Ročník 18
I
ČERVENEC 2008
při letošním ročníku Křemežského veletrhu zůstanou badmintonisté místní TJ Sokol věrni letité tradici a budou propagovat svůj oblíbený sport na třech frontách. Opět představí některé z trofejí ve vitrínách na ochozu školy. Vystaví trofeje, které členové oddílu vybojovali při svých soutěžních kláních během více než tři desítky let trvající historii oddílu. Novinkou budou poháry získané „A“ a „B“ družstvem dospělých v letošním krajském přeboru smíšených družstev. KŘEMEŽSKO
Cena Kč 10,-
Návštěvníci veletrhu si opět budou moci vyjednat trénink či přátelský zápas v tělocvičně místní ZŠ, kde denně /kromě soboty/ budou trénovat místní hráči pod vedením pana Podpěry. Rádi poradí s prvními badmintonovými krůčky, či pomůžou vylepšit techniku již zkušenějších hráčů. K dispozici bude tělocvična i odborná rada denně od l0.00 do 16.00 hodin.Stačí si přinést vlastní sportovní obuv, vhodné je i sportovní oblečení /věřte, že při badmintonu se určitě zapotíte/ a potřebná je i chuť do hry. Vrcholem badmintonových aktivit při veletrhu bývá vždy turnaj dvojic o „Veletržní pohár“. Ten se bude opět hrát o veletržní sobotěб tedy 26. července od devíti hodin v tělocvičně ZŠ. Pořadatelé opět očekávají atraktivní strana 1
Druzí skončili domácí hráči V. a M. Koudelkové
startující. Vždy předvádějí své umění vynikající hráči z Českého Krumlova, zdatně jim sekundují domácí hráči i odchovanci a tradičními účastníky bývají hráči Gmündu. Zveme tedy všechny příznivce badmintonu z Křemže i širokého okolí. Přijďte se přesvědčit, že „badminton je
krásný“ nejen pasivně, ale i aktivně, přijďte se přesvědčit, že již řadu let patří badminton nejen ke Křemži, ale i k veletrhu. Těšíme se na Vás. MUDr. Václav Koudelka
Desetiboj mixů
Ondra Hlavačka, Magda Bínová (nejmladší účastníci)
Společné foto (závěr soutěže)
B
admintonisté místní TJ Sokol Křemže uspořádali začátkem června další ročník tradiční soutěže nazvané „Desetiboj mixů“. Smíšené dvojice – muž a žena – se při tomto sportovním klání utkávají v deseti druzích sportů. Sehrají zápasy v tenise, nohejbalu, odbíjené, stolním tenise, badmintonu, absolvují přespolní běh, vrhají koulí, skáčí do dálky a na závěr „soutěžního víkendu“ si zahrají petangue.V letošním ročníku se takto utkalo devět soutěžních dvojic. Své zastoupení tu měli i členové pořádajícího oddílu. Nejmladší účastníci soutěže – domácí dorostenci Magda Bínová a Ondra Hlavačka teprve sbírali zkušenosti a ač soupeřům nedali nic zadarmo, na lepší než deváté místo to nestačilo. Tradičním účastníkem soutěže je Zdeněk Podpěra. Tentokrát mu byla za partnerku Klára Ferenci a ač dlouho celou soutěž vedli, závěrečné discipliny je odsunuly těsně až na čtvrtou příčku. Vítězství si již po několikáté pro svůj mix zajistil další stálý účastník soutěže Libor Schrenk /vlastně též hráč domácího oddílu – hostuje v jeho barvách, ač je z Prachatic/. Jemu
strana 2
Závěrečné foto po vyhlášení vítězů v roce 2007
zdatně pomáhala „domácí“ účastnice Barbora Ježková, která naopak tuto soutěž absolvovala poprvé a prokázala všestranný sportovní talent. KŘEMEŽSKO
POHÁR ROZHLASU A ATLETICKÁ OLYMPIÁDA Ve dnech 2. až 4. června se nejlepší sportovci naší školy zúčastnili okresní atletické olympiády, která byla současně okresním kolem Poháru rozhlasu. V pondělí odjelo do Českého Krumlova 8 žáků 1. stupně. Soutěže probíhaly v běhu na 50 metrů, hodu míčkem a skoku do dálky. Hodnotily se jak výsledky jednotlivců, tak výsledky celého školního družstva. Nejlépe se dařilo podle očekávání Petru Beranovi ze 3. třídy, který zvítězil v běhu na 50 metrů a ve skoku do dálky, takže získal 2 zlaté medaile. Další dvě medaile, tentokrát bronzové, získal Matyáš Janda v hodu míčkem a ve skoku do dálky. Poslední medaili pro naši školu vybojovala Nikola Velíšková ze 3. třídy v hodu míčkem. Protože i výkony ostatních žáků byly velmi dobré, získali žáci 1. stupně pro naši školu velmi pěkné 6. místo v okrese, což je jedno z nejlepších umístění ZŠ Křemže v celé historii této soutěže. V úterý nastoupili na stadion Slavoje žáci druhého stupně, aby soutěžili v kategorii družstev o Pohár rozhlasu a v jednotlivých disciplínách bojovali o olympijské medaile. Naše škola vyslala pouze družstva starších žákyň, mladších žákyň a starších žáků. Výkony mladších žáků v tělesné výchově nadávaly naději na důstojnou reprezentaci školy. Nejlépe si vedly starší žákyně, které získaly pohár za 3. místo v soutěži družstev. V jednotlivých disciplínách
zvítězila Lenka Pavlíčková ve skoku do dálky výkonem 454 cm - pouze 1 cm za školním rekordem, na 3. místě skončila Tereza Linhová ve skoku vysokém výkonem 140 cm a štafeta 4x60 metrů ve složení Kailová, Linhová, Kolářová a Pavlíčková. Starší žáci doplatili na závodnickou nezkušenost Martina Jakubce, kterému se vůbec nevydařil skok daleký, a jako družstvo získali 5. místo pouhých 42 bodů za 3. příčkou. I v této kategorii dosáhli naši žáci na medaile: v běhu na 1500 metrů byl druhý Matyáš Bušta a rovněž druhé místo obsadil Tomáš Kolenský v běhu na 60 metrů. Bronzovou medaili přidala štafeta 4x60 metrů ve složení Kolenský, Bušta, Šandera a Jakubec. Mladší žákyně získaly v soutěži družstev 7. místo, protože pokazily štafetu, což je připravilo přibližně o 400 bodů, které ani výbornými výkony v ostatních disciplínách nemohly dohnat. Získaly však nevídaný .xíouble“ ve skoku do dálky, kde zvítězila Michaela Koubová a na 2. místě skončila její spolužačka Denisa Postlová. Nakonec bylo vyhodnoceno pořadí podle součtu výsledků jednotlivců a i v tomto hodnocení dopadla naše škola na výbornou - 5. místo v okrese před mnoha daleko většími školami. Všem reprezentantům školy děkujeme a věříme, že jim jejich sportovní výkonnost vydrží i do dalších let. Z. Podpěra, foto Soukup
SOUBOR USNESENÍ
ze zasedání Zastupitelstva městyse Křemže dne 17. 06. 2008
Usnesení č. 79/06/2008 Zastupitelstvo městyse: I. bere na vědomí zprávu o všeobecném dění v obci Usnesení č. 80/06/2008 Zastupitelstvo městyse: I. bere na vědomí zprávu o činnosti Rady městyse v období od 26. 02. 2008 do 17. 06. 2008
KŘEMEŽSKO
Usnesení č. 81/06/2008 Zastupitelstvo městyse: I. schvaluje rozpočtové opatření č.1 a č.2/2008/příloha č.1 a č.2/. II. ukládá hospodářce zapracovat rozpočtová opatření dle bodu č. I do rozpočtu městyse.
strana 3
Usnesení č. 82/06/2008 Zastupitelstvo městyse: I. schvaluje závěrečný účet městyse Křemže bez výhrad. Usnesení č. 83/06/2008 Zastupitelstvo městyse: I. schvaluje prodej pozemku KN p. č. 1283/5 v k. ú.Chlum u Křemže v části Loučej dle geometrického plánu č. 556-116/2008 o výměře 45 m2 manželům Petrovi a Marii Šejnohovým, bytem Loučej 40, za 100,-Kč/m2 a administrativní náklady a prodejem spojené. II. pověřuje starostu podpisem kupní smlouvy. Usnesení č. 84/06/2008 Zastupitelstvo městyse: I. schvaluje prodej pozemku KN p. č. 722/41 v k. ú. Křemže v části Mříč dle geometrického plánu č. 1234-115/2008 o výměře 86 m2 manželům Františkovi a Růženě Rolníkovým, bytem Mříč 62, za 100,-Kč/m2 a administrativní náklady s prodejem spojené. II. bezplatné zřízení věcného břemene uložení a přístupu k vodovodnímu řadu na pozemku dle bodu I. pro Svazek obcí - Vodovod Křemže. III. pověřuje starostu podpisem smlouvy dle bodu I. a II. Usnesení č. 85/06/2008 Zastupitelstvo městyse: I. schvaluje prodej pozemku KN p. č. 687/20 v k. ú. Chlum u Křemže o výměře 12 m2 odděleného geometrickým plánem č. 530-493/2007 z pozemku PK p. č. 667/33 v k. ú. Chlum u Křemže a prodej pozemku KN p. č. 306/2 v k. ú. Chlum u Křemže o výměře 38 m2 odděleného geometrickým plánem č.530-493/2007 z pozemku PK p. č. 1759 v k. ú. Chlum u Křemže za cenu dle úředního znaleckého odhadu Zemědělské vodohospodářské správě, Oblast povodí Vltavy, Rudolfovská 80, 370 21 České Budějovice. II. pověřuje starostu podpisem kupní smlouvy dle bodu č. I. Usnesení č.86/06/2008 Zastupitelstvo městyse: I. schvaluje prodej pozemku KN p. č. 167/3 v k. ú. Křemže o výměře 102 m2 paní Marii Rozboudové, bytem Krumlovská 31, Křemže, za cenu 100,-Kč/m2 a administrativní náklady s prodejem spojené. II. pověřuje starostu podpisem smlouvy dle bodu č. I.
