové ose (Meduna 1980a, 54). Tab. IX. Kůlové jamky z chaty v Dětkovicích. Objekt K1 K2 K3 K4

Š 12 10 12 14

D 14 12 16 14

H 20 16 20 72

Profil studňovitý studňovitý studňovitý studňovitý

Dno rovné konkávní rovné konkávní

Půdorys okrouhlý okrouhlý oválný kruhový

Barva výplně -

Pozn. -

3.3 Ohrozim Zahloubená chata (tab. 45, 46) Objekt měl pravidelný obdélníkový půdorys o rozměrech 3,25 x 2,50 m a rovné dno zahloubené 1,2 m pod povrchem. Delší osou byl objekt orientován ve směru Z – V. V blízkosti každé z kratších stran se na středové ose nacházela kůlová jamka o průměru 26 a 30 cm a hloubce 32 a 26 cm pod podlahou chaty. Další kůlová jamka se nacházela cca 60 cm od západního okraje chaty, její hloubka nebyla bohužel zdokumentována. V chatě se nacházelo lehce zahloubené ohniště kruhového půdorysu situované u středu jižního okraje objektu. Ohniště mělo průměr 84 cm a bylo zahloubeno až 15 cm pod podlahu chaty. Tento objekt lze řadit podle Medunova třídění do třídy A – 1, tedy chaty s dvěma kůly na středové ose (Meduna 1980a, 5053). Do všech kůlových jam v chatě byly nepochybně zasazeny kůly sloužící jako nosná konstrukce sedlové střechy chaty.

28

3.4 Ptení 1 Nejvíce objektů s velkou vypovídací hodnotou bylo zatím prozkoumáno systematickým výzkumem v poloze Ptení 1, na ostatních lokalitách byly zjištěny pouze části sídlištních objektů různých tvarů a typů. Jedná se o několik sídlištních jam neurčitého charakteru, hrnčířskou pec, kůlové jamky a zahloubené chaty (Čižmář 2006, 16-21).

3.4.1 Zahloubené chaty Při výzkumu provedeném v roce 1990 v poloze Ptení 1 bylo prozkoumáno celkem 5 laténských zahloubených chat. Většina z nich náleží podle Medunova třídění z roku 1980 do stupně A – 1 (Meduna 1980a, 50-53). V rámci chat bylo zjištěno celkem 10 kůlových jamek, z nichž 6 mělo průměr okolo 30 cm, dále 3 jamky o průměrech 35, 40 a 45 cm, jedna menší o průměru 18 cm a nakonec asymetrická jamka s rozměry 40 x 60 cm. Kůly byly zapuštěny cca 20 – 30 cm hluboko do podlahy chat. U tří chat byly zjištěny kůlové jamky po nosných kůlech uvnitř chaty, u zbylých dvou chat se lze domnívat, že byla nosná konstrukce podepřena zvenčí. V jedné z chat byl zjištěn 55 cm široký podélný stupeň interpretovaný jako lavice nebo odkládací plocha. Čtyři z pěti chat jsou orientovány ve směru SV – JZ. Obecně je známo, že laténská sídliště jsou velice často budována na mírných svazích otočených k jihu a chaty jsou na nich situovány podél vrstevnic. Toto ale o sídlišti Ptení 1 neplatí. Svah, na kterém se sídliště nachází, je orientován téměř výhradně k východní straně. Orientace chat ve směrech SV – JZ je téměř kolmá na vrstevnice, což je na laténských sídlištích ojedinělé. Výjimečná je též poloha chaty s orientací SZ – JV, která je otočená o 90° oproti ostatním chatám.

Objekt 1/90 (tab. 67:1) Objekt má rozměry na délku 5,4 m, na šířku 3,2 m a maximální hloubka chaty mimo kůlové jamky činí 65 cm. Delší osa chaty je orientována ve směru SV – JZ. Uvnitř v blízkosti každé z kratších stran se nachází na středové ose kůlová jáma. Vzdálenost první jamky od severovýchodní strany chaty činí 22 cm, je zapuštěna cca 25 centimetrů do podlahy chaty a její průměr je 28 cm. Druhá jamka je vzdálená od jihozápadní strany chaty 17 cm, do podlahy je zapuštěna až do hloubky 35 cm a její průměr činí 40 cm, třetí kůlová jamka se nachází v blízkosti jihozápadní stěny objektu.

29

Tento objekt je klasickým příkladem Medunova typu A – 1, tedy chaty s dvěma kůly na středové ose (Meduna 1980a, 50-53). Oba tyto kůly nepochybně fungovaly jako nosná opora střechy.

Pozoruhodná je třetí, excentricky umístěná kůlová jáma

v blízkosti jihozápadní strany, která se dá interpretovat jako stopa po pomocném nosném kůlu.

Obr. 1. Kresebná rekonstrukce laténské polozemnice ze Starého Hradiska podle A. Piffla.

Objekt 2/90 (tab. 67:2) Delší osa chaty je orientována ve směru SZ – JV. Její délka je 4 m, šířka 2,6 m a hloubka dosahuje 35 cm. Dají se zde rozpoznat 2 kůlové jamky blízko kratších stran objektu. První jamka je vzdálena od severozápadní strany objektu necelých 20 cm, má průměr 25 cm a je zapuštěna 30 cm do podlahy. Druhá jamka je situována 55 cm od jihovýchodní strany, cca 20 cm od západní strany objektu a má průměr 48 cm. Její hloubka nebyla zdokumentována. V rámci Medunova třídění lze objekt přiřadit k typu A – 1 (Meduna 1980a, 5053), i když se vzhledem k jeho nepravidelnosti nejedná o učebnicový příklad.

30

Objekt 3/90 (tab. 68:1) Chata je obdélného půdorysu. Na délku měří 4,8 m a její maximální šířka činí 2,4 m. Hloubka objektu je 35 cm. Stejně jako u objektu 1 je delší osa i této chaty orientována ve směru SV – JZ a jsou na ní dvě kůlové jamky. Kůlová jamka nacházející se u severovýchodní strany chaty je v její bezprostřední blízkosti a je kruhového půdorysu o průměru 30 cm, její hloubka nebyla zdokumentována. Asi 25 cm vně od jihozápadního okraje chaty se nachází další kůlová jamka o průměru 30 cm, údaje o její hloubce nejsou k dispozici. Chatu porušuje od jihovýchodní stěny meliorační rýha o šířce 60 cm, která se ztrácí v severozápadní stěně chaty. Pozoruhodný je nález kůlové jamky mimo chatu, jejíž funkce se dá díky jejímu umístění interpretovat jako vnější opora střechy. Chata opět může reprezentovat v Medunově třídění typ A – 1 (Meduna 1980a, 50-53). Je sice pravda, že jedna kůlová jamka v severovýchodní části chaty se mírně odchyluje od středu osy, je však téměř jisté, že byla vytvořena pro kůl nesoucí konstrukci střechy.

Objekt 10/90 (tab. 68:2) Tento objekt má obdélný půdorys, měří na délku 3,75 m, na šířku 2,3 m a jeho maximální hloubka činí 35 cm. Orientace delší osy chaty je SV – JZ. V severovýchodní části chaty se nachází v bezprostřední blízkosti stěny kůlová jamka, jejíž průměr činí 30 cm a hloubka 35 cm. Paralelně s jihovýchodní stěnou se táhne stupeň široký asi 55 cm od okraje chaty. Od jihovýchodní strany objektu prochází opět meliorační rýha o šířce 60 cm, která se ztrácí v severozápadním okraji chaty. Při zkoumání chaty byl zjištěn pouze jeden kůl v severovýchodní části. Kůl v protější straně objektu zjištěn nebyl, lze ale předpokládat, že se zde s největší pravděpodobností ať už uvnitř nebo vně chaty nacházel. Pokud by tomu tak bylo, dala by se chata zařadit podle Medunova třídění do stupně A – 1 (Meduna 1980a, 50-53). Pozoruhodný je stupeň nacházející se v jihovýchodní části chaty vedoucí paralelně se stěnou. Nelze přesně říci, k jakým účelům sloužil, funkce jako lavice je vysoce pravděpodobná. Nevylučuje se však ani funkce odkládacího prostoru.

Objekt 11/90 (tab. 69:1) Půdorys tohoto objektu je spíše oválného než obdélníkového tvaru. Je dlouhý 3,6 m, široký 2,5 m a jeho hloubka dosahuje pouhých 20 cm. Objekt je orientován delší osou ve směru SV – JZ. V těsné blízkosti vně chaty na středové ose se nachází 31

kůlová jamka s průměrem 30 cm a hloubkou 15 cm. V jihozápadní části chaty se nacházejí dvě kůlové jamky, jejichž průměry jsou 18 a 28 cm. Jejich hloubka nebyla zdokumentována. Chata se nedá do Medunova třídění přesně zařadit vzhledem k asymetricky situovaným kůlům v jihozápadní části chaty. Kůl v severovýchodní části chaty sloužil pravděpodobně k opoře střechy, zbývající dva kůly měly navzdory svému neobvyklému umístění zřejmě stejnou funkci.

Kontext 523/00 (tab. 69:2) Objekt z roku 2000 bohužel nebyl prokopán celý, takže neznáme jeho úplný půdorys. I tak lze ale říci, že jde o široký ovál s rovným dnem a šikmými stěnami. V prokopané části činila délka objektu 4,2 m, šířka 2,4 m, hloubka byla 1,3 m od úrovně podloží. Spodní zásyp tvořila hnědá mramorovaná hlína s uhlíky a mazanicí, na ní se pak nacházela další vrstva tmavě hnědé, středně ulehlé hlíny s hrudkami mazanice a s uhlíky. Objekt byl orientován delší osou ve směru V – Z. Je vysoce pravděpodobné, že patřil k výše zmíněným objektům z výzkumu v roce 1990. I přesto, že v objektu nebyla nalezena kůlová jamka dokládající nosnou konstrukci střechy, lze objekt interpretačně přiřadit k zahloubeným chatám. Odpovídají tomu jak rozměry, tak orientace objektu.

Tab. X. Srovnání zahloubených chat na sledovaných sídlištích v regionu. Lokalita Objekt Š Staré Hradisko Chata I 260 1990, 1993 Staré Hradisko Chata II 200 1990, 1993 Dětkovice 2000 502/00 Ohrozim 1994 320 Ptení 1 1990 1/90 260 Ptení 1 1990 2/90 240 Ptení 1 1990 3/90 230 Ptení 1 1990 10/90 250 Ptení 1 1990 11/90 Ptení 1 2000 523/00* 240 Ptení 6 1996 500/96* 100 * pouze prokopaná část objektu

D

H

Dno

Půdorys

Barva výplně

Orientace

270

40

rovné

obdélný

-

SV – JZ

370

40

rovné

nepravidelný

-

SZ – JV

65 35 35 35 25 130 70

rovné rovné rovné rovné rovné rovné rovné rovné rovné

obdélný obdélný obdélný obdélný obdélný obdélný oválný

černohnědá

SV – JZ V–Z SV – JZ SZ – JV SV – JZ SV – JZ SV – JZ V–Z SZZ – JVV

540 400 480 375 360 420 450

32

3.4.2 Kůlové jámy Na lokalitě byly vedle půdorysů zahloubených chat zjištěny celkem dvě kůlové jámy, o kterých je možno soudit, že nenáleží k zahloubeným chatám a jsou pravděpodobně dokladem povrchových staveb (Čižmář 2006, 20).

Objekt 5/90 Z objektu nepocházejí žádné nálezy. Jedná se o kůlovou jamku o průměru cca 60 cm a hloubce přibližně 20 cm. Leží asi 1 m severním směrem od severního rohu objektu č. 3, její účel však nelze přesně interpretovat. Mohla mít nějakou spojitost s objektem 3, například jako kůl podpírající přístřešek přistavěný k chatě, nebo mohlo jít o nosnou část jiného nezahloubeného objektu, jehož zbytek nebyl výzkumem zjištěn. V tomto případě by mohla být spojitost s objektem č. 6, který se nachází 1,5 m východně od kůlové jamky.

Objekt 6/90 Stejně jako u objektu 5 zde nebyly zjištěny žádné nálezy. Jedná se o oválnou kůlovou jamku s maximálním průměrem cca 80 cm a hloubkou kolem 20 cm. Její poloha je asi 2 m severovýchodním směrem od severního rohu objektu č. 3. Z hlediska interpretace lze říci, že jamka měla s velkou pravděpodobností podobnou funkci jako objekt č. 5.

3.4.3 Menší nepravidelné objekty Objekt 7/90 Objekt má obdélný půdorys a je orientován ve směrech SZ – JV. Jelikož zasahuje svou částí do profilu výzkumu, jeho rozměry nejsou úplné. Měří na délku cca 1,6 m, jeho maximální šířka činí 60 cm a hloubka 15 cm. Z objektu nepocházejí žádné nálezy, nelze tedy určit jeho dataci a vzhledem k jeho osamocené poloze ho nelze ani interpretovat.

Objekt 8/90 Objekt má nepravidelný půdorys, celý je ve tvaru protáhlého zahnutého oválu. Jeho hloubka je 30 cm, maximální šířka cca 1 m a rozměr mezi nejvzdálenějšími konci

33

objektu činí 3,8 m. Orientace objektu je ve směrech Z – SV. Jelikož z tohoto objektu nepocházejí žádné nálezy, nelze ho interpretovat ani časově zařadit.

Objekt 9/90 Jedná se o malý objekt, jehož délka je 30 cm, šířka 80 cm a hloubka 20 cm. Bohužel ani z tohoto objektu nepocházejí žádné nálezy, nelze proto objekt časově zařadit a jeho účel je nám neznámý.

3.5 Ptení 5 Při výstavbě vodovodního řadu v roce 2000 byly v poloze Ptení 5 objeveny dva zahloubené objekty časově spadající do doby laténské a na dvou místech poměrně rozsáhlé kulturní vrstvy (Čižmář 2006, 21-22).

3.5.1 Menší nepravidelné objekty a kulturní vrstvy Kontext 513/00 Jedná se o objekt s tmavě hnědou výplní, jehož šířka na profilu byla 2,8 m. Půdorys vzhledem k okolnostem výzkumu nebyl zjištěn. Díky nálezům kostí, keramiky a mazanice lze říci, že se jedná nejspíš o sídelní objekt, nelze však podat přesnější interpretaci.

Kontext 524/00 (tab. 69:3) Objekt měl obdélný půdorys se zaoblenými rohy, šikmé stěny a rovné dno. Nebyl prokopán celý, rozměry delší strany jsou 2,9 m, širší strany max. 2 m a hloubka 1,05 m od úrovně podloží. Orientován je delší osou ve směru SZ – JV. Zásyp byl tvořen tmavě hnědou středně ulehlou hlínou s uhlíky a mazanicí. Dle charakteru objektu lze usuzovat, že se jedná o zahloubenou chatu, i když kůly po nosné konstrukci chybí. V objektu byla mimo jiné nalezena též kovářská struska, která může být dokladem kovovýroby přímo v místě objektu nebo nedaleko něj.

Kontext 525/00 Jedná se o pravěkou kulturní vrstvu, překrytou splachy. Vrstva probíhala výkopem v délce 43 m. Její výplň tvořila středně ulehlá tmavě hnědá hlína s mazanicí

34

a ojedinělými střepy datovanými obecně do pravěku (mimo jiné i do doby laténské) a středověku.

Kontext 526/00 Jedná se o kulturní vrstvu s nálezy keramiky a mazanice. Její délka ve stěně výkopu činila 30 m. Její výplň tvořila středně ulehlá tmavě hnědá hlína.

3.6 Ptení 6 Na lokalitě byl v roce 1996 učiněn záchranný výzkum na liniových výkopech pro dálkový optický kabel v trase Vyškov – Olomouc prostějovským pracovištěm Ústavu archeologické památkové péče Brno vedený Z. Čižmářem a M. Šmídem, při kterém byla zjištěna část zahloubené chaty a hrnčířská pece (Čižmář – Hlava – Šmíd 2005).

3.6.1 Zahloubená chata Kontext 500/96 Prokopána byla pouze část objektu, kterou zasáhla liniová stavba – jižní část laténské zemnice nepravidelně obdélníkovitého tvaru s mírně se svažujícími stěnami, rovným dnem a orientací delší osy ve směru SZZ - JVV. Ve východní části poblíž kratší strany (patrně na delší ose?) kůlová jamka (průměr 35 cm, hl. 20 cm, síla kmene 12 cm); jihovýchodní stěna zemnice porušila objekt kultury s lineární keramikou. Dochovaná část laténské zemnice se orientací delší osy (V – Z) nevymyká z obvyklého rámce orientace laténských zemnic na Moravě (Meduna 1980a, 58); kůlová jamka na delší ose objektu ji dovoluje přiřadit k nejčastěji se vyskytujícímu typu A – 1a podle třídění J. Meduny (1980a, 50-53, Beilage 1).

3.6.2 Hrnčířská pec Kontext 501/96 (tab. 70) Jedná se o pec s předpecní jámou (neodkryta zůstala zhruba třetina celého objektu); je to hrnčířská pec se zbytky roštu s průduchy (průměr 5 cm) a kopulí (průměr 90 cm, síla stěny až 6 cm) zachovanou do výšky 28 cm. Komory pece jsou spojeny s předpecní jámou tahovými kanály, které byly vypáleny do podoby

35

mazanicových ploten (70x23 a 60x22 cm); předpecní jáma oválného tvaru (max. rozměry 200x120 cm, hl. až 20 cm). Orientace delší osy je Z – V. Hrnčířská pec s předpecní jámou náleží k obvyklému vertikálnímu typu hrnčířských pecí doby laténské; z oválné předpecní jámy vedly dva tahové kanály, které ústily do ledvinovitě tvarovaných komor vlastní hrnčířské pece; nad nimi byl umístěn rošt, jehož stabilitu zajišťovala středová příčka, která od sebe oddělovala obě komory. Rošt byl překlenut (dnes zpravidla nedochovanou) kopulí (Čižmář – Hlava – Šmíd 2005). Podobné pece jsou z Moravy známy např. ze Strachotína (Čižmář 1987, 211, Obr. 3).

Obr. 2. Půdorys hrnčířské pece a její kresebná rekonstrukce (podle M. Šmída a P. Kose).

36

4. Rozbor nálezů 4.1 Keramika Ohrozim – celkem bylo z objektu označeného jako zahloubená chata vyzdviženo 716 kusů keramiky. Keramický materiál se podařilo rozčlenit na základní typy (hrubá, jemná, grafitová a malovaná) a vypočítat jejich procentuální zastoupení v objektu. Poté byl materiál předán k laboratornímu zpracování, při kterém bylo celkem 470 kusů skartováno. V současné době máme tedy přístup pouze k 246 zlomkům keramiky. Je jisté, že skartace se týkala ve valné většině pouze střepů z výdutí (počet zjištěných okrajů před skartací i po ní činil stále 129 zlomků), které pro jejich velmi nízkou vypovídací hodnotu nebylo nutné archivovat. Následný rozbor vychází již z materiálu zbylého po skartaci.

Tab. XI. Rozdíl mezi skartovaným a neskartovaným souborem keramiky.

Hrubá Jemná Grafitová Malovaná Celkem

Celkem 393 144 131 48 716

Před skartací Okraje Výdutě 66 ? 33 ? 19 ? 8 ? 126 ?

Dna ? ? ? ? ?

Celkem 126 63 34 23 246

Po skartaci Okraje Výdutě 76 34 30 19 18 12 5 18 129 83

Dna 16 14 4 34

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že hrubý materiál představoval největší podíl nalezené keramiky. Nízké zastoupení malované keramiky odpovídá obecnému stavu na zkoumaných moravských pozdně laténských lokalitách.

Ptení 1 – jako na jiných sídlištích i v poloze Ptení 1 představuje keramika největší část získaných nálezů. V jejím hodnocení se lze opřít především o syntézu J. Meduny (Meduna 1980a; 1980b), která tvoří základ poznání sídlištního materiálu z doby laténské na Moravě. Lze také sledovat procentuální zastoupení keramiky podle materiálu v jednotlivých objektech, kde bylo nalezeno více než 100 keramických zlomků.

Tab. XII. Zastoupení jednotlivých druhů keramiky ve Ptení. Objekt 1 2

Počet kusů 323 215

Hrubá k. - % 20,8 30,7

Grafitová k. - % 16,4 28,8

37

Jemná k. - % 62,8 40,5

Malovaná k. - % -

Objekt 10 11 Celkem

Počet kusů 181 177 900

Hrubá k. - % 19,3 18,6 22,4

Grafitová k. - % 18,8 26,0 22,5

Jemná k. - % 59,7 54,8 54,5

Malovaná k. - % 2,2 0,6 0,7

Stav zastoupení keramiky zhotovené z různého materiálu je možno zjistit na Moravě v rámci okolí Starého Hradiska srovnáním údajů ze sídlištních celků ze Starého Hradiska – poloha extra muros, Ohrozimi, Dětkovic, Ptení (Čižmář 2006, 24) a se statistikou W. E. Stöckliho (Stöckli 1979, 79), provedenou na základě publikovaného souboru ze Starého Hradiska, který je však zkreslen umělým výběrem (Čižmář 2003a, 57; Hlava 2006, 134). Mimo oblast zázemí Starého Hradiska jsem ještě přidal údaje ze sídlišť v Bořitově (Čižmář 2003a, 56-57), Blansku (Wilczek 2007, 31) a Brně – Slatině (Čižmářová 2008, 21).

Tab. XIII. Srovnání ptenského sídliště s jinými moravskými lokalitami. Lokalita

Počet kusů

Hrubá k. - %

Grafitová k. - %

Jemná k. - %

Malovaná k. - %

Blansko

1109

78,5

12,3

9,0

0,2

Bořitov

2353

69,1

15,3

15,1

0,5

Brno - Slatina

3444

69,8

11,9

18,0

0,2

Dětkovice

337

50,2

10,4

33,8

5,6

Ohrozim

716

54,9

18,3

20,1

6,7

900 22,4 Ptení 1 *Staré 790 49,0 Hradisko Staré 743 49,2 Hradisko 1990, 1993 10392 55,4 Celkem * Statistika provedená W. E. Stöcklim.

22,5

54,5

0,7

29,0

20,0

2,0

32,2

14,0

4,6

19,0

23,1

2,6

Ze statistiky vyplývá, že na sledovaných sídlištích hrubá keramika představuje zhruba polovinu celé keramické výroby. Druhou polovinu si mezi sebe dělí výroba jemné a grafitové keramiky a nakonec se zde objevuje velmi malé procento keramiky malované. Pozoruhodná je situace ve Ptení, kde jemná keramika tvoří více jak polovinu sledovaného souboru. Tento fakt může být zčásti dán částečnou skartací keramického materiálu (informace J. Čižmářové).

38

4.1.1 Charakteristika keramiky podle jednotlivých skupin V rámci rozboru keramického materiálu jsem se přidržel základního členění keramiky podle keramických hmot na hrubou, jemnou a grafitovou (hrubá či jemná s příměsí grafitu). Výjimku tvoří malovaná keramika, která díky své jedinečnosti tvoří čtvrtou skupinu keramického materiálu.

4.1.1.1 Hrubá keramika Staré Hradisko – při výzkumu bylo získáno celkem 366 střepů z nádob vyrobených z hrubého materiálu bez příměsi grafitu, z toho 253 okrajů (69,1 %), 73 výdutí (20 %) a 40 zlomků ode dna (10,9 %). Příměs muskovitických slíd byla zjištěna u 161 zlomků, biotitická slída jen u 30 zlomků vždy zároveň s muskovitem. Příměs krevele byla zjištěna jen u 7 zlomků. U 168 kusů bylo možné rozpoznat příměs drobných kamínků, příměs písku byla zastoupena v 53 případech. Pozoruhodný je poměrně vysoký počet střepů se stopami organických zbytků na povrchu (45 ks). Z keramických tvarů nádob byly zastoupeny většinou hrncovité nádoby ve 110 zlomcích (30,3 %), mísovité tvary zastupovalo 102 zlomků (28,1 %) a 20 zlomků (5,5 %) pocházelo evidentně z velkých zásobních nádob. Zbylé zlomky střepů nebylo možné bezpečně zařadit do žádné skupiny. Záměrné zdrsňování povrchu bylo prokázáno celkem v 10 případech (2,7 %) vesměs na hrncovitých nádobách, ne u všech však šlo o tzv. struhadlovité drsnění typické pro keramiku vyskytující se ve středních a východních Čechách (Meduna 1980a, 73). Z keramického sortimentu byly vyhlazovány především mísovité tvary, hlazení se však objevilo v několika málo případech i na jiných tvarech (38 ks, 10,4 %). Smolný nátěr (45 ks, 12,3 %) byl zjištěn nejvíce na mísovitých tvarech, objevil se však také na zlomcích ze zásobnice. Další povrchovou úpravou bylo svislé rýhování, které se vyskytlo výhradně na hrncovitých nádobách ve 30 případech (8,2 %). Z výzkumu jsou známy především hrncovité nádoby s ovaleným okrajem, časté jsou však i svisle rýhované nádoby s odsazeným okrajem či nádoby s jednou či více plastickými lištami pod okrajem. Nechybí ani lahvovité tvary, výjimečně se objeví i nádoby s hraněným okrajem. Mísy z hrubého materiálu měly v drtivé většině dovnitř zatažený okraj, vyskytly se však i mísy s nahoru vytaženým zeslabeným okrajem či esovitá mísa se zeslabeným podhrdlím a ovaleným okrajem. Zajímavý je také zlomek nádoby zdobený několikanásobnou vlnicí připomínající výzdobu na středohradištní keramice.

39

Dětkovice – z lokality pochází celkem 169 zlomků hrubé keramiky bez grafitové příměsi, z toho 29 okrajů (17,1 %), 124 výdutí (73,4 %) a 16 zlomků ode dna (9,5 %). Vysoký počet výdutí je dán inventarizací původně skartovaných střepů. Soubor charakterizuje typickou pozdně laténskou keramiku, kde nechybí mísy se zataženým okrajem či mírně esovitě prohnuté mísy. Druhým častým tvarem jsou hrnce s ovaleným okrajem nebo větší nádoby s masivním okrajem různého tvaru. Ze souboru pochází také několik zlomků z masivní zásobnice. Celkem 11 zlomků bylo opatřeno svislým rýhováním. Je zajímavé, že větší část z nich obsahovala příměs muskovitické slídy. Na dvou střepech byly zpozorovány obvodové vleštované žlábky. Smolný nátěr se vyskytl na jednom zlomku z mísy a třech zlomcích ze zásobnice.

Ohrozim – zlomků hrubé keramiky bylo nalezeno celkem 393, po skartaci se tento soubor zmenšil na pouhých 126 ks. Z toho se zachovalo celkem 76 okrajů (60,3 %), 34 výdutí (27 %) a 16 zlomků ode dna (12,7 %). U 72 kusů se podařilo rámcově identifikovat tvar nádoby, a to 46 mís a 18 hrncovitých nádob. U zbylých fragmentů nebylo možné tvar bezpečně určit. U celkem 96 zlomků byla zjištěna příměs muskovitických a biotitických slíd (muskovit 71 ks, biotit 25 ks). Červené zbarvení krevelu se objevilo pouze v 6 případech. V 57 případech bylo možné rozeznat příměs drobných kamínků, 21 střepů bylo vyrobeno z materiálu obsahujícího jemný písek. Technika hlazení se vyskytla u 41 ks keramiky, jednalo se ve valné většině o mísy. V několika případech byla hrubá keramika svisle rýhovaná, toto rýhování se vyskytovalo výhradně na hrncovitých nádobách. V některých případech byly nádoby opatřeny šikmými rýhami. Hrncovité nádoby měly většinou ovalený či odsazený okraj, v několika případech se vyskytl i okraj hraněný. Na 6 zlomcích hrncovitých nádob bylo zaznamenáno výrazné zdrsnění povrchu, známé jako struhadlovité drsnění pronikající na Moravu z východních a středních Čech (Meduna 1980a, 73). Z chaty známe 5 zlomků pocházejících z jedné zásobnice o průměru 46 cm opatřené smolným nátěrem. Mísy se vyskytovaly s ovaleným mírně vytaženým okrajem, valná většina z nich však měla méně ovalený zatažený okraj. Na mísách se zataženým okrajem se poměrně často vyskytoval smolný nátěr. Mísy opatřené tímto nátěrem byly většinou jemně vyhlazené. Vlešťované linie a vlnice se objevovaly výhradně na vnitřní straně mís se zataženým okrajem.

40

Tab. XIV. Rozdíl mezi skartovaným a neskartovaným souborem hrubé keramiky.

Hrubá

Celkem 393

Před skartací Okraje Výdutě 66 ?

Dna ?

Celkem 126

Po skartaci Okraje Výdutě 76 34

Dna 16

Ptení 1 – ze sídliště pochází soubor hrubých střepů čítající 232 kusů hrubé keramiky bez příměsi grafitu. Téměř u všech hrubých střepů (206 ks) byla zjištěna příměs písku. Společně s pískem se vyskytovaly i drobné kaménky (88 ks) a příměs slídy (34 ks). V některých případech se tyto dvě příměsi vyskytují pohromadě. Nezdá se však, že by příměsi měly souvislost se svislým rýhováním na keramice. Z hlediska tvaru je u hrubé keramiky známo nejvíce hrncovitých nádob. Pouze na nich se až na výjimku objevuje svislé rýhování. Průměr okraje těchto hrnců se pohybuje mezi 16 – 30 cm, jsou však známy i dvě výjimky s průměrem 40 cm a jeden malý hrnec s průměrem pouhých 11 cm. U čtyř hrnců vyrobených z hrubého materiálu jsou patrné stopy po smolném nátěru. Nejčastěji využívané tvary hrnců mají zesílený ovalený okraj nebo okraj nemají tak výrazný. Mezi hrnci se vyskytují i nádoby se silně odsazeným nebo s mírně vyhnutým okrajem. Pozoruhodné jsou i nádobky soudkovitého tvaru. Z hrubého materiálu byly vyrobeny i mísy se zataženým okrajem, u kterých se výjimečně objevuje smolný nátěr. Z polohy 1 jejich známo celkem pět. Průměr okraje těchto mis se pohybuje mezi 24 – 35 cm a není na nich patrná žádná výzdoba. Mezi hrubou keramiku se řadí bezesporu i zásobnice. Z výzkumu jsou známy dva fragmenty zásobnic o průměru okraje cca 52 cm. Pozoruhodným nálezem jsou cedníky se zataženým okrajem opatřené otvory na celém těle nádoby, někdy také s velkým kruhovým otvorem uprostřed dna. Ze Ptení známe celkem dvě dna a jeden okraj z cedníku. Nelze říci, že by k sobě tyto kusy náležely, přesto jsou si velice podobné. Průměr dna jednoho z nich činí 8 cm, u zbylých nebylo možno určit ani průměr dna ani okraje. Průměr bočních otvorů se u všech cedníků pohybuje okolo 5 mm. Podobný nález cedníku známe například z českého oppida Hrazany (Jansová 1986, Taf. 88:23). U 62 kusů nádob lze konstatovat určitý druh výzdoby. V drtivé většině se jednalo o svislé rýhování (60 ks), pouze u dvou zbylých kusů byla zjištěna výzdoba jiného charakteru. V prvním případě se jedná o zlomek výdutě s rytou, kolkem provedenou výzdobou představující část kruhu, vedle něhož jsou patrné dva žlábky. Druhý střep je zajímavý svislým rýhováním, které je v horní části nádoby zakončeno obloučky.

