TŘÍSOV: SOUČASNÝ STAV POZNÁNÍ LATÉNSKÉHO OPPIDA

Západočeská univerzita v Plzni Fakulta filozofická

Bakalářská práce

TŘÍSOV: SOUČASNÝ STAV POZNÁNÍ LATÉNSKÉHO OPPIDA

Petr Votřel

Plzeň

2011

Západočeská univerzita v Plzni Fakulta filozofická Katedra archeologie Studijní program Historické vědy Studijní obor Archeologie

Bakalářská práce

TŘÍSOV: SOUČASNÝ STAV POZNÁNÍ LATÉNSKÉHO OPPIDA

Petr Votřel

Vedoucí práce: PhDr. Jan John, Ph.D. Katedra archeologie Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni Plzeň 2011

Prohlašuji, že jsem práci zpracoval samostatně a použil jen uvedených pramenů a literatury.

Plzeň, duben 2011

………………………

Tuto práci věnuji památce Dr. Jiřího Břeně (1929 – 1995). Na tomto místě bych rád poděkoval svému vedoucímu práce PhDr. Janu Johnovi, Ph.D. za odborné konzultace, podnětné a konstruktivní rady

k bakalářské

práci.

Děkuji

RNDr.

Romanu

Křivánkovi

za

zpřístupnění a poskytnutí dosud nepublikované terénní dokumentace a písemných pramenů.

Velký dík patří Janu „Čápovi“ Čiberovi za jeho

metodické rady v oblasti geodézie a Márii Kal’naninové za značnou pomoc při práci v terénu. Dále bych chtěl poděkovat za pomoc, podporu a konstruktivní rady těmto lidem: J. Šnoblovi, J. Šnebergerovi, V. Kroftovi, L. Čapkovi, M. Rejnkové, M. Heklové, K. Javorčíkové a L. Starkové a O. Chvojkovi. Velké díky patří mé rodině, která mě podporovala po celou dobu mého studia a při svízelných situacích mi byla velkou oporou. Díky patří i všem mým přátelům, kteří zde nejsou jmenováni.

Obsah

1 ÚVOD........................................................................................... 1 1.1 Cíle práce...................................................................................... 1

2 LOKALIZACE A PŘÍRODNÍ POMĚRY ....................................... 2 3 DĚJINY BÁDÁNÍ ......................................................................... 6 4 METODA SBĚRU DAT............................................................. 10 4.1 Práce s písemnými prameny .................................................... 10 4.2 Práce v terénu ............................................................................ 13 4.2.1 Povrchový sběr................................................................... 14 4.2.2 Totální stanice .................................................................... 15 4.2.3 GPS .................................................................................... 17 4.3 Databáze ..................................................................................... 18 4.4 Zpracování dat ........................................................................... 19

5 TERÉNNÍ ČÁST VÝZKUMU DR. JIŘÍHO BŘENĚ .................... 20 5.1 Přehled výzkumů na severní akropoli ..................................... 20 5.2 Výzkum severní akropole.......................................................... 21 5.3 Přehled výzkumů ve zbývající ploše oppida........................... 33

6 ZÁZEMÍ TŘÍSOVSKÉHO OPPIDA A HYPOTETICKÉ ZDROJE GRAFITU ........................................................................................ 41 7 ZÁVĚR....................................................................................... 43

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ..................... 44 8.1 Písemné prameny ...................................................................... 44 8.2 Internetové zdroje ...................................................................... 49

9 RESUMÉ.................................................................................... 51 10 PŘÍLOHY ..................................................................................... 1 10.1

Seznam příloh ..................................................................... 1

1

1 ÚVOD Třísovské oppidum patří mezi jednu z nejproslulejších lokalit pravěkého stáří v Jihočeském kraji. Je známá nejen mezi veřejností o archeologii poučené, ale i mezi lidmi, kteří si jí dokáží spojit pouze s „pověstnými Kelty“ aniž by měli hlubší povědomí o tom, co se za jmenovaným „termínem“ skrývá. Je to možná tím, že na třísovském oppidu proběhl v letech 1954 – 1982 dlouhodobý archeologický výzkum, který přinesl celou řadu unikátních objevů, se kterými byla široká veřejnost jižních Čech dlouhá léta seznamována, a svým způsobem začala být na „své“ kulturní dědictví hrdá. Z nejvýjimečnějších objevů, se kterými díky výzkumům Jiřího Břeně, pracovníka prehistorického oddělení Národního muzea, mohla být veřejnost seznámena, bych uvedl unikátní opevňovací systém s příčnými valy či „ortogonální svatyni“. Tyto objevy jsou však v očích odborné archeologické veřejnosti zastíněny faktem, že dlouholetý výzkum, slovy tehdejší koreferenty Archeologického ústavu (dříve Československé) akademie věd, Libuše Jansové: „…prováděný pečlivě a s náležitou dokumentací písemnou, měřičskou a fotografickou …“ (Jansová 1961,1), nebyl nikdy kompletně vypublikován ve formě monografické práce, ač by si to lokalita tak nesmírného regionálního, ale možná i Evropského významu zasluhovala. Dalším (z mého pohledu vážným) pochybením ze strany badatele bylo, že sondy, které byly při výzkumu otevřeny nebyly po dokončení výzkumných prací náležitě zakonzervovány a lokalita nebyla uvedena do „původního“ stavu.

1.1 Cíle práce Z výše zmíněných důvodů jsem si tuto lokalitu zvolil jako téma bakalářské práce. Vyjma obecné charakteristiky lokality, jejích přírodních poměrů

a

současného

stavu

poznání

jsem

si

vytyčil

za

cíl

2 zdokumentování reliktů sond umístěných v sídelní ploše oppida, které jsou stále, po 29 letech od ukončení výzkumu v terénu patrné. Dalším bodem mé práce je dát zdánlivě „bezejmenné“ sondy do kontextu časového, tím mám na mysli zařazení sond k jednotlivým rokům výzkumu. Podle mého názoru je to prvním krokem k tomu, aby bylo možné začít velice obsáhlou dokumentaci systematicky zpracovávat po dílčích částech, aniž by byl člověk naprosto zahlcen nesmírným množstvím materiálu jak pramenného tak i artefaktuálního. Dalším cílem je pokusit se rozšířit pramennou základnu týkající se zázemí oppida a jeho vazeb na hypotetická místa exploatace grafitu.

2 LOKALIZACE A PŘÍRODNÍ POMĚRY Třísovské oppidum je v segmentu mapy ZM10 na listokladu číslo 32-22-16, pomyslný střed oppida je definován souřadnicemi JTSK 2298884; 1175267, souřadnicemi GPS 45°13’29.9‘‘ N; 54°42’35.7‘‘ E 1 . Plocha oppida se rozkládá na katastrálním území Třísov 641529, je složena ze 77 parcel (parcelní čísla: 830/25; 1011/6; 995/4; 830/24; 995/3; 830/23; 2036; 2035; 2029; 626; 830/52; 2016; 2028; 2087; 2103; 2089; 2082; 2083; 2128; 2130; 2067; 698/52; 703/8; 703/7; 1998; 698/51; 700/2; 698/55; 692; 2162; 2024; 698/33; 698/53; 703/5; 698/56; 1999; 2044; 2160; 2243; 2245; 2023; 2015; 2244; 2241; 2242; 2299; 2100; 2300; 2301; 2298; 2014; 2013; 2101; 2239; 2240; 2086; 771/1; 761; 1850/11; 2000; 2001; 2066; 710/14; 2099; 2098; 2303; 2097; 2304; 2096; 2095; 2163; 2094; 2093; 2092; 2091; 2090; 2162) a téměř všechny parcely jsou v osobním vlastnictví 2 . .

1

2

http://geoportal.gov.cz/; citováno 11.4.2011 http://sgi.nahlizenidokn.cuzk.cz/marushka/default.aspx?themeid=3&MarExtent=-

990320.44597457629%20-1239836%20-346646.55402542371%20923033&MarWindowName=Marushka , citováno 11.4.2011.

3 Třísovské oppidum leží v nejjižnějším cípu geomorfologického okrsku Křemežské kotliny, který spadá do podcelku Prachatické hornatiny. Ta je součástí celku Šumavského podhůří, oblasti Šumavská hornatina 3 . Jižní svahy směrem k řece Vltavě geomorfologicky spadají do okrsku Kroclovské pahorkatiny, která spadá k podcelku Kaplické brázdy, ta patří k celku Novohradského podhůří, které je součástí oblasti Šumavská hornatina 4 . Půdní typ zastoupený na oppidu podle taxonomického klasifikačního systému půd (TKSP) náleží půdnímu typu kambizem modální 4 . Oppidum se rozkládá na severním úpatí nejvyššího vrchu Blanského lesa – Kleti (1084 m n. m.), který představuje vnitřní předhůří šumavského pohraničního pohoří ( Břeň 1966a, 22). Dominantními body areálu oppida jsou severní akropole s nadmořskou výškou 535 m n. m. a jižní akropole s nadmořskou výškou 550 m n. m. 4 . Obě polohy kontrolují nejen plochu vlastního oppida, ale i široké okolí hradiště. Ze severní akropole je možné dohlédnout přes údolí Křemežského potoka mezi Kletí a Klukem (740 m n. m.), které je na západě uzavřeno věncem hor dělících Křemežsko od Prachaticka. Z jižní akropole je možné dohlédnout vltavským údolím proti toku řeky ke středověkému klášteru ve Zlaté Koruně (Břeň 1966a, 24). Sídliště je geologicky situováno v okrajové části granulitového masivu Blanského lesa v blízkosti styku s pararulami pestré krumlovské série moldanubika Novohradské pahorkatiny a s vložkou biotitických ortorul až migmatitů vklíněnou ve směru S – J mezi oběma výše jmenovanými celky. Skalní podloží vlastního sídliště je tvořeno

3

http://mapy.nature.cz/ ; Demek et al. 2006, citováno 11.4.2011

4

http://geoportal.gov.cz/ ; citováno 11.4.2011

4 granulitovou rulou. Směrem k povrchu přechází granulitová rula do nepřemístěné zvětraliny (eluvia), která je především v západní části areálu silně zahliněná. Původní reliéf terénu je často až pod několik metrů mocnou vrstvou statigrafických horizontů oppida (Imramovský 1966, 132). Oppidum se nachází v trati „Hradiště“ nebo „V hradišti“ (na mapových podkladech se objevují oba názvy patřící totožné trati), která je z jihu chráněná až 120 m vysokými svahy k Vltavě a na severu téměř stejně vysokými svahy ke Křemežskému potoku. Na západě je oppidum ještě obtékáno vodotečí, v dnešní době regulovanou (ID vodního toku 115420003600 5 ), která protéká mělkým údolím kolem oppida a odvodňuje severní stráně nad obcí Třísov (Břeň 1966a, 22,23). Potenciální přirozená vegetace, ilustrující rostlinný pokryv za předpokladu vyloučení činnosti člověka, vyjma nevratných změn člověkem způsobených do doby konstrukce mapy 6 , by byla zastoupena bikovou a/nebo jedlovou doubravou 7 . Nejstarším podkladem pro zjištění vegetace na lokalitě bylo 1. vojenské (josefské) mapování v měřítku 1 : 28 800 8 , které vzniklo pro Čechy v letech 1763 – 67 9 . Na mapovém listu č. 257 je plocha oppida odlesněná a v mapě jsou vyobrazeny průběhy jak východního, tak i západního opevnění. Na severní akropoli je vykreslen průběh jakési linie, která se táhne od severu k jihu po západní hraně vrcholku. Podobná linie je i na akropoli jižní, prochází po západní hraně

5

http://heis.vuv.cz/data/webmap/isapi.dll?map=vtu& ; citováno 11.4.2011

6

http://www.cenia.cz/__C12571B20041E945.nsf/$pid/CENMSFME9PAZ ; citováno

11.4.2011 7

http://geoportal.gov.cz , citováno 11.4.2011

8

http://oldmaps.geolab.cz , citováno 11.4.2011

9

Mikšovský – Zimová 2006, 5; http://www.vugtk.cz, citováno 11.4.2011

5 vrcholku od severu k jihu 10 . Na mapovém listu O_17_II 2. vojenského (Františkovo) mapování v měřítku 1 : 28 800, které vzniklo v letech 1836 – 1852, je plocha oppida odlesněná , ohraničená na západní straně loukami či pastvinami, které sledují průběh valového opevnění 11 . V mapě č. 4453_1 3. vojenského mapování v měřítku 1 : 25 000, které bylo vyhotoveno pro Čechy v letech 1870 – 1885 12 , je téměř celá plocha oppida označená jako louka, jen asi polovina jižní akropole je zalesněna. V mapě jsou patrné linie obepínající obě akropole, severní z jihu a východu, jižní ze severu a východu 13 . V knize Bedřicha Dubského – Pravěk jižních Čech je zmínka z publikace Staročeské hrady autora J. Braniše z roku 1909, kde píše, že plocha hradiště je využívána jako pole (Dubský 1949, 372). Dále jsem analyzoval kolmé letecké snímky z let 1949 (6233/49), 1952 (1706/52) a 1983 (12049/83) (za jejich poskytnutí děkuji RNDr. Romanu Křivánkovi, ARÚ AV ČR), které jsou uloženy ve Vojenském geografickém a hydrometeorologickém úřadě (VGHMÚř) v Dobrušce. Na snímku z roku 1949 je celá plocha oppida rozdělena na pásy polí, vrcholek jižní akropole je zalesněn nevysokým porostem. V prostoru mezi dvěma liniemi západního opevnění mezi kapličkou (či cestou vedoucí ke zřícenině Dívčí Kámen) a západní branou jsou ještě patrné příčné valy. Prostor v okolí průběhu valu jižně od cesty je zarostlý nízkým porostem. U severní hrany hradiště je patrných osm teras. Průběh východní brány je viditelný dobře, valové těleso ve tvaru dvou obrácených U tvořící bránu, mezi kterými probíhá cesta, je zarostlá nevysokou vegetací (snímek 6233/49, VGHMÚř Dobruška). Snímek z roku 1952 zobrazuje téměř totožnou situaci jako je na snímku 6233/49, s tím rozdílem, že vegetace na jižní akropoli je bujnější a vzrostlejší.

