Ročník 18 SRPEN 2008 Cena Kč 10,-

Ročník 18

SRPEN 2008

Cena Kč 10,-

TAKOVÝ BYL KŘEMEŽSKÝ VELETRH 2008

KŘEMEŽSKO

strana 1

Veletržní badminton - 2008

S

edmnáctý ročník veletrhu se vydařil nejen celkově, ale i místním badmintonistům. Rádi využili příležitosti ukázat ve vitríně na ochozu školy některé z  trofejí, které získali hráči oddílu ve více než třicetileté historii oddílu. Opět představili řadu pohárů či medailí a oproti loňské prezentaci přidali další dva poháry vybojované týmy „A“ i „B“ v krajských soutěžích smíšených družstev. Zvláštností letošní prezentace byly připomínky na blížící se olympijské hry, které oddílu věnoval renomovaný evropský trenér Peter Mouritsen. Po dobu veletrhu probíhal v tělocvičně místní Základní školy ukázkový trénink pod vedením nejvýše kvalifikovaného domácího trenéra pana Podpěry, kdy si zájemci mohli nejen vyzkoušet své badmintonové umění, ale zahráli si i badmintonová utkání tak, jak je hrají registrovaní hráči. A mnohdy to byla konfrontace hodně poučná. Vyvrcholením badmintonových aktivit v době sedmnáctého veletrhu byl sobotní (tedy 26.7.) turnaj o Veletržní pohár. Tohoto turnaje se každoročně zúčastňují velmi kvalitní hráči nejen z  domácího oddílu. Soupeřem jim bývají hráči dalších jihočeských oddílů – tentokrát z Českého Krumlova a Strakonic. Ozdobou pak bývají hráči zahraniční – ať už z  rakouského Gmündu nebo z  dánského Svendborgu. Stejně tomu bylo i letos. V silné konkurenci se neztratila pětice hráčů domácího TJ Sokol. Už prezentace jednotlivých hráčů slibovala hru nejvyšší kvality. Los před zahájením turnaje pak stanovil hráče do dvojic tak, že bylo nelehké najít favorita. Složení jednotlivých párů pak slibovalo, že se bude hrát badminton opravdu vysoké úrovně. Diváci, kteří přicházeli v  průběhu turnaje, rozhodně nelitovali – viděli hodnotnou sportovní podívanou ve všech zápasech. Nasazení hráči té nejvyšší kvality museli tentokrát předvést hodně ze svého individuálního umění a byli hodně dobře doplňováni svými „přilosovanými“ partnery. Naplno musel tentokrát hrát i vynikající dánský hráč (a jeden z nejlepších evropských trenérů) Peter Mouritsen – i když jeho partnerem byl loňský vítěz R. Senk z rakouského Gmündu. O prvenství v turnaji se tato dvojice utkala s jediným smíšeným párem M. Koudelkovou-Mouritsen a Jiřím Holečkem. Nejtěsnějším rozdílem zvítězil mužský dánsko-rakouský pár. Třetí příčka připadla dvojici Michal Koudelka (Křemže), Sebastián Senk (Krems am der Donau) - zkušený domácí hráč pomohl k  medailovému umístění stále se lepšícímu juniorovi. Čtvrté místo vybojovali v souboji veteránských párů Votava (Č. Krumlov) s  Frühaufem (Strakonice), když v  třísetovém zápase porazili domácí veterány Podpěru s V. Koudelkou. Šestí skončili Pirtyák (Křemže) s Pěničkou (Č. Krumlov). Kvalitním výkonům, které hráči po celou dobu turnaje předváděli, odpovídaly i hodnotné věcné ceny, které věnovali sponzoři turnaje. Za všechny se sluší jmenovat Hodinářství Sklář, Potraviny Pelech Holubov, Volvo Truck Czech, Raiffeisen Bank a.s., Městys Křemže či pány P. Mouritsena a R. Senka. Vrcholem sobotního odpoledne pro přítomné trenéry byl seminář uspořádaný vrcholným evropským trenérem panem P. Mouritsenem z Dánska, který poskytl cenné rady, jež budou velkým přínosem při výchově badmintonových talentů v Křemži. MUDr. V. Koudelka

KŘEMEŽSKO

Vítězný pár P. Mouritzen (vlevo), R. Senk (vpravo)

Virína z ochozu školy

Závěrečné foto

strana 3

Ohlédnutí za Křemežským veletrhem

17. ročník

Křemežského veletrhu je již za námi a zůstávají jen hezké vzpomínky. Školní zahrady se v červenci tradičně proměnily ve veletržní areál. Počasí ve čtvrtek bylo chladné a večer dokonce deštivé, ale od pátku se umoudřilo a pro návštěvu veletrhu bylo ideální. Po poněkud váhavém středečním nájezdu vystavovatelů, kdy své expozice připravovala pouze malá část vystavovatelů, jsme očekávali silný nápor ve čtvrtek ráno. Naštěstí díky ukázněnosti vystavovatelů a snad i zkušenosti organizátorů, byl ranní nájezd slušně časově rozložen a zvládnut do slavnostního zahájení. Svoji nezanedbatelnou roli sehrála i asistence Policie ČR, jejíž přítomnost uklidnila, tak jako každoročně některé neukázněné a posléze rozhořčené vystavovatele. I letos bylo slyšet chválu na slavnostní zahájení a výběr kapel. Doprovodný kulturní program se též vydařil, při rybářském dnu si mohli návštěvníci prohlédnout a zakoupit některé z druhů ryb, prohlédnout si umění vrhání a pletení sítí, házení prutů na cíl a podobně. I letos se prezentovalo několik nových vystavovatelů. Součástí veletrhu byla dále výstava mysliveckých trofejí zvěře ulovené členy mysliveckých sdružení pod Kletí. Návštěvu veletrhu jsme chtěli zpříjemnit rodinám s dětmi, a proto se děti na školní zahradě mohly vyřádit v nafukovacím hradu a fotbalovém hřišti; paní Alena Nováková zřídila dokonce mateřské centrum (dočasný klub Křemílek), a tak se menší děti mohly v klidu zabavit přiměřeně svému věku a zájmům. Návštěvníci veletrhu vždy oceňují kvalitní nabídku občerstvení. Veletrh si už neumíme představit bez „restaurace“ ve školní jídelně (zde konzumují Křemežšťáci, návštěvníci i vystavovatelé, protože dršťková polévka, svíčková a jiné dobroty jsou vskutku „domácí“). Dobré jídlo a pití se však nabízí na celém hřišti, a tak si každý může vybrat podle své chuti – nabídka je opravdu pestrá: klobásy, gyros, medovina, několik druhů piv, míchané nápoje, zmrzlina, ledová káva, langoše, pizza – kdo by odolal? Podařilo se nám snad i prostorové uspořádání vystavovatelů, kde jsme se snažili oddělit vystavovatele od prodejců všeho možného. My, kteří jsme umisťování vystavovatelů měli na starosti, jsme s tím měli určité problémy, abychom zjistili, co skutečně jednotliví vystavovatelé budou prodávat. Beze sporu největší úspěch zaznamenal, jako již tradičně, závěrečný ohňostroj v provedení pánů Honce a Štěpánka z Českého Krumlova. Vraťme se však k  bilancování. I když ani letos nepadl žádný veletržní rekord, konstatuji, že 17. ročníku KV: - se zúčastnilo - 157 vystavovatelů, řemeslníků, občerstvovačů a prodejců - ve čtvrtek navštívilo KV 2926, v pátek 3415, v sobotu 5071 a v neděli 3548 , což je celkem 14960 platících návštěvníků. Připočteme-li k  těmto návštěvníkům čestné hosty, hudebníky, personál výstaviště, vystavovatele, můžeme s  klidem říci, že letošní veletrh zhlédlo cca 16 tisíc návštěvníků.

trhu. Přesto se ale i letos prodala tři auto a to dvě Škodovky a jeden Fiat. Závěrem bych chtěl poděkovat přípravnému i realizačnímu týmu pracovníků městyse, brigádníkům a zejména vám všem, ukázněným návštěvníkům i vystavovatelům. Poděkování patří též příslušníkům Policie ČR, kteří dbali na pořádek, díky nimž nedošlo k  vážnějším problémům, našim sponzorům, panu Zdeňku Sládkovi za bleskovou opravu nafukovacího stanu, ordinaci MUDr. Koudelky, který zajišťoval lékařskou pohotovost a všem mediálním partnerům. Za pořadatele se těším na shledanou s vámi na 18. ročníku Křemežského veletrhu ve dnech 23. – 26. 7. 2009. - Mgr. Jan Boršovský, tajemník ÚM -