41

4.1.1.2 Jemná keramika Staré Hradisko – jemná keramika je na Starém Hradisku zastoupena 106 kusy, což je 18,6 % z celkového počtu keramiky. Jedná se o 63 okrajů (59,4 %), 27 výdutí (25,5 %), 15 zlomků ode dna (14,2 %) a hlazený úchyt z pokličky. Velká část jemné keramiky byla na povrchu vyhlazena. Příměsi se objevily spíše sporadicky v podobě muskovitických slíd či jemného písku. Z tvarů jsou u jemné keramiky typické především mísy s esovitě profilovaným okrajem, na jejichž vnitřní straně se objevují vlešťované vlnice a obvodové linie. U den nádob se někdy objevuje odsazení od stěny nádoby nebo omfalos. Časté jsou také soudkovité nádoby, na kterých však kromě tenkého žlábku pod okrajem nebyly zjištěny žádné další výzdobné prvky. Výjimečně se vyskytly také situlovité nádoby opatřené jemným svislým rýhováním. Objevil se i lahvovitý tvar s dvěma plastickými lištami. Za pozornost stojí také střep z nádoby jemně zdobený svazky tenkých svislých a šikmých rýh. Zajímavý je zlomek nádoby zdobené kolkem, ze kterého paprsčitě vybíhají do různých směrů svazky 4 nebo 5 rýh. Nález tohoto druhu je na moravských pozdně laténských sídlištích docela vzácný, analogii lze uvést např. z Bílovic – Lutotína (Šmíd 2003, 57). Pozoruhodný je také nález držátka pokličky z jemného materiálu, ke kterému jsem na Moravě nenalezl žádnou analogii. Obecně jsou nálezy keramických pokliček na Moravě spíše sporadickou záležitostí. J. Meduna znal pouze po jednom exempláři z Doubravic (Meduna 1980b, 74, Taf. 15:17) a ze Starého Hradiska (Meduna 1970c, 93, Taf. 46:2).

Dětkovice – zlomků jemné keramiky je známo ze sídliště celkem 114 kusů. Nejvíce bylo výdutí (90 ks, 79 %), méně pak okrajů (18 ks, 15,8 %) a pouze 6 zlomků ode dna (5,2 %). Z keramických tvarů jsou zde hojně zastoupeny soudkovité nádoby s kyjovitým nebo neprofilovaným okrajem. Tyto nádoby nedisponují žádným ze škály výzdobných prvků. Dalším tvarem jsou esovitě profilované hrnce a mísy, z nichž jsou některé opatřeny na vnitřní straně vlešťovanými vlnicemi. Ojedinělý je nález střepu z nádoby lahvovitého tvaru. Z Dětkovic pocházejí také dva zlomky pokličky z jemného materiálu, ke které lze na Moravě jen těžko najít analogii. Pokličky jsou z Moravy doposud známy pouze ze čtyř lokalit. Jedná se o výše zmíněné dva úlomky z Dětkovic, zlomek z Doubravic (Meduna 1980b, 74, Taf. 15:17) a dva zlomky ze Starého Hradiska, z nichž každý pochází z jiného kusu pokličky (Meduna 1970c, 93, Taf. 46:2).

42

Ohrozim – jemná keramika čítala po výzkumu celkem 144 zlomků, po skartaci se tento počet snížil na 63 zlomků. Zachováno bylo celkem 30 okrajů (47,6 %), 19 výdutí (30,2 %) a 14 zlomků ode dna (22,2 %). Zlomky jemné keramiky s některou z příměsí se vyskytly poměrně zřídka. Makroskopickým pozorováním byla zjištěna u 16 zlomků nepatrná příměs muskovitické slídy a pouze 1 střep obsahoval drobné kamínky. V rámci jemného materiálu se daly ze zlomků rozeznat následující tvary: velkou část tvořila skupina nádob soudkovitého tvaru většinou s kyjovitě profilovaným okrajem, dále vyšší hrncovité nádoby s ven vytaženým ovaleným okrajem a v neposlední řadě také mísy s ven vytaženým ovaleným okrajem. V některých případech měly nádoby odsazený neovalený okraj. Při zkoumání jemného materiálu jsem nerozpoznal mnoho výzdobných prvků, pouze 3 zlomky z mís s vytaženým ovaleným okrajem byly na vnitřní straně zdobeny vlešťovanými vlnicemi.

Tab.XV. Rozdíl mezi skartovaným a neskartovaným souborem jemné keramiky.

Jemná

Celkem 144


Dna ?

Celkem 63


Dna 14

Ptení 1 – jemná keramika zastupuje na sídlišti v poloze Ptení 1 překvapivě největší soubor nálezů. Jedná se o 555 kusů střepů, z toho 180 ks okrajů, 308 ks výdutí a 64 den. Zbylé tři nálezy do počtu doplňují tři provrtaná kolečka ze střepu. U 130 střepů byla zjištěna příměs jemného písku, někdy se vyskytly drobné kamínky (20 ks) nebo slída (65 ks). Hrnce z jemné keramiky mají převážně průměr kolem 20 cm, známe je však jak s menším průměrem (13 – 17 cm), tak s větším (28 – 30 cm). Mezi hrnci jsou obvyklé tvary s ovaleným a odsazeným okrajem, dále zde figurují nádoby se žlábkem na svrchní straně okraje, lahvovité nádoby s mírně ven vyhnutým okrajem nebo hrnce s nevýrazným okrajem odděleným od těla nádoby úzkým žlábkem. Co se týče tvaru, převažují u jemného materiálu mísy (94 ks). Jejich průměr u okraje se pohybuje nejčastěji v rozmezí 20 – 26 cm, vyskytly se však i případy, kdy průměr mísy je pouhých 15 – 17 cm, nebo i 30 – 34 cm. Velká část mís je se zataženým okrajem, vyskytují se však i esovitě profilované misky s mírně ovaleným okrajem. Některé mísy mají na spodní části zvýrazněné dno. Zajímavá je část nádoby respektive její nožky, která má dovnitř klenuté dno. Pozoruhodný je nález části nádoby neobvyklého nízkého zploštělého tvaru. Z celého souboru jemné keramiky bylo 45 kusů střepů zdobených, z toho 28 svislým rýhováním. U sedmi střepů byl zjištěn smolný nátěr.

43

4.1.1.3 Grafitová keramika Staré Hradisko – grafitový materiál z výzkumu v roce 1990 a 1993 je zastoupen celkem 239 zlomky keramiky (okraje 161 – 67,4 %, výdutě 51 – 21,3 %, dna 27 – 11,3 %). V keramice se vyskytovaly příměsi muskovitických (61 ks) nebo biotitických slíd (10 ks), krevele (47 ks), drobných kamínků (90 ks), ojediněle i jemného písku (5 ks). Na 4 zlomcích keramiky byly zjištěny stopy po organickém materiálu. Větší část střepů byla svisle rýhovaná (52 ks), smolný nátěr na okraji se vyskytl pouze v několika případech (6 ks). Známky po reparaci se zde vyskytly ve více případech než u jiných druhů keramiky. Většina nádob z grafitu měla ovalený okraj nepravidelných tvarů a velikostí, např. ostře profilovaný okraj nebo okraj s plastickou lištou. Jednalo se většinou o hrncovité nádoby, z nichž byla velká část svisle rýhována. Vyskytly se však i střepy pocházející evidentně z rozbité zásobnice. Pozornost si zaslouží střep s malým otvorem pocházející pravděpodobně z cedníku. Ojedinělý je střep upravený svazky svislých a šikmých rýh. Kromě obvodového žlábku na dvou zlomcích nebyly na zkoumaném materiálu zjištěny žádné další výzdobné motivy či povrchové úpravy.

Dětkovice – grafitová keramika je zastoupena celkem 36 zlomky z nádob, přičemž se jedná o 6 zlomků z okraje a 30 výdutí. Keramické tvary bylo možné sledovat pouze u dvou nalezených okrajů. První okraj představuje část hrnce o průměru 16 cm opatřeného nepravidelným svislým rýhováním pod plastickou lištou. Druhý okraj pochází z nádoby s odsazeným okrajem, který v profilu není ovalený, nýbrž neobvykle dlouhý a dovnitř zahnutý. Také tato nádoba je opatřena svislým rýhováním v podobě pravidelně se opakujících svazků po cca třech rýhách. Svislé rýhování se vyskytlo celkem na 22 zlomcích (61 %) grafitové keramiky. Mimo hrncovité nádoby obsahoval materiál také dva zlomky okrajů z mís s příměsí grafitu.

Ohrozim – grafitovou keramiku představuje poměrně malý soubor o celkem 34 kusech po skartování (před skartací 131), z toho 18 okrajů (53 %), 12 výdutí (35,3 %) a 4 zlomky ode dna (11,7 %). Keramická hmota obsahovala různé příměsi. Jednalo se o muskovit (12 ks), krevel (9 ks) či drobné kamínky (15 ks). Z grafitového těsta byly vyráběny výhradně větší hrnce (o průměru hrdla okolo 16 - 26 cm, vyskytly se i 32 cm) s ovaleným okrajem určené k hrubšímu domácímu použití. O tom svědčí také vysoké procento střepů, na kterých byly zjištěny zbytky sazí. Velká část těchto nádob na sobě nesla svislé rýhování. Výjimku z ohrozimského celku tvoří 3 zlomky mísy 44

z grafitového materiálu s mírně ovaleným okrajem a dvěma tenkými žlábky pod okrajem.

Tab. XVI. Rozdíl mezi skartovaným a neskartovaným souborem grafitové keramiky.

Grafitová

Celkem 131


Dna ?

Celkem 34


Dna 4

Ptení 1 – materiál grafitové keramiky vykazuje poměrně velké rozdíly a lze v něm makroskopicky rozlišit několik základních skupin. Jde o keramiku s obsahem jemně drceného grafitu, keramiku s malým obsahem grafitu v podobě větších zrn a keramiku, která je pokryta tenkou hlinitou povrchovou vrstvou (Čižmář 2003a, 64). Z lokality je známo celkem 234 střepů obsahujících větší či menší koncentraci grafitu. Mimo grafit se v keramice nacházela i příměs slídy (6 ks), písku (16 ks) nebo drobných kaménků (26 ks). Jedná se většinou o hrubou keramiku z větších nádob. Z grafitové keramiky byly vyráběny především hrncovité nádoby (116 ks) s ovaleným okrajem, dále hrnce se seseknutým v profilu protaženým okrajem. Vyskytují se i nádoby se žlábkem v horní části profilu nebo s ostřeji profilovaným okrajem. Pozoruhodná je nádobka s vývalkem na výduti. Průměr okraje u hrnců se pohyboval nejvíce v rozmezí 20 – 30 cm. Samozřejmě jsou známy i nádoby s průměry 12 – 14 cm nebo s průměrem 40 cm. Ze statistiky vyplývá, že skoro polovina zkoumaných grafitových střepů (93) byla svisle rýhována a toto rýhování bylo aplikováno především na hrncovité nádoby. Mísy se vyskytují jen ojediněle (5 ks) a většinou z jemnějšího materiálu. Jsou známy se zataženým okrajem a vývalkem na vnitřní části nádoby. Jejich průměry u okraje se pohybují kolem 28 cm a 16 cm. Zvláštní je střep z výdutě se svislým rýhováním přerušeným jiným zešikma jdoucím rýhováním. Pokud byla tuhová keramika povrchově upravována, jednalo se především o svislé rýhování, výjimečně se objevuje výzdoba v podobě tenkých rýh. Pozoruhodný je střep ze dna nádoby s dvěma širokými obvodovými žlábky. Na grafitové keramice se na ptenském sídlišti až na jednu výjimku vůbec nevyskytuje smolný nátěr.

4.1.1.4 Malovaná keramika Staré Hradisko – při výzkumu bylo nalezeno celkem 32 kusů jemné malované keramiky. Kromě 3 kusů, u kterých byla zjištěna malá koncentrace najemno drcené muskovitické slídy, se jedná o keramiku vyrobenou výhradně z jemně plaveného

45

materiálu. Jelikož se jednalo o velmi křehké zboží, nebylo možné z nalezených fragmentů určit tvary nádob. Na keramice se vyskytují dvě hlavní barvy – bílá a červená, jež jsou doplněny o různorodou výzdobu, která může být provedena hnědou, tmavě červenou nebo černou barvou. Nádoby zdobily svazky rovných a vlnitých linek ohraničených širšími pásy.

Dětkovice – z výzkumu pochází celkem 19 zlomků keramiky opatřené malbou. Velká část keramiky byla opatřena bílou malbou, která přecházela v červené barvení. Na bílé malbě se velice často vyskytl mřížkový motiv doprovázený horizontálními linkami, někdy i svazky klikatek. V místech červené malby se mnohdy objevily vertikální linie různých šířek a vyskytly se také klikatky vedoucí stejným směrem.

Ohrozim – malovaná keramika byla v ohrozimském souboru zastoupena 48 kusy před skartací a 23 kusy po skartaci. Z toho se dochovalo 5 okrajů a 18 malovaných výdutí. Malování se vyskytovalo především na nádobách soudkovitých tvarů, a to v červené a bílé barvě. Z výzkumu se dochovala velká část nádoby natřená po celém povrchu červenou barvou. Zlomky pocházející z další nádoby byly zdobeny jak na bíle, tak na červeně malovaném podkladě jemným mřížkovým motivem. Celkově se dá odhadnout, že se v chatě pravděpodobně nacházely minimálně 2 – 3 různě malované nádoby.

Tab. XVII. Rozdíl mezi skartovaným a neskartovaným souborem malované keramiky.

Malovaná

Celkem 48


Dna ?

Celkem 23


Dna ?

Ptení 1 – z polohy Ptení 1 známe 5 střepů s pozůstatky malování. Jedná se výhradně o tenkostěnnou jemně plavenou keramiku. Na střepech je patrná bílá malba nebo engoba, občas se vyskytne malování vodorovnými bílými pruhy šikmo přerušovanými nebo tmavě červená malba s vynechanými proužky na bílé malbě nebo engobě.

4.1.2 Materiálové příměsi V jednotlivých souborech ze Starého Hradiska, Ohrozimi a Dětkovic byly podle typu materiálu zjišťovány různé příměsi. U souboru ze Ptení příměsi zkoumány nebyly. Nejvíce byla keramická hmota zostřována drobnými kamínky vyskytujícími se 46

hlavně u hrubé keramiky. Další nejpočetněji zastoupenou příměsí byly zlomky muskovitické slídy, která se v případě malých zlomků mohla do keramické hmoty dostat náhodně, u větších úlomků je však možné, že byly přimíchávány záměrně. Největší koncentrace keramiky s muskovitickou slídou je na jihozápadní Moravě (Hlava 1998, 339; Meduna 1980a, 108), její výskyt lze hledat také ve východních a středních Čechách (Čižmář 2003a, 58). Biotitická slída se v keramické hmotě vyskytovala v podstatně menším množství, pozoruhodné však je, že téměř vždy společně s muskovitickou slídou. Další již méně častou příměs tvořila zrnka červeně zbarveného železitého krevele. Keramika s touto příměsí je známa především z Hostýna a jeho okolí, v závislosti na vzdálenosti však postupně mizí.

4.1.2.1 Staré Hradisko Tab. XVIII. Tabulka příměsí. Příměsi

bez příměsi/s příměsí

Celkový počet střepů

DK

JP

M

B

K

OZ

Hrubá keramika

366

170

53

161

30

7

45

Jemná keramika

104

-

8

33

-

-

1

Grafitová keramika

239

91

5

62

10

46

4

Malovaná keramika

34

-

-

3

-

-

-

Celkem

743

261

66

259

40

53

50

4.1.2.2 Dětkovice Tab. XIX. Tabulka příměsí. Příměsi



DK

JP

M

B

K

OZ

Hrubá keramika

169

84

15

64

17

13

6

Jemná keramika

114

4

-

6

-

2

-

Grafitová keramika

35

19

5

1

-

3

-

Malovaná keramika

19

-

-

-

-

-

-

Celkem

337

47

4.1.2.3 Ohrozim Tab. XX. Tabulka příměsí. Příměsi



DK

JP

M

B

K

OZ

Hrubá keramika

126

57

21

71

25

6

-

Jemná keramika

63

1

5

16

-

-

-

Grafitová keramika

34

15

1

12

-

9

-

Malovaná keramika

23

-

-

4

4

-

-

73 27 103 29 15 Celkem 246 * uvedené hodnoty celkového počtu střepů vycházejí ze souboru bez skartovaného materiálu.

-

Vysvětlivky zkratek příměsí: DK

drobné kamínky

B

biotit

JP

jemný písek

K

krevel

M

muskovit

OZ

organické zbytky

4.1.3 Sekundárně využívaná keramika 4.1.3.1 Provrtaná kolečka ze střepu a přesleny Keramická kolečka s provrtaným otvorem jsou interpretována nejčastěji jako přesleny. Na Moravě jsou přesleny ve tvaru provrtaných koleček velmi početné a jsou vyrobeny z výdutí nádob ze všech druhů keramických hmot (Meduna 1980a, 129). Je zřejmé, že přesleny (kolečka) byly používány především v pozdně laténském období a přesleny jiného tvaru se vyskytovaly spíše ve starších stupních doby laténské (Meduna 1980a, 128-129). Početné soubory přeslenů poskytly výzkumy na Starém Hradisku (Meduna 1961, Taf. 44; 1970c, Taf. 23, 24) či na oppidu Manching (Jacobi 1974, Taf. 86-88).

Staré Hradisko – při výzkumu bylo nalezeno celkem 6 provrtaných koleček druhotně vyrobených ze střepů z nádob, z toho 3 z hrubého a 3 z tuhového materiálu (tab. 19:6; 22:3,7; 27:6; 34:2,5). Průměr poměrně pravidelně provrtaných otvorů uprostřed koleček se pohyboval od 4 mm do 1 cm. K nálezu přeslenu vyrobeného z jemné písčité keramiky (tab. 8:18) jsem doposud nenašel žádnou analogii. Předmět měří v průměru 4,5 cm, šířka středového otvoru činí 1 cm. Okraje přeslenu jsou plasticky zdobené a na vrchní i spodní straně je opatřen kolkovanou výzdobou. Spodní strana předmětu má mírně konvexní tvar.

48

Dětkovice – z výzkumu pocházejí celkem 2 provrtaná kolečka. Kolečko vyrobené ze střepu svisle rýhované nádoby z grafitového materiálu (tab. 43:14) se dochovalo celé, jeho průměr činí 5,5 cm, šířka otvoru je 1 cm. Druhé kolečko pochází ze střepu z jemné keramiky a dochovala se z něj pouze malá část (tab. 43:10). Jeho průměr lze odhadnout na cca 4 cm a šířku otvoru na cca 1 cm.

Ohrozim – v chatě byla nalezena celkem tři provrtaná kolečka ze střepů, z toho dvě z hrubého a jedno z grafitového materiálu. Průměry těchto koleček byly 5 – 5,5 cm, 5 cm a 5,7 cm. Šířka otvoru činila 0,8 cm, 1 a 1,2 cm (tab. 59: 6, 7; 65:5). Oproti podobným nálezům z jiných lokalit mají tyto předměty větší průměr.

Ptení 1 – z polohy pochází soubor pěti provrtaných koleček ze střepu. V objektu č. 1 byly nalezeny čtyři přesleny (tab. 77:10; 79:3, 4), v objektu č. 11 jeden (tab. 95:9) a v ostatních objektech nebyl učiněn žádný nález přeslenu. Šířka otvoru se pohybuje od 5 mm do 15 mm a průměr kolečka od 3 cm do 5 cm. Ve Ptení jsou vyrobeny 3 kusy z jemného a 2 kusy z hrubého a tuhového materiálu. Ve dvou případech bylo na přeslenu zjištěno svislé rýhování.

4.1.3.2 Neprovrtaná kolečka ze střepu Na funkci těchto předmětů existují různé názory. Nejpravděpodobnější je verze M. Čižmáře (Čižmář 2003a, 53), podle nějž jde o polotovar přeslenu. Může se ale jednat též o hrnčířské hladítko (Vencl 1980, 529). Velice diskutabilní názor zastával i J. Skutil, který se domníval, že by se mohlo jednat o formu platidla (Skutil 1939/40, 75). Je možné, že provrtaná i neprovrtaná kolečka ze střepu mohla sloužit mezi Kelty jako alternativní platidla. Jistě nelze uvažovat přímo o regulérní měně, lze ale uvažovat o tom, že kolečka mohla sloužit i jako hrací žetony k některé z nám zatím neznámých keltských her. Lze o tom soudit podle nálezů ze Starého Hradiska, odkud pochází rozsáhlý soubor provrtaných i neprovrtaných koleček ze střepů, které díky svým malým rozměrům sotva mohly sloužit jako přesleny, nemluvě o četných nálezech analogických koleček kamenných (informace M. Čižmáře).

Staré Hradisko – z kulturní vrstvy je znám nález tří koleček bez otvoru. Kolečko z grafitového materiálu má průměr cca 3,5 cm a pochází z nádoby se svislým 49

rýhováním (tab. 27:7). Další předmět byl vyroben z jemného materiálu a jeho průměr je 3 cm (tab. 24:8). Poslední kolečko pochází z nádoby opatřené červenou a bílou malbou a jeho průměr činí 4 cm (tab. 24:10).

Dětkovice – z kontextu 502 pochází hrubě opracované kolečko z jemného materiálu o průměru cca 3 cm (tab. 43:11).

Ptení 1 – v materiálu ze Ptení se vyskytl i nález neprovrtaného kolečka ze střepu vyrobeného z hrubého materiálu se svislým rýhováním (tab. 85:1).

4.1.4 Reparace keramiky I když keramika patřila mezi keltským obyvatelstvem k jednoznačně nejmasověji rozšířeným výrobkům, opravy nádob nejsou v době laténské žádnou vzácností a můžeme je doložit na každém větším laténském sídlišti. Jejich výskyt můžeme najít na všech typech keramických nádob. Svědčí to o tom, že keramika neměla pro keltské obyvatelstvo zanedbatelnou hodnotu a vyplatilo se ji opravovat. Dokládají to tzv. reparační otvory ve střepech vzácně s dochovanými železnými, výjimečně i bronzovými svorkami nebo jejich fragmenty. Podle G. Jacobiho (Jacobi 1974) se reparace nádob vyskytovaly pouze u grafitové keramiky, z výzkumů však známe i doklady reparací nádob z jemného či hrubého materiálu.

Staré Hradisko – při výzkumu bylo nalezeno celkem 6 střepů z nádob s reparačními otvory. Až na jeden byly všechny vyrobeny z tuhového materiálu. Většina nádob, u kterých byly zjištěny stopy reparace, byla svisle rýhována a obsahovala příměs muskovitické slídy.

Ptení 1 – na sídlišti v poloze Ptení 1 je zatím známo 6 střepů se stopami reparace. Z nich jsou dva střepy z grafitové, tři z hrubé a jeden z jemné keramiky.

4.1.5 Technická keramika 4.1.5.1 Střepy s důlky Funkce těchto keramických střepů s vyvrtanými důlky není dosud úplně objasněna a lze uvažovat o tom, že byly používány k odlévání mincovních střižků

50

(Kappel 1969, 50). Tento názor je však již staršího data a po četných nálezech destiček na odlévání mincovních střížků se někteří badatelé přiklánějí spíše k názoru, že střepy s důlky mohly být používány k odlévání bronzových ingotů, ze kterých se následně mohl vyklepávat plech nebo vyrábět knoflíky, nášivky či podobné drobné předměty. Nejnověji tuto problematiku sumarizoval M. Čižmář (Čižmář 2002b, 302-306). Tyto předměty určené pro odlévání byly nalezeny v hojném počtu na Starém Hradisku, kde nejsou vzácností ani jiné tvary odlévacích forem.

Ptení 5 – při povrchových sběrech z roku 1992 byl nalezen zlomek nádoby z grafitové svisle rýhované keramiky s vyhloubeným kruhovým důlkem (tab. 107:7). Předmět podobného charakteru je znám např. ze sídliště Nitra – Šindolka (Březinová 2007, 40).

4.1.5.2 Mincovní destičky Staré Hradisko – z výzkumu pochází celkem 15 zlomků destiček určených k odlévání zlatých a stříbrných mincovních střížků (tab. 16). Ze Starého Hradiska známe velké množství těchto předmětů (např.

Meduna 1970a, Taf. 15) a větší soubory byly

získány i na dalších oppidech, např. Závist (Čižmář 1989, obr. 8; Jansová 1974, Abb. 4, 5) či Stradonice (Píč 1903, 97, tab. LVIII:4, 12), na mocenském centru v Němčicích – Víceměřicích (Čižmář – Kolníková 2006, 266, obr. 6:6) a ojediněle i na nížinných sídlištích, např. Tuchlovice na Novostrašecku v Čechách (Šnajdrová 1955, 191, obr. 11:10).

Tab. XXI. Seznam mincovních destiček ze Starého Hradiska – pole Z od opevnění. Inv. č. 841/90a 841/90b 847/90a 847/90b 400/93 414/93 523/93 524/93 525/93 526/93 527/93 528/93 529/93 530/93 531/93

Kontext Objekt 1/90 Objekt 1/90 Čištění Čištění Kulturní vrstva 3 Kulturní vrstva 2 Chata 1/93 Chata 1/93 Chata 1/93 Chata 1/93 Chata 1/93 Chata 1/93 Chata 1/93 Chata 1/93 Chata 1/93

Šířka důlků (cm) 0,9 – 1,2 0,9 – 1,2 1,3 – 1,5 1,3 – 1,5 0,8 – 1 1 – 1,2 0,9 0,8 - 1 0.8? 0,8 - 1 0,9 – 1,2 0,8 – 1 0,8 – 1 1,3 – 1,5 0,8 – 1

51

Zlato/stříbro Zlato, stříbro Zlato, stříbro Zlato Zlato Zlato, stříbro Zlato Zlato Zlato Zlato Stříbro Stříbro Stříbro Stříbro Stříbro Stříbro

Druh mince 1/3 statéru 1/3 statéru Statér Statér 1/3 statéru 1/3 statéru 1/3 statéru 1/3 statéru ? -

Obr. 3. Staré Hradisko. Plán oppida se schematicky vyznačenými plošnými odkryvy a s rozmístěním nálezů mincovních destiček podle M. Čižmáře (Čižmář 1995a).

*Množství nálezů mincovních destiček 1 – 1 ks, 2 – 3-6 ks, 3 – 15 ks

Díky proplavování výplní objektů byl získán z objektu 1/93 velký soubor destiček, který představuje zatím největší počet nalezených kusů na jednom místě v rámci celého areálu oppida. Přehlednou mapku znázorňující schematicky počet nalezených destiček v jednotlivých částech oppida publikoval M. Čižmář (Čižmář 1995a, 614, obr. 1). Počet destiček určených k odlévání zlatých mincovních střížků činil 6 ks, zbytky stříbra na povrchu obsahovalo dalších 6 kusů. U posledních tří exemplářů byly zjištěny stopy jak zlata, tak stříbra (Lehrberger 1997, 349-350, Taf. 76). Mimo výše zmíněné nálezy ze Starého Hradiska a Němčic mincovní destičky z jiných moravských lokalit doposud neznáme. Z dosavadních nálezů hliněných mincovních destiček a údajů v tabulce (tab. XXI) vyplývá, že na osídlené ploše před oppidem zcela jistě probíhala výroba především větších mincí, v případě zlatých pak šlo o statéry a jejich třetinky. Rozměry stříbrných mincí určené z hliněných mincovních destiček jsou pak téměř shodné s mírami zkušebních ražeb s koníčkem na olověné destičce, která je zatím jediným přímým dokladem ražby mincí na Starém Hradisku (Čižmář 1995a, 615, obr. 2:3).

52

4.1.6 Hliněná tkalcovská závaží Hliněná závaží ve tvaru komolého jehlanu jsou bezesporu dokladem svislého tkalcovského stavu (Čižmář 2003a, 53). Pro sídliště doby železné jsou tvary hliněných závaží ve tvaru komolého jehlanu s vodorovným otvorem v horní části těla příznačné (Jacobi 1974, 61-62).

Staré Hradisko – v objektu označeném jako Chata I byl nalezen kus tkalcovského závaží.

Ohrozim – v chatě byl nalezen zlomek hliněného závaží pocházejícího pravděpodobně z tkalcovského stavu.

Ptení 1 – na sídlišti ve Ptení 1 bylo nalezeno celkem 6 fragmentů hliněných tkalcovských závaží, z nichž každý pochází z jiného kusu. Je pozoruhodné, že největší kumulace těchto závaží (4) byla nalezena v objektu 1 oproti objektům 2 a 11, kde bylo nalezeno pouze po jednom kusu závaží. Vzhledem ke koncentraci více zlomků závaží v jedné chatě zde snad lze předpokládat přítomnost tkalcovského stavu.

