BŘEZEN 2008
Ročník 18
Cena Kč 10,-
SOUBOR USNESENÍ ze zasedání zastupitelstva Městyse Křemže dne 26. 02. 2008
USNESENÍ č. 70/02/2008 Zastupitelstvo městyse ► bere na vědomí zprávu o všeobecném dění v obci USNESENÍ č. 71/02/2008 Zastupitelstvo městyse ► bere na vědomí zprávu o činnosti Rady městyse v období od 17. 12. 2007 do 26. 02. 2008 USNESENÍ č. 72/02/2008 Zastupitelstvo městyse ► schvaluje rozpočtové opatření č. 5/2007 (příloha č. 1) USNESENÍ č. 73/02/2008 Zastupitelstvo městyse ► schvaluje výsledek hospodaření městyse Křemže a vedlejší hospodářské činnosti městyse Křemže dle přílohy č. 2 tohoto usnesení ► schvaluje převod hospodářského výsledku vedlejší hospodářské činnosti městyse ve výši 883.467,75 Kč do rozpočtu městyse ► bere na vědomí Zprávu o výsledku přezkoumání hospodaření Městyse Křemže za rok 2007 ze dne 15. 02. 2008 USNESENÍ č. 74/02/2008 Zastupitelstvo městyse ► schvaluje vyrovnaný rozpočet na rok 2008 dle přílohy č. 3 tohoto usnesení
KOŘENY Dnes zamíříme s „Kořeny“ na Českokrumlovsko, do městysu Křemže, ležícího v údolí mezi Blanským lesem a Haberským pohořím. Do katastru obce Křemže patří i známá Kleť s rozhlednou či zřícenina hradu Dívčího kamene, kde byl vězněn král Václav IV. KŘEMEŽSKO
USNESENÍ č. 75/02/2008 Zastupitelstvo městyse: ► schvaluje hospodářský výsledek provozování kanalizačního zařízení městyse dle přílohy č. 4 tohoto usnesení ► bere na vědomí hospodářský výsledek provozování vodovodního zařízení Svazku obcí – Vodovod Křemže dle přílohy č. 5 tohoto usnesení USNESENÍ č. 76/02/2008 Zastupitelstvo městyse: ► schvaluje rozbor hospodaření příspěvkové organizace „Základní škola a Mateřská škola Křemže“ dle přílohy č. 6 tohoto usnesení ► schvaluje použití rezervního fondu příspěvkové organizace „Základní škola a Mateřská škola Křemže“ k pokrytí ztráty hospodaření za rok 2007 USNESENÍ č. 77/02/2008 Zastupitelstvo městyse: ► bere na vědomí Zprávu o činnosti Knihovny městyse Křemže za rok 2007 USNESENÍ č. 78/02/2008 Zastupitelstvo městyse: ► schvaluje zprávu o výsledku inventarizace majetku městyse k 31. 12. 2007
Název Křemže (německy Krems) je vysvětlován dvěma způsoby, buďto je to od keltského slova Kremisa, které se dodnes vyskytuje v irštině a znamená to česneková řeka, nebo se odvozuje od slovanského Kremža, tedy říčka tekoucí s velikým hlukem. Obě ta slova se vztahují ke Křemežskému potoku, který teče poblíž obce. Ten je zmiňován už v listině krále Přemysla Otakara II r. 1263, kdy byla zakládána Svatá Koruna. Dnes se jmenuje Zlatá Koruna. Krajina v oblasti Křemže patřila od 13. století pánu ze Strakonic, jehož sídlem se stal i Chlum, po němž se jedna větev nazývala vladikové z Chlumu a ve 14. století se rodina rozdělila na strana 1
vladyky z Chlumu a vladyky z Křemže, přičemž obě rodové větve vlastnily polovinu Křemže. Založení hrádku v Křemži došlo v 1. polovině 14. století na místě starší tvrze. Hrádek je poprvé připomínán r. 1364 a byl vybudován na ostrovu nad levým břehem Křemežského potoka. Nejznámějším příslušníkem těchto vladyků z Křemže a majitelem hrádku byl Jan Smil z Křemže.
Co byste nám o něm řekl?
Jan Smil z Křemže, vladyka a husitský hejtman prožil dětství na rodné tvrzi jako méně majetný šlechtic, to se tehdy dělalo, vstoupil do služeb Oldřicha II. z Rožmberka, poté co Oldřich opustil kališnické vyznání, tak Smil opustil zase jeho. Sňatkem s Annou z Rožmitálu získal značné jmění a od r. 1420 se stal i majitelem hradu Hus. Oldřich z Rožmberka velmi nelibě sledoval jednak loupeživý způsob života jeho, ale ještě více jeho rostoucí bohatství. Spory mezi těmito sousedy vyvrcholily potom po husitských válkách, kdy byl Smil z Křemže v r. 1439 zatčen a uvězněn na Českokrumlovském hradě a po 8 letech tuhého vězení vymohl Oldřich na něm darování - v uvozovkách - jeho majetku, za což mu slíbil svobodu a přesto ho nechal proradně popravit. A nechal i zbořit také tvrz v Křemži. Ale znak Jana Smila z Křemže - tedy zavinutou střelu - přijala do svého znaku Křemže při svém povýšení na město v r. 1863.
Kdo vlastnil Křemži potom?
Roku 1451 prodal Oldřich z Rožmberka polovinu Křemže bratrům Přibíkovi a Oldřichovi z Chlumu a v r. 1547 přešla do majetku rodu Častolárů z Dlouhé Vsi. Tato polovina Křemže později patřila k panství Chlumeček zmíněných Častolárů z Dlouhé Vsi a tuto polovinu koupil potom r. 1665 rod Kořenských a 1673 Jan Augustin Miličovský z Braunberka, od něhož jej v roce 1678 koupil cisterciátský klášter ve Zlaté Koruně. Ono se to lehce řekne, ale tehdy to bylo velice nesnadné ten statek koupit, byla kvůli tomu jednání, protože Eggenberg na Krumlově dělal všechno proto, aby ke koupi tohoto statku Chlumeček Zlatou Korunou nedošlo. Po zrušení kláštera v roce 1785 získali Chlumeček v dražbě Schwanzenbergové a připojili ho k Českokrumlovskému vévodství.
Jak to bylo s tou druhou polovinou Křemže?
Ta náležela k panství Český Krumlov zámek, protože ještě existovalo panství Český Krumlov Prelatura a Český Krumlov klášter Klarisek, takže je to někdy složité se v tom vyznat, ale jak dokazují dochovalé urbáře z 15. století byla tato část Křemže vedena jako součást statku Křemže, kam například roku 1543 patřili i mlynáři Petr Duchoň Společný, Petr Hrbek, Míka a dále vesnice Loučej, Bohouškovice, Mříč, Slavče, Lipí, Vrabeček, Zahorčice a Radostice. Ještě Tereziánský katastr r. 1757 ukazuje, že Křemže byla rozdělena na dvě poloviny, jedna polovina náležela Krumlovu a druhá klášteru ve Zlaté Koruně. Je tedy potřeba dát si pozor nesmí se to plést. Archiválie totiž k jedné té polovině se najdou ve fondu Český Krumlov a k té druhé ve fondu statek Chlum a Chlumeček Častoralův z Dlouhé Vsi případně také něco ve fondu archiválií Zlaté Koruny. Je zajímavé, že v Křemži bývaly ještě kdysi dva dvory. Roku 1627 koupila krumlovská vrchnost jeden dvůr od Viléma Přídruha Kotce z Dobrše a druhý r. 1643 od Dvořáka Diviše.
strana 2
Které rodiny zde jmenuje berní rula v polovině 17. století? Berní rula z r. 1654 uvádí Křemži ve dvou krajích. Část Křemže zvaná Městečko je uvedená v bechyňském kraji, druhá větší část byla vsí statku Chlumeček, který byl v prácheňském kraji. Teprve v r. 1694 byl ten statek Chlumeček úředně přeřazen do bechyňského kraje. A co se týká té bechyňské části Křemže – ta je v rule nazývána Městečkem. Největším hospodářem byl jediný sedlák na této části Adam Klich, který měl asi 7 ha, dále zde byl s 8 strychy chalupník Bartoloměj Lahvička a pak už jen 4 domkáři – Urban Němec, Matěj Bednář, Petr Linhoušek a Řehoř Hajnej. Čili na městečko velmi málo usedlých. Jenom šest. Ta druhá část Křemže, která byla v té době zvána Vsí a patřila rytíři Janu Albrechtovi Častoralovi z Dlouhé Vsi, byla větší, bylo zde celkem 14 usedlostí, všichni sedláci, to je zajímavé, měli výměru 18 strychů, tedy asi 5 ha, a byli to Jiřík Vojta, Petr Petroušek, Kryštof Filípek a pustý statek Bidžovský. Dále zde byli 7 až 8 strychoví chalupníci Vít Nosek, Šindelář Jakub Xel, Tomáš Lekeš, Blažej Karous a následovali domkáři Filip Kudláček, bednář Jan Ňamňář, to je takové zvláštní jméno, Jiřík pekař, Vít řezník, švec Řehoř Vacek, řezník Martin Řezník, takže jak vidno, domkáři měli tehdy v Křemži příjmy hlavně podle svých řemesel. Některé rodiny v této části Křemže uvádí už urbář statku Chlum Častoralům z Dlouhé Vsi z r. 1624. Byly to například rodiny Filípek, Jiřík, Xel, Lekeš a Petroušek.