Pro zasmání střípky z veletrhu

„Kdybych vás byl v  tom klobouku poznal, svezl jsem vás,“ omlouval se brigádník jedné účastnici slavnostního zahájení. Komentář přihlížejícího, když se nepodařilo při zahájení veletrhu zapálit balón: „Náš profesor fyziky vždy říkal – pomůcky jsou zastaralé, vzduch zavlhlý, pokus se nezdařil.“ Jeden z účinkujících ve stanu si omylem spláchl svazek klíčů do pisoáru. Nikoho nemohl přemluvit, aby mu je „vylovil“ – prý nemáme ve Křemži dost dlouhé gumové rukavice. Příběh měl šťastný konec, majitel klíčů se odvážil sám…. Někteří prodávající jako vždy lamentovali nad špatnými obchody. Zákazník: „Chtěl bych si vyzkoušet velikost……,“ – „Nemáme, už je vyprodáno.“ cij

Co dodat závěrem? Zhodnocení si musí udělat každý návštěvník 17. křemežského veletrhu sám. My organizátoři ho hodnotíme kladně, byť účast vystavovatelů byla nižší, za což může – podle mého názoru - především nasycenost strana 4

KŘEMEŽSKO

Čína v roce 2008 očima turisty

D

íky letním olympijským hrám jsou média plná informací o Číně. Já jsem letos měla možnost navštívit tuto krásnou zemi podruhé, a proto mi dovolte, abych se o své dojmy rozdělila se čtenáři Křemežska. Tentokrát jsem strávila dvacet dní na jihu Číny v městě Shenzhen. Město Shenzhen je úplně nově vystavěné, je to významný přístav na pobřeží naproti Hong Kongu; bývalo zvláštní ekonomickou zónou. V mém starém zeměpisném atlase jsem toto město nenašla; také údaje na internetu se liší např. v počtu obyvatel (je to několik miliónů). Už to dávalo tušit, že Shenzhen je přesným obrazem současného překotného vývoje v Číně. Město Shenzhen vypadá jako jedna velká botanická zahrada – v subtropickém podnebí zde všechny rostliny rostou samy, ale to jen na první pohled. Veřejné zeleni je věnována velká péče - palmy, živé ploty, spousty květin lemují dálnice, ulice, ve městě je několik parků. Skutečnou botanickou zahradu jsme také navštívili – je tak rozsáhlá, že zde musíte jezdit autem nebo autobusem. V tomto „novém“ městě nejsou historické památky, proto se návštěvníkům nabízí parky. Je to čínský fenomén – parky jsou nádherně osázené a je možné v nich strávit celý den (např. park Splendid China, Windows of the World; Ever Green Resort aj.). Kromě bohaté flóry jsou v parcích vždy atrakce pro děti a hlavně se zde několikrát denně konají kulturní vystoupení. Tak jsem mohla shlédnout např. ukázku jezdecké bitvy čínského císaře s  Mongoly (cca 50 koní), vystoupení tanečníků a hudebníků na jezeře, vystoupení bubeníků a mnohé jiné. Ostatně zahájení olympiády se bude odehrávat v  podobném duchu – uvidíme velkolepá vystoupení vycházející z čínských tradic a kultury. Pokud vlhké subtropické podnebí dovolilo, byl Hong Kong na dohled, takže jsme samozřejmě podnikli dvě výpravy na tyto ostrovy se zajímavou novodobou historií. Stejně tak jsem byla v Macau, provincii, která bývala pod portugalskou správou. V Hong Kongu i v Macau je nejen na architektuře hodně vidět a „cítit“ evropský duch.

Evropský turista se cítí v  Číně příjemně – nabízí se mu návštěva mnohých kulturních památek nebo přírodních krás. Přitom infrastruktura jako je doprava, turistický servis, restaurace, hotely funguje a je cenově dostupná. Ceny jsou přijatelné i pro českého turistu. Díky naší hostitelce jsme dokonce podnikli třídenní výlet do střední Číny – do města X´ian. Toto starobylé město leží na Hedvábné stezce a jeho nejvýznamnější pamětihodností je slavná terakotová armáda, další jsou např. císařské lázně nebo zachovalé městské opevnění. V muzejních sbírkách uvidíte předměty staré více než pět tisíc let vyrobené s dokonalým řemeslným umem. Však jsou Číňané na svoji historii a starobylou kulturu velmi pyšní! KŘEMEŽSKO

strana 5

Jak jsem již psala ve svém příspěvku před dvěma lety, Čína je dnes moderní rozvíjející se stát. Naše představy o ní formují či spíše deformují informace z  médií; jsou často velmi kritické. Měli bychom si však všímat jiných věcí – Čína je sice zemí s komunistickou vládou, ale s růstem a rozvojem hospodářství, které ji řadí k  asijským tygrům (HDP roste ročně cca o 10 %). Číňané jsou vychováváni a vedeni k hrdosti na svoji zemi a na její historii. Jsou ochotni s nadšením a mnoha oběťmi pracovat pro svoji vlast i pro sebe a domnívají se, že se jim daří dobře. Ostatně čínská velkoměsta jsou toho jasným důkazem a čínský venkov určitě nebude dlouho zaostávat. Přes všechny výhrady a naše představy, že v Asii je potřeba zavést demokracii bílého muže ovšem musíme Čínu akceptovat a respektovat ji, a to nejen proto, že je zemí nejlidnatější. Těch nejbychom zde našli mnohem víc. Je to vskutku krásná země, každému mohu její návštěvu doporučit. -cij-

Motorka

K

terejpak kluk by odmalička netoužil po tom, mít nějakou motorku? Dnes to není problém, protože se zástupci známých i méně známých firem v nabídce předhánějí, ale v padesátých letech tomu tak nebylo. My kluci, abychom se alespoň trochu přiblížili nedostupnému snu, montovali jsme na velocipedy takové speciální zařízení, kus papundeklu nebo slabé plastické hmoty, ohnuté okolo drátu, který přidržoval přední blaťas tak, že brnkal při jízdě o dráty a dělal strašlivej kravál, který měl alespoň akusticky vzbudit dojem, že jsme majitelé nějakého brusu. To není hanlivý výraz, jedna z nejoblíbenějších knížek mého dětství se jmenuje „Čtyři a brus“ a není to, jak by název mohl zavádět,

strana 6

o rodinném klanu, o šlejfířích, oblíbené rčení mojí maminky bylo „tomu huba jede jako šlejfíři“, který vlastní šlapací brus a když se po ulici ozývá, „Nožééé, nůůůžkýýý, deštníkýýýý“, podmalované cinkotem nejroztodivnějších nůžek a drátů z koster paraplat, které měl principál přivázané u pasu, jako živoucí reklamu své dovednosti, tak hospodyňky vybíhají z domů a předávají majitelům mobilní živnosti inzerované nástroje, aby se s nimi zhusta už nikdy nesetkaly, tak o tohle se nejedná, ale jde o motocykl, poštelovaný, nadupaný, pošolíchaný, prostě brus. Strejda Beranů v Borové u Chvalšin měl motorku ČZ 98 ccm, nádherná mašinka, tu a konkurenci, motocykl JAWA téhož KŘEMEŽSKO