VRTOCHY POČASÍ červenec
Výpis z kronik Po roce 1620 byla taková neúroda ve zdejším kraji,
že nastal velký hlad. Například v Horní Plané se ještě ve dvacátých letech minulého století tradovalo, že byl prodán dům č.p. 50 za pouhý jeden bochník chleba. Jsou dochovány záznamy o výměně pozemků za stejnou cenu. 13. 7. 1693 uhodil při zvonění před blížící se bouřkou do věže farního kostela v Horní Plané kostela blesk, který zabil zvonícího zednického tovaryše V. Prixe. Tato bouře způsobila mnoho škod. Okolo r. 1720 byly dobré úrody a dokonce se dařilo i lnu 1816 byla velmi špatná úroda. Jedl se hlavně chléb z ovesné mouky, která byla nastavená mletou kůrou ze stromů. 1817 dostalo obilí, kterého se nedostávalo k setbě, a proto bylo dovezeno odjinud a nebylo zvyklé na zdejší podnebí tzv. žlutou sněť. 1. 7. 1833 zničily kroupy všechnu úrodu včetně lnu, takže nebyl k použití. Léto 1843 bylo chladné a mokré. Po krátkém období tepla přišly kroupy, které vše zničily. 2. a 3. 7. 1856 zničil mráz veškerou sadbu brambor. Brambor pak bylo málo, byly malé a vodnaté. Sena a obilí bylo dost. 29. 7. 1857 okolo poledního byla bleskem usmrcena paní Magdalena Friepesová. V létě 1859 byla skutečně tropická vedra. Úroda však byla dobrá. 20. 7. 1863 silný mráz poškodil brambory. Pro nedostatek vláhy nastala nouze o vodu. Jaro 1869 bylo velmi mírné a teplé, ale 2. a 10. až 12. 7. byly silné mrazy. Sena bylo dost, zrna málo, brambory shnily. (Tyto náhlé a silné mrazy a následná neúroda brambor byly dokonce zmíněny účastníky setkání bývalých obyvatel farnosti Svéráz dne 29. 6. letošního roku. Mluvilo se o katastrofě, o jejímž dopadu se zpráva ústně předávala mezi tamním obyvatelstvem z generace na generaci. pozn. autora) 19. 7. 1871 přišla velká bouře s krupobitím, které trvalo celou noc a ještě druhý den. 4. 7. 1886, bylo to v neděli po požehnání, přišla z východu velká bouře. V Černé shořelo po úderu bleskem pět domů, v Horní Plané zapálil blesk dům č.p. 150 a zabil čtyřicetiletou majitelku Elisabeth Müllerovou. Blesky dokonce zapálily narychlo skopené seno na louce. Ve Vyšším Brodě zabil blesk dvaatřicetiletého syna sedláka Johanna Planka a zapálil jeho dům č.p. 4. Další blesk zapálil rovněž ve Vyšším Brodě statek č.p. 2 a zabil dva voly. Od hořícího statku se požár rozšířil na hospodářské budovy dalších osmi sedláků. Ve Zvonkové svítilo slunce a z bouřky nebylo moc vidět. 14. 7. 1890 byla v údolí Vltavy velká povodeň. Další osobností, která mimo jiné koncem letošního června byla jednou americkou prestižní společností zahrnuta do seznamu sta největších současných osobností, je exprezident Václav Havel. Zde je několik jeho výroků ke globální klimatické změně: „Jsme-li na počátku vážných globálních klimatických
strana 4
KŘEMEŽSKO
změn, jak prokazují vědecké studie, hrozí-li změny teploty a celoplanetárních energetických koloběhů, může to znamenat všeobecnou hrozbu. Podle zveřejněných výzkumů je rovněž zřejmé, že příčinou změn je i lidská činnost, nevíme pouze, jaký je její konkrétní podíl... Je nepochybné, že si euro-americký svět přinejmenším posledních sto let půjčoval na dluh a nyní se přidávají a následují ho i další části světa. nemá valného smyslu se ptát, zda jsme si nepůjčili příliš mnoho, či co by se stalo, kdybychom splátky odložili... Větší klimatické změny mohou mít v globálním ekosystému zcela neodhadnutelné následky. V případě naplnění pesimistických prognóz si musíme položit otázku, zda by ony nové podmínky byly vůbec k životu. A právě proto, že existuje tolik nejasností, je na místě nesmírná pokora a obezřetnost. Nesouhlasím s těmi, kteří možné ohrožení zjednodušují na varování před omezováním občanských svobod. Pokud by se měly naplnit předpoklady některých klimatologů, pak by naše svobody byly spíše srovnatelné se svobodou člověka visícího z římsy dvacátého patra... Konec světa byl v minulosti očekáván mnohokrát a nikdy samozřejmě nenastal... O planetu jako takovou se nemusíme obávat. Ale to neznamená, že nemůže nastat vážné ohrožení existence lidského rodu... Nemůžeme se donekonečna obelhávat, že svým konzumním způsobem života můžeme žít vesele dál, klimatické hrozby přehlížet a řešení odkládat.“ Tolik k opatrnosti a obezřetnosti vyzývající Václav Havel.
Další výroky, které spadají do přihrádky „burcující“ pocházejí od Jamese Loveloka. Než si příště povíme něco o jeho až katastrofických vizích, krátce si jej představíme: Sir James Ephraim Lovelock se narodil v Letchworth Garden City v Anglii. Získal nejdřív titul bakaláře chemie, později získal titul Ph.D. v medicíně a nakonec 1959 titul D.Sc. v oboru biofyzika. V NASA spolupracoval na programu výzkumu Marsu (sondy Viking 1 a Viking 2). Srovnání mezi podmínkami na Marsu a na Zemi ho přivedlo k formulování „Teorie Gaia“. Ta chápe planetu Zemi a život na ní jako jeden sám sebe regulující superorganismus. Lovelock interakci mezi Zemí a živou přírodou chápal jako seberegulující mechanismus. Tato teorie však byla používána některými ekologickými hnutími nevhodným způsobem a v nepřiměřené míře. Nikdy netvrdil, že by veškerý život na Zemi společně tvořil jediného živého tvora a už vůbec ne to, že by tento tvor měl dokonce i vědomí, jak se mu někdy podsouvá. Lovelock patří mezi vědce, kteří už dlouhou dobu varují před globálním oteplením. Domnívá se, že systém zpětných vazeb způsobí jeho masivní urychlení, které může do konce 21. století způsobit smrt miliardy lidí. Lovelock je rovněž vynálezcem řady přístrojů a technických zlepšení. Příště si k dochovaným zprávám o neobvyklých výkyvech počasí ocitujeme několik výroků tohoto univerzálně nadaného vědce. P.R.
Jak jsme jeli do Budějc pro lihoviny
U
strejdy v loučejský hospodě se nečepovalo jenom pivo. Někdy po vysilující práci na poli si některý Loučeják poručil i něco silnějšího, v neděli odpoledne, když se rozšoupli loučejští furianti, přešlo se často z krumlovský desítky na rum, borovičku nebo jinej bolehlav. Čert, kontušovka, ořechová, světlušky, kmínka, rosolka a já už nevím, jak se všechny ty likéry a destiláty jmenovaly, ale co mě v těch prvních letech po válce, ještě před únorem fascinovalo, že strejda sice měl v poličkách ve výčepní kuchyni půllitrový, sedmičkový ba i litrový láhve s barevnejma nálepkama jako to bylo v koloniálech kdekoli v republice, ale na čem jsem moh oči nechat, byly obrovský snad pětilitrový lahve, ale můžu to koneckonců přesně změřit, mám ji jako ozdobu, trofej i nostalgickou vzpomínku, na svým psacím stole, a pokud si někdo vzpomene na předválečnej film s Vlastou Burianem a Františkem Smolíkem U Snědeného krámu, tak jednak se v tom filmu poprvní v českých zemích objevil pozdrav, kterej se dnes stal pozdravem vpravdě národním, a sice „Čao“ a neobjevil se, což patří mezi obecně uznávaný omyly, až v padesátých letech, kdy na stránkách Mladého světa tento pozdrav proslavila Daniele Dušková v románu Neobyčejná třída otiskovaném na pokračování, a pak tam rytmistr Burian lemtá likéry právě z takovejch flašek. Tak i tyhle obdélníkový, nádherný flašky měl hned čtyři strejda na tý poličce ve výčepní kuchyni a byly v nich nápoje roztodivných barev a netušených morálně volních a gravitačních účinků. KŘEMEŽSKO
A jednoho dne strejda prohlásil, že dochází základní suroviny, dočasně umístěné v poličce v šenku, najmě pak ty fluoreskující kapaliny ve zmíněných již hranatých láhvích. „Vezmu, Terčo, tady Pepíka s sebou. Jedu do Budějc k…“ jméno toho velkododavatele jsem už zapomněl. „A jak tam pojedete?“ zeptala se maminka, jako kdyby se v Loučeji křižovalo pět železničních tratí a v Křemži za Sokolovnou přistával dvakrát denně Concord na pravidelné lince Mříč-Vráto. No, tam vlakem, jak jinak, odtušil strejda Petr a zpátky nás vezme Ruda. Veze nějaký zvířata na trh do Budějc. Nic lepšího jsem si nemoh přát. Rudu jsem měl moc rád pro jeho prostinkou životní filozofii, nezatíženou módními filozofickými směry, natož marxismem, o leninismu ani nemluvě. Koneckonců, nebylo ještě po únoru. Ale můžu odpřísáhnout, že ani ten pak na Rudovo životní krédo neměl pražádný vliv. Nejsem si docela tak jistej, že žije, kromě mě a mýho kamaráda Jacka, v Evropě ještě někdo, kdo ví, jakej odér, jakou sílu vyluzujou příslušný žlázy zvířete, který se jmenuje kozel. Tedy kozel na vrcholu svý rozmnožovací kariéry, nemyslím tím zoufalce, kterej v touze po reprodukci si utrh vercajkt při překonávání ohrady, která ho dělila od roztoužený snoubenky, nebo na kterýho zavolali v útlým věku myškaře. Já jsem ten výraz tady u nás nikdy neslyšel, ale Ruda pro tohle zvíře neměl jinej název než Puk. Tedy tenhle název strana 5