Pokud někdo pochází z Křemže a nebo má odtud své předky, jak lze využít například tamní farní matriky. Jak se vůbec tam vyvíjely náboženské poměry?
Kostel v té staré podobě, protože pak byl v 19. století přestavěn, byl postaven už koncem 13. století. V době husitských válek se na Křemežsku ujalo Husovo učení, protože Jan Smil z Křemže, jak již jsme si říkali, byl hejtman husitský, tak je pravděpodobné, že také na zdejší faru dosazoval kněze pod obojí. Jako první římskokatolický kněz se uvádí r. 1568 farář Jiří, r. 1596 povolal do Křemže Jan Častolár, to byl tehdy regent krumlovského panství, jezuity z Krumlova. Po Bílé Hoře, jako všude, bylo nedostatek kněží, a tak Křemže byla spravována okolními duchovními. Konsolidace poměrů ve farnosti nastala již r. 1678 kdy koupil Chlumeček klášter Zlatá Koruna, a od té doby až do zrušení kláštera Josefem II. v r. 1785 tam působili cisterciáci. Z pozdějších kněží je významný horažďovický rodák Antonín Matějovský, který v Křemži působil dlouhých 36 let od r. 1861 a zasloužil se mimo jiné o založení a vedení farní kroniky. Co týká matrik, je nejstarší dochovaná z Křemže z roku 1658, lze tedy ve zdejší farnosti stopovat své předky poměrně daleko do minulosti. Farnosti náležely vesnice Křemže, Bohouškovice, Chlum, Chlumeček, Holubov, Krasetín, Lhotka, Loučej, Mříč, Slavče, to bylo potom přifařeno k Dubnému, Stupná, Třísov, část Habří, tam se jednalo o myslivny Lesák a Heidl a část Jankova, tam šlo o bohouškovickou myslivnu.
Pokud byste měl našim posluchačům přiblížit obyvatele a rodiny v Křemži v 19. století, jaký pramen byste použil? V českokrumlovském okresním archivu je uložen fond fary Křemže, tam je deponován i tzv. soupis duší zdejší
KŘEMEŽSKO
farnosti z r. 1840, právě toho roku část Křemže vyhořela, roku 1840 zde bylo jen 51 čísel popisných, č. 1 byla fara, na které tehdy působil páter Antonín Matějovský, sedláci tehdy sídlili v Křemži na číslech – 2 – tam byl Matouš Mácha, na č. 7 Bartoloměj Lekeš, na č. 11 Franc Husar, tady bych se zmínil o této rodině. Část rodiny Husarovy působila jako panští myslivci, např. v Habří u cisterciáků nebo ve vsích města Budějovic, dcera jednoho člena rodu se provdala za budějovického panského myslivce, šlechtice doudlebského ze Šternechu. Dále žili sedláci v Křemži na č. 14 – Jakub Lekeš, na č. 15 – Josef Jakubec, na č. 16 Anton Valenta, na č. 27 Jan Panoš. Číslo popisné 32 byl mlýn, na kterém provozoval bílé řemeslo Martin Jené, č. 31 byla bývalá pila a na ní žil Jan Beran, č. 3 byla hospoda, kde šenkoval Vojtěch Mácha, z řemeslníků byli v polovině 19. století v Křemži švec Martin Sklář na č. 12, pekař Petr Trapl na č. 36 a kovář Martin Suchý na č. 42. Dále zde byli ještě chalupníci Franc Cipín na č. 9, Šimon Kříž na č. 10, Jan Krátký č. 18. Dále zde byli již domkáři např. to byly rodiny Kuchařova na č. 3, Čubova na č. 13, Beranova, Zimermanova atd.
Pocházeli z Křemže nějací významní rodáci?
Tak z Křemže pocházelo více kněží, mezi nimi bych zmínil pátera Gabriela Schneidera, který se v Křemži narodil v r. 1812, ten měl být dán na řemeslo, ale protože byl nadaný, tak byl poslán do latinských škol do Budějovic, pak byl r. 1837 vysvěcen na kněze, působil potom na Chodsku v Klenčí a byl brzy velice známý po celém Domažlicku a on k nám přivedl do českých zemí kongregaci školských sester.
My jsme projeli Křemží napříč stoletím, a pokud byste měl zmínit obyvatele Křemže na počátku minulého, tj. (20. století, tak koho byste uvedl?
Tady bych rád použil Chytilův adresář z r. 1913, ten uvádí tehdy jako starostu Jana Stožického, radními byli mlynáři Josef Čížek a řezníci a hostinští Soukup a Stanko, tehdy byly zde 2 porodní báby – Kuchařová a Šnajderová, správcem velkostatku Krumlov byl Jan Špaček, dále zde byli bednáři Chaluper a Valenta, cukrář Václav Interholc, hodinář a zlatník František Sklář, hostinců bylo několik – Lekešů, Pecků, Soukupů, Stanků, Stožických, Šebestů a Švarců, takže kdo měl žízeň, měl kam zajít, kloboučníkem byl Jan Sklář, knihařem Martínek, kolářem Matěj Šimeček, kominíkem František Zajíček, byli zde 4 krejčí - Hála, Hluchá, Filip a Špán, mlynářem byl Josef Čížek, bylo zde i několik obchodů – železářství měl František Diviš, ovoce a zeleninu Eva Marková, řeznictví Matěj Ebrt, Izidor Hojer a František Stropek, bylo zde 5 obuvníků – Jakubec, Kříž, Schneider, Sklář a Vintr. Pekaři byli v Křemži před 1. světovou válkou 3 – Matěj Hajer, Jan Netočný a František Švarc, byl tam i řezbář Jakub Ludvík, sklenář Zimerman, sedlář Jan Hušár, pokrývačem byl Tomáš Krátký, pečivo, máslo a sýr prodávala Marie Kuchařová atd. Jak vidno, byl v Křemži přepestrý život, a to přejeme Křemežským i dnes. Převzato od ČRo České Budějovice
KŘEMEŽSKO
KALENDÁRIUM 3.3.1940 – byl při návratu z Českých Budějovic na nádraží zatčen učitel pan Jan Ochozka, významný činovník Sokola. Domů byl propuštěn 11. června 1940, ale učit již nesměl. Vykonával až do konce války na obecních úřadech písařské práce. Tvrdilo se, že jeho rodinu to stálo velké peníze, které hrabivě sebral německý advokát, aby ho před soudem hájil a obhájil. 4.3.1840 – o 6. hod. večerní vypukl v Křemži u Hamerníků
v čp. 10 požár. Podle lidového podání šla hospodyně pro cosi na půdu a svítila si loučí. Bylo to na Popeleční středu a zakrátko vlivem silného větru začaly postupně chytat další a další domy, takže toho večera lehlo popelem celkem 25 domů kolem náměstí. Bylo to veliké neštěstí pro celou Křemži, zvláště když škoda nebyla plně kryta pojištěním.
20.3.1812 – se narodil v Křemži Gabriel Schneider. O tomto významném rodákovi jsme psali již minulý měsíc, kdy jsme si připomínali jeho úmrtí.
28.3.1917 – se v noci na 29.3. vloupali neznámí pachatelé
do úřadovny nádraží v Křemží - Mříčí. Dle stop se však jednalo o několikačlennou tlupu cikánů a kramářů. Uloupili železnou ohnivzdornou pokladnu, vybrali z ní 540 korun a ve skladišti různé druhy zboží.