obsahu, kterému se přezdívalo Robot, jsme už v Čechách vyráběli deset let předtím, než syn vesnického kováře, Honda, začal v Japonsku, v dílně svého otce, opravovat velocipedy a motorová kola. Vzpomínám si na to jako dnes, chodil jsem do čtvrté obecné a přijeli jsme celá rodina na několik dní na žňovou výpomoc do Borové u Chvalšin. Strejda Beranů měl Čízu devadesát osmičku ve stodole, okolo ní se linula báječná vůně benzinu a spáleného oleje, to musí chytit za srdce každýho kluka, neumím si představit, že ne. Můj táta tady v Rakovníku, měl kamaráda, který měl motocykl kultovní značky, Indian, a podnikali dlouhé cesty po vlastech českých a na těch dlouhých vlastivědných výletech se v řízení střídali. Táta tedy na motorce jezdit uměl, ale doma jsem nikdy žádnou neměli. Moc však nechybělo a měli jsme ji také, těsně po válce, když se preferoval rozvoj „klíčového průmyslu“, tedy průmyslu, který byl pro další rozvoj země klíčový, to nemá nic společného s pozdějším významem tohoto pojmu, kdy být v klíčovém průmyslu znamenalo být v base, pod kolika zámky stejným počtem k nim padnoucím klíčům, se horníkům, hutníkům a podobným profesím nabízely značné výhody. Jednou z nich byly i „poukazy“ na motocykly, populární Spartaky, jedno z poukazových vozidel padesátých let, jsme ještě nevyráběli, a táta tehdy přišel domů s úžasnou novinou, že jako pod zem fárající by měl na poukaz na motocykl ČZ 175 nárok. Proč měla maminka šílenou hrůzu ze psů všech ras a národností, to jsem věděl, ale proč měla skoro stejně velikou i z motocyklů, to jsem se nikdy nedozvěděl. Snad to bylo tím, že v Rakovníku se dost jen o málo starších kamarádů na motorkách ošklivě pomlátilo, po odsunu Němců, snad se to slovo stále smí používat, po odsunu tu zbyla spousta nádherných strojů. Vzpomínám, jak kamarád jen o ulicí výš měl Zundapa, tuším, že sedm set padesátku s ležatými válci proti sobě, lehce ji pošteloval tím způsobem, že kramlítesařskou skobou přiměřeně zvětšil díry v tlumiči výfuku, když přidal plyn, tak se uvolňoval kyt z okenních tabulek, takže maminka přesvědčila tátu, že motorku ne, počkáme si až se bude vyrábět nějaký malý autíčko a skutečně se tehdy s výrobou lidového vozítka uvažovalo. Nemyslím Velorex, hlavního hrdiny z filmu Vrchní, prchni, ale skutečné lidové autíčko s plechovou karoserií a čtyřmi koly. Motorka ČZ 98 měla šaltpáku taky na bandě, stejně, jako číza stopětasedma, a tak když nám strejda Beranů beze všeho ten skvost půjčil, a ještě z kanystru po americký armádě, s prolisovaným objemem v galonech, amerických gallonech, nýbrž gallony jsou dvojího druhu, jemerický a ty druhý, dolil vrchovatou nádrž, tak, přesto, že lid tam odjakživa byl bohabojný a pracovitý a světil den sváteční, což platilo i o Sboru národní bezpečnosti, kde taky vzít tak brzy po válce marxisty s materialistickým náhledem na svět, tak přesto jsme motorku nenápadně odtlačili daleko za Borovou, až tam, snad to dodnes platí, měl bych se podívat na satelitní snímek do Google, jak se napojuje silnice z Borové na tu vyšší třídy, která vede do Chvalšin. Silnice tam má dost veliký spád, ale pod křižovatkou, směrem na Chvalšiny je sklon menší a tam mi táta dal úvodní lekci. Napřed mi vysvětlil jednotlivá hejblata, kde je spojka, kde přední a kde zadní brzda, kvalty, tedy řazení rychlostí bylo na bandě vpravo, šaltpáka měla umělohmotnou kuličku pro snazší uchopení a zářezy ve vedení určovaly jednotlivé KŘEMEŽSKO

rychlosti i polohu neutrálu. Napřed jsem jezdil jen bez motoru, s kopce, a zvykal si na váhu motorky i na to, že kratší řídítka trošku klamou, motorka zdánlivě zatáčí víc, než odpovídá jejich natočení. Musel jsem si omakat, co udělá ruční a co nožní brzda, když se použije, jak ztuha jde vymačknout spojka a jak se musí šaltpáka zaklesnout do odpovídajícího zářezu ve vedení na bandě. V poslední části lekce mi dopodrobna vysvětlil a taky předved, ostatně přesně podle Komenského, ačkoli na školách se už prosazoval Makarenko, jak se motorka rozjede. Pak nastala hodina pravdy. Nasměrovali jme motorku do kopce, a hned napoprvé, protože jsem jí řádně osolil, se mi podařilo ji rozjet. Takový ty ušlechtilý motoristický bláboly, jako vítr ve vlasech, pocit volnosti, to fakt existuje, jasně, že jsem to cítil a vnímal, ovšem jen do tý doby, než jsem si uvědomil, že to neumím zastavit. Na to jsme nějak pozapomněli. Jestli mě paměť neklame, tak po pravý straně, když jsem to mastil nahoru chvalšinskou silnicí, byl nějakej kamenolom nebo něco podobnýho, tátovi už bylo okolo padesátky, takže na sprint a navíc do kopce už taky neměl, už jsem si v duchu představoval, že se už se nikdy nestkáme, jak strejda dolil tu bandu vrchovatou, to při tý minimální spotřebě muselo vydat až někam na francouzský hranice, a tam už byli imperiálisti, o kanálu la Manch ani nemluvím.. Na tachometru dvacet a v očích smrt, ten oblíbenej slogan mejch klukovskejch let jsem si moh ověřit na vlastní kůži, táta na mě něco volal, snad pokyny pro zastavení toho brusu, já měl voči vytřeštěný jak vajíčka „áčka“ špičkou napřed, a co mi bylo platný, že šrámkovský stříbrný vítr mi vovíval lupena. Vrcholek kopce se blížil šílenou rychlostí jako ve zrychleným filmu, a já neznaje zákonů mechaniky jsem se děsil nadzvukový rychlosti, kterou musím přeci s kopce, byť na jednušku, ale zato na plnej ceres, na druhý straně získat. Začal jsem tahat za všechno, za co se tahat dalo a šlapat na všechno, co bylo v dosahu mých chodidel. Byl to potupný závěr mojí spanilý jízdy. Louky okolo silnice jsem sice nevyrousal, ani jsem neskončil v pangejtu, ale děs z emigrace mi dodal nadlidskou sílu, takže jsem nakonec ty koně pod kapotou, chci říci pod rámem, přední brzdou umlčel. Naštěstí tam tehdy ještě nebyla asfaltka a bylo to do kopce, takže jsem nepřelít přes řídítka, ale rejdil jsem smykama po silnici jak Sodík, jsa metnut do vody. Nevím už, kdo z nás víc dejchal, jestli táta, kterej ten kilometr do kopce zdolal v úžasným čase, nebo já tou úlevou, že už mám zase pevnou a nepohyblivou zem pod nohama. Hned na tom vrcholu kopce jsem dostal podrobnou lekci, jak zastavit, aby to vypadalo, že jsem z civilizovaný země, několikrát jsem si to zkusil nanečisto a pak i načisto a na etapy jsem dojeli do Borový. Druhý den, protože jsem byl štastnej jak jen kluci v tom věku dovedou být, mi strejda Beranů motorku opět zapůjčil a až ti bude docházet benzin, pravil, tak tady v tom kanystru, a ukázal v předsíni na řadu kanystrů, je benzin, dolej si. Našláp jsem čízu a jezdil ani ne tak po vesnici, i když potůček, který tehdy tekl prostředkem návsi a který jsem tam před lety marně hledal, jsem několikrát směle překonal, a jak už naše generace byla zblblá školními představeními sovětských válečných filmů, tak jsem si i notoval píseň Frontovája, kterou jsem později překřtili, jako výraz Třetího odboje, na Franta Váňa,…“čerez gory, rjeky i doliny..“, ale hlavně jsem jezdil po strejdově sadu, byl dost do kopce a mašinka jezdila výhradně na jednušku, páč dvojku jsem se tam neodvážil picnout, dostávala zahulit strana 7

až běda, vysoký otáčky a malá rychlost způsobily, že na hlavě válce jsem moh opejkat karbanátky, co to říkám, Hamburgery, abych byl „in“. Vono to je ve chlapovi nějak geneticky zakodovaný, ten pocit, že může něco ovládat, i když později, když se ožení, mu sice ten pocit zůstane, ale ve skutečnosti s ním cvičí křehká manželka, ale už tehdy, v klukovskejch letech to my, chlapi, zcela zřetelně pocitujeme, a tak jsem rejdil po sadu a zdolával vyvýšeniny a dolů sjížděl polosmykem, až se mi zazdálo, že v bandě to nějak šplouchá, že musím dolít pohonné hmoty, neb kdy se doma, v Rakovníku, k motorce dostanu? Strejda ve statku nebyl, a tak jsem vybral ten kanystr, na kterej podle mne ukázal, provedl jsem kontrolní čmuch a chřípí mi ovanula bájná technická vůně. Dolil jsem do bandy jen pár litrů, aby se neřeklo, že jsem hamoun a zneužívám strejdovy laskavosti, bravůrně roztlačil, jak jsem to viděl v týdeníku na reportážích z Velký ceny z Brna, to už snad jezdil Franta Štastnej nebo to byl Franta Juhan? Nebo jako na závodech v Rakovníku, kde se po městě jezdily závody motorek i formule, a jezdil a jezdil. Ukrutně se mi líbilo, jak se za mnou táh chvost bílýho kouře, jako když na Airshow zažehnou letadla dýmovnice, a Borová se halila do mlžného závoje. Ale ani teď nechtěl jsem zneužívat laskavosti strejdy Beranů a bandu jsem nedojezdil nadoraz. Druhý den slyším hned po ránu na dvoře nezvyklej lomoz, neúspěšné pokusy o nastartování motorky a pak cinkání nářadí a šustění drátěnýho kartáče, jak jezdil po elektrodách zapalovací svíčky.. A pak zas pokusy o start roztlačením se zasunutým kvaltem. Vyšoural jsem se na zápraží a strejda se netajil nelibostí nad tím krámem, kterej ne a ne chytnout. Začalo mi pomalounku svítat. Jen tak náhodou, aby to nevypadalo, že mi na tom bůhvíjak záleží, jsem se strejdy zeptal, co je v těch kanysterech po americký armádě. No co by bylo, povídá strejda, tady v tom je benzin, tady nafta, taky nějaký ředidlo a tady v tom petrolej na svícení. Bylo mi jasný, že jsem den předtím silně ochutil zbytek benzinu v nádrži petrolejem. Jak byla hlava motoru rozžhavená, nepotřeboval motor zapalovací svíčku. Šlo to na samozápaly podobně, jako detonáky, co používají letečtí modeláři. A docela mistrovsky se s tím ten skvělej stroj popral. A samo, že když pak přes noc vychladl, moc se tý petrolejový směsi do startování nechtělo. Mně se zas nechtělo přiznat, že jsem o šedesát roků předběh dobu a začal jsem do paliva přidávat ekologický složky. No, on asi petrolej nebude to správný ekologický, ale jistej krok tím směrem to byl. Mluvil jsem dlouho a dobře a strejda podlehl mý teorii o vodnatění benzinu. Když je ponechán v bandě bez dozoru a přes noc, o kalu a odloupaný barvě z vnitřku nádrže , o rozpuštěný gumě z těsnění a spoustu jinejch argumentů a že by tedy bylo nejlepčí odpojit hadičku paliva a zbytek benzinu vypustit a dolejt tam zbrusu novej z támhletoho kanystru.