používá i Shakespeare v jedné ze svých taškařic a my jsme tak říkali gumovýmu karbanátku, se kterým jsme jako kluci hrávali hockey, ale to nemá s tím, s čím kromě jiného obchodoval Ruda, nic společnýho. Maminka sice při týhle informaci trošku znejistěla, ale co, řekla si, do konce prázdnin ještě daleko, snad do tý doby vyčichneme. Strejda se vohák do toho nejlepšího, co šatník dal, na vestu připnul masívní řetízek se stříbrnejma cibulema od firmy Fr. Sklář, hodinářský, zlatnický a optický závod Křemže, Čechy, na hlavu si nasadil černej klobouk se snad nejširší krempou, jaká se na jih od Křemže vyskytovala, ale nebyla zas tak široká, aby ho považovali za socana, kromě samo domo baleniko cigaret měl i několik viržinek, či jak se to jmenuje, neb od dob mejch drastickej zkušeností s americkejma Camelkama, mám doživotní pavlovovskej reflex, takový to jsou hnědý, hubený a dlouhý doutníčky se slámkou uprostřed, ale to se zapalovalo jen při obchodním jednání, aby bylo na první pohled patrno, že nepřijel nýmand, holej zadek, povl a lumpenproletariát. Cesta vlakem do Budějc proběhla bez komplikací, strejda strávil celou cestu v družném rozhovoru s ostatními cestujícími, protože tam se tehdy znali snad všichni, od Kletě až po Bezdrev. Před nádražím v Budějcích byl ještě kráter po bombě, tedy kráter přímo ne, ten už zahrnuli, ale bylo tam pár zřícenin, jak se Spojenci za války snažili trefit nádraží, dnes bych ten kšeft, velkoobchod s lihovinama, asi nepoznal, ale bylo to v jedné z uliček mezi divadlem a náměstím. Zvenku nic moc, ale jak jsme vešli do kvelbu, majitel se rozzářil tak, že jsem se bál, že vyzáří foton, začal švitořit a poplácávat strejdu po zádech a pojďte dozadu, taková vzácná návštěva, a co tady mladý pán, to jako já toho taky nenecháme žíznit, a mám tady novinku, pane vinárníku, no to tedy byla síla, vybavila se mi petrolejka, mucholapky i plivátka v rohu šenku, ale popravdě řečeno, o mnoho let později jsem měl v Praze možnost navštěvovat ty nejprominentnější podniky co jich jen Praha měla, a několik dalších roků i po celé Evropě a dokonce i v Minsku, Kyjevě ba i v Matičce Moskvě bělokamenné, ale nic z toho, a z toho neslevím ani slabiku, se nevyrovná hostinci U Jindrů, Loučej č. 12. Teď je v módě říkat „Genius Loci“. Měl jsem kromě nikotýnovýho reflexu i reflex na jemný destiláty, díky světoběžníkovi bratranci Bohoušovi z Krumlova, šíleně jsem se tam díky jemu opil, v hostinci v Krumlově, snad ještě existuje ulice U Tavírny, tak v tý ulici byly krčma s asi pěti schodama směrem dolů, když se vycházelo z tý nálevny, což byla zrada i ve střízlivým stavu. Takže jsem s díky odmít i tenhleten nejjemnější likér, který pijí i ty ty nejinteligentnější slečinky tady, v Budějovicích, okoštujte, švitořil majitel palírny, ale já s díky odmítl a postihl mě ten malér, jak by pravil Švejk, že jsem do sebe lil jednu limonádu za druhou. Strejda se taky nešetřil, měl to ostatně v popisu práce, musí přeci vědět, co bude v Loučeji nalejvat hostům! Když strejda prozkoumal, dnes se tomu říká investigativní reportáž, veškeren sortiment páně velkoobchodníka a hrozilo, že bude druhé testovací kolo, strýc se podíval na hodinky od firmy Fr. Sklář, Křemže, Čechy, a s podivem zjistil, že už jsme měli být půl hodiny na rohu Budějckýho náměstí, kde nás měla očekávat ekipáž, drožka, Ruda. Tedy do ekipáže to mělo daleko, ba i do taxíka o výkonu 1 HP, s tím jsme počítali, ale nepočítali jsme s tím, že se obchodní sortiment podepíše na dopravním prostředku a koneckonců i na oděvu samotného Rudy tak výrazným strana 6
způsobem. Už tehdy, s předstihem jsem si moh ověřit, co o půl století později pojmenoval náš celkem nejvyšší politik jako „neviditelnou ruku trhu“. Neviditelnou, to jo, ale o to víc byla cejtit. Orietovali jsme se, i přes přímý sluneční svít, spíše po čichu. Ruda stál uprostřed náměstí a kolem něho se vytvořilo vakuum. Nebyli tam ani japonský turisti a ty jsou přeci po celým světě. Jen Ruda, Černá věž a bludnej kámen. Byl rozrušenej až ouvej, ale jak jsme lapali po dechu, nechali jsme konverzaci na pozdějš až budeme za branami města, zadoufali jsme v skrytu duše, tou nejtajnější z abeced, že větry nám budou příznivy a jak je snad dodnes v tom bohulibém kraji zvykem, vanou převážně od jihozápadu a parfém pučiny, to zní jako ten slavnej italskej skladatel, ale ten se píše trošku jinak, nás nebude předcházet, to by se tutově na každý z těch osvěžoven, v každém tom slavném hostici z Budějc do Chuma, objevil inkoustovou tužkou kvapně naškrábanej nápis „Pro nemoc dočasně zavřeno“ nebo něco podobného. Až ke branám města se za námi táhla smečka potulnejch psů a dětí, který si myslely, že jsme předvoj potulnýho cirkusu, neb živýho kozla v životě neviděly, natož cítily a trochu jim ta pučina připomínala dlouho nečištěnou klec uleželýho mandžuskýho tygra. Nebyli jsme mocni slova, já se strejdou, jak jsme jeli na kyslíkovej dluh, Ruda pak dojetím. Až před hradbami Litvínovic, nebo jak se to jmenovalo, se trošku zmátořil a začal vyprávět, jak služební cesta za účelem koz byla veleúspěšná, ale protože s transportem kozlů nechtěl mít nikdo z trhovců ani přepravců nic společnýho, hojně Rudovi zaplatili a on, když předal v Budvajzu ten parfumerovej koncentrát nějakýmu překupníkovi, a jsa náhle odporně bohat, usoudil, že má na víc, než si dát dršťkovku s rohlíkem v pochybný knajpě někde ve Vrátu nebo dokonce ve Čtyřech Dvorech. Zamířil tedy s věrným kořistným šimlem do samého středu města, zaparkoval u kašny a vypravil se buď do hotelu Zvon, nebo do hotelu Slunce, dodnes si je pletu, jako si pletu dvojice filmovejch herců, kterej je kterej, Laurela a Hardyho, Lasicu a Satinskýho, jeden z těch nóbl hotelů to ale určitě byl. Bylo mi sice divný, povídá Ruda, že několik hostů se zvedlo a platilo u kasy, ač to v tak hogofogo restauracích není zvykem, pak mu taky bylo divný, že si havrani, tedy číšníci, něco šuškají a že vyslali k jeho stolu zjevně učedníka, pikolíka, jak se tehdy říkalo, páč zaměstnávat se smělo už od útlýho věku, a ten vytřeštěnej a pučinou zjevně dezorientovanej pikolík, přestože už měl první sexuální zkušenosti s pokojskýma, uklizečkama, fickama, jo s těma taky, s těma, jak mají „l“ navíc, a když se konečně tím odérem probojoval k Rudově stolu, tak co si jako pán bude přát. Ruda měl klenutý plány, hodlal to hodně, ale vopravdu hodně roztočit, takže si pro začátek poručil „Bouillon a la Richeliu“, vyslovoval to jak se to píše, což dezorientovalo pikolíka podruhý , navíc byl promodralej, jak úpěnlivě tajil dech, aby si pak doma nemysleli, že trinkl, zpropitný, prohýřil ve fujtajblovým veřejným domě, tehdy jich i Budějovicích bylo až ouvej, ostatní personál mu dával znamení utěrkama, aby trefil zpátky k pokladně a tak nedočkavýmu šéfkuchaři vyjevil pánovo přání. „Bouillon a la Richeliu“ nebylo nic jinýho, než voda z vyvařenejch uzenejch kolen, naservírovaná na stříbrným podnosu a cibuláči, v prominentním pražským hotelu Jalta zápaďáci, ještě za totality, taky hýkali blahem nad Special Saussage don Giovanni di Praga, což byl ve skutečnosti ausgerechnet ten samej špekáček, kterej dvacet čtyři hodin non stop vopíkali ve stánku na Václaváku jen o dvacet metrů níž, KŘEMEŽSKO
jen s impozantní oblohou a spoustou doprovodnejch talířků a mističek, ale svět chce být klamán a každé zboží si najde svého kupce. Tak mu přinesli tu uzenou vodu a Ruda se napral rohlíkama jak polskej zájezd, o ty říkat nemusel, neboť je při úprku kvapně odhazovali původní hosté, stačilo jen sesbírat. Syt a blažen vychutnával siestu, v blahé předtuše lukulských hodů, jež měly následovat. Jenže k opulentním bakchanáliím se zjevně neschylovalo, ale naopak bylo znát, jak se personál stahuje do předem připravených pozic. Když na ně dělal Ruda posunky, jako že co je?, tak se poštuchovali a i poslední z posledních, nezletilý pikolík se vzepřel a zvolal, že to dá odborům, jestli ho budou ještě jednou nutit. To se samo zalek i majitel - národní správce, číšnický odbory byly tehdy po těžkým průmyslu nejsilnější odbory v celý osvobozený Evropě. Tak si tedy havrani musel střihnout nůžky - kámen - papír a vylučovací metodou to odnes ten služebně nejstarší, kterej tedy musel jít, to bylo jako čestnej dluh v kartách, nasadil profesionální úsměv a předkloněn do pravého úhlu a s utěrkou s logem hotelu elegantně přehozenou přes levé předloktí přikvačil k Rudovi. Celou tu cestu se nadýchával, že u cíle vypadal jako horkovzdušnej balon a na břichu mu povolila náprsenka, kterou jinak bez úrazu nosil od tovaryšskýh let.. Ruda pootevřel ústa, aby mu vyjevil první z osmi chodů, desert v to nepočítaje, které si v duchu sesumíroval. Vrchní začal ucházet, ústy, a proudu unikajícího vzduchu využil k artikulaci, k tomu, že Rudovi sdělil, že by jejich podnik uvítal, kdyby opustil restauraci a nestal se nikdy pravidelným, ba ani občasným zákazníkem jejich podniku. A tu polévku, pane, pravil už hodně splasklý hotelový mluvčí, tu polévku platit nemusíte. Tím se ovšem Rudy dotkl na nejcitlivějším místě. To by neskousli ani borci ze Lhotky a ty sou známý svou tolerancí vůči cizincům, vždyť snesli kolik let v nedalekým mlejně zasloužilýho umělce a lureáta snad dokonce Gottwaldový ceny.. Ruda zařval tak silným hlasem, že několik sebevrahů na ochozu Černý věže si to rozmyslelo. „Já se na to, no to se na to, fakt …,“ a jak byl rozrušenej a potupenej, tak si to sloveso nemoh ani za zlatý prase vzpomenout, ačkoli jindy ho sice nezneužíval, ale bezpečně znal, já ho tedy nezapomněl, ale noviny nemají hvězdičku jako TV programy, takže jedeme dál. „Hebrlinka, toho byste žrali plnejma drškama, ale puk, ten vám smrdí!“ a udělal výhružnej krok směrem k nim a v tu
vteřinu bylo slyšet, jak se v kuchyni kácí šteláře s talířema a podobným vybavením, takovej to byl úprk. Ani ne tak před mstitelem Rudou, jako před pučinou. Jeli jsme přes Planou, Homole, Nový Homole, Vrábči. V Křemži u Stanků i u Jungwirtů a u Bednářů v Chumě, jestli jsem za ty roky ty názvy nepoplet, už nevím, jak se všechny ty vísky vůkol a i přímo na silnici z Budějovic do Loučeje jmenovaly, v každý hospodě, která v tý vesnici byla, si dal Ruda pivo, ale všechna čest, v každý jen jediný. Koník šimlíček byl za ty léta tak vytrénovanej, že si vybudoval nějaký biologický hodiny, a když se do pěti minut Ruda neobjevil, vydal se na cestu k domovu sám. Na druhý straně, když Ruda na kozlíku náhodou usnul, koník sám zastavil přesně před vchodem do hospody, předstih Američany o nejmíň půl století, musel mít v sobě zabudovaný nějaký koňský GPS, jinak pro to nenacházím vysvětlení. Strejda dostal od majitele palírny na cestu litrovku něčeho, co hrozilo samovznícením, jakmile se to odšpuntovalo, nebo že nám to propálí sváteční kalhoty, kdyby to na ně náhodou ukáplo, barvu pak to mělo jako kardinálský roucho. Přesto jsme ale zastavili v každý z těch osvěžoven a soudě podle toho, jak byli oba rychle zpátky, nevyhodili je sice, ale obsloužili s absolutní předností. I tak jsme se domů dostali až k večeru, pár kluků co denně dojížděli do Budějovic za prací už doma zvěstovalo tu novinu, jak Ruda pokořil budějovický hotel Slunce. Výčepní kuchyně u Jindrů už byla narvaná k prasknutí a Petr si moh nohy ulítat, jak kmital pro točený piva do lochu. Bylo zřejmé, že zastávka u Jindrů přesáhne count down koníkových biologických hodin, a tak plácnutím přes zadek mu dal Ruda najevo, že nemusí ztrácet ani minutu. V takových případech trčel valníček na dvoře před stájí, protože Rudův kůň, ač dokázal neuvěřitelný kousky, sám se odkšírovat nedokázal. A zvěstoval lakedaimonským, že Ruda...…. V našich končinách by se mu okamžitě začalo přezdívat Puk, Kozel, Prk, což je naše varianta pro plemeníka s bradkou, ale pozor! Se čtyřma nohama, dnes jsou politici hákliví, nebo něco podobnýho, na to jsme tady vopravdu machři, ale v Loučeji nic, jen když zábava dostala patřičný grády, tak jen: „Vypravuj, Rudo, jak sis dal ve Zvonu polívku.“ A i když jsem ji slyšel za ta léta aspoň dvacetkrát, nikdy jsem si to kouzelný vyprávění nenechal ujít. I proto, po tolika létech, si myslím, že by bylo škoda se o ně nepodělit. J. Mašek
