Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ pedagogiky a psychologie
Katedra:
Studijní program: učitelství pro 2. stupeň ZŠ Studijní obor český jazyk - dějepis (kombinace)
Zdravý životní styl dětí staršího školního věku Healthy life of older school age children Diplomová práce: 09–FP–KPP-45
Podpis:
Autor: Veronika Valicová Adresa: Vančurova 2725 54401, Dvůr Králové nad Labem
Vedoucí práce: PhDr. Jitka Josífková Konzultant: Počet stran
grafů
obrázků
tabulek
pramenů
příloh
162
27
0
43
72
27 + 1 CD
CD obsahuje celé znění diplomové práce.
V Liberci dne: 9. prosince 2010
Prohlášení
Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
Datum
9. prosince 2010
Podpis Veronika Valicová
Ráda bych poděkovala všem, kteří mi byli nápomocni v uskutečňování jednotlivých cílů diplomové práce. Za odborné vedení celé práce, laskavost, vstřícnost a cenné rady děkuji vedoucí diplomové práce paní PhDr. Jitce Josífkové, za pomoc v řešení technických nejasností v úpravě textu panu PhDr. Janu Činčerovi, Ph.D. a za podporu, kterou mi stále věnovali, děkuji svým nejbližším.
Anotace Tato diplomová práce podává komplexní pohled na problematiku zdravého životního stylu. Pojednává o jeho jednotlivých složkách a zásadách. Vymezuje základní pojmy, zkoumá faktory, které pozitivně či negativně ovlivňují lidské zdraví, možnosti, jak napravit potíže, jež vznikají v důsledku porušování zásad zdravého životního stylu a hledá eventuality prevence různých nemocí a dalších zdravotních obtíží. Pokouší se stanovit zásady a doporučení, které by přispívaly k dosažení a následnému upevnění jak tělesného, tak duševního zdraví. Součástí diplomové práce je výzkum kvantitativního charakteru, provedený dotazníkovým šetřením, jehož cílem bylo zjistit, do jaké míry děti staršího školního věku dodržují zásady zdravého životního stylu. Výsledky výzkumu mohou pomoci učitelům zvýšit efektivitu prevence rizikového chování žáků. Klíčová slova Životní styl, zdraví, návyk, spánek, výživa, sport, volný čas, osobní hygiena, duševní hygiena, asertivita, životní prostředí, nemoc, návykové látky, společenské soužití, dotazník
Annotation This dissertation gives a complex view on healthy lifestyle issue. Deals with its particular elements and principles. Limits the basic terms, examines factors which positively or negatively influence a human health and possibilities how to repair problems which originate as a result of healthy lifestyle principle infringement. Searches for prevention possibilities of different illnesses and other health problems. Strive to determine principles and recommendation which support an achievement and consecutive stabilization of both physical health and mental health. Part of the dissertation is a research of quantitative character, performed by questionnaire investigation. The goal was to determine to what degree children of older school age follow conventions of healthy lifestyle. The result of research might help teachers to increase effectiveness in prevention of pupils’ danger behavior. Key words Style of life, health, habits, sleep, nourishment, sport, free time, personal hygiene, mental hygiene, assertiveness, living environment, sickness, addictive drugs, social coexistence, questionnaire
L’ annotation Ce mémoire de diplôme présente la vue complexe de la problematique du style sain de la vie. Il traite de ses composantes particulières et ses principes. Il définie des notions élémentaires, il étudie des facteurs, qui positivement ou négativement influencent la santé humaine; des possibilités comment réduire des maux, qui se produissent conséquemment à la violation des principes du style sain de la vie. Il cherche des éventualités de la prevention des maladies différentes et d’autres malaises de santé. Il essaie de fixer les principes
et
des
recommandations,
qui
aideraient
à
l’acquisition
et
puis
à la consolidation de la santé physique même psychique. Une partie du mémoire de diplôme c’est la recherche quantitative realisé par une enquête par questionnaires. Son but c’était consatater dans quelle messure des enfants entre douze et seize ans respectent les principes du style sain de la vie. Les résulats de la recherche peuvent aider professeurs dans l’élévation de l’effectif de la prevention du comportemment risqueur des éléves. Les mots clés Le style de la vie, la santé, l’habitude, le sommeil, la nutrition, le sport, le loisir, la hygiène corporelle, la hygiène mentale, l’assertivité, l’environnement, la maladie, les substances d’accoutumance, la coexistence sociale, le questionnaire
8 I. Obsah I. Obsah
8
II. Úvod
12
III. Metodika
14
IV. Zdravý životní styl dětí staršího školního věku
15
IV. 1. Zdravý životní styl
15
IV. 1. 1. Životní styl
15
IV. 1. 2. Zdraví
16
IV. 1. 3. Zdravý životní styl
20
IV. 1. 4. Utváření životních návyků
20
IV. 1. 5. Spánek
24
IV. 1. 5. 1. Spánek
24
IV. 1. 5. 2. Poruchy spánku
27
IV. 1. 5. 2. 1. Insomnie
27
IV. 1. 5. 2. 2. Hypersomnie
29
IV. 1. 5. 2. 2. a) Narkolepsie
30
IV. 1. 5. 2. 2. b) Spánkový apnoický syndrom
30
IV. 1. 5. 2. 2. c) Syndrom snížené bdělosti
31
IV. 1. 5. 2. 2. d) Klein-Levinův syndrom
31
IV. 1. 5. 2. 2. e) Ideopatická hypersomnie
31
IV. 1. 5. 2. 2. f) Zvýšená spavost v období menstruace
31
IV. 1. 5. 2. 3. Parasomnie
32
IV. 1. 5. 2. 3. a) Somnambulismus (lunatismus)
32
IV. 1. 5. 2. 3. b) Pavor nocturnus (noční děs)
32
IV. 1. 5. 2. 3. c) Noční můra
33
IV. 1. 5. 2. 3. d) Enuresis nocturna (noční pomočování)
33
IV. 1. 5. 2. 3. e) Další parasomnické poruchy
34
IV. 1. 5. 2. 4. Dyssomnie
34
IV. 1. 5. 2. 4. a) Syndrom opožděného usínání
34
IV. 1. 5. 2. 4. b) Syndrom předčasného usínání
34
IV. 1. 6. Výživa IV. 1. 6. 1. Výživa
35 35
IV. 1. 6. 1. 1. Bílkoviny (proteiny)
36
IV. 1. 6. 1. 2. Tuky (lipidy)
36
IV. 1. 6. 1. 3. Cukry (sacharidy, glycidy)
37
9 IV. 1. 6. 1. 4. Vitamíny
37
IV. 1. 6. 1. 5. Minerální látky
38
IV. 1. 6. 1. 6. Voda
39
IV. 1. 6. 2. Poruhy příjmu potravy
43
IV. 1. 6. 2. 1. Obezita
43
IV. 1. 6. 2. 2. Mentální anorexie
46
IV. 1. 6. 2. 3. Mentální bulimie
48
IV. 1. 7. Dostatek pohybové aktivity
50
IV. 1. 7. 1. Pohybová aktivita
50
IV. 1. 7. 2. Volnočasové aktivity
52
IV. 1. 8. Hygiena IV. 1. 8. 1. Osobní hygiena
54 54
IV. 1. 8. 1. 1. Osobní hygiena
54
IV. 1. 8. 1. 2. Hygiena oděvu
58
IV. 1. 8. 1. 3. Hygiena obuvi
61
IV. 1. 8. 2. Duševní hygiena
62
IV. 1. 8. 2. 1. Frustrace
63
IV. 1. 8. 2. 2. Deprivace
64
IV. 1. 8. 2. 3. Stres
66
IV. 1. 9. Chování v náročných životních situacích
69
IV. 1. 9. 1. Náročné životní situace
69
IV. 1. 9. 2. Asertivní jednání
70
IV. 1. 9. 3. Agresivní jednání
72
IV. 1. 9. 4. Pasivní jednání
75
IV. 1. 10. Ochrana před škodlivými vlivy životního prostředí
79
IV. 1. 10. 1. Životní prostředí
79
IV. 1. 10. 2. Ovzduší
80
IV. 1. 10. 3. Voda
81
IV. 1. 10. 4. Sluneční záření
84
IV. 1. 10. 5. Hlučnost prostředí
86
IV. 1. 11. Ochrana před úrazy a nakažlivými nemocemi
88
IV. 1. 11. 1. Nehody a úrazy
88
IV. 1. 11. 2. Infekční nemoci
88
IV. 1. 11. 2. 1. Rýma
90
IV. 1. 11. 2. 2. Kašel
91
10 IV. 1. 11. 2. 3. Chřipka
91
IV. 1. 11. 2. 4. Střevní infekce
91
IV. 1. 11. 2. 5. Obrna
91
IV. 1. 11. 2. 6. Spalničky
92
IV. 1. 11. 2. 7. Zánět příušnic
92
IV. 1. 11. 2. 8. Zarděnky
92
IV. 1. 11. 2. 9. Klíšťová encefalitida
93
IV. 1. 11. 2. 10. Virová hepatitida
93
IV. 1. 11. 2. 11. AIDS
94
IV. 1. 11. 2. 12. Pohlavní choroby
95
IV. 1. 11. 2. 12. a) Kapavka
95
IV. 1. 11. 2. 12. b) Syfilis
95
IV. 1. 11. 2. 12. c) Trichomoniáza
96
IV. 1. 11. 3. Civilizační choroby
96
IV. 1. 12. Nebezpečí návykových látek
97
IV. 1. 12. 1. Drogy
98
IV. 1. 12. 2. Alkohol
101
IV. 1. 12. 3. Nikotin
104
IV. 1. 13. Společenské soužití
106
IV. 1. 13. 1. Společenské soužití
106
IV. 1. 13. 2. Komunikace
107
IV. 1. 13. 3. Společenské chování
110
IV. 2. Zdravý životní styl dětí staršího školního věku
112
IV. 2. 1. Charakteristika výzkumu
112
IV. 2. 2. Průběh výzkumu
113
IV. 2. 2. 1. Metodika
114
IV. 2. 2. 1. 1. Výzkumné metody
114
IV. 2. 2. 1. 2. Výběr respondentů
115
IV. 2. 2. 2. Předpoklady
115
IV. 2. 2. 3. Výsledky
116
IV. 2. 3. Diskuse a závěry
143
V. Závěr
154
VI. Diskuse
156
VII. Použitá literatura
158
VII. 1. Slovníky a přehledové publikace
158
11
VII. 2. Učebnice pro základní školy, základní školy a odpovídající ročníky víceletých gymnázií, střední školy, střední odborná učiliště
158
VII. 3. Odborné publikace a vysokoškolské učební texty
159
VII. 4. Příspěvky ve sborníku
162
VII. 5. Internetové zdroje
162
VIII. Přílohy
163
12 II. Úvod Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila jedno z témat vypsaných katedrou pedagogiky a psychologie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, které se věnuje problematice zdravého životního stylu dětí staršího školního věku. Domnívám se, že mnozí lidé si dostatečně neuvědomují, co všechno v sobě zdravý způsob života zahrnuje. Mnohdy tento okruh zjednodušují na pouhé zásady zdravé výživy, což pro ně znamená jíst více ovoce a zeleniny a méně se stravovat v restauracích rychlého občerstvení; a dále na omezování požívání alkoholu, kouření a vyhýbání se závislosti na drogách. Méně často berou na vědomí, že na naše zdraví působí také zdánlivé drobnosti, jež jsou běžnou součástí života, jako např. místo, kde uléháme ke spánku, oděv a obuv, které nosíme, nebo hudba, již posloucháme, a hlasitost, jakou k jejímu poslechu volíme. Bude-li si určitý jedinec neustále pouštět písně s chmurnými texty, brzy se tato skutečnost projeví na jeho náladě a pocitech a následně ovlivní jeho chování vůči svému okolí a v souladu s tím dojde i ke změně v chování ostatních k němu samotnému. Lidé spíše nepřemýšlí o tom, kdy je vhodné jíst, nestanovují si pevný stravovací řád a neuvažují o vhodnosti stálého, nebo alespoň přibližně stálého, denního režimu. Připadá mi, že mnohdy jeho význam dokonce podceňují. Jindy nevidí souvislosti, či je snad ani nenapadne nějaké hledat, mezi okamžitým řešením problému, postavení se nepříjemnosti zpříma, bez odkladu, a dobrým duševním stavem. Jak se již v těchto pár větách ukazuje, problematika zdravého životního stylu je značně rozsáhlá a složitá a veškeré její složky se vzájemně propojují. Dodržování jednotlivých zásad zdravého životního stylu může výrazně napomoci k dosažení dobrého jak tělesného, tak i duševního zdraví a k jeho upevnění. Slouží též jako prevence různých nemocí. K tomu však je zapotřebí jednotlivé zásady znát. Neuvědomují-li si je někteří dospělí, jak jim pak mají porozumět děti staršího školního věku. Právě ty děti, které se nachází ve složitém životním období plném fyzických a psychických změn. Děti, jež hledají cestu životem, vzor, kterého by se mohly přidržet, hledají samy sebe a svůj specifický životní styl. Jejich názory se stávají konkrétnějšími, jasnějšími, více si uvědomují, jaké by jednou chtěly být. Pokud budou nejen v průběhu povinné školní docházky seznamovány se zásadami zdravého životního stylu a dostatečně informovány, samozřejmě způsobem přiměřeným jejich věku, o pozitivech a negativech plynoucích z jejich dodržování či naopak opomíjení, je vysoce pravděpodobné, že se jednou samy přikloní ke zdravému způsobu života. Téma týkající se zdravého životního stylu dětí staršího školního věku jsem si zvolila z několika důvodů. Nejvýznamnější z nich byl pravděpodobně fakt, že se velice zajímám
13 o práci s dětmi, ať již s „běžnými“ žáky či s těmi nějakým způsobem znevýhodněnými. Zajímám se o jejich pocity, radosti i starosti. Výzkum, který v rámci své diplomové práce provedu, by měl ukázat, do jaké míry děti staršího školního věku dodržují zásady zdravého životního stylu, a tím i odhalit místa, na něž by bylo potřeba se ještě více zaměřit. Tyto poznatky bych ráda využila ve své budoucí učitelské praxi, abych mohla potřebné znalosti doplňovat také v rámci výchovného aspektu vyučování. Ráda bych tak přispěla k většímu dodržování zásad zdravého životního stylu, a tím i ke zvýšení kvality života dětí navštěvujících základní školy. Zdravým životním stylem se budu zabývat jak teoreticky, tak prakticky. Teoretická část práce poslouží k seznámení s jednotlivými složkami zdravého životního stylu a jejich bližšímu, avšak z důvodu rozsáhlosti tématu stručnějšímu, charakterizování. Zaměřím se na definování základních pojmů, na faktory, které mají pozitivní i negativní vliv na lidské zdraví; na prevenci vzniku nemocí a různých zdravotních problémů, na možnosti nápravy případných potíží vzniklých v důsledku nedodržování zásad zdravého životní stylu a v neposlední řadě na vymezení těchto zásad. Praktická část se bude věnovat, jak již bylo řečeno, zjištění míry dodržování zásad zdravého životního stylu dětmi staršího školního věku. Cílem teoretické části diplomové práce je tedy pomocí dostupné odborné literatury, vlastního pozorování, zkušeností a názorů seznámit čtenáře s jednotlivými složkami a zásadami zdravého životního stylu. Cílem praktické části je shrnutí poznatků získaných výzkumem. Obsah své diplomové práce uspořádám do jednotlivých kapitol, které na sebe budou plynule sémanticky navazovat tak, aby měl čtenář možnost vytvořit si komplexní představu o tom, co je to zdravý životní styl. Při zpracování zvoleného tématu použiji různé přehledové práce z oblasti pedagogiky a psychologie, učebnice pro žáky a studenty různých věkových kategorií, odborné publikace vztahující se k různým složkám zdravého životního stylu a další dostupné materiály. Práci bych doporučila všem, kdo mají zájem seznámit se s problematikou zdravého životního stylu. Ať již jde o studenty, pedagogy nebo zájemce z řad široké veřejnosti. Tato diplomová práce by se také mohla stát inspirací pro další bádání.
14 III. Metodika Při zpracování diplomové práce budu čerpat z různých literárních zdrojů. Použiji učebnice pro základní školy, základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia, střední školy, střední odborná učiliště, některé přehledové publikace týkající se psychologie, pedagogiky a speciální pedagogiky, vysokoškolské učební texty a mnohé odborné knihy zaměřené k problematice jednotlivých složek zdravého životního stylu. Dále předpokládám, že budu pracovat s příspěvky uvedenými ve sborníku Škola a zdraví pro 21. století. Ve většině uvedených materiálů se budu pravděpodobně zabývat převážně kapitolami nebo částmi vztahujícími se ke zvolenému tématu. Při zpracování údajů jsem zvolila tento postup práce. Práci rozdělím na dvě části, na teoretickou
a
výzkumnou.
Nejprve
se
budu
věnovat
teoretickému
oddílu.
Při sestavování jejích jednotlivých bodů vyjdu ze současných znalostí a z učebnice rodinné výchovy pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia věnované zdravému životnímu stylu. Shromážděné materiály utřídím, jednotlivé písemnosti prostuduji a důležité informace si poznamenám. Vypsané údaje porovnám, zjistím-li, že nedochází k žádným faktickým odchylkám, nebudu si připravovat podklady pro kapitolu „Diskuse“. Jednotlivé poznatky zařadím do příslušné části mé práce. K označení jednotlivých stran diplomové práce volím číslování v záhlaví. Podle mého názoru může napomoci rychlejší orientaci v textu, obzvláště v případě, že bude práce čtena v elektronické verzi. Na podkladě teoretické části a na základě prostudování odborné literatury sestavím dotazník určený dětem staršího školního věku. Aby se mi podařilo co nejlépe danou problematiku vystihnout a jednotlivé otázky a položky dotazníku sestavit tak, aby v případě hodnotících škál nebo výběru z několika alternativ postihovaly okruh, na něž se zaměří, jako celek, aby byly jasné, srozumitelné a obsahově přiměřené dětem zvolené věkové kategorie, provedu nejprve předvýzkum. Při něm využiji metod pozorování a řízeného rozhovoru. Dříve, než začnu od respondentů získávat informace, dotazník prověřím na několika žácích druhého stupně základních škol. Bude-li vše v pořádku, začnu shromažďovat informace, které následně vyhodnotím ve výzkumné části diplomové práce. Na závěr vytvořím a do příloh uvedu několik grafů, které umožní rychlou orientaci v nejdůležitějších výsledcích výzkumu. Až budu mít vše takto připravené, provedu poslední úpravy a diplomovou práci připravím k odevzdání.
15 IV. Zdravý životní styl dětí staršího školního věku IV. 1. Zdravý životní styl IV. 1. 1. Životní styl Životním stylem rozumíme „typický způsob uspořádání činností, jednání lidí, vztahů, vědomí hodnot, norem a věcného prostředí ve společnosti, které je integrací životních způsobů jedinců.“1 Ovlivňuje úroveň vzdělání, i vztah k němu, postoj společnosti ke vzdělávacím, kulturním institucím atd.2 Životní styl se projevuje v utváření typického denního a týdenního režimu, jenž nastoluje určitý řád ve sledu jednotlivých činností během dne a týdne. Stanovuje časový interval pro realizaci daných aktivit např. pro spánek, dodržování pravidelného stravování, vykonávání profese, sebevzdělávání, relaxaci atd. Pravidelnost denního režimu významně přispívá k utváření a následně upevnění nervových procesů a tím i k posílení fyzického a psychického zdraví jedince.3 Domnívám se, že denní a týdenní režim v nemalé míře zvyšuje kvalitu života. Je-li vytvořen jistý řád, mizí chaos, a tím i starost o to, co bude následovat po dokončení plněného úkolu. Jistě nelze předem stanovit průběh celého dne, týdne a měsíců, kdykoli může dojít např. k nečekanému zásahu z prostředí, které nás obklopuje, přesto pravidelný režim umožňuje žít klidněji a efektivněji. Organismus si navykne vykonávat v určitou dobu jistou činnost. Pravidelnost v uspokojování některých biologických potřeb způsobí, že se jedinec bude cítit svěžejší, že získá více energie. Vhodně zorganizovanou prací či učební činností daná osoba dosáhne rychleji požadovaného cíle, a získá tak více času pro odpočinek, zájmovou činnost a další seberozvíjení, což může podpořit její duševní vyrovnanost a pocit uspokojení z vlastního života. Životní styl se odráží ve všech činnostech, jednání a chování člověka. Vztahuje se k jeho individuálním rysům, zájmům, hodnotám a motivům.4 Najít styl života, který by plně vystihoval jedincovy vlastnosti, postoje a hodnotovou orientaci není jednoduché. Dospívající často potlačují vlastní přání a raději napodobují své úspěšné vrstevníky. Snad je k tomu vede vidina postupu v jejich okolí nebo touha po přijetí do jiné skupiny, snad
1
PRŮCHA, Jan; WALTEOVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2003,
s. 317. 2
Tamtéž. ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 296. Pravidelnost denního režimu snižuje riziko výskytu fyziologických, psychických a v neposlední řadě i sociálních problémů. Tamtéž. 4 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 573. 3
16 obava být odlišní. Podle mého názoru by pedagogičtí pracovníci měli dbát na vytvoření takového klimatu v třídním kolektivu, kde by se jeho členové nebáli ukázat, jací jsou, jací by si přáli být, kde by uměli přijmout pochvalu, radu i kritiku. Aby mohl člověk žít vlastním životním stylem, který ho bude naplňovat, musí si uvědomovat své přednosti, ale také zápory, své možnosti, musí umět být sám sebou. IV. 1. 2. Zdraví Slovo zdraví ve svém původním významu, v řečtině i v latině, označovalo celek. V holistickém pojetí je možné dosáhnout zdraví pouze v případě, že jednotlivé složky daného celku plní náležitě svou funkci. Zdraví představuje v životě člověka nezbytný předpoklad pro dosažení rozličných cílů.5 Být úspěšný je přirozenou potřebou každého jedince, a úspěch tedy přispívá k udržení psychické a následně i fyzické pohody. Lidé se zdravotním znevýhodněním však zdraví chápou nikoli jako prostředek k dosažení cíle, ale jako cíl samotný, jako nejvyšší životní hodnotu.6 Význam zdraví si často lidé uvědomí, až v okamžiku, kdy ho ztratí. Do té doby ho často pokládají za běžnou součást svého života. Menší děti, a pravděpodobně nejen ony, často nerozumí, proč se jim k narozeninám přeje nejprve hodně zdraví a teprve pak štěstí, úspěch, to po čem touží. Mnohdy ve snaze uspět, opomíjí nutnost dbát na dobrý fyzický a duševní stav. Myslím, že by měly být odmalička vedeny ke skutečnosti, že je nezbytné si svého zdraví vážit. V současné době neexistuje jednotné pojetí zdraví. David Seedhouse stanovil čtyři skupiny teorie zdraví. Jedná se o názory, že zdraví je ideálním stavem, kdy se jedinec cítí dobře, přirozeným fungováním organismu, předmětem obchodu, druhem síly. Oproti tomu Jaro Křivohlavý se přiklání ke koncepci, která ve zdraví vidí buď prostředek k dosažení stanoveného cíle, nebo cíl sám o sobě.7 Některé primitivní kultury chápou zdraví jako tajemnou sílu, bez níž by nebylo možné překonávat překážky.8 „Dobré zdraví je síla zvítězit nad nemocí, která člověka momentálně ohrožuje.“9 Z hlediska humanistických teorií je zdraví považováno za vnitřní sílu jedince zpravidla označovanou jako élan vital, vitalita, libido, adaptibilnost atd. Pomocí interní energie lze dosáhnout cílů, jež přesahují zdraví samotné. Absence této síly neumožňuje
5
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 28-29. Tamtéž, s. 30. 7 Tamtéž, s. 33. 8 Tamtéž. 9 Tamtéž. 6
17 člověku naplnit jeho možnosti.10 Účinek vnitřní energie můžeme demonstrovat na případech lidí trpících závažnou chorobou.11 Pokud jedinec vážně onemocní, je k úspěšné léčbě nezbytně nutná dostatečná motivace. Musí mít důvod se uzdravit. Mnohdy více než povzbuzení lékařů působí cíl, kterého chce daná osoba dosáhnout, cíl, jenž tvoří smysl jejího života. Na základě vlastního pozorování jsem zjistila, že v takových chvílích pacient soustředí veškeré síly na odstranění překážky - nemoci, která stojí mezi ním a uspokojením dané tužby. Jakmile se alespoň částečně přiblíží stanovenému cíli, zvyšuje se jeho úsilí o uzdravení. Často se svou nemocí méně trápí, pomalu si ji přestává připouštět a začíná se řídit heslem: „Pokud chci uspět, nemohu být nemocný!“ Domnívám se, že elán vital sám o sobě nedokáže jedince plně vyléčit. Může však výrazně přispět k udržení dobrého psychického stavu a podpořit vůli nevzdávat se. Dubos pokládá schopnost přizpůsobit se změnám a přizpůsobit si prostředí, které nás obklopuje, za podstatnou složku fitness (dobré tělesné kondice).12 Zdravím pak rozumíme schopnost vhodně čelit nepříznivým situacím či změnám životního prostředí.13 Aaron
Antonovsky
vytvořil
a
rozpracoval
teorii
salutogeneze
založenou
na skutečnosti, že zdraví závisí na individuální charakteristice životního postoje, nikoli pouze na dílčích psychických schopnostech. Tři základní východiska zdravotní síly spatřoval v smysluplnosti, vidění zvládnutelnosti úkolu a schopnosti pochopit situaci, v níž se lidé nachází. S obdobným názorem pracují američtí psychologové S. D. Kobasa, S. R. Maddi, S. S. Khan, kteří používají pojmu hardiness.14 Za elementární části odolnosti považují oddanost určitému mínění, zvládnutelnost a nazírání na životní role jako na výzvy.15 V současnosti se zdravím nejčastěji rozumí schopnost optimálního fungování. Podle Jara Křivohlavého nejvýstižnější definici zdraví podal roku 1981 T. Parsons:16 „Zdraví je stav optimálního fungování člověka (individua) vzhledem k efektivnímu plnění role a úkolů, k nimž byl socializován.“17 Netradiční pojetí zdraví představuje Seedhousův pohled na ně jako na zboží, objekt stojící vně člověka, který se stává předmětem směny. Podle této teorie si mohou lidé své
10
Tamtéž. Vliv elánu vital je patrný i v mnohých jiných případech. Tento příklad uvádím, protože se domnívám, že zde je jeho působení nejvíce viditelné. 12 Tamtéž, s. 35. Podle Davidsona pojem fitness zahrnuje nejen dobrou tělesnou kondici, ale i schopnost duševní práce, být v dobrém zdraví a připraven na činnosti, jež musí jedinec vykonat. Tamtéž. 13 Tamtéž. 14 Tamtéž, s. 34. Hardiness v českém překladu znamená odolnost, nezdolnost, tvrdost. Tamtéž. 15 Tamtéž, s. 34-35. 16 Tamtéž, s. 35. 17 Tamtéž. 11
18 zdraví koupit v lékárně v podobě medikamentů či ho získat lékařskou péčí; všichni jedinci jsou považováni za zdravé, dokud se neocitnou v situacích, které působením externích vlivů vyvolávají tělesné obtíže. Takovýto názor může vést k nebezpečí v podobě pasivního vztahu ke svému zdraví a nedostatečné péči o něj, k jeho nedocenění, protože vzniká dojem, že ztracené zdraví lze snadno obnovit pomocí lékařské vědy. Na druhé straně však zvyšuje účinky placebo efektu.18 Pokud by se zdraví vykládalo pouze tímto způsobem, došlo by velice rychle k nárůstu rizikového chování, lidé by své zdraví stále více považovali za běžnou součást života, za něco naprosto samozřejmého a neohrozitelného. Mnohdy si neuvědomují, že lékařská věda není všemocná, že zdraví poškozené vlastní nerozvážností nelze plně obnovit. Ovšem nesporným kladem tohoto pojetí zdraví je jeho vliv na placebo efekt. Jestliže bude nemocný přesvědčen, že je možné se uzdravit, pouze na základě podání vhodného léku, bude je všechny bez rozdílu na výši ověřených pozitivních účinků přijímat s větší nadějí a léčba se stane mnohem účinnější. V tomto případě spatřuji podobnost s vnitřní sílou jedince. Podle mého názoru nemůže být nemocná osoba vyléčena, pokud nebude mít důvod získat zpět ztracené zdraví a pokud sama nebude věřit v úspěch. Světová zdravotnická organizace definuje zdraví takto:19 „Zdraví je stav, kdy je člověku naprosto dobře, a to jak fyzicky, tak psychicky i sociálně. Není to jen nepřítomnost nemoci a neduživosti.“20 Všechny výše uvedené názory týkající se definování zdraví ho považují za jev dynamický oscilující mezi póly dobrého zdraví a nemoci. Normální stav duševní a tělesné pohody představuje významnou životní hodnotu, podmínku k dosažení určitého cíle; neomezuje se pouze na dimenze fyzické, ale zohledňuje i oblast psychickou, sociální a duchovní. Zdraví úzce souvisí s kvalitou života, je do značné míry spjato s odpovědností každého jedince a podmíněno komunitním, ekologickým a politickým prostředím. Seedhouse za podmínky ovlivňující zdraví považuje vše, co působí nebo by mohlo působit na lidskou činnost. Jednotlivé faktory jsou uspořádány hierarchicky. Nejvyšší místo zaujímá potřeba jíst, pít, bydlet, mít dostatek tepla a uvědomovat si smysl života; následuje nutnost co nejširší informovanosti o činitelích ovlivňujících lidský život; dále dovednost se získanými poznatky pracovat, být ohleduplný k lidem i okolnímu prostředí. Kromě pozitivních podmínek na jedince působí i faktory negativní – nevýhody, které je třeba omezovat a odstraňovat současně s podporováním podmínek kladných. S přihlédnutím
18
Tamtéž, s. 36-37. Tamtéž, s. 37. 20 Tamtéž. 19
19 ke všem výše uvedeným faktům21 se nejvíce přikláním k názoru, který zdraví definuje jako „…celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí.“22 Zdraví nemá jednotnou podobu, je ovlivňováno individuálními zvláštnostmi jedince,23 věkem, pohlavím, somatickým a psychickým stavem.24 Není stavem stabilním, ale neustále se v průběhu života modifikuje.25 Dobré zdraví vzniká na základě vzájemného působení celé řady faktorů. Jsou to např. vlivy biologické, psychologické (salutory), sociální, ekonomické a další.26 Negativní činitele způsobující nemoc můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Jedná se o faktory dědičné a vnější. Procentuálně nejvyšší vliv (padesát až šedesát procent) na vznik nemoci má špatný způsob života, který se vyznačuje nedostatkem pohybové aktivity, nevhodným způsobem stravování, požíváním návykových látek, nerozvážným chováním a neúměrnými nároky na fyzickou i psychickou složku osobnosti. Lidské zdraví z dvaceti procent ohrožuje poškozené životní prostředí projevující se znečištěním vodních toků, ovzduší a půdy, dále pobyt v prostorách se zvýšenou hlučností, nedostatkem osvětlení či dlouhodobé vystavování se slunečnímu záření a nedostatečná socio-kulturní úroveň rodiny. Poslední kategorii vnějších negativních vlivů (dvacet procent) tvoří zanedbání pravidelných preventivních prohlídek, povinného očkování, špatné stanovení diagnózy a neúčinná léčba.27 Specifickým typem zdraví je zdraví duševní. Stejně jako v případě definování pojmu zdraví nelze ani zde termín duševního zdraví jednoznačně vymezit. Z důvodu posuzování jedince členskou skupinou a hodnocení míry dodržování skupinových norem není možné stanovit charakteristiku duševního zdraví pro všechny kultury a doby souhrnně, ale pouze pro daného jedince v konkrétním historickém a socio-kulturním prostředí. Základními kategoriemi charakterizujícími duševní zdraví jsou: kladný vztah jedince k sobě samému, motiv rozvinutí veškerého osobního potenciálu, nezávislost a funkční samostatnost, „vyvinuté ústřední syntetizující funkce“, náležité vnímání skutečnosti, vyrovnání se s vlivy vnějšího prostředí. Duševní zdraví zahrnuje schopnost kontrolovat sebe sama.28 Psychická vyrovnanost poskytuje člověku pocit jistoty, umožňuje mu lépe se orientovat v situacích 21
Tamtéž, s. 39-40. Tamtéž, s. 40. 23 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 7. 24 Tamtéž, s. 14. 25 Tamtéž, s. 7. 26 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 43. 27 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 13-14. 28 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 702. 22
20 každodenního života, reálně je posuzovat, vhodně se rozhodovat a reagovat na nejrůznější problémy. Duševně zdraví lidé dokáží bez potíží komunikovat s druhými, jsou si vědomi svých předností i omezení, umí účinně využívat všech svých možností. Jejich jednání a chování celkově působí klidným dojmem. V případě neúspěchu zjišťují, kde udělali chybu a pokouší se ji napravit. Oproti tomu lidé žijící v neustálé psychické nepohodě mnohdy propadají úzkosti, zoufalství či panice. Neúspěch, i zapříčiněný zásahem vnějšího okolí, často považují za vlastní selhání, obviňují se z něho a začínají na sebe nazírat zkreslujícím dojmem. Přetrvávající problémy psychického rázu se v takovém případě brzy projeví v oblasti tělesné. Jelikož psychická a fyzická stránka osobnosti jsou úzce propojeny, budou i somatické potíže negativně ovlivňovat psychiku jedince. Mohou se z nich stát
stresory. Výše zmíněné poznatky dokazují, že také duševní zdraví má
nezastupitelný význam v životě člověka. IV. 1. 3. Zdravý životní styl Z výše uvedených informací vyplývá, že zdravý životní styl je takový styl života, který napomáhá k udržení kladného tělesného, psychického, sociálního a duševního stavu člověka a umožňuje mu prožít plnohodnotný život. IV. 1. 4. Utváření životních návyků Návyky lze definovat jako reflexní jednání založené na příjmu, přenosu a reakci. Významně ovlivňují sociální chování a přizpůsobování se určité situaci či společnosti. Stávají se základem učení. Mnohé návyky vychází z kulturně historického povědomí (např. zvyky, tradice), tvoří obligatorní společenské normy, a zajišťují tak udržování sociální konformity. V behaviorálním pojetí rozumíme návykem citový reflex, jež je podmíněný prostředím. Jedná se o získanou tendenci k vykonání činnosti určitým způsobem na jistý podnět. Oproti dovednosti je návyk užší, provádíme ho více automaticky. Návyky můžeme rozdělit do dvou hlavních kategorií, na návyky žádoucí a nežádoucí. Kladné ulehčují život, zahrnují činnosti typické pro danou společnost. Záporné jsou značně fixované, jejich odbourávání vyžaduje zvýšenou námahu a odhodlání.29 Návyky se nevytváří trvale, všechny jsou pouze dočasné, můžeme je tedy měnit, nikoli však úplně odstranit. Utlumený návyk se často vybaví např. v případě únavy, afektu. Rychlejší vyhasínání spoje podmiňuje vyšší frekvence nahrazování návyku negativního kladným v určitém časovém intervalu a pochvala, odměna. Pokud nefunguje pozitivní motivace, využívá se tzv. averzivní terapie založené na strachu z trestu 29
Tamtéž, s. 343.
