Akademie výtvarných umění v Praze Ateliér intermediální tvorby I, Škola prof. Milana Knížáka
Sedm smrtelných hříchů Teoretická část diplomové práce
Tomáš Vrana 2014
Úvod K digitální fotografii, respektive k jejímu využití za účelem uměleckého vyjádření, jsem se na Akademii dostal po dvou letech experimentování s různými médii. Počáteční snaha reagovat na aktuální témata rychle přešla k zobrazování vlastního světa bez snahy zabývat se obecně známými problémy. Zpočátku jsem hodně využíval fotomontáže, ty se však časem z mojí práce téměř vytratily a nyní je mým cílem vyfotografovat scénu vždy takovou, jaká je ve skutečnosti, bez nutnosti ji uměle dotvářet. Přesto fotografie procházejí poměrně složitým postprodukčním procesem. Jde však pouze o práci s ostrostí a o barevné korekce. Dlouhodobě se věnuji žánru zátiší. Aranžované zátiší ve spojitosti se zmíněným způsobem práce bylo předmětem mého zájmu dva roky. Následně jsem se rok věnoval fotografování lidí, abych se k zátiší nakonec vrátil ve své diplomové práci. Při hledání tématu pro tuto práci jsem se odrazil od svého osobního zájmu ve zkoumání pudového lidského chování. Vznikl tak cyklus fotografických zátiší pojmenovaný Sedm smrtelných hříchů. Sedm smrtelných nebo také hlavních či kardinálních hříchů je seznam základních lidských neřestí, který se v podobě, v jaké jej známe dnes, poprvé objevuje v křesťanském učení v 6. století našeho letopočtu, a dává si za cíl varovat věřící před nežádoucím chováním, k němuž člověk instinktivně tíhne. Příklady známých uměleckých děl na toto téma jsou Giottovy fresky v kapli Scrovegni v Padově, stolní deska Hyeronyma Bosche nebo sochy Matyáše Bernarda Brauna na zámku Kuks. Ať už se jedná o tato či mnoho dalších méně známých děl, ve většině případů je téma ztvárněno lidskými postavami. Já jsem se tomu v případě mé diplomové práce chtěl naopak vyhnout. Při studiu a přípravě jsem však narazil i na řadu originálních pojetí tématu formou židlí, šperků, map, či dokonce grafů. S tématikou se můžeme setkat i v reklamním průmyslu – uceleným cyklem všech sedmi hříchů jsou např. plakátové reklamy na Absolut Vodku. Proces Sedm smrtelných hříchů je v mé diplomové práci reprezentováno sedmi fotografickými zátišími z jídla a předmětů používaných při stolování. Je to Pýcha, Závist, Hněv, Lenost, Lakota, Obžerství a Smilstvo. Scény jsou vždy fotografovány z ptačí perspektivy, což společně s výraznou barevností a speciálními postprodukčními technikami, které dodávají fotografiím nadstandardní ostrost a kvalitu v detailech, umocněnými realizací v nadživotní velikosti, vytváří ucelený způsob fotografické tvorby, ke kterému jsem v průběhu studia na Akademii došel. Okamžitě po vybrání tématu mi bylo jasné, že všechny výjevy budou tvořeny jídlem. Přišlo mi to naprosto přirozené jednak vzhledem k historii a tradici žánru zátiší, tak vzhledem ke zvolenému tématu. Zjistil jsem, že jídlem nemusí nutně být reprezentováno pouze obžerství. Jídlo můžeme závidět, některé potraviny mají charakter erotických symbolů, na jídlo můžeme být pyšní, můžeme být líní nejenom si něco uvařit, ale také to jíst. Na jídle (nebo nad jídlem) je možné si vylít svůj hněv a ve spojitosti s jídlem se může velmi dobře projevit naše lakomství. Jídlo je zde tedy jednotícím prvkem. Původní představa byla držet jednotlivé fotografie pohromadě stejným, opakujícím se počtem konkrétních věcí, nabývajících vždy jiné podoby vzhledem ke konkrétnímu hříchu. Např. Pýcha – zlaté příbory, Lenost – plastové