strejda, Véna, to jako můj další bratranec, na ní jezdí na práci do lesa. Pěšky by se takovou dálku nedostal. Tak šíleně jsem po motorce toužil, že hned jak jsme přijeli domů, namaloval jsem si na velikou čtvrtku motorku čízu stopade, obrázek jsem rozdělil svislejma čárama po desetikačkách a že budu jednotlivý části motorky vyčerňovat tak, jak budou narůstat moje úspory. Pár měsíců před tím jsem viděl v kině film, jak podobným způsobem šetřili mladí manželé na krávu. Samo, že jediný, co jsem vyšrafoval, byl kabošo‘n, koncový světlo. Soudruh president Zápotocký nás občany v rozhlasovém projevu ujištoval, že se měnové reformy nemusíme bát, že to je imperiálistická šuškanda. Za pár dní se drtivé většině občanů směnilo 300 korun v kurzu 1:5, co bylo přes tak 1:50 a jestli měl někdo ještě něco navíc, tak o to přišel úplně, protože kdo má takovej balík, akcie, státní dluhopisy a podobný buržoazní vymoženosti, je nepřítel pracujícího lidu a slitování si nezaslouží. Naproti přes ulici bydlela stařičká, drobounká vždy vzorně upravená paní. Nebyla příbuzná, ale přesto byla jako moje babička. Byli velmi bohatí, její manžel měl profesi, která dnes téměř neexistuje, byl kamnář, ale nedělal nějaký litinový bubínky nebo piliňáky, ale krby, kachlová kamna, prostě extrovky pro zazobance, který nevěděli roupama, co s penězma. Před lety jim umřela jediná dcera a já jsem pak byl jako její syn. Měla klíče od našeho domu a jak bydlela doslova přes ulici, denně nás večer navštěvovala. Pár dní po oné měnové reformě k nám jako obvykle přišla, po vrásčitých tvářích jí stékaly slzy a v ruce nesla malý balíček. Pepíčku, povídala mi mezi vzlyky, vím, jak po motorce toužíš. Měla jsem pro tebe našetřeno na auto. Na pěkný auto. Jen jsem čekala, až se něco opravdu pěknýho v obchodech objeví. Ale tohle mi z toho zbylo, a podávala mi lehoučkou, do obyčejného papíru zabalenou věc. Nikdy jsem se na motorku nezmoh. Zato jsem měl ty nejdražší montérky v zemích na východ od ráje. J. Mašek

On tam fakt nějakej kal a nečistoty byly, jak by ne, od doby, kdy to sjelo z montážní linky nikdo nádrž nečistil, a tak když strejda dolil benzin ze správnýho kanystru, mašinka naskočila po prvním převalení pístu. Skromnost je mojí nepřehlédnutelnou devizou, takže když po mně metnul strejda uznalej pohled, cudně jsem sklopil oči. Tak moc jsem po tý motorce toužil, že jsem strejdovi řek, jestli by mi jí nedal. Strejda, že jo, když se přestěhuju do Borový, že na mně napíše ten statek a já tam budu hospodařit. Moc nechybělo a moh jsem si kupovat Křemežsko v trafice na chvalšinským náměstí. Já ti jí dát nemůžu, povídá pak strana 8

KŘEMEŽSKO

O medu a skořici

V

časopisu „Včelařství“ mě zaujaly články, které mohou být poučné nejen pro včelaře, ale i pro nás spotřebitele. Chléb s máslem a medem ke snídani je ideální kombinace, pokud vyřešíte ještě problém, jak si přitom nezalepit prsty a ranní noviny. Jak ale ukazují následující informace je použití medu daleko širší. Směs medu a skořice napomáhá k odeznívání příznaků nemoci. Vědci ji doporučují jako velmi účinný prostředek. Ti také zjistili, že konzumace medu v určitých dávkách nemůže ublížit ani diabetickým pacientům. Kanadský týdeník World News uveřejnil výsledky studie západních vědců. Nemoci srdce: Smíchejte med s mletou skořicí a mažte na chléb místo džemu nebo marmelády. Směs medu a skořice snižuje hladinu cholesterolu v krvi a chrání pacienty před infarktem. Vrací cévám a žilám pružnost. Artritida: Ráno a večer pijte šálek horké vody se 2 lžičkami medu a lžičkou skořice. Odeznívají příznaky chronické artritidy. Infekce močového měchýře: 2 lžíce medu a lžičku skořice promíchejte ve sklenici vlažné vody a vypijte. Potlačíte infekci měchýře a močových cest. Bolesti zubů:Smíchejte lžíci skořice a pět lžic medu. Aplikujte třikrát na bolavý zub a bolest přestane. Cholesterol: 2 lžíce medu a 3 čajové lžičky skořice smíchané s 2 dcl horké vody dokážou snížit hladinu cholesterolu o 10 % do 2 hodin. Samotný med, je-li užíván denně, zabraňuje zvyšování hladiny cholesterolu. Nachlazení: Užívejte třikrát denně lžíci vlažného medu se čtvrtinou lžičky skořice po dobu třech dnů. Zbavíte se

nachlazení, chronického kašle a pročistíte průdušky. Potíže se žaludkem: Med se skořicí úspěšně léčí bolesti žaludku a chrání jej od vzniku žaludečních vředů. Krom toho lžička skořice a 2 lžíce medu požité před jídlem brání zvýšení kyselosti žaludku. Plynatost: Med a skořice zabraňují tvoření nadbytečných plynů při trávení. Potíže imunitního systému: Každodenní konsumace medu posiluje bílé krvinky v jejich boji s viry a bakteriemi. Chřipka: Med obsahuje přírodní látky, které zabíjejí kmeny chřipky. Pupínky: 3 lžíce medu a lžičku skořice promíchejte v krém. Denně jej před spaním nanášejte na pupínky (ráno snadno smyjete teplou vodou). Pupínky zmizí do týdne. Kožní infekce: Aplikace medu a skořice na postižená místa léčí ekzémy i pásový opar a všechny typy kožních infekcí. Obezita: Každý den ráno na lačno (půl hodiny před snídaní) a večer (před spaním) vypijte šálek medu se skořicí. Směs totiž zabraňuje usazování tuku. Rakovina: Pacienti trpící rakovinou kostí, žaludku a střev by měli užívat směs lžíce medu a lžíce skořice třikrát denně celý měsíc. Chronická únava: Senioři užívající med a skořici v poměru 1:1 jsou čilejší a pružnější. Zápach z úst: Ranní kloktáním horké vody s medem a skořicí (po jedné lžíci) si zajistíte svěží dech po celý den jm

