FENOMÉN DISPARIT V REGIONÁLNÍM MANAGEMENTU

Konference Evropské příležitosti regionu Ostrava, 29.10.2009

FENOMÉN DISPARIT V REGIONÁLNÍM MANAGEMENTU Doc. Ing. Alois Kutscherauer, CSc. Ekf VŠB-Technická univerzita Ostrava Katedra regionální a environmentální ekonomiky [email protected]

Předmětem mé přednášky je fenomén disparit v kontextu regionálního managementu. Z osmi interpretací pojmu management v češtině uplatním dva: – využití informací o disparitách v regionálním řízení, – využití informací o disparitách řídicími pracovníky . Zaměřím se na čtyři okruhy problematiky disparit:

1

Úvodem Disparity jako fenomén jsou frekventovaným pojmem posledního desetiletí. Důvodem vedoucím k tomu, aby se teoretická fronta zabývala disparitami, je velká variabilita tendencí vývoje společnosti, projevující se odlišnostmi vývoje rozpoznatelných jevů a probíhajících procesů. To se projevuje v jejich rozdílnosti či nerovnosti říkáme, že mezi nimi vznikají .

Vývoj společenských subjektů se vždy odehrává v čase a prostoru. V tomto smyslu jde o minulost, současnost a budoucnost vývoje subjektu, tedy o jako faktor jeho vývoje, nebo o tohoto vývoje. Spolu s vývojem subjektů a jejich částí dochází také k vývoji jejich disparit. Proto také . Výzkum disparit vedoucí k jejich hlubšímu poznání je proto potřebný a jeho výsledky mohou přispět k celkovému zvýšení stavu poznání problematiky disparit i ke zkvalitnění regionálního managementu.

2

Pojetí disparit a regionálních disparit • Za považujeme rozdílnost, resp. nerovnost znaků, jevů či procesů, jejichž identifikace a srovnávání má nějaký racionální smysl. pak je rozdílnost nebo nerovnost znaků, jevů či procesů majících jednoznačné územní umístění, vyskytující se alespoň ve dvou entitách vymezeného území. • Dosud převažující pojetí regionálních disparit je chápe jako neopodstatněnou rozdílnost nějakým způsobem retardující rozvoj regionu, kterou je třeba eliminovat, nebo alespoň zmírnit.

• Pokud chápeme disparitu jako neopodstatněnou rozdílnost, pak musíme tuto neopodstatněnost blíže definovat, což samotné činí veliké obtíže. • Rozdílnosti či nerovnosti mezi regiony vyplývají z různých příčin. • Některé z nich nebude nikdy možné či účelné zmírňovat, vždy však budou existovat rozdílnosti či nerovnosti, které by měly být ovlivňovány směrem k jejich zmírnění či eliminaci.

3

Přístupy k identifikaci disparit • Jsou dva základní důvody, proč zjišťujeme relevantní znaky subjektů, jako nositelů jistých vlastností, vzájemně je srovnáváme a zkoumáme, jako předmět našeho poznání, naší činnosti či našeho zájmu. • Prvním důvodem je potřeba zjistit, v čem jednotlivé subjekty zaostávají, a jaký to má vliv na jejich změny, zejména systémové. • Jde dosud o natolik dominantní přístup, že se často zjišťování těchto „negativních“ znaků označuje jako „disparitní přístup“.

• Druhým, dosud daleko méně častým důvodem je zkoumání rozdílnosti subjektů vedoucí k poznání jejich jedinečnosti, schopnosti účelně a efektivně se odlišit od ostatních subjektů a také zjistit jejich komparativní výhody. • Tedy schopnosti plnit jistou „pozitivní“ roli (obecně ve vymezené množině subjektů, specificky pak ve společenství zemí, regionů, obcí apod.). • Tyto dva odlišné pohledy vedou k označení disparit jako a .