příbory, Hněv – kudla… Nebo: Lenost – plastový talíř, Pýcha – drahý, zdobený talíř, Hněv – rozbitý talíř… Ukázalo se však, že to není možné uskutečnit vždy a všude a udržet cyklus zcela jednotný. Proto jsem zvolil opačný postup a sice že jednotlivé fotografie mají principiálně odlišný charakter. Na každé se odehrává něco jiného nějak jinak, každá má rekvizity jinak uspořádané, je jinak barevná a její předměty jsou na jiném podkladě. Tímto způsobem je vytvořena konceptuální jednotnost. Vizuální jednotnosti je pak dosaženo formátem, horizontální orientací všech fotografií a výše zmíněnou fotografickou technikou. Pořadí fotografií má svůj původ v Dantově Božské komedii, kde básník prochází jednotlivými kruhy Očistce. 1
Při vzniku práce prošly fotografie od nápadu k výsledné realizaci poměrně dlouhým procesem. Na začátku vzniklo několik sérií různě detailních skic, které jsem stále dokola překresloval podle toho, jak se moje představa výsledku měnila, nebo jaké nové informace jsem o tématu získával. Následovaly koláže, kdy jsem se na základě skic pokoušel obrazy sestavit z prvků vybraných z různých existujících fotografií. Další fází byly fotoskici. V mých předešlých pracích bylo klasické skicování tužkou na papír běžné, fotografování nanečisto jsem však doposud nepraktikoval. Podle skic a koláží jsem se pokusil nafotit celou sérii pouze na zkoušku, přičemž jsem fotografie následně všelijak upravoval, přebarvoval, doplňoval do nich předměty atd., čímž jsem se pokoušel maximálně přiblížit představě finální podoby. Moje představa byla taková, že vyfotím celou sérii sedmi hříchů menším fotoaparátem a bez nasvícení tak, jak by to mělo po stránce obsahové vypadat ve finále, a potom už naprosto jasnou představu přefotím znovu velkým foťákem s promyšleným svícením. Takto přesně se to povedlo však pouze v jednom případě a to byla Lenost, se kterou jsem byl spokojen už ve fázi fotografování nanečisto a přefocení mělo za účel pouze dostat fotografii na stejnou obrazovou kvalitu jako zbytek. U fotografie Smilstva zase opakované přefocování nebylo možné vzhledem k finanční nákladnosti použitého materiálu (chobotnice a ústřice). Při finálním fotografování jsem se – opět v rámci udržení jednotnosti – rozhodoval, jak scény nasvítím. Buď mohla být pozice světla a jeho tvrdost resp. měkkost stále stejná, čímž by vzniklo jakési univerzální světlo a v postprodukci by byly jednotlivé fotografie světelně upraveny dle požadované atmosféry, nebo jsem mohl nasvítit každou scénu individuálně a riskovat, že k sobě fotografie nebudou pasovat z důvodu světelné nejednotnosti. Rozhodl jsem se pro tuto druhou možnost a myslím, že to bylo rozhodnutí správné. Ani po finálním nafocení však nebyl výsledek u některých fotografií uspokojivý i přesto, že jsem často v rámci jednoho fotografování udělal od jednoho hříchu více různých variací jak kompozičních, tak světelných. Několik fotografií bylo nutné vyfotografovat znovu. Jedna z nich je Lakomství, kde bylo potřeba čekat dalších deset dní, než opět zplesniví znovu naaranžované jídlo. Během práce mě velmi ovlivnily konzultace jak s lidmi z Akademie, tak s lidmi mimo její půdu, kteří k tématu přistupovali nezaujatě a z pohledu laika. Některé nápady vznikly na základě diskuze, některé úplnou náhodou, někdy sehrála svou roli i improvizace při samotném fotografování. Chci tím říct, že je důležité mít téma pečlivě promyšlené, je však třeba jej konzultovat se svým okolím a nechat se inspirovat namísto uzavírání