10

http://oldmaps.geolab.cz , citováno 11.4.2011

11

http://oldmaps.geolab.cz , citováno 11.4.2011

12

Mikšovský – Zimová 2006, 6; http://www.vugtk.cz, citováno 11.4.2011

13

http://oldmaps.geolab.cz , citováno 11.4.2011

6 Příčné valy západní soustavy opevnění na snímku nejsou patrné (snímek 1706/52, VGHMÚř Dobruška). V roce 1954 byly před započetím výzkumu provedeny povrchové sběry na polích v prostoru mezi akropolemi a také na poli na akropoli severní (Břeň 1956, 8). K roku 1954 se Jiří Břeň zmiňuje o hustém lískovém porostu na jižní akropoli (Břeň 1956, 8). Na severní akropoli, která byla zalesněna v roce 1958 borovicí a modřínem, slovy J. Břeně se lesní kultura ujala pouze sporadicky (Břeň 1966a, 25). V nálezové zprávě k severní akropoli J. Břeň píše, že pozemky na akropoli byly zalesňovány až v letech 1960 – 61 (Břeň 349/94, 3). Na snímku z roku 1983 je plocha oppida již nezemědělskou plochou – loukou. Severní i jižní akropole jsou zarostlé stromy, ale vrcholek severní akropole je odlesněn – pravděpodobně plocha archeologického výzkumu, orientovaná SV – JZ. Průběh opevnění a bran je pokryt vegetací jak na západní straně tak i na straně východní, příčné valy tělesa západního opevnění již nejsou patrné vůbec. Terasy u severní hrany oppida jsou viditelné lépe, díky bujné vegetaci jich je identifikovatelných 10 (snímek 12049/83, VGHMÚř Dobruška).

3 DĚJINY BÁDÁNÍ Nejstarší zmínka o oppidu u Třísova je asi v polovině třicátých let devatenáctého století psaná zpráva od Františka Xavera Maxmiliána Zippeho adresovaná Matyáši Kalinovi z Jäthensteina, ve které Zippe píše o obzvláště velkém prehistorickém opevnění, které se nachází v obci Třísov, nedaleko Zlaté Koruny. Jeho rozloha může být asi 1000 sáhů (1793 m 14 ), výška je místy více než 7 stop (2,075 m 16 ) a je zbudováno ze zeminy a kamene. Odhaduje, že toto opevnění nesouvisí s nedalekou zříceninou hradu Dívčí Kámen (Maidstein) (Sklenář 1975, 27). V další zprávě, z roku 1841, vydané v devátém svazku Velké topografie Čech

14

http://www.jednotky.cz , citováno 11.4.2011

7 Johanna Gottfrieda Sommera, napsané ale nejspíše opět F. X. Zippem je uvedeno, že na poloostrově jižně od hradu (Maidstein), který je tvořen řekou Vltavou a Křemežským potokem, se vyskytují v zemi rozptýlené kamenné zdi, jejichž vznik nesouvisí s hradem Dívčím kamenem. Přiřadil je Markomanům. Hodnotnější popis oppida známe od Františka Stulíka, který ve svém dopise z 25. června 1866 Archeologickému sboru Národního muzea píše o valech mezi Třísovem a zříceninou „Maidstein“. Valy západního opevnění popsal včetně jím odhadovaných rozměrů. Uvádí, že na nejpřístupnějších místech jsou valy trojnásobné. Při svém pozorování si všiml i příčných valů, které interpretoval jako pohřební areál. Hlubší příčné příkopy považuje za možné relikty chodby mezi dvěma řadami opevnění. Všímá si i východní brány. Opevnění považuje za starší než je Dívčí Kámen a doporučuje provedení výzkumu (Sklenář 1975, 30). Ten chtěl provést v létě roku 1867, ale špatné počasí mu výzkum neumožnilo (Stulík 1868, 601; Sklenář 1975, 31). Další zprávu o Třísově podává Jan Karel Hraše, který s F. Stulíkem v letech 1865 – 66 prováděl výzkum mohyl u Plava poblíž Českých Budějovic. Dne 13. září 1866 píše J. E. Vocelovi mimo jiné o valech, které se nalézají na vysokém, ale plochém poloostrově nad Vltavou a potokem tekoucím od Adolfsthalu (Křemežským) (Sklenář 1975,31). Uvádí tři linie valů na západní straně oppida s jejich rozměry a zmiňuje, že jsou konstruovány z hlíny a kamene. Předpokládá, že jsou Markomanského stáří (Sklenář 1975, 32). Dne 30. října 1866 je na schůzi Archeologického sboru muzea království Českého přednesený dopis od J. K. Hrašeho, ve kterém je uvedeno, že z trojice valů je vnitřní val nejvyšší, vnější nejnižší a obcházení po obvodu zabere hodinu a půl (ke stejnému výsledku dospěl i F. Stulík) (Hraše 1868, 233; Sklenář 1975, 32). J. E. Vocel zařadil Třísov ve své knize Pravěk země České mezi slovanská hradiště, ale tato lokalita se díky němu dostala do odborné literatury (Sklenář 1975, 32). Karel Sklenář uvádí z německé archeologie v souvislosti s Třísovem jména W. Dresslera, J. Kiemanna, kteří se ve své práci o českých hradištích z roku 1867 zmiňují o valu na Třísově, který byl na sucho kladený

z kamene,

odvolávajíce

se

na

názor

Ferdinanda

von

8 Hochstettera. Na této informaci by měla být založená zmínka o markomanských valech poblíž zříceniny Dívčí Kámen na Vltavě J. E. Födische z roku 1868 (Sklenář 1975, 32). Další badatelé zmínění Karlem Sklenářem byl Jan Nepomuk Woldřich, který navštívil Třísov roku 1883. Popsal jej a konstatoval, že opevnění nesouvisí se středověkým hradem. Badatel Jindřich Richlý roku 1895 vyslovil názor „nevelkého (i když neurčeného) stáří hradiště“ (Sklenář 1975, 33). Další z badatelů píšících o Třísově byl Josef Ladislav Píč, který v roce 1889 publikoval v Památkách archeologických stručnou zmínku o Třísově, jeho lokalizaci a na základě tuhového střepu získaného od třísovského kováře ho datuje do doby slovanské. Toto datování použil i ve Starožitnostech země České (Píč 1889, 471; Sklenář 1975, 33). Od šedesátých let devatenáctého století zůstala lokalita třísovského hradiště zakotvená v odborné literatuře a díky tomu setrvala existence této lokality v povědomí archeologů a v literatuře se s ní setkáváme častěji (Sklenář 1975, 33). Bedřich Dubský ve své knize Pravěk jižních Čech uvádí stať J. Braniše z knihy Staročeské hrady (1909, s. 11), ve které autor popisuje třísovské hradiště, jeho umístění v krajině a fortifikační systém. Řadí ho, na základě keramiky nalezené F. Stulíkem mezi hradiště slovanského kmene Doudlebů (Dubský 1949, 372 – 373). Badatel, který první správně určil chronologické zařazení lokality, byl Leonhard Franz, ač již J. Richlý zpozoroval podobnost keramického materiálu na Třísově nalézaného s keramikou stradonickou. Na základě Richlého pozorování se i Jan Eisner přiklonil k názoru, že třísovská keramika má znaky keramiky „vyvinuté“ – pozdně laténské (Maličký 1952, 2). Prvním archeologickým výzkumem

prováděným

na

třísovském

oppidu

byl

průzkum

prehistorického semináře tehdejší německé univerzity v Praze pod vedením archeoložky C. Streitové (Břeň 1966, 7), který proběhl v letech 1935 – 38 (Břeň 1966, 18) a byl soustředěn do prostoru bezprostředního okolí západní brány (Břeň 1956,10). Z tohoto výzkumu se však kromě práce L. Franze z roku 1942 (Eine keltische Niederlassung in Südböhmen) zachovala pouze předběžná zpráva (Břeň 1966, 7). Camilla Streitová na Třísově

provedla další výzkum v letech 1945 – 48, při

9 kterém provedla řez opevněním a sondu pod jižní částí akropole (Veselá 2002, 55). Podle výpovědí občanů Třísova byla C. Streitovou zkoumána jedna z teras na severozápadní či severní straně oppida (Břeň 1956, 10). Výzkum, který navázal na výše jmenované akce spíše menšího rozsahu, byl dlouhodobý vědecký záměr Národního muzea v Praze, který byl vyvolán potřebou vybudování nové expozice mimo jiné v muzeu v Českém Krumlově (Břeň 1966, 7). Výzkum byl zahájen v roce 1954, poslední sonda byla otevřena v roce 1982. Dlouhodobý vědecký záměr byl ukončen v roce 1983. Z výzkumů trvajících 28 let bylo vypublikováno, vzhledem k době trvání výzkumu, jen malé množství spíše předběžných (Břeň 1956; 1966) či konkrétnímu tématu se věnujících zpráv, které jsou zaměřeny na nálezy konkrétních artefaktů (Břeň 1964, 1975c), výrobě tuhové keramiky (Břeň 1987) nebo zvláštním typům sídlištních objektů (Břeň 1975b) a několik zápisů do BZO listů. Za souhrnnou práci by se dala považovat „Nálezová zpráva severní akropole“ (Břeň 349/94), která se zdá být spíše podkladem pro nálezovou zprávu, zhotovená za účelem lepší orientace v nálezové dokumentaci. Kompletní nálezová zpráva zpracována nebyla. Tomuto dlouhodobému vědeckému záměru se věnuji v následující kapitole své bakalářské práce. V roce 1958 proběhla vizuálně – geodetická prospekce opevnění Václavem Paterou, který zhotovil situační plán se zakresleným průběhem linií valů a umístěním bran (Patera 1958). Po ukončení dlouhodobého záměru se na třísovském oppidu prováděly archeologické akce spíše menších rozměrů (povrchové sběry), které jsou zapsané v BZO listech. První exkavací po ukončení výzkumu Národního muzea byl záchranný výzkum ve vnitřní ploše oppida v roce 2000, který byl vyvolán neohlášeným hloubením příkopu podél dnešní cesty, která vede prostorem oppida ke zřícenině hradu Dívčí Kámen. Výzkum byl proveden pracovníky Jihočeského muzea v Českých Budějovicích (Chvojka 2000, 95 - 108). V roce 2001 byl proveden vizuálně – geodetický průzkum pod

10 vedením R. Křivánka z ARÚ AV ČR z důvodu vytipování nejvhodnějších míst

k provedení

souvislost

s

geofyzikálního grantovým

měření

projektem

v archeologicky nezkoumaných částech

(Křivánek

2002),

„Geofyzikální

mající

průzkumy

českých oppid“, který byl

zahájen v roce 2003 (Křivánek 2007,440). Při rekognoskaci byly identifikovány relikty sond z výzkumů dr. Břeně a v rámci BZO listů na tuto situaci bylo upozorněno (Křivánek 2002). Geofyzikální průzkumy proběhly v letech 2003, 2004, 2006, 2007 (Křivánek 2007, 443). V roce 2007 byl pracovníky Jihočeského muzea – Ondřejem Chvojkou a Tomášem Kolegarem proveden preventivní detektorový průzkum, který byl vynucený pravidelným poškozováním lokality amatérskými hledači (Chvojka 2007). Detektorové průzkumy jsou prováděny pověřenými pracovníky průběžně. V dnešní době magistrem Jiřím Militkým a doktorem Janem Johnem z důvodu ochrany archeologického dědictví. K dnešnímu dni bylo nalezeno přes 110 keltských mincí (ústní sdělení Jana Johna ze dne 27.4.2011)

4 METODA SBĚRU DAT 4.1 Práce s písemnými prameny Písemných pramenů a prací, které vyšly v tisku a zabývají se oppidem Třísov, není málo, což vyplývá i z předchozí kapitoly, ve které samozřejmě není uveden úplný soupis pramenů, ale jen určitý vzorek. K zodpovězení otázek, které jsem si položil, byly však tyto prameny ne úplně dostačující, neboť v nich nebyly (až na výjimku – Břeň 1975b) obsaženy žádné plány, či kresebná dokumentace rozložení sond s jejich rozměry, a tudíž byly pro identifikaci jejich reliktů v terénu svým způsobem nepoužitelné. Ve článku o zvláštních typech sídlištních objektů od Dr. Jiřího Břeně z roku 1975 je sice vyobrazen schematický plánek sond na severní akropoli, avšak bez uvedených rozměrů sond, či měřítka, ve kterém byl plán kreslen (Břeň 1975b, 123). Velice dobrým zdrojem informací pro mě byl, alespoň v počátečních fázích budování

11 pramenné základny, DigiArchiv Archeologického ústavu AV ČR. Tam jsem nalezl některé informace (hlavně od koreferenty L. Jansové, např. Jansová, 1959, 1961, 1963) o rámcovém umístění sond a jejich vročení. Avšak bez jejich rozměrů a označení. V dokumentaci zpřístupněné na DigiArchivu jsem také nalezl dva plány oppida. První od J. Böhma se zakresleným

rozparcelováním

plochy

oppida,

včetně

původních

parcelních čísel, se kterými J. Břeň pracoval (Böhm 1957, 3), druhý zhotovený V. Paterou se zakresleným průběhem všech valových linií patrných v terénu (Patera 1958, 8). Nejhodnotnějších výsledků jsem však docílil až po rozhovorech ohledně problému získání plánových podkladů s dokumentátorkou ARÚ AV ČR Evou Čepelákovou (tímto bych jí chtěl vyslovit velký dík za pomoc), které proběhly počátkem března tohoto roku . Ta mě odkázala na RNDr. Romana Křivánka, který měl mít zapůjčenou dokumentaci k lokalitě Třísov z archivu Národního muzea v Terezíně. Po rozhovoru s R. Křivánkem byl domluven předběžný termín osobní návštěvy na ARÚ na počátek dubna a doporučení, abych mezi tím kontaktoval paní magistru

Alžbětu

Danielisovou,

Ph.D.,

která

měla

mít

scan

nepublikovaného celkového plánu rozmístění sond od J. Břeně (příloha č. 1), který mi velice ochotně poskytla (tímto jí velmi děkuji), plán je však bez roku zhotovení. Podle zakreslené sondy v terase východně od severní akropole, která byla zkoumána, jako poslední sonda výzkumu, v letech 1981 – 82 předpokládám vznik plánu po roce 1982, v pramenech uveden pod rokem 1982. Začátkem dubna jsem osobně navštívil pana Romana Křivánka, který mi též velice ochotně zpřístupnil veškerou dokumentaci z výzkumů z let 1954 – 82. Pomohl mi vyhledat plány z výzkumu na severní akropoli (jiné celkové plány ostatních ploch oppida jsem v dokumentaci nenalezl), umožnil zhotovení fotokopií a poskytl mi letecké snímky třísovského oppida z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce. Dále mi poskytl stručnou přehledku výzkumů, kterou zpracoval Miloš Hlava (neznámo kdy, proto v seznamu literatury uvedena pouze pod příjmením autora). Tuto