21 v kombinaci s odměňováním za požadované chování. Trvalá změna návyku předpokládá širší a hlubší přeměnu osobnosti.30 Návyky určitého druhu nejsou sdíleny všemi. Každá sociální skupina může mít některé své specifické návyky. Zároveň jeden a tentýž návyk nemusí být vnímán a hodnocen stejným způsobem. Jisté rozdíly v jejich posuzování se zakládají v působení rodiny na formování jedince, např. určitý návyk je v ní vnímán jako vhodný, naprosto běžný a její členové se nad ním ani v nejmenším nepozastavují. Ovšem širšímu okolí může připadat nevhodný až nepřijatelný. Rozdílné návyky mohou být překážkou v navazování přátelských a partnerských vztahů, obzvláště v případě, kdy stojí proti sobě nebo se dokonce vylučují. Odlišné návyky působí problémy také v situacích, kdy spolu jednají jedinci pocházející ze skupin s různou socio-kulturní úrovní. Na utváření životních návyků má velký vliv výchova. Tou rozumíme soustavné, záměrné, promyšlené působení vedoucí k dosažení požadovaného výchovného cíle. Usiluje o rozvíjení určitých vlastností, názorů, postojů a hodnot. Probíhá oboustranně, vychovávaný a vychovatel jsou ve vzájemné interakci.31 Požadavky, které rodina, škola a další sociální skupiny na dítě kladou, odpovídají požadavkům společnosti jako celku. Pozitivní přiměřené nároky podněcují jedince k vytvoření návyků přispívajících ke zdravému způsobu života; ke zdárnému vývoji a rozvoji osobnosti.32 Značné odlišnosti v osvojených a zanedbávající.
návycích Jako
můžeme příklad
zde
pozorovat volím
u
dětí
návyky
z rodiny v učení.
perfekcionistické
Dítě
vychovávané
perfekcionisticky bude vedeno k povinnosti nejprve pečlivě a důkladně splnit zadané úkoly, kterými je však přetěžováno, a nezbývá mu již čas na vlastní volnočasové aktivity a uspokojování vlastních tužeb. Oproti tomu dítě, jemuž rodiče věnují minimum pozornosti, nebude v plnění povinností důsledné, jelikož kvalita jejich vykonávání není nikterak kontrolována a za nesplnění nenásledují žádné postihy, ovšem ani odměna v případě opačném. Takovýto jedinec se naučí své povinnosti odbývat a obcházet. Sice bude mít více času na zábavu, ale nedojde u něho k fixaci základních společenských návyků, což může vést k problematičtějšímu začlenění např. do třídního kolektivu. Výchova se prolíná se socializací, celoživotním procesem začleňování jedince do společnosti. Socializace ovlivňuje formování a vývoj osobnosti. Každý tak získává jedinečné osobnostní rysy, jež však zároveň odpovídají modelům chování a jednání vyžadovaných prostředím, v němž žije. Společnost určuje způsob, jakým bude jedinec
30
ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 351-352. Ke změně návyků se běžně využívá kladení požadavků, slovní vliv, odměny, tresty, působení vzorů, malých sociálních skupin, činností; podporování sebevýchovy. Tamtéž, s. 352. 31 Tamtéž, s. 247-248. 32 Tamtéž, s. 250.
22 vnímat jak své nejbližší okolí a svět jako celek, tak sebe sama; jazyk a řeč a zároveň ráz myšlení, normy a hodnoty, které bude dodržovat, ideály a principy každodenního života.33 Na vytváření návyků mají značný vliv různé sociální skupiny. Ty se snaží přimět jedince ke konformitě v jednání i názorech. Konformita vychází z potřeby někam patřit, získat podporu pro zajištění bezpečí a uspokojení mnohých dalších potřeb.34 Sociální skupina formuje celou osobnost jedince, zvláště jeho charakter a společenské dovednosti.35 Na děti nejvíce působí rodina, škola a skupina vrstevníků. V rodině probíhá primární socializace. Veškeré návyky, které jsou jedinci vštípeny, lze jen stěží v pozdějších letech odstranit. Jakékoli opomenutí či vybudování negativního návyku může mít neadekvátní následky.36 Rodina vytváří základy pro dovednosti a návyky v oblasti sociální komunikace.37 Dítě si osvojuje elementární normy a způsoby chování, sociální role, určitý životní styl, přijímá hodnoty platné v jeho nejbližším okolí a stejně tak vzor, jak vnímat a chápat svět. Rodinné prostředí utváří sebepojetí a sebehodnocení dítěte. Značně tak předurčuje způsob jeho života.38 Škola představuje druhé nejdůležitější socializační prostředí. Jedinec je v něm hodnocený na základě výsledků své práce, výkonů a schopností. Poprvé může být v konkurenci spolužáků odměněn za vlastní úsilí. Míra úspěšnosti jeho činnosti přímo souvisí s vytvořením postoje k práci a sobě samému. Škola mu poskytuje nové zkušenosti, širší společenské normy a hodnoty, učí ho respektovat autoritu,39 novým komunikačním, pracovním a učebním návykům. Skupinou vrstevníků označujeme malou sociální skupinu složenou z přibližně stejně starých osob,40 které mohou k vzájemné komunikaci využívat specifické řečové formy. Mají vlastní společenské cíle a představu o morálce a sociálním chování. Na příslušnost k dané skupině často poukazují vnější znaky, jako např. způsob oblékání, účesu atd.41 V případě, že je jedinci zabraňováno ve styku s vrstevníky, nedochází k plnému rozvinutí sociálních dovedností a formování podstatných rysů. Soudržnost skupin závisí do značné míry na věku a pohlaví. Malé děti si hrají izolovaně, protože ještě nejsou schopny spolupráce. V předškolním období herní skupiny charakterizuje proměnlivost a nestálost. 33
HADJ-MOUSSOVÁ, Zuzana. Sociální psychologie. Praha : Univerzita Karlova v Praze – - Pedagogická fakulta, 2003, s. 12-14. 34 ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. Příručka pro studenty. Praha : Portál, 2005, s. 211-213. 35 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 275. 36 PROKOP, Jiří. Sociologie výchovy a školy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 40. 37 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 275. 38 HADJ-MOUSSOVÁ, Zuzana. Sociální psychologie. Praha : Univerzita Karlova v Praze – - Pedagogická fakulta, 2003, s. 14-15. 39 Tamtéž, s. 15-16. 40 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 278. 41 PROKOP, Jiří. Sociologie výchovy a školy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 54-55.
23 V rámci školního kolektivu později vznikají subskupiny neformální povahy.42 Protože se jedná o skupiny menší, jednotliví členové celkového kolektivu mají méně příležitostí k výběru vzájemného kontaktu, a mohou se tedy snáze dostat do úplné izolace. Ti, kteří se ocitají na hranici izolace a začlenění, vytvářejí vlastní skupinu založenou na pocitu ohrožení z osamocení.43 Význam skupiny stoupá v období puberty. Při konfliktech s rodiči poskytuje dospívajícímu útěchu, porozumění a soucit. Dává mu možnost získat zkušenosti vyplývající z kontaktu a komunikace s lidmi jedinci rovnými. Členové dané skupiny se učí vzájemnému respektu, diskuzi, naslouchání, prosazování a pozměňování svých názorů, argumentaci, kompromisnímu ustupování, smiřování se s nespravedlností a neúspěchem. Dospívající si ve své členské skupině osvojuje mimo jiné určité návyky, jak řešit konflikty různého druhu. Skupinové a přátelské vztahy významně působí na morální vývoj a formování celé osobnosti,44 ulehčují přechod z prostředí rodinného do školního, pracovního atd.45 V některých případech však má skupina na jedince negativní vliv. Jedná se o společenství, které ke svým hlavním hodnotám řadí prvky rizikového chování. Každý potenciální uchazeč o členství v takovéto skupině musí nejprve projít zkouškou, zda je chopen vykonat některou z rizikových činností, např. pokud bude chtít být určitá osoba přijata ke skupině, jež překračuje společností uznávané a dodržované normy, bude muset jednat v rozporu s psanými pravidly, např. bude muset něco ukrást, poškodit veřejné prostranství či soukromý majetek. Touha nezůstávat osamocený může působit mnohem silněji než vědomí nutnosti dodržovat společenské normy.46 Členství ve skupinách tohoto typu často vede i k poškození vlastního zdraví, což v některých případech zanechává trvalé následky. Na utváření návyků, osvojování si určitých dovedností, na celkové chování a vystupování mají velký vliv vzory a ideály, které ukazují dětem a dospívajícím, co se od nich očekává, mají je upoutat a nejlépe přivést k jejich následování.47 Jedinec si na základě vlastních preferencí volí a posléze napodobuje určitý vzor, s nímž se může později i ztotožnit. Získává podle něho model, jak se orientovat ve světě, řešit problémy a různé konflikty. Jeho ideál představuje určitý způsob života, předkládá jisté názory,
42
ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 278. HADJ-MOUSSOVÁ, Zuzana. Sociální psychologie. Praha : Univerzita Karlova v Praze – - Pedagogická fakulta, 2003, s. 27. 44 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 278-282. 45 PROKOP, Jiří. Sociologie výchovy a školy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 55. 46 Jako příklad uvádím scénu z filmu Lucie postrach ulice (POLÁK, Jindřich. 1983.), kdy malá dívka při pokusu sblížit se partou „výtržníků“, aby nebyla neustále doma sama, dostala za úkol zcizit jeden předmět z obchodního domu. 47 HELUS, Zdeněk. Úvod do sociální psychologie (Aktualizovaná témata pro studující učitelství). Praha : Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2001, s. 98. 43
24 přesvědčení, hodnoty a hodnotové orientace a etické zásady. Silný vliv modelu spočívá v jeho konkrétnosti a emocích, jež vyvolává. Do opozice ke kladnému vzoru se staví model záporný. Jedná se o člověka s negativními znaky, které mohou vyvolávat odpor. Zpravidla jde o jedince, jenž dlouhodobě na dítě působil frustračně. V některých případech rodiče sami předkládají svým potomkům záporný vzor s cílem vyvolat u nich odmítavý postoj, a zabránit tak možnému nežádoucímu chování a jednání. Někteří však z různých důvodů v určitých ohledech s daným modelem sympatizují, jeho chování akceptují, protože se domnívají, že by jim takový způsob vystupování mohl pomoci při společenském vzestupu, nejen, v rámci vrstevnické skupiny.48 Jisté nebezpečí nastává v případě tzv. „vystřízlivění“ z ideálu. Tímto termínem označujeme uvědomění si neexistence ideálu, což má za následek ztrátu smyslu života. Reakcí na tento stav bývá zoufalství, ztráta zájmu o veškeré dění, cynismus, deprese atd. Děti i dospívající si vybírají vzory podle své hodnotové orientace, životního zaměření a lidí, na nichž jim záleží.49 Myslím si, že každý potřebuje mít nějaký vzor, ke kterému se chce svým jednáním, vstupováním a mnohdy i vzhledem přiblížit. Obdiv jisté osoby, literární či filmové postavy atd. podněcuje snahu být jako ona. Jedinec usiluje o osvojení si alespoň přibližného množství jejích vědomostí, sociálních dovedností, touží dosáhnout přinejmenším částečně jejího úspěchu, uznání a obliby. Získává tak určitý cíl, k němuž směřuje, jenž může významně přispět k vytvoření jistého životního řádu a odolnosti vůči negativním vlivům. O nevhodném působení vzorů viz níže. IV. 1. 5. Spánek IV. 1. 5. 1. Spánek Jedním ze základních předpokladů dobrého zdraví je kvalitní a pravidelný spánek.50 Jedná se o pasivní formu odpočinku, kdy lidský organismus znovu získává síly vynaložené na předcházející fyzické či psychické činnosti.51 MuDr. Martin Anders spánek definuje jako:52 „…stav klidu s minimální pohybovou aktivitou v určité poloze, se sníženým vnímáním okolního prostředí a se změněnou duševní činností oproti stavu bdělému.“53 Během spánku dochází k poklesu krevního tlaku, změně dechové a tepové frekvence,
48
ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 261-262. HELUS, Zdeněk. Úvod do sociální psychologie (Aktualizovaná témata pro studující učitelství). Praha : Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2001, s. 99-100. 50 ANDERS, Martin. Nespavost. Praha : Jan Vašut, 2000, s. 3. 51 KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 9. 52 ANDERS, Martin. Nespavost. Praha : Jan Vašut, 2000, s. 6. 53 Tamtéž. 49
25 hladiny hormonů v krvi, výkyvům v tělesné teplotě, snižuje se spotřeba energie,54 uvolňuje se svalové napětí, klesají reakce nervového systému na podněty různého druhu, proměňuje se metabolismus a činnost ledvin atd. Rozlišujeme dva základní druhy spánku – stav hlubokého a lehkého spánku. Hluboký zklidňující spánek se běžně označuje zkratkou nREM (non REM).55 V jeho třetí fázi je nesnadné spícího probudit pomocí zvuků, které mu nejsou blízké. Oproti tomu na své jméno nebo pláč dítěte reaguje téměř okamžitě. Výskyt snů v tomto cyklu je méně častý. Snové děje však více odpovídají realitě. Význam nonRem spánku spočívá v obnovení fyzických sil. Platí přímá úměra mezi stupněm tělesné zátěže a nutnou délkou spánku.56 Lehký neboli aktivovaný neklidný spánek má zkratku REM (rapid eye movements). Během něho dochází k rychlým očním pohybům, ať již při přivřených nebo zavřených očních víčkách, k mírným svalovým záškubům na končetinách a v obličeji. Pokud člověk spí REM spánkem, zdají se mu sny, které díky silným emocím, jež je doprovází, napomáhají k odstranění přetrvávajícího denního citového napětí. V průběhu noci se oba druhy spánku několikráte prostřídají,57 jedná se zpravidla o pět cyklů po sedmdesáti minutách. K nREM spánku dochází v první polovině noci.58 Potřeba spánku závisí na věku, zdravotní způsobilosti, individuální potřebě i jeho průběhu. Děti staršího školního věku by měly denně spát devět až deset hodin.59 Zamezování spánku negativně ovlivňuje zdravotní stav,60 způsobuje projevy podobné stárnutí, urychluje průběh nemocí např. cukrovky, vysokého krevního tlaku, obezity;61 výsledky duševní práce, pozornost a vyrovnanost.62 Nekvalitní spánek vyvolává chronickou únavu, psychické poruchy a snižuje přirozenou obranyschopnost organismu.63 Zamezování spánku je tedy z hlediska psychohygieny nevhodné.64 Jedinci, kteří spí pravidelně sedm až osm hodin, vykazují známky lepšího tělesného i duševního zdraví než ti, co spánku věnují méně.65 Spánek je nejúčinnějším přírodním prostředkem k uklidnění. Ne nadarmo se v lidovém rčení říká „Ráno moudřejší večera.“ Řešit různé problémy 54
Tamtéž, s. 7. ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 107. 56 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 554. 57 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 107. 58 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 554. 59 KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 9. Vzhledem k individuálním zvláštnostem není možné stanovit dobu spánku, která nejvíce přispívá k udržení dobrého zdravotního stavu. PRAŠKO, Ján; ESPA-ČERVENÁ, Kateřina; ZÁVĚŠICKÁ, Lucie. Nespavost. Zvládání nespavosti. Praha : Portál, 2004, s. 18. 60 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 107. 61 ANDERS, Martin. Nespavost. Praha : Jan Vašut 2000, s. 8. 62 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 107. 63 ANDERS, Martin. Nespavost. Praha : Jan Vašut, 2000, s. 8. 64 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 107. 65 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 554. 55
26 a úkoly večer, po celodenní námaze, se ukazuje jako neproduktivní. Spánkem si jedinec odpočine, po té je schopen efektivněji uvažovat. Pokud je však daná osoba vystavena přílišnému stresu, její spánek bývá nekvalitní a velice často nedostatečný. V důsledku nepřiměřené školní zátěže může být spánek omezován na minimum. Je pravděpodobné, že některé děti, jejichž rodiče, učitelé atd. kladou přílišný důraz na výborný školní výkon, jsou jejich požadavky natolik vytíženy, že se je snaží zvládat na úkor spánku. Mylně se domnívají, že zůstanou-li o trochu déle vzhůru, a zkrátí tak dobu určenou ke spaní, dokáží splnit více úkolů. Nevědí však, že práceschopnost šedé kúry mozkové se s déletrvající usilovnou činností snižuje a k další námaze organismus odpočinek potřebuje. Ony si ho ale ve snaze dokončit uloženou práci nedopřejí. Ponocování však očekávaný výsledek nepřináší, spíše přivodí stres. Jednak proto, že daný úkol nesplnily, jednak z důvodu, že druhý den budou více unavené a jejich výkon se ještě sníží, dostaví se výčitky svědomí, čímž se stresová situace zhorší. V extrémním případě může nastat obava ze spánku způsobená strachem z nočních můr, kdy je vědomí nesplněného úkolu pronásleduje ve snech, často budí a bojí znovu usnout. Tuto situaci nejsou schopny v žádném případě vyřešit samy. Je nezbytně nutné, aby jim rodiče, blízcí příbuzní, pedagogický pracovník či jiná osoba vysvětlili, že takto ničeho nedosáhnou. Jakmile jedinec tuto skutečnost přijme66, musí se mu odpovídajícím způsobem upravit denní režim a dbát na dostatek spánku. Brzy sám pozná mnohé výhody, které takto získá. Jakákoli náprava vyžaduje spolupráci a důslednost obou, jak dítěte, tak dospělého. Děti by neměly být školními požadavky nebo nároky rodičů zahlcovány. Podle mého názoru by se mělo dbát na to, aby znaly význam spánku v životě, jeho přínos pro lidský organismus, aby věděly, že v každém případě se spát musí.67 Za zdravý spánek se považuje spánek hluboký, plynulý, nerušený hrůzostrašnými sny a pocením, realizovaný ve vhodném prostředí. Doporučuje se dodržovat stále stejná doba uléhání a vstávání, nekonzumovat obtížněji stravitelná jídla a alkohol tři až čtyři hodiny před spánkem, nápoje zahrnující ve svém obsahu složku kofeinu šest až osm hodin před ulehnutím, převlékat se do lehkého, volného oblečení z přírodních materiálů, v zimě používat navíc ponožky, ležet na zdravotní matraci,68 volit přiměřeně naplněný polštář69
66
Domnívám se, že k nápravě nežádoucího návyku je nutné, aby jedinec uznal jeho negativa. Pokud by zůstával přesvědčen o jeho možném, i když zatím se nedostavujícím přínosu, snažil by se veškerá doporučení a opatření obcházet a jakákoli pomoc by byla neefektivní. 67 Pokud se něčeho, např. pololetní písemné práce, hněvu rodičů za špatné vysvědčení atd. bojí, do takové míry, že nemohou spát, navrhuji říci si tuto větu: „Teď v noci to stejně nevyřešíš, vyspi se, pak určitě přijdeš na to, jak všechno dobře zvládnout.“ 68 Tamtéž. 69 KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 10.
27 a nejlépe vlněnou nebo bavlněnou přikrývku, vyvarovat se sledování televize a četbě napínavých knih, těsně před usnutím dodržet patnáctiminutovou relaxaci.70 Neméně důležitou úlohu má též volba vhodného prostředí, pro nějž je charakteristický klid, tma, teplota v místnosti okolo šestnácti stupňů Celsia a dostatečný přísun čerstvého vzduchu.71 Na kvalitu spánku mají vliv také klimatické podmínky.72 IV. 1. 5. 2. Poruchy spánku Poruchy spánku do značné míry ovlivňují zdravotní stav jedince. Některé jsou krátkodobé a přechodné, jiné déletrvající, některé neškodné, jiné nebezpečné. K základním poruchám spánku řadíme insomnii, nadměrnou denní spavost, parasomnii a dyssomnii.73 IV. 1. 5. 2. 1. Insomnie Termín nespavost pojímá celou řadu potíží, které mají vliv na kvalitu, trvání nebo plynulost spánku. Projevuje se poruchou usínání, přerušovaným spánkem a následnou neschopností znovu usnout či časným probouzením.74 Následkem nespavosti dochází k únavě, denní spavosti, poklesu energie, motivace a podnikavosti, poruchám soustředění, paměti, sociálních činností, výkyvům nálad, napětí, bolestem
hlavy,
gastrointestinálním
a kardiovaskulárního systému.