Výsledky přeboru ČOS v sokolské všestrannosti
a zamyšlení nad cestou Křemežského Sokola pro děti neboli zamyšlení a výsledky …
T
ak nám uběhl další školní rok a v sokolské všestrannosti dětí ve Křemži to byl tentokrát rok jubilejní, desátý. Naši historicky první cvičenci sice už středeční hodiny většinou nenavštěvují, někteří z nich nejen odmaturovali nebo dokonce studují vysokou školu, ale stále se k nám hlásí a doufáme, že láska ke sportu a radost z pohybu je bude provázet i bez našich povelů a dopomoci. Některé děti s námi strávily rok nebo dva, jiné tři, čtyři, pět, … a máme dokonce tři cvičenky, které s námi vydržely celých deset let. Ale místo jistých privilegií, které by očekávaly, jim spíše přibyla starost o mladší „bratry a sestřičky“, jakási morální povinnost pomoci starým cvičitelům, když nám docházejí síly. Tento článek má za úkol zveřejnit „výsledky přeboru ČOS,” KŘEMEŽSKO
protože mne o to požádal bratr sokol Martin. Jenže za těmi výsledky je tři čtvrtě roku práce a já jsem tak dostala příležitost o ní (bohužel poněkud subjektivně) napsat. Sokolská všestrannost ve Křemži je určena pro všechny děti, které se přihlásí bez ohledu na to, zda mají talent na gymnastiku, atletiku, míčové hry nebo si prostě chtějí jen zacvičit, vybít energii nebo jdou do tělocvičny s kamarádkou nebo kamarádem, se kterým chtějí být i ve středu odpoledne. Na jedné straně jsme rádi, že děti projeví zájem, na druhé straně nám děti, které si pletou cvičení v sokole s volnou hrou venku, přidělávají zbytečné starosti a trpí tím především ty děti, které se chtějí něco naučit a jsou ukázněné. Je jistě věcí cvičitele, aby si zjednal pořádek, ale chtěla bych apelovat na rodiče, aby si cvičení strana 7
v Sokole nepletli s družinou, a děti, které si tam jdou vybít pouze své emoce a předvést, jak „vytočit“ cvičitele nebo pošťuchovat ostatní děti, tam neposílali. Sokolská všestrannost dětí se skládá z gymnastiky, atletiky, šplhu a plavání. U dívek prověřuje i smysl pro rytmus a hudbu. Protože tělocvičnu máme k dispozici jen jednou týdně ve středu od 16:45 do 19:30, zaměřujeme se tam především na cvičení gymnastiky, v jarních a letních měsících jdeme před závody v atletice ven. Při nejlepší vůli nelze v tomto „krátkém čase“ rozdělit děti podle výkonnosti, věku a zájmů. Je to vždy kompromis. Děti, které jedou na závody v gymnastice, pak jdou většinou cvičit ještě v sobotu nebo v neděli v době, kdy není tělocvična obsazená. Šplhat většina dětí umí už z hodin tělesné výchovy ve škole. Šplh je v sokolské všestrannosti zvláštní disciplína. Není problém dětem vysvětlit pravidla a několikrát to s nimi v tělocvičně vyzkoušet. Zbývá plavání. Tady většinou musíme nechat na rodičích, aby tuto dovednost děti naučily. Malé děti mají na závodech na čas uplavat 25 metrů, větší 50, dorostenci a dorostenky 100 metrů. Většina rodičů je velmi vstřícná a jsou ochotní nám pomáhat, poskytnout nám v den závodů nejen vlastní dopravní prostředek, ale i svůj čas a pomoc s ostatními dětmi. Bohužel se však najdou i takoví rodiče, kteří perfektně připravené dítě na závody nepošlou, a myslíme si, že je to hlavně k jeho škodě. Nehledě k promarněnému času cvičitele, který při nácviku sestav dítěti věnuje individuálně mnoho hodin. To pak trochu ubírá z pocitu radosti této dobrovolné práce. Ještě bych rodičům a dětem, kteří se na cvičení nebyli nikdy podívat, ale přemýšlí o tom, že by do „Sokola“ jejich dítě od září chodilo, chtěla ve stručnosti nastínit, jaké nářadí máme pro cvičení k dispozici. Nezbývá mi tady než přiznat, že v podstatě všechno zařídil a obstaral ve svém volném čase bratr sokol Martin Janda. Jsou to malé žíněnky (bílé, modré), velké prouhaté žíněnky, duchny (dokonce i takové, které se dají spojit:o), dva odrazové můstky Reuter, dvě kladiny včetně snadného zařízení k manipulaci, dvě trampolínky,
koza a jako vrchol všeho pružná podlaha Reuter důvěrně zvaná Rojtrovka. No a teď ty slíbené výsledky z přeborů ČOS: Republikové přebory České obce sokolské mladších a starších žáků proběhly na začátku června v Plzni a v Praze. Na přebor mladších žáků a družstev za Jihočeskou župu nás jel reprezentovat do Plzně Matyáš Janda z Křemže. Z 27 dětí z celé republiky se umístil na 1. místě. Z výsledků, kterých dosáhl, byl nejlepší v plavání (25m za 20,4s) -1. místo, ve šplhu na tyči (3,5m za 2,56s) - 1. místo, v atletice (běh na 50m za 8:20s - 2. místo, běh na 300m za 1:01,4 min - 6. místo, hod kriketovým míčkem 32,75m 1. místo, skok daleký 3,42m - 4. místo) celkově 2. místo. V gymnastice (prostná, přeskok, hrazda a kruhy) se umístil na 9.-10. místě. V soutěži družstev, které se skládaly ze dvou děvčátek a dvou kluků z jedné sokolské župy, se umístil také na 1. místě. Blahopřejeme mu a držíme palce do dalších mnoha závodů. Na přeboru starších žákyň v Praze nás reprezentovala Iva Machová z Vrábče. Z 44 dívek z celé republiky se umístila na 12. místě. V plavání (50m za 46,3s) byla devátá, ve šplhu na tyči (4,5m za 4,34s) byla šestá, v atletice (běh na 60m za 9:53s, běh na 600m za 2:23,41min, hod kriketovým míčkem 36,31m, skok daleký 3,63m) se umístila na 12.-13. místě a v gymnastice (prostná, přeskok, hrazda a kladina) na 20. místě. Také jí blahopřejeme a pokud Ivě závodnický elán vydrží, věříme, že se má talent se umístit ještě mnohem lépe. Tak to je vše, přejeme všem našim dětem krásné prázdniny a těšíme se na ně asi od půlky září opět každou středu odpoledne.
Helena Šebestová cvičitelka
OTEVŘENÍ TRATI KÁJOV – ŽELNAVA
V
ážení čtenáři, loni touto dobou jsme vzpomínali 115-cté výročí otevření tratě Č. Budějovice – Kájov. Rok poté zavzpomínáme na to, jak o tehdejší slavnosti psal časopis Budivoj ze 7.7. 1892. Článek přinášíme v plném znění i s tehdejšími dobovými výrazy. Možná stojí za povšimnutí, kolik pozornosti věnoval tehdejší tisk události, kterou by možná dnešní noviny přiblížili jen fotografií s krátkým textem. V neděli odevzdána veřejné dopravě druhá část trati budějovicko-želnavské, pro český jih tak veledůležitá. Dráhou tou otevřeno světové dopravě zapomenuté Jihočeské zákoutí, slynoucí krásami přírodními a velikým přírodním bohatstvím. V krajích těch vznikne zajisté nový čilý ruch obchodní a průmyslový a tisíce lidí naleznou zde nové obživy. Do nových krajů zavítají však také bohdá četní turisté z vnitra země, aby se tu pokochali pohledem na mohutné pošumavské obry, zdobící vřídla Teplé i Studené Vltavy a četných jejich přítoků, v nichž se nalézá hojnost chutných pstruhů, sivenů a raků. O uskutečnění této dráhy mají hlavní zásluhu kníže Schwarzenberg a bývalý poslanec prof. Dr. Woldřich. Otevření dráhy dálo se velice slavným způsobem. Před 10. hodinou shromáždili se na nádraží hosté, pokud z strana 8
Českých Budějovic ve velice skrovné míře byly zváni: generalmajor šl. Fleck, místodržitelský rada p. Manschinger a okresní komisař p. Bozděch, president obchodní komory cís. rada p. A. J. Effmert, purkmistr a rada městský pp. Kneissl a Taschek, starosta okresního zastupitelstva dr. Miegl; císařský tajný rada, panující kníže Jos. Ad. ze Schwarzenbergu, říšský poslanec dědičný princ Jan ze Schwarzenbergu, říšští poslanci Leopold Pollak a Schier, zástupci žurnalistiky, přednosta stanice p. Weber, přednosta trati p. Pražák a přednosta topírny p. inženýr Šedivý. Dále zde očekávali vzácné hosty podnikatelé stavby lokální trati pp. František Schön sen. Frant. Schön junior a Hubert Schön se svými inženýry. Krátce po 10. hodině přibyl zvláštním vlakem z Prahy J. Ex. Pan místodržitel hrabě Thun s místodržitelským radou p. Maškem, dále s vládním radou a řiditelem dráhy p. Reichertem a inspektorem panem Pallou z Prahy, v jejichž průvodu nalézali se též poslanci řiditel Emanuel Tonner a univers. Prof. Dr. Sachs a dále správní rada místních drah baron Portheim z Prahy. J. Exc. pana místodržitele uvítali místodržitelský rada p. Manschinger, princ Jan Schwarzenberg, generálmajor Fleck, purkmistr budějovický KŘEMEŽSKO
p. Kneissl, předseda obchodní komory cís. Rada p. Effmert, řiditel dráhy z Plzně p. Paďour a ostatní přítomní pánové. Brzy na to přibyl zvláštním vlakem z Vídně J. Ex. Ministr Baguehem, J. E. bar. Bilinski, president c. k. rak. stát. drah, odborný náčelník v ministerstvu rytíř Wittek, dvorní radové: Bischof, Lihařík a Lilienau, ministerský rada Gerstel, ministerský sekretář Grünbaum, sekretář od vrchní inspekce dr. Kniažolucki, řiditel místních drah Lazar, president místních drah rakouský baron Born, správní rada baron Seillern aj. Po krátkém uvítání ministra a ostatních právě přibylých hodnostářů odebrali se všickni zvaní hosté do nádražní restaurace I. a II. tř. , kdež připraveno bylo opulentní dejeuner: studený zákusek, filet de boeuf po anglicku, telecí filet se zeleninou, jemné sýry, jahody, mělnické víno a budějovický ležák. Kuchyně pana restaurateura Šebesty vyhovovala hostům plnou měrou. Mezitím byl na nádraží sestavován slavnostní vlak, který pozůstával z 10 vagonů salonních a I. třídy, z vozu pro uhlí a lokomotivy, ozdobené bohatě chvojím, bouquety a kvítím jakož i prapory říšskými a českými. V čele lokomotivy vypínal se říšský dvojhlavý orel a nápisem „Viribus unitis“, boky její zdobil český lev s korunou, dále znaky knížecí rodiny Schwarzenbergů měst Čes. Budějovic, Čes Krumlova, a městeček Čes. Křemže, Hořic a Horní Plané. Vlak řídil přednosta topírny p. inženýr Šedivý. Po snídani za veselé nálady zasedli státní hodnostáři a hosté do připravených vagonů a o 10 h 39 min. hnul se vlak ku předu za srdečných pozdravů obecenstva, jehož se na nádraží četně dostavilo.