28.3.1942 – byly v důsledku války odvezeny z kostela československé církve husitské tři velké zvony. V roce 1938 byly obětavostí a ze sbírek pořízeny do věže Husova sboru čtyři nové zvony: Václav, Karel Farský, T.G.Masaryk a malý umíráček. Po tomto dni zůstal na věži jen malý zvonek. Jan Mejzlík
Z orientačního běhu Tělovýchovná Jednota Sokol Křemže, oddíl orientačního běhu, uspořádal v neděli 10. února 2008 sedmý závod třetího ročníku o Sněhulákův kufr. Závod se konal ve Chmelné na mapě SKALKA III 1:10 000. Za pěkného počasí závod absolvovalo přes čtyřicet předních běžců Jihočeského kraje. Původně to mělo být jihočeské Mistrovství v lyžařském orientačním běhu, protože však nebyl sníh, tak se závod konal jako sedmý Sněhulák na dlouhé trati. Závod připravili Vladislav Štindl, Vladˇka Troupová, Pavla Motejlová a Jitka Moravcová. Výkony křemežských byly poměrně dobré. V hlavní kategorii A se umístil Pavel Zimmermann na strana 3
4. místě, Marie Dulovcová na 11. a Petr Klimeš na 13. místě. V kategorii B zvítězil Karel Mražík, 2. Kamil Moravec, 7. Miloš Moravec, 13. Milena Zimmermannová, 14. Miroslava Machová. 15. Ivana Machová jun. Další závody které bude pořádat oddíl OB Sokola Křemže v roce 2008: 12. dubna 2008 - jihočeské mistrovství na krátké trati. Závod se bude konat na mapě SKALKA III 1:10 000 poblíž Holašovic. Rozpis závodu bude na internetu na adrese www.jc-org. Další závod a to 31. ročník o ŠTÍT PODKLETÍ budeme pořádat 24. května 2008. Tento závod bude také 4. kolem žebříčku Jihočeské oblasti. Závod se bude konat ve Chmelné opět na mapě SKALKA III 1:10 000 od autorů Vlad. Štindla a Pavla Zimmermanna. Rozpis závodu bude opět na internetu uveřejněn 3 týdny před závodem na www.jc-org. Vlad. Štindl
Jak se dříve v Chlumu řehtávalo Velikonoce přinášely pro kluky vedle jarních radovánek i určité starosti. Každý kluk asi od 3. třídy si musel opatřit řehtačku nebo klepačku a ti starší dokonce kolovrátek či trakářek. Také se musel naučit řehtat, protože na Křemežsku se řehtávalo nejen normálně, ale i po Krumlovsku, což mělo jiný rytmus – ra – ra- ra, rarara. Za našich klukovských let se neodbývalo řehtání jen jednou nebo dvakrát za den, ale vždy, kdy se na věži zvonilo, a to bylo v 6 h ráno, v poledne, večer, v pátek ještě ve 3 hodiny a na Bílou sobotu ráno. K rannímu řehtání jsme museli být ve ¾ na 6 u kapličky, kde se pokleklo, smeklo a celá skupina se nahlas modlila. Dozor nad řehtači měl nejschopnější kluk za 3. měšťanky a říkalo se mu kápo. K jeho povinnostem patřilo sepsat do notesu všechny řehtače, přečíst a kdo chyběl, udělat čárku ležatou a při rozdělování vejce nebo koruny strhnout. Na pořádek ještě dohlížel kápův pomocník. Kdo při modlitbě nesejmul čepici, dostal od kápa pohlavek, až mu čepice spadla. Po modlení se obešla 3x kaplička za hlasitého řehtání, pak se šlo do Horánku, do Vísky a k mlýnu. Vybíralo se jen v pátek odpoledne a až po třetí hodině se vajíčka i koruny dělily. Kde neměli slepice, dávali něco drobných, aby se na velikonoční pondělí mohlo hrát o vajíčka. Když se vybíralo, chvátali kluci z Chluma, aby byli dřív v Chlumském mlýnu než křemežští, protože ve mlýně bylo vždy hodně drůbeže a bývala tam největší nadílka. Chvátali tam i křemežští a nedej Bože, aby se tam střetli najednou. To docházelo i k malé klukovské válce. Na sobotu ráno se nechávala záloha, aby kluci vůbec ještě přišli na šestou. Kdo nepřišel, o zbylé zálohy se rozdělili ostatní. Pak se řehtačky odložily až do června, kdy se s nimi plašili špačci, aby nelétali na zralé třešně. Toto hezké vylíčení velikonočního řehtání od neznámého strana 4
chlumského autora jsem našel v archivu a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že stejně probíhalo i ve Křemži. Výhradně klukovská parta obešla kostel, část dnešní Budějovické, pak Školní, sešla dolů k Doležalům, kde proběhlo modlení, které vždy obstaral někdo z kvalifikovaných ministrantů, Pod kopcem k Chlumskému mlýnu, Kozlíkem vzhůru, dokončila Netolickou a zbytek náměstí. Někdy jsme obešli i Pasíčka, ale vždy menší skupina doběhla na Bořinka, která stejně jako Chlumský mlýn skýtala při vybírání slušnou nadílku. V dnešní době se náboženský charakter řehtání, t. j. náhrada zvonů v kostele, poněkud vytratil. Zmizely i vysoké „berany” v kostele na Květnou neděli. Velikonoce však máme všichni rádi. Křesťané uctívají oběť Krista a ti ostatní se těší na příchod jara. F. Saraurer
Pohádkové dopoledne K únoru patří již neodmyslitelně čas maškarních bálů, průvodů a taškařic. I pro děti se chystá spousta těchto veselých akcí. Ve školce jsme se těmto oslavám věnovali většinou jen na úrovni tříd. Tak co si letos zařádit všichni společně? V pondělí 18. 2. se v obou našich školkách sešlo mnoho princezen, kovbojů, spidermanů, pirátů, vodníků, šašků, zvířátek a dalších pohádkových bytostí. Od rána se nemluvilo o ničem jiném, než že po svačince odejdeme do tělocvičny základní školy a tam si užijeme společný maškarní rej.
A po pravdě řečeno, ani my – učitelky jsme přesně nevěděly, co nás a děti čeká. Program jsme svěřily do rukou paní Zemanové, která se svojí kolegyní navštěvuje naši mateřskou školu několikrát do roka s pěkně připraveným pásmem písní pro děti. Ani tentokrát jsme se nezklamaly. Program byl plný her a zábavy. Děti soutěžily v přetahování se lanem, nafukování balónků, natáčení provázku s bonbónem na tužku, v chytání rybiček a v tanci ve dvojicích s míčkem mezi čely. Za splnění si děti vysloužily sladkou odměnu. Ukázaly, jak jsou šikovné, mrštné, jakou mají sílu a jak umí tancovat. Mezi soutěžemi se vyřádily při hudbě a také se naučily několik veselých dětských tanců. Celé dopoledne KŘEMEŽSKO
uteklo jako voda. Děti, kterých se ten den sešlo ve školce 65, se předvedly v celé své kráse. Spokojenost a radost byla patrná z jejich rozzářených očí. Poděkování za zdárný průběh patří také vedení základní školy, které nám uvolnilo tělocvičnu na celé dopoledne a kuchařkám školní kuchyně, které připravily pro děti chutný čaj. Společný karneval se nám vydařil a určitě stojí za to, jej příští rok pro děti opět zorganizovat. – Za kolektiv MŠ Křemže a Chlum - Koflerová, Lechnerová –
KŘEČEK Zlatý nebo syrský křeček pochází z Přední Asie a zasahuje i do východní Evropy. Chová se buď jako laboratorní zvíře, nebo jako domácí mazlíček. V Aleppu v Syrii byla nalezena 1 samička v r. 1930 s devíti mláďaty a část těchto zvířat byla zaslána do Evropy. Od této samice vlastně pocházejí všichni křečci. K nám se zlatí křečci dostali z Londýna v r. l945 a v padesátých letech byli rozšířeni. Ve volné přírodě křeček žije 2 roky a v zajetí 4 roky. Samozřejmě, že jsou i výjimky a mohou se dožít vyššího věku. Záleží na okolnostech, zdraví, stravě atd. Křeček je noční zvíře a je velmi čilé. Křečka je třeba umístit v teráriu nebo v takové kleci, které se prodávají ve specializovaných prodejnách. Je třeba mít na mysli, že křeček je hlodavec a snadno se dostane ven, je-li to možné. Ten nepořádek, co pak udělá, si ani nepřejte vidět. Dodnes je v prodejnách k dostání nejen bydlení pro křečka, ale i krmení a podestýlka, kterou dáme do jeho obydlí. Je třeba jej udržovat v čistotě, vyhazovat krmení, které křeček nesní, aby neplesnivělo a neměl pak zdravotní problémy nebo z toho nebyl zápach. Musí mít poměrně teplo v místnosti, kde křeček bydlí. Pokud by neměl teplo, bude se křeček chovat, jako by byl v zimním spánku. U křečka se projevuje instinkt shromažďování potravy. Přináší si tyto mlsoty v lícních torbách na jedno místo a často si i kvůli tomu přestaví svou ubikaci. Nebráníme jim v této činnosti, ale musíme kontrolovat, zda se mu nahromaděná strava nekazí. Křeček je vcelku čistotným, vyprazdňuje se na jenom stejném místě, což je lehko pak uklidit. Křečka krmíme jednak stravou vyrobenou specielně pro něho, nebo luční trávou, jetelovinou, v zimě seno, zeleninu, ovoce a jadrné krmivo. To znamená pšenici, oves, žito, slunečnicové semena, kukuřice. Podáváme tyto druhy v směsi. Křeček potřebuje také v pití vodu nebo mléko, ale v nádobě, kterou nemůže převrhnout. Krmíme 1x denně, nejlépe večer. Pravidelné krmení prospívá ke krotkosti a přátelství s tímto malým zvířátkem. Jednou týdně můžeme přidat vařené vejce, maso, několik moučných červů. Nekrmíme sušenky, pečivo, aby křeček příliš netloustl. Mláďata mohou mít křečci ve věku pěti týdnů, samec by měl být 8 týdnů starý a samička 12 - 20 týdnů stará. KŘEMEŽSKO
Březost trvá 17 dnů. Mláďata křečků jsou holá, slepá a za 14 dnů prokouknou. Začínají sama jíst po pěti až osmi dnech života, proto si pro ně připravíme ovesné vločky nebo jiné jemní krmení, ve stáří 10 dnů mohou dostat trávu nebo zeleninu. V prodejnách se zvířaty se ještě prodává křeček džungarský, který je také velmi pěkný. Jinak má všechny vlastnosti stejné nebo podobné se zlatým křečkem. Pokud si toto malé zvířátko pořídíte, zase si kupte dostupnou literaturu, abyste jej správně ošetřovali a dopřáli tomu prckovi hezký život u vás doma. Jistě vás odmění svým temperamentem nebo i nějakou tou lumpárnou, která se mu podaří.
