Ročník 18
ZÁŘÍ 2008
Cena Kč 10,-
„Dospěláci“ z deváté třídy přivítali prvňáčky
Dne 1. září 2008 opět přivítali v sále radnice ve Křemži žáci deváté třídy své nejmladší spolužáky. Ani o prázdninách nelitovali svého volného času a připravili pro nové prvňáčky malé pásmo dětských písní. Obdivoval jsem, jak překonali svůj pubertální ostych a starostlivě se skláněli ke svým malým svěřencům. Poté, co jim předali spolu s panem starostou a se mnou dárky na uvítanou, odvedli 23 nových žáčků do školy. Jiří Tham – ředitel školy
Rekonstrukce školky se blíží do finále
stáčení piva
B
ylo to už po válce, ale ještě před těsně před Únorem. Strejdovi dodávali pivo z krumlovského pivovaru, přijel nákladáček a složil před loch spoustu dřevěnejch, ocelovejma obručema okovanejch sudů. Mám dojem, že těm menším se říkalo „štěně“ a těm větším, který se v dodávce vyskytovaly jen výjimečně, „půlka“ Ale pozor! - žádný bedny s lahváčema, protože do lahví si strejda Petr stáčel
pivo sám. Měl takovej nádhernej, mosaznej přístroj, mám slabost pro starý technický věci, kterýmu říkal „aparát“. Pivo, to dá rozum, se nemohlo stáčet do lahví hned, bylo „zkarbovaný“, jak říkávala maminka a muselo se tedy dát až k zadní stěně lochu a když se uklidnilo, mohla ta procedura, kterou, pokud to jenom trošku šlo, jsem si nenechal nikdy ujít. Viděl jsem ve fabrice spoustu děsivejch a někdy i úsměvnejch úrazů, pokud tedy úraz vůbec úsměvnej bejt může, a dodnes je mi záhadou, že ani strejda ani bratranec nepřišli o nějakej úd, nebo aspoň o oči. Ne, že bych jim to snad přál, ale na to, kolik desítek, možná stovek tisíc těch flašek v životě naplnili, by to nebyl zas tak výjimečnej úkaz. Už samo naražení sudu není žádná legrace, je to ostatně vděčným námětem pořadů typu „Neváhej a skoč“, či jak se ty hrůzy, inzerovaný jako veselost, na televizních stanicích
jmenujou. Nejdřív se aparát musel pečlivě omejt mejdlovou horkou vodou a pak opláchnout ve studený, na to si potrpěli, ale ono to ani jinak nešlo, pivo by se jinak v lahvích zkazilo ještě v lochu. Pak se muselo štěně navalit doprostřed lochu, aby bylo vůkol dost místa na manévrování a teď to začlo. Sací trubku aparátu bylo nutný naštelovat přesně na střed dřevěnýho špuntu štěněte, pak strejda se jakoby rozcvičoval, několikrát zdvihnul a zase spustil celou tu pohyblivou část aparátu, a pak jí vší silou zarazil do toho sudu. A okamžitě, jak se to povedlo, musel tou zaraženou částí začít otáčet, mělo to po stranách takový hefty, aby se dal lepší chňapnout, aparát měl kuželovej závit, kterej se zařezával do otvoru v sudu a po několik otáčkách se neprodyšně do dna sudu zaříznul. Součástí aparátu byla hustilka, píst ale byl několikrát větší než mají hustilky na auťák, a proto tam byl pákovej převod, aby se to dalo při tom průměru vůbec utáhnout. Taky to mělo mosaznej manometr, ale pochybuju, že se mu dalo věřit, jednak o sklíčko přišel dávno před první světovou a pak, strejda i Petr to měli jak v paži tak ve voku, spíš v uchu, podle odporu hustilky, i podle toho, jak flaška při zavírání sykla, poznali, jestli je nutný pár atmosfér přidat, tehdy megapaskaly a kilopaskaly a ňůtny na metr čtvereční a podobný vymoženosti neexistovaly, stará dobrá atmosféra, kilo na čvereční cenťák a člověk hned věděl, na čem je. Samo, že aparát dokázal zašpuntovat i flašku s klasickým korkovým špuntem, ale to se prakticky nedělalo, jen představte si sedláka, jak si to z Loučeje mastí s kosou na rameni a s toulcem z kravího rohu u pasu na Carborundum brousek na pole až někam ke Lhotce nebo k Hůrákovům a ešte si nese v kapse vejvrtku na korkový špunty. A když pak si zavdá a samo, že nevylemtá všechno, tak bůhví, jestli se mu holejma rukama podaří naprat ten špunt zpátky. A přeci nevyhodí takovou vzácnost , korkovej špunt, tehdy se vyhodilo jen máloco, na všechno se našlo použití a pak, jak říkával strejda, „chleba to nežere“, takže se jak s děravým špuntem, tak s tím otvírákem zas musí tahat zpátky. Drtivá většina flašek měla tedy „patentní“ uzávěry. Jeden z nich „Patent Dr. Zátka“, jak hlásal nápis na porculánový hlavičce, měl takovej jakoby drátkovej jazejček, kterej se nahoře zaklesnul do žlábku porculánu a pak se sklopil k hrdlu flašky. Ten druhej měl kruhovej drátěnej košíček, takovou obroučku, a porculánová korunka byla celá válcová, na rozdíl od Dr. Zátky, kterej byl obdélníkovej, samo, že ta těsnicí část s červenou gumičkou byla taky kruhová. Dědkové, který už neměli zuby a kouřili fajfky, tak si ty gumičky z uzávěrů navlíkali na náústek fajfky, aby jim fajfka nevypadla z bezzubých dásní. A mohli si pak bravurně odplivnout do smaltovanýho plivátka, který bylo nedílným inventářem každý kulturní hospody, a to Hostinec U Jindrů bezpochyby byl. Tím pádem měl smaltovanejch plivátek hned několik,