76
symptomům,75
poruchám
dýchání
Všechny tyto problémy se mohou projevovat izolovaně
nebo v libovolných kombinacích. Intenzita nespavosti je proměnlivá, proto se nepostradatelným ukazatelem nemoci stává změna ve vnímání spánku daným jedincem. Ne každá nespavost však musí být diagnostikována, a z toho důvodu, že některým lidem připadá brzké vstávání naprosto přirozené, jindy je nespavost doprovodným znakem jiné choroby. Může být tedy jak symptomem, tak syndromem. Zpravidla se stanovuje s ohledem na tíži, častost a trvání problémů a působení na jedincovy aktivity v průběhu dne. Aby mohl být abnormální stav označený za insomnický, měly se jednotlivé potíže vyskytovat minimálně třikrát týdně v časovém rozmezí jednoho měsíce. Toto kritérium však nelze použít striktně, protože vždy záleží na individuálním pohledu a pocitech konkrétního člověka.77
70
HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 554. KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 10. 72 PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha : MMAXDORF, 1993, s. 17. 73 Tamtéž, s. 24. 74 NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007, s. 87-88. 75 Tamtéž, s. 87. 76 Tamtéž, s. 95. 77 Tamtéž, s. 88. 71
28 Insomnii v běžné praxi dělíme na akutní a chronickou, primární a sekundární. Americká společnost pro poruchy spánku stanovila jedenáct základních typů nespavosti. Jedná se o insomnii akutní (insomnii z poruchy přizpůsobení), psychofyziologickou (primární), paradoxní (mispercepci spánkovou), idiopatickou, insomnii způsobenou duševní poruchou, neadekvátní spánkovou hygienou, užíváním léků, tělesným stavem (organickou), insomnii nespecifikovanou neorganickou, nespecifikovanou organickou (fyziologickou), insomnii behaviorální v dětství.78 MuDr. Martin Anders využívá třístupňové dělení podle intenzity výskytu problémů. Rozlišuje nespavost mírnou, střední a těžkou. Dále ji rozděluje podle délky trvání na přechodnou, krátkodobou, dlouhodobou.79 Nespavost způsobují tyto faktory: přítomnost stresoru, který je možné identifikovat, nepřiměřená zaměřenost na spánek a strach z něj, ztížená schopnost usnout v domácím prostředí či mimo lůžko, negativní vlivy prostředí, přítomnost tíživých myšlenek či silných emočních zážitků a neschopnost se od nich odpoutat, zamezení odpovídajícího zklidnění, jež předchází spánku, zvýšený práh probuditelnosti, osvojené asociace neumožňující spánek, výskyt duševní poruchy či fyzického onemocnění, opakovaný spánek během dne, nedodržování denního režimu, užívání návykových látek a léků, náhlé nutné vysazení medikace, bolest omezující hybnost,80 syndrom nočního ujídání/pití,81 gravidita, menopauza a další. V některých případech není příčina známá.82 Profesor Parkes člení příčiny nespavosti do osmi kategorií. Jedná se o příčiny fyziologické, psychologické, psychiatrické, fyzické, farmakologické, parasomnii, primární insomnii neznámé příčiny, zdánlivou nespavost.83 Výskyt nespavosti u dětí závisí do značné míry na rodinném prostředí a školní neúspěšnosti. Nedostatek spánku se mimo jiné u nich projevuje poruchami chování, nejčastěji hyperaktivitou nebo výbušností, což může vést k mylným předpokladům výskytu syndromu ADHD. U dětí se insomnie zpravidla vyskytuje v kojeneckém a batolecím věku.84 Hlavními příčinami nárůstu nespavosti v období dospívání jsou fyziologické, společenské a psychické změny; syndrom zpožděné fáze usínání, syndrom neklidných
78
Tamtéž, s. 88-96. ANDERS, Martin. Nespavost. Praha : Jan Vašut, 2000, s. 10. Přechodná nespavost vymizí do jednoho týdne, krátkodobá do tří týdnů a dlouhodobá přetrvává déle než jeden měsíc. Tamtéž. 80 NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén 2007, s. 90-95. 81 PRAŠKO, Ján; ESPA-ČERVENÁ, Kateřina; ZÁVĚŠICKÁ, Lucie. Nespavost. Zvládání nespavosti. Praha : Portál, 2004, s. 37. 82 NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007, s. 95-96. 83 PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha : MMAXDORF, 1993, s. 28. 84 NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007, s. 109. 79
29 nohou, nedostatečná hygiena spánku, psychiatrická onemocnění, zvýšený stres, neuróza. Insomnie může též předznamenávat depresivní či schizofrenní stavy.85 Léčba insomnie probíhá na základě medikace, nápravy spánkové hygieny (viz. výše uvedené zásady zdravého spánku), psychoterapie,86 fyzikální terapie, akupunktury, muzikoterapie87 a užití jasného světla.88 IV. 1. 5. 2. 2. Hypersomnie Nadměrná denní spavost (EDS) patří k podstatným problémům společnosti. Omezuje sociální život, pracovní uplatnění, zasahuje do možností relaxace a navazování mezilidských vztahů. Spočívá v neschopnosti zůstat v průběhu dne nepřetržitě v bdělém stavu. Souvisí s prodlouženým nočním spánkem, syndromem spánkové apnoe, syndromem neklidných nohou, v některých případech s insomnií, s nesprávnou životosprávou, nedostatečnou spánkovou hygienou, požíváním návykových látek nebo medikamentů,89 s chudokrevností, sníženou funkcí štítné žlázy, chronickým selháním ledvin, méně často s otravou v důsledku práce s chemickými látkami.90 Za nadměrnou denní spavost je označován takový stav organismu, kdy jeho potíže přetrvávají po dobu minimálně tří měsíců.91 V rámci nadměrné denní spavosti rozlišujeme primární a sekundární hypersomnii. Slovo hypersomnie vzniklo z řeckého hyper (příliš) a latinského somnus (spánek). Do kategorie primární neboli samostatné hypersomnie řadíme narkolepsii, spánkový apnoický syndrom, syndrom snížené bdělosti, syndrom Kleinův-Levinův, idiopatickou hypersomnii a zvýšenou spavost v období menstruace. Do skupiny sekundární neboli symptomatické hypersomnie patří nedostatek spánku, poruchy rytmu spánku a bdění, medikamenty, návykové látky, otravy, onemocnění, organické nemoci nervového ústrojí, neurózy a deprese.92
85
Tamtéž, s. 113. Tamtéž, s. 107-108. Oproti Lence Kubrichtové a Evě Marádové autoři této publikace doporučují, aby se teplota v místnosti, kde jedinec spí, pohybovala v rozmezí osmnácti až dvaceti stupni Celsia. Tamtéž, s. 108. 87 PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha : MMAXDORF 1993, s. 44. 88 PRAŠKO, Ján; ESPA-ČERVENÁ, Kateřina; ZÁVĚŠICKÁ, Lucie. Nespavost. Zvládání nespavosti. Praha : Portál, 2004, s. 88. Léčba jasným světlem spočívá v užití jasného světla v síle přesahující dva tisíce pět set luxů vydávaného speciální lampou, které funguje jako synchronizátor vnitřního a vnějšího rytmu. Využívá se u jedinců trpících sezónní depresí, poruchami cirkadiánního rytmu, jet-lag syndromem a jedinců pracujících ve vícesměnném provozu. Tamtéž, s. 88-89. 89 NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007, s. 167. 90 PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha : MMAXDORF, 1993, s. 59. 91 NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007, s. 167. 92 PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha : MMAXDORF, 1993, s. 58. 86
30 IV. 1. 5. 2. 2. a) Narkolepsie Pojem narkolepsie je odvozen z řeckých slov narkos (spánek, omámení) a lepsis (záchvat).93 Narkolepsie je jednou z nejstarších klinicky popsaných poruch spánku a bdění.94 Projevuje se nutkavým krátkodobým REM spánkem95 s různou dobou trvání, nejčastěji se pohybuje v intervalu pět až deset minut, dvacet až třicet minut,96 může však trvat pouhých několik sekund.97 Po té se jedinec probudí odpočatý, ale zanedlouho opět usne. Četnost těchto abnormálních stavů se pohybuje od několika po desítky záchvatů denně.98 Narkolepsie je do jisté míry dědičná, přenášená geneticky. Její riziko se zvyšuje při monotónních činnostech. Narkoleptický záchvat může být v menšině případů signalizován ospalostí, pálením očí, poruchou zrakového vnímání. Výjimečně lze ospalost na chvíli překonat fyzickou aktivitou. Součástí narkolepsie bývá kataplektický záchvat projevující se nečekaným snížením svalového tonu a svalové síly, což může přivodit úraz. Kataplexii vyvolávají silné emoce, případně vzniká bezdůvodně. Dalšími doprovodnými jevy narkolepsie bývají spánková svalová obrna, při níž jedinec zůstává při vědomí, ale nemůže se hýbat, spánkové halucinace.99 I při tomto druhu spánku se nemocným zdají sny. Noční spánek jedinců s diagnostikovanou narkolepsií je značně neklidný doprovázený mnohými hrůznými a afektivními sny.100 Léčba narkolepsie je značně problematická, soustředí se na zmírnění projevů nemoci, medikamenty jsou podávány pouze v ojedinělých případech, protože mají velké množství vedlejších nežádoucích účinků.101 IV. 1. 5. 2. 2. b) Spánkový apnoický syndrom Spánkový apnoický syndrom způsobuje zástavu dechu v průběhu spánku na dobu přesahující deset sekund, a tím pokles hladiny kyslíku v krvi. Následuje zeslabení spánku nebo procitnutí, nedochází k dostatečné regeneraci organismu, což vyvolává EDS.102
93 94
Tamtéž, s. 60. NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007,
s. 169. 95 96
HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 342. NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007,
s. 169. 97 98
PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha : MMAXDORF, 1993, s. 61. NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007,
s. 177. 99
PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha : MMAXDORF, 1993, s. 61-62. NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007,
100
s. 178. 101 102
PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha : MMAXDORF, 1993, s. 63-64. Tamtéž, s. 64-65.
31 Zástavu dechu způsobuje překážka v horních cestách dýchacích, některé organické anomálie, např. prodloužené velum, zvětšené mandle, velký jazyk atd., užívání některých medikamentů, alkohol (obstrukční, periferní apnoe), absence signálu k vyvíjení dechového úsilí (centrální apnoe), nebo kombinace těchto příčin (smíšená apnoe).103 Léčba apnoického syndromu spočívá v úpravě životosprávy, změně spánkové polohy, metodě CPAP,104 předsunutí mandibuly pomocí ortodontického přístroje, operační úpravě abnormalit měkkých tkání horních cest dýchacích, zákazu kouření, v dočasné tracheotomii.105 IV. 1. 5. 2. 2. c) Syndrom snížené bdělosti Syndrom snížené bdělosti nebyl zatím dostatečně prozkoumán.106 IV. 1. 5. 2. 2. d) Kleinův-Levinův syndrom Pravidelně se opakující interval nadměrné spavosti činící více než dvacet hodin denně se označuje jako Kleinův-Levinův syndrom. Jedinec postižený touto nemocí se probouzí pouze v případě potřeby jídla a vykonání fyziologických potřeb. Nadměrná spavost trvá několik dní. Po jejím odeznění zcela vymizí veškeré příznaky. K recidivě choroby dochází nepravidelně, jednou za měsíc či za rok. Původ nemoci je nejasný, a proto i léčba nejistá.107 IV. 1. 5. 2. 2. e) Idiopatická hypersomnie Pro
idiopatickou
hypersomnii
je
charakteristická
denní
ospalost
vedoucí
k několikahodinovému spánku, jenž nenese rysy záchvatu. Noční spánek přitom nevykazuje žádné odchylky od normy, ale ranní probouzení může trvat až několik desítek minut. Příčina vzniku onemocnění zůstává neobjasněna a její průběh stacionární. Léčba probíhá pouze na základě medikamentů pod dohledem lékaře.108 IV. 1. 5. 2. 2. f) Zvýšená spavost v období menstruace Jedná se o ojedinělou poruchu s podobnými příznaky Kleinova-Levinova syndromu. V některých případech mohou být projevy totožné. Nemoc zpravidla během několika let odezní sama, v případě, že nikoli, doporučuje se užívání antikoncepčních pilulek.109
103
Tamtéž, s. 65-66. Tamtéž, s. 67. Metoda CPAP pomocí kompresorku zajišťuje zvýšený tlak v nose a hltanu, čímž nedochází ke snížení napětí svalů hltanu a zamezení volného průchodu vzduchu horními cestami dýchacími. Tamtéž. 105 Tamtéž, s. 68. 106 Tamtéž, s. 70. 107 Tamtéž, s. 69. 108 Tamtéž, s. 68-69. 109 Tamtéž, s. 70. 104
32 IV. 1. 5. 2. 3. Prasomnie Termín parasomnie zahrnuje poruchy související se spánkem. Řadíme k nim somnambulismus,110 somnilogii111 (mluvení ze spaní), noční děs, mimovolní noční močení. Často se vyskytují u dětí. Mnohé bývají geneticky podmíněné. Projevují se narušenou schopností probudit se, jedinec se pohybuje na rozhraní spánku a bdění, provádí podvědomě a bez vědomé kontroly různé činnosti. Jejich léčba nevyžaduje speciální medikamenty, jednotlivé příznaky a projevy většinou vymizí samy v průběhu dospívání.112 IV. 1. 5. 2. 3. a) Somnambulismus (lunatismus) Somnambulismus spočívá ve vykonávání jednoduchých nebo složitých činností v cyklu spánku nREM, aniž by si své počínání jedinec uvědomoval. Náměsíční lidé si během spánku sedají na lůžku, vstávají, prochází se, převlékají se, otevírají okna, dveře, pokouší se vyjít ven z místnosti atd., nejdéle po patnácti minutách se sami vrací na lůžko, nebo ulehnou jinde, a usínají. Po probuzení o ničem nevědí.113 Nejčastější výskyt somnambulismu je v období čtyř až šesti let, vytrácí se mezi sedmým až patnáctým rokem. Pokud se vyskytuje i v dospělosti, může poukazovat na jiné onemocnění. Náměsíčnost nemá vliv na normální vývoj dítěte. Příčina nemoci nebyla dosud zjištěna, pravděpodobně se však jedná o „projev opožděného dozrávání systémů regulujících spánek ve vývoji dítěte“.114 V těžších formách somnambulismu je třeba volit ke spánku bezpečné prostředí, které by eliminovalo možnost vzniku úrazu.115 IV. 1. 5. 2. 3. b) Pavor nocturnus (noční děs) Tato parasomnická porucha se vyskytuje převážně u dětí, zvýšeně u dvojčat a jedinců se spánkovým apnoickým syndromem, v dospělosti je ojedinělá. Projevuje se krajní panickou úzkostí z kraje spánku, pláčem, zrychleným dechem, rozšířenými zornicemi, případně pocením. Dítě nereaguje, nelze probudit. Do patnácti minut se samo uklidní. Ráno si, stejně jako v případě somnambulismu, kterým je noční děs často doprovázen, nic nepamatuje. V případě nutnosti medikamentózní léčby se podávají benzodiazepinové preparáty.116
110
Tamtéž, s. 71. PRAŠKO, Ján; ESPA-ČERVENÁ, Kateřina; ZÁVĚŠICKÁ, Lucie. Nespavost. Zvládání nespavosti. Praha : Portál, 2004, s. 21. 112 PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha : MMAXDORF, 1993, s. 71. 113 Tamtéž. 114 Tamtéž, s. 71-72. 115 Tamtéž, s. 72. Při těžké formě somnambulismu je možné podávat medikamenty skupiny benzodiazepinu. Tamtéž. 116 Tamtéž, s. 72-73. 111
33 IV. 1. 5. 2. 3. c) Noční můra Noční můra nepatří k závažným poruchám spánku. Objevuje u lidí různých věkových kategorií, u dětí s největší frekvencí mezi čtvrtým až sedmým rokem.117 Základním odlišujícím znakem od nočního děsu je schopnost po probuzení vyprávět děj snu, jenž se může několikráte v průběhu následujících dní opakovat. Noční můra je typičtější u lidí trpících neurózou, lidí se sklonem k frustraci a silným citovým reakcím. Děsivé sny může způsobit užívání určitých léků nebo naopak jejich náhlé vysazení či abstinence. V krajním případě je možné k léčbě využít opět benzodiazepinové medikamenty.118 Z vlastního pozorování vím, že v některých situacích lze noční můru zmírnit nebo postupně odstranit pomocí pocitu bezpečí. Přítomnost blízké osoby bezprostředně po probuzení napomáhá rychlejšímu zklidnění. Obzvláště u malých dětí je důležité jim vysvětlit, že šlo pouze o zlý sen, že se jim to jen zdálo a není čeho se bát. Poté většinou snadno opět usnou. IV. 1. 5. 2. 3. d) Enuresis nocturna (noční pomočování) Noční pomočování nepovažujeme do pěti let věku dítěte za poruchu.119 Příčinou mohou být vrozené nebo získané abnormality v močových cestách, parazité, poškození nervové soustavy (druhotné noční pomočování). V případě, že příčinu nelze zjistit, jedná se o primární, samostatné, noční pomočování. K nápravě bývá využíváno psychoterapie, snížení požívání tekutin před spánkem, preventivního buzení za účelem močení, posilování funkce močového měchýře, farmakoterapie.120 Noční pomočování může být též reakcí na náročnou životní situaci. Nezřídka se objevuje u dítěte, jemuž se narodil mladší sourozenec. Je přirozené, že novorozenec potřebuje vyšší péči, to si však dítě ještě neuvědomuje, mívá pocit, že rodičům na něm přestalo záležet. Touží si získat zpět jejich pozornost. Může se nevědomě začít chovat způsobem typickým pro nižší věkovou kategorii. V tomto případě je enuresis nocturna projevem regrese. Záleží již jen na rodičích, jaké stanovisko k tomuto problému zaujmou. Podle mého názoru je vhodné o miminku s dítětem mluvit již v průběhu těhotenství, aby si zvyklo, že s ním bude doma žít ještě někdo další, nechat ho společně s maminkou či samotné pohladit matku po břiše a při tom říkat, že už hladí ono „schované“ miminko. Pokud budou rodiče s dítětem mluvit o tom, jak bude jejich další společný život probíhat 117
Tamtéž, s. 73. Děsivé sny souvisí s rozvíjením fantazie. Tamtéž. Tamtéž. 119 Tamtéž, s. 74. Vědomé ovládání svěrače močového měchýře nemusí být do pátého roku života zcela vyvinuto. Tamtéž. Enuresis nocturna se diagnostikuje u dětí nad pět let v případě, že se pomočí minimálně dvakrát do měsíce. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 141. 120 PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha : MMAXDORF, 1993, s. 74. 118
34 a zdůrazní, že, i když se budou muset sourozenci věnovat o trochu více, protože je ještě malý a neumí se o sebe postarat jako jeho starší bratr nebo sestra, neznamená to, že by ho přestali mít rádi, mohou se na miminko těšit všichni společně. Domnívám se, že v dobře fungující rodině, nemůže z důvodu regrese k nočnímu pomočování dojít vůbec. Častější je v rodinách, kde je dítě vystaveno pouze požadavkům a chybí mu rodičovská láska nebo v rodinách zanedbávajících. IV. 1. 5. 2. 3. e) Další parasomnické poruchy Nežádoucí probuzení mohou také způsobit hypnagogické myoklonie (svalové záškuby při usínání), periodické pohyby dolními končetinami, syndrom neklidných nohou, bruxismus (skřípání zuby), iactatio capitis nocturna (noční jaktace hlavou), bolestivá noční erekce.121 IV. 1. 5. 2. 4. Dyssomnie Termínem dyssomnie označujeme poruchy rytmu spánku a bdění.122 Řadíme k ní syndrom opožděného usínání, syndrom předčasného usínání, obrácený rytmus spánku a bdění, poruchy rytmu spánku při práci na směny, syndrom jet-lag.123 IV. 1. 5. 2. 4. a) Syndrom opožděného usínání Toto onemocnění značně ztěžuje společenské soužití. Postižení jedinci nejsou schopni usnout dříve než mezi třetí až šestou hodinou ranní, pak prospí celé dopoledne a někdy i část odpoledne. Příčina zůstává nejasnou. Jako jediná vhodná terapie se jeví úprava životosprávy, volba vhodného zaměstnání a soustavné opožďování doby spánku.124 IV. 1. 5. 2. 4. b) Syndrom předčasného usínání Některými lékaři není syndrom předčasného usínání považován za nemoc, ale pouze za fyziologickou odchylku vyššího věku. „Nemocní“ musí uléhat brzy, ráno se časně probouzí, kolem třetí až páté hodiny. Dosud nebyla nalezena účinná léčba.125 Veškeré poruchy spánku působí nejen na fyzickou, ale i na psychickou složku osobnosti. Mnohé z nich negativně ovlivňují společenské uplatnění a začlenění do společnosti vůbec. Pokud je to možné, mělo by se s léčbou začít co nejdříve. Jako nezbytně nutné shledávám též vedení žáků k větší toleranci vůči osobám trpícím určitou
121
Tamtéž, s. 75-77. Tamtéž, s. 78. 123 Tamtéž, s. 79-80. Syndrom jet-lag souvisí s pobytem v různých časových pásmech. Tamtéž, s. 80. 124 Tamtéž, s 78. Metoda opožďování doby spánku spočívá v posunutí doby uléhání. Každý den jde pacient spát o dvě hodiny později než v den předcházející, a to tak dlouho, než dospěje k vhodné době pro usínání. Základní podmínkou úspěšnosti je zachovávání pravidelného denního režimu. Tamtéž. 125 Tamtéž. 122
35 nemocí či poruchou. Myslím si, že současná doba v mnohém až příliš propaguje ideál zdravého „dravého“ člověka schopného v čemkoli se prosadit a zapomíná na ohleduplnost a takt v jednání s lidmi, jenž do daného vzoru nezapadají. IV. 1. 6. Výživa IV. 1. 6. 1. Výživa Důležitou složkou životního stylu je způsob našeho stravování. Výživa, jako jeden z činitelů vnějšího prostředí, má velký vliv na zdravotní stav jedince.126 Skladba potravy působí na fyzickou a psychickou výkonnost organismu. Vhodným složením stravy lze zlepšit obranyschopnost proti škodlivým vlivům okolního prostředí, omezit náchylnost k civilizačním chorobám, dosáhnout vyššího věku, zajistit tělu přísun látek potřebných k obnově tkání. Vhodné potraviny poskytují organismu zdroj energie k udržování stálé tělesné teploty a ke správné činnosti jednotlivých orgánů. Vědní obor, jehož předmětem zkoumání je proces výživy člověka, se nazývá hygiena výživy.127 Hlavními úkoly výživy jsou zajištění množství živin odpovídajícího biologické potřebě a předcházení nedostatečnému nasycení nebo přetížení metabolismu, což by mohlo vést ke vzniku nemocí.128 Pro zdárný vývoj jedince je třeba stanovit vhodný stravovací režim, jenž zahrnuje množství, skladbu a časové rozvržení přijímání potravy během dne. Výživovou hodnotu potravy tvoří hodnota biologická, energetická, stravitelnost a využitelnost potravy, hygienická jakost a fyziologický požadavek konzumenta.129 Důležité je také zachovávat rovnováhu mezi množstvím přijímaného jídla a vydávanou energií.130 Složení kvalitní stravy by mělo odpovídat doporučenému poměru elementárních 131
živin.
Průměrný navrhovaný příjem těchto látek je odvozen od specifických situací
současné společnosti, odráží se v něm charakterističtí sociálně-ekonomičtí činitelé. Byl stanoven s ohledem na kolektiv, nikoli na jedince. Zaměřuje se na zajištění dostatečné
126
MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 37. 127 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna 1992, s. 5-6. 128 DLOUHÁ, Renáta. Výživa. Přehled základní problematiky. Praha : Karolinum, 1998, s. 10. 129 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 6-7. 130 DLOUHÁ, Renáta. Výživa. Přehled základní problematiky. Praha : Karolinum, 1998, s. 11. 131 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 7.
36 výživy v rámci celé populace a na plánování politiky zásobování.132 K základním složkám potravy patří proteiny, lipidy, sacharidy, vitamíny, minerální látky a voda.133 IV. 1. 6. 1. 1. Bílkoviny (proteiny) Bílkoviny jsou jednou ze základních součástí živých organismů.134 Rozdělují se do dvou skupin – bílkoviny živočišného původu a rostlinného původu. Umožňují růst a regeneraci tkání, zajišťují produkci trávicích šťáv, ochranných látek, krevního barviva, podílejí se na přeměně látkové, ovlivňují plodnost, činnost nervové soustavy, fyzickou a psychickou výkonnost organismu,135 udržují neměnný osmotický tlak ve vnitřním prostředí a vyváženost vody v těle, podílejí se na přepravě určitých látek.136 V dospělosti člověk potřebuje v průměru jeden gram bílkovin na jeden kilogram hmotnosti. Zvýšená potřeba proteinů se vyskytuje u dětí, mládeže, těhotných a kojících žen, nemocných, při náročné fyzické práci či sportovních aktivitách.137 Nedostatek proteinů může způsobit tzv. autokanibalismus projevující se značným sníženým tuku v těle, svalovou atrofií; nebezpečně nízkou hmotnost, psychomotorické změny. Zvýšená konzumace bílkovin vede k odchylkám v činnosti ledvin, jater, zvýšení krevního tlaku.138 IV. 1. 6. 1. 2. Tuky (lipidy) Tuky představují organickou živinu s nejvyšší energetickou hodnotou. Rozdělují se na jednoduché a složité, rostlinné a živočišné. Jsou obsažené ve všech potravinách. Lipidy tvoří důležitý stavební prvek lidského těla, zásobu energie, chrání vnitřní orgány, zabraňují prochladnutí, zmenšují riziko vzniku arteriosklerózy, umožňují vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K), dodávají potravinám charakteristickou chuť,139 jsou vysoce sytivě hodnotné.140
132
DLOUHÁ, Renáta. Výživa. Přehled základní problematiky. Praha : Karolinum, 1998, s. 11. ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. Praha : Merkur, 1993, s. 14. 134 Tamtéž, s. 15. 135 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova .Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 8. 136 ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. Praha : Merkur, 1993, s. 16. 137 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova .Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 8. 138 KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995, s. 14-15. Zvýšení krevního tlaku je v tomto případě podmíněno vyšším příjmem chloridu sodného. Tamtéž, s. 15. 139 ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. Praha : Merkur, 1993, s. 17-18. 140 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 9. 133
37 Potřebu tuku ovlivňují charakter vykonávané činnosti, klimatické podmínky, věk, stravovací návyky a zvyky. Vzhledem ke zvyšujícímu se procentu lidí trpících obezitou, onemocněním kardiovaskulárního systému, poruchou trávicího traktu atd. se doporučuje méně požívat potraviny se skrytým obsahem tuku, omezit živočišné tuky ve prospěch rostlinných olejů, volit vhodnou tepelnou úpravu pokrmů.141 Nadměrný
přísun
tuku
způsobuje
nadváhu,
obezitu,
hypercholesterolémii,
hypertenzi, zvyšuje riziko infarktu, mozkové mrtvice, nádorových onemocnění, rakoviny prsu. Podprůměrný příjem lipidů negativně působí na vstřebávání vitamínů.142 IV. 1. 6. 1. 3. Cukry (sacharidy, glycidy) Cukry jsou hlavním zdrojem energie využívané při biologických procesech. Rozlišujeme sacharidy jednoduché (glukóza, fruktóza) a složité (sacharóza, laktóza, maltóza, celulóza, škrob, glykogen).143 Glycidy obsahují převážně potraviny rostlinného původu. Pouze glykogen je původu živočišného.144 Cukry představují nejdůležitější a nejrychleji dostupný zdroj energie. Zaujímají nadpoloviční většinu energetické hodnoty stravy, vyskytují se často společně s vitamínem C, vitamíny řady B, karotenem. Kladně působí na proces trávení, zejména na činnost střev, a na vznik potřebných mikroorganismů.145 Jsou chuťovým činitelem.146 V současné době neexistuje oficiálně stanovená přesná hranice pro optimální příjem sacharidů. Doporučená dávka se pohybuje v rozmezí padesát jedna až šedesát pět procent energie. Množství monosacharidů a disacharidů by mělo odpovídat maximálně deseti až dvanácti procentům veškeré energie.147 IV. 1. 6. 1. 4. Vitamíny Vitamíny jsou nezbytným předpokladem správné látkové přeměny. Mají různé složení i funkci. Lidské tělo není schopné vitamíny tvořit ani ukládat do zásoby, přijímá je v potravě ve formě provitamínů nebo vitamínů samotných. Rozlišujeme dvě základní skupiny vitamínů, a to vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K) a vitamíny rozpustné ve vodě (vitamíny řady B; H, PP, C, kyselina pantotenová, kyselina listová atd.). Vitamíny 141
Tamtéž. KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995, s. 15-17. 143 ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. Praha : Merkur, 1993, s. 16. 144 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 10-11. 145 ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. Praha : Merkur, 1993, s. 17. 146 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna ,1992, s. 10. 147 DLOUHÁ, Renáta. Výživa. Přehled základní problematiky. Praha : Karolinum, 1998, s. 19. 142
38 mají vliv na chemické procesy v organismu,148 růst a regeneraci buněk a tkání, na udržení zdravého stavu kůže, sliznic, krevní srážlivosti, na pevnost cév, tvorbu erytrocytů, hormonů, obranných látek, očního barviva, na reprodukci.149 Potřeba vitamínů závisí na věku, pohlaví, míře pracovní zátěže, zdravotním stavu, užívání určitých léků. Zvýšený příjem vitamínů je nutný v případě těhotenství, kojení, nádorových onemocnění atd.150 Nedostatečné množství vitamínů v potravě způsobuje hypovitaminózu, úplná absence avitaminózu.151 Jedince trpícího těmito chorobami postihují šeroslepost až slepota, rohovatění kůže a sliznice, neprůchodnost vývodů žláz, změny zubní skloviny, vypadávání zubů, zduření rtů, bolest ústních koutků, křivice, měknutí kostí, svalové křeče, vnitřní krvácení, chudokrevnost, poruchy činností srdce a trávicího traktu, zánět nervů, poškození mozku, pálení chodidel, snížení obranyschopnosti, únava, nechutenství atd.152 V případě hypervitaminózy působí vitamíny i toxicky.153 IV. 1. 6. 1. 5. Minerální látky Přestože minerální látky nedodávají organismu energii, jsou pro zdraví člověka nepostradatelné. Vápník, síru, fosfor a hořčík je třeba každý den přijímat ve vyšší dávce, jiné minerály postačí v nepatrném množství (stopové prvky).154 Základní dělení stanovuje dvě skupiny, látky biogenní (prospěšné) a abiogenní (toxické).155 Minerální látky přispívají k udržování osmotického tlaku, vodní rovnováhy, homeostázy krve, k normálnímu srážení krve, správné činnosti srdce a svalů, snížení nervosvalové dráždivosti, stavbě a mineralizaci kostí a zubů, omezování volných radikálů. Zajišťují přenos kyslíku, podílí se na tvorbě spermií, testosteronu, krve, ovlivňují růst a vývoj tkání, funkci nervového systému, urychlují proces hojení a podněcují účinky inzulínu a další.156
148
ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. Praha : Merkur, 1993, s. 19-20. 149 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 11-12. 150 KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995, s. 30. 151 JELÍNEK, Jan; ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie pro gymnázia. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2002, s. 272. 152 Tamtéž, s. 322-323. 153 KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995, s. 31. 154 ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. Praha : Merkur, 1993, s. 22. Mezi stopové prvky řadíme železo, měď, jód, mangan, kobalt, fluor, zinek, selen, hliník, chróm. KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995, s. 25-27. 155 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 42. 156 KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995, s. 23-27.