ČINČILA Ve své původní vlasti na svazích And v Peru a v Chile jsou činčily téměř vyhubeny. V době španělských dobyvatelů osidlovala tato zvířátka ve velkém množství skalnaté horské svahy. Žila ve skalních puklinách, dutinách a díky své krásní srsti, která je hustá byla dobře přizpůsobena klimatickým podmínkám v Andách. Právě pro tuto krásnou kožešinu byla oblíbeným úlovkem Indiánů. Jakmile se kožešina dostala do Severní Ameriky a Evropy, byla to doslova pohroma pro činčily. Kožichy byly velmi drahé, ale přesto byla po nich velká poptávka. Na jeden kožich je třeba cca 160 činčilích kožešin. Samozřejmě, že kožešina byla i dobrým zdrojem příjmu pro Indiány, kteří na základě toho lovili činčily velmi často a prodávali jejich kožešiny překupníkům. Američan Chapman na základě tak silné poptávky po kožešinách si vymyslel, že by bylo dobré chovat činčily komerčně. Sliboval si pro sebe vysoké zisky. Přivezl do USA 11 činčil, které byly základem chovu v zajetí. Z těch 11 činčil bylo 8 samců a jen 3 samičky. Dnes již není naštěstí taková poptávka po kožešině činčil, poněvadž kožich z těchto kožešin není již symbolem společenského postavení. Kvalita kožešin z farmových odchovů není taková, jaká byla kvalita z divokých zvířat. Jednak je to vlhkost vzduchu, vítr a kolísavé teploty, které způsobují, že divoká zvířata mají velmi hustý kožich a celkové kvalita je daleko lepší. Mnoho chovatelů, kteří chtěli zbohatnout na chovu činčil, strana 5
bylo rozčarováno, poněvadž činčila není tak odolné zvíře jako jiní hlodavci a také se nemnoží rychle. Činčila je příbuzná s morčaty zoologicky. Jsou činčily krátkoocasé, malé krátkoocasé činčily, činčily vlnaté, které jsou nejčastěji chované. Dosahují 30 cm délky a mají nápadně dlouhé hmatové chlupy. Činčila může žít dosti dlouho, a sice 20 let i více. Pohlavní dospělosti dosahuje v 8 měsících. Březost trvá několik dnů a mají l - 6 mláďat. Rodí 2x do roka. Samička může být další den po porodu oplodněna. Mláďata se rodí plně vyvinutá a schopná samostatného života. První měsíc se živí jen mlékem od své matky. Porod samičky probíhá dost rychle a samička požírá plodové obaly. Narozená mláďata váží 30-60 gramů. Mláďata se odstavují 50. až 60. den. Pokud se činčila chová jako domácí mazlíček, velmi rychle se ochočí a stane se milým mazlíčkem a inteligentním společníkem. Není dobré je nechat jen volně běhat v bytě, protože dokáží jako správní hlodavci rozkousat všechno, například i el. vedení, koberec, prostě jsou tak trochu destrukční tvor jako většina hlodavců. Chováme je v kleci, nebo v nějakém jiném obydlí, které si zase koupíme ve specializovaných prodejnách. Klec by měla být 50 x 50 cm. Pokud jsou v kleci dvě činčily, musí být samozřejmě větší a měly by být pro činčilu v jejím obydlí nějaké hračky. Něco ke šplhání, něco na prolézání a domeček, kam se může schovat. Samozřejmě, že bychom ji měli pouštět ven a hrát si s ní. Na to jsme si přece mazlíčka pořídili. Činčily se rády koupou v písku. Nádobka v jejich obydlí s jemným pískem a hlavně čistým pískem jim udělá velkou radost. Nemůžeme takový písek nabrat někde venku z pískoviště, kde mohou být zárodky parazitů. Dnes se dá celkem všechno koupit v prodejnách k tomu určených pro každého mazlíka. Činčila by měla mít teplotu v místnosti asi 20 stupňů,
nesnáší velké horko a v zimě by neměla být zase moc chladná místnost, kde budou činčily bydlet. Koupíme jim také podestýlku pro kočky a musíme jim obydlí čistit denně, aby zde neměli zápach a měli čisté prostředí. Činčila má dlouhé střevo, protože dokáže trávit celulózu. Krmení je velmi důležité, protože mnoho činčil právě uhyne na špatné krmení a špatné ošetření. Vyrábí se pro ně tak zvané pelety jako samostatné krmivo, ale musí mít dostatek vody na pití. Seno je pro ně nepostradatelné krmení. Nesmí být plesnivé a jinak znehodnocené. Obilné krmivo, které je možné dávat činčile, obsahuje 50% pšeničných otrub, 25% pšeničných klíčků, 5% kostní moučky, 10% sušených kvasnic a 10% šrotu ze lněných semínek. To je základní krmná směs a obilní krmná směs je 25% ječmene 2% pšenice, 25% ovsa, 20% ovesných vloček, 5% sušeného odstředěného mléka. Základní krmná směs a obilní krmná směs se smíchají v poměru jedna ku jedné! K tomu je třeba dát hrst sena a je možné také jim dát pampelišky, rozinky, oříšky, mrkev, ovoce, brambory, fíky, vojtěšku a banány. Tato krmná dávka je moc pestrá a může způsobit onemocnění žaludku a střev. Proto je nutné jim dávat ohlodávat větvičky z vrby, jasanu, výhonky vinné révy nebo větvičky z topolu. Z jiných stromů větvičky nepoužívat, mohou být jedovaté a ještě stříkané. Vodu na pití musí mít činčily vždycky. Používají se na to automatické napáječky. Doporučuje se neměnit často krmení, aby zase nevznikaly střevní a žaludeční potíže. Všechno se musí dělat opatrně. Činčila je milé, doslova křehké zvířátko a je třeba se o něho pečlivě starat, aby nestrádalo, neonemocnělo z důvodů našeho špatného ošetřování. Zase je třeba mít potřebné informace, abychom dělali všechno ku prospěchu zvířátka správně a činčila měla u nás doma hezký život a určitě nás pak ráda odmění svou přítulností a bude naším šťastným mazlíčkem. –Pavč–
informace MĚSTYS KŘEMŽE přijme
V měsíci dubnu 2008
Informace
jarní svoz
elektrikáře s řidičským oprávněním skupiny „C“ včetně profesního průkazu s psychotesty. na tel. č. 380 741 205 (Úřad městyse Křemže) č. 736 672 410 (Služby městyse Křemže)
SLUŽBY MĚSTYSE KŘEMŽE
bude proveden
velkoobjemového odpadu. Datum včetně rozpisu svozu bude uveřejněn v dubnovém Křemežsku.
nabízí k pronájmu nebytové prostory v Domě služeb ve Křemži vhodné na prodejnu nebo kancelář.
strana 6
KŘEMEŽSKO
Poklad na Dívčím Kameni - informace k akci Šumařina a správa hradu Dívčí kámen pořádají na letošní Velikonoční neděli 23.3. akci „Poklad na Dívčím Kameni”, den plný soutěží se středověkou Velikonoční tématikou pro děti. Cílem soutěžících bude otevřít skálu s pokladem pomocí sedmi různobarevných klíčů. Akce bude probíhat mezi 10-tou a 16-tou hodinou a chystají se takové „pecky” jako je Odlet zvonů do Říma, Zhášení ohně, Souboj s čarodějnicí apod. Soutěžící mohou přijít na hrad kdykoliv během dne - na zdolání soutěžních úkolů, a tedy získání sedmi klíčů ke skále s pokladem bude potřeba ne více než dvě hodiny. Pro rodiče a další dospělý doprovod bude připraveno občerstvení první pomoci - tzn. buřty, pivo a grog. Hrad Dívčí kámen najdete na vysoké skále v překrásné přírodě nad soutokem Křemžského potoka a řeky Vltavy mezi městy České Budějovice a Český Krumlov. Ideálně je dostupný buď autem nebo vlakem ze zastávky Třísov (pěšky přibližně 1,5 km).