Medová samoobsluha

V již zmíněném časopise „Včelařství“ jsem objevil i další zajímavost, tentokráte o prodeji medu. Rád bych žil v kraji, kde takovéto věci fungují. Rakouský včelař pan Schmitzberger má tak zvaný zazděný zlepšovák. Zazděný doslova. Zlepšovák totiž najdete ve zdi domu – hned vedle vstupních dveří. Je to samoobsluha nabízející med. Vznikla ze skřínky staré nefunční mrazničky. Nyní slouží jako malá samoobsluha. Na cedulce je napsáno: „Potřebujete med? Nejsme-li doma, obslužte se prosím sami!“ Přání lze vyhovět, protože pozemek kolem domu není oplocen. K domu a až k „medové“ samoobsluze se zákazník dostane velice snadno. Manželé Schmitzbergerovi přijdou večer z práce domů, vyberou zanechané peníze, doplní sklenice s medem – a je to! Tato „medová“ samoobsluha jim funguje jíž šestým rokem. Prodaný med přináší rodině každodenně výdělek Tímto způsobem prodali již několik metráků zlatavého včelího produktu. Mimochodem, za celou dobu se ještě nestalo, že by něco z nabídky samoobsluhy zmizelo. V obci mají manželé i samoobslužnou prodejnu se stavebninami. V sobotu a v neděli v ní nikdo neprodává. A protože se stává, že právě o víkendu doma kutíte a opravujete, zrovna potřebujete pytel cementu nebo kus pletiva, pak do prodejny přijdete, naložíte co potřebujete a na nástěnku vedle kanceláře napíšete zprávu: „Vzal jsem si to a ono zboží, zaplatím v úterý.“ A v úterý zákazník opravdu přijde a zboží uhradí. Kdo nezažil, těžko uvěří. Je to o to pěknější, že je to pravda. Necelých padesát kilometrů od hranic Česka!!! Zní to trochu jako pohádka. Ve Křemži bych to zatím ještě nezkoušel. Třeba se toho také někdy dočkáme. Zatím pouze testuji na volně přístupných a nehlídaných květináčích s muškáty. Už visí celý týden!!!

jm Pramen: Včelařství 7/2008

KŘEMEŽSKO

strana 9

Fotbal Sokol Křemže o prázdninách kde po loňském bronzu tentokrát vybojoval druhé místo. Semifinále: Křemže – Cehnice 4:0 (3:0), branky: K. Rolník, Anderle, Matoušek, Filip. V zápase s účastníkem okresního přeboru Strakonicka byli Křemežští jasně lepší. Finále: Křemže – Stará Hlína 0:2 (0:1). Proti zástupci přeboru Jindřichohradecka měli Křemežští po většinu času více ze hry, ale v koncovce se neprosadili. Naopak soupeř, v jehož dresu hrál prim exligový hráč Liberce, proměnil dva z několika ojedinělých brejků. Foto 2: V křemežském dresu se v přípravě nově představili Karel Čondl (hostování z Bavorovic), Jiří Hucek (hostování z Nemanic, na snímku u míče v utkání s Cehnicemi), Petr Čadek (hostování z Dynama ČB) a Marek Schober (návrat z hostování v Hrdějovicích).

Podzimní program celků Sokola Křemže v mistrovských soutěžích Foto 1: V  době klidu fotbalových zbraní se největší letní událostí v  životě fotbalového klubu stala pravá sportovní svatba. V sobotu 12. července si v romantickém prostředí zříceniny kláštera na Kuklově řekli ano na společnou cestu životem fotbalista Stanislav Brabec a volejbalistka Klára Havránková (viz foto). Oba hájí barvy křemežského Sokola na sportovních kolbištích. Přípravné zápasy: Křemže – Hradiště dorost 4:2 (2:2). Hostující mladíci z  Písecka pobývali v  Křemži na soustředění, v  jehož rámci sehráli dobrý přípravný zápas. Po půlhodině domácí v kombinované sestavě prohrávali už o dvě branky, ale zlepšeným výkonem stav otočili. Dvakrát se do půle trefil kanonýr z béčka Stejskal, vítěznou branku vsítil Bartoš a pojistku dal po sólu přes půl hřiště Brabec. Turnaj v Plané u Č. Budějovic V době konání Křemežského veletrhu se náš kombinovaný tým (bez šesti hráčů základu) zúčastnil tradičního turnaje,

Zápasy áčka v I. B třídě: 1. kolo: Křemže – Olešnice (neděle 10. srpna, 17.00) 2. kolo: Chvalšiny – Křemže (sobota 16. srpna, 17.00) 3. kolo: Křemže – FC Vltava Loučovice (sobota 23. srpna, 15.00) 4. kolo: Horní Planá – Křemže (sobota 30. srpna, 17.00) 5. kolo: Křemže – Čtyři Dvory B (sobota 6. září, 10.15) 6. kolo: Ledenice – Křemže (sobota 13. září, 17.00) 7. kolo: Křemže – Trhové Sviny (sobota 20. září, 15.00) 8. kolo: Křemže – Vyšší Brod (sobota 27. září, 15.00) 9. kolo: Kaplice B – Křemže (neděle 5. října, 16.00) 10. kolo: Křemže – Český Krumlov B (neděle 12. října, 16.00) 11. kolo: Dolní Dvořiště – Křemže (sobota 18. října, 15.30) 12. kolo: Křemže – Mladé (sobota 25. října, 14.30) 13. kolo: Malonty – Křemže (sobota 1. listopadu, 14.00) 14. kolo: Olešnice – Křemže (neděle 9. listopadu, 14.00) Zápasy béčka v okresní soutěži: 1. kolo: Křemže B – Velešín B (neděle 24. srpna, 15.00) 2. kolo: Vyšší Brod B – Křemže B (neděle 31. srpna, 15.00) 3. kolo: Křemže B – Nová Ves B (neděle 7. září, 15.00) 4. kolo: Benešov – Křemže B (neděle 14. září, 15.00) 5. kolo: Křemže B – Přídolí (neděle 21. září, 15.00) 6. kolo: Pohorská Ves – Křemže B (sobota 27. září, 13.00) 7. kolo: Křemže B – Hořice (sobota 4. října, 12.30) 8. kolo: Větřní B – Křemže B (sobota 11. října, 12.30) 9. kolo: Křemže B – Černá (neděle 19. října, 15.00) 10. kolo: Velešín B – Křemže B (neděle 26. října, 14.30)

strana 10

KŘEMEŽSKO

Osmičky v dějinách 20. století - 3. část Personální údaje z brožurky „40 let budování obce Křemže – 1984“

srpen 1968

Šedesátá léta bývají někdy nazývána zlatým věkem 20. století. Úsilí mladé generace celého světa za lepší budoucnost se projevuje revoltou proti válkám, hnutím hippies a filozofii nenásilí. Bylo provázeno obrovským kulturním rozmachem – literatury, hudby, filmu..

V r. 1960 vyhlásil u nás Antonín Novotný socialismus. Po Chruščevově odsouzení stalinských deformací přišlo i mírné politické uvolnění, dochází k revizím procesů 50. let. Větší rozvoj cestování přináší i poznatky, jak se žije na západě. Sdělovací prostředky se probouzí z  dlouholeté letargie. Z tribuny 13. sjezdu strany Ota Šik nastiňuje své ekonomické reformy. Otevřenou kritiku na Novotného byrokratický aparát je slyšet v r. 1967 na Sjezdu čsl. spisovatelů. Stranické vedení už není jednotné a v lednu 1968 staví do čela překvapivě A. Dubčeka, který se svými stoupenci hlásá cestu socialismu s lidskou tváří. Novotný podává demisi a 30. března je zvolen prezidentem gen. Ludvík Svoboda. K čelným představitelům „pražského jara“ patří Černík, Smrkovský, Císař aj. Dochází k aktivitám politických stran, vzniká KAN, K 231, je zrušena cenzura, zakládají se rady pracujících na závodech. Strana předkládá v  dubnu svůj Akční program, v  němž potvrzuje naši příslušnost k socialistickému bloku, ale větší možnost suverenity a navrhuje i federální vztah Čechů a Slováků. Stavidla byla uvolněna, lidé se cítí svobodně. Vše má velkou důvěru, ale čeká se od ní stále víc. Ze Sovětskému svazu a NDR se ozývají první varování. Výzva „Dva tisíce slov“ podráždila strany Varšavské pětky, které ji považují za politickou platformu kontrarevoluce. 20. srpna jsme jeli pozdě večer s panem Jungbauerem,

tajemníkem MNV Křemže z  volejbalového utkání s Japonskem v Českých Budějovicích a zaznamenali jsme nezvyklý ruch na letišti v Plané. To jsme ještě nic netušili.

Když 21. srpna slyším v  ranním autobusu slova „obsazují nás Rusáci“, považuji to za začátek nějakého nového vtipu. Všichni jsou otřeseni, vychází ilegální tisk, vysílá rozhlas i televize. Druhý den se vojska objevují i u nás. Národ se zdá být jednotný. V Praze se schází tajně 14. sjezd. V Moskvě, kam je zatím většina naší reprezentace dovezena v podstatě jako zajatci, podepisují ponižující protokoly. Jen Kriegel a později i několik poslanců dalo přednost svědomí. Čas pracuje pro Brežněva, v  dubnu 1969 se chopil kormidla Gustáv Husák a nastává doba normalizace, spojená s prověrkami a emigrací. Ve Křemži na prvních dubnových a květnových veřejných schůzích v  r. 1968 jsou kritizováni a odvoláni někteří dosavadní funkcionáři. Hlavními mluvčími jsou farář Miloslav Čech, učitel Jiří Pokorný, Bohuslav Jakubec. Tehdejší předseda MNV Marcel Rynda stál na straně obrodného procesu. Podepisují se rezoluce, vybírá se na státní poklad.

