Sborník příspěvků z 6. mezinárodního sympozia ČESKÉ PODNIKATELSTVÍ V EVROPSKÉM PROSTORU 2008 ŘEŠENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT

Sborník příspěvků z 6. mezinárodního sympozia ČESKÉ PODNIKATELSTVÍ V EVROPSKÉM PROSTORU 2008 se zaměřením na

ŘEŠENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT

Program WD-30-07-1 Výzkum pro řešení regionálních disparit Ministerstva pro místní rozvoj ČR

Liberec 2008

Editor: Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D. © Technická univerzita v Liberci – 2008

ISBN 978-80-7372-430-6

Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu WD–30–07–1

OBSAH ÚVODNÍ SLOVO................................................................................................................................................................. 5 RNDr. Vít Příkaský

EXISTENCE REGIONÁLNÍCH DISPARIT Z POHLEDU HYPOTÉZY ENDOGENITY PROCESU EVROPSKÉ EKONOMICKÉ INTEGRACE ............................................................................................................................................. 6 PhDr. Ing. Pavla Bednářová, Ph.D.

TĚŽBA NEROSTNÝCH SUROVIN NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DISPARITA HORNINOVÉHO PROSTŘEDÍ V OBLASTI PODKRUŠNOHOŘÍ .......................................................................................................................................................... 13 doc. RNDr. Miroslava Blažková, Ph.D.

K PARADIGMATU SOUČASNÉ REGIONÁLNÍ POLITIKY EU: UKAZATELÉ GNI A GDP ............................................ 17 doc. Ing. Miroslav Farský, CSc. doc. Ing. Libor Měsíček, CSc.

PODPORA PODNIKÁNÍ V DISPARITNÍCH REGIONECH PODLE STRATEGICKÝCH DOKUMENTŮ KRAJŮ JAKO NÁSTROJ REGIONÁLNÍ POLITIKY ................................................................................................................................ 23 Mgr. Kateřina Chabičovská PhDr. Iva Galvasová

KOMPARACE EKONOMICKÉ VÝKONNOSTI VE VYBRANÝCH REGIONECH ČR ...................................................... 29 doc. Ing. Jaroslav Jánský, CSc. Prof. Ing. Iva Živělová, CSc.

KRAJINA A ROZVOJOVÉ ZÁMĚRY V PÁNEVNÍ OBLASTI ÚSTECKÉHO KRAJE POHLEDEM ZDEJŠÍCH OBYVATEL....................................................................................................................................................................... 34 doc. RNDr. Milan Jeřábek, Ph.D.

INTRA-REGIONÁLNÍ DISPARITY V KRÁLOVÉHRADECKÉM KRAJI........................................................................... 40 Ing. Tomáš Kala, DrSc., DBA

BIOPALIVA UVNITŘ HRANIC REGIONU A ZA NIMI ...................................................................................................... 45 Ing. Aleš Kocourek, Ph.D.

PROCESY ŘÍZENÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE NA ÚROVNI OBECNÍCH A MIKROREGIONÁLNÍCH SAMOSPRÁV ČESKÉ REPUBLIKY ........................................................................................................................................................ 50 Ing. Jaroslav Kozubík

PROGRAM WD „VÝZKUM PRO ŘEŠENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT“ A BUDOUCNOST VÝZKUMU....................... 53 Ing. Petra Křivánková

VYBRANÉ FAKTORY PŘISPÍVAJÍCÍ K ROZVOJI VENKOVA ....................................................................................... 56 Ing. Miroslava Lungová, Ph.D.

INDIKACE DISPARITNÍHO VÝVOJE V ÚZEMÍ ............................................................................................................... 63 prof. ing. arch. Karel Maier, CSc. a kol.

REVITALIZACE NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY – PLÁTENICKÝ DŮM V HORNÍ BRANNÉ .................................... 72 Ing. Kateřina Maršíková, Ph.D.

ZKUŠENOSTI Z PROCESU PŘÍPRAVY TERÉNNÍHO VÝZKUMU V OBCÍCH ČR......................................................... 79 Ing. Petr Ponikelský Ing. Hana Novotná

DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ K PROJEKTU INOREDIS ..................................................................................................... 82 Ing. Martina Prskavcová, Ph.D.

ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI MUŽŮ A ŽEN NA TRHU PRÁCE V ČESKÉ REPUBLICE ........................................................ 87 Bc. Veronika Randáková

KOMPLEXNÍ SROVNÁVACÍ ANALÝZA DYNAMIKY ROZVOJE OBCÍ .......................................................................... 92 doc. Ing. Miroslav Žižka, Ph.D. Ing. Petra Rydvalová, Ph.D.

-3-


PILOTNÍ DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ „INOVAČNÍ PŘÍSTUP K ŘEŠENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT“ – LIBERECKÝ KRAJ ................................................................................................................................................................................ 97 Ing. Pavla Řehořová, Ph.D.

REGIONÁLNÍ ASPEKT ENERGETICKÉ PRODUKCE A SPOTŘEBY.......................................................................... 102 PhDr. Ing. Lenka Sojková, Ph.D.

OVLIVŇUJÍ DAŇOVÉ PŘÍJMY VELIKOST REGIONÁLNÍCH DISPARIT V LIBERECKÉM KRAJI?............................ 107 Ing. Jaroslava Syrovátková, Ph.D.

PRIMÁRNÍ VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ ZAMĚŘENÉHO NA SUBJEKTIVNÍ VNÍMÁNÍ ODSTRAŇOVÁNÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT ZA POMOCI POPISNÉ STATISTIKY PROVEDENÉHO V OBCÍCH ČR ........................................................................................................................................................................................ 111 Ing. Jaromír Švihovský, Ph.D.

INDIKÁTORY PRO HODNOCENÍ UDRŽITELNÉHO ROZVOJE MĚST, OBCÍ A REGIONŮ ........................................ 116 RNDr. Viktor Třebický, Ph.D. doc. Ing. Arch. Vladimíra Šilhánková, Ph.D.

HODNOTÍCÍ MODEL REGIONÁLNÍCH DISPARIT- DÍLČÍ VÝSTUPY VÝZKUMNÉHO PROJEKTU ............................ 120 doc. Ing. Barbara Vojvodíková, Ph.D. Ing. Aleš Lokaj

PŘÍČINY DISPARIT KRAJINY V PODKRUŠNOHOŘÍ................................................................................................... 126 Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková,CSc. a kol.

PROJEKTY PROGRAMU OPPP REALITY (2004 – 2006) A DOSTUPNOST INFORMACÍ K JEDNOTLIVÝM PROJEKTŮM.................................................................................................................................................................. 131 Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D.

PROJEKT REGENERACE NEPRŮMYSLOVÝCH DEPRIMUJÍCÍCH ZÓN JAKO SOUČÁST STRATEGIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE .......................................................................................................................................... 137 Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D.

NEROVNÉ ODMĚŇOVÁNÍ MUŽŮ A ŽEN: SLOŽITÝ A TRVALÝ PROBLÉM V ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE .............. 142 Ing. Hana Zemanová

REGIONÁLNÍ DISPARITY, LIDSKÉ ZDROJE A SOCIÁLNÍ KAPITÁL ......................................................................... 147 Ing. Helena Žuková

-4-


ÚVODNÍ SLOVO Vážené dámy, vážení pánové, Vítám Vás na sympoziu, které se věnuje aktuálnímu tématu naší doby, tématu řešení regionálních disparit v kontextu evropského prostoru. Snižování regionálních disparit, rozdílů nebo nerovností patří obecně mezi hlavní cíle regionální politiky. Ve slovníku regionalistů i politiků se objevují pojmy jako konvergence, konkurenceschopnost a soudržnost, které jsou vyjádřením přístupu k řešení těchto nerovností. Politika soudržnosti zformulovaná Evropskou unií je právě zaměřena na snižování ekonomických, sociálních a územních disparit a vyjadřuje zájem na vyváženém rozvoji území Evropské unie, při kterém dochází ke snižování strukturálních rozdílů mezi regiony a podpoře rovných příležitostí pro všechny. Lze na něj nahlížet z různých úhlů pohledu, hledat jejich atributy, znaky, příčiny. Klademe si otázky, jak změřit regionální disparity, jak je analyzovat, zajímá nás, zda dochází ke zlepšování či zhoršování regionálních rozdílů v čase, jaké faktory určují disparity? Hovoříme-li o tomto pojmu, je vesměs chápán jako jakýsi „negativní“ stav, neopodstatněný ekonomický rozdíl mezi regiony. Na tomto vnímání územních nerovností byl a stále ještě je, založen systém podpory zaostávajících regionů ze strany EU i České republiky. Také regiony se však musejí vyrovnat se všemi skutečnostmi vyplývajícími z nerovnoměrného rozvoje svého území. A také proto jsme se dnes sešli na tomto sympóziu. V této souvislosti si kladu otázku, zda nerovnost znamená vždy pouze negativní jev. Není přece smyslem našeho konání docílení stavu, kdy budeme tzv. „všichni stejní.“ Poznáváme a zkoumáme také proto, abychom si potvrdili naši jedinečnost, dovedli se účelně a efektivně odlišit a dobře využívat své komparativní výhody. Jsem přesvědčen, že doplňkovost zaměření jednotlivých regionů může být v současné době široké spolupráce základem předávání vzájemných smysluplných prorůstových impulsů. Vraťme se však k dnešnímu tématu, a tím je zejména hledání možností řešení meziregionálních disparit v oblasti hospodářského rozvoje regionu. Liberecký kraj se této tématice věnuje již od roku 2002, kdy na svém území tzv. hospodářsky slabé oblasti poprvé vymezil a v rámci Grantového fondu Libereckého kraje alokací určité finanční částky umožnil podpořit aktivity přispívající k rozvoji těchto území. V souvislosti s přípravou střednědobého Programu rozvoje Libereckého kraje na období 2007-2013 bylo vymezení těchto oblastí aktualizováno. Jsem si vědom, že prostředky Grantového fondu LK samy o sobě nemohou problematiku nerovnoměrného hospodářského rozvoje regionů vyřešit, nejsou také jediným možným způsobem, jak hospodářský růst podporovat. Informace o existujících možnostech podpory a přístupech k řešení disparit budou tématy příspěvků na tomto sympóziu. Nebudu již tudíž rozvíjet obecné úvody a předám slovo jednotlivým přednášejícím a slovo i Vám, dalším účastníkům sympózia, a věřím, že se rozvine široká a plodná diskuse, která přispěje k řešení tématu regionálních disparit.

RNDr. Vít Příkaský člen Rady Libereckého kraje pověřený vedením resortu hospodářského a regionálního rozvoje

-5-


EXISTENCE REGIONÁLNÍCH DISPARIT Z POHLEDU HYPOTÉZY ENDOGENITY PROCESU EVROPSKÉ EKONOMICKÉ INTEGRACE PhDr. Ing. Pavla Bednářová, Ph.D. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra ekonomie e-mail: [email protected] Klíčová slova Integrace, hospodářský cyklus, euro, konvergence, regionální disparity Abstrakt Proces evropské ekonomické integrace je možné charakterizovat jako dynamický jev působící svým charakterem na postupnou reálnou konvergenci, projevující se synchronizací hospodářských cyklů ekonomik do něho zapojených. Hypotéza endogenity procesu integrace předpokládá, že země účastnící se déle ekonomické integrace by měli vykazovat větší míru synchronizace hospodářských cyklů. Na základě analýz lze pozorovat úspěšný proces konvergence ČR k EU na národní úrovni, nikoli na úrovni regionální (tzn. mezi regiony uvnitř ČR). V případě synchronizace hospodářských cyklů je možné pozorovat sbližování vývoje celkové ekonomické aktivity ČR a EU od roku 2007. Při srovnání regionální úrovně a změny ekonomické výkonnosti je zřejmé pokračující prohlubování regionálních disparit v ČR. Regiony s vysokou ekonomickou výkonností si udržují i dobré pořadí i v dynamice růstu ekonomických ukazatelů a to zejména Praha, Středočeský a Plzeňský kraj. Ústecký kraj spolu s krajem Karlovarským naopak v čase prohlubují ztrátu ekonomické výkonnosti. THE EXISTENCE OF THE REGIONAL DISPARITIES FROM THE VIEWPOINT OF THE HYPOTHESIS OF THE EUROPEAN ECONOMIC INTEGRATION PROCESS ENDOGENITY Key words Integration, business cycle, Euro, convergence, regional disparities Abstract European economic integration can be described as a dynamic process influencing real convergence which results in the synchronization of the business cycles of the economies participating in it. The hypothesis of the integration process endogenity assumes that the countries which participate in economic integration for a longer time should reach a higher level of the synchronization of the business cycles. On the basis of the analyses available, a successful process of the convergence of the CR to the EU only on the national level, not on the regional level, can be seen. As far as the synchronization of the business cycles is concerned, the business cycles of the CR and of the EU have been getting closer since 2007. If the output and the dynamics of the output of the individual regions in the CR are compared, growing regional disparities can be seen. The regions with high economic output also have good results in the dynamics of regional output.

-6-


1. ÚVOD V průběhu dlouhodobého procesu evropské ekonomické integrace lze pozorovat sbližování ekonomické výkonnosti (konvergenci) evropských ekonomik na národní úrovni, což je ovlivněno např. i zavedením Maastrichtských konvergenčních kritérií před vstupem do EMU. Přes tuto pozitivní národní konvergenci stále přetrvávají a v některých případech se i zhoršují regionálních disparity uvnitř jednotlivých zemí, přičemž největší jsou v těch zemích, kde hlavní město a jeho blízké okolí představuje centrum ekonomické aktivity (Londýn, Praha, Brusel, Paříž, Bratislava), jehož ekonomická úroveň je zhruba dvojnásobná ve srovnání s celkovým průměrem za celou zemi. Také v ČR lze pozorovat nerovnoměrný vývoj mezi jednotlivými regiony na úrovni krajů (NUTS 3). Samotné prohlubování regionálních disparit v posledních letech není důvodem k vážnému znepokojení vzhledem k jeho omezenému rozsahu, který neohrožuje sociální stabilitu a hlavně skutečnosti, že jde o přirozený jev dokladující hloubku strukturálních změn, kterými v uplynulých letech musela procházet česká ekonomika. Hypotéza endogenity procesu ekonomické integrace nabízí řešení meziregionálních disproporcí ekonomického rozvoje v podobě prohlubování intenzity integrace, což by v případě české ekonomiky představovalo snahu o brzké přijetí eura. Vstup do EMU, tedy kvalitativní posun k vyššímu integračnímu stupni, by dle hypotézy endogenity měl vést ke snížení regionálních disparit. 2. HYPOTÉZA ENDOGENITY PROCESU EKONOMICKÉ INTEGRACE Hypotéza endogenity procesu ekonomické integrace předpokládá, že v případě kvalitativního nebo kvantitativního posunu v ekonomické integraci se očekávané přínosy projeví po určitém čase od rozhodnutí. Odstranění kvantitativních překážek, volný pohyb výrobních faktorů i zavedení jednotné měny by tedy ve svém důsledku mělo vést k vyšší synchronizaci hospodářských cyklů, snížení pravděpodobnosti dopadu asymetrických šoků a tím k celkovému růstu produktu. K prohlubování tohoto trendu by podle Frankela a Rose (1998) mělo docházet při každém posunu mezi stadii ekonomické integrace a také v důsledku procesu rozšiřování, tedy počtu zemí zapojených do integračního procesu. Česká republika se stala členem Evropské unie v roce 2004 a z hlediska kvalitativního vstoupila do fáze volného trhu (tj. fáze odstranění všech bariér mezinárodního obchodu a uvolnění pohybu výrobních faktorů, především kapitálu a s určitým omezením i práce). Zároveň patří mezi země s „odloženým přijetím eura“. Vstup do EMU bude tedy představovat další kvalitativní posun integrace. Základním teoretickým východiskem pro analýzy cyklické a strukturální sladěnosti je tzv. teorie optimálních měnových zón. V souvislosti se vznikem jednotné evropské měny jsou poznatky této teorie často používány k vyhodnocení vhodnosti přijetí jednotné měny zeměmi eurozóny a přiměřenosti stejného kroku pro nové členské země Evropské unie. Na základě teoretických principů dochází k porovnání přínosů a nákladů spojených se vstupem do měnové unie. 1

Hypotézu endogenity integračního procesu definovali J. Frankel a A. Rose v roce 1998 , podle které „zkoumání historických dat podává zavádějící informace o vhodnosti vstupu ekonomiky do měnové unie, neboť kritéria teorie OCA jsou endogenní“. Ústřední myšlenkou hypotézy je teze, že ke splnění kritérií OCA dochází po vstupu do měnové unie, čili ex-post a to právě díky prohloubení vzájemné integrace zemí. Tuto hypotézu se J. Frankel a A. Rose snažili prokázat na základě empirických měření. Rose (2000) odhadoval, že v důsledku členství v měnové unii dochází ve srovnání se zeměmi zůstávajícími vně měnové unie 2 k nárůstu vzájemného obchodu až o 100%. Mnoho navazujících studií tzv. „Roseův efekt“ potvrdilo . Novější studie však upozorňují, že v eurozóně se efekt projevuje pouze omezeně. Např.: Wihlborg (2006) nebo Tavlas (2004). Baldwin (2006) odhaduje dosavadní průměrný nárůst vzájemné obchodní výměny v intervalu 5-10%. Zdůvodňuje tento vývoj dlouhodobým vývojem integrace v Evropě, která probíhá již více než 50 let. Studie P. Mongelli (2005) ukazuje, že v průběhu let 1960-2003 došlo k nárůstu vzájemného obchodu mezi členskými zeměmi Evropských společenství v průměru o 1200-1400%. Při dané vysoké otevřenosti , které bylo dosaženo v průběhu dlouhého období nelze dále očekávat prudký nárůst obchodní výměny. Podle Frankela (2006) dojde k naplnění Roseho efektu v horizontu až 30-ti let od vybudování Evropské měnové unie. Významným rozšířením práce Frankela a Rose je studie Fidrmuce (2001), která rozšiřuje analýzu o charakteristiky strukturální a institucionální podobnosti integrujících se ekonomik. Hypotéza endogenního charakteru kritérií optimální měnové oblasti, v tomto případě endogenity kritéria sladěnosti hospodářských cyklů s mírou obchodní integrace, je dle uvedených závěrů naplněna za podmínky pozitivní korelace mezi růstem celkové obchodní intenzity a podílu vnitroodvětvového obchodu daných ekonomik. De Grauwe a 1

Frankel. J, Rose.A.: The endogenity of the Optimum Currency Area Criteria. Economic Journal, 1998, Vol. 108, Issue 449, pp. 10091025 2 A. Rose srovnává 19 podobně zaměřených studií a jejich výsledky. Rose A. K.: The Effect of Common Curencies on International Trade: A Meta-Analysis. In: Alexander, V., Melitz, J. von Furenstenberg, G.: Monetary Unions and Hard Pegs. Oxford: OUP, 2004, pp. 101-112

-7-


Mongelli (2005) shrnují literaturu zabývající se endogenitou zahraničního obchodu, finanční integrace, symetrie šoků a flexibility na trhu práce a produktů. Na základě dosavadního vývoje v eurozóně dospívají k závěru, že platí spíše hypotéza endogenity, tj. že podobnost ekonomických šoků se s vyšší ekonomickou integrací pravděpodobně zvyšuje. Podle Lane (2006) mělo zavedení eura jasný dopad na zvýšení integrace finančních trhů eurozóny, zahraniční obchod však rostl se členy i s nečleny eurozóny a lze tedy očekávat, že nepůsobil jednoznačně ke snížení pravděpodobnosti asymetrických šoků. Z českých autorů se testům endogenity věnují např. Kučerová (2005), Fidrmuc (2003), Kapounek, Lacina (2006). Všechny pozitivní 3 závěry jsou vysloveny při akceptaci Lucasovy kritiky a Krugmanovy hypotézy. Krugmanova hypotéza představuje protichůdný názor monetárního ekonoma P. Krugmana. Podle něho, pokud dojde v rámci prohlubujícího se integračního procesu k postupnému odbourávání všech překážek vzájemného obchodu, může to vést k regionální koncentraci produkce z důvodu vytěžení výnosů z rozsahu. Hlubší obchodní integrace povede k větší specializaci zemí a následně i ke zvýšení možnosti výskytu asymetrických šoků (tzv. aglomerační efekt). Rostoucí specializace v důsledku realizace úspor z rozsahu a působení aglomeračního efektu vede k poklesu sladěnosti hospodářských cyklů, resp. růstu pravděpodobnosti vzniku asymetrických šoků. Kalemli-Ozcan, Sorensen a Yosha (2003) zjišťují, že podobný dopad může mít i vysoká finanční integrace díky fungujícímu sdílení rizika, které umožňuje vyšší specializaci. 3. SYNCHRONIZACE HOSPODÁŘSKÝCH CYKLŮ ČR SE ZEMĚMI EVROPSKÉ MĚNOVÉ UNIE Synchronizaci hospodářského cyklu České republiky a eurozóny na základě vývoje reálného GDP zobrazuje obr.č.1. Na začátku sledovaného období je patrný odlišný vývoj v těchto ekonomikách. Hospodářský pokles v České republice v tomto období byl důsledkem souběhu některých doznívajících transformačních problémů, strukturálních změn a výskytu některých specifických šoků (např. finanční krize v roce 1997). Vnitřní problémy české ekonomiky zapříčinily, že dynamika českého hospodářského růstu během let 2000 až 2002 do jisté míry kopírovala nepříznivý vývoj v eurozóně. Od roku 2003 došlo díky proběhlým reformám a změnám na nabídkové straně k rychlému zvýšení růstu české ekonomiky. Růst v zemích eurozóny se v tomto období také zvýšil, jeho dynamika však v porovnání s českou ekonomikou zůstala výrazně nižší. Zvýšení synchronizace hospodářských cyklů lze sledovat až v průběhu posledního roku 2007. Toto zlepšení je možno vysvětlit mimo jiné i delším časovým odstupem od specifických šoků na počátku sledovaného období. Tyto výsledky podporují i korelační koeficienty ekonomické aktivity i výsledky dynamické korelace ekonomické aktivity – blíže viz: Analýzy stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou (2007). Otázkou zůstává, do jaké míry dochází k souběhu cyklického vývoje v eurozóně a trendového růstu v České republice spojeného s reálnou konvergencí transformujících se ekonomik a změnami na nabídkové straně ekonomiky, které korelační analýza není schopná odlišit.

3

kritika toho, že model nebere v úvahu anticipaci a reakci na hospodářskou politiku, tj. že struktura ekonomiky je endogenní vůči praktikované hospodářské politice.

-8-


Obr. 1: Meziroční změny reálného GDP (%) Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB 4. REGIONÁLNÍ CHARAKTERISTIKY KONVERGENCE GDP ČR je výsledkem jeho tvorby v jednotlivých regionech. Podíl regionů na tvorbě GDP ( %) a velikost GDP na obyvatele v jednotlivých regionech zobrazuje tab. 1 a obr.2. Tab. 1: Podíl regionů na tvorbě GDP (%) a velikost GDP na obyvatele Podíl regionu na tvorbě HDP Hrubý domácí produkt na v ČR v % 1 obyvatele v %, ČR = 100 Název NUTS 2003 2004 2005 2006 2003 2004 2005 ČR 100 100 100 100 100 100 100 Hlavní město Praha 23,9 23,9 24 24,3 209,9 209,2 209,1 Středočeský kraj 10,5 10,4 10,4 10,3 94,3 93 92,9 Jihočeský kraj 5,5 5,5 5,5 5,5 89,3 89,1 89,1 Plzeňský kraj 5 5,2 5,2 5 93,4 96,4 95,9 Karlovarský kraj 2,4 2,3 2,3 2,3 80,1 78,2 77,7 Ústecký kraj 6,6 6,6 6,5 6,5 82,4 81,7 81,1 Liberecký kraj 3,4 3,3 3,3 3,5 80,9 79,5 80 Královéhradecký kraj 4,8 4,8 4,8 4,6 89,7 89,5 89,4 Pardubický kraj 4,2 4,1 4,1 4 85 83,7 82,5 Vysočina 4,3 4,2 4,2 4,2 85,9 83,8 84,2 Jihomoravský kraj 10,3 10,2 10,2 10 92,8 92,1 92,2 Olomoucký kraj 4,8 4,9 4,9 4,6 76,7 78,9 78,1 Zlínský kraj 4,8 4,6 4,6 4,6 81,9 79,4 80,1 Moravskoslezský kraj 9,6 10 10 10,5 77,5 81,5 81,7 Zdroj: regionální informační servis, dostupné z: www.risy.cz

-9-

2006 100 210,6 90,4 90,1 93,6 76,3 80,7 84,7 86,7 81,7 84,3 90,9 74,2 80,8 85,9


Obr.2: Podíl regionu na tvorbě GDP (%) Zdroj: regionální informační servis, dostupné z: www.risy.cz Z obr. č. 2 je patrná přetrvávající nerovnoměrnost hospodářského vývoje krajů v České republice. Makroekonomické ukazatele potvrzují mimořádné postavení hlavního města Prahy a velmi úspěšný rozvoj Středočeského a Plzeňského kraje (tab.č.1). Na opačném konci žebříčku stojí zejména Karlovarský a Pardubický kraj, tedy regiony, které se potýkaly s úpadkem převažujících jednodušších forem zpracovatelského průmyslu. Od roku 2004 dochází k většímu ekonomickému rozvoji také v některých strukturálně postižených regionech. To se projevuje především ve vysokém nárůstu HDP v Moravskoslezském kraji, který byl ovlivněn významně celosvětovým oživením ocelářského průmyslu. 5. INTENZITA ZAHRANIČNÍHO OBCHODU De Grauwe (2005) definuje dva možné transmisní kanály determinující vztah mezi členstvím v měnové unii a ekonomickým růstem. První souvisí s růstem vzájemné obchodní výměny. Růst obchodu stimuluje růst potenciálního produktu. Druhý mechanismus souvisí se snížením nejistoty o budoucím vývoji měnových kurzů. To ve svém důsledku snižuje riziko a zprostředkovaně i reálné úrokové sazby, a tím působí na ekonomický růst. Frankel a Rose (2002) ve své studii potvrdili, že růst vzájemného obchodu o 1% zvyšuje produkt o 1/3%. Vztah mezi eliminací kurzového rizika nebyl žádnou studií potvrzen. S vyšší ekonomickou otevřeností země roste váha obchodovaného zboží na spotřebním koši a snižuje se účinnost změny nominálního měnového kurzu jako nástroje přizpůsobení v případě vnější nerovnováhy a ztráta nezávislé měnové politiky nepředstavuje tudíž takové riziko. Vyšší ekonomická provázanost se zeměmi využívajícími jednotnou měnu měřená podílem zahraničního obchodu jak na straně vývozu, tak na straně dovozu vede také k nižší pravděpodobnosti asynchronního ekonomického vývoje sledované země v porovnání s ostatními zeměmi jednotné měnové oblasti. Vyšší obchodní provázanost tak podporuje vyšší korelaci ekonomické aktivity v rámci jednotné měnové oblasti. Souvislost dlouhodobého růstu ekonomiky ČR a pokračující konkurenceschopnost produkce se promítly do výsledků zahraničně obchodní výměny. Ty byly v roce 2007 nejúspěšnější v novodobé historii. ČR jako jediné z nových zemí EU se podařilo více zboží vyvézt než dovézt a tento přebytek dokázala meziročně zdvojnásobit. Pokračoval trend růstu otevřenosti ekonomiky, což vyplývá z vysokého podílu hodnoty vývozu zboží na hrubém domácím produktu. Hodnota vývozu představovala 69,5 % a hodnota dovozu 67,1 %, u vývozu se jedná o meziroční zlepšení o 3,1% a u dovozu o 2,8%. Růst těchto podílů v minulých - 10 -


pěti letech (viz tabulka č.2), charakterizuje otevřenost ekonomiky. Míra otevřenosti české ekonomiky dosáhla 68,3 %, to je o 6,6% více proti r. 2004. To dokládá příznivý dopad našeho vstupu do EU i význam zahraničního obchodu pro vývoj ekonomiky. Česká ekonomika se stala jednou z nejotevřenějších v EU. Tab. 2: Podíl vývozu a dovozu zahraničního obchodu ČR se zbožím na HDP v letech 2002 – 2007 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Vývoz v % GDP 50,9 53,3 61,2 62,5 66,4 69,5 Dovoz v % GDP 53,8 55,9 61,7 60,6 64,3 67,1 Míra otevřenosti v % 52,4 54,6 61,7 61,9 65,7 68,3 Zdroj: ČSÚ, dostupné z: www.czso.cz Intenzita vzájemného obchodu ČR s EU představuje vysoký stupeň ekonomické integrace. Česká republika dosahuje vysoké obchodní provázanosti s EU, která je partnerem pro více než 60 % celkového vývozu a 50 % celkového dovozu. Přes tyto velmi pozitivní výsledky je třeba zvážit fakt sice mírného, ale poklesu jak dovozu tak i vývozu do EU z celkového dovozu a vývozu ČR, jak ukazuje následující tabulka č.3. Tab. 3: Vývoz a dovoz ČR a EU 2002 2003 2004 Vývoz ČR do EU (tis.Kč) 858345 957436 1176412 Podíl na celkovém vývozu 68,4 69,84 68,29 ČR v % Dovoz do ČR z EU 798115 853559 1028286 (tis. Kč) Podíl na celkové dovozu 60,20 59,25 58,79 ČR v % Zdroj: ČSU, dostupné z: www.czso.cz, vlastní výpočty

2005 1233123 65,99

2006 1409293 65,71

2007 1326955 64,25

1055996

1176283

1326955

57,7

55,88

55,53

Regionální rozložení exportní výkonnosti Regionální rozložení exportní výkonnosti poskytuje přehled vývozu z jednotlivých krajů (viz tabulka č. 4). Hlavní postavení má Středočeský a Moravskoslezský kraj, kde již dříve zakotvily zahraniční investice. Na úkor těchto regionů posílil na vývozu především Plzeňský kraj, když dosáhl nejvyšší meziroční růst. Jde zejména o to, že dobré podmínky v této lokalitě motivovaly řadu zahraničních investorů k umístění exportně orientovaných provozů. Tab. 4: Vývoz dle jednotlivých krajů v letech 2006 a 2007 Kraj 2006 (podíl v %) Středočeský kraj 19,5 Moravskoslezský kraj 10,5 Plzeňský kraj 8,2 Pardubický kraj 7,2 Jihomoravský kraj 7,1 Ústecký kraj 6,8 Hlavní město Praha 6,0 Zlínský kraj 4,8 Vysočina 4,3 Jihočeský kraj 4,4 Královéhradecký kraj 4,2 Liberecký kraj 4,4 Olomoucký kraj 3,9 Karlovarský kraj 2,4 Zdroj: ČSÚ

- 11 -

2007 (podíl v %) 19,2 10,2 8,9 7,3 7,1 6,4 5,6 4,9 4,4 4,2 4,1 4,1 3,9 2,2

Meziroční změna % 13,3 11,1 25,6 17,5 14,9 9,0 8,3 18,1 16,7 10,6 14,0 8,5 14,9 6,3


6. ZÁVĚR Hypotéza endogenity procesu evropské ekonomické integrace předpokládá, že ekonomický rozvoj evropských ekonomik je podmíněn kvalitativním i kvantitativním posunem v ekonomické integraci, což v současné době znamená dobudování Evropské hospodářské a měnové unie. Předpoklad, že intenzivnější a časově delší integrace vede k růstu vzájemné obchodní propojenosti s EU se v ČR zatím neprojevil. Na straně vývozu i dovozu dochází ke zvýšení hodnot v peněžním vyjádření, ale klesá podíl na celkovém dovozu a vývozu ČR. I přesto ČR vykazuje s EU stále vysoké hodnoty vzájemné obchodní výměny. V případě synchronizace hospodářských cyklů provedené analýzy signalizují možné sbližování vývoje celkové ekonomické aktivity v České republice a EU až od roku 2007. Výsledky však nejsou jednoznačné a tento vztah může být částečně zkreslen trendovým vývojem českého hospodářství. Problematika výskytu regionálních disparit je v ČR aktuální skutečností. Jejich výskyt je především důsledkem razantních strukturálních změn, varující je prohlubování rozdílnosti ekonomické výkonnosti jednotlivých krajů. Přijetí jednotné evropské měny euro by mohlo být krokem k podpoře exportní výkonnosti, což by se v konečném důsledku projevilo pozitivně na regionální i celkové ekonomické výkonnosti. SEZNAM LITERATURY [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13]

Baldwin, R.: The Euroś Trade Effects. ECB Working Paper Series, March 2006, No. 594, pp. 100. ISSN 1725-2806. Přístupné z: http://www.ecb.int De Grauwe, , P., Mongelli, F. P.: Endogenities of Optimum Currency Areas: What Brings Countries Sharing a Single Currency Closer Together? ECB Workin Paper Series, 4/2005, No. 468, pp. 38, ISSN 1725-2806, dostupné z: http://www.ecb.int Fidrmuc, J.: Migration and Regional Adjustment to Assymetric Shocks in Transition Economies, CEPR Discussion Papers 2/2003 Frankel, J.: Comments to Baldwin (2006) The Euroś Trade Effects. ECB Working Paper Series, March 2006, No. 594. Přístupné z: http://www.ecb.int Kalemli-Ozcan, S., Sorensen, B. E., Yosha, O. (2003): “Risk Sharing and Industrial Specialization: Regional and International Evidence”, American Economic Review, 93(3), pp. 903 – 918. Kapounek, S., Lacina, L.: Sladěnost hospodářských cyklů v eurozóně: test endogenity procesu evropské integrace. Kučerová, Z.: Teorie optimální měnové oblasti a možnosti její aplikace na země střední a východní Evropy. Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2005, č. 3, ISBN 80-86729-18-4 Krugman, P.: Increasing Returns and Economic Geography. Journal of Political Economy, 1991, Vol. 99, pp. 483-499 Lane, P. R. (2006): “The Real Effects of EMU”, IIIS Discussion Paper. Mongelli, P. F., Dobrrucci, E., Agur, I.: What does European Institutional Integration Tell Us about Trade Integration? ECB Occasional Paper Series, 2005, No. 40, ISSN 1725-6534. Dostupné z: http://www.ecb.int Rose A. K.: One Money, One Market: Estimating the Effect of Common Curencies on Trade. Economic Policy, 2000, No.30, pp. 9-45 Wihlborg, C., Willett, T.D., Permpoon, O.: Endogenous OCA Analysis and the Early Euro Expirience. In: Conference on Perspectives on Monetary, Financial, and Economic Integration, 2006, Bloomington, Indiana Tavlas, G. S.: Benefits and Cost of Entering the Eurozone. Cato Journal, 2004, Vol. 24, pp. 89-106 přístupné z: http://www.cato.org

- 12 -


TĚŽBA NEROSTNÝCH SUROVIN NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DISPARITA HORNINOVÉHO PROSTŘEDÍ V OBLASTI PODKRUŠNOHOŘÍ doc. RNDr. Miroslava Blažková, Ph.D Univerzita J.E.Purkyně, Fakulta životního prostředí Katedra přírodních věd e-mail: [email protected] Klíčová slova Disparita, horninové prostředí, těžba nerostných surovin, ložiska nerostných surovin, Podkrušnohoří Abstrakt Studiem dostupných informací a terénním výzkumem v území okresů Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem byly zjištěny a specifikovány významné faktory horninového prostředí. Převážná část těchto faktorů jsou faktory negativně ovlivňující horninové prostředí. Uváděné faktory jsou významně disparitní v porovnání s jinými regiony České republiky. Rozdílnost se především týká jejich mimořádného nahromadění v tomto území. Faktory nepůsobí jednotlivě, ale v různých kombinacích a tím intenzivněji. Příspěvek se zabývá nejvýznamnějším disparitním faktorem ve zkoumané oblasti Podkrušnohoří a to těžbou nerostných surovin. Shrnuje situaci na registrovaných ložiscích nerostných surovin a popisuje současný stav jejich využití. Stručně uvádí jednotlivé kategorie těžby , jak hlubinné, tak povrchové na různých lokalitách . Je zde uváděn i současný přehled těžebních a správních společností , které jsou určenými správci nad ložiskem a těžbou. Od doby ekonomických změn v roce 1989, došlo k zániku řady těžeben a ke změnám vlastníků a správců. Disparita těžby nerostných surovin, je zde definována jako negativní s dopady na krajinu, ale z hlediska sociálního, myšleno zaměstnanosti obyvatel, jako významně pozitivní. (1) THE EXTRACTION OF THE RAW MATERIALS AS A SIGNIFICANT DISPARITY GEOLOGICAL ENVIRONMENT IN THE AREA KRUŠNE HORY – FOOTHILL Key words Disparity, geological environment, extraction of raw materiále, deposits of raw materials, Krušné hory- foothil Abstract The significant factors of geological environment was find out and specify on the basement of study available information’s and field researches in the area of Chomutov, Most, Teplice and Ústí nad Labem districts. Most of the mentioned factors negative impacted the geological environment.The referenced factors have a important disparity to compare others regions in the Czech Republic.The differences between the Krušné hory- foothill and Czech Republic as a whole refer to their extremely concentrations. The factors do not work individually, but together in different combinations and so more intensivaly.The contribution is focused to most important disparity factor in the special-interested area of Krušné hory-foothil , to extraction of raw materials.There is a summary of recorded deposits of raw materials and actually information’s of their usage. The category of underground and surface extraction on different sites are briefly mentioned. The mining and administrative companies are listed in actual state as an responsible managers of deposits of raw materials and its extraction. Since the year 1989 there were big economical changes . Many mines was closed and there was the changes ownership as well. The disparity- extraction of raw materials is from the point of impacts to the landscape in a negative form. From the point of social influence to inhabitant, means employments, is significantly positive.

- 13 -


1. ÚVOD Přehled současného stavu využívání nerostných surovin v oblasti Podkrušnohoří je v přímé souvislosti s hospodářským vývojem . Po období uzavírání většiny menších provozů nastalo období stabilizace a těžba a její rozvoj je v přímé souvislosti s požadavky trhu.(2,3) Práce se zabývá pouze výhradními ložisky . Nejvíce ložisek nerostných surovin je registrováno v okrese Most (33% ), Teplice (15%), Chomutov (14%) a nejméně v okrese Ústí nad Labem (4%). Procenta jsou uváděna v poměru k ploše území jednotlivých okresů. (1) 2. CÍL Cílem této části výzkumu, je zjištění aktuálního stavu využívání nerostných surovin. Výchozím podkladem je databáze České geologické služby-Geofond, která byla a v dalším období bude aktualizována terénními rekognoskacemi a jednáními s provozovateli těžeben. Charakteristika využívání bude vycházet z následujících kritérií.: A- stav těžby     

těžba současná (povrchová) těžba současná ( hlubinná) těžba minulá ( povrchová) těžba minulá (hlubinná) dosud netěženo

B- Organizace, provozovatel ( 4,5,6) Ložiska , která jsou netěžena jsou v registru a pod dohledem České geologické služby- Geofond. Všechna ložiska uhlí, která jsou vyjmuta z dobývacích prostorů uhelných společností kde těžba skončila jsou pod správou Palivového kombinátu Ústí nad Labem. Jedná se o těžebny, které byly vládou stanoveny k rekultivacím. Pro tyto účely je i určen specielní fond ze státního rozpočtu. Velký rozsah těžeben hnědého uhlí , které jsou v provozu v Podkrušnohoří, ale i mimo provoz ,spravuje Mostecká uhelná společnost v Mostě a Severočeské doly a.s. v Chomutově. Státní podnik DIAMO s.p. Stráž pod Ralskem byl určen pro dohled nad těžebnami hlubinné těžby nerud například na lokalitách Moldavan, Cínovec, Těžba kamene současná ,dřívější ukončená i ložiska dosud netěžená jsou pod gescí společnosti TARMAC CZ a.s. Liberec. Jedná se o lokality Libouchec Chvojno a Lochočice –Rovný v okrese Ústí nad Labem, Dolánky v okrese Teplice, Brňany –Černý vrch v okrese Most a v Chomutovském okrese Uhošťany – Blzeňský vrch a Louchov. Významným provozovatelem těžeben bentonitu a kaolinu jak pro keramický, tak pro papírenský průmysl v Podkrušnohoří je akciová společnost KERAMOST a.s. se sídlem v Mostě. Podstatně již menší společnosti těží a těžily např. oxyhumolity, a to SD – Humatex , a.s.Bílina, nebo kámen firma DOBET s.r.o Ostrožská Nová Ves okres ústí nad Labe, Stone s.r.o. kamenolom Všechlapy, jíly firmou z Plzně- Lasselberger,a.s, v okrese Chomutov, Wienerberger Cihlářský průmysl a.s.,z Českých Budějovic v okrese Teplice, nebo Finisterrae,s.r.o.Měděnec, surovinu granáty, křemen, muskovit na lokalitě KovářskáDolina 1 v okrese Chomutov. C -surovina a název ložiska Význam hnědého uhlí v severočeské hnědouhelné pánvi zastiňuje význam ostatních nerudních surovin. Jejich ložiska jsou však důležitá nejen pro místní hospodářství, ale pro řadu průmyslových odvětví. Celá řada ložisek je netěžena a jsou tak rezervou pro budoucnost.V oblasti Podkrušnohoří ve všech okresech, jak bylo výše uvedeno, převažují ložiska hnědého uhlí. V jednotlivých okresech jsou pak určité odlišnosti a bude o nich proto pojednáno samostatně. (5,6)

- 14 -


Okres Ústí nad Labem –těžebny ložisek nerostných surovin výhradní. Bilancovaná výhradní ložiska v okrese Ústí n.L jsou zastoupena surovinami hnědé uhlí a stavební kámen. Hnědé uhlí je registrováno na lokalitách Varvažov – Gustav1, Modlany a na bývalém lomu Chabařovice. Ložiska stavebního kamene se nachází v katastru Lhota pod Pannou (trachyt), Řetouň ( trachyt), Chvalov (bazanit), Ústí nad Labem-Mariánská skála (znělec), Lochočice –Rovný ( čedič, bazanit, nefelinit ), Libouchec-Chvojno (čedič-nefelinit),Tašov-Rovný (znělec, nefelinit) a Mírkov (nefelinit, analcimolit). Okres Teplice – ložiska nerostných surovin výhradní . Nejrozšířenějšími ložisky jsou ložiska hnědého uhlí v oblasti velkolomu Bílina a bývalých lomů Proboštov a Modlany. Na tato ložiska navazují ložiska oxihumolitů. Nejvýznamnějším ložiskem je Duchcov –Václav. Křemenné suroviny (křemence) ve Střelné a v Hostomicích nad Bílinou jsou zatím netěžena. Stejně tak ložiska cihlářské suroviny (hlína, sprašové hlíny a spraše). Mimo těžbu jsou i ložiska fluoritu na Moldavě a cín-wolframové rudy na Cínovci, obojí však již na hřebenech Krušných hor. Významnější jsou zde ložiska stavebního kamene ( čediče, nefelinitu) na lomech Měrunice a Všechlapy. Okres Most – ložiska nerostných surovin výhradní . V okrese Most převažují ložiska hnědého uhlí, ale jsou zde i významná ložiska bentonitů. Zásoby hnědého uhlí zaujímají cca třetinu území okresu a nachází se v místech současné intenzivní těžby na lomu Československé armády (ČSLA) a Vršanech. Podrobný popis i se spravující organizací je na přiloženém přehledu (CD). Ložiska bentonitů převážně pro slévárenské účely se nachází na lokalitách Braňany-Černý vrch, ObrniceVtelno ( ještě netěženo), na Střimicích a u Liběšic. Dalšími surovinami jsou pak jíly, keramické nežáruvzdorné dosud netěžené , na lokalitě Bylany a stavební kámen v Braňanech-Červený vrch a Želenicích . Okres Chomutov – ložiska nerostných surovin výhradní. V okrese Chomutov se nachází velké množství výhradních ložisek různých surovin. Největší objem zahrnují ložiska hnědého uhlí, které je těženo povrchovým lomem Nástup ( Tušimice-Libouš) a dosud netěžená ložiska Veliká ves , Vidolice,Bílence a Podlesice. Z mosteckého okresu sem zasahují ložiska hnědého uhlí lomu ČSLA a Vršany. Dosud netěžená jsou ložiska bentonitu pro slévárenské účely a stavebního kamene čediče v oblasti Blov-Krásný Dvoreček a dříve těžená ložiska Krásný Dvůr – Vys.Třebušice. Kámen byl těžen i na ložisku Louchov. V katastrálním území Rokle probíhá těžba kaolinů pro keramický průmysl.Ložisko abraziv a slídy se nachází na Měděnci pod názvem Kovářská-Dolina1. U Kovářské registrováno ložisko fluoritu a barytu. U Nezabylic a Všehrd jíly keramické nežáruvzdorné. Dosud netěžená jsou i ložiska bentonitů a montmorilonitů u Račetic, veliké Vsi a Nových Třebčic. 3. ZÁVĚR Významná část ložisek je ve zkoumaném území netěžena. Jedná se o rezervy pro budoucnost ,což je plně v souladu s trvale udržitelným rozvojem. Nejvíce těžených ložisek je těženo povrchovou těžbou. Hlubinná těžba skončila prakticky u všech nerostných surovin. Pouze poslední hlubinná těžba uhlí je před ukončením na dole Centrum,který je dceřinou společností Mostecké uhelné společnosti .

- 15 -


SEZNAM LITERATURY [1] [2] [3] [4] [5] [6]

BLAŽKOVÁ, M.): Ložiska nerostných surovin v Podkrušnohoří .Studia Oecologica, FŹP UJEP (v tisku), 2008 BOUŠKA, V.,DVOŘÁK, Z.: Nerosty severočeské hnědouhelné pánve, Naše vojsko,Praha,1997 KUŽVART, M.): Ložiska nerudních surovin.3.díl,2.svazek.Ložiska stavebních surovin II.Český geologický úřad Praha. 1977 MALKOVSKÝ, M. et al.: Geologie severočeské hnědouhelné pánve a jejího okolí. ÚUG v ČAV Praha, 1985 SINE (1963):Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000,listy VIII, IX, XIV a XV.ČAV Praha. SINE Databáze, ČGS – Geofond ĆR Praha, 2007

- 16 -


K PARADIGMATU SOUČASNÉ REGIONÁLNÍ POLITIKY EU: UKAZATELÉ GNI A GDP doc. Ing. Miroslav Farský, CSc. UJEP Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí Katedra společenských věd e-mail: [email protected] doc. Ing. Libor Měsíček, CSc. UJEP Ústí nad Labem, Filozofická fakulta Katedra politologie a filozofie e-mail: [email protected] Klíčová slova Evropská integrace, hrubý národní důchod, hrubý domácí produkt, regionální politika, statistická data Abstrakt Autoři diskutují ukazatele hrubého národního důchodu (GNI - Gross National Income) a hrubého domácího produktu (GDP - Gross Domestic Product) jako míry blahobytu a ekonomického růstu. Popisují jejich funkci v rámci rozpočtu EU a věnují pozornost možnostem modifikace GDP o mimotržní aktivity. TO THE PROBLEM OF CONTEMPORARY REGIONAL EU-POLICY: COEFFICIENTS GNI AND GDP Key words European integration, gross national income, gross domestic product, regional policy, statistical data Abstract Authors discussed coefficients GNI-gross national income and GDP-gross domestic product as a measure of wealth and economic growth. They describe their function in EU-budget and intent on possibilities of modifying GDP for non-market activities.

- 17 -


1. ÚVOD Dlouhodobým strategickým záměrem regionální a strukturální politiky EU je snížit míru diferenciovanosti v ekonomické a sociální vyspělosti jednotlivých členských zemí (nyní 27) resp. regionů (v současnosti 268) a tak podporovat jejich hospodářskou a sociální soudržnost. V tomto kontextu se pro účely meziregionálních komparací používá jako míry blahobytu a ekonomického růstu ukazatelů hrubého národního důchodu (GNI Gross National Income) a hrubého domácího produktu (GDP - Gross Domestic Product). 1 Ukazatel GNI se uplatňuje v rozhodovacích procesech EU při stanovení výše příspěvků jednotlivých členských zemí do rozpočtu EU, ukazatel GDP při přerozdělování prostředků z rozpočtu EU v souladu se zásadami regionální politiky EU. 2. REGIONÁLNÍ ASPEKTY TVORBY ZDROJŮ A JEJICH UŽITÍ V ROZPOČTU EU Současná výše rozpočtu EU v členění dle druhu příjmů je následující:

Zdroj: Evropská komise: Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2008 - číselné údaje Lucemburk, Evropská společenství 2008, s. 31 ( ISBN 92-790-7880-4) Rozhodující část příjmů EU, více než 60 %, je tedy založena na národní prosperitě vyjádřené formou GNI. Tento zdroj má jednotný tarif (sazbu) pro všechny členské státy, a to 0,73 % z GNI jednotlivých členských států. Druhé co do objemu jsou zdroje založené na dani z přidané hodnoty (DPH). Odvádějí se podle statistického ,referenčního" harmonizovaného základu DPH členských států, který se vypočítává na bázi dosažených vnitrostátních příjmů z DPH. Sazba uplatnitelná na DPH nesmí přesáhnout 0,5 % základu. Pokud základ DPH členského státu přesáhne 50 % výše jeho GNI, podle rozhodnutí Rady Evropy je odvod z DPH vyčíslen z částky rovnající se 50 % GNI. V současnost má základ DPH limitovaný na 50 % GNI těchto 13 členských států: Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Kypr,Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Polsko, Portugalsko a Slovinsko. V současnosti v každém čtvrtém regionu EU je GDP na obyvatele nominálně nižší než 75 % průměru tohoto ukazatele v dvacetisedmičlenné EU (EU 27). Státy, jejichž GDP na obyvatele je nižší než 90 % průměru 2 Společenství , mohou nyní čerpat prostředky z Evropského Fondu soudržnosti (Europen Cohesion Fond), s cílem zvýšit jejich hospodářskou a sociální vyspělost a stabilizovat jejich hospodářství. Fond je ale v rámci těchto států výhradně určen pro ty regiony na úrovně NUTS 2, jejichž GDP na obyvatele je nižší než 75 % 3 4 průměru Společenství. To se nyní týká 84 regionů v 17 členských státech a 154 milionů obyvatel.

1

Pokud není výslovně uvedeno jinak, vyčísluje se GNI či GDP v běžných (aktuálních) cenách. Produkt či důchod je sledován buď ve vztahu k určitému území (což je případ GDP) a nebo ve vztahu k residentům určitého státu (případ GNI). Údaje o ukazatelích v stálých (srovnatelných) cenách jsou výsledkem následných přepočtů (tzv. indexování). 2 To jsou nyní všechny regiony těchto zemí: Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Řecko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Dále může z tohoto fondu na základě výjimky čerpat i Španělsko. 3 Této podmínce čerpání vyhovují v případě ČR všechny NUTS 2 s vyjímkou Prahy. 4 Podrobnější informace o Fondu soudržnosti nalezneme na webových stránkách Generálního ředitelství Evropské komise pro regionální politiku na adrese: http://ec.europa.eu/regional_policy/funds/cf/index_cs.htm

- 18 -


3. DISKUSE PŘEDMĚTNÝCH UKAZATELŮ Rozšiřování EU s mediálně frekventovanou tzv. teorií „dvourychlostní“ Evropy opravňuje úvahy nad, v tomto kontextu často se vyskytující. interpretací GDP (a případně i GNI) jako: a) měřítka národního důchodu založeného především na tržní hodnotě zboží a služeb b) míry blahobytu (well-being) společnosti i jednotlivce c) souhrnného ukazatele odrážejícího výsledky změn v národních aktivech a národním bohatství (national wealth) Z pohledu ekonoma je nejméně problematická interpretace dle a/ : GDP v běžných cenách může být vyčíslen přímo ze Systému národních účtů (SNA) a je převážnou většinou národohospodářů a politiků frekventován jako obecné měřítko ekonomického výkonu pokud jde o ekonomické aktivity. Jistou obezřetnost musíme pouze projevovat při posuzování temp růstu GDP vyčísleného v stálých (srovnatelných) cenách u transformujících se východoevropských zemích. Zde, jak upozorňuje pro případ ČR K. Dyba [2], oficiální statistické údaje o vývoji GDP byly několikrát korigovány směrem nahoru a pokles GDP je v posledních údajích podstatně nižší, než tomu bylo v prvních údajích publikovaných v počátečních letech transformace. Citovaný autor to považuje „ … za odraz odstraňování fiktivní a neužitečné produkce a zcásti stále za problém neregistrované produkce a nadhodnocené inflace.“ Problematická je interpretace zmíněných ukazatelů jako míry blahobytu. Dle obecného pojetí je blahobyt 5 chápán jako “stav pohodlnosti, zdraví nebo štěstí” . Avšak každý člověk definuje stav zdraví nebo štěstí svým vlastním způsobem. V literatuře najdeme problematiku definice a měření blahobytu z pozice ekonoma nazíránu skrze různé teorie, z nichž nejrozšířenější jsou: hédonistické teorie, Pigouova teorie blahobytu, utilitaristická teorie a 6 “Objective list” (Objektivní přehled). Žádná z nich však nebyla obecně akceptována. Různá pojetí obsahu kategorie blahobyt podmínila i různé formulace indikátorů blahobytu společnosti, jejichž současný přehled je podán v [4]. V rámci tohoto pojednání se zmíníme o frekventovaném indikátoru Genuine Progress Index (GPI). Pokud je nám známo, ke kvantifikaci časové řady GPI pro ČR nebylo ještě přistoupeno. Z publikovaných výsledků pro jiné země je zřejmé, že dynamika GPI je podstatně odlišná od dynamiky GDP, což by nemělo být bez vlivu na samohodnocení úspěšnosti a perspektivnosti hospodářské a tzv. ekologické politiky té či oné vládní administrativy. Tak např.:

Obr. 1: AUSTRÁLIE Zdroj : Australian Institute (www.tai.org.au)

5

definice dle Oxford Advanced Learner's Dictionary Jejich přehled a charakteristiky viz [3].

6

- 19 -


Obr. 2: USA Zdroj: Redefining Progress ,Oakland, CA (www.rprogress.org) Diskuse o společnosti blahobytu a udržitelnosti ekonomického růstu, zahájené v 2. polovině 20. století, vyvolala kritiku toho, jak SNA odhlíží od tzv. netržního světa, jak GDP odráží specifiku aktiv typu přírodních zdrojů surovin a životního prostředí. “Vývoj společnosti, její měnící se potřeby a priority, postupně ukázaly, že informační kapacita systému národních účtů není dostatečná ani z hlediska zachycení kategorie „blahobyt společnosti“ ani z hlediska posouzení vývoje společnosti z hlediska „vize udržitelnosti jejího rozvoje“. Co současná rozhodovací sféra dnes potřebuje je „informační systém, který je schopen postihnout nejen ekonomickou, ale i environmentální a sociální dimenzi rozvoje společnosti.“ [4] Specifika současného SNA spočívá v tom, že rozeznává a zaznamenává pouze faktorové služby kapitálu schopného reprodukce a obchodovaných obnovitelných a neobnovitelných přírodních zdrojů. Významná část přírodního kapitálu není zahrnuta do vazeb SNA, protože jejich služby neprocházejí trhem. Byl proto formulován požadavek rozšířit okruh aktiv a toků jejich služeb v rámci SNA, a to výsledně tak, jak je schématicky naznačeno v tabulce č. 1. Proti tomu je však argumentováno, že SNA nemůže a pravděpodobně by ani neměl být tak flexibilní, aby stále reagoval na všechny nově vznikající potřeby a požadavky. Proto pro implementaci environmentálních a dalších aspektů řada autorů volí koncepci tzv. 7 satelitních účtů, konstruovaných vedle „klasických“ účtů SNA.

7

Blíže viz [5].

- 20 -


Tabulka č. 1 Rozšířený rámec aktiv a tok jejich služeb Kategorie toku služeb Typ aktiv Tržní faktorové služby Netržní faktorové služby Reprodukovatelný kapitál Hmotná, v soukromém Služby komerčních Hlavní toky služeb jsou vlastnictví subjektů a zařízení obtížně identifikovatelné Hmotná, ve veřejném vlastnictví Lidská

Environmentální

Obnovitelné přírodní zdroje

Netržní finální služby

Neplacené služby v prospěch domácností, obcí a státu služby Neplacené Služby placené skrze Faktorové služby uživatelské poplatky infrastruktury vůči infrastruktury pro domácnosti průmyslu a obchodu Služby vykonávané za Dobrovolnické služby Další nepeněžní platby a mzdy služby: vzdělávání, bezpečnost, zdravotnictví … Přírodní kapitál Placená povolení Absorpční efekty, služby Zdravotní k využití absorpčních vzduchu, země a vody estetické služby služeb životního prostředí Potrava, dřevo, voda, Hlavní toky služeb jsou rekreační aktivity obtížně placené uživatelským identifikovatelné poplatkem

Další rekreační aktivity, biodiverzita, benefity spojené s zachováním těchto zdrojů

Neobnovitelné přírodní Energie, horniny, voda, Hlavní toky služeb jsou Rekreační aktivity zdroje rekreační aktivity obtížně neplacené uživatelským placené uživatelským identifikovatelné poplatkem poplatkem Zdroj: Greening the National Accounts 1994 Pozn.:V této tabulce použitá typologie aktiv, frekventovaná v SNA , je odlišná od třídění používaného v běžném podnikovém účetnictví v souvislosti s konstrukcí rozvahy „Aktiva/Pasiva“. Pro označení matice národních účtů rozšířené o účty environmentální vžila se v literatuře zkratka NAMEA .Ve své podstatě představuje NAMEA rámec, ve kterém jsou konzistentním způsobem propojeny ekonomické a environmentální informace pocházející z různých statistických zdrojů. Základem je sada tabulek obsahujících ekonomická data z matice národních účtů . Environmentální účty se skládají z tabulek obsahujících data obvykle ve fyzických jednotkách (hmotnostní, objemové nebo energetické jednotky). S pomocí NAMEA porovnáváme podíl jednotlivých odvětví a domácností na různých problémech životního prostředí (emise do ovzduší, odpadní vody, odpady) v porovnání s jejich ekonomickou výkonností. Některé členské státy již zavedly do rámce NAMEA environmentální náklady, environmentální daně, využití přírodních zdrojů, (zejména energie, vody a jiných) a využití půdy. Uživatelé projevili značný zájem zejména o časové řady, na jejichž bázi je možné sledovat vývojové trendy. Z metodologického hlediska je v současné době nejlépe rozpracována NAMEA pro emise do ovzduší. Podrobnější schéma NAMEA viz např. [5]. 4. ZÁVĚR Podle našeho názoru práce na zpřesnění vypovídací schopnosti zejména ukazatele hrubého národního důchodu budou pokračovat ještě delší časové období. Tato situace je o to závažnější že ukazatel GNI se uplatňuje v rozhodovacích procesech EU při stanovení výše příspěvků jednotlivých členských zemí do rozpočtu EU.

- 21 -


SEZNAM LITERATURY [1] Regionální politika - Inforegio http://ec.europa.eu/regional_policy/policy/why/index_cs.htm [2] DYBA K.: Transformace, hrubý domácí produkt a ekonomický blahobyt: CR 1989 až 1995. Statistika, 2008, č. 1, s. 1 –12 [3] KŘOVÁK J., RITSCHELOVÁ I.: Za (rámec) HDP: měření pokroku, skutečného bohatství a blahobytu národů. Statistika, 2008, č. 3 [4] RITSCHELOVÁ I., KŘOVÁK J., SIDOROV F.: SNA, blahobyt a životní prostředí: Najdeme přijatelný kompromis pro jejich propojení? Statistika, 2008, v tisku [5] FARSKÝ M., RITSCHELOVÁ I., SIDOROV E.: Úvod do environmentálního účetnictví.Edice Environmentální management 10. Ústí n. L., UJEP 2006

- 22 -


PODPORA PODNIKÁNÍ V DISPARITNÍCH REGIONECH PODLE STRATEGICKÝCH DOKUMENTŮ KRAJŮ JAKO NÁSTROJ REGIONÁLNÍ POLITIKY Mgr. Kateřina CHABIČOVSKÁ, PhDr. Iva Galvasová GaREP, spol. s r.o., společnost pro regionální ekonomické poradenství e-mail: [email protected] Klíčová slova Disparity, strategické dokumenty, socioekonomické ukazatele Abstrakt V prostředí České republiky se po roce 1990 začaly – v souvislosti s probíhajícími transformačními procesy a se změnou celkové politické a sociálně-ekonomické situace státu – prohlubovat meziregionální rozdíly. Také se začala utvářet regionální politika, která mj. vytvořila nástroje využitelné k podpoře regionů. Významným krokem bylo přijetí Zásad regionální politiky vlády (rok 1998) a následně zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Tento zákon umožnil krajům vymezit ve svém územním obvodu regiony, jejichž rozvoj je nutné podporovat s ohledem na vyvážený rozvoj územního obvodu. Jednotná metodika, pomocí níž by kraje vymezovaly podporovaná území, však neexistuje, proto si jednotlivé kraje vytvořily vlastní způsoby hodnocení socioekonomické úrovně svých dílčích částí. V tomto příspěvku bude věnována pozornost struktuře ukazatelů používaných v jednotlivých krajských metodikách. Hodnoceno bude to, které socioekonomické oblasti používané ukazatele nejčastěji charakterizují, a jaké oblasti tedy nejvíce odrážejí. Také bude zhodnocen postoj krajů k dalšímu využívání získaných informací pro uskutečnění konkrétních kroků k podpoře podnikání v disparitních regionech. Příspěvek vznikl jako výstup výsledků výzkumného úkolu Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. WD-39-07-1 „Rozvojový interaktivní audit“, jehož řešitelem je společnost GaREP, spol. s r.o. Ucelená část tohoto výzkumu byla zpracována jako rigorózní práce. ENTERPRISE SUPPORT IN DISPARITY REGIONS AS IT IS DEFINED IN REGIONAL STRATEGIC DOCUMENTS (AN INSTRUMENT OF REGIONAL POLICY) Key words Disparities, strategic documents, social and economic indicators Abstract After 1990 in the Czech Republic differences among regions have deepened, caused by transformation processes (from socialism to capitalism) and by political, social and economical changes. Then the regional policy began to form and it also created some subvention instruments. Important events were ratifications of two documents – the Principles of regional policy (1998) and the Regional development support law (2000). According the law regions are allowed to identify their sub-regions which should be supported. But there is not an unified procedure how to define that sub-regions, that is why individual regions have created their own ways to evaluate socio-economic situation in sub-regions. In this article the structure of indicators commonly used by regions will be focused. There will be searched indicators that are most often used by regions, and analysed general phenomena that are described by these indicators. Regions’ approaches to a concrete help to identifies regions will be also evaluated. The article arose as an output of a research for the Ministry of Local Development No. WD-39-07-1 called “Development interactive audit” solved by GaREP, Ltd. One part of this research was solved as a rigorous study.