se do sebe. Proces vzniku je pro mě osobně velmi důležitý, někdy dokonce důležitější než výsledek, a proto kladu velký důraz na přípravu. Technická specifikace Fotografie jsou pořízené velkým digitálním fotoaparátem se snímačem o velikosti políčka kinofilmu s maximálně uzavřenou clonou za účelem mít scénu co nejvíce ostrou a prokreslenou. Finální podoby je dosaženo postprodukčním doostřováním, barevnými korekcemi a využitím techniky tzv. vysokého dynamického rozsahu různé intenzity v některých částech fotografie, což umožňuje vybrané detaily světelně prokreslit zároveň ve světlech i stínech. Fotografie jsou vytištěny na fotopapír, laminovány a adjustovány na kovové desky o velikosti 120 × 80 cm. Interpretace Jednotlivé části cyklu se od sebe liší povrchy, na kterých jsou rekvizity fotografovány, barvami a individuálním světlem. Smrtelné hříchy jsou asociovány s konkrétními barvami, což se snažím dodržet. Ve fotografiích jsou pak tyto barvy reprezentovány buď samotným jídlem, dalšími předměty, pozadím, anebo kombinací všeho. Každá fotografie je barevně sjednocena a všechny dohromady tvoří celou barevnou paletu sedmi hříchů. 2
Fotografie Pýcha pracuje s principy aranžované reklamní fotografie – v reklamě jde o to být pyšný na to, co prodávám. Zrcadlo a ubrousek ve tvaru páva jsou symboly pýchy. Pořádná klobása je v kontextu pýchy pouze legrační metaforou, vytváří však zároveň s luxusně vypadajícím prostředím, ve kterém se nachází, zvláštní nelogické napětí – konfrontace prvků, které spolu zdánlivě nesouvisí, je samo o sobě téma, kterým jsem se zabýval ve své předešlé práci, a tímto na něj odkazuji. Pýcha je fialová. Závist pracuje se vztahy mezi předměty a jejich významy – sladkosti vs. inzulin. Sladkosti však ani nejsou pořádně vidět pod igelitovou taškou. Chci tím naznačit, že se často objektem závisti může stát pouze tušená věc, anebo dokonce něco, co ve skutečnosti vůbec neexistuje. Hadi z želé symbolizují závist, pro kterou je charakteristická zelená barva. V Hněvu je námět vidět z prostého gesta – talíř s jídlem byl rozbit. Je však možné jít dál. Důvodem hněvu mohlo být spálené kuře. Pálení, horko a oheň obecně symbolizují hněv. Atmosféru dotváří střet tvrdých materiálů – talíře a kamenné desky – a tvrdší světlo. Scéna jako jediná ze sedmi nevznikla aranžováním, ale v okamžiku rozbití jídla s talířem, a tak je zaznamenána. Hněv má přisouzenou červenou barvu. Lenost je v mé práci symbolizována fenoménem fast-foodu. Lenost něco uvařit, lenost to dojíst, lenost po sobě uklidit. Námět je dotvořen příznačnou bleděmodrou barvou. Scéna je zaznamenána na „nijakém“ bílém podkladě. Způsob a prostředí konzumace potravin nám ve fotografii Lakomství dává na vědomí, že lakomý člověk nemusí být nutně chudý a hlavně že je jeho lakomství obráceno proti němu samotnému. Hřích je také možné vidět v konkrétních potravinách jako v případě vepřového masa, vnitřností a zvratků u Obžerství. Navíc vnitřnosti nejen jíme, ale zpracováváme jimi taktéž spolykané jídlo. Vepřové maso a zvratky jsou symboly obžerství. Zabijačková scéna na kostkovaném, plastovém ubruse v koncentrované a přemrštěné formě. Všechny možné jedlé věci ještě ani nepřipravené k jídlu a hned už zase vyzvracené. Kontrast chuti a znechucenosti zároveň. Obžerství má oranžovou barvu. Ve většině případů příběhy jednotlivých fotografií naznačují, že hřešící osoba nebude daleko. Smilstvo je však oproti tomu pouze surreálný výjev vymykající se „pravidlům“. Symbolika je zde skryta