KŘEMEŽSKO
jak ve výčepu/kuchyni, tak v sále, kde se nejen pořádaly slavný myslivecký bály, ale kdo něco v Loučeji znamenal, musel si jít v neděli odpoledne sednout k Jindrovům. Strejda tedy položil prázdnou flašku na takovej mosaznej tácek, na tom aparátu, a na něco dole šláp a ten tácek i s flaškou vyjel nahoru a hrdlo se přimáčklo na trysku na horní části přístroje. Pak otočil kohoutek a pivo začalo pod ukrutným tlakem proudit do tý flašky a těma bublinkama, bylo tak zdivočelý, tak rozdělaný, že i přes to tmavohnědý sklo se zdálo, že se tam čepuje mlíko. Pak zavřel onu plnicí pípu, naučeným hmatem uchopil flašku okolo hrdla dupnul na jinou páku a ve zlomku vteřiny, jak ta flaška sjížděla dolů, zaklapnul patentní uzávěr. Pokaždý trošku piva vychlístlo jemu na ruce a něco na dno sudu, ba i na podlahu, takže v lochu byl permanentně nádhernej odér, směs nahořklý vůně krumlovský desítky, smetany v obrovským kamenáči, která čekala na nedělní stloukání a též kysanýho zelí, který bylo v jiným obrovským kameňáku, zatížený žulovým placákem a bez něhož si loučejský uzený neumím ani představit. Mimochodem, v Loučeji se dělaly speciální knedlíky, byly kulatý a z vařenejch brambor nahrubo rozmačkanejch a mouky a já jim neřek jinak než „kanóny“, protože mi připomínaly dělovou kouli a po uvaření se jen rozkrojily napůl, ne na plátky, možná, že je dosud na Křemežsku někdo, kdo ještě pamatuje recept, to bych byl moc rád. Nedávno jsme s Jirkou, pamětníkem a bývalým majitelem pily tam u vás, vzpomínali a dvojhlasně jsme pěli chválu na ty kanóny a on pravil, že Terča, jako moje maminka, když jim je vařila tady v Rakovníku, tak sice byly taky moc dobrý, ale nebylo to vono, snad moukou, snad vodou, čorti znajut. No, a pak se flašky vyrovnaly podle zdi, aby se zklidnily a dostaly tu správnou teplotu a jak šli sekáči okolo Jindrovic hospody na pole, tak Petře, dej mi jedno velký, to byla litrovka, nebo tolik a tolik malejch, to podle toho, kolik lidí šlo na pole s ním, to byly půllitrovky a na poli se pak ty flašky daly do mandlíku, těsně u země, do strniště, kde se fakt ani přes šílenej žár vůkol teplota nápoje skoro nezvýšila. A když se z polí okolo Chuma a Vlkance vraceli, tak Petře, tady máš ty flašky a dal bych si jedno točený, nějak mi vypráhlo, a strejda nebo bratranec, nemáme naražíno, a tak mi dej jedno jedno lahvový tady, zasloužim si ho. A strejda dost často, Pepíku, skoč do lochu a přines a ten strejda sekáč, páč tam všichni byli strejdové a tety, usednul na prázdnej sud, kterejch bylo hned několik venku před lochem, otevřel patentní uzávěr a nad hrdlem se vznášela drobounká mlha, jak se v láhvi prudce snížil tlak, pohlédl zbožně na flašku proti nebi, „Na zdraví“, „Ať slouží“ a se slastně zamhouřenejma očima si zavdal zaslouženej šnyt. J. Mašek
strana 3
Kdo jsem aneb představení Veletržní šachový turnaj
J
ak už se stálo tradicí, i letos se v sobotu na Křemežském veletrhu hrály šachy. Nejprve se od 10 hod hrála simultánka proti místnímu přednímu jihočeskému hráči šachu panu Františkovi Korostenskému, který měl letos proti sobě jen sedm protivníků, které již po pár tazích vcelku lehce přehrával až na partii proti Janu Laštovičkovi, kdy Jan Laštovička přehlédl kombinaci s možností dát mat a po pár tazích partii také prohrál, takže F. Korostenski zakončil simultánku s výsledkem 7:0. Od 13:00 hod se začal hrát samotný turnaj 2 x 5 min. v bleskovém šachu, kterého se i letos přes nejisté počasí zúčastnilo celkem 24 hráčů. Hrálo se systémem na dvě skupiny po dvanácti hráčích, ve kterých hrál každý s každým. Po odehrání základní části vznikly dvojice, vždy z každé skupiny jeden dle pořadí ze skupin a dohrály se partie o celkové pořadí. Celkem přesvědčivě vyhrál Jiří Erban st. z oddílu Tatranu Prachatice, na druhém místě skončil Martin Vlach z oddílu ČZ Strakonice. O třetí místo byl velký boj, kdy první partie o celkové pořadí skončila i přes velkou dramatičnost remizou a musela rozhodnou až další partie, kdy se šachové štěstí více přiklonilo k Lukášovi Mezerovi z oddílu QCC Č. Budějovice a na čtvrtém místě skončil Jiří Erban ml. z oddílu Tatran Prachatice. Na pátém místě se umístnil Pavel Kříha z oddílu TJ ROYAL Č. Budějovice, na šestém se překvapivě umístnil Roman Šedivý z ŠK Český Krumlov a na sedmém místě domácí hráč Jan Laštovička z oddílu Sokol Chvalšiny.