39 Potřebné množství minerálních látek ovlivňují tělesná hmotnost, potřeba energie, schopnost zpracovat dané minerály. Vyšší dávka je nutná u gravidních a kojících žen, při průjmech, silném pocení, zvýšeném stresu atd.157 Nadměrný přísun minerálních a stopových prvků se projevuje hypertenzí, zpomalenou srdeční činností, svalovou paralýzou, ochablostí dýchacích svalů, necitlivostí, případně ochrnutím, zástavou růstu, poruchami činnosti pohlavních orgánů, pankreatu, vypadáváním vlasů, narušením nehtů, zápachem z úst, nekrózou jater, jaterní cirhózou, osteoporózou, demencí, křečemi, poškozením mozku, nevolností, zvracením, anémií. Předávkování minerálními látkami je výjimečné, dochází k němu pouze v rozvojových zemích nebo v případě používání nehodného nádobí k úpravě či skladování potravin.158 Nedostatek minerálních a stopových prvků způsobuje únavu, nespavost, nechutenství, křeče, osteoporózu, zvýšenou lomivost kosí, svalovou ochablost, svalovou únavu, chudokrevnost, poruchy v činnosti štítné žlázy, zvýšené riziko zubního kazu, opoždění růstu, snížení plodnosti, poruchy detoxikačních mechanismů,159 vypadávání vlasů, snížení obranyschopnosti, pomalejší hojení zranění, normoblastickou anémii, zvýšený výskyt rakoviny, cholesterolu v krvi.160 IV. 1. 6. 1. 6. Voda Voda představuje nepostradatelnou složku veškerých živých organismů, u člověka tvoří sedmdesát procent celkové jeho hmotnosti. Nachází se ve všech tkáních.161 S rostoucím věkem obsah vody v těle klesá.162 Voda funguje jako rozpouštědlo, probíhají v ní všechny chemické reakce, přijímání, vstřebávání a látková přeměna živin.163 Je přijímána v podobě nápojů, potravin, látkové přeměny a vydávána dýcháním, pocením a vyměšováním.164 Na regulaci výměny vody se podílejí i minerální látky jako např. sodík,
157
MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 42. 158 KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995, s. 23-27. 159 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 14. 160 KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995, s. 23-27. 161 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 11. 162 KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995, s. 31. 163 ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. Praha : Merkur, 1993, s. 24. 164 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 11.
40 draslík, chlór.165 Různé druhy potravin obsahují odlišné množství vody, při jejich tepelné úpravě se toto množství mění.166 Lidské tělo potřebuje denně přibližně tři litry vody, její příjem v podobě nápojů by měl odpovídat minimálně jednomu a půl litru.167 Zvýšená potřeba konzumace vody se projevuje při náročné fyzické aktivitě. Nejvyšší riziko narušení pitného režimu se vyskytuje u dětí a starých lidí.168 V současné době začíná být pitný režim stále více podporován vzdělávacími
institucemi. Na mnohých školách mají žáci dovoleno pít
i během vyučování a v horkých letních dnech je dostatečný přísun tekutin dokonce vyžadován. Oproti tomu existují školy, které si uchovávají svůj určitý konzervatizmus v přístupu k žákům a v tradičních pravidlech. Zde není možné během vyučovacích jednotek pít ani v letních dnech. Rozhodně souhlasím s dodržováním stanovených pravidel, ale nikoli striktně. V určitých momentech, jakými jsou např. právě horké dny, je vhodnější dané pravidlo porušit, obzvláště takové, jenž nikterak vážně nenaruší vyučovací proces. Samozřejmě, že žáci nesmí povoleného pitného režimu zneužívat, např. hledat v něm záminku, jak se na chvíli odpoutat od výuky, rozptýlit ostatní. Domnívám se, že ve třídě, kde si vyučující umí udržet kázeň, není požívání tekutin na obtíž, naopak může přispět k vyšší koncentraci, jednak žáci nebudou odváděni od probírané látky soustředěním se na vlastní neuspokojenou základní potřebu, jednak je nápoj osvěží a pomůže odbourat únavu, která je v letních dnech v důsledku horka mnohem častější než v chladnějším období. Nedostatek tekutin způsobuje odvodnění organismu, zvýšenou únavnost,169 sníženou tělesnou výkonnost, zhoršení mentálních funkcí,170 poruchy elementárních funkcí organismu, smrt.171 Výživa do značné míry ovlivňuje zdravý vývoj organismu. Ten souvisí s výživovou hodnotu potravin, způsobem jejich zpracování a konzumace a s denním stravovacím režimem. Stravu je nutné přizpůsobit věkové kategorii, pohlaví, fyzické a psychické zátěži
165
ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. Praha : Merkur, 1993, s. 24. 166 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 11. Může se zvyšovat, např. při bobtnání obilovin a luštěnin, nebo snižovat, např. při pečení. Tamtéž. 167 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 43. 168 KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995, s. 32-34. 169 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna ,1998, s. 43. 170 KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995, s. 31. 171 DLOUHÁ, Renáta. Výživa. Přehled základní problematiky. Praha : Karolinum, 1998, s. 57.
41 a zdravotnímu stavu jedince. V současné době se doporučuje snížení průměrného energetického příjmu, omezení spotřeby živočišných tuků, bílého cukru, chloridu sodného, alkoholu, zvýšení konzumace nestravitelné vlákniny, ovoce, zeleniny.172 Vliv na využití jednotlivých složek potravy má i prostředí konzumace pokrmů, způsob servírování a vzhled daného jídla.173 K výrazným negativům soudobé společnosti patří rozšířený, a troufám si říci, že i velice populární, způsob stravování se v restauracích rychlého občerstvení. Jídla v nich připravovaná jsou sice rychle k dostání, ale v žádném případě neodpovídají zásadám zdravé výživy. Mnohdy dokonce přispívají ke vzniku obezity. Přesto se v nich značná část populace, a obzvláště dospívajících, s oblibou stravuje. Pravděpodobně na ně působí vliv módy, zřejmě si pak připadají atraktivnější a zajímavější. Jíst jako ostatní udržuje též jistý společenský konformismus. Problém nastává např. na školních výletech, kdy se většina žáků chce najíst, pokud je to možné, v řetězcích veřejného stravování typu Mc Donald’s, ale jiný nikoli. Mnohdy pak na něho ostatní spolužáci pohlíží jako na nespolečenského. Jelikož takovýto způsob stravování je pro převážnou část kolektivu charakteristický, stává se postupně jakýmsi nepsaným pravidlem a kritériem pro posuzování druhých. Zde bych ráda vyzdvihla nezastupitelnou roli učitele jako jednoho z mnoha činitelů podílejících se na zvyšování informovanosti o zásadách a přínosech zdravého životního stylu a na utváření hodnotové orientace svých žáků. Neméně důležité je zachovávání stálého denního stravovacího režimu. Člověk by měl jíst pětkrát až šestkrát denně v časovém rozmezí tří až čtyř hodin. K hlavním jídlům řadíme snídani, oběd a večeři. Snídaně zajišťuje doplnění tekutin, rychlou mobilizaci energie pomocí sacharidů, navození pocitu sytosti, povzbuzení nervové soustavy, celkovou fyzickou činnost. Oběd zabezpečuje veškeré nutné výživové složky. Večeře vyrovnává nedostatek základních živin, které organismus nezískal předchozími pokrmy. Je možné podávat i druhou večeři, nejpozději však do dvacáté první hodiny.174 Během školního roku je téměř nemožné zachovat naprosto pravidelný stravovací režim. Každý jedinec si navykne jíst v určitou jím stanovenou dobu, což nelze plně respektovat v utváření rozvrhu
172
MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 18-19. Ovoce má sice nízkou energetickou hodnotu, ale obsahuje vysoké procento minerální látek, vitamínů a dalších prvků, které mají pozitivní vliv na fyziologické procesy probíhající v lidském organismu. JURÍKOVÁ, Tünde; SERESOVÁ, Krisztína; MATUŠKOVIČ, Ján. Význam ovocia vo výžive detí. Škola a zdraví pro 21. století. [CD-ROM]. Brno: Masarykova univerzita, 2006. [cit. 2010 -1111]. Adresář: E:\sbornik_2006\pdf\082.pdf. 173 ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. Praha : Merkur, 1993, s. 97. 174 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 19.
42 vyučovacích hodin. V průběhu školního týdne žáci zpravidla obědvají každý den v jinou dobu. Přesto nemůže dojít k narušení zdravotního stavu v důsledku nepravidelného stravovacího režimu,175 jelikož škola dodržuje rovnoměrné rozvržení jednotek výuky a delších pauz určených ke konzumaci potravin a pokrmů. Postupně si žáci vytvoří nový stravovací režim korespondující se školní výukou. Závažnější problém představuje v důsledku nedostatku času stále se zvyšující rychlost, jakou lidé jedí. Domnívám se však, že tato problematika se týká spíše studentů vysokých škol a osob značně pracovně vytížených. Při výživě dětí a mládeže je nutné dbát na dostatečný přísun hodnotných bílkovin, vitamínů, vápníku, fosforu atd., v dostatečném množství podávat čerstvé ovoce a zeleninu, celozrnné pečivo, luštěniny, vhodné nápoje.176 V důsledku vyšší pohyblivosti potřebují děti oproti dospělému člověku vyšší procento příjmu živin dodávajících energii (glycidy, tuky). Strava by měla být pravidelná, častější než u dospělých177 a vždy připravená těsně před konzumací bez použití konzervovaných potravin a většího množství uzenin, koření, kuchyňské soli a cukru.178 Jiné nároky na výživu související s pohlavím jedince se začínají objevovat kolem jedenáctého až patnáctého roku věku dítěte.179 Jednou z úloh rodičů i pedagogických pracovníků je též vést děti a mládež k utváření a fixaci vhodných stravovacích postojů a návyků.180 Jako značně nebezpečné se mi jeví současné pojetí ideálu krásy. Za krásného je považován pouze ten, jehož tělesné partie odpovídají mírám módního průmyslu.181 Bohužel ty jsou nastaveny tak, že se v žádném případě neshodují s průměrnou postavou dívek, které obzvláště v době dospívání pociťují silnou potřebu být přitažlivé nejen samy pro sebe, ale hlavně pro opačné pohlaví. Domnívají se, ovšem mylně, že hezké se mohou chlapcům zdát pouze v případě, že budou vypadat jako modelky. Jelikož v pubertě dochází ke změně postavy182, o to více se trápí svým vzhledem a přemýšlí, jak dosáhnout onoho vysněného ideálu. Nejčastěji volí formu omezení příjmu potravy a zvýšení fyzické aktivity.
175
Potřeba žáků trpících závažnou nemocí, jež vyžaduje bezpodmínečné dodržení přesně stanoveného stravovacího režimu, je samozřejmě respektována. 176 Tamtéž, s. 24. 177 ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. Praha : Merkur, 1993, s. 98-99. 178 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna ,1992, s. 24. 179 ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. Praha : Merkur, 1993, s. 99. 180 KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995, s. 46. 181 Tato problematika se dotýká převážně dívek, budu proto dále hovořit právě o nich. 182 Dochází k dočasnému prudkému urychlení růstu (tzv. růstový spurt), navýšení hmotnosti a změně tělesných tvarů. ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem. Vývojová psychologie. Praha : Portál, 2006, s. 171.
43 Z dlouhodobého hlediska je takovéto směřování značně neefektivní a nebezpečné. Může snadno dojít k poškození fyzického i psychického zdraví a ani očekávaný výsledek se zpravidla nedostaví nebo pouze přechodně a na krátkou dobu. IV. 1. 6. 2. Poruchy příjmu potravy IV. 1. 6. 2. 1. Obezita Obezita neboli otylost se běžně definuje jako183 „nahromadění nadměrného množství tuku v lidském těle.“184 Rozlišujeme několik druhů obezity: obezitu metabolickou, která závisí na způsobu využití energie, a regulativní, jež vzniká na základě nadměrného příjmu energie; exogenní (přejídání) a endogenní, vrozenou, dědičnou a návykovou, psychogenní a endokrinní, gynoidní (ženskou) a androidní (mužskou), monstrózní. V běžné praxi však často nelze obezitu striktně přiřadit k výše jmenovaným typům. Z tohoto důvodu hovoříme o obezitě „prosté“.185 Obezitu může způsobit změna životní úrovně,186 z padesáti až šedesáti procent dědičnost, přičemž dědičný výskyt otylosti je vyšší u žen než u mužů,187 přejídání, což bylo až do padesátých let minulého století považováno za jedinou příčinu otylosti, neuvědomělé přejídání, rodinné přejídání, které se potupně stalo jedním z rituálů dané rodiny, znakem určitého bohatství, reakcí na tíživou životní situaci (např. hlad za války). Zajímavou psychologickou příčinu představuje potěšení z hladu. Jedná se o radost z těšení se na jídlo a jeho konzumaci.188 Proces příjmu potravy může také působit jako kompenzace nepříjemných pocitů a osamělosti. V tomto případě jedinec nerozlišuje, zda fyziologicky potřebuje jíst, jíst v takovém množství a právě ono jídlo. Obézní lidi strádající samotou lze vést k redukci tělesné váhy, aniž by došlo k psychickému zhroucení, až poté, co se zamezí jejich dalšímu setrvání v osamění. Negativně působí také přílišná úsporná opatření projevující se šetřením na jídle, a následně tak vznikající nevhodnou skladbou stravy. Vliv na látkovou přeměnu a množství nahromaděného tuku v těle má též rychlá, či nečekaná, změna životního stylu, zařazení pravidelných pohybových aktivit do denního režimu nebo naopak jejich vyloučení.189 Další z možných příčin nadměrného příjmu jídla je dle teorie neuspokojeného afektu podvědomé neuspokojení určitých potřeb a tužeb majících často
183
KUDLIČKA, Vladimír. Jak proti otylosti doopravdy. Praha : Nakladatelství Jan, 1994, s. 13. Tamtéž. 185 Tamtéž, s. 19. 186 Tamtéž, s. 22. 187 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 213. 188 KUDLIČKA, Vladimír. Jak proti otylosti doopravdy. Praha : Nakladatelství Jan, 1994, s. 23-26. Takovýto návyk může být důsledkem nízké inteligence jedince, nedostatku jiných kladných emocí. Tamtéž, s. 25. 189 Tamtéž, s. 26-29. 184
44 svůj původ v období raného mládí.190 Otylost může být vedlejším projevem přílišné psychické zátěže, dlouhotrvajícího stresu či vedlejším účinkem přetrvávající léčby jiných onemocnění za pomoci neuroleptik, antidepresiv atd.191 Původ obezity však nejčastěji spočívá ve stálém opomíjení péče o výživu.192 Obezita úzce souvisí s tukovou vrstvou lidského těla. Je nutné vždy zhodnotit rozložení tuku v různých tělesných partiích. Jako nejpodstatnější se jeví poměr tuku v břišní oblasti k tuku ve stehnech. Převažuje-li tuk v břiše, označujeme častěji jedince jako obézního. Nejčastěji se však ke stanovení otylosti využívá tzv. ukazatel hmotnosti těla BMI (body mass index). K jeho výpočtu je potřeba znát tělesnou váhu (v kilogramech) a výšku (v metrech) vyšetřované osoby.193 Jako hodnoty BMI nenaznačující otylost byly normovány tyto: pro ženy devatenáct až dvacet tři body, pro muže devatenáct až dvacet pět bodů.194 Za běžných okolností lidé jedí z potřeby získat nebo doplnit životně důležité látky. Současně však má stravování i význam sociální. U obézních lidí se projevuje snížená citlivost při hodnocení sytosti. Přestože jsou nasycení, přijímají další potravu ve stejném množství.195 Otylost zprvu nečiní jedinci žádné obtíže, vzniká pomalu, v občasných případech nepozorovaně. Jakmile se však začnou vyskytovat zdravotní potíže doprovázené bolestí, poškozené struktury (např. kloubní chrupavky, povolená kůže) již samy nemohou dosáhnout svého původního stavu.196 Nadměrná hmotnost nepříznivě působí na celkový zdravotní stav jedince. Zvyšuje riziko výskytu kardiovaskulárních onemocnění, selhání srdce, hypertenze, zvýšené hodnoty cholesterolu v krvi, onemocnění žlučníku, dny, osteoporózy, neplodnosti,197 dechové nedostatečnosti, plicní embolie, bércového vředu, cukrovky, onemocnění močových cest, komplikací při chirurgických zákrocích a porodech, ekzémů, kožních plísňových onemocnění,198 mozkové mrtvice, rakoviny, zvýšené úmrtnosti diabetiků.199 Obézní lidé jsou snadno unavitelní, pomalejší, častěji upadnou, trpí komplexy méněcennosti, duševní skleslostí, hůře navazují partnerské vztahy a mají menší možnost dosáhnout odpovídajícího společenského uplatnění.200 Tvrzení, že obézní lidé trpí
190
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 214. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 362-363. 192 KUDLIČKA, Vladimír. Jak proti otylosti doopravdy. Praha : Nakladatelství Jan, 1994, s. 30. 193 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 211. BMI se vypočítá podle následujícího vzorce: tělesná hmotnost/ výška². Tamtéž. 194 Tamtéž. 195 Tamtéž, s. 212. 196 KUDLIČKA, Vladimír. Jak proti otylosti doopravdy. Praha : Nakladatelství Jan, 1994, s. 31. 197 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 214-215. 198 KUDLIČKA, Vladimír. Jak proti otylosti doopravdy. Praha : Nakladatelství Jan, 1994, s. 32-33. 199 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 214-215. 200 KUDLIČKA, Vladimír. Jak proti otylosti doopravdy. Praha : Nakladatelství Jan, 1994, s. 31. 191
45 pocity méněcennosti a že se vyznačují skleslostí, nepovažuji za zcela směrodatné. Jistě, většina se může takto cítit, ale musí to být opravdu všichni? Podle mého názoru nikoli. Pokud jedinec přijme svou postavu, sebe samého takového, jaký je, nedomnívám se, že by musel tímto způsobem duševně strádat. Je však pravdou, že k tomu zpravidla dochází až v pozdějším věku a nikoli v době dospívání, kdy pocity méněcennosti a duševní skleslost představují závažný problém spočívající nebezpečí vytvoření neadekvátního obrazu a pojetí sebe sama, izolování se od kolektivu atd. Stejně tak se domnívám, že obezita není výrazným handicapem v získání zaměstnání. Samozřejmě, že do jisté míry uzavírá cestu k práci modelky,201 ovšem ani mnohé jiné dívky, které netrpí otylostí, nemohou toto povolání vykonávat. V současné době se již pozvolna začínají objevovat fotomodelky plnějších tvarů. Myslím si, že v budoucnu jim tato oblast nebude zcela uzavřena. Některá povolání však otylým zůstanou nedostupná, např. práce letušky, ale přesto mohou dosáhnout odpovídajícího společenského uplatnění. Léčba obezity spočívá v postupné regulaci váhy. Základem je vhodná úprava jídelníčku zaměřená na sledování přijímaných kalorií, látkovou přeměnu.202 Všeobecně se doporučuje jíst v dostatečném množství ovoce, zeleninu, celozrnné potraviny, dbát na pitný režim, omezovat konzumaci tuků živočišného původu a větší množství soli. Neméně důležité je dodržování určitého časového harmonogramu a způsobu přijímání potravy. Po dosažení „optimální“ váhy je nezbytné ji udržovat na přibližně stejné hodnotě. I v této fázi léčby má značný význam motivace203 a vůle jedince. V případě, že jedinec netrpí poruchou pohybového aparátu, je vhodné regulovat a udržovat hmotnost pomocí zvýšené pravidelné pohybové aktivity.204 Dostatek pohybu se jako hlavní způsob redukce tělesného tuku doporučuje hlavně u dospívajících, protože nedostatek živin získávaných potravou má neblahý vliv na vývoj struktur a funkcí mozku, které přímo ovlivňují výslednou hodnotu inteligence. V případě, že je nutné použít metody hladovění, měla by probíhat pouze pod neustálým dohledem lékaře. Déle trvající hlad způsobuje hyperkoagulaci (zvýšení krevní srážlivosti), hromadění krevních destiček, vznik krevní sraženiny a další zdravotní obtíže, jež vyžadují okamžitý zásah lékaře.205 Léčba obezity farmaky stále nedosahuje požadovaných výsledků. Podávané léky na snížení chuti k jídlu, anorektika, způsobují euforii, odbourávají pocit únavy, ospalost, zvyšují aktivitu, vedou ke snížení tělesné
201
Z důvodu, že tomuto povolání se věnují z větší části ženy, volím opět ženský rod. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 215. Existují různé modely diet, např. vhodná dieta zaměřená na snížení příjmu tuku a zvýšení příjmu sacharidů doporučuje jíst: zeleninu, ovoce, celozrnné potraviny (celozrnné pečivo, ovesné vločky atd.). Tamtéž, s. 215-216. 203 Tamtéž, s. 216-217. 204 KUDLIČKA, Vladimír. Jak proti otylosti doopravdy. Praha : Nakladatelství Jan, 1994, s. 45. 205 Tamtéž, s. 70. 202
46 hmotnosti, ale nemají trvalý efekt a pro své psychotropní vedlejší účinky nesmí být užívány dlouhodobě. Po ukončení této medikamentózní léčby často dochází k narušení psychické rovnováhy a duševním onemocněním, převážně depresím. Dále se k léčbě využívají hormony štítné žlázy, jejichž nežádoucí vedlejší účinky se projevují v podobě nervozity, pocení, třesu, nespavosti, střevních potíží. Nejzávažnější však je skutečnost, že nenávratně zasahují do přirozeného fungování endokrinních orgánů „v ose hypofýza-štítná žláza“. Z výše uvedených poznatků vyplývá, proč se léčba obezity medikamenty nedoporučuje. Léčba otylosti může být úspěšná pouze v případě odhodlanosti a vytrvalosti daného jedince.206 Vytrvalost může získat v důsledku rozvoje vrozených předpokladů, výchovou nebo vlastní motivací, touhou po dosažení vysněného cíle. Pokud se nemocný k léčbě rozhodne, je nezbytně nutné, aby v ní setrval a po jejím ukončení se řídil mnohými doporučeními, jež by napomohla daný stav udržet. Potlačit nutkání navrátit se v určitých ohledech k dřívějšímu životnímu stylu vyžaduje často značné úsilí a mnohdy pomoc a podporu lidí z jedincova nejbližšího okolí. Otylost dětí a mládeže se od obezity v dospělém věku liší, tvoří samostatnou oblast lékařského výzkumu. Základní příčinou vzniku obezity bývá překrmování v důsledku nedostatečné sebekritiky, nesprávně stanovené intervaly mezi jednotlivými jídly a čas jejich podávání, špatné složení potravy, nevhodné psychologické vztahy s rodiči, genetické předpoklady.207 Otylost v současné době do značné míry podporují pasivní volnočasové aktivity mládeže a nechuť ke sportování či jakémukoli druhu aktivního pohybu. V prevenci má nezastupitelnou roli utváření a fixování vhodných návyků. Léčbu dětské obezity je nutné přenechat odborníkům.208 IV. 1. 6. 2. 2. Mentální anorexie Mentální anorexie představuje poruchu spojenou s obavou z tloušťky, omezováním příjmu potravy a zvyšováním výdeje energie. Postižený jedinec věnuje přílišnou pozornost jídlu, svému vzhledu a váze. Neustále se pokouší snižovat nebo alespoň udržovat stávající tělesnou hmotnost.209 Jedná se o soustavný neukojený hlad propojený s pocitem nemocného, že nechce, nepotřebuje jíst.210 Ke svému okolí se chová značně sobecky,
206
Tamtéž, s. 71-72. Tamtéž, s. 21. Např. děti, jejichž matka je diabetička či má předpoklady k tomuto onemocnění, se rodí s vyšší porodní hmotností a značnou pravděpodobností k hromadění tuku v těle. Tamtéž. 208 Tamtéž. 209 KRCH, František David. Mentální anorexie. Praha : Portál, 2002, s. 22-23. Postižený jedinec se snaží svou váhu snížit např. intenzivním cvičením, omezením příjmu otravy, vyvolávaným zvracením, odvodňujícími a projímavými látkami, dietami. PAPEŽOVÁ, Hana. Anorexia nervosa. Praha : Psychiatrické centrum Praha, 2000, s. 11. 210 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 218. Jedná se tedy o hladovění přikazované jedincem samotným. Tamtéž. 207
47 provokativně a zmateně. Anorexie představuje též způsob, jak vyjádřit pocit neštěstí a stres.211 Mentální anorexie může být vyvolána různými faktory, jakou jsou např. rodinné krize, závislost rodičů nebo sourozenců na návykových látkách, ztráta blízké osoby, nelichotivé
poznámky
okolí
k váze
jedince,212
určité
genetické
předpoklady,
perfekcionismus, zranitelnost, sebetrestání,213 nevhodné stravovací návyky blízkého okolí, působení médií, všeobecně rozšířený ideál krásy, nízká tolerance k odlišnostem, soutěživost, důraz na tělesný výkon a další.214 V učitelské praxi bych chtěla klást důraz nikoli na tělesný výkon či vzhled, ale na uvědomění si jedinečnosti každého člověka a pochopení jejího přínosu; naučit žáky, že nelze posuzovat druhé pouze na základě jejich fyzického výkonu, ale že musí také zohlednit jeho kvality, ovšem i zápory, z jiných oblastí. Ráda bych, aby si uvědomili, že ten, kdo dosahuje úspěchu v tělesné výchově, ještě nemusí vynikat v jiných činnostech. Nelíbí se mi, jak jsou na některých školách děti celkově hodnoceny a vnímány jen podle jejich úspěchu nebo spíše neúspěchu v tělocvičných aktivitách. Za značně nebezpečný a didakticky zcela
nevhodný výrok
považuji např. tento: „ty jsi tak tlustý/á, že tam stejně nikdy nevylezeš.“ Nejen, že takováto slova žáka ponižují, ale zároveň napomáhají jeho vyčlenění z kolektivu a zařazení k potenciálním obětem šikany. Může snadno dojít ke ztrátě zájmu o danou činnost nebo naopak nutkavé touze se přemoci a dokázat „nemožné“, což v důsledku potřeby snížit svou tělesnou hmotnost může vést ke vzniku mentální anorexie. K diagnostikování mentální anorexie slouží tato kritéria: cílené udržování nízké váhy, pod hranicí osmdesáti pěti procent obvyklé tělesné hmotnosti s přihlédnutím k výšce postavy a věku, přetrvávající obava z tloušťky, přestože jedinec váží velmi málo, úprava stravovacího režimu, jídelního tempa a jídelníčku, z něhož postupně mizí všechna jídla kromě dietních potravin, změna chování při stolování, vyhýbání se společnému stravování, porucha menstruačního cyklu. Vzhledem ke skutečnosti, že během dospívání se postava i psychika dítěte zcela mění, není vhodné ke kontrole hmotnosti využívat index BMI, ale orientovat se na očekávaný hmotnostní přírůstek.215 Déle trvající hladovění vede k zácpě, žaludečním potížím, zimomřivosti, vypadávání vlasů, kožním onemocněním, růstu jemných chloupků po těle, opoždění nebo zastavení