- 23 -


1. ÚVOD Jedna z definic regionální politiky ji vymezuje jako soubor opatření a nástrojů, pomocí kterých má dojít ke zmírnění nebo odstranění rozdílů v ekonomickém rozvoji dílčích regionů. (Z. Matoušková, P. Haluzka, H. Brandová, 1992). Podle zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, jsou hlavními subjekty regionální politiky v ČR Ministerstvo pro místní rozvoj a kraje. Ministerstvo i kraje v rámci své samostatné působnosti podporují rozvoj určitých vymezených regionů (v tomto příspěvku jsou nazývány disparitními regiony), jejichž rozvoj je účelné podporovat s ohledem na vyvážený rozvoj daného území (§ 4 a § 8). Na úrovni státu jsou disparitní regiony vymezeny ve Strategii regionálního rozvoje České republiky. Kraje si – v reakci na to, že zákon ani jiný předpis nestanoví, jakým způsobem mají být ony regiony vymezeny – vytvářejí své vlastní, mnohdy odlišné, přístupy. Tyto přístupy a jejich výsledky budou v dalším textu analyzovány a zhodnoceny. Vymezení disparitních regionů má být podkladem pro zásahy regionální politiky, které povedou ke snižování vnitrokrajských rozdílů. Proto je nutné, aby vymezení disparitních regionů skutečně odráželo situaci v kraji a umožnilo identifikovat regiony, jež je nutné podporovat. Problémy v disparitních regionech mohou být způsobeny různými příčinami, např. nedostatečně kvalifikovanými lidskými zdroji, nedostatkem pracovních příležitostí, nevyhovující infrastrukturou apod. Pro nastartování dlouhodobého úspěšného rozvoje území je důležité aktivovat jeho vnitřní potenciál. Jedním z nejefektivnějších kroků je podpora místního podnikání, zejména malých a středních podniků. Vymezení disparitních regionů by tedy mělo umožnit také – alespoň orientačně – charakterizovat podmínky pro rozvoj ekonomických aktivit v daném území. 2. PŘÍSTUPY K VYMEZENÍ DISPARITNÍCH REGIONŮ Kraje vymezují disparitní regiony v rámci svého územního obvodu různými způsoby. Používány jsou odlišné ukazatele, způsoby výpočtu i prostorová úroveň vymezovaných regionů (pověřené obecní úřady, obce s rozšířenou působností, okresy). Pro zde prezentovaná hodnocení bylo bráno v úvahu devět krajských metodik. Zahrnuty byly kraje, jež mají ve svých strategických dokumentech exaktně uveden postup pro stanovení disparitních regionů. Jednotlivé metodiky byly aplikovány na území Jihomoravského kraje. Byly vypočteny příslušné ukazatele, daným způsobem vyhodnoceny a výsledky byly kartograficky znázorněny. Výsledky několika vybraných metodik ilustruje obr. 1.

- 24 -


Vymezení problémových území v JMK


podle metodiky Pardubického kraje (metoda 1.)

podle metodiky Karlovarského kraje

Ukazatel: Míra nezaměstnanosti

Ostatní POÚ

Ukazatele: Míra nezaměstnanosti (pětiletý průměr) Daňové příjmy na jednoho obyvatele (pětiletý průměr) Počet podnikatelů na 1000 obyvatel (pětiletý průměr) Index stáří Hustota obyvatelstva Saldo migrace na 1000 obyvatel (pětiletý průměr)

Vojenský újezd Březina (nehodnoceno)

Metodika: Vážený součet relativních hodnot jednotlivých ukazatelů

Problémové oblasti

Metodika: Srovnání hodnoty s průměrem ČR

Regiony pro soustředěnou podporu Ostatní POÚ Vojenský újezd Březina (nehodnoceno)

N

0

10

20

30

40

50 km

Mapový podklad: ArcČR, ARCDATA Praha

0

Kateřina CHABIČOVSKÁ, Brno, 2008

Zdroj dat: ÚP Brno-město

10

20

30

40

N

50 km

Mapový podklad: ArcČR, ARCDATA Praha Zdroj dat: ČSÚ, ÚP Brno-město, informační systém ARIS MF ČR



podle metodiky Jihomoravského kraje

podle metodiky Jihočeského kraje Ukazatele: Přírůstek stěhováním na 1000 obyvatel (pětiletý průměr) Hustota dopravních sítí Souhrnné hodnocení nezaměstnanosti Průměrná hrubá měsíční mzda Podíl zaměstnanosti v zem., les. a rybolovu Hustota obyvatelstva Metodika: Vážený součet ukazatelů


Hospodářsky slabé oblasti Ostatní POÚ Vojenský újezd Březina (nehodnoceno)

Ukazatele: Vývoj počtu obyvatel od roku 1991 (max=100) Podíl obyvatel s maturitou a vyšším vzděláním (max=100) Počet podnikatelů na 1000 obyvatel (max=100) Podíl obyvatel zaměstnaných v primárním sektoru ekonomiky (min=100) Podíl obyvatel zaměstnaných v tercierním sektoru ekonomiky (max=100) Míra nezaměstnanosti (min=100) Napojení na tech. infrastrukturu - souhrn plyn-kanalizace-vodovod (max=100) Podíl trvale obydlených domů postavených před rokem 1945 (min=100) Hustota zalidnění (max=100) Metodika: Aritmetický průměr poměrných hodnot

Průměrné hodnoty indexů v POÚ 50,0 (hodnota indexu) Lidské zdroje Hospodářství Trh práce

Zemědělství a venkov Technická infrastruktura

silné rozvojové neutrální ohrožené slabé Vojenský újezd Březina (nehodnoceno)

N

N 0

10

20

30

40

0

50 km

20

30

40

50 km

Mapový podklad: ArcČR, ARCDATA Praha

Mapový podklad: ArcČR, ARCDATA Praha Zdroj dat: ČSÚ, ÚP Brno-město

10


Zdroj dat: ČSÚ, ÚP Brno-město


Obr. 1 Vymezení disparitních regionů na území Jihomoravského kraje podle metodik vybraných krajů Pozn: Tento obrázek je pouze ilustrativní, s cílem dokumentovat různost výsledků. Vlastní vymezení disparitních regionů bývá provedeno dvojím způsobem. Buďto jsou v rámci kraje pouze vymezeny určité regiony, identifikované jako disparitní, nebo je celé území kraje klasifikováno podle míry problémovosti. 3. POUŽÍVANÉ UKAZATELE Počet i struktura ukazatelů používaných pro vymezení disparitních regionů se v jednotlivých krajích liší. Metodiky obvykle kalkulují maximálně s deseti ukazateli, existují však i výjimky (viz tab. 1). V Jihomoravském a Královéhradeckém kraji jsou vymezovány disparitní regiony různých typů podle příčin problémů, proto se v těchto metodikách objevuje více ukazatelů. Opačným extrémem je Karlovarský kraj, který vymezuje disparitní regiony pouze na základě míry nezaměstnanosti.

- 25 -


Tab. 1 Srovnání ukazatelů využívaných při vymezování disparitních regionů v ČR JČK Ukazatel

JMK

KVK

KHK

LBK

OLK

PAK

ULK

ZLK

2001

2002

XY

XY

Rok zpracování programového dokumentu 2007

2006

2001

2007

2007

2005

2006

Míra nezaměstnanosti

X

XY

X

X

X

XY

X

Míra dlouhodobé nezaměstnanosti

X

Y

Počet uchazečů na 1 VPM

X

XY

Míra ekonomické aktivity obyvatel Podíl pracovních sil v zemědělství

XY

X X

X

XY

X

Y

Y

Trh práce

Vývoj zaměstnanosti v zemědělství Podíl pracovních sil v průmyslu

X

Podíl pracovních sil ve službách

XY

X

X

Daň z příjmu fyzických osob na 1 obyvatele

X

Daň ze závislé činnosti na 1 obyvatele

X

Daň z příjmu právnických osob na 1 obyvatele

Ekonomika

X

X

Podnikatelská aktivita

XY

X

Počet ekonomických subjektů na 1000 obyv.

X

Počet nových ekonomických subjektů na 1000 obyvatel

X

Nárůst počtu ekonomických subjektů

X

Podíl samozaměstnavatelů na ekonomických subjektech

X

XY

X

X

X X

Y

Cena zemědělské půdy

Y

Vývoj počtu obyvatel

XY

Index mládí

X X

Index stáří

Y

Index závislosti

Y

X

Y

X

Přirozený přírůstek

Demografie

X X

Daňové příjmy

Migrační přírůstek (saldo)

X

X

Daňová výtěžnost

Infrastruktura

X

Vývoj zaměstnanosti v průmyslu

Průměrná hrubá měsíční mzda

Y

Y

X X

X

Míra přírůstku/úbytku obyvatel

X

Podíl české národnosti

X

Podíl obyvatel s VŠ vzděláním

X Y

Y

X

Podíl obyvatel s maturitou a vyšším vzděláním

XY

Podíl obyvatelstva bez maturity

X

Podíl domů postavených před 1945

XY

Podíl domů postavených po 1980

Y

Podíl domů napojených na kanalizaci

XY

X

Podíl domů napojených na vodovod

XY

X

Podíl domů napojených na plyn

XY

X

Podíl domů s ústředním topením

X

Změna počtu obydlených bytů

X

Průměrná plocha na 1 byt

X

Průměrná plocha bytu na 1 osobu

X

Podíl bytů s plynem

X

Podíl bytů postavených do 1945

X

Podíl neobydlených bytů

X

Hustota dopravních sítí

X

Hustota zalidnění

X

XY

X

Y

X

Y

Y

Vysvětlivky: VPM – volná pracovní místa X, Y = rozlišení ukazatelů v případě vymezování více typů problémových území; u Jihomoravského kraje jsou takto rozděleny ukazatele použité pro vytvoření podkladového kartogramu a kartodiagramu. Pramen: Galvasová, I. a kol. Rozvojový interaktivní audit, regionální politika a poznání disparit. Souhrnná studie z řešení aktivity A701 projektu WD-39-07-1. Brno: GaREP, 2007. Upraveno.

- 26 -


Jak je vidět z tabulky 1, výrazně častěji jsou pro identifikaci disparitních regionů používány ukazatele charakterizující trh práce, tedy nezaměstnanost a struktura zaměstnanosti. Pokud je tedy největší význam připisován tomuto typu ukazatelů, lze předpokládat, že trh práce je tou oblastí, která nejlépe vystihuje disparity mezi regiony. Nezaměstnanost ovšem popisuje pouze aktuální stav, tj. je důsledkem jistých rysů daného regionu, způsobujících jeho nepříznivou situaci. Může sice napomoci identifikovat disparitní regiony, ale již méně může nastínit příčiny této situace nebo odhalit potenciál regionu pro její zlepšení. Příčiny problémovosti lze odvodit z dalších typů ukazatelů (které jsou všechny užívány přibližně stejně často, ale všechny mnohem méně než ukazatele trhu práce), především z vybavenosti technickou infrastrukturou a vzdělanosti. Úroveň vzdělanosti obyvatel pak poukazuje i na potenciál daného regionu, a tím také na možnosti zlepšení jeho situace, stejně jako míra podnikatelské aktivity1, struktura zaměstnanosti nebo index stáří. Jedním z důležitých motorů regionálního rozvoje, který může být nastartován nebo zefektivněn vhodně zvoleným zásahem regionální politiky, je podpora podnikání. Identifikace regionů, v nichž by měla být podnikatelská aktivita podpořena (tzn. těch regionů, jež mají potenciál potřebný pro rozvoj podnikání), však není jednoduchá. Situaci v této oblasti popisují ve strategických dokumentech krajů různé ekonomické ukazatele (viz tab. 1). Nejčastěji je užívána již zmíněná míra podnikatelské aktivity, jiné ukazatele již výrazně méně. Přitom je však míra podnikatelské aktivity poněkud problematickým ukazatelem, jehož vypovídací hodnotu snižuje metodika jeho zjišťování – do tohoto ukazatele jsou zahrnuti např. i registrovaní podnikatelé nevyvíjející činnost apod. Vhodnou charakteristikou je např. výše daňových příjmů, která dobře odráží ekonomické úspěchy místních podnikatelů. Má ovšem také své omezení, kterým je zařazení podnikatelů podle sídla firmy a nikoliv podle provozoven, v nichž je výroba fakticky realizována (mj. i z tohoto důvodu má nejvyšší daňové příjmy Praha). Komplikace s využitím se objevují také u průměrné mzdy, která je dostupná jen do úrovně okresů, a neumožňuje tedy srovnání na nižších úrovních, např. na často používané úrovni ORP. Jak vyplývá z výše uvedeného, předpoklady pro podnikání nelze v regionech jednoznačně a přesně zhodnotit, protože výsledky jsou silně ovlivněny použitými ukazateli a jejich limity. Přesto je důležité provádět v disparitních (i jiných) regionech kvantitativní analýzy, protože dávají obrázek situace v daném regionu, a mohou tak napomoci zacílit efektivně podporu z veřejných zdrojů. Klíčovým krokem ovšem není vymezení disparitních regionů či analýza podnikatelského prostředí v nich. Pro úspěšný rozvoj území jsou zásadní konkrétní zásahy regionální politiky, které na základě provedených analýz nasměrují ten správný typ podpory (finanční či jinou) do potřebných regionů. 4. APLIKACE V REGIONÁLNÍ POLITICE KRAJŮ Z devíti hodnocených krajů je vymezení disparitních regionů prakticky využíváno jen ve třech – Libereckém, Olomouckém a Pardubickém. Nejdále pokročila aplikace regionální politiky do disparitních regionů v Programu rozvoje Libereckého kraje z roku 20042, který podrobně charakterizuje dva regiony, jejichž socioekonomická situace se ukázala jako nejhorší. Pro oba tyto regiony byla vytvořena vlastní specifická struktura priorit, opatření a aktivit. Do regionů s největší kumulací problémů tedy lze směřovat právě takové typy projektů, jež napomohou ke zlepšení jejich situace. V Olomouckém kraji jsou zase například identifikované disparitní regiony přednostně podporovány v rámci grantových schémat, a také v opatření 1.1 Společného regionálního operačního programu (SROP). Podpora z opatření 1.1 SROP byla jedním z důvodů vymezení disparitních regionů také v Pardubickém kraji. V Programech rozvoje Karlovarského a Zlínského kraje je vymezení disparitních regionů pouze „bráno na vědomí“, ale nejsou pro ně vytvořeny zvláštní nástroje. V Programech čtyř z devíti krajů (Jihočeském, Jihomoravském, Královéhradeckém a Ústeckém) není uvedeno explicitně, zda a jak jsou disparitní regiony podporovány. Řada konkrétních aktivit však je zde i přesto realizována.

1 2

Definovaná jako počet podnikatelů na 1000 obyvatel. V době zpracování analýzy nebyl k dispozici novější Program.

- 27 -


5. ZÁVĚR Pro úspěšný rozvoj území je nezbytné nejen vymezit disparitní regiony, ale především formulovat opatření k podpoře jejich rozvoje a podnikat další konkrétní kroky. U většiny disparitních regionů by bylo možné jejich nepříznivou situaci řešit podporou podnikání, které s sebou přináší řadu navazujících pozitivních efektů. Analýza disparitních regionů může ukázat i další příčiny problémů a nastínit rozvojový potenciál daného regionu. Cílenými aktivitami, reagujícími na situaci v daném regionu, tj. respektujícími jeho příležitosti i problémy, pak mohou orgány veřejné správy dosáhnout skutečně efektivního a dlouhodobého řešení problémů. Samotné vymezení disparitních regionů je tedy jen jednou stránkou přístupu k řešení nalezených problémů. I v rámci takto specifikovaných území a při aplikaci vhodně vybraného rozvojového nástroje mohou být v daném území realizovány aktivity, které zdánlivě nejsou přímým vlivem regionální politiky kraje, ale v konečném důsledku se mohou stát rozhodujícím faktorem pro rozvoj území. Mezi takovéto aktivity patří jednoznačně spolupráce různých dotčených subjektů v území při vytvoření její vhodné formy. V neposlední řadě je důležitým faktorem kvalita lidských zdrojů, ale nejen to, také jejich „osvícenost“, neboť častou barierou rozvoje daného území se stávají některá nekompetentní rozhodnutí tzv. kompetentních zástupců veřejné správy, která mohou mít pro jeho budoucí rozvoj i dlouhodobě negativní důsledky. Koncepčnost a cílevědomost při aplikaci nástrojů regionální politiky by měla napomoci tato rizika minimalizovat. SEZNAM LITERATURY [1] [2] [3] [4]

GALVASOVÁ, I. a kol. Rozvojový interaktivní audit, regionální politika a poznání disparit. Souhrnná studie z řešení aktivity A701 projektu WD-39-07-1. Brno: GaREP, 2007. GALVASOVÁ, I. a kol. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje. Brno: Georgetown, 2007, 140 s. ISBN 80251-20-9. MADZINOVÁ, R., TEJ, J. Praktické využitie bodovej metódy hodnotenia regionálneho rozvoja. IX. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách (ed. V. Klímová), Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 79-84. ISBN 80-210-4155-2. MATOUŠKOVÁ, Z., HALUZKA, P., BRANDOVÁ, H.: Úvod do prostorové ekonomiky. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1992.

- 28 -


KOMPARACE EKONOMICKÉ VÝKONNOSTI VE VYBRANÝCH REGIONECH ČR doc. Ing. Jaroslav Jánský, CSc., Prof. Ing. Iva Živělová, CSc. Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Provozně ekonomická fakulta Ústav podnikové ekonomiky e-mail: [email protected], [email protected] Klíčová slova Region, ekonomická výkonnost, hrubý domácí produkt, hrubá přidaná hodnota, hrubý fixní kapitál, zaměstnanost, disparita. Abstrakt V příspěvku se srovnává ekonomická výkonnost u vybraných regionů pomocí ukazatelů hrubého domácího produktu, hrubé přidané hodnoty, hrubého fixního kapitálu a zaměstnanosti. S přihlédnutím k dostupnosti podkladových údajů potřebných pro komparaci mezi regiony je v příspěvku region vymezen krajem. Navržený metodický přístup je aplikován na údajích vybraných krajů, a to Hlavního města Prahy, Středočeského, Jihomoravského, Olomouckého, Moravskoslezského a Plzeňského vzhledem k celkové ekonomické výkonnosti České republiky. Mezi regiony dochází ke vzniku významných rozdílů v míře ekonomické výkonnosti a disparity mezi regiony se dále prohlubují. Hodnocení regionů je věnována významná pozornost zejména v posledních letech. Cílem tohoto hodnocení je na straně jedné poznání aktuálního stavu regionů, vyjádřeného prostřednictvím různých ukazatelů ekonomické výkonnosti. Na straně druhé je to však i odhalení rozdílů v sociálně ekonomické úrovni jednotlivých regionů, které mohou být vhodně zaměřenou regionální politikou a za použití adekvátních nástrojů odstraněny nebo alespoň zmírněny. Je třeba se orientovat tímto směrem a dosáhnout toho, aby nedílnou součástí pravidelného sběru a zpracování statistických údajů se staly i informace o mikroregionech, neboť tyto menší územní celky jsou rozhodujícím zdrojem tvorby celkové úrovně regionu. COMPARISON OF ECONOMIC EFFICIENCY IN CHOSEN REGIONS OF THE CZECH REPUBLIC Key words Region, Economic Efficiency, Gross Domestic Product, Gross Added Value, Gross Fixed Capital, Employment, Disparity. Abstract The paper compares economic efficiency in chosen regions. There are used indicators as gross domestic product, gross added value, gross fixed capital and employment in the paper. In the paper there is region defined as country because of availability of records that are needed for analysis of disparities among regions. With regard to total economic efficiency of the Czech Republic in years 2003 – 2005 methodical approach is applied to data from Capital Prague, Central-Bohemian, South-Moravian, Olomouc, MoraviaSilesia and Plzeň country. Among measures of economic effectiveness of regions there originates important differences and disparities among regions deepen furthermore. It is paid attention to regions evaluation especially in recent years. The goal of this evaluation is to recognize topical state of regions, this goal is put by different indicators of economic efficiency. On the other hand the goal is also to discover differences in social-economic level of individual regions. These differences can be removed or at least reduced by using adequate instruments and by suitably oriented regional policy. It is necessary to focus on this problem in further research and it is important to achieve information about micro-regions to be component of routine collecting and processing of statistical information. These smaller territories are crucial source for the formation of the total level of region. Příspěvek uvádí výsledky výzkumného projektu č. WD-57-07-1 „Možnosti řešení disparit mezi vybranými regiony“, řešeného za podpory Ministerstva pro místní rozvoj.

- 29 -


1. ÚVOD Regionální rozvoj je ovlivněn nejrůznějšími činiteli, které ovlivňují kvalitu života. K nejdůležitějším patří rozvoj podnikatelských aktivit v příslušném regionu a jeho ekonomického potenciálu, rozvoj lidského potenciálu spojeného se zvyšováním zaměstnanosti, dostatečná technická vybavenost a obsluha daného území, péče o životní prostředí a v neposlední řadě i cestovní ruch jako jedna z významných podnikatelských aktivit. Všechny uvedené faktory pak ve svém důsledku ovlivňují ekonomickou výkonnost daného regionu. Rovnoměrný rozvoj regionů představuje v současné době jeden ze základních úkolů regionální politiky státu i Evropské unie. Jedná se o komplex procesů, které přispívají k pozitivním změnám v ekonomické, sociální a environmentální situaci regionů. Ke snižování regionálních rozdílů mají významně napomoci rovněž prostředky ze strukturálních fondů EU, jejichž cílem je zvýšit aktivitu regionů k zabezpečení harmonického a vyváženého rozvoje, snižování nezaměstnanosti, rozvoje lidských zdrojů, ochranu životního prostředí apod. 2. CÍL A METODICKÝ POSTUP Cílem příspěvku je komparace ekonomické výkonnosti mezi vybranými regiony ČR a ČR jako celku. Komparace je provedena mezi vybranými regiony pomocí ukazatelů ekonomické výkonnosti ke kterým řadíme hrubý domácí produkt, hrubou přidanou hodnotu, tvorbu hrubého fixního kapitálu a také zaměstnanost. Navržený metodický přístup je aplikován na údajích vybraných krajů, a to Hlavního města Prahy, Středočeského, Jihomoravského, Olomouckého, Moravskoslezského a Plzeňského vzhledem k celkové ekonomické výkonnosti České republiky. 3. VÝSLEDKY A DISKUSE Ekonomická výkonnost příslušného regionu je dána jeho ekonomickou základnou a je významně ovlivňována podnikatelskými schopnostmi podnikatelů. Ty podmiňují celkovou konkurenceschopnost regionů, která určuje úroveň příjmů a zaměstnanosti. Příjmy se promítají v tvorbě hrubého domácího produktu. Přínos regionu k tvorbě hrubého domácího produktu je možno měřit několika ukazateli. K nim patří zejména podíl hrubého domácího produktu regionu na celkovém hrubém domácím produktu státu, hrubý domácí produkt připadající na 1 obyvatele regionu a hrubý domácí produkt připadající na 1 zaměstnance v regionu. Vybrané údaje o ukazatelích využívajících hrubý domácím produkt jsou uvedeny v tab. 1. Tab. 1 Tvorba HDP v regionech Kraj

HDP v mil. Kč

Podíl regionu na HDP na HDP na HDP ČR v % 1 obyvatele v Kč 1 zaměstnance v Kč

Česká republika

2 776 144

100

261 508

658 102

Hlavní město Praha

664 762

23,9

569 058

1 079 912

Středočeský

289 369

10,4

253 800

749 514

Plzeňský

137 036

5,1

258 945

624 647

Jihomoravský

283 461

10,2

250 957

641 674

Olomoucký

135 515

4,9

211 824

565 556

Moravskoslezský

273 881

9,9

218 384

597 650

Zdroj: Krajské ročenky ČR 2003 – 2005, vlastní výpočty

- 30 -


Současný makroekonomický vývoj v České republice je příznivý, tempo růstu hrubého domácího produktu je ve srovnání s ostatními zeměmi EU poměrně vysoké. Přispívá k tomu i vývoj hodnoty hrubého domácího produktu vytvořeného ve sledovaných regionech, neboť hodnota tohoto ukazatele v průběhu sledovaných let 2003 – 2005 roste. Podíl jednotlivých regionů na HDP státu je nejvyšší v hlavním městě Praze (23,9%) a následují kraje Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský. Ostatní dva analyzované kraje dosahují přibližně pětiprocentního podílu. Vypočtené hodnoty ukazatelů hrubý domácí produkt v přepočtu na 1 obyvatele regionu, resp. na 1 zaměstnance napovídají, že všechny sledované kraje jsou pod úrovní průměru České republiky, což je dáno hlavně výrazně vyššími hodnotami v hlavním městě Praze a Středočeském kraji. Na tvorbě hrubého domácího produktu regionu se velmi významně podílejí jednotlivá odvětví, která jsou v regionu zastoupena. Jejich přínos k tvorbě té části hrubého domácího produktu, která byla v regionu vytvořena, je možno posoudit pomocí ukazatele hrubá přidaná hodnota. Údaje o hrubé přidané hodnotě jsou uvedeny v tab. 2. Tab. 2 Hrubá přidaná hodnota v regionech

Kraj

Hrubá přidaná Hrubá přidaná Podíl Podíl regionů hodnota hodnota na Podíl průmyslu na HPH ČR v zemědělství na celkem 1 podnikatelský na HPH v % % HPH v % v mil. Kč subjekt v tis. Kč

Česká republika

2 501 744

100

1 693

25,4

3,1


598 732

23,9

2 228

8,9

0,1

Středočeský

260 632

10,4

1 535

34,0

4,0

Plzeňský

128 184

5,1

1 644

31,9

4,3

Jihomoravský

255 313

10,2

1 594

23,7

3,7

Olomoucký

122 050

4,9

1 565

30,9

5,8

Moravskoslezský

246 645

9,9

1 825

30,0

2,1

Zdroj: Krajské ročenky ČR 2003 – 2005, vlastní výpočty Podíl HPH v jednotlivých regionech kopíruje podíl HDP v jednotlivých regionech. Na tvorbě HPH se rozdílným způsobem podílí jednotlivá odvětví, což lze odvodit i z údajů v tab. 2. Významný ukazatel pro srovnání tvorby HPH je HPH na jeden podnikatelský subjekt vypočtený v jednotlivých regionech. Hlavní město Praha převyšuje celorepublikový průměr o 31,6%. Průměr ČR v tomto ukazateli rovněž převyšuje kraj Moravskoslezský a Plzeňský, který je těsně pod průměrem ČR. Potenciál pro příznivý vývoj ekonomické výkonnosti regionu v příštích letech vytváří vysoký podíl výdajů na hrubý fixní kapitál. Hodnota hrubého fixního kapitálu udává úroveň investičních aktivit daného regionu. Úroveň investičních aktivit je možno měřit ukazatelem tvorba hrubého fixního kapitálu v regionu celkem, podíl investic regionu na celkových investicích státu a hrubý fixní kapitál připadající na 1 obyvatele regionu. Údaje o investičních aktivitách sledovaných regionů jsou uvedeny v tab. 3. Významným ukazatelem pro mezinárodní srovnání a napomáhající určení způsobilosti regionů pro čerpání finanční a jiné pomoci ze strukturálních fondů EU je mimo jiné také tvorba hrubého fixního kapitálu příslušného regionu připadající na 1 jeho obyvatele, přepočtený dle parity kupní síly měny. Při hodnocení podílu na obnově i pořízení nových investic ve sledovaných krajích za uvedené časové období je opět patrné stejné pořadí krajů jako u HDP, tzn. hlavní město Praha, Jihomoravský a Moravskoslezský kraj. Ukazatel, který umožňuje srovnání regionů je především ukazatel hrubého fixního kapitálu na jednoho obyvatele regionu v Kč a také v PPS. V tomto ukazateli převyšuje hlavní město Praha o 149% průměr ČR.

- 31 -


Tab. 3 Hrubý fixní kapitál v regionech

Kraj

THFK v mil. Kč

celkem Podíl regionu na THFK na THFK na THFK ČR v % 1 obyvatele v Kč 1 obyvatele v PPS

Česká republika

719 233

100,0

70 413

4 283


205 566

28,6

176 031

10 571

Středočeský

78 310

10,9

68 668

4 160

Plzeňský

35 452

4,9

64 499

4 055

Jihomoravský

73 138

10,2

64 752

4 108

Olomoucký

29 066

4,0

45 432

2 720

Moravskoslezský

57 200

7,9

45 612

2 928

Zdroj: Krajské ročenky ČR 2003 – 2005, vlastní výpočty Za hlavní faktor rozvoje regionu lze považovat množství a strukturu pracovních příležitostí. Ta ovlivňuje celkovou zaměstnanost v regionu. Zaměstnanost je možno měřit nejen ukazatelem míra zaměstnanosti, dané podílem ekonomicky aktivního obyvatelstva k celkovému počtu obyvatelstva v regionu, ale také významnou vypovídací schopnost má ukazatel míry nezaměstnanosti. Údaje jsou uvedeny v tab. 4. Tab. 4 Zaměstnanost v regionech

Kraj

Počet obyvatel

Podíl regionů Zaměstnaní na Míra zaměst- Nezaměst- Míra celkem zaměstna- nanosti naní celkem nezaměstv% tis. osob nanosti v % nosti ČR tis. osob v%

Česká republika

10 234 092

4 764,0

100,0

54,7

410,2

7,9


1 176 116

615,2

12,9

59,9

22,4

3,5

Středočeský

1 150 128

550,6

11,6

56,4

30,4

5,2

Plzeňský

550 371

269,8

5,7

57,4

14,5

5,1

Jihomoravský

1 130 282

513,9

10,8

53,4

45,2

8,1

Olomoucký

638 981

282,8

5,9

52,3

31,4

10

Moravskoslezský

1 251 767

535,6

11,2

50,3

86,4

13,9

Zdroj: Krajské ročenky ČR 2005 Z údajů v tab. 4 je zřejmé, že podíl regionů na zaměstnanosti v ČR je obdobný z hlediska jednotlivých krajů jako u ukazatelů hodnotících podíl v tabulkách výše uvedených tzn. opět Moravskoslezský a Jihomoravský kraj. Míra zaměstnanosti ve všech krajích převyšuje 50% a nejvyšší úrovně dosahuje kraj Plzeňský. Vyšší jak 10% míru nezaměstnanosti překročily v roce 2005 kraje Moravskoslezský a Olomoucký.

- 32 -


4. ZÁVĚR Hodnocení regionů je věnována významná pozornost zejména v posledních letech. Cílem tohoto hodnocení je na straně jedné poznání aktuálního stavu regionů, vyjádřeného prostřednictvím různých ukazatelů. Na straně druhé je to však i odhalení rozdílů v sociálně ekonomické úrovni jednotlivých regionů, které mohou být vhodně zaměřenou regionální politikou a za použití adekvátních nástrojů odstraněny nebo alespoň zmírněny. Z výsledků provedené komparace ekonomické výkonnosti jednotlivých regionů lze shrnout že:  existuje výrazný rozdíl mezi hlavním městem Prahou a všemi ostatními kraji v mnoha ukazatelích ekonomické výkonnosti,  Praha se svým zázemím (přilehlé oblasti Středočeského kraje) představuje hlavní rozvojový pól České republiky, ke kterému se (na podstatně nižší úrovni) přibližují regiony některých větších měst (s nízkou úrovní nezaměstnanosti) jako např. České Budějovice, Hradec Králové, Pardubice a další,  v Moravskoslezském kraji, postiženým rozsáhlou změnou struktury výrobní základny (útlum těžby uhlí, hutního a některých dalších odvětví těžkého průmyslu) je vysoká nezaměstnanost a nedaří se dostatečně rychle a efektivně realizovat potřebné strukturální změny,  prohlubují se sociálně ekonomické problémy vybraných venkovských oblastí, způsobených útlumem zemědělské činnosti zejména v oblastech se ztíženými podmínkami hospodaření; tyto problémy se koncentrují zejména ve vybraných horských a podhorských oblastech v pohraniční (oblast Jeseníků, Šumavy, Krušných hor, Znojemsko a další),  projevuje se narušené životní prostředí v důsledku minulé průmyslové výroby zejména v prostoru Moravskoslezského kraje; na tomto úseku však dochází v posledním období k výraznému zlepšení, a to i důsledku útlumu výroby těžkého průmyslu,  ve většině krajů přitom existují poměrně velké vnitřní sociálně-ekonomické rozdíly (v úrovni jednotlivých okresů či menších územních celků). SEZNAM LITERATURY [1] [2] [3]

Kolektiv autorů: Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň 2004. ISBN 80-86473-80-5. ŽIVĚLOVÁ, I., JÁNSKÝ, J.: Metodologické přístupy k hodnocení ekonomické výkonnosti regionu. Sborník z mezinárodní vědecké konference „Účetnictví a reporting udržitelného rozvoje na makroekonomické a mikroekonomické úrovni“. MŽP, Brno 2007. ISBN 978-80-7194-970-1 Krajské ročenky České republiky 2003-2005

- 33 -


KRAJINA A ROZVOJOVÉ ZÁMĚRY V PÁNEVNÍ OBLASTI ÚSTECKÉHO KRAJE POHLEDEM ZDEJŠÍCH OBYVATEL doc. RNDr. Milan JEŘÁBEK, Ph.D. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Přírodovědecká fakulta Katedra geografie e- mail: [email protected] Klíčová slova Sociologické šetření, vnímání, krajina, životní prostředí, Ústecký kraj Abstrakt Příspěvek ukazuje možnosti zapojení sociologických přístupů do sledování a hodnocení změn v krajině, a to včetně usměrňování regionálního a lokálního rozvoje investiční činností. Dotazníková šetření se již stala nedílnou hodnocení součástí socioekonomického rozvoje, díky nimž je možné poznatky získané z tzv. tvrdých dat (přístupů) podstatně doplnit a rozšířit. Zde jsou prezentovány vybrané poznatky z projektu MMR ČR WD-44-07-1, jehož součástí je rovněž socioekonomická analýza modelového regionu s důrazem na její vnímání zdejšími obyvateli. S ohledem na obsahové zaměření projektu jsme zvolili tři okruhy, konkretizované v celkem 30 otázkách (navíc pak jsou přirozeně otázky identifikační). Vedle tematických bloků stabilita obyvatelstva / pracovní poměry a hodnocení podnikatelského prostředí / veřejné správy spočívá těžiště empirického šetření ve sledování změn v území a krajině. Všímali jsme si subjektivního vnímání vývoje jednotlivých složek (faktorů) životního prostředí po roce 1989, atributů krajiny a její změny, a to včetně působení (vlivu) těžby a energetiky. Vzhledem k významu koncepčních dokumentů na úrovni Ústeckého kraje či Severočeské hnědouhelné pánve jsme respondentům k posouzení předložili také vybrané příklady zastupující čtyři prioritní rozvojové oblasti (ekonomická, sociální, environmentální, správa věcí veřejných – např. zlepšení přístupu obcí k ochraně životního prostředí). Vlastní sběr v terénu se realizoval v měsících květen až červen 2008, proto příspěvek je jednou z prvních příležitostí představit získané poznatky odborné veřejnosti. THE LANDSCAPE AND DEVELOPING INTENTIONS IN PELVIC AREAS OF ÚSTÍ REGION ON THE LOOK OF LOCAL INHABITANTS Key words Sociological inquiry, perception, landscape, environment, Ústí Region Abstract Benefit shows possibilities wiring sociological access to the following and classification changes in the landscape, namely inclusive regimentation regional and local development capital activity. Questionnaire inquiry with already state indivisibility classification part of social-economic development, thanks it is possible piece of knowledge adventitious from so-called hard data (access) essentially eke out st. with and extend. Here they are present choice piece of knowledge from the project Ministry of Regional Development of CR WD-44-07-1, whose part of is as well social-economic analysis develop a model region forcefully on her sensation local inhabitants. In reference to contained sight project we are elect three circuits, concretise in total 30 interrogation (in addition then they are of course interrogation identification). Be the side thematic block stability of population / employment and classification entrepreneurial environment / public funds repair consist centre of gravity experiential inquiry in change monitoring in the area and the landscape. We are yourself chronognosis development single components (factor) environment after a year 1989, attribute of the landscape and her changes, namely inclusive incidence (influence) mining and energetics. Appearances to the importance concept document abreast of Ústí Region or Northbohemian lignite saucepan we are informant to examination put to too choice instance representative four crash developing areas (economic, social, environmental, repair thing public – e.g . improvement access community to antipollution measures). Personal field collection with realize in months May till June 2008, that is why benefit is once from first occasion present adventitious piece of knowledge revolting public. Příspěvek byl zpracován v rámci projektu „Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří“ (MMR ČR č. WD-44-07-1, řešitelka J. Vráblíková). - 34 -


1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY Pánevní oblast Ústeckého kraje je odborné i laické veřejnosti známa jako území ekonomicky exponované, ekologicky postižené a do značné míry i sociálně problémové. Tato situace podmínila (podmiňuje) mj. i výzkumný zájem relevantních vědeckých disciplín a institucí. Přirozeně přední místo tak patří zdejší univerzitě, která díky šíři tematického záběru umožňuje komplexní (interdisciplinární) přístup. Svědčí o tom dřívější projekty řešené např. na katedrách historie Filosofické fakulty (VELÍMSKÝ, T. 1999-2003), geografie Přírodovědecké fakulty (JEŘÁBEK, M. ed. 2006), sociální práce Fakulty sociálně ekonomické (ZICH, F. 2006) či přírodovědných předmětů Fakulty životního prostředí (VRÁBLÍKOVÁ, J. 2001). Právě na posledně jmenovaný navazuje aktuální projekt „Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří“ (MMR ČR č. WD-44-07-1, řešitelka prof. J. Vráblíková). Vedle primárně environmentálního (přírodovědného) zaměření se zde uplatňují i přístupy věd ekonomických a humanitních, a to vč. sociologických průzkumů. Dotazníková šetření se již stala nedílnou hodnocení součástí socioekonomického rozvoje, díky nimž je možné poznatky získané z tzv. tvrdých dat (přístupů, zejména statistické povahy) podstatně doplnit a rozšířit. V příspěvku jsou prezentovány vybrané poznatky k socioekonomické analýze modelového regionu, založené na subjektivním vnímání zdejšími obyvateli. S ohledem na obsahové zaměření projektu jsme zvolili tři okruhy, konkretizované v celkem 30 otázkách (navíc pak jsou přirozeně otázky identifikační). Vedle tematických bloků stabilita obyvatelstva / pracovní poměry a hodnocení podnikatelského prostředí / veřejné správy spočívá těžiště empirického šetření ve sledování změn v území a krajině. Všímali jsme si subjektivního vnímání vývoje jednotlivých složek (faktorů) životního prostředí po roce 1989, atributů krajiny a její změny, a to včetně působení (vlivu) těžby a energetiky. Vzhledem k významu koncepčních dokumentů na úrovni Ústeckého kraje či Severočeské hnědouhelné pánve jsme respondentům k posouzení předložili také vybrané příklady zastupující čtyři prioritní rozvojové oblasti (ekonomická, sociální, environmentální, správa věcí veřejných – např. zlepšení přístupu obcí k ochraně životního prostředí). Vlastní sběr v terénu se prostřednictvím našich posluchačů realizoval v měsících květen až červen 2008 na území okresů Chomutov, Most, Teplice a Ústí n. L. Základní soubor čítá 838 respondentů starších 15 let, jejichž rozložení (struktura) koresponduje s reálnou populací. Díky tomu tak můžeme hovořit o reprezentativním pohledu, navíc dostatečná velikost nám umožňuje vedle třídění 1. stupně analyzovat poznatky podle strukturálních (identifikačních) znaků – zde věk, vzdělání a místo bydliště (vždy po 4 kategoriích). 2. VNÍMÁNÍ KRAJINY, ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A GEOGRAFICKÉ POLOHY Problematice životního prostředí a krajině v širším slova smyslu je věnována z pochopitelných důvodů značná pozornost. Na první pohled je zřejmé, a statistické údaje to prokazatelně dokládají, že se situace po roce 1989 resp. v posledních letech zlepšila. Záměrně ponecháváme stranou příslušná data, snad jen lze odkázat na publikace Českého statistického úřadu případně dalších institucí. V použitém dotazníku, mj. umožňujícím i komparaci s předchozími výzkumy, jsme zařadili šest otázek, z nichž tři měly povahu baterie. Vesměs se přitom jednalo o otázky uzavřené, tedy nabízející výběr specifikovaných odpovědí. Více než polovina obyvatel se přiklonila k názoru, že krajina se zlepšila. Naopak jen zhruba každý desátý se domnívá, že došlo ke zhoršení. Zbytek respondentů, tj. cca třetina se přiklání v tomto pohledu ke stagnaci. Od průměrné hodnoty se odlišuje zejména zástupci nejmladší věkové skupiny (15-29 let), kteří hodnotí vývoj krajiny kritičtěji, a to přestože pozitivní náhled převažuje. Nejstarší generace naopak vyjadřuje vyšší spokojenost. Podle vzdělání vykazují méně spokojenosti respondenti s neukončeným a základním vzděláním, jakož i středoškoláci s maturitou. Výpověď o stagnaci je nadprůměrně zastoupena u vysokoškoláků a naproti tomu podprůměrně u osob vyučených a středoškoláků bez maturity. Podle místa bydliště, sledovaného za okresy, zjišťujeme výrazně lepší hodnocení za Most (až 60 % deklaruje zlepšení). Subjektivně nejhorší situace panuje v Teplicích. Rozhodující část dotázaných, a to téměř 2/3, se rovněž vyjádřila, že (přírodní) podmínky pro život jsou stejné (průměrné) jako v Česku. Třetina je vidí jen o trochu horší než jiných oblastech ČR. Ostatní, avšak nepříliš četné, odpovědi připadají proporčně na oba extrémy, tj. podmínky výborné versus špatné. Nejmladší a mladší střední generace (15-29 a 30-44 let) se domnívá, že zdejší přírodní podmínky jsou výborné, tj. lepší než průměr v Česku. Nejvyšší odchylku v pozitivním smyslu slova zaznamenáváme u vysokoškoláků, vyšší podíl hodnotí situaci jako výbornou. Respondenti z okresů Chomutov, Ústí n. L. a zejména Teplice vypovídají o lepších podmínkách pro život než celý soubor. Průměrnou hodnotu silně ovlivňují respondenti - 35 -


z Mostu (celkem téměř 300 osob), kteří jen ve 4 % označili podmínky za výborné, shodně přes 40 % za průměrné či o trochu horší než jinde a každý desátý za špatné. Nejlépe jsou na tom subjektivně Teplice, kde obdobné podíly dosahují 15 – 64 – 16 – 5 %. Vývojový pohled je dále zastoupen prostřednictvím konkretizace dílčích složek životního prostředí – viz Obr. 1. Subjektivně, a zřejmě i objektivně, se nejvíce v pozitivním smyslu změnil vzhled obce a množství škodlivin v ovzduší. V obou případech téměř 60 % se přiklonilo při třístupňové škále k „jedničce“. Zhruba 40 % se takto vyjádřilo i pro kvalitu povrchových vod a ochranu přírody. Naopak poměrně kritická situace pokračuje v chování občanů k životnímu prostředí: rozhodující část respondentů se domnívá, že nastalo zhoršení, druhé místo patří stagnaci (stabilizaci) a jen 14 % se vyslovilo pro zlepšení. Vývoj znečištění ovzduší vnímá nejmladší skupina kritičtěji než všichni respondenti jako celek. Vzdělanější obyvatelé (respondenti) vidí situaci pozitivněji. V územním pohledu hodnoty za Chomutov a Teplice odpovídají průměru, zatímco Most je vnímán nadprůměrně kladně (62 %) na rozdíl od Ústí n. L. s nadprůměrným záporným zastoupením (17 %). Povrchové vody resp. jejich kvalita je hůře posuzována mladšími respondenty, starší generace jsou spokojenější. Skupiny obyvatel s vyšším vzděláním jsou spokojenější než skupiny obyvatel s nižším vzděláním. Z územní diferenciace vychází nejlépe Most (42 % pro zlepšení), na opačném pólu stojí Chomutov (26 % pro zhoršení). Při hodnocení vzhledu obce se podle věku vymykají osoby obou středních kategorií: 30-44 letí se nadprůměrně hlásí ke stagnaci, u 45-59 letých je tento stupeň zastoupen výrazně méně než v celém souboru. Obdobná situace je u vzdělání: vyučení a středoškoláci bez maturity mimořádně akcentují stagnaci, naproti tomu středoškoláci s maturitou ji nedoceňují. V meziokresním srovnání se odlišuje především Chomutov, a to v pozitivním smyslu: téměř tři ze čtyř respondentů deklarují zlepšení. Při sledování ochrany přírody podle věku je specifická situace u stagnace, kterou výrazně méně vnímá nejmladší věková skupina, což je ovšem vyváženo vyšším podílem skupiny následující. Z hlediska vzdělání neshledáváme žádné významnější odchylky a totéž lze konstatovat v územním pohledu. Chování občanů k životnímu prostředí hodnotí starší občané lépe než mladší. Totéž můžeme říci o vzdělanějších respondentech. Odlišnosti mezi okresy se projevují především u kladného hodnocení: zatímco v Teplicích se takto vyslovila téměř čtvrtina respondentů, v Mostě to bylo jen 9 %.

Chování občanů k životnímu prostředí Ochrana přírody

Vzhled obce

Kvalita povrchových vod Množství škodlivin v ovzduší 0

100

200

300

400

500

600

700

800

900

počet respondentů zlepšení

přibližně stejná úroveň

zhoršení

nedokážu posoudit

Obr. 1 Vývoj jednotlivých složek (faktorů) životního prostředí Pramen: vlastní šetření, 2008 Hodnocení geografické polohy a pozice v regionálním rozvoji a sídelním systému je obsaženo v další v příspěvku analyzované otázce. Jako metodu jsme tentokrát zvolili protikladné charakteristiky, což nám poskytuje jednoduché a jednoznačné výsledky – viz Tab. 1. Zatímco v některých případech je patrná vyrovnanost, ve většině (tučně označeno) můžeme hovořit o výrazné převaze (až 4 ku 1). Situaci v obci (městě) bydliště tak lze „za celou pánevní oblast“ označit jako nijak výjimečnou (obyčejnou), tradiční, udržovanou a poněkud v rozporu s předchozím i jako měnící se.

- 36 -


Tab. 1 Charakteristika místa bydliště prostřednictvím protikladů Charakteristika

Podíl v %

periferní

51

49

centrální (středisková)

chudá

59

41

bohatá

výjimečná

22

78

nijak výjimečná (obyčejná)

tradiční

72

28

moderní

strnulá

34

66

měnící se

29

zanedbaná

udržovaná 71 Pramen: vlastní šetření, 2008

Charakteristika

Strukturální pohled představíme pouze na základě územní diferenciace:  perifernost převažuje u respondentů z okresů Most a Teplice, centralita pak u Chomutova a Ústí n. L.,  k chudobě se hlásí nadprůměrně respondenti v Mostě, průměrně v Ústí n. L. a ve zbývajících dvou okresech se setkáváme s vyrovnaným poměrem příslušných protikladů,  výjimečnost se uplatňuje nejvíce v Chomutově (až třetinou), naopak nejobyčejnější je Most (86 %),  tradice se prosazuje nejvíce v Teplicích (87 %), modernita pak v Mostě a Ústí n. L. (shodně po 35 %),  subjektivně největší proměna patří Chomutovu (76 %),  udržovanost se projevuje především v Chomutově (82 %), zanedbanost je oproti průměrné hodnotě vyšší v Mostě a Ústí n. L. (34 resp. 33 %). 3. PRIORITY ROZVOJE Zatímco dosavadní zaměření je koncipováno výhradně v souladu s výzkumnými záměry, další část koresponduje se záměry decizní sféry resp. regionální samosprávy. Z přemíry koncepčních (rozvojových) dokumentů jsme vybrali Strategii udržitelného rozvoje Ústeckého kraje 2006-2020 (citace v literatuře). Ačkoliv jejím záměrem není stanovení resp. výběr jednotlivých opatření či investic, ukazuje na žádoucí vývoj (nejen pánevní oblasti) na příštích 15 let. Naším úkolem tak bylo zjistit názor veřejnosti na konkrétní priority ve čtyřech oblastech (viz Tab. 2), přičemž každá z priorit byla oceněna známkou 1 (nejdůležitější) až 5 (nejméně důležitá).

- 37 -


Tab. 2 Priority rozvoje specifikované ve Strategii udržitelného rozvoje Ústeckého kraje 2006-2020 průměrná hodnota (z Priorita pořadí 1-5) Ekonomická oblast podpora stávajících podniků a rozvoj technologií šetrných k životnímu prostředí

2,35

rozvoj nových malých a středních podniků se zaměřením na inovace

2,55

rozvoj primárního sektoru (zemědělství, lesnictví, rybolov) rozvoj cestovního ruchu (infrastruktura, management, příslušné služby) omezení rozsahu dopravy a přepravních nároků

3,15 3,27 3,59

Sociální oblast zvyšování vzdělanosti a kvalifikace obyvatelstva

2,49

zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva

2,76

rozvoj zaměstnanosti a snížení nezaměstnanosti

2,79

revitalizace obcí a měst (bytový fond, kulturní a technické památky)

3,06

omezení sociálně nežádoucích jevů (např. potratovost, kriminalita)

3,73

Environmentální oblast zvýšení investic na ochranu životního prostředí

2,05

zvyšování kvality ovzduší (snižování produkce emisí)

2,50

podpora ekologické funkce krajiny prostřednictvím rozmanitosti jejího využití

3,34

snížení produkce odpadů (šetrné nakládání, recyklace)

3,45

revitalizace nevyužívaných ploch a objektů a sanace starých ekologických zátěží

3,52

Správa věcí veřejných zlepšení přístupu obcí k ochraně životního prostředí

2,56

zapojení občanů do veřejného života (na krajské a místní úrovni)

2,79

tvorba grantových programů a projektů

2,98

vytvoření managementu udržitelného rozvoje

3,19

snížení celkové zadluženosti obcí Pramen: vlastní šetření, 2008

3,37

Za příznačné lze vnímat, že respondenti kladou důraz na environmentální oblast, když prvenství ze všech 20 priorit náleží zvýšení investic na ochranu životního prostředí a 4. příčka pak zvyšování kvality ovzduší (snižování produkce emisí). Jako druhý směr lze označit ekonomiku, kde se prosazuje podpora stávajících podniků a rozvoj technologií šetrných k životnímu prostředí a rozvoj malých a středních podniků se zaměřením na inovace (2. resp. 5. místo). Dále mezi vyzdvihované priority ze zbývajících směrů se řadí zvyšování vzdělanosti a kvalifikace obyvatelstva a zlepšení přístupu obcí k ochraně životního prostředí. Mezi nejméně reflektovanými prioritami se objevuje překvapivě omezení sociálně nežádoucích jevů (např. potratovost, kriminalita) v sociální oblasti, omezení rozsahu dopravy a přepravních nároků v ekonomické oblasti, revitalizace nevyužívaných ploch a objektů a sanace starých ekologických zátěží v environmentální oblasti a snížení celkové zadluženosti obcí ve „správě věcí veřejných“. Územní rozložení vnímání nejvýznamnějších priorit rozvoje ukazuje Tab. 3. Z ní vyplývá, že respondenti okresů Chomutov (CV) a Most (MO) je reflektují naléhavěji, dosažené relativní podíly resp. průměrná hodnota je nižší než průměr. Obyvatelé okresu Ústí n. L. (UL) ve svých názorech se nejvíce přibližují průměrné hodnotě za celou pánevní oblast. V Teplicích (TP) je posouzení jednotlivých priorit poměrně rozmanité.

- 38 -


Tab. 3 Územní diferenciace vnímání nejvýznamnějších priorit rozvoje Priorita podpora stávajících podniků a rozvoj technologií šetrných k životnímu prostředí rozvoj nových malých a středních podniků se zaměřením na inovace zvyšování vzdělanosti a kvalifikace obyvatelstva zvýšení investic na ochranu životního prostředí zvyšování kvality ovzduší (snižování produkce emisí) zlepšení přístupu obcí k ochraně životního prostředí Pramen: vlastní šetření, 2008

CV + o + + +

MO o + + + -

TP + + +

UL o o + o

4. RESUMÉ Rozsah článku, jakož i počáteční fáze analýzy výsledků vlastního empirického šetření, neumožňuje hlubší pohled na zvolené téma. Další fáze vyhodnocení budou následovat v krátké době. Přesto můžeme prezentovat některé závěry: vývoj na úseku životního prostředí je převážně pozitivně hodnocen, není tomu tak ovšem u chování občanů, při hodnocení bezprostředního prostředí místa bydliště převládá tradice, udržovanost a také obyčejnost, životní podmínky resp. přírodní prostředí jsou pro většinu respondentů pánevní oblasti srovnatelné s jinými oblastmi resp. ČR, z priorit, specifikovaných ve Strategii udržitelného rozvoje Ústeckého kraje 2006-2020, zaslouží nejvíce pozornosti podpora ekonomiky, vzdělanosti a ochrany životního prostředí. SEZNAM LITERATURY [1] [2] [3] [4] [5] [6]

HŘEBÍK, Š. a kol. (2006): Strategie udržitelného rozvoje Ústeckého kraje 2006-2020. Ústav pro ekopolitiku Ústí n. L. 40 s. JEŘÁBEK, M. (ed.) (2006): Regionální výzkum v severozápadních Čechách. Acta Universitatis Purkynianae 124, Studia Geographica VII., UJEP Ústí n. L. 213 s. Strategie udržitelného rozvoje Ústeckého kraje 2006-2020. 1. vyd. Ústí n. L.: Ústav pro ekopolitiku, 2006. VELÍMSKÝ, T. (1999-2003): Severozápadní Čechy na prahu třetího tisíciletí regionálně orientovaný výzkum na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (výzkumný záměr MSM 134300002, dílčí projekt 04 Studium vývoje osídlení v severozápadních Čechách) VRÁBLÍKOVÁ, J. (2001): Revitalizace krajiny. TU Zvolen. Zich, F. (ed.) (2006): Člověk v pohraničí, UJEP Ústí n. L.. 262 s.

- 39 -


INTRA-REGIONÁLNÍ DISPARITY V KRÁLOVÉHRADECKÉM KRAJI Ing. Tomáš Kala, DrSc., DBA Univerzita Hradec Králové, Fakulta informatiky a managementu Katedra managementu e-mail: [email protected] Klíčová slova Intra-regionální disparity, hospodaření obcí, daňové příjmy, nedaňové příjmy, kapitálové příjmy, celkové příjmy, vlastní příjmy, běžné výdaje, kapitálové výdaje, celkové výdaje, míra finanční soběstačnosti, míra samofinancování, zadluženost, aktiva, kvalifikace manažerů místních a regionálních správ a samospráv. Abstrakt V příspěvku jsou uvedeny v souhrnné formě výsledky relativně rozsáhlé analýzy údajů o hospodaření všech 448 obcí v Královéhradeckém kraji v období let 2001-2006. Je z ní patrné, že mezi jednotlivými obcemi byly velké rozdíly v dosahovaných ekonomických a finančních parametrech, aniž by tyto korelovaly s velikostí obcí, vyjádřenou počtem jejich obyvatel. V popředí obcí Královéhradeckého kraje s nejvyššími celkovými, resp. i vlastními příjmy a aktivy na jednoho obyvatele za období let 2001-2006 se umístily obce s rozvinutým cestovním ruchem a dobrými podmínkami pro rekreaci (lázeňskou, „out-doorovou“ apod.). Ve většině obcí však byla reálná úspěšnost tvorby příjmů – a tedy i vytváření podmínek pro další rozvoj obcí (včetně tvorby budoucích příjmů) – na relativně nízké úrovni. INTRA-REGIONAL DISPARITIES IN THE KRALOVEHRADECKY REGION Key words Intra-Regional Disparities, Municipal Economy, Tax Incomes, Non-Tax Incomes, Capital Incomes, Total Incomes, Self Incomes, Current Expenses, Capital Expenses, Total Expenses, Rate of Financial Independence, Self-Financing Rate, Indebtedness, Assets, Local and Regional Managers Qualification Abstract In the contribution, there are given some comprehensive results on the analysis of data on economy of all of the 448 municipalities in the Kralovehradecky Region pertaining to the spam of 2001-2006 years. Great differences/disparities were revealed in actual economical and financial parameters among individual municipalities. The parameters did not correlate with the municipality sizes expressed in numbers of their inhabitants. On the top of the list of the highest total incomes, self-incomes and assets per capita in the Kralovehradecky Region municipalities in the time spam analyzed, there were placed predominantly the municipalities in which tourist and recreation trades were developed. However, the real results in creation of new incomes – and consequently of better conditions for future development of the municipalities (including their higher future incomes) – were found dissatisfactory in most of the municipalities studied.

- 40 -


1. ÚVOD Pod pojmem regionální disparita se obvykle rozumí neúměrný kvantitativní rozdíl v celkové míře ekonomické výkonnosti některé z oblastí nějakého vyššího územně-správného celku. To se projevuje v devastaci, respektive v nižším využití části jeho produkčních faktorů (zejména lidského potenciálu) a disponibilních regionálních zdrojů, v nižší spokojenosti občanů se životem v takovém území, nižší efektivnosti fungování veřejného sektoru, popřípadě migračními toky do „úspěšnějších“ částí a dalšími jevy [1,2, 3]. Rozsah, četnost a intenzita faktorů ovlivňujících disparity mají zcela zásadní vliv na rozvoj či zaostávání jednotlivých regionů, i vyšších územně-správních celků, respektive celých států či oblastí světa. Je proto v zájmu státu a dalších územně správních institucí vytvářet podmínky pro potlačování výrazně rozdílné úrovně území (regionů, resp. mikro-regionů a míst) a dosažení vyváženého rozvoje státu a územních obvodů jednotlivých krajů, okresů a obcí, respektive vyrovnávání rozvojových šancí jednotlivých územních a sociálních komunit. Tyto důvody vedly ke vzniku zákona o podpoře regionálního rozvoje [4] a k nebývale vysoké politické a finanční podpoře rozvoje zaostávajících regionů ze strany Evropské unie [5]. V rámci řešení projektů WB-01-04 a WB-10-05 „Zvýšení kvality managementu obcí do pěti tisíc obyvatel I a II“ programu WB „Výzkum pro potřeby regionů“ Ministerstva pro místní rozvoj ČR (v letech 2004-2006) a projektu WD-48-07-1 „Management pro řešení regionálních disparit“ programu WD „Výzkum pro řešení regionálních disparit“ Ministerstva pro místní rozvoj ČR (který byl zahájen v roce 2007), jsme dospěli ke zjištění, že relevantními parametry pro „měření“ a vyhodnocování regionálních a intra-regionálních disparit mohou také být: struktura příjmů a výdajů obcí, stav jejich majetku, výše přijatých dotací, zadluženost, míra samofinancování, míra finanční soběstačnosti a další finanční a ekonomické parametry. V jedné z našich prací [1] jsme zjistili, že například rozdíly v příjmech na jednoho obyvatele ve vybraných obcích Královéhradeckého kraje v letech 2001 až 2005 byly více než 15ti násobné. Je zřejmé, že v souvislosti s tím se značně liší i výchozí podmínky pro rozvoj jednotlivých obcí a míst. V této práci uvádíme část výsledků, které vyplynuly ze systematické analýzy struktury příjmů a výdajů všech v Královéhradeckém kraji v období let 2001-2006. 2. POUŽITÉ METODY Analýza hospodaření byla provedena ve všech obcích královéhradeckého kraje za období 2001-2006. Údaje byly čerpány z internetového serveru ARISweb Ministerstva financí České republiky [6]. Při zpracování dat byly použity běžné statistické metody, které jsou k dispozici v Microsoft Office Excel. 3. POPIS VÝSLEDKŮ V tabulce 1 jsou uvedeny v souhrnné formě výsledky relativně rozsáhlé analýzy údajů o hospodaření všech 448 obcí v Královéhradeckém kraji v období let 2001-2006. Z ní je patrné, že mezi jednotlivými ekonomickými a finančními parametry jsou relativně velké rozdíly, aniž by korelovaly s velikostí obcí, vyjádřenou počtem jejich obyvatel. Je však třeba vzít v úvahu, že mimořádných parametrů dosahuje relativně jen malý počet obcí. To naznačují hodnoty madiánu jednotlivých parametrů a dokládá i graf četnosti rozdělení obcí Královéhradeckého kraje podle velikosti celkových příjmů na jednoho obyvatele za celé období let 2001-2006, který je uveden v obrázku 1.