nového ředitele Křemežské školy
B
yl jsem jako nově jmenovaný ředitel Základní školy Křemže požádán, abych se prostřednictvím Křemežska představil a já tak rád činím, neboť si myslím, že rodiče mají právo vědět, kdo bude ovlivňovat vzdělání jejich dětí. Jmenuji se Jiří Tham a pocházím z veskrze učitelské rodiny. Dětství jsem prožil zčásti v Českém Krumlově a zčásti v Českých Budějovicích, odkud jsem se posléze přiženil do Chlumu u Křemže. Zdejší krajina i lidé se mi líbí a žiji zde nesmírně rád již 9 let. Co se týče mého vzdělání, absolvoval jsem gymnázium a na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jsem vystudoval obory český jazyk, výtvarnou výchovu a občanskou výchovu pro druhý a třetí stupeň. Začal jsem učit již v pátém ročníku fakulty, a tak se má dosavadní praxe na gymnáziu v Českých Budějovicích blížila 13-ti letům. Jsem milovníkem dobrodružných sportů, přírody, umění a selského rozumu. Mám rád, když se problémy řeší racionálně, věcně a nevytváří se další zbytečná práce. Tohoto ducha bych chtěl vnést i do zdejší školy. Již dnes mohu říci, že se některé věci podařily. Učitelé se v přípravném týdnu snažili propojit své učební plány tak, aby mohli prohloubit mezipředmětovou spolupráci, dětem ulehčili pochopení látky a posílili jejich schopnost pro vidění souvislostí a užití v praxi. Zároveň se nám podařilo, byť na poslední chvíli, zapojit do letošních evropských projektů. Největší změny však prodělávají mateřské školy. V křemežské právě probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Ve spolupráci se vstřícným městysem v čele s panem starostou se podařilo prosadit sedlovou střechu, podle názoru zúčastněných estetičtější a trvalejší řešení. Téměř nová je zde budoucí výdejna obědů. V Chlumu se také přestavuje dřívější kuchyně na výdejnu. Pevně doufám, že v den vytištění tohoto textu budou všechny stavební práce dokončeny a děti z mateřských škol i základní školy začnou naplno využívat naše objekty.
Jiří Tham, ředitel ZŠ a MŠ Křemže
Každý zúčastněný hráč byl odměněn věcným darem, a i když nevyhrál pohár, dostal alespoň nějakou maličkost na vzpomínku na tento turnaj. Co dodat závěrem, snad jen přání, aby se šachový turnaj hrál i na dalších ročnících Křemežského veletrhu a aby se ho zúčastnilo více místních hráčů a mládeže. -V. Rončák-
strana 4
KŘEMEŽSKO
Jáníček
J
edna z nejdelších křemežských ulic kopírující nad strání od Chlumského mlýna tok potoka se nazývá „Pod Jáníčkem“. Litinovou sochu sv. Jana Nepomuckého na kamenném podstavci s ohrádkou darovali v roce 1895 manželé Huckovi. Křemežský rodák Josef Hucek byl ředitelem cukrovarnického průmyslu v Čechách. Zpočátku stál pomník jako součást tarasu nad domkem Maznových. V roce 1922 byla socha skupinou místních „pokrokářů“ vylomena a ukryta v Křemežském mlýnu. Tehdejší mlynář František Cába ji tam však nechtěl, a tak byla vhozena do nepoužívané žumpy u Jakubců (Lávičků) a zasypána. Říkalo se, že tamní hospodyně v zimě 1931 jednou na dvoře lamentovala „přišli jsme o koně a krávy, já jsem pořád nemocná, samé pohromy, ta socha musí pryč“. V tu dobu šel od pekaře Švarce u Linhoušků místní kominík František Zajíček, její slova zaslechl a informoval četníky. 8. února byla za jejich asistence socha vykopána a opravena, celý pomník pak přemístěn na dnešní místo. Pachatelé byli zjištěni a podmíněně potrestáni. Podle starých pamětníků prý všechny zúčastněné na odstranění „Jáníčka“ stihl trest Boží v podobě nehod a zranění (bratři Tošnerové, Netočný a jiní). Jan z Nepomuku „zpovědník manželky Václava IV. byl v r. 1393 umučen a vhozen do Vltavy, protože prý neprozradil králi zpovědní tajemství. Shodou okolností byl později v jeho lebce nalezen kus červené tkáně, podobající se jazyku. Teprve moderní věda prokázala, že šlo o část tkáně mozkové. Světec, který po staletí střežil neklidnou hladinu mezi mocí duchovní a světskou, je však pro dnešní ateistickou většinu vnímán jako jeden z nesrozumitelných svatých, jakých je po Čechách tisíce, ale i v Rakousku, Bavorsku, Itálii a Španělsku. Snad byla legenda o sv. Janu Nepomuckém zprvu v období protireformace míněna účelově, jako náhrada Jana Husa. Po kanonizaci v r. 1729 dosáhl svatojánský kult nesmírné obliby, o čemž svědčí nespočet soch a kapliček v české krajině. Jedna kaplička stojí pod jilmem u Chlumečku na křižovatce k Bohouškovicím.