22. srpna po obsazení Českých Budějovic se Jihočeská pravda tiskne v Artypě Holubov (ředitel Hrubeš). Na vysílači Kleť se po zabrání Cukráku přesunuli redaktoři Tosek a Krull a ve spolupráci s  Krašinem odtud vysílali. Hlídali je vojáci z Českého Krumlova. V podstatě všichni lidé u nás zásah vojsk odsuzují, někteří však jen z taktických důvodů. Brzy se všichni odvolaní opět zabydlili v  bývalých funkcích. A lidé si pomalu zvykali, že o své pivo, buřty a televizní seriály nepřijdou. Většině to stačilo. -F.S.Celý cyklus je součástí Kroniky Křemže r. 2008

VRTOCHY POČASÍ - srpen Výpis z kronik

13. srpna 1501 se po veliké průtrži mračen rozvodnila

Vltava v jejím horním toku, takže způsobila mnohou škodu od Želnavy až po Vyšší Brod. (Toto datum před šesti lety si jistě v  podobné souvislost čtenáři vybaví jako den, kdy v jižních Čechách kulminovala tisíciletá voda. Pozn. překl.) 5. srpna 1581 postihla Čechy silná vichřice. V letech 1762 až 1764 byly roky plné bídy. Farář A.J. Kitzhofer do své kroniky poznamenal, že se do chleba přidávalo listí ze stromů. V  létě 1765 se přemnožili vlci. Proto bylo vydáno nařízení, aby se políčily jámy na jejich odchyt. Památku na toto opatření můžeme dodnes zaznamenat v  místních názvech jakými jsou například „Vlčí jámy“ či „Vlčí strouha“. V  létě 1835 bylo velmi sucho, mnoho potoků skoro úplně ztratilo vodu, takže ředitelství českokrumlovského panství pod přísnými tresty zakázalo brát vodu z potoků sloužících k pohonu mlýnů. Dokonce Vltava měla svoje koryto více než z poloviny obnažené. Tohoto stavu využívali mlynáři k tomu, KŘEMEŽSKO

aby požadovali od sedláků za semletí obilí peněžní přirážku. Nakonec mleli za mnohem vyšší cenu než bylo úředně stanoveno, protože se sedláci při přeplácení předháněli ze strachu, že jejich obilí nebude semleto. Jakmile se to vrchnost dověděla, okamžitě zavedla knihy mletí, kam se zapisovaly zakázky v  došlém pořadí. Tyto knihy byly opakovaně kontrolovány. 15. srpna 1836 přinesla bouře silné krupobití, které způsobilo velikou škodu. 1858 bylo chladné a mokré léto, takže se nedalo sklízet z polí a obilí tam vyklíčilo. 15. srpna 1864 poletovaly sněhové vločky, celé léto mělo jenom pět teplých dní. Přesto byla úroda dobrá. Tohoto roku se sklizeň otav protáhla až do poloviny října. 1867 po chladném červnu a červenci nastal teplý srpen, který prospěl lnu. V roce 1870 se po teplém jaru a létu zdálo, že bude bohatá úroda, ale studený srpen a září vše pokazily. strana 11

1873 byl dobrý rok, bylo hojně sena. 1877 a 1878 byly požehnané roky, až na to, že len

zůstal nízký. 1890 stálo na polích obilí ve snopech celé čtyři týdny, nedalo se pro nepřízeň počasí sklidit. Po velké vodě 14. července se 2. srpna přihnala druhá vlna. Mnoho sena z luk podél Vltavy odnesla voda. 1892 léto bylo hodně horké, úroda byla včetně otav velmi dobrá. Posledně jsem slíbil, že vám představím názory a myšlenky světově proslulého vědce Sira Jamese Ephrraima Lovecka. Připomeňme si, že tento vědec, který se narodil v  roce 1919 v  Anglii, je veřejnosti znám jako nezávislý vědec, autor mnoha vědeckých prací, zanícený zastánce jaderné energetiky i uznávaná autorita, která svými výzkumy upozornila na globální oteplení o mnoho let dříve, než se toto téma začalo dostávat do povědomí a začalo zneužívat v politice. Byl členem skupiny vědců, která už před více než dvaceti lety v  Downing Streetu o hrozbě globálního oteplení informovala Margaret Thatcherovou. Tady jsou: „Změny podnebí dosáhly mnohdy takového stupně, že jsou nevratné. Dnešní civilizace v nynější formě nepřežije.“ „Úsilí zastavit globální oteplování už nemůže být úspěšné, protože už nyní je příliš pozdě. Svět a lidská společnost budou čelit katastrofě mnohem dřív, než jsou ochotni připustit. Než toto století skončí, miliardy lidí zemřou a hrstka těch, kteří přežijí, bude žít v Antarktidě, kde zůstane podnebí přijatelné.“ „Škodlivý důsledek lidské činnosti se nebude projevovat lineárně, ale bude mít exponenciální charakteristiku.“ „My se sice budeme snažit udělat co je v  našich silách abychom přežili, ale nemyslím si, že to udělají Spojené státy anebo nově se rozvíjející ekonomiky Indie a Číny. A ty jsou hlavními producenty CO2.“ „Obávám se, že z  lidské společnosti nakonec vznikne rozbitá, chaotická cháska, kterou povedou brutální váleční magnáti.“ „Doporučuji, aby se začalo pracovat na díle, které by se mohlo jmenovat „Průvodce pro lidi, kteří přežijí globální oteplování”. Průvodce by měl být napsán na trvanlivém papíře. Měl by obsahovat základní vědecké informace o naší civilizaci, k nimž lidstvo dospělo po dlouhých letech bádání a hledání.“ „Globální oteplování je pravděpodobně největší hrozbou, jaké kdy lidstvo čelilo. Je reálné nebezpečí, že v důsledku stoupající teploty nebude možné pěstovat plodiny zajišťující potravu na většině území naší planety. Lidstvo nepřijde jenom o potraviny, ale i o pitnou vodu. Na druhé straně bude voda moří stoupat a před ní se zvedne vlna uprchlíků, kterou nezvládne žádná země na světě. Extrémní výkyvy počasí zničí moderní městskou infrastrukturu, která je postavena na dostatku elektrické energie.“ Jeho nejvíce napadaným prohlášením je paradoxně to o atomové energii: „Pouze atomová energie může zastavit globální oteplení. Není čas na využívání obnovitelných zdrojů energie, jako je vítr, příliv nebo solární energie oblíbené řešení zelených - které by mohly převzít funkci současného využívání uhlí, plynu a ropy a zastavit tak produkci CO2 a oteplování atmosféry. Pouze masivní využívání atomové energie, která neprodukuje žádný oxid

strana 12

uhličitý, může zabránit zvýšení hladiny moří a dramatickým změnám klimatu.“ V  tomto duchu oslovil přímo ekologické organizace: „Ekologická hnutí se chovají podobně, jako levicové hnutí v roce 1938 před Druhou světovou válkou. Schylovalo se k  válce, ale nikdo nevěděl, co dělat. Tehdy chtěli odvrátit válku dobře myšlenými, ale chybnými výzvami k odzbrojení. Obavy o jadernou bezpečnost jsou iracionální a pocházejí pouze z hollywoodských filmů a médií.“ Pravdou je, že po katastrofě v  Černobylu se v  myslích lidí zafixovala rovnice: atom = nebezpečí. Nemělo by se ale zapomenout, že se nejednalo o poruchu reaktoru, ale o trestuhodnou nedbalost obsluhy. Je pravdou, že tam, kde pracují lidé, může dojít k jejich selhání - a v případě jaderného zařízení jsou následky fatální. Není s  konečnou platností vyřešeno ukládání jaderného odpadu, hrozí i mezinárodní terorizmus zaměřený na tato zařízení apod. Tato nebezpečí jsou proto poté, co celá řada ekologických organizací tlačí na provozovatele jaderných elektráren a tím je nutí k větší odpovědnosti, o mnoho menší, než nebezpečí vyplývající z pokračování tvorby emisí v dosavadním měřítku. „Globální oteplování probíhá tak rychle, že by ho dokázala zvládnout pouze obrovská expanze jaderné energetiky.“ Není divu, že většina ekologických hnutí tento argument odmítá. Nakonec nejpesimističtější výrok: „Už nyní jsme za bodem, odkud není návratu.“ Prostý selský rozum se v  palbě těchto a podobných argumentů nesměle ptá: A co energií prostě šetřit? Na závěr ještě zpráva z tisku, která byly zveřejněna těsně před uzávěrkou zpravodaje: Na severu Kanady se odlomil obrovský ledovec (30. 7. 2008) Novinky, BBC Ledovec o ploše 20 čtverečních kilometrů se odlomil z šelfu Ward Hunt na severu Kanady u ostrova Ellesmere. Jedná se o největší odlomený ledovec od roku 2005, kdy se z blízkého Ayles odlomil obrovský kus ledu o ploše 60 čtverečních kilometrů. Podle vědců jde o další potvrzení faktu, že arktické ledy tají. Odlomený kus nemusí být poslední, protože vědci při zkoumání satelitních snímků zjistili další praskliny o šestnáct kilometrů hlouběji. Původně byl ostrov Ellasmere pokryt souvislou masou ledu o rozloze 10 000 kilometrů čtverečných. Ta se rozpadla do řetězce menších ledovců, jež nyní pokrývají plochu asi 1000 kilometrů čtverečných. Největší o rozloze 440 kilometrů čtverečných pokrývá právě Ward Hunt. Během 20. století se ledovec Ward Hunt rozpustil z 90 procent. Tání ledu v Arktidě může mít dopad na další oteplování Země, protože ledové čepičky u obou pólů odrážely sluneční světlo. To nyní bude pohlcováno tmavou vodou a teplota tak dále stoupne. Příště dáme prostor názorům tzv. „antiglobalistů“. P.R.