211
PAPEŽOVÁ, Hana. Anorexia nervosa. Praha : Psychiatrické centrum Praha, 2000, s. 12. Tamtéž, s. 10. 213 Tamtéž, s. 15. 214 KRCH, František David. Mentální anorexie. Praha : Portál, 2002, s. 35-36. 215 Tamtéž, s. 23-28. 212
48 tělesného růstu,216 zvýšenému riziku výskytu zubního kazu, vyšší hladině cholesterolu v krvi, změnám kostní dřeně a složení krve, snížení tepové frekvence, hypoglykémii, poruchám činnosti jater, ledvin a močového měchýře, řídnutí kostí a jejich zvýšené lomivosti, ztrátě svalového tonu, narušení vnitřní rovnováhy, poruchám spánku, světloplachosti, dvojitému vidění, zvýšené citlivosti při vnímání zvuků, bolestem hlavy, narušování vědomí, výraznému oslabení imunitního systému, opožděnému nástupu puberty,217 zvýšené konfliktnosti, agresivitě, nenávisti, hostilitě, úpadku morálky, depresi, ztrátě sexuálního zájmu a celkové apatii. Poškození psychiky, hlavně v oblasti radosti a optimismu, je trvalé.218 Častým následkem mentální anorexie bývá i smrt.219 Léčba anorexie vyžaduje pomoc odborníka. Často probíhá ve spolupráci rodiny s praktickým lékařem, psychologem a psychiatrem.220 Základem terapie je změna stravovacích návyků, trpělivost, takt a pevnost pečovatele.221 V každém případě je nutné zabránit izolování nemocného od běžného vnějšího prostředí, aby nedocházelo k pocitům osamělosti.222 Ty by mohly vést ke ztrátě motivace a snahy vyléčit se. Osamělý jedinec by pak nemusel spatřovat smysl ve svém úsilí. Proč se nažit, není-li pro koho? Naopak v případě, že osoba trpící mentální anorexií uvidí, že se o ni zajímá její blízké či širší okolí, že ostatní jí nechávají stálé místo v jejich společných aktivitách různého druhu, bude léčba probíhat mnohem snadněji. IV. 1. 6. 2. 3. Mentální bulimie Pro bulimii, neboli chorobnou žravost, jsou charakteristické opakované záchvaty, kdy jedinec konzumuje nadměrné množství jídla v krátkém časovém intervalu. Vyvolává ji nepřekonatelná touha po přijímání potravy a následná naléhavá potřeba potlačit důsledky svého jednání, např. vyvolávaným zvracením, zneužíváním léků atd. Bulimie vzniká jako reakce na úzkost a napětí.223 Postižení jedinci často trpí pocity provinění za neschopnost zhubnout podle svých představ nebo kontrolovat konzumaci potravy; nenávidí se, někteří se dokonce pokouší o sebevraždu.224 K přejídání mohou mít lidé různé důvody. Přispívají k němu snadno dostupné potraviny, nevhodné stolovací návyky, denní a jídelní režim, působení nejbližšího okolí,
216
Tamtéž, s. 27-28. Tamtéž, s. 41-42. 218 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 218. 219 KRCH, František David. Mentální anorexie. Praha : Portál ,2002, s. 42. 220 PAPEŽOVÁ, Hana. Anorexia nervosa. Praha : Psychiatrické centrum Praha, 2000, s. 11. 221 Tamtéž, s. 16. 222 Tamtéž, s. 11. 223 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 82. 224 KRCH, František David. Bulimie. Jak bojovat s přejídáním. Praha : Grada Publishing, 2000, s. 23. 217
49 hlad, neustálé myšlenky na jídlo, pocity osamělosti, úzkost, deprese nebo vztek atd.225 Bulimii často předchází diety různého druhu, hladovění či mentální anorexie.226 Může být vyvolána také narážkami na fyzický vzhled, životními změnami nebo rodinnými problémy, přehnaným soustředěním se na zdravou výživu, snahou přiblížit se ideálním tělesným proporcím, jak jsou prezentovány sdělovacími prostředky.227 Lidem jsou neustále bulvárními plátky předkládány nové články, které často již v titulku odsuzují určitou populární osobnost, protože nepatrně ztloustla. Fotografie, jež text doplňují v žádném případě neodpovídají postavě obézního člověka. Dospívající však mnohdy věří informacím přinášeným novinami a ztotožňují se s jejich názory. V důsledku četnosti takovýchto příspěvků dochází k fixaci nesprávného vnímání a posuzování tělesného vzhledu, což je dále posilováno časopisy pro mládež a dalšími magazíny věnujícími se módě. Zde se ukazuje, jak velkou roli zaujímá mediální výchova. Je nutné učit děti rozlišovat mezi hodnotami skutečnými a povrchními. Vzhledem ke skutečnosti, že hranice mezi anorexií a bulimií není ostrá, jsou i mnohé další příčiny obou poruch shodné. Na mentální bulimii poukazují tři hlavní znaky. Jedná se o opakující se přejídání, přílišnou kontrolu tělesné hmotnosti, nepřiměřeně vysoký zájem o fyzický vzhled a váhu.228 Přejídání vede k pocitu plnosti, ztráty dechu, poškození orgánů trávicího traktu, plynatosti, nevolnosti a střevním potížím. Nevhodné potraviny v kombinaci s nesprávným stravovacím režimem mohou přivodit hypoglykémii. Vzhledem ke skutečnosti, že po požití nadměrného množství potravy následuje vyvolané zvracení či průjmy, dochází k úbytku tělesné hmotnosti. Zdravotní rizika, která jsou tímto vyvolána, odpovídají negativním následkům mentální anorexie (viz výše). Bulimie dále způsobuje pokleslou náladu, deprese, podrážděnost, stavy úzkosti, změnu ve vnímání problémů, neustálé myšlenky na jídlo, sladkosti, potřebu sníst větší množství jídla, zhoršuje koncentraci a pracovní výkonnost. Do značné míry ovlivňuje společenské soužití, protože postižená osoba ztrácí zájem o cokoli, co nesouvisí s jídlem, omezují se její kontakty s okolím a přibývá konfliktů.229 Závažným důsledkem mentální bulimie může být porucha osobnosti
225
Tamtéž, s. 18. Tamtéž, s. 24. 227 Tamtéž, s. 26. 228 KRCH, František David. Bulimie. Jak bojovat s přejídáním. Praha : Grada Publishing, 2000, s. 15. 229 Tamtéž, s. 20-23. 226
50 vyznačující se např. ztrátou identity, sebepoškozujícím chováním, které v krajním případě vede až k sebevraždě.230 Stejně jako v případě léčby anorexie je i v nápravě bulimie nezbytně nutné, aby postižená osoba připustila, že danou nemocí opravu trpí a byla ochotna nechat si pomoci. Terapie mentální bulimie spočívá ve stanovení pravidelného jídelního režimu a změně stravovacích návyků.231 K dalším léčebným postupům patří podávání antidepresiv, což však nemá trvalý účinek, psychoterapie a metoda odstupňované péče.232 Od duševního napětí může pomoci také podpora blízkých osob. V některých případech má mnohem větší účinek než antidepresiva dobře volené slovo, případně kombinované s placebem. Povzbuzení a dodání odvahy pomáhá nemocnému najít sílu potřebnou ke spolupráci s odborníky, vytrvalosti, neuzavírání se do vlastního světa, vytvoření zdravého vnímání sebe sama a následného zapojení se do kolektivu, z něhož ho musela jeho nemoc alespoň částečně vyčlenit. Podpora nejbližšího okolí zaujímá významnou roli v návratu jedince trpícího mentální bulimií k běžnému způsobu života. IV. 1. 7. Dostatek pohybové aktivity IV. 1. 7. 1. Pohybová aktivita Pohyb je běžnou součástí života, doprovází chůzi, běh, přemisťování, práci, aktivní odpočinek atd. V oblasti psychologie zdraví se pohybovou aktivitou nejčastěji rozumí tělesná cvičení. Výzkumy zaměřené na tuto problematiku dokládají, že lidé cvičí pro své potěšení, fyzickou pohodu, zlepšení a udržení tělesné kondice, snížení nadváhy a formování postavy, upevnění celkového zdraví. Z fyziologického pohledu třídíme cvičení do pěti kategorií. Jedná se o cvičení izometrické, izotonické, izokinetické, anaerobické, aerobické.233 Izometrické cvičení spočívá v tlaku vůči pevné překážce. Podporuje rozvíjení svalové síly. Nemá však vliv na zlepšení pohyblivosti. Izotonické cviky jsou vhodné pro zvýšení estetičnosti fyzického vzhledu. Zahrnují posilování jednotlivých muskulů s využitím pomůcek. Nedoporučují se ale lidem se sníženou kloubní pohyblivostí. Izokinetické cvičení spojuje upevňování síly a zdokonalení pohyblivosti kloubů. Pracuje s řízenou regulací odporu. Anaerobická cvičení zahrnují např. vzpírání, běh na krátkou trať. Aerobické pohybové aktivity kladou zvýšené nároky na srdeční činnost, při jejich 230 231
PAPEŽOVÁ, Hana. Bulimia nervosa. Praha : Psychiatrické centrum Praha, 2003, s. 26. KRCH, František David. Bulimie. Jak bojovat s přejídáním. Praha : Grada Publishing, 2000,
s. 48-49. 232
COOPER, Peter J. Mentální bulimie a záchvatovité přejídání. Jak se uzdravit. Olomouc : Votobia, 1995, s. 64-67. 233 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 134-135.
51 vykonávání se zvyšuje srdeční frekvence a spotřeba kyslíku. Řadíme k nim běh na dlouhou trať, plavání, vysokohorskou turistiku, běh na lyžích atd. V případě přetížení jedince může dojít k náhlému selhání organismu.234 Cvičit je nutné pravidelně. Podle psychologického výzkumu polovina sportujících od svých aktivit po půl roce upouští. Jakmile dosáhnou stanoveného cíle, např. snížení nadváhy, nemají potřebu v cvičení pokračovat. Motivace setrvat v dané činnosti bývá příliš malá. Neuvědomují si, že současný stav je zapotřebí udržovat. Motivaci může zajistit podpora manžela/partnera, rodiny, cvičitele, přátel. K výdrži ve cvičení vede též členství v různých klubech či sportovních oddílech.235 Samozřejmě že ani to nemusí jedince donutit ke stálému sportování, přesto ho organizovaná aktivita spíše přiměje k dodržování stanoveného plánu, obzvláště jedná-li se o činnosti placené, než vlastní rozhodnutí občas věnovat hodinu či dvě určitému druhu pohybu. Mnohdy z důvodu časové tísně, odsune plán sportovat na jiný blíže neurčený den a často v důsledku pracovní vytíženosti k jeho realizaci vůbec nedojde. Ovšem v případě organizovanosti dané aktivity je jedinec motivován skutečností, že pokud se na daný kurz nedostaví, nebude příště vědět, jak provádět cviky, které byly vyučovány v době jeho nepřítomnosti. Lidské zdraví do určité míry charakterizuje tělesná zdatnost (fitness). Tímto termínem označujeme soubor specifických znaků fyzických pohybů a mobility, jako např. schopnost vydržet svalovou námahu, přizpůsobivost pohybu, respirační zdatnost, jež se skládá ze dvou složek, zdatnosti organické (vrozené) a dynamické (získané). Tělesná zdatnost úzce souvisí se zdatností kardiovaskulární. Cvičení přispívá ke snižování úmrtnosti, rizika mozkové mrtvice, cukrovky; krevního tlaku, srdečního tepu; zvyšování objemu krve kolujícího v krevním oběhu, množství kyslíku při dýchání, žádoucích složek cholesterolu; zlepšení průsvitnosti cév, obrany organismu proti vzniku určitých druhů rakoviny. Příznivě ovlivňuje též hustotu kostní tkáně a průběh osteoporózy. Cvičení kladně působí také na lidskou psychiku. Napomáhá odbourávat úzkost, stres, deprese a posiluje pozitivní sebehodnocení, zvyšuje sebedůvěru, pocit vlastní hodnoty a upevňuje sebekázeň.236 V případě, že člověk může vykonávat činnost, která ho opravdu naplňuje, cítí se během ní uvolněný a klidný, dokáže na několik chvil zapomenout na všechna trápení. Jako ilustrativní příklad jsem si zde zvolila tanec. Vstupem na parket přestávají starosti všedního života existovat. S prvním tónem hudby vnímá již jen odraz zvuku, chvění podlahy a s každým krokem se stává více a více součástí onoho tajemného víru, který ho
234
Tamtéž, s. 135. Tamtéž, s. 141. 236 Tamtéž, s. 136-140. 235
52 strhává do hlubin složitějších prvků a variací. Pocity štěstí a uspokojení trvají ještě nějaký čas po uplynutí doby tanci věnované. Napomáhají udržovat rovnováhu mezi napětím a klidem. Daná osoba pak působí na své okolí mnohem přívětivěji, což významně usnadňuje komunikaci s ostatními členy různých skupin a společenské soužití celkově. Nadměrná sportovní aktivita však může způsobovat problémy. Vyvolává závislost na daném druhu pohybu (tzv. psychologická addikce, pozitivní addikce). Při jeho omezení či zamezení se pak u jedince objevují odvykací příznaky. V jiném případě si cvičící kladou příliš vysoké cíle (tzv. negativní addikce), neustále zvyšují tréninkové nároky, čímž ohrožují své socio-kulturní zázemí, často zanedbávají své nejbližší, odbývají práci atd. Velice nebezpečné je opomíjení svého zdravotního stavu a s tím související neúměrné zatěžování organismu.237 K udržování dobrého zdravotního stavu je sportování zapotřebí, nesmí však překračovat určitou míru. V žádném případě by nemělo docházet k situacím, kdy zájmová aktivita jedince zcela pohltí, v důsledku čehož by ohrožoval své zdraví a ubližoval svým blízkým. Přátele nebo partnera nelze považovat za samozřejmou součást života. Každý jedinec by měl mít na paměti, že mnohdy to byli právě oni, kteří mu svou pomocí umožnili oblíbenou činnost vykonávat a nezaslouží si tedy, aby je v době vlastního upokojení a pro vlastní uspokojení, přehlížel a trápil. Přílišné strádání nedostatkem blízkosti oné osoby může vést též k nenávisti vůči činnosti, jíž dává jedinec přednost. Pokud nedojde k nápravě, může být v důsledku silného emočního zážitku, jež daný stav doprovází, tato averze trvalá. Sportování by mělo zůstat rovnocennou složkou života nikoli entitou, jíž se musí vše ostatní podřídit. Pro zdravý životní styl je charakteristické udržování rovnováhy mezi pohybovou aktivitou a klidovým stavem.238 Jako nejvhodnější se jeví každodenní přiměřená sportovní aktivita v časovém rozmezí třiceti minut.239 K posílení tělesné a duševní pohody je vhodné nejen cvičení, ale i běžná chůze, procházky a turistické výlety.240 IV. 1. 7. 2. Volnočasové aktivity Volný čas chápeme jako dobu vymezenou pro odpočinek, zábavu, rozvoj osobnosti. Slouží k regeneraci sil potřebných pro vykonávání zaměstnání nebo učebního procesu, znovuzískání svěžesti a kompenzaci jednotvárnosti povolání. Charakteristickým znakem je skutečnost, že jedinec s tímto časem může naložit podle svého uvážení. V současné době však výběr druhu aktivit do značné míry ovlivňují rodiče, mnohé další sociální skupiny,
237
Tamtéž, s. 141-142. Tamtéž, s. 136. 239 Tamtéž, s. 142. 240 Tamtéž, s. 140. 238
53 tradice a zvyklosti. Volnočasové aktivity nejsou jednoznačně odděleny od her, učení či práce.241 Zájmové činnosti, realizované především ve volném čase, se významně podílí na výchově a formování osobnosti. Mají různé zaměření, působí dlouhodobě a vytrvale. Vyžadují určité předpoklady, což může jedince silně motivovat k jejich získání a následné vykonání dané činnosti pak vede k uspokojení jeho potřeb a přání. Zájmové aktivity dělíme na dvě hlavní skupiny, činnosti fyzické a psychické. Rodiče by měli své děti od útlého věku vést k obojímu. Z jiného klasifikačního hlediska rozlišujeme činnosti aktivní a sedavé, individuální a společenské, v rodině nebo mino ni, v místnosti nebo venkovním prostředí, se zaměřením na lidi nebo na předměty. V současnosti lidé tráví svůj volný čas převážně využíváním masmédiálních prostředků, sportem, cestováním, pobytem v přírodě a méně často ručními pracemi, např. šitím, pletením, zahrádkařením atd. U dětí staršího školního věku se jejich zájmová činnost ustálí nejčastěji v osmém postupném ročníku, kdy se zaměřují na menší množství aktivit nebo je zcela opouští, aby se mohly věnovat pouze zábavě. Výběr způsobu trávení volného času do značné míry ovlivňují příležitost k činnostem, jejich technické a organizační zajištění, kladné ohodnocení okolím, podpora rodiny, pedagogických pracovníků, přátel atd. Ti všichni by měli jedince podněcovat k vyhledávání zájmové činnosti, setrvání v ní a případně zlepšení její úrovně.242 Kladné emoční a motivující zabarvení volnočasové aktivity mizí v případě, že k jejímu vykonávání bylo dítě přinuceno, nemohlo si vybrat, jakým způsobem by chtělo svůj volný čas trávit. V takovéto situaci ho nebude daná činnost rozvíjet, ale spíše si k ní vybuduje záporný vztah. Pokud nemá jisté předpoklady, které jsou podmínkou k dosahování úspěchu v přidělené volnočasové aktivitě, je vysoce pravděpodobné, že dítě bude neustálými nezdary frustrováno. Zastávám názor, že každý by měl dostat možnost zvolit si náplň volného času na základě vlastních preferencí. Jinak tyto činnosti nemohou plnit úkoly, k nimž jsou předurčeny.243 Za vhodné považuji, aby rodiče poskytli dítěti možnost volby, ale následně vyžadovali, aby se dané činnosti po určitou dobu věnovalo. Rozpor může nastat v okamžiku, kdy jedinec chce vykovávat jistou aktivitu a odmítá uznat, že k ní nemá, zdůrazňuji nemá, potřebné vlastnosti a předpoklady a nechce si nechat poradit. Domnívám se, že v takovém případě, je účelné nechat ho danou činnost zkusit. Sám pak pozná, zda se ve svých tvrzeních mýlil či nikoli. Výběru náplně volného času je
241
ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 291. Tamtéž, s. 292-295. 243 Jedná se o odpočinek, seberozvíjení, pocit uspokojení, vyrovnávání napětí, odbourávání stresu atd. 242
54 zapotřebí věnovat dostatečnou pozornost. Rodiče by měli dbát na to, aby jejich dítě nezanedbávalo přiměřenou míru pohybové aktivity. IV. 1. 8. Hygiena Hygiena jako vědní obor se věnuje životnímu prostředí a dalším faktorům, jež mají vliv na lidský organismus. Z výsledků rozsáhlých výzkumů, ať již lokálních či celoplošných, stanovuje doporučení, která odstraní zdroje nežádoucího působení, nebo alespoň zmírní jejich dopad, a tím významně přispívá k ochraně zdraví lidské společnosti.244 IV. 1. 8. 1. Osobní hygiena IV. 1. 8. 1. 1. Osobní hygiena Termínem osobní hygiena označujeme soubor zásad a doporučení, které je vhodné dodržovat, aby nedocházelo k poškozování, ale k ochraně a utužování zdraví. Zahrnuje péči o čistotu těla, vlasů, dutiny ústní, otužování; hygienu odívání a řízení se dalšími návyky zdravého životního stylu.245 Povrch těla je kryt kůží. Při nedostatečné hygieně se v ní usazují různí parazité, nejčastěji se jedná o veš dětskou, blechu obecnou a zákožku svrabovou. Prevencí proti cizopasníkům i některým infekčním onemocněním je dodržování principů správného mytí. To zahrnuje mytí rukou po použití toalety, před stravováním, po příchodu zvenčí, po jakémkoli znečištění atd. Doporučuje se mýt ruce pod proudem vlažné vody, používat toaletní mýdlo případně kartáček. Jestliže provádíme hygienu rukou v umyvadle, je nutné je pak opláchnout čirou vodou. Pokud ručník po osušení zůstane čistý, byla hygiena provedena správně.246 Při osušování se postupuje od promasírování dlaní k prstům, které utíráme od konečků směrem k dlani. Při činnostech využívajících prací a úklidové prostředky je nezbytná ochrana rukou pryžovými rukavicemi, což zabraňuje vzniku alergií, odmašťování a vysychání kůže.247 Hygiena a úprava nehtů vyžaduje zvýšenou pozornost, a to z důvodu, že se pod nimi nebo v jejich okolí velmi snadno usazují choroboplodné zárodky. Nejvhodnější je zastřihovat nehty krátce, do obloučku a nerovný povrch zarovnat pilníčkem. Při prevenci proti záděrám se postupuje takto: nejprve nehty zastříhneme, konečky prstů namočíme do teplé mýdlové vody, následně kůžičku odsuneme od nehtu neostrým nástrojem k okraji. 244
KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 15. 245 Tamtéž, s. 17. 246 Tamtéž, s. 19. 247 Tamtéž, s. 30.
55 V současné době je jako módní doplněk značně rozšířené lakování nehtů, které není škodlivé v případě, že jakmile se lak začne sloupávat, nehty se odlakují, omyjí a následně ošetří mastným krémem. Úprava nehtů na nohou vyžaduje silnější nůžky nebo speciální kleštičky. Oproti nehtům na rukou se zastřihují rovně a kůže kolem nich se bez použití síly zatlačí ke kořeni nehtu.248 Úprava nehtů patří k celkové péči o zevnějšek, stává se součástí výrazu životního stylu. Jak jsem zpozorovala, nehty si lakují již dívky mladšího školního věku. Později jednoduchý lak nahrazuje tzv. francouzská manikúra a případně nehty gelové. Ty však nepovažuji za vhodné řešení. Jistě, pro mnohé ženy je tento způsob úpravy nehtů nejpohodlnější, ovšem nikoli nejzdravější. Gel překrývá vlastní nehet, k němuž tedy nemůže vzduch a potupně dochází k jeho poničení. Po odstranění gelu se vyznačuje značnou oslabeností, zvýšenou lámavostí a třepivostí. Nezbytně nutné je dodržování hygieny v oblasti řitního otvoru a hygieny intimní. Zvýšenou pozornost hygieně intimních partií u chlapců je třeba věnovat od období dospívání. Jednak z důvodu noční poluce, jednak z hromadění smegmatu, směsi výměšku tukových žláz, odumřelých buněk sliznice a různých nečistot, což může mít za následek hnilobné procesy, záněty a podráždění pokožky. U dívek se rozlišují dva druhy intimní hygieny, každodenní péče o rodidla jako součást celkové hygieny a zvýšená péče o čistotu zevních pohlavních orgánů v období menstruace. K intimní hygieně není vhodné používat žínku, ale dle potřeby, i několikráte denně, tekoucí vodu. K zásadám správné hygieny během menstruace patří častá výměna vložek nebo tampónů, ať již z důvodu možného vzniku infekce,249 či syndromu toxického šoku. U chlapců může být zanedbání hygieny intimních partií způsobeno nedostatečnou pružností předkožky, což má za následek nepříjemné pocity při jejím stahování a případný vznik drobných trhlinek, jež mohou být drážděny při močení. Z těchto důvodů bývá dostatečná intimní hygiena vědomě opomíjena. Mytí nohou slouží kromě odstranění nečistot k podpoře krevního oběhu a odbourání únavy. Teplá voda s příměsí soli změkčí zrohovatělou kůži na patách a chodidlech, kterou je pak možné snadno odstranit tvrdším kartáčkem či pemzou. Při osušování dbáme na dostatečné vysušení prostoru mezi prsty. Následuje nakrémování a lehká masáž. Onemocnění nohou způsobenému bakteriemi a plísněmi předchází každodenní vyměňování a nošení bavlněných ponožek, punčoch, chození ve vzdušné obuvi a nepůjčování svého ručníku a bot.250
248
Tamtéž, s. 30-31. Tamtéž, s. 20-22. 250 Tamtéž, s. 31-32. 249
56 Mytí celého těla je vhodné uskutečňovat teplou vodou a mýdlem či sprchovým šampónem každodenně před spaním. Za nejvhodnější považujeme sprchování, a to proto, že se všechny nečistoty okamžitě odplavují. Vždy nejprve myjeme horní polovinu těla. Po celkové hygieně tělo opláchneme chladnou vodou. K léčbě některých kožních onemocnění lze jako doprovodný prvek užít odvar z léčivých bylin přidaný do lázně. Po osušení je vhodné pokožku potřít tělovým mlékem, či krémem. Osobní hygienické potřeby se v žádném případě nepůjčují.251 Vzhled pokožky odráží celkový zdravotní stav jedince. Péči o ni se věnuje kosmetika preventivní, reparativní a dekorativní. Pleť negativně ovlivňují nevhodná životospráva, nedostatek spánku, požívání alkoholických nápojů, kouření, nedostatek pobytu na čerstvém vzduchu atd. Nejčastějším pleťovým problémem u dospívajících je porucha tvorby mazu, tzv. akné. K udržení zdravé pleti napomáhá dodržování zásad správné životosprávy a hygieny. K ní se řadí pravidelné denní povrchové čištění zahrnující ranní mytí vlažnou vodou a dětským mýdlem s následným opláchnutím vodou studenou, dočištěním pleťovou vodou a ošetřením krémem; a večerní očištění pomocí pleťového mléka a posléze procesem shodným s ranní péčí. Hygienu pleti je nutné provádět s ohledem na její druh. V letním období pleť vlivem působení slunečního záření ztrácí vlhkost, což přispívá k dřívějšímu vzniku vrásek, zbarvuje se pigmentovými skvrnami a hrozí jí podráždění a spálení. Z těchto důvodů by měla být navíc ošetřena krémy obsahujícími UV filtry a hydratační složky. Během zimních měsíců se snižuje činnost mazových žláz, již doplňujeme mastnějšími krémy a snižujeme frekvenci ošetřování pokožky mýdlem. Pokud dojde k omrznutí lehčí formy, doporučuje se postiženou část těla teple zabalit nebo ponořit do vlažné vody. Těžší omrzliny vyžadují po přiložení sterilního obvazu včasnou lékařskou pomoc.252 Vlasy, zrohovatělý kožní útvar, rostou po dobu šesti a více let, poté po odumření vypadávají. Na stejném místě postupně vyrůstají nové, s přibližnou rychlostí nula celá třicet šest setin milimetru za den. Naprosto běžné je, že zdravému člověku denně při česání vypadne v průměru sedmdesát až osmdesát vlasů. K délce, síle, množství i barvě vlasů má jedinec genetický předpoklad. Jejich růst nebo hustotu tedy nemůže stříhání ovlivnit. Na kvalitu a vzhled vlasů působí jednak maz a pot, jednak prostředí, ve kterém se jedinec pohybuje. K zásadám hygieny vlasů patří pravidelné ranní a večerní pročesávání, jež z nich odstraňuje nečistoty, lupy a zároveň roztírá maz po celé délce vlasu. Dále mytí vlasů. Frekvence této činnosti se odvozuje od rychlosti zmaštění a náchylnosti k ušpinění. Jako 251 252
Tamtéž, s. 19-20. Tamtéž, s. 22-26.