Po vyhlášení samostatnosti, 9. listopadu 1918, dav rozvášněný manifestací na Bílé hoře strhl Mariánský sloup z r. 1650 na Staroměstském náměstí a pokusil se ještě svrhnout Brokoffův pomník sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě, čemuž stačili zabránit úředníci pražského magistrátu. Zajímavé je, že i v dalším roce společenských změn, v r. 1989 byl křemežský „Jáníček“ poškozen opilými mladíky. V roce 2008 se však dočkal generální opravy a září v čerstvých barvách. - F. S. –
VRTOCHY POČASÍ - září Výpis z kronik 16. září 1590 v 17 hodin bylo v jižních Čechách zemětřesení, které však mělo jenom krátkého trvání. O půlnoci se země otřásla podruhé, a to velmi silně, takže lidé vybíhali ze svých domů. Tentokrát otřesy trvaly přes hodinu. V letech 1780 až 1785 bylo počasí studené a velmi deštivé. Na polích, která neležela na svazích, vůbec nevzešlo obilí. Velmi se zvýšil počet žebráků. Ti v celých skupinách chodili od domu k domu. Nebylo už co nabízet, a tak se před nimi zamykaly dveře. Když našli otevřený dům, na kolenou prosili alespoň o plesnivou chlebovou kůrku. Do chleba se přidávaly otruby, ovesná mouka a kůra ze stromů. Různé druhy trav KŘEMEŽSKO
byly vařeny a požívány místo zeleniny. Císař Josef nechal v nejhůře postižených oblastech rozdávat mouku. 1821 byl studený a mokrý rok. Slabá úroda se dostala pod střechu až koncem září. Snopy na polích zčernaly, na zemi prorůstaly trávou, v horní části klíčilo zrno, sláma začala hnít. Chléb z tohoto zrna chutnal hořce a mnoho lidí z něho onemocnělo. 1822, tedy o rok později, byl rok velmi suchý. Úroda byla sice malá, ale zrna obsahovala hodně mouky. 1838 byl zdařilý rok pro oves. 1839 se neurodil len. 1840 byla velká úroda lnu, takže se po delší době příjmy obyvatel celé oblasti vylepšily. strana 5
Podzim roku 1846 byl velmi vlhký, takže začaly hnít brambory na polích. Hlízy ztvrdly, později zčernaly jako uhlí a staly se nepoživatelnými. Na podzim přišli hodnotitelé, kteří zařazovali všechny louky a pole do nových tříd. Hodnotitelé byli ze střediskových obcí, ale majitelé k tomu přizváni nebyli. Další rok byla tato práce ukončena s tím, že každému podanému byla zvýšena daň o pětinu a každému velkostatku o pětinu snížena. Dodržovala se však nepsaná dohoda, že velkostatky platily daň původní. 4. září 1890 už potřetí v tomto roce přišla povodeň. 26. září 1931 napadlo hodně sněhu, který zase roztál, ale počasí zůstalo nestálé. Byl to jeden z nejhorších roků za dlouhou dobu. V září 1934 se urodilo tolik hub, že je lidé nosili z lesa ve velkých koších a pytlích. Nebylo by spravedlivé, kdybychom v našem miniseriálu dávali prostor v otázkách globálního oteplování jenom těm zástupcům, kteří varují, předkládají katastrofické vize či přímo bijí na poplach. Věnujme pozornost výrokům těch, kteří stojí na opačném pólu těchto názorů. Je dobrým zvykem v každé fungující demokracii, že je povolena názorová polarizace. Nebudeme se zabývat jednotlivými autory (jenom recenze na knihu nejmenovaného českého autora – ekonoma, by překročila celou roční kapacitu tohoto zpravodaje), ale věnujme se více protiargumentům takzvaných antiglobalistů. ● Globální oteplování je mnoha organizacemi a státními institucemi zneužíváno k vlastní medializaci a stalo se politickým tématem. ● Globální oteplení jde ruku v ruce s ekonomickou globalizací. Pokud je skutečně důsledkem druhé jmenované, pak je nezadržitelná a nevyhnutelná. ● Ekonomická globalizace má své limity. To, co se dnes jeví jako největší nebezpečí, t.j. emise způsobené dopravou zanedlouho skončí tak zvaným ropným zlomem, kdy dojde k tomu, že poptávka po ropě přeroste nabídku. Čím méně ropy, tím větší bude její cena a tím menší spotřeba. Běžní obyvatelé budou v dodávkách kráceni, zásobovány budou armády, státní instituce a omezeně zemědělství. Nastane samoregulace spotřeby.
nakládání s životním prostředím na této Zemi není trvale udržitelný. Naše Země kroužící kolem Slunce je často připodobněna korábu s omezenými zásobami na širém moři. Tento kosmický koráb bude mít v polovině 21. století na palubě 9 miliard cestujících, kteří budou potřebovat více vody, více potravin a více energie. Loď na moři má naději, že dorazí k pobřeží dřív než posádka zemře hladem nebo žízní, ale naši Zemi žádný přístav nikde nečeká. V kosmu nejsou ani sklady potravin ani cisterna s pitnou vodou ani čerpací stanice. Není proto divu, že tváří v tvář této skutečnosti mnozí vědci zabývajících se tématem globálního oteplování a neklonící se k žádnému krajně vyhraněnému názoru poukazují na jevy, které s nárůstem teplot v určitých oblastech světa přímo souvisejí. ● v zemích EU ročně na znečištění ovzduší umírá na 370 tisíc lidí ● likvidací odpadů moderní společnosti spalováním se tato problematika neřeší, v průměru z každé tuny odpadu vznikne spalováním 280 kg často toxické škváry, 20 kg popílku a do ovzduší unikne nezanedbatelné množství prokazatelně karcinogenních dioxinů ● v současné době lidstvo používá více než sto tisíc chemických látek, které v přírodě nikdy samy nevznikly, ale jenom několik tisíc je jich důkladně prozkoumáno ve vztahu působení na živé organizmy - zvyšující se výskyt onemocnění rakovinou, cévních a srdečních onemocnění a prudký nárůst alergií je přímo úměrný spotřebě těchto látek v lécích, v potravinách, kosmetice či předmětech denního užívání ● metanu, který je několikráte horším skleníkovým plynem než CO2, je 3x více než před několika lety ● nemoci tropů se posunují jak na sever, tak na jih například v Archangelsku bylo malárií, kterou tam donedávna neznali, infikováno více než 10 000 obětí. Příště se mimo jiné podíváme na některé vážně míněné návrhy některých vědců, jak tento stav řešit nebo alespoň zmírnit jeho dopad a zkusíme toto téma shrnout. P.R.