12 přehledku jsem doplnil a rozšíril o mnou získané údaje a přikládám jí do příloh (viz příloha 2). Dalším z pramenů získaných od R. Křivánka byl jeden list papíru z roku 1976, na kterém J. Břeň vlastnoručně zapsal průběh výzkumu toho roku v západní bráně. Panu doktoru přírodních věd Romanu Křivánkovi patří největší poděkování, neboť mi tím umožnil jednotlivé sondy patrné v terénu porovnat s dokumentací včetně rozměrů a na základě označení a popisu je přiřadit k jednotlivým rokům výzkumu. Plány, které mi poskytl R. Křivánek, byly sice zhotoveny precizně, avšak základním problémem bylo jejich měřítko. U prvního plánu z let 1965 – 66 (příloha č. 3) bylo uvedeno měřítko 1 : 10 (výkres byl narýsován na jednom papíru formátu A3), avšak díky kótovaným vzdálenostem jsem za použití stavařského poměrového měřítka zjistil, že je nakreslen v měřítku 1 : 200. Na plánu jsou vyobrazeny sondy odkryté ve výše zmíněných letech i s polohou odkrytých objektů. Druhý plán (příloha č. 4) zobrazuje situaci na severní akropoli z let 1965 – 72. Tedy od započetí výzkumu severní akropole po jeho ukončení. Zobrazeny jsou všechny sondy s jejich označením, které je použito i v nálezové zprávě (Břeň 349/94) a dokonce jedna sonda (E1) o které nálezová zpráva mlčí. Plán je také narýsován velice přesně, obsahuje kótování křížových sond, ale problém je opět v uvedeném měřítku. Výkres měl být zobrazen v měřítku 1 : 20, ale při kontrole vzdáleností za použití stavařského poměrového měřítka jsem zjistil, že plán je kreslený v měřítku 1 : 100. Žádný z plánů neměl své číslo jednací, či jednoznačnou dataci, proto

jsou

v použité

literatuře

citovány

pod

rokem

svého

pravděpodobného zhotovení, tudíž tím nejmladším možným. Nálezová zpráva k severní akropoli je v soupisu literatury uvedená pod číslem jednacím. Veškerou uvedenou, a dříve nepublikovanou literaturu mám citovanou jak v textu, tak i v seznamu použité literatury a pramenů.

13

4.2

Práce v terénu Třísovské oppidum je od mého bydliště vzdálené přibližně 10 km a

proto mnou bylo často navštěvované i v minulosti. Relikty sond jsem evidoval, ač mi v té době ještě nebylo zřejmé, o co se jedná. Při studiu archeologie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích jsme při studijní návštěvě oppida byli upozorněni Ondřejem Chvojkou na relikty sond po archeologickém výzkumu J. Břeně a od té doby jsem jim věnoval zvýšenou pozornost. Průzkum reliktů v terénu tedy z mé strany probíhá řekněme již několik let. Povrchový průzkum antropogenních tvarů reliéfu krajiny v sobě zahrnuje vyhledání, kategorizaci, zaměření a interpretaci pozůstatků po aktivitách člověka v terénu patrných (Kuna 2004, 237), avšak tato definice je spíše chápána v kontextu vyhledávání reliktů pravěkého či středověkého stáří. Já jsem se pokusil o aplikaci této metody na relikty stáří nedávného (28 let), které se nacházejí na lokalitě stáří pravěkého. Pokusil jsem se tedy o „archeologii archeologie“. Rekognoskace v souvislosti s bakalářskou prací probíhaly od dubna roku 2010 do dubna 2011, a to proto, aby bylo možné identifikovat co největší množství reliktů, které byly více či méně patrné vzhledem k vegetaci a ročnímu období. Průzkum byl prováděn analyticky (tedy bez plánu rozmístění sond z doby výzkumu) a předběžně abych si vytipoval místa, která měla být geodeticky zaměřena, či zdokumentována jiným způsobem. Jako nejvhodnější plocha ke geodetickému zaměření se jevila severní akropole, jelikož na její ploše jsou staré sondy nejlépe patrné. Dále byla vybrána dlouhá sonda umístěná na jižní straně západní linie opevnění, pod západním svahem jižní akropole. A to z důvodu jejích rozměrů, stupně zachování a také proto, že koruna valu byla na podzim roku 2010 zbavena náletových dřevin. Jako poslední plochu k zaměření jsem vybral dvě potenciální sondy na akropoli jižní.

14 První plán (Břeň 1982, příloha č. 1) s rozmístěním sond jsem získal 16.3.2011, tedy 3 měsíce po zaměření totální stanicí. Proto jsem provedl revizní průzkum, při kterém jsem zjistil, že se mi nepodařilo některé sondy identifikovat a proto zaměřit. Jednalo se o sondy ve vnější a vnitřní bráně západní linie opevnění. Revizní průzkum byl naneštěstí proveden bez měřičského vybavení, proto jsem přistoupil k dokumentaci reliktů tou nejjednodušší metodou a to krokováním. Vznikl jednoduchý terénní krokovaný situační náčrtek, kterým jsem nechtěl vyjádřit vztahy mezi jednotlivými relikty, jejich přesné umístění a rozměry, ale spíše zaznamenat jejich polohu a tvar pro případné další zaměření a jednodušší identifikaci v terénu. Na základě mapového plánu (Břeň 1982) se mi podařilo vyloučit jednu potenciální sondu ve vnitřním valu jižní akropole, která byla zaměřena totální stanicí (Viz. kapitola 4.2.1). Zmíněné narušení valového tělesa jsem interpretoval jako místo opakovaně používaného dětského bunkru.

4.2.1 Povrchový sběr Povrchový sběr proběhl 2.4.2011 a to na zorané části louky jižně pod severní akropolí, vymezené souřadnicemi JTSK (m) 1149573 : 587157; 1149532 : 587173; 1149533 : 587186; 1149574 : 587180 15 . Byl vyvolán faktem, že část louky již byla očividně zorána před delší dobou, na povrchu byly zřetelné vkopy nejspíše od detektorářů a na povrchu bylo

patrné

velké

množství

keramického

materiálu,

který

byl

rozpoznatelný i ze vzdálenosti několika kroků z důvodu opršení. Sběr proběhl v liniích (Kuna 2004, 327) ve směru V – Z a každý nález byl dokumentován zaměřením GPS stanicí (Viz. kapitola 4.2.2). Při povrchovém sběru byla prozkoumána celá plocha vymezeného polygonu. Bylo nalezeno 107 kusů keramiky převážně laténské tuhové, z větší části zlomky z těl nádob bez výzdoby, menší množství svisle hřebenovaných a

15

http://geoportal.gov.cz/web/guest/map?openNode=MapList , citováno 11.4.2011

15 okrajů z tuhového materiálu, dále zlomky středověké keramiky. V jednom případě se podařilo nalézt zlomek laténského skleněného náramku náležející k typu Haevernick 13 (příloha č. 5) (Venclová 1990, 331). Nálezy byly shromážděny na 72 místech vymezené plochy. V Regionálním muzeu v Českém Krumlově bude s pověřeným pracovníkem vyplněna zpráva o archeologické akci a veškeré nálezy budou výše zmíněnému muzeu odevzdány, včetně nálezových okolností a souřadnic jednotlivých nálezů.

4.2.2 Totální stanice Měření totální stanicí proběhlo ve dnech 27. a 28.11.2010 a bylo zaměřeno na zdokumentování reliktů sond na severní a jižní akropoli v terénu patrných po archeologickém výzkumu, který byl prováděn prehistorickým oddělením Národního muzea. Primárním výstupem z měření byl zvolen dvourozměrný polohopis. Vzhledem k absenci terénních plánů sond v době, kdy bylo měření prováděno, byl zvolen analytický postup zaměřování. To znamená, že analýza byla oddělena od dalších fází, které tvoří jádro archeologické metody, od syntézy a interpretace (Neustupný 2007, 96). Byly vybrány základní deskriptory pro výběr objektů, jednalo o zaměření veškerých konkávních reliktů, které na zmiňovaných plochách tvořily určité struktury a které byly ohraničeny znatelnými terénními hranami. Veškeré archeologické nemovité památky pravěkého, středověkého (a v mém případě) i recentního stáří je možné správně interpretovat jen za předpokladu, pokud jsou kvalitně zaměřeny (Majer v tisku, 1). Geodézie je značně sofistikovaný technický obor, ve kterém jako student archeologie nejsem vzdělaný v takovém měřítku, abych dokázal obsáhnout veškeré technické limity tohoto oboru. Měl jsem dvě možnosti, jak problematiku zaměřování vyřešit. Mohl jsem se buď pokusit zvládnout technickou

stránku

samostatně

nebo

zvolit

cestu

mezioborové

spolupráce. První možnost skýtala to úskalí, že bych se pravděpodobně

16 dostal do pozice spíše intuitivně konajícího amatéra (Majer v tisku 1 - 2; Neustupný 2007, 102). Osvojil jsem si však základní metodické principy výše zmíněného oboru, což je pro mezioborovou spolupráci, kterou jsem pro zodpovězení mnou položených otázek volil, zásadním kritériem, a to proto, abych byl schopný pokládat odborné otázky a dokázal příslušným odpovědím porozumět (Neustupný 2007, 103). Proto jsem oslovil kolegu Jana Čiberu, který je v geodézii vzdělaný a mimo jiné se zabývá geodézií v archeologii ve své bakalářské práci (Čibera 2011a, v tisku). Samotnému zaměřování v terénu předcházel výběr polygonových pořadů, které se používají k určení souřadnic bodů podrobného polohového bodového pole 16 . Výběr byl učiněn na základě databáze bodových

polí

Zeměměřičského

úřadu 17 .

Volba

nejvhodnějšího

polygonového pořadu byla učiněna až na lokalitě před vlastním zaměřováním podrobných bodů, kvůli viditelnosti na orientace bodů PBPP. Geodetické zaměření situací podrobných bodů na jižní akropoli vycházelo z vetknutého, jednostranně orientovaného polygonového pořadu. Souřadnice počátečního bodu polygonu byly kolegou Janem Čiberou vypočteny jako volné stanovisko s orientacemi na podrobné body polohového pole (PBPP) 550 a 585. Polygonovým pořadem byl určen bod 402. Pořad byl zakončen na trigonometrickém bodě č. 15. Měření na severní akropoli vycházelo z volného polygonového pořadu o dvou stanoviscích a soustavy rajónů s orientacemi na podrobné bodové polohové pole (PBPP) s čísly 550 a 558 (Čibera 2011b, 1; viz příloha č. 7). Mezioborová

spolupráce

probíhala

na

základě

modelu

publikovaného panem prof. E. Neustupným v knize Metoda archeologie

16

http://gis.zcu.cz/studium/gen1/html/ch07s04.html , citováno 26.4.2011

17

http://nivelace.cuzk.cz/ , citováno 26.4.2011

17 (2007, 103). Vedoucím činitelem, který plánoval postup prací, v terénu analyzoval a zaznamenával polohu reliktů, byl autor práce. S druhým hranolem, kterým vytyčovala mnou vybrané průběhy a polohy reliktů v terénu pracovala kolegyně Mária Kal’naninová. Totální stanici Leica 307 obsluhoval Jan Čibera. Zaměřené body a terénní situace byly zakresleny do terénního náčrtu průběhu měření pro snazší orientaci v naměřených bodech během digitalizace prostorových dat. Měření 27.11.2010 probíhalo za slunečného počasí, v bezvětří a při teplotě cca 15°C, 28.11.2010 bylo spíše oblačno s přeháňkami, větrno s mlhou a teplota se pohybovala okolo 7°C. Zpracování dat z měření popsáno v kapitole 4.4.

4.2.3 GPS Stanice GPS, měřící rovnou v zeměpisných jednotkách v sobě spojuje značné výhody (Kuna 2004, 394). Jako je rychlost měření a možnost obsluhy stroje jedním člověkem. Její nevýhodou však je přesnost měření, která je limitující faktorem při vytváření detailních plánů v terénu (srov. Přibyl 2006, 34). Tuto nevýhodu je možné eliminovat v případě měření GPS stanicí, které je doplněno přesným polohovým zaměřením archeologických situací geodetickými metodami (Kuna 2004, 395). Podobnou strategii jsem volil i při zaměřování na oppidu Třísov. Měření bylo provedeno 25. a 26.12.2010 GPS stanicí Trimble Pathfinder Pro XT. Z možností sběru dat, které GPS stanice nabízí, byla zvolena funkce měření linií. Byl zvolen postup zaměření zahrnujícího polygonu (Neustupný 1996) 18 , který byl vymezen liniemi valů (vnitřního a vnějšího), se zaměřenými pozicemi bran. Tento hlavní polygon byl dále doplněn o průběhy linií teras, které oddělují severní akropoli od vnitřní

18

http://kar.zcu.cz/texty/polygony/text.htm , citováno 26.4.2011

18 plochy oppida a okrajů lesního porostu obou akropolí. Tyto linie by se daly chápat jako dílčí zahrnující polygony akropolí. Dále byly do plánu zaneseny linie teras, které ve směru severojižním dělí vnitřní plochu oppida na menší segmenty (v dnešní době patrné jen na severní straně vnitřní plochy oppida). Do této soustavy polygonů byly zanášeny data z měření totální stanicí, aby bylo možné zpracovávat je v kontextech celého oppida. Poloha nálezů z povrchových sběrů (viz kapitola 4.2.1) byla zaměřena

GPS

stanicí

Trimble

Geo

XM.

Technické

problémy

(nezaviněné mou osobou) s propojením GPS stanice se stolním počítačem neumožnily export naměřených souřadnic a jejich následné zpracování před dokončením práce. Souřadnice nálezů proto budou uvedeny ve zprávě o archeologické akci (viz kapitola 4.2.1).