4

• Zjištěná disparita a priori o sobě nevypovídá zda je negativní nebo pozitivní, teprve určení vztažné roviny dá tuto odpověď. • Vztažnou rovinou může být např. průměrná hodnota HDP/obyvatele EU27, průměrná hodnota za ČR, průměrná hodnota za kraje ČR, normativně stanovený limit apod. • Z řečeného je patrné, že může jedna a tatáž zjištěná disparita být podle účelu užití považována za pozitivní i negativní.

• Pro deskripci disparit je možná analogie se dvěma aspekty SWOT analýzy - slabými a silnými stránkami subjektu. • Negativní disparity je potom možno chápat jako slabé stránky a pozitivní disparity jako silné stránky subjektu. mohou vyústit až do fatálních zranitelností subjektu, a spočívají zpravidla v chybějících zdrojích a chybějících kompetencích využívat zdroje. obvykle vyústí do komparativní, resp. konkurenční výhody subjektu a spočívají zpravidla v unikátních a hodnotných zdrojích a v kompetencích subjektu tyto zdroje využívat.

5

Negativní regionální disparity a regionální management • Negativní disparity mají úzkou vazbu na koncepci . V teorii regionální polarizace se zdůrazňují rozdíly mezi regiony a popisují mechanismy, které vedou k regionální polarizaci, zatímco v neoklasické teorii odklon od rovnováhy vyvolává procesy, které znovu vedou k rovnováze. • Podle teorie polarizace tržní mechanismus nevede k vyrovnání, ale k zesílení regionálních disparit, a proto je potřebná státní regionální politika, která by vedla k vyrovnání, resp. která by rozdíly mezi regiony nedovolila příliš zvětšovat.

• Negativní regionální disparity jsou základem tradiční regionální a kohezní politiky Evropské unie. • Je založena na solidárním principu pomoci méně rozvinutým regionům, na solidaritě rozvinutějších regionů s méně rozvinutými. • To předpokládá určení intervenovaných oblastí, podpůrných prostředků a území, kam mají podpůrné prostředky směřovat.

6

• Takto pojatý regionální management se snaží snižovat disparity v zájmovém území (politický vyrovnávací cíl) a současně efektivně využívat diverzifikovaný prostorový rozvojový potenciál (růstový cíl). • I když z dlouhodobého hlediska jsou oba cíle spíše v konfliktu, z krátkodobého hlediska může být vztah obou cílů komplementární, tj. že podpora hospodářsky slabých regionů přispívá současně k posílení celkového hospodářského růstu.

Pozitivní regionální disparity a regionální management • Pozitivní disparity mají svůj odraz v teorii pólů růstu a center růstu. • Hodnocení rozvojového procesu:  teorie polarizace - dopad disparit negativní,  teorie pólů růstu - dopad disparit pozitivní. • Při dostačující hospodářské síle centra dominují konvergentní efekty nad divergentními efekty. • Poznané disparity pak sehrávají pozitivní roli při identifikaci relevantních regionů, pólů rozvoje a rozvojových center.

7

• Pozitivní role regionálních disparit v tomto přístupu spočívá v tom, že disparita může být motorem rozvoje a zdrojem komparativní výhody. • Regionální management se zde orientuje na využití šancí a mobilizaci místních zdrojů.

8

Informační hodnota identifikovaných disparit • Určující pro volbu přístupu k identifikaci a hodnocení disparit je, do jaké míry přinášejí uživateli informací nové poznání a v jakém směru může toto poznání být využito, tedy jaká je jejich . • Informace o zjištěných disparitách mohou mít pro příjemce informace hodnotu:  poznávací,  rozhodovací,  motivační,  operační.

Poznávací hodnota disparit • Poznávací hodnota zjištěných disparit spočívá v tom, že informuje uživatele o širším kontextu relevantních znaků zkoumaných subjektů, zvyšuje stav poznání příjemce informací bez konkrétních požadavků na způsob jejich dalšího přímého využití. • Zvýšení stavu poznání je nejčastějším důvodem, proč jsou disparity zjišťovány, analyzovány a vyhodnocovány.