4.1.7 Značky na dně Keltští hrnčíři opatřovali své výrobky poměrně často značkami na dnech nádob. Podařilo se prokázat, že značky na dnech nádob nejsou na moravském území nijak neobvyklé, vyskytují se pouze v pozdní době laténské a šlo alespoň u většiny z nich pravděpodobně o značky jednotlivých hrnčířských dílen. Je pozoruhodné, že drtivá většina dosud nalezených nádob se značkou na dnech je vyrobena z grafitové keramiky. Na Moravě bylo zatím rozpoznáno na 18 typů různých značek na dnech (Čižmář 1995b, 116-117).

Ptení 1 – střep ze dna se značkou ze Ptení 1 (tab. 92:4) pochází ze svisle rýhované nádoby točené na kruhu. Nádoba měla průměr u dna 15 cm, měla vyšší tvar a byla vyrobena z grafitového materiálu. Značka je u nás zatím první zjištěná tohoto typu (Čižmář 1995b, 113, obr. 4:12).

53

Ptení 5 – značku z polohy Ptení 5 nelze bezpečně přiřadit k žádnému typu, neboť z nádoby, která jí byla opatřena, zbyl pouze malý úlomek (tab. 97:9).

4.1.8 Mazanice Většina přepálené hlíny se dá interpretovat buď jako doklad vymazávání stěn chat nebo jako zbytky otopného zařízení. Občas se dochovaly stopy po prutech nebo výjimečně i textiliích. Nejčastěji se však objevují otisky prutů o síle od 1,3 do 2 cm. Na sídlištích lze dle otisku trámu či prkna soudit na vysokou úroveň opracování dřeva, přímé doklady o tesařské práci v podobě nástrojů na opracování dřeva na sídlišti však zatím chybí. Po vyhodnocení souboru lze poměrně přesvědčivě konstatovat, že v každé zkoumané chatě se nacházelo ohniště nebo jiné otopné zařízení. Stěny všech chat byly také bezpochyby tvořené z prutů omazaných hlínou. Průměr prutů se pohyboval od 0,7 cm až do 3 cm. Nejčastěji se však objevují otisky prutů o síle od 1,3 do 2 cm.

Tab. XXII. Staré Hradisko. Zastoupení mazanice v jednotlivých kontextech. Objekt

Váha (kg)

Kulturní vrstva/90

0,12

Chata I/93

0,4

Objekt 1/93

0,2

Objekt 4

0,01

Objekt 5

0,14

Objekt 9

0,52

Pec III

0,12

Kulturní vrstva 2/93

0,02


1,5

Staré Hradisko – z výzkumu pochází soubor mazanice o celkové váze 3,03 kg. Vzhledem k výměře zkoumané plochy se jedná o velmi nízkou hodnotu, je však nutné dodat, že větší část mazanicového souboru byla skartována (informace M. Čižmáře). Velká část neskartovaných mazanicových ker byla z jedné strany vyhlazená do roviny, mohlo se tedy jednat o výmaz pecí či stěn chat. V jednom případě se objevil i otisk hranatého předmětu, nejspíše prkna. Otisky prutů se však na mazanici z tohoto souboru neobjevily. 54

Dětkovice Kontext 502 – z výzkumu pochází celkem 1 kg zlomků mazanice. Na jednom úlomku byl patrný otisk prutu neznámého průměru. Většina ostatních kusů mazanice byla z jedné strany vyhlazena do roviny.

Ohrozim Chata – z výzkumu pochází celkem 0,4 kg mazanicových úlomků. Na zlomcích jsou zřetelné otisky dřevěných prutů o průměrech 1, 1,5 a 2-2,5 cm. Všechny úlomky jsou také z jedné strany rovně vyhlazené, je tedy pravděpodobné, že pocházejí ze stěny budovy.

Ptení 1 – na lokalitě bylo z 5 objektů vyzdviženo celkem 15,6 kg mazanice. Na každý objekt tak v průměru připadal objem asi 3 kg mazanice. Je více než pravděpodobné, že se setkáváme jen se zlomkem původního množství a že hodnota 3 kg na objekt je zavádějící. Objekt 1 – objekt obsahoval celkem 3,7 kg mazanice. Na několika kusech lze rozeznat zřetelné stopy po prutech o průměrech 0,8 – 1,2 cm. Na jednom kusu je patrný otisk po kusu rovného prkna. Dále bylo v objektu nalezeno několik kusů pocházejících nepochybně z otopného zařízení, které pravděpodobně patřilo do vybavení chaty. Objekt 2 – z tohoto objektu byla vyzvednuta mazanice o celkové váze 1,55 kg. Kromě kusů jasně označujících přítomnost otopného zařízení nebyly zjištěny v souboru žádné stopy po styku s organickým materiálem. Objekt 3 – tento objekt obsahoval nejvíce mazanice z celého zkoumaného sídliště. Jeho váha dosahuje hranice 4,5 kg a kromě stop po otopném zařízení byly v souboru zjištěny stopy po dřevěných prutech o tloušťce 1,3 a 2 cm. Objekt 10 – objekt obsahoval 2,31 kg mazanice. Byly zde zjištěny stopy po otopném zařízení a otisky prutů o průměru pohybující se od 0,7 až po 3 cm. Objekt 11 – v tomto objektu bylo nalezeno celkem 3,6 kg mazanice. Stejně jako v objektu 10 i zde byly zjištěny stopy po otopném zařízení, šířka otisků po prutech se však pohybovala pouze okolo 1,3 cm.

55

4.1.9 Ostatní keramické předměty Staré Hradisko – z výzkumu pocházejí dva drobné zlomky keramiky. Nejedná se o část nádoby, ani technické keramiky. U jednoho zlomku lze soudit, že by snad mohl pocházet ze zoomorfní nádoby (tab. 8:13).

4.2 Skleněné předměty Za centra výroby skleněných předmětů byla považována oppida, kde také nacházíme množství suroviny, výrobního odpadu, polotovarů i hotových výrobků. Předměty vyráběné ze skla byly považovány za luxusní záležitost a Keltové bravurně ovládali technologické postupy výroby. Z těchto předmětů lze jmenovat například skleněné náramky v různých barevných odstínech, u nichž rozlišujeme řadu typů a jejichž výrobní postup nám dodnes není zcela jasný, nespočet druhů velkých skleněných kroužkových perel (ringperly), různé typy menších korálků i méně časté druhy předmětů (prsteny, rozřaďovače).

4.2.1 Skleněné korály a kroužkové perly Kroužkové perly se mimo oppida objevují na laténských sídlištích spíše sporadicky. Na Moravě je zatím znám největší soubor ze Starého Hradiska, v Čechách pak z oppida Stradonice, které zaujímá jedno z prvních míst na pomyslném žebříčku lokalit s nálezy skleněných předmětů v Evropě.

Staré Hradisko – při výzkumu byly nalezeny zlomky čtyř skleněných perel. Ve většině případů se jednalo o produkty, které lze zařadit do třídění T. E. Haevernickové (Haevernick 1960). Téměř celou polovinu modré prstencové perly s bílými tečkami (tab. 8:2) lze klasifikovat jako typ 24, který je znám ze Starého Hradiska celkem v 5 exemplářích. Do stejné skupiny patří také malý zlomek perly z fialového skla s bílými tečkami, který známe z moravského území po jednom kusu ze Starého Hradiska a Moravského Krumlova (Venclová 1990, 141). Zlomek kroužkové perly z modrého skla (tab. 8:1) byl na povrchu opatřen „vírovým designem“ ve žluté a bílé barvě. Předměty tohoto charakteru patří do skupiny 23, korál ve stejném barevném provedení je znám z oppida Stradonice (Venclová 1990, 140).

56

Fragment korálu z modrého skla (tab. 8:3) byl opatřen „vírovým designem“ ve žluté barvě protnutým několika tenkými nitěmi z modrého skla, které se na žlutém povrchu projevovalo zelenou barvou. Tento druh korálu lze zařadit do typu 25, který je znám jak ze Starého Hradiska, tak i z českého oppida Stradonice (Venclová 1990, 142). Z výzkumu pochází také korálek vejčitého tvaru z modrého skla o průměru cca 0,9 – 1,1 cm (tab. 8:15). Jedná se patrně o zmetek vzniklý při výrobě většího počtu těchto korálků. Při proplavování hlíny byly nalezeny rovněž čtyři drobné korálky z modrého skla o velikosti několika milimetrů, z nichž bylo při větším počtu možné sestavit náhrdelník. Vzhledem ke svým miniaturním rozměrům jsou tyto korálky při výzkumu velmi těžko postižitelné a tudíž je známe pouze z novodobějších výzkumů, u kterých byly odebírány vzorky zeminy z výplní objektů na plavení. Ačkoliv byly korálky mezi keltským obyvatelstvem pravděpodobně časté, známe jejich nálezy pouze z několika lokalit. Mimo oppidum Staré Hradisko je znám podobný korálek z výzkumu východního předhradí oppida Závist (Čižmář 1989, 69) či z hradiště Požaha u Jičiny (informace M. Čižmáře).

Ptení 5 – při povrchovém sběru v poloze Ptení 5 byl nalezen skleněný korálek vyrobený z tmavě modrého skla (tab. 73:2). Po obvodu je zdobený dvojitým cikcakem tvořeným dvěma vtavenými nitěmi ze žlutého skla. Výskyt těchto korálků je vcelku běžný již v době halštatské a přetrvává až do pozdní doby laténské. Nálezy známe z nedalekého oppida Staré Hradisko (Meduna 1961, tab. 12:6) nebo z českých Stradonic (Venclová 1990, 351), vyskytují se však také na jiných lokalitách.

Ohrozim – zlomek prstencové perly nalezené v Ohrozimi je zdoben na vnější straně cikcakem provedeným vtavenými nitěmi ze žlutého a bílého skla (tab. 52:11). Perly tohoto druhu spadají do skupiny 23a podle T. E. Haevernickové. Nález perly s bílými i žlutými nitěmi je ojedinělý jak na našem území, tak i ve vzdálenějších oblastech. Nálezy perel s nitěmi sice známy jsou, avšak vtavené nitě mají vždy jen jednu barvu. Nálezy modrých perel se žlutými nitěmi jsou známy v jednom případě z oppida Staré Hradisko (Venclová 1990, 141) a v jednom ze Stradonic, ve dalších oblastech pak ojediněle ze Švýcarska a z Itálie (Haevernick 1960, 257).

57

4.2.2 Skleněné náramky Staré Hradisko – v poloze ležící západně před vnějším opevněním oppida byly doposud nalezeny 3 fragmenty skleněných náramků. Dva fragmenty tenkých skleněných náramků vyrobených z fialového a tmavě modrého skla mají profil ve tvaru písmene „D“ a šířku 5 – 6 mm (tab. 8:5, 6). Podle T. E. Havernickové lze náramky toho druhu klasifikovat jako typ 3a, který je ve starších nálezech z oppida známý v modrém provedení, ve fialovém se však nachází až v Čechách na oppidu Stradonice (Venclová 1990, 116). Modrý i fialový náramek tenké profilace bez plastické výzdoby lze datovat do stupně LT D1. Náramek vyrobený z modrého skla s pěti plastickými žebry lze zařadit do skupiny 10 podle T. E Haevernickové. Velice podobný náramek se podařilo najít na oppidu Stradonice (Venclová 1990, 126, 34:13, 72:1). Časové zařazení těchto náramků je kladeno do stupňů LT C2 – D.

4.2.3 Skleněný závěsek opatřený železným očkem Staré Hradisko – korál z modrého skla zdobený vyleptanými bílými puntíky (tab. 8:7) je opatřen tenkým železným okem zataveným ve skle. Může se tedy jednat o závěsek nebo knoflík. Předmět podobného charakteru, avšak s nanesenou žlutou vlnicí, je znám ze Stradonic (Venclová 1990, 297, Pl. 44:17, 74:12).

4.2.4 Zlomek spečeného skla Staré Hradisko – pozoruhodný je předmět z modrého a fialového skla. Jedná se patrně o dva nedokončené předměty náhodou připečené k sobě. Dle žlutého nátěru na fialovém skle soudím, že se mohlo jednat o polotovar či zmetek kroužkové perly. K ní se přitavila část dalšího předmětu. Soudě podle půlkruhovitého otvoru se snad mohlo jednat také o polotovar korálu z modrého skla.

4.3 Předměty z jantaru Už jen pro svůj původ v Pobaltí byl jantar surovinou velice ceněnou a vyhledávanou. Předměty vyráběné z jantaru patřily ke zboží s vysokou hodnotou a jednalo se o výhodný směnný artikl. Jantarové šperky se v době laténské vyskytují v menší míře z pohřebišť (Borotice, Pavlov, Přítluky) a ze sídlišť (Holubice,

58

Ohrozim), kde jsou známy spíše ojediněle (Čižmář 1997b, 35-36). Více jantarových předmětů z moravských sídlišť a pohřebišť zatím neznáme, otázkou však zůstává, jaký podíl má na tomto stavu způsob provedení výzkumu. Výjimku tvoří objev tří dílen na zpracování jantaru na západním předhradí oppida Starého Hradiska, ve kterých bylo proplavováním získáno množství jantarových předmětů v různých fázích zpracování. Nízký počet jantarových předmětů na moravských sídlištích a fakt, že oppidum Staré Hradisko leželo v blízkosti tzv. Jantarové stezky, spíše naznačují výhodný vývoz hotových jantarových předmětů do vzdálenějších končin (Čižmářová 2004, 65).

4.3.1 Jantarový korálek Ohrozim – oválný korálek vyrobený z jantaru měl průměr 1,5 cm (tab. 52:12). Šířka kulatého otvoru provrtaného uprostřed korálku činila 3 mm a maximální síla korálku byla 5 mm. Nálezy takových korálků jsou na pozdně laténských nížinných sídlištích ojedinělé, výjimku však tvoří nálezy ze Starého Hradiska, odkud známe tři objekty, ve kterých patrně probíhala výroba drobných předmětů z jantaru (Čižmář, M. 2002b, Abb. 10).

4.3.2 Zlomky surového jantaru Staré Hradisko – při výzkumu pole západně od oppida bylo získáno z různých objektů celkem 15,9 g neopracovaného jantaru.

4.4 Kovové předměty 4.4.1 Spony Spony patřily mezi keltským obyvatelstvem k nejčastěji používaným ozdobným předmětům a sloužily především ke spínání různých částí oděvu. Spony tvoří velmi početnou silně variabilní typovou skupinu, která je z datačního hlediska nepostradatelná. Význam spon pro dataci pochopil již v roce 1885 J. Tischler, který je rozdělil na tři skupiny, a to na starší (spony s volnou patkou), střední (spony spojené konstrukce) a pozdní (spony s rámcovým zachycovačem). Tischlerovo třídění později detailněji propracovali D. Viollier (1916) a J. Déchelette (1914). V roce 1902 publikoval P. Reinecke na základě českých a německých nalezišť třídění, které se u nás používá v propracovanější podobě dodnes. V rámci pozdního laténu se na našem

59

území nejčastěji objevují spony nauheimské, lžičkovité či Almgren 65, méně častěji pak spony typu Beltz varianta J, Kostrzewski K či Šmarjeta (Čižmářová 2004, 105). Nauheimské spony – jsou vcelku běžně rozšířeny v rámci celého keltského osídlení a patřily mezi typické keltské šperky mladší fáze trvání oppid (LT D1). Byly vyráběny ze železa i bronzu a měly rámcový zachycovač a vinutí 2 + 2 s vnitřní tětivou. Nauheimské spony jsou známy snad ze všech zkoumaných oppid a řady pozdně laténských sídlišť. Jen na Starém Hradisku jich je doposud známo více než 50. Nauheimské spony z celé Evropy kompletně zpracovala K. Striewe, která podala jejich přehledný katalog a rozdělila spony do různých skupin (Striewe 1996). Největším výrobním centrem těchto spon byl nepochybně bavorský Manching, je však jisté, že výroba byla provozována i na jiných mocenských centrech, mimo jiné také na Starém Hradisku.

Staré Hradisko – z výzkumu pocházejí fragmenty celkem z 15 spon. Velká část souboru pochází z kulturní vrstvy (11 ks), další z objektů 1, 9 a 10. Spona spojené konstrukce (tab. 7:3) je rozměrově spíše menší a namísto jednoho (Meduna rkp., 2) lze uvažovat o dvou uzlíčcích na lučíku. Z vinutí spony se dochovaly 3 závity na jedné straně, na druhé lze předpokládat stejný počet. Podle J. Meduny se jedná o variantu mötschwilské spony (Meduna rkp. 2, Taf. 1:20), spony tohoto typu však byly opatřeny pouze dvěma závity na každé straně. Sponu lze podle rozměrů zařadit do Gebhardovy skupiny 18b (menší železné spony spojené konstrukce), které jsou také datovány do stupně LT C2 (Gebhard 1991, 81, Taf. 32:479). Další sponu spojené konstrukce s vnější tětivou (tab. 7:12) lze zařadit do skupiny 18a (větší železné spony spojené konstrukce) podle Gebharda (Gebhard 1991, např. Taf. 30:452-455), které jsou typické pro stupeň LT C2, do kterého spadá éra konce plochých pohřebišť v jižním Bavorsku (Gebhard 1991, 81). U části vinutí s jehlou (tab. 7:7) nelze určit typ, zbytky spon podobných rozměrů se však na oppidu hojně vyskytují (Meduna rkp., 31; Taf. 22). Vzhledem k větším rozměrům fragmentu sponu datuji s rezervou do stupně LT C2, pro který jsou velké spony oproti stupni LT D1 příznačné. Stejně je tomu i u fragmentu větší spony s vnitřní tětivou (2 + 2), částí jehly a lučíku (tab. 7:13). Podobné fragmenty se na oppidu vyskytují ve větším počtu, např.

60

(Meduna rkp., Taf. 4). Ani u této spony jsem nebyl schopen určit typ, nicméně díky větším rozměrům ji datuji do stupně LT C2. I tuto dataci je však nutné brát s rezervou. Zbytek železné spony, ze které se dochovalo vinutí 3(?) + 3(?) a část lučíku (tab. 7:1) interpretuje J. Meduna jako možnou variantu Kostrzewski C. Tyto spony jsou na oppidu známy ve velkém počtu (Meduna rkp., např. Taf. 8). Zlomek spony, ze které se dochovala pouze jehla s vnitřní tětivou (tab. 7:9), považuji za fragment nauheimské spony, která je typická pro stupeň LT D1 a která má mnoho analogií přímo v areálu oppida (Meduna rkp., např. Taf. 13). Vzhledem k velkému počtu téměř stejných spon tohoto typu z oppida a jeho okolí uvažuji i o tom, že zde tyto spony mohly být vyráběny. Dále se při výzkumu vyskytlo několik fragmentů železných a bronzových spon, které si však netroufám typově zařadit, a proto ani datovat. Pro přehled fragmentů výše popsaných i nepopsaných spon z výzkumu Staré Hradisko – pole západně od opevnění slouží následující tabulka.

Tab. XXIII. Seznam spon ze Starého Hradiska – pole Z od opevnění. Inv. č. 770/90 771/90

Kontext Kulturní vrstva Kulturní vrstva

772/90

Kulturní vrstva

773/90

Kulturní vrstva

774/90

Kulturní vrstva

775/90 776/90 777/90

Kulturní vrstva Kulturní vrstva Objekt 1

433/93

Kulturní vrstva Kulturní vrstva Kulturní vrstva Pec 3

465/93

Objekt 9

465/93

Objekt 9

370/93 394/93 415/93

Popis Část lučíku s vinutím 3?+3?, Fe Část lučíku, Fe Lučík, 2závity, část rámcového zachycovače, Fe Vnitřní vinutí 2+2, část lučíku a jehly, Fe Chybí jehla a polovina vinutí, na lučíku 1-2 uzlíky, Fe Chybí jehla a vinutí (mimo 1 závit), Fe Část jehly s vinutím (2 závity), Fe Část lučíku s vinutím (1 závit) 4 části vinutí, Fe Jehla a vinutí (3 závity z menší spony Jehla a část vinutí 2+2 (1), Fe Část lučíku, Fe Jehla a vinutí (1 závit) z malé spony, Fe Část jehly a vinutí (2 závity) z malé spony, Fe

61

Varianta

Datování

Literatura Meduna rkp., 12; Taf. 8:184 Meduna rkp., 13; Taf. 9:216

Kostrzewski C

-

-

-

-

-

Meduna rkp., 26; Taf. 26:421

-

Lt C2?


Mötschwilská

Lt C2


Mötschwilská ?

Lt C2

-

Lt C2?

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Nauheimská

Lt D1

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Meduna rkp., 10; Taf. 7:149 Meduna rkp., 31; Taf. 22:530

Inv. č.

Kontext

478/93

Objekt 10

Popis Jehla a vinutí s 3 (+3) závity a vnější tětivou

Varianta

Datování

Literatura

-

-

-

Dětkovice Při výzkumu byly v polozemnici nalezeny dvě bronzové spony ve velmi zachovalém stavu. Bronzová spona typu Beltz varianta J (tab. 40:6) je ve velkém množství rozšířena ve středním Německu, kam spadá také centrum její výroby. V ostatních oblastech je zastoupena spíše sporadicky a nález z Dětkovic je teprve čtvrtý na Moravě. Dvě spony stejného typu známe ze Starého Hradiska (Meduna rkp., Taf. 9:206,207) a jedna spona pochází z výzkumu sídliště u obce Rajhrad (Ludikovský 1973, 42, Taf. 31). Z bavorského oppida Manching pochází podle Gebharda jedna spona železná a jedna bronzová (Gebhard 1991, 35, Taf. 12:203-204). Rozšíření spon tohoto typu ve střední Evropě ukazuje následující mapa.

Obr. 4. Rozšíření spon typu Beltz var. J ve střední Evropě (podle T. Völlinga).

A – Staré Hradisko, B – Rajhrad, C – Dětkovice

62

Mírně zdeformovaná bronzová spona spojené konstrukce (tab. 40:7) má široké vinutí (cca 2 x 6 závitů) s vnější tětivou. Spony tohoto druhu jsou typické pro oblast jihozápadního Slovenska a Maďarska. Na Moravě se vyskytují spíše v oblasti zasažené púchovskou kulturou. Dva podobně vypadající exempláře pocházejí z lokality Kotouč u Štramberka (Čižmář 1990, Abb. 2:5, 6), další pochází například z púchovského sídliště Malé Kršteňany (Porubský 1959, Taf. 6:7). Několik se jich vyskytlo také na Starém Hradisku (Meduna 1961, Taf. 4:19, 21; 1970a, Abb. 8.13). Velkou část nálezů těchto spon v púchovském prostředí publikoval K. Pieta, který je datuje na přelom stupňů LT C2 – LT D1 (Pieta 1982, 26; Taf. IV).

Obr. 5. Rozšíření spon s širokým vinutím podle K. Piety.

* 1 – Staré Hradisko, 2 – Dětkovice, 3 – Požaha u Jičiny, 4 - Štramberk

Ohrozim – z výzkumu pocházejí celkem dva kusy spon. Jedná se o zlomek železného vinutí spony a část bronzové spony nauheimské (tab. 51:3, 52:1). U železného fragmentu jsem nebyl schopen vzhledem nízkému stupni zachovalosti určit, zda se jedná o sponu spojené konstrukce či s rámcovým zachycovačem. Víme pouze, že šlo o sponu s vinutím s vnitřní tětivou. Z nauheimské spony se dochovalo vinutí (2 závity po každé straně), malá část rámcového zachycovače a lučík zdobený tremolovým

63

vpichem. Téměř stejná spona pochází ze Starého Hradiska (Meduna v tisku, Taf. 13:308), kde ji K. Striewe řadí mezi spony skupiny A 7.1, které se vyskytují v oblasti severně od Alp s centrem výroby na bavorském oppidu Manching (Striewe 1996, 35). Spony zdobené tremolovým vpichem můžeme nalézt v dosud nepublikovaném katalogu spon ze Starého Hradiska (Meduna rkp., Taf. 13), stejná výzdoba se objevuje i v Čechách, kde ji J. Břeň označuje jako „3 řady bodů radýlkem“ (Břeň 1964, 225, tab. 9:333), nebo na německém Manchingu, (Gebhard 1991, Taf. 7:142-145), kde Gebhard spony s touto výzdobou řadí mezi malé spony patřící do skupiny 7a.

Ptení 1 – při výzkumu lokality v roce 1990 se v objektu č. 11 našlo vinutí železné spony (tab. 72:1). Jelikož se jedná o malý fragment, není možné bezpečně určit, k jakému druhu spony náleží.

Ptení 1 a 2? – v této poloze byla A. Gottwaldem nalezena celá železná spona označená jím jako stradonický typ. Spona je spojené konstrukce, má nepříliš široké vinutí a na lučíku má dvě bobulovitá zdobení. Podle Gebhardova třídění se jedná o typ 21. Několik takových spon pochází z Manchingu (Gebhard 1991, Taf. 38:572-576), jejich nálezy jsou však doloženy také na Starém Hradisku. Jelikož se jedná o sponu spojené konstrukce vyskytující se i na oppidech, lze ji datovat rámcově do stupně LT C2.

Ptení 5 – při povrchových sběrech v roce 2005 byl nalezen fragment bronzové spony (tab. 73:3). Ze spony se dochovala část vinutí a poněkud pokřivený lučík. Jedná se nejspíše o fragment spony nauheimského typu, i když nedisponuje typickými dvěma ozdobnými žlábky po obou stranách. Běžné nauheimské spony nemívají také tolik zesílený lučík, jak je tomu v tomto případě. V případě, že se však jedná o sponu nauheimského typu, můžeme ji datovat do stupně LT D1.

4.4.2 Zápony Obecně nejsou zápony ve středoevropském kontextu nijak výjimečným druhem nálezů. Jak již vyplývá z názvu, užívaly se tyto zápony jako jednoduchý mechanismus ke spínání opasků a jsou známy v železném i bronzovém provedení.

64

Ptení 5 – v poloze Ptení 5 byla v roce 2005 pomocí detektoru kovů nalezena bronzová pasová zápona (tab. 73:5), jejíž délka je 2,3 cm. Zápony stejného typu se hojně vyskytují v souborech všech větších osídlených poloh jako jsou oppida Stradonice (Píč 1903, tab. XIX) nebo Manching (Endert 1991, Taf. 7:195-209). Druh, který se vyskytl ve Ptení, se dá srovnat se záponou z pohřebiště v Münsingenu (Hodson 1968, Tomb 183:170e), kde ji můžeme podle spon z hrobů ležících ve stejném horizontu datovat do stupně LT C1 (Hodson 1968, Tomb 181, 184). Zajímavý je časový výskyt tohoto druhu bronzových zápon. Podle nálezu v hrobě 183 z pohřebiště v Münsingenu jsou rozšířeny ve stupních LT C1 a C2 (Endert 1991, 30). Také z novějších výzkumů na lokalitě Němčice-Víceměřice (LT B2 – LT C2) pochází taková zápona (Čižmář – Kolníková 2006, obr. 5:12). Podle nálezu stejného předmětu ze Ptení se tedy domnívám, že zde keltské obyvatelstvo mohlo sídlit již v době dřívější než LT D1.

4.4.3 Nákončí opasku Staré Hradisko – z výzkumu pochází železné nákončí opasku (tab. 11:7). Tato nákončí byla vyráběna také z bronzu (u bronzových se dochovala široká škála výzdobných prvků), na moravských sídlištích a pohřebištích jsou zastoupena v hojném počtu v různých modifikacích. Z výzkumů oppida jich známe hned několik (Meduna 1961, Taf. 9:17;1970a, Abb. 7:7, 8; 1970c, Taf. 7:2, 4), velmi podobné je známo také z Hostýna (Ludikovský 1986, Taf. 16:5). Kolekce železných nákončí pochází ze Stradonic (Píč 1903, tab. XXXIII), známe je však i na dalších oppidech, např. Hrazany (Jansová 1988, Taf. 93:21; 1992, Taf. 213:13).

4.4.4 Závěsky Závěsky mezi Kelty sloužily hojně jako ozdoba opasku a známe desítky typů datovaných od stupňů LT B2 do LT D1. Vyskytují se na pohřebištích, např. na lokalitě Ptení v kostrovém hrobě ze stupně LT B2/C1 (Čižmář 1974, tab. 1:3). Analogické tvary jsou však známy ojediněle z nížinných sídlišť z Nákla (Meduna 1980b, Taf. 60:3), z Tvarožné (Hlava 2002, obr. 26:5), Mistřína (Meduna 1980a, Taf. 80:9) a z oppida Starého Hradiska (Meduna 1961, Taf. 10:6-7), kde však byly dosud zjištěny pouze dva exempláře. Naopak velmi početný soubor těchto závěsků poskytl nedávno prováděný povrchový průzkum lokality Němčice – Víceměřice datované do období LT B2 – LT C2, kde je jich nyní známo již několik desítek (Čižmář – Kolníková 2006,

65

obr. 5:13-20) a kde byly podle nálezu polotovarů pravděpodobně i vyráběny (Čižmář – Kolníková 2006, obr. 6:4).

Ohrozim – bronzový kroužek o průměru 1,5 cm představoval nejspíše část závěsku (tab. 52:2). Jelikož závěsek není úplný, lze jen těžko říci, ke které skupině vlastně náleží.

Ptení 5 – při provádění povrchových sběrů pomocí detektoru kovů byl učiněn nález jednoho bronzového kuželkovitého závěsku (tab. 73:4). Velkou variabilitu lze ukázat například na nálezech z nedalekého Starého Hradiska (Meduna 1961, Taf. 10:1-8) a především centra v Němčicích (Čižmář – Kolníková 2006, obr. 5:13-20). Nález tohoto typu závěsku dokládá osídlení v poloze Ptení 5 v době LT B2 – LT C2.

4.4.5 Kroužky Na sídlištních lokalitách s laténským osídlením nejsou kroužky výjimkou. I přes velké množství nálezů nelze jednoznačně říci, jaký byl jejich význam. Kroužky mohly mít v široké míře uplatnění od malých prstýnků přes součásti různých ozdob až po různé praktické pomůcky.