4.3 Databáze Databáze byla tvořena v programu Microsoft Access 2003. Do hlavní databázové tabulky, nazvané „Databáze lokalit“ byly zapisovány hlavní údaje o laténských lokalitách. Deskriptory byly volené tak, aby co nejlépe stručně charakterizovaly tu kterou lokalitu (katastr, okres, listoklad ZM10, lokalizace X/Y JTSK, nadmořská výška, přímá vzdálenost od Třísova, dostupnost od oppida a vazba na hypotetická ložiska grafitu). Jako primární klíč bylo zvoleno ID číslo, pomocí kterého byly dělány relace s další, sekundární a terciární tabulkou. V sekundární tabulce pojmenované „Doplňující informace“ jsem je snažil blíže charakterizovat lokalitu, a proto jsem za deskriptory spíše popisné (bližší lokalizace, akce a její okolnosti, datace, aktivita, uložení nálezu a inventární číslo, poznámka). Primární a sekundární tabulka byla propojena relací 1:1. Terciární tabulka („Literatura“) obsahuje literaturu, která se té které lokality týká. Je propojena se sekundární tabulkou relací 1:N. Data použitá v databázi byla získána ze Státního archeologického seznamu

Národního

památkového

ústavu

(SAS),

Archeologické

19 databáze Čech Archeologického ústavu akademie věd České republiky (ADČ) a ze článku Současný stav poznaní sídlištního zázemí oppida Třísov od Petra Zavřela (Zavřel 1996). Zjištěné duplicitní údaje byly z databáze odstraněny a nepřesné údaje byly verifikovány.

4.4 Zpracování dat Zpracování surových dat z měření totální stanicí, tedy výpočet měřítkového koeficientu pro opravu z kartografického zkreslení a oprava z nadmořské výšky byl z výše uvedených důvodů (viz. kapitola 4.2.2) přenechán kolegovi Janu Čiberovi (Čibera 2011, 1). Výpočty byly provedeny v prostředí programu Groma 8. Přepočtené souřadnice jsem skrze program Groma 8 (který podporuje vzájemné propojení) exportoval do

programu

MicroStation

V8,

ve

kterém probíhalo zpracování

naměřených dat. Ručně kreslený terénní plán průběhu měření mi usnadnil interpretaci dat naměřených v terénu. V programu Microstation V8 byly propojeny linií body, které mezi sebou zahrnovaly tu kterou sondu identifikovanou v terénu. Následně byl každé sondě přiděleno kódové označení, které bylo totožné s označením původním, zjištěným z následně získaných plánů výzkumných sezón (viz. kapitola 4.1). Body propojené liniemi – zaměřené relikty sond byly v prostředí výše zmíněného programu opatřeny kótami, které ilustrovaly stávající stav zkoumaných ploch (příloha 6). V témže programu byl netransformován letecký snímek z roku 1983 (snímek 12049/83, VGHMÚř Dobruška), který ilustruje plochu výzkumu (odlesněnou mezi lety 1965 – 73) s vyobrazením stávajícího stavu průběhu sond. Datové výstupy ve formátu shapefile (*.shp), v nichž jsou uložené souřadnice naměřené GPS stanicí, jsem přetransformoval pomocí programu Arcv2CAD5 do souborového formátu *.dwg (primárně určený pro program AutoCAD), který je s programem Microstation kompatibilní to umožnilo zpracování GPS měření a propojení obou typů měření a to jak

20 přesného geodetického zaměření s rámcovým vymezením pomocí GPS (srov. Kuna 2004, 395). Databázové

výstupy

–

koordináty

(z

větší

části

sběry

identifikovaných) laténských lokalit, které byly získány v milimetrových vzdálenostech od sekčních čar mapových kladů ZM10, byly převedeny do souřadnicového systému JTSK pomocí programu CoordTrans. Souřadnice

v souřadnicovém

systému JTSK

byly

importovány

do

programu ArcMap, v němž proběhlo změření přímých vzdáleností od oppida Třísov, kvůli zjištění možných souvislostí mezi oppidem a sídlišti v jeho okolí. K prohlížení zpráv ve formátu MultiTIFF, které jsem získal z DigiArchivu ARÚ AV ČR jsem používal program IrfanView. Z dalších mnou používaných počítačových programů je nutné uvést softwarový balíček Microsoft Office 2003, bez něhož by nemohla vzniknout tato práce, databáze a tabulka s přehledem lokalit umístěná v přílohách (viz. kapitola 4.1). Nemohu nezmínit i dva programy, které jsou součástí prostředí WindowsXP, ale i přes to mi usnadnily práci, jde o programy malování a kalkulačka.

5 TERÉNNÍ ČÁST VÝZKUMU DR. JIŘÍHO BŘENĚ 5.1 Přehled výzkumů na severní akropoli 1965 - křížová sonda

A (S- J)

+ západní rozšíření J ramene (sonda A) - křížová sonda

B (Z- V)

+ jižní rozšíření Z ramene (sonda B) 1966 - křížová sonda

+ západní rozšíření S ramene i (sonda A)

21 + severní rozšíření Z ramene (sonda B) - sonda C - sonda D - sonda E 1967 - sonda F 1968 - sonda G - sonda H 1969 - sonda I - sonda J - sonda K ( v originálu L) - sonda L 1970 - sonda M 1971 - sonda O - sonda P - sonda L1 1972 - sonda R - sonda S - sonda E1 – bez vročení a popisu

5.2 Výzkum severní akropole Výzkum na severní akropoli byl zahájen v roce 1965 a ukončen 1972. Za sedm let výzkumu bylo prozkoumáno 18 sond, z nichž je

22 většina patrná v terénu ještě v dnešní době. Proto jsem se rozhodl srovnat dokumentaci a stávající stav, který byl identifikován díky antropogenním reliktům a zaměřen totální stanicí ve dnech 27. – 28. 11. 2010. Ve dnech 2. a 3. 4. 2011 byla provedena druhá prospekce, naneštěstí bez měřící techniky, ale byly dohledány sondy, které se při prvním průzkumu nepodařilo lokalizovat. 1965 - 1966 Křížová sonda položena v roce 1965 tak, aby středový kříž o velikosti 2*2 m – průsečík sondy A (S-J) a sondy B (V-Z) byl položen v nejvyšším bodě severní akropole, v nadmořské výšce 526 metrů nad mořem (Břeň 349/94, 7). Délky sond a vzdálenosti mezi nimi jsou měřené od středu centrálního křížení. Sonda A (S-J) severní část Délka sondy činila 29 m (S), šířka 2 m (V), výškový rozdíl mezi podložím v jižní a severní části sondy byl 294 cm, sonda se svažovala od vrcholku akropole k severu. V roce 1966 byla rozšířena k západu, rozšíření začínalo 4 m severně od středového kříže, a mělo rozměry 4 m severně a 3 m západně (Břeň 349/94, 9). Nálezům z této sondy byla přidělena tato přírůstková a/nebo inventární čísla: rok 1965: 141756 – 141760; 23/65; rok 1966: 28/66 = 374477 – 374502; 39/66 = 374667 – 374685 (Břeň 349/94, 10). Při mé rekognoskaci jsem evidoval relikt severní části sondy A o nestejné šířce, která v některých místech, hlavně blíže centrálnímu čtverci křížení dosahovala 1,8 m, dále od něj, směrem k rozšíření z roku 1966 a u sondy P se zužovala na 1 m. Délka sondy identifikovatelná v terénu dosahovala 16,5 m, končila souběžně se severní hranou sondy P, dále již nebyla v terénu zřetelná. Rozšíření začínalo 3 m od jižního rohu severní části sondy A. Rozšíření se v terénu jevilo jako recentní zásah, který neměl pravidelné hrany a nebylo v něm rozpoznáno rozšíření sondy.

23 Sonda A (S-J) jižní část Sonda byla otevřena v roce 1965, její délka byla 24 m (J), šířka činila 2 m (V) Výškový rozdíl mezi podložím jižního a severního profilu byl 2,1 m, sonda se svažovala k jihu od nejvyššího bodu akropole. Rozšíření sondy k západu proběhlo v témže roce a začínalo 18 m od křížení sond (A, B), šířka rozšiřovací sondy činila 2 m, délka byla podle nálezové zprávy 7 m (Z) (Břeň 349/94, 12). V plánu je rozšíření vyobrazeno v délce 6,5 m (Břeň 1972). Na povrchu sondy (ne na podloží) západního rozšíření byl patrný slabý zlom (teráska). Nálezy evidované z těchto sond mají přírůstková a inventární čísla 41/66 = 374686 – 374699 a 40/66 = 374681 – 374 685 (Břeň 349/94, 13). Při zaměřování situace totální stanicí ve dnech 27. – 28. 11. 2010 se mi sondu ani její západní rozšíření nepodařilo vzhledem k množství spadaného listí, sněhové pokrývce a mělkému profilu sondy identifikovat, tudíž ani zaměřit. Při další návštěvě 2. a 3. 4. 2011 byly podmínky k rekognoskaci o mnoho lepší. Sondu se mi podařilo nalézt, ale průzkum lokality proběhl bez totální stanice a pásma, proto jsem přistoupil alespoň ke zjištění průběhu sondy krokováním. Její přibližné rozměry jsem zanesl do plánu pořízeného při geodetickém zaměření. Průběh sondy bylo možné identifikovat v celém jejím průběhu, rozměry však nebylo možno změřit, šířka byla asi 1,5 m. Rozšíření k západu bylo při druhé prospekci také rozpoznáno a zakresleno do plánu v idealizované podobě. Sonda B (Z-V) – východní část Délka sondy činila 36 m (V) šířka 2 m (S), sonda nebyla rozšiřována. Sonda se mírně svažuje směrem k východu od vrcholku akropole. Výškový rozdíl podloží mezi SZ a JV rohem sondy byl 2,8 m. V této sondě nebyl nalezen žádný materiál (Břeň 349/94, 15). Při průzkumu antropogenních reliktů v terénu se sonda jevila jako průměrně 1,7 m široká a její ukončení nebylo v terénu patrné. Hrany vymezující východní část sondy B byly zřetelné 25 m, dále byl její průběh

24 v terénu neidentifikovatelný. Při měření totální stanicí se nepodařil zaměřit průběh hrany nad sondou D, při dalším průzkumu v dubnu 2011 byl průběh zmíněné hrany dohledán.

Sonda B (Z-V) západní část Sonda měla délku 26 m (Z) a šířku 2 m (S), konec sondy byl ukončen hranou nejspíše recentního lomu. Výškové rozdíly skalnatého podloží této sondy činil na 26 m délky 5,14 m (Břeň 349/94, 17). Sondu se podařilo v terénu identifikovat v délce 14,5 m, šířka u centrálního křížení byla téměř 2 m, postupně se šířka zmenšovala, u konce patrného průběhu sondy činila necelý jeden metr. Sonda B byla rozšířena v roce 1965. Rozšíření začínalo 6,5 m od středu centrálního čtverce, rozměry rozšíření byly 2,5 m (Z) * 1,5 m (J). (Břeň 349/94, 17). Toto rozšíření bylo v terénu rozpoznáno, začínalo 5,5 m od západní hrany centrálního křížení. Naměřené rozměry byly 2 m (Z) * 1,5 m (J). Další rozšíření, opět jižním směrem začínalo podle nálezové zprávy na konci sondy ( ve 21 m až 26 m délky) od západní hrany křížení, sonda měla rozměry 3 m (J) * 5 m (Z) (Břeň 349/94, 17). V nepublikovaném plánu severní akropole z let 1965 – 66 je toto rozšíření vyobrazeno s šířkou 2,4 m (J), délkový rozměr se nedá s jistotou určit, neboť sonda není ve výkrese na západní straně ukončená (západní hrana není vyobrazená), zdá se však, že délka je 5 m (Břeň 1966b). Vzhledem k tomu, že průběh sondy B se podařilo zaměřit v délce pouhých 14,5 m z celkových 26 m , jevilo se toto rozšíření spíše jako samostatná sonda o naměřených rozměrech 2,3 m (J) * 5,9 m (Z).

25 Vzdálenost východní hrany rozšíření od západní hrany centrálního křížení je 19,3 m. Třetí rozšíření, provedené v roce 1966 (podle nálezové zprávy na konci sondy) severním směrem bylo vzdálené 20 m od západní hrany křížení. Mělo rozměry 4 m (S) * 2 m (V) (Břeň 349/94, 17). V nepublikovaném plánu z let 1965 – 72 má sonda stejné rozměry, jaké byly uvedené v NZ, v nepublikovaném plánu z let 1965 – 66 je vyobrazena s šířkou 4 m (S) a délkou asi 6 m (západní hrana není vyobrazená (Břeň 1966b). Ze stejných důvodů, jako u rozšíření jižního se zdálo, že se jedná o samostatnou sondu s rozměry 5,1 m (Z) * 3,8 m (S). Východní hrana severního rozšíření je vzdálená od západní hrany centrálního čtverce 18,5 m. Mezi oběma rozšířeními na konci sondy a západním ramenem sondy B měly být ponechány kontrolní bloky v šíři 0,5 m (Břeň 349/94, 17). Nálezy z roku 1965 evidovány pod nálezovými čísly 141761 – 141765 a 141767 – 141777. Nálezy z roku 1966 evidovány pod čísly 374503 – 374550 a 374551 – 374584 Břeň 349/94, 18). 1966 Sonda C Sonda měla délku 24 m (J), šířku 2 m (V), byla souběžná s jižním průběhem sondy A, západní hrana sondy C byla vzdálená 5 m od středu centrálního křížení. Sonda C rozšířena nebyla. Skalnaté podloží klesalo od severu k jihu, výškový rozdíl byl 96 cm (Břeň 349/94, 19). Nálezy evidovány pod inventárními čísly 374585 374595; přírůstkové číslo 31 – 32/66 (Břeň 349/94, 20).

26 Tato sonda je v terénu z větší části patrná, zachovaná v 15,5 m (J) délky, jižní hrana ukončující sondu nebyla rozpoznatelná. Na severní straně je široká 1,2 m, na jižní straně je široká 2 m. Západní hrana sondy C byla vzdálena asi 4 m od východní hrany křížení. Sonda D Sonda byla umístěna mezi sondou C a jižním ramenem sondy A, byla od nich oddělena kontrolním blokem zeminy 0,5 m širokým, od jižní hrany sondy B jí také dělit kontrolní blok o síle 0,5 m. Délka sondy D činila 10 m (J) x 3 m (V). Skalní podloží sondy mělo sklon k jihu s výškovým rozdílem mezi SZ a JZ rohem činil 30 cm. Nálezy inventarizovány pod čísly 374596 - 374606 (Břeň 349/94, 22). V terénu byla sonda patrná spíše nevýrazně, s délkou 8,9 m (J) a šířkou 2,4 m (V), kontrolní bloky přiléhající k sondám A (jižní rameno) a B (východní rameno) nebyly zdokumentovány, vzhledem k tomu že byly identifikovány až při druhé prospekci. Kontrolní blok přiléhající k sondě C byl na severu 0,5 m široký, na jihu 0,3 m. Sonda E Čtvercová sonda o rozměrech 10 x 10 m, která byla umístěna tak, aby z větší části pokryla nejvyšší místo severní akropole. Byla rozdělena na 4 sektory o rozměrech 5 x 5 m. Od východní hrany severního ramene sondy A i severní hrany východního ramene sondy B ji odděloval kontrolní

blok

o

mocnosti

0,5

m.