taktéž do představy, že smilnícím ženám byly v pekle požírány genitálie, tak jako ústřice představující ženskou vaginu, jsou připraveny k jídlu. Fotografie jako jediná nemá žádný podklad – chobotnice s ústřicemi vyplňují celý prostor obrazu. Smilstvo symbolizuje modrá barva. V rámci tématu smrtelných hříchů ve fotografiích logicky odkazuji taktéž na smrt. Ať už jsou to drahé předměty v Pýše, připomínající nám pomíjivost věcí a pozemského života, přítomnost nemoci v Závisti, mrtvé, spálené kuře v Hněvu, moucha v Lenosti, plíseň v Lakomství, „vyhřezlé“ vnitřnosti v Obžerství či zahnívající chapadla chobotnic ve Smilstvu, dotýkám se tím námětů Vanitas, což je téma spojené s žánrem zátiší více než kterékoli jiné. Závěr S vědomím, že se jedná o ztvárnění sedmi smrtelných hříchů, by měly být jednotlivé fotografie cyklu identifikovatelné samy o sobě. Ačkoli je téma práce jasně dané, nechci nutit diváka přemýšlet pouze jedním směrem – každý si může různé části cyklu vyložit po svém. Vlastní interpretace je vítána, ba je dokonce žádoucí. Nechtěl jsem sklouznout k ilustraci a nedat divákovi žádný prostor pro jeho úvahy. Jak již bylo řečeno, každá fotografie funguje principiálně jinak. Původně měly být všechny výjevy jednotné, od čehož jsem v průběhu formování myšlenek a kreslení prvních skic postupně upustil. Taktéž teprve v průběhu procesu jsem začal jednotlivé hříchy definovat i charakteristickými podklady (původně měly být všechny výjevy vyfotografovány na bílém pozadí). Jedna z variant celkového zpracování měla mít velmi minimalistický charakter: Obžerství pouze v podobě zvratek, Smilstvo symbolizované jednou ústřicí atp. Snad by to bylo i možné, není to však způsob práce mně vlastní a riskantně bych se pouštěl do neznámých vod. Diplomovou prací jsem po více než roční pauze, kdy jsem se věnoval fotografování lidí, navázal na dvouletou systematickou práci na Akademii, v níž šlo o povětšinou z ptačí perspektivy focená 3
zátiší. Domnívám se, že jsem tento způsob realizace obsahu po formální stránce vyčerpal a má diplomová práce je jeho završením. Ve své budoucí tvorbě se budu nadále věnovat zátiší a aranžované digitální fotografii, nebudu se však omezovat úhlem pohledu na scénu a budu více pracovat s lidmi jako nositeli příběhu, což je cesta, na kterou jsem nastoupil poměrně nedávno a stále na ní mám co objevovat. Zajímám se taktéž o alternativní zobrazení velkoformátové fotografie prostřednictvím digitálních zobrazovacích zařízení se záměrem docílit ještě věrnější „reprodukce“ obrazu na cestě z monitoru počítače k divákovu oku. Od okamžiku, kdy jsou displeje složené z tak malých bodů, že je lidské oko není s to rozeznat, se možnosti digitální fotografie v tomto směru zdají být takřka neomezené. Literatura DELUMEAU, Jean. Hřích a strach: pocit viny na evropském Západě ve 13. až 18. století 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 1998. 722 s. ISBN: 80-7207-180-7 MAGUIRE, Anne. Stíny duše: temné stránky lidské psychiky z pohledu hlubinné psychologie a spirituálních tradic 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 219 s. ISBN: 80-7178-341-2 HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. 2. vyd., v Pasece 1. Praha a Litomyšl: Paseka, 2008. 517 s. ISBN: 978-80-7185-902-4 STURGIS, Alexander, Jak rozumět obrazům: malby a jejich náměty. 1. vyd. Praha: Slovart, 2006. 272 s. ISBN: 80-7209-786-5 ALIGHIERI, Dante. Božská komedie. 1. vyd v tomto překl. Praha: Academia, 2009. 637 s. ISBN: 978-80-200-1762-8
4