Staré Hradisko – z výzkumu jsou známy celkem jeden železný a čtyři bronzové kroužky. Železný měřil v průměru 3,8 cm (tab. 9:3), dva bronzové kroužky (tab. 8:12, 14) mají vzhledem ke své velikosti masivní kosočtvercový profil a liší se pouze v průměru (1,1 a 1,7 cm). Analogické případy lze uvést například ze Starého Hradiska (Meduna 1961, Taf. 7:9-11), Hrazan (Jansová 1988, Taf. 125:14) či Stradonic (Drda – Rybová 1994, 106, Fig. 34:14-15). Další kroužek (tab. 12:3) je vyroben z tenkého bronzového drátu a má průměr 1,4 cm. Poslední kroužek se nedochoval celý, byl vyroben z drátu kulatého profilu a jeho průměr byl 3 cm (tab. 8:11).

Ptení 1 – v této poloze byl nalezen při čištění plochy v roce 1990 jeden bronzový kroužek o průměru 1,2 cm (tab. 73:6).

Ptení 5 – bronzový kroužek měl průměr 2,5 cm (tab. 73:8). Velký počet kroužků různých tvarů a průměrů je znám z oppid, např. na Starém Hradisku (Meduna 1970c,

66

Taf. 13) či na Závisti (Motyková – Drda – Rybová 1990, obr. 33:3-4), nelze opomenout ani novější nálezy z lokality Němčice-Víceměřice, odkud je znám velký soubor těchto předmětů (Čižmář – Kolníková 2006, obr. 3:2,3).

4.4.6 Náramek Staré Hradisko – železný dutý náramek kruhového tvaru (tab. 11:12) měřící v průměru 9 – 10 cm nebyl zcela uzavřený. V místě spojení byly konce zeslabeny. V nejširším místě dosahovala tloušťka náramku až 0,7 cm. Podobný náramek známe přímo z výzkumů oppida Starého Hradiska (Meduna 1970c, Taf. 8:11).

4.4.7 Amulet Ptení 5 – z povrchových sběrů je znám jeden nález bronzového kolečka se čtyřmi paprsky uvnitř (tab. 73:7). Jeho průměr je 2,2 cm. Účel těchto předmětů není zcela jasný, je však pravděpodobné, že sloužily jako ozdoby či amulety. Rozšíření těchto „amuletů“ je poměrně časté hlavně na oppidech. Analogie v různých modifikacích (se čtyřmi, šesti nebo osmi paprsky) jsou známy prakticky z celé západní a střední Evropy, mimo jiné je lze uvést z Manchingu (Endert 1991, Taf. 5:93-117); z Moravy pak pocházejí ze Starého Hradiska (Meduna 1961, Taf. 3:9) a z Němčic-Víceměřic (Čižmář - Kolníková 2006, obr. 2:15).

4.4.8 Zlomky zrcadla Zrcadla

patřila

k luxusním

předmětům,

které

byly na

naše

území

pravděpodobně dováženy z římského impéria. Nejvíce se jejich fragmenty vyskytují na oppidech. Jedná se o ploché okrouhlé kovové předměty z jedné strany vysoce vyleštěné.

Staré Hradisko – v objektu 1 byl nalezen malý zlomek zrcadla.

Ohrozim – v objektu bylo nalezeno více jak 10 zlomků z bronzového zrcadla, jejichž rozměry nepřesahovaly 1 cm.

67

4.4.9 Bronzová puklička Staré Hradisko – bronzová puklička z tenkého plechu měla průměr 2,9 cm, výšku 1,2 cm a je možné, že sloužila jako ozdobný prvek např. u koňského postroje (tab. 8:8). Příklady podobných předmětů známe z vnitřního areálu oppida (Meduna 1961, Taf. 5:7) nebo např. z českého oppida Hrazany (Jansová 1986, Taf. 25:22).

4.4.10 Mince Doklady keltských mincí na našem území nejsou ojedinělé. Jen z areálu oppida Staré Hradisko je známo podle dosavadních poznatků 70 zlatých a 18 stříbrných především bójských ražeb (Čižmář 1995a, 614).

Staré Hradisko – při výzkumu plochy západně od oppida byla nalezena jedna zlatá a jedna stříbrná mince. V případě zlaté mince jde o 1/24 statéru typu Paulsen 171 o váze 0,284 g datovanou do stupně LT C/D1, která mohla být vyrobena přímo v okolí svého nálezu, jak mohou dokládat mincovní destičky určené pro odlévání mincovních střížků této velikosti nalezené při výzkumu (Lehrberger 1997, 301, Taf. 58:M 231). Stříbrná mince s koníčkem nalezená při výzkumu v roce 1990 reprezentuje mincovní typ Staré Hradisko/Stradonice. Tyto mince se vyznačují velmi nízkou váhou (0,5 g), typickým vyobrazením hlava/kůň a můžeme je datovat do 1. pol. 1. stol., respektive už na konec 2. stol. př.n.l. (Kolníková 2007, 447). Nejvíce těchto mincí je známo z oppida Staré Hradisko, odkud známe také nález olověné destičky se zkušebními ražbami malých mincí s koníčkem (Čižmář 1995a, 615; Meduna 1970a, Taf. 16:10). Z pole západně od hradeb oppida je několik dalších mincí z povrchových sběrů z roku 2006.

Ptení 5 – nejnověji v roce 2004 v poloze Ptení 5 byl při povrchových sběrech pomocí detektoru učiněn nález mince římské provenience o váze 31,36 gramu. Na rubu mince je vyobrazen římský bůh Ianus, bůh příchodu a odchodu, zobrazovaný na branách římských měst. Na líci je vyobrazena příď římské lodi, připomínající římské námořní vítězství. Mince s těmito motivy se v Římě začaly odlévat někdy po roce 211 př.n.l.

68

(Kolníková 2007, 441) a na Moravě její analogie známe z Němčic – Víceměřic (Kolníková 2006, obr. 18:2).

Ptení 6 – v roce 1924, po průtrži mračen, byl učiněn v náplavě u silnice u hřbitova nález zlatého statéru. Tato mince vešla ve známost až v publikaci P. Radoměrského (Radoměrský 1955, 80). Jedná se o typ Pegasus (na rubu okřídlený kůň a na líci hlava). Mince váží 5,902 gramu a je datována do stupňů LT C/D1 (Castelin, 1965, Taf. 59; Čižmářová 2004, 291; Lehrberger 1997, 301). Motiv podobající se vyobrazení na minci se vyskytl pouze na jednom exempláři pravděpodobně

galské

ražby

z Baden-

Würtemberska (informace J. Militkého), jinak však mince zřejmě nemá zatím žádné analogie nejen

na

Moravě,

nýbrž

ani

v ostatních

nálezových oblastech (Kolníková 1996, 25), což z ní činí hodnotný a bezpochyby pozoruhodný Obr. 6. Zlatý keltský statér ze Ptení (podle J. Čižmářové 2004).

nález.

4.4.11 Poutko pochvy meče Používání těchto poutek bylo v keltském světě jedním ze způsobů připevnění pochvy meče k opasku. Tato závěsná poutka jsou známa především z pochev mečů z keltských plochých pohřebišť začínajících chronologicky již ve stupni LT B.

Staré Hradisko – z výzkumu chaty I pochází jedno závěsné poutko mírně nepravidelného tvaru s jazykovitými konci (tab. 10:3). Předpokládaná délka celého poutka činila 8,5 cm, šířka v místě provlečení opasku cca 2,5 cm. Podobná kování se vyskytují i v areálu oppida (Meduna 1961, Taf. 30:7,9).

Ohrozim – v Ohrozimi byly nalezeny celkem dvě části z různých železných poutek. První z nich mělo konce podlouhlého rázu (tab. 50:3), největší délka byla 10,5 cm, šířka pak 2,2 cm. Jedná se o nejčastěji nalézaný typ těchto poutek, několik jich pochází například ze Starého Hradiska (Meduna 1961, Taf. 30:6,8).

69

Druhé poutko (tab. 51:7) je zvláštní tím, že jeho okrajové části (dochovala se pouze jedna) měly tvar oválného terčíku s nýtem uprostřed. Celkovou délku poutka lze odhadnout na cca 7 cm, středový článek měl pak rozměry 2,6 x 2,4 cm, míry terčíku byly 2,2 x 3 cm. Z Moravy známe nález podobného charakteru pouze z pohřebiště na katastru obce Charváty. Podle J. Čižmářové pochází nález pravděpodobně ze žárového hrobu a lze ho datovat do stupně LT C1 (Čižmářová 2004, 189). Jelikož se v pozdním laténu vyráběly již jiné typy těchto uchycení, jedná se v případě ohrozimského nálezu nejspíše o předmět přetrvávající na sídlišti ze staršího období.

4.4.12 Pilka Ohrozim – v Ohrozimi byla nalezena také část tenkého obloukovitého bronzového plíšku širokého cca 0,5 cm s jemnými doposud ostrými zoubky po obou stranách (tab. 52:3). Dle vzhledu by se mohlo jednat o druh malé pilky používané k jemné práci při nějakém druhu specializované výroby či užívané k chirurgickým účelům. Nález tohoto druhu je vskutku ojedinělý, podobného charakteru může být snad nález ze Starého Hradiska, který je však větší a má zoubky pouze na jedné straně (Meduna 1970c, Taf. 10).

4.4.13 Nože Staré Hradisko – z výzkumu pochází celkem šest železných nožů. Tři železné nože byly opatřeny rukojetí a jeden trnem. Zbylé dva nože byly silně zkorodované a dochovaly se z nich pouze fragmenty, u kterých nebylo možné určit jejich původní tvar. První z nožů opatřených rukojetí měří na délku 24 cm a držadlo je široké 1,6 cm (tab. 9:1). Nůž má neúplnou rukojeť, u které je pravděpodobné, že byla na svém konci opatřena okem sloužícím k zavěšení, podobně jako je tomu u jiných nožů, např. z vnitřního areálu oppida (Meduna 1961, Taf. 26:1). Druhý nůž je 16 cm dlouhý a jeho rukojeť byla široká až 1,9 cm (tab. 12:6). Podobně jako u výše zmíněného případu není tato rukojeť celá a je možné, že byla opatřena okem na zavěšení. Třetí nůž se dochoval ve velmi špatném stavu, šířka čepele však dosahovala délky 3 cm.

70

Nože podobné výše zmíněným exemplářům jsou známy např. z Hostýna (Ludikovský 1984, Taf. 6:6,7, 7:1,2), Bořitova (Čižmář 2003a, tab. 36:9) nebo Hrubčic (Meduna 1980b, Taf. 21) a velká kolekce nožů s okem pochází také z Manchingu (Jacobi 1974, 80, Taf. 17-20). Malý nožík s trnem je dlouhý cca 8 cm. Nože opatřené trnem jsou vedle nožů s oky na zavěšení dalším velice častým předmětem používaným k domácím pracím či řemeslné výrobě a vyskytují se v hojném počtu na oppidech, sídlištích i pohřebištích. Z vnitřního areálu oppida známe několik těchto nožů, nicméně

nožík podobný

artefaktu z výzkumu v roce 1993 se zatím na oppidu najít nepodařilo.

Ptení 1 – v poloze Ptení 1 byly nalezeny celkem 3 kusy železných předmětů, které se dají označit podle zúženého profilu předmětu jako zbytky nožů (tab. 72:2-4). Ve všech třech případech se jedná pouze o fragmenty bez jakýchkoliv znaků, které by je pomohly zařadit do některého známého třídění.

4.4.14 Sekery Staré Hradisko – při výzkumu byly nalezeny celkem 2 železné sekery s tulejkami typické pro pozdně laténské období. Masivnější sekera měla mírně zaoblené ostří o šířce cca 9,5 cm a dva laloky, které se spojují do zužující se tulejky obdélného průřezu o rozměrech 4,5 x 3 cm (tab. 9:4). Podobná sekera se našla i v areálu oppida (Meduna 1961, Taf. 18:4). Druhá sekera (tab. 10:1) byla poněkud menší se šířkou ostří 6 cm a dvěma nespojenými laloky tvořícími tulejku s počátečním průřezem 2 x 2,5 cm. Na Starém Hradisku jsou menší sekery časté (Meduna 1961, Taf. 17, 18).

Ohrozim – železná sekera (tab. 50:4) byla dlouhá 8 cm a šířka ostří činila 4,3 cm. Měla půlkruhovitou tulejku o průměru 2 cm. Byla opatřena dvěma laloky, které jsou velmi typické pro stupně pozdního laténu (LT C2 – LT D1). Nejvíce se exemplář z Ohrozimi podobá sekeře z nedalekého oppida Staré Hradisko (Meduna 1961, Taf. 17:5), kde jich bylo nalezeno několik desítek.

4.4.15 Tulejovité motyky Nástroje tohoto typu byly užívány k obdělávání půdy, jejich využití k opracování dřeva je spíše nepravděpodobné (Jacobi 1974, 72). Většinou jsou

71

opatřeny otvorem, který sloužil k připevnění dřevěné násady k motyce pomocí hřebíku. G. Jacobi motyky rozdělil do tří typů. Do první kategorie náleží motyky s rovným ostřím, do druhé se zaobleným ostřím a třetí kategorie obsahuje motyky s rozšířeným koncem ostří (Jacobi 1974, 71). Analogie lze nalézt v prostoru oppida (Meduna 1961, Taf. 16:14-16, 17:1,6,8; Meduna 1970c, Taf. 19:8) nebo z Hostýna (Ludikovský 1984, Taf. 9:5, 17:17,18). Motyky dále známe z dalších moravských sídlišť, např. ze Strachotína (Čižmář 1987, obr. 4:3) nebo z Bořitova (Čižmář 2003a, tab. 36:1) a početná kolekce pochází také z Manchingu (Jacobi 1974, 71-72, Taf. 28).

Staré Hradisko – plochá motyka se dvěma laloky a otvorem v horní části má největší průměr tulejky 3 cm a je dlouhá 8 cm (tab. 10:2). Dle třídění G. Jacobiho ji můžeme přiřadit do druhé kategorie.

Dětkovice – motyčka se dvěma laloky nalezená v objektu 502 má největší průměr tulejky 2,5 cm a je dlouhá 8,5 cm (tab. 40:1). Vzhledově se velice podobá výše popsané motyčce, otvor pro připevnění násady pomocí hřebíku zde však chybí. Předmět odpovídá Jacobiho kategorii 2.

4.4.16 Dláta Tyto předměty sloužily nejčastěji k obrábění, rytí a zarovnávání dřeva a jejich velikost se lišila podle způsobu použití k jemným či hrubším pracím (Jacobi 1974, 35). Větší dláta mohla nalézt další využití například v přesekávání rozžhaveného kovu, menší dláta mohla sloužit při jemných pracích, nelze u nich vyloučit ani využití chirurgické. G. Jacobi rozdělil dláta podle velikosti do dvou kategorií – na dláta velká a malá (Jacobi 1974, 35-36).

Staré Hradisko – z objektu č. 4 pochází 11,5 cm dlouhé dlátko (tab. 12:8). Z výzkumů prováděných v areálu oppida tato dlátka zatím známa nejsou. Několik analogických předmětů je známo také z oppida Manching (Jacobi 1974, Taf. 7:107-111).

Ptení 1 – na katastru obce Ptení bylo nalezeno jedno tulejovité dláto (tab. 71:2). Dláto je dlouhé 10,7 cm, největší průměr tulejky je 2,4 cm, ostří je široké 10 mm, což odpovídá podle G. Jacobiho malému dlátu. Analogické příklady lze uvést z oppida

72

Staré Hradisko (Meduna 1961, Taf. 22:6-8; 1970c, Taf. 15:14-21; Pleiner 1980, T. 8:1), Hostýna (Ludikovský 1984, Taf. 8:1-3, 9:1,2), Stradonic (Píč 1903, tab. XXXVIII:23) či Manchingu (Jacobi 1974, Taf. 9:142-158).

4.4.17 Výhňová lopatka V našem prostředí nejsou výhňové lopatky na laténských sídlištích neobvyklou záležitostí. Sloužily patrně pro práci s ohněm obecně, nelze je tedy považovat za jednoznačný doklad kovářské činnosti (Čižmář 2003a, 46). Lopatky jsou na Moravě ve větším počtu známy jen ze Starého Hradiska (Meduna 1961, Taf. 32:3-5), z nížinných sídlišť pouze ojediněle z Držovic, Křenovic (Meduna 1980a, 132) nebo Bořitova (Čižmář 2003a, 46).

Ptení 1 – z ptenského mikroregionu je znám nález zatím jedné výhňové lopatky (tab. 71:3) z polohy Ptení 1. Tento nález je vůbec jeden z mála dokladů na nížinných sídlištích na Moravě. Lopatka se dochovala skoro celá, konec rukojeti však chybí. Rukojeť má čtvercový průřez. Pozoruhodné na lopatce je neobvyklé tordování rukojeti, známé z analogií na púchovském hradisku ve Všemině (Čižmář – Kohoutek – Langová 1995, 163, obr. 3:11), v Čechách z oppida u Stradonic (Píč 1903, tab. XXXVI:13) nebo i v Německu na oppidu Manching (Jacobi 1974, Taf. 30).

4.4.18 Kování vědra Staré Hradisko – při výzkumu plochy západně od oppida byl nalezen železný předmět připomínající ataši z vědra (tab. 11:11). Podobný zlomek ataše se nalezl i v areálu oppida (Meduna 1970c, Taf. 20:3).

4.4.19 Hroty z bran Staré Hradisko – při výzkumu byly nalezeny tři železné tupé hroty. Menší tupý železný hrot se zahnutým trnem byl dlouhý 5,5 cm (tab. 13:9). Podobné předměty jsou známy například z Trenčianských Bohuslavic (Pieta 2000, Abb. 10:10-20). Masivní tupý hrot byl dlouhý 10 cm a ve své horní části byl zakončen trnem (tab. 11:3). Analogické příklady podobných hrotů známe ze Starého Hradiska (Meduna 1961, Taf. 23:1-4; 1970c, Taf. 22:13-15), ze Závisti (Motyková – Drda – Rybová 1978, 299, Fig. 15:2) či z Liptovské Mary (Pieta 2000, Abb. 10:21-23).

73

Funkce těchto předmětů nebyla donedávna zcela jasná. Zvláště u masivnějších kusů se badatelé domnívali, že se jedná o průbojníky (např. Meduna 1970c, Taf. 22:13-15), vzhledem k dlouhému trnu na většině předmětů však nebylo možné se s tímto názorem ztotožnit. V roce 1999 byla publikována rekonstrukce využití podobných předmětů z Magdalensbergu, podle které se jedná o hroty ze zemědělského nástroje používaného podobným způsobem jako dnešní brány (Dolenz – Wolf 1999).

Obr. 7. Rekonstrukce zemědělských bran podle Dolenze a Wolfa, (1) a K. Piety (2).

1. Magdalensberg. Zbytky brány a její rekonstrukce. 2. Rekonstrukce bran na základě hrotů s trnem z Liptovské Mary.

74

4.4.20 Závlačky, háky, skoby, části řetězu Závlačky patřily mezi keltským obyvatelstvem mezi každodenně užívané předměty sloužící k rozmanitým účelům. Je doloženo jejich využívání k otevírání dveří (Jacobi 1974, 163), nebo jako zákolníky k zajištění kol na ose vozu. Nejvíce rozšířené typy závlaček jsou buď jednoduché s očkem, nebo s očkem a dvěma zpětnými trny.

Staré Hradisko – u kruhového železného předmětu s nespojenými konci (tab. 13:11) o průměru cca 4,5 cm nelze blíže určit jeho funkci. Z výzkumu pochází také železný hák s okem (tab. 10:4). Poloměr závěsu je 3 cm, na něj pak navazuje krátká tyčinka zakončená okem o průměru 2 cm. Je možné, že předmět byl dříve používán v celku s okem o průměru 3 cm, nemuselo se jednat tedy přímo o hák, ale např. o nějaký druh spojovacího zařízení. Další železný předmět s okem (tab. 10:5) mohl snad sloužit jako závlačka, tvarem připomíná zahnutý klíč podobný vyobrazením G. Jacobiho (1974, Taf. 44, 45). O skutečné funkci lze však pouze spekulovat. U železné tyčinky s neuzavřeným okem (tab. 12:9) lze jen stěží určit její funkci.

Ohrozim – z Ohrozimi jsou známy oba nejvíce používané typy závlaček (tab. 50:1, 2). Obě závlačky mají analogie například na Starém Hradisku (Meduna 1961, Taf. 40, 41:2,3), ve Ptení (Čižmář 2006, tab. 7:1) nebo i na jiných moravských lokalitách. Hojné používání závlaček však známe i ze vzdálenějších oblastí, což dokládají nálezy ze Stradonic (Píč 1903, tab. XXXVIII:38) či Manchingu (Jacobi 1974, Taf. 45).

Ptení 1 – z celého mikroregionu je známa zatím pouze jedna závlačka (tab. 71:1), jejíž délka je 13,5 cm. Na vrchní straně je ukončena okem o průměru přibližně 2,5 cm. Ze spodní části vybíhají dva šikmo nahoru dva výstupky pod úhlem cca 80°. Nejblíže jsou známy závlačky stejného typu ze Starého Hradiska (Meduna, 1961, Taf. 39:7; 41:2,3). Vyskytují se však i v Čechách, např. na oppidu Stradonice (Píč 1903, tab. XXXVIII:38) nebo v Německu na oppidu Manching (Jacobi 1974, Taf. 45:729).

75

4.4.21 Součásti koňského postroje Staré Hradisko – železný předmět s dvěma neúplnými oky sloužil patrně jako článek dvoudílné uzdy s kroužky, která se vyskytuje jak na vlastním oppidu (Meduna 1970c, Taf. 21:7), tak např. na sídlišti v Bořitově (Čižmář 2003a, 51-52, tab. 38:9). Početný soubor těchto uzd pochází z Manchingu (Jacobi 1974, 175-182, Taf. 49-50). Omegovitě tvarované oko železného řetězu pocházejícího snad z koňského postroje (tab. 9:2) má věrné analogie na mnoha sídlištních lokalitách, např. v areálu oppida (Meduna 1961, Taf. 36), na Hostýně (Ludikovský 1984, Taf. 16:8), v Bořitově (Čižmář 2003a, tab. 42:8), či ve Stradonicích (Píč 1903, tab. XXXIII).

4.4.22 Svorky Svorky se na laténských sídlištích vyskytují v hojném počtu. Některé mohly sloužit jako reparační svorky na keramických nádobách. U větších kusů lze uvažovat o jejich tesařském využití. Velká kolekce svorek pochází z oppida Manching (Jacobi 1974, Taf. 67-69).

Staré Hradisko – z výzkumu jsou známy celkem tři kusy svorek. Ze dvou zbyly pouze fragmenty, třetí se dochovala celá (tab. 12:10) a sloužila pravděpodobně k tesařským účelům.

Ohrozim – v chatě byly nalezeny celkem dvě svorky (tab. 51:1, 2). První, i když zdeformovaná, se dochovala celá a měla zřejmě tesařský účel. Z druhé svorky se dochovala pouze část.

4.4.23 Kovové hřeby Železné hřeby sloužily jako spojovací materiál zejména při stavebních činnostech spojovaných se dřevem. Vyskytují se v hojném počtu na většině sídlišť a oppid a jsou všemožných tvarů a velikostí. Některé kratší hřeby mohly pocházet ze štítu (Jacobi 1974, 237), u některých kusů se může vyskytnout různorodá výzdoba. Na Moravě se železnými hřeby blíže zabýval v poslední době M. Čižmář (Čižmář 2003a, 48).

Staré Hradisko – z výzkumu je známo celkem sedm kusů železných hřebů. Dva hřeby měly oválnou vypouklou hlavici o průměru 1,2 – 1,4 a 2 cm a jejich délka činila 4 a 2

76

cm Třetí hřeb byl opatřen plochou hlavicí o průměru 0,8 cm a byl dlouhý 3,5 cm (tab. 11:9). Další hřeb měl oválnou plochou hlavici o rozměrech 1 x 1,5 cm a jeho délka činila 11 cm (tab. 12:7). Pátý hřeb byl opatřen výraznou dvojkónickou hlavicí o průměru 0,8 cm a jeho délka činila 4 cm (tab. 11:8). Šestý hřeb měl plochou hlavici a délku 2,5 cm. Poslední hřeb byl opatřen hřibovitou hlavicí o průměru 5 mm a jeho dřík byl 6 cm dlouhý, na konci zahnutý do pravého úhlu (tab. 13:5).

Ohrozim – z chaty pocházejí celkem dva hřebíky s plochou hlavicí o průměru 0,8-1,4 (tab. 51:6) a 1,6-1,9 cm (tab. 51:5). Oba dva se při výzkumu našly již zlomené, nelze tedy určit jejich původní délku.

4.4.24 Struska a lupa Staré Hradisko – struska představovala sekundární doklad tavby železné rudy, která probíhala poblíž jejích výchozů a její nálezy téměř vždy značí přítomnost hutnických objektů v blízkém okolí (Venclová 2001, 135). Z výzkumu na ploše ležící před západními hradbami oppida pochází celkem 2,75 kg strusky, přičemž je téměř jisté, že se jedná o strusku kovářskou (vzniklou při výrobě železných předmětů). Podobně je tomu i v areálu oppida, kdy bylo při výzkumech nalezeno množství strusky, nikdy však taková kumulace, aby se mohlo hovořit o výrobním areálu (informace M. Čižmáře). Pomineme-li nálezy z kulturních vrstev, bylo získáno nejvíce strusky z objektu „Chata I/93“, v ostatních objektech bylo její množství mizivé. Vzhledem k absenci větší kumulace strusky na jednom místě a vlivu postdepozičních procesů není možné určit, v jakých objektech zpracování železa probíhalo. Z výzkumu je však známo také 6 propálených menších objektů, které snad mohou být pozůstatky pecí a nelze vyloučit jejich kovářské využití. N. Venclová uvádí, že v případě větších výrobních areálů bylo velké množství strusky pravděpodobně přenášeno mimo výrobní objekty a shromažďováno na tehdejším povrchu (Venclová 2001, 137). Malé množství strusky by tedy nemuselo vylučovat přítomnost výrobních zařízení před branami oppida.

77

Tab. XXIV. Zastoupení železné strusky v jednotlivých kontextech. Objekt

Váha (g)

Čištění dna

500

Chata I/93

380

Objekt 7a/93

20

Objekt 9/93

80

Objekt 10/93

140


10


720


900

Celkem

2750

Z výzkumu pochází také 0,84 kg železné lupy, která vzniká jako výsledný produkt při tavbě železné rudy. Tato lupa byla následně použita ke zpracování ve finální předměty. Nálezy lupy z plochy zkoumané v letech 1990 a 1993 mohou dokládat zpracování železné rudy v nejbližším okolí.

Tab. XXV. Zastoupení železné lupy v jednotlivých kontextech. Objekt

Váha (g)

Objekt 5/93

340


300


200

Celkem

840

4.4.25 Ostatní kovové předměty Staré Hradisko – pozoruhodný je nález bronzového plasticky členěného předmětu lžičkovitého tvaru opatřeného otvorem sloužícím pravděpodobně k nasazení na dřevěnou násadku (tab. 8:16). Předmět podobného charakteru na Moravě ani v jejím okolí neznáme, jediná, výrazně větší analogie, kterou se mi doposud podařilo objevit, je vyobrazena v publikaci P. Jacobsthala (Jacobsthal 1944, plate 94:154), který však k předmětu nemá žádný komentář, jenž by osvětlil jeho funkci. Jedna z variant použití může být lžička určená k nabírání jemného zlatého prášku (informace K. Piety). Masivní železná destička přibližně obdélného půdorysu s vyhloubeným důlkem uprostřed (tab. 14:3) má rozměry cca 4,5 x 3 x 1,2 cm. Největší průměr důlku je 1,8

78

cm. Destička mohla sloužit jako forma pro vytepávání tenkých pukliček z bronzového plechu. Podobná destička je známa ze starších výzkumů oppida (Meduna 1970c, Taf. 11:8). Malý předmět ve tvaru čtyřbokého jehlanu opatřeného trnem (tab. 11:6) mohl sloužit snad jako šipka či botka, i když v případě druhé varianty není jeho velikost oproti ostatním botkám dostačující. Větší železný předmět zaobleného tvaru (tab. 14:1) se dá interpretovat snad jako část zdeformované naběračky nebo lopatky (informace K. Piety). Z výzkumů pochází dále sedm kusů bronzových tyčinek. Může se jednat o fragmenty spon, je však možné i jiné využití (tab. 12:1, 2, 4, 5)). Masivní železný předmět (tab. 14:2) připomíná část tulejovitého předmětu, jehož původní tvar a funkce nám je dosud nejasná. Dva drobné slitky bronzů, malý bronzový plíšek, část bronzového plechu (7:8) a malý zlomek bronzového předmětu mohou naznačovat kovoliteckou výrobu na sídlišti. Dále bylo při výzkumu nalezeno cca 25 zlomků železných předmětů, u kterých nebylo možné zjistit jejich původní účel. Je možné, že některé z nich mohou být recentního stáří.

Ohrozim – z výzkumu je známo sedm zlomků tenkého bronzového plechu různých tvarů a rozměrů (tab. 52:4-10). U dvou kusů byly zpozorovány stopy po vybíjení kladívkem. Lze předpokládat, že se mohlo jednat o polotovary či odpad vzniklý při výrobní činnosti, např. stříhání plechu a následné výrobě tenkých bronzových náramků či nástrojů určených pro jemnou práci. Jedním z produktů vzniklým při této činnosti může být i níže zmíněný fragment bronzové pilky. Z chaty dále pochází cca 20 zlomků železných předmětů neurčitého účelu.