Slavnostní jízda
Salonní vlak a četné zlatem lemované uniformy budily po celé cestě již samy sebou velikou pozornost obecenstva, jehož se zvláště hojnost shromáždilo na všech nádražích. Budovy nádražní byly vesměs bohatě rakouskými a českými prapory, chvojím a kvítím dekorovány. Nádražní úřednictvo ve slavnostních uniformách a venkovské obyvatelstvo všady vítalo sympaticky vysoké státní a zemské hodnostáře. První velké uvítání bylo v České Křemži. K uvítání slavnostního vlaku za příčinou zahájení jízdy na trati Kájov – Želnava dostavili se na stanici Křemežskou zástupcové obce, školy a c. k. pošty pp. Stanko, Schneider, Lekeš aj., stanice četnické, knížecí Schwarzenbergský správce pan Bedřich Ullmann a četný zástup obecenstva. Po příjezdu vlaku do stanice vystoupil mimo mnohé
hodnoty též Jeho Excelence pan ministr Baquehem a Jeho Excelence pan Místodržitel hrabě Thun. První byv pozdraven od deputací zmínil se česky o důležitosti dráhy pro krajinu zdejší, vyptával se na poměry obchodní, jak velká obec Křemže jest, mnoho-li obyvatelů čítá a jaké čelnější živnosti se zde provozují. Jeho Excelence pan místodržitel vyptával se laskavými slovy českými na stav osení v krajině této, velice pochvalně vyslovil se o krásách její přírodních a přeptal se dále též na poměry národnostní Křemže a okolí a jak daleko jest do nejbližších měst okresních a krajských. Na to byv upozorněn na zvláštnost krajiny zdejší a zejména na rozhlednu na Kleti a na velký viadukt Adolfovský poroučel se pan místodržitel vřelými slovy deputaci a vlak po 3 minutovém pobytu za hlučného provolávání „Sláva“ odjížděl dále ke Krumlovu. Ke chloubě obcí Křemže a osad okolních musíme konstatovati, že se dovedou velmi dobře repraesentovati, což nebylo ovšem možno říci o všech obcích německých, nalézajících se v dosud zapomenutém kraji šumavském. Také v Zlaté Koruně vítalo vlak četné obecenstvo a též na všech stráních a cestách podél trati až ke Krumlovu zdravil hodný ten český lid velice úctivě hodnostáře ve slavnostním vlaku. Krajina od Křemže až ke Krumlovu jest rozkošná. Západní stranu věnčí skupina blánských hor, v jejíž středu starobylý Kleť hrdě vztyčuje hlavu svou, v pravo rozkošné údolí holubovské a výletní stanicí Adolfovým, jež při vtoku potoka křemežského do Vltavy zdobí památná zřícenina Dívčího kamene, v levo stříbrným pruhem uprostřed strání a lesů vine se mohutná Vltava, vroubena řadou útulných chatrčí a vísek, uprostřed nichž vévodí Zlatá Koruna, kdež zříceniny staroslavného kláštera dosud světu hlásají slávu Otakarovu a vítězství Čechů u Kressenbrunu r. 1260 nad zpupnými Maďary a Kumány. V pozadí na jižní straně Kleti uzavírá překrásnou tuto vyhlídku starobylé sídlo pánů z Růže, Český Krumlov, Gotický arciděkanský chrám, po jehož levé straně směle vypíná se krásný dům české besedy jesť zajímavému tomuto městu velikou ozdobou. Mohutně nad městem se vypínající starožitný hrad pánů z Růže a vévodů Krumlovských, nemá co do velkoleposti a malebné polohy na světě žádný jiný sobě rovný. Ve starobylém slohu zařízený zámek vroubený na polední straně budovami jízdárny a belarie v slohu renesančním rovněž poutají pozornost divákovu.
Malí podnikatelé mohou usilovat o krajské granty
Do 15. července 2008 do 12:00 hodin mohou malí podnikatelé předkládat na Krajský úřad v Českých Budějovicích své projekty a žádosti o finanční podporu z grantového programu Rozvoj malých podnikatelů ve vybraných regionech. V pořadí už druhé kolo výzvy k předkládání žádostí o grant na realizaci investičních záměrů, a to investic do hmotného investičního majetku nebo stavebních úprav, vyhlásil kraj počátkem června t.r. Dotace je určena firmám do 5 zaměstnanců s minimálně dvouletou historií. Uznatelné náklady projektu se vztahují na zpracovatelský průmysl, za dotační prostředky mohou být provedeny přístavby stávajících provozoven, či pořízeny stroje pro zpracování např.dřeva, výrobu potravinářských produktů, výroba textilií, elektroopravy atd. Z tohoto grantu je možné pořídit i starší stroje. Min. výše dotace: 25 000,- Kč Max. výše dotace : 200 000 ,- Kč Finanční spoluúčást žadatele: 50% uznatelných nákladů Více informací: www.kraj-jihocesky.cz (sekce Granty, Fondy EU, rubrika Granty a příspěvky Jihočeského kraje KŘEMEŽSKO
strana 9
Čtení a besedování o knihách - zima 2008 etošní „Čtení a besedování o knihách“ proběhlo od L 15. 1. 2008 do 6. 5. 2008. Scházeli jsme se vždy v úterý od 15.30 do 17.00. a společně
jsme strávili celkem sedmnáct úterních odpolední. Četli jsme z knihy Alois Jirásek – Staré pověsti české. V tomto roce se k nám připojila i paní Doubravka Kopecká, která nás vždy seznámila se skutečnými historickými událostmi, vztahujícími se k jednotlivým pověstem. „Čtení a besedování o knihách“ jsme zakončily dne 17. 6. 2008 výletem do Českého Krumlova, kterého se zúčastnily posluchačky „Čtení“ a také členky Klubu důchodců ve Křemži. Nejprve jsme se prošly kolem kláštera svaté Kláry a potom jsme navštívily klášter minoritů, v doprovodu spisovatelky paní Heleny Braunové, která nás seznámila s historií obou klášterů a spoustou dalších zajímavostí o Českém Krumlově. Miroslava Průchová a Ludmila Dvořáková
Seznam novinek ČERVEN 2008 Knihovna městyse Křemže
Signatura
Autor
Název
18244 M Blobel, Brigitte Čekání na lásku 18279 641.55 Bottari, Cristina Prostřený stůl 18250 Brabcová, Eva Baculky jsou prima 18231 M Bryant, Bonnie Dívky v sedlech 25. 18232 M Bryant, Bonnie Dívky v sedlec 26. 18263 001.94 Bürgin, Luc Světelné signály z Měsíce 18280 177.6 Byrne, Rhonda Tajemství 18311 Cartland, Barbara Láska zvítězí 18309 Cartland, Barbara Navěky 18310 Cartland, Barbara Panna v Paříži 18308 Cartland, Barbara Ráj na zemi 18305 635.9 Ciereszko, Barbara Pokojové rostliny 18316 M 629.78 Clarke, Penny Dobývání vesmíru 18304 M Clarke, Penny Příběhy prvních objevitelů 18275 69.059.3 Cohen, Sacha Bytové úpravy bez problémů 18270 Cook, Robin Planeta Interterra 18255 Courths-Mahler, Hedwiga V dáli za mořem 18312 Crichton, Michael Případ dívky v tísni 18281 908(437) David, Petr 1000 divů Česka 18297 94(100)“1 Delattre, Lucas Fritz Kolbe - špion uvnitř Třetí 18276 Desai, Karan Dědictví ztráty 18252 Doušová, Gabriela Vidlačka z Chytrova 18293 Dumas, Alexandre Madame Lafarge 18239 0:001.94: Farkas, Viktor Nechte nás vyrábět lidi 18278 Fielding, Joy Zachráníš mě ráno 18251 Fišerová, Miroslava Posun v čase 18245 M Francková, Zuzana Odvrácená tvář lásky 18247 M Francková, Zuzana Střípky štěstí 18264 Garwood, Julie Vražda podle seznamu 18296 94(100)“1 Goss, Chris Krvavý Biskaj 18269 Grisham, John Poslední porotce 18295 355/359 Grünberg, Karol SS Hitlerova černá garda 18243 M Hejnic, Otto Nebe na dosah 18303 M Heyduk, Richard Návštěva u čaroděje 1. 18230 Higgins-Clark, Mary Děvčátka v modrém 18259 Hunter, Jillian Hon na manžela 18241 Jašová, Jana Babí slet 18288 177.6 Jellouschek, Hans Pravidla lásky
strana 10
Část
Signatura
Autor
Název
Část
18287 M 18286 M 18289 177.6 18242 M 18271 18277 2 18234 M 18254 M 18315 18260 18257 18261 18265 18267 643 18258 18298 635 18272 74 18240 133.52 18283 636.3/.4 18282 M 18233 M 18236 M 18273 599 18237 18253 M 18246 M 18256 M 18268 598.2 18266 635.9 18290 M 18313 18248 18249 M 18314 18299 18294 18300 18302 M 929
Kimpton, Diana Eliška a toulavá Hvězdička 4. Kimpton, Diana Eliška má tajný plán 2. Kirschner, Josef Trénink pro partnerský život Komendová, Jitka Srdce a růže Kost, Elizabeth Historička Kriele, Alexa Modleme se s anděly Kühnl, Daniel Správná parta a zrušená kletba 2. Lažanská, Iveta Poník Terezka a tři Veroniky Mac Call Smith, Alexandre Žirafí slzy MacDougal, Bonnie Zklamaná důvěra Martin, Kat Dokonalý hřích MacDougal, Bonnie Úhel dopadu McLaughlin, Emma Děvče k dětem Meyer, Hermann Harmonický život s feng-šuej Michaels, Fern Všechny barvy lásky Mojžíšek, Mirko Jehličnaté stromy a keře Nave Cerutti, Patrizia Kouzelný provázek z papíru Noé, Winfried Horoskop vašeho dítěte, aneb Ochodnický, Dušan Ovce, kozy a prasata Owen, James A. Indigový drak Pechová, Ladislava Nejkrásnější české hádanky Pol, Anne-Marie Taneční střevíčky 7. Reichholf, Josef Savci Roberts, Nora Zakletá země 2. Řeháčková, Věra Mary, ty jsi mazaná 2. Řeháčková, Věra My tři ve sněhu a vánici Řeháčková, Věra Ty jsi ale strašpytel, Mary! 1. Sauer, Frieder Ptáci lesů, luk a polí Search, Gay Zahradníkem bez zahrady Stine, R.L. Půlnoční přízrak Svejkovský, Jiří Mrtvý ze Zlaté stoky Swann, Carolyne Azurové slunce 5. Štáflová, Vlasta Dobrodružství zvědavého kamzíčka Štorkán, Karel Vražda kočky domácí Švandrlík, Miloslav Blanka, oběť sexuálního harašení Švandrlík, Miloslav Starosti korunovaných hlav Švandrlík, Miloslav Stařec a moře piva Tereščuk, Andrej V. Panovníci Ruska
KŘEMEŽSKO
Signatura
Autor
Název
Část
18274 597.2/.5 Terofal, Fritz Sladkovodní ryby v evropských vodách 18301 M Tomšů, Kateřina Jak Oskar ke štěstí přišel 18235 Vavřincová, Fan Taková normální rodinka se vrací! 2. 18291 327 Veselý, Zdeněk Smlouvy, pakty, dohody 18262 Victor, Cynthia Krutá daň 18238 796.52 Vranka, Milan Za výzvou velehor 18284 94(436) Weissensteiner, Friedrich Osudové ženy korunního prince 18285 92 Windgassen, Antje Spojeny s mocí 18306 Wodehouse, P. G. Snadné peníze 18307 Wodehouse, P. G. Rajský plyn
POZVÁNKA soukromá
„GALERIE U SENÍKU“ SOBOTA 26. 7. 2008 MŘÍČ u KŘEMŽE 12.00
ZAHÁJENÍ VÝSTAVY FOTOGRAFIÍ
Sušický dětský sbor (SDS)
S
borové zpívání v Sušici má dlouholetou tradici. Zpěvácký spolek (původně výhradně mužský) „Svatý Václav“ vznikl již v roce 1860. Dětský sborový zpěv na své založení čekal dalších 109 let. V roce 1969 založil Josef Baierl „Sušický dětský sbor - SDS“ jako školní sbor při ZDŠ Nejedlého v Sušici. Během následujících let byly založeny také přípravky sboru. Dnes má sbor tři přípravná oddělení (Broučci, Sluníčka, Včelky) a oddělení koncertní - Hlavní sbor. Specialitou SDS jsou choreografická ztvárnění sborových kusů. Nejúspěšnější byla choreografie Otvírání studánek (B. Martinů). Hlavní sbor vystupuje jako jednolité těleso, ale svůj program mají obvykle také jeho jednotlivé skupiny - Nováčci, Dívčí sbor, Chlapecký sbor. Největším úspěchem novodobé historie sboru bylo první místo na Sligo choral festival v Irsku na podzim 2007. Část přípravy na tuto mezinárodní soutěž absolvovali zpěváci na loňském soustředění v Podkletí a svou práci předvedli na koncertě ve Křemži. Letošní koncertní vystoupení se koná 8. srpna 2008 od 18:00, v sále Radnice Křemže. Zpěváci by měli mimo jiné předvést část dětské opery Ferda mravenec, kterou bude Sušický dětský sbor (tentokrát už celou) premiérovat na 40. výročí založení sboru v Sušici na konci dubna 2009. Veřejnost je srdečně zvána, vstupné je dobrovolné. Za sušický dětský sbor Jan Pelech, sbormistr
ČLENŮ FOTOKLUBU ČESKÝ KRUMLOV 19.00
VYSTOUPENÍ C+W SKUPINY COBYDUP Z PLZNĚ 22.00
PROMÍTÁNÍ FILMŮ Z DOB AGROFILMU JZD KŘEMŽE Na závěr pro zájemce promítání současných filmů:
„Očarované kameny“ „Čmelák“ Vstup volný.