Sonda

měla

mírný

sklon

k severovýchodu, výškový rozdíl skalnatého podloží mezi SV a JZ rohem činil 54 cm. Nálezy vedeny pod inventárními čísly 374608 - 374666 (Břeň 349/94, 24). V současné době je v terénu viditelná jen jihozápadní část této sondy, v plánu z roku 1966 označená jako sektor E3. Západní hrana sondy je patrná v délce 5,2 m (S), k ní přiléhající kontrolní blok sousedící se severním ramenem sondy A je také viditelný, v severozápadním rohu má šířku 0,3 m, v jihozápadním 0,8 m. Severní hrana reliktu sondy E3 má

27 délku 7,3 m (V), jižní hrana má délku 3,9 m a od severní hrany východního ramene sondy B je oddělena kontrolním blokem na západní straně 0,6 m širokým, na východní straně 0,9 m širokým. Průběh sondy na sever a severozápad (sektor E1 a E2) viditelný není, terén je zarostlý trnkovým křovím které situace překrývá. Terén v nejvyšším místě severní akropole je recentně upraven (navýšen oproti terénu okolních sond) do podoby nepravidelného kruhu o největším průměru 8,7 m. Může se jednat o dílo moderních vyznavačů „keltské“ kultury, kteří si v místě sondy E vybudovali myšlený půdorys tzv. „oktogonální svatyně“. 1967 Sonda F Sonda měla délku 9 m (J) a šířku 5 m (V). Její vzdálenost od východní hrany sondy C činila 3,5 m, od jižního profilu východního ramene sondy B ji dělil kontrolní blok o síle 0,5 m. Sonda se mírně svažovala k jihu, výškové rozdíly skalního podloží mezi SZ a JZ rohem byl 36 cm. Nálezy evidovány pod inventárními čísly 376919 - 376932 (Břeň 349/94, 25). V terénu byla situace narušena haldou zeminy překrývající proluku mezi sondou C a F. Proluka měla šířku 4,5 m. Sonda měla rozměry 8,2 m (J) x 4,5 m (V) s 1 m širokým reliktem kontrolního bloku k jižní hraně východního ramene sondy B. Mezi sondou F a sondou G byl kontrolní blok zachován v šířce 0,6 m, mezi sondou F a J byl kontrolní blok směrem k jihozápadnímu rohu sondy J 0,8 m, šířka se směrem k severu zmenšovala tak, že se situace jevila tak, že severovýchodní roh sondy F je totožný se severozápadním rohem sondy J. 1968 Sonda G Sonda měla rozměry 8 m ve směru S – J a 5 m ve směru V – Z. Od jižního profilu východního ramene sondy B byla vzdálená 4,5 m. Mezi

28 sondou F a G byl ponechán 0,5 m široký kontrolní blok zeminy. Výškové rozdíly podloží mezi SZ a JZ rohem sondy byly cca 60 cm, sonda se mírně svažovala k jihu. Nálezy jsou evidovány pod inventárními čísly 430035 - 430073 (Břeň 349/94, 26). Sonda je v terénu patrná ze všech identifikovaných sond asi nejlépe. Délka sondy měřená u západní hrany je 7,4 m, u východní hrany dosahuje délky 8 m (J). Šířka sondy je 5 m (V). V prostoru sondy, u její severní hrany je vkop o maximálním průměru 1,1 m. Nejspíše jde o relikt nejzápadnější kůlové jámy tzv. „ortogonální svatyně“. Sondu G odděloval od sondy J kontrolní blok, který byl zaměřen o síle průměrně 0,3 m. Mezi sondou G a H byl kontrolní blok o šířce 0,5 m. Vzdálenost od východního křídla sondy B je průměrně 4,4 m. Sonda H Tato sonda měla délku 7 m (J) a šířku 2,5 m (V). Od východního ramene sondy B, jeho jižní hrany byla vzdálena 4,5 m, stejně jako sonda G. Mezi sondami G – H a H - I byl ponechán kontrolní blok o mocnosti 0,5 m. Sonda byla rozšířena ve své jižní části o 2 m směrem k jihu (změna rozměru na 9 x 2,5 m). Výškový rozdíl skalnatého podloží mezi SZ a JZ rohem sondy byl 53 cm, sonda se mírně svažovala k jihu. Nálezy vedeny pod inventárními čísly 430074 - 430123 (Břeň 349/94, 27). V terénu zaměřena v délce 7,7 m (měřeno na západní hraně) a šířce 2,3 m (měřeno na jižní hraně). Severozápadní roh narušen recentním zásahem, který zmíněný roh, a průběh sondy I a J narušil. Jde o kamenný věnec kruhového tvaru, uprostřed něj leží ohniště. Plocha uvnitř byla zarovnána. Průměr kruhu v nejširším místě je (S – J) 5,4 m. Kontrolní blok mezi sondou H a I je v jižní části 0,7 m, na severní straně nebylo vzhledem k narušení možné změřit. 1969 Sonda I

29 Měla na délku 9 m (J) (v terénním plánu je vyobrazena se stejným délkovým rozměrem jako sonda H, která má podle NZ délku 7 m), šířka byla 5 m (V). Od jižní hrany východního ramene sondy B byla sonda I vzdálena 4,5 m. Mezi východní hranou sondy H a sondou I byl ponechán kontrolní blok o síle 0,5 m. Výškový rozdíl skalnatého podloží mezi SZ a JV rohem byl 88 cm, sonda se mírně svažovala k jihozápadu. Nálezy evidovány pod inventárními čísly 430124 - 430232 (Břeň 349/94, 31). V terénu je patrná, na severu narušená výše popsaným zásahem, délka proto byla stanovena jen ke kamennému věnci, byla měřena středem sondy a činí 6,5 m, šířka je 4,7 m. Kontrolní blok mezi sondou I a K je v jižní části 0,15 m široký, v severní 0,5 m.. Sonda J Sonda byla široká 3,5 m (J) a dlouhá 13,5 m (V). Umístěná byla v proluce, která vznikla mezi západním ramenem sondy B a sondami F, G, H, I. Mezi severními hranami sond G, H, I a sondou J byl ponechán kontrolní blok o tloušťce 0,5 m. Od západní hrany sondy F ji dělil také 0,5 m mocný kontrolní blok, který ji vymezoval ve stejné mocnosti i od jižní hrany západního ramene sondy B. Výškový rozdíl podloží mezi SZ a JV rohem byl 41 cm, sonda se mírně svažovala východním směrem (Břeň 349/94, 35). Nálezy evidovány pod inventárními čísly 430223 – 430330 (Břeň 349/94, 36). Sonda je v terénu rozpoznatelná, ač je narušená výše popsaným zásahem do terénu. Délka k narušení je v nejdelším místě při severní hraně 11,5 m, šířka v západní části 2,9 m, ve východní části 3,4 m. Kontrolní bloky mezi sondou J a sondami F, G, H byly popsány v oddílech věnovaných zmíněným sondám. Kontrolní blok mezi sondou J a východním křídle sondy B byl zaměřen o šířce 1,2 – 1,5 m. Sonda K Sonda měla rozměry 9 m (J) na délku a 5 m (V) na šířku, její západní profil byl oddělen od sondy I kontrolním blokem o šířce 0,5 m.

30 Výškový rozdíl podloží mezi SZ a JV rohem byl cca 1,1 m. Nálezy evidovány pod inventárními čísly 430511 - 430688 (Břeň 349/94, 40). Vzdálenost od jižní hrany západního ramene sondy B není uvedena. V terénu se sondu podařilo identifikovat a zaměřit, délka byla 8,1 m, šířka 4,9 m. Kontrolní blok přiléhající k sondě I byl popsán u jmenované sondy. Kontrolní blok mezi sondou K a L byl 0,45 m. Vzdálenost k východnímu rameni sondy B nemohla být určena, neboť se nepodařilo identifikovat průběh tohoto ramene až nad sondu K. Sonda L Sonda byla 7 m (J) dlouhá a 4 m (V) široká, od východního profilu sondy K byla oddělena 0,5 m širokým kontrolním blokem. Sonda byla zkoumána ve dvou letech, v roce 1969 byla vybrána její západní polovina o rozměrech 7 x 2 m. V roce 1971 pokračovala exkavace této sondy (Břeň 349/94, 41), v textu je označovaná jako sonda L1. Vzdálenost od jižní hrany západního ramene sondy B není uvedena. Výškový rozdíl skalnatého podloží mezi SZ a JV rohem sondy byl cca 12 cm se sklonem k JV. Hloubka byla cca 80 cm. Nálezy z obou etap evidovány pod inventárními čísly 431462 – 431572 a 430331 – 430510 (Břeň 349/94, 41). Sondu se podařilo identifikovat a zaměřit. Délka západní hrany je 6,9 m, východní hrany 6,4 m. Šířka jižní hrany je 3,4 m, severní je 4 m široká. Kontrolní blok popsán u sondy K. Délka k východnímu rameni sondy B se nedala určit ze stejných důvodů jako je popsáno u sondy K.

1970 Sonda M Sonda měla atypický tvar pravoúhlého trojúhelníku s jižní odvěsnou 16 m dlouhou. Od severní hrany západního ramene sondy B byla

31 oddělena kontrolním blokem zeminy 0,5 m širokým. Mezi sondou E a M byl ponechán také 0,5 m široký kontrolní blok. Přepona sondy vymezená SZ a JV rohem byla zároveň hranicí vzrostlého lesa (Břeň 349/94, 42). V plánu J. Břeňe z let 1965 – 72 byla sonda vyobrazena s délkou odvěsny mezi rohy JZ – SZ 14,5 m, délka přepony mezi SZ a JV rohem byla naměřena vzdálenost 21,5 m (Břeň 1972). Sklon sondy směrem k východu byl cca 1,25 m. Nálezy evidované pod inventárními čísly 430775 - 431183 (Břeň 349/94, 42). Při vlastní prospekci v terénu byla sonda identifikována, její jihozápadní část byla narušena recentním zásahem, který je popsán v rámci sondy E. Délka odvěsny mezi SZ a JZ rohem se nedala vzhledem k narušení situace přesně určit, jelikož nebyl patrný JZ roh, při měření ze známého bodu nejblíže k JZ rohu, na jižní hraně byla naměřena vzdálenost 14,1 m. Z toho samého bodu byla odměřována vzdálenost odvěsny mezi JZ a JV rohem, která činila 13,5 m. Naměřená délka přepony byla 18,3 m.

1971 Sonda L (L1) V roce 1971 byla vybrána východní polovina sondy L (označovaná jako L1) o rozměrech 7 (J) x 2 (V) m (Břeň 349/94, 41). Terénní situace popsána v rámci sondy L. Sonda O Sonda byl 13,5 m (J) dlouhá a 5 m (V) široká. Od jižního profilu sondy K ji dělil 0,5 m široký kontrolní blok. Na západní a částečně i východní straně sondy O byl vzrostlý les, který ve jmenovaných partiích znemožnil výzkum. Výškový rozdíl na podloží mezi SZ

a JV rohem

sondy činil 1,5 m. Nálezy z této sondy by měly být uloženy pod

32 inventárními čísly 431561 - 431784 (Břeň 349/94, 46). Tuto sondu se mi nepodařilo v terénu identifikovat. Sonda P Sonda měla délku 10 m (J) a šířku 3 m (V), její otevření vyvolala potřeba zjištění dalšího osídlení v severozápadní části akropole. Sonda přiléhala bez kontrolních bloků k západní hraně severního ramene sondy A i k jejímu západnímu rozšíření z roku 1966. V sondě se nepodařilo nalézt žádný archeologický materiál ani objekty (Břeň 349/94, 48). Tato sonda byla v terénu patrná, a díky své menší hloubce oproti okolním sondám, na které bez kontrolních čtverců navazovala, se dala určit jako samostatná sonda. Zaměřená délka byla 9,2 m, šířka měřená u jižní hrany 3,5 m, u severní 2,5 m. 1972 Sonda R Vzhledem k okraji vzrostlého lesa v místě zamýšlené sondy R byl zvolen značně nepravidelný tvar sondy. Sonda R je svou 7 m dlouhou západní hranou totožný s východní hranou sondy O – navazuje na ní bez kontrolního bloku. Mezi jižní hranou sondy L a sondou R byl kontrolní blok 0,5 m ponechán, a délka severní strany sondy R činila 6 m. Jihovýchodní strana sondy měla nepravidelný průběh způsobený vzrostlým lesním porostem. Sonda byla ve své severní části prodloužena o 2,20 m směrem na východ, a v tomto prodloužení ještě 4 m na sever (Břeň 349/94, 49). Tuto sondu se v terénu nepodařilo identifikovat. Sonda S Měla tvar přizpůsoben lesnímu terénu, proto byla podobně jako sonda R značně nepravidelná. Svou západní hranu měla totožnou, bez kontrolního bloku, s východní hranou severního prodloužení sondy R.

33 Největší délka (ve směru V – Z) byla 7,5 m největší šířka (S – J) byla 4,2 m (Břeň 349/94, 51). Tato sonda nebyla v terénu rozpoznatelná. Bez vročení Sonda E1 Pro zjednodušení ji v textu označím jako sondu E1.2. Sonda nacházející se podle plánu z let 1965 – 72 východně od severního ramene sondy A, severně od sondy E a západně od sondy M (Břeň 1972), je pro mne trochu záhadou. V dokumentaci k severní akropoli (Břeň 349/94) jsem o této sondě nenalezl žádnou zmínku, vyjma severozápadního sektoru sondy E, který je označen také jako sonda E1 (Břeň 1966b). Tato sonda měla tvar lichoběžníku se šířkou 3 m (V), a délku stran k severu různou, její severní hrana sledovala nejspíše hranici vzrostlého lesa, podobně jako u sondy M, delší hrana, západní měla délku 6,2 m, kratší, východní měla délku 4,8 m. Sonda E1.2 navazovala bez kontrolního bloku k severovýchodní hraně sondy E, s východní hranou lícovala. Mezi sondou E1.2 a sondou M byl ponechán kontrolní blok o šířce 0,5 m. Mezi sondou E1.2 a severním ramenem sondy A, její východní částí byl prostor o šířce 7,5 m (Břeň 1972). Tuto sondu se mi v terénu identifikovat nepodařilo. Výzkum severní akropole měl být dokončen až v roce 1973 (Hlava, 2; totéž Břeň 1973, 169).