KŘEMEŽSKO

OTEVŘENÍ TRATI KÁJOV – ŽELNAVA

V

- p o k r a č o v á n í -

  Krumlově očekávaly slavnostní vlak ve špalíru všecky místní spolky a dámy, místní státní, knížecí Schwarzenbergské a obecní úřady a duchovenstvo, v jehož čele se nalézal vdp. Prelát Bakula, v malebné své červeně fialové soutaně Všeobecnou pozornost budila statná postava gardového kapitána, velitele hradu krumlovského, v  modrobílé jeho uniformě. Místodržitel a ministr velice vlídně hovořili s  jednotlivými deputacemi a pak s  mladými princi Schwarzenbergy a hrabaty Trauttmannsdorffy, kteří v  Krumlově studují. V  Krumlově přisedli do vlaku okresní hejtman a komisař, poslanec Nitsche, purkmistr a radní, prelát Bakula, velitel ostrostřelců, okresní soudce a starosta a předsedové některých německých krumlovských spolků. Předseda české besedy však zván nebyl. V  Českých Budějovicích, kde nebyli zváni ani všickni náčelníci zeměpanských úřadů, na tož pak celé presidium obchodní komory a tím méně pak předsedové spolků, budí toto opomenutí Č. Budějovic jistou kyselosť. Nepokrytý průchod dává jí zdejší dajčnacionální orgán, jehož pohnutky jsou arciť rázu až příliš osobního. Za Č. Krumlovem nabývá krajina již rázu horského, podnebí jest zde také již drsnější, vzduch čistší a ostřejší. Ve 12 h 23 m. odp. dostali jsme se do Kájova, kam až doposud vedla dráha budějovicko-želnavská. Kájov, jest převahou již německý. Starosta Bauer přivítal zde ministra a místodržitele, a tento podrobně vyptával se na místní poměry poukazuje na význam místní dráhy. Dobří němečtí horalé, kteří patrně neznají ještě velký rozdíl v  excellencích, pohlíželi vůbec s velkým respektem k vysoké excellenci, panu místodržiteli, kdežto co do postavy menší excellence, pana ministra Baquehema méně si všímali, což mnohému vyloudilo na tváři úsměv. V  Kájově český farář dp. Šebesta a několik duchovních, skoro vesměs Čechů vítalo místodržitele, který si počínal velice srdečně. Krásný gotický kostel na návsi a farní budova ozdobena českým praporem pěkně se vyjímala v rozkošné této krajince. V Novosedlích postavena byla na trati slávobrána. Mezipotočí bylo ozdobeno nádherně červenobílými, černožlutými a modrobílými prapory. Výzdoba obcí podél celé trati měla více ráz český, neboť knížecí schwarzenbergské dvory a budovy byly vesměs ozdobeny červenobílými a modrými prapory, čehož se Němci tak lekli, že již hořekují nad počešťováním tohoto kraje. Pojmenování železničních stanic jest všady správně česky a německy provedeno; úřednictvo na dráze zná obě zemské řeči, ano dle budějovického dopisů pražské „Bohemie“ jsou prý to vesměs zakukleni Češi, ano z  Hořic dochází již dajčnacionálních listů stížnost, že tamní obyvatelstvo jest prý „vyzývavým počínáním přistěhovalých českých křiklounů“ znepokojeno, zejména prý prozpěvováním českých písní posměchem, ano prý též vyhrožováním Němcům mírumilovným v hospodě!!! Ano, viděli jsme na vlastní oči, jak počešťování v tomto kraji „ryze německém“ pokračuje; … A jak se pak nemá „Budw. Ztg“ čepejřit! Němci jsou naopak na nové dráze utlačováni, neboť dráha není ryze německá a v Hořicích nepovolili Böhmerwaldbundu ani čerpací stanici na nádraží, protože čeští inženýři prý se báli, aby ta lokomotiva při napájení nedostala vole, které jak okolní lid o Hořičanech vtipkuje (de kropfeten Höritzer), jest KŘEMEŽSKO

přední ozdobou tamních mužů. Nicméně jsou ti Hořičané bodrý a hodný lid a čeští turisté mohou sem zavítat beze strachu. Městečko Hořice jest starobylé a kvetlo již v době, kdy Přemysl Otakar založil Zlatou Korunu. Také v Polné – Lštině (Stein-Irresdorf), ač hlásá Böhmerwaldbund tuhou oposici, přivítali nás loyalně a přímo skvostně. Banda, které drželi kluci partesy a jíž dával kapelník nohou takt, vzbudila dokonce úžas hostů, ač pořád hrála jednu a tu samu odrhovačku. „Ah, die sind notenfest“ zavtipkoval sám pan ministr. Odtud trať ke Kyselovu – Květušínu a k  Hodňovu stoupá. Obzor s  této výšiny jest malebný. Údolí horní Vltavy a pohraničné šumavské velikány: Horu třístoličnou, Plöckenstein, Vysokou Světlou po levé straně v dáli viděti; po pravé straně uzavírá obzor Liščí louka, obrovský to hřbet horský částečně lisý, částečně travinami a lesem porostlý. Kopce tyto každým krokem nabývají nového seskupení a tvaru. Překrásný to pohled, zvláště v  okolí rybníka při Langenbrucku. Zvláště slavného uvítání dostalo se nám ve Švarcbachu – Hůrkách. Řiditel Schwarzenbergských dolů vítal tu státní hodnostáře a Fr. Schön jun. Odevzdal ministrovi skvostnou kytici. Grafitové doly, které se po levé straně dráhy prostírají, patří k nejslavnějším na světě. Byly vesměs ozdobeny českými a Schwarzenbergskými prapory. Za Schwarzbachem stihla slavností vlak malá nehoda. Jiskry z  komína lokomotivy časem šlehající, zapálily chvojový věnec a rovnoprávně též jeden černožlutý a jeden červenobílý praporeček na lokomotivě. Následkem toho požáru musil se vlak na okamžik zastavit a když byl plamen uhašen, přejeli jsme po železničním mostě Vltavu a uháněli jsme k Horní Plané. Po pravé straně jest krajina pahorkovitá a mírnými lesy porostlá, po levé straně však prostírají se sporá rašelinovitá luka a trávníky. V Horní Plané a v Želnavě vítaly slavnostní vlak zase četné zástupy lidu. Oboje nádraží byla bohatě chvojím a prapory ozdobena. Obě stanice zajisté oživnou, až vystavena sem bude dráha od Strakonic, Vodňan a Prachatic, která má se pak dále prodloužit ke Kušvardě a Passovu. V Želnavě dojeli jsme o 21/2 hodině odp. cíle cesty své, neboť zde nově otevřená dráha končí. Nad samou Želnavou, která leží na levém břehu Vltavy podíl silnice z Volar do H. Plané, prostírají se po obou stranách velké kopce 1216, 1229, 1084, 1044, 1220, 1378 (Plöckenstein) a 1338 vysoké. V bystřinách, jež s těchto hor stékají, jest množství chutných, černých pstruhů. Značně znaveni, ale potěšeni tak pěknou vyhlédkou, vystoupili jsme z  vlaku po krátkém vítání p. továrníka Kralíka z Eleonorova odebrali jsme se do prozatímně zřízené restaurace.

Banket v Želnavě.