Z DŮVODU
REKONSTRUKCE BUDE
KNIHOVNA MĚSTYSE KŘEMŽE
14. 7. - 14. 9. 2008 ZAVŘENA
KŘEMEŽSKO
strana 11
Fotbalisté Sokola Křemže v červnu 2008 Oblastní I. B třída 23. kolo: Křemže – Římov 3:2 (2:2). Křemežští do souboje se zachraňujícím se soupeřem nastoupili bez opor Edelmana a brankáře Linhy, kterého mezi tyčemi zastoupil po delší pauze se vracející matador Ševčík. Ten ale neměl příliš práce. Až po půlhodině fotbalového podprůměru přišel zajímavý závěr půle. Nejprve v 34. minutě domácí otevřeli skóre, když centr K. Rolníka z levé strany pustil Bartoš za sebe na Štindla, který tváří v tvář Bartizalovi nezaváhal – 1:0. Jenomže hosté už za dvě minuty trefou Šafránka srovnali a ve 41. minutě z dalšího brejku po ukázkovém vyšachování domácí obrany dokonce gólem Mesároše otočili na 1:2. Naštěstí domácí v poslední minutě půle dali gól do šatny. Tentokrát zprava pronikl znovu K. Rolník, zpětnou přihrávkou našel Štindla, který z voleje dal na 2:2. Ve druhé půli měli Křemežští velkou převahu, ale dlouho bez efektu. Rozhodnutí padlo až deset minut před koncem. Po křídle utekl s chutí hrající Štindl, z úhlu propálil vybíhajícího Bartizala, završil svůj hattrick a rozhodl o tom, že všechny body zůstaly doma – 3:2 (pozn. – byla to už třetí vítězná trefa křemežského univerzála z posledních šesti zápasů). Sestava Křemže: Ševčík – Brabec, Matoušek, Filip, Chaloupka – L. Rolník, K. Rolník, Chromý, Bartoš – Štindl (89. Novák), P. Kouba (65. Anderle). 24. kolo: H. Planá – Křemže 1:1 (0:0). V první půli derby měli více ze hry domácí, ale do vyložené šance se nedostali, a tak se šlo do kabin za bezbrankového stavu. Od 53. minuty se hostům naskytla možnost přesilovky, když byl za udeření L. Rolníka vyloučen Gajdoš. Nad Lipnem se poté strhla bouřka a za průtrže mračen přišel zajímavý závěr. Nejprve domácí v 79. minutě otevřeli skóre, když Linha vyrazil prudký centr jen do Filipa a hrající domácí trenér Kastenmajer zblízka doklepl na 1:0. Už tradiční remíza v soubojích těchto okresních rivalů (z posledních šesti zápasů se body 5x dělily) se zrodila v 83. minutě, kdy sražený centr Edelmana pohotově poslal pod břevno domácí svatyně K. Rolník – 1:1. Sestava Křemže: Linha – Chaloupka, Filip, Brabec, Stráský – L. Rolník, Edelman, Chromý, Š. Opekar (73. Mandát) – Anderle (46. Klinkl), K. Rolník. 25. kolo: Křemže – Čtyři Dvory B 2:4 (1:0). Křemežští začali v brance opět s matadorem Ševčíkem, který mezi tyčemi zaskočil za absentujícího Linhu. V bezstarostné dopolední partii zaujal v první půli snad jen vedoucí gól domácích, ale ten stál za to. Ve 20. minutě zahrával Matoušek z dobrých čtyřiceti metrů trestný kop a bombou překvapil brankáře Končoka – 1:0. Pět minut po pauze měl pojistku na noze Štindl, ale při samostatném nájezdu jen ranou do obličeje na chvíli knokautoval hostujícího brankáře. Pak ale domácí zcela vypadli z konceptu a během deseti minut nechali hosty rozhodnout. Střela Jircháře ještě skončila na tyči, ale další nedorozumění domácí obrany už Sýkora potrestal. Pak se trefili ještě Daněk, Píša a znovu Daněk z penalty za faul Brabce. Domácí stačili už jen čtvrt hodiny před koncem korigovat proměněnou desítkou Matouška za sražení K. Rolníka – 2:4. Sestava Křemže: Ševčík – Stráský (62. Šulc), Matoušek, Filip, Chaloupka – L. Rolník, Edelman (21. Novák – 69. P. Kouba), Chromý, Štindl – K. Rolník, Brabec. Poslední 26. kolo: Frymburk – Křemže 2:2 (2:2). Na hřišti jasného postupujícího nastoupili Křemežští opět bez brankáře Linhy i další opory – zraněného Edelmana. Už z prvního útoku ve 2. minutě vybojovali domácí roh, centr prolétl až k neobsazenému Andrejcovi, který hlavou pohodlně otevřel strana 12
V počtu branek za první tým a rezervu se klubovým králem kanonýrů za sezonu 07/08 stal Václav Anderle (na snímku vpravo), který nastřílel celkem 15 gólů a v součtu má už na kontě 216 branek v křemežském dresu. Je tak už v těsném závěsu za historicky nejúspěšnějším kanonýrem oddílu Václavem Novákem, který má aktuálně po této sezoně v kolonce uveden počet 220.
skóre – 1:0. Jenomže už po deseti minutách hry měli navrch hosté. Nejprve v 6. minutě obral Bartoš u rohového praporku o míč Račáka, před brankou našel Štindla, který do prázdné srovnal na 1:1. Za další čtyři minuty pak Brabec z trestného kopu ze 30 metrů překvapil Vítka a otočil na 1:2. Hra se pak uklidnila. Domácí srovnali po půlhodině hry, kdy po centru Skípaly opět trestuhodně volný Andrejco zblízka doklepával na 2:2. O chvíli později ještě Micák nastřelil z úhlu břevno, ale tím bylo prakticky po fotbale. V jen průměrném zápase pak měli po obrátce k výhře blíže hosté. Ti se nejprve zlobili v 60. minutě, když sudí neviděl penaltový zákrok na pronikajícího Štindla. Sedm minut před koncem pak už hosté po tečované střele Nováka zvedali ruce, ale Vítek zázračně vyškrábl na roh a nepovolil přerušení více než tři roky dlouhé domácí série Frymburských bez prohry (pozn. – naposledy hráči Šumavy vyšli doma naprázdno v dubnu 2005 právě v derby s Křemží). Sestava Křemže: Ševčík – Novák, Filip, Brabec, Stráský – L. Rolník, Chromý, P. Kouba (85. Mandát), Bartoš – Štindl (89. Stejskal), K. Rolník. Bilance áčka v sezoně 2007/08: První tým mužů Sokola Křemže obsadil v konečné tabulce čtrnáctičlenné A skupiny oblastní I. B třídy solidní deváté pořadí, čímž zopakoval loňské umístění. Křemežští z šestadvaceti zápasů nasbírali 35 bodů (loni 32), když 9x vyhráli, 8x remizovali (pozn. – stejně jako loni jsou remízovým králem skupiny) a 9x prohráli. Dosáhli celkového mírně pasivního skóre v poměru 38:40. Nejlepším střelcem KŘEMEŽSKO
áčka se po výborném jaru stal Pavel Štindl, který nasázel do sítě soupeřů 8 branek (z toho 7 v jarních odvetách). Další branky áčka: 7 – Matoušek, 4 – M. Chromý, Anderle, 3 – Edelman, Novák, L. Rolník, 2 – K. Rolník, 1 – P. Kouba, Filip, Š. Opekar, Brabec. Okresní soutěž muži 21. kolo: V. Brod B – Křemže B 4:1 (0:1), za hosty: Stejskal. 22. kolo: Křemže B – Benešov 4:1 předehráno. Bilance béčka 07/08: Rezervní tým Křemže v desetičlenné okresní soutěži vybojoval výsledné velmi dobré čtvrté pořadí, čímž si oproti loňsku o jedno místo v konečném účtování polepšil. Béčko v osmnácti zápasech nasbíralo 31 bodů (loni 32), když 9x zvítězilo, 4x remizovalo a 5x odešlo ze hřiště poraženo. Dosažené skóre je vysoce aktivní, a to v poměru 58:32. Kanonýrem týmu se v této sezoně stal Václav Anderle, který dal za béčko 11 gólů. Další branky: 9 – P. Kouba, 8 – Klinkl, Stejskal, 6 – Šulc, 4 – M. Opekar, 3 – Novák, 2 – Neuberg, Čižmar, Schuster, J. Chromý, 1 – J. Stráský, Benda, Štindl (pozn. – započteny jsou i branky z anulovaného zápasu se Zdíky, které po podzimu ze soutěže odstoupily). Okresní přebor žáci Naši nejmenší – tým žáků – pod vedením trenérského triumvirátu L. Rolník, Čižmar, J. Reitinger ml. obsadili v sedmičlenné skupině B okresního přeboru výsledné 4. místo, když dosáhli bilance pěti výher, jedné remízy a šesti porážek (skóre 28:34). Text a foto: Karel Vosika
Dětský šachový turnaj
7. června-Krasetín-U Lišků. Bylo hezké slunečné počasí a dětem se venku líbilo. Začala se hrát simultánka pod slunečníky. Na terasu pražilo slunce a teplota se pohybovala mezi 30 – 40°C. František Korostenski měl velmi ztížené podmínky. Brodil se mezi dvěma stoly dětí hlubokou rozpálenou vrstvou křemínků. Stejně jako znáte plážový volejbal, zde byly položeny základy zcela novému sportu, a tím jsou „plážové šachy“. Po simultánce začal vlastní turnaj. Sedm věcných cen v hodnotě 1.600,- Kč (šachy, hry, hlavolamy) do turnaje věnovala paní Ing. Eliška Richtrová WGM (ELO 2282) mezinárodní velmistr. Osmou cenu pěknou šachovou knihu přinesl dětem pan Korostenski. Pořadí: 1. Matěj Vačkář, 2. Lukáš Dolanský, 3. Lukáš
Martinovský, 4. Noor van Horik, 5. Martin Dobrovodský, 6. Adam Novák, 7. Steffie van Horik, 8. Hanička Kováčová. Vyhráli všichni, proto každý získal cenu. Akce se vydařila a většina účastníků přijde i v příštím roce. -wjFoto: Hůlka, Dolanský
Gambit Petra Voka 2008
14. června
Český Krumlov - Restaurace Plešivec. V kategorii A zvítězila dvojice Martin Cuhra a Miroslav Vacek 13,5 bodu, vítězství v kategorii B získala dvojice Bohumír Frčka a Jan Německý 9,5 bodu. Nejlepší dva jednotlivci Lacina Adolf a František Korostenski, oba 7,5 bodu.
Prázdninový provoz Na přání maminek bude klub Křemílek
opět otevřen i během letních prázdnin.
Schůzky jsou každý čtvrtek od 9.00 do 11.30.