5.3 Přehled výzkumů ve zbývající ploše oppida 1954 - 55 Archeologický výzkum Třísovského oppida byl vyvolaný potřebou vybudování nové expozice v muzeu v Českém Krumlově, kde chyběl „vědecky hodnotný“ materiál, který by ilustroval pravěký vývoj oblasti

34 (Břeň 1956, 8).

Jiří Břeň i Jaroslav Böhm se shodují, že jde o

nejdůležitější a jediný druh takovéto pravěké lokality v okrese (Břeň 1956, 8; Böhm 1957, 1). Výzkum byl zahájen v roce 1954 (Břeň 1956, 8). V letech 1954 - 55 proběhly povrchové sběry a rekognoskace antropogenních reliéfních tvarů na celé ploše oppida. Byla zjištěna místa s větší koncentrací nálezů na polích s katastrálními čísly 741, 737, 734, 733, 730, které byly umístěny severně od cesty přibližně uprostřed plochy oppida. Plán oppida s polohou a katastrálními čísly pozemků byl zhotoven J. Böhmem (Böhm 1957, 3). Další místo se zvýšeným počtem nálezů bylo na poli s katastrálním číslem 745, na svahu lánu směrem k jihu (k valu). Sběr na severní akropoli (kat. č. 703) nepřinesl téměř žádné výsledky. Na jižní akropoli (kat. č. 830/3p) byly nalezeny skupiny pahorků kruhového průřezu o průměru asi 120 cm (Břeň 1956, 8). Které byly interpretovány jako možné relikty žárových hrobů, proto byla na pozemku položena menší sonda nepravidelného tvaru o délce 2,75 m a šířce přibližně 1 – 1,2 m, označená jako sonda D (Břeň 1956, 9).

Další

zjišťovací sondou byla prozkoumána část první „vlny“ (příčného valu) i se žlábkem jižně od cesty, na pozemku s katastrálním číslem 626. Položená sonda byla dlouhá 5m a široká 2 m, dostala označení E (Břeň 1956, 9). Další sonda byla umístěna na katastrálním čísle 745, v jihozápadní části plochy oppida. Byla označena jako sonda A, její rozměry byly 20 x 2 m (Břeň 1956, 9). Další zjišťovací sondy byly vzhledem ke značné koncentraci keramiky umístěny na poli pana Weisse, s katastrálním číslem 741, které leželo uprostřed plochy severně od cesty. První z nich, sonda B byla položena ve směru V – Z a měla délku 19,5 m a šířku 2 m široká, byla rozšířena ve směru severním. Rozšíření začínalo v 18 m, mělo šířku 1,5 m a délku 0,5 m. Sonda B byla dále rozšířena ve směru S – J mezi 2,5 – 4,5 m průběhu sondy, šířka rozšíření byla tedy 2 m, délka uvedena není, tato postranní sonda byla dále rozšířena na východ o pás široký 3 m (Břeň 1956, 10). Současně se sondou B byla zahájena exkavace na severním konci pole p. Weisse (kat. č. 741). Sonda C byla založena v blízkosti valu na severní straně oppida, byla široká 2 m o délce 16,3 m. Sonda nebyla dokončena vzhledem k nedostatku času

35 v roce 1955 (Břeň 1956, 10). Dále byly provedené sběry na polích mimo vlastní areál oppida. Největší koncentrace materiálu byly evidovány na polích vpravo od železnice směrem na Holubov, v těsném sousedství vsi Třísov (Břeň 1956, 10). Terasy na severozápadní a severní straně oppida v letech 1954 – 55 zkoumány nebyly, ale podle výpovědí občanů Třísova prý byla jedna z nich zkoumána dr. Camillou Streitovou. Němečtí archeologové (nejspíše Leonhard Franz) prý zkoumali bezprostřední okolí západní brány (Břeň 1956, 10). K identifikaci a popisu prozkoumaných ploch v areálu oppida, bran a jižní akropole se mi nepodařilo shromáždit detailnější prameny, jako tomu bylo při popisu výzkumných sezón severní akropole a zjišťovacího průzkumu z let 1954 – 55. Proto bude analýza spíše stručnější, provedená na základě nepublikovaného rukopisu přehledu výzkumných etap, který zpracoval pan magistr Miloš Hlava, Ph.D. Tento rozpis mi byl poskytnut panem Romanem Křivánkem, doktorem přírodních věd z Archeologického ústavu akademie věd, za což mu tímto děkuji. Zmíněný

přehled

jsem

doplnil

o

informace

získané

ze

zpráv

zpřístupněných na Digi Archivu a díky pramenům získaným od výše zmíněného Romana Křivánka. Aktualizovaný přehled je umístěn v přílohách bakalářské práce. 1956 V rozpisu od M. Hlavy se k tomuto roku váže jediná skromná zmínka, a to: „na poli ležícím o 50 m severněji“ (Hlava, 1). Nepodařilo se mi určit, o jakou sondu se jedná, ani plochu na které byla sonda umístěna. 1957 V tomto roce archeologický výzkum nebyl prováděn z důvodu přípravy nové stálé archeologické expozice Národního muzea (Hlava 2008, 141) .

36 1958 V roce 1958 bylo provedeno několik výzkumných akcí a jeden záchranný výzkum. Ten byl zaměřen na západně plochu před oppidem a byl vyvolán plánovanou stavbou zemědělského družstva. Byly otevřeny 4 sondy A – D. Sonda A a D měly rozměry 20 x 2 m, sonda B o rozměrech 9 x 2 m a sonda C o rozměrech 8 x 2 m (Hlava 2008, 141). Tento záchranný výzkum je kvalitně a detailně zpracován M. Hlavou v citovaném článku z roku 2008. Výzkumné akce provedené v roce 1958 byly situované do prostoru oppida. Jednalo se o dvě sondy o rozměrech 20 x 2 m na poli p. Weisse v poloze „Na čtvrtku“. Jedna byla položena uprostřed oppida, druhá u jeho severního okraje (Hlava 2008, 141; Hlava). 1959 Toho roku probíhal výzkum na polích severně od nynější cesty. Pro výzkum byla zvolena metoda střídavě odkrývaných, 2 m širokých sektorů (Jansová 1959,1). Miloš Hlava ve svém přehledu uvádí, že bylo zkoumáno pole p. Weisse. Bylo na něm otevřeno 12 sond, A – I a K – M. Všechny sondy měly šířku 2 m, jak uváděla L. Jansová. Sonda A měla délku 20 m, sonda B, která byla od sondy A vzdálená 4 m jižním směrem, byla také 20 m dlouhá. Sonda C, od sondy A vzdálená 20 m na sever měla délku také 20 m. Sonda D byla umístěna 20 m od okrajů sond A – B – C měla délku 13 m. Sonda E byla umístěná na západním konci sond A – B – C (vzdálenost není uvedena) měla délku 11 m. Sonda F, jak píše M. Hlava „prodloužení sondy B – 3 m na západ, délka 20 m, šířka 2 m“. Sonda G byla umístěna mezi sondami A – B. U sond H, I, K, L, M má poznámku celkový plán rozmístění. Plány sond by se měly nacházet v deníku. Dále uvádí výzkum jedné terasy, světové strany přesně neodpovídají skutečnosti (Hlava, 1). 1960

37 Výzkum v roce 1960 trval tři týdny, od 1. do 20. srpna. Byly otevřeny 3 sondy, které navazovaly na sondu M z roku 1959 směrem na jih. Výzkum byl prováděn bez kontrolních bloků mezi sondami. Plánek rozmístění v deníku. Skryto bylo 605 m2 (Hlava, 1). 1961 Výzkum trval 8 týdnů od 7. srpna do 28. září (Hlava, 1). Navázal na západní okraj plochy, která byla prozkoumaná v předešlé sezóně. Výzkum byl prováděn „anglickou metodou“ střídavě odkrývaných pásů (Jansová 1961, 1). Bylo otevřeno severně od polní cesty 9 sond s označením A – H a J. Sonda A byla umístěná samostatně na poli s katastrálním číslem 737. Sondy B – J tvořily ucelenou plochu. Sonda B navazovala svým východním profilem (směrem k Dívčímu Kameni) na západní stěnu sondy C z roku 1960 (Hlava, 1). Libuše Jansová ve své zprávě uvádí, že byla prozkoumána plocha 800 m2 v jihozápadní části vnitřní plochy oppida (Jansová 1961, 1). Lokalizace zkoumaných ploch se v obou pramenech rozchází. Protože jsem nemohl prostudovat zdroj, se kterým pracoval Miloš Hlava, uvádím obě tvrzení. 1962 Výzkum v roce 1962 probíhal 8 týdnů, od 1. srpna do 30. září. Byla provedena exkavace pěti sond s označením A – E, každá o rozměrech 30 x 4 m, tedy plocha 600 m2. Sonda A svou východní hranou navazovala na západní profil sondy J z roku 1961 (Hlava, 1). 1963 Byl proveden řez opevněním jižně od hlavní brány na jihozápadní straně oppida. Sondou byl protnut vnitřní a vnější val i s příkopy, před nimi položenými. Při té příležitosti byl prozkoumán i pás příčných valů mezi vnitřním a vnějším valem (Jansová 1963,1; totéž Hlava, 1). Miloš Hlava uvádí, že šlo o sondu o rozměrech 50 x 5 m, 16. září měla být položena sonda podél „vlnek“ (příčných valů) (Hlava, 1).

38 Tato sonda byla v terénu identifikována a zaměřena totální stanicí. V terénu je dobře patrná, na vnější straně vnitřního valu je odhalený průběh kamenné lícované zdi s vertikálními kapsami po ztužujících trámech, která nebyla po ukončení výzkumu zakonzervována. Délka sondy patrná v terénu je 37,5 m, šířka místy dosahuje 4,5 m, ale jelikož je valové těleso zhroucené do míst sond, pohybovala se šířka reliktu spíše kolem 3,5 m. 1964 Výzkum probíhal od 21. července do 20. září (Břeň 1964a, 1). Byla položena sonda na vnějším valu brány – ve vnější bráně a sonda mezi příčnými valy, ale není jisté, zda se jednalo o sondu novou, nebo pokračování z předchozích etap. Není známá ani její lokalizace. 3. srpna byla založena sonda na valu k Dívčímu Kameni. 4. srpna byla otevřena malá sonda na východní straně oppida a 6. srpna byla založena velká sonda na východní straně hradiště. 20. srpna byla založena sonda J (Hlava, 1), není specifikováno kde sonda J ležela ani její rozměry. 1965 Měl být proveden výzkum hlavní brány, především v okolí pramene a plochy před hlavní bránou (Břeň 1964b, 1; totéž Hlava, 2). Dále bylo pokračováno ve výzkumu předpolí jižního svahu z roku 1964, který pokračoval až do roku 1968, dále se na něj navázalo v letech 1976 – 77. Miloš Hlava ve svém přehledu zmiňuje plánek v deníku a schematický plánek sond při jižním okraji oppida (Hlava, 2). 1966 Byla položena sonda A a B u jižního okraje oppida. Na jižní akropoli byla otevřena sonda A. Naproti Dívčímu Kameni bylo pokračováno v odkryvu východní sondy z roku 1964. jižní sonda D (Hlava, 2). 1967

Byla zkoumána

39 Pokračování výzkumu sond A a B u jižního okraje oppida. Otevřena sonda tzv. „Na mezi“. Exkavace na jižní akropoli (Hlava, 2). 1968 Poslední rok výzkumu sond A a B u jižního okraje oppida, na exkavaci této plochy bylo navázáno v roce 1977 (Hlava, 2). 1969 Výzkum v západní bráně oppida (Hlava, 2). 1970 Výzkum západní brány a pokračování také výzkumu tzv. sondy „Na mezi“ (Hlava, 2). 1971 Pokračování výzkumu západní brány. Proběhlo rozšíření a prodloužení a rozšíření tzv. sondy „Na mezi“ z roku 1970 (Hlava, 2). 1972 Pokračování výzkumu v západní bráně z let 1970 – 71. Otevření sondy na východní terase jižní akropole (Hlava, 2). 1973 Pokračování výzkumu na vnitřní straně jižního křídla západní brány z let 1970 – 72 (Břeň 1973, 169). Dále byl výzkum prováděn ve vnitřním prostoru brány v hlavním valu a na jižní akropoli (Jansová - Svoboda 1973, 1) na východní terase (Hlava, 2). 1974 Pokračování výzkumu v západní bráně z let 1970 – 73, na vnější straně severního křídla klešťovité brány (Břeň 1974, 244), sonda měla rozměry 8 x 3 m (Břeň 1976, 1). Výzkum na východní terase jižní

40 akropole

byl

v tomto

roce

ukončen.