- 41 -


Tab. 1 Přehled finančních a ekonomických parametrů (všech) obcí Královéhradeckého kraje přepočtené na jednoho obyvatele obce za období 2001-2006 celkem Podíl Průměrné celkové hodnoty hodnoty v% v Kč Daňové příjmy

z Maximální hodnoty v Kč

Minimální hodnoty v Kč

Medián v Kč

Poměr max./min. hodnota

Korelace k počtu obyvatel

40408

44,79

215612

7409

38019

29

0,10

Nedaňové příjmy 11461 Kapitálové příjmy 4304

12,70

255809

165

7294

1550

0,10

4,77

79025

0

2012

-

0,15

Přijaté dotace

34039

37,73

653485

375

13431

1743

0,23

Příjmy celkem

90211

100,00

1099348

19706

65109

56

0,20

Běžné výdaje Kapitálové výdaje

64582

71,49

893335

12597

44891

71

0,21

25754

28,51

426008

297

17655

1434

0,16

Výdaje celkem

90337

100,00

1319344

20307

64861

65

0,19

Vlastní příjmy

56172

62,27

445864

11300

49423

39

0,10

-

99

21

79

5

0,15

-

267

22

110

12

0,21

3,38 (k aktivům) 63925

0

427

-

0,20

Aktiva (rok 2006) 94885

-

700229

13108

77289

53

0,18

Počet obyvatel

-

94431

38

358

2485

-

Míra finanční soběstačnosti 74 Míra samofinancování 112 Zadluženost

3208 1227

500 450 400 350

počet obcí

300 250 200

164

150

126

100

48

50 0

1

17

31

11

8

2

3

5

4

4

4

7

1

7

1

0

0

2

0

1

1

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 40 80 50 00 60 20 80 40 80 40 80 00 20 00 40 00 60 00 20 60 20 60 5 1 2 1 2 2 2 4 1 3 3 7 4 2 2 3 1 1 3 3 1 1 1 0 1 101 01 01 01 01 101 01 01 01 00 00 01 01 01 01 01 01 01 01 01 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 00 20 40 60 0 80 6 0 0 5 0 4 0 4 8 0 4 2 6 8 2 2 6 8 2 4 4 5 1 1 1 1 1 2 2 2 2 3 3 3 3 3 70

Obr. 1 Četnost rozdělení obcí podle velikosti celkových příjmů na jednoho obyvatele za období 2001 – 2006 celkem v Královéhradeckém kraji

- 42 -


V tabulce 2 je uveden přehled prvních deseti obcí dle velikosti celkových příjmů na jednoho obyvatele obce za předmětné období let 2001-2006. Je patrné, že v ní převažují obce, ve kterých se rozvíjí především cestovní ruch a podmínky pro rekreaci. Tab. 2 Přehled obcí Královéhradeckého kraje s nejvyššími dosahovanými celkovými příjmy na jednoho obyvatele za období 2001-2006 Celkem za Počet obyvatel Celkem Celkem Celkem Celkem Celkem Celkem období v roce příjmy příjmy příjmy příjmy příjmy příjmy 20012001 2002 2003 2004 2005 2006 2006 Okres 2006 Malá Úpa TU 125 404270 83419 330066 137670 57152 86772 1099348 Špindlerův Mlýn TU 1324 82733 76476 75861 87574 117702 153481 593828 Pec pod Sněžkou TU 640 71954 71501 59066 62366 78021 89159 432066 Rychnov nad Kněžnou RK 11672 64439 69203 70145 75366 61807 60443 401402 Strážné TU 165 41501 47152 55093 59955 63308 73009 340018 Chlumec nad Cidlinou HK 5313 47480 50896 53339 55577 52644 75094 335030 Teplice nad Metují NA 1778 49302 50601 59198 62259 55120 57753 334233 Rokytnice v Orl.h RK 2429 30810 57151 82240 73266 45163 44940 333571 Dobruška RK 7033 42898 51383 66452 60577 53403 57952 332665 V tabulce 3 je uveden přehled prvních deseti obcí dle velikosti vlastních příjmů na jednoho obyvatele za období 2001-2006. I z této tabulky je patrné, že nejvyšších vlastních příjmů na jednoho obyvatele v Královéhradeckém kraji za období let 2001-2006 dosahují obce převážně s relativně rozvinutým cestovním ruchem a podmínkami pro rekreaci. Tab. 3 Přehled obcí Královéhradeckého kraje s nejvyššími dosahovanými vlastními příjmy na jednoho obyvatele za období 2001-2006 Celkem Počet za obyvatel Vlastní Vlastní Vlastní Vlastní Vlastní Vlastní období v roce příjmy příjmy příjmy příjmy příjmy příjmy 20012006 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2006 Název obce Okres Malá Úpa TU 125 75362 71147 118668 39044 56127 85516 445864 Pec pod Sněžkou TU 640 43283 47087 49320 50404 72679 84104 346877 Strážné TU 165 40854 46810 54397 56490 62160 72215 332926 Lodín HK 316 20906 42807 40645 39544 50930 56768 251600 Špindlerův Mlýn TU 1324 26008 24979 24236 28298 42522 49499 195542 Říčky v Orl.horách RK 96 23181 21079 22764 28358 42060 36951 174393 Kyje JC 49 8062 5132 16654 6488 39303 50237 125876 Orlické Záhoří RK 207 13313 14536 36601 13745 21489 21969 121652 Zdobnice RK 153 15811 15983 21821 14327 19158 24736 111836

- 43 -


4. DISKUSE A ZÁVĚRY Z výsledků analýz hospodaření všech obcí v Královéhradeckém kraji v období 2001-2006 vyplynulo, že mezi obcemi existovaly mimořádně velké rozdíly (tedy disparity) v ekonomických a finančních parametrech, které o několik řádů převyšovaly obvyklé regionální disparity – a to bez významnější korelace s počtem obyvatel v obcích. Výsledky tedy nepotvrdily všeobecně rozšířený názor, že obce – a zejména pak malé obce s počtem obyvatel nižším než 5000 – trpí nespravedlivým rozpočtovým určením daní (které tvoří jednu z položek daňových příjmů obcí) natolik, že se proto nemohou optimálně rozvíjet. V popředí pořadí obcí Královéhradeckého kraje s nejvyššími příjmy i aktivy na jednoho obyvatele obce v analyzovaném časovém období let 2001-2006 se totiž vyskytovaly relativně malé obce (s nepočetným administrativním aparátem) – Malá Úpa, Strážné, Pec pod Sněžkou, Lodín apod. Naopak krajské město Hradec Králové se v pořadí obcí s nejvyššími celkovými příjmy na jednoho obyvatele obce za období 2001-2006 kumulativně umístilo až na 19. místě, okresní města: Rychnov nad Kněžnou na 4., Trutnov na 13. Jičín na 16., a Náchod na 77. místě; v pořadí obcí dle vlastních příjmů na jednoho obyvatele obce za období 2001-2006 kumulativně se Hradec Králové umístil na 20. místě, okresní města: Jičín na 17., Rychnov nad Kněžnou na 19., Trutnov na 40. a Náchod na 66. místě. Z uvedených výsledků dále vyplynulo, že obce s rozvinutým cestovním ruchem a dobrými podmínkami pro rekreaci (lázeňskou, „out-doorovou“ apod.) se umístily v popředí obcí Královéhradeckého kraje s nejvyššími celkovými, resp. i vlastními příjmy na jednoho obyvatele za období let 2001-2006. To však neznamená, že všechny obce, ve kterých byly dobré podmínky pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace zaujímaly přední pozice ve zpracovaných přehledech. Nicméně však tyto výsledky nepotvrdily značně rozšířené tvrzení, že základem pro rozvoj obcí je dostatek pracovních míst v tradičních průmyslových podnicích (například obec Kvasiny s relativně velkým průmyslovým podnikem byla až na 128. místě v celkových příjmech a na 63. místě ve vlastních příjmech na obyvatele za analyzované období kumulativně). Dle našeho názoru se ve výsledcích relativně rozsáhlých podrobných analýz výrazným způsobem projevují rozdíly v kreativitě, aktivitě, odborné kvalifikaci a kompetencích manažerů místních a regionálních správ a samospráv. Bohužel, ve většině obcí je reálná intenzita tvorby příjmů – a tedy i vytváření podmínek pro další rozvoj obcí (včetně tvorby budoucích příjmů) – na relativně nízké úrovni. SEZNAM LITERATURY [1] [2] [3] [4] [5] [6]

KALA, T., Regionální disparity, Sborník konference Hradecké ekonomické dny 2008, Univerzita Hradec Králové 2008, http://fim.uhk.cz/hed/ a Sborník abstraktů, 2008, ISSN-ISBN: 978-80-7041-202-2. KUČEROVÁ, Z. a kol., Analytická část Strategie rozvoje Královéhradeckého kraje, Centrum evropského projektování, 2005. PŘIKRYL, J. Program rozvoje Pardubického kraje, Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje, 2006. Zákon č. 248/2000 Sb. ze dne 29. června 2000 o podpoře regionálního rozvoje, Sbírka zákonů ročník 2000, částka 73, ze dne 09.08.2000. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, Regionální politika, Fondy Evropské unie, http://www.strukturalni-fondy.cz/regionalni-politika, leden 2008. Ministerstvo financí České republiky, http://wwwinfo.mfcr.cz/cgi-bin/aris/iarisusc/index.pl,, leden až červen 2008.

- 44 -


BIOPALIVA UVNITŘ HRANIC REGIONU A ZA NIMI Ing. Aleš Kocourek, Ph.D. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra ekonomie e-mail: [email protected] Klíčová slova Biopaliva, fosilní paliva, potraviny, rozvoj, skleníkové plyny, zemědělství Abstrakt Článek shrnuje vývoj v oblasti výroby, distribuce a spotřeby biopaliv za poslední tři dekády, poukazuje na nedávné změny v této oblasti a upozorňuje na možné negativní efekty vycházející z neuvážené podpory produkce pohonných hmot z obnovitelných zdrojů. Jakkoli se v poslední době velkoobjemová produkce a zpracování biopaliv negativně zapsaly do povědomí široké veřejnosti, nelze celý koncept biopaliv zatratit. Článek nejen upozorňuje na chyby, k nimž došlo, ale nabízí také alternativy a ukazuje nové směry vývoje pro nejbližší roky. BIOFUELS WITHIN THE BORDERS OF REGION AND BEYOND Key Words Biofuels, fossil fuels, food, development, greenhouse gasses, agriculture Abstract The article sums up recent development in the field of production, distribution, and consumption of biofuels in the last thirty years, it highlights the recent changes in this field and warns against the potential negative effects triggered by rash support of production of the driving fuels from the renewable resources. No matter how bad impression has been left in the general public within the context of production and processing of biofuels, the whole concept seems impossible to be put on the scrapheap. This article not only warns against the mistakes made, but also offers alternatives and outlines new directions for development in the oncoming years.

- 45 -


1. ÚVOD Do moderní češtiny pronikla biopaliva (ang. biofuels) podobně jako některé další výrazy s předponou „bio-“ s určitou příměsí optimismu ve svém významu, s vůní světlých zítřků a lepší budoucnosti: biolíh a bionafta vyřeší nebo přinejmenším zmírní naši závislost na dovozu pohonných hmot, biomasou vytopíme naše domácnosti bez nebezpečných zplodin, biopotraviny pozvednou náš zchátralý životní styl. To vše bez zvyšování ekologické zátěže, zcela šetrně, zcela „zeleně“, zcela „bio“. V zemích rozvojového Jihu nemají paliva vyráběná z obnovitelných zdrojů zemědělské produkce zdaleka tak optimistické konotace. Obvykle se jim tu říká poněkud prozaičtěji „agropaliva“ (ang. agrofuels). 2. BIOPALIVA – PRO A PROTI První koncepty výroby biopaliv a zpracování biomasy se objevily v rozvojových zemích již na přelomu 70. a 80. let. Brazílie využívá cukrovou třtinu k výrobě etanolu jako pohonné látky již více než 30 let. Do popředí celosvětového zájmu se však dostala biopaliva teprve s rostoucí cenou tradičních fosilních paliv, se stále aktuálnější a reálnější hrozbou vyčerpání jejich zásob a s převládajícím přesvědčením, že skleníkové plyny produkované při spalování fosilních pohonných hmot způsobují poněkud démonizované globální oteplování. Myšlenka nahradit tradiční paliva alternativou z obnovitelných zdrojů vypadala lákavě, bezbolestně a slibovala vyřešit celou řadu dalších globálních problémů. Země Evropské unie přijaly závazek do roku 2010 zvýšit podíl biopaliv na nejméně 5,75 % celkového objemu spotřebovaných pohonných hmot, do roku 2020 by to mělo být dokonce deset procent. Spojené státy chtějí do roku 2017 nahradit biopalivy více než 133 miliard litrů fosilních pohonných hmot, a snížit tak spotřebu benzinu o 20 %.[1] Na výrobu tak obrovského množství biopaliv ovšem Evropa ani Spojené státy nemají zemědělské kapacity. Podle současných odhadů by na produkci takového objemu biopaliv bylo potřeba cca 70 % veškeré orné půdy v EU a USA.[ ] Celá produkce obilí a sóji by musela být zpracována na bioetanol nebo bionaftu. Tím by 1 byl zjevně narušen „strategicko politický cíl dosažení nezávislosti v zásobování základními potravinami“ v ekonomikách rozvinutého Severu, které se proto obrátily na rozvojové země. Je paradoxem, že ve snaze ochránit vlastní potravinový systém vyspělé ekonomiky, jejichž populace se nezřídka potýká se značně rozšířenou obezitou, oslovily rozvojové země bojující s podvýživou, hladem a chudobou. Produkce velkých objemů biopaliv vyžaduje masové pěstování plodin, které jsou jejich zdrojem. Dnes se nejčastěji jedná o kukuřici, pšenici, sójové boby, cukrovou třtinu nebo cukrovou řepu, v menší míře se prosazuje slunečnice, řepka, konopí, indiánská tráva, dávivec apod. (tzv. biopaliva první generace). Spojené státy představují největšího světového výrobce biolihu. Společně s Brazílií na druhé příčce stojí tyto dvě ekonomiky za 88 % globální produkce biolihu jako paliva, což vloni znamenalo objem bezmála 50 miliard litrů. Zatímco v USA vytéká většina biolihu z rafinérií, jejichž výrobní surovinou je kukuřice, v Brazílii je tradičním zdrojem bioetanolu cukrová třtina, s téměř dvojnásobnou výtěžností oproti kukuřici. Navíc ve Spojených státech je při destilaci lihu používán k zahřívání zemní plyn, zatímco v Brazílii zbytková biomasa z cukrové třtiny. Díky tomu jsou brazilští producenti schopni prodávat litr bioetanolu za 0,15 USD a američtí zemědělci musí být chráněni 100% dovozním clem. Brazílie – největší světový exportér biolihu – se snažila prosadit snížení dovozního cla i na konci července letošního roku během ženevských rozhovorů „katarského kola“ jednání Světové obchodní organizace.[2] U Spojených států se – na rozdíl od EU – brazilské návrhy nesetkaly s velkým pochopením. Přitom před více než sedmi lety byl summit WTO v katarském Dauhá nazýván „rozvojovým kolem“ a měl přispět především k narovnání postavení rozvojových ekonomik ve světovém obchodě.

1

Nedomlelová, I. Exportní dotace jako faktor měnící podmínky světového obchodu se zemědělskou produkcí. In Sborník z mezinárodní konference Globalizace vs. regionalismus. 10. – 11. dubna 2006. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2006. str. 230. ISBN80-7372-008-4.

- 46 -


Zdá se být zřejmé, že v současné globalizované světové ekonomice neexistují jednoduchá řešení. Masivní zpracování subvencované kukuřice na biolíh v USA a zemědělskými dávkami podporovaný rozvoj pěstování plodin vhodných k výrobě biopaliv v EU vede k pokřivení světových cen přinejmenším u obilnin. Část jejich produkce je zpracovávána na biopaliva, a roste po nich tedy poptávka. Z osevních ploch bylo obilí místy vytlačeno např. řepkou olejnou a jeho nabídku snižuje i řada dalších faktorů, především růst cen ropy a ostatních energií nebo zvyšování cen hnojiv. Ještě v květnu 2008 panoval názor, že biopaliva způsobují růst cen potravin opravdu jen okrajově (přesněji ze 3 %),[3] v červenci však byla zveřejněna zpráva Dona Mitchella ze Světové banky, podle níž lze 70-75 % z celkové inflace cen potravin na světových trzích připsat na vrub rapidnímu nárůstu produkce biopaliv,[4] zejména pak biolihu v USA. Zvyšování výroby brazilského „třtinového“ bioetanolu se na vzestupu světových cen potravin prokazatelně neprojevuje. Růst cen potravin – ať už jsou jeho příčiny jakékoli – má tragické následky především v nejchudších oblastech světa, kde lidé vynakládají na základní potraviny a nezpracovanou zemědělskou produkci velkou část ze svých příjmů. Je proto pravděpodobné, že v těchto regionech bude v nejbližších letech docházet k růstu počtu osob žijících pod hranicí absolutní chudoby i osob trpících hladem a podvýživou.[5] Většina z celkového zvýšení spotřeby obilovin mezi roky 2006 a 2007 nesměřovala lidem, nýbrž do nádrží automobilů. Původní záměr osadit plodinami sloužícími jako zdroj při výrobě biopaliv ladem ležící půdu a neobdělávané plochy s nízkou úrodností – zdá se – podlehl rostoucí globální poptávce po „zelených“ pohonných hmotách. Jako by svět zapomněl, jak devastující účinky na životní prostředí mají rozsáhlé plantáže monokultur. V Brazílii jim padlo za oběť dalších 200 milionů hektarů tropických pralesů, pastvin a močálů, které vláda rekvalifikovala na vhodné pro rekultivaci. Jižní Brazílie, severní Argentina, východní Bolivie a část Paraguaje dnes představují tzv. „Sojovou republiku“, území sojových plantáží o rozloze přesahující 50 milionů hektarů. Sojové boby se podílejí na produkci brazilských biopaliv přibližně ze dvou pětin. Přitom v tropických oblastech dokáže 100 hektarů půdy ponechané drobným farmářům vygenerovat cca 35 pracovních míst. 100 hektarů plantáží cukrové třtiny na výrobu bioetanolu nebo palem, jejichž olej slouží k výrobě bionafty, vytvoří asi 10 pracovních míst. Stejná rozloha eukalyptových plantáží uživí 2 pracovní místa, plantáže sóji pak pouhé 1 pracovní místo na 200 hektarů. Se zhromadňováním výroby biopaliv jsou vytlačováni z trhu drobní producenti, nadnárodní, horizontálně propojené řetězce a konsorcia čerpají výhody výnosů z rozsahu i investičních pobídek a subvencí, biopalivový segment agrárního sektoru se pod taktovkou krátkozraké ekologie monopolizuje. Mezi roky 1985 a 2000 stál boom v pěstování olejových palem v Malajsii za bezmála 90 % odlesněných ploch deštných pralesů a mangrovových porostů. Malajsie se stala světovou jedničkou v produkci palmového oleje.[6] Ve spolupráci s Indonésií ročně vyrobí 80 % světové produkce této suroviny.[7] Cenou za hospodářský úspěch je ohrožení biodiverzity celého regionu, včetně reálného nebezpečí vyhubení světově ohrožených populací orangutanů, nosorožců sumaterských, tygrů, gibbonů, tapírů a stovek dalších druhů a zániku celého Národního parku Tanjung Puting. Zásadní problém v rozvoji zemědělství může v některých regionech brzy sehrát také nedostatek vody. Již nyní žije na světě přibližně 1,2 miliardy lidí v oblastech bez spolehlivého zdroje nezávadné vody. V Indii jsou tři pětiny všech obilných polí uměle zavlažovány, v Číně dokonce 70 %. Pokud by měla Indie dosáhnout do roku 2030 plánovaného desetiprocentního podílu biolihu na pohonných hmotách, zvýšila by se její spotřeba vody na zavlažování přinejmenším o dalších 15 %.[8] V podobné situaci je i Čína s plánovaným devítiprocentním podílem biopaliv ve vybraných regionech. Obě země již v současné době využívají asi dvě třetiny všech dostupných zdrojů vody.[9] „Environmentálně přátelská“ biopaliva první generace proto nemohou být v kontextu hromadné produkce považována za dlouhodobě udržitelný koncept rozvoje. Biopaliva „se vyrábějí z rostlin, které krátce předtím odebraly oxid uhličitý z atmosféry. Do oběhu se tedy nepřidává další uhlík, který ležel miliony let ukrytý pod zemí, jako je tomu při užívání fosilních paliv.“[10] Bohužel kácení a vypalování tropických pralesů a vysoušení mokřad a rašelinišť má opačný efekt: uvolňuje do ovzduší dodatečné emise oxidu uhličitého. Nízké, zakrslé porosty olejových palem se pak zdaleka nemohou ve fotosyntetické kapacitě přeměny oxidu uhličitého na kyslík srovnávat se vzrostlými deštnými pralesy. Dochází ke vzniku tzv. „biopalivového uhlíkového dluhu“, kdy se do ovzduší díky produkci biopaliv dostává 17krát až 420krát víc oxidu uhličitého.[11]

- 47 -


Podle odhadů Jeffreyho Dukese [12] objem fosilních paliv spotřebovaných na celém světě za jeden rok odpovídá zhruba objemu, který se ukládal po dobu čtyř století a následně v sobě hromadil energetickou zásobu za vysokých tlaků a teplot během geologických procesů trvajících další tisíce let. Dá se tedy opravdu realisticky očekávat, že se nám podaří nahradit obnovitelnými zdroji rostlinného původu byť jen určitý statisticky významný zlomek tohoto objemu? 3. ZÁVĚR Přes některé extrémně kritické a skeptické hlasy nejsou pohonné látky vyráběné z obnovitelných zdrojů zemědělské produkce ani dnes překonaným snem světové ekonomiky. Počátkem srpna oznámil britský gigant BP investici v objemu 90 milionů dolarů do nového závodu na výrobu bioetanolu z celulózy.[14] Právě produkce tekutých biopaliv z biomasy, tzn. ze stonků, listů, kmenů a jiných částí rostlin, které se nepoužívají k výrobě potravin (typicky např. ozdobnice čínská [15]), představuje druhou generaci „zelených“ pohonných hmot. Laboratorní testy ovšem úspěšně proběhly i na třetí generaci biopaliv založené na pěstování řas, které spotřebovávají oxid uhličitý a sluneční záření a produkují kyslík, tuky (k výrobě bionafty) a cukry (k výrobě biolihu).[16] Vyspělé ekonomiky v čele s USA a EU by teď měly především změnit svůj postoj k biopalivům první generace. Dotovaná zemědělská produkce řepky olejné, sójových bobů, řepy cukrovky a subvence na zpracování kukuřice nebo pšenice na biolíh podporují překonanou technologii a nestimulují hledání nových možností a vývoj inovativních výrobních technik. Úkolem pro mezinárodní politiku pak zůstane liberalizace světového obchodu s biopalivy, která umožní přesun jejich produkce do těch regionů a ekonomik, jež zvládnou jejich výrobu nejlépe a efektivně. Přestože zůstává problematika fosilních paliv a s nimi spojených hrozeb společenského, bezpečnostního, kulturního i ekonomického charakteru spíše na úrovni všeobecných a globálních problémů, jejich dopady na národní i subnárodní (regionální, municipální) úrovni jsou zřejmé a budou se jistě i nadále prohlubovat a komplikovat. Úkolem pro každého z nás tak bude zhodnotit, do jaké míry je nezbytné používat osobní automobil. Koneckonců, elegantním řešením těchto globálních problémů by přeci jen bylo výrazně omezit spotřebu pohonných hmot – na první pohled velmi jednoduchý krok, jehož implikace jsou však dalekosáhlé na všech úrovní lidské společnosti.

- 48 -


SEZNAM LITERATURY [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12]

[13] [14] [15] [16]

SLADKÝ, V. Trh s etanolem přichází na tichých cestách. Biom.cz, 11. listopadu 2007. Dostupné z th HOLT-GIMÉNEZ, E. Biofuel Myths. International Herald Tribune, 10 July 2007. Dostupné z th KLAPPER, B. S. Brazil Weights Ethanol Case. International Herald Tribune, 30 July 2008. Dostupné z SCHAFER, E. USDA Officials Briefing with Reporters on the Case for Food and Fuel. United States Department of Agriculture. 19th May 2008. Dostupné z MITCHELL, D. A Note on Rising Food Prices. Policy Research Working Paper No. 4682. Washington: The World Bank, July 2008. Dostupné z GALLAGHER, E. The Gallagher Review of the Indirect Effects of Biofuels Production. St. Leonards-onSea, UK: The Renewable Fuels Agency, July 2008. Dostupné z th MONBIOT, G. Worse Than Fossil Fuel. Guardian, 6 December 2005. Dostupné z th MUKLIS, A. Malaysia, Indonesia to Cooperate on Biofuels. Reuters, 5 August 2008. Dostupné z th DE FRAITURE, Ch. Biofuel Crops Could Drain Developing World Dry. SciDev.net. 10 May 2007. Dostupné z th COX, A. China, India Face Water Risk from Biofuel: IWMI. Reuters, 15 May 2007. Dostupné z VLČKOVÁ, E. Vědci chtějí vyrábět bionaftu z řas. Lidové noviny, 14. června 2008. Dostupné z BUITER, W. Let’s Stop Subsidising the Production and Use of Bio-fuels. Financial Times, th 6 July 2008. Dostupné z DUKES, J. Burning Buried Sunshine: Human Consumption of Ancient Solar Energy. Climatic Change. Vol. 61, 2003, pp. 31-44. Dostupné z th CHAZAN, G. BP to Invest $90 Million in U.S. Biofuels Producer. Wall Street Journal Europe, 6 August 2008. Dostupné z HOLUB, P. Miscanthus - energetická rostlina budoucnosti? Biom.cz, 14. dubna 2007. Dostupné z HARTMAN, E. A Promising Oil Alternative: Algae Energy. Washington Post, 6th January 2008. Dostupné z

- 49 -


PROCESY ŘÍZENÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE NA ÚROVNI OBECNÍCH A MIKROREGIONÁLNÍCH SAMOSPRÁV ČESKÉ REPUBLIKY Ing. Jaroslav Kozubík Vysoká škola báňská – technická univerzita Ostrava Stavební fakulta, katedra městského inženýrství Národní akademie regionálního managementu, o.s. email: [email protected] Klíčová slova Regionální politika, regionální rozvoj, municipality, management, region Abstrakt Moderní regionální management není v podmínkách municipalit a regionů České republiky stále ještě příliš uplatňován a realizován. U představitelů obcí, mikroregionů a mnohdy i krajů převládají spíše rozhodovací aktivity k řešení akutních problémů většinou infrastrukturní povahy nebo rozhodování ad hoc dle momentálních dotačních možností ze státních a jiných zdrojů. Systematičnost, koncepčnost, aktivizace vlastního potenciálu a další atributy programového řízení území mají spíše okrajový charakter nebo jsou uplatňovány jen v malém vzorku obcí a regionů. Základními úkoly současného pojetí regionální politiky je vytvářet podmínky pro socioekonomický růst municipalit a regionů, aktivizovat územní rozvojový potenciál, přispívat ke snižování rozdílů mezi rozvojovými úrovněmi jednotlivých regionů a zabezpečovat harmonický rozvoj území. Metody a nástroje regionální politiky jsou aplikovány na všech územních úrovních včetně té nejnižší, municipální. Jednotlivé obce se prostřednictvím svých představitelů snaží uspokojovat vlastní rozvojové potřeby. To jak je tato snaha úspěšná závisí nejen na vnitřních zdrojích, tradici, historii či geografické poloze, ale i na úrovni rozvojového managementu. Racionální a efektivní řízení obce je základním předpokladem pro zajištění jejího udržitelného rozvoje. Nerealizace manažerských funkcí naopak vede ke stagnaci či úpadku. PROCESSES OF REGIONAL DEVELOPMENT CONTROLLING AT MUNICIPAL AND MIKROREGIONAL GOVERNMENT OF THE CZECH REPUBLIC LEVEL Key words Regional policy, regional development, municipality, management, region Abstrakt Recent regional management has not been much executed and implemented in municipalities and regions of the Czech Republic. When solving acute problems often of the infrastructure character or ad hoc tasks the representatives of municipalities, microregions and also regions often decide according to the actual granting possibilities from the state or other sources. Orderliness, conception, activation of own potenctial and other attributes of territory program management have rather marginal importance or are implemented only in small sample of municipalities and regions.The fundamental tasks of current regional policy concept is to set (create) the conditions for socioeconomic growth of the municipalities and regions, activate the territorial development potencial, contribute to the reducing of the regional disparities, ensure the harmonic regional development. The methods and instruments of the regional policy have been implemented on all regional levels including the lowest - municipalities. Each municipalities representavies strive to satisfy their development needs. Whether they succeed depends not only on internal sources, tradition, history or geographical poistion, but also on the development management level. Rational and effective municipality management is the essencial assumption for ensuring its sustainable development. If the managerial functions have not been implemented, it causes the the stagnation and decline. The proceeding of regional development management on the level of municipal and microregional government of the CR.

- 50 -


1. ÚVOD Česká republika je z hlediska územně-správního uspořádání charakteristická velmi vysokým počtem a značnou fragmentací obcí. Tato situace je jednou z hlavních příčin vzniku a trvání socioekonomických disparit jednotlivých regionů ČR. Významné regionální rozdíly jsou z tohoto pohledu způsobovány zejména personální vybaveností jednotlivých obcí, která do jisté míry negativně ovlivňuje i jejich socioekonomickou a hospodářskou situaci. Významným problémem je absence odborné kvalifikace, manažerských schopností a erudice rozhodovacích i výkonných orgánů municipalit a regionů ČR. Komunální a regionální politika je jen velmi zřídka aplikována systémově a koncepčně. Naopak se často omezuje pouze na ad hoc aktivity řešení havarijních stavů a situací. Profesionálně odborné manažerské řízení, které vychází z kvalitně zpracovaných rozvojových strategií a programů, je tak prozatím realizováno jen v minimálním počtu obcí či mikroregionů. Cílem takového řízení je aktivizace vlastního vnitřního rozvojového potenciálu, důraz na rozvoj lidského kapitálu (jakožto nejvýznamnějšího bohatství obce a regionu) a směřování k naplnění vytýčených krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílů. Současná a již řadu let aplikovaná praxe v řízení obcí a mikroregionů spočívá převážně v orientování rozvojových aktivit pouze na oblasti, ve kterých je možné čerpat dotační prostředky. Regionální rozvoj tak není veden snahou o systematičnost, koncepčnost a logickou posloupnost realizovaných aktivit. Jednotlivé neprovázané dílčí projekty zpravidla vykazují nižší multiplikační efekt, případně generují méně pozitivních externalit a nemohou tak ve finále naplnit komplexní rozvojové cíle municipalit. Řešení projektu je proto zaměřeno na výzkum skutečně aplikovaných řídících procesů v oblasti regionálního rozvoje na úrovni zejména venkovských obcí a mikroregionů. Detailní popis a analýza stěžejních manažerských funkcí realizovaných při řízení municipalit a regionů zároveň identifikuje a specifikuje přednosti a problémy zjištěné v rámci řídících procesů. 2. CÍL PROJEKTU Cílem projektu je identifikovat a specifikovat klíčové problémy současného regionálního managementu ČR a navrhnout inovativní, progresivní metody řízení regionálního rozvoje, jejichž praktická aplikace přispěje k odstraňování regionálních disparit. 3. OČEKÁVANÉ PŘÍNOSY Přínosem projektu bude provedená deskripce a analýza současného stavu a úrovně municipálního a regionálního rozvojového managementu venkovských obcí a mikroregionů České republiky. Dalším přínosem budou manuály pro realizaci municipálních a regionálních řídících funkcí v oblasti regionálního rozvoje a řešení regionálních disparit. Tyto manuály budou určeny zejména představitelům venkovských obcí a svazků obcí a poskytnou jim prakticky realizovatelné návody pro řízení procesů regionálního rozvoje. Uplatněním výsledků projektu v praktické municipální a mikroregionální politice může přispět k socioekonomickému oživení území, na kterém budou výsledky implementovány, např.: k zefektivnění hospodaření s veřejnými prostředky, ke kvalitnímu a prorůstově orientovanému finančnímu a investičnímu rozhodování municipalit, k posilování obytných, rekreačních, ekonomických a sociokulturních funkcí obcí a mikroregionů. Uvedené přínosy budou v souladu s koncepčním a systémovým přístupem zcela respektovat zásady udržitelného rozvoje.

- 51 -


4. PRŮBĚH VÝZKUMU V roce 2007 proběhlo vytipování základního a kontrolního vzorku municipalit a mikroregionů pro terénní výzkum - byly vybrány ukazatele pro multikriteriální analýzu geografických, ekonomických a sociokulturních charakteristik obcí a mikroregionů, shromážděna podkladová data a charakteristiky a provedeny analýzy. Na základě provedených analýz byla zpracována typologie charakteristických zástupců reprezentantů jednotlivých oblastí a proveden výběr základního a kontrolního vzorku respondentů pro terénní výzkum. Dále byl zpracován softwarový systém a specifické uživatelské prostředí pro realizaci projektu. Softwarový nástroj je zaměřen zejména na pořizování a vyhodnocování výstupů terénních šetření, automatizaci zpracování internetových dotazníků, operacionalizaci některých standardních vyhodnocovacích a analytických procesů a grafické zpracování výstupů. 5. ZÁVĚR Představený projekt zde nemůže být popsán v celé své šíři, protože představuje komplexní řešení jednotlivých procesů řízení na úrovni obecních a mikroregionálních samospráv. Představení projektu popisuje logický postup řešení tak, aby dotčení lidé získali základní informace o řešené problematice. Projekt bude i v budoucnosti představován a šířen nejen odborné, ale i laické veřejnosti. Dílčí výstupy projektu jsou průběžně k dispozici na internetových stránkách www.narm.cz.

- 52 -


PROGRAM WD „VÝZKUM PRO ŘEŠENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT“ A BUDOUCNOST VÝZKUMU Ing. Petra Křivánková Ministerstvo pro místní rozvoj Odbor rozvoje a strategie regionální politiky email: [email protected] Klíčová slova Regionální rozvoj, disparita, výzkum a vývoj Abstrakt Zákon o podpoře výzkumu a vývoje vymezuje základní pojmy jako je výzkum a vývoj. Podle tohoto zákona se výzkumem a vývojem rozumí systematická tvůrčí práce konaná za účelem získání nových znalostí nebo jejich využití. Výzkum, kterým je systematická tvůrčí práce rozšiřující poznání, včetně poznání člověka, kultury nebo společnosti, metodami umožňujícími potvrzení, doplnění či vyvrácení získaných poznatků prováděná jako základní a aplikovaný výzkum. Článek informuje o realizovaném programu WD – Výzkum pro řešení regionálních disparit v působnosti Ministerstva pro místní rozvoj. Program je zaměřen na výzkum a vývoj v oblasti regionálního rozvoje a jeho nerovností – disparit. Důležitou součástí programu WD je identifikace „Regionální disparity“, která je v programu vyjádřena jako neodůvodněné regionální rozdíly v úrovni ekonomického, sociálního a ekologického rozvoje regionů. Disparitou ve smyslu programu WD jsou považovány rozdíly vyvolané subjektivní lidskou činností, tzn. že program neřeší rozdíly, jež vznikly z objektivních příčin, například na základě přírodních podmínek. WD PROGRAMME – RESEARCH FOR SOLVING REGIONAL DISPARITIES Key words Regional development, disparities, research and development Abstrakt The Act on aid for research and development defines the fundamental terms of research and development. Based on this act, research and development is conceived as a systematic creative work in order to reach new knowledge or its usage. The research is a systematic creative work which broadens cognition including the understanding of humans, culture or society. The research is also a method which enables verification, completion or rebutting of the experience gained, carried out as a fundamental and applicable research. The article informs on the implemented research WD – Research for solving regional disparities, under the supervision of the Ministry for Regional Development of the Czech Republic. The programme is focused on the research and development in terms of regional development and its imbalances – disparities. A crucial part of this WD programme is also an identification of “regional disparities”, which in the programme is described as unaccountable regional differences at the economic, social and environmental levels of the development of the regions. The disparities in terms of the WD programme are considered as differences evoked by the subjective human activity, meaning the programme does not deal with the differences which have arisen from matter causes, e.g. based on natural conditions.

- 53 -


1. ÚVOD Ministerstvo pro místní rozvoj v rámci svých kompetencí jakými jsou:  regionální rozvoj,  cestovní ruch,  bydlení,  územní plánování a  evropská integrace, připravilo pro období 2007 – 2011 nový výzkumný program s názvem „Výzkum pro řešení regionálních disparit“ (WD). Tento program má za cíl prostřednictvím čtyř podprogramů:  regionální rozvoj,  cestovní ruch,  bydlení,  územní plánování, realizovat priority regionální politiky České republiky. Podpora výzkumu a vývoje je jako oblast podpory regionálního rozvoje určena zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, kde se v § 3 písm. c) uvádí: „Výzkum a technologický vývoj přispívající k celkovému rozvoji regionů se zřetelem na podporu zavádění nových technologií a inovací a posilování kapacit výzkumu a vývoje tam, kde je to pro rozvoj regionu nutné“. Podpora výzkumu je efektivním nástrojem podpory regionálního rozvoje s dlouhodobým přínosem. Rozvoj celého státu je třeba zabezpečit jednotným přístupem nejen k problematice výzkumu v oblasti regionálního rozvoje. Jednotným přístupem se má zabránit „otevírání nůžek“ mezi úrovní rozvoje jednotlivých regionů České republiky a zároveň je nutné zabezpečit nebo zajistit takový přístup, aby výsledky výzkumu byly uplatnitelné nejen pro samotné sledované území, ale rovněž pro celé území České republiky. S ohledem na dosavadní dlouhodobější vývoj v jednotlivých regionech má Česká republika ve srovnání s některými zeměmi Evropské unie poměrně malé meziregionální rozdíly, které se však od počátku 90. let výrazně prohlubují. Zvláště velký rozdíl se vytváří mezi Prahou (spolu se Středočeským krajem) a ostatními regiony včetně hospodářsky slabých regionů Severozápad a Moravskoslezsko, dále mezi regionálními centry a ostatními územními jednotkami. Je všeobecně známo, že rozvojový potenciál České republiky je značný, ne vždy však efektivně využívaný a mnohdy podceňovaný. Na základě této skutečnosti víme, že přístupy, metody, nástroje a opatření na podporu rozvoje území jsou značně stereotypní, neinvenční a zastaralé. Proto si regionální politika v obcích, mikroregionech, krajích i v celé České republice zaslouží mimořádnou péči a jiný, nápaditý přístup. Činnost v oblasti, která ovlivňuje životy, resp. kvalitu života lidí, je do určité míry posláním a nemůže být primárně obchodem konzultačních firem bez ohledu na výsledky, efekty a dopady. 2. PRŮBĚH PROGRAMU 2.1. Veřejná soutěž V roce 2006 byla vypsána na uvedený program veřejná soutěž č. 1. Do této soutěže bylo podáno celkem XX návrhů projektů a celkem bylo podpořeno 23 projektů, které v roce 2007 započaly své řešení. Nejvíce projektů je řešeno v podprogramu Regionální rozvoj, dále pak v podprogramu územní plánování, cestovní ruch a bydlení(viz tabulka 1).

- 54 -


Tab. 1 Přehled počtu řešených projektů Podprogram Regionální rozvoj Počet řešených projektů 17

Cestovní ruch 2

Bydlení 1

Územní plánování 3

2.2. Změna programu Na základě usnesení vlády č. 287 ze dne 26. března 2008 k návrhu Reformy systému výzkumu, vývoje a inovací a na základě usnesení vlády č. 793 ze dne 27. června 2008 k návrhu výdajů státního rozpočtu České republiky na výzkum a vývoj na rok 2009 s výhledem na léta 2010 a 2011 došlo ke snížení finančních prostředků na zabezpečení výzkumného programu WD v působnosti Ministerstva pro místní rozvoj. Snížení finančních prostředků se dotklo výzkumného programu WD, který si vyžádal změnu. Změna programu WD se dotýká především omezení hlavních cílů programu a dále pak jednotlivých cílů podprogramů. Tato změna nebude mít vliv na již řešené výzkumné projekty. Změna programu WD bude mít pozitivní vliv na budoucí vyhodnocení celého programu po jeho ukončení, kdy budou vyhodnoceny všechny cíle upraveného programu. Realizované hlavní cíle upraveného programu WD:  odhalení a kvantifikace regionálních disparit,  návrhy na eliminaci disparit,  identifikovat klíčové faktory problematického vývoje v oblastech konkurenceschopnosti, inovací a podpory výzkumu a vývoje, dostupnosti vzdělání, dále územního plánování, cestovního ruchu a bydlení,  navrhnout nástroje ke snížení regionálních disparit ve zkoumaných oblastech. 3. PŘÍNOSY PROGRAMU Realizace programu pomůže nalézt nové metody zkoumání nepříznivých regionálních disparit, měření jejich úrovně, postupy a nástroje jejich eliminace v oblastech regionálního rozvoje, bydlení, územního plánování a cestovního ruchu. Metody a postupy připravené v rámci výzkumných činností budou přenášeny do organizací, které mají vliv na řešení regionálních disparit (ministerstva, krajské úřady, obce, regionální rozvojové agentury, zájmové organizace, apod.), k jejich pilotnímu ověřování a aplikaci. 4. ZÁVĚR Po zhodnocení již ukončených výzkumných programů WA (Výzkum pro potřeby státní správy) a WB (Výzkum pro potřeby regionů) je zcela zřejmé, že výzkum a vývoj v oblasti regionálního rozvoje bude mít vzestupnou tendenci. České republice z členství v Evropské unii a OECD a z jejich dokumentů jako např. Lisabonská strategie, Evropská charta regionálního plánování, Lipská charta o udržitelných evropských městech či Územní agenda Evropské unie jednoznačně vyplývá, že nové oblasti výzkumu a vývoje jsou v regionálních vědách. Regionálně zaměřený výzkum stojí před novými územními výzvami, které vyplývají z takových procesů jako jsou dopady globální hospodářské soutěže, dopady regionálního rozvoje či územní dopady demografických změn. Sílí přesvědčení, že v globalizovaném světě neobstojí země a jejich regiony, které nebudou připraveny tyto procesy a jejich dopady poznávat, analyzovat a nebudou mít připraveny scénáře jak těmto výzvám čelit. Výzkum zaměřený nejen na regionální rozvoj bude v dalších letech realizován prostřednictvím nově zřízené „Technologické agentury“. SEZNAM LITERATURY [1] [2]

KŘIVÁNKOVÁ, P. Výzkum a vývoj v oblasti regionálního rozvoje české republiky. Urbanismus a územní rozvoj 2008, roč. XI, č. 1/2008, s. 7-14. ISSN 1212-0855. Ministerstvo pro místní rozvoj. [online] 2008. Dostupné z http://www.mmr.cz.

- 55 -


VYBRANÉ FAKTORY PŘISPÍVAJÍCÍ K ROZVOJI VENKOVA Ing. Miroslava Lungová, Ph.D. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra ekonomie e-mail: [email protected] Klíčová slova Rozvoj venkova, amenity, turistický ruch, místní podnikání, finanční zdroje Abstrakt Venkovské oblasti patří k těm nejcitlivějším z hlediska dopadů strukturálních změn, a to především v důsledku jejich poměrně jednostranného hospodářského zaměření. Nejenom že se potýkají s nižší ekonomickou výkonností v porovnání s převážně městskými aglomeracemi, ale také musí následně čelit i dalším problémům sociálního charakteru. Omezená hospodářská struktura vede k nižšímu počtu pracovních příležitostí, resp. nižší úrovni příjmů, což se odráží v nižší životní úrovni místních obyvatel, naopak vyšší míře nezaměstnanosti a k odlivu lidí z venkova do měst. Dané nepříznivé trendy vedly k potřebě nalezení vhodných strategií, které by napomohly změně těchto tendencí a nastolily dlouhodobě udržitelný růst venkova. Následující text se zabývá analýzou několika možných přístupů, které se prokazatelně osvědčily v praxi jednotlivých zemí. Za základ úspěšného rozvoje místních ekonomik bývá zpravidla považována rozumná diverzifikace hospodářských aktivit. Oblasti, které jsou nadány přírodními amenitami mohou stavět na turistickém ruchu a navazujících službách. Přesto i přístup založený na amenitách má svá rizika, která je třeba brát v úvahu. Ne každá lokalita se ovšem vyznačuje přírodními či jinými krásami, jež by přilákaly dostatečné množství turistů. Proto je třeba nalézt jiné zdroje příjmů, pokud možno ve vazbě na místní specifika v podobě tradičních řemesel a produkce tradičních výrobků. SELECTED ELEMENTS CONTRIBUTING TO RURAL DEVELOPMENT Key words Rural development, amenity, tourism, local entrepreneurship, financial resources Abstract Rural areas are exceedingly sensitive to impacts of ongoing structural changes, particularly as a result of their rather mono-structured economic set-up. Not only have they struggled with lower economic performance in comparison with prevailing urban agglomeration, but also they have to face ensuing social problems. Limited economic structure leads to less number of job opportunities and/or lower income level which is reflected in worse standard of living of residents and, on the contrary, higher unemployment rate and out-migration of people. These adverse trends have lead towards a necessity to determine appropriate strategies that would enable a turnover of such tendencies and introduce sustainable rural growth. Following text is about to analyse of several possible approaches that has proved to be successful in practice of particular countries. A reasonable diversification of economic activities is considered to be a base of thriving local economy development. Areas with extraordinary natural and other amenities can build on tourism and subsequent services. Yet, even the amenity-based approach has some drawbacks that have to be taken into account. Not every area abounds in extraordinary natural and other amenities that would attract sufficient number of tourists. Hence, new resources of income have to be revealed, possibly linked with local specificities in the terms of traditional handicrafts as well as production of traditional products.

- 56 -


1. ÚVOD Problematika venkovského prostoru se v posledních dvou desetiletích dostává do popředí zájmu nejen odborníků na regionální rozvoj, ale především obyvatel daných oblastí. Význam, jenž je uvedené problematice přisuzován, je dán mnoha faktory. Z velké části pramení již ze samotného rozsahu území, odpovídajícího charakteristice venkovského prostoru. Podle odhadů OECD představují venkovské oblasti cca 85 % rozlohy zemí OECD a žije zde více než čtvrtina celkové populace. Dalším významným aspektem, který se podílí na aktuálnosti dané problematiky je skutečnost, že venkovské oblasti jsou obzvláště citlivé na probíhající strukturální změny v jednotlivých zemích. Pouhé vymezení venkovského prostoru se stalo tématem samo o sobě, a to zejména díky vágnosti rozlišovacích kritérií. Byla vypracována řada metod sloužících k definování venkovského a městského území, které se liší jednak použitými kritérii a jednak regionálními úrovněmi, k nimž se jednotlivá kriéria vztahují. K nejčastěji zmiňovaným patří metodiky OECD a EUROSTATu. Obě metodiky se shodují v hlavním kritériu v podobě hustoty osídlení, přičemž EUROSTAT navíc bere v úvahu také celkový počet obyvatel. Ač byla daná kritéria v řadě zemí předmětem kritiky, většina zemí si do určité míry jednu a/nebo obě metody osvojila a přizpůsobila je svým národním specifikům. Pravdou zůstává, že závěry z hlediska podílu venkovských oblastí na rozloze země budou vždy nejednoznačné v závislosti na tom, na jaké regionální úrovni či na základě jaké sady kritérií se bude stupeň rurality hodnotit. Jednoznačná definice venkova, která by byla bez námitek přijímána všemi tedy stále zůstává otevřenou otázkou. Pro ilustraci je možné naznačit rozdíly v přístupech při vymezování stupně rurality v jednotlivých zemích střední a východní Evropy na základě následující tabulky.

- 57 -


Tab. 1: Definice venkovských oblastí aplikované v nových členských zemích střední a východní 1 Evropy

Estonsko Lotyšsko

Vymezení aplikované v zemích CEE Národní EUROSTAT Neexistuje definice. Samosprávou na území měst jsou městské municipality. Samospráva na území obce je místní municipalita. Venkovské oblasti jsou území, jejichž struktura a krajina byly utvářeny dlouhodobě zemědělským a lesním management, řídké rozložení populace a infrastruktury. Často jsou venkovské oblasti definovány jako území se zemědělskými usedlostmi a vesnice a malá města.

Litva

X

Polsko

V národní statistice jsou počítány jako venkovské oblasti venkovské obce a části městsko-venkovských obcí.

ČR

Obecně používaná definice na národní úrovni: obce s méně než 2000 X obyv. Definice z Evropské strukturální politiky (Český HRDP) – OECD definice: 2 venkovské obce s hustotou menší než 100 obyv / km . Pro statistické účely jsou venkovské oblasti definovány jako zbývající oblasti, tj. takové, které „nejsou městské“. Ty jsou definované na obecní úrovni (NUTS 5) a musí splňovat různá kritéria, např. počet obyvatel větší než 5000, přítomnost určitého typu infrastruktury atd. Neexistují přehledné statistiky o venkovských oblastech. Nicméně v 5. rámcovém projektu (QLK5-CT-1999-01526 koordinovaném Univerzitou v Bonnu) byl učiněn odhad venkovských oblastí. Expertní tým identifikoval v rámci každého ze 150 subregionů (NUTS 4) která kritéria OECD splňují a odlišil 92 (převážně a výrazně) venkovských a 58 ne-venkovských subregionů. Nicméně díky nízké hustotě obyvatel v Maďarsku byl snížen 2 2 strop 150 obyv./km na 120 obyv./km . X V souladu s Rumunskou statistickou ročenkou 2002 zahrnují městské oblasti pouze města a samosprávné obce. Dle této definice venkovské oblasti (obce a vesnice) představují celkové území zmenšené o městské oblasti (města a samosprávné obce). Samosprávné obce s populací nižší než 30 000 obyv. a hustotou obyvatel 2 menší než 150 obyv./km .

Slovensko

Maďarsko

Slovinsko Rumunsko

Bulharsko

OECD

(X)

(X)

(X)

Pramen: Country experts of the Network of Independent Agricultural Experts in the CEE Candidate Countries. IAMO (2004), p. 7. Zaměřme se nyní ale na to, co je mnohem zásadnější než diskuze o metodách vymezování venkova, a sice, 2 co mají dané oblasti společného – výzvy či problémy, které Pezzini (2000) definuje následovně:  Zaměstnanost v primárním sektoru (včetně zemědělství) klesá,  Nepříznivé populační trendy vytvářejí sociální napětí s následnými ekonomickými dopady (zejména jde na jedné straně o odliv mladých v důsledku nedostatku odpovídajících vzdělávacích i volnočasových zařízení a naopak příliv lidí v penzijním věku),  Nedostatek technické a sociální infrastruktury spolu s nedostatečnými investicemi zabraňují vzniku nových firem. Ačkoli jednotlivé oblasti čelí obdobných problémům, některé s nimi zcela evidentně bojují mnohem úspěšněji než jiné. Klíčová otázka by tedy neměla znít, jak obecně definovat venkovský prostor, ale co leží v pozadí úspěchu některých venkovských oblastí, zatímco jiné s podobnými charakteristikami se potýkají s hospodářskou stagnací, depopulačními tendencemi, stárnutím obyvatelstva a dalšími sociálními problémy. Již několik let je diskutována řada nových přístupů k rozvoji venkova, takových, které již nestaví výhradně na zemědělství, jako tomu bylo v minulosti, ale usilují o větší diverzifikaci hospodářských aktivit na venkově.

1 2

Z anglického originálu Central and Eastern European Countries – dále jen CEECs Pezzini, M. (2000): Rural Policy Lesson from OECD Countries. In Economic Review, Federal Reserve Bank of Kansas City, p. 48.

- 58 -


Je zřejmé, že bez identifikace místních specifik a jejich následného rozvoje prostřednictvím zapojení všech místních aktérů a zájmových skupin, nebudou tyto oblasti nikdy plně konkurenceschopné v současném globalizovaném světě. Dané tvrzení se plně odráží v posunu v rámci rozvojových politik během posledních letech, a sice směrem od strategií sektorově-založených k teritoriálně-založeným; od přístupu „shora-dolů“ k přístupu „zdola-nahoru“; od exogenních zdrojů jako primárních zdrojů růstu k vnitřním, endogenním silám regionu. Výzkum OECD, v němž byli experti z různých zemí dotazováni na faktory, které dle jejich názoru vysvětlují úspěch jednotlivých vůdčích regionů v jejich zemích, přinesl zajímavé pořadí těch nejdůležitějších. Výzkum prokázal, že mezi nejmocnější síly ovlivňující hospodářský rozvoj venkova se na přední místa řadí tzv. 3 amenity , následované technickou infrastrukturou, faktory kulturní identity, využitelnými zdroji a místním 4 vedením. Následující text si tedy klade za cíl identifikovat několik klíčových činitelů v souladu s výše zmiňovaným pořadím, které se prokazatelně osvědčily jako efektivní nástroj rozvoje venkova v některých regionech. Budou diskutována silná a slabá místa vybraných úspěšných strategií včetně uvedení několika praktických ukázek. 2. STRATEGIE ZALOŽENÁ NA AMENITÁCH Jak již bylo naznačeno, rozvoj venkova je tradičně těsně spjat se zemědělstvím. V jistém slova smyslu bylo zemědělství užíváno jako synonymum venkova. Toto zjednodušené vnímání však dnes již není bez výhrad přijímáno ani odborníky ani obecnou veřejností. Zemědělství se na celkové zaměstnanosti ve venkovských oblastech zemí OECD podílí méně než 9% a hlavního zaměstnavatele představuje pouze asi v 3% těchto 5 regionů. V žádném případě ovšem tato data nelze interpretovat tak, že zemědělství ztratilo svůj význam. Jak v místním tak celonárodním měřítku představuje základ pro hospodářskou soběstačnost země z hlediska zajištění potravinami a také zabezpečuje další mimoekonomické funkce (jako např. péče o krajinu). V řadě oblastí pak hraje stále významnou roli, a to prostřednictvím poskytování tzv. na půdě založených 6 amenitách . Podle Rural sociological society (2006) představují přírodní amenity přesně to, co může vnést do venkovských oblastí potýkajících se s hospodářskými problémy nezbytné finanční prostředky, ale také přilákat nové obyvatelstvo. Toto své tvrzení opírá o údaje z pobřeží Sunbelt a části Velkých jezer, které se staly oblíbenou destinací lidí v penzijním věku, což vedlo mezi lety 1990 a 2000 k růstu o 28%, v podstatě výhradně v důsledku migrace. Poměrně značný růst zaznamenaly i další rekreační oblasti a to na rozdíl od 7 těch okresů, které zůstaly závislé na zemědělství a těžbě. Přesto i tato strategie s sebou přináší řadu potenciálních rizik pro regiony, které se stanou výlučně závislé na 8 turismu postaveném na místních amenitách. Tato rizika pojmenovávají např. Krannich a Petrzelka (2003) . Zejména upozorňují na nebezpečí ztráty místní a kulturní identity, nebude-li od samého počátku zapojena do plánování celá komunita, nehledě na to, že samotné nahrazení jednoho dominantního průmyslu za jiný bez patřičné diverzifikace aktivit, ponechá komunitu opět vystavenou riziku nestability.

3

Suprastruktura a infrastruktura, které umožňují pobyt v destinaci a využití jejich atraktivit (ubytovací, hostinská, sportovně-rekreační, kulturně-společenská a jiná včetně okolních přírodních krás) – dle KIRÁĽOVÁ, A. Marketing destinace cestovního ruchu. 1. vydání. Praha: Ekopress, 2003. ISBN 80-86119-56-4. 4 OECD (2003): The Future of Rural Policy. From sectoral to place-based policies in rural areas. Paris, ISBN 92-64-10083-0, p. 27. 5 OECD (2005): New Approaches to Rural Policy. Lessons from around the World. OECD Paris, 2005, p. 15, ISBN 92-64-01012-2 6 V originále „land-based amenities“ 7 Rural Sociological Society (2006): Tourism and Amenity-Based Development in Rural Communities. In Issue Brief – Challenges for Rural America in Twenty-first Century, no. 3, p. 1. 8 Brown, D. L. and Swanson, L. E. (2003): Challenges for Rural America in the Twenty-First Century. University Park, PA: Pennsylvania State University Press. Tento souhrn čerpá především z kapitoly 14, Krannich and Petrzelka: “Tourism and Natural Amenity Development: Real Opportunities?“.

- 59 -


Další problémy může přinášet to, že oblast vystavená přílivu turistů značně změní svůj charakter a to v mnoha směrech. Extrémní zátěži je vystaveno životní prostředí a existuje riziko, že se celá oblast stane jakýmsi „komerčním parkem“. Potenciálně zvýšený zájem o danou oblast se může také projevit v růstu cen nemovitostí a obecně zvýšení životních nákladů místních obyvatel. Navíc zůstane-li region závislý výhradně na příjmech z turistického ruchu, bude náchylnější v případě celkového hospodářského útlumu národní ekonomiky. I přes tato úzká místa, je možné danou strategii považovat za velmi cennou a v mnoha regionech i velmi úspěšnou. Je možné vzpomenout celou řadu konkrétních příkladů, jako je v rámci turisticky orientovaných regionů italský region Siena, v Rakousku Tyrolsko, v Turecku Mugla a Tasmánie na Novém Zélandu či další 9 regiony např. Engadina Bassa ve Švýcarsku, Provence ve Francii či okres Dare v USA. 10

Podle OECD (2001) je možné tržní příležitosti, které nabízí přístup založený na amenitách pro venkovské oblasti, rozdělit do dvou skupin:  Export produktů s vazbou na amenity (tzv. „niche-marketing“)  Import turistů, obyvatel a podniků Výše uváděné charakteristiky či slabiny se vážou spíše k variantě druhé, tzn. importní. První možnosti (tzn. export) nahrává v současnosti několik faktorů. Jednak obecně rostou disponibilní příjmy lidí, jednak se zvyšuje povědomí, potažmo i zájem o problematiku životního prostředí a tím i o produkty ekologicky nezávadné či o místně-specifické produkty. Jako příklad zmiňuje OECD region Amagase-Oita v Japonsku, kde znovu objevili tradiční celoroční pěstování květin. Díky horkému podnebí ušetří na energii, jelikož nejsou nuceni využívat vytápěných skleníků, což spolu s profesionálním marketingem a na základě vzájemné spolupráce dalo základ vzkvétajícímu průmyslu produkujícímu 3,4 mil. krabic květin ročně. Samozřejmě to vedlo i k nárůstu zaměstnanosti a příjmů v regionu. Další zajímavý příklad představuje region Magnoac v Hautes Pyrénees ve Francii, který se proslavil zejména produkcí masných výrobků a vztahujících se produktů. Byla založena řada nových výrobních podniků, zvýšil se počet poražených kusů dobytka a také se stabilizoval počet obyvatel a snížil se jejich průměrný věk. Základem úspěchu přitom byl mix tří faktorů – silné partnerství, identifikace rostoucí poptávky po dané produkci a propagace regionální značky. Druhá uvedená varianta naopak staví na opačném toku a sice snaze přilákat do regionu prostřednictvím poskytovaných amenit turisty, nové obyvatele či podnikatele. Tato strategie ovšem vyžaduje jako nezbytný předpoklad existenci atraktivního prostředí a následně navazující sítě služeb, event. finanční pobídky pro 11 příchozí, jako např. nižší daně či hodnota nemovitostí. Příznivě v tomto směru působí také rychlý rozvoj IT technologií, které umožňují snadné spojení s okolním světem a tím vytváří řadě profesí předpoklady pro práci z domu. Kromě lidí v penzijním věku, kteří vyhledávají venkovské oblasti pro klidnější a relativně zdravější životní prostředí, se tak přidává další poměrně velká skupina potenciálních přistěhovalců do zmíněných regionů. Příkladem úspěšného naplnění uvedeného přístupu může být švýcarský region Napfbergland, nacházející se na rozhraní mezi kantony Bern a Luzern, který využil strategii založenou na amenitách jako způsob řešení problému nižších příjmů a následně depopulačních tendencí. Je dlužno dodat, že značně napomohla tehdejší švýcarská politika nakládání s půdou a zemědělská politika podporující příjmy zemědělských rodin prostřednictvím podpory vysokých cen. Obojí do jisté míry přispělo ke zpomalení procesu odchodu lidí 12 z regionu, což je problém společný mnoha Evropským regionům. Přesto bylo třeba ještě nastartovaný pozitivní trend podpořit z dlouhodobého hlediska a vytvořit novou perspektivu pro danou oblast.

9

OECD (2003): The Future of Rural Policy. From Sectoral to Place-Based Policies in Rural Areas. OECD, Paris, ISBN 92-64-10083-0, p. 15. 10 OECD (2001): Territorial Reviews: Teruel, Spain. OECD, Paris, ISBN: 9789264189959, p. 37 – 41. 11 OECD (2001): Territorial Reviews: Teruel, Spain. OECD, Paris, ISBN: 9789264189959, p. 39. 12 OECD (1999): Cultivating Rural Amenities. An Economic Development Perspektive. OECD, p. 106.