V případě dalších dotazů ohledně programu, kontaktujte prosím Jakuba Spilku na e-mailu:
[email protected] nebo na telefonu 777 920 263 nebo paní kastelánku Zdenu Tučkovou:
[email protected], 775 213 959. Těšíme se na jaro, Velikonoce i na Vás.
Kdo si hraje, nezlobí Deváťáci hrají ve třídě mezi stupínkem a prvními lavicemi fotbal. Jako branka jim pod oknem slouží výklenek, na protější straně křídou namalované čáry na podlaze. Strkají se a okopávají, pokřikují na spoluhráče. Jako míč jim slouží patka chleba. Všichni čtyři, zcela rudí námahou v zápalu hry nevnímají, že všichni okolo ztichli. Až po chvíli jeden z nich zaznamená změnu v atmosféře a zvedá oči. V nastalém tichu zahlédne ve dveřích stát učitele. Vzkřikne „pozor“ a hra je okamžitě přerušena. Oči ostatních žáků opakovaně přeskakují z hráčů na učitele a z učitele na hráče. Je z nich možné vyčíst otázku, co bude následovat. Nakonec se pohledy zastaví na kantorových ústech. Píše se rok 1953. Mnozí mají v paměti nedávnou dobu, kdy byl potravin nedostatek. Podvědomě všichni cítí, že hrát kopanou kusem chleba nebyl zrovna šťastný nápad. Čekají výbuch hněvu, facky, pro které pedagog nechodil nikdy daleko nebo křik. Nic takového se nestalo. Do ticha, které by se dalo krájet, s vážnou tváří nesmlouvavě a zřetelně pronesl pouze dvě slova: „Sebrat! Sežrat!“ A aby dodal důrazu svým slovům, po chvilce dodal, že se nezačne učit dříve než bude patka snědena. Zahanbení žáci si chléb podávali dokola tak dlouho, dokud jej nesnědli. Mohlo se začít učit. Učitel se jmenoval Josef Šálek a učil na Masarykově škole v Českém Krumlově. Dlouhá léta působil jako konzervátor při Okresním muzeu v Českém Krumlově. Píše se únor 2008. Po chodníku od jiné školy jde proti mně trojice chlapců. Odhadem by to mohli být žáci sedmé třídy. Něco před sebou kopou a jeden z nich každé kopnutí nahlas počítá. Po jednom z kopnutí se to něco rozpadá na kousky. Jeden z kousků mi dopadá k nohám. Je to, vlastně před chvílí to ještě byl pomeranč. „Ty vole, ten byl dobrej, ten to vydržel KŘEMEŽSKO
sedumkrát“, komentuje pevnost plodu dovezeného z opačného konce světa počítající žák. „Teď zkusíme tenhle“ vítězoslavně vytahuje z kapsy bundy jeden z trojice další pomeranč a hází jej před nohy. „Jedna, dvě, tři...“, odpočítává konec existence zlatého plodu vzdalující se dětský hlas. Za nimi jdou skupinky dalších žáků. Mezi nimi dvě učitelky zabrány do hovoru. Zatímco v prvém případě si dovoluji uvést jak jméno učitele, tak místo, v druhém případě si to nedovoluji. V prvém případě si to dovoluji proto, že učiteli už nikdo nepředloží obvinění z ... doplňte si sami paragrafy, které chrání a brání „naše poklady“ a zamezují, aby se jim jakkoli ublížilo. A v druhém případě proto, že by se případu mohl chopit spravedlivě rozlícený rodič, který je vážně přesvědčen, že je to dnes škola, která má suplovat jejich výchovné povinnosti, a tímto případem jasně dokazuje svoje selhání. A to bych opravdu nechtěl. Dnes se řeší důležitější věci. Školská reforma, zvládnutí administrativy, aby byl dostatek žáků na škole nebo přestupky typu šikany, užívání drog, krádeže či násilí. Jedno je nade vší pochybnost jisté: Rozhodnutí učitele mělo velmi silný výchovný dopad nejen na provinilce, ale i na přihlížející. Jinak by to sotva někdo skoro po pětapadesáti letech vyprávěl. Teď by mělo následovat zhodnocení druhého případu. To však nechám na čtenářích. P.S. Že by hypotetický rodič přece jenom mohl mít alespoň částečně pravdu? P.R.
strana 7
všichni dobří rodáci Můj táta, nejlepší chlap co znám, rozuměl řeči zvířat. Samozřejmě, že se s tím nikdy nechlubil a mně trvalo dost dlouhou dobu, než jsem na to přišel. Než jsem si to uvědomil. Maminka, se narodila v té nejkrásnější vesnici, co jsem kdy viděl, v Loučeji nedaleko Křemže. A vyprávěla, jak jako malá holka šla s kamarádkama na návštěvu do nějakého statku. Mně se pořád vybavuje jméno Velíškovi. Vím bezpečně, že v Borové u Chvalšin Velíškovi byli, bydleli hned na kraji vesnice a měli doma ukrutnou rozeřvanost na tu dobu, páva, kterej celý dny a někdy i noci, když s ním začaly cvičit hormony, páč nejbližší pávice byla v ZOO v Praze, řval jako kráva, že ho bylo slyšet od Lince až na Kuglwajt, a možná až do Homolí. Nikoli však až ke vdavekchtivé pávici do Troje. Ale rozeřvanost tehdy vůbec největší se jmenovala samovaz a možná právě to jim zlámalo vaz, když v padesátých letech rozkulačovali vesnice. Strejda Beranů měl jen sekačku, kterou tahaly ty dva obrovský grošovaný koně a já, jako městskej kluk jsem byl dočista u vytržení, když jsem směl na tom hřmotným soustrojí sedět a občas šlápnout na pedál, sklopit plato a hráběma nahrstovat snop. Doma mi to pak záviděla celá třída a málem mě zvolili v Pionýru za domovního důvěrníka, nebo jak se ta prominentní třídní funkce jmenovala. Naštěstí, dnes už můžu říkat, že naštěstí, měl táta nesmlouvavej postoj k nově se zrodivší politické elitě, a tak jsem to v tomhle ohledu nikam nedotáh. Strejda Beranů byl mudrlant a rád mě krmil historkama, který jsem jako městskej kluk hltal a on se pás na tom jakej jsem v tomhle oboru nevzdělanec, tlačil na pilu víc a víc, až už potom sám nevěděl, co je pravda a co už je z oblasti sci-fi. Strejda měl louku kousek za Borovou, proti proudu potůčku, který Borovou protékal a který je dnes na návsi ukrytý do betonových skruží, snad aby si zbohatlíci neurousali spodky, tedy mercedesů, protože zbohatlíci už nenosí spodky, ale slipy, a to slipy od Bosse, pokud možno s levostranným vyklápěním. To pro případ, že by se politická situace zas nějak zvrtla a k lizu se zas dostala ortodoxní levice. Proto je v politice tak málo ženskejch, páč ty, kdyby se rozkrájely, nemůžou pomocí slipů vyjádřit svou politickou orientaci, příklopce nemajíc. Maminka mi tenkrát koupila ve Chvalšinách v železářství zavírací nůž, no nádhera, plechový střenky, čepel dobře na pět prstů a na druhém konci karabinka na zavěšení. Dnes mám ve své sbírce nože těch nejprominentnějších skandinávských výrobců, ale jen těžko snesou srovnání s tou chvalšinskou skautskou kudličkou. Je to jak s první láskou. Vaším životem může projít spousta krásných žen a za pár let si nedokážete vybavit ani jejich podobu, natož anatomii, ale na první lásku se nezapomíná.