57 nejvhodnější se jeví mytí pomocí dešťové či převařené vody jedenkrát za jeden až dva týdny. Při oplachování je nutné vždy teplou vodou odstranit veškeré zbytky šampónu, případně použitého kondicionéru nebo citrónové šťávy, jež vlasům dodávají hebkost lesk a usnadňují jejich rozčesávání. Při vysoušení se doporučuje vytírání vody suchým ručníkem a následné dosušení fénem či pobytem v místnosti s dostatečnou pokojovou teplotou. Horký vzduch, prudké slunce vlasy vysušují a vedou k jejich zvýšené lámavosti. Za běžných okolností se všem lidem tvoří lupy.253 Z vlasů se odstraňují pravidelným česáním a mytím vhodným šampónem. Úprava vlasů též odráží životní styl jedince a do jisté míry může poukazovat na některé jeho vlastnosti, např. dlouhé vlasy vyžadují více péče, trpělivosti a času k jejich dostatečné hygieně. Každý má právo volit vlastní sestřih, délku, barvu i úpravu vlasů. Netradiční sestřih nebo množství nepřirozených barev může být projevem extravagance nebo také jistou provokací. Snaha upoutat na sebe pozornost tímto způsobem je typická v rodinách, kde se rodiče kvůli pracovní vytíženosti svému dítěti nevěnují nebo ho vědomě zanedbávají. Pokud experimentování s různou úpravou vlasů je pouze výrazem zvědavosti, přání zkoušet něco nového, myslím si, že by rodiče neměli svému dítěti příliš bránit.254 Vždyť dospívání je plné nejistot a hledání. Dítě se pokouší nalézt svou identitu, styl života, který by ho naplňoval a dával mu pocit uspokojení. Domnívám se, že zákazy by danou situaci jen zhoršily. Jedinec by se mohl cítit neuznaný, trápil by se nebo naopak by z pouhého vzdoru přikročil k radikálnější změně, než jakou původně plánoval. Podle mého názoru potřebuje vědět, že ho rodiče respektují a že se s nimi může kdykoli o čemkoli poradit. Pravidelnou péči je zapotřebí věnovat též vousům. K jejich dobré kvalitě přispívá holení nebo mytí a zastřihování. V žádném případě se nesmí holicí stojky ani žiletky půjčovat. Vhledem ke skutečnosti, že při holení mohou v pokožce vzniknout krvácející ranky, je zde riziko přenosu infekčních onemocnění.255 Stav a vzhled zubů odráží míru pečlivosti při dodržování zásad péče o zdraví. Nejběžnějším poškozením zubů je zubní kaz. Vzniká působením bakterií v neustále se obnovujícím zubním povlaku, ty vytváří ze sacharidů kyseliny, jež narušují zubní sklovinu. K zásadám prevence vzniku zubního kazu patří: čištění zubů po každém jídle v délce dvou až tří minut, používání vhodného kvalitního zubního kartáčku, navštěvování zubního lékaře, dvakrát do roka, vhodná výživa. K odstranění zápachu z úst, léčbě drobných
253
Tamtéž, s. 26-29. Jedná se o přirozené odlupování odumřelé pokožky. Na suché pokožce nikterak neovlivňují vypadávání vlasů. Mastné lupy poskytují prostředí k množení bakterií a plísní, což má za následek úbytek vlasů. Tamtéž, s. 29. 254 Samozřejmě jen v případě, že takovéto pokusy neohrozí jeho zdraví nebo sociální uplatnění. 255 Tamtéž, s. 29-30.
58 poranění a jejich dezinfekci slouží ústní voda. Žvýkání a kousání tvrdého ovoce napomáhá k prokrvení sliznice, posilování žvýkacích svalů, zvýšení činnosti slinných žláz a vede k samočištění zubů.256 Jako velice nezbytnou shledávám důslednost rodičů v dodržování pravidelných návštěv jejich dětí u kvalitního zubního lékaře. Pro mnohé z nich však představuje zubař nepřítele. Myslím si, že je vhodné, aby se s ním děti seznámili a cítili k němu důvěru. Jinak by se mohlo snadno stát, že se mu budou snažit z důvodu nepřekonatelného strachu různými způsoby vyhnout, přestože si uvědomují, že později bude vše ještě horší. V takovém případě potřebují někoho, s kým se o své obavy podělí a kdo jim pomůže strach zvládnout. Na kvalitu zraku negativně působí nedostatek i nadbytek osvětlení, setrvávání v prašném a zakouřeném prostředí, špatné návyky při čtení a psaní. Jednostranné zatěžování zrakového orgánu oči snadno unaví. Tuto vyčerpanost je možné zmírnit až odstranit pomocí výplachu borovou vodou či odvarem z heřmánku, očními obklady a oční gymnastikou. Následky trvalého poškození akomodace oční čočky zmírňuje nošení brýlí nebo gelových kontaktních čoček.257 Nároky na hygienu nosu se zvyšují při výskytu prudkých zánětů nosu, nosohltanu a vedlejších nosních dutin způsobených virovou nebo bakteriální infekcí. Je nezbytně nutné dbát na čistotu kapesníku nebo používat jednorázové hygienické kapesníčky. Na kůži poškozenou častým otíráním nosu ve vhodné nanášet hojivou mast.258 IV. 1. 8. 1. 2. Hygiena oděvu Oděv svým vzhledem odráží dobu, v níž vznikl, a dokládá její společenskou, kulturní a technickou úroveň. Lidé se začali oblékat, aby ochránili své tělo před povětrnostními vlivy, pracovními úrazy či nehodami způsobenými při pohybu v přírodě, aby se zalíbili opačnému pohlaví. Oděv v tomto případě plnil funkci čistě estetickou.259 Oblečení by mělo odpovídat věku, typu postavy, účelu a příležitosti, ke které je voleno.260 Ovšem v důsledku snahy vypadat dospěleji, často dívky začínají brzy nosit boty na podpatku, což může mít negativní vliv na stavbu nohy. Navíc mnohdy volba nejen bot, ale i oblečení určených jiné věkové kategorii působí na mladším nositeli nepřirozeně až směšně. Funkce ošacení se v průběhu staletí prakticky nezměnila. Jeho úkolem je jedince chránit před nepříznivými vlivy prostředí, zahalovat některé partie těla (funkce mravní),
256
Tamtéž, s. 32-34. Tamtéž, s. 35-36. 258 Tamtéž, s. 36. 259 BRUHOVÁ, Ivana. Rodinná výchova. Odívání. Textilní techniky pro 6.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 7. 260 Tamtéž, s. 12-13. 257
59 zdobit (funkce okrasná), vyjadřovat příslušnost k různým společenským vrstvám a pohlaví (funkce symbolická),261 zabraňovat znečištění těla a omezovat riziko zranění.262 Každý oděv musí splňovat základní hygienické potřeby jedince, měl by odrážet životní styl a vyhovovat podmínkám prostředí, ve kterém se daná osoba pohybuje. Poskytuje ochranu před prochladnutím a následným onemocněním.263 Při jeho tvorbě je třeba zohledňovat vlastnosti oděvního materiálu, a to především prodyšnost a izolační schopnost. Prodyšností rozumíme schopnost materiálu propouštět vodní páru a vzduch, čímž dochází ke snadnému odvádění potu a tím i regulování tělesné teploty. Nejvyšší prodyšností se vyznačují řídce tkané přírodní materiály. Materiály neprodyšné nejsou určeny k běžnému nošení, ale pouze k ochraně proti dešti. Izolaci ovlivňuje míra přítomnosti vzduchu ve vrstvách textilu a rychlost proudění mezi nimi. Lepší ochranu proti pronikání chladu poskytuje oblečení tvořené několika vrstvami z tenčího materiálu.264 Každý oděv splňující základní hygienické požadavky se skládá alespoň ze dvou vrstev, ze spodního prádla a svrchního oblečení. Prádlo absorbuje výměšky kůže, proto je nutné ho každý den měnit a zároveň dbát na to, aby svou přílišnou přiléhavostí nezabraňovalo normálnímu krevnímu oběhu,265 běžnému pohybu a aby nedráždilo kůži chemicky nebo mechanicky.266 Svrchní ošacení dělíme podle činnosti, ke které je určeno, na oblečení k celodennímu nošení, práci, sportování a rekreaci, oblečení domácí a společenské. Odívání doprovází využívání oděvních a módních doplňků. K prvně jmenovaným řadíme obuv, punčochové kalhoty, šály, pokrývky hlavy, rukavice, vázanky, kapesníky, kabelky, deštníky, brýle, hodinky a šperky; k druhým úpravu vlasů a líčení obličeje. K jednomu z největších přínosů oděvních doplňků patří jejich schopnost pozměňovat charakter oblečení.267 Vhodně sestavený šatník dětí školního věku by měl obsahovat: u dívek kabát, balónový plášť, bundu, šaty, sukně, kalhoty, halenky, pulovr, vesty, sportovní oblečení, osobní prádlo (spodní prádlo, pyžama, noční košile, punčochové kalhoty, ponožky, kapesníky atd.); u chlapců kabát, bundu, kalhoty, pulovr, vesty, sportovní oblečení,
261
Tamtéž, s. 13. KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 38. 263 BRUHOVÁ, Ivana. Rodinná výchova. Odívání. Textilní techniky pro 6.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 13. 264 KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 38. 265 Tamtéž. 266 DVOŘÁKOVÁ, Eva. Epidemiologie a hygiena pro 2. ročník odborných učilišť. Praha : Septima, 2000, s. 34. 267 BRUHOVÁ, Ivana. Rodinná výchova. Odívání. Textilní techniky pro 6.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 13-14. 262
60 slavnostnější oděv, osobní prádlo (spodní prádlo, košile, trička, pyžama, ponožky, podkolenky, kapesníky atd.).268 Veškeré oblečení je nezbytně nutné pravidelně udržovat, což ho zbavuje nečistot a zvyšuje dobu jeho použitelnosti. K ošacení vyrobenému z vlny nebo kožešiny při uskladnění přikládáme přípravky proti molům. Vrchní oděvy určené k několikerému nošení ošetřujeme vyvětráním, vyprášením, kartáčováním. Aby se oblečení při praní nepoškozovalo, musíme se řídit symboly na nich uvedenými a zvolit prací prostředek a teplotu vody odpovídající druhu látky. Při posledním máchání můžeme přidat avivážní prostředek, který přispívá ke snížení elektrostatického náboje, a tím k odpuzování nečistot a nelnutí k dalším vrstvám oděvu. Během údržby oblečení je nutné dodržovat zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež zahrnují zachovávání pořádku, větratelnosti a dostatečného osvětlení v místnosti praní, protiskluzová opatření podlahy, řízení se návodem k obsluze pračky a žehličky, používání nevodivých materiálů při manipulaci s elektrickým proudem, zákaz jakéhokoli zacházení s pračkou nebo prádlem v ní dokud proces praní neskončí, používání pracovního oděvu, ochranných rukavic a následné ošetření rukou krémem s regeneračními účinky. Při odstraňování skvrn známého původu lze využít vodu, mýdlo, kyselinu citrónovou, sůl, organická rozpouštědla, saponátové roztoky, přičemž ty je zapotřebí nejprve vyzkoušet na malém kousku látky. Vždy je nezbytně nutné před použitím jakéhokoli přípravku vědět, jak bude s daným druhem textilie reagovat. Znečištění neznámého původu nebo příliš velkého rozsahu necháme vyčistit odborníkem.269 K urovnání nerovností na oděvu slouží žehlení. Na výsledný efekt má vliv teplo, tlak, vlhkost a délka žehlení. Teplotu žehličky (osmdesát až dvě stě padesát stupňů Celsia) nastavujeme shodně s doporučením uvedeným na visačce daného výrobku.270 Při žehlení je nutné respektovat zásady bezpečnosti a ochrany zdraví. Jedná se o kontrolu stability žehlicí desky, odkládání žehličky v patřičné poloze na kovovou podložku, nedotýkání se elektrospotřebiče a jeho přívodní šňůry mokrýma rukama, odpojování žehličky od zdroje elektrického proudu při každém přerušení nebo ukončení pracovní činnosti, uložení spotřebiče až po vychladnutí, zákaz neodborné manipulace poškozeného přístroje za účelem jeho opravy.271 Při výběru oděvu se dospívající z velké části řídí módními vzory a bohužel i těmi z hlediska ochrany zdraví zcela nevhodnými. V zimě pak nosí bokové kalhoty a bundu 268
Tamtéž, s. 24-25. Tamtéž, s. 32-36. 270 Tamtéž, s. 37. 271 Tamtéž, s. 40-41. 269
61 pouze do pasu, jelikož jsou právě v oblibě. Neuvědomují si, jak snadno takové oblékání přivodí zánět močových cest a pohlavních orgánů. Touha splynout se svým okolím však bývá v tomto vývojovém období silnější. IV. 1. 8. 1. 3. Hygiena obuvi Obuv slouží k ochraně nohy před chladem, vlhkem, zraněním a k podpoře klenby nohy. Musí být volena s ohledem na velikost a tvar nohy. Příliš těsná a úzká bota negativně působí na klenbu a pružnost chůze, což může mít za následek až vznik ploché nohy. Dále deformuje prsty a připívá k zarůstání nehtů, zhoršuje krevní oběh, dostatečně neizoluje proti chladu. V současné době jsou oblíbeným módním doplňkem boty s vysokými podpatky. Ty však nohy nerovnoměrně zatěžují, narušují stabilitu postoje, deformují některé kosti a klouby a zvyšují riziko vzniku příčně ploché nohy. Z těchto důvodů se jako vhodnější jeví volba obuvi s pružnými dva až tři centimetry vysokými podpatky. Ty naopak zmírňují nárazy způsobené chůzí. Ke sportovním účelům slouží boty s měkkou podrážkou bez podpatků, ale k běžnému nošení se též nedoporučují. Pracovní obuv by měla splňovat tyto hygienické normy: lehkost, tužší podrážka, pevná pata, nízký podpatek.272 Správná obuv nesmí způsobovat otlaky, deformace nohou a poškození klenby. Boty určené pro použití v zimním období musí dostatečně izolovat před mrazem; v letním období nezabraňovat větrání a odpařování potu.273 Nejvhodnější je obuv prodyšná vyrobená z kůže.274 Způsob oblékání dospívajících podléhá do značné míry mínění vrstevníků. Jedinec volí takové oblečení, za které by nebyl kolektivem odsuzován, nýbrž chválen a ceněn. Mnohdy je však v rozporu s jeho vlastními hodnotícími soudy. Rád by si oblékl např. svetr určité barvy, ale protože se ostatní domnívají, že se nehodí např. k odstínu jeho vlasů, raději ho bude nosit pouze doma a pokud půjde ven, bude si dávat pozor, aby ho v něm někdo neviděl. Až později pochopí, že jeho začlenění do jisté skupiny nezáleží na barvě a typu látky, z níž je svetr vyroben, ale na tom, co danou osobu dělá jedinečnou a zajímavou, na jejích vlastnostech, otevřenosti nebo naopak uzavřenosti a schopnosti komunikace. Jakmile si tuto skutečnost uvědomí a získá pocit sebedůvěry, určité jistoty začne intenzivněji pociťovat potřebu být sám sebou, nosit takové oblečení, které by vystihovalo, jakým ve skutečnosti je, jak se cítí, jaké hodnoty vyznává atd. Jsem naprosto
272
KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 39. 273 DVOŘÁKOVÁ, Eva. Epidemiologie a hygiena pro 2. ročník odborných učilišť. Praha : Septima, 2000, s. 34. 274 KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 39.
62 přesvědčená, že nikdo nemůže spokojeně žít, dokud bude pod vlivem ostatních, pokud nebude moci být tím, kým opravdu je. IV. 1. 8. 2. Duševní hygiena Duševní hygiena se pohybuje na rozmezí psychologie, sociologie a lékařství. Označuje soubor pravidel a rad, které vedou k stálosti, upevnění nebo znovunabytí psychického zdraví a rovnováhy.275 Zabývá se rozvíjením a podporováním duševního zdraví, omezováním faktorů způsobujících psychická onemocnění a poruchy,276 posilováním duševní zdatnosti a vytvářením podmínek vhodných k duševní činnosti. Klade důraz na sebevýchovu, zrání osobnosti, duševní klid, sociální interakci, životosprávu a na péči o životní a pracovní prostředí.277 Základem psychického zdraví je pozitivní vztah jedince k sobě samému, duševní a duchovní rozvoj, adekvátní vnímání okolního světa, vhodná míra samostatnosti, celistvost osobnosti a její směřování k dosažení určitého cíle. Každý by si měl osvojit principy sebepoznání, soustředění se na určitou činnost, vnímání vlastního jednání, ovládání kognitivních procesů, emocí a vůle; pravidla odpočinku a aktivní řešení náročných životních situací.278 Neméně důležité je umět se efektivně rozhodovat.279 Narušené duševní zdraví se projevuje zvýšenou únavou, sníženou koncentrací pozornosti, bolestmi hlavy, zvracením, nechutenstvím, třesem, narušenou funkcí některých orgánů, onemocněním srdce a cév, vředovými chorobami atd.280 K udržení duševní rovnováhy může napomoci vhodná životospráva, zdravotní výchova, poradenská činnost281 nebo též vedení osobního deníku.282 Podle mého názoru zastává deník v životě jak dospívajícího, tak dospělého významnou úlohu, která je ještě patrnější u dětí, jež nezapadají do třídního kolektivu, nemají opravdové přátele. Pro ně se může právě deník stát nejvěrnějším kamarádem. Člověk je od pradávna tvorem společenským. Neumí spokojeně žít v osamění. Dítě, jež nemá přátele, se téměř vždy musí cítit samo a možná i méněcenně. Nemá se s kým podělit o své pocity, radosti a trápení, ale zároveň je nelze ponechat kdesi uvnitř, potřebuje je někomu říci. A ten někdo je právě jeho deník. On vždy poslouchá, nevadí mu, slyšet jednu „bolístku“ několikráte pokaždé z jiného
275
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 143. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 199. 277 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 143-144. 278 Tamtéž, s. 145-146. 279 KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 37. 280 Tamtéž, s. 37. 281 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 199. 282 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 146. 276
63 úhlu pohledu, přesto často se stejným výsledkem, nedívá se pohrdavě na svého pisatele, když pláče, nešokují ho některé zprávy, nepohoršuje se nad škodolibou radostí a rád přijímá různá potěšení. Je tu stále a jen pro svého pisatele, který tímto způsobem může pozbýt pocit naprosté samoty a bystřejší jedinci jsou schopni po té, co popíší průběh určité situace včetně vylíčení emocí, jež ji v dané okamžiky doprovázely, událost zhodnotit a posoudit chování jednotlivých jejích aktérů, případně si uvědomit, kde došlo k chybě a poučit se z ní. S vedením deníku však souvisí jedna velká starost. Jak to udělat, aby si nikdo nečetl ony nejtajnější zápisky? Ano nejtajnější. Deníku lze svěřit i takové zážitky, které bychom se styděli říci nahlas. On nás však soudit nebude, pouze poslouchá a uvolňuje vnitřní napětí. Pro klid v duši je proto vhodné používat uzamykatelný deník. IV. 1. 8. 2. 1. Frustrace Frustrací rozumíme stav tenze, zklamání. Vzniká v důsledku zamezení uspokojení subjektivně důležité potřeby. Některé překážky, které znemožňují dosažení vytyčeného cíle, lze v budoucnu překonat, jiné nikoli. Dochází tedy buď k oddálení nebo definitivnímu zamezení uspokojení dané potřeby. Překážky se dělí podle způsobu užití na pasivní a aktivní, podle místa jejich přítomnosti na vnitřní a vnější. Pasivní ovlivňuje jedince pouze svým výskytem, aktivní působí proti snaze člověka.283 Vnitřní překážky v sobě zahrnují vlastnosti osobnosti jako jsou např. stydlivost, nesmělost. Vnější představují fyzické zábrany, bývají způsobeny zásahem jiné osoby.284 Stejné frustrující podněty vyvolávají u různých lidí odlišnou odezvu. To, do jaké míry vedou ke konfliktu, stresu a celkové psychické zátěži, závisí na frustrační toleranci.285 Tímto termínem označujeme míru frustrace, která nenarušuje běžné způsoby chování jedince.286 Frustrační tolerance závisí na tělesném stavu, struktuře psychiky, dosavadních zkušenostech, výchově a emociální podpoře okolí. Míra odolnosti je přímo úměrná věku.287 Reakcí na frustraci může být únik, ustrnutí, přizpůsobení se nové situaci, agrese.288 Jistým druhem prevence frustrace může být kompenzace. V případě, že určitá osoba není schopna za žádných podmínek, zdůrazňuji žádných, dosáhnout stanoveného cíle, neměla by se touto skutečností neustále zabývat a trápit. Mnohem vhodnější se mi jeví přeorientovat se na obdobnou činnost, již dokáže zvládnout. Jistě je prospěšnější rozvíjet se
283
ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 30-31. 284 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 172. 285 Tamtéž, s. 622. 286 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 31. 287 Tamtéž. 288 Tamtéž.
64 v podobném či jiném směru než ustrnout na určité úrovni, z níž by při neefektivním lpění na dané aktivitě nebylo východiska. Domnívám se, že za jistých okolností může uvědomění si vlastní nedokonalosti přispět ke zvýšení tolerance vůči okolí. IV. 1. 8. 2. 2. Deprivace Pojem deprivace je odvozen z latinského slova deprivare, což se do češtiny překládá jako oloupit.289 Zahrnuje jednak dlouhodobý nedostatek v uspokojování základních potřeb, jednak ztrátu toho, co organismus potřebuje.290 Déle trvající deprivace, jenž působí ve vývojovém období, pro které je typická zvýšená citlivost, může vést k narušení psychického rozvoje jedince. Na základě druhu neuspokojené potřeby rozlišujeme deprivaci biologickou a psychickou.291 Deprivace základních biologických potřeb úzce souvisí s deprivací citovou, sociální, kognitivní a s možným ohrožením života, jenž je vyšší u dětí než u dospělých. Biologická deprivace vyvolává nežádoucí následky v oblasti psychické i fyziologické.292 Do kategorie psychické deprivace náleží deprivace senzorická, kognitivní, emoční a sociální. Senzorická, neboli smyslová, spočívá v omezení nebo zamezení senzorických podnětů. Nejčastěji se vyskytuje u osob se smyslovou vadou. Kognitivní, neboli poznávací, vzniká v důsledku nedostatečné možnosti učit se, stimulace k učení. Obvykle postihuje děti z rodin s nízkou socio-kulturní a vzdělanostní úrovní. Následkem této deprivace je omezený rozvoj kognitivních procesů, zejména myšlení, nízká verbální inteligence, případně pseudooligofrenie. V některých případech bývá senzorická a kognitivní deprivace souhrnně zařazována pod pojem deprivace podnětová. Citovou deprivaci způsobuje nedostatek lásky, jistoty, pocitu bezpečí, absence stálého vtahu s emočně blízkým člověkem. Sociální deprivaci vyvolává izolace či separace jedince od běžného společenského prostředí, neuspokojení potřeby akceptace, ocenění a uplatnění. V případě sociální deprivace nedochází k rozvinutí elementárních společenských návyků, norem a hodnot, orientace v sociálních rolích, k vytvoření vlastní identity a sebeuvědomění.293 Pokud jedinec nemůže uspokojit např. potřebu lásky, bezpečí atd., kterou naléhavě pociťuje, a zároveň spatřuje, jak jí bez větší námahy dosahují lidé z jeho okolí, může jim začít závidět. A posléze chtít třeba i uškodit. Šíří o nich různé nepravdivé informace v naději, že se mu podaří dané osoby pošpinit a některé méně odolné jedince odvést
289
ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. Příručka pro studenty. Praha : Portál, 2005, s. 284. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 107. 291 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 36. 292 Tamtéž, s. 38-39. 293 Tamtéž, s. 37-38. 290
65 od pocitu naplnění k provinilosti. Z důvodu strádání se u deprivovaného člověka v některých případech rozvíjí také agresivní chování. Dále rozlišujeme deprivaci absolutní, relativní, motorickou a spánkovou. Absolutní brání lidské existenci, nastává v okamžiku, kdy nejsou splněny základní potřeby umožňující život. Relativní označuje stav, kdy jedinec v porovnání s ostatními hodnotí dosahování vytyčených cílů jako nedostatečné. Motorickou deprivací rozumíme zamezení přirozeného pohybu, spánkovou dlouhotrvající bdělost bez spánku, jenž organismu chybí.294 Faktory způsobující deprivaci se dělí do dvou skupin, na činitele vnější a vnitřní. Za vnější faktory považujeme vliv, sílu a délku trvání deprivační situace, jakou jsou např. izolace, separace, ústavní péče, negativní rodinné působení. Vnitřní činitele ovlivňují mentální a fyzický věk, intenzita a doba trvání deprivační situace, předcházející zkušenosti, pohlaví, osobnostní, fyzické a psychické předpoklady a okamžitý stav jedince.295 Míra následků deprivace závisí na interakci obou skupin deprivačních činitelů. Důsledky a projevy psychické deprivace jsou proměnlivé, nepostihují všechny složky osobnosti stejnoměrně. Deprivace vede ke zpomalení neuropsychického vývoje, což se projevuje opožděním rozvoje obsahové i formální stránky řeči a jejím sociálním užitím, nedostatečným rozvojem jemné motoriky, neschopností plánovat budoucí aktivity, apatií, primitivními citovými projevy vůči svému okolí, nedostatkem empatie, egoismem, nezodpovědností,
nedůvěrou,
vznětlivostí,
případně
nepřátelstvím
a
agresivitou,
neadekvátním sebehodnocením a neschopností učit se předchozími zkušenostmi. Takovýto jedinec se špatně přizpůsobuje novému prostředí nebo situacím, hůře si osvojuje hygienické a společenské návyky, dlouho zůstává nesamostatným, má mnohem nižší frustrační toleranci. Nedostatek citového zázemí často kompenzuje trestnou činností, např. promiskuitou, požíváním návykových látek atd. Rodiče, jež v dětství trpěli deprivací, ji mohou přenášet na své děti,296 jejichž strádání je ještě umocňováno slovy typu: „To já, když jsem byl malý, jsem neměl ani tolik, co máš teď. O mě se takhle nikdo nestaral. Všechno jsem si musel udělat sám, nikdo mi nikdy nepomohl atd.“ Takováto slova vyvolávají v dítěti pocit, že mu rodiče svou péči vyčítají, že jim musí být vděčné za to, co pro něj dělají. Ovšem mnohdy by bylo raději, kdyby se mu dostávalo menší pomoci v různých činnostech a nemuselo neustále poslouchat, jak se má dobře; kdyby mu věnovali více lásky. Dítě ví, že ho rodiče mají rádi, přesto cítí, že není vše v pořádku. 294
HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 107. ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 39-41. 296 Tamtéž, s. 41-42. 295
66 Nejsnáze se deprivace odstraňuje před nástupem dítěte do školy. S přibývajícím věkem bývá léčba obtížnější a delší. Náprava deprivace vyžaduje pomoc odborníka a dobu dvakrát tak dlouhou než je období, po které byl jedinec deprivován.297 IV. 1. 8. 2. 3. Stres Termín stres se vztahuje k situaci, ve které jsou na jedince kladeny zvýšené požadavky a zhoršovány podmínky pro jeho práci.298 Označuje stav, kdy fyzikální, chemické a sociálně psychologické vlastnosti stresorů299 vyvolávají nadměrnou zátěž či napětí, jež daná osoba jen těžko zvládá. V běžné populaci se pojmu stres užívá v souvislosti s konflikty, frustrací, nepříjemnými situacemi celkově. Selye rozumí stresem fyziologickou reakci organismu projevující se obecným adaptačním syndromem (GAS). Ten probíhá ve třech fázích, poplachové (alarmující), odporu, vyčerpání (selhání adaptivní reakce). Při kontaktu se stresorem se v organismu aktivují obranné mechanismy, které připravují tělo k útoku nebo ústupu. Děje se tak v případě narušení životních podmínek. Pokud stresor ustoupí, dochází k zotavovací fázi, pokud nikoli následuje fáze odporu, v níž se uplatňuje adaptace vlastní danému člověku. Nedojde-li k přemožení stresoru, adaptační systém selhává a organismus se hroutí, v některých případech může nastat smrt.300 V současné době se často rozlišuje tzv. distres a eustres. Distres, specifická vždy vědomá forma stresu, vzbuzuje pocit neschopnosti překonat dané překážky a ztráty kontroly jak nad situací, tak sebou samým. Vyvolává úzkost, beznaděj, depresi. Jedinec se pak snáze vyhýbá faktorům, jež distres způsobují nebo se jim podobají.301 Eustres nastává v případě, že zátěž nevyvolává negativní emociální zážitek. Úspěšné vykonání určité činnosti sice vyžaduje jistou námahu, ale dosažení stanoveného cíle přináší pocit uspokojení.302 V určitých chvílích působí stres jako činitel který stimuluje vývoj, zrání osobnosti, přispívá k osvojení nových podob chování a poznání sebe sama a vlastních
297
Tamtéž, s. 42. ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 199. 299 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 45. Stresory rozumíme podněty vycházející z vnějšího prostředí, které působí organismu zátěž, vyvolávají v něm stav stresu nebo stresovou reakci. K nejvýznamnějším patří hlad, podvýživa, pociťovaná bída, hluk, konflikty, traumatické události., (HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 569.) horko, chlad, jedovaté látky, infekce, fyzická či psychická námaha (ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 199.). Na druhé straně může být stres vyvolán i nevytížeností, monotónností, nejistotou, (FÜRST, Maria. Psychologie. Včetně vývojové psychologie a teorie výchovy. Olomouc : Votobia, 1997, s. 128.) a časovou tísní. Negativné působí též hostilita okolního prostředí, nedostatek soukromí (MACHAČ, Miloš; MACHAČOVÁ, Helena. Psychické rezervy výkonnosti. Stres. Hypnosugesce. Autoregulace. Praha : Karolinum, 1991, s. 15-16.). 300 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 45-46. 301 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 117. 302 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 171. 298
67 možností.303 V současnosti se většina žáků na vyučování nepřipravuje z hodiny na hodinu. Nejsou dostatečně zainteresovaní v jednotlivých vyučovacích předmětech, necítí potřebu se jim věnovat ještě doma. Jejich jednání podporuje fakt, že někteří pedagogové nejsou důslední při kontrole domácích úkolů a za nesplnění nenásleduje žádný postih, pouze vybídnutí, aby si samostatnou práci doplnili. Žáci se pak učí pouze před ohlášeným testem. Zde působí jistá míra stresu jako pozitivní motivační činitel.304 Pokud je přiměřená tělesná i duševní zátěž v rovnováze, jedinec si získává odolnost vůči působení stresorů.305 Stresory se dělí na fyzikální, chemické a psychosociální. Zahrnují všechny podněty, které jsou, v případě distresu, jedincem pociťovány jako ohrožující, nebezpečné pro jeho život. Stejné „stresory“ nemusí být různými lidmi hodnoceny shodně. Záleží vždy na vlastním kognitivním zpracování daných okolností. Slabé stresory působí příznivě na organismus, napomáhají zvyšovat jeho odolnost. Oproti tomu silné či chronicky se opakující stresoví činitelé ho poškozují. Intenzita stresové situace do značné míry závisí na hodnocení náročnosti z osobního hlediska a míře jejího ovlivnění a předvídatelnosti, na individuálním pociťování zátěže, vlastní specifické odpovědi na ni, fyzické i psychické odolnosti jedince, jeho adaptační schopnosti, typu stresoru a době jeho působení atd.306 Za stresovou situaci považujeme pouze tu, jejíž intenzita přesahuje schopnost jedince vyrovnat se s danými okolnostmi.307 Psychickou stresovou odolnost snižují nadměrné pracovní vypětí, nedostatek spánku, špatný zdravotní stav, kouření, požívání alkoholických nápojů, medikamentů a návykových látek.308 Stres může vyvolat jak krátkodobý do krajnosti vystupňovaný jev, tak mírná, avšak vleklá zátěž.309 Podle reakce na stresové podněty a situace je možné rozlišit dva postoje v přístupu ke stresu. Jedinci s re-aktivním postojem snáze podléhají zátěži. Lze na nich pozorovat tyto znaky: považují se za bezmocné, co se týče situací, v nichž se nachází a jež musí řešit, vlastní odpovědnost převádí na ostatní. Na druhé straně osobnosti s pro-aktivním postojem
303
MACHAČ, Miloš; MACHAČOVÁ, Helena. Psychické rezervy výkonnosti. Stres. Hypnosugesce. Autoregulace. Praha : Karolinum, 1991, s. 10. 304 Jsem naprosto přesvědčená, že pokud chce učitel žáky naučit probírané učivo „trvale“, musí od nich vyžadovat jistou domácí přípravu. Je zapotřebí, aby žáci ještě jednou sami danou látku prošli, aby si uvědomili, zda v ní mají nějaké nejasnosti, jimž by byl v další vyučovací jednotce věnovaný jistý prostor. Teprve poté je možné přejít k důkladnému procvičení. Domnívám se, že mnohem efektivnější než působení stresu je žáky k učení motivovat, třeba i vlastním příkladem. 305 Tamtéž. 306 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 46-47. 307 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 170-171. 308 MACHAČ, Miloš; MACHAČOVÁ, Helena. Psychické rezervy výkonnosti. Stres. Hypnosugesce. Autoregulace. Praha : Karolinum, 1991, s. 12. 309 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 199.