Přijďte si pohrát! KŘEMEŽSKO
strana 13
Osmičky v dějinách 20. století - 1. pokračování ÚNOR 1948 Poválečná republika se představila v r. 1945 jako svého druhu nacionálně socialistický stát, v němž se uskutečnilo rozsáhlé znárodnění 60 % veškeré průmyslové výroby, vyvlastnění půdy a odsun Němců a Maďarů. Během 10 měsíců po válce vzrostl počet členů KSČ z 27 tisíc na víc jak 1 milion. Volby v květnu 1946 v českých zemích vyhrála KSČ s 40,2 % před národními socialisty, lidovci a sociálními demokraty. Zpívat ódy na maršála Stalina, našeho osvoboditele, bylo v módě po smutných zkušenostech z r. 1938 i u prezidenta Beneše. Znárodněný průmysl však ztrácel tempo, v létě 1947 nás postihlo velké sucho, odsunem ubyly pracovní síly,
zásobování vázlo, rozšířila se šmelina. Komunisté už věděli, že rozdali všechno k uspokojení vrstev potřebných k prosazení revolučních změn a že volby v r. 1948 už nemusí vyhrát. Gottwald s ministrem vnitra Noskem vyvolali vládní krizi usnadněnou neobratným postupem zbývajících stran a demisí 12 ministrů, které navrhli doplnit svými lidmi. K úspěchu potřebovali jen „hlas lidu“ a souhlas Beneše. S jejich postupem se ztotožnilo 5327 rezolucí a jen 150 bylo proti. 25. února 1948 tehdy už nemocný Beneš návrh na doplnění vlády podepsal. Omezená demokracie v Československu skončila, milicionáři se mohli vydat na vítězný pochod. Samozřejmě nové změny nenechaly na sebe dlouho čekat ani u nás v Křemži. Byl vytvořen akční výbor a doplněn MNV. Bližší informace je možné získat z publikace „40 let budování obce Kremže”, vydané v roce 1984. Z kronik obce vybral František Sarauer
Jak loučejská třezalka pokořila moderní lékařskou vědu
M
oje maminka se dožila požehnaného věku osmdesáti sedmi let. A nebýt banální záležitosti, pádu na umělohmotném linoleu v kuchyni, zlomeném krčku a následnému zápalu plic, asi by dodržela slib, že s ní oslavíme stovku. O mnoho let předtím, v období normalizace, měla jeden ze svých pádů a ošklivě si poškodila vazy v koleně. Sanitka ji odvezla do rakovnické nemocnice. Těsně předtím se v naší nemocnici objevil nový pan primář. V osmašedesátém roce, kdy Pražské jaro plnilo první stránky i těch nejprestižnějších světových novin se dohodl s ostatními spolužáky v VUMLu, tedy Večerní univerzity marxismu-leninismu, že navzdory osnovám zmíněné instituce je socialismus s lidskou tváří jedinou možnou cestou, a tak houfně zahodili stranické legitimace a stranické odznaky na klopě nahradili smaltovanými výkřiky typu Jsme s vámi, buďte s námi! Jenže Velký bratr nám pomocí tanků připomněl, kde je naše místo a pan primář, kterému se na rozdíl od mnoha jiných kolegů už nepodařilo najít ani rudou legitku ani pavouka, tak se přezdívalo stranickému odznaku, jediné, co mu zbylo, co nezapomněl, byl pozdrav Čest práci!, zkráceně Čest, ale to bylo na post primáře prominentní pražské nemocnice, na který už se třásli mladší a politicky prozíravější asistenti, málo. Ale zase měl kliku v tom, že ho nepřeložili někam do pohraničí, kde by jako obvoďák měl dost času se kochat, jako pan Hrušínský v tom kultovním filmu. Mezi jeho pacienty patřili světově proslulí čeští sportovci, sám jsem tu viděl medailemi ověnčené sourozenecké krasobruslaře, samo, že na jednolůžkáči s televizí. Ti slavní reprezentanti se zřejmě přimluvili, měli dost známých v Ústředním výboru ČSTV a potažmo v jiných ústředních výborech a kromě toho, v Rakovníku jste z Prahy za hoďku, kdežto do Kašperských hor, například, byste tehdy jeli půl dne. Pan primář byl ras, na pacienty i na personál svým tuřím hlasem seřval na místě jak prvního asistenta, tak sestřičky
strana 14
nebo dokonce uklízečky, a to bylo co říct. A samo, že měl tu profesní deformaci chirurgů, řezat, řezat, řezat. Všechny tři sestry, tedy moje maminka Terča, teta Eva i teta Albína, bylinky hojně používaly. Teta Eva míchala roztodivné čaje z listů ostružiny, maliní a lesních jahod, květů hluchavek i listů jitrocele, teta Albína zas tu slavnou mast z květu bodláku a maminka nedala dopustit na třezalku. Sušila ji o prázdninách u strejdy na půdě a těsně předtím, než jsme odjížděli domů, donesli jsme na křemežskou poštu obrovský balík se sušenou třezalkou a odeslali na rakovnickou adresu. Doma pak maminka koupila ten nejlepší stolní olej, co byl k mání a do láhve se širokým hrdlem nasypala několik hrstí sušených květů, zalila olejem, převázala celofánem a postavila v kuchyni na světlé místo. A co mě vždycky zaskočilo bylo to, že i když květy třezalky byly žlutooranžové, tak po třech až čtyřech týdnech byla v láhvi temně rubínově zabarvená kapalina. A byla skutečně léčivá, žádné placebo, varianta na biblické vstaň a choď, víra tvá tě uzdravila, odřeniny, řezné rány i spáleniny se hojily lepší než po penicilinovým zásypu. Pro třezalkový olej si chodili lidé i ze vzdálených končin Rakovníka, a tak se zásoby třezalky musely doplňovat i z místních zdrojů. Táta vyrazil s kolem do okolí, měl už svoje místa a vracíval se plátěnými taškami, naplněnými k prasknutí natrhanou třezalkou. A celá naše půda, dnes přestavěná na obytné prostory, byla provoněná sušícími se bylinkami. Kromě prominentních sportovců reprezentantů se v nemocnici před koncem semestru objevovaly i skupiny mediků z vyšších ročníků a pan primář se rád předvedl, že špičková medicína se dá dělat i v okresním špitálu, že nezáleží na jehle, ale na krejčím. A právě v takovém období se maminka se svým zraněným kolenem dostala do naší nemocnice. Byla dvojnásob velká vizita, tedy v tom smyslu, že pan primář kromě rutinních úkonů a zpovídání pacientů KŘEMEŽSKO
předběžně určoval, jaké metody léčby se u pacienta v následujících dnech použijí. V rámci zápočtů na zkoušky pak měli medici určit diagnózu a sami navrhnout, jak by pacienta léčili.Tedy vizita jak hrom, krom rutinní suity, skládající se z prvního sekundáře, asistentů a vrchní sestry i početná skupina pražských mediků. Pan primář, ve výjimečně dobrém rozmaru, protože přítomnost krásných studentek mu dělala dobře, ale kterýmu pak chlapovi v tom věku ne, a že jako: „Paní Mašková, co byste říkala tomu, že bychom to po neděli odoperovali?“ Což byl tehdy módní výraz, který přetrval do dneška. „Ale to nebude zapotřebí,“ povídá maminka, „pusťte mě domů, a já už si to vyléčím sama, mám na to takovej speciální lék.“ To pana primáře trošku zaskočilo. Ale jen trošku, trošinku. Rozhlédl se po zbožně naslouchajících studentech a zejména studentkách, trošku se i jako naparoval, ale to už tak stárnoucí pánové v přítomnosti krásnejch mladejch holek dělají: „Tak nám tedy povězte, co to je za zázračný lék, který vás zase postaví na nohy.“ A samo, že si myslel, že asi má maminka někoho známého v zahraničí, čekal nějakou prominentní farmaceutickou firmu, Cibu ze Švýcar, Bayera z Německa nebo aspoň Gedeona Richtera z Maďárie, ale maminka pravila prostě: „Mám doma třezalku, třezalkovej olej.“ Vážnost okamžiku i doprovodné suity začínala být vážně ohrožena.
Ale pan primář byl borec. Zahrál to bravurně do autu. Odešel z bojiště se ctí. „To se nedá nic dělat, milá paní Mašková, povídá, každý máme svoje léčebné metody.“ „Sestro,“ obrátil se k vrchní, „napište paní Maškové propouštěcí papíry.“ Pokynul suitě k odchodu, ale maminka zavolala: „Pane primáři,“ a když se otočil, takhle prstíčkem si ho přivolala zpátky, jako že mu chce něco moc důležitého sdělit. Podíval se po už znovu zbožně naslouchajících studentkách a jak byl toho dne mimořádně dobře naložen, udělal i několik symbolických kroků zpátky do pokoje. A s ním i celý doprovod. „Třezalka, pane primáři, roste všude, ale nejlepší, co může bejt, ta roste na pláních v Loučeji.“ „A kde je,“ povídá pan primář, „ta Loučej?“ „No přeci pod Kletí, nedaleko Krumlova, spíš blíž ke Křemži.“ „Tak tedy třezalka z Loučeje,“ na to pan primář, „budu si to pamatovat.“ „A vy, kolegyně a kolegové,“ obrátil se k ohromenému doprovodu, z nichž mnozí předstírali, že si zavazují tkaničku na bílých pantoflích, aby nebylo vidět, že mají pusu od ucha k uchu, „si to laskavě zapište, že kdybyste se někdy ocitli v nouzi, kdybyste byli s lékařskou vědou v koncích a nevěděli, jak dál, stačí si zajet do Loučeje, na pláně, pro třezalku. Je to pod Kletí, nedaleko Krumlova, spíš blíž ke Křemži.“ - AM –
MEZINÁRODNÍ JIHOČESKÝ HUDEBNÍ FESTIVAL Koncertů v sále Radnice ve Křemži se koná do roka několik. Zásluhou místní pobočky ZUŠ, Českobudějovické konzervatoře i univerzity mají Křemežšťáci nezvykle bohatou nabídku skvělých hudebních vystoupení. Ale celý festival – to tu ještě nebylo. A hned mezinárodní… Když přišla Marta Vávrová-Vašíčková s tímto nápadem, řeklo si pár dalších nadšenců, že ji podpoří. Bylo proto založeno občanské sdružení, kterému se podařilo získat podporu z grantů i od místních sponzorů. Festival byl ještě rozšířen o výstavu tří umělců (MUDr. P. Vandas, M. Bürger, J. Buriová) . Všechny koncerty ve Křemži, ale také ve Zlaté Koruně, Kardanově Řečici a v Brloze své posluchače nezklamaly – pozvaní umělci byli opravdovými mistry. O to více si ceníme vystoupení místních umělců, kteří se těmto profesionálům naprosto vyrovnali: o kvalitě hlasu Marty Vávrové-Vašíčkové
KŘEMEŽSKO
strana 15
není potřeba někoho přesvědčovat, Sbor od sv. Michaela pod vedením Olgy Thamové známe často jen z vánočních a velikonočních vystoupení – tentokrát se představil v hlavním odpoledním programu a bylo to vystoupení nádherné. Po něm však nastoupil Krumbrumchór pod vedením sbormistra Lukáše Holce, a to byl další trumf v celém programu. Lidová píseň je všude doma – tu moravskou nám zahrála cimbálová muzika Jožky Kubíka – a určitě udělala všem přítomným dobrou náladu. Vynikající klavírista Christian Kälberer (Berlín) zahrál na křídle Beethovena a Dvořáka. Také koncert Barokního tria (Brno/Holandsko) v Kardanově Řečici byl pohlazením pro duši. Cembalistka Barbara Maria Willi přednesla nádherný koncert v Brloze a druhý den po mši zahrála krátce na varhany i v křemežském kostele. Závěrečný koncert festivalu patřil našemu přednímu souboru – vystoupila zde Musica Bohemica pod vedením Jaroslava Krčka. Kdo přišel, nejen že nelitoval, ale jak je s Musicou Bohemicou zvykem – radostně si zazpíval, třeba tu písničku Ze Zlaté Koruny... Největší kompliment nám udělil Jaroslav Krček: „V sále s takovou akustikou je radost hrát a zpívat…“
První ročník festivalu skončil a byl opravdu skvostný. –CIJ–
DIXIELAND NA RADNICI Přestože si uvědomuji, že v kraji, kde nejoblíbenější kapelou jsou Babouci, se nenajde mnoho příznivců dixielandu – jednoho ze stylů jazzové hudby, pokusím se tuto muziku několika větami přiblížit a snad čtenáře našeho měsíčníku i přilákat k bližšímu seznámení. Na začátku, to znamená na přelomu 19. a 20. století, byla takto označována bělošská jazzová hudba hraná v New Orleansu na jiho USA. Později se rozšířila i do dalších míst v Americe (zejména Chicaga a New Yorku) a po celém světě. Je zajímavé, že u nás její rozvoj nastal zejména po 2. světové válce zásluhou australské kapely Graeme Bella, která účinkovala na Světovém festivalu demokratické mládeže a studentstva v Praze.