- 60 -


Přes podobnou topografii vedly výrazné rozdíly mezi dvěma zmiňovanými regiony v minulosti k jejich rozdělení. Na rozdíl od okolních regionů patří Napfbergland mezi relativně hospodářsky slabší oblasti a založení tzv. Napfbergland hraniční stezky v r. 1997 představovalo nástroj, jak přilákat turisty a tím podpořit místní ekonomický růst. Projekt hraniční stezky stavěl na rostoucí poptávce po venkovských amenitách ve formě experimentální turistiky i poptávky po tradičních venkovských produktech, jež se liší místem původu i způsobem výroby. Nicméně bez nových územních strategií a tvorby sítí bylo by pro Napfberglang extrémně obtížné obstát v konkurenci s ostatními švýcarskými regiony. Ne všechny amenity jsou natolik výrazné samy o sobě, aby přilákaly do regionu dostatečný počet turistů. Z toho důvodu bylo v podstatě životně důležité vytvořit síť podniků a amenit podél turistické stezky, což se ukázalo jako dobrá odpověď na problém migrace mezi venkovem a městem. 3. PODNIKÁNÍ A ROZVOJ MÍSTNÍ EKONOMIKY Jak již bylo naznačeno, prvotním předpokladem udržitelného rozvoje venkovských oblastí je vybudování nezbytné technické a sociální infrastruktury a pokud možno diverzifikace jejich hospodářských aktivit. Nebudou-li vytvořené příznivé podmínky pro život a práci, není možné přilákat na venkov nové či udržet stávající obyvatelstvo. Pro obnovení života na venkově se jeví jako nepostradatelné zejména oživení tradičních místních řemesel a produkce specifických místních produktů. Tímto způsobem lze zajistit udržitelnou zaměstnanost a navíc podpořit místní identitu, což se následně může odrazit příznivě v podpoře venkovské turistiky. Zatímco zemědělství je na ústupu, roste význam turistického ruchu a služeb, které jsou poskytovány 13 zejména malými a středními podniky. Podle údajů OECD (2003) lze empiricky prokázat vztah mezi počtem nově vzniklých podniků a ekonomickým růstem oblasti. Nicméně je třeba vzít úvahu fakt, že závěry pro venkovské oblasti jsou odvozeny ze všeobecných regionálních údajů, které nemusí přesně odpovídat specifikům venkovských regionů. Je tedy pravděpodobné, že kromě příkladů podporujících pozitivní korelaci mezi množstvím založených firem, růstem zaměstnanosti a tudíž i hospodářským rozvojem místních 14 komunit, je možné nalézt i případy, které jednoznačnost závěrů nepodpoří. Např. dle Fritsche (1997) se v 80. letech v západním Německu neprokázal významný vztah mezi zaměstnaností a počtem nově založených firem (v regionech na úrovni NUTS 3). Naopak v 90. letech se regiony s vyšší mírou nově založených podniků vyznačovaly také vyšší mírou zaměstnanosti, což vede k závěru, že roli hraje nejenom samotný vztah počtu nových firem a zaměstnanosti, ale také růstové období, v němž se ekonomika nachází. Je také zřejmé, že vztah mezi počtem nově vzniklých či již existujících podniků a hospodářským růstem oblasti je obousměrný, tzn. nově založené firmy pozitivně přispívají k hospodářskému růstu regionů, přičemž samotný vznik nových firem lze chápat jako důsledek dalších faktorů růstu. Až na jisté výjimky vykazují ovšem venkovské oblasti spíše nižší než průměrnou míru vzniku nových firem. Není překvapením, že pro venkovské oblasti, které jsou příliš nedostupné či nejsou obdařeny mimořádnými přírodními amenitami, jež by vyvolaly dostatečný zájem turistů, budou záviset z velké části na udržení průmyslové produkce. Společným rysem podnikání na venkově ve všech zemích je velikost firem z hlediska počtu zaměstnaných, jež jsou ve výrazně venkovských regionech mnohem menší v porovnání s městskými. Ke zranitelnosti místních ekonomik na průběh hospodářského cyklu přispívá také značná specializace některých oblastí. Z tohoto důvodu je hlavním předpokladem úspěchu schopnost vzájemné kooperace uvnitř 15 i navenek regionu a dobré vztahy mezi firmami uvnitř klastru. Jednou z mnoha zásadních překážek podnikání na venkově je obtížný přístup k finančním zdrojům. Vzhledem k tomu, že největší počet firem ve venkovských regionech představují mikro podniky, řada z nich se potýká s nedostatkem kapitálových zdrojů. Existuje obecná shoda na tom, že tento typ podnikání by měl být podporován propracovanou sítí finančních a poradenských služeb. Někteří odborníci nicméně tvrdí, že 16 běžné komerční banky odčerpávají venkovské úspory a využívají je k poskytování půjček ve městě. Ač tento příklad pochází z reality USA není to patrně daleko od pravdy ani v rámci Evropy. Z toho důvodu je někdy doporučován vznik speciálních bank či institucí orientovaných na venkov jako vhodný způsob k přivedení a udržení zdrojů na venkově.

13

OECD (2003): Entrepreneurship and Local Economic Development. OECD, ISBN 92-64-19978-0, p. 41. Fritsch, M. (1997): New Firms and Regional Employment Change, Small Business Economics, Vol. 9, No. 2, 1997, pp. 437-448. 15 UNECE (2007): Rural Households’ Livelihood and Well-Being. Statistics on Rural Development and Agriculture Household Income. UN, ISBN 978-92-1-116967-6, p. 29 16 Kilkenny, M. (2006): Linkages betweeen the Agro-food Sector and the Rural Economy. In OECD, Coherence of Agriculture and Rural Development Policies. OECD, Paris, ISBN-92-64-02388-7, p 85. 14

- 61 -


Podívejme se nyní na některé případy dostupnosti finančních služeb ve venkovských oblastech. V rámci evropské iniciativy Equal byla neziskovou organizací Centrum pro komunitní práci vypracována studie o 17 úvěrových možnostech pro podnikatele v českých venkovských regionech. Součástí této studie bylo srovnání dvou možných schémat, zastoupených třemi institucemi ve třech zemích. První z nich je reprezentována činností neziskové organizace VOKA (Vidiecka organizácia pre komunitní aktivity) na Slovensku a FDPA (Fudacija na rcecz Rozwoju Polskiego Rolnictwa) v Polsku a druhá činností Českomoravské záruční a rozvojové banky (dále jen ČMZRB), jež poskytuje pomoc začínajícím podnikatelům z veřejných zdrojů (státní rozpočet a strukturální fondy). Zatímco první dvě zmiňované instituce se zaměřují výlučně na venkovské podnikání za použití převážně zdrojů zahraničních grantů (ve FDPA má poslední dobou rostoucí tendenci podíl veřejných zdrojů), ČMZRB nedělá žádné regionální úpravy a nebere tedy ani v úvahu, odkud podnikatel pochází. Na druhou stranu úvěry poskytované ČMZRB jsou výhodnější díky nižším či nulovým úrokům v porovnání s komerčními úvěry, zatímco obě instituce v Polsku i na Slovensku mají relativně srovnatelné podmínky s komerčními ústavy. Za nevýhodu ČMZRB lze tedy považovat jednak zmiňovaný nedostatek regionální diferenciace (obzvláště směrem k venkovským podnikatelům), jednak nedostatečné doprovodné služby (zejména vzdělávací a poradenská pomoc příjemcům). 4. ZÁVĚR Jak je z uvedeného textu patrné, nelze nalézt obecnou, zaručeně úspěšnou strategii rozvoje venkova, jež by byla aplikovatelná bez rozdílu pro jakýkoli venkovský region. Každé území se vyznačuje svými specifiky a má různou kombinaci a úroveň fyzického, finančního, lidského či sociálního kapitálu. Přitom roli sehrává nejenom dostatek některé z uváděných forem kapitálu, ale také schopnost jej využít co nejefektivněji. Nelze 18 než souhlasit se závěry UNECE (2007), že v mnoha případech právě nehmotné aspekty, jako jsou schopnost podnikání, kulturní identita, zapojení místních obyvatel či fungující partnerství veřejného a soukromého sektoru, budou tím rozhodujícím faktorem oddělujícím úspěšné regiony od těch méně úspěšnějších. Na úspěchu mnohých regionů se pak samozřejmě podílí i to, jak jsou schopny zhodnotit své přírodní krásy, čisté životní prostředí, kulturní dědictví a na ně navazující amenity. SEZNAM LITERATURY [1] Brown, D. L. and Swanson, L. E. (2003): Challenges for Rural America in the Twenty-First Century. University Park, PA: Pennsylvania State University Press. Tento souhrn čerpá především z kapitoly 14, Krannich and Petrzelka: “Tourism and Natural Amenity Development: Real Opportunities?“. [2] Country experts of the Network of Independent Agricultural Experts in the CEE Candidate Countries (2004). The Future of Rural Areas in the CEE New Member States. Institut für Agrarentwicklung in Mittelund Osteuropa, Halle, Germany. [3] Fritsch, M. (1997): New Firms and Regional Employment Change, Small Business Economics, Vol. 9, No. 2, 1997, p. 437-448. [4] Kilkenny, M. (2006): Linkages betweeen the Agro-food Sector and the Rural Economy. In OECD, Coherence of Agriculture and Rural Development Policies. OECD, Paris, ISBN-92-64-02388-7, p 85. [5] KIRÁĽOVÁ, A. Marketing destinace cestovního ruchu. 1. vydání. Praha: Ekopress, 2003. ISBN 80-8611956-4. [6] OECD (1999): Cultivating Rural Amenities. An Economic Development Perspektive. OECD, p. 106. [7] OECD (2001): Territorial Reviews: Teruel, Spain. OECD, Paris, ISBN: 9789264189959, p. 37 – 41. [8] OECD (2003): Entrepreneurship and Local Economic Development. OECD, ISBN 92-64-19978-0. [9] OECD (2003): The Future of Rural Policy. From Sectoral to Place-Based Policies in Rural Areas. OECD, Paris, ISBN 92-64-10083-0. [10] OECD (2005): New Approaches to Rural Policy. Lessons from around the World. OECD Paris, ISBN 92-64-01012-2 [11] Pezzini, M. (2000): Rural Policy Lesson from OECD Countries. In Economic Review, Federal Reserve Bank of Kansas City, p. 48. [12] Rural Sociological Society (2006): Tourism and Amenity-Based Development in Rural Communities. In Issue Brief – Challenges for Rural America in Twenty-first Century, no. 3, p. 1 – 3. [13] Svoboda, T. a kol. (2006): Malý úvěr pro podnikatele na venkově v ČR. CpKP. [14] UNECE (2007): Rural Households’ Livelihood and Well-Being. Statistics on Rural Development and Agriculture Household Income. UN, ISBN 978-92-1-116967-6 17

Svoboda, T. a kol. (2006): Malý úvěr pro podnikatele na venkově v ČR. CpKP. UNECE (2007): Rural Households’ Livelihood and Well-Being. Statistics on Rural Development and Agriculture Household Income. UN, ISBN 978-92-1-116967-6, p. 28

18

- 62 -


INDIKACE DISPARITNÍHO VÝVOJE V ÚZEMÍ prof. ing. arch. Karel Maier, CSc Ing. arch. Jakub Vorel, PhD Mgr. Jiří Čtyroký Mgr. Alena Dodoková* České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, Ústav prostorového plánování * Ústav pro ekopolitiku, o.p.s. email: [email protected] Klíčová slova Udržitelný rozvoj, územní plánování, prostorové plánování, regionální rozvoj,disparity Abstrakt Práce se věnuje problematice disparitního územního vývoje v regionech a na lokální úrovni. Zabývá se vzájemným vztahem tohoto vývoje a činnosti územního plánování. Pro posouzení tohoto vztahu vymezuje pět okruhů udržitelného rozvoje v území relevantních pro problematiku sledovanou územním plánováním. Pro každý okruh vymezuje indikátory, které mají dostatečnou vypovídací hodnotu pro popis udržitelného rozvoje území v čase (indikace trendu) anebo srovnáním s referenčním územím (komparativní indikace). V pilotní fázi práce, jejichž výsledky jsou předmětem prezentace, bylo posouzeno pomocí navrhovaných indikátorů pět vybraných subregionů České republiky; dalším krokem je propojení indikátorů se sledovanými jevy pro územně analytické podklady podle vyhlášky číslo 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti. Toto propojení indikátorů se sledovanými jevy umožní operacionalizovat monitoring udržitelného rozvoje podle vyhlášky a signalizovat eventuální disparitní trendy. INDICATION OF TERRITORIAL DEVELOPMENT Key words Sustainable development, territorial planning, spatial planning, regional development, disparities Abstract The paper deals with the issue of territorial development on regional and local level. It concerns with mutual relationship between the territorial development and activities of spatial / territorial planning. In order to assess this relation, five areas of sustainable development were defined that are relevant for the issues pursued by the Czech discipline of territorial planning. For each of the area indicators were identified that can evidence sustainability of development in time (trend indication) and by comparison (comparative indication). In the pilot stage of the project that is presented, five selected sub-regions in the Czech Republic were analysed by means of the proposed indicators. In the next step the indicators will be linked to the features officially required to be filed in the Territorial Analytical Data as required by the planning legislation (Act No 500/2006). This will help to monitor sustainable development as it is requested by the law and signalise possible disparate trends. Příspěvek byl vypracován jako dílčí výstup úkolu Ministerstva pro místní rozvoj WD-07-07-4 Koncepce územního plánování a disparity v území. Příjemce: České vysoké učení technické v Praze, další řešitel: Ústav pro ekopolitiku. o.p.s. Odpovědný řešitel: prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc

- 63 -


1. DISPARITA, DISPARITNÍ VÝVOJ A JEHO MANAGEMENT Disparita podle Websterova slovníku má dvojí význam: „(1) inequality or difference, as in rank, amount, quality, etc. (2) unlikeness, incontiguity“. České slovníky týž pojem vysvětlují jako nerovnost, různost, rozdílnost (Rejman 1966) nebo jej vykládají jako „obecně nerovnost nebo nepoměr různých jevů. V oblasti vnějších ekonomických vztahů například nerovnost mezi vnitřní a vnější kupní silou měny, nerovnost v platebních podmínkách smluvních stran, nepoměr cen v různých zemích, na různých burzách“ (Diderot 1999: svazek 2). Územní / prostorové plánování se zabývá managementem změn prostředí. Pracuje tedy převážně s dynamicky se vyvíjejícími jevy. Pojem disparity jako daného stavu pak převážně transponuje do „disparitního vývoje“, tedy změny, jež vyvolá nebo umocňuje nerovnost, různost či rozdílnost. Pokud disparitní vývoj sledovaný u více jevů vede k souběžné koncentraci růstového trendu u řady sledovaných jevů do téhož prostoru (týchž prostorů) a naopak regresní trendy se soustřeďují do jiných prostorů, mluvíme o polarizaci území. Územní polarizace je tedy jedním z možných důsledků disparitního vývoje, o němž se domníváme, že v současné době z hlediska problematiky územního / prostorového rozvoje patří k vysoce aktuálním. Pojem disparita sám o sobě neobsahuje hodnocení: není s ním spojena výpověď, zda se jedná o jev prospěšný, a tedy žádoucí či naopak škodlivý, tudíž nežádoucí. Zajisté na něj lze uplatnit obecné pravidlo, podle něhož „všeho moc škodí“. Pokud tedy přesáhne míra disparity jistou mez, jedná se o nežádoucí jev, zatímco menší míra nerovnosti / různosti / rozdílnosti je přijatelná, přirozená a žádoucí. V praxi však o disparitě hovoříme a zabýváme se jí nejspíše tehdy, pokud ji považujeme za problém, tedy pokud její míra překročila obecně přijatelnou mez. Původ „přijatelných“ i „nežádoucích“ disparit je týž: působení tržních sil, jinak řečeno synergie rozhodování jednotlivých subjektů rozvoje. Pokud přesuneme svůj zájem z analytické a pozitivistické pozice do pozice normativní a budeme hledat cesty k zmírnění či odstranění (nežádoucích) disparit, především dojdeme k závěru, že jestliže disparity vznikají spontánní volbou, nedokáže „slepá ruka“ trhu včas rozlišit „přijatelnou“ míru od „nežádoucí“. Spontánní snižování „nežádoucí“ míry disparit nastane tedy pouze tehdy, jestliže nepříznivé efekty disparit postihují rozhodující část subjektů rozvoje. K tomu dochází zpravidla opožděně, v době, kdy většina subjektů rozvoje již utrpěla značné škody, přičemž se dá oprávněně předpokládat, že tyto škody postihly ve svých důsledcích nejvíce subjekty, které nemají účinné prostředky, jak disparitní změny odvrátit. Jediným okruhem subjektů rozvoje, který má důvod, měl by a může účinně preventivně nebo alespoň relativně včas zasáhnout proti nárůstu disparit nad obecně přijatelnou mez, je veřejný sektor. Jeho posláním je totiž ochrana a prosazování veřejného zájmu, a to i proti dílčím zájmům ostatních subjektů rozvoje. Ani veřejný sektor ale není jako celek motivován proti nežádoucím disparitám zasahovat, protože některé úrovně veřejné správy mohou z obecně škodlivých disparit mít prospěch jako instituce anebo i tyto disparity mohou přinášet užitek rozhodující části občanů v okruhu jejich působnosti. Pro management disparit veřejným sektorem tedy musíme uplatnit jakýsi upravený princip subsidiarity, který by bylo možno formulovat asi takto: Rozhodování o zásahu do disparitního vývoje se musí odehrávat na nejnižší možné úrovni, jež je reprezentativní pro všechny subjekty dotčené disparitou. Pouze tato úroveň totiž může kvalifikovaně posoudit externalitní efekty, jež jsou s disparitou spojeny. 2. HLEDÁNÍ MEZE „PŘIJATELNÉ“ DISPARITY Dalším okruhem zásadních problémů, které je třeba v souvislosti s disparitami vyjasnit, je stanovení, kde se nachází ona „obecně přijatelná“ mez disparity. Teoreticky lze tuto mez odvodit z definice veřejného zájmu či veřejné prospěšnosti, například podle potenciálního Paretova axiomu (Maier, Čtyroký 2000:107-110). „Přijatelný“ disparitní vývoj je pak taková změna, která pro většinu dotčených subjektů znamená čistý prospěch a všem ostatním je kompenzována vzniklá újma. Pokud disparitní vývoj tuto podmínky nesplňuje, zejména pokud újma poškozeným subjektům není nebo nemůže být účinně kompenzována, jedná se o „nežádoucí“ disparitní vývoj. Pokud přijmeme takto formulovaný postulát pro kvantifikaci rozhraní mezi „přijatelným“ a „nežádoucím“ disparitním vývojem, může být použita například metoda nákladů a užitků (Anderson et al, Maier, Čtyroký 2000:111-124).

- 64 -


V praxi je však takovýto exaktní postup založený na kvantifikaci obecného užitku obtížně realizovatelný. Pro kvantitativně přesné stanovení meze, kdy se (disparitní) vývoj stává nežádoucím, by zřejmě bylo zapotřebí opatřit velké množství různých dat, z nichž by valná část zajisté byla obtížně dosažitelná nebo nedostatečně spolehlivá. Dále by bylo zřejmě nezbytné vedle opatřování dat o minulém vývoji a současném stavu také vyslovovat i prognózy / soudy o budoucím vývoji, čímž by se exaktnost a spolehlivost výsledku značně problematizovala. Takto získané výstupy by proto pravděpodobně nebyly přijaty jako legitimní a směrodatné, a to zejména těmi, kdo mohou mít z obecně nežádoucího disparitního vývoje mít parciální prospěch. V praxi zpravidla probíhá hledání přijatelné meze disparity jako (nikdy nekončící) politická diskuse a souvisí s diskusí o míře angažovanosti státu a obecně veřejného sektoru při řešení sociálních a ekonomických problémů. Takto stanovená mez je výsledkem střetu subjektivních názorů a hodnocení a je zajisté specifická v místě a čase. Pro kvalifikované rozhodování však nemůže být takto relativistické a oportunní stanovení meze zcela uspokojivé, protože nezaručuje, že bylo přijato na základě dostatečných kvalitních informací a u vědomí všech důležitých (zejména vnějších) vazeb a důsledků tohoto rozhodování. Na jedné straně tedy považujeme za iluzorní, že by bylo možno jakkoliv sofistikovanými metodami dospět k jakémusi obecnému algoritmu, který by bylo možno uplatňovat vždy, kdy se činí strategická rozhodnutí o rozvoji území, tedy například při posuzování a schvalování územního plánu. Na druhé straně ale pokládáme za nevyhovující stav, kdy se tato strategická rozhodnutí činí téměř výhradně na základě politické dohody a úzce vymezených specifických veřejných zájmů reprezentovaných tzv. dotčenými orgány. Jako přijatelnou alternativu mezi rezignací otevírající prostor pro „politicky tržní“ dohadování a „exaktně vědeckým“ přístupem nabízíme vymezení rozhraní mezi přijatelností a nepřijatelností disparitního rozvoje, které se odvolává na jiný, obecně (alespoň teoreticky) přijímaný a dokonce zákonně zakotvený koncept: udržitelný rozvoj. V tomto smyslu budeme nadále v této práci pojem disparity používat. Nežádoucí disparitní vývoj je tedy taková změna, která je v rozporu s udržitelným rozvojem. Touto pracovní operační definicí se zajisté neřeší základní problém přesného vymezení nežádoucího disparitního vývoje, ale pouze jej váže na jiné, obdobně obtížné vymezování. Přinejmenším ale tato definice umožňuje opřít se o výsledky jiné analýzy a diskuse, která na rozdíl od zkoumání disparitního vývoje probíhá a ve většině zemí Evropské unie včetně Česka je kodifikována v předpisech týkajících se prostorového / územního plánování a rozvoje ve formě hodnocení vlivu strategií na životní prostředí (SEA) podle Evropské direktivy 2001/42/EC, respektive nověji (a snad komplexněji) hodnocení vlivu na udržitelný rozvoj (SIA). V českém právním prostředí vyžaduje nový stavební zákon vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj jako součást Politiky územního rozvoje (§32 odstavec 2), při pořizování zásad územního rozvoje (§40, odstavec 2 písm. b) a územních plánů (§49, odstavec 2 písm. a; §53, odstavec 5 písm. a) a rozbor udržitelného rozvoje území v územně analytických podkladech (§26, odstavec 1). 3. DISPARITNÍ VÝVOJ V EVROPSKÉM MĚŘÍTKU Do oblasti územního rozvoje se téma disparit dostává v 90. letech 20. století v souvislosti s globalizací ekonomiky a environmentálních problémů. Teoretická debata i praktická politická rozhodnutí se ponejvíce věnují problémům území postižených regresem, tedy „stinnou stránkou“ disparitního rozvoje. V evropském prostoru se téma územních disparit objevuje nejprve na národní úrovni jako reakce na důsledky ekonomické liberalizace, deregulace a s ní spojené slábnoucí role klasické keynesiánské regionální politiky. Zvláště dramatický nárůst územních disparit zaznamenávají v tomto období země, kde probíhá radikální transformace od státem řízené netržní ekonomiky k tržnímu hospodářství. Postupující evropská integrace posunula koncem 20. století téma územních disparit na celoevropskou (EU) úroveň. Rozsáhlý evropský projekt ESPON (Evropská pozorovací síť prostorového plánování) se poprvé pokusil podat komplexní a systematickou výpověď o územních disparitách mezi regiony v celém území EU, Švýcarsku a Norsku, na základě dat pokud možno očištěných od zkreslení způsobených rozdíly v národních statistických metodikách. Samotný pojem disparity zůstává v projektu ESPON nedefinován.

- 65 -


Od statického studia stavu disparit se postupně projekt dostal ke sledování vývoje v časových řadách – nejprve kumulací dat za různé roky v souvislosti s postupujícími etapami projektu, což je zejména v případě nových členských zemí EU velmi zajímavé, později pak formulací trendů. Zde projekt ESPON 1.1.3 dospěl k závěru, že „znepokojující je vyhlídka, že pokud to bude záviset pouze na tržních silách, rozšíření EU bude sice znamenat jak doufáme snížení ekonomických disparit mezi starými a novými členy, ale současně pravděpodobně zvýší disparity mezi jednotlivými novými členskými zeměmi a uvnitř nich“ (ESPON 1.1.3:6). Nejnověji projekt ESPON 3.2 identifikoval rozhodující řídící síly (driving forces): stárnutí populace, rostoucí vliv klimatických změn, přechod na nové energetické paradigma a rostoucí vliv globalizace. Na jejich základě pak formuloval tři celoevropské scénáře dalšího vývoje. V nich se ukazuje, že postupující globalizace povede k další polarizaci v evropském prostoru, což se projeví v proměně meziregionálních disparit. Projekt konstatuje, že politika EU, jež hledá přijatelný kompromis mezi usilováním o soudržnost (vyjádřeným v územním aspektu zejména v Evropské perspektivě prostorového rozvoje – ESDP) a snahou o konkurenceschopnost (tzv. lisabonská a göteborská strategie), nemůže polarizaci způsobující disparitní vývoj regionů EU odvrátit. Struktura priorit evropské politiky ale má významný vliv na prostorové rozložení disparit ve vývoji regionů EU. ESPON 3.2 toto dokládá na rozdílech ve třech celoevropských scénářích roku 2030: základním, sledujícím dosavadní kurs politik EU; soudržném, nazvaném podle hlavního rozvojového prostoru Dunajský; soutěživém pojmenovaném obdobně jako Rýnsko-Rhonský. 4. VÝSKYT A MANAGEMENT DISPARITNÍHO VÝVOJE V ČESKÉ REPUBLICE Jestliže na celoevropské úrovni a zvláště pro země EU 15 bylo uplynulých cca 15 let obdobím zjišťování a analýzy více či méně dlouhodobě existujících a dále se rozvíjejících disparit, na národní úrovni České republiky – obdobně jako v dalších transformujících se zemích středovýchodní Evropy, znamenala zejména 90. léta dramatický nárůst do té doby latentních disparit a jejich přesun podle nové polarity a orientace vůči trhům. Na počátku transformace se zpod nánosu předchozí „jánošíkovské“ regionální politiky začínaly projevovat přirozené rozdílnosti dané dostupností, přírodními podmínkami a přírodními i lidskými zdroji a velmi rychle se odlišily regiony „úspěšné“ a „neúspěšné“. Postupně se ukázalo, že – přinejmenším ve střednědobém časovém horizontu – mají „neúspěšné“ regiony v Česku společné dvě ekonomicko-geografické charakteristiky. První je sousedství s obdobně problémovými regiony – vzhledem k malému geografickému rozměru České republiky přeshraničními. Druhou společnou charakteristikou českých problémových regionů je jejich předchozí ekonomické zaměření, kde komplex těžby a na ní navazující energetiky a těžkého průmyslu je spojen s nejvážnějšími environmentálními a sociálními zátěžemi, a z nich vyplývajícími ekonomickými problémy. Na opačném pólu disparitního vývoje 90. let 20. století stojí ekonomicky úspěšné regiony, především metropolitní region Prahy a v druhé řadě zázemí některých dalších růstových pólů, jako je Brno, Plzeň a Mladá Boleslav; v menší míře lze za růstové póly považovat i další krajská centra s výjimkou těch, která se nacházejí v již popisovaných problémových regionech. Proti původnímu očekávání z počátku transformačního období se neprohlubuje „neúspěšnost“ venkovských regionů, snad s výjimkou těch, které sousedí přes hranici s jinými problémovými regiony (východní Morava, Jesenicko, Šluknovský a Frýdlantský výběžek, Broumovsko, v menší míře též Tachovsko a Znojemsko). Projekt INTERREG IIIB CADSES – REPUS, který se zabýval strategií pro vytvořené regionálního polycentrického systému ve středovýchodní Evropě, identifikoval v České republice šest typů mikroregionů (lokálních pracovištních území, LLS odpovídajících metodicky obdobnému vymezení v projektu ESPON). Ukazuje se, že dominantním prostorem je Praha, jež svým vlivem obsahuje prakticky do celého Středočeského kraje. Podstatně menší dosah atraktivity mají krajská města a Mladá Boleslav, přičemž atraktivita Ústí nad Labem a Karlových Varů je „přehlušena“ vlivem zátěže de-industrializace „starých“ průmyslových aktivit.

- 66 -


Obr. 1 Shluková analýza lokálních pracovištních území ČR Zdroj: REPUS 2007 Zdá se, že i na národní úrovni lze aplikovat tezi ESPON 3.2, podle níž regionální politika nemůže disparity odvrátit, ale může ovlivňovat jejich rozsah a územní / prostorové rozložení (včetně koincidence a koncentrace disparitních jevů. Na rozdíl od Evropské unie, kde již po řadu let probíhá vědecký výzkum i politická diskuse o míře přijatelnosti disparit a disparitního vývoje a na ně navazují opatření v evropské strukturální politice směřující k ovlivnění tohoto vývoje, na národní úrovni České republiky je vědeckovýzkumná základna zabývající se touto problematikou minimální a její výkony nemají politickou relevanci a odezvu. Politická debata o míře a formách angažovanosti státu a dalších veřejných subjektů v prostorovém uspořádání ekonomických aktivit se, snad také kvůli absenci relevantního informačního zázemí a dostatečně robustního objektivního výzkumu, odehrává v zajetí populistického pragmatismu a černobílých ideologických klišé. 5. DISPARITNÍ VÝVOJ V REGIONECH A NA LOKÁLNÍ ÚROVNI Obdobně jako je tomu obecně v celé problematice prostorového / územního rozvoje, lze se oprávněně domnívat, že k disparitnímu vývoji dochází vedle úrovně globální, kontinentální a národní také na (vnitro)regionální a lokální úrovni. Jestliže evropské dimenzi disparit se věnují rozsáhlé výzkumné projekty (například ESPON), na národní úrovni České republiky je studium a z něho vycházející politická a manažerská rozhodnutí předmětem činnosti malé skupiny při MMR a VŠE, a (vnitro-)regionální a lokální úroveň disparitního vývoje nebyla zatím u nás sledována, snad až na výjimky například přeshraničních studií iniciovaných nebo sponzorovaných německou Akademií prostorového výzkumu a plánování (ARL) v 90. letech.

- 67 -


Pozornost výzkumného projektu Koncepce územního plánování a disparity v území se zaměřuje právě na hierarchicky nejnižší úrovně území. Projekt vychází z těchto základních tezí:  disparitní vývoj v území má negativní důsledky pro funkčnost a prosperitu území  praxe územního plánování nedokáže odlišit dílčí a koncepční změny územně plánovací dokumentace Faktory způsobující územní disparity na regionální úrovni jsou vyvolávány z velké části „zdola“ dílčími změnami na lokální úrovni. Tyto disparity jsou výsledkem parciálních preferencí subjektů územního rozvoje na lokální úrovni, proto je lze snížit nebo jim účinně předcházet pouze zásahem „shora“, tedy koordinací na nadmístní, tedy regionální úrovni. Projekt chce důsledně vycházet z platného stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů. Jako hlavní datový zdroj využívá územně analytické podklady, územně plánovací dokumentaci a další data veřejných informačních systémů o území. Tato data projekt sekundárně analyzuje s využitím technologie GIS. Metodickým vstupem jsou též výstupy předchozích výzkumů zaměřených na interpretaci konceptu udržitelného rozvoje v území. 6. INDIKÁTORY DISPARITNÍHO ÚZEMNÍHO ROZVOJE OBCÍ V první „pilotní“ etapě byly využity vybrané indikativní ukazatele udržitelného rozvoje z výzkumného projektu WA-026-05-Z03 Uplatnění principů udržitelného rozvoje v územním plánování. Z nich byly vybrány okruhy sledovaných cílů udržitelného rozvoje a v jejich rámci pracovní klíčové ukazatele, které lze sledovat jako kvantifikovatelné indikátory disparitního vývoje spojeného bezprostředně s činnostmi územního plánování. Okruh 1 – Udržitelná úroveň čerpání přírodních zdrojů včetně území a energie Za přírodní zdroje se považuje voda, vzduch, nerostné zdroje, energie a půda. Z hlediska územního plánování je klíčovým indikátorem, který lze nástroji a procesy územního plánování bezprostředně ovlivnit a který je možné a potřebné nástroji územního plánování sledovat především využití zastavěného a nezastavěného území. Využití zastavěného a nezastavěného území se sleduje pomocí dvou dílčích ukazatelů:  Míra růstu zastavěného území – vyjádřená podílem zastavitelné plochy podle územního plánu a zastavěné plochy (současně zastavěné území podle starého stavebního zákona). Ukazatel je významný pro ekologickou a ekonomickou udržitelnost rozvoje. Velká míra růstu signalizuje možné disparity v dostupnosti veřejných infrastruktur. Sleduje se za obce, ve statutárních městech za městské části.  Míra recyklace zastavěných ploch – vyjádřená podílem plochy přestavbových území podle územního plánu a celkové plochy rozvojových ploch podle územního plánu. Ukazatel je významný pro ekologickou a ekonomickou udržitelnost rozvoje. Malá míra recyklace v sídlech, kde se vyskytují plochy brownfieldů nebo které vykazují nízkou intenzitu využívání zastavěného území signalizuje neefektivní extenzivní rozvoj a možné disparity ve funkci a efektivitě veřejných infrastruktur. Sleduje se za obce, ve statutárních městech za městské části. Okruh 2 – Stabilita / dynamická rovnováha ekologických systémů Stabilita respektive dynamická rovnováha ekologických systémů je nutným předpokladem ekologické udržitelnosti rozvoje. Pro její dosažení používá územní plánování limit územního systému ekologické stability (ÚSES). Vymezení ÚSES je předmětem řešení územního plánu, přičemž se předpokládá, že plná funkčnost ÚSES zajistí funkčnost ekologických systémů. Proto se funkčnost ÚSES sleduje jako klíčový indikátor, a to pomocí dvou dílčích ukazatelů:  Funkčnost biocenter ÚSES – vyjádřená podílem plochy nefunkčních biocenter a plochy všech (realizovaných a navržených) biocenter  Funkčnost biokoridorů ÚSES – vyjádřená podílem celkové délky os nefunkčních biokoridorů a celkové délky os všech (realizovaných a navržených) biokoridorů Vysoký podíl nefunkčních prvků ÚSES signalizuje možné disparity mezi ekonomickým a ekologickým pilířem rozvoje. Indikátor se v pilotní studii sledoval za obce, v praktické aplikaci se počítá se sledováním za územní obvod ORP. - 68 -


Dalším klíčovým indikátorem, který naše územní plánování dosud nesledovalo, ale jehož užívání je běžné například v Německu, je fragmentace krajiny. Z hlediska využitelnosti krajinného území je významná územně technická fragmentace nezastavěného území liniovými stavbami, která je vyjádřena pomocí  podílu délky liniových staveb v daném území, které mají ochranná pásma (technická infrastruktura, pozemní komunikace I.-III. třídy, železnice) k ploše nezastavěného území  mediánu plošky krajiny vymezené ochranným pásmem liniových staveb nebo zastavěným územím. První ukazatel vyjadřuje míru územně technické zátěže území liniovými infrastrukturami, druhý ukazatel vypovídá o kvalitě prostorového uspořádání liniových infrastruktur v předmětném území. O míře disparitního rozvoje vypovídá nárůst fragmentace. Indikátor se sleduje za územní obvod ORP. Okruh 3 – Udržitelná forma a udržitelná míra ekonomického rozvoje Indikátory tohoto okruhu se týkají ekonomické udržitelnosti rozvoje. Jako klíčové indikátory které lze územním plánováním ovlivnit a které je možné a potřebné nástroji územního plánování sledovat byly identifikovány  Kvantitativní soběstačnost lokálního pracovištního trhu vyjádřená jako bilanční rovnováha mezi populační a pracovištní velikostí. Kvantifikuje se jako podíl počtu (obsazených) pracovních příležitostí a počtu ekonomicky aktivních obyvatel.  Diversifikace ekonomické základny vyjádřená počtem druhů hospodářské činnosti a podílem počtu registrovaných podnikajících právnických osob se sídlem v území a počtu ekonomicky aktivních obyvatel. V obou případech stagnace nebo relativní snížení hodnot indikátorů indikuje nárůst disparitního vývoje ekonomiky. Indikátory se v pilotní studii sledovaly za obce, v praktické aplikaci se počítá se sledováním za územní obvod ORP. Okruh 4 – Soudržnost mezi sociálními skupinami a regiony a sociální prostupnost Indikátory tohoto okruhu se týkají sociální udržitelnosti rozvoje. Jako klíčové indikátory které lze územním plánováním ovlivnit a které je možné a potřebné nástroji územního plánování sledovat byly identifikovány diverzita bydlení a prostorová dostupnost infrastruktur. Diverzita bydlení – je vyjádřena dílčím ukazatelem vyjadřujícím předpoklady pro sociální diverzitu v novém bydlení, a to plánovaným (v územním plánu) a skutečně realizovaným podílem bytů v bytových domech na celkové nové bytové výstavbě. Kvantifikace je vyjádřena  podílem bilančního počtu bytů v rozvojových plochách určených pro bydlení v bytových domech a celkového bilančního počtu bytů v rozvojových plochách určených pro bydlení  podílem bilančního počtu bytů realizovaných v rozvojových plochách určených pro bydlení v bytových domech a celkového bilančního počtu bytů realizovaných v rozvojových plochách určených pro bydlení. Odlišení plánu a skutečnosti nové výstavby je nutné k postižení, do jaké míry byl územní plán skutečně realizován. Nedodržení proporce bytových domů na celkovém plánovaném objemu výstavby bytů indikuje možný disparitní vývoj bydlení vedoucí k sociálně nevyváženému modelu rozvoje a možný trend sociálního vylučování. Indikátory se sledují za obce, ve statutárních městech za městské části. Prostorová dostupnost infrastruktur – je sledována na řadě dílčích ukazatelů:  Vybavenost obyvatel základními občanskými infrastrukturami v obcích je vyjádřena dílčími ukazateli změny podílu obyvatel v sídlech se zařízením předškolní výchovy a se základní školou (v rozlišení 1.-5. ročník a 1.-9. ročník). Kvantifikuje se jako podíl počtu obyvatel v sídlech s mateřskou respektive základní školou ku počtu obyvatel celkem.  Prostorová dostupnost základních občanských infrastruktur na místní úrovni z rozvojových ploch bydlení – v rozlišení normativní 400m dostupnosti mateřské školy a 600m dostupnosti základní školy (sleduje se pouze 1.-5. ročník). Kvantifikuje se jako podíl rozvojových ploch bydlení v normativním okruhu dostupnosti mateřské respektive základní školy z celkového bilančního počtu bytů v rozvojových plochách.  Prostorová dostupnost základních dopravních infrastruktur z rozvojových ploch bydlení reprezentovaná 600m dostupností zastávky veřejné hromadné dopravy. Kvantifikuje se odděleně pro rodinné a bytové - 69 -




domy jako podíl rozvojových ploch v okruhu 600m dostupnosti zastávky veřejné dopravy z celkového rozsahu rozvojových ploch rodinných domů respektive bytových domů. Prostorová dostupnost veřejné zeleně z rozvojových ploch bydlení – sleduje se podíl rozvojových ploch bydlení odděleně pro rodinné a bytové domy v okruhu 1000m pěší dostupnosti k ploše veřejné zeleně nebo parku sloužícího obecnému užívání o ploše > 0,2ha.

Nedostatečné prostorové pokrytí rozvojových ploch základními občanskými infrastrukturami a dopravní obsluhou je významnou územní disparitou s četnými důsledky na udržitelnost (nárůst individuální automobilové dopravy, vyšší provozní náklady domácností, tendence k sociálnímu vyloučení). Indikátory se sledují za prostorově oddělené části obce, ve statutárních městech za městské respektive prostorově oddělené místní části. Okruh 5 – Snížení rizik dopadů přírodních katastrof a selhání infrastruktur Snížení rizik dopadů přírodních katastrof a selhání infrastruktur je jednou z priorit posilování územního kapitálu v Územní agendě Evropské unie (EU 2007). Z hlediska územního plánování je klíčovým indikátorem, který lze nástroji a procesy územního plánování bezprostředně ovlivnit a který je možné a potřebné nástroji územního plánování sledovat především rozvojové plochy bydlení v záplavovém území. 

Indikátor rozvojové plochy bydlení v záplavovém území se kvantifikuje jako podíl rozvojových ploch bydlení v záplavovém území z celkového rozsahu rozvojových ploch bydlení.

Nárůst ploch bydlení v záplavovém území znamená i při dodržení platných předpisů disparitní rozvoj, při němž se zvyšuje ekonomické a sociální riziko. Indikátor se sleduje za obce, ve statutárních městech za městské části. 7. POUŽITÍ INDIKÁTORŮ DISPARITNÍHO ÚZEMNÍHO ROZVOJE Výše uvedené pracovní ukazatele se uplatňují v pilotní fázi započaté sběrem dat v roce 2007. Vzhledem k nedostupnosti dat z územně analytických podkladů v roce 2007 byly jako vstupní data použity údaje z územních plánů vybraného vzorku jádrových měst a obcí v jejich zázemí v prostorech  Pražský metropolitní region (Praha + ORP Říčany)  Brněnský metropolitní region  Karlovarsko  Táborsko  jihočeská část Šumavy (ORP Český Krumlov, ORP Vimperk, ORP Prachatice) Pro dosažení potřebného spektra typů obcí v jednotlivých vybraných prostorech byla vytvořena společná metodika výběru obcí pro zařazení do analýzy, zajišťující pokrytí různých typů obcí funkčním vzorkem (poloha ve funkčním urbanizovaném území, růstový respektive regresní trend, zastoupení pracovištní a obytné funkce v obci, dostupnost kapacitní kolejové veřejné osobní dopravy). Celkem bylo do pilotní fáze zařazeno 75 obcí a hlavní město Praha. V další fázi se uvažuje jejich upřesnění na základě poznatků z pilotní fáze a popřípadě doplnění o další ukazatele indikované v předchozím výzkumu. Na rozdíl od standardů a normativů se pro využívání těchto ukazatelů v praxi nepředpokládá arbitrární stanovení konkrétních ukazatelů pro míru disparit, jež je kvalifikována jako nežádoucí. Namísto toho se předpokládá, že budou prostřednictvím vybraných ukazatelů jednak sledovány vývojové trendy jednotlivých ukazatelů v časových řadách, jednak že budou srovnávány údaje za různá místa (obce, regiony), tzv. benchmarking. Oba tyto postupy jsou standardní součástí evropských systémů prostorového / územního plánování a jsou konformní s nástroji územního plánování podle platného stavebního zákona.

- 70 -


SEZNAM LITERATURY [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13]

Anderson Lee G, Settle Russel F (nedat.): Benefit-Cost Analysis: A Practical Guide. Lexington Books, Lexington Mass, Toronto EU 2007: Územní agenda Evropské unie: Za konkurenčnější a udržitelnější Evropu rozmanitých regionů. Návrh k 7/3/2007. Český překlad http://www.mmr.cz/upload/files/uzemni%20planovani%20a%20stav.rad/07.03.15_TAEU_Draft.cz.pdf EU 2007a: Územní stav a perspektivy Evropské unie: Za větší evropskou územní soudržnost ve světle cílů jednání v Lisabonu a Göteborgu. Koncept 6/3/2007. Český překlad http://www.mmr.cz/upload/files/uzemni%20planovani%20a%20stav.rad/07.03.15_TSP_draftcz.pdf ESPON 1.1.2, 2005: Urban-rural relations in Europe. http://www.espon.eu Helsinki University of Technology, Helsinki ESPON 1.1.3, 2006: Enlargement of the European Union and the wider European perspective as regards its polycentric spatial structure. Final Report. http://www.espon.eu KTH Stockholm ESPON 3.2, 2006: Spatial Scenarios and Orientations in relation to the ESDP and Cohesion Policy. Final Report. http://www.espon.eu Maier Karel, Čtyroký Jiří 2000: Ekonomika územního rozvoje. Grada Praha Maier Karel, Řezáč Vít, Vorel Jakub 2007: Analýza právního prostředí územního plánování sledující udržitelný rozvoj a praktické implementace principů udržitelného rozvoje ve vybraných systémech územního plánování. In: Urbanismus a územní rozvoj 2007, č. 2, s. 42-53. ÚÚR Brno Maier Karel, Řezáč Vít, Vorel Jakub, Dodoková Alena 2007a: Možné postupy v aplikování principů a ukazatelů udržitelného rozvoje v územním plánování. In: Urbanismus a územní rozvoj 6/2007. ÚÚR Brno Rejman Ladislav 1966: Slovník cizích slov. SPN Praha REPUS (Strategy for a Regional Polycentric Urban System in Central-Eastern Europe Economic Integrating Zone) 2007: Final Report. VÁTI Budapest Všeobecná encyklopedie Diderot. Diderot Praha 1999 Webster 1988: Webster´s New World Dictopnary. Webster´s New World New York & Cleveland

- 71 -


REVITALIZACE NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY – PLÁTENICKÝ DŮM V HORNÍ BRANNÉ Ing. Kateřina Maršíková, Ph.D. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra podnikové ekonomiky e-mail: [email protected] Klíčová slova Brownfield, hospodářsky slabá oblast, Plátenický dům, financování. Abstrakt Příspěvek se zabývá problematikou řešení revitalizace brownfield na příkladu Plátenického domu v Horní Branné. Nejdříve seznamuje s podmínkami v regionu a charakterizuje metodiku vymezení hospodářsky slabých oblastí v Libereckém kraji. Další část se věnuje charakteristice samotného objektu – Plátenického domu, který nakonec našel majitele realizujícího jeho rekonstrukci. Rekonstrukce je téměř hotova, otázkou zůstává konečné celkové využití objektu. BROWNFIELD REDEVELOPMENT – PLÁTENICKÝ HOUSE IN HORNÍ BRANNÁ Key words Brownfields, economically depressed area, Platenický dům, financing. Abstract The paper introduces problems with brownfields revitalisation on the example of Platenický house in Horní Branná village. There is analysed the region and also the methodology of economically weak areas in Liberec region. The final part describes the historical monument – Plátenický house which has been successfully refurbished in the last 3 years. Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného projektu č. WD-30-07-1 „Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu“, jehož zadavatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj a řešitelem výzkumný tým na Hospodářské fakultě Technické univerzity v Liberci.

- 72 -


1. ÚVOD V Libereckém kraji se nachází celá řada chátrajících objektů, tzv. brownfields, které čekají na své nové využití. V zájmu jejich majitelů, obcí i kraje je jejich záchrana, což je však z mnoha důvodů velmi obtížné. Dost často se tyto objekty nacházejí v obcích, které jsou navíc klasifikovány jako tzv.. hospodářsky slabé. Jejich vymezení se buď může řídit pravidly vymezenými Ministerstvem pro místní rozvoj, případně si každý kraj specifikuje vymezení těchto oblastí podrobněji určením vlastních parametrů. Největším problémem obnovy těchto objektů je zajištění dostatečného množství finančních prostředků. Obecně existuje celá řada možných zdrojů financování, pokud však analyzujeme podmínky jejich získání, realita je daleko obtížnější. Příkladem úspěšné revitalizace v Libereckém kraji je Plátenický dům v Horní Branné. 2. ANALÝZA LOKALITY – OKRES SEMILY Obec Horní Branná leží v podkrkonoší mezi městy Jilemnice a Vrchlabí. Je jednou z 65 obcí okresu Semily, který svou rozlohou 699 km2 patří k třetímu největšímu okresu v kraji. Je tvořen 65 obcemi, včetně tří s rozšířenou působností (Jilemnice, Semily, Turnov) s celkem 74.521 obyvateli. S počtem 18.576 registrovaných ekonomických subjektů zaujímá v kraji čtvrté místo. Registrovaná míra nezaměstnanosti v okrese byla v prvním čtvrtletí roku 2007 ve výši 6,37%, ve třetím čtvrtletí poklesla na 5,97%, čímž se okres Semily umístil na 42. místě v celorepublikovém srovnání. Většina ekonomických subjektů v okrese podniká v oblasti služeb. Z hlediska cestovního ruchu je okres atraktivní především díky známým střediskům, jako je Harrachov, Benecko, Rokytnice nad Jizerou, Vysoké nad Jizerou, Vítkovice. Lyžařské terény a sportovní zařízení těchto středisek jsou využívány nejen k rekreačnímu sportování, ale také k vrcholovému sportu i k pořádání mezinárodních závodů. V letním období jsou přírodní terény vhodné a využívané pro pěší turistiku i pro cykloturistiku. Kromě horských a podhorských oblastí se v okrese z hlediska atraktivity cestovního ruchu nacházejí také geopark UNESCO Český ráj či Bozkovské jeskyně. V okrese nalezneme i celou řadu historických památek. Plátenický dům v Horní Branné je jednou z nich, i když rozhodně nepatří k těm, které byly v posledních letech určeny k podpoře cestovního ruchu, a to z důvodu jeho využívání pro soukromé i podnikatelské účely a postupnému chátrání. 3. SPRÁVNÍ OBVOD S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ JILEMNICKO Správní obvod obce s rozšířenou působností Jilemnice se rozkládá ve východní části Libereckého kraje. Sídelní strukturu tohoto správního obvodu s rozšířenou působností tvoří v současné době 21 obcí, z toho 3 se statutem města. Mezi obce tohoto obvodu patří i obec Horní Branná. Ke konci roku 2006 žilo ve správním obvodu Jilemnice 22 702 obyvatel, což je 5,3 % z celokrajského úhrnu. Ve struktuře podle pohlaví byly rozdíly v zastoupení mužů (49,6 %) a žen (50,4 %) minimální. Historické, sociální a ekonomické aspekty determinují vysoký podíl obyvatel narozených v obci současného bydliště. Ve správním obvodu Jilemnice byl v roce 2001 podíl těchto obyvatel 52,5 %. Nevyšší podíl starousedlíků zaznamenaly obce Studenec (60,9 %) a právě Horní Branná (59,0 %). Situaci na trhu práce v tomto obvodu dokumentuje graf č. 1.

- 73 -


Graf č. 1 Vybrané ukazatele nezaměstnanosti na Jilemnicku v období 2000 -2006 Zdroj: [2] 4. HOSPODÁŘSKY SLABÉ OBLASTI V LIBERECKÉM KRAJI Stejně jako ostatní kraje, i Liberecký vymezuje v rámci svého území oblasti, které v určitých ukazatelích zaostávají za celokrajným průměrem a vykazují určité rozdíly, ať už v úrovni vzdělanosti, nezaměstnanosti a dalších. Toto vymezení je v rámci krajů zcela individuální a velmi rozdílné. Liberecký kraj si jako klasifikační kritérium pro slabost obce zvolil celkově 11 ukazatelů, což je nejvíce ze všech krajů ČR. Ve výsledném vymezení bylo území Libereckého kraje rozděleno do tří skupin: 1. hospodářsky podprůměrné oblasti – tj. území, jehož výsledná bodová hodnota sledovaných ukazatelů je nižší než průměr za Liberecký kraj (10 000 bodů), 2. hospodářsky slabé oblasti – tj. území, jehož výsledná bodová hodnota je nižší než stanovená bodová hranice (9 200 bodů), která tvoří přirozený zlom v rámci výsledného bodového hodnocení a byla zároveň zvolena tak, aby došlo k vytvoření pokud možno co nejkompaktnějších územních celků; patří sem oblasti Frýdlantsko, Semilsko, Jižní Jilemnicko, Podještědí, Cvikovsko, Mimoňsko a Jihozápadní Českolipsko, 3. ostatní oblasti – všechny oblasti, jejichž výsledná bodová hodnota je vyšší než průměr za Liberecký kraj [1] Jednotlivé generelové jednotky byly porovnávány podle 11 ukazatelů, jimž byly na základě konzultací s odborníky přiřazeny jednotlivé váhy. Výsledné hodnoty pro všechny ukazatele za jednotlivé generelové jednotky byly sečteny, vzestupně seřazeny a následně rozděleny do výše zmíněných třech oblastí. Hodnoty byly vztaženy k průměru za Liberecký kraj (10 000). Horní Branná je z hlediska klasifikace hospodářsky slabých oblastí v Libereckém kraji zařazena do skupiny tzv. ostatních hospodářsky podprůměrných generelových jednotek. Její celkové bodové hodnocení dle klasifikace Libereckého kraje bylo 9 591 bodů.

- 74 -


5. OBEC HORNÍ BRANNÁ Turista, který pojede z Vrchlabí do Jilemnice, nemůže minout Horní Brannou nebo Valteřice. Obě obce se v roce 1975 spojily. Mají totiž ve svém územním i historickém vývoji mnoho společného. Obec se rozkládá v okolí potoka Sovinka ve zvlněné pdkrkonošské krajině. Je spajata s rody Valdštejnů a Harrachů,narodil se zde Josef Šír, učitel, spisovatel a propagátor Krkonoš. Ve zdejším zámku v letech 1627-1628 několikrát pobýval J. A. Komenský.V obci Horní Branná bylo 1.1.2007 evidováno 1 846 obyvatel. Obecný popis Horní Branné, její občanská vybavenost Obec Horní Branná má velmi dobrou občanskou vybavenost, která nabízí zázemí nejen jejím stálým obyvatelům, ale i chalupářům či turistům. Obec provozuje vlastní webové stránky, kde jsou k dispozici aktuální informace o dění v obci a sdělení občanům. Život v obci navazuje na bohatou minulost, nalezneme tu několik významných rodáků a také celou řadu historických památek. Mezi historické památky v obci patří zámek, hrobka hraběte Harracha, špitál, kostel svatého Mikuláše a také Plátenický dům. V minulosti byl využíván ke tkalcovství, které spolu s plátenictvím bylo odedávna nejrozšířenějším pramenem obživy V obci jsou 2 mateřské školy (v Horní Branné a ve Valteřicích), základní škola 1. i 2. stupně, velká nabídka sportovního a kulturního vyžití. V obci nalezneme sokolovnu, 2 fotbalová hřiště, víceúčelové hřiště s umělým povrchem, tenisové a volejbalové kurty a také koupaliště. Také příznivci zimních sportů si v obci přijdou na své, je tu k dispozici kluziště a v případě dobrých sněhových podmínek zajišťují místní příznivci běžeckého lyžování několik kilometrů udržovaných běžeckých stop. Tradici klasického lyžování se snaží neustále udržovat ti, kteří vedou děti a mládež v oddílech běžeckého lyžování a biatlonu. Obec má také vlastní hokejový a fotbalový tým a celou řadu dalších zájmových spolků. Pět restaurací a několik prodejen v obci je provozováno soukromníky. V obci dále nalezneme:     

poštu, praktického lékař pro děti, praktického lékař pro dospělé, zubního lékaře, dům s pečovatelskou službou.

Územím jilemnického správního obvodu prochází nadregionální cyklokoridor, trasa č. 22 („Krkonošsko – Jizerská magistrála“), který Liberecký kraj protíná v trase Chrastava – Oldřichov v Hájích – Smědava – Jizerka – Horní Polubný - Kořenov – Rokytnice nad Jizerou – Jilemnice (křižovatka Hrabačov) – Horní Branná. 6. POPIS OBJEKTU - PLÁTENICKÝ DŮM V HORNÍ BRANNÉ Nejrozšířenějším pramenem obživy v minulosti v Horní Branné bylo tkalcovství. Již od konce 16. století existují záznamy o tkalcovském rodě Střížků. Nejvýznamnějším členem rodu byl František Antonín Střížek (1744-91). Právě po jeho rodu je pojmenován renesanční dům č. 74, ve kterém F.A. Střížek otevřel vlastní obchod, z něhož prodával vlákno do celého světa. Tato velmi cenná památka lidové architektury (iniciátor její barokní přestavby podnikatel František Antonín Střížek totiž nebyl šlechtického rodu) po několik desítek roků chátrala a v posledních letech se zdálo, že už jí nebude pomoci. Již v roce 1951 byl upozorněn majitel pan Smrček , že dům je v havarijním stavu. Po roce 1989 se majitelé domu několikrát změnili. Dědici slečny Smrčkové prodali dům panu Šošovičkovi a paní Drahé, ti v domě bydleli a ve sklepních prostorách začali pěstovat žampiony. Po trvalém tlaku památkového úřadu , aby majitelé zahájili záchranné práce, byl tento objekt ještě několikrát prodán. Posledním majitelem, který v podstatě neinvestoval přímo do jeho rekonstrukce, byla firma na opravu památek, Reopa.

- 75 -


Firma Reopa dům získala v roce 2002. Nechala zpracovat projekty na renovaci a získala stavební povolení. Samotnou rekonstrukci však firma z důvodu finančních prostředků neuskutečnila . Objekt byl znovu nabídnut k prodeji přes realitní kanceláří. V této době byl také objekt zmapován v rámci projektu WB řešeného katedrou podnikové ekonomiky Hospodářské fakulty TUL ve spolupráci s dalšími institucemi a Plátenický dům byl zařazen do katalogu neprůmyslových deprimujících zón v Libereckém kraji, který byl vytvořen především pro potencionální investory a zájemce o tyto chátrající a nevyužívané objekty. Památku koupilo v druhé polovině roku 2005 občanské sdružení Horní Branná 1587. Toto sdružení, které založila manželka prezidenta Českého tenisového svazu Iva Kaderky. Díky tomu, že firma Reopa, která byla předchozím majitelem, měla stále platné stavební povolení, mohla rekonstrukce pod vedením nového majitele začít téměř okamžitě. Pro Plátenický dům byl rok 2006 přelomový. Vzácná stavba, jejíž prvopočátky se datují od roku 1587, našla opravdu v posledním okamžiku majitele, který dokázal zajistit finanční prostředky na její záchranu.. Kdyby se rekonstrukce nezapočala na konci roku 2005, objekt by pravděpodobně další zimu již nepřežil.. Stavební dělníci dům rozebrali, vyměnili trámy a na nich ukotvili novou střechu. Na první etapu opravy domu bylo třeba 10 milionů korun. Rekonstrukce . Vzhledem k tomu, že se jedná o kulturní památku, postup rekonstrukčních prací musí probíhat s ohledem na zachování hodnoty této kulturní památky. Např. barokní štít byl kus po kuse rozebrán a jednotlivé kusy byly pečlivě očíslovány a naskládány zpět. Využití plátenického domu Před i v průběhu rekonstrukce byla k dispozici celá řada návrhů, jak tuto národní kulturní památku využít. Jedná se o velmi rozsáhlý objekt s přilehlými pozemky, který může posloužit ke kulturním i sportovním účelům. Navrhované využití je:          

Muzeum plátenictví Penzion Sanatorium Centrum pro alternativní medicínu Sportoviště Rekondiční a ozdravné centrum Sportoviště Výstavní síň Kaple Restaurace s kuchyní

Jedné se o rozsáhlý objekt, v přízemí je 9 místností, v 1. patře nalezneme 10 místností, takže se pro využití objektu nabízí kombinace některých výše uvedených variant. K objektu navíc patří poměrně rozsáhlý pozemek, ke kterému se nabízí také různé možnosti využití. Možnosti financování revitalizace brownfields ve vztahu k Plátenickému domu Obecně nelze předpokládat, že by „hlavním“ zdrojem financí pro řešení problematiky brownfields měly být velké národní dotační tituly. Dokonce i za pomoci strukturálních fondů může být řešen pouze zlomek českých BF. Z toho vyplývá, že nejpodstatnější část financí pravděpodobně musí být očekáván od samotného majitele objektu, ať je jím soukromá osoba či obec. Ani samotné obce by neměly být opomenuty.

- 76 -


Kde tedy obecně možné hledat finanční prostředky na obnovu brownfields: 1) Rozpočty obcí; 2) Programy ústředních orgánů státní správy; 



Nabídky Libereckého kraje: -

Grantový fond číslo 18 (týká se pouze oblastí vymezených jako hospodářsky slabé)

-

Fond investic Libereckého kraje,

Ministerstvo pro místní rozvoj: -

Regionální operační program Severovýchod: -

Prioritní osa 2 Rozvoj městských a venkovských oblastí: -

-

Oblast podpory 2.3. Rozvoj venkova.

Prioritní osa 4 Rozvoji podnikatelského prostředí.

3) Úvěry finančních institucí 

Municipální úvěr OBEC bankovního ústavu ČMZRB, a.s.



Municipální úvěr Komerční banky, a.s.



Živnostenská banka

4) Mezinárodní zdroje 

Finanční mechanismus EHP/Norska

5) PPP Otázka financování ve vztahu k vymezení HSO je v rámci Grantového fondu Libereckého kraje (program č.18 – Program podpory hospodářsky slabých oblastí Libereckého kraje) podporována druhá skupina obcí, tj. hospodářsky slabé oblasti. Možnost čerpání prostředků pro hospodářsky podprůměrné oblasti nabízejí evropské finanční zdroje, především operační programy. [5] Z pohledu revitalizace Plátenického domu v Horní Branné proto program č. 18 není možné použít. Objekt měl však jako jeden z mála v republice to štěstí, že získal finanční prostřednictvím občanského sdružení HB 1587v letech 2006 a 2007 dvě státní dotace:  

Státní dotace pro občanské sdružení 10 milionů korun (9 994 000 čerpání ve skutečné výši), Státní dotace pro občanské sdružení 8 milionů korun.