mina
Připnul jsem si nůž k opasku, naparoval jsem se jako páv od Velíšků a chodil bokem jako krab, aby si každej mohl na první pohled všimnout, jakej že jsem to drsňák. Na tu louku jsme jezdili na krmení a když jsme se jednoho dne vrátili a složili krmení do kolny, kudlička nikde. Mastil jsem to zpátky na louku, pro slzy jsem na cestu ani pořádně
strana 8
neviděl, prochodil jsem nesčetněkrát louku i okolní meze křížem krážem, ale kudlička nikde. Sed jsem si na břeh toho potůčku, bulil do dlaně a utíral nudli do rukávu, jak předepisoval klukovský protokol. A pak, přes tu clonu slz, jsem pod břehem, byla tam po dešti taková vymletá jakoby jeskyňka, něco kovového zahlédl.Tedy ztracenou kudličku to nepřipomínalo ani vzdáleně, ale aspoň se nevrátím s prázdnou. Bylo to těžký, ale s přestávkama jsem to dones až do stavení. Uložil jsem to do domu. Tedy do tý předsíňky, snad se tomu dodnes tak říká a musel si oddychnout, protože to bylo fakt těžký. Strejda přišel odněkud zvenčí, nebyl malej, ale měl k zemi blíž, a tak, první co uviděl, byl ten můj nález. V Moskvě mají na jednom náměstí sochu Gagarina. Je zkamenělej do kovu přesně v takový pozici. Sokolové tomu říkají zapažení zevnitř. Strejda měl kolíky u rukou našponovaný a roztažený, jako kdyby očkování na tetanus se nepovedlo. On měl i tak trošičku vystouplý oči, ale teď je měl vypoulený tak, že by se tím mohl ve varieté i živit. Jako maluje Pytláku Říhovi ve svých karikaturách Honza Vyčítal. Lotova žena v jihočeském poválečném provedení. Nevěřícně zíral na tu kovovou nádheru a nasucho polykal. „Kdes to našel?“ zasípal, „vždyť to je mina! Protitanková!“ „Prokrista“, brumlal, neb v těch končinách býval, a snad ještě je, lid pracovitý a bohabojný, takže se v tíživých situacích nedovolává Marxe, Engelse ba ani Lenina, „jestli to bouchne, tak je po nás“. Zavolat policajty, tedy zavolat, telefon snad v Borové tehdy ani nebyl, tak to znamenalo zajet do Chvalšin na četnickou stanici a Četnické humoresky dnes mohly mít o jeden díl víc, tak tedy oznámit to policajtům nebyl dobrý nápad, protože toho protokolování a kde jsme k tomu přišli a proč jsme to vůbec nosili domů a jaké jsme s tím měli úmysly, dát to sousedům do sadu a pak dělat já nic, já muzikant, tak vřelé vztahy ani v Borové přeci jenom nebyly, takže zpátky na místo nálezu, ale jak ? Jak říká Bohumil Hrabal: „Když nevíme, tak jsme frajeři, když víme, tak jsem srabíci“. Ona ta věc měla taková jakoby chňapadla, ve dvou by to nebyl problém, ale tutově bychom potkali sílu zvědavých sousedů a nedejbože, možná i esenbáka nebo tajemníka MNV. A v noci bloudit s protitankovou minou po lesích a stráních a hledat přírodní inkubátor a v té tmě zakopnout a upustit, no domyslet ani netřeba. Tak strejda znovu do hnojníku, ve kterým vozil krmení, zapřáhl koně, na dno dal co nejsilnější vrstvu řezanky, ale zas ne moc silnou, aby si ostatní sedláci nemysleli, že nám šíblo, hele, my to vozíme z luk domů a Beranovi vozí krmení na luka, přes to hodil houni, kterou přikrejval zpocený koně a pod rouškou pravého poledne jsme dorazili na místo nálezu. Jen tak do vody jsme to mrsknout nemohli, protože pytlačení pstruhů byla činnost velice rozšířená a oblíbená, a tak strejda předstíral, že opravuje koně a já si připadal jako zlatokop na Klondiku, jak jsem hrabal pod břehem potůčku depozitář na můj nález. Opatrnoučce jsme tam minu uložili, ani jsme při tom nedýchali a ještě opatrněji zahrnuli pískem a drobnými kaménky. A pokud ten potůček nezcivilizovali betonovým koridorem, pokud tam vůbec ještě ten potůček je, je tam i ta mina.
KŘEMEŽSKO
láska ke zvířatům Jo, tak pořád se mi vrací to jméno Velíšek, ale někde v okolí Křemže a tam šly s holkama na návštěvu. V tom statku měli psa a maminka se dušovala, že to byl Bernardýn, ale já jsem asi zblblej tou nesčetněkrát odvysílanou televizní povídkou Bohouš, takže u mě je Bernadýn zvíře mdlého rozumu, které má starost jen o žvanec, ale třeba to je pověra, tak ten Bernardýn, když se holky vracely, se rozběh skočil mamince zezadu na krk a prackama jí strašlivě rozdrápal záda. A od těch dob měla ze psů panickou hrůzu, ale ze všech psů, ze všech ras, co jich na světě jen existuje. A ty zmetkové to fakt poznaji, a když třeba šla ze města , tak každý ratlík pod vratama si mohl roztrhnout ústa, jak se předváděl, že si ten hlídací žvanec zaslouží, a nedejbože, když byl nějakej bezprizorní a volně se potuloval po ulici. To hned na maminku vyrukoval, a ona upustila nákupní tašky na zem a záda reflexivně přitiskla na zeď domu a volala tenkým hláskem: „Pepo, Pepo”. A jak v té pohádce o Smolíčkovi Pacholíčkovi, táta, jak zaslechl to úpěnlivý volání, tak chňapnul co měl v dílně po ruce, násadu od krumpáče, řetěz od kola, kovářský kleště a vyklusal na ulici. Těm pár hafanům, kterým včas nedošlo, s kým mají tu čest, a nebyli to žádný voříšci do kapsy, museli potom doma udělat bezbarierový vstup, protože měli páteř od lopatek dolů mimo provoz, pokud ovšem neměli mezi očima pěšinku, rozčíslou kovářskejma kleštěma nebo pajcrem na vytahování hřebíků. To pak bylo na nucený výsek. Samo, že se to mezi pesama rozkřiklo, a pak už jen stačilo, jak cvaknul klíč v domovních vratech a psi zdrhali, dopravních značek nedbajíce, a ti, kteří to nestihli, se pokládali na záda, doslova se rozvalovali jak děvky a metali úlisné pohledy, což v řeči vlků znamená, že se bezpodmínečně vzdávají. A fakt, jak šla z města maminka, všichni ratlíci řvali, jako když do města přijeli myškaři a nunváři, zatímco táta šel stafáží mysteriózního ticha, přerušovaného jen tlumeným kňučením, jak se pokoušel některý vlčák procedit do deseticentimerové mezery pod gaučem nebo skrz plaňkový plot za účelem úprku. Jednou se vracel z města a nějaký chlápek šel s vlčákem na procházku a samo, že žádný vodítko a košík, to už vůbec ne. A ten vlčák, snad že nebyl gramotný nebo byl přespolní a nedoslechl se, s kým má tu čest, tak na tátu vyrukoval. Byl to poslední hrdinský skutek jeho psího života. Teď se to už nevidí, ale my dodnes máme u domovních vrat klasický zámek a ten klíč k tomu zámku má dobrých patnáct cenťáků. Táta jich měl na svazku několik, pospojovaný to bylo bytelnými kroužky, dnes se tomu říká nindžaky. A jak se tem vlčas chtěl prostoduše zarafnout tátovi do nohy, tak táta vytáhl ten svazek klíčů, vzal jeden klíč do dlaně a tím zbytkem, tím druhým dlouhým klíčem majznul vlkodava přes čumec. Těsně za to vlhký čumákovský místo. Vlčas se natáhl na bok, oči skleněnky a modrej blajzák z huby na chodník. Tep nitkovitý a dýchání jak před orgasmem. A samo, že z nosu malinovka. „Zmrzačil jste mi psa“, bědoval ten teď už ne hrdina. A udělal jako náznak, že si to s tátou rozdá. „Srovnám i tebe“, to byl tátův výraz, procedil skrz zuby“ seber si toho hajzla a vypadni“. Jen slabá červená cestička na chodníku pak spojovala místo životního psího omylu a dočasného bydliště. KŘEMEŽSKO
Mohlo by se zdát, že táta neměl rád zvířata. Omyl. Byl to kovář, sloužil v Praze u dragounů, v těch kasárnách, jak jsou nedaleko Náměstí Republiky, pro toho, kdo zná Prahu a nemusí to být jen Dana Roušarová. Ze všeho ale nejvíc měl rád koně. Koně, to byly jeho láska. Sám jsem na vlastní oči viděl, jak kočímu, který řezal koně, co nemohl na náledí vytáhnout do kopce vůz, vytrhnul z ruky bič a tak dlouho obráceným bičištěm kočímu vytepával krupon, že pod kozlíkem byla hromádka párátek. A pak koníka pohladil a donutil kočího otočit a vůz odlehčit. Naši do nejdelší smrti neměli televizi a když jsem jednou tátovi nabídl, že je přenos z Velké Pardubické, jestli se nechce u nás podívat, tak to rezolutně odmítl. „Kdybych měl tu moc“, řekl táta, tak bych tyhle závody zakázal. „A když už by se musely povolit, tak bych každému žokejovi spočítal, kolikrát za závod švihnul koně bičíkem. A po dojezdu by musel stáhnout ten žokej kalhoty, ohnout se do vingle a na holou zadnici by dostal právě tolik ran tím samým bičíkem, jako dával v závodě koni“. Pokračování v příštím čísle. – Josef Mašek –
1. ročník Mezinárodního jihočeského hudebního festivalu (Křemže – Zlatá Koruna – Kardašova Řečice)