68 se podílí na utváření vlastního života, zabývají se více přítomností a budoucností, cítí se zodpovědní za své chování a jednání, problémy pro ně představují výzvu k překonání.310 Stres se může projevit ve třech oblastech, a to v oblasti duševní, chování, tělesné. Z hlediska duševního postihuje nejvíce city a myšlení. Způsobuje poruchy spánku, únavu, podrážděnost, úzkost, agresi, depresi, hromadění pesimistických myšlenek a předvídání špatných událostí, snížení pozornosti, sebejistoty, zhoršení kognitivních funkcí,311 oslabení sexuální touhy atd.312 Chování jedince vykazuje apatii, neklid, chaos, zvýšenou nebo naopak sníženou aktivitu, zkratkovité chování. V krajním případě může dojít k sebevraždě. Somatické projevy zahrnují svalový tremor, snížení svalového tonu, střevní a žaludeční potíže, pocení atd. Stres významně ovlivňuje vznik, průběh a udržování psychických a psychosomatických chorob, oslabuje imunitní systém.313 Tato onemocnění vyvolává zpravidla stres chronický způsobený opakovaným déletrvajícím hromadným působením různých stresových činitelů.314 Základní podmínka zvládání stresu spočívá v odstraňování jeho příčin. Cílem veškerých postupů je obnova a zachování tělesné i duševní rovnováhy jedince. K odbourávání
stresu
se využívají
antistresové programy,
relaxační,
respirační
a koncentrační cvičení, vhodná životospráva,315 denní snění.316 V jistých případech je denní snění prospěšné, jindy nikoli. Jeho výhodu spatřuji ve skutečnosti, že jedinec má možnost alespoň na chvíli uniknout od neustálých problémů a napětí do světa, v němž si trochu odpočine, cítí se bezpečně, získává pocit jistoty, dosahuje úspěchu, uznání a ocenění své práce. V takovém světě mohou být jeho potřeby uspokojeny, což dle mého názoru zpomaluje vidění sebe sama jako naprosto neschopného člověka, který nemůže nic dokázat. K dennímu snění je však nutné přistupovat s rozvahou. Neustálý únik z reality nic nevyřeší. Problémy zůstanou a pravděpodobně se k nim připojí určité odcizení snícího a společnosti, v níž žije. Bude-li se neustále pohybovat mimo skutečnost, uzavře se do sebe a ztratí kontakt se svým okolím, což ještě zvýší tíživost stresové situace. Stresu se dá čelit
310
ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 47. 311 Tamtéž. 312 MELGOSA, Julián. Zvládni svůj stres! Kniha o duševním zdraví. Praha : Advent – Orion, 1997, s. 37. 313 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 48. 314 MACHAČ, Miloš; MACHAČOVÁ, Helena. Psychické rezervy výkonnosti. Stres. Hypnosugesce. Autoregulace. Praha : Karolinum, 1991, s. 20. 315 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 48. 316 GEISSELHART, R. R.; HOFMANN-BURKART, CH. Zvítězte nad stresem. Praha : Grada Publishing, 2006 s. 41-42.
69 také pravidelně zařazovanými krátkodobými pohybovými aktivitami317 a zdravým životním stylem vůbec.318 V závažnějších případech je vhodné k léčbě využít medikamenty.319 V každé situaci se jako příznivé jeví stres do určité míry zlehčovat, neupínat se k němu a neustále nepředvídat jeho negativní následky, udržovat si humor a zůstávat v kontaktu s lidmi z blízkého okolí. Je potřeba se vyhnout sebelítosti a časté otázky „proč zrovna já?“ nahradit uvažováním „co mohu stresem získat?“.320 IV. 1. 9. Chování v náročných životních situacích IV. 1. 9. 1. Náročné životní situace Náročné životní situace označované též jako zátěžové, extrémní či krizové atd. vznikají v důsledku různých překážek a nepříjemností. V malé míře přispívají k podněcování jedince, zvyšování jeho odolnosti, výkonnosti, k celkovému rozvoji osobnosti. V opačném případě vyvolávají frustraci, deprivaci, stres a mnohé konflikty. V tíživých životních okamžicích, jež mohou být zapříčiněny vnějšími faktory, se ocitají jednotlivci i skupiny.321 Do jaké míry je organismus schopen těmto situacím čelit, aniž by došlo k nežádoucí změně chování, závisí na vrozených předpokladech, intelektu, výchově, předcházejících zkušenostech a okamžitém stavu organismu.322 V průběhu života je jedinec vystaven četným konfliktům různého druhu a závažnosti. Konfliktem se rozumí „současné střetávání protichůdných tendencí“.323 Neshody můžeme rozdělit podle místa výskytu podnětu na vnější a vnitřní; podle druhu tendence na rozpory typu apetence-apetence, apetence-averze, averze-averze.324 Vnější konflikty zahrnují střetávání zájmů, názorů, postojů nebo motivů několika osob, vnitřní pak protichůdné podněty uvnitř jedince.325 Spor typu apetence-apetence, neboli konflikt přiblížení, nutí k výběru mezi dvěma vhodnými, ale současně nemožnými variantami. Typ apetence-averze označuje volbu mezi kladným a záporným aspektem určitého předmětu. V případě
317
Tamtéž, s. 33. ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 48. 319 MELGOSA, Julián. Zvládni svůj stres! Kniha o duševním zdraví. Praha : Advent – Orion, 1997, s. 143. 320 SCHNACK, Gerd; SCHNACKOVÁ, Kirsten. Antistresové rituály. Jak zůstaneme svěží a uvolnění. Praha : Eminent, 2006, s. 132-133. Mně osobně připadá velice vhodné toto doporučení: „Nebojujte proti stresu, jemuž nemůžete zabránit, ale využijte ho ke svému prospěchu.“ Tamtéž, s. 133. 321 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 28. Ke skupinovým náročným životním situacím patří přírodní katastrofy, války, nezaměstnanost. Tamtéž. 322 Tamtéž, 28-29. 323 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 268. 324 Tamtéž. 325 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 29-30. 318
70 neshody typu averze-averze, též konflikt vyhnutí se záporným možnostem, je nutné volit mezi negativními způsoby řešení.326 Hledání východiska z veškerých konfliktů by se nemělo odkládat. Jejich překonání je mnohem snazší v době, kdy dochází pouze k narušení rovnováhy v určitém systému, než v období, v němž rozpor dospěje do fáze krize, jež má za následek ztrátu stálosti, jistot a hodnot.327 K základním reakcím na konfliktní situace patří jednání asertivní, agresivní a pasivní. IV. 1. 9. 2. Asertivní jednání Jako nejvhodnější se jeví na, nejen, náročné životní situace reagovat asertivně. Asertivní jednání umožňuje zdravě a aktivně dosáhnout vlastního oprávněně stanoveného cíle, uznává osobnost, zájmy a práva ostatních a dodržuje společností daná pravidla. Pojem asertivita zahrnuje dlouhodobé zaměření činnosti k docílení určitého záměru, souhrn společenských dovedností, styl komunikace a jednání s druhými.328 Pomáhá předcházet konfliktům, zvyšovat sebevědomí, vzájemnou spolupráci a pomoc, posilovat sebeúctu, sebedůvěru, rozvíjet pocit odpovědnosti a omezovat závislost na svém nejbližším okolí.329 Asertivitu je možné rozdělit podle několika pohledů. Z hlediska jejího užití v praxi rozlišujeme asertivitu iniciační a reaktivní, podle zohlednění či nezohlednění okolností asertivitu podmíněnou a nepodmíněnou. Iniciační se uplatňuje v průběhu celého jednání, charakterizuje ji vstřícnost, ochota naslouchat, uzavřít kompromis; vyjadřovat své postoje, potřeby. Reaktivní vzniká až na podnět vycházející od partnera komunikace. Podmíněná vyvolává stejné chování, jaké uplatňuje druhá strana. Nepodmíněná postupuje podle předem stanoveného plánu bez jeho přizpůsobování konkrétní situaci. Na základě míry jejího užití v daném jednání, se asertivita třídí na prostou (základní), empatickou, stupňovanou a konfrontativní. Prostá jednoduše vyjadřuje emoce, touhy. Empatická je typická snahou pochopit druhé. Stupňovaná se uplatňuje v případě, že naše stanoviska a práva jsou přehlížena. Konfrontativní si vyžaduje další informace, vysvětlení.330 Asertivní chování se projevuje činorodým, otevřeným prosazováním svých požadavků, aniž by bylo využito pasivity, agrese či manipulace, schopností požádat o laskavost, vyjadřovat vlastní myšlenky, dojmy, pocity, uznat odmítnutí a kritiku; uměním odmítat neopodstatněné nároky okolí, orientováním se ve verbální i nonverbální
326
FÜRST, Maria. Psychologie. Včetně vývojové psychologie a teorie výchovy. Olomouc : Votobia, 1997, s. 166. 327 MORGENSTERNOVÁ, Monika; ŠULOVÁ, Lenka et al. Interkulturní psychologie. Rozvoj interkulturní senzitivity. Praha : Karolinum, 2009, s. 132. 328 PAULÍK, Karel. Asertivita v jednání s lidmi. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě Filozofická fakulta, 2005, s. 11. 329 Tamtéž, s. 18-19. 330 Tamtéž, s. 27.
71 komunikaci a uzavíráním kompromisů.331 Při jednání s druhými lidmi působí asertivní jedinec uvolněně, vyjadřuje se přiměřeně situaci, stručně a jasně, s nadhledem, humorem, dokáže se ovládat, být tolerantní, nabízet věcné návrhy atd.332 Asertivita významně napomáhá udržovat duševní rovnováhu. Jelikož jedinec dokáže vyjádřit své potřeby a hledat různé cesty k jejich uspokojení, necítí se spoutaný ani předem odsouzený k neúspěchu. Asertivní chování neohrožuje mezilidské vztahy, ale přispívá k jejich upevňování. K úspěšnému asertivnímu jednání je zapotřebí osvojit si základní asertivní dovednosti. Jedná se o sdělení svého požadavku, bránění se nežádoucímu ovlivňování, kdy se druhá strana snaží jedince přesvědčit, že se mýlí, zpochybňuje jeho tvrzení, zamlžuje některé okolnosti, odvádí pozornost nebo mu vnucuje určitý způsob chování hrozbami, sliby, příkazy nebo zákazy; žádání o laskavost, umění vyrovnat se s jejím odmítnutím, zavržení neopodstatněného požadavku bez zbytečných nepříjemných pocitů, vyjadřování emocí, vedení konverzace, přijímání kritiky a uvědomění si ponaučení z ní plynoucího a uzavírání kompromisů.333 Ochota přistoupit na kompromis není samozřejmá. Každý člověk k ní musí postupně dospět. Ve školním věku u dětí nejprve převládá soutěživost, všechny chtějí být těmi, jejichž návrh bude druhými akceptovaný a stane se východiskem řešení určitého problému. Nerady uznávají, že postup předložený někým jiným je lepší, efektivnější. Zřejmě proto, aby před ostatními i před sebou samým nevypadaly jako neschopné, hájí svou práci za každou cenu. Teprve postupem času si začnou uvědomovat, že přijmout názor svého spolužáka, kamaráda atd. může výrazně prospět také jim a že uzavření kompromisu značně urychlí řešení dané situace. Domnívám se, že velice záleží na učiteli, do jaké míry bude své žáky vést ke „spolupracující soutěživosti“. Pokud se mu podaří ve třídě vytvořit takové klima, které by podporovalo tvůrčí aktivitu, umělo ocenit práci druhého a zároveň přijmout laskavou kritiku, jeho žáci se snáze naučí jednat asertivně. K základním asertivním právům patří hodnocení vlastního chování, myšlení, pocitů, nést za ně odpovědnost, neomlouvat se ani se nevymlouvat, posuzovat, do jaké míry jsme odpovědni za řešení těžkostí ostatních, měnit názor, odpovědět „já nevím“, „já ti nerozumím“, mně je to jedno, nebýt závislý na vůli okolí, chybovat, rozhodovat se nelogicky, volit či nevolit v konkrétních situacích asertivní způsob jednání.334 Domnívám
331
Tamtéž, s. 12. Tamtéž, s. 17. 333 Tamtéž, s.34-38. 334 Tamtéž, s. 26. Ať již se člověk rozhodne jakkoli, musí si uvědomit, že za veškeré své jednání nese odpovědnost. 332
72 se, že k jednomu z největších problémů v hodnocení svého chování patří uznání vlastní chyby. Připustit, že i já se mohu splést, je velice důležité. Pokud toto jedinec nedokáže, jeho vlastní hrdost mu zabrání v dalším postupu a osobním rozvoji. Při jednání s lidmi lze využít různé asertivní techniky. Metoda přeskakující gramofonové desky se zakládá na neustálém klidném opakování našich stanovisek, zájmů atd. Sebeotevření odkrývá kladné a záporné emoce, aniž by bylo doprovázeno např. pocitem trapnosti, agresí atd. Technika otevřených dveří spočívá v přijetí pravdivé argumentace odpůrce. Metoda selektivního ignorování vychází z potvrzení, že jsme dané argumenty slyšeli, a následného nereagování na ně. Techniky negativní aserce a dotazování se na svá negativa, požadování podrobnějšího rozboru kritizovaného chování či vysvětlení, proč se partner komunikace zlobí, však mohou vést k jeho vyprovokování a následnému nárůstu kritiky.335 Dále je možné využít oboustranně přijatelný kompromis a techniku volných informací, jež odkrývá zajímavá témata rozhovoru.336 Asertivnímu chování se jedinec musí naučit pomocí vysvětlení a následných praktických cvičení.337 Osvojování asertivity závisí na intuici, úrovni dosaženého vzdělání, přírodním a sociálním životním prostředí, temperamentu a inteligenci, vrozené i získané.338 Při využívání asertivity se doporučuje postupovat tímto způsobem: nejprve si daná osoba musí ujasnit, čeho chce dosáhnout, pak krátce a výstižně stanovit cíle, dodržovat pravidla komunikace, neodbočovat od tématu, stát si za svým oprávněným názorem. Jestliže zvolená asertivní technika opakovaně selhává, je vhodné přejít k jinému typu asertivity, např. konfrontačnímu. Postupovat striktně asertivně však nelze, např. v intimních vztazích může vést k nežádoucím důsledkům.339 IV. 1. 9. 3. Agresivní jednání Agrese představuje násilnou formu reakce, k níž má organismus určité vrozené dispozice, které jsou dále ovlivňovány okolním prostředím. Zahrnuje různé formy vlastního pozorovatelného poškozujícího chování,340 které způsobují jak tělesné, tak
335
Tamtéž, s. 40-42. POSPÍŠIL, Miroslav. Asertivita aneb jak ze slepé uličky v mezilidských vztazích. Vlastním nákladem, 1996, s. 65-66. 337 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 56. 338 POSPÍŠIL, Miroslav. Asertivita aneb jak ze slepé uličky v mezilidských vztazích. Vlastním nákladem, 1996, s. 37. Osoby s podprůměrným IQ nejsou schopny asertivně přemýšlet a komunikovat, lidé s průměrným IQ umí asertivitu pochopit i plně využít, jedinci s nadprůměrným IQ vědí, v čem asertivita spočívá, ale s jejím uplatňováním mívají problémy. Tamtéž, s. 38-39. 339 PAULÍK, Karel. Asertivita v jednání s lidmi. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě Filozofická fakulta, 2005, s. 30-31. 340 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 32. 336
73 duševní újmy.341 Termín agrese označuje útočné jednání, nepřátelství projevované vůči předmětu, osobě, překážce, jenž brání v dosažení uspokojení určité potřeby.342 Agresivitou rozumíme jisté sklony k agresivnímu jednání. Jedná se o relativně stálou a těžko ovlivnitelnou vlastnost osobnosti. Míra agresivity je u jednotlivých lidí odlišná. Závisí na vrozených předpokladech, výchovném působení, životním stylu nejbližších osob. Obecně platí, že její výskyt je vyšší u mužů než u žen.343 Agresi je možné dělit podle několika kritérií. Z hlediska intenzity rozlišujeme agresi bez vnějších projevů a s vnějšími projevy, podle projevu verbální a brachiální, podle zaměření extropunitivní, intropunitivní a generalizovanou. Agrese bez vnějších projevů se uskutečňuje jen v myšlenkách; s vnějšími projevy zahrnuje agresi verbální, ničení věcí, tělesné napadení jiné osoby. Agrese extropunitivní se projevuje vztekem a nepřátelstvím vůči vnějšímu prostředí. Intropunitivní je charakteristická sebeobviňováním, výčitkami svědomí, útoky proti sobě samému. Častější výskyt byl zaznamenán u osob, které mají přísně vyvinuté svědomí. Směřuje k sebepoškozování a může vést až k sebevraždě.344 Intropunitivní agrese je typická pro děti z perfekcionistických rodin, kde jsou na ně ve značné kvantitě kladeny příliš vysoké požadavky, jež dětem neumožňují věnovat se svým zájmům a různým volnočasovým aktivitám. Nejen, že tím velmi strádají, ale zároveň se odcizují svým vrstevníkům, protože přemíra úkolů jim nedovoluje sledovat změny a novinky soudobého světa, nemají si s ostatními tedy o čem povídat, jsou jimi hodnoceny jako podivínské, příliš zaměřené na školní prospěch a z tohoto důvodu se také, ovšem často mylně, očekává, že budou nudné. Samozřejmě, že jedinec s příliš vyvinutým svědomím nechce zůstávat na okraji společnosti, pouze jako jeden z mnoha, jen „do počtu“. Rád by se zapojil do mnohých aktivit provozovaných jeho vrstevníky. Ví ale, že to bude možné pouze v případě, že bude mít splněné veškeré povinnosti, které mu rodiče uložili. Snaží se je co nejrychleji vykonat, jenže se mu stále nedaří vše stihnout. V případě, že si rodiče všimnou, jak jejich dítě intenzivně, v mnohých ohledech úspěšně, pracuje, přidají mu další úkoly. Jedinec se pokouší ještě zvýšit rychlost svého konání, ale uspět nemůže, v důsledku čehož bude mít snadno sklon k sebepodceňování, smýšlení o sobě jako o méněcenném, vyčítání si každé volné chvilky, kdy nepracoval. Nakonec se v domnění, že se mu tak podaří příště udržet stálou pozornost a pracovní tempo, začne trestat. Projeví se u něho autoagrese, často v kombinaci s plačtivostí. 341
FÜRST, Maria. Psychologie. Včetně vývojové psychologie a teorie výchovy. Olomouc : Votobia, 1997, s. 129. 342 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 22. 343 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 32. 344 Tamtéž, s. 33.
74 Agrese generalizovaná se vztahuje k větším skupinám, např. ke všem dospělým, všem příslušníkům určitého povolání, všem lidem atd. Z hlediska psychologického se vymezují dva typy agresivity, konstruktivní a dekonstruktivní. Konstruktivní se vyznačuje účelností, přiměřeností, přijatelností. Přispívá k rozvoji osobnosti, nepoškozuje druhé, chrání organismus, majetek i celé společenství. Běžně se chápe jako prvek asertivního jednání. Agresivita dekonstruktivní naopak vede k destrukci, ubližování, porušování společenských a právních norem. V některých případech ji doprovází zoufalství, zlost, hněv, radost. Jedná se o poruchu osobnosti, poukazuje na narušený vztah k sobě samému či okolí.345 Agresivní jednání mohou vyvolat nesprávné fungování obraných mechanismů, vyšší míra impulsivity, nedostatek sebeovládání. Takovýto jedinec si uvědomuje sociální normy, uznává je, ale nedokáže dodržovat. Jeho chování je nepředvídatelné. Po projevené agresi svého jednání lituje a cítí vinu, což je základní podmínkou úspěšné nápravy. K větší tendenci jednat agresivně přispívají také ohrožení vlastní existence nebo hodnot subjektivně vnímaných jako důležité, organické poškození mozku, psychická onemocnění, poruchy osobnosti, zkratovitost v jednání, požívání návykových látek, pohybování se ve stísněných prostorech, jež značně omezují pohyb, působení sociálních skupin, přejímání negativních hodnot a norem typických pro rodinu, v níž jedinec vyrůstal atd., a působení médií.346 Jako naprosto nezbytnou shledávám nutnost věnovat se ve školní výuce mediální výchově. Dětem je ve sdělovacích prostředcích neustále předkládán obraz vrahů a dalších nevhodných vzorů, které pomocí násilí, jež nebývá mnohdy potrestáno, dosahují úspěchu. Zároveň dochází k zástupnému zpevňování a děti mladšího i staršího školního věku si násilí spojí s úspěchem. Vzhledem k četnosti výskytu útočnosti v televizních seriálech a reklamách jim nepřipadá tento způsob chování ničím zvláštní natož špatný. Skutečností, že se s ním setkávají téměř neustále, stává se pro ně běžnou součástí jejich života. Často mají chuť vystupovat také tak a zkusit si, zda se jim podaří, stejně jako postavě akčního filmu, dosáhnout svého cíle. Jednat agresivně předpokládá omezování práv a svobody druhého člověka. Kde však nalézt někoho, nad kým by mohly získat převahu? Obětí jejich chování je nejčastěji spolužák, který se od ostatních určitým způsobem odlišuje. Může se jednat o typ jeho postavy, barvu vlasů, oblečení či vědomosti a dovednosti atd. V každém případě jde o osobu, která není schopna se sama násilí bránit. Pokud vyučující zpozoruje příznaky takového selektování mezi spolužáky, je na něm, aby dokázal včas zabránit rozvinutí šikany. 345 346
Tamtéž, s. 33-34. Tamtéž, s. 35-36.
75 Agresivní jednání se projevuje frekventovanějším využíváním zájmena já, jednoznačnými tvrzeními, ovšem nikoli vždy správnými, přerušováním komunikace ostatních, jejich kritizováním, obviňováním, ovládáním, přikazováním a zakazováním, netrpělivostí, napětím, výhružkami, vnucováním vlastních postojů a názorů, neuznáváním sociálních norem, okamžitou připraveností k negativní reakci, téměř chybějícím sebeovládáním, nespokojeností,347 vyžadováním pozornosti, arogancí, častým používáním ironie, sarkasmu, sebevědomých gest; přezíravým pohledem atd.348 Vítězství nad ostatními považuje agresor za potvrzení svých kvalit a schopností.349 Agresivnímu jednání lze předcházet již od dětského věku utvářením vhodné hodnotové orientace, vštepováním úcty a tolerance ke všem lidem, posilováním sebeovládání, předkládáním pozitivních vzorů a odstraňováním podnětů, které agresivní jednání vyvolávají.350 Násilí však není možné ze společnosti úplně odstranit. Některé jeho formy jsou běžnou součástí lidského života, např. v podobě policejního zásahu. Důležité místo v prevenci agresivního chování zaujímá výchova k násilí. Jedná se o jeho demokratizaci. Každý by se měl umět bránit, ale zároveň znát míru síly, jež hodlá proti agresorovi použít. Současně s výchovou k násilí je nezbytně nutné učit i diplomacii, kompromisu, solidaritě, kázni a mravním zásadám.351 IV. 1. 9. 4. Pasivní jednání Pasivní chování se projevuje povolností, ustupováním, značnou nejistotou, nerozhodností. Pasivní jedinec vyčkává, neumí prosazovat své požadavky, uplatňovat své názory, odmítat neopodstatněné ani nepřijatelné nároky, snadno se vzdává, snaží se vyhnout konfliktu,352 jeho projev je zdlouhavý, často nesouvislý, málokdy používá osobní zájmeno já, opětovně pronáší kritiku zaměřenou ke své osobě, mnohdy se omlouvá a poskytuje různá zdůvodnění, za všech okolností zůstává konformní,353 nedává najevo své pocity, lituje se, mnohdy se cítí provinile, v komunikaci neudržuje s partnerem přímý oční
347
PAULÍK, Karel. Asertivita v jednání s lidmi. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě Filozofická fakulta, 2005, s. 16-17. 348 JANIŠ, Kamil; BÁRTOVÁ, Zdenka. Uplatnění asertivity v sociální komunikaci. Hradec Králové : Gaudeamus, 2005, s. 8-9. 349 PAULÍK, Karel. Asertivita v jednání s lidmi. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě Filozofická fakulta, 2005, s. 17. 350 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 36. 351 ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi. Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha : Portál, 1995, s. 90-93. 352 PAULÍK, Karel. Asertivita v jednání s lidmi. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě Filozofická fakulta, 2005, s. 14. 353 Tamtéž, s. 17.