● Emise CO2 nakonec přestane ohrožovat klima, stejně tak, jako zastavení výroby tzv. tvrdých freonů a dalších látek, které zapříčinily vznik a pozdější zvětšování ozónových děr. Dnes se tento nebezpečný trend zastavil. ● Jakákoliv spekulace ve spojení s počítači může vyvolat dojem vědeckosti. ● Mezinárodní klimatický panel je lidským dílem. Protože je lidské chybovat, není vyloučeno, že výsledek může být tendenční. ● Globální oteplení živí celosvětově desítky tisíc lidí. Nesouhlasit s většinou je těžké. ● Některé organizace povýšily globální oteplení na novodobé náboženství. Dovolil jsem si citovat poměrně radikální výroky „antiglobalistů“. Pro úplnost nutno dodat, že se i z jejich úst ozývají hlasy, které přiznávají, že současný způsob
strana 6
KŘEMEŽSKO
FARNÍ OSADA KŘEMŽE V ČECHÁCH Farní chrám Páně v Křemži –pokračování–
Kazatelna, práce to čistě gotická, objednána a zaplacena byla od Arnošta Poráka, továrníka v Loučovicích, u firmy Schinkovy z Č. Krumlova. Čtyři sochy, které v kostele na postranních oltářích se nalézají, jakož i kříž v průčelí presbyteria umístěný, jest práce tyrolská. Cenný skleněný lustr darován byl od bratří Bednářů z Vídně, rodáků zdejších. Lampa na věčné světlo jest práce česká a darována sem byla od bývalého zdejšího osadníka vel. Pana Vojtěcha Cipína, který v dálné severní Americe jako děkan zdárně působí. Zakoupena byla u křesťanské akademie v Praze za 315 zl. Před oltářem bolestné P. Marie visí lampa, dar to od Knappa, obchodníka z Č. Budějovic. Kropenka z červeného mramoru jest darem manželů Adolfa a Gabriely Souchových, bývalého lesmistra, který v Č. Krumlově do r. 1895 žil a velkých zásluh o probuzení národního vědomí po celém okolí si získal. Svícny lité darovány od Karla Fürsta z Č. Budějovic pod obrazy křížové cesty. Gotická monstrance a kalich jsou darem Monsignora Dítka, faráře a rodáka zdejšího. Accordion, sladěné to zvonky u sakristie, darovala paní Marie Málcová, choť tehdejšího knížecího správce v blízkém dvoře Chlumečku. Boží hrob zapraven byl sbírkami mezi odrostlou mládeží osady zdejší pořádanými a jest výrobkem firmy Schönbauerovy v Č. Krumlově. A co ještě jiných darů poskytnuto bylo od různých dobrodinců o tom, nejlépe svědčí vyzdobení KŘEMEŽSKO
svatyně této a seznamy uložené ve farním archivu. Z četných posvátných rouch a nádob zdejší svatyni patřících vzpomenutí zasluhuje jeden starobylý kalich, jenž darován byl sem od pánů Dubenských a na sobě rodinný jich znak – střelu – nese. Cínová křtitelnice má na sobě následovní nápis: „Leta panie 1637 den pamatni svateho Jana Krztitele urozeni a stateczni ritirz pan Jan Albrecht Czastolar z Dlouhe Vsi a na Chlumeczku jakožto kolator fari krzemezké dal gest tuto krztitedlniczi ke cti a chvale pana Boha vssehomohauciho a svateho Michala archanděla Panie na svui vlastní naklad a viecznaú pamatku vidiel (ati). Buh racz gemu zde czasnie a potom viecznie v nebeskim království hoina odplata beiti“. Zároveň jest na ní znak pána toho. Svícen pod paškál z r. 1602 nese český nápis: „Václav Milnaczky a Zuza Milnaczkova darovali.“ Zvony na věži visící mají nápisy. Na jednom z nich z r. 1557 podobný nápis jako na křtitelnici. Na druhém jest nápis: Georg. Venceslaus Koller gohs mich ao. 1729. Nápis na třetím zvonu jest nečitelný. Nově takto zbudovaný chrám Páně slavnostně dne 23. října 1887 posvěcen byl od Jeho Biskupské Milosti Martina Říhy, biskupa Č. Budějovického za přítomnosti velkého počtu duchovenstva, úřednictva, učitelstva i zbožného lidu z dálného okolí. Po slavnosti svěcení druhého dne udělena byla věřícím svátost sv. biřmování. V starších dobách kolem svatyně této rozprostíral se neveliký hřbitov, ve zdi hřbitova toho nalézal se náhrobní strana 7
kámen Jana Albrechta Častolara z Dlouhé Vsi, na Chlumečku (1638), který nyní za hlavním oltářem farního kostele uložen jest. Pečeť pána toho (sekrýt), jejíž otisk ve farní kronice se nalézá, nalezena byla r. 1837 na polích mezi Chlumem a Lhotkou a odevzdána do archivu zámeckého v Č. Krumlově. Svatyně zdejší po vždy hlásati bude o zásluhách všech, kteří ku jejímu postavení podnět dali a o provedení její pečovali, jakož i potomkům svědčiti bude, že „spojenými silami“ přemnoho se dokáže. Posloupnost duchovních správců v Křemži Pokud písemně památky dosvědčují, připomíná se r. 1351 farářem ve Křemži Dětřich, kterýž měl nějaké nedorozumění s opatem Zlatokorunským