V sobotu 7. června 2008 bude ve Křemži zahájen 1. ročník Mezinárodního jihočeského hudebního festivalu. Nevěříte? Křemežská rodačka a absolventka konzervatoře paní Marta Vávrová-Vašíčková přišla s nápadem zahájit ve Křemži, případně na dalších místech jihočeského kraje, novou tradici – hudební festival, který nebude konkurovat Mezinárodnímu festivalu v Českém Krumlově ani Královskému hudebnímu festivalu ve Zlaté Koruně. Za účelem možnosti žádat o granty bylo založeno Občanské sdružení pro jihočeskou kulturu. Pokud by se našli ochotní dobrovolníci, kteří by chtěli vypomoci s festivalem organizačně, sponzorsky nebo i jinak, mohou se ozvat Ing. Janu Šebelkovi (Chlum) nebo Janě Cipínové (Chlum). A co se tedy chystá? Hlavní program se uskuteční ve Křemži v sobotu 7. června, a zatím prozradíme, že to bude „den plný hudby“: koncert Marty VávrovéVašíčkové (Berlín), koncert místního sboru od wsv. Michaela pod vedením Olgy Thámové, koncert souboru Medvíďata pod vedením Lukáše Holce (Český Krumlov), vystoupení cimbálové muziky Jožky Kubíka Filíka (Velká nad Veličkou). S dalšími umělci a sbory se jedná. V neděli 8. června by se měl v rámci festivalu konat koncert ve Zlaté Koruně – soubor Musica Florea, v Kardanově Řečici proběhne ve středu 11.června koncert Českého barokního tria. Závěr festivalu plánujeme opět do Křemže na neděli 15.června 2008. Kapelu, která „náš“ festival zakončí, zatím neprozradíme, ale bude to hodně známé hudební uskupení. Sledujte bližší informace v dalším Křemežsku! -cijstrana 9
informace MĚSTYS KŘEMŽE
se sídlem Náměstí 35, 382 03 Křemže
na základě usnesení Rady ze dne 11. února 2008 a v souladu s § 3 vyhlášky č. 54/2005 Sb., o náležitostech konkursního řízení a konkursních komisích
vyhlašuje konkurs na obsazení funkce ředitele/ředitelky Základní škola a Mateřská škola Křemže
a/ předpoklady pro výkon dané funkce: • stanovené § 5 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů • znalost problematiky školských právních a ekonomických předpisů • organizační a řídící schopnosti • znalost práce na PC b/ adresa, na kterou se přihlášky doručují:
Městys Křemže, Náměstí čp. 35, 382 03 Křemže
c/ obsahové náležitosti přihlášky a termín jejího podání: • písemná přihláška /jméno, příjmení, adresa, telefon, e-mail, vlastnoruční podpis/ • strukturovaný životopis /vlastnoruční podpis/ • koncepce rozvoje školy /max.4 strany A4, vlastnoruční podpis/ • lékařské potvrzení o zdravotní způsobilosti k výkonu ředitele/ky školy • výpis z rejstříku trestů /ne starší 3 měsíce, nebo potvrzený doklad o jeho vyžádání/ • průkazný doklad o celkovém průběhu získané pedagogické praxe /případně průběh zaměstnání/, potvrzený posledním zaměstnavatelem • úředně ověřená kopie dokladů o dosaženém vzdělání /diplom, vysvědčení o státní závěrečné zkoušce/ • čestné prohlášení dle § 4, odst.3 zákona č.451/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Termín podání přihlášky: nejpozději do 31. března 2008 /rozhoduje poštovní razítko-den odeslání max. 31. 3., či razítko podatelny úřadu též max. 31. 3./ Obálku označte nápisem „Konkurs-neotvírat“ V případě dotazů se obracejte na: Ing. Josef Troup - tel. 380741126, e-mail:
[email protected] Mgr.Jan Boršovský - tel.380741126, e-mail:
[email protected]
Masopust v Chlumu Vážení čtenáři, dovolte mi, prosím, abych vás krátce informoval jak slovem, tak fotografiemi, o letošním masopustu, který proběhl 2. února v Chlumu. Tradičně se přípravy a organizace chopili dobrovolní hasiči v Chlumu společně s rodinnými příslušníky, kamarády a známými. Muzikanti hráli v novém složení a hráli výborně. Tímto jim samozřejmě veřejně děkuji za obdivuhodný výkon. Hráli celé odpoledne po vsi a potom celý večer v hospodě U Bednářů. Masek se nám letos sešlo 36, takže poděkování patří také všem zúčastněným. Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat všem účinkujícím, omlouvám se, že jsem nevyjmenoval všechny zúčastněné a těším se na další ročníky maškar v Chlumu. Starosta dobrovolných hasičů v Chlumu Václav Bürger.
strana 10
KŘEMEŽSKO
KŘEMEŽSKO
strana 11
akce v naší knihovně Jedenáctý ročník Března - měsíce internetu má motto:
„Internet - výhoda pro znevýhodněné“ Jeho cílem je upozornit na význam, který má nebo může mít internet pro znevýhodněné skupiny obyvatel, jako jsou zejména lidé se zdravotním postižením, senioři, matky na mateřské dovolené, nezaměstnaní, cizinci apod.
Akce v naší knihovně
10. 3. , 12. 3. a 13. 3. 2007 17. 3. , 19. 3. a 20. 3. 2007 - vždy ve výpůjčních hodinách knihovny pondělí a čtvrtek 9.00 – 11.00 12.00 – 18.0 středa 14.00 – 18.00
Dny otevřených dveří
Přijďte si prohlédnout knihovnu - rádi Vás provedeme knihovnou, seznámíme s prostředím a všemi službami, které nabízíme. Akce pro znevýhodněné skupiny např. zdravotně postižené, nezaměstnané, seniory, matky s dětmi V knihovně městyse Křemže budou mít zájemci připraven leták s webovými adresami: • pro nezaměstnané: Při akci „Hledám práci...“- jim bude nabídnuta pomoc při psaní strukturovaného životopisu, pomoc při psaní průvodního dopisu k životopisu a pomoc při hledání informací na portal.gov.cz • pro seniory: informační servisy, vzdělávání, zdraví • pro rodiče s dětmi: mateřská centra, rádce rodičům, volný čas dětí Seznámení se stránkami, které Vám pomohou v různých životních situacích.
Vyhledávání na internetu zdarma
Individuální školení na PC a Internet Instruktáže knihovnického katalogu Clavius V dřívějších dobách býval Březen - měsícem knihy a řada knihoven by si přála tuto tradici obnovit. I naše knihovna se k této akci připojí. Hlavně besedami pro děti, které pro ně budou v měsíci březnu pořádány, a také výstavkami knih. Po celý měsíc březen - výstava životopisných knih Seznamy knižních novinek Besedy pro děti Základní a Mateřské školy ve Křemži Miroslava Průchová
strana 12
Seznam novinek leden – únor 2008 Knihovna městyse Křemže
P. číslo Signatura 17977 18012 18011 17984 17986 17996 17983 17955 17979 17981 17980 17982 17994 17954 17957 17958 17959 17960 17992 18000 17988 18001 18002 17967 17966 17965 18007 17985 17991 17962 17969 17997 18004 17976 17961 18006 18013 18009 18005 17963 17968 18014 17990 18003 17993 17989 17999 17973 17972 17970 17975
Autor
Název
M Barevná abeceda se zvířátky 663.2 Bílá vína Evropy 663.2 Červená vína Evropy M Nová knížka o zvířátkách M Ošklivé káčátko M Pohádky pro předškoláčky M Příhody neposlušného pejska 82 Slovník autorů literatury pro děti 1. M 58 Svět zvířat M 59 Svět zvířat XII. M 929.9 Vlajky M Zvědavý Punťa a jiné příběhy M Asklöf Kajsa Cesta do Antarktidy Bondy Egon Máša a Běta Braunová Helena Láska a hřích Oldřicha z… 1. Braunová Helena Láska a hřích Oldřicha z… 2. Braunová Helena Láska a hřích Oldřicha z… 3. Braunová Helena Láska a hřích Oldřicha z… 4. M Braunová Petra Neuvěřitelné září. Tajný deník... Brown Sandra Mrazivý chlad M Cmíral Pavel Cajdák Fígl Prskolet Cook Robin Krize Crichton Michael Příští M Dalton Annie Falešná stopa. 2. M Dalton Annie Hvězdné sny 4. M Dalton Annie Vysoký let 3. 908.437 David Petr Velká turistická encyklopedie 3. 811.112.2 Dvořák Jiří Německá konverzace M 51 Eisler Jaroslav Rýsování Flegel Sissi Ostrov zamilovaných Flegel Sissi Výlet do Maroka M Haderlein Ute Čtení o zvířátkách s velkými Hachfeld-TpukaiChristina S láskou lvice M Havel Jiří Malované říkanky 330.342.1 Hladík René Trh, socializmus a princip M Chalupa Jiří Jů a Hele 908(437.3) Kidlesová Simona Hrady zámky zříceniny 159 Klein Stefan Vzorec štěstí aneb Jak vznikají M Kratochvíl Miloš Františkova velká kniha pohádek M McKay Hilary Indigo a hvězdy 2. M Minte-König Bianka Hádanka pro zamilované 92 Novotný, Tomáš 100 + 1 světoznámých žen 80 Orwell, Joseph Víc než 1000 anglických slovíček Oufkir Malika Svoboda M 904 Páleníková Radka Sláva nazdar výletu Papathanasopou Maira Jidáš líbal skvěle Peterson Holly Chlapec k dětem M Pol, Anne-Marie Taneční střevíčky 2. M Pol, Anne-Marie Taneční střevíčky 3. M Pol, Anne-Marie Taneční střevíčky 4. M Pol, Anne-Marie Taneční střevíčky 5.