4.5 Kamenné předměty 4.5.1 Brousky Brousky byly v pravěku důležitým nástrojem, který sloužil k ostření kovových předmětů. Zlomky nebo celé artefakty jsou na laténských sídlištích běžné, výjimečně se mohou vyskytnout i v hrobových celcích (Meduna 1980a, 132). Lze předpokládat, že každý obyvatel sídliště, který měl co dočinění s kovovými nástroji, měl ve

79

vlastnictví jedno či více těchto ostřidel. G. Jacobi rozdělil v 70. letech brousky podle velikosti do tři kategorií na základě nálezů z bavorského oppida Manching (Jacobi 1974, 129-130). Jelikož se však brousky na sídlištích vyskytují často v neúplném stavu, je vhodnější použít novější třídění J. Leichmanna, který ve své práci rozdělil brousky podle materiálu do 10 skupin a podle jejich morfologie do 8 skupin. Zatím největší analyzovaný soubor brousků na Moravě (229 ks) je znám z keltského oppida Staré Hradisko ležícího nedaleko Ptení (Leichmann 1994, 101-110). Na sídlištích ležících ve sledované oblasti nebyl sice nalezen dostatečný počet brousků pro vytváření statistik, je však zřejmé, že se jejich původní skladba od souboru z nedalekého Starého Hradiska nelišila. Je také možné, že materiál určený na výrobu brousků byl dovážen ze stejných míst jak na Staré Hradisko, tak do přilehlých oblastí. O kvantitě brousků na laténských sídlištích vypovídá následující tabulka:

Tab. XXVI. Podíl materiálu k výrobě brousků na moravských lokalitách. Lokalita Bořitov Požaha Staré Hradisko

Počet kusů 42 37 229

KP

KB

GP

D

14% 48% 8% 86% 3% 64% 11% 10% 8%

PP

MK

A

2%

5% 2%

31% 1%

H

R

K

KVP

PŽ

2% 1% 0,5% 0,5% -

3% -

Vysvětlivky zkratek surovin: KP

křemenný pískovec

A

arkóza

KB

kulmská břidlice

H

hyalobazalt

GP

glaukonitický pískovec

R

biotit

D

droba

K

křemenec

PP

písčitý prachovec

KVP

křemenný pískovec s vápnitým tmelem

MK

muskovitický kvarcit

PŽ

pískovec se železitým tmelem

Na první pohled je zřejmé, že nejpoužívanějším materiálem pro zhotovování brousků na Starém Hradisku byl křemenný pískovec. Tento materiál pochází podle J. Leichmanna z prostoru České křídy a má pravděpodobně zdroj v horninách Blanenského prolomu (Leichmann 1994, 108). Brousky z křemenného pískovce byly pro svou kvalitu všeobecně velmi oblíbené, pokrývaly většinu spotřeby obyvatel Starého Hradiska a byly pravděpodobně dováženy i do poměrně vzdálených oblastí, jak to dokládají nálezy z Požahy (Čižmář 2003a, 55).

80

Staré Hradisko – z výzkumu je známo celkem pět kusů brousků z různého materiálu. Tři kusy byly vyrobeny z křemenného z muskovitického

kvarcitu.

pískovce, jeden z droby a jeden

Brousky se podařilo

zařadit

do

Leichmannova

morfologického třídění (Leichmann 1994, 105-107). Celkem 3 brousky spadají do kategorie 1, z toho jsou dva zhotoveny z křemenného pískovce a jeden z muskovitického kvarcitu. Velký málo opracovaný brousek z droby patří do kategorie 3, poslední brousek klínovitého tvaru vyrobený z křemenného pískovce náleží do kategorie 5.

Dětkovice – při výzkumu polozemnice byl učiněn nález jednoho brousku (tab. 40:7), který je vyroben z pískovce a morfologicky spadá do Leichmannovy kategorie 5 (Leichmann 1994, 105).

Ohrozim – z výzkumu v Ohrozimi pochází celkem šest kusů kamenných brousků. Podle J. Leichmanna obsahoval soubor tři kusy vyrobené z křemenného pískovce, dále po jednom z droby a prachové břidlice a poslední brousek byl vyroben z říčního valounu. Morfologicky spadají 2 brousky z křemenného pískovce do kategorie 1, téměř neopracovaný brousek z říčního valounu do kategorie 3 a brousek z prachové břidlice do kategorie 5. Do stejné kategorie může náležet i brousek vyrobený z droby, který se však může začlenit i do kategorie 7. Poslední miniaturní brousek patřící do kategorie 2 byl vyroben z křemenného pískovce.

Ptení – na lokalitě byly zjištěny celkem čtyři brousky ze tří druhů materiálů křemenný pískovec, jemnozrnný pískovec a droba. Ze sběru nad silnicí 1989, z polohy Ptení 4, pochází brousek (tab. 74:3), který je možno zařadit do kategorie 1. Z objektu 1 z výzkumu z polohy Ptení 1 jsou známy dva brousky, z nichž jeden přísluší kategorii 1 (tab. 74:2) a druhý nelze pro jeho neúplnost přesně zařadit do žádné z kategorií (tab. 74:4). Další exemplář ze sběrů M. Šmída z roku 1974 z polohy Ptení 2 (tab. 74:1) patří Leichmannově kategorii 5.

81

4.5.2 Žernovy Ruční kamenné rotační mlýny známé jako žernovy byly na pozdně laténských sídlištích běžně používány k mletí obilí. Žernovy se vyráběly většinou z kvalitního materiálu a byly dováženy do oblastí vzdálených někdy i stovky km od výchozů suroviny, z které byly vyrobeny. V roce 1981 publikoval J. Waldhauser práci, v níž sebral nálezy žernovů z Čech a v každé ze dvou kategorií (ležák, běhoun) je rozdělil do 6 typů (Waldhauser 1981, 181-184). Z ležáků jsou na Moravě zastoupeny pouze dva typy, a to ležáky s důlkem a ležáky se zcela provrtaným otvorem pro osu (Čižmář – Leichmann 2007, 110). V případě běhounů se na Starém Hradisku i na ostatních nížinných lokalitách vyskytuje pouze typ B2 s obvodovými lištami na vrchní straně kamene. Výjimku v souboru z oppida tvoří část běhounu typu B4 a žernov typu B5 s násypovou výdutí (Čižmář – Leichmann 2007, 111). Ačkoli jsou všechny žernovy nepochybně datované do pozdně laténského období, nepodařilo se je zatím blíže chronologicky zařadit do stupně LT C2 nebo LT D1, a to ani v případě jejich nálezů v objektech.

Staré Hradisko – ze všech výzkumů a sběrů prováděných na oppidu pochází celkem 146 evidovaných žernovů či jejich zlomků, což představuje po Manchingu zatím největší soubor těchto ručních kamenných mlýnů ve střední Evropě. Při průzkumu objektu „Chata 1/93“ byly nalezeny dohromady dva žernovy. V prvním případě se jednalo o celý běhoun typu B2 o výšce 10-12 cm a průměru 3235 cm, který byl opatřen na svrchní hraně obvodovou lištou a na boční straně otvorem pro dřevěnou rukojeť. Žernov byl vyroben z řasového vápence, který se vyskytuje na lokalitách v okruhu cca 40 km od oppida. Díky širšímu rozšíření této horniny v Karpatské kotlině nelze vyloučit, že byla dovážena i z odlehlejších oblastí (Čižmář – Leichmann 2002, 264). Z druhého žernovu se dochovala pouze část. Jednalo se o běhoun typu B2 s odraženou obvodovou lištou o celkové výšce 14 cm a průměru cca 40 cm, který byl vyroben z tefritického fonolitu, jenž byl na Staré Hradisko dovážen z cca 100 km vzdálené Kunětické Hory u Pardubic a z něhož je vyrobeno nejvíce žernovů na oppidu (Čižmář – Leichmann 2002, 261).

82

4.6 Kostěné a parohové předměty 4.6.1 Hrací kostky Hrací kameny se vyskytují na pozdně laténských sídlištích poměrně vzácně. Většinou byly vyráběny ze zvířecích kostí díky lehké opracovatelnosti a pěknému vzhledu.

Ohrozim – z Ohrozimi je známa hrací kostka ve tvaru mírně nepravidelného kvádru o rozměrech 3,6 x 1,4 x 0,6 – 0,8 cm (tab. 48:2). Hodnoty na kostce jsou znázorněny kolky o průměrech 0,4 – 0,5 cm. Na přední straně kostky byly vyznačeny čtyři kolky, další se nacházel na boční stěně a poslední nedokončený či opotřebovaný byl zjištěn na zadní straně kvádru. Vzhledem k absenci kolků na jedné straně a jejich malému počtu na většině ostatních stran kvádru lze usuzovat, že výroba kostky nebyla dovedena do finální podoby. Hrací kameny nalezené na Moravě lze spočítat na prstech jedné ruky. Nejblíže jsou hrací kostky s kolky známy ze Starého Hradiska, kde byly doposud nalezeny dva kusy (Meduna 1961, Taf. 13:7; 1970c, Taf. 10:1) Jedna kostka byla opatřena podobnými kolky jako v Ohrozimi, i když s jiným počtem kolků, další podobný předmět je znám ze i z českých Stradonic (Drda – Rybová 1994, Fig. 35:1). Z Moravy známe dále polotovary hracích kostek v různých fázích rozpracovanosti z Drnholce (Čižmář - Jelínková 1985, 25), drobné hrací kostky z Milonic (informace B. Mikulkové), Zástřizel (informace J. Čižmářové) a Němčic – Víceměřic (informace M. Čižmáře).

4.6.2 Parohová zděř Dětkovice – zlomek vyhlazené parohové zděře měl tvar pravidelného válce (tab. 40:4) o výšce 3,3 cm, který byl zdoben třemi pravidelnými řadami kroužkových kolků. Větší množství podobných předmětů pochází z Manchingu (Jacobi 1974, Taf. 82:16201628). Tyto předměty mohly být využívány jako panty na dřevěných truhlách (Jacobi 1974, 241).

4.6.3 Škrabadlo Ohrozim – plochá mírně prohnutá tenká destička z kosti se dvěma vyvrtanými otvory (tab. 49:5) měla rozměry cca 4 x 8,5 cm. Účel těchto destiček je zatím nejasný (Motyková-Šneidrová 1964, 203). Je možné, že sloužily jako škrabadla na vyčinění

83

kůže či k jiným účelům. Dva provrtané otvory mohly sloužit k zavěšení či k připevnění rukojeti z jiného materiálu.

4.6.4 Opracovaná kolečka Ohrozim – z chaty pocházejí dvě hrubě opracovaná kolečka z kostí jelena (tab. 49:1, 2) o průměrech 3,5-4 a 4-4,5 cm. Nelze přesně říci, jaký měly tyto předměty účel. Je možné, že šlo podobně jako u keramických koleček bez otvorů o polotovary přeslenů (Čižmář 2003a, 53) či hrnčířská hladítka (Vencl 1980, 529). Může se také jednat o polotovary velkých kostěných knoflíků. Kostěný předmět podobného charakteru, avšak s provrtaným otvorem, byl nalezen např. na sídlišti Nitra-Šindolka a byl interpretován jako ozdobný předmět na zavěšení (Březinová 1995, 10; tab. 1:5). Ze Starého Hradiska je znám další obdobný nález, vyrobený však z části lidské lebky a opatřený třemi provrty, který mohl mít spíše kultovní význam (Čižmář 2000, 87-88, obr. 4). Je tedy možné, že v případě nálezů z Ohrozimi se jedná o polotovary podobných předmětů.

4.6.5 Kroužek z kosti Ohrozim – z výzkumu pochází také kostěný hrubě opracovaný kroužek – úsek diafýzy o průměru 4 cm (tab. 49:4), o jeho účelu lze však pouze spekulovat.

4.6.6 Šídla Dětkovice – předmět z objektu 502 (tab. 40:3) má zahrocený tvar a jeho špičatý ostrý konec dovoluje předmět interpretovat jako šídlo. Nelze však opomenout i jiné využití (např. hrot či rydlo).

Ohrozim – z chaty pochází též šídlo či osten vyrobený z výsady parohu jelena (tab. 49:3). Předmět je 11 cm dlouhý, v nejširším místě 2 cm široký a má tupý hrot. Možností využití tohoto předmětu je hned několik. Může se jednat například o polotovar šídla, či snad sloužil jako nákončí žerdi praporce či standarty. Též náhražka železného hrotu kopí není zcela vyloučena. Další možnost se naskýtá ve využití předmětu jako neostrého rydla užitého k výzdobě keramiky. Velice pravděpodobná je verze využití těchto ostnů jako násadce na poháněcí tyče, které díky svému tupému

84

hrotu nemohly způsobit dobytku poranění jako osten dřevěný, který se časem třepí ve zraňující třísky (Hrubý 1957, 128).

4.6.7 Parohové kladivo Ohrozim – z výzkumu polozemnice pochází polotovar cca 10 cm dlouhého kladiva z parohoviny opatřeného důlkem o průměru 2 cm a hloubce 2,5 cm (tab. 48:1). Ze sídliště v Bořitově je znám nález podobného kladiva, které bylo navíc opatřené kolky (Čižmář 2003a, tab. 46:3).

85

5. Vyhodnocení jednotlivých sídlištních celků 5.1 Otázka datování Staré Hradisko – osídlení polohy před západními hradbami Starého Hradiska – extra murros lze datovat jednoznačně do pozdní doby laténské a lze je nepochybně spojovat s dobou největšího rozmachu oppida ve stupni LT D1. Jelikož se nálezy ze stupně LT C2 vyskytují společně s nálezy datovanými do stupně LT D1 ve stejných kontextech, lze objekty v této poloze jen s obtížemi přesněji datovat a lze předpokládat obdobnou urbanistickou podobu zástavby po celou dobu trvání osídlení. Nálezy některých spon kladou počátek osídlení této polohy již do stupně LT C2, spony typu Almgren 65 poukazují na trvání sídliště až do doby zániku oppida (informace M. Čižmáře).

Dětkovice – kromě dvou spon není pozdně laténský materiál z Dětkovic nijak zvlášť chronologicky citlivý. Spona spojené konstrukce se samostřílovým vinutím (tab.40:7) má doposud analogie hlavně v prostředí púchovské kultury a je datována podle K. Piety na přelom stupňů LT C2 a D1 (Pieta 1982, 26). Spona typu Beltz var. J (tab. 40:6), která se na našem území vyskytuje poměrně vzácně, je datována obecně do stupně LT D1 (Völling 1995, 158). Na základě spon a keramiky (soudkovité tvary, malovaná keramika) lze polozemnici z Dětkovic zařadit do pozdně laténského stupně LT D1.

Ohrozim – vedle předmětů datujících prozkoumaný objekt rámcově do pozdní doby laténské je možné se opřít také o další chronologicky citlivé nálezy. Tomuto datování se vymyká pouze nález poutka z pochvy meče (tab. 51:7), jehož analogie známe již z plochých keltských pohřebišť datovaných do stupňů LT B2 – C1. Hlavními datovacími předměty jsou však téměř celá bronzová nauheimská spona (tab. 52:1) a skleněná kroužková perla (tab. 52:11). Tyto předměty datují společně s typickou, mimo jiné malovanou keramikou tento objekt do stupně LT D1.

Ptení – chronologické zařazení poloh ve Ptení se v jednotlivých případech liší. Polohu Ptení 1 reprezentuje typická oppidální keramika s nádobami převážně z jemného materiálu. I přes výskyt fragmentu nauheimské spony datované do stupně LT D1 nelze však vyloučit osídlení polohy i ve stupni LT C2. U polohy Ptení 6 je více nálezů datovaných do stupně LT D1, a to hlavně soudkovité nádoby z jemného materiálu.

86

Nicméně ani zde nemůžeme vyloučit laténské osídlení ve stupni LT C2. Asi nejzajímavější polohou z chronologického hlediska je poloha Ptení 5, kterou nálezy bronzového závěsku a zápony a zlomek keramické nádoby s C-kolky pod okrajem datují již do stupňů LT B2 – LT C1. S tímto sídlištěm patrně souvisí i nález kostrového hrobu ze stupňů LT B2 – C1 (Čižmář 1974) Kromě předmětů z ptenského depotu datovaného do pozdně laténského stupně LT D1 nejsou již z výzkumů v oblasti Ptení známy žádné další předměty s výrazným datovacím potenciálem, pozdně laténské osídlení však lze předpokládat ve všech polohách.

5.2 Charakter sídlištní zástavby Stav poznání stavební podoby nížinných laténských sídlišť na Moravě není stále uspokojivý. Kompletně prozkoumaná sídliště zde známe pouze z Bořitova (Čižmář 2003a) a nově i z Brna – Slatiny (Čižmářová 2008). Navzdory poměrně velkému počtu sídlišť v oblasti zázemí Starého Hradiska jich jen málo bylo prozkoumáno natolik, aby mohly poskytnout bližší informace o sídlištní zástavbě. Tuto problematiku lze nejlépe sledovat v areálu oppida, do jisté míry také na ploše západně od jeho vnějšího opevnění a v poloze 1 sídlištní aglomerace ve Ptení. Z ostatních lokalit známe pouze jednotlivé objekty a sídlištní zástavbu na nich tedy rekonstruovat nelze. Otázka terminologie sídlištních jednotek doby laténské není doposud zcela jasná a ustálená. Malé sídlištní jednotky v Čechách označil J. Waldhauser jako dvorce (Waldhauser – Krásný 2006, 117), nicméně sídlištní uskupení beze stop oplocení či palisády nelze podle mého názoru za dvorce považovat a je lépe nazývat je usedlostmi (Čižmář 2006, 47).

Staré Hradisko – z hlediska sídlištní zástavby a architektury zkoumal oppidum již J. Böhm ve třicátých letech minulého století. Zjistil, že na oppidu jsou nejvíce rozšířeny dva typy staveb, a to nadzemní kůlové stavby a zahloubené polozemnice. U většiny z nich se také pokusil s přispěním architekta A. Piffla o jejich rekonstrukci (Böhm 1936). Z následných výzkumů J. Meduny a M. Čižmáře vyšlo najevo, že tyto obytné a výrobní objekty byly soustředěny do skupin vymezených palisádou čtvercového půdorysu zvaných dvorce o straně cca 50 m, mezi kterými probíhaly často kamenné cesty přesahující místy i šířku 5 m. Doposud se podařilo prozkoumat kompletně pouze

87

jeden dvorec, ve kterém se nacházelo na 15 zahloubených chat, které mohly být obývány, pravděpodobněji však sloužily spíše k řemeslným či skladovacím účelům (Čižmář 2003, 113; 2005, 55). Mezi těmito objekty se nacházely také stopy po nadzemních kůlových stavbách, u nichž je však jejich spolehlivá rekonstrukce velmi obtížná. První nástin podoby této zástavby podal již v 70. letech G. Jacobi (Jacobi 1979) a nejnověji zveřejnila věrohodnou rekonstrukci A. Danielisová (Danielisová 2005, Abb. 3, 4). V celém areálu oppida byly dosud zjištěny čtyři do skály vytesané cisterny, které tvořily společně s prameny vytékajícími ze svahů oppida další spolehlivý zdroj vody (Čižmář 2005, 15-16). Odhaduje se, že v celém areálu oppida mohlo být postaveno maximálně 40 sídelních uskupení dvorcového charakteru (Čižmář 2005, 55). Při výzkumu plochy v poloze západně od opevnění oppida bylo zjištěno velké množství objektů sídlištního rázu a z některých situací je patrné, že sídlištní zástavba zde byla realizována ve více fázích. Velká část zástavby v rámci prozkoumané plochy je ohraničena dvěma rovnoběžnými žlábky vzdálenými od sebe cca 20 m, které snad mohly tvořit čtvercové ohrazení dvorce nebo vzhledem k malým rozestupům spíše jeho část. Jihozápadní žlab byl zvnějšku porušen zahloubenou chatou, ve které byla patrně později situována cisterna vytesaná do skalnatého podloží. Je možné, že žlábky nemusí být jen pozůstatky ohrazení, ale mohly sloužit také ke svodu dešťové vody do blízké cisterny, podobně jako tomu je např. na oppidu Třísov (Břeň 1966, 51). Cca 2 m severně od tohoto objektu, již uvnitř ohrazeného areálu, se nacházela druhá zahloubená polozemnice v superpozici s další cisternou. V blízkosti obou chat bylo zjištěno celkem 6 pozůstatků po otopných zařízeních (pece, ohniště). Dále se v celém ohrazeném areálu nacházelo velké množství kůlových jamek a nepravidelných, málo zahloubených objektů, které mohou být patrně pozůstatky nadzemních kůlových staveb, u kterých však nelze zjistit jejich přibližný počet nebo rozlohu. Charakter sídlištních objektů odpovídá dvorcové zástavbě zjištěné v areálu oppida.

Ptení – z výzkumu lokality vyplývá, že sídlištní aglomerace byla pravděpodobně rozdělena do několika samostatných sídlištních celků oddělených malými vodotečemi. Bližší poznatky o podobě sídlištní zástavby přinesl pouze výzkum z polohy Ptení 1, který prokázal existenci malé usedlosti pouze o pěti zahloubených chatách. V ostatních polohách můžeme tedy předpokládat obdobně velká uskupení, která byla doplněna nadzemními obytnými domy, sýpkami pro uskladnění obilí či chlévy pro 88

ustájení dobytka. Jelikož na lokalitě nebyly zjištěny stopy po ohrazení, šlo v případě těchto uskupení sídlištních objektů patrně o usedlosti. Z celkového obrazu na katastru obce Ptení plyne, že se zde nacházel velký sídlištní areál, který sestával z několika usedlostí v polohách 1 – 5 a 7, jež byly od sebe odděleny malými vodotečemi. Sídliště v poloze číslo 6 se nachází poněkud stranou asi 1 km od ostatních poloh a lze se tedy domnívat, že se jedná o další izolovanou usedlost (Čižmář 2006, 47). Podrobně se problémem obytných areálů zabývala ve své monografii o výrobě a sídlech v době laténské N. Venclová, podle které má největší počet lokalit ve sledovaném regionu Loděnice velikost 0,5 – 2 ha a vzdálenost mezi nimi činila 500 m až 1 km (Venclová 2001, 179). Vzájemná vzdálenost poloh s laténskými nálezy ve Ptení tomuto stavu odpovídá.

5.3 Řemeslná výroba Řemeslnou výrobu je možné rozdělit na specializovanou a podomáckou, nicméně ne vždy jsme schopni přesně určit, o jaký druh výroby se vlastně jedná. Je zřejmé, že běžná výrobní odvětví se koncentrovala na nížinných sídlištích, zatímco často technologicky složitější specializovaná výroba bývala prováděna především na oppidech. Mezi řemeslnou výrobu zjištěnou v oblasti zázemí Starého Hradiska můžeme zařadit dřevoobrábění, tkalcovství, hrnčířství, výrobu skleněných předmětů, kovářství, kovolitectví, kovotepectví a výrobu předmětů z kostí a parohu.

5.3.1 Mincovnictví Mincovnictví patřilo mezi odvětví, u kterého bylo zapotřebí vysoké specializace. Také z mocenských důvodů mohla být ražba mincí a jejich odlévání prováděna pouze na mocenských centrech (na Moravě Staré Hradisko a Němčice). Výrobu mincí dokládají především nálezy mincovních destiček, střižků a razidel. Při výzkumu plochy na poli západně od opevnění Starého Hradiska byl získán rozsáhlý soubor mincovních destiček se stopami zlata i stříbra. Podle velikostí důlků na destičkách lze předpokládat výrobu spíše větších zlatých mincí o velikosti statéru a 1/3 statéru a stříbrných mincí s koníčkem typu Staré Hradisko/Stradonice (Kolníková 2007, 447). Je proto možné, že se zde jednalo o výrobní areál podobný předhradí oppida Závist, které bylo v pozdní době laténské také pravděpodobně neopevněné (Motyková – Drda – Rybová 1984, 377).

89

5.3.2 Kovolitectví a kovotepectví Kovolitectví a kovotepectví bylo provozováno hlavně na oppidech, která byla centrem výroby odlévaných a tepaných předmětů především z bronzu, ale i ze zlata či stříbra. Z bronzu byly odlévány honosnější, zejména ozdobné předměty, které však mnohdy mívaly i praktický účel (pásové závěsky a zápony, hlavice mečů, některé spony atd.). Ze zlata a stříbra byly vyráběny hlavně mince, ale i jiné předměty luxusního ražení, např. spony, náramky atd. Z plochy západně od vnějšího opevnění oppida známe především doklady výroby mincí ze zlata i stříbra v podobě početného souboru mincovních destiček. Nepřímým dokladem výroby jsou nálezy technické keramiky, zlomky bronzových ingotů a odpad a polotovary různých bronzových výrobků (Čižmář 2002b, Abb. 4-8). Na usedlosti v poloze Ptení 5 byl nalezen střep s důlkem sloužící pravděpodobně k odlévání mincovních střížků či bronzových ingotů. V Ohrozimi bylo nalezeno několik bronzových plíšků, z nichž některé nesou stopy vybíjení malým kladívkem, podoba a účel předmětu, který z nich měl být vyroben, však nejsou jasné.

5.3.3 Kovářství Kovářství, tj. zpracování železa a výroba železných předmětů bylo pravděpodobně provozováno na většině laténských sídlišť, jak to přesvědčivě prokázal V. Salač pro oblast Podkrušnohoří (Salač 1990, 222). Jednalo se o velice náročnou práci, která vyžadovala vysoký stupeň dovednosti i zručnosti. Je možné, že na nížinných sídlištích pracovali většinou kováři, jejichž pracovní náplň tvořila výroba a opravy především pracovních nástrojů (motyčky, sekery, dláta, nože), různých kování (vědra, sudy) či drobných předmětů různého použití (závlačky, hroty bran atd.). Je jisté, že se výroba zbraní odehrávala jak na oppidech, kde byla prováděna patrně ve větším měřítku, tak i na nížinných sídlištích. Ne každý běžný kovář však uměl vyrobit kvalitní zbraň (Venclová 2001, 122). Kromě množství železných artefaktů, které nepřímo dokládají výrobu železných předmětů v okolí, bylo železářství v poloze ležící západně od vnějších hradeb oppida Starého Hradiska doloženo zlomky strusky (14 ks, z nichž 4 kusy pocházejí z kontextu „Chata I“) a lupy (2 ks). Během výzkumu byla odkryta celkem 3 propálená místa, interpretovaná jako pozůstatky pecí. O tom, jestli sloužily ke zpracování železa, lze však pouze spekulovat, je však jisté, že v blízkém okolí bylo železo zpracováváno.

90

Nález výhňové lopatky (tab.71:3) z polohy Ptení 1 naznačuje, že na této usedlosti pravděpodobně probíhalo zpracování železa, pozůstatky po výhni se však najít nepodařilo. Na ostatních lokalitách v prostoru zázemí Starého Hradiska bližší indicie k hutnictví a kovářství zatím chybí s výjimkou nálezů kovářské strusky, která je na nížinných sídlištích běžným nálezem. Za zmínku stojí např. nález velkého množství strusky ze Smržic (Říhovský 1960, 166).

5.3.4 Výroba jantarových šperků Výroba precizně provedených šperků z jantaru vyžadovala zřejmě jistou specializaci, neboť se jednalo o předměty zhotovené z vysoce ceněného surového jantaru dováženého na naše území z baltských oblastí. Staré Hradisko však nemělo díky své poloze poblíž dálkové spojnice velké problémy s jeho dostupností. Při výzkumu plochy na poli západně od vnějších hradeb oppida byly nalezeny větší či menší zlomky surového jantaru, které mohou dokládat výrobu předmětů z této suroviny.

Tab.XXVII. Zastoupení surového jantaru v jednotlivých kontextech. Objekt

Váha (g)

Objekt 1/90

2,3

Objekt 2/90

0,1

Objekt 14/90

6,0

Chata I/93

3,6

Objekt 9/93

0,9

K 4/93

0,1


1,3


0,9

Celkem

15,2

Z výzkumu na Starém Hradisku z let 1990 a 1993 pochází celkem 15,2 g jantarových zlomků. Z tabulky vyplývá, že nejvíce jantaru bylo objeveno v objektu 14/90, je však třeba podotknout, že velká část jantarových úlomků se dostala do objektů vlivem postdepozičních procesů. Výroba různých typů jantarových korálů byla soustředěna také v několika dílnách na západním předhradí oppida (Čižmářová 1996). 91

5.3.5 Výroba skleněných předmětů Předměty ze skla byly v rámci oblasti zázemí Starého Hradiska nalezeny mimo areál oppida také v Ohrozimi a ve Ptení. Produkce skleněných předmětů vyžadovala již vysoký stupeň znalosti i zručnosti a koncentrovala se pravděpodobně na mocenských centrech. I přes velké množství nálezů skleněných předmětů zůstávala otázka produkce skla na Starém Hradisku donedávna nejasná (Čižmář 2002b, 310). Dokladem této výroby může být zmetek korálu z modrého skla z výzkumu plochy západně od vnějších hradeb oppida. Ze stejného místa pochází také spečený skelný slitek dvou barev - fialového a tmavě modrého skla opatřeného žlutým cikcakem. Je možné, že jde o polotovar či zmetek skleněné prstencové perly, na kterou byl při výrobě přitaven zlomek fialového skla. Přestože je možné, že výroba skla probíhala na oppidu ve větší míře, jsou dva výše popsané předměty spolu se staršími nálezy surového skla jediným dokladem výroby skla na Starém Hradisku (Meduna 1970a, 51).

5.3.6 Hrnčířství a výroba keramických předmětů Výroba keramiky je jedním z nejrozšířenějších výrobních odvětví, které bylo ve velké míře provozováno na nížinných sídlištích i na mocenských centrech. Keramika bývala většinou točena na hrnčířském kruhu, který je však jen obtížně doložitelný. Za nepřímý doklad místní výroby můžeme považovat většinu keramických nádob, přeslenů i jiných předmětů, výjimku mohou snad tvořit nádoby luxusnějšího rázu, jako například malovaná keramika či nádoby s příměsí pocházející z jiných oblastí. Mimo areál oppida, ve kterém byly na západním předhradí prozkoumány celkem tři hrnčířské pece (Čižmář 2002b, 309), známe ze všech zkoumaných sídlišť v oblasti zázemí Starého Hradiska pouze jeden přímý doklad výroby keramiky, a to hrnčířskou dvoukomorovou pec objevenou v poloze Ptení 6 (Čižmář – Hlava – Šmíd 2005, obr. 1). Tato pec sloužila vzhledem k velkému množství zlomků jemné keramiky ve svém okolí především k výpalu nádob z tohoto materiálu, jejichž fragmenty se ve Ptení vyskytují ve větší míře, než je na pozdně laténských sídlištích obvyklé.