Ministerstvo kultury může příspěvek poskytnout pouze v případě mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní památky, a to prostřednictvím specializovaných programů na úseku státní památkové péče. Programy jsou koncipovány tak, aby poskytnutím finančního příspěvku bylo dosaženo dlouhodobých cílů státu v péči o památkový fond v ČR [4]. 7. ZÁVĚR Obnova a rekonstrukce Plátenického domu v Horní Branné zachránila jednu z významných kulturních památek před téměř jistým zánikem. Během posledních dvou desítek let byl totiž objekt vlastněn celou řadou majitelů, kterým se však nepodařilo najít dostatek zdrojů a snahy k opravě objektu. Obec měla velký zájem na jeho záchraně, neměla však k dispozici dostatek finančních prostředků k odkoupení objektu či dokonce k následně opravě. Nakonec se však našel majitel, který pro objekt nalezl finanční zdroje a již třetím rokem intenzivně pracuje na jeho rekonstrukci, která za toto období velmi výrazně pokročila. Plátenický dům je tak jedním z nemnoha brownfields v Libereckém kraji, který se podařilo zachránit. Jeho konečné budoucí využití je ještě otázkou, určitě však přispěje ke zkvalitnění života v obci a k podpoře cestovního ruchu v regionu.

- 77 -


SEZNAM LITERATURY [1] [2] [3] [4] [5]

Hospodářsky slabé oblasti Libereckého kraje 2007 -2013 [online]. [citováno září 2008]. Dostupné z: ČSÚ. Vybrané ukazatele nezaměstnanosti v Libereckém kraji. [online]. [citováno září 2008]- Dostupné z kronika obce Horní Branná Ministerstvo kultury, výroční zpráva za rok 2006, [online]. [citováno srpen 2008]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/ministerstvo/vyrocni-zpravy/mkcr_vz2006.doc RYDVALOVÁ, P. Případová studie „Projektový návrh revitalizace brownfields v obci Košťálov“, 2007

- 78 -


ZKUŠENOSTI Z PROCESU PŘÍPRAVY TERÉNNÍHO VÝZKUMU V OBCÍCH ČR Ing. Petr Ponikelský Ing. Hana Novotná Národní akademie regionálního managementu, o. s. e-mail: [email protected] Klíčová slova Terénní výzkum, příprava respondentů, motivace, reakce respondentů, řízený rozhovor, pozorování Abstrakt Klíčovou součástí projektu „Procesy řízení regionálního rozvoje na úrovni obecních a mikroregionálních samospráv České republiky“ je provedení dvoustupňového terénního šetření ve vybraném vzorku obcí po celé republice. Zajištění součinnosti vybraných respondentů obecně představuje poměrně značný problém, a to jak při řešení výzkumných úkolů, tak i při zajišťování běžné informační a datové potřebnosti v oblasti regionálního rozvoje. Součástí výstupů uvedeného výzkumného projektu proto bude, kromě metodiky konstrukce dotazníků a organizace celého terénního výzkumu, i popis procesu přípravy respondentů, tedy způsoby oslovení a jejich účinnost, motivace, pozitivní a negativní reakce oslovených obcí v přehledu včetně zobecňujících komentářů. Proces získávání respondentů bude přitom vyhodnocen v kontextu celého řešeného projektu a reakce představitelů oslovených obcí budou posuzovány ve spojitosti praktickou realizací manažerských funkcí. Budou také kategorizovány dle velikostních skupin obcí, polohy obce v rámci ČR (kraj, okres) a polohy obce v územích vytipovaných na základě účelově provedené regionalizace ČR. Sumarizovány budou též nejčastěji kladené faktické a organizační otázky vytipovaných respondentů před rozhodnutím o zapojení či nezapojení do projektu. Uvedené zkušenosti mohou účinně přispět ke zlepšení komunikace orgánů regionální politiky s obcemi v oblasti získávání nezbytných lokálních informací, které nelze získat jiným způsobem. EXPERIENCES OBTAINED BY PREPARATION OF FIELD RESEARCH IN MUNICIPALITIES OF THE CZECH REPUBLIC Key words Field research, informants preparation, motivation, informants response, controlled interview, observation Abstract Key part of the project called "Procesess of regional development management at the level of municipal and micro-regional autonomy of the Czech Republic", is two-stage field research in selected sample of municipalities all over republic. To ensure an interaction of selected informants constitute quite a big problem in both resolution of research projects and ensuring of common information and data need in regional development area. Except the methodics of making checklists and whole field research organisation, the part of the above mentioned research project will be even a decription of informants preparation process i.e. the way of their addressing and its effectivity, positive and negative reactions of addressed municipalities in survey including generalizing comments. The process of informants obtaining will be evaluated in context of whole project and the response of addressed municipality deputies will be judged in connection with practical realization of manager functions. They will be graded according to the size muncipality groups, municipality location within the frame of the Czech Republic (region, district) and municipality location in the territory selected on the basis of purposefully made regionalization of the Czech Republic. Most frequently asked fact and organizational questions asked by seleted informants will be summarized prior to the decision on bring in on project or not. The above mentioned experiences may effectively contribute to better communication of regional policy authorities and municipalities in the area of necessary local informations obtaining, which is not possible to get in other ways.

- 79 -


1. ÚVOD Terénní šetření v rámci projektu „Procesy řízení regionálního rozvoje na úrovni obecních a mikroregionálních samospráv České republiky“ (základní představení projektu je uvedeno v článku Ing. Jaroslava Kozubíka) přinese zásadní externí data a informace pro další řešení celého projektu a potvrzení či vyvrácení stanovené hypotézy. Již samotný průběh přípravy šetření a to jak z hlediska obsahu výzkumu, tak z hlediska výběru a získání respondentů přináší některé závěry, které se, nad rámec plánu, stanou dalšími výstupy zpracovávaného projektu. Zejména ta část přípravy šetření, která se týkala výběru, oslovení, motivace a získávání respondentských obcí pro část řízených rozhovorů v rámci terénního šetření. Již samotné reakce vybraných obcí na různé typy oslovení se žádostí o přistoupení k projektu jsou z hlediska výzkumného tématu řešeného projektu velmi inspirativní a dokreslují mnohé drobnosti v oblasti managementu rozvoje území. 2. ZAMĚŘENÍ TERÉNNÍHO ŠETŘENÍ Stěžejní výzkumné aktivity projektu (terénní šetření) budou realizovány výběrovým způsobem na celém území ČR. Na základě předem definované a důkladně vyhodnocené multikriteriální analýzy byly určeny skupiny obcí a mikroregionů jako reprezentanti pro typické skupiny obcí, které jsou nuceny řešit podobné rozhodovací problémy. Do reprezentativního vzorku bylo vybráno 130 obcí (tj. cca dostatečná 2% z celkového počtu jednotek ve výběrovém souboru). Na tomto reprezentativním vzorku bude realizován výzkum, respektive terénní šetření projektu a to ve dvou základních a jednom doplňkovém stupni. V prvním stupni bude provedeno vlastní nezávislé šetření na území vytipovaných respondentských obcí s cílem vytvořit si odborný náhled neovlivněný subjektivními názory jejich představitelů. Vlastní názor, zjištění, dojem řešitele (tento typ šetření formou pozorování budou realizovat výhradně odborní řešitelé – regionalisti) bude v dalších krocích konfrontován s realitou reprezentovanou zástupci obcí, kteří absolvují řízený rozhovor. Řízený rozhovor jako druhý stupeň terénního šetření provedou školení tazatelé (ke spolupráci byl přizván Český statistický úřad) dle strukturovaného dotazníku. Výstupy tohoto šetření budou reprezentovat (na rozdíl od výše uvedeného pozorování) subjektivní názory představitelů oslovených municipalit. Třetí, doplňkovou výzkumnou aktivitou v rámci terénního šetření bude stručný elektronický dotazník, který bude k dispozici občanům respondentských obcí na stránkách www.narm.cz. 3. VÝBĚR RESPONDENTŮ Zajištění součinnosti vybraných respondentů obecně představuje poměrně značný problém, a to jak při řešení výzkumných úkolů, tak i při zajišťování běžné informační a datové potřebnosti v oblasti regionálního rozvoje. Součástí výstupů uvedeného výzkumného projektu proto je kromě metodiky konstrukce dotazníků a organizace celého terénního výzkumu i popis procesu přípravy respondentů, tedy způsoby oslovení a jejich účinnost, motivace, pozitivní a negativní reakce oslovených obcí v přehledu včetně zobecňujících komentářů. Proces získávání respondentů bude přitom vyhodnocen v kontextu celého řešeného projektu a reakce představitelů oslovených obcí budou posuzovány ve spojitosti s praktickou realizací manažerských funkcí. Reakce budou také kategorizovány dle velikostních skupin obcí, polohy obce v rámci ČR (kraj, okres) a polohy obce v územích vytipovaných na základě účelově provedené regionalizace ČR. Sumarizovány budou také nejčastěji kladené faktické a organizační otázky vytipovaných respondentů před rozhodnutím o zapojení či nezapojení do projektu. Uvedené zkušenosti mohou účinně přispět ke zlepšení komunikace orgánů regionální politiky s obcemi v oblasti získávání nezbytných lokálních informací, které nelze získat jiným způsobem. Celkem bylo osloveno 382 obcí ve čtyřech kolech, cílem bylo dle uvedených předpokladů získat 130 respondentů. V prvním kroku byly obce obeslány informačním dopisem, který byl adresován k rukám starosty obce a ve kterém byly shrnuty cíle a záměry projektu, dále popsán průběh šetření a v závěru byly pak obce požádány o spolupráci a účast na projektu. V dopise byl rovněž uveden termín pro odeslání odpovědi – zhruba 10 dní - a kontaktní údaje. Dva až tři dny po odeslání dopisu byl obcím zaslán kontaktní e-mail v tomtéž znění. U přibližně 14 % obcí nebylo nalezeno elektronické spojení, tyto byly tedy osloveny pouze dopisem.

- 80 -


Ze všech takto oslovených obcí pouze 18 % poslalo odpověď (celkové shrnutí za všechny kola) – 66 % reakcí bylo pozitivních, 33 % negativních. Tato nízká úroveň návratnosti, která byla patrná již po prvním kole, byla důvodem pro realizaci 2., 3. a 4. kola oslovování. Postup a průběh procesu oslovení byl realizován stejně jako v prvním kole. 70 % obcí, které neodpověděly, bylo posléze kontaktováno telefonicky (výsledky opět v úhrnu za všechna kola). K telefonickému kontaktování byly vybírány obce podle skupin tak, aby byly naplněny předem stanovené počty reprezentantů jednotlivých územních kategorií. Řešitelé kontaktovali obec vždy nejméně dvakrát, přičemž se snažili hovořit s odpovědnou osobou, tzn. starostou či místostarostou, resp. starostkou či místostarostkou. U přibližně 50 % obvolávaných obcí se podařilo získat odpověď díky telefonickému kontaktu (ať už přímo během hovoru nebo později zaslaným e-mailem v reakci na telefonát). U druhých 50 % obtelefonovávaných se odpověď získat nepodařilo - důvodem bylo nejčastěji opakované nezastižení odpovědné osoby, která by mohla rozhodnout o účasti obce na projektu (43 %), anebo přislíbení odpovědi emailem, která ale zaslána nebyla (7 %). U několika málo obcí se uvedený kontakt ukázal jako nefunkční (0,5 %) a jiný nebyl ve veřejně přístupných informačních zdrojích dohledán. Na poměrně vysokém podílu obcí, u kterých se nepodařilo zastihnout odpovědnou osobu, se jistě podepsala i doba dovolených. Ovšem i přes tento fakt zaznamenali řešitelé několik postřehů: u malých obcí (zejména pod 350 obyvatel) to jsou především problematické úřední hodiny – starostové bývají neuvolnění, jsou k zastižení pouze např. jedenkrát týdně na 1 – 2 hodiny, často v ne příliš obvyklou dobu (např. ve večerních hodinách); dále nízká úroveň informovanosti administrativního personálu, kdy bude odpovědná osoba k zastižení; nedosažitelnost na uvedených telefonických kontaktech a další. Téměř 80 % reakcí získaných po telefonickém kontaktu bylo pozitivních. Řešitelé přitom zaznamenali zajímavý postřeh – až přibližně na čtyři výjimky reagovaly starostky-ženy vždy pozitivně a souhlasily s účastí na projektu. Reakce starostů-mužů byly většinou váhavější a často i ne tolik vstřícné (ve dvou případech i poměrně útočné). Řešitelský tým zvolil (nad rámec řešeného projektu) i specifickou formu motivace respondentů a to specifické individuální vyhodnocení terénního šetření pro každou zapojenou obec s doplněným komentářem výstupů. Obce též byly informovány (v duchu dodržování pravidel o ochraně citlivých údajů), že výstupy za jednotlivé obce nebudou zveřejňovány a jednotlivé výsledky šetření budou do celého výzkumu zakomponovány v agregované podobě. Účinnost nastavení popsaného druhu motivace, tzn. provedení určitého typu analýzy managementu obce prakticky za cenu 90 minut času starosty pro zodpovězení otázek v rámci řízeného rozhovoru, bude možné zhodnotit až po skutečně provedeném šetření, tzn. do konce letošního roku. Zástupci obcí většinou reagovali (míněno pozitivně i negativně) stručně, bez udání důvodu. Přesto řešitelé zaznamenali několik poznámek či zdůvodnění postojů, které se objevily opakovaně či byly něčím zajímavé:  nedostatek času,  řešení důležitějších problémů a záležitostí,  velké pracovní vytížení při řízení obce a projektů rozvoje obce,  účast na jiném projektu WD,  neochota,  nesouhlas zastupitelstva,  názor, že „výzkum by měl být pro města, která na to mají aparát“,  nezájem,  nic to obci nepřinese,  obava, že tak malá obec by přispěla projektu svou účastí,  pokud není účast povinná, tak se účastnit nebudou. Výrok jednoho z oslovených starostů, který je velmi vypovídající je třeba citovat: „Copak o to, řídit obec to já umím, ale nemám na to čas.“ 4. ZÁVĚR Po zkušenostech s jinými typy zjišťování u obcí, resp. s úspěšností reakcí na takováto zjišťování lze konstatovat, že celková více než 34% pozitivní návratnost je vysoká. Je však třeba dodat, že pro tuto návratnost bylo třeba oslovení vybraných obcí násobit, volit kombinaci různých komunikačních kanálů i způsobů prezentace dané problematiky. Na přípravě získávání respondentů se podíleli 4 pracovníci a celý proces trval více než 3 měsíce. - 81 -


DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ K PROJEKTU INOREDIS Ing. Martina Prskavcová, Ph.D. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra podnikové ekonomiky e-mail: [email protected] Klíčová slova Hospodářsky slabá oblast, dotazníkové šetření, metodika dotazníkového šetření. Abstrakt Příspěvek vznikl v rámci aktivit výzkumného projektu WD-30-07-1„Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu“. Ve výzkumné fázi projektu bylo iniciováno plošné dotazníkové šetření v rámci všech obcí České republiky. Text příspěvku se věnuje především metodice dotazníkového šetření, které probíhalo v rámci projektu WD-30-07-1, jehož cílem je formulovat opatření ke snížení meziregionálních disparit v oblasti hospodářského rozvoje České republiky. METHODOLOGY OF QUESTONNAIRE FOR PROJECT INOREDIS Key words Economically Depressed Area, Questionnaire, Methodology of Questionnaire. Abstract This Article was written within the framework of the project No. WD-30-07-1, “Innovation Approach to Solve of Disparities on Regional Level”. One part of this project contains questionnaire which includes all Czech municipality, villages. This article is interested in methodology of this questionnaire. The main aim of project WD-30-07-1 is to reduce interregional economically depressed areas in Czech Republic. Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného projektu č. WD-30-07-1 „Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu“ , jehož zadavatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj a řešitelem výzkumný tým na Hospodářské fakultě Technické univerzity v Liberci.

- 82 -


1. ÚVOD Ministerstvo pro místní rozvoj schválilo Hospodářské fakultě Technické univerzity v Liberci výzkumný projekt WD-30-07-1„Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu“. Hlavním cílem projektu je formulovat opatření ke snížení meziregionálních disparit v oblasti hospodářského rozvoje České republiky, akcelerující ekonomickou výkonnost vyjádřenou zvýšeným podílem region na tvorbě HDP, resp. zlepšením životní úrovně obyvatelstva těchto regionů. Přínosem projektu bude vypracování nové metodiky identifikace regionů vyžadujících soustředěnou podporu státu a odhalení signifikantních faktorů, které jsou příčinou rozdílů v hospodářské úrovni jednotlivých regionů, měření jejich důležitosti a návrhy opatření podporující zmenšování meziregionálních disparit. [1] Katedra podnikové ekonomiky Hospodářské fakulty TU v Liberci realizovala na podzim roku 2007 pilotní dotazníkové šetření. Cílem šetření bylo získat reprezentativní „výpověď“ zástupců obcí v oblasti tzv. soft indikátorů týkajících se stavu hospodářské úrovně obcí na úrovni 1. až 3. stupně. Dotazník byl rozeslán všem 215 obcím Libereckého kraje v období od 25. října do 19. listopadu 2007. K 21. listopadu bylo doručeno 90 otazníků, což činí návratnost cca 42 %. Více k pilotnímu výzkumu viz článek Ing. Pavly Řehořové, Ph.D., Pilotní dotazníkové šetření „Inovační přístup k řešení regionálních disparit“ – Liberecký kraj, který je uveden v tomto sborníku. V rámci následujícího období výzkumný tým vypracoval nový přístup k určování hospodářsky slabých oblastí. Bylo identifikováno osm signifikantních faktorů pro měření hospodářské úrovně, autory byly interpretovány jako:        

faktor F1 nezaměstnanosti; faktor F2 atraktivity bydlení; faktor F3 osídlení; faktor F4 věkové struktury; faktor F5 občanské vybavenosti; faktor F6 struktury ekonomiky; faktor F7 trvale udržitelného rozvoje prostředí; faktor F8 podnikatelské aktivity.

Více k faktorové analýze viz článek Doc. Ing. Miroslava Žižky, Ph.D. a Ing. Petry Rydvalové, Ph.D. s názvem: Komplexní srovnávací analýza dynamiky rozvoje obcí, který je také uveden v tomto sborníku. Díky novým poznatků z faktorové analýzy, která byla provedena Doc. Ing. Miroslavem Žižkou, Ph.D. a Ing. Petrou Rydvalovou, Ph.D., bylo bezpodmínečně nutné původní pilotní dotazník zcela přepracovat. Původní pilotní dotazník byl v rozsahu 4 stran A4 v členění na Oblast popisu, Oblast návrhovou a doporučující a Oblast dodatkovou. Přepracovaná struktura dotazníku, jež zohledňovala výše uvedené faktory, byla rozšířena a dotazník dosahoval rozsahu 8 stran A4 (včetně úvodní stránky) a byl rozdělen do následujících oblastí: Oblast základních informací o respondentovi; A) Nezaměstnanost a pracovní příležitosti; …………………………..faktor F1 nezaměstnanosti; B) Atraktivita bydliště; …………………………………………………..faktor F2 atraktivity bydlení; C) Hustota a rozdělení osídlení v obci;…………………………………………. faktor F3 osídlení; D) Věková struktura; ……………………………………………………..faktor F4 věkové struktury; E) Občanská vybavenost; ………………………………………..faktor F5 občanské vybavenosti; F) Struktura ekonomiky; …………………………………………….faktor F6 struktury ekonomiky; G) Trvale udržitelný rozvoj; ………………………faktor F7 trvale udržitelného rozvoje prostředí; H) Podnikatelská aktivita; ………………………………………….faktor F8 podnikatelské aktivity. I) Dodatková část. Z výše uvedeného členění je zřejmé, že se výzkumný tým pokusil zachovat strukturu uvedených faktorů, které si stanovil jako podstatné pro určení hospodářské úrovně dané obce.

- 83 -


Primárním cílem přepracovaného dotazníkového šetření je především potvrzení či vyvrácení pravdivosti „hard indikátorů“ v komparaci s tzv. „soft indikátory“, které budou uvedeny respondentem v konkrétní dotazované oblasti. Tyto „hard indikátory“ byly sestaveny pro každou obec České republiky. Výsledkem dotazníkového šetření je tedy porovnání zcela subjektivního pohledu respondenta (starosty/ky) na obec v komparaci se statistickými údaji o dané obci v rozsahu osmi skupin indikátorů. Porovnání těchto dvou skupin statistických a subjektivních faktorů povede jistě k zajímavým závěrům. [2] 2. METODIKA DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ Dotazníkové šetření bylo realizováno jako plošné, cílovou skupinu tvořily všechny obce České republiky, to činí 6249 obcí. Respondenty byly především starostové/starostky obcí, jimž byl dotazník rozeslán v listinné podobě v období června 2008. Příprava dotazníkového šetření V první fázi přípravy nového přepracovaného dotazníku bylo nutné vytvořit jeho novou podobu, která by odpovídala výše uvedeným osmi faktorům. Dotazník byl tedy přepracován z původních tří základních částí na 9 částí a jednu část obecnou. Dotazník byl rozšířen z původních 4 stran A4 na 8 stran A4 včetně úvodního listu. Problematickou částí přípravné fáze bylo získání kompletního souboru všech poštovních adres obcí ČR. Z tohoto seznamu byly prostřednictvím hromadné korespondence vytvořeny adresy, které ovšem neodpovídaly standardnímu formátu, tisknutý formát : Formát uvedený na obálkách byl následující: [2] 1. adresát:

Obecní/Městský úřad k rukám starosty(ky) Hartmanice 373 65 okr. České Budějovice

2. zpáteční adresa:

Technická univerzita v Liberci Hospodářská fakulta Studentská 2 461 17 Liberec

Tento nestandardní formát, který neobsahoval číslo popisné,ulici obecního či městského úřadu, poštovní úřad atd., však neovlivnil rozesílání, ani návratnost dotazníků. Z celého souboru 6249 obcí se vrátil pouze jeden dotazník, s uvedením, že adresát není k nalezení, tento nedostatek byl vyřešen a dotazník byl zaslán na jinou adresu ve správném formátu. Zajímavostí je, že tento dotazník byl z města Liberec, proto byl dotazník zaslán přímo primátorovi Liberce k vlastním rukám. Po natisknutí potřebného počtu obálek formátu A5 s adresou respondentů byl vytisknut stejný soubor menších obálek s adresou výzkumného týmu. Obálka sloužila respondentovi k zaslání dotazníku zpět k řešitelskému týmu, zpáteční obálka nebyla opatřena známkou, tu hradil respondent z vlastních nákladů. Při návratnosti 1357 ks, kdy poštovní známka stojí 10 Kč, se jednalo o cca 14 000 Kč, které byly vynaloženy na odeslání dotazníků ze strany respondentů. Dotazník byl dále vytisknut na formát A5 oboustranným tiskem a byla z něj vytvořena brožura, kdy první úvodní list byl tisknut v barvě, ostatní listy z hlediska nákladů byly kopírovány v černobílém provedení. Realizace Náročná byla především etapa fyzického založení dotazníků do obálek a odeslání k respondentům. Do této části byla zapojena skupina mimo výzkumný tým, která obsahovala čtyři pracovníky, z toho jednoho koordinátora. Časová náročnost přípravy obálek byla cca 150 h čisté práce. Rozesílání proběhlo během června, realizaci provedla poštovní ústředna Hospodářské fakulty Technické univerzity v Liberci. Doba návratnosti u první vlny dotazníků byla stanovena na 20. června 2008, druhá vlna dotazníků byla s dobou návratnosti do 30. června 2008.

- 84 -


Zvýšení návratnosti [2] Výzkumný tým se problematikou zvýšení návratnosti velice zabýval a v rámci dotazníkového šetření použil některé z uvedených metod.  Atraktivní první stránka dotazníku - První list dotazníku byl vytisknut v barvě, s fotografií řešitelského týmu, která byla doplněna o informační „bublinu“ přiloženou k ústům hlavního řešitele s následujícím textem: „Děkujeme Vám za vyplnění dotazníku, Vaší spolupráce si velice vážíme“. Tato odlehčená forma měla vést k ochotě vyplnit dotazník, který obsahoval celkem 7 stran textu.  Obálky – Vložení dotazníku do obálek bylo přizpůsobeno respondentovi, tak, aby po otevření obálky okamžitě viděl pření stránku dotazníku, včetně obálky ke zpětnému odeslání. Obálka byla v levém horním rohu označena adresou Technické univerzity Hospodářské univerzity, aby u respondenta obálka vzbudila zájem o otevření.  Doba rozeslání dotazníků respondentům – Jako rozhodný měsíc byl zvolen červen, konec června, kdy se předpokládalo částečné uvolnění pracovních povinností obecních úřadů, starostů (respondentů), a předpokládala se větší ochota k vyplnění dotazníku uvedeného rozsahu.  Podpora dotazníku v praxi – Koordinátor projektu si náhodně zvolil tři obecní úřady, které navštívil s cílem podpořit vyplnění dotazníku a vybudit tzv.“šeptantu“ mezi dotčenými respondenty z uvedeného regionu a podnítit tím zájem o vyplnění dotazníku.  Liberecký kraj – V rámci dotazníkového šetření byl opět po krátké době dotazován stejný vzorek starostů/starostek Libereckého kraje, který byl zasažen již pilotním průzkumem. Dotazník byl doplněn o vysvětlující dopis s omluvou opětovného dotazování a zároveň doplněn o možnost získání informací z pilotního šetření. K dotazníku v Libereckém kraji byla dále připojena pozvánka na seminář, konaný 9. září 2008, který je určen právě starostům/kám uvedeného kraje.  Elektronické zaslání vyplněného dotazníku – Dotazníky byly rozeslány v listinné podobě, ovšem respondent byl upozorněn, že dotazník je uveden i na webových stránkách projektu, a že může být vyplněn a zaslán elektronickou poštou. Každý dotazník je již plně převeden do elektronické podoby v prostředí programu Microsoft Excel. Odpovědi z celého dotazníku (8 stran) jsou převedeny do jednoho řádku v podobě nul a jedniček, kdy jednička znační kladou odpověď v konkrétní otázce z 8 faktorů zájmu. Převedení listinné podoby dotazníku do prostředí Excel zajišťovala skupina tří pracovníků a jednoho koordinátora, který také odpovídá za správně vložená data. Převedení jednoho dotazníku z listinné podoby do elektronické trvalo 3 – 5 minut, tzn. cca 100 hodin čisté práce. Stručnému vyhodnocení dotazníků se věnuje článek Ing. Jaromíra Švihovského, Ph.D., který je opět součástí tohoto sborníku. 3. ZÁVĚR K 1. 9. 2008 bylo doručeno 1357 dotazníků, které jsou již plně převedeny do elektronické podoby v prostředí programu Excel, který nyní bude podrobně statisticky zpracován. Je nutné podotknout, že i po 1. 9. jsme obdrželi 4 dotazníky, přestože poslední uvedená doba návratnosti byla 30. června 2008. Pozdní odeslání lze hodnotit jako zájem o problematiku hospodářských disparit, ovšem také potvrzení nedostatečné časové kapacity a vytíženosti starostů/starostek obcí v ČR. Lze také uvést, že začátkem července činila návratnost cca 17%, dotazníky plynule docházely až do začátku září. Doporučení pro dotazníkové šetření: „Datum návratnosti nebyl u cca 6% zaslaných odpovědí dodržen“. Výsledná návratnost 21,7% u plošného dotazníkového šetření v cílové skupině obcí ČR je velice významná a svědčí o zájmu respondentů účastnit se šetření, které se věnuje problematice disparit v ČR. Kompletní výsledky z dotazníkového šetření předpokládáme uveřejnit začátkem roku 2009.

- 85 -


SEZNAM LITERATURY [1] [2]

Projekt WD-30-070-1 „Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionů“. [online]. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. [Cit.: 2008-06-15]. Dostupné z WWW: PRSKAVCOVÁ, M., ŘEHOŘOVÁ, P. Metodika šetření hospodářské výkonnosti obcí České republiky. E+M (Economics and Management), Liberec, TUL: 2008. ISSN 1212-3609 (v redakčním řízení)

- 86 -


ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI MUŽŮ A ŽEN NA TRHU PRÁCE V ČESKÉ REPUBLICE Bc. Veronika Randáková Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra podnikové ekonomiky e-mail: [email protected] Klíčová slova Rovné příležitosti, mzdová diskriminace, segregace trhu práce, míra nezaměstnanosti, úroveň vzdělání, odvětví ekonomické činnosti, kvalifikační struktura Abstrakt Tento text je věnován problematice rovných příležitostí mužů a žen na trhu práce v České republice. Jsou zde ve zkratce uvedeny základní charakteristiky trhu práce s pohledu genderu (tedy zjištění ohledně celorepublikové nezaměstnanosti i nezaměstnanosti mužů a žen v časové řadě a údaje o míře ekonomické aktivity). Dále se text zaobírá příčinami segregace trhu práce a možnými následky. V této části je zahrnuta analýza oborů vzdělání typických pro muže a ženy s následným vlivem na volbu budoucího odvětví ekonomické činnosti a typ profesního zařazení, což jsou faktory, které silně ovlivňují finančního ohodnocení jedinců v budoucím povolání. Je zde také zdůrazněn zřejmý vliv kulturně podmíněných genderových stereotypů, které jsou ve většině případů směrodatné ohledně nasměrování dítěte do budoucna. V textu je vysloven názor na mzdovou diskriminaci žen, podpořený objektivními zjištěními především pomocí údajů Českého statistického úřadu. Vzhledem k délce příspěvku je nutné brát tuto analýzu pouze jako uvedení do problematiky rovných příležitostí a jistě ne kompletní studii o příčinách a důsledcích odlišného postavení mužů a žen na trhu práce. Pro hlubší pochopení je nezbytně nutná další analýza a studium dané problematiky. THE EQUAL OPPORTUNITIES OF MEN AND WOMEN ON LABOUR MARKET IN THE CZECH REPUBLIC Key words Equal opportunities, wage disctrimination, segregation of labour market, unemployment rate, level of education, sector of economic activity, structure of a qualification Abstract This article deals with problems of the equal opportunities of men and women on labour market in the Czech republic. There are mentioned basic characteristics of the labour market with regard to a gender (statistical data as to unemployment including gender unemployment and data on an economic activity). Next part of the text considers reasons of the segregation on the labour market and their possible results. This part includes analyses of levels of education which are typical for men and women and an effect on their preferences of a future branch and career. A branch and a career have a strong influence on income wages. In the article there is emphasis on influence of cultural cause of gender stereotypes. These stereotypes are conclusive for a future engagement. In the article there is also an opinion on a wage discrimination of women. The opinion is supported by objective statements mainly from Czech statistical office. With regard to limited size of the article is necessary to know the analyse is just an introduction to problems of the equal opportunities. And it´s not definetely complete study about reasons and effects of a different position of men and women on the labour market. So for better understanding is necessary work up more analyses and studies of this theme. Tento příspěvek vznikl v rámci výzkumného projektu „Nové výzvy pro podnikatele 21. století: „CSR, Lidský kapitál, Gender Studies a Environmentální management“ s využitím zahraničních zkušeností“ realizovaného za finanční podpory specifického výzkumu na Hospodářské fakultě Technické univerzity v Liberci.

- 87 -


1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY V součastné společnosti je již rovnost pohlaví považována za samozřejmost a nerovné postavení žen v přístupu ke vzdělání, profesím či překážky k jiným činnostem jsou ve vyspělých zemích prakticky minulostí. Ovšem o absolutní rovnosti pohlaví nelze hovořit ani dnes, i přes to, že zásada rovnosti představuje klíčový princip práva Evropské unie. Situace nerovného zacházení s jedinci vzhledem k jejich pohlaví je jevem, se kterým se setkává mnoho lidí v běžném životě (v soukromí i zaměstnání), o kterém se hovoří v médiích a provádějí se nesčetné studie na toto téma. Tento článek má za cíl přinést prostřednictvím základních zjištění jakýsi přehled možných příčin tohoto nerovného zacházení a tímto prozkoumat, zda existují objektivní důvody pro vysvětlení nerovného postavení mužů a žen na trhu práce či zda je možné hovořit o genderové diskriminaci. 2. ANALÝZA TRHU PRÁCE Z POHLEDU GENDERU Jednou z hlavních priorit všech členských zemí Evropské unie je snižování nezaměstnanosti. Pozornost je věnována především nejvíce ohroženým skupinám, kterými jsou občané nad 50 let, absolventi škol a mladí lidé do 25 let. V popředí zájmu stojí také vyrovnávání rozdílů v nezaměstnanosti podle pohlaví, jelikož všechny země EU se potýkají s vyšší nezaměstnaností žen oproti nezaměstnanosti mužů a lze tedy hovořit o celosvětovém ekonomickém a sociologickém problému. Celková míra nezaměstnanosti v České republice již čtvrtým rokem klesá, kdy v roce 2007 dosáhla 5,3 %. Situace na trhu práce se tak může jevit na první pohled velmi příznivě, ovšem pokud se zaměříme na nezaměstnanost vzhledem k délce jejího trvání, zjistíme jistá zhoršení. Konkrétně byl mezi lety 1994 a 2006 zaznamenán významný nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti. Zatímco v roce 1994 bylo nezaměstnaných nad 12 měsíců 44,7 tisíce, v roce 2006 toto číslo bylo téměř pětkrát vyšší (205 tis.). Naopak krátkodobá nezaměstnanost zaznamenala zcela opačný vývoj, její podíl na celkové nezaměstnanosti se snížil ze 77,7 % v roce 1994 na 44,8 % v roce 2006. Pokud porovnáme vývoj nezaměstnanosti mezi ženami a muži v letech 1993 až 2006, lze sledovat jistá genderová specifika (viz. graf 1). V každém sledovaném období se nezaměstnanost žen pohybuje nejen nad průměrnou nezaměstnaností mužů (8,0 % oproti 5,4 % u mužů), ale také nad celkovou průměrnou nezaměstnaností obyvatel ČR (tento průměr činí 6,6 %). Nejvyšší nezaměstnanost žen byla zaznamenána v roce 2000 (10,6 % oproti 7,3 % u mužů). Na základě zjištění za rok 2006 a předběžných odhadů roku 2007 lze předpokládat zlepšení stavu nezaměstnanosti žen a snižování rozdílů ve vztahu k nezaměstnanosti mužů. Jinak řečeno, počet žen zapojených do placené práce na pracovním trhu se bude čím dál více mužům přibližovat.

12 10

%

8 6 4 2 0 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

celkem

2000 ženy

2001

2002

2003

2004

2005

2006

muži

Graf 1 Průměrná úroveň nezaměstnanosti v letech 1993 až 2006 Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/2100288FB2/$File/310307125.pdf Jednou z možných příčin menší zaměstnanosti žen je nižší ekonomická aktivita některých skupin žen. Ekonomicky neaktivní lidé jsou všechny osoby, které během stanoveného období nebyly zaměstnány a nejsou současně charakterizovány ani jako nezaměstnaní (tzn. aktivně nehledají zaměstnání nebo nejsou schopni nastoupit do pracovního poměru do 14 dnů). Do této skupiny se řadí např. děti v předškolním věku, studenti, starobní důchodci, dlouhodobě nemocní, invalidní osoby a další [1]. Podíl ekonomicky neaktivní populace v ČR celkem za obě pohlaví činil ve 3. čtvrtletí roku 2007 téměř 60 %. - 88 -


Míra ekonomické aktivity je u mužů po celý život vyšší než u žen. Nejnižší rozdíl (2,1 %) ve prospěch mužů je v nejmladší věkové skupině (15 – 19 let), který je z převážné části dán studiem mladých lidí a přípravou na jejich budoucí povolání. Velmi výrazné rozdíly ve prospěch mužů jsou mezi 25 až 29 rokem života (tento rozdíl činí 30,2 %) a mezi věkem 30 a 34 let (21,9 %). Rozdíly začínají klesat mezi 35 a 39 rokem, kdy se ženy začínají vracet do zaměstnání po absolvované rodičovské dovolené. Ženy tedy začínají svoji osobní profesní kariéru budovat opožděně v porovnání s muži [2]. Nejen v míře zaměstnanosti se ženy neustále přibližují mužům. Trendem posledních let je zvyšování nároků zaměstnavatelů na vzdělání a lidé s nižším stupněm kvalifikace stále hůře shánění uplatnění na trhu práce. Ženy za tímto trendem v žádném případě nezaostávají. Roste nejen počet žen se středním vzděláním s maturitou, ale také vysokoškolsky vzdělaných žen. Každoroční růst vysokoškolsky vzdělaných žen je dynamičtější než růst vysokoškolsky vzdělaných mužů (viz. graf 2). Naopak výrazně klesl podíl žen i mužů s nejnižším (tedy základním) vzděláním, u kterých je zařazení do pracovního procesu velmi obtížné. Oproti ženám, které jsou v úrovních dosaženého vzdělání zastoupeny poměrně rovnoměrně, muži dominují na středních odborných školách, kde tedy dosahují nejčastěji středního vzdělání bez maturity.

60,0 %

40,0 20,0 0,0

muži

ženy

muži

1993

ženy

muži

2000

ženy 2006

základní vzdělání

19,0

35,6

17,4

30,4

14,0

24,4

střední bez maturity

47,0

31,1

45,4

29,7

44,6

30,3

střední s maturitou

23,9

27,6

26,7

33,1

28,9

36,0

vysokoškolské

10,1

5,7

10,5

6,8

12,5

9,3

Graf 2 Vzdělání mužů a žen ve vybraných letech Zdroj: Trh práce v České republice 1993 – 2006, ČSÚ 2007 3. SEGREGACE PRACOVNÍHO TRHU V ČR Aby bylo snadnější porozumět otázce, proč dochází na trhu práce k segregaci zaměstnání, resp. do jaké míry jsou muži a ženy koncentrováni v odlišných typech zaměstnání nebo pozicích (což je často doprovázeno odlišným finančním ohodnocením), bude stručně provedena analýza vybraných oborů vzdělání žen a mužů. Jsou to totiž právě nejčastěji zvolené obory vzdělání, které předurčují další kroky lidí při jejich rozhodování o budoucím zaměstnání, což může být jednou z příčin diferenciace ve finančním ohodnocení, často nazývané mzdová diskriminace (ovšem zda se skutečně jedná o formu diskriminace budeme schopni říci až po analýze všech faktorů, které mají na výši mezd vliv). S výběrem oboru studia většinou pomáhají rodiče, kteří se vědomě či nevědomě řídí genderovým stereotypem ohledně nahlížení na dívky a chlapce. Mužům bývají často automaticky připisovány vlastnosti jako dominantní, silní, racionální, technicky založení a ženám jsou naopak přisuzovány vlastnosti jako pasivní, emotivní, podřízené, zdatné v domácích pracích a v péči o děti apod. Toto je první krok ke zvýhodnění mužů, kterým jsou vybírány spíše technické obory a dívkám naopak zase obory humanitní a ekonomické. Tedy bez ohledu na vzdělání rodičů a jejich vědomosti týkající se pracovního trhu volí pro své syny obory lukrativnější, po kterých na trhu práce existuje v současné době silná poptávka a s tím související i menší pravděpodobnost zařazení mužů do skupiny dlouhodobě nezaměstnaných. Zároveň tímto způsobem se větší část mužů než žen dostane k možnostem být zaměstnán v oborech, kde je dosahováno vyšších příjmů než v typech zaměstnání, ke kterým jsou (díky volbě studia) připravovány ženy. Konkrétně jsou ženy směřovány především ke studiu oborů zaměřených na obchod (16,4 % žen oproti 2,7 % mužů), zdravotnictví a společenské vědy (6,9 %) či pedagogiku (4,9 %). Toto vše jsou ve většině případů typy odvětví, která patří mezi hůře finančně ohodnocená. Na druhou stranu muži se velké míře stylizují do odvětví, která jsou technicky zaměřena a v dnešní době velmi žádána na pracovním trhu (technika a technická řemesla u mužů představují 41,1 % oproti 4,9 % u žen). Dalším „mužským oborem“ může být považováno stavebnictví a studium architektury (zastoupeno z 12 % u mužů a 1,0 % u žen) [3]. - 89 -


Lze tedy konstatovat, že obor vzdělání silně ovlivňuje pozdější postavení na trhu práce. Pokud se většina žen a mužů od dětství vzdělává v genderově „typických“ oborech, je pravděpodobné, že skončí v „typicky ženském“ či „typicky mužském“ zaměstnání, která jsou pro ženy charakteristická mimo jiné nižšími odměnami. Konkrétně ženy nacházejí nejčastěji uplatnění jako technické, zdravotnické a pedagogické pracovnice (27,3 % pracujících žen). Mezi profese s vyšším zastoupením žen patří také odvětví zabývající se obchodem (18,5 %), nižší administrativa (12,2 %) či uplatnění žen jako vědečtí a odborní duševní pracovníci (12,5 %). V porovnání s muži nachází poměrně nezanedbatelná část zaměstnaných žen pracovní možnosti také mezi pomocnými a nekvalifikovanými pracovníky. Naopak muži se nejčastěji uplatňují v řemeslných profesích především jako kvalifikovaní výrobci a zpracovatelé (28,1 % všech zaměstnaných mužů) a také v rámci obsluhy strojů a zařízení (18,8 %). Existuje zde také výrazná feminizace dvou sektorů a to sektoru vzdělávání a zdravotní a sociální péče. U nejvýše finančně ohodnocených profesí (tedy u manažerských funkcí) byl zjištěn jistý vývoj v počtu zaměstnaných žen v této kvalifikační struktuře. Ovšem i přes tento nárůst je stále na postech vedoucích a řídících pracovníků dvojnásobné množství mužů než žen a tento rozdíl se snižuje poměrně pomalu [4]. Vliv genderové výchovy a následný výběr oboru studia ovlivňuje nejen kvalifikační strukturu zaměstnání, ale především odvětví budoucí ekonomické činnosti jednotlivce (tzv. OKEČ). Lze tedy v některých případech skutečně hovořit o „typicky ženských“ a „typicky mužských“ odvětvích zaměstnání. Mezi silně feminizovaná odvětví patří vzdělávání a zdravotní a sociální péče (jak uvidíme dále, tyto obory patří mezi nejhůře finančně ohodnocená). Dalším důležitým krokem v analýze struktury zaměstnanosti žen je zhodnocení pracovních úvazků dle rozdělení VŠPS (plné a zkrácené pracovní úvazky, pracovní smlouvy na dobu určitou a neurčitou). Česká republika vykazuje (v porovnání s většinou členských zemích EU) vysoký podíl pracujících s úvazkem na plnou pracovní dobu. Práce na zkrácený pracovní úvazek vykazuje svá pozitiva i negativa, a to jak pro zaměstnance tak i pro zaměstnavatele. Obecně nejvíce vyhovuje rodičům s malými dětmi, studentům a do menší míry lidem v důchodovém věku. Zejména pro mnoho žen představuje tento typ úvazku jediný způsob, jak vhodně skloubit zaměstnání a výchovu dětí. Aby byl zaměstnavatel ochoten takovouto formu pracovního úvazku nabídnout, musí přirozeně i on pociťovat jistá pozitiva z takové formy pracovního vztahu. Zkrácený pracovní úvazek sebou nese snížení mzdových nákladů, a to nejen v podobě reálně nižších vyplacených mezd (z důvodu menšího počtu odpracovaných hodin pracovníkem), ale také díky zvýšené produktivitě pracovníků s částečným pracovním úvazkem (v mnohých studiích je produktivita takového pracovníka vyjádřena až 80 %, což je výrazně vyšší procento oproti zaměstnancům pracujícím na plný pracovní úvazek). Vysoká produktivita práce tak umožňuje zaměstnavateli lépe plánovat lidské zdroje a dosáhnout tak jistého optimálního počtu pracovníků. Jak již bylo řečeno, i přes zřejmá pozitiva zkrácených pracovních úvazků (zejména pro ženy, které mají ztíženou situaci v uplatnění na trhu práce) v ČR paradoxně převládá neochota nechat se zaměstnat s tímto typem pracovního úvazku ze strany pracovníků. Pro objektivitu musí být konstatováno, že ani ze strany zaměstnavatelů není často vidět přílišná ochota zaměstnávat pracovníky či pracovnice na částečný úvazek. Možnost využití částečných úvazků ještě není na českém trhu dostatečně rozvinuta, což značně omezuje jeho flexibilitu Diskusi může vyvolat i stále zvyšující se podíl zaměstnanců pracujících na dobu určitou. Tento typ pracovního úvazku je jistě zajímavý pro zaměstnavatele ovšem velmi nevýhodný pro pracovníky. Zaměstnavatelé si takto legálně ale ne příliš morálně prodlužují maximální délku zkušební doby zaměstnance a zároveň zajišťují mnohé výhody. Ženy v této problematice opět „vyčnívají“ nad muži, jelikož v dnešní době existuje více pracovních smluv na dobu určitou u žen než u mužů. Jednou z příčin je ochrana zaměstnavatele před odchodem ženy na mateřskou dovolenou, či neochotě žen setrvávat v zaměstnání mnoho přesčasových hodin na úkor rodiny. A přesně tento druh pracovního úvazku zaměstnavateli velmi usnadňuje případné ukončení pracovního vztahu se zaměstnancem. Toto vše může být bráno jako nepřímý důkaz celkové nedůvěry části zaměstnavatelů v pracovní schopnosti žen a jisté genderové diskriminace z jejich strany.

- 90 -


4. MZDOVÉ ROZDÍLY MEZI ŽENAMI A MUŽI Právo na spravedlivou odměnu za odvedenou práci a právo na stejné ohodnocení práce stejné hodnoty je v Evropě již delší dobu v centru pozornosti. V ČR je toto upraveno v zákoníku práce, kde je přímo uvedeno, že zaměstnavatel musí zajistit rovné zacházení se zaměstnanci a dodržovat zákaz jakékoli diskriminace zaměstnanců. Dále zaměstnavatel musí dodržovat zásadu poskytování stejné mzdy nebo platu a jiných peněžních plnění, popř. odměny za stejnou práci stejné hodnoty [5]. Problematika obecně nižších mezd žen patří mezi nejviditelnější ukazatele genderové nerovnosti a je aktuální ve všech vyspělých ekonomikách. Značná část nerovnosti příjmů je dána zejména genderovou segregací povolání. Přetrvává vysoká koncentrace žen pracujících ve skupinách s nižšími výdělky (např. ubytování a stravování, zdravotnictví či vzdělávání) oproti převaze mužů zaměstnaných často v nadprůměrně finančně ohodnocených oborech. Ženy také zastávají minimum vedoucích pozic (čím vyšší stupeň řízení, tím méně žen), což má také vliv na výši finančních odměn. Důležitým faktorem v neprospěch žen při přijímání na vedoucí pozice je obecně rozšířený názor o ženské nekompetentnosti v zastávání manažerských postů a o nedostatku vlastností nutných pro takovéto pozice. Manažerské profese sebou dále nesou mnohdy vyšší nároky na čas strávený v zaměstnání a ženy, které kromě zaměstnání mají povinnosti i vůči rodině, často nabízenou pozici raději odmítnou. Skutečnost, že muži se stejnou úrovní vzdělání a v identickém odvětví jako ženy, dosahují ve všech odvětvích ekonomické činnosti vyšších průměrných mezd než ženy, lze mimo jiné hledat v odlišných genderových charakteristikách. Muži se při výběru zaměstnání zaměřují především na stránku finanční a možnost kariérního růstu. Ženy naopak zvažují vzdálenost pracoviště od místa bydliště, hodnotí pracovní podmínky, pracovní kolektiv či možnost volby pracovního úvazku. Psychologické průzkumy ukazují, že ve srovnání s muži projevují ženy mnohem častěji tendenci k sebepodceňování a nižšímu sebehodnocení, a to se často projeví při vyjednávání o výši mzdy, což může být další příčinou mzdové diferenciace. Ženy si většinou uvědomují své ztížené postavení na trhu práce a raději upřednostňují nižší finanční odměnu za práci, než aby při žádosti o místo neuspěly. Popřípadě souhlasí se zaměstnáním na částečný úvazek (samozřejmě toto sebou opět nese nižší finanční odměny). Rozbor rozdílů v úrovni mezd mužů a žen v ČR podle dostupných údajů ČSÚ prokázal, že ženy dosahují oproti mužům všeobecně nižší úrovně odměn za práci (ve sledovaných obdobích průměrná mzda žen dosahovala 75 % mzdy mužů). Řada faktorů naznačuje, že vyšší úroveň mezd mužů je v určité míře dána vyšší úrovní hodnoty jimi vykonávané práce. Tato vyšší hodnota vykazovaná muži je dána především větším počtem odpracovaných hodin, vyšší úrovní pracovního zařazení (v důsledku již zmiňovaných předsudků vůči ženám) a kontinuální pracovní kariéře (ženy ve většině případů v důsledku mateřství na čas přeruší budování pracovní kariéry). Avšak rozdíly mezi pracovními příjmy mužů a žen jsou ovlivněny i řadou faktorů, které nemají své objektivní příčiny. V těchto případech je skutečné možné hovořit o mzdové diskriminaci. Avšak případy mzdové diskriminace projednávané u českých soudů se ve většině případů setkaly s neúspěchem žalující strany. Důvodem je obtížná prokazatelnost stoprocentní srovnatelnosti pracovní náplně porovnávaných jedinců. Zaměstnavatel může vždy argumentovat odlišnou kvantitou či kvalitou odvedené práce. Další příčinou rozhodnutí v neprospěch žalující strany by mohla být jistá konzervativnost soudů v ČR a možný vliv (již nejednou zmiňovaných) genderových stereotypů. SEZNAM LITERATURY [1] http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/o/3103-07-1993___2006-metodicke_vysvetlivky [2] http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/kapitola/1413-07--14 [3] http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/B00028A3B9/$File/310107q303.pdf [4] http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/B7002BCA0B/$File/1413074407.pdf [5] Zákon č. 262/2006 Sb., § 13, odst. 2, Zákoník práce

- 91 -


KOMPLEXNÍ SROVNÁVACÍ ANALÝZA DYNAMIKY ROZVOJE OBCÍ doc. Ing. Miroslav Žižka, Ph.D. Ing. Petra Rydvalová, Ph.D. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra podnikové ekonomiky e-mail: [email protected] e-mail: [email protected] Klíčová slova Region vyžadující soustředěnou podporu státu – hospodářsky slabá oblast – ukazatel – faktorová analýza Program rozvoje kraje – nízká dynamika rozvoje Abstrakt Příspěvek vznikl v rámci aktivit výzkumného projektu WD-30-07-1„Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu“. Hlavním cílem projektu je formulovat opatření ke snížení mezi-regionálních disparit v oblasti hospodářského rozvoje České republiky, akcelerující ekonomickou výkonnost vyjádřenou zvýšeným podílem regionu na tvorbě hrubého domácího produktu, resp. zlepšením životní úrovně obyvatelstva těchto regionů. Ve výzkumné fázi projektu byla precizována významnost 26 ukazatelů používaných a dostupných k vymezení hospodářsky slabých oblastí pomocí faktorové analýzy (na úrovni všech 6240 obcí České republiky). Na základě výstupů faktorové analýzy byla vypracována nová metodika pro identifikaci dynamiky hospodářského rozvoje obcí v podmínkách České republiky. V dalších letech řešení výzkumného projektu budou navržena opatření směřující ke zlepšení hodnot identifikovaných významných ukazatelů. COMPLEX COMPARATIVE ANALYSIS OF THE MUNICIPALITIES’ DEVELOPMENT DYNAMICS Key words Region requiring concentrated state support – economically depressed area – indicator – factor analysis – Regional development policy – low dynamic of development Abstract The paper was originated within the framework of the project of the Ministry for Regional Development called “Innovation Approach to Solve of Disparities on Regional Level” No. WD-30-07-1. The aim of this project is to find tools for decreasing of inter-regional disparities and to increase the economic performance which can be expressed by the increasing contribution of a region to GDP creation or by a better standard of living. The research phase of the project focused on the significance of 26 indicators used to identify the economically depressed areas in the Czech Republic through applying of the factor analysis (for all 6240 municipalities of the Czech Republic). On the basis of the factor analysis results a new methodology and procedure for identifying of the economically development dynamics of the municipalities in the Czech Republic has been developed. In the future the measures will be suggested to improve the values of identified significant indicators.

- 92 -


1. ÚVOD Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného projektu č. WD-30-07-1 „Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu“ (akronym InoReDis), jehož zadavatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj a řešitelem výzkumný tým na Hospodářské fakultě Technické univerzity v Liberci. Jedním z cílů uvedeného projektu je zpracovat obecnou metodiku pro hodnocení hospodářské úrovně regionů s určením pro krajské úřady. Tento záměr reaguje na stávající neuspokojivý stav, kdy každý kraj používá vlastní způsob vymezení hospodářsky slabých či zaostalých regionů. Výsledky jsou tak v celorepublikovém pohledu naprosto neporovnatelné, což vede k nižší efektivnosti alokace zdrojů určených na podporu hospodářského rozvoje zaostalých oblastí v České republice. Vysvětlení důvodů, které vedly k přípravě nové metodiky identifikace hospodářsky slabých oblastí, jsou uvedeny v odborné monografii [2]. 2. DŮVODY ZPRACOVÁNÍ METODIKY IDENTIFIKACE RVSP A HSO Na úvod je třeba vysvětlit, proč si výzkumný tým stanovil jako jeden z cílů zpracování nové, obecné metodiky identifikace regionů vyžadujících soustředěnou podporu státu či hospodářsky slabých oblastí. Metodika vymezení regionů vyžadujících soustředěnou podporu státu je obsažena ve Strategii regionálního rozvoje ČR, která byla schválena usnesením vlády č. 560 dne 17. 5. 2006. Tato metodika se používá na národní úrovni a je vhodná s ohledem na dostupnost statistických dat především k hodnocení hospodářského stavu okresů. Pro menší územní celky (mikroregiony) předpokládá zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, že hodnocení jejich stavu, včetně stanovení hodnotící metodiky, provedou jednotlivé kraje samy. Metodika hodnocení musí být co nejjednodušší a nejobecnější, bez emocionálního zabarvení vnímání dané obce. Právě druhé uvedené kritérium metodiky vytvořené krajskými institucemi v dokumentech nazvaných „Programy rozvoje“ často nesplňují. Je potřeba si uvědomit, že ideální strategie rozvoje obce a zvyšování konkurenceschopnosti neexistuje. Každé zastupitelstvo obce může mít zcela jinou představu o ideálním hospodářském stavu obce a životní úrovni občanů. Z toho důvodu je nutné vypracovat jedinečnou strategii rozvoje obce na základě analýzy stavu a kvalitní prognózy demografického rozvoje dané oblasti. 3. ZAHRANIČNÍ POZNATKY Před provedením kvantitativní analýzy regionů v České republice zkoumali řešitelé i zahraniční poznatky v této oblasti. Konkrétně měli možnost se seznámit s regionální politikou Středozápadních Frank ve spolkové 2 zemi Bavorsko [5]. Jedná se o region o rozloze 4 300 km , ve kterém žije zhruba 420 tis. obyvatel. Zahrnuje okresy Ansbach, Neustadt/Aisch – Bad Windsheim a Weissenburg – Gunzenhausen. Počtem obyvatel tento region zhruba odpovídá Libereckému kraji, rozlohou je zhruba o třetinu větší. Centrem regionu je město Ansbach. Nejdůležitějšími průmyslovými odvětvími regionu jsou průmysl potravinářský, plastikářský a gumárenský, zpracování skla a keramiky, výroba a zpracování kovů, strojírenství a výroba nábytku. V odvětví služeb poté maloobchod, ubytování a pohostinství. Při hodnocení potenciálu rozvoje regionu byla zvolena kombinace kvantitativní a kvalitativní analýzy. Kvantitativní analýza byla prováděna na základě statistických dat. Zahrnovala základní údaje o počtu obyvatel, hustotě osídlení, demografická data, údaje o hospodářské výkonnosti, zaměstnanosti dle odvětví, tržbách v průmyslu a ve službách a analýzu vzdělávacího systému. Kvalitativní analýza byla prováděna pomocí moderovaných workshopů s představiteli sedmi průmyslových a obchodních komor (zde je nutné zdůraznit, že komory mají v Německu obecně větší váhu a důležitost než v ČR s ohledem na povinné členství podniků), odboru rozvoje místní vlády regionu Střední Franky, města Ansbachu a výše uvedených okresů regionu Středozápadní Franky. Metodika výzkumu byla připravena vysokou školou v Ansbachu.

- 93 -


Na základě moderovaných rozhovorů a kvantitativních analýz bylo stanoveno pět základních faktorů regionálního rozvoje:     

centrální poloha, kvalita života, řemeslné živnosti, cestovní ruch, vzdělanost obyvatelstva.

V další fázi byla hledána konkrétní opatření či projekty, které by využily silné stránky regionu k jeho dalšímu dynamickému rozvoji. Na tomto místě je nutno zmínit odlišnost od obdobných dokumentů krajů v České republice, které zdůrazňují zejména slabá místa a hospodářskou zaostalost (byť autoři článku si uvědomují, že se jedná o velmi vyspělý region – HDP/obyvatele v roce 2004 v regionu Střední Franky činilo 60 501 EUR, což převyšovalo v běžných cenách šestinásobně průměr ČR). Citovaný dokument naopak zdůrazňuje silné stránky regionu (výhodnou geografickou polohu v rámci Německa, blízkost velkých metropolí, sociální stabilitu, vysoký počet škol všech stupňů na počet obyvatel, přítomnost moderních technologií v regionu, dobré životní prostředí apod.). Jako hlavní rozvojové priority byly stanoveny:  nové materiály (rozvoj klastrů a síťových struktur, propojení s nadregionálními klastry, transfer technologií a vědních poznatků),  obnovitelné zdroje energií (biomasa, fotovoltaika, vodní energie, odpadové hospodářství, intenzifikace transferu technologií, profilace regionu podporujícího obnovitelné zdroje energií),  cestovní ruch a inovační služby (programy pro turisty, prezentace regionu jako „turistického regionu“, nabídka komplementárních služeb – dovolená, zdravotnictví/wellness, kultura a vzdělávání).  infrastruktura (dálnice, rychlostní silnice, příměstské železnice),  společnost (vyrovnaný demografický vývoj, zásobování, maloobchod, sociální infrastruktura, tj. zdravotnictví a veřejná správa),  vzdělanost (venkovské školy, víceletá gymnázia, profesně orientované školy, propojení škol a hospodářství, využití potenciálu vysokých škol). Samozřejmě je nutno mít na paměti, že přenositelnost zahraničních poznatků do prostředí České republiky je ovlivněna celou řadou faktorů (např. hospodářská síla regionu, tradice, stav veřejné správy, ale i celé společnosti, organizační struktura hospodářství, např. v Německu povinné členství v komorách). Nicméně lze souhlasit s tím, že je třeba vytipovat hlavní faktory rozvoje regionu (přičemž v každém státě mohou být tyto faktory odlišné) a v další fázi hledat projekty, které napomůžou ke zlepšení úrovně těchto faktorů. 4. POSTUP VÝZKUMU V ČESKÉ REPUBLICE Podstata celého výzkumného projektu WD-30-07-1 je postavena na zcela novém – inovačním - přístupu k dané problematice, a to, že neexistuje komplexně hospodářsky slabá obec. Toto konstatování se může zdát jako poněkud odvážné či zdánlivě kontraproduktivní. Základní úvaha je založena na tom, že označit obec jako „hospodářsky slabou“ je demotivující pro její další rozvoj a již dopředu odrazuje podnikatele a investory od působnosti v těchto mikroregionech. Tato teze vychází z předpokladu, že každá obec má své slabé stránky, ale také přednosti. Na základě této myšlenky byla vytvořena kostra celého základního výzkumu v projektu WD-30-07-1, jehož hlavním cílem je odhalit faktory dynamiky rozvoje obcí v České republice. Záměrem výzkumu je odhalit na základě dat získaných a monitorovaných Českým statistickým úřadem, doplněných o další údaje přímo z terénu, reálný stav rozvoje obce a vymezit tak na nejen slabé stránky, ale především silné stránky, hrozby a příležitosti rozvoje obcí v celé České republice. V první fázi výzkumu byla zpracována analýza programů rozvoje jednotlivých krajů, kdy bylo zjištěno 30 unikátních ukazatelů používaných k vymezení hospodářsky slabých oblastí, viz odborná monografie autorů [2]. Ve spolupráci s Českým statistickým úřadem byla následně zjišťována dostupnost dat pro výpočet těchto ukazatelů pro různé správní obvody zahrnující obce až kraje [1]. V další fázi výzkumu byla precizována významnost konkrétních 26 ukazatelů pomocí rotované faktorové analýzy. Menší počet analyzovaných ukazatelů vyplývá z toho, že některé ukazatele nejsou na úrovni obcí dostupné bez zvláštních výběrových šetření.

- 94 -


Pomocí vícerozměrné statistické analýzy bylo identifikováno osm signifikantních faktorů pro měření hospodářské úrovně mikroregionů, které byly autory interpretovány jako:        

faktor F1 nezaměstnanosti; faktor F2 atraktivity bydlení; faktor F3 osídlení; faktor F4 věkové struktury; faktor F5 občanské vybavenosti; faktor F6 struktury ekonomiky; faktor F7 trvale udržitelného rozvoje prostředí; faktor F8 podnikatelské aktivity.