KŘEMEŽSKO
P. číslo Signatura 17974 17971 17978 18008 17987 17998 17956 18010 17964 17995
M M 940.53 159.9 M 636 M 94(3) M M 37
Autor
ZÁPIS DĚTÍ DO MATEŘSKÉ ŠKOLY (Křemže i Chlum) pro školní rok 2008 – 2009
Název
Pol, Anne-Marie Taneční střevíčky 6. Pol, Anne-Marie Taneční střevíčky 8. Shaw Antony Druhá světová válka den po dni Thompson Peter Tajemství komunikace Ullrich, Martin Fretka Verner Pavel Jak nezabít manžela Vokurková Alexandra O čertíčkovi Weeks Kent R. Poklady Luxoru a Údolí králů Weyn, Suzanne Žhavé jižní pobřeží Železný David Advokát nebo zedník?
Mateřská škola informuje Začátkem února proběhl na Základní škole ve Křemži zápis dětí do 1. třídy. Děti se na tuto významnou událost ve svém životě velmi těšily a pečlivě se na ni v mateřské škole i doma se svými rodiči připravovaly. U zápisu se všechny děti snažily ukázat v tom nejlepším světle.
Koná se ve dnech 31. 3. – 2. 4. 2008 v budově MŠ ve Křemži, v době od 8.00 do 11.30 hodin. 3. 4. – 4. 4. 2008 v budově MŠ v Chlumu, v době od 8.00 do 11.30 hodin (po telefonické dohodě možno i v odpoledních hodinách) Přihlášku a Evidenční list dítěte si můžete vyzvedávat již od 3. 3. 08 u učitelek na třídách MŠ ve Křemži a v Chlumu. S sebou k zápisu přineste: Vyplněnou přihlášku Evidenční list dítěte potvrzený od lékaře Rodný list dítěte Do mateřské školy přijímáme zpravidla děti od tří let věku, tělesně a duševně zdravé, a to podle předem daných kritérií: ►
Trvalý pobyt dítěte ve spádové oblasti obce, která je zřizovatelem mateřské školy. ► Děti, které v daném školním roce dovrší věku šesti let a děti s odloženou školní docházkou. ► Datum narození dítěte s upřednostněním starších dětí. ► Omezená docházka dětí do MŠ (tzv. 4 hodinové a 5 denní děti) ► Zaměstnanost rodičů Těšíme se na nové děti a na vzájemnou plodnou spolupráci s Vámi, jejich rodiči. Text a foto: N. Koflerová
ZÁLOHA NA VODNÉ A STOČNÉ
se vybírá ve dnech středa až pátek: BŘEZEN DUBEN KVĚTEN ČERVEN
Tato událost je pro nás první znamení, že děti opět poporostly a brzy dojde k jejich odchodu do základní školy. Tím v mateřské škole začínají přípravy na další školní rok - přijímání dětí nových.
KŘEMEŽSKO
- 12. – 14. 03. 2008 - 16. – 18. 04. 2008 - 14. – 16. 05. 2008 - 11. – 13. 06. 2008
Středa: 12:30 – 17:00 h čtvrtek: 12:30 – 16:30 h pátek: 12:30 – 14:30 h v přízemí Radnice Křemže, č. dveří 11.
strana 13
Z katalogu pana Skláře - Pokračování
inzerce
inzerce
Rovyna s.r.o.
Hledám
Rojšín 42 • 382 03 Křemže výroba rotačních výsekových nástrojů
Hledáme pracovníka… Firma Rovyna s.r.o., Rojšín 42, hledá pracovníky do výroby. Vyžadujeme hlavně manuální zručnost a flexibilitu. Vyučení v oboru zámečník apod. vítáno.
Nástup možný ihned. Informace na tel.čísle: 380 745 315 (p. Milena Zimmermannová) www.rovyna.cz
strana 14
nezastíněný zemědělský pozemek vhodný na sluneční elektrárnu. Výměra od 0,5 ha, sklon jih, jihozápad nebo rovina, na pozemku nebo v blízkosti – trafostanice nebo vedení 22 kV, příjezdová cesta. Richard Kocina, AlphaEnergie, s. r. o. Na Planýrce 262, 373 82 Boršov nad Vltavou, T/F 387250971, GSM 602 553 481,
[email protected]
KŘEMEŽSKO
ZVEME VÁS
DO DIVADLA! Pohádku
„O zvědavém slůněti“ nám do klubu Křemílek přijede zahrát Studio dell´arte z Č. Budějovic. Kdy: 13. 3. 2008 v 10.00 (sraz v 9.50) Kde: Klub Křemílek, Dům služeb, Křemže Vstupné: 30,- Kč za dítě, doprovod zdarma
Barbora POLÁCHOVÁ Loučej – 9. 2. 2008 Jan LOMOGA Křemže – 14. 2. 2008 Tereza PODSKALSKÁ Křemže, 16. 2. 2008
ZVEME VÁS... ZŠ a MŠ Křemže zajistila
výukový program ZAYFERUS pro žáky škol a veřejnost.
Zveme Vás na nejrozsáhlejší ukázku sov a dravých ptáků v České republice. Osobně zažijete, jaké je to mít dravce na ruce i ve své paměti. Snáze se naučíte rozpoznávat jednotlivé druhy, uvidíte lovecké schopnosti dravců.Výklad je na velmi vysoké odborné úrovni. Vystoupení proběhne na Střelnici 1.4.2008 v 10.15 hod. Vstupné pro veřejnost 80 Kč.
Václav SCHUSTER Mříč – 26. 2. 2008
Jan VITEK Křemže – 80 let Josef NEJEDLÝ Bohouškovice – 80 let Marie ROZBOUDOVÁ Křemže – 80 let František BENDA Křemže – 85 let Josefa VINICKÁ Křemže – 85 let Mathilda PODHOLOVÁ Křemže – 90 let
Marie ŠANDEROVÁ Mříč – 34 let Václav BENDA Křemže – 65 let František STANKO Křemže – 60 let KŘEMEŽSKO
strana 15
V minulém čísle jsme přinesli Dobové foto z Kleti /rok 1932/, nyní otiskujeme srovnání.
PROVÁDÍME
inzerce
Knihovna Městyse Křemže oznamuje, že byl zahájen prodej vyřazených knih. Cena: 2,- Kč za 1 kus
V současné době probíhá prořezávka stromů u tenisových kurtů. Pokud máte větve ze soukromých zahrad, je možné je přidat na hromady ke kurtům.
vedení účetnictví účetní poradenství daňová přiznání
Ing. Konstantin Štibic, Lhotka 3 tel. č. 380 741 960 a 732 722 579 Nebo kancelář č.7 na Úřadu městyse Křemže pátek od 9:00 do 13:00 hodin
Upozorňujeme,
že pouze větve, budou totiž štěpkovány.
penzijní pojištění u Winterthur stavební spoření s Buřinkou pojištění osob, majetku a rizik u Allianz, a.s. Ing. Jitka Štibicová, Lhotka 3 tel. č. 380 741 960 a 605 777 341
KŘEMEŽSKO - měsíčník Vydává: Městys Křemže Náměstí 35 382 03 Křemže www.kremze.cz DIČ: CZ00245950
strana 16
Zodpovídá: J. Troup Redakce: J. Boršovský, J. Cipínová, Petr Resch, Jan Mejzlík Uzávěrka: 29. 2. 2008 MK ČR E 11574
Tisk: Počet výtisků:
Josef Posekaný tel.: 387 312 242 e-mail:
[email protected] 450 ks
KŘEMEŽSKO
KŘEMEŽSKO
strana 17
Jiří Cába: 776 744 375 Kancelář: 380 727 146 e-mail:
[email protected] • realizace staveb • rekonstrukce, demolice • fasády a zateplení • prodej lešení www.jica.cz
strana 18
KŘEMEŽSKO