92

5.3.7 Dřevoobrábění Opracovávání dřeva je možné doložit nálezem tulejovitého dláta z polohy Ptení 1. Nálezy tesařských svorek a mazanice s otisky prken ze Starého Hradiska, Ohrozimi a Ptení dokládají používání prken jak při stavbě domů, tak i pro jiné využití. Je také nutné předpokládat výrobu běžných předmětů používaných v každodenním životě, jejichž fragmenty jsou však vzhledem k přírodním procesům při výzkumu nezachytitelné.

5.3.8 Textilní výroba Specializace v textilní výrobě na sídlištích je jen těžko prokazatelná, je však zřejmé, že na každém sídlišti probíhala výroba nějakého druhu textilií. Doklady výrobního procesu představují nejčastěji přesleny v podobě provrtaných koleček ze střepu, sloužící jako setrvačníky vřeten a hliněná závaží ve tvaru komolého jehlanu s otvorem uprostřed, která jsou bezesporu dokladem svislého tkalcovského stavu (Čižmář 2003a, 53). Z výzkumu plochy západně od vnějších hradeb oppida je známo celkem pět keramických koleček s provrtem a zlomek závaží z tkalcovského stavu. Je možné, že poblíž mohla být specializovaná dílna, pravděpodobněji však v širším okolí probíhala na více místech textilní výroba podomáckého charakteru. Nález zatím unikátního přeslenu z jemného materiálu zdobeného kolky může dokládat i jinou než čistě praktickou funkci. Ze sídlištního celku v Dětkovicích pocházejí dvě provrtaná kolečka ze střepu. V chatě pravděpodobně probíhala textilní výroba spíše menšího rozsahu. Podobného rázu jsou i nálezy dokládající textilní výrobu látky v Ohrozimi, odkud známe jeden úlomek závaží z tkalcovského stavu a tři kolečka ze střepu s provrtem. Přítomnost tkalcovského stavu přímo v chatě nelze nijak doložit, jeho použití v blízkém okolí je však pravděpodobné. Naprosto odlišná je však situace v poloze Ptení 1, kde bylo nalezeno celkem šest kusů hliněných tkalcovských závaží. Je pozoruhodné, že největší kumulace těchto závaží (4 ks) byla nalezena v objektu 1, oproti objektům 2 a 11, kde bylo nalezeno pouze po jednom exempláři. Vzhledem k vyššímu počtu závaží tak nelze vyloučit, že se v objektu 1 nacházel svislý tkalcovský stav.

93

5.3.9 Výroba z parohu a kostí Kromě nálezu polotovaru parohové palice (tab. 48:1) a nedokončené hrací kostky (tab. 48:2) z Ohrozimi postrádáme přímé doklady výroby předmětů z parohoviny na sledovaných sídlištích v okolí Starého Hradiska. Tuto výrobu mohou dokládat nálezy z objektů 1 a 2 nebo jejich okolí v poloze Ptení 1, odkud známe 299 a 124 zlomků paroží pocházejícího ze srnce a jelena (Čižmář 2006, 43), či z Dětkovic, kde se našla kruhovými kolky zdobená vyhlazená parohová zděř (tab. 40:4), která mohla sloužit jako jeden ze závěsů víka dřevěné truhly (Jacobi 1974, 241). Výrobu kostěných předmětů lze doložit především na sídlišti Ohrozimi, odkud známe několik pravděpodobných polotovarů kostěných artefaktů.

5.4 Obchodní činnost a kontakty s okolními oblastmi Rozvinutá výroba v pozdní době laténské poskytovala velmi dobré předpoklady pro existenci obchodu, a to jak dálkového, tak i regionálního charakteru. Nesporným dokladem této obchodní činnosti jsou nálezy mincí. Ze Starého Hradiska známe velký soubor mincí většinou bójských ražeb, z výzkumu pole západně od opevnění v letech 1990 a 1993 pak konkrétně nález zlatého statéru a stříbrné mince s koníčkem; dalších několik desítek mincí bylo nalezeno při povrchových sběrech v roce 2006. Z polohy Ptení 5 pochází dále římský as, který se do zdejších končin mohl dostat buď výměnou za zboží jiným obchodníkům, nebo při návratu keltské družiny z válečné výpravy. Zlatý statér typu Pegasus patrně galské ražby z polohy Ptení 6 může dokládat kontakty s oblastmi západní Evropy. Oba tyto nálezy mincí cizí provenience podtrhují význam ptenské sídlištní aglomerace v rámci dálkových obchodních kontaktů. Dalším dokladem obchodních aktivit může být nález kuželkovitého závěsku v poloze Ptení 5, který lze srovnat s četnými nálezy závěsků z centra v Němčicích – Víceměřicích, kde také patrně probíhala jejich výroba a odkud závěsek ze Ptení pravděpodobně pochází (Čižmář – Kolníková 2006, obr. 6:4). Podobně je tomu i v případě bronzové zápony z polohy Ptení 5 datované do éry plochých keltských pohřebišť, která má opět také analogii v Němčicích – Víceměřicích. Oba předměty dokládají jak kontakty ptenské aglomerace s mocenským centrem v Němčicích – Víceměřicích, tak i její význam na vyústění dálkové komunikace již v období stupňů LT B2 – C1.

94

Obchodním artiklem byly nepochybně také kamenné rotační mlýny, které byly vyráběny ze surovin, jejichž výchozy se v oblasti níže vymezeného zázemí Starého Hradiska nevyskytovaly. Nejvíce žernovů bylo na oppidum dováženo z Kunětické Hory u Pardubic (cca 45 %), část obchodní trasy tedy pravděpodobně vedla spojnicí mezi Malou Hanou a Hanou podél toku říčky Romže a Nectavy. Mimo žernovů z fonolitu se do oblasti dovážely i žernovy z jiných materiálů (arkóza, křemenec atd.). Soubor ze Starého Hradiska však jasně naznačuje, že obyvatelé oppida preferovali patrně dražší kvalitnější výrobky ze vzdálenějších oblastí před lokálně produkovanými žernovy z méně kvalitního materiálu. Tyto kvalitní výrobky byly distribuovány také do dalších oblastí Moravy, mimo jiné také na nížinná sídliště v širším zázemí Starého Hradiska (Čižmář 2007, obr. 8). Střední Evropu protínala od severu k jihu tzv. jantarová stezka, po které se dopravoval jantar ze severních zemí v okolí Baltského moře přes naše území až do jižní Evropy. Spojnice mezi Malou Hanou a Hanou, na jejímž jižním vyústění leží lokalita Ptení a poblíž i Staré Hradisko, tvoří část obchodní trasy mezi Moravou a Čechami. Surový jantar byl dovážen ve velké míře především na oppidum Staré Hradisko, kde byl v místních dílnách zpracováván a výrobky byly dále distribuovány pravděpodobně především do jižních oblastí. Předměty podobající se jantarovým perlám ze Starého Hradiska a depotu ze Ptení jsou známy hlavně ze severní Itálie a Slovinska (Čižmář 2002a, 210, obr. 8). Z hlediska dálkových kontaktů s jinými oblastmi je nutné zmínit také depot bronzových, skleněných a jantarových předmětů nalezený v blízkosti aglomerace u Ptení, který obsahoval předměty luxusního a votivního rázu. Bronzové plastiky botiček jsou známy ze severní Itálie i z oppida ze Stradonic (Čižmář 2002a, 207, obr. 6), kroužky s oranty pak z Burgenlandu a Slovinska (Čižmář 2002a, 204, obr.5), skleněné perly typu Adria ze severní Itálie (Čižmář 2002a, 211, obr. 9). Důležitý je také nález spony typu Beltz var. J z polozemnice z Dětkovic, která je v materiálu z výzkumů na Starém Hradisku zastoupena ve dvou exemplářích. Spony tohoto druhu jsou na Moravě velice vzácné a těžiště jejich výskytu spadá do oblasti středního Německa, kde se soustředila jejich výroba a odkud se dostávaly také na naše území (Völling 1995, Beilage 1). O kontaktech s oblastmi středních a východních Čech mohou svědčit nálezy keramiky opatřené struhadlovitým drsněním. Tato keramika je příznačná pro

95

středočeskou oblast a lze předpokládat, že se sem keramika dostala s obsahem, který byl v těchto nádobách převážen. Na sídlištích ve vymezeném prostoru zázemí Starého Hradiska včetně samotného oppida však probíhaly nepochybně obchodní aktivity regionálního charakteru. V jeho rámci byly na nížinná sídliště distribuovány předměty specializovaných řemesel vyráběné na oppidu a další zboží dálkového obchodu. Obyvatelé z nížinných sídlišť dováželi pak na oppidum, případně do ptenské aglomerace produkty zemědělského charakteru.

5.5 Zemědělství 5.5.1 Doklady chovu domácích zvířat Tab. XXVIII. Zastoupení domácích zvířat na sídlištích v okolí oppida Staré Hradisko. Dětkovice

Ohrozim

Staré Hradisko 1989, 1990

Ptení 1

Druh Ks

%

Ks

%

Ks

%

Ks

%

Tur domácí

36

55,4

53

27,3

146

42,0

30

46,2

Ovce/koza

11

16,9

7

3,6

48

13,8

5

7,7

Prase domácí

15

23,1

115

59,3

134

38,5

17

26,1

Kůň domácí

3

4,6

15

7,7

10

2,8

12

18,5

Pes domácí

-

-

4

2,1

8

2,3

1

1,5

Kur domácí

-

-

-

-

2

0,6

-

-

Husa domácí

-

-

-

-

-

-

-

-

Celkem

65

100

194

100

348

100

65

100

Doklady chovu domácích a lovu divokých zvířat známe většinou v podobě nálezů kostí. Většina domácích zvířat měla pravděpodobně jateční význam, mnoho z nich však bylo chováno i z jiných důvodů. Jedná se například získávání mléka u koz, ovcí či skotu, u koně a skotu pak o použití jeho tažné síly a pes byl využíván zřejmě k hlídání nebo lovu. Domácí zvířata poskytovala kromě masa další produkty ke konzumaci, např. vejce, tuk a mléko, z nichž bylo možné vyrobit např. máslo, tvaroh nebo sýry. Dalšími druhotnými surovinami byly např. kůže, vlna, kosti či rohovina (Čižmář 2003a, 94).

96

Zastoupení jednotlivých druhů domácích zvířat na sídlištích udává tabulka XXVIII, kterou je možné porovnat se vzorky z ostatních moravských sídlišť mimo zázemí Starého Hradiska (tab. XXIX).

Tab. XXIX. Zastoupení domácích zvířat na vybraných moravských lokalitách (Čižmář 2003a, 92). Bořitov Druh

Velké Hostěrádky

Podyjí

Mistřín

ks

%

ks

%

ks

%

ks

%

Tur domácí

195

31,0

109

24,3

432

42,0

729

20,8

Ovce/koza

173

27,4

136

30,3

283

27,5

1688

48,2

Prase domácí

182

28,9

159

35,4

189

18,4

876

25,0

Kůň domácí

53

8,4

7

1,5

75

7,3

168

4,8

Pes domácí

18

2,9

25

5,6

39

3,8

38

1,1

Kur domácí

9

1,4

1

0,2

9

0,9

4

0,1

Husa domácí

-

-

12

2,7

1

0,1

-

-

Celkem

630

100

449

100

1028

100

3503

100

Z tabulky vyplývá, že na sídlištích v okolí Starého Hradiska je nejvíce zastoupen tur domácí. Výjimku tvoří sídliště v Ohrozimi, kde je zastoupení kostí prasete domácího vyšší (59,3 %) než na jiných lokalitách. Prase domácí tvoří druhou největší složku domácího zvířectva v okolí Starého Hradiska, významný podíl zaujímají také pozůstatky ovce a kozy. Kůň není obecně na sídlištních lokalitách hojně zastoupen, výjimku však tvoří osteologický soubor ze Starého Hradiska, kde kosterní pozůstatky koně tvoří 18,5 % zkoumaného materiálu. Jelikož osteologický soubor ze Starého Hradiska není příliš velký, může se jednat o náhodu, na druhou stranu je představa chovu většího počtu koní na oppidu reálná. Ačkoliv k tomu nemáme téměř žádné doklady, lze si v areálu sídliště představit chov drobného domácího zvířectva, u dobytka pastvu v okolí vodních toků, případně lesní pastvu spojenou s pastvou na loukách ve vyšších polohách. V zimním období pak lze počítat s ustájením zvířat ve chlévech, i když takové doklady na našem území zatím nejsou známy (Neustupný 1967, 10).

97

5.5.2 Doklady pěstování kulturních plodin Na poli v poloze západně od opevnění oppida byla plavením zjištěna semena pšenice obecné (3 ks), ječmene obecného (6 ks) a žita obecného (1 ks). Dále se vyskytla čočka jedlá (3 ks) a hrách setý (3 ks). Z posudku vypracovaného M. Hajnalovou vyplývá, že se na sídlišti v Ptení 1 vyskytly různé druhy obilí. Nejvíce je zde zastoupený ječmen víceřadý plevnatý (7 ks), pšenice setá a žito seté (po pěti kusech). Dále byly při plavení nalezena tři semena pěstované luštěniny. Je nutné vzít v úvahu malý rozsah zkoumaných souborů, které však svojí skladbou odpovídají rozsáhlé kolekci zuhelnatělých semen kulturních plodin získaných při výzkumu západního předhradí oppida Staré Hradisko.

5.6 Lov a sběr 5.6.1 Lov V době laténské tvořila lovená zvěř již menší podíl celkové složky potravy. Protože keltské obyvatelstvo ovládalo zemědělství na vysoké úrovni, měl lov a sběr na laténských sídlištích spíše jen doplňující vyživovací funkci. To je důvod, proč na sídlištích převažují kosterní pozůstatky domácích zvířat nad divokými. Zastoupení divokých zvířat na moravských sídlištích nebývá zpravidla nijak velké, většinou se pohybuje v zanedbatelné míře (Velké Hostěrádky 0,2 %, z Mistřína 0,1 %). Nízké zastoupení kostí divokých zvířat je známo také z oppid, např. ze Závisti – 0,1 % (Čižmář 1989, 99) nebo Manchingu – 0,2 % (Boesneck 1971, 5) a kosterní pozůstatky ze Starého Hradiska to jen potvrzují. Z celkového počtu nalezených kostí odtud známe jen 1 kost pocházející nejspíše ze srnce (1,5 %).

Tab. XXX. Srovnání zastoupení domácích a divokých zvířat v okolí oppida Staré Hradisko. Dětkovice

Ohrozim


Ptení 1

Zvěř Ks

%

Ks

%

Ks

%

Ks

%

Domácí

65

87,8

194

99,5

348

90,9

65

98,5

Divoká

9

12,2

1

0,5

35

9,1

1

1,5

Celkem

74

100

195

100

383

100

66

100

98

Nejinak je tomu i v případě osteologického souboru z Ohrozimi, kde je počet kostí divoké zvěře také mizivý. Z celkového počtu určitelného osteologického materiálu odtud známe pouze jednu kost (0,5 %) pocházející z jelena oproti téměř 200 kusům kostí zvířat domácích. Poměrně vysoké procento zastoupení volně žijících zvířat bylo zaznamenáno při výzkumu v Dětkovicích (12,2 %, 9 ks), vzhledem k relativně nízkému počtu kostí však výsledek nemusí být objektivní. Podobně je tomu i na sídlišti ve Ptení, kde bylo zjištěno celkem 9,1 % kostí divoké zvěře (jelen, srnec, prase divoké), což je počet neobyčejně vysoký v porovnání s ostatními sídlišti. K výčtu sídlišť s vysokým procentem pozůstatků volně žijících zvířat lze přičíst ještě sídliště v Bořitově, kde činí jejich zastoupení 6,8 % (Čižmář 2003a, 94). Výsledky mohou být snad ovlivněny intenzitou osídlení v daném regionu a tudíž větší či menší potřebou lovu divoké zvěře, která však nebyla lovena pouze jako doplněk masité stravy, nýbrž také kvůli dalším surovinám (kosti, zuby, parohy, kožešiny nebo kůže atp.).

Tab. XXXI. Zastoupení divokých zvířat na sídlištích v okolí oppida Staré Hradisko. Dětkovice

Ohrozim


Ptení 1

Druh Ks

%

Ks

%

Ks

%

Ks

%

Prase divoké

-

-

-

-

5

14,3

-

-

Srnec

-

-

-

-

13

37,1

1

100

Jelen

-

-

1

100

15

42,9

-

-

Zajíc

8

88,9

-

-

-

-

-

-

Křeček/Sysel

1

11,1

-

-

2

5,7

-

-

Celkem

9

100

1

100

35

100

1

100

5.6.2 Sběr Z lokalit v okolí Starého Hradiska je znám pouze jeden nález divoce rostoucích plodin, a to ostružníku křovitého, je však jisté, že v okolí se nacházela celá škála dalších rostlin, které byly předmětem sběračského zájmu. Ačkoliv nemáme k dispozici žádné přímé doklady, je velice pravděpodobné, že právě divoce rostoucí plodiny sbírané v lesích č na loukách v okolí sídliště tvořily atraktivní součást keltského jídelníčku a byly hojně využívány také v léčitelství (Motyková – Drda – Rybová 1990,

99

336) například při ošetřování ran a vředů, či pro jiné příznivé účinky, o použití v bílé či černé magii nemluvě.

5.7 Hustota osídlení a otázka výživy obyvatel 5.7.1 Hustota osídlení Při řešení otázky hustoty osídlení na sídlištích v prostoru zázemí Starého Hradiska jsme nuceni smířit se s přibližnými odhady závislými na stavu poznání, které se mohou velmi lišit a které mohou značně zkreslovat představu o osídlení lokality. O hustotě osídlení lze vzhledem ke stavu výzkumu spekulativně uvažovat pouze v případě oppida Staré Hradisko a sídlištní aglomerace ve Ptení.

Staré Hradisko - z dosavadních výzkumů vyplývá, že plocha před opevněním oppida byla velmi hustě osídlena a nemohla být tedy ve větší míře zemědělsky využívána. O vzdálenosti osídlení od hradeb oppida vypovídají čtyři sondy provedené J. Böhmem v letech 1936 a 1937, ze kterých je patrné, že se první sídlištní objekty nacházely v některých místech již 10 – 20 m od vnějšího příkopu (podle terénní dokumentace J. Böhma). O velmi husté sídlištní zástavbě vypovídá výzkum z let 1990 a 1993, při němž byly odkryty objekty, které svým uspořádáním odpovídají dvorcové zástavbě na oppidu. Ve výpočtu hustoty osídlení před oppidem však nelze předpokládat tuto zástavbu po celé ploše. V roce 2006 zde byl proveden systematický povrchový průzkum na ploše o výměře cca 12 ha, při kterém byla většina plochy rozdělena na čtverce o rozloze 50 x 50 m a v jejich rámci na jednotky o velikosti 10 x 10 m. V těchto čtvercích probíhaly povrchové sběry (mimo jiné i pomocí detektoru kovů), v severní části doplněné geofyzikálním měřením. S přihlédnutím ke konfiguraci terénu a počtu nálezů v jednotlivých sektorech lze tak alespoň částečně rekonstruovat hustotu osídlení v poloze západně od opevnění. Za předpokladu, že sídlištní zástavba byla podobně jako uvnitř opevněného areálu dvorcově uspořádána (Čižmář 2005, 55) a rozměry strany jednoho dvorce byly cca 50 m, lze předpokládat, že na ploše západně od opevnění oppida mohlo být situováno 20, snad i 25 dvorců. V tomto výsledku je zahrnut také určitý nezastavěný prostor mezi jednotlivými dvorci pro komunikace (cca 5-10 m), volný pás plochy široké v některých místech cca 10 - 20 m podél hradby a příkopů oppida (podle terénní dokumentace J. Böhma) a širší prostor pro hlavní přístupovou cestu k předpokládané západní bráně. Povrchové sběry ukazují také na

100

minimální zástavbu v prostoru jihozápadní části zkoumané plochy nad Řendilovým žlebem, kde J. Böhm objevil v roce 1936 dva pohřby v malých jamkách se stopami lidské kremace a zlomky přepálených a bronzových předmětů, na základě kterých zde lze snad předpokládat pohřebiště (podle terénní dokumentace J. Böhma). Pro stanovení hustoty osídlení na poli extra muros lze vycházet z poznatků získaných při výzkumu západního předhradí oppida. Odkryvem M. Čižmáře se zde podařilo prozkoumat celý dvorec, ve kterém se nacházelo cca 15 zahloubených chat (Čižmář 2005, 55), který při počtu 3 – 4 osoby na chatu mohl pojmout 45 – 60 obyvatel. Při počtu 20 – 25 dvorců před oppidem by se tedy počet jeho obyvatel mohl pohybovat v rozmezí 900 – 1500 osob. Přičteme-li k tomuto číslu také výsledky M. Čižmáře, který v areálu oppida předpokládal na 40 dvorců a tudíž maximálně 2500 osob (Čižmář 2005, 55), spíše méně, dojdeme k výsledku mezi 3000 – 4000 obyvateli. Osobně se však přikláním spíše k nižší hodnotě tohoto výsledku.

Ptení – při řešení otázky počtu obyvatel na sídlištní aglomeraci ve Ptení se nabízejí dva modely. První model vychází z téměř úplně prozkoumaného sídliště v poloze Ptení 1, jehož výsledky lze s opatrností vztáhnout také na jiné polohy v mikroregionu. Druhý model je založen na počtu chat v jednotlivých polohách podle rozlohy a intenzity dosud provedených povrchových sběrů.

Model 1 – podle výzkumů českých badatelů připadli v době laténské na jednu zahloubenou chatu 3 – 4 obyvatelé sídliště včetně dětí (Neustupný – Dvořák 1983, 237). Je však pravděpodobné, že mimo zahloubené chaty, které mohly sloužit jako dílny či sklady, využívali tito lidé k obývání spíše kůlové stavby, jejichž existenci lze předpokládat, které se však na sídlišti prokázat nepodařilo. Z polohy Ptení 1 je zatím známo celkem 6 zahloubených chat. K tomuto počtu je však nutné přičíst také objekty, které zatím prozkoumány nebyly, i když jejich počet vzhledem k velké části prokopané plochy sídliště není pravděpodobně vysoký. Nabízí se zde tedy hypotetický model usedlosti o počtu 6 polozemnic, na které mohlo při 3 – 4 osobách na zahloubenou chatu připadat 18 – 24 obyvatel, v průměru cca 20 osob. Pokud budeme počítat s podobnou hustotou osídlení i v ostatních polohách, dojdeme k výsledku 126-168, v průměru cca 147 osob žijících v celé aglomeraci. Rozptyl je velmi značný a je jisté, že vyšší hodnoty počtu obyvatel by byly možné pouze v případě, že by hustota osídlení byla na všech polohách shodná. Je 101

však pravděpodobné, že počet obyvatel se pohyboval spíše v nižším pásmu tohoto rozmezí.

Model 2 – druhý model vychází z odhadu počtu zahloubených chat podle intenzity povrchových sběrů v jednotlivých polohách s přihlédnutím k jejich rozloze.

Tab. XXXII. Předpokládaná hustota osídlení v jednotlivých polohách.. Poloha Ptení 1 Ptení 2 Ptení 3 Ptení 4 Ptení 5 Ptení 6 Ptení 7

Hustota nálezů velká střední malá malá velká velká malá

Předpokládaný počet chat 6-8 4-6 1-2 1-2 6-10 5-8 1-2

Celkem chat

Celkem obyvatel

24-38

72-152

Výsledky modelu 2 jsou závislé na stavu výzkumu v jednotlivých polohách a lze předpokládat, že výsledky budou po čase odlišné. Z tabulky vyplývá, že podle modelu 2 by v ptenské sídlištní aglomeraci žilo cca 72 – 152 obyvatel, v průměru tedy 112 osob. Obě dvě metody jsou vzhledem ke stavu výzkumů velice nepřesné a počet 130 osob, který vychází z „průsečíku obou modelů“ je stále velice spekulativní a nelze ho považovat za definitivní, nicméně se zatím jeví jako nejpravděpodobnější.

5.7.2 Otázka výživy obyvatel Staré Hradisko – hlavní složkou potravy obyvatel oppida byly nepochybně zemědělské produkty. Je velmi pravděpodobné, že obyvatelé oppida chovali v jeho areálu a blízkém okolí domácí zvířata, pěstování kulturních plodin v tomto prostoru však mohlo probíhat pouze v omezeném rozsahu. Pokud na oppidu žilo 3000 – 4000 obyvatel, bylo by potřeba k jejich výživě celkem 12 000 – 16 000 hektarů zemědělsky obdělávané půdy. Vzhledem k předpokládané husté zástavbě na ploše před oppidem, která byla pro pěstování nejpříhodnější, konfiguraci okolního terénu včetně jeho poměrně vysoké nadmořské výšky a nepříznivým půdním podmínkám je více než pravděpodobné, že pěstování obilovin v nejbližším okolí Starého Hradiska bylo spíše omezeno na minimum a že naprostá většina zemědělských produktů byla na oppidum dovážena z úrodné oblasti Hané, odkud známe také mnoho sídlišť především

102

zemědělského charakteru. Celková plocha příhodná pro pěstování obilovin ve vymezené oblasti zázemí oppida byla cca 16 000 ha, spíše méně. Od tohoto počtu je však nutné odečíst plochy podél vodních toků, zalesněné prostory, jejichž rozloha nám zůstává neznámá a nakonec také obdělávané plochy, které byly nutně určeny pro zásobování sídlišť samotných. Již na první pohled je zřejmé, že pokud oppidum pro svou výživu vyžadovalo minimálně 12 000 ha zemědělsky obdělávané půdy, nemohlo níže vymezené zázemí stačit k dostatečnému pokrytí této poptávky. Je proto tedy téměř jisté, že rozsah původního zázemí Starého Hradiska bude nutno rozšířit na východ až po řeku Moravu, do oblasti, která byla velmi příhodná pro obdělávání půdy a mohla tedy potřeby Starého Hradiska pokrýt.

Ptení – vezmeme-li v úvahu předpoklad, že ve všech usedlostech žilo celkem cca 140 obyvatel, je nutné se zamyslet nad tím, zda byla zemědělská produkce ve Ptení dostatečná pro obživu všech obyvatel, či nadměrná s možností vývozu a zásobování oppida, nebo zda naopak bylo sídliště závislé na dovozu zemědělských produktů z dalších nížinných sídlišť zemědělského charakteru. Je prokázáno, že Keltové dávali přednost nižším polohám příznivým pro obdělávání půdy před vyššími. Z výsledků měření vymezené plochy vyplývá, že v rámci celé aglomerace mohlo být obděláváno cca 340 ha půdy. Odečteme-li minimální zastavěnou plochu, která mohla činit asi 1 ha u každé sídlištní polohy, dojdeme k číslu cca 333 ha půdy. Od tohoto čísla je nutné dále odečíst záplavovou plochu podél říčky Romže a plochu kolem drobných vodotečí, řídké zalesnění a další neobdělávané plochy. Rozloha obdělávané půdy se tím tedy redukuje na cca 320 ha. Podle E. Neustupného a Z. Dvořáka by roční spotřeba rodiny měla zahrnovat obilí z 12 – 16 ha půdy, tudíž 4 ha na osobu (Neustupný – Dvořák 1983, 252). Předpokládáme-li, že v aglomeraci mohlo žít cca 130 obyvatel, muselo by být v rámci aglomerace obděláváno cca 520 ha půdy. Pokud se tyto výpočty alespoň trochu blíží k realitě, nabízí se tři možnosti. 1 – v ptenské sídlištní aglomeraci žilo podstatně méně než 130 osob. V tomto případě by Keltové ve Ptení měli dostatek zemědělských produktů, jejichž část mohli směňovat např. s obyvateli Starého Hradiska za produkty specializované výroby. Aglomerace by tak plnila mimo jiné i funkci zásobovací. Tato možnost však není patrně reálná, neboť v tom případě by se musel počet obyvatel aglomerace blížit číslu cca 50 – 60 osob, což však již vyloučily oba dva výše zmíněné modely hustoty osídlení aglomerace. 103

2 – počet Keltů žijících v ptenském mikroregionu byl takový, že jejich zemědělská produkce a spotřeba byly v rovnováze, tedy asi 80 obyvatel. Žádné zemědělské produkty nebyly tedy vyváženy a oppidum Staré Hradisko bylo závislé na potravinových dodávkách z jiných sídlišť patrně ležících v úrodné oblasti Hané 3 – aglomeraci obývalo podstatně více než 80 osob a zemědělská produkce v jejím blízkém zázemí nestačila na pokrytí výživy všech obyvatel v mikroregionu. Ptenský mikroregion stejně jako oppidum Staré Hradisko by tak byl závislý na dodávkách zemědělských produktů z jiných laténských sídlišť. Osobně se přikláním k názoru 2 nebo 3, který je také podporován lokalizací ptenské aglomerace, která se nachází na vyústění spojnice mezi Malou Hanou a Hanou. Považuji za téměř jisté, že aglomerace ve Ptení nebyla primárně zemědělského charakteru, nýbrž souvisela hlavně s dálkovým obchodem. Dá se však čekat, že další výzkumy mohou o něco více objasnit tuto problematickou otázku (Čižmář 2006, 4749).

104

6. Zázemí Starého Hradiska 6.1 Přírodní poměry v okolí oppida a vymezení jeho zázemí Obr. 8. Rekonstrukce bližšího zázemí Starého Hradiska na základě prostupnosti terénu. Červeně: 0,5 a 1 hodina chůze (podle A. Danielisové) a uměle vytvořená hranice v rovinatém terénu Hané vzdálená 18 km od oppida.