Ludolfem I. – od založení kláštera v řadě opatů devátý hodnosť tu od r. 1339 až do 22. července 1349 zastával - a nemoha se z toho očistiti, ku žádosti opata Dětřicha II. (1349 až 1352) od Pražské konsistoře k zaplacení všech útrat a nahražení jich dotyčnému klášteru odsouzen byl *). Jak dlouho týž farář o osadu zdejší péči vedl, neví se. R. 1369 dosadili a potvrdili bratří Přibík a Beneš z Chlumu, co kollatorové fary zdejší, za faráře Odolena z Košína, který v erbu svém orlici jako páni Komářičtí měl. Farář tento činil dne 15. července 1383. smlouvu s farářem Kam. Újezdským, aby přifařena byla vesnice Třísov ku faře zdejší - patřilať dříve ke Kam. Újezdu – začež dostal farář Újezdský náhradu a desátky ve vsi Zaluží. Smlouva ta potvrzena byla od bratří z Rožmberku, kteří při tom si vymínili,
aby čeleď hradská na Menštejně osvobozena byla ode všech dávek, platů a poutí povinných faře Křemežské a páni aby směli dle své vůle na hradě dotčeném vydržovati si kaplana, který by bez dovolení faráře Křemežského obdarování přijímati směl. Farář tento zemřel r.1398 **) Nastaly husitské nepokoje a na osadě zdejší ujalo se husitství a později i luteránství. Fara zdejší administrována byla od okolních farářů. V pamětní knize připomínají se na mnoze toliko jména, a to ještě jen některých, aniž by o nich něco více bylo řečeno. V létech 1568 i také 1571 byl zde farářem Jiří (Georgius), po něm v r. 1572 Jan, následujícího roku Urban Cykán, který zde po tři roky dlel, r. 1576. Rafael a roku potomního Adam zdejším farářem byl. V letech 1589 a 1590 obstarávali tuto osadu Vavřinec, farář Brložský, Adam, farář Lišovský, podobně i r. 1597 Ondřej Votík, který nový misál kostelu zdejšímu zaopatřil. R. 1596, že žádný kněz zde nejspíše nebyl, povolán jest sem od držitele panství Častolara z Dlouhé Vsi, který spolu i nejvyšším regentem panství Rožmberských byl, jeden kněz Tovaryšstva Ježíšova z koleje Č. Krumlovské, nedávno teprv, r. 1584, od pana Viléma z Rožmberka založené. Kněz tento horlivě po celý skorem rok na osadě zdejší působil a množství pobloudilců a hříšníků obrátil. *) Pangerl Goldenkroner Urkundenbuch. **) Sedláčkovy Hrady III. 64, 274. – Bez úpravy podle současných pravidel pravopisu, pokračování příště –
Fotbalisté Sokola Křemže v srpnu 2008
Oblastní I. B třída 1. kolo: Křemže – Olešnice 0:3 (0:0). Křemežští v prvním kole nové sezony v partii s jedním z očekávaných favoritů soutěže doma vyhořeli na zahazování šancí. V první čtvrthodině domácí spálili tři velké příležitosti (L. Rolník 2x, Štindl). Dvě minuty po obrátce měli domácí dokonce výhodu penalty po faulu na Edelmana, ale osvědčený exekutor Matoušek nečekaně zklamal a na Farkotu nevyzrál. Velmi dobře hrající hosté pak v rozmezí 51. až 63. minuty góly R. Jindry a Píska ze standardek rozhodli. Pojistka exligisty Havla z přímého kopu už jen podtrhla nevydařený vstup Křemže do podzimu, který ještě umocnilo zcela zbytečné vyloučení K. Rolníka za nesportovní chování. Sestava Křemže: Linha – Stráský, Matoušek (84. P. Kouba), Čondl, strana 8
Filip – L. Rolník, Chromý, Edelman, Bartoš (84. Čadek) – Štindl (46. Brabec), K. Rolník. 2. kolo: Chvalšiny – Křemže 0:2 (0:1). Tradiční sousedské derby se hrálo na velmi těžkém podmáčeném terénu, jehož způsobilost museli před výkopem uznat rozhodčí. První velkou šanci měli v 9. minutě domácí, ale Postl tváří v tvář Linhovi neuspěl. Pak ovšem měli více ze hry hosté, kteří zaslouženě šli ve 21. minutě do vedení. Po pravé straně novic Čondl obešel Holase a prudký centr usměrnil Brabec hlavou přesně do šibenice – 0:1. Tentýž exchvalšinský hráč v křemežských službách se znovu ukázal už minutu po pauze, kdy si do vápna naběhl na pas Chromého a prostřelil vybíhajícího Valentu – 0:2. O chvilku později mohl pečetit K. Rolník, který byl na vápně u míče dřív než vybíhající KŘEMEŽSKO
Valenta, ale netrefil odkrytou branku. Na druhé straně jen o vlásek mimo šla hlavička Vosiky - a hosté zaslouženě vezli tři body. Sestava Křemže: Linha – Stráský, Matoušek, Čondl, Filip (75. Čadek) – L. Rolník (55. P. Kouba), Chromý, Edelman, Brabec (86. Novák) – K. Rolník, Štindl.
pozorný Linha vyrazil - a tři body z derby zůstaly doma po výsledku, který se zrodil už v první čtvrthodině. Sestava Křemže: Linha – Stráský (32. P. Kouba), Matoušek, Čondl, Filip (70. Novák – 84. Šulc) – L. Rolník, Chromý, Edelman, Brabec – K. Rolník, Štindl.