Ve 3/4 na 3 hodinu zahájen byl banket v  dlouhé dvoraně na stroje, která za tou příčinou nádherně byla vyzdobena. Uprostřed dvorny nalézaly se na stěně uprostřed věnců z  květin a chvojí obrazy Jejich Veličenstev; čistě vybílené stěny vyzdobeny byly květinami a pletenci z  chvojí a červenobílými, modrobílými a černožlutými prapory. Celý strop zastřen byl chvojím a dekorován byl znaky Čech, Rakouska, Bavor a knížat Schwarzenbergů, jakož strana 13

i červenobílými, modrobílými a černožlutými drapériemi. Ve dvoraně umístěn byl obrovský stůl, ozdobenými obrovskými bouquety. U prostředního, pod obrazy Jejich Veličenstev, zasedli ke stolu J. Exc. Ministr Baquehem, J. Exc. místodržitel hrabě Thun, panující kníže a dědičný princ ze Schwarzenbergu, generální řiditel státních drah baron Bilinski, odborný náčelník, rytíř Vittek, říšští poslanci, praelát Bakula z  Krumlova atd.; ostatní křesla po obou stranách zaujali ostatní státní hodnostáři a zvaní hosté. Čtyřhodinná cesta ve vagonech slunečním žárem rozžhavených vzbudila úctyhodný apetit všech hostů i bez umělých pomůcek. Nicméně dlužno vzdáti panu hotelieru Kerschbaumovi za vzorné upravení obědu všechnu čest. Obsluha byla slušná a rychlá, neboť obstarávaly ji namnoze spanilé slečny z  okolí želnavského, a úprava pokrmů, lahoda nápojů a zákusků rovněž znamenitě zvyšovala labužnickou chuť. Menu bylo následující: Račí polévka, pstruzi, hovězí pečeně po anglicku se zeleninou, ivančický chřest, kuře s  vlašským salátem, husičky a kachny s brambory, srnčí s knedlíky, zavařeným ovocem, jahody, višně, cukrovinky, zmrzlina a černá káva. Dále se pilo pivo krumlovské a protivínské, stolní víno vachavská specialita, liebfrauenmilch, bordeaux, champaňské a koňak. Po celý čas oběda koncertovala velice dovedně hornická knížecí Schwarzenbergská kapela ze Schwarzbachu. Ku konci hostiny přišla řada na přípitky. Zahájil ji J. J. kníže Josef Adolf ze Schwarzenbergu těmito slovy: „Pánové! Dostalo se mně vzácné cti, pronést první zdravici. Jak při podobných slavnostních příležitostech to bývá obyčejem odůvodní se přípitek. Vyjádřím se stručně. Pánové! Jsme Rakušané a proto: Ať žije Jeho Veličenstvo!“ Hosté propukli v nadšené volání: Slávy!...... Jižní Pošumaví bylo dosud uzavřeno a vzdáleno ruchu světového. Nyní jest dráha zde otevřena a český jih spojen se světem. Prospěje to zajisté jeho rozvoji, neboť má velké bohatství přírodní. Dále děkoval ministr Společnosti místní státních drah a její presidentovi za skvělé stavební výkony a vzorné provedení této tratě, která doplní železniční síť českého jihu. Vláda věnuje vůbec velikou péči tomuto kraji, ona také vystavila a podporovala zbudování celé řady drah, které mají zvýšit a zabezpečit hospodářský blahobyt české Šumavy. Jménem vlády pronáší proto jeho ministr svoji zdravici na počest Pošumaví a jeho dobrého lidu. Přípitek tento došel všeobecného souhlasu, dvoranou zaburácelo bouřlivé: „Sláva! A hudba opětně zaburácela císařskou hymnu. Třetí zdravici pronesl baron Born, president rakouských místních drah. Děkoval především ministrovi za milostivé a blahovolné uznání a připomenul, že bez mocné podpory ministerstva obchodu a veřejné dopravy, bez energického jednání jak generálního ředitelství tak inspekce státních drah a bez usilovné podpory českého místodržitelství a veškerých státních drah byla by se stavba této dráhy sotva uskutečnila. Jen tomu lze děkovati, že dráhu bylo možno vystaviti veřejné dopravě odevzdati o celý rok dříve, než bylo předepsáno. Z  té příčiny pronáší baron Born representantům vlády, J. Ex. ministrovi obchodu aj. Ex. Panu místodržiteli svoji zdravici slovy: „Ať žijí!“ Veškeré shromáždění vyprázdnilo své číše na počest jmenovaných vysokých státních hodnostářů. Tu povstal znovu baron Born a pravil: Uvedl jsem v  první části svého přípitku všecky ty vládní instance, které při uskutečnění tohoto podniku byly nám mocnou podporou. strana 14

Avšak jsou ještě četní činitelé jiní, kteří se o provedení dráhy zasloužili. Jmenovitě J. J. panující kníže Schwarzenberg, vévoda Krumlovský poskytoval nám značné podpory, jež namnoze širší veřejnosti ani známy nejsou. Jeho Jasnost kníže pán činil ve prospěch země a zvláště tohoto kraje velice mnoho. Ať slouží proto tato dráha vždy ku blahu a dobru jasného knížecího domu Schwarzenbergského. Vybízím vám proto pánové, abyste všichni souhlasili se mnou v  pozdravu: Jeho Jasnost panující kníže Schwarzenberg a jasný jeho rod ať žijí! Bouřlivý souhlas a pochvala zaburácela sálem, pěnivé šampaňské teklo v proudech a knížecí Schwarzenbergská hornická kapela znovu zahrála hymnu rakouskou. Tím skončena řada přípitků a v celé dvoraně rozproudila se velice animovaná zábava. Než všecky sladkosti mají svůj konec a jelikož čas překročil pátou hodinu odpolední, zvedli se po desertu hosté a nastoupili ke vlaku cestu zpáteční.

Zpáteční odjezd.

Při banketu seznámili se hosté blíže mezi sebou a dle toho pak umístili se ve vozích na cestě zpáteční, na které panovala veselá zábava. Den byl přímo rozkošný a vyhlídka do kraje překrásná. Zpravodaj tohoto listu měl potěšení jeti v  posledním otevřeném voze, odkudž byla vyhlídka ta nejlepší. Davy svátečně oděného lidu očekávaly nás již podél tratě a srdečně nás pozdravovaly, zejména upřímně tak činili četní čeští dělníci. Ve vagonech se mluvilo česky i německy a nikomu ani nenapadlo, že by z tohoto krásného kraje mohlo se státi někdy uzavřené území. Vlak ujížděl rychle a větší zastávky učinil vlak pouze v Polné – Květušině, v  Kájově, v  Krumlově a v  Křemži – Mříčné. O půl 9. hod. večerní jsme dorazili do Budějovic. Zde na perroně nastalo za živé konversace loučení. Pražští hosté a vídenští odjeli pak asi o půl 10. hodině zvláštními vlaky z Čes. Budějovic. Výlet tento zůstane zajisté všem jeho účastníkům v  milé paměti. (Text byl převzat z dobového sborníku a není upraven podle současné pravopisné normy.)

SCHŮZKA ZÁSTUPCŮ SPORTOVNÍCH ODDÍLŮ Schůzka zástupců sportovních oddílů k rozdělení hodin v tělocvičně se bude konat ve čtvrtek, 28. srpna 2008 od 18:15 hodin ve sborovně školy. - Z. Podpěra -

KŘEMEŽSKO

ZÁLOHA NA VODNÉ A STOČNÉ se vybírá ve dnech středa až pátek:

ÚŘAD PRÁCE Č. KRUMLOV, ODB. STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORY Úřední hodiny ve Křemži:

pondělí - 25. srpna 2008 8:00 h – 16:00 h

v přízemí Radnice ve Křemži, č. dveří 11 Dále pak 15. 9., 29. 9., 13. 10., 27. 10., 24. 11., 15. 12. 2008 (v přízemí Radnice ve Křemži, č. dveří 11)

SRPEN: ZÁŘÍ: ŘÍJEN: LISTOPAD: PROSINEC:



13. - 15. 08. 2008 10. – 12. 09. 2008 15. – 17. 10. 2008 12. – 14. 11. 2008 10. – 12. 12. 2008

Středa: 12:30 – 17:00 h čtvrtek: 12:30 – 16:30 h pátek: 12:30 – 14:30 h (v přízemí Radnice Křemže, č. dveří 11.)

Karel JAC Mříč – 30. 6. 2008 Lenka URBANOVÁ Křemže – 9. 7. 2008

Růžena VANĚČKOVÁ Mříč – 85 let Kristina PECKOVÁ Křemže – 94 let

Jan DOMIN Lhotka – 84 let

KŘEMEŽSKO

strana 15

strana 16

KŘEMEŽSKO

Image 148x105_Blue_BW.indd 1

KŘEMEŽSKO

22.6.2008 21:04:41

strana 17

strana 18

KŘEMEŽSKO

Jan Smil V  loňském roce byl jako doprovodný program veletrhu odhalen pamětní kámen Jana Smila. Letos před dalším ročníkem KV k němu přibyla informační tabule.

Rekonstrukce knihovny a školky

je v plném proudu

inzerat.indd 1

4.8.2008 21:17:57

Uzávěrka:

strana 20

31. 7. 2008

www.posekany.cz

KŘEMEŽSKO