9

Rozhodovací hodnota disparit • O rozhodovací hodnotu informací o disparitách jde tehdy, když vyhodnocení změn relevantních znaků zkoumaných subjektů a anticipace jejich žádoucího vývoje v budoucím období vede příjemce informací k přijetí rozhodnutí. • Poskytnout informace pro rozhodování je druhým nejčastějším důvodem, proč jsou disparity zjišťovány, analyzovány a vyhodnocovány. • Zpravidla jde o východiska pro strategická rozhodnutí, tvorbu strategických plánů, identifikaci subjektů pro dlouhodobou spolupráci, zásadní rozhodnutí o alokaci investic apod.

Motivační hodnota disparit • Informace o disparitách mohou vytvářet množinu pohnutek, které na bázi změn relevantních znaků zkoumaných subjektů podněcují příjemce informací k určité činnosti, motivují jej k určitému jednání. • Cíli zkoumání a hodnocení disparit ve smyslu jejich motivačních účinků mohou být např.:   

vyhledávání lokalit pro kvalitní život a bydlení, vyhledávání území pro umístění investic, vyhledávání a rozvíjení turistických aktivit apod.

• Také tato forma užití informací nemá za následek řídící zásah, má za následek vyvolání určitého chování uživatele informací, určitých činností, jejichž účinky mají obvykle dlouhodobý charakter.

10

Operační hodnota disparit • Operační hodnotu informací o disparitách lze chápat jako změny relevantních znaků subjektů mající takový charakter, že vyvolají jednání, resp. reakci na vzniklou či měnící se situaci. • Jako příklad mohou sloužit např. reakce na:  intervence vlády do některých regionů,  nárůst jevů sociální patologie a rasových projevů v některých regionech. • Užití informací o vzniklých disparitách zde bude mít zpravidla za následek operativní řídící zásah cílený ad hoc na vzniklou situaci, s očekáváním bezprostředně následujícího účinku tohoto zásahu.

• Informace o disparitách mající poznávací resp. rozhodovací hodnotu je třeba mít disponibilní trvale. • Informace o disparitách mající motivační či operační hodnotu jsou potřebné ad hoc. • Pro všechny typy užití však je třeba mít vedenu časovou řadu indikátorů, z níž je možné daný typ informací vytvořit. • K tomu byl navržen , jehož provozovatelem by se měl stát již existující informační systém RIS.

11

Klasifikace regionálních disparit • Hledisek klasifikace regionálních disparit může být celá řada, např. hlediska:  věcné,  příčin regionálních disparit,  způsobu vzniku regionálních disparit,  užití informací o regionálních disparitách,  ovlivnitelnosti regionálních disparit,  dopadů regionálních disparit,  časové.

• Přesto, že jde o multidimenzionální problematiku, není reálné tuto multidimenzionalitu zavádět do klasifikačních hledisek. • Pro ovlivňování disparit regionálním managementem je zapotřebí přijmout takovou klasifikaci, která je prakticky „uchopitelná“. • Pro námi navrženou klasifikaci je proto použito jedno základní hledisko – a ostatní uvedená hlediska jsou považována za atributy disparity, identifikované podle základního hlediska.

12

Regionální disparity klasifikované podle věcného hlediska klasifikace disparit koresponduje s klasifikací dle dimenzí soudržnosti (koheze), která je vyjádřením přístupu k řešení nerovností v rámci Evropské unie. • Klasifikace disparit podle je vyjádřením premisy, že disparity jsou výrazem úrovně soudržnosti.

• Přijmeme-li tuto premisu, pak můžeme v pojetí EU základní věcné členění disparit provést ve třech dimenzích soudržnosti, jako : určenou rozvojem lidského potenciálu, určenou rozvojem ekonomického potenciálu, určenou rozvojem územního potenciálu. • Z toho lze odvodit základní věcné členění regionálních disparit jako:  sociální disparity,  ekonomické disparity,  územní disparity.