Následně byly stanoveny základní podmínky udržitelného rozvoje pro každý faktor zvlášť, a to dle pořadí obce dané poslední kladnou hodnotou faktoru v případě minimalizačního typu faktoru a opačně poslední zápornou hodnotou v případě faktoru maximalizačního typu. Na základě tohoto postupu byla vymezena hranice tzv. nízké dynamiky rozvoje obcí (NDR) tak, že bylo zjištěno pořadí umístění všech obcí České republiky v každém z osmi specifikovaných faktorů, viz tab. 1. Tab. 1 Stanovení mezních hodnot NDR na úrovni všech osmi faktorů Pořadí obce* KRAJ OKRES ORP KOD OBEC F1 1 CZ042 CZ0424 4216 566012 Blažim 8,08 2581 CZ031 CZ0317 3110 552275 Dráchov 0,00 6240 CZ020 CZ0207 2116 536261 Loukovec -4,07 Pořadí obce* KRAJ OKRES ORP KOD OBEC F2 1 CZ062 CZ0623 6213 583529 Odrovice -4,77 3865 CZ061 CZ0615 6114 595730 Jabloňov 0,00 6240 CZ020 CZ0209 2103 564982 Květnice 27,3 Pořadí obce* KRAJ OKRES ORP KOD OBEC F3 1 CZ031 CZ0313 3104 562416 Dobrohošť -3,76 3153 CZ042 CZ0422 4204 563226 Měděnec 0,00 6240 CZ010 CZ0101 1101 554782 Praha 8,99 Pořadí obce* KRAJ OKRES ORP KOD OBEC F4 1 CZ062 CZ0621 6202 582026 Makov 11,28 2677 CZ020 CZ020C 2121 542351 Řevničov 0,00 6240 CZ020 CZ020A 2105 571334 Okoř -3,75 Pořadí obce* KRAJ OKRES ORP KOD OBEC F5 1 CZ010 CZ0101 1101 554782 Praha -8,03 3183 CZ062 CZ0621 6202 581887 Lazinov 0,00 6240 CZ032 CZ0322 3214 542091 Horská Kvilda 8,66 Pořadí obce* KRAJ OKRES ORP KOD OBEC F6 1 CZ041 CZ0413 4107 560707 Vřesová -4,07 3113 CZ061 CZ0613 6110 561932 Dobrá Voda 0,00 6240 CZ010 CZ0101 1101 554782 Praha 5,50 Pořadí obce* KRAJ OKRES ORP KOD OBEC F7 1 CZ010 CZ0101 1101 554782 Praha -17,95 2835 CZ020 CZ0205 2112 534366 Řendějov 0,00 6240 CZ020 CZ020B 2120 539996 Brdy 9,98 Pořadí obce* KRAJ OKRES ORP KOD OBEC F8 1 CZ020 CZ0203 2124 532517 Kvílice -3,18 3664 CZ041 CZ0412 4103 555622 Štědrá 0,00 6240 CZ053 CZ0533 5308 578762 Slatina 21,39 Vysvětlivky: * Pořadí obce, kde na prvním místě je uvedena nejslabší obce a na místě posledním (tj. 6 240.) naopak obec nejsilnější z hlediska daného faktoru. Tučně je zvýrazněná obec s poslední zápornou či kladnou hodnotou (při zaokrouhlení prakticky nulovou hodnotou) daného faktoru, která udává hranici NDR. Zdroj: [3] interní DB projektu WD-30-07-1 - 95 -


5. ZÁVĚR Nově zpracovaná metodika pro odhalení klíčových oblastí, na které by se v dané obci měla zaměřit strategie jejího rozvoje, je dále aplikována na konkrétních příkladech, dokladujících možnosti využití navrženého postupu hodnocení obcí. V souvislosti s realizací dalšího cíle projektu WD-30-07-1 [4], to znamená primárního průzkumu vnímání regionálních disparit na úrovni všech 6 240 obcí České republiky, budou v další etapě výsledky základního výzkumu (přelom let 2007 a 2008) porovnány s výstupy dotazníkového průzkumu realizovaného ve druhém kvartále roku 2008. Z výše uvedeného důvodu, tzn. hypotézy, že neexistuje komplexně zaostalá obec či oblast v České republice, nebudou řešitelé výzkumu sestavovat žádné žebříčky hospodářské úrovně obcí. Sledování pořadí obce bude prováděno pouze v rámci jednotlivých problémových okruhů vymezených pomocí faktorové analýzy. V praxi často uplatňovaný postup založený na konstrukci jednoho syntetického ukazatele se jeví jako kontraproduktivní. Nepostihuje totiž skutečné příčiny hospodářské slabosti, spíše prezentuje jejich důsledky. Řešitelé projektu rovněž zjistili, že některé obce odmítají označení „hospodářsky slabá“, ač dle programu rozvoje kraje do takové oblasti patří, a naopak zdůrazňují svoje silné stránky (např. stav občanské vybavenosti, rozvoj podnikatelských aktivit, dobré životní prostředí apod.). V praxi se lze setkat i s druhým extrémem, kdy kraje v rámci „aktualizací“ programů rozvoje modifikují metodiky vymezování hospodářsky slabých oblastí s cílem zajistit, aby co největší část kraje dosáhla na podporu z veřejných prostředků určenou pro zaostalé regiony. V této souvislosti se autorům příspěvku líbí vize, se kterou se setkali při zkoumání výše uvedených zahraničních poznatků, konkrétně v regionu Středozápadní Franky v Německu: „Immer etwas besser ... ... typisch Westmittelfranken“ [5], volně přeloženo „Stále o něco lépe ... .... to je typické pro region Středozápadní Franky“. Strategie rozvoje tohoto regionu je založena na důkladné analýze prostředí (demografie, zaměstnanost, regionální tvorba HDP, struktura hospodářství, dojížďka a vyjížďka za prací, vzdělávací soustava a infrastruktura) s cílem maximálně eliminovat slabé stránky a hrozby a naopak plně využít silné stránky a potenciál regionu k jeho rozvoji. Záměrem řešení projektu v dalších letech bude proto nalézt opatření a programy, které pomohou obcím odstraňovat příčiny hospodářské slabosti v konkrétních faktorech a tím přispějí k jejich rozvoji. SEZNAM LITERATURY [1] [2] [3] [4] [5]

RYDVALOVÁ, P. a ŽIŽKA, M. Ukazatele charakterizující hospodářskou úroveň regionů. In Sborník příspěvků z mezinárodní konference Hradecké ekonomické dny 2008. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, s. 1 – 7. ISBN 978-80-7041-202-2 RYDVALOVÁ, P. a ŽIŽKA, M. Klíčové faktory problematického vývoje regionů v České republice. 1. vyd. Liberec: VÚTS, 2007, 54 s. ISBN 978-80-903865-5-6 Interní databáze projektu WD-30-07-1 Projekt WD-30-070-1 „Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionů“. [online]. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. [Cit.: 2008-06-15]. Dostupné z WWW: MAMMEN, G. Empfehlungen für ein regionales Entwicklungsleitbild Westmittelfranken. Ansbach: Fachhochschule Ansbach, 2007. 20 S.

- 96 -


PILOTNÍ DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ „INOVAČNÍ PŘÍSTUP K ŘEŠENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT“ – LIBERECKÝ KRAJ Ing. Pavla Řehořová, Ph.D. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra podnikové ekonomiky e-mail: [email protected] Klíčová slova Region; disparita; dotazníkové šetření; obec; HSO Abstrakt Tento příspěvek se věnuje pilotnímu dotazníkovému šetření realizovaného v rámci výzkumného projektu Ministerstva pro místní rozvoj č. WD-30-07-1 „Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu“. Cílem šetření bylo získat reprezentativní „výpověď“ zástupců obcí (starostů/starostek) v oblasti tzv. soft indikátorů týkajících se stavu hospodářské úrovně obcí na úrovni 1. až 3. stupně. Osloveny byly prozatím pouze obce Libereckého kraje. Dotazník byl rozdělen do tří částí: První část „Oblast popisu“ řešila obecnou charakteristiku obce, hlavní příčiny a projevy hospodářské „slabosti“ obcí (celkem 5 otázek). Druhá část „Oblast návrhová a doporučující“ zaměřila svojí pozornost na získání představy obcí o řešení hospodářské „slabosti“ (celkem 10 otázek). Třetí část „Oblast dodatková“ hodnotila především úspěšnost obcí v oblasti podávání projektů, využívání prostředků na realizaci opatření, které vedou k rozvoji obcí (celkem 3 otázky). Z 215 zaslaných dotazníků bylo zpět doručeno 99 vyplněných dotazníků, což činí návratnost cca 46 %. Při vyhodnocování těchto dotazníků byly zjištěné jisté nedostatky, tudíž pro celorepublikové šetření byl dotazník přepracován. PILOT QUESTIONNAIRE INTERVIEW „INNOVATION APPROACH TO ANALYSIS OF DISPARITIES ON REGIONAL LEVEL“ – LIBEREC REGION Key words Region; disparity; questionnaire interview; municipality; EDA Abstract This article is devoted to pilot questionnaire interview realized within the research project of Ministry for Regional Development No. WD-30-07-1 „Innovation Approach to Analysis of Disparities on Regional Level“. The aim of this interview was to obtain the representative enunciations of municipality delegates (mayor/mayoress) in the field of „soft indicators“ related to economic situation in their municipalities within 1. - 3. level. So far municipalities within Liberec region were addressed. The questionnaire was separated into three parts: First part „Description“ solved the general characteristics of the given municipality, main causes and exposures of economic „poorness“ (in total 5 questions). Second part „Proposals and Recommendations“ focused its attention on obtaining any ideas about economic „poorness“ solution (in total 10 questions). Third part „Additions“ valued above all the fruitfulness of municipalities within the sphere of project proposals, financial means utilization for the realization of any precautions leading to municipality development (in total 3 questions). From 215 sending questionnaires there were 99 filled questionnaires sent back, i. e. the return cca 46 %. By scoring of these questionnaires there were found out some negatives, so for the whole country research the questionnaire was overworked. Tento příspěvek byl zpracován s podporou projektu Ministerstva pro místní rozvoj WD-30-07-1 “Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu.”

- 97 -


1. ÚVOD Katedra podnikové ekonomiky Hospodářské fakulty TU v Liberci realizovala na podzim roku 2007 pilotní dotazníkové šetření týkající se výzkumného projektu MMR „Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu“. Cílem šetření bylo získat reprezentativní „výpověď“ zástupců obcí v oblasti tzv. soft indikátorů týkajících se stavu hospodářské úrovně obcí na úrovni 1. až 3. stupně. 2. DESKRIPCE DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ Po vstupním vyhodnocení významu vybraných bazálních indikátorů z plánovacích dokumentů typu PRK (Program rozvoje kraje) a jiných bylo rozhodnuto, že tato statistická data představující tzv. „hard indikátory“ budou rozšířeny o dotazníkové šetření zaměřené především na doplnění tzv. „soft parametrů“, což povede k doplnění komplexních charakteristik disparitních oblastí. Pilotní průzkum byl zahájen konzultacemi s vybranými zástupci několika obcí, na základě čehož byl sestaven dotazník, který se zaměřil na deskripci zmiňovaných „měkkých“ parametrů hospodářsky slabých oblastí. Tento postup se ukázal jako velmi přínosný, neboť „doladil“ některé předpokládané parametry z pohledu zástupců obcí včetně jejich metrického ohodnocení a empirického posouzení. Členění dotazníku: Dotazník byl rozdělen do tří částí. První část „Oblast popisu“ řešila obecnou charakteristiku obce, dále hlavní příčiny a projevy hospodářské „slabosti“ obcí (celkem 5 otázek). Druhá část „Oblast návrhová a doporučující“ zaměřila svojí pozornost na získání představy obcí o řešení hospodářské „slabosti“ (celkem 10 otázek). Třetí část „Oblast dodatková“ hodnotila především úspěšnost obcí v oblasti podávání projektů, využívání prostředků na realizaci opatření, které vedou k rozvoji obcí (celkem 3 otázky). Realizace dotazníkového šetření: Dotazník byl rozeslán všem 215 obcím Libereckého kraje v období od 25. října do 19. listopadu 2007. Doručeno zpět bylo celkem 99 vyplněných dotazníků, což činí návratnost cca 46 %. Dotazník byl rozeslán v tištěné podobě na adresu starosty/starostky dané obce. Zpracování došlých odpovědí bylo provedeno v prostředí programu MS Excel. 3. PILOTNÍ DOTAZNÍK Dotazník, resp. pouze jeho jednotlivé otázky, vypadal následovně - podrobněji viz [1]: A: OBLAST POPISU Název obce: ……….. Dotazník vyplnil: ………. 01. Vnímáte Vaší obec jako tzv. hospodářsky slabou oblast? (výběr ze 3 možností) 02. Jak hodnotíte úroveň životního prostředí v obci? (výběr z 6 možností) 03. Jaké jsou příčiny hospodářské „slabosti“ Vaší obce? (škálové hodnocení 20 možných příčin) 04. Jaké jsou projevy hospodářského poklesu obce? (škálové hodnocení 16 možných projevů) 05. Existují podle Vás pozitivní aspekty hospodářsky slabé oblasti? (škálové hodnocení 7 aspektů) B: OBLAST NÁVRHOVÁ A DOPORUČUJÍCÍ 06. Jaké oblasti posílení hospodářské úrovně obce byste preferovali? (škálové hodnocení 7 možností) 07. Máte již nějaké konkrétní návrhy pro posílení hospodářského rozvoje obce? (volná otázka) 08. Tato otázka měla vztah k otázce č. 7 - tyto návrhy je obec schopna financovat z ……….. (škálové hodnocení 8 variant) 09. Můžete odhadnout, jaká výše finančních prostředků by nastartovala hospodářský růst ve Vaší obci? (výběr ze 4 možností) 10. Zlepšení hospodářské situace Vaší obce vidíte v horizontu …….. let. (výběr ze 4 možností)

- 98 -


C: OBLAST DODATKOVÁ 11. Domníváte se, že „snahy“ o eliminaci hospodářsky slabých regionů z národní úrovně či z úrovně EU mohou být úspěšné? (škálové hodnocení 8 možností) 12. Jaké máte dosavadní zkušenosti s podáváním projektů na podporu hospodářského růstu v obci? (kvantitativní rozdělení projektů podaných, přijatých, dokončených) 13. Uveďte, prosím, další podněty k řešení hospodářsky slabých oblastí v ČR. (volná otázka) 4. HOSPODÁŘSKY SLABÉ OBLASTI (HSO) LIBERECKÉHO KRAJE – VYHODNOCENÍ Liberecký kraj si stanovil seznam hospodářsky slabých oblastí [1]. Tento seznam obsahuje celkem 106 obcí Libereckého kraje. Z odpovědí, které byly získány prostřednictvím dotazníkového šetření bylo 48 odpovědí z 99 právě od hospodářsky slabých obcí, které si dle své metodiky stanovil kraj. Hlavní závěry týkající se HSO:  Celkem 53 % respondentů spadá do kategorie HSO stanovené krajem. Jako komplexně hospodářsky slabé, nebo částečně slabé se cítí z celého souboru všech respondentů 82 % obcí.  Celkem 65 % respondentů označilo svojí pozici v souladu s metodikou krajského úřadu.  Respondenti HSO vnímají životní prostředí ve své obci jako dobré. Ostatní respondenti vnímají životní prostředí ve svém okolí také pozitivně, ale s převažující tendencí ke stavu velmi dobré.  Mezi hlavní příčiny hospodářské „slabosti“ u obcí HSO se řadí mimo jiné špatná národní politika v oblasti popisu a odstraňování slabých oblastí. Tento parametr u ostatních respondentů neměl tak významnou váhu.  Jako projev hospodářské „slabosti“ u obcí v kategorii HSO byl označován mimo jiné projev absence zájmu investorů a developerů o lokalitu. Ostatní respondenti si mimo jiné stěžují také na projev stárnutí populace. Na prvním místě se shodně umístil projev nízké daňové výtěžnosti obce.  Pozitivní aspekty hospodářsky slabých oblastí vidí obě skupiny obcí v zachování venkovského rázu krajiny a životního prostředí v lokalitě.  Posílení hospodářského růstu obce spatřují v rozvoji živnostenské, výrobní činnosti, sektoru služeb a také cestovního ruchu.  Obce jsou svoje případné projekty schopny financovat pouze z jiných prostředků, než z vlastních zdrojů, nejvíce spoléhají na financování z fondů Evropské unie, kdy na první místo z evropských fondů řadí především regionální operační programy (8 ROP na úrovni NUTS II) - (dříve SROP).  Obce mají zkušenosti s podáváním projektů, avšak úspěšnější v žádání o finanční prostředky se jeví obce, které nespadají do oblastí HSO. 5. CELKOVÉ VYHODNOCENÍ PILOTNÍHO DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ V LIBERECKÉM KRAJI Hlavní závěry týkající se všech 99 respondentů v Libereckém kraji lze shrnout následovně:          

82 % obcí se vyjadřuje o svém stavu jako o slabém, popřípadě částečně slabém. 73 % obcí hodnotí svoje životní prostředí jako dobré, velmi dobré, obce nemají obecně problém se životním prostředím. Nejzávažnější příčinou hospodářské „slabosti“ obce je absence sektoru služeb, vysoký podíl starších obyvatel a pokles průmyslových činností v obci. Projevem hospodářské „slabosti“ obce je nízká daňová výtěžnost obce, nízká úroveň příjmů obyvatelstva a absence zájmu investorů o lokalitu. Pozitivním aspektem HSO je především zachovalý venkovský ráz krajiny a zachovalé životní prostředí. Posílení hospodářské činnosti obce vidí především v rozvoji živnostenské činnosti, výrobní činnosti a rozvoji sektoru služeb, a z toho především cestovního ruchu. Při financování svých projektů obce spoléhají především na prostředky z fondů EU a financování z vlastních zdrojů; zdrojů soukromého sektoru nevidí jako reálné. Celková požadovaná suma na rozvoj za Liberecký kraj pro 90 obcí je cca 6, 233 mld. Kč, což činí přibližně 29 400 Kč na obyvatele těchto obcí. 37 % obcí se domnívá, že zlepšení hospodářské situace obce je „během na dlouhou trať“, čili v horizontu více než 5 let, 44 % obcí si netroufá toto zlepšení ani časově omezit. V průměru každá obec podala cca 4,43 projektů a počet přijatých projektů činil 1,96 projektu na jednu obec.

- 99 -


6. ZÁVĚR Projektový tým předpokládal, že dotazníkové šetření bude aplikováno tzv. vícefázově, tj. v určitých časových etapách, které pokryjí postupně všechny kraje České republiky a výhodou tohoto postupu bude možnost eventuelní korekce některých pasáží dotazníkového dokumentu. V první etapě byl tedy dotazník adresován všem obcím Libereckého kraje jako regionu s jistou předem odhadnutelnou výpovědí dotazovaných obecních úřadů a tedy i určitou komparací jejich vyhodnocených odpovědí a předpokládaných výsledků. Při vyhodnocování těchto pilotních dotazníků projektový tým narazil na „chyby“, resp. nepřesnosti, kterých se při dotazování (tvorbě dotazníku) dopustil: dotazník byl příliš „obecný“, lze konstatovat, že zjištěné závěry byly víceméně pouze informativní. Z tohoto důvodu byl celorepublikový dotazník přepracován do rozsáhlejší formy, zahrnující 8 (resp. 9) různých konkrétních oblastí: Název obce: ………. E-mailový kontakt (z důvodu zaslání výsledků šetření): ………. Dotazník vyplnil: ……….. Kraj: ………. 01. Vnímáte Vaší obec jako tzv. hospodářsky slabou oblast? (výběr ze 3 možností) 02. Který z uvedených faktorů má největší vliv na hospodářskou slabost Vaší obce? (výběr z 8 možností: A až H – viz níže) A: NEZAMĚSTNANOST A PRACOVNÍ PŘÍLEŽITOSTI 01. Vnímáte nezaměstnanost ve Vaší obci jako problém? (výběr ze 2 možností) 02. Nezaměstnanost v naší obci je ………. (výběr z 5 možností) 03. Nezaměstnanost ve Vaší obci je zapříčiněna? (škálové hodnocení 6 příčin) 04. Jak by bylo možné nezaměstnanost ve Vaší obci snížit? (škálové hodnocení 6 možností) 05. Máte možnost využívat ve Vaší obci nezaměstnané pro výkon veřejně prospěšné práce? (výběr ze 2 možností) 06. Kolik finančních prostředků potřebuje Vaše obec na řešení problému nezaměstnanosti? (výběr ze 6 variant) B: ATRAKTIVITA BYDLIŠTĚ 01. Vnímáte Vaši obec jako atraktivní pro trvalé bydlení? (výběr ze 2 možností) 02. Změny v počtu trvale žijících obyvatel hodnotíte jako? (výběr ze 6 možností) 03. Proč Vaše obec není atraktivní pro trvalé bydlení? (škálové hodnocení 8 variant) 04. Jak by bylo možné zvýšit atraktivitu trvalého bydlení ve Vaší obci? (škálové hodnocení 7 možností) 05. Kolik finančních prostředků potřebuje Vaše obec na řešení problému zvýšení atraktivity bydliště? (výběr ze 6 variant) C: HUSTOTA A ROZLOŽENÍ OSÍDLENÍ V OBCI 01. Vnímáte rozložení osídlení ve Vaší obci jako problém? (výběr ze 2 možností) 02. Rozložení osídlení ve Vaší obci vnímáte jako? (výběr ze 3 možností) 03. Domníváte se, že občané ve Vaší obci pracují v terciární sféře (sektoru služeb)? (výběr ze 4 možností) 04. Kolik finančních prostředků potřebuje Vaše obec na řešení problému nevhodného osídlení obce? (výběr ze 6 variant) D: VĚKOVÁ STRUKTURA 01. Vnímáte věkovou strukturu ve Vaší obci jako problém? (výběr ze 2 možností) 02. Které věkové skupině musí Vaše obec věnovat zvýšenou pozornost? (výběr ze 3 variant) 03. Kolik finančních prostředků potřebuje Vaše obec na řešení problému nevhodné věkové struktury obyvatel obce? (výběr ze 6 variant)

- 100 -


E: OBČANSKÁ VYBAVENOST 01. Vnímáte stav občanské vybavenosti ve Vaší obci jako problém? (výběr ze 2 možností) 02. Která oblast občanské vybavenosti je ve Vaší obci problematická? (škálové hodnocení 9 oblastí) 03. Kolik finančních prostředků potřebuje Vaše obec na řešení problému nedostatečné občanské vybavenosti? (výběr ze 6 variant) F: STRUKTURA EKONOMIKY (poměr zemědělství, průmyslu a služeb) 01. Vnímáte strukturu ekonomiky ve Vaší obci jako problém? (výběr ze 2 možností) 02. Jaké možnosti změny v oblasti ekonomiky Vaší obce vidíte? (škálové hodnocení 5 možností) 03. Kolik finančních prostředků potřebuje Vaše obec na změnu struktury ekonomiky? (výběr ze 6 variant) G: TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ (životní prostředí) 01. Vnímáte stav životního prostředí ve Vaší obci jako problém? (výběr ze 2 možností) 02. Jaké životní prostředí máte v Vaší obci? (výběr ze 3 variant) 03. Jaká z oblastí je ve Vaší obci nejvíce problematická? (škálové hodnocení 5 oblastí) 04. Kolik finančních prostředků potřebuje Vaše obec na zlepšení životního prostředí? (výběr ze 6 variant) H: PODNIKATELSKÁ AKTIVITA 01. Vnímáte podnikatelskou aktivitu ve Vaší obci jako problém? (výběr ze 2 možností) 02. Je rozpočet Vaší obce závislý na podnikatelských aktivitách? (výběr ze 2 možností) 03. Podporuje podnikatelský sektor významně rozvoj Vaší obce? (výběr ze 3 variant) 04. Existují negativní dopady podnikatelských aktivity na Vaší obec? (výběr ze 2 variant + škálové hodnocení 7 možností) 05. Kolik finančních prostředků potřebuje Vaše obec podporu podnikatelských aktivit ve Vaší obci? (výběr ze 6 variant) I: DODATKOVÁ ČÁST 01. Existují podle Vás pozitivní aspekty slabého hospodářského rozvoje? (škálové hodnocení 7 aspektů) 02. Má Vaše obec vytvořen aktualizovaný územní plán? (výběr ze 3 možností) 03. Pomohlo Vám některé ocenění (např. Vesnice roku, ale i jiné) k získání dalších finančních prostředků? (výběr ze 3 variant) 04. Realizujete některé projekty na zvýšení nízkého dynamického rozvoje ve Vaší obci? (výběr ze 2 variant + škálové hodnocení 9 možností) 05. Z jakých zdrojů realizujete projekty na podporu dynamického rozvoje Vaší obce? (škálové hodnocení 10 zdrojů) 06. Zlepšení hospodářské situace Vaší obce vidíte v horizontu ……. let. (výběr ze 4 variant) 07. Uveďte, prosím, další podněty k řešení situace ve Vaší obci, popřípadě řešení Hospodářsky slabých oblastí v celé České republice. (volná otázka) Takto nový upravený dotazník je v současné době (červen 2008) rozesílán postupně všem obcím ve všech krajích ČR, první výsledky celorepublikového průzkumu lze očekávat na podzim roku 2008. SEZNAM LITERATURY [1] JÁČ, I., ŘEHOŘOVÁ, P., PRSKAVCOVÁ, M. Konstrukce soft-dotazníkového projektu k problematice regionálních disparit. Liberec: TUL, 2007. ISBN 978-80-903865-6-3 [2] PRSKAVCOVÁ, M., ŘEHOŘOVÁ, P. Metodika šetření hospodářské výkonnosti obcí České republiky. E+M (Economics and Management), Liberec, TUL: 2008. ISSN 1212-3609 (v redakčním řízení)

- 101 -


REGIONÁLNÍ ASPEKT ENERGETICKÉ PRODUKCE A SPOTŘEBY PhDr. Ing. Lenka Sojková, Ph.D. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra ekonomie e-mail: [email protected] Klíčová slova Hospodářsky slabé regiony, energetická produkce, ekologická energetika, vodní energie, větrná energie Abstrakt V návaznosti na výsledky výzkumu projektu WD-30-07-1 v roce 2007, tzn. zjištění, že vytváření jakýchkoli paušálních mechanismů pro podporu podnikání v hospodářsky slabých regionech se v případě energetiky za zjištěných okolností jeví jako neodůvodněné, se řešení výzkumné aktivity dále zaměřilo na návrhy možností zapojení subjektů energetiky a utilit do regenerace regionu vyžadujících soustředěnou podporu formou spolupráce s dotčenými regiony. Bude vytvořen "návod" pro municipality, jak je možné v dané situaci postupovat. Z hlediska regionální energetické politiky není bez zajímavosti, že potenciální možnosti využití alternativních zdrojů jsou v ekonomicky slabších regionech obvykle velmi dobré. Jedná se o odlehlejší regiony s hornatým profilem. To předurčuje lepší možnosti využití větrné a vodní energie, jakož i větší objem využitelné biomasy. Na základě analýzy lze navrhnout využití existujících prostředků pro podporu ekologické energetiky a nasměrovat je primárně do těch regionů, které vykazují známky strukturálního postižení nebo znevýhodnění. REGIONAL ASPECT OF ENERGY GENERATION AND CONSUMPTION Key words Economicaly weak regions, energy generation, environmental power industry, water power, wind power Abstract In connection with results of the research project WD-30-07-1 in 2007, claiming that building up any blanket mechanism for business support in economically weak regions seems to be unsubstantiated when comes to power industry under given circumstances, further research activity has been focused on suggestions of involvement possibilities of energy subjects into region’s regeneration which requires concentrated support in the form of co-operation with afflicted regions. “Directions” for municipalities are to be worked out how to proceed possibly in such situations. It is rather interesting that potential possibilities of alternative resources utilization are usually very good in economically weaker regions, in terms of regional energy policy. It applies to remote regions with mountain topography. Better possibilities of wind and water energy as well as larger volume of usable biomass are predestined by this. Based on an analysis, it is possible to suggest utilization of existing resources for support of environmental power industry and direct it primarily to such regions that show marks of structural infliction or disadvantages.

- 102 -


1. ÚVOD Tato studie navazuje na předchozí text v rámci aktivity A 809 výzkumného projektu WD-30-07-1 viz [1] a rozšiřuje jej o regionální aspekt a alternativní využití zdrojů energetické produkce. Z hlediska regionální energetické politiky není bez zajímavosti, že potenciální možnosti využití alternativních zdrojů jsou v ekonomicky slabších regionech obvykle velmi dobré. Jedná se o odlehlejší regiony s hornatým profilem. To předurčuje lepší možnosti využití větrné a vodní energie, jakož i větší objem využitelné biomasy. Zároveň nelze přehlížet, že odlehlost ekonomicky slabších regionů jim přináší zřejmou komparativní nevýhodu při centrální distribuci energetických komodit. Hospodářský rozvoj těchto regionů vyžaduje spolehlivý přísun elektřiny a zemního plynu. Existující rozvodné sítě ale mají technologicky omezené kapacity a při prudkém nárůstu spotřeby představují přirozené meze rozvoje. Vytvoření nových kapacitních vedení vysokého napětí a transformátorových stanic je jednak nesmírně nákladné a navíc představuje také ekologickou zátěž pro krajinu. Kromě toho není ekonomicky racionální přepravovat vyprodukovanou elektrickou energii na velké vzdálenosti, protože při jejím přenosu dochází ke značným ztrátám. Umělá státní podpora výstavby nových přenosových kapacit, jako forma podpory regionálního rozvoje, by měla být z těchto zvažována velmi konzervativně. Je zřejmé, že celospolečenským zájmem je spíše to, aby průmyslové kapacity s velkým nárokem na spotřebu energie byly umístěny v blízkosti velkých elektráren, než aby byl umělou podporou jejich výstavby řešen rozvoj odlehlých, méně rozvinutých regionů. Totéž v zásadě platí i o dodávkách zemního plynu, kde může regionální zásobování narazit na kapacitní limity určitých větví plynovodů. Ostatně ani přeprava produktovody není prosta energetických nákladů. Podpora alternativní energetické produkce je v současné době v centru pozornosti a narůstá úměrně tomu, jak se vyhrocuje situace na trhu minerálních paliv. Česká republika v produkci zelené energie přes dosavadní snahu pravděpodobně nesplní své závazky vůči Evropské unii. Do tohoto oboru jsou proto soustřeďovány přímé dotace z rozpočtů EU a České republiky. Dále byl vytvořen systém financování garantovaných výkupních cen energie z alternativních zdrojů, na jehož nákladech se podílejí všichni spotřebitelé formou přirážky k ceně spotřebované energie. Systém umožňuje zaručit producentům ekologických zdrojů energie její cenu tak, aby byla zajištěna návratnost investic. Nabízí se otázka, jakým způsobem by bylo možné tyto investice soustředit především do ekonomicky slabších regionů a souběžně tak získat následující efekty:   

zvýšení zaměstnanosti v důsledku vyšší stavební aktivity a v souvislosti s trvalou potřebou energetická zařízení provozovat a udržovat, příchod kvalifikovaných pracovních sil, nezbytných k provozování těchto zařízení, zvýšení energetické soběstačnosti regionu a tím i jeho produkčních možností.

Nejprve je třeba rekapitulovat základní typy obnovitelných zdrojů energie a zvážit možnosti jejich zvýšeného využití a podpory v ekonomicky problematických regionech. 2. VYUŽITÍ SOLÁRNÍ ENERGIE Sluneční výkon 40 bilionkrát přesahuje teoretickou spotřebu lidstva. Dnes však z něj dokážeme využít pouze nicotný zlomek. Z celkového dopadajícího záření 180 tisíc terawattů se asi čtvrtina odráží zpět do kosmického prostoru, necelá pětina je pohlcena v atmosféře a téměř polovina se přemění v teplo na povrchu Země. Asi půl promile (90 terawattů) se mění přes fotosyntézu zelených rostlin a fytoplanktonu v chemickou energii uloženou v biomase. Přímé využití energie slunečního záření patří z hlediska ochrany životního prostředí k nejčistším a nejšetrnějším způsobům výroby elektřiny. Jde o energetický zdroj, kterého je a dlouho bude v přírodě dostatek. V současné době však lze získat z jednoho metru aktivní plochy maximálně 110 kWh elektrické energie za rok. Ve srovnání s ostatními zdroji energie je u nás výroba elektřiny s využitím slunečních energetických (fotovoltaických) systémů stále ještě poměrně drahá. Nepoměr její ceny vůči výrobě energie z fosilních paliv však stále klesá a během příštích několika let nelze vyloučit, že se náklady vyrovnají.

- 103 -


Množství energie, které dnes získáváme z celkové energie slunečního záření, je zanedbatelné. I když současný podíl fotovoltaiky na celkové produkci elektrické energie ve světě představuje pouze asi 0,01 %, mají technologie využívání slunečního záření velký růstový potenciál a vyspělé státy s tímto obnovitelným zdrojem do budoucna počítají. Rozvoj v této oblasti je přímo úměrný vývoji stále nových aplikací, jejichž přínosem je především výrazně vyšší energetická účinnost. Ekonomický přínos současné technologie využití solární energie je determinován nákladností solárních panelů a mírou osvitu příslušné lokality slunečním světlem. Jak vyplývá ze schématu, podle provedených měření na obr. 1. se míra slunečního osvitu na jednotlivých územích České republiky liší poměrně málo – odchylka je na většině území do 10 %. Rozdíly jsou přitom často i velmi lokální – oblasti srážkového stínu mohou mít i malou rozlohu čítající několik set nebo dokonce desítek km2. Rozdíl mezi účinností fotovoltaické elektrárny umístěné na Jižní Moravě nebo v severnějších částech ČR proto není takový, aby byl zásadním ekonomickým argumentem proti budování elektráren kdekoli tam, kde je k tomu prostor.

2

Obr. 1: Sluneční záření, sluneční svit a oblačnost. Průměrný roční úhrn globálního záření [MJ/m ] Zdroj: http://photovoltaik.cz/zajimavosti1.php Moderní křemíkové solární panely dosahují účinnosti kolem 16 %, což je již velmi dobrý ukazatel. Například pokrytí poloviny běžné střechy rodinného domku solárními panely o ploše 40 m2 umožní produkci energie přesahující běžnou spotřebu této domácnosti. Problémem je ovšem nákladnost solárních panelů způsobená tím, že chemické čištění křemíku je samo o sobě mimořádně energeticky náročné. V oboru solární energetiky se však objevují stále nové poznatky a lze počítat s tím, že půjde o velmi perspektivní směr vývoje, žádoucí už tím, že jde o výrobu prostou jakýchkoli dalších zplodin a ekologických škod. 3. VYUŽITÍ VĚTRNÉ ENERGIE Pro výstavbu větných elektráren se počítá s plochami v nadmořských výškách zpravidla nad 600 m, technologický rozvoj však již umožňuje vyrábět elektřinu z větru efektivně i v mimohorských oblastech. Až na výjimky se nicméně vhodné lokality nacházejí v horských pohraničních pásmech Krušných hor a Jeseníků, popř. v oblasti Českomoravské vrchoviny. Místa, kde jsou příznivé větrné podmínky, leží často v oblastech s nižší úrovní ekonomického rozvoje. V současné době, kdy výška stožárů dosahuje až 100–150 metrů, se otevírá možnost využít i zalesněných ploch. Podle odborných studií má největší potenciál větrné energie oblast severních Čech a severní Moravy, následuje jižní Morava a západní Čechy, viz obr. 2.

- 104 -


Obr. 2: Prostorové rozložení hustoty výkonu větru [W/m2] na území ČR ve výšce 40 m nad povrchem (model VAS / WAsP). Zdroj: http://elektro.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=3975&h=301&pl=42 4. VYUŽITÍ ENERGIE Z BIOMASY Významným obnovitelným zdrojem energeticky využitelné energie je biomasa, v níž je uložena sluneční energie. Pojem biomasa obvykle označuje substanci biologického původu, jako je rostlinná biomasa pěstovaná v půdě nebo ve vodě, živočišná biomasa, vedlejší organické produkty nebo organické odpady. Teoreticky lze k získání energie využít všechny formy biomasy, protože základním stavebním prvkem živé hmoty je uhlík a jeho chemické vazby obsahující energii. Za základní zdroj biomasy se považují rostliny, které jsou pomocí světelné energie Slunce zachycené v zeleném barvivu schopny vytvořit sacharidy a následně bílkoviny. Z hlediska energetického využití jde v podmínkách České republiky většinou o dřevo (či tříděný odpad), slámu a jiné zemědělské zbytky a exkrementy užitkových zvířat, či o energeticky využitelný tříděný komunální odpad nebo plynné produkty vznikající při provozu čistíren odpadních vod. Podle dosavadních zkušeností lze očekávat, že největší využití biomasy bude spojeno s decentralizovanými zdroji menších výkonů, zejména s kogeneračními jednotkami, popř. s jednotkami trigeneračními (současná výroba elektřiny, tepla a chladu). Spalování biomasy však naráží na ekologické limity, neboť z přírody odebírá přirozené živiny pro další růst rostlin. 5. VYUŽITÍ VODNÍ ENERGIE Ačkoli v ČR přírodní poměry pro budování velkých vodních energetických děl nejsou ideální, hrají v rámci obnovitelných zdrojů u nás vodní elektrárny prim. Bez ohledu na to je ale podíl výroby elektrické energie ve vodních elektrárnách na celkové výrobě v ČR poměrně nízký. Naše toky nemají potřebný spád ani dostatečné množství vody.Významným posláním vodních elektráren v ČR je však sloužit jako doplňkový zdroj výroby elektrické energie a využívat především své schopnosti rychlého najetí na velký výkon a tedy operativního vyrovnání okamžité energetické bilance v elektrizační soustavě ČR. Právě v kombinaci s energií slunce a větru mohou akumulační a přečerpávací vodní elektrárny plnit rezervní funkci a umožnit vyrovnání energetické bilance závislé jinak na působení přírodních faktorů. Hornatý profil pohraničních regionů pro budování přečerpávacích vodních elektráren poskytuje příhodné podmínky. Z výše uvedeného je zřejmé, že pro rozvoj energetiky s využitím obnovitelných zdrojů jsou v ekonomicky slabších regionech přinejmenším stejně dobré podmínky jako jinde, často však ještě lepší.

- 105 -


6. SHRNUTÍ: SMĚŘOVÁNÍ VEŘEJNÉ PODPORY OBNOVITELNÉ ENERGIE Lze navrhnout využití existujících prostředků pro podporu ekologické energetiky a nasměrovat je primárně do těch regionů, které vykazují známky strukturálního postižení nebo znevýhodnění. V praxi by to mohlo pro výstavbu energetických zdrojů znamenat např.:   

dotační preference pro ekonomicky slabé regiony, zvýšení garantovaných výkupních cen energie pro ekonomicky slabé regiony, mimořádné dotace na budování akumulačních přečerpávacích vodních elektráren.

Výhodou tohoto řešení by bylo především to, že by jej bylo možné realizovat dokonce i bez zvýšení celkových nároků na veřejné prostředky. V zásadě by postačilo usměrňovat tok existujících dotací a cenových opatření. Případné zapojení dalších veřejných zdrojů by celkový efekt zvýšilo a vyvolalo by rovněž vyšší multiplikační efekt budoucích investic. SEZNAM LITERATURY [1] [2]

SOJKOVÁ, L. Analýza sektoru energetiky (infrastrukturních médií). In Sborník I. z meetingu 17. 12. 2007 projektu WD-30-07-1 „Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionů“. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2008, s. 62-72 (CD-ROM). ISBN 978-80-7372-355-2. Internetové zdroje: a. Statistické ročenky ČR za léta 2001-2007 b. http://www.eru.cz c. http://www.cez.cz d. http://www.eon.cz e. http://www.rwe-transgas.cz f. http://elektro.tzb-info.cz/ g. http://photovoltaik.cz/

- 106 -


OVLIVŇUJÍ DAŇOVÉ PŘÍJMY VELIKOST REGIONÁLNÍCH DISPARIT V LIBERECKÉM KRAJI? Ing. Jaroslava Syrovátková, Ph.D. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra podnikové ekonomiky e-mail: [email protected] Klíčová slova Vybraná obec, daňové příjmy, hrubý výnos, výlučné daně, sdílené daně a motivační daně, přepočítací koeficient, hospodářsky slabé oblasti. Abstrakt Rozpočty obcí jsou tvořeny na příjmové straně řadou příjmů, jako jsou např. dotace, místní poplatky, kapitálové příjmy. Mezi rozhodující příjmy obcí však patří daňové příjmy, mezi které se zahrnují výlučné a sdílené daně. Příspěvek se zabývá daňovými příjmy měst v Libereckém kraji v letech 2001 – 2007 se zaměřením především na sdílené daně, které tvoří daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob (bez daně z příjmů právnických osob, kdy je obec sama poplatníkem této daně) a daň z přidané hodnoty. Novela zákona o rozpočtovém určení daní od 1. 1. 2008 změnila způsob výpočtu konkrétního podílu každé obce na sdílených daních. Zejména snížením počtu velikostních kategorií, odstraněním tzv. skokových přechodů mezi kategoriemi, zavedením koeficientů postupných přechodů. Dále také rozšířila kritéria, podle kterých se přerozdělují sdílené daně. Velikost daňových příjmů obcí a krajů výrazně ovlivňuje velikost regionálních disparit. Příspěvek se zabývá problematikou daňových příjmů v České republice, jejichž velikost je ovlivněna především výběrem sdílených daní, z jejichž výnosu obcím přísluší, na základě vyhlášky Ministerstva financí České republiky, stanovené procento, které je odvozeno z podílu počtu obyvatel dané obce na počtu obyvatel upraveného přepočítacím koeficientem podle velikostní kategorie obce. Na příkladu výběru daní v Libereckém kraji přibližuje příspěvek změny v objemu vybraných daní v časové řadě. Pokles daňových příjmů pak v dané oblasti představuje možnost prohlubování regionálních disparit. DO TAXABLE INCOMES AFFECT REGIONAL DISPARITIES IN THE LIBEREC REGION? Key words Municipality, Tax Incomes, Gross Earnings, Selected Taxes, Shared Taxes and Incentive Taxes, Re-count Coefficient, Economically Weak Localities. Abstract Budgets of the municipalities cover on the income side various gains and revenues such as subsidies, local fees or capital incomes. However the decisive revenues of the municipalities are the taxable incomes, including exclusive and shared taxes. The report is focused on the taxable incomes of the municipalities within the Liberec region in the period 2001 – 2007, especially on the shared taxes, i.e. income tax imposed on natural persons, income tax imposed on legal entities (excluding income tax paid by the municipality itself) and value added tax. Amendment of the act on budget provisions effective since January 1st, 2008 changed a method for calculation of particular share of each municipality in the shared taxes, especially by reducing the number of size categories, by eliminating so called step transitions between the categories and by implementing coefficients of gradual transitions. Also criteria according to which the shared taxes are redistributed back to municipalities have been extended. Taxable incomes of the municipalities and regions thus have a significant effect on the regional disparities. The paper is dedicated to the tax income problematics in the Czech Republic – these are influenced at most by shared taxes assesments from which benefit municipalities on the base of Ministry of Finance notice by given percentage derived from the share of inhabitants modified by re-count coefficient according to the municipality size. The paper presents time series of changes of tax income bulk in the municipality budget in the Liberec region. Tax income decrease represents the posibility od deepening interregional disparities.

- 107 -


1. REGIONÁLNÍ DISPARITY Příčiny, které způsobují regionální disparity, jsou různé. Jsou specifické pro každé sledované území. O to je jejich identifikace náročnější a jejich následující eliminace obtížnější. K odstranění regionálních disparit neexistuje jenom jedna metoda. Každé zkoumané území se musí citlivě posoudit a návrh na odstranění disparit vypracovat samostatně za danou lokalitu. Pro měření regionálních disparit se používá řada metod. Nejčastěji jsou to tzv. přímé a nepřímé metody. Jejich výběr závisí, mimo jiné, i na dostupnosti informačních vstupů. Mezi ekonomickými ukazateli, které se sledují za jednotlivé obce, patří také daňové příjmy obcí. Jejich výše výrazně ovlivňuje příjmy jednotlivých obcí. 2. DAŇOVÉ PŘÍJMY OBCÍ Daňové příjmy obcí zahrnují sdílené daně, kterými jsou ze zákona daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob (bez daně z příjmů právnických osob, kdy je obec sama poplatníkem této daně), daň z přidané hodnoty, ale také daň z nemovitostí, která je daní výlučnou. V následující Tab. 1 je uveden přehled daňových příjmů obcí v letech 2000 – 2007 v České republice. Tab. 1: Vývoj daňových příjmů obcí v letech 2000 až 2007 (v mld. Kč) Rok Daňové příjmy Daňové příjmy dle RUD 2000

83,584

68,715

2001

88,830

77,567

2002

99,546

86,192

2003

107,492

92,299

2004

116,113

100,150

2005

128,900

112,045

2006

130,670

112,893

2007 141,349 Zdroj: Ministerstvo financí, 2008

122,140

Podle novely zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, která nabyla účinností k 1. 1. 2008, se zásadně změnil způsob výpočtu konkrétního podílu každé obce na sdílených daních. Zejména snížením počtu velikostních kategorií, odstraněním tzv. skokových přechodů mezi kategoriemi, zavedením koeficientů postupných přechodů. K minimalizaci dopadů této změny byl zvýšen podíl obcí na inkasu sdílených daní z 20,59 % na 21,4 %, což má podle predikce Ministerstva financí představovat přibližně 4,6 mld. Kč pro všechny obce navíc. Podle novely bylo jediné kritérium při výpočtu sdílených daní, a to počet obyvatel, upravené příslušným koeficientem velikostní kategorie a doplněno o nová kritéria:  celková výměra obce s vahou 3 % ze sdílených daní pro obce (výměra katastrálního území obce),  prostý počet obyvatel s vahou 3 % ze sdílených daní pro obce (tj. neupravený počet obyvatel). Nejvyšší váha - 94 % ze sdílených daní pro obce přísluší nadále počtu obyvatel obce upravenému koeficienty velikostních kategorií. Toto doposud jediné kritérium je však modifikováno tak, aby nadále nedocházelo ke skokovým přechodům. Je zrušeno současných 14 velikostních kategorií obcí a zavádějí se pouze čtyři se stanovenými koeficienty tzv. postupných přechodů, podle nichž se bude u každé obce násobit pouze ta část počtu obyvatel obce, která spadá do příslušného intervalu (kategorie) počtu obyvatel.

- 108 -


3. VELIKOSTNÍ KATEGORIE OBCÍ V České republice bylo registrováno k 31. 12. 2007 6 244 obcí. Největší kategorií, co do počtu obcí, tak do počtu obyvatel je velikostní kategorie 301 – 1 500 obyvatel. Těchto obcí je 2 888, tj. 46 % a žilo v nich 1 910 686 obyvatel, což představuje 18,58 %. 33 388 obyvatel žilo v obcích do 100 obyvatel, kterých je pouze 539, tj. 8,63 %. V současné době tedy existují 4 kategorie a to obce s počtem obyvatel od 0 do 300, od 301 do 5 000, od 5 001 do 30 000 a od 30 001 a více. Přepočítací koeficienty byly stanoveny pro hlavní město Prahu 4,2098, pro Plzeň, Ostravu a Brno 2,5273 a ostatní obce 1,0000. V Tab. 2 jsou uvedeny daňové příjmy obcí, které jsou sestaveny podle zákona před novelou, který rozděloval obce do 14 kategorií. Tab. 2: Daňové příjmy obcí dle RUD podle velikosti kategorií (v tis. Kč) Velikostní Nárůst Počet obyv. DP RUD DP RUD kategorie DP RUD 2007 dle počtu k 1. 1. 2007 2005 2006 2007/2006 obyvatel v% Hlavní Praha

město

1 188 126

34 836 360,20

35 545 38 744 632,78 574,56

109,00

150 001 a více

839 170

14 557 265,00

14 736 15 966 618,90 150,60

108,35

100 001--150 000

100 168 1 157 280,32 1 156 401,46

50 001--100 000

1 156 650

10 790 877,65

1 253 703,78

108,41

10 832 11 664 438,26 195,43

107,68

40 001--50 000

231 332 2 122 853,22 2 132 703,33

2 262 410,95

106,08

30 001--40 000

348 408 2 859 197,27 2 864 363,18

3 077 143,18

107,43

20 001--30 000

663 049 5 313 616,90 5 288 904,51

5 673 086,75

107,26

10 001--20 000

962 930 7 738 260,14 7 684 864,41

8 272 461,54

107,65

5 001--10 000

947 225 6 609 652,39 6 590 206,55

7 089 260,45

107,57

1 501--5 000

1 524 149

10 323 558,13

10 316 11 149 693,77 824,72

108,07

301--1 500

1 910 686

12 976 066,22

12 997 14 026 229,03 276,52

107,92

201--300

215 321 1 458 479,39 1 459 036,70

1 572 786,95

107,80

101--200

159 533 1 063 549,80 1 061 405,45

1 138 550,37

107,27

Do 100 Celkový součet

38 388

237 634,65

226 953,13

249 092,65

109,76

10 285 135

112 044 651,28

112 892 860,55

122 140 109,36

108,19

Zdroj: Ministerstvo financí, 2008 4. DAŇOVÉ PŘÍJMY OBCÍ V LIBERECKÉM KRAJI Liberecký kraj patří se svým počtem obyvatel 434 751 k 31. 3. 2008 mezi kraje s nižším počtem obyvatel. Tvoří ho 4 okresy (Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily) s 216 obcemi. V Libereckém kraji je do 100 obyvatel 5 obcí, 32 obcí v rozmezí 101–200 obyvatel, 30 obcí s počtem obyvatel 201–300, 107 obcí s počtem obyvatel 301–1 500, 27 obcí s počtem obyvatel v rozmezí 1 501–5 000, 10 obcí v rozmezí 5 001– 10 000, 2 obce s počtem obyvatel 10 001–20 000, jedna obec má 30 001–40 000 obyvatel, jedna obec 40 001–50 000 obyvatel a jedna obec 50 001– 100 000 obyvatel.

- 109 -


Statut města získalo v Libereckém kraji 36 obcí. V okrese Česká Lípa to je 11 měst, v okrese Jablonec nad Nisou 7 měst, v okresech Liberec a Semily 9 měst. 20 měst se pohybuje v 5. kategorii tj. 1 501–5 000 obyvatel. Podle současné legislativy tj. Zákona č. 128/2000 Sb., o obcích v platném znění by 12 z těchto 20 měst nemohlo získat statut města, neboť má počet obyvatel nižší než 3 000. Nejvyšší počet obyvatel má krajské statutární město Liberec, které patří do 11. kategorie. Počet jeho obyvatel od roku 2001 postupně klesal z 99 182 v roce 2001, na 97 950 v roce 2006. V roce 2007 se poprvé počet obyvatel zvýšil a to na 98 781. Okresní město Jablonec nad Nisou je zahrnuto do 10. kategorie a i jeho počet obyvatel každoročně klesá. Od roku 2001, kdy bylo v Jablonci nad Nisou registrováno 45 317 obyvatel k 44 822, v roce 2007. V roce 2008 mu chybí pro zařazení do původní 11. kategorie 5 179 obyvatel. Česká Lípa svým počtem obyvatel by patřila do 9. kategorie. K jejímu zařazení do vyšší 10. kategorie v roce 2008 schází 1 820 obyvatel. Počet jejích obyvatel od roku 2001, kdy to bylo 39 351, se neustále snižuje a to na 38 181 v roce 2007. Nejmenším okresním městem jsou Semily, které by patřily do 6. kategorie. K jejich zařazení do 7. kategorie v roce 2008 schází 1 115 obyvatel. Počet obyvatel, i v Semilech, od roku 2001 klesl, z 9 275 na 8 886 v roce 2007. Velikost sdílených daní byla v minulých letech ovlivněna především počtem obyvatel. V Tab. 3 jsou uvedeny sdílené daně, které získala města Libereckého kraje v letech 2001-2006 na základě počtu obyvatel. Tab. 6 Sdílené daně ve městech Libereckého kraje v letech 2001 – 2006 v tis. Kč Okres Sdílené daně Česká Lípa 4 070 914,81 Jablonec nad Nisou 3 621 147,24 Liberec 7 317 612,65 Semily 1 933 917,93 Celkem 16 943 592,63 Zdroj: vlastní zpracování Od 1. 1. 2008 jsou okresní města Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a Liberec zařazena do 4. velikostní kategorie a Semily do 3. kategorie. 5. ZÁVĚR Změna pravidel při přerozdělování daňových výnosů pro jednotlivé obce a města Libereckého kraje výrazně mění postavení těch obcí, ve kterých dochází k neustálému snižování obyvatel. Novela zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní zohledňuje i další kritéria, která mění způsob výpočtu rozdělení sdílených daní. Zvyšování daňových příjmů pomáhá snižovat vzniklé regionální disparity a motivuje jednotlivé obce k jejich přístupu k občanům, kteří žijí na jejím katastru a k podnikatelským subjektům, kteří v nich mají své sídlo nebo trvalý pobyt. Skutečná výše celostátního daňového výnosu v letech 2008-2010 a zvolená varianta způsobu kompenzace pro jednotlivé obce ukáže, jak sdílené daně v jednotlivých městech Libereckého kraje ovlivní regionální disparity. SEZNAM LITERATURY [1] Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů. [2] Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). [3] Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) ve znění pozdějších předpisů. [4] Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů č. 261/2007 Sb.

- 110 -


PRIMÁRNÍ VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ ZAMĚŘENÉHO NA SUBJEKTIVNÍ VNÍMÁNÍ ODSTRAŇOVÁNÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT ZA POMOCI POPISNÉ STATISTIKY PROVEDENÉHO V OBCÍCH ČR Ing. Jaromír Švihovský, Ph.D. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra podnikové ekonomiky e-mail: [email protected] Klíčová slova Dotazníkové šetření, regionální disparity, HSO – hospodářsky slabá oblast, popisná statistika Abstrakt V rámci řešení projektu INOREDIS (Inovační přístup k řešení regionálních disparit) WD-30-07-1 podporovaný Ministerstvem pro místní rozvoj a zpracováván Technickou univerzitou v Liberci – Hospodářskou fakultou proběhl dílčí výzkum v podobě dotazníkového šetření v obcích České republiky. Šetření proběhlo celoplošně a bylo osloveno celkem 6 249 obcí na celém území České republiky. Dotazníky byly rozeslány a doručeny starostům a starostkám jednotlivých obcí. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit subjektivní vnímání představitelů obcí ohledně regionálních disparit a zjištěné skutečnosti konfrontovat s již provedeným výzkumem, který hodnotil regionální disparity na základě informací a dat z Českého statistického úřadu. Dotazník se skládal z deseti částí – úvodní část obsahovala základní informace o obci a otázky změřené na celkový pohled na stav HSO. Další části byly strukturovány dle již provedeného výzkumu, ze kterého na základě faktorové analýzy vyplynulo 8 základních faktorů ovlivňující regionální disparity. Závěrečná dodatková část je zaměřena do různých oblastí jako pozitivní aspekty slabého hospodářského rozvoje, realizace projektů na zvýšení dynamického rozvoje obce a především závěrečný prostor pro podněty k řešení stávající situace v dané obci. Tento příspěvek je zaměřen pouze na primární vyhodnocení nejdůležitějších bodů z dotazníků za pomoci popisné statistiky. PRIMARY INTERPRETATION OF QUESTIONNAIRIES FOCUSED ON SUBJECTIVE PERCEPTION OF REMOVING REGIONAL DISPARITIES WITH THE HELP OF DESCRIPTIVE STATISTICS PERFORMED AMONG MUNICIPALITIES WITHIN CZECH REPUBLIC Key words Questionnaire, regional disparities, EWA – economic weak area, descriptive statistics Abstract Within the scope of project INOREDIS (Innovatiove approach for solving regional disparities) WD-30-07-1 supported by Ministry for regional development and elaborated by Technical Univerzity of Liberec – Faculty of Economics partial research was made. The research was accomplished with the help of quesionnairies in municipalities within the Czech Republic. Investigation went through full-area and 6 249 municipalities were asked to fill the questionnaire. Questionnairies were sent and delivered for attention of city managers of particular municipalities. The aim of the research was finding out subjective perception of city managers regarding to regional disparities and confronting ascertained facts with performed research which evaluated regional disparities with the help of datas and information from Czech Statistical Office. The Questionnaire consisted of 10 parts – preamble consisted of basic information about municipality and questions focused on the general spectacle on state of EWA. Another parts were structured according performed research from which with the help of factoral analysis came out 8 basic factors influencing regional disparities. Final additional part is focused on different areas like positive aspects of economic weak development, projects realization focused on increasing dynamical developmnet of municipality and above all final place for ideas how to solve existing situation in given municipality. The paper is focused only on primary evaluation of most important points from questionnairies with the help of desctipitve statistics.

- 111 -


1. ÚVOD Výzkum pod hlavičkou INOREDIS se zaměřením na subjektivní vnímání starostů a starostek ohledně „hospodářské slabosti“ obcí v celé České republice proběhl během měsíců červen až srpen 2008. Z oslovených 6 249 obcí se vrátilo 1 357, což představuje poměrně solidní návratnost 21,7%. Dotazník byl primárně určen k vyplnění představiteli obcí, případně zastupiteli, tedy osobami, kteří mají největší povědomí o stavu své obce. Šetřením se pokrylo celé území České republiky, o čemž svědčí i níže uvedená mapa ČR v obr. 1. Je třeba předeslat, že ne všechny dotazníky byly kompletně vyplněny. Tyto nedostatky jsou ve vyhodnocení zohledněny, a proto se může stát, že procentuelní podíl neodpovídá poměru absolutního čísla vůči číslu 1357 právě proto, že toto číslo (jmenovatel) je menší o nevyplněné části.

51

74 21

79

20 3

10

10 13

86 80

12 15

67

Obr. 1 Geografické pokrytí došlých dotazníků 2. HODNOCENÍ SLABOSTI OBCE A NEJPODSTATNĚJŠÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ HSO První otázka z dotazníku směřovala na zjištění, zda představitelé obcí shledávají svou obec jako komplexně hospodářsky slabou nebo pouze některé oblasti jsou slabé anebo zda obec není vůbec hospodářsky slabá. Z odpovědí vyplynulo, že 52,8 % obcí bylo označeno jako hospodářsky slabé a 73,8 % jako celkově anebo částečně hospodářsky slabé. Z výše uvedeného vyplývá, že 26,2 % obcí bylo vyhodnoceno jako hospodářsky silné. Jak bylo již výše uvedeno, dotazník byl strukturován do jednotlivých částí dle faktorů zjištěných z předchozího výzkumu. Proto nutně musela být stanovena otázka: „Který z uvedených faktorů má největší vliv na hospodářskou slabost Vaší obce?“ Výsledky jsou patrné z následující tab. 1 a obr. 2.

- 112 -


Tab. 1 Podíl jednotlivých faktorů na HSO Poř. č. Faktor 1 Nezaměstnanost

%

Absolutní četnost

34,2%

341

Ne-atraktivita bydliště

8,3%

83

Hustota a rozložení osídlení v obci

5,1%

51

Věková struktura obyvatelstva

21,6%

216

Občanská vybavenost

16,7%

167

6

Struktura ekonomiky

26,0%

259

7

Trvale udržitelný rozvoj

2,6%

26

8

Podnikatelská neaktivita

24,6%

246

2 3 4 5

Obr. 2 Vyhodnocení faktorů ovlivňující hospodářskou slabost obce Z výše uvedeného obrázku vyplývá, že největší podíl má faktor nezaměstnanosti. Po důslednějším rozboru bylo však konstatováno, že nezaměstnanost je spíše důsledkem HSO než příčinou. Vyřešení této otázky by si však zasloužilo další hlubší analýzu. Mezi přední faktory ovlivňující slabost obce tedy patří věková struktura, struktura ekonomiky a podnikatelská neaktivita. 3. FAKTOR NEZAMĚSTNANOSTI A PRACOVNÍCH PŘÍLEŽITOSTÍ Otázka nezaměstnanosti je z 38 % považována jako problémová. Tato problémovost je přiblížena v následujících grafech. Velikost nezaměstnanosti je přiblížena v obr. 3.

- 113 -


Obr. 3 Hodnocení nezaměstnanosti

Obr. 4 Možnost využití nezaměstnaných pro výkon veřejně prospěšné práce

Příčina nezaměstnanosti je hodnocena na škále 1 – 5 (1 - zanedbatelná příčina, 5 – nejsilnější příčina). Celkové hodnocení je zprůměrováno a výsledky jsou shrnuty v následujících bodech:  pokles průmyslových činností – 3,  absence sektoru služeb – 2,9,  nízký podíl kvalifikované pracovní síly – 2,7,  nedostatečná dopravní infrastruktura – 2,6,  nedostatečná dopravní obslužnost obce – 2,6,  dále se objevuje např. neochota pracovat, nedostatečná nabídka práce pro kvalifikovanou sílu a další.

Způsob snížení nezaměstnanosti je hodnocen na stejné škále jako předchozí část (1 – zanedbatelná preference, 5 – největší preference):  posílení živnostenské a výrobní činnosti v obci – 3,6,  posílení oblasti služeb v obci – 3,3,  zlepšení dopravní infrastruktury a obslužnosti obce – 2,9,  posílení cestovního ruchu a souvisejících aktivit – 3,2,  restrukturalizace zemědělské činnosti v obci – 2,7,  dále se objevují návrhy jako rekvalifikace, upravení sociálních dávek apod. - 114 -


Konečně poslední dotaz z oblasti prvního faktoru směřuje do potřeby finančních prostředků pro odstranění problémů s nezaměstnaností. Tato potřeba je vyjádřena v obr. 5.

