SLOHOVÁ VÝCHOVA Mgr. Soňa Bečičková
ÚVOD DO SLOHU
VY_32_INOVACE_CJ_2_01 OPVK 1.5 – EU peníze středním školám CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti
ÚVOD DO SLOHU
Stylistika = nauka o slohu (stylu) – podstata slohu, druhy jazykových projevů, výstavba textů, funkční jazykové prostředky • zkoumá projevy umělecké i neumělecké (prolínání literárněvědného rozboru) • cílem – vytvořit slohově vytříbený jazykový projev
Jazykový styl (= sloh) • pojem styl – z řec. stylos = rydlo = nástroj k psaní na voskovou destičku – v Římě přeneseně osobitý styl v rétorice a v uměleckém projevu – později v umění vůbec - architektura, malířství – od 19. stol. další oblasti lidské činnosti – sport, móda
• def. obecná – výběr určitých prvků při výstavbě nějakého celku – architektonický styl (gotika), literární (realismus), životní (bohémský), sportovní (plavecký, skokanský styl)
Jazykový styl (= sloh) = způsob výstavby jazykového projevu (dále JP) = „sladění“ všech složek projevu – téma, jazyk, kompozice + vnější okolnosti (= slohotvorní činitelé - autor, příjemce projevu, prostředí) → vytříbený a funkční projev • vytváření projevu musíme promyslet - tzv. slohotvorný proces
Slohotvorný proces • účastníci JP – autor X adresát • Fáze činnosti autora – promyšlený postup vzniku projevu 1. Přípravná fáze (invence) výběr tématu, účel JP, sběr materiálu, výběr faktů, rozvržení obsahu
2. Uspořádání materiálu (kompozice) volba postupu zpracování, vytvoření osnovy
3. Jazykové vyjádření (stylizace) formulování myšlenek jazykově správně – výstižnost, přesnost vyjádření → tzv. koncept
4.Úprava textu (korektura) posouzení a oprava textu (gramatické, stylistické, kompoziční, tematické nedostatky) → čistopis
5.Realizace přednes, napsání textu
Slohotvorný proces • Fáze činnosti adresáta 1.Vnímání textu (četba, poslech) 2.Jazykové porozumění 3.Interpretace (pochopení, „převyprávění“) 4.Zaujetí stanoviska, reakce na projev
Slohotvorní činitelé • podmínky a okolnosti ovlivňující JP (kde, komu, jak, proč, o čem informovat) = souhrn komunikativních podmínek v jedinečné komunikační situaci někdo
někoho
někde
o něčem
funkce, účel
prostředí
autor adresát
s jistým záměrem
téma
pomocí výrazových prostředků
jazykové+ nejazykové
informuje
Slohotvorní činitelé • subjektivní a objektivní • SUBJEKTIVNÍ: podmíněné osobností autora, vytváří si osobní, individuální styl 1. pohlaví – emocionalita, strategie 2. věk – rozdíly ve slovní zásobě, skladbě, sociální zařazení (obsah problémů) 3. vzdělání – všeobecné a odborné – úroveň vyjadřování, vliv profese (termíny) 4. psychický typ – temperament, charakter, zájmy (pečlivý X lajdácký projev) 5. postoj, stanovisko autora k projevu – vážné (oficiální, slavnostní, věcné), humorné (komika), znevažující (ironie) 6. výrazová schopnost – řečnický, spisovatelský talent, pohotovost při dialogu
Slohotvorní činitelé • OBJEKTIVNÍ: • obecně platné, autor na ně musí brát zřetel 1. zaměření, cíl, funkce projevu – výběr stylu, jazyka dle účelu JP (poučit, pobavit, informovat) → typická pravidla → funkční styly 2. situace - připravené X nepřipravené, spontánní projevy 3. kontakt mezi autorem a posluchačem - přímý X zprostředkovaný, např. v masmédiích 4. způsob dorozumívání (dialog, monolog) 5. prostředí - styl oficiální (veřejný) X familiární (soukromý) 6. zřetel k adresátovi - komu je projev určen 7. forma JP - mluvený X písemný projev
Třídění jazykových projevů 1. podle užitých výrazových prostředků: mluvené X psané, smíšené (plakát), jednojazyčné X vícejazyčné
2. podle podmínek komunikace a vázanosti na situaci: připravené X nepřipravené, monolog X dialog
3. podle obsahu a záměru: vyprávěcí, popisné, výkladové projevy; odborné, prosté, estetické projevy
4. podle plynulosti a návaznosti jednotlivých částí obsahu: plynulé (vypravování, úvaha) X heslovité (dotazník), jednoduché (zpráva, dopis) X složené (dialog, rozhlasové pásmo)
Hodnotící kritéria jazykového projevu • srozumitelnost, přesnost a jasnost vyjádření • přiměřená a vhodná volba slohového útvaru, tématu, jazykových prostředků vzhledem ke komunikační situaci (odborné projevy – věcnost, objektivita, umělecké – expresivita, subjektivní postoj)
• gramatická správnost
Úkoly: • Určete, zda lze následující ukázky nazvat vytříbenými a funkčními a proč. Proveďte rozbor textů dle slohotvorných činitelů a řekněte, kde udělali autoři textů chyby: • „Tak vám teda povim, kdo byl Karel Čapek. Byl to známej spisovatel v Čechách, meziválečná literatura. Vymyslel slovo robot a byl novinář a spisovatel. Napsal hodně románů a dramat. Lidi ho neměli rádi, protože je kritizoval.“ • „Dovolte, abych vám představil jednu z nejvýraznějších osobností české, ale i světové literatury, Karla Čapka. Karel Čapek výrazně ovlivnil meziválečnou literaturu i kulturu, nahlas však vyjadřoval také své osobní občanské postoje vůči společnosti a politice v republice i Evropě, zejména po r. 1938.“
Zdroje • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-2530950-6. • STYBLÍK, Vlastimil, Marie ČECHOVÁ a Zdeněk HLAVSA. Český jazyk pro I.-IV. ročník středních škol: (mluvnická a stylistická část). 2. vyd. Praha: SPN pedagogické nakladatelství, 1996. ISBN 80-859-3726-3.