13

jsou disparity v kvalitě a kvantitě stavu a vývoje lidského potenciálu, projevující se zejména v důchodech, úrovni sociálního zajištění a v celkové životní úrovni obyvatelstva. jsou disparity v kvalitě a kvantitě stavu a vývoje ekonomického potenciálu, projevující se zejména v regionálním výstupu. jsou disparity spojené s infrastrukturou a s geografickými a přírodními podmínkami, projevující se zejména dostupností trhů, vzdělání, práce, služeb apod.

14

Metody hodnocení regionálních disparit a regionální management • Regionální disparity jsou v ČR zpravidla hodnoceny pomocí komparačních metod, kde regiony jsou srovnávány na základě zkušeností a znalostí, nebo pomocí různých statistických metod. • Regionálním managementem ČR je při hodnocení regionálních disparit nejčastěji využívána , kde jsou na základě předchozí analýzy porovnávány jednotlivé regiony a procesy, které uvnitř těchto regionů probíhají, s cílem nalézt společné a odlišné rysy v jejich vývoji.

15

• Tato metoda je zaměřena na srovnávání struktur regionů a na komparaci vybraných ekonomických, sociálních a environmentálních indikátorů poukazujících na možné územní nerovnosti. • Metoda má určitá úskalí, mezi něž patří především obtížná časová a věcná srovnatelnost informací o disparitách, nízká kvalita a špatná dostupnost informací, či působení vedlejších faktorů snižujících objektivnost realizovaných analýz. • Jejím výstupem jsou zpravidla analýzy, v jejichž rámci dochází pouze k verbálnímu hodnocení regionálních disparit.

• Společně s metodou meziregionální komparace bývá v ČR často využívána také , kde geografická data jsou prezentována v podobě různých map. • Tyto metoda od sebe odděluje prezentační a ukládací funkci map a současně k těmto dvěma základním funkcím přidávají celou řadu dalších možností, k nimž lze zařadit například prostorovou analýzu dat.

16

• K sofistikovanějším metodám měření regionálních disparit pak patří použití či . • Jako inspirativní lze označit využití metody zaměřené na hodnocení územních nerovností pomocí . Jeho konstrukce vychází z expertně definovaného souboru indexů, které charakterizují konkurenceschopnost jednotlivých regionů. V modelu jsou tak obsaženy indexy, k jejichž výpočtu jsou využívány hnací faktory regionálního rozvoje i faktory kvality života. • Výsledné indexy jsou zaneseny do pavučinových grafů umožňujících komparaci jednotlivých regionů.

• V rámci výzkumného úkolu Regionální disparity v územním rozvoji ČR byly jako potenciálně využitelné metody hodnocení disparit navrženy některé další metody. • Jako metody zvládnutelné regionálním managementem byly navrženy:  Škálovací techniky  Metoda semaforu  Průměrná odchylka  Bodová metoda  Metoda normované proměnné  Metoda vzdálenosti od fiktivního bodu  Metoda souhrnného indexu • Klady a zápory výše uvedených metod jsou stručně shrnuty v tabulce 3.

17

Zdroje přednášky Kutscherauer, A., Hučka, M., Skokan, K. a kol.: Teorie,

identifikace, klasifikace a hodnocení regionálních disparit, Výzkumná zpráva, Ostrava: VŠB-TUO 2008, Dostupná z WEB:

http://disparity.vsb.cz/vysledky/02_vyzkumna_zprava_1.pdf

Kutscherauer, A. a kol.: REGIONÁLNÍ DISPARITY,

Teorie, klasifikace, systémová dekompozice a mezinárodní srovnání, Výzkumná zpráva, Ostrava: VŠB-TUO 2009, Dostupná z WEB:

http://disparity.vsb.cz/vysledky/06_vyzkumna%20zprava_2.pdf

18