Obr. 5 Finanční potřeba pro odstranění problému s nezaměstnaností

- 115 -


INDIKÁTORY PRO HODNOCENÍ UDRŽITELNÉHO ROZVOJE MĚST, OBCÍ A REGIONŮ RNDr. Viktor Třebický, Ph.D. Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o.s. (TIMUR) e-mail: [email protected] doc. Ing. Arch. Vladimíra Šilhánková, Ph.D. Civitas per Populi, o.s. e-mail: [email protected] Klíčová slova Udržitelný rozvoj, indikátory, hodnocení udržitelného rozvoje, obec, město, region Abstrakt Cílem příspěvku je představit výzkumný projekt, jehož záměrem je vytvořit skladebný (vzájemně provázaný) systém sledování indikátorů udržitelného rozvoje, který bude využitelný na místní a regionální (krajské) úrovni pro sledování disparit v regionálním rozvoji. Podobný systém je v současné době k dispozici na mezinárodní a národní úrovni, na místní a regionální úrovni však chybí. Pokud se podaří vytvořit funkční a jednoduchou sadu indikátorů určenou pro obce, města a kraje, která bude obecně přijímána a uplatněná, bude možné porovnávat pokrok jednotlivých oblastí směrem k/od udržitelného rozvoje. Sada usnadní benchmarking kvality života na místní a regionální úrovni v ČR. Navržená sada obsáhne celkem 12 titulkových indikátorů – 3 pro každou oblast udržitelného rozvoje (ekonomickou, environmentální, sociální a územní). Výsledkem projektu bude vytvoření podrobné metodiky pro sledování těchto indikátorů, určené pro zástupce veřejné správy. INDICATORS FOR SUSTAINABLE DEVELOPMENT EVALUATION OF CITIES, VILLAGES AND REGIONS Key words Sustainable development, indicators, evaluation of sustainability, city, village, region Abstract The paper’s main aim is introduce research project focused on creation of the syntactic system watching of the sustainable development indicators usable on the local, micro-regional and inter-regional level. The set focused of watching the regional development’s disparities. Similar system works nowadays on international and national level, but it miss on the local and regional levels. If will be possible to create simple set of indicators focused on cities, towns, villages and regions (counties) which widely accept and use indicators, then will be possible compare changes in separate areas towards or out of sustainability. The set will simplify the benchmarking of quality of life on local and regional levels in the Czech Republic. The set will contain 12 head-line indicators – 3 for each pillar of sustainability (economy, environment, social, space). The result of the project is creating detailed methodology exploitable for indicators observation appointed for public administration representatives. Tento příspěvek vznikl na základě výzkumného grantu ministerstva pro místní rozvoj WD-69-07-4 - Indikátory trvale udržitelného rozvoje jako nástroj sledování a snižování disparit v úrovni obyvatelstva jednotlivých regionů.

- 116 -


1. ÚVOD Problematika udržitelného rozvoje je v popředí zájmu široké odborné i laické veřejnosti již několik let. Přesněji od roku 1992, kdy byla na Summitu Země v Rio de Janeiru vyhlášena Agenda 21. Udržitelný rozvoj je chápán především jako rovnováha mezi třemi základními oblastmi života (ekonomikou, sociálními aspekty a životním prostředím), také rovnováhu mezi zeměmi, různými společenskými skupinami, dneškem a budoucností apod. V řadě oblastí došlo k propracování teoretických přístupů k rozvoji resp. plánování rozvoje. Příkladem může být propracování metodiky tzv. místní Agendy 21 a implementace jejích principů ve strategických plánech municipalit a (zatím spíše výjimečně) i zavedení těchto principů do plánování udržitelného rozvoje na krajské úrovni. Celý tento proces je pak završen Strategií udržitelného rozvoje ČR. Všechny tyto teoretické přístupy a z nich vzešlé praktické dokumenty směřují k vytvoření takové situace v rozvoji společnosti, která přinese nejen trvale vyvážený přístup k jednotlivých složkám společnosti – ekonomické, evnironmentální a sociální oblasti, ale i vyvážený rozvoj jednotlivých regionů tj. snižování existujících regionálních disparit. Pro měření směřování k trvale udržitelnému rozvoji, stejně tak jako ke sledování výkonnosti jednotlivých území – od lokální přes regionální úroveň až k úrovni celostátní se používají ukazatele neboli indikátory. Nejznámějším z nich je měření „HDP na hlavu“, což je ovšem ukazatel, který hodnotí pouze oblast ekonomickou a jeho uplatnění pro menší území zejména pro lokální úroveň je velmi problematické resp. prakticky neproveditelné. 2. VYŽÍVANÉ SADY MÍSTNÍCH A REGIONÁLNÍCH INDIKÁTORŮ UR V ZAHRANIČÍ 2.1 Cities Environment Reports on the Internet (CEROI) – Zprávy o stavu životního prostředí na internetu CEROI je globální iniciativa, u jejíhož zrodu stálo několik významných mezivládních a mezinárodních organizací: UNEP, UNCHS/Habitat, Evropská environmentální agentura (EEA), projekt Zdravých měst WHO a ICLEI. Cílem projektu bylo propojit města a sdílet jejich environmentální informace prostřednictvím srozumitelných, dobře strukturovaných indikátorů. Pilotní fáze projektu proběhla v letech 1998 – 1999 a zapojilo se do ní 25 měst, např. Adelaide, Kapské Město, Ženeva, Mexiko City, Košice a Praha. Hlavním nástrojem pro porovnávání a standardizaci zpráv o stavu životního prostředí měst zapojených do CEROI se 1 stala sada 29 titulkových indikátorů (tzv. hlavní sada). 2.2 Společné evropské indikátory (ECI) Sada deseti indikátorů environmentální udržitelnosti na místní úrovni navržená Evropskou komisí (Generálním ředitelstvím pro životní prostředí) v roce 1999. Zapojováním měst do sledování těchto indikátorů v České republice se zabývá Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o.s. (TIMUR). V současné době spolupracuje s 20 městy, které sledují různý počet indikátorů. Výsledky sledování jsou pravidelně zveřejňovány na webových stránkách TIMUR (www.timur.cz) a prostřednictvím tištěných publikací. 2.3 TISSUE indikátory TISSUE (Trends and Indicators for Monitoring the EU Thematic Strategy on Sustainable Development of 2 Urban Environment) je sadou indikátorů navázaných na Tématickou strategii EU o městském životním prostředí. V rámci projektu byly vytvořeny dvě tzv. hlavní či klíčové („core“) sady indikátorů: TISSUE CORE 1 indikátory a TISSUE CORE 2 indikátory. V prvním případě jde o indikátory využitelné pro monitorování městské udržitelnosti a městského životního prostředí v krátkém časovém horizontu, v druhém případě ve středně až dlouhodobém časovém horizontu. Limitujícím faktorem pro monitoring TISSUE CORE 2 indikátorů je nedostatek měřitelných dat v současné době.

1 2

http://ceroi.net/ind/all_ind.asp http://cic.vtt.fi/projects/tissue/

- 117 -


2.4 Městský audit - Urban audit Iniciátorem Urban Audit (Městského auditu) bylo DG Regionální politika v roce 1997. Pilotní fáze probíhala v letech 1997 – 2000. Cílem je porovnání životních podmínek v 258 velkých a středně velkých měst 27 zemí 3 EU. Na sběru dat se podílí a iniciativu metodicky zaštiťuje Eurostat , data Městského auditu jsou dostupná 4 na stránkách New Cronos . Cílem iniciativy je mj. poskytnout zástupcům samospráv měst srovnatelné a komplexní údaje o územních jednotkách, které spravují. Výsledky jsou nyní k dispozici za léta 1981, 1991 a 1996. Novější data zatím nebyla zveřejněna. Audit zahrnuje za každé město téměř 300 ukazatelů. 2.5 STATUS indikátory STATUS (Sustainability Tools and Targets for the Urban Thematic Strategy) byl projekt financovaný v rámci 6. výzkumného programu EU a probíhal v letech 2005 – 2006. Projekt navázal na Tématickou strategii městského životního prostředí EU a reagoval na potřebu měřitelnosti pokroku měst vzhledem k jejím cílům. 5 Stránky on-line nástroje , vzniklého díky projektu STATUS, obsahují i českou jazykovou mutaci. Po registraci je pomocí tohoto nástroje možné stanovovat cílové hodnoty daných indikátorů. Pro každý ukazatel obsažený v nástroji je určena jednotka měření a orientační cíl. Každý orgán místní správy si může stanovit vlastní cílové hodnoty podle místní situace a může zadat příslušné výchozí údaje. 3. VYTVOŘENÍ INDIKÁTOROVÉ SADY V ČESKÉ REPUBLICE 3.1 Úvod Výzkumný projekt zaměřený na vytvoření jednotné indikátorové sady realizují tři organizace – Civitas per populi, TIMUR a Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně. Jedná se o výzkumný úkol, podpořený v rámci programu MMR „Výzkum pro potřeby regionů“. Projekt probíhá v období 2007 - 2011. Jeho hlavním cílem vytvořit skladebný (vzájemně provázaný) systém sledování indikátorů udržitelného rozvoje, který bude využitelný na místní a regionální (krajské) úrovni pro sledování disparit v regionálním rozvoji. Pokud se podaří vytvořit funkční a jednoduchou sadu indikátorů určenou pro obce, města a kraje, která bude obecně přijímána a uplatněná, bude možné porovnávat pokrok jednotlivých oblastí směrem k/od udržitelného rozvoje. Sada usnadní benchmarking kvality života na místní a regionální úrovni v ČR. Navržená sada obsáhne celkem 12 titulkových indikátorů – 3 pro každou oblast udržitelného rozvoje (ekonomickou, environmentální, sociální a územní). Jako titulkové či hlavičkové indikátory označujeme jednoduchou sadu indikátorů, které mají stejnou roli jako titulky v novinách – shrnout obsah složité problematiky, reprezentovat, být atraktivní, přilákat pozornost čtenáře. Titulkové indikátory by měly být srozumitelné a atraktivní především pro své cílové skupiny– zástupce veřejné správy, občany, NNO a další skupiny „podílníků“ v obci 3.2 Pilotní územní jednotky pro implementaci projektu Pro testování využitelnosti navržené sady indikátorů byla navázána spolupráce se zástupci krajů/měst a obcí uvedených v tabulce 1. Byla sledována následující logika vertikálního členění: kraj – velké město – obec s rozšířenou působnosti (ORP) – menší město – malá obec. Jedna komplelní sada je situována v královéhradeckém kraji, druhá – doplňková, pro porovnání a ověření získaných poznatků je doplněna záměrně z velmi rozdílných lokalit průřezově celou republikou. Vybrány byly následující lokality: Tabulka 1 – Přehled případových studií Kraj

Královehradecký kraj

Olomoucký kraj

Velké město

Hradec Králové

Kladno

ORP

Broumov

Vsetín

Menší město

Hostinné

Rudná

Obec

Žernov

Horní Újezd (mikroregion Záhoran)

3

www.europa.eu.int/comm/eurostat/ http://epp.eurostat.cec.eu.int/portal/page?_pageid=1996,45323734&_dad=portal&_schema=PORTAL&screen=welcomeref&open=/&pr oduct=EU_MASTER_urban_audit&depth=2 5 http://status-tool.iclei.org/ 4

- 118 -


3.3 Návrh sady titulkových indikátorů Projekt má za sebou necelý první rok realizace, proto je obtížné mluvit o difinitivních výstupech a definitivním znění indikátorů. Snahou řešitelů v roce 2007 bylo vytvořit první návrh jednoduché sady titlkových indikátorů pro hodnocení regionálních disparit. Navržená sada má ve svém pilotním návrhu celkem 12 titulkových indikátorů – 3 pro každou oblast udržitelného rozvoje (ekonomickou, environmentální, sociální a územní): Environmentální oblast udržitelného rozvoje: 1) Ovzduší 2) Voda 3) Hygiena životního prostředí Sociální oblast 4) 5) 6)

udržitelného rozvoje: Spokojenost občanů s místním společenstvím + informační společnost Sociální prostředí Sociodemografická struktura

Území oblast udržitelného rozvoje: 7) Dostupnost veřejných prostranství a služeb 8) Místní přeprava obyvatel 9) Využití území Ekonomická oblast udržitelného rozvoje: 10) Nezaměstanost 11) Hospodaření obce 12) Příjmy obyvatel Sada je doplněna o souhrnný indikátor udržitelného rozvoje: 13) Ekologická stopa 4. ZÁVĚR Navržená sada titulkových indikátorů udržitelného rozvoje pro hodnocení disparit v regionálním rozvoji bude v rámci dalšího průběhu projektu rozpracována a prohloubena. Pro jednotlivé titulkové indikátory budou vypracovány podrobné metodické listy včetně dílčích ukazatelů. Dále bude testována jejich využitelnost a sledovatelnost prostřednictvím pilotních studií realizovaných v partnerských krajích/městech/obcích (tabulka 1). Výstupem projektu bude metodika – postup sledování indikátorů – určená pro zástupce veřejné správy v ČR. SEZNAM LITERATURY [1] [2] [3] [4]

http://www.uur.cz http://www.ceu.cz/edu/ma21/Indikator.html http://www.indikatory.env.cz/?checked=1 K profilu trvalé místní udržitelnosti: Společné evropské indikátory, Kancelář pro oficiální publikace Evropských společenství, Lucemburk 2004 [5] Metodika pro místní Agendy 21 v &R, http://www.ceu.cz/edu/ma21/metodika/Metod-MA21_02UR_0503.pdf [6] Strategie udržitelného rozvoje České republiky, Ministerstvo životního prostředí, Praha 2004 [7] Vita nostra revue, 12. ročník, časopis Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty, ISSN 1212-5083

- 119 -


HODNOTÍCÍ MODEL REGIONÁLNÍCH DISPARIT- DÍLČÍ VÝSTUPY VÝZKUMNÉHO PROJEKTU doc. Ing. Barbara Vojvodíková, Ph.D ATACO s.r.o. email: [email protected] Ing. Aleš Lokaj ATACO s.r.o. email: [email protected] Klíčová slova Regionální disparita, rozvoj venkovských obcí, investice, hodnotící model Abstrakt Tento příspěvek seznamuje s postupem řešení projektu ”Návrh hodnotícího modelu pro posouzení disparit a metodický postup pro jeho využívání“ WD-41-07-1 který je řešen v rámci „Výzkumu pro řešení regionálních disparit“ Ministerstva pro místní rozvoj. Příjemce podpory je softwarová firma ATACO s.r.o. z Ostravy. Cílem projektu, který byl zahájen v dubnu 2007 a ukončení je plánováno na březen roku 2010 je zpracovat software,(hodnotící model) který by měl sloužit představitelům krajů v České republice při sestavování strategických plánů kraje nebo jiných dokumentů, které mají za cíl eliminovat disparity. Také bude sloužit zastupitelům menších obcí při rozhodování o investicích v obci, nebo při hledání priorit rozvoje. Projekt je zaměřen na obce s počtem obyvatel nad 500 a do 3000. V České republice žije v těchto obcích přibližně jedna třetina obyvatel a představují přibližně 45% rozlohy celého státu. Datový základ je založen na souboru informací o vybraných obcích a na vytvořené množině disparit (v kladném i záporném smyslu) a faktorů, které tyto disparity ovlivňují a ovlivňovaly u srovnatelných obcí V příspěvku jsou popsána kritéria a jejich zdůvodnění pro výběr obcí pro datový základ. Samostatná část je věnována struktuře dotazníku - pasportu pro jednotlivé obce a nastínění dostupnosti a přesnosti jednotlivých dat a postup jejich sběru. Dále příspěvek obsahuje některé dílčí výsledky, které jsou získávány v rámci návštěv jednotlivých pasportizovaných obcí. Vzhledem k místu konání semináře a cílové skupině posluchačů je pozornost zaměřena na spíše na obce z Libereckého kraje. Na závěr příspěvku je stručně popsán systém fungování vlastního cílového hodnotícího modelu. THE ASSESSMENT MODEL FOR ADJUDICATION OF REGIONAL DISPARITIES - PARTIAL RESULTS Key words Regional disparity, rural development, investment, assessment model Abstract The article introduces the project “The assessment model for adjudication of regional disparities and the methodical procedure of its use" WD-41-07-1 which is being solved as a part of “Research on regional disparities“ program of the Ministry for regional development of CZ. The grant receiver is software developer company ATACO s.r.o. based in Ostrava. The goal of the project which started in April 2007 and is planned to be finished in March 2010 is to create a software tool - evaluation model - tool which should serve representatives of CZ's regions in preparation of regional strategic plans or other documents aimed at minimizing disparities. It should also serve governments of smaller municipalities. It should also serve representatives of smaller municipalities in decisions on municipality investments or in definition of development priorities. The project is targeted at municipalities of 500 to 3000 inhabitants. It represents about one third of all inhabitants and 45% of total area in the CZ. Data base of the assessment model is made from gathered information on selected municipalities, identified set of disparities (in both positive and negative sense) and on factors which affect these disparities. The article describes criteria for selecting sample municipalities; one chapter discusses structure of enquiry used for data acquisition, availability of precise data and methods for data acquisition. The article also contains some partial results based on visits of selected municipalities. With relation to the place where the conference is held and to the expected auditorium the article uses Liberecky region as an example. - 120 -


1. ÚVOD Vývoj jednotlivých obcí není homogenní a i v rámci regionů nebo lokalit lze najít významné rozdíly. Regionální nebo meziregionální disparita je chápána jako nerovnost, různost nebo rozdílnost, a to jak ve vývoji, tak ve stavu k určitému časovému okamžiku. Nerovnosti, které zjišťujeme za pomocí statistických šetření jsou však něčím podmíněny a byly něčím vyvolány. Předpokládá se, že obce, které vychází z přibližně stejných podmínek, jak co do polohy (geografické disparity), zalidnění, věkové struktury, by se měly v průběhu let vyvíjet velmi podobně. Přesto tomu tak není. Právě zkoumání faktorů (disparit), které vyvolávají rozdíly ve vývoji obce jsou předmětem našeho výzkumu. Hodnotící model regionálních disparit - jeho softwarová podoba - je zaměřen na dva typy cílových uživatelů. První skupinu tvoří zástupci krajů, kteří rozhodují o různých dotačních programech, strategických cílech a podporách a druhou skupinu budou tvořit zástupci obcí. Naším cílem je tedy jednak podpořit efektivitu ve vyhledávání problémových faktorů a také vytvořit nástroj, který by napomáhal při rozhodování mezi různými typy investic v obci (zaměření je na obce od 500 do 3000 obyvatel), a to na základě modelace budoucího vývoje po aplikaci investice. Aby takovýto model mohl vzniknout je zapotřebí získat data z relevantního vzorku obcí a popsat jejich vývoj. Původní myšlenkou bylo zpracovat vývoj posledních 15 let, ale vzhledem ke Sčítání domů a bytů v roce 1991 jsme časovou řadu prodloužili v podstatě na 17 let. 2 . POSTUP ŘEŠENÍ - METODY Celý projet byl zahájen 1.4.2007 a bude ukončen 31.3.2010. V současné době je téměř dokončen třetí dílčí cíl tj. sběr dat a je zahájena jejich postupná analýza. Datová základna se skládá z velkého souboru informací, které popisují vývoj ve vybraných obcích od roku 1991 do roku 2006 (2007). Snahou bylo vybrat takové obce, které by v co nejširší míře reprezentovaly různé podmínky ve kterých se obce vyvíjí. Výběr podmínek byl součástí dílčího cíle 1. Byly vysloveny hypotézy, které ovlivnitelné a neovlivnitelné podmínky mohou predikovat úspěšný či neúspěšný vývoj v obci. Vlastní výběr byl třístupňový: 1. stupeň - výběr základní skupiny obcí 2. stupeň - z těchto obcí vybrat podskupiny se shodnými vlastnostmi - dále jen podskupiny 3. stupeň - v rámci podskupin se shodnými vlastnostmi byla vybrána taková dílčí podskupina, ve které jsou rovnoměrně zastoupeny nebo nezastoupeny vlastnosti uvedené ve 3. stupni 2.1 Výběr skupin dle stupňů V 1. stupni bylo jako kriterium pro vytvoření základní skupiny obcí zvolen počet obyvatel. Protože hlavní cíl řešení – vytvoření modelu pro posouzení disparit - je určen pro menší obce, byla zvolena hranice počtu obyvatel od 500 do 3000. Tato skupina reprezentuje vzorek 2181 obcí s celkovým počtem obyvatel 2.378 863 - data ČSÚ k 1.1.2007, což při celkovém počtu 10 196 838 obyvatel České republiky představuje přibližně 23%. Tyto obce zaujímají 45 % celkové rozlohy České republiky. Ve druhém stupni byla zvolena kritéria, která vybrané obce (dle počtu obyvatel) rozdělí do skupin se shodnými vlastnostmi. Po uvážení byly ze souboru vyloučeny obce ze Středočeského kraje, protože hlavní město Praha představuje významného zaměstnavatele a z pohledu celé ČR vytváří velmi specifický prostor. Například na Kladensku si z 20 000 zaniklých pracovních míst našlo práci v Praze až 15 000 ekonomicky aktivních obyvatel. (Martinec, P. a kol (2006)). Pro další výběr zůstalo 1804 obcí. Právě výběr podskupin 2. stupně vycházel z vyslovených hypotéz o faktorech, které ovlivňují vývoj v obci a které může obec obtížně nebo vůbec ovlivnit. Faktory založené na geografických údajích: obce ležící v horách – nížinách, -obce ležící v blízkosti hranic, -obce ležící v blízkosti velkých měst, příslušnost ke kraji. Faktor blízkosti hranic nebyl nakonec zohledněn v rámci výběru souboru pasportizovaných obcí. Ve výběru splnilo podmínku blízkosti - 30 km vzdálenosti - 1528 obcí. Přes to, jako důležitý faktor, je brán v úvahu pro další vyhodnocování. - 121 -


Blízkost velkých měst byl jako faktor ponechán pro následnou analýzu a nebyl zohledňován při prvotním výběru. Faktory založené na možnostech zaměstnanosti: obce ležící v zemědělské oblasti, průmyslové obce - bývalé, současné. Další faktory: obce postižené přírodní katastrofou, obce s potenciálem pro turistický ruch. Pro vnitřní rozdělení jednotlivých skupin obcí (výběr 3. stupně) byla vybrána přítomnost nebo nepřítomnost rozvojových (opět se jedná o vyslovenou hypotézu) faktorů, které obec v rámci svého vývoje může nebo mohla ovlivnit a to ku př. existence školy v obci nebo kanalizace a také, aby v rámci jednotlivých podskupin byly identifikovány obce s problémy v demografické struktuře. Faktorem byl rozdíl mezi počtem obyvatel nad 60 let a mezi 0-14 lety a podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva. Vlastní výběr z jednotlivých dílčích podskupin probíhal následovně: podle počtu obcí v jednotlivých dílčích podskupinách byl vybírán vždy takový počet, který představoval 10 % z počtu obcí dílčí podskupiny, přičemž se počet zaokrouhloval na celá čísla dle pravidel matematiky. Přednostně byly vybírány obce z krajů, které byly v jednotlivých dílčích podskupinách nejvíce zastoupeny. Pokud byl počet obcí dle krajů v dílčí podskupině nerozhodný, rozhodovalo závěrečné třídění podle zastoupení krajů v celé podskupině. Zdrojem dat pro výběr dle kritérií byly (Bína, J. , Český statistický úřad (2005), Ministerstvo práce a sociálních věcí (2007), Národní památkový ústav, Pamětihodnosti.cz). 2.2 Pasport V rámci druhého dílčího cíle byla vytvořena struktura pasportu. V prvním kroku řešení byly identifikovány základní skupiny informací, které budou požadovány. Skupiny jsou zde uvedeny v abecedním pořádku. - Administrativa, - Bydlení, - Finanční podmínky, - Geografické údaje, - Hospodářská činnost, - Infrastruktura, - Kultura a rekreace, - Majetek obce, - Nerostné bohatství, - Obyvatelstvo, - Pozemky, - Rostlinná výroba, Školství a zdravotnictví, - Vojenské objekty, - Znečištění, - Způsob správy obce, - Živočišná výroba V části administrativa jde o zařazení obce do jednotlivých okresů a krajů tak, aby mohl být podchycen vliv některých okresních úřadů, případně aby se podchytil vliv „stěhování“ obce mezi okresy, případně kraji. V části geografické údaje byla struktura informací zvolena tak, aby popsala polohu obce z hlediska přírody a její vazbu na různé přírodní okolnosti, jejichž existenci obec nemůže (řeka) případně může, ale pouze obtížně ovlivnit (CHKO). Z hlediska zkoumání vývoje obce je velmi důležitým ukazatelem obyvatelstvo. Informace o obyvatelstvu jsou jednak zaměřeny na počet, strukturu, migraci a přírůstky, dále na informace, které mají vazbu na zaměstnanost, což je vzdělání, ekonomická aktivita, míra nezaměstnanosti a průměrné mzdy. (Příbová a kol. 1996). Informace, které jsou v této kapitole obsaženy, vychází z údajů statistického úřadu případně úřadů práce. Některé informace jsou dostupné pouze ze Sčítání domů, lidu a bytů (SDLB) které proběhlo v letech 1991 a 2001. V pasportu je sice zohledněna různá metodika sběru dat mezi SDLB v roce 1991 a 2001 je nicméně škoda, že jsou data, které m¨nelze z hlediska trendů použít. Kapitola pozemky je zaměřena na druhy pozemků v obci a ve vlastnictví obce. Popis vývoje hospodářské činnosti v obci je jedním z významných ukazatelů aktivity občanů v obci případně ukazatelem zaměstnanosti. Proto jsou otázky zpracovávány v číselné řadě od roku 1993, kdy se tyto údaje začaly evidovat do roku 2006. Data pro tuto část byla čerpána z informací ČSU. Statistická data bohužel neobsahují informaci, zdali se jedná o živnostenské listy různých osob nebo o jednu osobu s více živnostmi. S hospodářskou činností také souvisí rostlinná a živočišná výroba. Účelem těchto otázek je získat představu o vývoji a vztahu k zemědělské činnosti. - 122 -


Otázky ke znečištění životního prostředí jsou rozděleny do několika skupin. Za prvé se jedná o otázky na stav ovzduší. Tyto faktory nemohou obce většinou ovlivnit a mají informativní charakter. Data byla získána z podkladů ČHMU. Další část je věnována ekologickým zátěžím. Informace jsou získávány z veřejné databáze. Další otázky jsou věnované brownfields. Nerostné bohatství a jeho těžba mají jednak vliv na životní prostředí v obci, ale také na rozpočet obce, proto je této problematice věnována samostatná část. Infrastruktura je významným prvkem v rozvoji obce, proto je věnována pozornost jejímu stavu v roce 1991 tj. na začátku sledovaného období, v průběhu let (rok 2001) a v roce 2006, čímž získáme představu jak se infrastruktura vyvíjela. Informace byly získány z dostupných podkladů a místním šetřením. Další část pasportu je zaměřena na způsob správy obce - počet zastupitelů, změny starostů, dále na organizace, které obec zřizuje nebo je spoluvlastníkem. Především se jednalo o informace získávané místním šetřením. Oblast školství a zdravotnictví je důležitá pro obyvatele obce, proto je zkoumána existence těchto zařízení v letech 1991, 2001 a 2006. V těchto částech byly získávány odpovědi přímo v místě šetření. Otázky na kulturu a rekreaci dotvářejí celkový dojem obce. Jaké jsou možnosti obyvatel v místě, případně jestli lze očekávat příliv turistů a posílení cestovního ruchu. Na otázky z tohoto okruhu byly získány v podstatě bez problémů odpovědi v rámci místního šetření. Bytový fond je také jedním z indikátorů rozvoje. Otázky směřují k zjišťování jaká je úroveň bydlení, jestli je realizována nová výstavba a podobně Vojenské objekty nebo újezdy mohou významně ovlivnit vývoj obce, proto je také tato otázka zařazena v pasportu. a data byla získána v rámci místního šetření Finanční část významně popisuje vývoj rozpočtu a majetku obce. Mezi roky 2001-2006 jsou tyto informace dostupné na webu ARIS. Dřívější informace byly zjišťovány ze zdrojů v obci. Vzhledem k tomu že tyto informace jsou velmi důležité je třeba zmínit některá fakta. Co se týká ARIS webu jsou některé závěrečné roční tabulky vedeny před konsolidací, což při rozpočtu obce například 5 mil. a konsolidaci 2 mil. korun udělá poměrně velký rozdíl.Co se týká dostupnosti dat při místním šetření byla data před rokem 1997 ve valné většině nedostupná - uložená v archivech bývalých okresů nebo skartována. U těch obcí, kde se podařilo data získat, představují změny způsobu vykazování problém. V podstatě uvedené okolnosti narušují možnosti u většiny informací sledovat.nějaký trend. Data pro léta 1997 až 2000 se na některých úřadech zachovala a byla poskytnuta řešitelům k dalšímu zpracování. Část věnována majetku obce rozvíjí předchozí část a zaměřuje se i na stav obecního majetku. Významnou součástí je i popis investic, které byly na území obce uskutečněny a na kterých se obec podílela. Původní předpoklad uceleného popisu převodu majetku místním šetřením se ukázal jako nerealistický, především z důvodů různých majetkových vyrovnání a převodů. Otázky, zaměřené na investice v obci, poskytly poměrně ucelený soubor informací zvláště za posledních osm let. 3. STRUČNÝ POPIS MODELU Model hodnocení regionálních disparit, jak už bylo napsáno výše, je zaměřen na dvě cílové skupiny - jednou jsou kraje a druhou menší obce.Model bude pracovat ve dvou zcela oddělených režimech. První část určena pro kraje je striktně zaměřena na analýzu disparit a jejich kombinací mající vliv na rozvoj obce. Pro tuto část bude nutno v průběhu řešení provést důkladnou analýzu dat a vah, které různé faktory mohou mít. Aby byla zachována dlouhodobá funkčnost modelu a tím i jeho upotřebitelnost pro kraje bude třeba vytipovat klíčová data nutná pro aktualizaci databáze.Druhá část určená přímo pro obce je v podstatě založena na vyhledávání v databázi pasportizovaných obcí, kdy zástupci obce budou mít možnost na základě zadání vstupních dat a zvažovaného typu investice vyhledat obec podobných vlastností s podobnými investicemi a zjistit, jak tato investice obec ovlivnila. Pro tuto část bude v průběhu dalšího řešení nutné připravit soubor vstupních informací tak, aby ovládání programu nevyžadovalo přílišné úsilí a stanovit soubor klíčových investic (typů), které měly dominantní vliv na vývoj v obcích.

- 123 -


4. PŘÍKLAD ANALÝZY VYBRANÝCH FAKTORŮ ZAMĚŘENÝ NA LIBERECKÝ KRAJ V Libereckém kraji bylo k 1.1.2007 registrováno celkem 215 obcí, ve kterých žije 429 803 obyvatel (stav k 31.12. 2006). Ve výběru 1. stupně pro předmětný výzkumný úkol se v Libereckém kraji nacházelo 93 obcí (stav počtu obyvatel k 1.1. 2007 dle informací ČSÚ), ve kterých žije 99061 obyvatel, což představuje přibližně 23 % obyvatel kraje. Z této skupiny 93 obcí bylo pro vlastní šetření vybráno 12 obcí, které splňují některý z faktorů pro 2. stupeň výběru, případně více faktorů. Z oblastí nevhodných pro pěstování plodin - nezemědělské - byly vybrány 2 (nebyla brána do úvahy živočišná výroba), 1 obec je z rekreačních oblastí, 2 obce s vyšším nárůstem obyvatel a 1 obec s výrazným poklesem počtu obyvatel, 1 obec ze zátopových oblastí, 2 průmyslová obce, 2 obce dle kritérií nadmořská výška, 1 obec vlastní kulturní památku. Celkem 9 obcí se podařilo řešitelskému týmu navštívit a hovořit se zástupci vedení obcí. U třech obcí nebyl zájem o tento druh průzkumu. 4.1. První analýzy získaných výsledků Autoři tohoto článku zdůrazňují, že dále popsané analýzy nejsou zdaleka vyčerpávající a představují pouze první nástin jejich provádění a pouze velmi dílčí výsledek. Hlubší a komplexní analýza bude součástí řešení dalších dílčích cílů výzkumného projektu. Hodnotící model bude ve svém výsledku multikriteriální.(Říha, J. 1995) Všechny hypotézy, ze kterých model vychází, jsou založeny na předpokladu, že úspěch nebo neúspěch ve vývoji obce je ovlivňován různými faktory a jejich kombinacemi, které na obec působí z vnějšku - disparitami a je úkolem vedení kraje, příp. státu tyto disparity vhodnými dotačními nástroji zmírňovat. Ukazatele na vstupu Faktory jsou v současné době rozděleny na objektivní a subjektivní a jejich kombinace. Vzhledem k tomu, že analýza je teprve na počátku, uvádíme zde jako příklad jen dva objektivní faktory analyzované samostatně, vždy pouze k jednomu faktoru disparit a to : nárůst počtu obyvatel - v procentech,saldo přistěhovalí a vystěhovalí. Z hlediska časové řady bylo rozhodnuto zpracovávat demografické údaje až od roku 1993 do roku 2007, aby byl eliminován v co největší míře vliv rozdělování obcí počátkem 90tých let. V konečné analýze budovou zpracovávány i ukazatele mezi roky 2001-2007. Ukazatele pro disparity. Zde je jejich členění mnohem složitější, ale v zásadě je lze rozdělit na faktory ovlivnitelné a neovlivnitelné. Pro tento příspěvek byly z celé řady faktorů vybrány jenom některé faktory neovlivnitelné a to: -vzdálenost v km od okresního města, -vzdálenost v km od krajského města, -nadmořská výška, - železnice, znečištění ovzduší. Při dalších analýzách v průběhu řešení projektu budou popsány vazby nejen faktor na vstupu a jedna disparita, ale faktor na vstupu vůči kombinaci disparit s různými vahami, případně faktory na vstupu vůči jedné nebo více disparitám. Vlastní řešení 1. faktor - Nárůst počtu obyvatel. Byly vybrány 3 obce s největším procentuálním přírůstkem obyvatel a 2 obce s nejmenším procentuálním přírůstkem (přičemž bylo v průběhu další analýzy zjištěno, že jedna z obcí s přírůstkem má u dvojkriteriální analýzy zcela odlišné chování, které bude v dalším řešení podrobeno bližší analýze). Pracovně byla první skupina označena jako „úspěšná“ a druhá jako „neúspěšná“. Vazba na disparity:  vzdálenost od okresního města - nebyla zjištěna žádná závislost,  vzdálenost od krajského města - všechny neúspěšné obce jsou za hranicí 25 km od krajského města. (kromě atypické obce). Tato vzdálenost byla potvrzena i při analýze obcí Ústeckého kraje.  nadmořská výška - nebyla zjištěna žádná závislost,  železnice - nebyla shledána žádná vazba mezi existencí železnice a nárůstem počtu obyvatel. V další analýze bude třeba zohlednit stav a kapacitu příjezdových komunikací, případně jiné možnosti dopravy a počet vyjíždějících obyvatel za prací.  ekologická hlediska - v žádné ze sledovaných obcí nebyly významně překročeny koncentrace znečištění . Jedinou souvislost vykázala existence ploch brownfields a neúspěšných obcí. - 124 -


Vlastní řešení 2. faktor - Saldo přistěhovalí – odstěhovalí Byly vybrány 3 „úspěšné“ obce (s výrazným podílem přistěhovalých vůči odstěhovaným) a 2 „neúspěšné“ obce (se záporným saldem). Oproti prvnímu vstupnímu faktoru se překrývají dvě úspěšné obce a dvě „neúspěšné“. V Ústeckém kraji, kde už tato úvodní analýza proběhla, byly obce „neúspěšné“ zcela jiné. Již z tohoto lze vyvodit závěr, že identifikaci „úspěšnosti“, případně „neúspěšnosti“ obce bude možno provést až na základě kombinace více faktorů. 5. VÝSLEDKY – DISKUSE Jak vyplývá z výše popsaného příkladu, provedené dílčí analýzy zcela jasně ukázaly, že faktor „úspěšnosti“ obce bude složen z více faktorů, které budou mít i různé váhy. Co se týká popsání disparit bude situace ještě složitější. Cílem projektu a celého řešitelského týmu rozhodně není konstatování, kolik obcí se nachází v nížinách a kolik má na svém území vodní tok. Cílem je rozdíly popsat, ale zejména ohodnotit jejich vliv na rozvoj obce a pokusit se identifikovat vliv jednotlivých disparit v jednotlivých krajích. V tomto ohledu jsou si řešitelé vědomi jistého zatížení chybou v situaci hraničních obcí, protože kraje jsou pouze administrativní hranice nikoliv uzavřené celky bez možnosti komunikace s vnějším prostředím. 6. ZÁVĚR V současné době je téměř ukončen sběr dat. Ze všech oslovených obcí v České republice spolupráci při vyplňování informací odmítlo pouze 6 % a asi u 10 % se kontakt nakonec nezdařil. Celý řešitelský tým tímto děkuje všem paním starostkám a pánům starostům z celé Česká republiky, kteří nám věnovali svůj vzácný čas a nejen, že odpovídali na naše dotazy, mnohdy za pomocí místostarostů a dalších pracovníků úřadu, ale také nás velmi poučili o práci zastupitelů v obcích, městech a městysech, kde se mnohdy obrací každá koruna a každý čin zastupitelstva je pod drobnohledem a osobním dozorem občanů. Doufáme, že výsledky našeho projektu (nejen vlastní analýzy, ale i následného softwaru) jim v jejich náročné práci pomohou. SEZNAM LITERATURY [1] BÍNA, J. Regionální vyhodnocení stavu a trendů ekonomické skladby obyvatel České republiky, Spisy Zeměpisného sdružení, číslo 10 [2] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2005) Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Ottovo nakladatelství s.r.o., Praha, ISBN 80-7360-287-3 [3] KUTA, V., et al.(1998) Metody průzkumu a hodnocení ploch. Sub-objective 2: Research on industrial areas regeneration methods, pp.3-15, Ostrava. [4] MARTINEC, P. a kol.(2006) Vliv ukončení hlubinné těžby na životní prostředí. ANAGRAM, Ostrava. ISBN 80-7342-098-8 [5] MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Územně identifikační registr adres. [CD-ROM]. MPSV, Praha, 2007. [6] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. Národní rozvojový plán 2004-2006. MMR, Praha. 2003 [7] NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV. Vyhledávání v zpřístupněných památkách [online]. [cit. 2007-0621]. Dostupný z WWW: . [8] PAMĚTIHODNOSTI.CZ. Přírodní památky [online]. [cit. 2007-06-26]. Dostupný z WWW: . [9] PŘÍBOVÁ, J a kol.(1996) Marketingový výzkum v praxi. Grada publishing, [10] ŘÍHA, J. (1995) Hodnocení vlivu investic na životní prostředí : multi - kriteriální analýza. Academia, Praha

- 125 -


PŘÍČINY DISPARIT KRAJINY V PODKRUŠNOHOŘÍ Prof. Ing. Jaroslava Vráblíková,CSc., Ing Petr Vráblík, PhD, Prof.Ing. Miloslav Šoch,CSc. Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí Katedra přírodních věd e-mail: [email protected],cz Klíčová slova Disparity, Podkrušnohoří, těžba, rekultivace, revitalizace, resocializace Abstrakt Severní Čechy, zejména Chomutovsko – ústecká oblast, patřily od druhé poloviny 19. století po dobu cca 100 let mezi oblasti, kde docházelo k významnému hospodářskému rozvoji. Hlavním důvodem rozvoje byla těžba hnědého uhlí a jeho využití, s ním spojeného rozvoje energetického a chemického průmyslu, rozvoj sídel a infrastruktury i výrazný nárůst počtu obyvatel. S rozvojem těžby ve 2. polovině 20.století je ale spojena technogenní transformace krajiny. Způsobila destrukci přírodních složek krajiny, zejména změnila reliéf, horninové prostředí, půdní profil, hydrické poměry a významně ovlivnila biotu. Docházelo k destrukci sídel, likvidaci výrobních prostor, rušení komunikací a ostatních prvků technické infrastruktury, provázely ji i dopady do lesního hospodářství i zemědělství. Podkrušnohoří bylo a ještě je oblastí nejvíce zatíženou antropogenní činností v ČR. S těžbou jsou spojeny rekultivace, které dosahují dobré úrovně, srovnatelné s okolními státy. Od 90.let jsou spojovány s revitalizací území. Probíhá řešení projektu WD- 44 -07-1 „Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří“. Na podkladě analýz disparit, jejich příčin je snaha přispět k návrhům účinné revitalizace území pánevních okresů a resocializaci, k návratu člověka do obnovené krajiny. Získanými poznatky lze přispět ke zpracování návrhů na snížení environmentálních i sociálně-ekonomických nerovností, se kterými se v současnosti celá oblast potýká. DISPARITY FACTORS IN PODKRUSNOHORI LANDSCAPE Key words: Disparity, Podkrusnohori, mining, reclamation, revitalization, resocialization Abstract The North Bohemia, particularly Chomutovsko-ústecká area was ranked since the second half of 19th century for approximately 100 years among areas where was become important economic expansion. The main reason of development was the brown coal mining and its use, also its connected with energetic development, chemical industry, settlement development, infrastructure and rise in population too. Mining development in the second half of 20th century has been connected with technogenic transformation of the landscape. It has been the cause of the natural element landscape destruction, especially changed relief, rock environment, soil profile, hydric ratio and significantly affected biota. It has become to the settlement destruction, liquidation of production spaces, communications disturbance and other technical infrastructure elements. It has consequented together with the impacts of forest management as well as agriculture. Podkrušnohoří has been and still is the most antropogenetic loaded area of the antropogenetic activities in the Czech Republic. The reclamation is connected with mining and it is reaching good level to compare to the neighbouring states. Since 90th years have been connected with the revitalization area. A contribution is a resolution of the project WD-44-07-1 „Model solution of revitalization the industrial regions and the areas after coal mining for example of Podkrušnohoří“. On the bases of the disparity analyses and its cause is the effort to contribute to the suggestion effectual revitalization basin area county and resocialization, a return of human being to renew the landscape. The gained knowledge can contribute to a proposal processing for reducing the environmental and socioeconomic disparities with which is the whole area presently battled.

- 126 -


1. ÚVOD V podkrušnohorské krajině nacházíme celou řadu nerovností - disparit v porovnání s jinými regiony ČR. Hlavním důvodem byl rozvoj těžby hnědého uhlí. V návaznosti na těžbu se rozvíjel průmysl. Po roce 1950 se výrazně zvýšila těžba uhlí a jeho využívání v energetickém a chemickém průmyslu. Rozvoj industriální činnosti přispěl k hospodářskému rozvoji a výrazně se zvýšil počet obyvatel, zejména ve městech. Rozvoj oblasti sebou přinášel zátěže v oblasti životního prostředí. Dlouhodobé jednostranné zaměření ekonomiky v pánevních okresech Ústeckého kraje na těžbu, energetický průmysl a těžkou chemii jsou hlavní příčinou disparit. Ty dosud negativně ovlivňují charakter regionu zejména nízkou diverzifikací průmyslu a tím nízkou konkurenceschopností s ostatními regiony v ČR, významnými dopady do struktury a využití půdního fondu, včetně nevyužití ekonomického potenciálu horských území, nedostatečným řešením starých ekologických zátěží, nízkou kvalifikační strukturou obyvatel, vysokou zalidněností údolních částí území (ve městech) a nejvyšší nezaměstnaností v ČR. 2. CÍLE Příspěvek je zaměřen na dílčí informace získané při výzkumu regionálních disparit v projektu WD -44-07-1 „Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří. Z Chomutovsko–ústecké oblasti jsou k dispozici podrobné analýzy zaměřené na geografické, environmentální a socioekonomické ukazatele charakterizující regionální disparity. Podrobněji budou v předkládaném příspěvku analyzovány příčiny disparit ve vazbě na těžbu a následné rekultivace, revitalizace a možnosti resocializace. 3. VÝSLEDKY A DISKUSE 3.1. Demografické limity Podkrušnohoří Na přelomu 19. a 20. století dochází v Podkrušnohoří k prudkému hospodářskému vývoji zejména na bázi těžby, dopravy a zpracování uhlí. Na těžbu uhlí navazovala další odvětví (kovozpracující, sklářská, chemická). Pánevní oblast se stala významnou imigrační oblastí, kde došlo až k 4 násobnému zvýšení počtu obyvatel, zejména ve městech. Po celé 20. století je v zájmové oblasti výrazně vyšší hustota osídlení (o cca 44%), než je průměr ČR. V současném období v modelovém území (k 1.1.2007) žije 488,953 tis. obyvatel, což je téměř 60% 2 obyvatelstva Ústeckého kraje. Na rozloze 2276 km , která tvoří pouze 43% z území kraje celkem, je hustota 2 2 2 osídlení 215 obyvatel na km , což výrazně převyšuje průměr kraje (154 obyv./km ) i ČR (130 obyv./km ). (Dejmal I., 2007) Tab. 1 Analýza osídlení v zájmové oblasti k 1.1. 2007 Charakteristiky osídlení k 1.1.2007 Modelové území

Městský prostor

Hustot Rozloh a a 2 ob/km v ha

Název ORP

Rozloha v ha

Počet obyv. abs.

Ústí n.L.

40444,11

119260

295

11750

Teplice Bílina Litvínov Most Chomutov Kadaň Modelové území

34558,99 12352,77 23602,44 23114,33 48612,60 44919,69 227604,9 3

107341 20639 40074 76599 81245 43795

311 167 170 331 167 97

19769 3240 7191 8694 4638 12923

488953

215

68205

- 127 -

Venkovský prostor

Počet Hustota Rozloha obyv. 2 abs. ob/km v ha 10007 852 28694 2 91324 462 14790 15709 485 9113 35684 496 16412 67691 779 14420 70823 1527 43974 36459 282 31996 41776 613 159399 2

Počet Hustot a obyv. 2 abs ob/km 19188

67

16017 4930 4390 8908 10422 7336

108 54 27 62 24 23

71191

44


Z analýzy uvedené v Tab. 1 vyplývá skutečnost, že obyvatelstvo je koncentrováno do oblasti pánve, což 2 dokumentuje vysoké zalidnění v městském prostoru – 613 obyvatel na 1 km , pohybuje se v jednotlivých 2 obcích s rozšířenou působností (ORP) od 282 do 1527 obyvatel na km . 3.2. Vývoj těžby v Severočeské hnědouhelné pánvi Zájmovou oblast tvoří území 4 okresů, Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem. Udává se, že Severočeská hnědouhelná pánev (SHP) zaujímá plochu cca 140.000 ha,což je více jak 60% z území. Je největší a těžebně nejvýznamnější hnědouhelnou pánví v České republice. V současné době v SHP působí dvě akciové společnosti, které vznikly počátkem 90. let minulého století na základě privatizace bývalých státních podniků koncernu SHD. V chomutovské části pánve těží lom Libouš, v teplické části těží lom Bílina. Tyto lomy jsou součástí akciové společnosti Severočeské doly Chomutov (SDCH a.s.). V mostecké tzv. centrální části pánve provozuje svoji činnost lom Československé armády (ČSA) a lom Vršany – Šverma. Tyto lomy jsou součástí akciové společnosti Mostecká uhelná (MU a.s.).Přehled o těžbě za období 19452007 je uveden v Tab 2 (cit.Kašpar 2007). Tab. 2 Vývoj těžby hnědého uhlí v SHP po roce 1945 – v průřezu po 5 letech Vývoj těžeb v SHP v letech 1946-2007 Rok těžba mil.t

1946

1950

1960

1970

1975

1980

1985

1990

1995

2000

2007

13,4

19,8

39,6

55,0

60,7

67,5

72,8

62,1

47,1

40,3

38,3

Vývoj těžby hnědého uhlí podtrhuje význam SHP pro potřeby energetiky. Ale zároveň je s ní spojena zátěž krajiny, která ovlivňuje stav životního prostředí i krajiny. Dlouhodobě se těžba podílí na dynamických proměnách krajinného prostředí. Zvláště povrchová, která se mění, z malolomové těžby v 60. tých letech se přechází k velkolomové těžbě, která se negativně projevila ve velkoplošných záborech půdního fondu, v rozsáhlosti vlastních lomů a vnějších výsypek. Byla a stále ještě je těžba hnědého uhlí největším zásahem do krajiny severních Čech. Odhaduje se, že doposud bylo vytěženo v SHP více než 3,5 mld. tun uhlí, z toho 2,6 mld. tun lomovým způsobem. Ke změnám v území nedochází pouze vlastní těžbou, ale i vysokým objemem skrývky, při lomové těžbě bylo vytěženo a přemístěno na vnější a vnitřní výsypky cca 7 mld. m3 odklizu. Skrývka 3 v posledním období představuje objem 3.6 m zeminy na 1 tunu vytěženého uhlí. Rokem nejvyšších těžeb byl r. 1984, kdy se vytěžilo 96,9 mil. tun uhlí. Od r. 1987 nastává pokles těžby. Po roce 1990 se snižuje potřeba uhlí. Společenské změny ovlivnily i poměry spojené s těžbou uhlí. V souvislosti s vládním usnesením o útlumu hnědouhelného hornictví dochází k útlumu těžby uhlí, např. na lomu Most. Český hnědouhelný průmysl po r. 1990 vstoupil do etapy velmi náročné transformace, restrukturalizace a privatizace a změny společenské formace s vytvářením tržních podmínek začaly tvrdě působit v konkurenci jiných paliv. 3.3. Vliv těžby na krajinu Těžba uhlí je zátěží, která ovlivňuje stav životního prostředí i krajiny, byla a stále ještě je největším zásahem do krajiny severních Čech, zvláště pak těžba lomová. Ta se dlouhodobě podílí na dynamických proměnách krajinného prostředí. Povrchová těžba se však začíná projevovat zvyšováním devastace krajiny. Přechod od malolomové těžby v 60. tých letech k velkolomové těžbě se však negativně projevil především ve velkoplošných záborech půdního fondu, v rozsáhlosti vlastních lomů a vnějších výsypek. Těžba ovlivňuje krajinný ráz, vytváří zcela novou krajinu, s čímž souvisí celý komplex změn reliéfu, struktury krajiny, mikroklimatu a negativně působí na biotu. Dále tím, že těžba uhlí významně ovlivňuje krajinu, ale i nově vznikající recentní útvary – výsypky, ale i zbytkové jámy, což demonstrují následující přehledy. Proměny krajiny postižené těžbou uhlí lomovým způsobem se projevují především  geomorfologickou proměnou území vznikem nového reliéfu a jeho postupnou transformací -přesunem těžených odklizových hmot z lomových jam na vnější výsypky,  těžbou, přepravou a zakládáním odklizových hmot vznikají výrazně odlišné stratigrafické poměry spočívající ve změnách petrografických, fyzikálně chemických, fyzikálně mechanických a technologických vlastností ukládaných hmot do nově vznikajících recentních útvarů,  jsou výrazně narušeny hydrogeologické poměry území (podzemní vody, infiltrační poměry, výpary a místní srážky),  těžbou dochází k degradaci až destrukci pedosféry, orniční a podorniční vrstvy, - 128 -


 

lomová těžba ovlivňuje také atmosféru a mikroklima území, hlavně kvalitu ovzduší úletem a rozletem prachových částic z rozsáhlých prostorů těžby ve vlastním lomu, z výsypek a dopravních cest, je narušena biosféra, v subsystémech fytocenóz, zoocenóz i mikrobiálních cenóz.

Výsypky a zbytkové lomy v krajině lze charakterizovat jako  extrémní stanoviště,  neproduktivní,nestabilní ekosystém,  iniciální stadium vývoje,  dominance anorganických složek,  minimum organické hmoty(biogen. prvků),  absence bioty, později iniciální fytocenózy, mikrobiocenózy, zoocenózy,  transformace reliéfu (vnější výsypky, zbyt. lomy),  změny v hydrosféře (podzemní a povrchové vody, odtokové poměry, infiltrace, změna výparu a srážek,  degradace a destrukce pedosféry,  změna stratigrafických a pertografických poměrů,  rozsáhlé plochy bez zeleně působí změny mikroklimatu, mezoklimatu a kvality ovzduší (zápary),  narušení fytocenozy, zoocenózy a mikrobiálních cenoz. 3.4. Sanace škod a obnova krajiny V poválečném období v důsledku zvyšování těžby uhlí dochází k rozsáhlejšímu záboru pozemků, provázenému výraznými destruktivními vlivy na krajinu. Postupně jsou obnovovány rekultivační práce a v r. 1951 bylo v Teplicích zřízeno první rekultivační oddělení v rámci zemědělského závodu SHD. Trend nově zahajovaných rekultivací byl postupně rostoucí, mezi 100–300 ha ročně (do r.1957). V návaznosti na rekultivování starších výsypek a zejména rozsáhlých oblastí poddolovaných předchozí báňskou hlubinnou činností rychle roste výměra nově zahajovaných akcí. V teplických Báňských projektech byl v roce 1959 vypracován první „Generel rekultivací,“ který poskytoval údaje za celý Severočeský hnědouhelný revír. Dle Štýse (2001) lze etapovitost rekultivačních prací rozčlenit následovně: ► etapa sukcesivních rekultivací – období ve kterém docházelo bez zásahu rekultivačních prací ke spontánnímu náletu dřevin a travin,či přenosem semen živočichy. Území se kultivovala sukcesí. ► etapa sanačně ozeleňovací - probíhala na územích, kde rekultivace byla orientována bez velkých úprav stanovišť, především na územích postižených hlubinnou činností. Jednalo se o zatravnění a dílčí výsadbu okolo poklesových kotlin(mokřady). ► etapa hospodářsko – produktivní- je charakterizována tvorbou půdního pokryvu na rekultivovaných stanovištích, byla preferována neúměrně vysokým podílem zemědělská rekultivace, při lesnickém způsobu rekultivace se preferovaly efektivní dřeviny. ► etapa ekologizační - je etapou konce 20. století. Je pro ni charakteristická preference koncepce krajinně ekologické obnovy velkoplošných území. Cílem těchto rekultivačních činností je dosažení žádoucí úrovně biodiverzity velkých územních celků navazujících na přírodní prostředí území, která nebyla hornickou činností postižena. Vývoj ploch zapojených do rekultivace za SHP od r. 1950 do současnosti je uveden v Tabulce č.3. Tab.3 Orientační údaje o vývoji rekultivačních prací v SHP (1950-2007 v ha) Rok 1950 1960 1970 Dokončené 0 350 1 100 rekultivace Rozpracov. 20 595 2 465 V rekultiv. 20 945 4510 Procesu (údaje po r.2000 získané z SD,MU a PKÚ)

1980

1990

2000

2005

2006

2007

3 000

6 400

7346

9558

10337

10759

4 139

2 809

5368

5288

5221

5430

7139

9209

12714

14846

15558

16189

Z uvedeného přehledu je patrno, že významný pokrok v rekultivaci území je dosahován po r.2000. Dokončované rekultivace v r.2007 dosáhly v SHP objem 10.759 ha, rozpracováno bylo 5430 ha. Přehled o struktuře dokončených rekultivací je uveden v Tabulce č.4.

- 129 -


Tab. 4 Přehled o struktuře rekultivací dokončených v období 1960 – 2007 v ha. Druh rekultivace Podnik SDCH MUS PKÚ SHR celkem ha %

zemědělská

lesní

hydrická

ostatní rekultivace. vč.parkové

Celkem

1450 1522 349 3321 30,9

1637 3012 303 4952 46,0

136 138 8 282 2,6

333 1641 230 2204 20,5

3556 6313 890 10759 100%

Největší podíl rekultivací tvoří rekultivace lesní, celkem 46%, významný podíl tvoří i rekultivace zemědělská rozkládá se téměř na 1/3 obnoveného území. Svůj objem postupně zvyšuje i hydrická rekultivace, kam se řadí menší vodohospodářská díla (např. příkopy, retenční stabilizační nádrže nebo větší vodní plochy pro příměstskou rekreaci jako je zaplavování zbytkových jam – jezero Most, Chabařovice). Od r. 1998 se výrazně zvyšuje i podíl ostatních rekultivací. Jejich cílem je vytváření funkční a rekreační zeleně, začlenění rekreačních a sportovních ploch do krajiny, vybudování základních komunikací a příprava ploch pro komerční využití. Charakteristika rekultivované krajiny Kvalitně provedená rekultivace by měla plnit následující požadavky a být:  ekologicky vyvážená (zabezpečit dostatečný prostor pro rozvoj ekologicky stabilních terestrických, semiterestrických a akvatických ekosystémů),  zdravotně a hygienicky nezávadná (nezbytné pro jakékoliv využití),  efektivně i potenciálně produktivní (ekonomicky efektivní- vhodná volba ekonomického využití),  esteticky a rekreačně působivá (vhodná modelace reliefu, začlenění vodních ploch, rozptýlená zeleň, biokoridory apod.),  směřovat ke koncepci pestré krajinné struktury (tj. ke koncepci vhodného zastoupení zemědělských, lesních, vodohospodářských a rekreačních ploch). Rekultivace je chápána jako řízený proces obnovy krajiny postižené těžbou. Jejím cílem je obnovení přirozené rovnováhy krajiny. Zahrnuje práce technického charakteru (terénní úpravy, stabilizační opatření, hydrotechnická opatření apod.), ale i biologického charakteru (tvorba agroekosystémů, zemědělské využití, lesní výsadba, pěstební péče a pod). Je nutné ji dále podpořit revitalizací tj. funkčním zapojením do krajiny, respektive takovou konečnou úpravu devastovaného území, která zajistí vytvoření estetického krajinného fenoménu, obnovení přirozených funkcí ekosystému a zároveň umožní plné využití území v souladu s územním plánem (Dejmal 2007). V současnosti je pohled na obnovu území nutno rozšířit o resocializaci, o návrat člověka do obnovené krajiny. 4. ZÁVĚR V současné době je Chomutovsko–ústecká oblast zařazována jako strukturálně postižený region, kde se vyskytuje celá řada disparit. Je třeba hledat cesty, které by vedly k jejich snížení jak z hlediska sociálního, 2 ekonomického tak i environmentálního. V Podkrušnohoří žije více jak 400 tis.lidí, na 1 km v průměru 613 obyvatel, pro které je třeba obnovovat území po těžbě formami, které krajinu v ekologických, ekonomických a sociálních souvislostech vylepšují. Kvalitní obnova území po těžbě propojená s následnou revitalizací a resocializací území navrátí život do krajiny, vytvoří podmínky pro obnovení nejen ekologických, ale i hospodářských a sociálních funkcí krajiny tak, aby bylo dosaženo základního principu revitalizace – návratu života do krajiny. Jde o to vytvořit podmínky pro život člověka v nově vytvářených krajinných celcích, pro další fázi obnovy o resocializaci. SEZNAM LITERATURY [1] DEJMAL,I. Demografické a sociální limity rozvoje Podkrušnohorské pánve, Studie, 24s., 2007. [2] KAŠPAR ,J. Vliv zahlazování následků báňské činnosti na cenu uhlí.VŠB TU Ostrava, 35s, 2008. [3] ŠTÝS, S. Mostecko – minulost- současnost, Most, 2001. [4] VRÁBLIKOVÁ, J a kol. Revitalizace antropogenně postižené krajiny v Podkrušnohoří, FŽP UJEP, 180 s., 2008.

- 130 -


PROJEKTY PROGRAMU OPPP REALITY (2004 – 2006) A DOSTUPNOST INFORMACÍ K JEDNOTLIVÝM PROJEKTŮM Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra podnikové ekonomiky e-mail: [email protected] Klíčová slova OPPP, Reality, informace, brownfields, greenfields Abstrakt Příspěvek vznikl v rámci aktivit výzkumného projektu WD-30-07-1„Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu“. Následující text se zabývá realizovanými projekty Operačního programu průmysl a podnikání programu Reality v programovacím období 2004 – 2006. Jsou zde uvedeny výsledky analýzy projektů z hlediska jejich struktury – dle výše dotace, rozmístění projektů, typu projektu. Dále jsou zde vyhodnoceny zdroje informací o projektech, včetně jejich dostupnosti potenciálním žadatelům o dotace i široké veřejnosti. PROJECTS OF OPERATIONAL PROGRAMME INDUSTRY AND ENTERPRISE – REAL ESTATES IN THE PERIOD 2004 – 2006 AND THE INFORMATION AVAILABILITY OF INDIVIDUAL PROJECTS Klíčová slova OPIE , Real Estates, information, brownfields, greenfields Abstract This article was written within the project No. WD-30-07-1, “Innovation Approach of Solving Disparities on Regional Level”. The following paper focuses on projects realized within the Operational Programme Industry and Enterprise (OPIE) in the period of 2004 -2006. There are presented results of project´s analysis, namely their structure according to the level of a grant, project location and types of projects. The paper also evaluates information sources about projects including their availability for potential applicants as well as for the general public. Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného projektu č. WD-30-07-1 „Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu“ , jehož zadavatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj a řešitelem výzkumný tým na Hospodářské fakultě Technické univerzity v Liberci.