Zjišťovacími

sondami

byly

prozkoumány „šance“ ve východní bráně oppida (Břeň 1974, 244). 1975 V tomto roce pokračoval výzkum severní strany severního křídla klešťovité brány (Břeň 1975a, 93), byla otevřena sonda o rozměrech 8 x 3 m (Břeň 1976, 1).. Byla zkoumána levá a pravá „šance“ (pravoúhlé výběžky na východní straně oppida, zesílené ze tří stran valem), výzkum navazoval na sondy z roku 1974 (Břeň 1975a, 93). 1976 V tomto roce byl výzkum zahájen 5. července a ukončen 29. srpna (Břeň 1976, 1).Byl proveden odkryv v západní bráně, kde byly položeny dvě sondy (A, B) na severní straně severního křídla klešťovité brány (Břeň 1977, 146). Sonda A měla rozměry 8 m (S–J) x 3 m (Z–V), sonda B měla rozměry 6 m (V–Z) x 3 m (S–J), sondy navazovaly přímo, bez kontrolních bloků na sondy z 1974 a 1975 (Břeň 1976, 1). Pokračoval také výzkum na jižním okraji oppida, kde byla položena sonda o rozměrech 8 m (S-J) x 4 m (V-Z), sonda byla rovnoběžná se sondou z roku 1968 a byl mezi nimi ponechán 0,5 m široký kontrolní blok (Břeň 1976, 1). 1977 Výzkum na jižním okraji oppida (tzv. „dlouhého domu“), který navázal na předchozí sezóny. Byly položeny dvě sondy, sonda A o rozměrech 8 x 5 m, sonda B s rozměry 5 x 5 m (Břeň 1977, 146). 1978 Dvě sondy v jižním opevnění (A, B) (Hlava, 3). 1979

41 Sonda A (Hlava, 3). Není specifikováno, v jaké části oppida se sonda nacházela. 1980 V důsledku dlouhodobé zahraniční cesty se v roce 1980 nekonal archeologický výzkum (Břeň 1981, 126) 1981 – 82 V posledních dvou letech výzkumu byla prozkoumána vysoká mez na východní straně mezi severní akropolí a vnitřní částí oppida (Břeň 1982, 126). Při terénním průzkumu ve dnech 2. a 3.4.2011 byly identifikovány i některé sondy v klešťovité bráně, západně od klešťovité brány v prostoru brány vnější a na jižní akropoli. Byly zaneseny do krokovaného plánu, neboť byl proveden jen vizuální průzkum bez měřící techniky. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo vyhledat plány rozmístění sond, slovní popis nebyl dostatečně konkrétní a výzkumné akce probíhaly na stejných plochách několik let, nebylo možné k reliktům přiřadit roky jednotlivých akcí.

6 ZÁZEMÍ TŘÍSOVSKÉHO OPPIDA A HYPOTETICKÉ ZDROJE GRAFITU Pro identifikaci potenciálního zázemí oppida Třísov bylo použito dat zanesených do databáze. Byl vymezen kruhový polygon o poloměru 10 km, jehož střed byl reprezentován severní akropolí oppida Třísov. Polygon byl následně rozšířen tak, aby zahrnoval celé listoklady ZM10, které protínal. To bylo učiněno pro snazší vyhledávání archeologických lokalit v databázových systémech Archeologické databáze Čech a Státního archeologického seznamu NPÚ. Dále byly zaneseny lokality publikované

Petrem

Zavřelem

v článku

Současný

stav

poznání

sídlištního zázemí oppida Třísov (1996). Jedním z deskriptorů byla datace, která byla zvolena na celé období laténské (vyjma Laténu A). Do

42 tohoto výběru byly zařazeny i lokality, které byly datované pouze jako laténské, bez upřesnění, ale samozřejmě mohla být na lokalitě zastoupena i jiná kulturní složka, či mnou vymezené období mohlo být složkou jiných kulturních celků. Do výběru byly zařazeny i ty lokality, které splňovaly deskriptor mapového kladu ale neměly přesnou lokalizaci. Bez přesnější lokalizace existuje 5 lokalit, které do mapy zanášeny nebyly. Takto bylo vyhledáno 45 lokalit, z nichž byla většina lokalizována pouze na základě povrchových sběrů (37 lokalit), jen 8 z nich bylo archeologicky zkoumáno. Z těchto 45 lokalit bylo 40 charakterizováno aktivitou sídelní, 5 lokalit aktivitou pohřební. Hypotetické zdroje grafitu jsem se pokusil identifikovat na základě báňských mapových děl. Pro mou práci bylo zvoleno mapové dílo získané na serveru České geologické služby (Geofond), které je evidováno pod signaturou MA-A/1977 19 a zobrazuje mapu kutišť na grafit z roku 1977. Termínem kutiště je myšleno území tvaru kruhu o poloměru 425 m, kde je povoleno vyhledávat vyhrazené nerosty 20 . Je zřejmé, že se jedná o dílo zobrazující místa určená k hlubinné těžbě. Pracoval jsem však s premisou, že hlubinná ložiska nerostů mají své na povrchu patrné výchozy, které mohly být v minulosti exploatované. Jedním z

argumentů, který částečně můj modelový předpoklad

dokládá, je ten, že k výrobě tuhové keramiky nemusela být používaná tuha v rudné podobě míšená s keramickou hlínou. Z petrografických rozborů

prováděných

J.

Frechenem

na

keramickém

materiálu

z Manchingu vyplívá, že hrnčíři doby laténské používali přírodní grafitickou zeminu, která pocházela z výchozů zvětralé grafitové ruly. Dala by se předpokládat povrchová exploatace takovýchto grafitických hlín (Beneš 1978, 53), která by byla nesporně snazší, nežli těžba

19

http://mapmaker.geofond.cz/bmview/dokument.php?mapy_id=2015

18.3.2011 20

http://www.hornictvi.info/cteni/horslov/k.htm , citováno 26.4.2011

,

citováno

43 surového grafitu. Mohla být upravována suchou cestou, tedy sušením, drcením a proséváním kvůli zbavení materiálu větších frakcí kaménků a organických zbytků, nikoli plavením (Beneš 1978, 53). Nálezy hrudek surové tuhy z třísovského oppida během výzkumů, jak Leonharda Franze tak i Jiřího Břeně (Břeň 1987, 4) by mohl ukazovat na kombinaci exploatace rudných výchozů a využívání grafitických hlín. Souřadnice lokalit byly vyneseny v prostředí programu ArcGIS do základní podkladové mapy a byly odměřeny přímé vzdálenosti mezi oppidem a každou lokalitou za účelem určení dostupnosti. Na podkladovou mapu s vynesenými lokalitami byl natransformován i plán kutišť. Dále jsem si stanovil dva stupně dostupnosti zázemí a jejich vazbu k nalezištím grafitu. Zázemí přímé dostupnosti – do 5 km od oppida, a zázemí „periferní“ dostupnosti 5 – 10 km. Vzhledem ke zvětšení polygonu na mapové klady se mi některé lokality dostaly za „periferní“ dostupnost zázemí, ale je s nimi nakládáno jako se zázemím s dostupností periferní. Při vynesení dat do mapy vyšlo najevo, že v přímé dostupnosti oppida je 15 lokalit z nichž dvě lokality mají přímou vazbu na hypotetická ložiska grafitické rudy (viz příloha č. 9). Dvě z přímo dostupných lokalit mají charakter pohřebiště. Periferně dostupných lokalit zázemí oppida je 25 z nichž 3 mají vazbu na hypotetická ložiska grafitu. Tři lokality z periferně dostupných jsou lokality pohřebního charakteru. Situace celého mnou vymezeného polygonu je patrná v příloze číslo 8. Detailní informace o sledovaných lokalitách jsou zanesené v databázi.

7 ZÁVĚR Cíle, které jsem si před započetím samotné práce stanovil (specifikované v kapitole 1.1) byly podle mého názoru splněny. Z celkového počtu přibližně 75 sond (viz příloha č. 2), které byly prokopány za celou dobu výzkumu sídelní plochy oppida, se podařilo identifikovat a zaměřit totální stanicí relikty čtrnácti sond na severní akropoli, jedné sondy na jižní akropoli a jedné sondy v západním valu. Tato data byla počítačově zpracována a vznikl plán rozložení sond, jejich

44 vzájemných vztahů a naměřených rozměrů stávajícího stavu (viz příloha č. 6). Dále se podařilo rekognoskací v terénu zjistit umístění sond v západních branách (vnitřní a vnější), které však zaměřeny nebyly (viz kapitola 4.2). Bylo učiněno srovnání rozměrů sond z doby provádění výzkumu v konfrontaci s dnešním stavem (viz kapitola 5). Sondy, které se v terénu nepodařilo dohledat, ale byly k nim nalezeny plány a písemné zprávy v publikované i nepublikované literatuře (viz kapitola 4.1), byly zaznamenány do přehledky výzkumů (viz příloha 2). Na základě zjištěných dat byl učiněn výpočet celkově odkryté plochy, oproti celkové ploše oppida. Bylo zjištěno, že se výzkumem podařilo odkrýt 1,54 % z celkové plochy 26 ha, na které se oppidum rozkládá. Pramenná základna, týkající se sídlištního zázemí oppida Třísov, byla rozšířena o výzkumy, které proběhly v posledních letech. Data byla vložena do databáze a zpracována v grafický výstup (viz příloha 8 a 9). Do grafického výstupu byly zpracovány i vazby na místa možné exploatace grafitické rudy.

8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ 8.1 Písemné prameny Beneš, A. 1978: Poznámky k počátkům těžby a využívání tuhy a zlata podle archeologických nálezů v jižních Čechách. Studie z dějin hornictví 8, 53 – 83. Böhm, J 1957: Holubov, osada Třísov (okr. Č. Krumlov). Prehistorické hradiště, památková ochrana. Archiv ARÚ AV. Č.j. 1569/57.

45 Břeň, J. 1956: Oppidum Holubov – Třísov: předběžná zpráva o výzkumu Národního musea z let 1954 – 55, Časopis Národního muzea, vědy společenské 125, 5 – 16. Břeň, J. 1964a: Výzkum Třísov – porada. Archiv ARÚ AV ČR. Č.j. 4622/64. Břeň, J. 1964b : Výzkum Třísov – porada. Archiv ARÚ AV ČR. Č.j. 5473/64. Břeň, J. 1964c: Význam spon pro datování keltských oppid v Čechách, Sborník Národního muzea v Praze, řada A 23/5, 195 – 289. Břeň, J. 1966a:Třísov. Keltské oppidum. Praha. Břeň, J. 1966b: Nepublikovaný plán výzkumu severní akropole z let 1965 – 66. Uložen v archivu NM Terezín.

Břeň, J. 1972: Nepublikovaný orientační plán výzkumu severní akropole z let 1965 – 72. Uložen v archivu NM Terezín. Břeň, J. 1973: Výpis z BZO 1973, 169 – 170. Archiv ARÚ AV ČR. Č. j. 1632/76. Břeň, J. 1974: Výpis z BZO 1974, 244. Archiv ARÚ AV ČR. Č. j. 3007/78. Břeň, J. 1975a: Výpis z BZO 1975, 93. Archiv ARÚ AV ČR. Č. j. 6150/49. Břeň, J. 1975b: Zvláštní typy sídlištních objektů na keltském oppidu v Třísově u Českého Krumlova, Časopis Národního muzea, Historické muzeum 144 ¾, s. 119 – 136.

46 Břeň, J. 1975c: Pánve tzv. aylesfordského typu v Čechách, k poctě 70. narozenin univ. Prof. PhDr. Jiřího Neustupného, DrSc., Časopis Národního muzea, Historické muzeum 144 ½ , s. 7 – 15. Břeň, J. 1976: Nepublikovaný rukopis o výzkumu západní brány z roku 1976. Uložen v archivu NM Terezín. Břeň, J. 1977: Výpis z BZO 1976 – 77, 146. Archiv ARÚ AV ČR. Č. j. 3974/82. Břeň, J. 1981: Výpis z BZO 1980 – 81, 126 – 127. Archiv ARÚ AV ČR. Č. j. 3421/85. Břeň, J. 1982: Nepublikovaný plán celkového rozsahu exkavací z let 1954 – 82. Uložen v archivu NM Terezín. Břeň,

J 1987: K výrobě tuhové keramiky na keltském oppidu

v Třísově, okres Český Krumlov, Časopis Národního muzea v Praze, řada historická 156 1-2, s. 1 – 9. Břeň, J. 349/94: Keltské oppidum Třísov. Severní akropole. Nálezová zpráva z let 1965 - 1972. Č. j. 349/94. Uložen v archivu NM Terezín. Čibera, J. 2011a: Geodézie v archeologii. Nepublikovaný rukopis bakalářské práce. Západočeská univerzita – Filozofická fakulta – katedra archeologie. Plzeň. Čibera, J. 2011b: Zpráva o zaměření. Plzeň. Dubský, B. 1949: Pravěk jižních Čech. Blatná. Hlava,

M.:

Přehled

výzkumných

etap

na

oppidu

Třísov.

Nepublikovaný rukopis. ARÚ AV ČR. Hlava, M. 2008: Záchranný výzkum v předpolí oppida Třísov (okr. Český Krumlov) roku 1958, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 21, 141 – 209.

47 Hraše, J. K. 1868: Dopis archeologickému sboru musea království Českého

přednesený

k 31.10.

1866,

Památky

archeologické

a

místopisné 7, svazek 3, 233. Chvojka, O. – Karasová, Z. – Zavřel, P. 2002: Záchranný archeologický výzkum v areálu třísovského oppida v roce 2000. In: Chvojka, O. et. al. (eds.): Archeologické výzkumy v jižních Čechách 15. Jubilejní sborník k 80. narozeninám PhDr. Jaroslava Kudrnáče CSc. . České Budějovice 2002. 95 – 108. Chvojka, O. 2007: Výpis z BZO. Archiv ARÚ AV ČR. Č.j. 2950/2008. Imramovský, I. 1966: Geologie keltského oppida v Třísově u Českého Krumlova. Rukopis geologického posudku, geologicko – paleontologické oddělení Národního muzea. In: Břeň, J. 1966: Třísov, keltské oppidum. Praha. Jansová, L. 1959: Zpráva koreferenta za období srpen 1959. Archiv ARÚ AV ČR. Č.j. 4704/59. Jansová, L. 1961: Zpráva koreferenta za období srpen – září 1961. Archiv ARÚ AV ČR. Č.j. 4909/61. Jansová, L. 1963: Zpráva koreferenta za období 1963. Archiv ARÚ AV ČR. Č.j. 5556/63. Jansová, L. – Svoboda, B. 1973: Zpráva koreferentů za období 25. 7. 1973. Archiv ARÚ AV ČR. Č. j. 4722/73. Křivánek, R. 2002: Výpis z BZO. Archiv ARÚ AV ČR. Č.j. 8970/2003. Křivánek, R. 2007: Využití geofyzikálních metod Archeologického ústavu v Praze při průzkumech archeologických lokalit v jižních Čechách, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 20, s. 435 – 451.