Dixielandové orchestry mají základní obsazení trubka, klarinet, trombon a rytmika (banjo nebo piano, basa nebo tuba, bicí). Metodické nástroje posiluje často tenor saxofon, rytmiku kytara, uplatňuje se i zpěv. Stylově ovlivnila dixieland zejména swingová hudba 30. a 40. let minulého století. Dneska hrají dixieland muzikanti staří i mladí, profesionálové i amatéři, bílí i barevní po celém světě. Některé soubory se snaží o projev co nejvíce se přibližující historickému, hrají podle starých úprav a používají staré nástroje, jiné prezentují technický pokrok v nástrojích i jejich ovládání a pořizují nové úpravy, až jsou někdy k nerozeznání od původních skladeb. Všichni muzikanti však chtějí své posluchače zaujmout a zprostředkovat jim radost z této pěkné a zajímavé muziky. -JM-
Zveme všechny příznivce dixielandu a swingu na vystoupení nové kapely
DIXIE OUTSIDERS CB v úterý, 15. 7. 2008 od 20:00 hodin v sále Radnice ve Křemži.
Pozvání na zájezd zahrádkárˇu
Křemežští zahrádkáři pořádají dne 2. srpna 2008 – sobota – zájezd do Telče na výstavu květin s prohlídkou zámku a města, do Slavonic a na hrad Landštejn. Zveme všechny zájemce, odjezd je ráno 2. 8. 2008 v 7:00 hodin z Chlumu a z Křemže. Ceny jsou: pro členy 150,- Kč, nečlenové 250,- Kč, děti do 15 let 100,- Kč, do 6 let zdarma. Závazné přihlášky u pana ing. Štibice, tel. č. 732 722 579, nebo pí Dudová, tel. č. 380 741 032 Loučej, pí Mikešová Chlum. Předpokládaný návrat asi v 19:00 – 19:30 hodin. Platbu za zájezd je třeba učinit předem při závazném přihlášení.
strana 16
KŘEMEŽSKO
FARNÍ OSADA KŘEMŽE V ČECHÁCH
– pokračování –
Farní chrám Páně v Křemži Uprostřed náměstí, na němž lípy v několika řadách vysázeny jsou, vypíná se farní chrám Páně, zasvěcený sv. Michalu arch. Kdy tento postaven byl a při něm fara zřízena, nemožno na jisto určiti pro nedostatek starých pramenů. Jisto však jest, že kostel tento stával již koncem 13. století – nedáť se nikterak mysliti, aby krajina zdejší, v níž tolik samostatných statků a sídel panských se nalézalo, byla úplně bez chrámu Páně. R. 1351 připomíná se již plebán čili farář Dětrich (Theodoricus). Fara zdejší uvádí se v seznamech z r. 1384, dle nichž odevzdával se papežský desátek, pode jménem fary Chlumské a zdejší farář platiti musel 15 grošů půlletního desátku. Desátek ten určován byl dle příjmů farních a stejně veliký jako zdejší fara desátek platily fary Boršovská, Chvalšinská, v Blánském a Benešově. Dle této musely býti příjmy zdejší fary v dobách tehdejších dosti veliké; vždyť Č. Krumlovská fara odváděla jen 50 grošů půlletního desátku Presbyterium vystavěno bylo za vlády pánů Dubenských z Chlumu. Jak o tom svědčí znak rodiny této v presbyteriu nakreslený. Loď kostelní r. 1557 od Jana Častolara z Dlouhé Vsi, dědice a nástupce pánů Dubenských, nejspíše pro malý prostor rozšířena byla. Když však nekatolictví hojně zde se ujalo, vypuzení byli katolíci z farního kostela a vykázán jim dle starého podání ku bohoslužbě hřbitovní kostel sv. Voršily r. 1557 postavený. Farní chrám Páně zažil po celou dobu svého trvání různých oprav. V poslední době svatyně tato sešla a hrozila spadnutím, takže strop podepřen býti musel. Z příčiny té nemohla zde r. 1887 generální biskupská visitace býti odbývána a osada zdejší do blízké Zlatá Koruny odebrati se musela. Proto starali se zdejší duchovní správcové, aby svatyně žádoucí opravy došla. Když v poslední době se vší určitostí mělo se ku opravě přikročiti, seznalo se, že oprava by příliš mnoho stála, a proto ujednáno postaviti úplně novou svatyni. Presbyterium ze starého kostela kvůli své gotické klenbě bylo zachováno. Útraty touto stavbou vzešlé uhraženy byly
jednak dary, jednak sbírkami mimoosadními, hlavně však 200 % přirážkou mezi osadníky zdejšími Kostel čistě gotický má podobu obdélníku od východu k západu položeného. Hlavní vchod na straně západní má nad sebou vysokou věž, v níž tři zvony visí, aby zbožný lid ku bohoslužbě svolávaly. Na věži té umístěny jsou nové hodiny, které proti východu, severu, západu a jihu čas ukazují. Nad samým vchodem postavena jest pod věží kobka a za ní kruchta s novými varhanami dobře sladěnými v ceně 2.800 zlatých. Vedlejší strany svatyně opatřeny jsou po pěti dosti vysokých gotických oknech, která dostatečné světlo do svatyně vpouštějí. Pod třetím oknem po každé straně nalézá se vedlejší vchod. Presbyterium, stará to stavba, jest nižší ostatní budovy a opatřeno jest pěknou vížkou plechem pobitou se zvonem. K němu těsně přiléhá sakristie proti severu ležící. Z obou stran v presbyteriu postavena jsou oratoria. Celá svatyně pokryta jest taškami, věž břidlicí, sakristie plechem. Vnitřní zařízení a ozdobení chrámu Páně odpovídá úplně zevnějšku svatyně, Hlavní oltář, svatému archanděli Michalu zasvěcený, jest znamenitá práce a darován byl od J. Jasnosti Jana Adolfa, knížete ze Švarcenberku, vévody Č. Krumlovského, spolu i patrona kostela zdejšího. Obraz světce toho maloval akademický malíř Rudolf Vácha z Hluboké za 400 zlatých. A truhlářskou práci na oltáři tam obstarala továrna Schinkova z Č. Krumlova za 980 zlatých 60 krejcarů. Postranní oltáře a sice na pravé či evangelní straně oltář Bolestné Panny Marie, po druhé straně oltář sv. Anny jsou cenné. Oba obrazy pro tyto oltáře maloval Bedřich Kamarýt, zasloužilý děkan a známý horlivý vlastenec v Deštné. Práci truhlářskou obstaral Martin Kabrda, truhlář v Písku, pozlacovačskou pak Ludvík Tilp z Prachatic. Oba tyto oltáře daroval zdejší svatyni arciděkan a infulovaný praelat Č. Krumlovský Monsignore Jan Bakula, s. Sv. papeže Lva XIII. Praelat domácí, čestný kaplan basiliky Lauretanské v Itálii, Božího hrobu Jeruzalémského komandér, biskupský střídník atd., čestný měšťan Křemžský, který již po 52 léta blahodárně na vinici Páně působí, záslužným křížem od Jeho Veličenstva jsa ozdoben. - pokračování příště -
Poděkování Touto cestou chceme poděkovat paní Velíškové, učitelce 1. třídy základní školy v Křemži, za upřímný zájem o zdraví naší dcery při jejím náhlém onemocnění. Ceníme si její laskavosti a ochoty, s kterou podpořila naši víru v její uzdravení. Naše dcera radostně přijímala každé její přítomnosti ať v nemocnici nebo v domácím ošetření a v současné době se těší na opětovné shledání se všemi svými spolužáky i třídní paní učitelkou. V úctě k ní s velkým poděkováním rodina Matouškova z Křemže
KŘEMEŽSKO
strana 17
ZÁLOHA NA VODNÉ A STOČNÉ se vybírá ve dnech středa až pátek:
CENA ŽETONU ZA ODVOZ POPELNICE: Žlutý žeton - 55,- Kč Oranžový žeton - 70,- Kč Zelený žeton - 80,- Kč
ČERVENEC: SRPEN: ZÁŘÍ: ŘÍJEN: LISTOPAD: PROSINEC:
Tímto opravujeme chybný údaj v minulém Křemežsku. Omlouváme se.
09. – 11. 07. 2008 13. – 15. 08. 2008 10. – 12. 09. 2008 15. – 17. 10. 2008 12. – 14. 11. 2008 10. – 12. 12. 2008
Středa: 12:30 – 17:00 h, čtvrtek: 12:30 – 16:30 h, pátek: 12:30 – 14:30 h - v přízemí Radnice Křemže, č. dveří 11.
Služby městyse Křemže
přijmou řidiče
nákladního automobilu. Znalost oboru elektrikář výhodou. 736 672 410, p. Cipín
vítání občánků Ve středu 23. června 2008 se v našem městysu konalo slavnostní vítání nových občánků. Zúčastnilo se 8 dětí se svými rodiči a to 4 chlapci a 4 děvčata. Slavnostní atmosféru vytvořily děti z MŠ Křemže pod vedením paní učitelky Vejvodové a paní učitelky Touškové. Poté pozvané děti přivítal starosta obce pan Ing. Josef Troup. Fotografie z vítání občánků si rodiče mohou vyzvednout na matrice ÚM. Dana Bartošová matrikářka ÚM
strana 18
KŘEMEŽSKO
PRODEJNA
„ELIŠKA“ dětské a kojenecké zboží
Matyáš BARTOŠ Mříč – 11. 06. 2008 Patrik VORÁČEK Křemže – 22. 06. 2008
zahájí prodej v nově otevřeném obchodě, ve Spojovací ulici (naproti Policie ve Křemži)
14. 7. 21008 v 9:00 hodin. Těšíme se na vaši návštěvu!
Věra LITVANOVÁ Mříč – 75 let Růžena HODIÁNKOVÁ Křemže – 75 let Věra VOKURKOVÁ Křemže – 75 let Marie POSTLOVÁ Chlum – 75 let Marie JANKOVSKÁ Křemže – 80 let
Marie KOPRNOVÁ Mříč – 69 let Bedřich KRÁKORA Chlum – 53 let Marie KOUBOVÁ Mříč – 88 let Marie PFEFRLOVÁ Chmelná – 86 let Ludmila SOUKUPOVÁ Chlum – 82 let Věra WINZIGOVÁ Křemže – 61 let
KŘEMEŽSKO
strana 19
TANEČNÍ ZÁBAVA POD LIPAMI 9. srpna 2008
ve Lhotce v 19:30 hod. k tanci a poslechu hraje kapela
LUNA
KROUPY Ve čtvrtek 3. 7. 2008 zasáhly náš městys kroupy, které dosahovaly velikosti až 2,5 cm.
strana 20
KŘEMEŽSKO
Další srovnávací foto
KŘEMEŽSKO
strana 21
Rovyna s.r.o., Rojšín 42, 382 03 Křemže
výroba rotačních výsekových nástrojů hledá pracovníky do výroby+CAD pracoviště. Vyžadujeme hlavně manuální zručnost a flexibilitu. Vyučení v oboru zámečník apod. vítáno+středoškolské.
Nástup možný ihned. Informace na tel. čísle:
380 745 315 ( p .M. Zimmermannová).
www.rovyna.cz
strana 22
KŘEMEŽSKO
KŘEMEŽSKO
strana 23
inzerat:Layout 1
23.6.2008
13:11
Page 1
Uzávěrka:
strana 24
30. 6. 2008
www.posekany.cz
KŘEMEŽSKO