3. kolo: Křemže – FC Vltava Loučovice 2:0 (2:0). Toto derby s celkem, který na jaře sestoupil z I. A třídy, Křemežští zvládli, a to hlavně díky výbornému nástupu. Už v 8. minutě si na centr Chromého z levé strany za hostující obranu naběhl K. Rolník a střelou z voleje po zemi otevřel skóre – 1:0. A po čtvrthodině vedli domácí už o dvě branky. Edelman ve středu hřiště rychle rozehrál standardku, po křídle se prosadil čerstvý otec Čondl (jen pár hodin před zápasem křemežská posila asistovala v porodnici u příchodu na svět své prvorozené dcery) a prudký centr uklidil hlavou do sítě L. Rolník – 2:0. Další důležitý moment poté přišel deset minut před pauzou, kdy v rozmezí několika málo minut viděl hostující F. Fatura za fauly dvě žluté karty a musel předčasně pod sprchy. V přesilovce se však už domácí neprosadili, i když ve vyrovnané druhé půli k tomu měli několik jedinečných šancí. Hosté opticky srovnali hru, vzadu ovšem hráli na riziko, a tak se domácím otevíraly šance k brejkům. Po pasu Edelmana šel sám na branku K. Rolník, namířil však mimo. Dvakrát se tváří v tvář Hüttnerovi ocitl i Štindl, ale nejprve nastřelil tělo vybíhajícího brankáře a podruhé po ukázkovém blafáku nepochopitelně orazítkoval břevno zcela prázdné branky. Hosté zahrozili trestným kopem Peltána těsně vedle a štiplavou střelou Kartáka, kterou však
Okresní soutěž muži 1. kolo: Křemže B – Velešín B 3:0 (2:0), branky: Klinkl, M. Chromý, Anderle. Text a foto Karel Vosika
Krátce před utkáním s loučovickým FC Vltava se křemežské podzimní posile, Karlu Čondlovi (uprostřed v běžeckém souboji s hostujícím Kartákem), narodila prvorozená dcera. Vedle této radostné události mohla nová opora našeho áčka slavit i druhou výhru, na které se opět podílela jednou přesnou brankovou asistencí.
Křemílek informuje
P
rázdniny jsou za námi a v klubu Křemílek opět začíná pravidelný program. Malé děti s rodiči se mohou těšit na čtvrteční dopoledne plné her, cvičení, zpívání s klavírem, výtvarného tvoření a dobré zábavy. Pro větší děti i letos pokračuje výtvarný kroužek, zápis bude 16. 9. 2008. Pro maminky opět plánujeme výtvarné večery s Monikou Brýdovou. V nejbližší době se můžete těšit na divadélko pro nejmenší, kurz výroby šperků pro maminky a v říjnu na podzimní burzu. O všech těchto akcích vás budeme včas informovat. Letošní rok bude ve znamení novinek. Pro aktivní členky klubu jsme domluvili u některých místních obchodníků slevy na služby a nákup zboží (např. kadeřnictví, kosmetika,…). Největší novinkou v klubu je působení Školičky JOY DAY o. s. od 1. září 2008, která je v provozu denně od 7:30 do 14:00 hodin, a která nabízí vzdělávání pro děti předškolního věku s využitím moderních vzdělávacích metod s důrazem na rozvoj dovedností v anglickém jazyce, na jejich komplexní osobnostní rozvoj, na budování úcty k přírodě a ke kulturním hodnotám. Součástí programu školičky je kromě výuky anglického jazyka i výuka hry na zobcovou flétnu, dramatická výchova, předškolní výchova a hudební KŘEMEŽSKO
a pohybová průprava (včetně plavání). Vzdělávací program školičky podporuje děti se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně dětí se zdravotním znevýhodněním (se zdravotním oslabením a dlouhodobě nemocných), dětí nadaných a dětí z dvojjazyčného rodinného prostředí. Garantem odborné kvality výuky ve Školičce JOY DAY je paní učitelka Mgr. Jana Böhmová, která má několikaleté zkušenosti v roli učitelky na 1. stupni mezinárodní školy, kde realizovala výuku v anglickém jazyce. Rodiče zapojených dětí pracují jako pomocníci učitelky – střídají se v roli asistentů. V současné době jsou ve školičce ještě volná místa pro děti ve věku od 3,5 do 6 let. Školička JOY DAY také nabízí následující odpolední aktivity pro děti, na které jsou tímto srdečně zvány (termín prvních setkání bude ještě upřesněn): ► 1 x týdně Hrátky s angličtinou pro předškolní děti ► 1 x týdně English Club pro děti 2. a 3. třídy ZŠ.
Těšíme se na vás.
Bc. Alena Nováková, Klub Křemílek, Mgr. Jiřina Stang, Školička JOY DAY
strana 9
Osmičky v českých dějinách
1938
N
eblahým datem je pro naše národní dějiny rok 1938. Podpis Mnichovské dohody 29. září 1938 znamenal rozbití Československa – bylo schváleno odtržení Sudet ve prospěch nacistického Německa. Nová hranice okleštěné země vedla i v našem kraji; město Český Krumlov zůstalo za hranicemi. Pamětníci by mohli vyprávět, co se odehrávalo v té době v Českém Krumlově s převahou německého obyvatelstva. Jedním z důsledků připojení Sudet k Říši bylo např. uzavření československého reálného gymnázia.