Hranice zázemí oppida Starého Hradiska je z velké části dána geomorfologií terénu. Je zřejmé, že ačkoli je oppidum situováno na okraji Drahanské vrchoviny, jeho zemědělské zázemí se rozkládalo v nížinné úrodné oblasti Hané. Pomineme-li tedy hornatý terén v okolí oppida, odkud nejsou známa žádná sídliště, lze za západní část zázemí Starého Hradiska považovat východní okraj Drahanské vrchoviny, blíže pak Plumlovskou sníženinu. Hranice vymezeného prostoru dále pokračuje východně v severní části Zdětínské plošiny až pod Velký Kosíř, kde se stáčí podél tohoto masivu jihovýchodně a vede až k soutoku Romže a Hloučely, vzdáleného od oppida 18 km. Jelikož jižně od soutoku převládá rovinatý terén a nelze zde při vymezování hranice zázemí oppida využívat geomorfologie terénu, je nutné v rovném terénu Hané hranici stanovit uměle, a to jako část kružnice vzdálené od oppida oněch 18 km. Výsledek

105

potom odpovídá 3,5 hodinám chůze podle A. Danielisové, která rekonstruovala zázemí Starého Hradiska podle dostupnosti v terénu (Danielisová 2008, obr. 7). Tato vzdálenost také alespoň částečně odpovídá srovnatelným příkladům z Čech, kde se oblast působnosti některých oppid pohybovala právě do vzdálenosti okolo 15 km (Polišenský 2003, 247). Tato uměle vytvořená hranice potom vede až k vrchovině vybíhající z východního okraje Drahanské vrchoviny východním směrem a rozkládající se mezi řekou Hanou a Valovou. V oblasti Zelenohorského lesa ležícího v jihovýchodní části Drahanské vrchoviny již nelze vzhledem k hornatému terénu a absenci sídlišť o zázemí oppida uvažovat. Je však třeba podotknout, že zemědělské zázemí oppida mohlo být i širší, zvláště pak v prostoru uměle vytvořené hranice v okolí Prostějova, kde vzhledem k rovinatosti terénu a dobrým zemědělským podmínkám patrně sahalo až po řeku Moravu. Oblast zázemí Starého Hradiska je ve většině své plochy tvořena spodnokarbonskými drobami, břidlicemi a slepenci, v místech sníženin pak miocenními jíly (Demek 1987, 169, 280, 407, 569). Z mapy půdních typů vyplývá výrazné zastoupení černozemě ve východní části oblasti oproti západní, ve které převládá méně úrodná hnědozem. Z klimatického hlediska se jedná o oblast spíše suchou, s převážně mírnou zimou. Rostlinný pokryv tvořily dubo-habrové nebo bukové háje a v záplavových oblastech vodních toků pak lze předpokládat luhy a olšiny.

6.2 Osídlení zázemí Starého Hradiska Podle A. Danielisové byla většinou obdělávaná pole situována ve vzdálenosti 4 – 5 km od nížinných sídlišť, což odpovídá zhruba 1 hodině chůze (Danielisová 2008, 114). Terén v takové vzdálenosti od oppida je však natolik hornatý, že efektivní zemědělství v tomto prostoru nepřipadalo v úvahu. Jak již bylo zmíněno výše, v okruhu menším než 5 km nejsou v okolí oppida dosud známa žádná sídliště ani nálezy, které by mohly poukázat na jejich přítomnost.

Staré Hradisko – výjimku tvoří sídliště ležící na poli před oppidem, které však bylo jeho integrální součástí a vzhledem k hustému osídlení a značné nadmořské výšce (cca 500 m) zcela jistě nemohlo zajišťovat efektivní zásobování zemědělskými produkty pro Staré Hradisko. Vzhledem k velké podobnosti se sídlištní zástavbou oppida se lze

106

spíše domnívat, že se jednalo o pokračování zástavby oppida extra muros, pro kterou již uvnitř hustě zastavěného oppida patrně nebylo místo.

Ptení – oppidu nejbližší sídliště, respektive sídlištní aglomerace, je tedy známo až z cca 5 km vzdáleného Ptení, které leží sice v dosahu 5 km od oppida a také v o poznání menší v nadmořské výšce (cca 310 m), avšak vzhledem k jeho postavení na vyústění dálkové spojnice mezi Malou Hanou a Hanou a omezeným možnostem zemědělské produkce jej nelze považovat za agrární. Lze se domnívat, že šlo spíše o sídliště obchodního rázu, které mohlo kontrolovat dálkový obchod nebo sloužit jako místo směny jednotlivých produktů (Venclová 2001, 213).

Ostatní nížinná sídliště – ve vymezené oblasti zázemí oppida je známo doposud cca 60 laténských nížinných sídlišť, přičemž ne všechna lze přesněji datovat, nicméně jejich pozdně laténské stáří nelze vyloučit a je nutné počítat s objevy nových lokalit. Tato sídliště měla ve své většině pravděpodobně zemědělský charakter, i když lze počítat i s možnou existencí sídlišť odlišného rázu. Nasvědčuje tomu skladba souboru nálezů z polozemnice z Ohrozimi, která se poměrně výrazně odlišuje od materiálu z běžných nížinných sídlišť. Pokud tedy na jednotlivých zemědělských sídlištích žilo podle modelu získaného na lokalitě Ptení 1 20 osob, mohlo by podle dosavadních poznatků v rámci vymezeného zázemí oppida žít cca 1200 obyvatel.

6.3 Srovnání zázemí Starého Hradiska s jinými oppidy Poznání struktury sídlištního zázemí oppid v českých zemích je dosud velmi nedostatečné, nicméně se zdá být v jednotlivých případech odlišné. Jedná se především o rozmístění nížinných sídlišť v okolí oppid. V případě oppida Stradonice byla největší kumulace sídlišť situována v jeho těsné blízkosti (do 3 km) a dále jsou sídlištní lokality roztroušeny v okruhu 5 – 15 km (Polišenský 2003, obr. 1). Podobně je tomu také v případě oppid Třísov (Zavřel 1996, obr 2.) a Nevězice (Drda 1987, obr. 2). Kumulace sídlišť v těsné blízkosti se objevuje také v případě oppida Závist u Zbraslavi, kde však zatím neznáme větší počet sídlišť v jeho širším zázemí. Pozoruhodné je sídlištní zázemí oppida Hrazany, kde jsou sídliště volně roztroušena

107

bez ohledu na vzdálenost od oppida a netvoří žádná uskupení, což však může být dáno nízkým stavem poznání sídlištních lokalit v této oblasti (Polišenský 2003, obr. 1).

Obr. 9. Laténské sídlištní lokality v prostoru zázemí Starého Hradiska.

V případě výšinné polohy na Hostýně považované mnohdy také za oppidum jsou tři nejbližší sídliště situována ve vzdálenosti asi 4 km, další jejich velké uskupení až okolo 15 – 20 km (Kolbinger 2007, 97), podobně jako je tomu u oppid Stradonice a Třísov. Sídliště ve vymezeném prostoru zázemí Starého Hradiska jsou však strukturována poněkud odlišně. Nejbližší kumulace sídlišť je vzdálená až v cca 5 km vzdáleném Ptení, které však za zemědělské zázemí oppida nelze považovat (Čižmář 2006, 50). Větší kumulace sídlišť především zemědělského charakteru jsou známy až z cca 10 km vzdálenosti od oppida a dále (obr. 9). Je zajímavé, že největší koncentrace sídlišť jsou situovány na zlomu vyvýšené terasy nacházející se mezi nejvýchodnější části Drahanské vrchoviny a nížinou Hané a v pramenných pánvích menších toků a také podél říček Romže, Hloučely a Českého potoka. Poloha sídlišť podél toku říčky Hloučely ukazuje na pravděpodobně původní průběh původní komunikace vedoucí

108

z Hané na Staré Hradisko. Náznak osídlení z Ježova hradu u Stínavy může svědčit o kontrolním bodě na této komunikaci. Svou polohou v terénu i rozložením sídlišť ve svém okolí je Starému Hradisku nejvíce podobné oppidum České Lhotice ve východních Čechách, které leží na západním okraji kopcovitého terénu v západní části Českomoravské vrchoviny a kde jsou sídliště až na jednu výjimku situována ve vzdálenosti cca 10 km od oppida (Mangel 1998, 60, tab. 2). Na Starém Hradisku je také pozoruhodná existence osídlení přímo před hradbami; obdobná situace v poloze extra muros byla zjištěna také na oppidech Třísov a Závist.

109

7. Soupis laténských lokalit v prostoru zázemí oppida Staré Hradisko Obr. 10. Laténské sídlištní lokality v prostoru zázemí oppida Staré Hradisko.

1. BÍLOVICE - LUTOTÍN Poloha: intravilán obce Okolnosti výzkumu: v letech 1995 – 1996 M. Šmíd prozkoumal 3 objekty s nálezy z doby laténské. Kromě pozdně laténského materiálu zde byl nalezen i zlomek kamenného žernovu. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář – Geislerová – Unger 2000, 49-50, 128; Čižmářová 2004, 128; Šmíd 1997.

110

2. BÍLOVICE - LUTOTÍN Poloha: „Pod hájem“ Okolnosti výzkumu: v roce 1975 získal M. Šmíd při povrchových sběrech zlomky laténské keramiky a větší množství strusky. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 128; Šmíd 2003, 52.

3. BÍLOVICE - LUTOTÍN Poloha: „Zlámané“ Okolnosti výzkumu: při záchranném výzkumu v roce 1975 byla získána kolekce materiálu včetně pozdně laténské keramiky. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 128; Šmíd 2003, 57.

4. ČECHY POD KOSÍŘEM Poloha: „Mezi cestami“ Okolnosti výzkumu: při sledování trasy plynovodu pro obec Hluchov prozkoumal M. Šmíd část objektu časně laténského stáří. Datování: časná doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 161; Šmíd 1999, 256.

5. ČECHY POD KOSÍŘEM Poloha: „Ve žlíbkách“ Okolnosti výzkumu: v roce 1991 zde při povrchovém sběru získal M. Šmíd několik zlomků keramiky a v roce 1998 při sledování trasy plynovodu pro obec Hluchov prozkoumal zahloubenou chatu. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 161; Šmíd 1993b, 118; 1999, 256.

111

6. ČELECHOVICE NA HANÉ Poloha: Ruská ulice Okolnosti výzkumu: při kopání základů rodinného domu bylo nalezeno několik zlomků keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc Prameny a literatura: Meduna 1980b, 66; Čižmářová 2004, 163.

7. DĚTKOVICE Poloha: „Sibiř“ Okolnosti výzkumu: při záchranném výzkumu plochy určené pro stavbu rodinných domků v roce 1999 prozkoumal Z. Čižmář laténskou polozemnici. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 164-165; Čižmář, Z. 2000, 135; Šmíd 2000a.

8. DĚTKOVICE Poloha: „Skaličníky“ Okolnosti výzkumu: v blízkosti lesa našel A. Gottwald zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 164; Gottwald 1924, 107; 1931, 97; Hlava 2000a, 64-65; Meduna 1980b, 70; Šimek 1958, 151.

9. DOMAMYSLICE Poloha: intravilán obce Okolnosti výzkumu: při stavbě bazénu v roce 1947 byly v zahradě dr. Řehulky nalezeny laténské střepy. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 170; Meduna 1980b, 73.

112

10. DRŽOVICE Poloha: „Horky“ Okolnosti výzkumu: podél říčky Romže se nachází sídlištní poloha zjištěná povrchovými sběry A. Gottwalda z roku 1924. V roce 1999 a 2000 zde povrchový průzkum prováděl I. Janků. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 174; Gottwald 1924, 107; Gottwald 1931, 97; Janků 2001, 97, 101; Meduna 1980b, 83; Šimek 1958, 153.

11. DRŽOVICE Poloha: „Pastviska“ Okolnosti výzkumu: v této poloze vykopal A. Gottwald několik sídlištních jam s množstvím laténského materiálu. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc, muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 174; Gottwald 1924, 107; 1931, 97; Šimek 1958, 153; Meduna 1980b, 80-82.

12. HAMRY Poloha: „Na Křemelí“ Okolnosti výzkumu: roku 2002 v poloze severozápadně od obce objevil J. Hebr povrchovým sběrem nové laténské sídliště. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 177.

13. KOSTELEC NA HANÉ Poloha: intravilán obce Okolnosti výzkumu: u železniční trati naproti domu zahradníka Müllera našel A. Gottwald zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc

113

Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 209; Šimek 1958, 200-201.

14. KOSTELEC NA HANÉ Poloha: „Kozí brada“ Okolnosti výzkumu: z výzkumu v roce 1999 pochází také jeden střep z doby laténské (informace M. Čižmáře). Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář – Geislerová 2006, 207; Šmíd 2004, 76.

15. KOSTELEC NA HANÉ Poloha: „Trněnka“ (Hanákova cihelna) Okolnosti výzkumu: D. Šiška zde objevil stopy po keltském osídlení. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 245.

16. KOSTELEC NA HANÉ Poloha: „Vrchní pololány“ Okolnosti výzkumu: D. Šiška v této poloze poukázal na laténské osídlení. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

17. KRUMSÍN Poloha: „Želí“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde objevil laténské sídliště doložené nálezy keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 212; Gottwald 1905b, 26; 1909, 76; 1924, 109; 1931, 98; Meduna 1980b, 143; Šimek 1958, 202.

114

18. LEŠANY Poloha: „Na lukách“ Okolnosti výzkumu: při melioracích pozemků nalezeny zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 221; Filip 1956, tab. LXXXIX; Fojtík 2002, 61-62; Gottwald 1924, 107; 1931, 98; Meduna 1980b, 159.

19. LEŠANY Poloha: „Nad Dluhošticemi“ Okolnosti výzkumu: na začátku minulého století zde A. Gottwald pravidelně prováděl povrchové sběry. Soubor byl v roce 1996 rozšířen o další nálezy, mezi něž kromě keramiky patří také fragmenty švartnových a skleněných náramků a bronzové raménko mincovních vážek. Datování: střední doba laténská? Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 221; Fojtík 2002, 63-64; Gottwald 1905a 107, 110; 1905b, 26; 1924, 107-108; 1931, 98-99; Meduna 1980b, 158.

20. LEŠANY Poloha: „Nad Dzbelem“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde získal nálezy dokládající časně laténské osídlení. Datování: časná doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 221; Fojtík 2002, 62; Gottwald 1905a, 107, 110-111, Abb. 1; 1905b, 26; Meduna 1980b, 159-160.

21. LEŠANY Poloha: „Syrovátky“ Okolnosti výzkumu: díky povrchovým sběrům odsud bylo získáno několik zlomků časně laténské keramiky. Datování: časná doba laténská

115

Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 222; Fojtík 2002, 66.

22. LEŠANY Poloha: střed obce Okolnosti výzkumu: z výkopů u domu šp. 100 byly získány zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 222; Fojtík 2002, 65.

23. LEŠANY Poloha: švestkový sad Okolnosti výzkumu: v letech 1998-1999 zde sbíral P. Fojtík střepy časně laténské keramiky. Datování: časná doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 222; Fojtík 2002, 66-67.

24. LEŠANY Poloha: „Za Hemerkovým, pole nad Zmolkou“ Okolnosti výzkumu: v letech 1996-1997 zde byly uskutečněny povrchové sběry, při kterých byly získány také laténské nálezy. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Fojtík 1999, 129-130; 2002, 68-69.

25. MALÉ HRADISKO Poloha: „Staré Hradisko“, pole Z od opevnění oppida Okolnosti výzkumu: ve třicátých letech provedl J. Böhm na oppidu několik sond, které zasahovaly i do polohy před opevněním a díky kterým byly zachyceny mimo sídlištní objekty a příkopy také dva mělké žárové hroby. V letech 1990 a 1993 provedl v této poloze M. Čižmář plošný odkryv, při kterém bylo prozkoumáno mnoho

116

sídlištních objektů a získáno velké množství materiálu z doby laténské. V roce 2006 v této poloze výzkum pokračoval povrchovými sběry a geofyzikálním měřením. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: MZM Brno Prameny a literatura: Čižmář 2003b.

26. MOSTKOVICE Poloha: „bývalá cihelna“ Okolnosti výzkumu: D. Šiška zde získal ojedinělé nálezy naznačující keltské osídlení. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

27. OHROZIM Poloha: intravilán obce, dům č. 41 Okolnosti výzkumu: z kulturní vrstvy ve dvoře domu J. Všetičky pochází laténská sídlištní keramika. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 263; Fojtík 2005, 68; Gottwald 1930, 38; Meduna 1980b, 219; Šimek 1958, 267.

28. OHROZIM Poloha: intravilán obce, dům č.p. 120, p. Kaštyl Okolnosti výzkumu: ze sídlištní jámy zničené stavbou domku p. Kaštyla získal A. Gottwald zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 263; Fojtík 2005, 68-69; Gottwald 1905b, 26; 1924, 108; 1931, 99; Meduna 1980b, 219; Šimek 1958, 267.

117

29. OHROZIM Poloha: „Hrabovec“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde získal tuhové střepy nádob s ovaleným okrajem. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 263; Fojtík 2005, 70-71; Gottwald 1905b, 26; 1924, 108; 1931, 99; Meduna 1980b, 219; Šimek 1958, 267.

30. OHROZIM Poloha: „Močílky“ Okolnosti výzkumu: v této poloze vykopal K. Dobeš větší množství laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 263; Fojtík 2005, 72-73; Gottwald 1930, 38; Meduna 1980b, 219; Skutil 1946, 143; Šimek 1958, 267.

31. OHROZIM Poloha: jihovýchodně obce Okolnosti výzkumu: při hloubení rýhy inženýrských sítí pro vepřín ve Vícově prozkoumal M. Šmíd v září roku 1990 dva laténské objekty. Datování: střední doba laténská Uloženo: MZM Brno Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 263; Fojtík 2005, 71-72; Šmíd 1993a, 84.

32. OHROZIM Poloha: severně obce Okolnosti výzkumu: v roce 1994 odkryl M. Šmíd při záchranném výzkumu polozahloubenou chatu obsahující pozoruhodný soubor materiálu z pozdní doby laténské. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: MZM Brno

118

Prameny a literatura: Čižmář 1997b, 41; Čižmářová 2004, 263-264; Šmíd – Geislerová 1999.

33. PLUMLOV Poloha: východně od obce Okolnosti výzkumu: při stavbě chaty v roce 1953 zde byl prozkoumán objekt oválného půdorysu. Výplň objektu obsahovala velké množství keramiky, železné předměty, mazanici, kamenné brousky a zvířecí kosti. Později zde získal keltské nálezy také D. Šiška z okolí Hamplovy vily. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 275; Blekta – Skutil 1954, 121; Meduna 1980b, 233-236, Šiška 1995, 244.

34. PLUMLOV Poloha: cihelna Okolnosti výzkumu: D. Šiška zde získal nepočetné zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

35. PROSTĚJOV Poloha: Čechovice, „Úzké“ Okolnosti výzkumu: při záchranném výzkumu v místě stavby rodinných domků v roce 2000 prozkoumal M. Šmíd osm laténských objektů. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 286; Šmíd 2001b, 179.

36. PROSTĚJOV Poloha: Dolní ulice Okolnosti výzkumu: V roce 1971 zde M. Čižmář prozkoumal téměř celou laténskou polozemnici a další sídlištní jámu s vysokým počtem laténských nálezů.

119

Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc; muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 285.

37. PROSTĚJOV Poloha: jatka Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde objevil keltské sídliště a získal velký soubor materiálu. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc; muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 285; Gottwald 1905b, 26; 1909, 77; 1924, 108; 1931, 100; Meduna 1980b, 255-256.

38. PROSTĚJOV Poloha: Krasická ulice, „U hřbitova“ Okolnosti výzkumu: v roce 1997 Z. Čižmář při záchranném výzkumu odkryl laténskou polozemnici. Datování: střední doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář – Geislerová – Unger 2000, 212-213; Čižmářová 2004, 285.

39. PROSTĚJOV Poloha: „Loučky“ Okolnosti výzkumu: v roce 2001 zde prozkoumal M. Šmíd pravěké objekty, v nichž se nacházela i laténská keramika. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář – Geislerová 2006, 259.

120

40. PROSTĚJOV Poloha: ulice sv. Anny Okolnosti výzkumu: při záchranném výzkumu na ploše stavby obchodního centra bylo odkryto několik laténských objektů. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 286; Šmíd 2000c, 138.

41. PROSTĚJOV Poloha: Žeranovská ulice Okolnosti výzkumu: při sledování liniové stavby zjistila v roce 1997 A. Prudká v rýze laténský sídlištní objekt. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 285.

42. PTENÍ Poloha: 1, „Bernovy“ Okolnosti výzkumu: již v roce 1909 z této polohy získal laténské nálezy a Gottwald. V letech 1989-1991 zde M. Čižmář a J. Čižmářová provedli povrchový sběr a následný plošný výzkum, při kterém bylo odkryto pět zahloubených chat. Výzkum pokračoval v roce 1991 zjišťovací sondou. V roce 2000 v této poloze provedl M. Šmíd záchranný výzkum, při kterém byly odkryty laténské objekty. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: MZM Brno, muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář 2006, 12-15; Čižmářová 1993; 2004 291-292; Gottwald 1909, 77; 1924, 109; 1931, 100, Abb. 111; Meduna 1980b, 262; Šimek 1958, 339; Šmíd 2000b.

121

43. PTENÍ Poloha: 2 Okolnosti výzkumu: v roce 1974 zde provedl M. Šmíd povrchový sběr, při kterém získal laténské nálezy a roku 2000 v této poloze při záchranném výzkumu odkryl objekty z doby laténské. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář 2006, 12-15; Šmíd 2000b.

44. PTENÍ Poloha: 3 Okolnosti výzkumu: v této poloze roku 1972 M. Čižmář získal při povrchovém sběru zlomky laténské keramiky a v roce 1991 zde provedla J. Čižmářová zjišťovací sondu, při níž byly získány nálezy z doby laténské. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: MZM Brno, muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář 2006, 14-15.

45. PTENÍ Poloha: 4 Okolnosti výzkumu: v roce 2000 zde provedl M. Šmíd záchranný výzkum, při kterém byly zkoumány objekty z doby laténské. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář 2006, 15; Šmíd 2000b.

46. PTENÍ Poloha: 5 Okolnosti výzkumu: v letech 1991 a 1992 zde získal M. Čižmář pomocí povrchových sběrů laténské nálezy a v roce 1996 zde provedl také menší záchranný výzkum. V roce 2001 zde sbíral laténské nálezy D. Vích a M. Čižmář rozšířil kolekci materiálu z této polohy nálezy získanými pomocí detektoru kovů. Datování: střední a pozdní doba laténská

122

Uloženo: MZM Brno, muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář 2006, 14-15; Vích 2003.

47. PTENÍ Poloha: 6 Okolnosti výzkumu: v roce 1924 zde byla náhodně nalezena zlatá mince. Později, v roce 1996, uskutečnil v této poloze M. Šmíd záchranný výzkum, při kterém byla odkryta zahloubená chata a dvoukomorová hrnčířská pec. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: MZM Brno, muzeum Prostějov Prameny a literatura: Castelin 1965, Taf. 59; Čižmář 1996; 2006, 14-15; Čižmář – Hlava – Šmíd 2005; Kolníková 1996, 25.

48. PTENÍ Poloha: 7 Okolnosti výzkumu: D. Šiška zde získal ojedinělé zlomky laténské keramiky. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

49. SELOUTKY Poloha: „Kopec“ Okolnosti výzkumu: z této polohy získal D. Šiška nepočetné keramické nálezy z doby laténské. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

50. SELOUTKY Poloha: „U planičky“ Okolnosti výzkumu: při předstihovém výzkumu na místě stavby rodinných domků byly získány i zlomky keltské keramiky. Datování: doba laténská

123

Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 300; ÚAPP Brno 2000, 22.

Poloha: „Záhumení“ Okolnosti výzkumu: po orbě sbíral A. Gottwald na poli střepy keltské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc; muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 300; Gottwald 1924, 108; 1931, 100; Meduna 1980b, 269; Šimek 1958, 341.

51. SELOUTKY Poloha: „Vinohrádky“ Okolnosti výzkumu: D. Šiška v této poloze rozpoznal stopy po keltském osídlení. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

52. SELOUTKY Poloha: „Kozince“ Okolnosti výzkumu: v této trati prokopal A. Gottwald sídlištní jámu. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 300; Gottwald 1924, 108; 1931, 100; Meduna 1980b, 269; Šimek 1958, 341.

Poloha: „Žlíbek“ Okolnosti výzkumu: při hloubení jámy platěnické kultury našel A. Gottwald polovinu keltské nádoby. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 300; Gottwald 1924, 108; 1931, 100; Meduna 1980b, 269; Šimek 1958, 341.

124

53. SLUŽÍN Poloha: „Zábrusky“ Okolnosti výzkumu: při sledování rýhy pro plynovod Kostelec na Hané – Čechy pod Kosířem prozkoumal M. Šmíd v roce 1997 objekty z doby laténské. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář – Geislerová – Unger 2000, 224; Čižmářová 2004, 306.

54. SLUŽÍN Poloha: „Za pastouškou“ Okolnosti výzkumu: při sledování rýhy pro plynovod Kostelec na Hané – Čechy pod Kosířem zjistil M. Šmíd v roce 1997 intenzivní osídlení z doby laténské. Datování: střední doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář – Geislerová – Unger 2000, 47, 224; Čižmářová 2004, 306.

55. SMRŽICE Poloha: „Záoleší“ Okolnosti výzkumu: D. Šiška odtud získal několik předmětů z doby laténské. Datování: doba laténská Uloženo: ? Prameny a literatura: Šiška 1995, 244.

56. SMRŽICE Poloha: „Stráž“; „Vlčí doly“ Okolnosti výzkumu: v blízkosti polohy „Stráž“ objevil A. Gottwald nové laténské sídliště. Později v nedaleké poloze „Vlčí doly“ získal D. Šiška zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov

125

Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 307; Gottwald 1908, 73; 1924, 110; 1931, 100-101; Meduna 1980b, 275; Šimek 1958, 343; Šiška 1995, 244.

57. SMRŽICE Poloha: „Šímanov“, u vodárny Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde sbíral laténskou keramiku z orbou porušených objektů. Později zde rozpoznal stopy po osídlení také D. Šiška. Datování: pozdní doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 307; Gottwald 1908, 73; 1924, 110; 1931, 100-101; Meduna 1980b, 275; Šimek 1958, 343; Šiška 1995, 244.

58. SMRŽICE Poloha: za Kosteleckou ulicí Okolnosti výzkumu: na mírném návrší obtékaném z jihu říčkou Romží v roce 1959 zjistili K. Ludikovský a J. Říhovský laténské sídliště. Nálezy z této polohy získal také D. Šiška. Datování: doba laténská Uloženo: AÚ Brno Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 307; Ludikovský 1960; Meduna 1980b, 275; Říhovský 1960, 166; Šiška 1995, 244.

59. STAŘECHOVICE Poloha: „Rodky“ Okolnosti výzkumu: ze zničené sídlištní jámy získal A. Gottwald zlomky keltské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 309; Gottwald 1930, 38; 1931, 101; Janásek – Skutil 1956, 279; Meduna 1980b, 279; Šimek 1958, 344-345.

126

60. STAŘECHOVICE Poloha: „Záhumenky“ Okolnosti výzkumu: z této polohy získal A. Gottwald zlomky laténské keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 309; Gottwald 1930, 38; 1931, 101; Janásek – Skutil 1956, 279; Meduna 1980b, 279; Šimek 1958, 344-345.

61. STÍNAVA Poloha: „Ježův hrad“ Okolnosti výzkumu: z výkopů provedených v 80. letech minulého století pochází soubor keramiky. Pomocí detektoru byla v roce 1998 na severním svahu pod hradem nalezena železná mötschwilská spona. Datování: časná až pozdní doba laténská Uloženo: MZM Brno, muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář 2004, 235; Čižmářová 2004, 309.

62. STUDENEC Poloha: „Nad Skalami“ Okolnosti výzkumu: pod železniční tratí získal A. Gottwald nálezy dokládající existenci laténského sídliště. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc, muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 313;Gottwald 1924, 110; 1931, 101; Šimek 1958, 345.

63. URČICE Poloha: „Dubské“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde sbíral laténskou keramiku. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc; muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 331; Gottwald 1931, 101; Meduna 1980b, 302-304; Šimek 1958, 352.

127

64. URČICE Poloha: „Hájové“ Okolnosti výzkumu: v roce 1996 odkryl Z. Čižmář při výzkumu vodovodu časně laténskou chatu obsahující velký soubor materiálu. Datování: časná doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmář – Geislerová – Unger 2000, 46, 240; Čižmářová 2004, 331-332.

65. URČICE Poloha: Kumberky“ Okolnosti výzkumu: z polohy pochází ojedinělý nález kolkované keramiky. Datování: časná doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 332; Hlava 2000b, 52-54, 57.

66. URČICE Poloha: „Téniska“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald získal od F. Heidenreicha celou misku pocházející ze sídlištní jámy. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 331; Gottwald 1913, 293; 1924, 108, Abb. S. 109; 1931, 101; Meduna 1980b, 302; Šimek 1958, 352.

67. VÍCOV Poloha: „Zábrančí“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde sbíral laténské nálezy. Jím uváděné zlomky keramických nádob a brousky však v Olomouckém muzeu nebyly nalezeny. V Prostějovském muzeu je nicméně uložen soubor keramických koleček ze střepu s dokončeným i nedokončeným provrtem a zvláště kamenný kotouček doposud známý pouze ze Starého Hradiska. Datování: pozdní doba laténská?

128

Uloženo: muzeum Olomouc?; muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 340; Gottwald 1931, 101; Hlava 2003, 54; Meduna 1980b, 313-314; Šimek 1958, 387.

68. VRANOVICE Poloha: „Háj“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde zjistil laténské sídliště projevující se velkým množstvím keramiky. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Olomouc; muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 342; Gottwald 1909, 78; 1924, 110-111; 1930, 38, Abb. 32; 1931, 102, Abb. 112; Meduna 1980b, 316; Šimek 1958, 388.