48 Kuna, M. et. al. 2004: Nedestruktivní archeologie. Praha. Letecké

snímky:

6233/49,

1706/52,

12049/83,

Vojenský

geografický a hydrometeorologický úřad Dobruška. Majer, A. v tisku: Základy praktické geometrie pro archeology. In: Vařeka, P. (ed.), Terénní archeologický výzkum odkryvem. Plzeň. Maličký, J. 1952 : Disertační práce. In: Böhm, J: Třísov. Archiv ARÚ AV ČR. Č.j. 2297/52. 2 – 4. Neustupný, E. 2007: Metoda archeologie. Plzeň. Sklenář, K. 1975: Nejstarší archeologické zprávy o keltském oppidu u Třísova, Časopis Národního muzea 112, 26 – 33. Sklenář, K. 1998: Archeologický slovník. Část 3. Keramika a sklo. Národní muzeum. Praha. Stulík, F. 1868: Dopis archeologickému sboru musea království Českého přednesený k 30. 6. 1867, Památky archeologické a místopisné 7, svazek 7 a 8, 601. Patera, V. 1958: Hradiště v Třísově (okr. Český Krumlov). Nová zjištění o opevnění. Archiv ARÚ ČR. Č.j. 1182/58. Píč, J. L. 1889: Na Doudlebsku, Památky archeologické a místopisné 14, 469 – 471. Veselá, M. 2002: Prozkoumanost českých a moravských oppid. Bakalářská práce.Plzeň. Venclová, N. 1990: Prehistoric glass in Bohemia. Praha Zavřel, P. 1996: Současný stav poznaní sídlištního zázemí oppida Třísov, Archeologické rozhledy 48, 98 – 112.

49

8.2 Internetové zdroje 1. vojenské (josefské) mapování, sekce č. 257, Laboratoř geoinformatiky UJEP; Ministerstvo životního prostředí ČR; Rakouský státní archiv, Vojenský archiv, Vídeň (citováno 11.4.2011). Dostupné z WWW: 2. vojenské (Františkovo) mapování, sekce O_17_II, Laboratoř geoinformatiky UJEP; Ministerstvo životního prostředí ČR; Rakouský státní archiv, Vojenský archiv, Vídeň (citováno 11.4.2011). Dostupné z WWW: 3. vojenské mapování, sekce 4453_1, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR; Laboratoř geoinformatiky UJEP (citováno 11.4.2011) Dostupné z WWW: CENIA, česká informační agentura životního prostředí (citováno 11.4.2011). Dostupné z WWW: Čada, V. : Přednáškové texty z Geodézie. Kapitola 7.4. Polygonové pořady (citováno 26.4.2011). Dostupné z WWW: Česká geologická služba – GEOFOND, báňské mapy (citováno 18.3.2011). Dostupné z WWW: Hydrologický informační systém VÚV TGM (citováno 11.4.2011). Dostupné z WWW: Jednotky CZ – převody jednotek (citováno 11.4.2011). Dostupné z WWW: Mapový server AOPK ČR (citováno 11.4.2011). Dostupné z WWW:

50 Mikšovský, M. – Zimová, R. 2006: Historická mapování Českých zemí, GEOS 2006 (citováno 11.4.2011). Dostupné z WWW: Národní geoportál INSPIRE, CENIA (citováno 11.4.2011). Dostupné z WWW: Nejen hornictví.info (citováno 26.4.2011). Dostupné z WWW: Neustupný, E. 1996: Polygons in archeology. (citováno 26.4.2011) Dostupné z WWW: Oldmaps, Laboratoř geoinformatiky, Univerzita J. E. Purkyně (citováno 11.4.2011). Dostupné z WWW: Publikace dat ISKN (citováno 11.4.2011). Dostupné z WWW: Zeměměřičský úřad, odbor geodetických základů (citováno 26.4.2011). Dostupné z WWW:

51

9 RESUMÉ This bachelor thesis is about oppidum Třísov (district Český Krumlov). Thesis dedicate with location in landscape and natural environment. In short sum up the main points of history research about Třísov and basic literature. Thesis ocuppy methods of collecting data and introduce non – published sources and compile these sources. Main part of this thesis is about field research which did Dr. Jiří Břeně. Bachelor thesis is trying to evaluate discover of oppidum hinterland in landscape with hypothetical resources of graphite.

1

10 PŘÍLOHY 10.1 Seznam příloh Příloha číslo 1 – Celkový plán oppida Třísov Příloha číslo 2 – Přehledka výzkumných sezón Příloha číslo 3 – Plán severní akropole 1965 – 66 Příloha číslo 4 – Plán severní akropole 1965 – 72 Příloha číslo 5 – Fotografie zlomku náramku typu Haevernick 13 Příloha číslo 6 – Výstupy z geodetického zaměřování Příloha číslo 7 – Zpráva o geodetickém zaměření Příloha číslo 8 – Zázemí – celková dostupnost Příloha číslo 9 – Zázemí – Vazba na ložiska grafitu

2

Příloha číslo 1 – Celkový plán oppida Třísov

3 Rok

Plocha

Umístění sond

Označení Rozměry

Plocha

A

20 * 2 m

40 m

2

B

19,5 * 2 m

39 m

2

C

16,3 * 2 m

32,6 m

sonda na jižní akropoli, nepravidelný tvar, pozemek kat. č. 830/3p

D

2,75 * 1 - 1,2 m

2,75 - 3,3 2 m

část první vlny i se žlábkem, jižně od cesty, pozemek kat. č. 626

E

5*2m

10m

1956

na poli ležícím o 50 m severněji

?

?

?

1958 pole p. Weisse

2 sondy - na zadním konci valu, patrně u severního okraje oppida a ve středu oppida, v poloze "Na čtvrtku"

20 * 2 m x 2

80 m

2

A

20 * 2 m

40 m

2

B

9*2m

18 m

2

C

8*2

16 m

2

D

20 * 2 m

40 m

2

A, B, C

20 * 2 m * 3

120 m

1954-55 Zjišťovací sondy v různých částech oppida, položené na základě povrchových sběrů.

výzkum před oppidem, plocha dnešního ZD

1959 pole p. Weisse + výzkum jedné terasy

3 sondy v ploše oppida

4 sondy

pole severně od cesty prodloužení sondy B - 3 m na západ

1. - navazující na sondu 20.8. M z roku 1959 1960

Poznámka

2

2

2

Plány v deníku

F

20 * 2 m

40 m2

D

13 * 2 m

26 m

2

Plány v deníku

E

11 * 2 m

22 m

2

Plány v deníku

H, I, K, L, M

?

?

A, B, C

?

605 m

2

800 m

2

600 m

2

50 * 5 m

250 m

2

7.8. - severně od polní 28.9. cesty, pole kat. č. 737 1961 - Hlava. Jansová jihozápadní část plochy 1.8. 30.9. 1962

A umístěna samostatně - pole kat. č. 737; B - J tvoří ucelenou plochu, B navazovala V profilem na sondu C z r. 1960

A, B, C, D, E, F, G, H, J

?

vých. strana sondy A navazuje na záp. Profil sondy J (1961)

A, B, C, D, E

5 sond 4m

1963 Opevnění

Řez opevněním J od hlavní brány, protnutí obou valů i s příkopy. 16. září sonda podél "vlnek"

30 *

Plány v deníku

Plány v deníku

1964 1. brána (Z); opevnění na vnějším valu brány (vnější bráně); (Z i V), V strana sonda mezi "vlnami"; 3.8. sonda na oppida valu k Dívčímu Kameni (V); 4.8. sonda na východní straně hradiště; 6.8. velká sonda na vých. straně hradiště; 20.8. založena sonda J

J

?

?

1965 počátek výzkumu severní akropole

středové křížení sond A - B

A-B

2*2m

4m

křížová sonda (S - J) - severní část

A

29 * 2 m

58 m

2

křížová sonda (S - J) - jižní část

A

24 * 2 m

48 m

2

západní rozšíření J ramene sondy A

A

4*3m

12 m

křížová sonda (V - Z) - západní část

B

26 * 2 m

52 m

2

2 2

Plánek rozmístění v deníku, bez kontrolních bloků

5. září depot kam. Sekerek - vnější val

4 křížová sonda (V - Z) - východní část

B

36 * 2 m

72 m

2

Z rameno sondy B - jižní rozšíření

B

3*5m

15 m

2

Z rameno sondy B - jižní rozšíření

B

2,5 * 3 m

7,5 m

okolí pramene v západní bráně

?

?

?

?

předpolí jižního svahu

pokračování z roku 1964

?

?

?

křížová sonda (S - J) - S rameno sondy A - západní rozšíření

A

4*3m

12 m

křížová sonda (V - Z) - Z rameno sondy B - severní rozšíření

B

4*2m

8m

C

24 * 2 m

48 m

2

D

10 * 3 m

30 m

2

E

10 * 10 m

100 m

?

?

1966 severní akropole

plocha

jižní okraj oppida

A, B

jižní akropole

A

naproti Dívčímu Kameni

východní sonda odkry v z roku 1964

?

?

?

?

?

?

D A, B

?

?

sonda tzv. na mezi

?

?

?

severní akropole

F

9*5m

45 m

jižní akropole

?

?

?

1968 jižní okraj oppida severní akropole

1969 západní brána severní akropole

1970 západní brána tzv. sonda na mezi severní akropole 1971 západní brána sonda na mezi severní akropole

2

2

jižní sonda 1967 jižní okraj oppida

2

2

2

A, B

?

?

G

8*5m

40 m

H

9 * 2,5 m

22,5 m

8 vrstev 2 2

rozšířena k jihu o 2 m, původně 7 x 2,5 m

?

?

?

I

9*5m

45 m

J

3,5 * 13,5 m

47,25 m

2 2

K

9*5m

45 m

2

L

7*2m

14 m

2

Sonda o rozměrech 7 x 4 m, zkoumána v letech 1969 a 1971. V r. 1969 vybrána její Z polovina (7x2), v r. 1971 vybrána východní polovina (7x2)

?

?

?

?

?

?

14,5 * 16 * 21,5 m

116 m

sonda o tvaru pravúhlého trojúhelníku M

3 - 4 vrstvy 2

vnitřní strana J křídla prodloužení a rozšíření z roku 1970

4 sondy, každá o hraně 5 m, bez kontrolních bloků

?

?

?

O

13,5 * 5 m

67,5 m

P

10 * 3 m

30 m

2

2

5

1972 jižní akropole

L1

7*2m

14 m

2

Sonda o rozměrech 7 x 4 m, zkoumána v letech 1969 a 1971. V r. 1969 vybrána její Z polovina (7x2), v r. 1971 vybrána východní polovina (7x2) 5 vrstev

chata na východní terase

?

?

?

západní brána

vnitřní strana J křídla

?

?

?

severní akropole

nepravidelný tvar

R

33,16 m

2

nepravidelný tvar

S

16,64 m

2

jižní křídlo a vnitřní prostor; v hlavním valu chata na východní terase

?

?

?

?

?

?

?

?

?

severní strana severního křídla

?

8*3m

24 m

jižní akropole

dokončen výzkum na V terase

?

?

?

levá a pravá šance

východní brána - zjišťovací sondy

?

?

?

8*3m

24 m

2

A

8*3m

24 m

2

zlomek formy na přezky

B

6*3m

18 m

2

8*4m

36 m

návaznost na plochy z let 1974 - 75, 9 vrstev

A

8*5m

40 m

2

B

5*5m

25 m

2

A, B

?

?

A

?

?

vnitřní val

?

?

?

severně od sondy E

E1 (E1.2)

tvar lichoběžníku o 16,5 m rozměrech 3 * 6,2 * 4,8 m

1973 západní brána jižní akropole severní akropole 1974 západní brána

1975 západní brána levá a pravá šance 1976 západní brána

jižní okraj oppida

severní strana severního křídla

2

pravoúhlé výběžky zesílené ze tří stran valem

východní brána severní strana severního křídla

pokračování z roku 1968 (sonda B),

1977 jižní okraj oppida

1978 jižní opevnění 1979

sonda A

1980

výzkum se neuskutečnil v důsledku dlouhodobé zahraniční cesty

1981 - severní akropole 82 1983 ukončení dlouhodobého vědeckého záměru bez severní akropole vročení (možná z roku 1973)

5 vrstev

2

tzv. jižní brána + dlouhý dům

10 vrstev

2

prokopaná plocha

3991,95 2 m

zaokrouhleně

≈ 0,4 ha

plocha oppida

26 ha

prokopaná plocha v%

1,54%

Příloha číslo 2 – Přehledka výzkumů oppida Třísov z let 1954 – 83

včetně sond na předpolí (Třísov 3)

6

Příloha číslo 3 – Plán sond na severní akropoli z let 1965 – 66

Příloha číslo 4 – Plán sond na severní akropoli z let 1965 - 72

7

Příloha číslo 5 – Zlomek náramku typu Haevernick 13

Příloha číslo 6 – Výstupy z geodetického zaměřování

8

Zpráva o zaměření

Lokalita: oppidum Třísov Kraj: Jihočeský Okres: Český Krumlov Obec: Třísov

Datum: 1, 27.11.2010 2, 28.11.2010

Počasí: 1, slunečno, bezvětří, cca 15°C (doplň) 2, oblačno, přeháňky, vítr, mlha,chladno cca 7°C doplň)

Měřil: Čibera Hranol: Votřel, Kal´naninová Přístroj: Leica 307 Zpracoval: Jan Čibera Popis: Měření na lokalitě probíhalo na dvou částech – jižní a severní akropoli oppida. Měření podrobných bodů na jižní akropoli vycházelo z vetknutého, jednostranně orientovaného polygonového pořadu. Souřadnice počátečního bodu polygonu byly vypočteny jako volné stanovisko s orientacemi na podrobné body polohového pole 550 a 585. Polygonovým pořadem byl určen bod 402. Pořad byl zakončen na trigonometrickém bodě č. 15. Výpočtem v programu Groma v.8.0 byla zjištěna polohová odchylka 0,45 m a výškový uzávěr 0,00 m. Měření na severní akropoli vycházelo z volného polygonového pořadu o dvou stanoviscích a soustavy rajónů s orientacemi na PBPP 550 a 585. Pro výpočty měření na obou akropolích byl spočítán měřítkový koeficient pro opravu z kartografického zkreslení a opravu z nadmořské výšky. Jeho hodnota je rovna 0.9999448007 (-5.5 mm/100m) a je spočítána pro trigonometrický bod č. 15. Výpočty byly počítány v souřadnicovém systému S-JTSK a výškovém Bpv. V Plzni dne 24.4. 2011 Jan Čibera

Příloha číslo 8 – Zpráva o geodetickém zaměření

9

Příloha 8 – Zázemí oppida Třísov – dostupnost

10

Příloha číslo 9 – Zázemí Třísova – hypotetická vazba na ložiska grafitu