Ve Státním archivu v Českém Krumlově jsme našli mezi dokumenty dopis tehdejšího ředitele J. Hory, ve kterém sděluje vrácení nadačního daru křemežskému lékaři MUDr. Josefu Kulichovi. Ředitel byl po uzavření školy přeložen do Rokycan, kde byl dopis napsán a odeslán. Výuka v gymnáziu mohla být obnovena až na podzim 1945. Jen asi polovina tehdejších žáků mohla své vzdělání dokončit v jiné škole. Zmíněnou nadaci založili příznivci gymnázia MUDr. J. Kulich a Ing. V. Mašek. Podpory byly udělovány studentům z nemajetných rodin.
Čj. 447 ai 1938
V Rokycanech 7. prosince 1938
Studentská nadání MUDr. Josefa Kulicha. Panu Mudr. Josefu K u l i c h o v i, lékaři v K ř e m ž i . Projevil Jste dopisem ze dne 23.listopadu t.r. přání, aby Vám bylo vráceno jmění obou nadání, která Jste založil při místním odboru Ústřední matice školské v Českém Krumlově, a to z toho důvodu, že právní objekt Vašeho věnování zrušením českokrumlovského reálného gymnasia zanikl a že změnou poměrů i Vaše postavení není příznivé. Poněvadž v zakládacích listinách obou nadání, nesoucích Vaše jméno, není jiného ustanovení pro případ, kdyby bylo čsl.reálné gymnasium v Českém Krumlově zrušeno, řediteství, uznávajíc oprávněnost obou Vašich důvodů, souhlasí s tím, aby tato nadání byla místním odborem ÚMŠ.v Českém Krumlově zrušena a aby peníze, Vámi k tomu účelu věnované, byly Vám vráceny. S projevem uctivých díků za podporu chudého studentstva našeho ústavu J.Hora ředitel.
ZÁLOHA NA VODNÉ A STOČNÉ se vybírá ve dnech středa až pátek: ZÁŘÍ: ŘÍJEN: LISTOPAD: PROSINEC:
10. – 12. 09. 2008 15. – 17. 10. 2008 12. – 14. 11. 2008 10. – 12. 12. 2008
Středa: 12:30 – 17:00 h, čtvrtek: 12:30 – 16:30 h, pátek: 12:30 – 14:30 h - v přízemí Radnice Křemže, č. dveří 11.
ÚŘAD PRÁCE Č. KRUMLOV, ODB. STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORY Úřední hodiny ve Křemži: pondělí – 15. září a 29. září 2008 – 8:00 h – 16:00 h, v přízemí Radnice ve Křemži, č. dveří 11 (dále pak 13. 10., 27. 10., 24. 11., 15. 12. 2008 – v přízemí Radnice ve Křemži, č. dveří 11)
strana 10
KŘEMEŽSKO
Moštování ovoce v Křemži
Eliška FÁČKOVÁ Chlum – 18. 7. 2008 Šimon HÁLA Křemže – 3. 8. 2008 Andrea Kmochová Chmelná – 12.8. 2008 Štěpán VAČKÁŘ Křemže – 24.8.2008
Jaroslava KUDLÁČKOVÁ Lhotka – 80 let Ludmila SCHNEIDEROVÁ Lhotka – 80 let Ludmila PRAJEROVÁ Chlumeček – 85 let František LITVAN Mříč – 85 let
Letos na podzim, tak jako každý rok, se bude v Křemži moštovat ovoce v zahrádkářské moštárně pod budovou starého obecního úřadu – přístup průjezdem z boční ulice. První termín moštování bude sobota 4. 10. 2008 od 9.00 hod ráno. Další termíny budou dle zájmu i v některou další sobotu. Den, čas a množství ovoce k moštování je třeba předem dohodnout na tel. 732 722 579 - p. Štibic, Lhotka 3, aby bylo možné naplánovat hodinu příchodu a nedocházelo k zbytečnému čekání. Ceny za moštování budou: pro členy – zahrádkáře Kč 1,50 a pro nečleny Kč 2,50 za 1 kg ovoce. Ovoce je třeba přivézt čisté, praní v moštárně je sice možné, ale velmi zdržuje. Minimální množství je alespoň 1 pytel, asi 35 – 40 kg ovoce. Menší množství nelze samostatně zmoštovat.
Od 1. 9. 2008 zahajuje provoz veterinární ordinace MVDr. Jana Kováře, Pasíčka 314, Křemže, tel. č. 737 307 651
Ordinační hodiny:
Po – St: 17:00 – 19:00 h Mimo ordinační hodiny po telefonické domluvě.
Marie ŽIŽKOVÁ Křemže – 90 let
Dne 11. října proběhne
Miloslava JÍLKOVÁ Chlum – 75 let
svoz velkoobjemového odpadu Přesný harmonogram svozu čtěte v příštím čísle.
Jan PEČENKA Křemže – 60 let Marie ŠMEJKALOVÁ Křemže – 83 let Růžena KLIMEŠOVÁ Křemže – 87 let
KŘEMEŽSKO
Služby městyse Křemže
přijmou řidiče nákladního automobilu,
vzdělání v oboru elektrikář výhodou. Tel: 736672410 - pan Cipín.
strana 11
strana 12
KŘEMEŽSKO
Máte 2 hodiny denně čas? Práce na PC
www.pracezdomu.com
KŘEMEŽSKO
strana 13
strana 14
KŘEMEŽSKO
Uzávěrka:
strana 16
31. 8. 2008
www.posekany.cz
KŘEMEŽSKO