69. ŽÁROVICE Poloha: „Poddubí“ Okolnosti výzkumu: A. Gottwald zde prozkoumal sídlištní jámu s množstvím materiálu. Datování: doba laténská Uloženo: muzeum Prostějov Prameny a literatura: Čižmářová 2004, 349; Gottwald 1906, 85-87, Taf. 1; 1924, 111; 1931, 102; Meduna 1980b, 320-323; Šimek 1958, 390, Abb. 258.

129

8. Závěr Otázka poznání zázemí oppid je velmi složitá, neboť není doposud k dispozici dostatek pramenů, které by tuto problematiku pomohly uspokojivě řešit. Otázkou strukturalizace sídlišť se v poslední době zabýval V. Salač, který poukázal na to, že funkce a charakter jednotlivých sídlištních jednotek mohly být odlišné. Kromě oppid a sídlišť zemědělského rázu rozlišil také centra typu Němčice/Rosseldorf a produkční a distribuční nížinná centra (Salač 2005, 290-292). Hlavními centry keltského osídlení byla nepochybně oppida, která sloužila jako obchodní a správní střediska a centra specializované řemeslné výroby. Důležitá je otázka potravinové soběstačnosti oppid, na níž se názory našich jednotlivých badatelů liší. Osobně se přikláním k názoru V. Salače, podle kterého mělo každé oppidum rozsáhlé zemědělské zázemí (Salač 1996, 93) a bylo závislé na dodávkách zemědělských produktů pocházejících z nížinných sídlišť. Podobný názor zastává také M. Čižmář v případě Starého Hradiska, které podle něj bylo závislé na dodávkách z úrodné oblasti Hané (Čižmář 2005, 29). Odlišný názor P. Drdy a A. Rybové, podle kterých se část obyvatelstva na oppidech věnovala zemědělské činnosti a zdejší lidé se mohli uživit bez dodávek z okolních oblastí (Drda – Rybová 1997, 101-102, 104; 1998, 169) není podle mého názoru příliš pravděpodobný. Je totiž prokázáno, že se obyvatelé oppid věnovali především řemeslné výrobě, a především v blízkém okolí oppid nebyly většinou příhodné podmínky pro zemědělskou produkci pokrývající spotřebu jejich obyvatel. Na základě získaných poznatků uvedených v této práci vyplývají pro problematiku zázemí oppida Staré Hradisko následující závěry: 1 – z výzkumů provedených na Starém Hradisku v poloze extra muros západně od oppida v posledních dvou desetiletích vyplývá, že na této ploše byla situována zástavba dvorcového charakteru obdobná urbanistickému uspořádání vnitřního areálu oppida. Je tedy jisté, že tato jediná poloha příhodná pro zemědělské využití tomuto účelu nesloužila. Osídlení extra muros lze považovat za integrální součást oppida, jehož populace by se tak mohla pohybovat mezi 3000 – 4000 obyvateli. 2 – při sledování sídlištní aglomerace ve Ptení, u které se dříve uvažovalo, že byla jedním ze sídlištních uskupení zemědělského charakteru zásobujících oppidum, je mnohem pravděpodobnější, že se jedná spíše o středisko obchodního rázu – emporium. Tomu nasvědčuje hlavně jeho poloha ležící na jihovýchodním vyústění

130

spojnice mezi Malou Hanou a Hanou, která byla součástí dálkové cesty mezi Moravou a Čechami. Dalšími doklady dálkových kontaktů jsou nálezy mincí cizích ražeb, které z této polohy pocházejí. Osobně se přikláním k názoru, že obyvatelé aglomerace nebyli schopni vyprodukovat dostatečné množství potravin, které by odpovídalo jejich potřebám, což také nepřímo svědčí o neagrární funkci této aglomerace. 3 – většina sídlišť ležících v oblasti zázemí Starého Hradiska měla pravděpodobně zemědělský charakter. Výjimku tvoří sídlištní aglomerace ve Ptení a není také vyloučeno, že v oblasti bylo více výrobních či obchodních středisek, čemuž může nasvědčovat různorodý a bohatý soubor z polozemnice v Ohrozimi. 4 – na oppidu byla zjištěna specializace v těchto odvětvích: mincovnictví, kovolitectví a kovotepectví, kovářství, výroba jantarových a skleněných předmětů, hrnčířství a výroba z parohu. Nálezy získané při výzkumech sídlišť naznačují, že také na nich byla často provozována různá řemeslná odvětví, většinou však pro lokální potřebu. 5 – v oblasti probíhala nepochybně také čilá obchodní činnost. Jednalo se o obchodní aktivity lokálního charakteru mezi oppidem a sídlišti v jeho zázemí, které lze doložit např. nálezy mincí či různými řemeslnými výrobky pravděpodobně pocházejícími ze Starého Hradiska. Tyto předměty byly patrně směňovány za zemědělské produkty ze sídlišť v jeho zázemí. Dálkový obchod probíhající na trase tzv. jantarové stezky byl ve sledované oblasti kontrolován především oppidem Staré Hradisko a centrem na Hostýně. Současně Staré Hradisko společně s aglomerací ve Ptení kontrolovalo vyústění spojnice mezi Hanou, Malou Hanou a dále Čechami. S touto spojnicí patrně souvisí např. ptenský depot či nálezy mincí cizí provenience. 6 - výživa obyvatel závisela především na zemědělské produkci, a to na chovu dobytka a pěstování obilovin a dalších kulturních plodin. Dostatek těchto produktů pro Staré Hradisko by však byl možný pouze v případě, že by v jeho zázemí bylo obděláváno minimálně 12 000 ha půdy. Výše vymezená oblast zázemí oppida však tyto možnosti s ohledem na částečné zalesnění a vlastní potřeby nížinných sídlišť nebyla schopna poskytnout a je tedy jisté, že její rozsah sahal dále na východ až k řece Moravě.

131

Problematika poznání oppida Starého Hradiska a jeho zázemí skýtá i nadále řadu nevyřešených otázek, které již nebylo možné v této práci postihnout a kterými by se bylo vhodné v budoucnu zabývat. V rámci oppida lze na základě dosud nezpracované dokumentace výzkumů J. Böhma ze třicátých let více rozšířit poznatky o sídlištní zástavbě a problematice pohřbívání v poloze západně od jeho opevnění. Z tohoto prostoru by bylo dále vhodné podrobněji zpracovat výsledky systematických povrchových sběrů z roku 2006, které mohou výrazně přispět k posouzení charakteru osídlení této polohy. V této práci byl podrobně zpracován ve vymezeném prostoru zázemí Starého Hradiska materiál pouze z pole západně před oppidem, z aglomerace u Ptení a ze dvou dalších dobře prozkoumaných objektů z Dětkovic a Ohrozimi. V budoucnu by se však bylo vhodné detailně zabývat také ostatními zkoumanými sídlišti ležícími ve sledované oblasti. Přínosné by bylo také rozšířit poznání zájmové oblasti širšího zázemí Starého Hradiska, která byla doposud na východní straně vymezena umělou hranicí 18 km, a to až po tok řeky Moravy. Pramennou základnu sledované problematiky tak bude možno nepochybně výrazně rozšířit o další sídlištní lokality a zpracování z nich pocházejícího materiálu.

132

9. Prameny a literatura Blekta, J. – Skutil, J. 1954: Laténská sídlištní jáma v Plumlově, SKVMO, oddíl B, 2, 121. Boessneck, J. 1971: Die Tierknochenfunde aus dem Oppidum von Manching. Wiesbaden. Böhm, J. 1935: Staré Hradisko, Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané XII, 5-16. Böhm, J. 1936: Staré Hradisko II, Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané XIII, 5-33. Böhm, J. 1937: Staré Hradisko III, Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané XIV, 5-36. Břeň, J. 1964: Význam spon pro datování keltských oppid v Čechách, Sborník Národního muzea v Praze XVIII, řada A – Historie č. 9, 195-289. Břeň, J. 1966: Třísov, keltské oppidum. Praha. Březinová, G. 1995: Kostená a parohová industria z laténského sídliska NitraŠindolka, Studia historica nitriensia III, 9-16. Březinová, G. 2007: Münzpragungbeweis in der latènezeitlichen Siedlung NitraŠindolka, Slovenská numizmatika XVIII, 31-40. Castelin, K. 1965: Keltský statér z Ptení, Numismatické listy XX, 129-135. Červinka, I. L. 1902: Morava za pravěku. Brno. Čižmář, I. 2006: Ptení. Osídlení mikroregionu v době laténské (rkp. diplomové práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brně), Brno. Čižmář, M. 1974: Kostrový hrob z Ptení a otázka stupně LT-B2/C1 na moravských keltských pohřebištích, AR XXVI, 160-166. Čižmář, M. 1987: Laténské sídliště ze Strachotína, okr. Břeclav, PA LXXVIII, 205230. Čižmář, M. 1989: Pozdně laténské osídlení předhradí Závisti, PA LXXX, 59-122. Čižmář, M. 1990: Zur Stellung von Kotouč in der späten Latènezeit, AAC XXIX, 147161. Čižmář, M. 1995a: K mincovnictví na keltském oppidu Staré Hradisko, AR XLVII, 614-618. Čižmář, M. 1995b: Značky na dnech laténské keramiky na Moravě II, Acta Musei Moraviae LXXX, 109-120.

133

Čižmář, M. 1997a: Malé Hradisko (okr. Prostějov), PV 1993-1994, 155. Čižmář, M. 1997b: Zum Vorkommen von Bernstein in der Latène- und Römerzeit in Mähren, ČMM LXXXII, 35-44. Čižmář, M. 2000: Nálezy lidských kostí na moravských sídlištích doby laténské, PA – Supplementum 13, 81-91. Čižmář, M. 2002a: Laténský depot ze Ptení. K poznání kontaktů našeho území s jihem, PA XCIII, 194-225. Čižmář, M. 2002b: Ökonomische Struktur des Oppidums Staré Hradisko. In: C. Dobiat – S. Sievers – T. Stöllner (Hrsg,): Dürnberg und Manching. Wirtschaftsarchäologie im ostkeltischen Raum. Bonn. 297-313. Čižmář, M. 2003a: Laténské sídliště v Bořitově, Pravěk – Supplementum 10. Brno. Čižmář, M. 2003b: Staré Hradisko 1990, 1993, archiv ÚAPP Brno, NZ č.j. 1558/03. Čižmář, M. 2004: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku. Praha. Čižmář, M. 2005: Keltské oppidum Staré Hradisko, Archeologické památky střední Moravy. Olomouc. Čižmář, M. – Geislerová, K. 2006: Výzkumy – Ausgrabungen 1999 – 2004. Brno. Čižmář, M. – Geislerová, K. – Unger, J. 2000: Výzkumy – Ausgrabungen 1993 – 1998. Brno. Čižmář, M. – Horálková, P. 1993: Erfoschung des keltischen Oppidums Staré Hradisko im Jahre 1990 (Gemeinde Malé Hradisko, Bez. Prostějov), PV 1990, 82-83. Čižmář, M. – Jelínková, D. 1985: Doklad výroby laténských hracích kostek z Drnholce, okr. Břeclav, AR XXXVII, 21-26. Čižmář, M. – Kohoutek, J. – Langová, J. 1995: Hradisko púchovské kultury u Všeminy, okr. Zlín, Pravěk NŘ 3/1993, 161-176. Čižmář, M. – Kolníková, E. 2006: Němčice-Víceměřice – obchodní a industriální centrum doby laténské na Moravě, AR LVIII, 261-283. Čižmář, M. – Leichmann, J. 2002: Laténské žernovy ze Starého Hradiska, PA XCIII, 259-271. Čižmář, M. – Leichmann, J. 2007: Laténské žernovy na Moravě, PA XCVIII, 109128. Čižmář, Z. 1996: Nálezová zpráva. Ptení 1996. Archiv ÚAPP Brno, č.j. 9/97. Čižmář, Z. 2000: Dětkovice (okr. Prostějov), PV 41 (1999), 135.

134

Čižmář, Z. – Hlava, M. – Šmíd, M. 2005: Laténská hrnčířská pec z Ptení (okr. Prostějov), Pravěk NŘ 13/2003, 279-294. Čižmářová, J. 1993: Výzkum laténského sídliště ve Ptení (okr. Prostějov), PV 1990, 83. Čižmářová, J. 1996: Bernstein auf dem keltischen Oppidum Staré Hradisko in Mähren, AV 47, 173-182. Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha. Čižmářová, H. 2008: Laténské sídliště v Brně – Slatině, poloha „Švédské šance“ (rkp. bakalářské diplomové práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brně), Brno. Danielisová, A. 2005: Die Oppida von Staré Hradisko und České Lhotice – neue Methoden und Erkenntnisse, Alt-Thüringen 38, 301-310. Danielisová, A. 2008: Praktické problémy spojené s modelováním pohybu pravěkou kulturní krajinou. In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora v archeologii 2. Brno – Praha – Plzeň, 110-119. Demek, J. a kol. 1987: Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČSR. Praha. Dolenz, H. – Wolf, G. 1999: Römische Eggen aus der Stadt auf dem Magdalensberg. Zur römischen Unkrautbekämpfung aus agrartechnischer und paläoethnobotanischer Sicht, Carinthia I, 65-79. Drda, P. 1987: Keltské oppidum Hrad u Nevězic, AR XXXIX, 517-556. Drda, P. – Rybová, A. 1994: Hradiště by Stradonice. Rebirth of a Celtic Oppidum, Praha. Drda, P. – Rybová, A 1997: Keltská oppida v centru Boiohaema, PA LXXXVIII, 65123. Drda, P. – Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy. Praha. Endert, D. 1991: Die Bronzefunde aus dem Oppidum von Manching. Stuttgart. Filip, J. 1956: Keltové ve střední Evropě. Praha. Fojtík, P. 1999: Výsledky archeologického průzkumu trati „Za Hemerkovým“ v katastru obce Lešany (okr. Prostějov), PV 40 (1997-1998), 127-133. Fojtík, P. 2002: Pravěké a raně středověké osídlení katastru obce Lešany (okr. Prostějov), Střední Morava 15, 55-84. Fojtík, P. 2005: Pravěké a raně historické osídlení katastru obce Ohrozim (okr. Prostějov), Střední Morava 21, 59-86. Gebhard, R. 1991: Die Fibeln aus dem Oppidum von Manching. Stuttgart.

135

Gottwald, A. 1904: Nálezy z Držovic, Vrahovic a Čechůvek u Prostějova, ČVSMO 21, 104-109. Gottwald, A. 1905a: Sídliště u Lešan na Prostějovsku, ČMM V, 107-111. Gottwald, A. 1905b: Sídliště z dob císařství římského na Ostrově u Hrubčic na Prostějovsku, ČVSMO 22, 24-28. Gottwald, A. 1906: Předhistorické nálezy od Žárovic, ČVSMO 23, 85-87. Gottwald, A. 1909: Nové nálezy předhistorické z okolí Prostějova a odjinud, ČVSMO XXVI, 69–80. Gottwald, A. 1913: Předhistorické nálezy z okolí Určic, ČMM XIII, 281-293. Gottwald, A. 1924: Pravěká sídliště a pohřebiště na Prostějovsku. Prostějov. Gottwald, A. 1925: Osídlení Prostějovska v dobách předhistorických, Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané II, 3-6. Gottwald, A. 1930: Příspěvky k praehistorii Prostějovska, Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané XIII, 3-52. Gottwald, A. 1931: Můj archeologický výzkum. Prostějov. Gottwald, A. 1939: Doplňky k předhistorickým nálezům na Prostějovsku, ČVSMO 52, 1-10. Haevernick, T. E. 1960: Die Glasarmringe und Ringperlen der Mittel- und Spätlatènezeit auf dem europäischen Festland. Bonn. Hlava, M. 1993: Příspěvek k využití ložisek a distribuci tuhy v Jeseníkách v době laténské, Studie z dějin hornictví 23, 34-39. Hlava, M. 1998: Laténské sídliště v Bořitově – Mezichlumí, Pravěk NŘ 7/1997, 333357. Hlava, M. 2000a: Archeologické nálezy a lokality na katastru obce Dětkovice (okr. Prostějov, Střední Morava 11, 58-75. Hlava, M. 2000b: Časnělaténský kolkovaný střep z Určic a nálezy „braubašské“ kolkované keramiky na Prostějovsku, Zpravodaj muzea Prostějovska v Prostějově, 52-61. Hlava, M. 2002: Laténské sídliště u Tvarožné (okr. Brno-venkov). Pokus o rekonstrukci výzkumu z roku 1943, Pravěk NŘ 11/2001, 301-354. Hlava, M. 2003: Drobné doplňky k laténským sídlištím na Prostějovsku II, AMS 3, 52-55.

136

Hlava, M. 2006: Tuhová keramika z oppida Staré Hradisko a pozdně laténská tuhová keramika na Moravě (rkp. disertační práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brně), Brno. Hodson, F. R. 1968: The La Tène cemetery at Münsingen – Rhein. Catalogue and relative chronology, AB V. Bern. Hrubý, V: 1957: Slovanské kostěné předměty a jejich výroba na Moravě, PA XLVIII, 118-217. Jacobi, G. 1974: Werkzeug und Gerät aus dem Oppidum von Manching. Wiesbaden. Jacobi, G. 1979: Haus und Handwerk im keltischen Oppidum. In: Wohnungsbau im Altertum, Diskussionen zur archäologischen Bauforschung 3, 75-84. Berlin. Jacobsthal, P. 1944: Early Celtic Art. Oxford. Janásek, J. – Skutil, J. 1956: Z pravěku Kosíře, SKVMO, oddíl B, 3, 263-294. Janků, I. 2001: Povrchový průzkum polykulturního sídliště Držovice-Horka metodou sběru ve čtvercové síti, AMS 1, 97-105. Jansová, L. 1964: Svědectví keramiky o pobytu Bójů na jihozápadním Slovensku a v přilehlém území, ŠZ AÚ SAV 13, 185-194. Jansová, L. 1974: Zur Münzprägung auf dem Oppidum Závist, PA LXV, 1-33. Jansová, L. 1986: Hrazany. Keltské oppidum v Čechách, Díl I, Opevnění a sídlištní zástavba. Praha. Jansová, L. 1988: Hrazany. Keltské oppidum v Čechách, Díl II, Dvorce ve středním úvalu. Praha. Jansová, L. 1992: Hrazany. Keltské oppidum v Čechách, Díl III, Osídlení svahů Červenky. Praha. Kappel, I. 1969: Die Graphittonkeramik von Manching. Wiesbaden. Kolbinger, D. 2007: Archeologický průzkum hospodářského zázemí keltského oppida na Hostýně, AMS VII, 93-98. Kolníková, E. 1996: Keltské mince v peňažných dejinách Moravy, Peníze v proměnách času. Ostrava. Kolníková, E. 2006: Význam mincí z moravského laténskeho centra Němčice nad Hanou pre keltskú numizmatiku, Numismatický sborník 21, 3-56. Kolníková, E. 2007: Nové nálezy mincí – príspevok k obrazu doby laténskej na Morave, Pravěk NŘ 16/2006, 437-462.

137

Lehrberger, G. a kol. 1997: Das prähistorische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren: Herkunft – Technologie – Funde, Band II: Kataloge/Tafeln, PA – Supplementum 7. Praha. Leichmann, J. 1994: Brousky z keltského oppida Staré Hradisko u Prostějova, ČMM LXXIX, 101-110. Lipka, F. 1909: Stradonice moravské?, Pravěk V, 35-38. Lipka, F. – Snětina, K. 1912: Staré Hradisko, Gallské oppidum na Moravě, ČMM XII, 73-92, 298-309. Lipka, F. – Snětina, K. 1913: Staré Hradiko, Gallské oppidum na Moravě (Dokončení), ČMM XIII, 112-133. Ludikovský, K. 1960: Nálezová zpráva Smržice, archiv AÚ Brno, č.j. 4196/60. Ludikovský, K. 1973: Keltské sídliště v Rajhradě (okr. Brno-venkov), PV 1972, 4243. Ludikovský, K. 1984: Hostýn – katalog nálezů z moravských muzeí. FAM XVII. Brno. Mangel, T. 1998: Laténské osídlení Chrudimska, Zpravodaj muzea v Hradci Králové, 65-72. Mazálek, M. 1938: Deník 1918 – 1935. Rukopis uložen v archivu MZM Brno. Meduna, J. 1961: Staré Hradisko. Katalog der Funde im Museum der Stadt Boskovice. FAM II. Brno. Meduna, J. 1965: Wiederaufnahme der Grabungsarbeiten auf dem keltischen Oppidum Staré Hradisko, PV 1964, 47-50. Meduna, J. 1966: Výzkum keltského oppida Starého Hradiska v roce 1965, PV 1965, 46-50. Meduna, J. 1967: Výzkum keltského oppida Starého Hradiska v roce 1966, okr. Prostějov, PV 1966, 36-38. Meduna, J. 1970a: Das keltische Oppidum Staré Hradisko in Mähren, Germania 18, 34-59. Meduna, J. 1970b: Laténský depot ze Ptení (o. Prostějov). Sborník Československé společnosti archeologické při ČSAV 4, 47-59. Meduna, J. 1970c: Staré Hradisko II. Katalog der Funde aus den Museen in Brno /Brünn/, Praha /Prag/, Olomouc, Plumlov und Prostějov. FAM V. Brno. Meduna, J. 1973: Grabung des keltischen Oppidum Staré Hradisko im Jahre 1972, Gemeinde Malé Hradisko (Bez. Prostějov), PV 1972, 39-40. 138

Meduna, J. 1974: Grabung des keltischen Oppidums Staré Hradisko im Jahre 1973, (Bez. Prostějov), PV 1973, 39-40. Meduna, J. 1980a: Die latènezeitlichen Siedlungen in Mähren. Praha. Meduna, J. 1980b: Die latènezeitlichen Siedlungen und Gräberfelder in Mähren (Katalog). FAM. XI. Brno. Meduna, J. 1997: Latènezeit. In: L. Poláček (Hrsg.): Studien zum Burgwall von Mikulčice II. Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 7. Brno, 249-275. Meduna, J. (v tisku): Die Fibeln aus dem Oppidum Staré Hradisko und die spätlatènezeitlichen Fibeln aus Mähren. Motyková-Šneidrová, K. 1964: Příspěvek ke studiu výrobků z kosti v době římské v Čechách, ASM 1, 202-210. Motyková, K. – Drda, P. – Rybová, A. 1978: Metal, Glass and Amber Objekts from the Acropolis of Závist, PA LXIX, 259-343. Motyková, K. – Drda, P. – Rybová, A. 1984: Opevnění pozdně halštatského a časně laténského hradiště Závist, PA LXXV, 331-444. Motyková, K – Drda, P. – Rybová, A. 1990: Oppidum Závist – prostor brány A v předsunutém šíjovém opevnění, PA LXXXI, 308-433. Neustupný, E. 1967: K počátkům patriarchátu ve střední Evropě, Rozpravy ČSAV 77. Praha. Neustupný, E. – Dvořák, Z. 1983: Výživa pravěkých zemědělců: model, PA LXXIV, 224-257. Peške, L. 1984: Osteologické nálezy z laténského sídliště ve Velkých Hostěrádkách, okr. Břeclav, PA LXXV, 486-488. Píč, J. L. 1903: Hradiště u Stradonic jako historické Marobudum. Čechy na úsvitě dějin. Svazek 2, Starožitnosti země České. Díl II. Praha. Pieta, K. 1982: Die Púchov-Kultur. Nitra. Pieta, K. 2000: Ein Depot latènezeitlicher Eisengegenstände aus Liptovská Mara. In: Metallgewinnung und Verarbeitung in der Antike (Schwerpunkt Eisen). Nitra, 135-160. Pleiner, R. 1982: Untersuchungen zur Schmiedtechnik auf den keltischen Oppida, PA LXXIII, 86-173. Polišenský, T. 2003: Příspěvek ke studiu zázemí oppid ve středních Čechách, Archeologie ve středních Čechách 7, 245-255. 139

Porubský, J. 1959: Lužické popolnicové pole a laténske sídlisko v Malých Kršteňanoch, ŠZ AÚ SAV 3, 55-59. Radoměrský, P. 1955: Nálezy keltských mincí. In: Nohejlová – Prátová, E. (Hrsg.): Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. 1. Praha. 33-84. Rybová, A. 1969: Keramika na rovinných osadách východních Čech v době laténské, PA LX, 367-442. Rzehak, A. 1899: Über einigemerkwürdige vor- und frühgeschichtliche Alterthümer Mährens, ZDVGMS 3, 389-419. Říhovský, J. 1960: Laténské sídliště u Smržic, PV 1959, 166. Salač, V. 1990: Vývoj a struktura halštatského a laténského železářství v Podkrušnohoří ve světle nových nálezů, PA LXXXI, 208-232. Salač, V. 1996: O hospodářství, oppidech a Marobudovi, AR XLVIII, 60-97. Salač, V. 2005: Vom Oppidum zum Einzelgehöft und zurück – zur Geschichte und dem heutigen Stand der Latèneforschung in Böhmen und Mitteleuropa, AltThüringen 38, 279-300. Skutil, J. 1939/40: Mährische Scherbentonscheiben und ihre Bedeutung, Sudeta N.F. 1, 71-80. Skutil, J. 1946: Moravské prehistorické výkopy a nálezy za rok 1932, ČMM 33, 135144. Stöckli, W. E. 1979: Die Grob- und Importkeramik von Manching. Wiesbaden. Šimek, E. 1958: Poslední Keltové na Moravě. Brno. Šiška, D. 1995: Nové poznatky o keltském osídlení Prostějovska (1973-1993). Předběžná zpráva, Pravěk NŘ 3/1993, 239-261. Šmíd, M. 1993a: Latènezeitliche Objekte aus Ohrozim (Bez. Prostějov), PV 1990, 84. Šmíd, M. 1993b: Zpráva o výsledcích povrchových sběrů a drobných výzkumů v roce 1991, PV 1991, 118-119. Šmíd, M. 1997: Nálezová zpráva Bílovice – Lutotín 1995-1996, archiv ÚAPP Brno, č.j. 17/97. Šmíd, M. 1999: Čechy pod Kosířem (okr. Prostějov), PV 40 (1997-98), 255-256. Šmíd, M. 2000a: Nálezová zpráva Dětkovice 2000, archiv ÚAPP Brno, č.j. 203/00. Šmíd, M. 2000b: Nálezová zpráva Ptení 2000, archiv ÚAPP Brno, č.j. 253/00. Šmíd, M. 2000c: Prostějov (okr. Prostějov), PV 41 (1999), 139. Šmíd, M. 2001a: Dětkovice (okr. Prostějov), PV 42 (2000), 179. Šmíd, M. 2001b: Prostějov (k. ú. Čechovice, okr. Prostějov), PV 42 (2000), 179. 140

Šmíd, M. 2003: Pravěké a raně historické osídlení katastru obce Bílovice – Lutotín, Střední Morava 17, 45-70. Šmíd, M. 2004: Pravěké a raně historické osídlení katastru města Kostelec na Hané, Střední Morava 19, 58-99. Šmíd, M. – Geislerová, K. 1999: Nálezová zpráva Ohrozim 1994, archiv ÚAPP Brno, č.j. 15/99. Šnajdrová, K. 1955: Laténská osada u Tuchlovic na Novostrašecku, PA XLVI, 185206. Striewe, K. 1996: Studien zur Nauheimer Fibel und ähnlichen Formen der Spätlatènezeit, Internationale Archäologie 29. Espelkamp. Vencl, S. 1980: K poznání méně nápadných artefaktů, AR XXXII, 512-537. Venclová, N. 1979: Nové laténské nálezy ze středních Čech, AR XXV, 626-646. Venclová, N. 1990: Prehistoric glass in Bohemia. Praha. Venclová, N. 2001: Výroba a sídla v době laténské. Projekt Loděnice. Praha. Vích, D. 2003: Nová lokalita z období laténských plochých pohřebišť na k. ú. Ptení (okr. Prostějov), Zpravodaj muzea Prostějovska v Prostějově, 1-2. Völling, T, 1995: Studien zu Fibelformen der jüngeren vorrömischen Eisenzeit und ältesten römischen Kaiserzeit, Bericht der Römisch-germanischen Kommission 75, 147-282. Všetička, J. 1937: Archeologické nálezy na Plumlovsku, ČVSMO L, 191-195. ÚAPP Brno 2000: Výroční zpráva 1999. Waldhauser, J. 1981: Keltské rotační mlýny v Čechách, PA LXXII, 153-221. Waldhauser, J. – Krásný, F. 2006: Laténské osídlení u Slivníka na Mladoboleslavsku jako potenciální sídlo společenské elity. In: Droberjar, E. – Lutovský, M. (ed.): Archeologie barbarů. Praha, 91-121. Wilczek, J. 2007: Laténské sídliště v Blansku – „V dílech“ (rkp. bakalářské diplomové práce, ulož. na ÚAM FF MU v Brně), Brno. Zavřel, P. 1996: Současný stav poznání sídlištního zázemí oppida Třísov, AR XLVIII, 98-112.

141

10. Seznam zkratek AAC – Acta archeologica Carpathica, Kraków AB – Acta Bernensia, Bern AMS – Archeologie Moravy a Slezska, Kopřivnice – Hulín, Frýdek-Místek – Havířov AR – Archeologické rozhledy, Praha AV – Archeološki vjesnik, Ljubljana AV ČR – Akademie věd České Republiky ČMM – Časopis Moravského musea, Brno ČSAV – Československá akademie věd ČVSMO – Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, Olomouc FAM – Fontes archeolologiae Moravicae, Brno MZM – Moravské zemské muzeum, Brno N.F – Neue Folge NŘ – Nová řada NS – Numismatický sborník, Praha PA – Památky archeologické, Praha PV – Přehledy výzkumů, Brno SKVMO – Sborník Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, Olomouc. SlA – Slovenská archeológia ŠZ – Študijné zvesti, Nitra ÚAPP – Ústav archeologické památkové péče ZDVGMS – Zeitschrift für Deutschen Vereines die Geschichte Mährens und Schlesiens, Brno

142

Zázemí keltského oppida Staré Hradisko

Recommend Documents