- 131 -


1. ÚVOD Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného projektu č. WD-30-07-1 „Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionu“ (InoReDis) Ministerstva pro místní rozvoj, jehož řešitelem je výzkumný tým na Hospodářské fakultě Technické univerzity v Liberci. Jedna z dílčích aktivit si klade za cíl zpracovat soupis projektů, které byly realizovány v rámci Operačního programu Průmysl a podnikání (dále jen OPPP) programu Reality v průběhu roku 2004 – 2006. Při zpracování přehledu projektů byla sledována dostupnost informací o projektech, jelikož tyto by mohly být vhodnou inspirací pro potenciální žadatele o dotaci. Dále byla sledována struktura projektů z hlediska druhu podpořeného objektu, tedy zda dotace sloužila k regeneraci objektů typu brownfield, nebo byla využita při výstavbě nového objektu, tedy pro objekty typu greenfield. Program Reality byl zaměřen na zlepšení podnikatelské infrastruktury prostřednictvím rozvoje projektů výstavby a rekonstrukce podnikatelských nemovitostí, zejména v oblastech postižených útlumem a restrukturalizací průmyslové výroby. Cílem programu bylo zvýšit atraktivitu těchto strukturálně postižených regionů pro tuzemské i zahraniční investory a současně řešit problém nedostatečné nabídky podnikatelských nemovitostí. [5] V rámci realizace programu Reality dochází k rozšiřování nabídky podnikatelských nemovitostí, která má velký vliv při rozhodování investorů o lokaci zamýšlení investice na území České republiky. V této souvislosti je nutné zmínit také výstavbu a rozvoj zón, zejména co se týče jejich dopravního napojení a inženýrských sítí. Kromě výstavby nových objektů a zón je podporována také regenerace zón a rekonstrukce stávajících částečně zdevastovaných objektů (tzv. brownfields), která má velký vliv také na zlepšení životního prostředí v daných lokalitách. V rámci cíle zlepšení podnikatelského prostředí v České republice je podporována také rekonstrukce stávajících objektů za účelem modernizace výrobních provozů. [5] 2. STRUKTURA PROJEKTŮ PROGRAMU REALITY Z HLEDISKA VÝŠE DOTACE A ROZMÍSTĚNÍ PROJEKTŮ Následující údaje vycházejí z aktualizace k 1. 10. 2008 (tab. 1). Údaje nejsou konečné, jelikož fyzická realizace projektů probíhá v průběhu let 2007 – 2008 a konečný termín pro příjem žádostí o platbu v rámci OPPP byl stanoven na 30. září 2008, a k 1. 10. 2008 nejsou vyřízeny všechny žádosti o platbu u všech projektů tak, aby bylo možné zjistit celkovou výši finančních prostředků, které byly v programu Reality vyčerpány. V Programu Reality bylo podáno celkem 228 žádostí o podporu. Z toho bylo 118 žádostí o podporu zamítnuto a vyřazeno (např. pro nesplnění formálních kritérií, odstoupení žadatele atd.). Celkem 110 žádostem bylo vydáno Rozhodnutí o poskytnutí dotace v celkové výši 2 024 375 000 Kč. Průměrná částka dotace na projekt činila 18 403 409 Kč. Z hlediska rozmístění projektů z hlediska jednotlivých krajů České republiky, největší počet projektů bylo v Moravskoslezském kraji (19) a v Plzeňském kraji (18), naopak nejméně v Karlovarském kraji (2), dále pak v Libereckém a Ústeckém kraji (po 3).

- 132 -


Tab. 1 Souhrnná tabulka podaných žádostí a udělených dotací podle krajů Kraj

6 21 4 16 8 33 18 16 56 12 8 9 21

Zamítnuté a vyřazené žádosti 1 13 2 6 5 14 10 5 38 5 5 3 11

228

118

Podané žádosti

Jihočeský kraj Jihomoravský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Ústecký kraj Vysočina Zlínský kraj Celkem

Přiznané dotace 5 8 2 10 3 19 8 11 18 7 3 6 10 110

Zdroj: [6] Z hlediska požadované dotace je vysoce nadprůměrný Plzeňský kraj (což je dáno realizací projektů v bývalém areálu firmy Škoda). [5] 3. STRUKTURA PROJEKTŮ PROGRAMU REALITY Z HLEDISKA TYPU PROJEKTU Program Reality umožnil získat finanční podporu na výstavbu a rozvoj podnikatelských zón, regeneraci nedostatečně využívaných území a výstavbu a rekonstrukci objektů v sektoru zpracovatelského průmyslu a souvisejících služeb. [2] Z hlediska typu projektu je možné rozlišit dvě skupiny projektů, a to projekty greenfields a brownfields. Mezi projekty brownfields jsou zařazeny projekty typu Regenerace průmyslových zón, Rekonstrukce objektu, Demolice objektu. Mezi projekty greenfields jsou zařazeny projekty typu Výstavba průmyslových zón a Výstavba objektu. Projekty Příprava projektové dokumentace jsou vyčleněny zvlášť, protože není možné je zařadit mezi výše uvedené dva typy projektů. Projekty brownfields tvoří 53 % všech podpořených projektů, projekty greenfield 38 % a ostatní 9 % (obr. 1). Ostatní 9%

Brownfields 53%

Greenfields 38%

Brownfields

Greenfields

Ostatní

Obr. 1 Struktura projektů dle typu projektu Zdroj: vlastní výpočet 4. DOSTUPNOST INFORMACÍ O PODPOŘENÝCH PROJEKTECH Hned v úvodu je možno konstatovat, že podrobné informace o projektech nejsou ani pro potenciální žadatele o dotace, ani pro širokou veřejnost, snadno dostupné.

- 133 -


4.1 Centrální monitorovací systém strukturálních fondů Jako hlavní zdroj informací se v současnosti jeví Centrální monitorovací systém strukturálních fondů (IS MSSF-CENTRAL; systém je dostupný z webových stránek http://mssfwww.mmr.cz/WebMSSF_Povs/About.aspx.).

Obr. 2 Úvodní webová stránka Centrálního monitorovacího systému strukturálních fondů Zdroj: [1] Jedná se o speciální informační systém, který zajišťuje věcný a finanční monitoring projektů v rámci programů spolufinancovaných ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Evropské unie. Vytvoření monitorovacího systému vychází z požadavku Evropské komise na existenci systému pro monitorování pomoci z Evropské unie České republice (dle nařízení Rady (ES) č.1260/1999). IS MSSF-CENTRAL plně respektuje českou i evropskou legislativu týkající se strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Garantem centrální úrovně systému ve spolupráci s věcně příslušnými orgány státní správy je Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Jsou zde prezentována vybraná data ze systému týkající se programů a projektů spolufinancovaných z fondů Evropské unie. IS MSSF-CENTRAL je využíván k :  monitoringu a vyhodnocování projektů v rámci následujících programů:  Operační program Rozvoj lidských zdrojů  Operační program Infrastruktura  Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství  Operační program Průmysl a podnikání  Společný regionální operační program  Jednotný programový dokument pro Cíl 2 regionu soudržnosti hl.m.Praha  Jednotný programový dokument pro Cíl 3 regionu soudržnosti hl.m.Praha  Iniciativa Společenství - INTERREG  Iniciativa Společenství - EQUAL  Fond soudržnosti  efektivní správě programů  zajištění reportů pro příslušná Generální ředitelství Evropské komise  zajištění reportů pro vládu, parlament, regiony a další. [1] Je možné vyhledávat projekty podle různých kritérií (např. číslo projektu, název projektu, žadatel, kraj, grantové schéma, výše dotace ad.). Informace k projektům jsou skutečně „základní“, z popisu projektu není možné získat „kompletní obrázek“ o projektu. 4.2 Vybrané úspěšné projekty ze strukturálních fondů Lepší představu o vybraných projektech je možné získat z publikace Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky, která nese název Úspěšné projekty v OPPP - inspirace pro budoucnost (Praha, červen 2007. Bez ISBN. Dostupná např. z http://www.mpo.cz/dokument33252.html). Zde je pro vybrané projekty uvedena charakteristika žadatele a projektu vč. nákladů, přínos projektu a zkušenosti žadatele. Jak již bylo uvedeno, jedná se pouze o vybrané projekty:  OTEX Bludov, s. r. o. - Pořízení a rekonstrukce nemovitosti v Šumperku pro zavedení výroby technických tkanin  BENEŠ a LÁT, v. o. s. - Regenerace objektu bývalé přádelny na slévárnu slitin zinku  MERKO CZ, a. s. - Rekonstrukce nevyužívaného objektu v moderní výrobní závod

- 134 -


Informace o dalších vybraných projektech (ovšem v podstatně stručnější podobě) jsou k nalezení na webových stránkách regionálních poboček Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest:  NWT Computer, s. r. o. (Zlínský kraj)  Centec Automatika, spol. s r.o. (Střední Čechy)  DK PLAST, spol. s r.o. (Plzeňský kraj)  SLEZÁK-RAV CZ s.r.o. (Olomoucký kraj)  Město Zlaté Hory (Olomoucký kraj)  BENEŠ a LÁT, slévárna a strojírna, a. s. (Liberecký kraj)  Zambelli – technik, spol. s r. o. (Jihočeský kraj)  Stanislav Smejkal, Ing. – Fides (Moravskoslezský kraj)  Merco CZ, a.s. (Moravskoslezský kraj) 4.3 Webové stránky žadatelů V dnešní době informačních technologií, kdy většina žadatelů má vlastní webové stránky (a s ohledem na požadavek publicity projektů), by se dalo očekávat, že žadatelé, kteří získali dotaci, zveřejní tuto informaci i na internetu. To ovšem neplatí – pouze 22 % žadatelů, kteří mají webové stránky (pouze u 15 projektů nejsou k dispozici webové stránky žadatele), uvádí tuto informaci, a to většinou pouze ve formě prostého konstatování, že projekt je podpořen z programu Reality. 4.4 Další informační zdroje Mezi další zdroje informací k projektům je možné zařadit časopisy a televizní pořady. Z časopisů se problematikou dotací zabývá: 1. Časopis Dotace: poradce pro evropské fondy (Praha: Economia) Měsíčník je určen širokému spektru právnických a fyzických osob, především žadatelům o dotace, specialistům z řad státní správy, samosprávy či vyšších územně správních celků, ale také firmám, které se o veřejné zakázky v návaznosti na již schválené dotace ucházejí. Svým zaměřením aktuálním způsobem reaguje na veškeré dění i změny ve strukturách evropských fondů a seznamuje s případovými studiemi úspěšně realizovaných projektů. Přináší zajímavé rozhovory, komentáře, analýzy, recenze a názory.V Dotačním věstníku nechybí slovník klíčových pojmů, přehledný kalendář odborných akcí, metodické pomůcky a vzdělávací materiály. [3] Časopis je dostupný v tištěné podobě a také v na internetu, kde je ovšem nutné se zaregistrovat a zaplatit přístup, příp. využít možnosti přístupu k jednotlivým článkům na základě platby pomocí sms. 2. Časopis Dotační věstník : měsíčník vydavatelství Economia (Praha: Economia) Dotační věstník je odborný časopis určený širokému spektru právnických a fyzických osob - žadatelům o dotace a jejich příjemcům. Časopis je rovněž určen firmám, které se ucházejí o veřejné zakázky navazující na přidělené dotace nebo přímo nabízejí služby souvisejícími s dotacemi. Další cílovou skupinou jsou specialisté na dotace z orgánů státní správy, jimi zřizovaných organizací, vyšších územně správních celků i dalších úrovní samosprávy. [4] Časopis je dostupný v tištěné podobě. Z televizních programů je možné zmínit např. pořad České televize POKR - Postřehy, komentáře a rady pro podnikatele, který zveřejňuje reportáže o úspěšných projektech i informace o možnostech financování ze strukturálních fondů Evropské unie. Pořad je dostupný také z internetových stránek http://www.ceskatelevize.cz/program/pokrservis/. 5. ZÁVĚR Program Reality v novém OPPI (2007 – 2013) nepokračuje a je nahrazen programem Nemovitosti. Cílem programu Nemovitosti je stimulovat vznik a rozvoj podnikatelských nemovitostí včetně související infrastruktury a přispět tak ke vzniku funkčního trhu nemovitostí a ke zlepšení investičního a životního prostředí. Program je zaměřen na podporu projektů realizovaných ve všech hlavních fázích životního cyklu nemovitosti, tj. projektů přípravy, výstavby, rozvoje i regenerace nemovitosti. Informace, které by mohly být inspirací pro potenciální žadatele, nejsou příliš dostupné. Je škoda, že ze zkušeností úspěšných žadatelů se v budoucnu potenciální zájemci nemohou poučit, protože i přes změny v programu Nemovitosti některé zkušenosti v čase na své hodnotě rozhodně neztrácejí.

- 135 -


SEZNAM LITERATURY [1] [2] [3] [4] [5] [6]

Centrální monitorovací systém strukturálních fondů [online]. [citováno září 2008]. Dostupné z CzechInvest Reality [online]. [citováno březen 2008]. Dostupné z Dotace [online]. [citováno září 2008]. Dostupné z Dotační věstník [online]. [citováno září 2008]. Dostupné z Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. ÚSPĚŠNÉ PROJEKTY V OPPP - inspirace pro budoucnost. Praha, červen 2007. Bez ISBN. Statistiky čerpání dotací a zvýhodněných úvěrů z programů OPPP – aktualizace k 1.10. 2008 [online]. [citováno 1. 10. 2008] Dostupné z

- 136 -


PROJEKT REGENERACE NEPRŮMYSLOVÝCH DEPRIMUJÍCÍCH ZÓN JAKO SOUČÁST STRATEGIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra podnikové ekonomiky e-mail: [email protected] Klíčová slova Brownfields, deprimující zóna, revitalizace, případová studie Abstrakt Hlavním cílem projektu bylo zpracovat analýzu neprůmyslových deprimujících zón v ČR na příkladu NUTS 3 Liberecký kraj, shromáždit zkušenosti s revitalizací neprůmyslových deprimujících zón v zahraničí a v České republice, vytvořit soubor případových studií neprůmyslových deprimujících zón a definovat metriky charakterizující tyto zóny. Součástí projektu budou konkrétní návrhy na revitalizaci vybraných neprůmyslových deprimujících zón včetně sociálně-ekonomického zhodnocení. THE PROJECT REGENERATION OF NON-INDUSTRIAL DEPRESSIVE AREAS AS A PART OF THE STRATEGY OF REGIONAL DEVELOPMENT Key words Brownfield sites, depressive area, revitalization, case study Abstract The main goal of the project was to make an analysis of non-industrial depressive areas (brownfield sites) in the Czech Republic. On the example of the NUTS 3 Liberec region, accumulate experience with revitalization of non-industrial depressive areas abroad and in the Czech Republic, create a set of case studies of non-industrial depressive areas and define the metrics characterizing these areas. A part of the project is concrete proposals for revitalization of selected non-industrial depressive areas including socialeconomic valorization.

- 137 -


1. POPIS PROJEKTU Projekt WB Regenerace neprůmyslových deprimujících zón jako součást strategie regionálního rozvoje byl realizován v období od 1. 9. 2004 do 31. 12. 2006. Projekt byl zaměřen především na zpracování analýzy neprůmyslových deprimujících zón (dále NDZ) v České republice na příkladu NUTS 3 Severovýchod. Dalším cílem bylo shromáždit zkušenosti s revitalizací neprůmyslových deprimujících zón, a to nejen v České republice, ale také v zahraničí, a zpracovat soubor případových studií neprůmyslových deprimujících zón. Na základě zjištěných skutečností pak byly definovány metriky charakterizující tyto zóny. Součástí projektu byly také konkrétní návrhy na revitalizaci vybraných neprůmyslových deprimujících zón včetně sociálně-ekonomického zhodnocení. 2. PROJEKTOVÝ TÝM Řešitelský tým byl složen z Technické univerzity v Liberci – Hospodářské fakulty a ARR - Agentury regionálního rozvoje spol. s r. o. Liberec. Za Technickou univerzitu v Liberci se na řešení projektu podílela dvě pracoviště Hospodářské fakulty – Katedra podnikové ekonomiky a Katedra ekonomie. 3. ŘEŠENÍ PROJEKTU Pro vytvoření návodů na revitalizaci neprůmyslových deprimujících zón podporujících rozvoj regionů byly 1: stanoveny následující cíle 1. Vytipování neprůmyslových deprimujících zón na příkladu regionu NUTS 3 2. Vytvoření souboru případových studií neprůmyslových deprimujících zón 3. Definování metrik neprůmyslových deprimujících zón 4. Návody na revitalizaci jednotlivých typů neprůmyslových deprimujících zón 5. Sociálně-ekonomické zhodnocení projektu. V roce 2004, tedy v prvním roce trvání projektu, byly plněny cíle č. 1 a č. 2. Významný objem prací představovala příprava podkladů pro vytvoření databáze NDZ, která je výstupem prvního cíle projektu. Získané údaje jsou součástí subsystému monitoring v databázi vytvořené v prostředí MS Access. Přínosem cíle č. 2 bylo přenesení zkušeností s neprůmyslovými deprimujícími zónami ze zahraničí do podmínek České republiky, zmapování stávajících zkušeností s neprůmyslovými deprimujícími zónami v České republice, vytvoření přehledné a ucelené databáze neprůmyslových deprimujících zón a nalezení báze pro definování metrik neprůmyslových deprimujících zón. Teoretické práce se zaměřily na možnosti financování revitalizace NDZ z různých zdrojů – rozpočtu obcí, státního rozpočtu, účelových dotací z fondů, fondů Evropské unie, soukromých zdrojů, pomocí kombinovaného financování (spolupráce PPP) anebo se zapojením majitelů infrastrukturních médií. Během prvního čtvrtletí roku 2005 byl dokončen monitoring zbývajících NDZ na území Libereckého kraje a vyhodnocen dotazník. V oblasti teoretické byly dokončeny případové studie vybraných revitalizovaných NDZ v České republice i zahraničí dle jednotlivých typů (postprůmyslové, armádní, železniční, důlní ad.) a zmapovány možnosti financování revitalizace NDZ (s důrazem na možnosti využití financování pomocí PPP a ze strukturálních fondů EU). S ohledem na vývoj textilního odvětví byly zpracovány případové studie zaměřené na využití chátrajících textilních objektů v Liberci. V následujícím textu jsou alespoň stručně charakterizovány některé z nich.

1

JÁČ, I., RYDVALOVÁ, P., ŽIŽKA, M. Představení projektu „Regenerace neprůmyslových deprimujících zón jako součást strategie regionálního rozvoje“. In Sborník příspěvků ze 4. mezinárodního sympozia České podnikatelství v evropském prostoru 2005. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2005, s. 5 – 18. ISBN 80-7083-925-2

- 138 -


Liberecké výstavní trhy – pavilon „A“ Jedním z nich je pavilon „A“ Libereckých výstavních trhů (LVT), který byl postaven v roce 1975 a jehož výstavbou začalo rozšiřování druhé části areálu LVT do údolí Jizerského potoka mezi prodejním pavilonem n. p. Bytex (1965) a skokanskými můstky. Pavilon A obsahoval kromě výstavních a prodejních prostor také restauraci s barem a velký sál pro 1 300 osob. Pořádaly se zde koncerty, plesy a jiné kulturní akce. Po roce 1990 se postupně snižovalo využití Pavilonu A, začal chátrat a stal se z něj nevyužitý, opuštěný objekt. O firmu LVT, a.s., která spravuje rozsáhlý majetek v okolí libereckých lázní včetně devastovaného pavilonu A, a která je ve 100 % vlastnictví města Liberce projevil zájem Liberecký kraj. Má v úmyslu odkoupit od města většinový podíl LVT, a.s. s tím, že by využil celou oblast kolem Masarykovy třídy – od Fibichovy ulice, přes pavilon A až k průmyslové škole pro připravovaný projekt „Centrum vzdělanosti Libereckého kraje“. Toto Centrum bude sídlit v Liberci a na něj bude navazovat síť místních vzdělávacích center. Kromě přednáškových sálů bude centrum zabezpečovat vlastní stravování, ubytování i sportovní zařízení. Středem celého vzdělávacího komplexu by se měly stát liberecké lázně, pokud se podaří městu Liberci je získat v dražbě (jsou součástí konkurzní podstaty firmy Mona). Realizací tohoto projektu se otevřou možnosti jak pro školy, jejich žáky a absolventy, tak i pro nezaměstnané a celou veřejnost. Centrum vzdělanosti Libereckého kraje se všemi svými nabídkami poskytne rozsáhlou nabídku celoživotního vzdělávání v celém Libereckém kraji.2 Obchodní pavilon Bytex Výše uvedenou studii doplňuje další, která se zabývá revitalizací bývalého obchodního pavilonu Bytex. Byl postaven v roce 1965 v údolí Jizerského potoka a do roku 1980 nebyl přímou součástí areálu LVT. N.p. Bytex Vratislavice jej postavil jako svou podnikovou prodejnu koberců a bytového textilu s celoročním provozem. Po dobu konání LVT se i tento pavilon stával jejich součástí. Po silné redukci plochy areálu Libereckých výstavních trhů koncem devadesátých let začal bývalý pavilon Bytexu a přilehlé parcely na Masarykově ulici chátrat. Rada města Liberce se několikrát pokoušela zabránit devastaci pronájmem prostor. Vzhledem k tomu, že se areál nacházel ve velmi špatném stavu, stavba měla navíc narušenou statiku a bylo nutno provést opravu ocelové konstrukce, která tvoří základ celé stavby, nebyly snahy o pronájem úspěšné. Kromě toho objekt se nachází v památkové zóně, není sice registrovanou památkou, ale před zahájením jakýchkoliv rekonstrukčních prací musí být projekt odsouhlasen. Až v roce 2004 odkoupilo zdevastovaný pavilon občanské sdružení Golf Club Golfcentrum Liberec a provedlo jeho rekonstrukci. Golfcentrum s nově postavenou halou je komplexně vybaveno jak pro výuku golfu začátečníků, tak i pro trénink pokročilých golfistů, k disposici jsou i golfové simulátory. Součástí 2 3 Golfcentra je kavárna s barem a kongresový sál o rozloze více než 300m . Centrum Babylon Město Liberec bylo proslulé textilní výrobou. Nacházela se zde celá řada známých textilních továren, z nichž většina již ukončila svůj provoz. Světoznámé značky Textilana, Retex, Bytex nebo Hedva dnes patří minulosti. Výrobní areály postupně osiřely, a bylo velmi obtížné pro ně nalézt investora. Tak vznikla na místě opuštěného areálu textilního závodu Hedva (s rozsáhlými komplexy továrních hal) neprůmyslová deprimující zóna. Některé závody byly rozprodávány po částech, u jiných byla dána podmínka koupě celého areálu. Tato podmínka musela být splněna i v případě závodu Hedva v Nitranské ulici, který se rozhodla koupit společnost CENTRUM BABYLON, a.s. Jednalo se o velmi zchátralý objekt, jehož cena spočívala hlavně ve výhodné lokalitě. Objekt této bývalé textilní továrny se nachází v těsné blízkosti sjezdu z dálničního průtahu městem směrem na centrum Liberce. V únoru 1997 komplex zakoupil současný investor. Byly vytvořeny první studie zabývající se využitím ploch původních výrobních hal. Po vypracování urbanistické studie byla v roce 1997 zahájena stavba. Revitalizace spočívala v postupné přestavbě celého komplexu opuštěných budov a továrních hal na moderní polyfunkční společensko-zábavní centrum. Slavnostní otevření první části se uskutečnilo na konci roku 1998.4

2

ŽUKOVÁ, H. Liberecké výstavní trhy — pavilon „A", obchodní pavilon Bytex [online]. Dostupné z . ŽUKOVÁ, H. Liberecké výstavní trhy — pavilon „A", obchodní pavilon Bytex, 2. část [online]. Dostupné z 4 ŽUKOVÁ, H. Revitalizovaná zóna: Centrum Babylon, a. s. v Liberci [online]. Dostupné z http://ndz.hf.tul.cz/download/2005/Zukova.doc ISBN 80-239-7245-6 3

- 139 -


Ve druhé polovině roku 2005 se výzkumné práce soustředily na projektové studie, vč. návrhu architektonických řešení (ve spolupráci s Fakultou architektury TUL) a zpracování studií proveditelnosti vybraných NDZ. Studie proveditelnosti – Cyklostezka Kateřinským údolím v Liberci Na základě uskutečněného monitoringu lokalit typu brownfields bylo jako představitel rozsáhlejšího zdevastovaného území vybráno Kateřinské údolí v Liberci. Autoři monografie se zde zaměřili na možnost obnovy života v údolí Černé Nisy formou vybudování cyklostezky. Účelem této studie je zhodnotit realizační alternativy a posoudit realizovatelnost investičního záměru revitalizace brownfields Kateřinského údolí v Liberci formou výstavby cyklostezky s doprovodnou „atrakcí“ naučné stezky „Fenomén vody v podnikání 19. století“. Zpracovatelé uvedeného projektu, došli na základě prostudování existující urbanistické studie z roku 2002, provedeného monitoringu území Kateřinského údolí s existencí mnoha „brownfields“ a následně provedené analýze k závěru, že pro zlepšení společenských podmínek života obyvatel Kateřinského údolí v rámci Libereckého regionu, je nutné nahlížet na objekty po průmyslu v tomto údolí celistvě. Výsledkem aktivit uskutečněných v rámci „Revitalizace Kateřinského údolí formou cyklostezky“ by měla být obnova „života“ v tomto údolí. Snahou by mělo být zachování stávajícího průmyslu a současně využití některých starých objektů k podnikání např. formou poskytování občerstvení, půjčovny kol, opravny, muzea, galerie a tím zvýšení cestovního ruchu v oblasti. Účelem projektu není tedy přímá revitalizace jednotlivých objektů, které 5 již ztratily své využití, ale vytvoření podmínek pro rozvoj oblasti stimulací tržních sil. V rámci projektu byly zpracovány i další studie proveditelnosti, které jsou, stejně jako řada dalších výstupů, dostupné z webových stránek projektu . 4. PŘÍNOSY A UPLATNĚNÍ PROJEKTU Přínosem projektu je identifikace možností zvýšení atraktivity analyzovaného regionu díky nalezení nového poslání a využití pro neprůmyslové deprimující zóny. Pozitivní dopad se projeví také na zvýšení kvality životních podmínek, vzniku nových pracovních příležitostí, a jelikož revitalizace deprimujících zón zahrnuje také likvidaci starých ekologických zátěží, dojde k celkovému zlepšení sociálně-ekonomické úrovně daného regionu. Jak bylo zjištěno v průběhu realizace projektu, neprůmyslové deprimující zóny se často nachází v oblastech s vysokou mírou lokální nezaměstnanosti a v oblastech se zhoršeným životním prostředím. Opatření navržená na základě provedené analýzy neprůmyslových deprimujících zón a zkušeností českých i zahraničních podporují inovační podnikatelské aktivity a tím by mělo dojít také ke zvýšení daňových příjmů municipalit a snížení sociálních výdajů spojených s nízkou mírou ekonomické aktivity obyvatelstva v dané lokalitě. Výsledky projektu jsou uplatňovány i v době po ukončení realizace projektu, a to jak na úrovni vzdělávací při implementaci do nových i stávajících studijních programů Hospodářské fakulty Technické univerzity v Liberci, při realizaci vzdělávacích programů pro pracovníky státní správy a samosprávy a při rekvalifikačních kurzech pro nezaměstnané - tak i na úrovni celospolečenské, což vyplývá z pozitivního dopadu multiplikačního efektu uplatňovaných výsledků. Výsledky jsou dále využívány v dalším výzkumu – tvoří znalostní základnu pro nový projekt WD-30-07-1 Inovační přístup k řešení disparit na úrovni regionů.

5

RYDVALOVÁ, P., ŽIŽKA, M. Případová studie

- 140 -

Kateřinské

údolí

–

cyklostezka

[online].

Dostupné

z


SEZNAM LITERATURY [1]

[2] [3] [4] [5]

JÁČ, I., RYDVALOVÁ, P., ŽIŽKA, M. Představení projektu „Regenerace neprůmyslových deprimujících zón jako součást strategie regionálního rozvoje“. In Sborník příspěvků ze 4. mezinárodního sympozia České podnikatelství v evropském prostoru 2005. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2005, s. 5 – 18. ISBN 80-7083-925-2 RYDVALOVÁ, P., ŽIŽKA, M. Případová studie Kateřinské údolí – cyklostezka [online]. Dostupné z ŽUKOVÁ, H. Liberecké výstavní trhy — pavilon „A", obchodní pavilon Bytex [online]. Dostupné z . ŽUKOVÁ, H. Liberecké výstavní trhy — pavilon „A", obchodní pavilon Bytex, 2. část [online]. Dostupné z http://ndz.hf.tul.cz/download/2005/Zukova3.doc ŽUKOVÁ, H. Revitalizovaná zóna: Centrum Babylon, a. s. v Liberci [online]. Dostupné z http://ndz.hf.tul.cz/download/2005/Zukova.doc ISBN 80-239-7245-6

- 141 -


NEROVNÉ ODMĚŇOVÁNÍ MUŽŮ A ŽEN: SLOŽITÝ A TRVALÝ PROBLÉM V ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE Ing. Hana Zemanová Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra podnikové ekonomiky e-mail: [email protected] Klíčová slova Nerovné odměňování, snižování platových rozdílů, platové rozdíly ve státech Evropské unie, nerovné příležitosti mužů a žen, cíle Evropské komise při odstraňování nerovného odměňování Abstrakt Snížení platových rozdílů je jeden z cílů Evropské Strategie pro růst a zaměstnanost. Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů poukazuje na to, že rozdíly v platech i nadále existují i přes přijatá opatření a zdroje vynakládané při pokusech o jejich snížení. Podle ukazatele rozdílu v hrubých hodinových mzdách mezi ženami a muži, ženy vydělávají v Evropské unii v průměru o 15% méně než muži. Do značné míry, tento rozdíl nemůže vycházet z objektivních kritérií, která jsou znamením pro nerovnosti, kterým ženy čelí na trhu práce. Ženy dosahují vyššího vzdělání ve škole než muži ve všech členských státech EU a představují většinu absolventů. Jak je tedy možné, že po ukončení vzdělávacího procesu a vstupu na trh práce se ženám dostává méně příznivých podmínek a jejich produktivní potenciál není plně využit? Žádná moderní a konkurenceschopná ekonomika nemůže dovolit situaci tohoto druhu, zejména s ohledem na výzvy, jež představují demografické změny a očekávaný pokles v rámci aktivní populace. THE GENDER PAY GAY: A COMPLEX AND PERSISTENT PROBLEM IN THE EUROPEAN UNION Key words Unequal salary, reducing the pay gap, pay gap in the member states of the European Union, unequal opportunities for women and men, objectives of the European Commission Abstract Reducing the pay gap is one of the objectives of the European Strategy for Growth and Jobs. However, the Roadmap for equality between women and men points out that the pay gap continues to exist in spite of the action taken and resources spent on trying to reduce it. According to the indicator of the gross hourly pay gap between women and men, women were earning on average 15% less than men in the European Union in 2005. To a large extent, the gap cannot be attributed to objective criteria, which is a sign of the inequalities still experienced by women in the labour market. Women achieve a higher passrate at school than men in all the EU Member States and account for the majority of graduates. Why is it therefore that, once they leave the education system, they find themselves in a labour market in which they enjoy less favourable conditions than men and in which their productive potential is not fully exploited? No modern and competitive economy can afford a situation of this kind, particularly in view of the challenges posed by demographic change and the expected decline in the working population. Tento příspěvek vznikl v rámci výzkumného projektu „Nové výzvy pro podnikatele 21. století: „CSR, Lidský kapitál, Gender Studies a Environmentální management“ s využitím zahraničních zkušeností“ realizovaného za finanční podpory specifického výzkumu na Hospodářské fakultě Technické univerzity v Liberci.

- 142 -


1. ÚVOD Pay gap (ukazatel platového rozdílu) měří relativní rozdíly v průměrném hrubém hodinovém výdělku žen a mužů v rámci ekonomiky jako celku. Je jedním ze strukturálních ukazatelů, které slouží ke sledování Evropské strategie pro růst a zaměstnanost. Základní příčiny platových rozdílů jsou složité. Komise ve svých analýzách zdůraznila obtížnost izolace objektivních faktorů, které vysvětlují rozdíl od těch, které jsou založeny na přímé nebo nepřímé diskriminaci či jiných faktorech. Rozdíly ve výši mezd žen a mužů mohou být částečně odrazem objektivních rozdílů týkajících se dotyčné osoby (věk, úroveň vzdělání, zkušenosti a zaměstnání) a částečně existencí diskriminace, která může být zaměřena na pracovníky z důvodu jejich pohlaví. To znamená, že některé ženy se stejnou úrovní vzdělání a zkušeností, ve srovnání s muži, jsou placeny méně za stejnou práci jako výsledek záměrné diskriminace. Objektivní rozdíly a otevřené diskriminační postupy nemohou ale dostatečně samy o sobě vysvětlit, proč se ve mzdách stále objevují rozdíly. S platovými rozdíly je spojena také řada právních, sociálních a ekonomických faktorů, které jdou daleko za otázkou rovného odměňování za stejnou práci. To vyvolává otázku, jak se pohlíží na práci, za kterou je každý jednotlivec oceněn a zejména jak jsou různé druhy práce hodnoceny. Skutečnost, že rozdíly stále existují, znamená, že povolání a pracovních místa, v nichž převládají ženy, jsou podhodnoceny v porovnání s těmi, ve kterých dominují muži, aniž by to bylo odůvodněno. To je důležité, například, s ohledem na segregaci na trhu práce. Ženy jsou soustředěny v mnohem menším počtu sektorů a profesí než muži. Práce v těchto sektorech je spojena s nižším platem a oceněním, než v sektorech, kde převládají muži. Téměř 40% žen pracuje ve zdravotnictví, školství a veřejné správě a pouze třetina manažerů jsou ženy ve společnosti v rámci EU. Toto oddělení je posíleno tradicemi a stereotypy, které ovlivňují, například výběr vzdělávacích kurzů, hodnocení, klasifikaci povolání a vzory zaměstnání. Ženy také čelí problémům, zejména pokud jde o vyvážení pracovního a soukromého života. To ovlivňuje profesní volby, což znamená, že daleko více žen než mužů pracuje na částečný úvazek. Ženy také častější volí přestávky v kariéře než muži, což má negativní dopad na jejich kariéru. 2. PLATOVÉ ROZDÍLY VE STÁTECH EVROPSKÉ UNIE V roce 2005 činil platový rozdíl mezi muži a ženami v průměru 15 % v zemích EU (27). To znamená dva procentní body pod úrovní v roce 1995. Tento malý relativní pokrok ale kontrastuje s markantním růstem zaměstnanosti žen. Mezi jednotlivými státy Evropské unie lze pozorovat značné rozdíly. Platový rozdíl (pay gap) dosahuje od 4 % (Malta) do 25 % (Estonsko, Kypr). Platové rozdíly v jednotlivých státech Evropské unie jsou uvedeny na obr. 1. Platový rozdíl není ale indikátorem celkové nerovnosti mezi muži a ženami, ale týká se pouze odměňování osob. Na tento ukazatel musí být nahlíženo společně s indikátory spojenými s trhem práce. Tyto indikátory obvykle odráží rozdílné charakteristiky na trhu práce mezi muži a ženami. Například ve většině zemích, ve kterých zaměstnanost žen je nízká (Malta, Itálie, Řecko, Polsko), je platový rozdíl menší než průměr. Vysoký platový rozdíl je obvykle charakteristický pro trh práce, který je vysoce segregovaný (Kypr, Estonsko, Slovensko, Finsko), nebo kde je signifikantní poměr žen pracujících na částečný úvazek (Německo, Velká Británie, Nizozemsko, Rakousko, Švédko). Institucionální mechanismus a systém tvorby mezd může také ovlivnit platový rozdíl. Platový rozdíl je širší než průměr ve společnostech privátního sektoru, kde záleží značně na individuálních charakteristikách, společnosti nebo konkrétní práci. Platový rozdíl dále roste s velikostí podniku, věku, úrovně dosaženého vzdělání a počtu let v zaměstnání.

- 143 -


30 25 20 15 10 5

MT

BE

SI

IT

PT

IE

EL

PL

HU

FR

ES

RO

LU

LT

EU 27

SE

BG

LV

AT

NL

DK

CZ

FI

UK

DE

SK

EE

CY

0

Obr. 1 Platové rozdíly mezi muži a ženami v jednotlivých státech EU Zdroj: [1] 3. ŘEŠENÍ PLATOVÝCH ROZDÍLŮ Řešení platových rozdílů mezi ženami a muži je politickou prioritou Evropské Komise, jak bylo potvrzeno v dokumentu Roadmap for Gender Equality, který byl přijat na období 2006 - 2010. Platové rozdíly mají zásadní důsledky na postavení žen v hospodářském a společenském životě po celý pracovní život i mimo něj. To představuje nevyhnutelný dopad na jednotlivé volby pracovníků, s ohledem například na druh práce, délku pracovního života, přerušení nebo sdílení domácích a rodinných povinností. Ženy jsou vystaveny většímu nebezpečí chudoby a toto riziko se zhoršuje zejména pro rodiny s jedním rodičem. Jeho účinky se mohou projevit i po odchodu do důchodu, kdy rozdíl v platech se projeví jako rozdíl v důchodech. Je to nepřijatelné plýtvání zdrojů pro ekonomiku a společnost, která brání tomu, aby produktivní potenciál žen byl plně využít. Politiky, které byly přijaty se vždy snažily bojovat proti všem aspektům platových rozdílů. Na jedné straně byl vypracován významný soubor právních předpisů. Na druhé straně velký počet ne-legislativních opatření a iniciativ pomohl k podpoře rovnosti mezi ženami a muži ve všech oblastech. Skutečnost, že rozdíly platů stále existují, zdůrazňuje fakt, že je třeba jednat o konkrétních způsobech snižování neodůvodněné nerovnosti v odměňování. Byly definovány čtyři komplexní prioritní oblasti. Z právního hlediska se Komise musí snažit zajistit, aby stávající rámec byl prováděn a uplatňován v plné výši, přičemž je možné identifikovat možnosti pro zlepšení. V oblastech mimo svou působnost, bude muset spoléhat na aktivní zapojení všech zúčastněných stran, zejména členských států a sociálních partnerů. Evropská strategie pro Růst a zaměstnanost by se měla využívat v plné míře a zaměstnavatelé by měli být podporováni. V prvé řadě je skutečně na nich, aby zavedli zásadu rovného odměňování za stejnou práci či práci stejné hodnoty do praxe. A konečně, výměna osvědčených postupů na úrovni Společenství by také měla přispět ke zlepšení pochopení problému a šíření inovativních řešení pro boj s ní. 4. CESTY KE ZLEPŠENÍ LEGISLATIVNÍHO RÁMCE A IMPLEMENTACE Již v roce 1957, podle článku 119 Římské smlouvy byla stanovena zásada, že muži a ženy by měly dostávat stejný plat za stejnou práci. Tento článek, který se stal čl. 141 Smlouvy o ES, nyní stanovuje, že každý členský stát musí zajistit zásadu rovné odměny mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Rada přijala v roce 1975 směrnici 75/117/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se uplatňování zásady stejné odměny pro ženy a muže. Směrnice zejména stanoví, že zásadou rovného odměňování se rozumí odměna za stejnou práci nebo za práci, která je přiznána stejná hodnota, odstranění veškeré diskriminace z důvodu pohlaví ve všech hlediscích a podmínkách odměňování. Platové rozdíly nejsou způsobeny pouze tím, že právních předpisů není dost nebo nejsou správně používány, ale mají však důležitou úlohu při zlepšení situace.

- 144 -


Právními předpisy Společenství mohou být účinné při odstraňování přímé diskriminace , kdy žena je placeny méně než její mužští kolegové na stejném pracovním místě. Nicméně, tato legislativa je méně efektivní při zajišťování dodržování zásady rovného odměňování za práci stejné hodnoty. Komise vystupuje jako strážce smluv a zajišťuje, aby právních předpisů Společenství bylo používáno správně. Při plnění tohoto úkolu je podporována ze strany národních orgánů, které jsou odpovědné za prosazování rovného zacházení se ženami a muži. Uplatnění zákona by mělo být posíleno prostřednictvím zvýšení informovanosti a povědomí o platných právních předpisech. Průzkumy veřejného mínění poukazují na nedostatek veřejného povědomí o právu Společenství ve věci rovného odměňování za práci, rovného zacházení a možných opravných prostředků. Pouze jeden ze tří lidí v průměru tvrdí, že zná svá práva, pokud se stanou oběťmi diskriminace. 5. CÍLE KOMISE PŘI ODSTRAŇOVÁNÍ PLATOVÝCH NEROVNOSTÍ Komise: • bude nadále pozorně sledovat provádění a uplatňování právních předpisů Společenství v členských státech a bude využívat podpory ze strany národních orgánů odpovědných za rovnost mezi ženami a muži, • v roce 2008 provede analýzu současné legislativy z tohoto hlediska a stanoví význam právních nástrojů s ohledem na příčiny platových rozdílů a navrhne, bude-li to nutné, změny v právním rámci, • bude naléhat na členské státy, aby plně prováděli stávající právní předpisy týkající se poskytování informací pro pracovníky ze strany zaměstnavatelů pro zajištění rovného zacházení v podnikatelském sektoru, • bude zjišťovat, zda vedení nebo upřesnění je nezbytné, pokud jde o využití pozitivních opatření pro boj proti segregaci trhu práce, • zintenzívní úsilí, aby poskytla informace a zvýšila povědomí o existujících právních předpisech a tam, kde je to nezbytné, po konzultaci se sociálními partnery na úrovni Společenství, navrhne opatření ke zlepšení sladění pracovního a soukromého života s cílem umožnit lidem a ženám přístup na trh práce Snížení platových rozdílů žádá přístup, který se zaměřuje na všechny základní faktory. Řada členských států učinila kroky k desegregaci trhu práce, vzdělávání a odborné přípravy a zajištění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Komise však v každoroční zprávě o růstu pracovních míst a ve společné zprávě o zaměstnanosti vyjadřuje zklamání s trvalou existencí rozdílů mezi platy. Komise si proto klade dále za cíle: • zlepšení nabídky a kvality statistických údajů o strukturální ukazatel platových rozdílů, včetně všech statistických členění, které jsou potřebné, a nástrojů, které mohou být použity k identifikaci a analýze faktorů ovlivňující platové rozdíly, • 10,

vyhodnotit nejlepší způsoby boje proti platovým rozdílům mezi ženami a muži na další období 2008-

• aby členské státy stanovily národní cíle a lhůty pro snížení platových rozdílů mezi ženami a muži na základě statistik, které jsou shodné, porovnatelné a kompletní, • aby členské státy využily plného potenciálu evropského sociálního fondu, zejména v zájmu řešení přímých a nepřímých příčin platových rozdílů mezi ženami a muži a aby zlepšili přístup žen na trhu práce a snížili segregaci na trhu práce na základě pohlaví. Je důležité podporovat zaměstnavatele, aby dodržovali zásadu rovného odměňování. Zaměstnavatelé mají klíčovou roli v odstraňování neodůvodněných nerovností, protože mají odpovědnost za dodržování právních předpisů. Je však také v jejich vlastním zájmů jednat odpovědně. To platí stejnou měrou pro soukromé i veřejné společnosti.

- 145 -


6. ZÁVĚR Rovnost žen a mužů a ne-diskriminace patří k základním zásadám Evropské unie. Přetrvávání rozdílů mezi platy mužů je to známkou toho, že ženy jsou nadále postiženy přímou a nepřímou diskriminací. Existence nerovností na trhu práce také zabraňuje využívání pracovní potenciálu žen. Je nezbytné, aby se především zlepšila schopnost analyzovat tento jev, který nadále zůstává složitý a špatně pochopitelný. To umožní identifikaci možných způsobů řešení problému a zjištění možného vylepšení stávajícího právní rámce, které by mohlo vést k významnému snížení platových rozdílů. SEZNAM LITERATURY [1] COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE COUNCIL, THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS: Tackling the pay gap between women and men. [online]. [Cit. 24.6. 2008]. Dostupné z: [2] Co je za rozdílem v příjmech žen a mužů v Evropě? [online]. [Cit. 24.6.2008]. Dostupné z: [3] Platová nerovnost v ČR: ženy stále vydělávají méně než muži. [online]. [Cit. 24.6.2008]. Dostupné z: [4] ZPRÁVA KOMESE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: O rovnosti žen a mužů – 2007. [online]. [Cit. 24.6.2008]. Dostupné z: < http://ec.europa.eu/employment_social/publications/2006/ke7606200_en.pdf >

- 146 -


REGIONÁLNÍ DISPARITY, LIDSKÉ ZDROJE A SOCIÁLNÍ KAPITÁL Ing. Helena Žuková Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta Katedra podnikové ekonomiky e-mail: [email protected]

Klíčová slova Sociální kapitál, lidský kapitál, regionální disparity, regionální rozvoj, operační program regionálního rozvoje, regionální politika. Abstrakt Článek se zabývá zkoumáním lidského a sociálního kapitálu jako faktoru, který ovlivňuje ekonomické a sociální disparity mezi regiony ČR a účinnost používaných nástrojů regionální politiky. Lidské zdroje a sociální kapitál a představují jeden z klíčových faktorů ekonomického rozvoje regionu a mají významnou úlohu při ovlivňování ekonomického růstu a tedy i klíčovou roli pro řešení problémů regionálních disparit. Lidský a sociální kapitál a zaměření na jeho úroveň napomáhá tak výrazně k řešení problémů regionálních disparit Tento problém řeší i Evropská unie, proto svými aktivitami a konkrétními programy napomáhá eliminaci těchto rozdílů v postižených regionech v rámci celé EU.Jako příklad lze uvést „Operační programy Přeshraniční spolupráce“ vyhlášené v roce 2008. Financování projektů k podpoře zaostávajících oblastí je možné z různých zdrojů, především z rozpočtu Evropské unie a národních rozpočtů. REGIONAL DISPARITY, HUMAN CAPITAL AND SOCIAL CAPITAL Key words Social capital, human capital, regional disparities, regional development, Operations Programms of Regional Development Promotion, regional policy Abstract The paper focuses on humen at social capital investigation and possibility using Operations Programms of Regional Development Promotion. Social capital is understood as important factor of economic and social regional disparities in the CR influencing efficiency of the regional policy tools. One of the most important factors of regional development is a factor of human and social capital. Financing of projects in human resource development to support these undeveloped regions comes from the sources of the EU budget or national resources. There are also some other financial programs outside the European Union where subject in economically weak areas can find financial sources to eliminate disparities. For example describes Operations Programms of Regional Development Promotion from january 2008.

- 147 -


1. ÚVOD Regionální disparity jsou obvykle vymezeny jako neúměrný kvantitativní rozdíl v celkové míře ekonomické výkonnosti některé z oblastí nějakého vyššího územně-správného celku, a projevují se různým stupněm v devastaci, respektive v nižším využití části jeho produkčních faktorů (zejména lidského potenciálu), disponibilních regionálních zdrojů, v nižší spokojenosti občanů se životem v takovém území, nižší efektivnosti fungování veřejného sektoru, popřípadě i migračním odlivem do ekonomicky výhodnějších regionů a dalšími jevy. Za regionální disparity nepovažujeme rozdíly dané rozmanitostmi podmínek jednotlivých regionů a z nich vyplývající rozdíly v kvalitě života např. v městských nebo venkovských oblastech, kde se výhody a nevýhody navzájem vyvažují. Hospodářské a sociální rozdíly mezi regiony se vytvářely v průběhu dlouhodobého vývoje. Na jedné straně se v téměř každé zemi vytvářely prosperující regiony s vysokou životní úrovní nebo naopak ekonomicky nevýkonné regiony, které jsou navíc často sužované problémy jako je nezaměstnanost apod. Současně v téže zemi existují regiony se sice přijatelnou ekonomickou úrovní, ale též se značnými bariérami jejich dalšího rozvoje. 2. CHARAKTERISTIKA REGIONÁLNÍCH DISPARIT Vývoj v jednotlivých regionech České republiky se podle diferenciace jednotlivých faktorů ovlivňujících regionální rozvoj v závislosti na různých výchozích podmínkách, poloze a stupni urbanizace projevoval rozdílnou dynamikou i rozdílnými změnami struktury jejich hospodářství. Za hlavní příčiny nerovnovážného rozvoje regionů a vzniku regionálních disparit lze považovat:  

     







Výrazný pokles výroby a zaměstnanosti v těžkém průmyslu těžba uhlí, hutnictví, těžké strojírenství, chemie, který dominoval a nadále je nosným v ekonomické struktuře regionů soudržnosti Moravskoslezsko a Severozápad Pokles výroby textilního a elektrotechnického průmyslu, což se projevilo vážnými dopady zejména na ekonomiku a zaměstnanost v regionu soudržnosti Severovýchod (Liberecký a Královéhradecký kraj, v případě textilního průmyslu i v kraji Pardubickém)) a odvětví oděvního a obuvnického průmyslu s dopady zaměstnanosti v regionech soudržnosti Severovýchod (zejména Pardubický kraj), Střední Morava (Zlínský kraj) a Jihovýchod (Vysočina). Snižování počtu pracovníků v zemědělství, které bylo výrazné zejména v horských a podhorských oblastech a v oblastech s relativně vysokým zastoupením tohoto odvětví, zejména v v regionech soudržnosti Jihovýchod a Střední Morava (Olomoucký kraj). Rozvoj terciárního sektoru, kterým byla absorbována podstatná část pracovníků uvolňovaných z neefektivních výrob. Rozvoj terciérního sektoru se s větší intenzitou koncentroval do velkých měst a aglomerací. Nestejnoměrný rozvoj soukromého podnikání, zejména malého a středního podnikání, kde se nepodařilo vytvořit dostatečně silný sektor malých a středních firem zaměřených na výrobu hmotných statků a na průmyslové služby. Kvalita lidských zdrojů (vzdělanost, podnikatelská tradice) a místní samosprávy (orientace na koncepční přístupy, strategické plánování apod.). Nerovnoměrná vybavenost území infrastrukturou. Nízká meziregionální mobilita pracovních sil, spojená s omezenou možností získání bytů v místech pracovních příležitostí a se zhoršující se dopravní obslužností zajišťovanou prostředky hromadné osobní dopravy, tíživě se projevující především v oblastech s nízkou hustotou zalidnění a většími vzdálenostmi mezi obcemi. Přetrvávající neuspokojivý stav životního prostředí zejména v těžebních oblastech, v oblastech s nepříznivou strukturou průmyslové základny – Moravskoslezsko a Severozápad – a v důsledku kumulace různorodých škodlivých vlivů ve velkých městech – Praha, Brno, Plzeň, Ústí nad Labem, Pardubice-Hradec Králové a jejich okolí. Existence řady územně-technických specifik a problémů ztěžujících rozvoj některých regionů. Jedná se zejména o důsledky těžby nerostných surovin a o mimořádně velkou členitost krajiny (podíl horských a podhorských oblastí na území regionu), způsobující problémy v oblasti dopravní dostupnosti a ekonomické efektivnosti regionů. Rozdílná geografická poloha regionů v rámci České republiky i vzhledem ke státům EU a hlavním evropským dopravním koridorům, přetrvávající periferní postavení převážné většiny příhraničních regionů.

- 148 -


Regionální disparity v České republice lze nalézt v rozdílné úrovni ekonomického a průmyslového rozvoje, v rozsahu a kvalitě technické infrastruktury, v ekonomické výkonnosti měřené pomocí HDP na obyvatele či zaměstnance, v odvětvové struktuře zaměstnanosti, v úrovni nezaměstnanosti, v rozsahu podnikatelských aktivit, v životní úrovni a podobně. 3. LIDSKÉ ZDROJE A SOCIÁLNÍ KAPITÁL JAKO INDIKÁTORY REGIONÁLNÍCH DISPARIT Lidské zdroje a sociální kapitál jsou jedním z klíčových a přitom často opomíjených faktorů nerovnoměrného regionálního rozvoje s možným důsledkem vzniku regionálních disparit. Je zřejmé, že jedním z nejdůležitějších faktorů konkurenční převahy firmy (ne-li vůbec nejdůležitějším) je lidský faktor představovaný duševním kapitálem. Ten má dvě stránky:  lidský kapitál  sociální kapitál Lidský kapitál zahrnuje znalosti, dovednosti a návyky pracovníků, které jsou prospěšné k naplňování cílů organizace. Vliv lidského kapitálu na inovace a výkonnost firem je dokumentován řadou výzkumů a studií. Sociální kapitál představuje mezilidské vazby, sdílené hodnoty a postoje, důvěru a povinnosti. Pojem sociální kapitál zahrnuje vztahy a interakci mezi pracovníky uvnitř firmy (vnitřní sociální kapitál) a interakci mezi pracovníky a jejím okolím, tzn. zákazníky, partnery, konkurencí apod. (vnější sociální kapitál). Lze předpokládat silnou korelaci mezi vnitřním a vnějším sociálním kapitálem na proces získávání znalostí a tím i jejich pozitivní vztah k inovacím a změnám . Rozvoj jak lidského, tak i sociálního kapitálu je důležitým faktorem pro uskutečňování potřebných inovací a změn ve fungování organizace. Je proto nutné podchytit charakteristiky v prostředí České republiky, analyzovat vzájemný vztah mezi úrovní sociálního kapitálu a perspektivami rozvoje regionů a lokalit v České republice, identifikovat případy s vysokým vlivem sociálního kapitálu na lokální a regionální rozvoj a navrhnout metody, nástroje a postupy k využití existujícího sociálního kapitálu při stimulaci regionálního rozvoje a posílení sociálního kapitálu v lokalitách a regionech a tak i šancí pro jejich rozvoj. Lidské zdroje jsou v současnosti z mnoha důvodů považovány za jeden z klíčových faktorů ovlivňujících vznik a trvání regionálních disparit. Mají možnost cíleně ovlivňovat všechny ostatní spolupůsobící faktory. Disponují různou mírou přizpůsobivosti na vnější podmínky a tak mohou aktivně využívat nově vznikajících tržních příležitostí nebo minimalizovat vznikající hrozby. Zajišťují dostupnost, zlepšují přenos know-how, usnadňují každodenní život a podporují tak zpětně lidské zdroje v jejich dalším růstu a rozvoji, a to se pozitivně projevuje v procesu místního rozvoje. Je ale nezbytné zdůraznit význam i dalších faktorů, bez nichž by lidské zdroje nemohly být odpovídajícím způsobem využity. S tím souvisí také vzdělanostní struktura obyvatel. V tabulce (Tab. 1: Vzdělanostní struktura obyvatel starších 15 let, podle výsledků SLBD 2001) je uveden přehled o úrovni vzdělanosti v jednotlivých regionech ČR s možnostmi komparací a následných analýz: Tab. 1: Vzdělanostní struktura obyvatel starších 15 let, podle výsledků SLBD 2001

Region

Praha Střední Čechy Jihozápad Severozápad Severovýchod Jihovýchod Střední Morava Moravskoslezsko Česká republika Zdroj: ČSÚ

bez vzdělání

základní vč. neukonč.

vyučení a střední odb. bez maturity

úplné střední s maturitou

vyšší odborné a nástavbové

vysokoškolsk é

nezjištěn é

0,1% 0,5% 0,4% 0,8% 0,4% 0,3% 0,5% 0,5% 0,4%

14,5% 23,1% 23,3% 27,5% 23,0% 23,6% 24,2% 25,2% 23,0%

28,8% 40,4% 39,0% 39,0% 40,2% 38,2% 39,0% 38,7% 38,0%

30,5% 24,4% 25,1% 22,4% 24,6% 24,5% 24,4% 23,4% 24,9%

5,2% 3,3% 3,2% 2,9% 3,4% 3,4% 3,1% 3,1% 3,5%

18,8% 7,0% 7,8% 5,4% 7,2% 9,2% 7,9% 7,8% 8,9%

2,0% 1,3% 1,2% 1,9% 1,2% 0,9% 0,9% 1,3% 1,3%

- 149 -


Sociální kapitál má mnohostranný význam, který můžeme chápat v různých souvislostech. Sociální kapitál jako důvěra, sociální kapitál a občanská společnost, sociální kapitál a občanská angažovanost jsou souvislosti, v nichž se pojem často objevuje a vždy se týká konkrétní společnosti. Lze ho vymezit ve třech podstatných vzájemně se prolínajících dimenzích: 





Sociální kapitál na mikroúrovni sociálních skupin, jako je například rodina, klan, nebo uzavřená komunita založená na sousedském základě. Dopad tohoto typu sociálního kapitálu na ekonomický rozvoj není úplně jednoznačný – v některých případech může být pozitivní (např. rodina pomáhá najít práci svému členu, který ji ztratil, regionální patriotismus podporuje podnikání v regionu), v jiných negativní (např. vztahy jsou zneužívány pro zvýhodňování členů rodiny či klanu a nabourávají tak konkurenční prostředí, regionální patriotismus ze stejných důvodů). sociální kapitál, který přemosťuje jinak oddělené sociální skupiny, umožňuje výměnu informací a vzájemných služeb a posiluje schopnost skupin sdružovat se a kooperovat při snaze o prosazení společných cílů. Tento typ kapitálu je zpravidla považován za jednoznačně pozitivní pro ekonomický rozvoj. sociální kapitál, který umožňuje propojování místní či regionální společnosti vertikálními typy vazeb na instituce na vyšší teritoriální úrovni Takové propojování jim umožňuje efektivněji využívat existující zdroje, výměnu informací, a dává jim také větší prostor pro případné ovlivňování národních a nadnárodních politik

Lidské zdroje a sociální kapitál jsou tedy faktory, které velmi silně podmiňují ekonomické a sociální disparity mezi jednotlivými regiony ČR a do určité míry i účinnost používaných nástrojů regionální politiky. 4. PODPORA PŘI ŘEŠENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT Jedním z možných faktorů při odstraňování disparit mohou být i „Operační programy Přeshraniční spolupráce“, kde jako součást Strukturálních fondu EU v programovacím období 2007-2013 je nově definovaný Cíl 3 – Evropská územní spolupráce, který navazuje na předchozí Iniciativu Společenství INTERREG III. Operační programy přeshraniční spolupráce se týkají vždy hraničních regionů sousedících s regiony v jiném členském státe. Pro Českou republiku tak existuje operační program (OP) pro přeshraniční spolupráci se zeměmi:     

Polská republika Svobodný stát Sasko, Svobodný stát Bavorsko, Rakousko a Slovensko.

Celkem je definováno následujících 5 specifických cílu přeshraniční spolupráce ČR:  rozvoj místního podnikatelského prostředí a rozvoj cestovního ruchu v příhraničí  posilování dostupnosti dopravy, informačních a komunikačních sítí  ochrana životního prostředí, podpora obnovitelných zdrojů energie,  rozvoj měst a venkova  rozvoj spolupráce, podpora vzdělání, výzkumu a vývoje, kultury, podpora integrace trhu práce a sociálního zařazení a podpora malých místních iniciativ, socioekonomických aktivit s cílem podpořit projekty typu "people to people" V období 2007-2013 lze získat dotaci z Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF) ve výši až 85 % z celkových způsobilých výdajů. V tabulce 2 jsou uvedeny celkové finanční prostředky vynaložené na jednotlivé programy Přeshraniční spolupráce na období 2007–2013 (Celkem EUR – zahrnuje i prostředky vložené zahraničními partnery jednotlivých programů):

- 150 -


Tab. 2: Alokace ERDF v operačních programech Program

Celkem EUR

Česká republika – Polská republika

219 459 344

Rakousko – Česká republika

107 435 393

Slovenská republika – Česká republika

92 740 141

Svobodný stát Bavorsko – Česká republika 115 510 449 Svobodný stát Sasko – Česká republika

207 396 944

Zdroj: [3] Společnými zájmy programů jsou podpora hospodářské a sociální integrace příhraničních území, odstraňování přetrvávajících disparit a posilování dalšího rozvoje regionu, posilování vzájemných vztahů, ať už kulturních nebo sociálních, společná péče o přírodní bohatství, rozvoj cestovního ruchu a budování flexibilního trhu práce. Konkrétní priority, které vedou ke společným řešením disparit příhraničních oblastí obou zemí, jsou přesně vymezeny a popsány v rámci příslušného operačního programu. 5. ZÁVĚR Sociálně ekonomický vývoj na území není homogenní. Vznikající negativní disparity v regionech mohou oslabovat jeden z jejich pilířů - soudržnost regionu. Lze si ovšem představit i pozitivní alternativu, kdy dochází k odstraňování rozdílů mezi regiony, probíhá žádoucí proces sbližování a to vede k posilován konkurenceschopnosti celku. Na počátku devadesátých let byly regionální disparity v České republice, měřeno subjektivně, tj. převládajícím povědomím, i objektivně, na základě komparací s jinými státy Evropské unie, relativně malé. Postupně však narůstaly a stávají se tak rizikem vyžadujícím řešení; v prvním kroku přinejmenším analýzu. SEZNAM LITERATURY [1] Strategie regionálního rozvoje České republiky, online dostupné z http://www.institutumeni.cz/res/data/002/000256.doc#_Toc130615199 [2] Regionální disparity, soudržnost a urbánní problematika, online dostupné z http://www.cpkp.cz/regiony_old/rkv/nrp/v2_20050725_6_disparity.htm [3]Operační programy přeshraniční spolupráce, online dostupné z http://www.avcr.cz/data/vav/vav-eu/aktuality/preshranicni_spoluprace.pdf [4] OP Preshranicní spolupráce CR – Bavorsko, online dostupné z http://www.strukturalnifondy.cz/oppreshranicni-spoluprace-cr-bavorsko [5] OP Preshranicní spolupráce CR – Polsko, online dostupné z http://www.strukturalni-fondy.cz/oppreshranicni-spoluprace-cr-polsko [6] OP Preshranicní spolupráce CR – Rakousko, online dostupné z http://www.strukturalni-fondy.cz/oppreshranicni-spoluprace-cr-rakousko [7] OP Preshranicní spolupráce CR – Sasko, online dostupné z http://www.strukturalni-fondy.cz/oppreshranicni-spoluprace-cr-sasko [8] OP Preshranicní spolupráce CR – Slovensko, online dostupné z http://www.strukturalni-fondy.cz/oppreshranicni-spoluprace-cr-slovensko

- 151 -


Název

Sborník

příspěvků

z 6.

mezinárodního

sympozia

České

podnikatelství

v evropském prostoru 2008 se zaměřením na řešení regionálních disparit Autor

Kolektiv autorů

Vydavatel

Technická univerzita v Liberci

Schváleno

8. 12. 2008, čj. RE 175/08

Vyšlo

Prosinec 2008

Vydání

První

Číslo publikace

55-134-08

Tato publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou.

ISBN 978-80-7372-430-6

Sborník příspěvků z 6. mezinárodního sympozia ČESKÉ PODNIKATELSTVÍ V EVROPSKÉM PROSTORU 2008 ŘEŠENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT

Recommend Documents