76 kontakt, má značně snížené sebevědomí.354 Pasivita zvyšuje riziko vnitřního konfliktu, rezignace, vyvolává pocit bezmoci, osamělosti, viny, nespokojenost se sebou samým, vnitřní napětí, frustraci, depresi, prohlubuje a utvrzuje nerozhodnost, nesamostatnost, závislost na nejbližším okolí, snižuje vůli, sebekontrolu, sebevědomí a seberespekt.355 Pasivní lidé se častěji stávají oběťmi manipulace.356 V případě, že se jedinec se sklonem k pasivitě ocitne v konfliktní situaci, reaguje na ni ústupky, únikem, únikem do fantazie, k alkoholu a návykovým látkám, regresí, rezignací, popřením, potlačením, vytěsněním, negativismem nebo racionalizací.357 Regrese představuje sestoupení na nižší stádium vývoje, pro které bylo charakteristické méně schopností, zodpovědnosti a více závislosti na svém okolí. Rozlišujeme dva typy regrese, retroregrese a primitivizace. Retroregrese se vyznačuje reakcemi typickými pro nižší vývojovou kategorii, primitivizace dočasným uchýlením se k chování nekultivovaného člověka.358 Termínu rezignace se užívá k označení stavu lhostejnosti, povolnosti, opouštění dříve uznávaných hodnot. V tomto případě se jedinec přestává snažit o dosažení svého stanoveného cíle.359 Tento způsob však nic nevyřeší. Spíše přivodí frustraci a deprivaci. Daná osoba se může opuštěním snahy splnit si svůj sen cítit ještě více spoutaná, nepotřebná a zbytečná. Zde bych ráda vyzdvihla význam sociální opory. Pasivně jednající člověk není neschopným, jen má z různých důvodů strach z neúspěchu, přesto nepřestává toužit alespoň po pokusu o onen cíl. Ocitá se v kruhu, ze kterého jen těžko sám vystoupí. Zkusit to a vědět, že udělal vše, co se dalo anebo raději ne, protože by se mohlo stát, že by se úsilí minulo s účinkem, a vyčítat si svou zbabělost? Myslím si, že by se ani pasivní jedinec neměl nikdy vzdávat, ale pokusit se alespoň o krok přiblížit k realizaci svého přání. Povzbuzení blízké osoby může výrazně napomoci učinit správné rozhodnutí. V případě, že jedince přepadne nepřekonatelný strach a obavy z vlastního selhání při pokusu splnit si svůj vysněný ovšem z různých důvodů hůře dosažitelný cíl, je vhodnější ho místo dlouhého rozumového přesvědčování povzbudit slovy typu360 „…hlavu vzhůru, máš dost síly, abys všechno zvládnul.“361 354
JANIŠ, Kamil; BÁRTOVÁ, Zdenka. Uplatnění asertivity v sociální komunikaci. Hradec Králové : Gaudeamus, 2005, s. 8-9. 355 PAULÍK, Karel. Asertivita v jednání s lidmi. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě Filozofická fakulta, 2005, s. 19. 356 Tamtéž, s. 15. 357 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 24. 358 Tamtéž, s. 25. 359 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 510. 360 ČAPEK, Norbert. Nálada. Jak ovládat vlastní nálady. Liberec : Santal, 1996, s. 41. 361 Tamtéž.
77 Popírání je zcela nevhodný způsob chování, protože při něm dochází k nevědomému ignorování některých smyslových dojmů z okolního prostředí. Konflikt není řešen, ale odsouván na neurčito.362 Potlačení, neboli suprese, znamená vědomé odsunutí určitého motivu na okraj vědomí, čímž je řešení problému odloženo na pozdější dobu, vhodnější okamžik.363 Vytěsnění zamezuje uvědomění si nepříjemných prožitků, emocí a zraňujících zážitků. Jedinec je utlumí do takové míry, že o nich sám neví. Tato situace však není trvalá, protože se vytěsněné entity dožadují uvědomění, např. formou neurotických příznaků.364Ani popřením, ani vytěsněním nelze problém vyřešit, pouze oddálit a na nějaký čas zapomenout. Mně osobně se obě tyto metody jeví jako zcela neefektivní i z důvodu, že daná potíž se v nečekaný okamžik znovu objeví a bude vyžadovat neodkladné řešení. Jedinec bude muset nepříznivé okolnosti prožít znovu, pozorněji si vybavovat různé detaily a znaky, jež by poukazovaly k jádru potíže. Neustále se pohybovat v situaci, která trápí a bolí, není rozhodně z hlediska psychohygieny vhodné. Kdyby jedinec problém vyřešil hned, mohl by se dříve věnovat životu nesvázanému utajovanými nepříjemnými starostmi, mohl by se z něho poučit a vyvarovat se chyb, ke kterým může snadno z důvodu utíkání před problémy zbytečně dojít. Racionalizace označuje rozumové zdůvodňování objektivně nesprávného chování, jež vede k subjektivní rehabilitaci, zachování pocitu vlastní hodnoty.365 Racionalizace bývá využíváno např. ke zmírnění zklamání po rozchodu partnerů. Často si jeden z nich nastalou situaci usnadňuje tím, že říká: „Vždyť on pro mě nebyl ten pravý, protože…“ a opačně. Jistě, bezprostředně po ztrátě milovaného člověka může takové zdůvodnění pomoci překonat smutek, ale nelze se ho držet neustále. Každý si musí uvědomit, zda slova, která říká, odpovídají skutečnosti nebo pouze obhajují sebe samého. Racionalizace skrývá nebezpečí, že si člověk neúspěch zdůvodní zaviněním druhé osoby a nebere v potaz vlastní chování a jednání. Pokud si nepřipustí, že k chybě mohlo dojít, a možná také došlo, z jeho strany, nebude si ji moci uvědomit ani napravit a je vysoce pravděpodobné, že se v další obdobné situaci zachová stejným způsobem. Tendenci jednat pasivně má do jisté míry jedinec vrozenou. Domnívám se však, že je značně ovlivnitelná výchovou. Pokud budou rodiče k dítěti přistupovat nelaskavě, upustí
362
FÜRST, Maria. Psychologie. Včetně vývojové psychologie a teorie výchovy. Olomouc : Votobia, 1997, s. 168. 363 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002, s. 25. 364 Tamtéž. 365 FÜRST, Maria. Psychologie. Včetně vývojové psychologie a teorie výchovy. Olomouc : Votobia, 1997, s. 169.
78 od pochvaly a kladného hodnocení, budou mu vyčítat a neustále připomínat každý sebemenší i bezvýznamný neúspěch, nejenže mu vštípí nízké sebevědomí, malou nebo téměř žádnou odvahu, ale povedou ho tak ke sklonu vyhýbat se problémům. Daná osoba bude v případě, že se vyskytne v náročnější situaci, její přítomností stresována. Bude se bát jednak vlastního selhání, jednak výčitek rodičů. Podle mého názoru může ke změně dojít, jakmile se jedinec dlouhodoběji ocitne ve vstřícnějším a podporujícím prostředí. Významnou úlohu v pomoci člověku s tendencí volit pasivní řešení problémů zastávají přátelé a později životní partner. V takovém případě považuji za základní podmínku nahrazení pasivního jednání asertivním omezení kontaktu s nežádoucím prostředím a postupné vymanění se z jeho vlivu. Pokud by jedinec i nadále, např. v dospělosti, setrvával v rodině orientace, kde byl po dlouhou dobu neustále srážen a nepřiměřeně negativně hodnocen, zůstávalo by jeho reagování pasivní a s vysokou pravděpodobností by měl i potíže ve svém partnerském vztahu. Samozřejmě, že změnit naučené jednání a vystupování není snadné, vyžaduje odvahu, vytrvalost, trpělivost a povzbuzení. Lidé mohou dále na různé konflikty reagovat přesunem, sublimací, kompenzací, reaktivním jednáním, projekcí či somatizací atd. Při přesunu se jedinec zaměřuje na jiný předmět nebo osobu stejné úrovně. Nezáleží tolik na jejich vlastnostech, nýbrž na přenášeném pocitu nebo způsobu chování, jež se následně rozvíjí. Sublimace převádí nepřiznané sexuální potřeby do sociálně výše ceněné oblasti. Kompenzací dochází k vyvážení některých nedostatků, k náhradnímu uspokojení. Pro reaktivní chování je charakteristické, že potlačované podněty se většinou nevědomě obrátí v opak. Projekce označuje převážně nevědomé připisování svých vlastností druhým osobám. Neshody nevyřeší, pouze je potlačí. Pokud jedinec reaguje somatizací, převádí problémy z oblasti duševní do fyzické, což způsobuje konverzní neurózu,366 jež se projevuje tělesnými symptomy, jako např. zvracením, ochrnutím, oslepnutím. Při nápravě důsledků tohoto typu neurózy se nelze zaměřovat přímo na tělesné potíže, ale je nezbytně nutné věnovat pozornost konfliktům dané osobnosti.367 Konverzní neuróza dokládá, jak významnou úlohu zastává psychika v životě člověka. Lze ji využít též jako argument podporující holistické pojetí zdraví. Všem problémům se musí věnovat dostatečná pozornost a pokud je to možné ihned po jejich výskytu. Z porovnání výše uvedených způsobů řešení konfliktů vyplývá, že k náročným situacím různého druhu je nejefektivnější přistupovat asertivně.
366 367
Tamtéž, s. 167-169. Tamtéž, s. 172-173.
79 IV. 1. 10. Ochrana před škodlivými vlivy životního prostředí IV. 1. 10. 1. Životní prostředí Živé organismy jsou neustále obklopovány svým živým a neživým okolím, které tvoří jejich životní prostředí, jež můžeme definovat např. jako vše, co zajišťuje přirozené elementární podmínky života a dalšího vývoje veškerých organismů.368 V současné době se nejčastěji užívá definice norského přírodovědce S. Wika přijaté organizací UNESCO. Životním prostředím pak rozumíme369 „…část světa, s níž je člověk ve vzájemné interakci, čili kterou využívá, ovlivňuje a které se přizpůsobuje.“370 Ve vědecké praxi se jednotlivé složky životního prostředí dělí do tří kategorií. Jedná se o složky přírodní (ovzduší, voda, půda, fauna, flora, ráz krajiny, klimatické podmínky), umělé antropogenní (prostředí pracovní, obytné, rekreační) a sociální (mezilidské vztahy, sociální a rodinné poměry, výchovné a společensko kulturní složky).371 Na základních školách se však běžně pracuje pouze s pojmy ovzduší, voda, sluneční záření, hlučnost prostředí.372 Z tohoto důvodu se ve své diplomové práci budu věnovat právě těmto kategoriím. Zdraví člověka úzce souvisí s prostředím, ve kterém žije. Proto v současnosti stále stoupá nutnost ochrany přírody, která spočívá v uchování a vytváření tvůrčího zdravého přírodního životního prostředí.373 V současné době si však někteří potřebu ochrany přírody neuvědomují. Neustále stoupá procento těch, kteří se soustředí na hromadění hmotných statků a přírodu se v co nejvyšší míře snaží využít ke svému prospěchu. Často ji považují za běžnou součást svého životního prostředí, již nelze ztratit. Neuvědomují si, že ji mohou svým jednáním nenávratně poškodit. Snad očekávají, že v případě jejího narušení se sama navrátí do původního stavu. Mnozí se chovají bezohledně, ať již se jedná o pohazování drobných odpadků, nelegální zakládání skládek, pálení různých přírodních nebo umělých látek či poškozování rostlinstva v chráněných krajinných oblastech. Velmi proto oceňuji, že se většina škol věnuje, ať již teoreticky nebo prakticky, rozličným projektům, jež se
368
BRANIŠ, Martin; PIVNIČKA, Karel. Úvod do studia životního prostředí. Praha : Karolinum, 1994, s. 5. 369 ANDĚL, Petr. Ochrana životního prostředí. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2005, s. 27. 370 Tamtéž. Z pohledu moderní geografie se obsah pojmu životní prostředí téměř ztotožňuje s termínem prostředí geografické, jež zahrnuje tu část geosféry, která je spjatá se životem a výrobní aktivitou lidstva, jež neustále mění prostředí přírodní. ČERVINKA, Pavel. Životní prostředí České republiky. Praha : Karolinum, 1999, s. 8. 371 JŮZA, Jan. Vybrané kapitoly z ochrany životního prostředí. Plzeň : Západočeská univerzita, 1997, s. 9. 372 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 26. 373 JŮZA, Jan. Vybrané kapitoly z ochrany životního prostředí. Plzeň : Západočeská univerzita, 1997, s. 30-31.
80 týkají ekologie. Možná právě ony některým dětem pomohou si uvědomit, že my lidé jsme „hosty“ přírody a nikoli ona naším. IV. 1. 10. 2. Ovzduší Jednou ze základních podmínek života na Zemi je atmosféra. Plynný obal naší planety tvořený vzduchem představuje prostředí, v němž se uskutečňují mnohé procesy, které prostřednictvím složek ovzduší ovlivňují živé organismy.374 Složení vzduchu je proměnlivé,375 závisí na výšce od zemského povrchu, mění se také koncentrace vodních par.376 Součástí atmosféry je i ozónová vrstva, která vzniká na základě fotochemické reakce, kdy je kyslík ozařován ultrafialovým zářením. Ozón zmírňuje negativní účinky způsobené dopadem ultrafialového záření na živé organismy. V důsledku působení některých chemických látek dochází ke ztenčování ozónosféry, vzniku ozónové díry.377 V průběhu roku se teplota vzduchu, nejsnáze měřitelný faktor prostředí, mění. Spolu s rytmy světla, vláhy a přílivu ovlivňuje sezónní a denní cykly fauny a flory. Rozdíly v teplotách vzduchu nad oceánem a pevninou jsou zapříčiněny různými vlastnostmi vody a půdy. Teplota, při níž může život existovat, se pohybuje v rozmezí od minus dvě stě stupňů Celsia do plus sto stupňů Celsia, přičemž se v celkovém pohledu jako nebezpečnější jeví hranice horní. Vodní organismy oproti organismům suchozemským jsou citlivější na teplotní změny. Mírné kolísání teploty je pro život příznivější než teplota stálá.378 Pro většinu organismů je nejpřijatelnější teplota od dvaceti do třiceti stupňů Celsia.379 Většina látek, které znečišťují ovzduší, má původ v přírodních zdrojích. Vznikají při sopečné činnosti, požárech, erozi půdy atd. Značnou měrou k poškozování ovzduší přispívá též lidská aktivita, např. doprava, energetika, průmysl, spalovací procesy. Při stanovování kvality ovzduší hodnotíme stav emisí a imisí.380 V závislosti na původci
374
MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 26. 375 OPPLOVÁ, Marta. Životní prostředí měst a regionů. Praha : VŠE v Praze, 1996, s. 110. Přestože se složení vzduchu mění, celková struktura plynného obalu Země zůstává konstantní. Tamtéž. 376 Tamtéž. 377 HLÚBIK, Pavol; VEJVODOVÁ, Miloslava. Úvod do ekologie. Hradec Králové : Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové, 1999, s. 38. Ozónovou vrstvu též poškozují lety nadzvukových letadel. BRANIŠ, Martin; PIVNIČKA, Karel. Úvod do studia životního prostředí. Praha : Karolinum, 1994, s. 83. 378 OPPLOVÁ, Marta. Životní prostředí měst a regionů. Praha : VŠE v Praze, 1996, s. 110-111. 379 PALATÝ, Jiří; PALEČEK, Jaroslav. Základy ekologie. Praha : VŠCHT Praha, 1992, s. 7. 380 BRANIŠ, Martin; PIVNIČKA, Karel. Úvod do studia životního prostředí. Praha : Karolinum, 1994, s. 77. Emise označují množství škodlivin, jež do ovzduší pronikají po dobu stanovené časové jednotky. Pomáhají určit zdroj škodlivých látek a jeho velikost. Imise vymezují kvantitu škodliviny ve vzduchu. Tamtéž.
81 škodlivin381 můžeme rozlišit následné znečištění ovzduší přírodní či antropogenní.382 Podle místa výskytu členíme znečištění na lokální, regionální a globální.383 Šíření nežádoucích látek podporují tlak, teplota, vlhkost, rychlost a směr větru.384 Ovzduší je nutné chránit před únikem škodlivých látek, a to v měřítku místním, regionálním i celosvětovém. V současné době se věnuje stále větší pozornost činnostem, které by omezily poškozování ozónové vrstvy a zmírnily tzv. skleníkový efekt.385 Znečištěné ovzduší může vést k chronickému zánětu průdušek, zmnožení vaziva v plicích, rozedmě plic, zhoubným nádorům plic, anomálii srdce, zvýšenému přenosu bakterií a virů. Nedostatečná vrstva ozónu nepřímo napomáhá vzniku rakoviny kůže, poškození oční rohovky,386 způsobuje bolest hlavy, únavu, nespavost, překrvení nosní sliznice, sípání, tlak na hrudi.387 Smog, směsice prachu, mlhy a kouřových zplodin, vyvolává záněty spojivek, alergické reakce, ztěžuje léčbu onemocnění dýchacího ústrojí.388 K ochraně zdraví v prostředí se znečištěným ovzduším se doporučuje soustavně zvyšovat odolnost organismu pomocí dodržování zásad zdravé výživy, zvýšené konzumace vitamínů, přiměřeného denního režimu s dostatkem spánku, pobytu na čerstvém vzduchu, dostatečné pohybové aktivity. V případě překročení maximální hranice rozptylu škodlivin v ovzduší je vhodné dodržovat tyto zásady: omezit setrvání v inkriminované oblasti v časovém rozmezí šesté až desáté hodiny a šestnácté až dvacáté hodiny, snížit náročnou fyzickou zátěž, méně a pouze krátkodobě větrat, snížit pokojovou teplotu o dva stupně Celsia, nepracovat s organickými rozpouštědly (nátěrové barvy, lepidla) a otevřeným ohněm, omezit automobilovou dopravu.389 IV. 1. 10. 3. Voda Stejně jako ovzduší je i voda elementární podmínkou života. Souhrn všech jejích typů tvoří tzv. hydrosféru. Nachází se též v buňkách a tělních tekutinách, funguje jako rozpouštědlo, přenašeč živin v těle, podílí se na vylučování odpadních látek. V přírodě je
381
Tamtéž. Škodlivinami rozumíme sloučeniny síry, dusíku, uhlíku, halogenů, radioaktivní látky, kapalné a tuhé částice, odpadní teplo, hluk a další. Tamtéž, s. 77-78. 382 Tamtéž, s. 77. 383 HLÚBIK, Pavol; VEJVODOVÁ, Miloslava. Úvod do ekologie. Hradec Králové : Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové, 1999, s. 39-40. 384 BRANIŠ, Martin; PIVNIČKA, Karel. Úvod do studia životního prostředí. Praha : Karolinum, 1994, s. 77. 385 ŠAUER, Petr et al. Úvod do ekonomiky životního prostředí. Praha : VŠE v Praze, 1997, s. 28. 386 Tamtéž, s. 81-82. 387 ŠUTA, Miroslav. Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví. Plzeň : Děti Země, 2008, s. 6. 388 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 29. 389 Tamtéž, s. 29-30.
82 zajištěn neustálý koloběh vody.390 Z tohoto důvodu hovoříme o vodě jako o obnovitelném přírodním zdroji.391 Devadesát sedm celých sedm desetin procent veškeré vody je obsaženo v oceánech, zbylá procenta náleží vodě sladké.392 Podle původu ji dělíme na srážkovou, jejíž znečištění přímo závisí na míře kvality ovzduší, povrchovou, podzemní a odpadní.393 Chemicky neošetřená voda obsahuje různorodé organické i anorganické látky. V závislosti na lokalitě a geologickém složení půdy se v ní mohou vyskytovat v různém množství téměř všechny prvky Mendělejevovy periodické soustavy.394 Vodu běžně využíváme v domácnosti, průmyslu, zemědělství, k rekreaci, dopravě.395 K úkolům vodního hospodářství patří celkové zužitkování, rozvíjení a ochrana vodních zdrojů, zajištění dostatečné prevence znečištění. S tím souvisí problematika dodávky pitné vody, čištění odpadních vod, k čemuž napomáhají pásma hygienické ochrany.396 Za znečištěnou se považuje taková voda, která obsahuje látky, jež mění její přirozené složení a použitelnost jak pro člověka, tak pro další živé organismy. Kritéria stanovující míru znečištění se u jednotlivých druhů vody liší. Nejpřísněji je posuzována voda pitná, nejmírněji průmyslově využívaná. Původci znečištění vodních zdrojů jsou odpadní vody, průmyslové a městské, průsaky nežádoucích látek, smyté škodliviny, srážková voda, především kyselé deště.397 Povrchovou vodu podle míry ne/čistoty klasifikujeme do pěti stupňů. Rozlišujeme vodu velmi čistou, čistou, znečištěnou, silně znečištěnou a velmi silně znečistěnou.398 Kontaminovanou vodu je možné rozčlenit do deseti kategorií. Jedná se o vodu znečištěnou patogenními organismy (viry, bakterie), organickými látkami, základními živinami (dusík a fosfor), toxickými kovy (např. rtuť, měď, olovo), organickými toxickými látkami (např. pesticidy, ropné látky), suspendovanými látkami (částice uvolněné erozí
390
Tamtéž, s. 30. ŠAUER, Petr et al. Úvod do ekonomiky životního prostředí. Praha : VŠE v Praze, 1997, s. 29. 392 BRANIŠ, Martin; PIVNIČKA, Karel. Úvod do studia životního prostředí. Praha : Karolinum, 1994, s. 87. 393 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 31. 394 HLÚBIK, Pavol; VEJVODOVÁ, Miloslava. Úvod do ekologie. Hradec Králové : Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové, 1999, s. 5. 395 BRANIŠ, Martin; PIVNIČKA, Karel. Úvod do studia životního prostředí. Praha : Karolinum, 1994, s. 89. 396 PALATÝ, Jiří; PALEČEK, Jaroslav. Základy ekologie. Praha : VŠCHT Praha, 1992, s. 61. 397 BRANIŠ, Martin; PIVNIČKA, Karel. Úvod do studia životního prostředí. Praha : Karolinum, 1994, s. 90. 398 HLÚBIK, Pavol; VEJVODOVÁ, Miloslava. Úvod do ekologie. Hradec Králové : Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové, 1999, s. 6. Voda velmi čistá se dá použít k veškerým aktivitám, čistá pro téměř každou činnost, znečištěná pro průmyslovou výrobu či vodárenské zpracování za podmínky, že nelze využít vhodnější jakostní zdroj a že při její úpravě bude aplikována vícestupňová technologie; silně znečištěná je určena pouze k omezenému upotřebení, velmi silně znečištěná se nedoporučuje využívat vůbec. Tamtéž. 391
83 půdy či činností člověka), zvýšenou koncentrací solí, tzv. salinizací, atmosférickými imisemi, radioaktivitou a odpadním teplem.399 Speciální kategorii kontaminované vody tvoří vody odpadní, které jsou zároveň i původci daného znečištění. Dělíme je dále na splaškové, průmyslové a odpadní vody z oblasti zemědělství.400 Do určité míry je voda schopna sama odstranit nežádoucí znečištění, a to pomocí mikroorganismů v ní žijících. Tento proces závisí na výši prokysličení kontaminované vody, typu toku a množství vody v něm.401 Při vysoké koncentraci nežádoucích látek v odpadních vodách je nutné využít některý ze způsobů řízeného čištění, jako je např. čištění biologické, anaerobní, chemické. Všechna zmiňovaná čištění probíhají ve třech stupních, kdy postupně dochází k sedimentaci štěrku, písku a organického kalu, odbourávání organických látek, likvidaci rozpuštěných anorganických iontů.402 Na kvalitu pitné vody poukazují např. přítomnost některých bakterií, smyslově vnímatelné fyzikální a chemické změny, míra aktivity radonu,403 výše nahromadění rozpuštěného kyslíku.404 Zdraví jedince může být narušeno z hlediska kvantitativního, nedostatkem pitné vody, nebo kvalitativního, příjmem kontaminované tekutiny.405 Požívání znečištěné vody způsobuje nádorová onemocnění trávicí soustavy, choleru, úplavici, salmonelu, u kojenců alimentární methemoglobinémii,406 břišní tyf, virovou hepatitidu A. V případě zanedbání pitného režimu dochází k dehydrataci organismu, snížení duševní a fyzické výkonnosti, poklesu krevního tlaku, zvýšení tepové frekvence, v mezní situaci může nastat i smrt.407 Zvýšenou pozornost vodě, kterou pijeme, je nutné věnovat během cestování a pobytu v cizích zemích, obzvláště v zemích rozvojových. Voda tamějšími lidmi běžně využívaná jako pitná nemusí být ještě naprosto zdravotně nezávadná. Skutečnost, že jim nepůsobí žádné potíže, může návštěvníky dané země vést k mylnému dojmu, že i oni ji mohou kdykoli pít. Ovšem ti, nejsou jako domorodé obyvatelstvo, přivyklí na její složení a kvalitu. Požívání takové vody může mít za následek problémy různé závažnosti. Obzvláště náchylné k rozličným infekcím či jiným potížím způsobeným pitím i mírně 399
BRANIŠ, Martin; PIVNIČKA, Karel. Úvod do studia životního prostředí. Praha : Karolinum, 1994, s. 93-95. Odpadní teplo patří k fyzikálnímu znečištění, vzniká v důsledku rozvoje průmyslu a používáním vody při chladících procesech atd. Tamtéž, s. 95. 400 Tamtéž, s. 96-97. 401 Tamtéž, s. 92. 402 Tamtéž, s. 97-99. 403 HLÚBIK, Pavol; VEJVODOVÁ, Miloslava. Úvod do ekologie. Hradec Králové : Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové, 1999, s. 7. 404 PALATÝ, Jiří; PALEČEK, Jaroslav. Základy ekologie. Praha : VŠCHT Praha, 1992, s. 64. 405 HLÚBIK, Pavol; VEJVODOVÁ, Miloslava. Úvod do ekologie. Hradec Králové : Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové, 1999, s. 11. 406 BRANIŠ, Martin; PIVNIČKA, Karel. Úvod do studia životního prostředí. Praha : Karolinum, 1994, s. 99. Alimentární methemoglobinémie zabraňuje hemoglobinu přenášet kyslík. Tamtéž. 407 HLÚBIK, Pavol; VEJVODOVÁ, Miloslava. Úvod do ekologie. Hradec Králové : Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové, 1999, s. 11-13.
84 znečištěné vody jsou děti, proto by měl být kladen důraz na to, aby používaly pouze vodu balenou nejen k pití, ale i k osobní hygieně, jako je např. čištění zubů nebo mytí rukou před jídlem. IV. 1. 10. 4. Sluneční záření Hlavním zdrojem energie umožňující život na Zemi je sluneční záření, které dopadá na povrch naší planety.408 Pojmem sluneční záření označujeme souhrn záření o různých vlnových délkách s odlišným dopadem na živé organismy.409 Čím více klesá vlnová délka, tím více stoupá riziko negativních vlivů.410 K nejdůležitějším složkám slunečního záření patří viditelné světlo, infračervené a ultrafialové záření.411 Při průchodu atmosférou je v ní zachycena převážná část ultrafialového a ionizujícího záření. Zbylé se pak odrazí a vrací zpět do vesmíru. Proměnlivost albeda, poměru záření odraženého k dopadlému, závisí na vlastnostech povrchu.412 Viditelné
světlo
umožňuje
fotosyntézu
a
je
zároveň
předpokladem
pro fotochemické reakce v ovzduší. V průběhu dne i roku se v závislosti na zeměpisné šířce jeho intenzita a délka mění, což významně ovlivňuje mnohé biologické procesy. Závisí na něm životní pochody fauny a flóry. Ty se projevují např. zimním spánkem a denní a noční aktivitou některých živočichů, výměnou letní a zimní srsti, odletem ptactva do teplých krajů atd.413 Světlo od pradávna představovalo důležitý zdroj informací. Lidé, stejně tak jako mnohé další organismy, se podle něho orientují. Vnímání světla a zvuku patří k základním smyslům živých organismů. Viditelné světlo je možné rozložit na šest barev spektra.414 Podle jejich vlnových délek jsou odvozeny názvy barev dalších, např. ultrafialová a infračervená.415 V důsledku pohlcování infračerveného záření neživými předměty i živými organismy dochází k zvyšování jejich teploty.416 Přibližně devadesát devět procent veškerého slunečního záření slouží k ohřívání zemského povrchu, vytváření proudů vzduchu
408
PALATÝ, Jiří; PALEČEK, Jaroslav. Základy ekologie. Praha : VŠCHT Praha, 1992, s. 7. MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 31-32. 410 ANDĚL, Petr. Ochrana životního prostředí. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2005, s. 47. 411 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 32. 412 PALATÝ, Jiří; PALEČEK, Jaroslav. Základy ekologie. Praha : VŠCHT Praha, 1992, s. 7. 413 Tamtéž. 414 ANDĚL, Petr. Ochrana životního prostředí. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2005, s. 48-49. K základním barvám barvy spektra patří fialová, modrá, zelená, žlutá, oranžová, červená. Nejkratší vlnovou délku má fialová, nejdelší červená. Tamtéž, s. 48. 415 Tamtéž. 416 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 32. 409
85 a koloběhu vody.417 Vysoká intenzita infračerveného záření vyvolává podráždění kožních tepelných čidel a čidel bolesti, která reagují při zahřátí pokožky nad čtyřicet tři a půl stupně Celsia. Oproti tomu přiměřené zahřívání lze využít v léčbě a při některých rehabilitačních postupech ke snížení lokálního pocitu bolesti a uvolnění svalového tonu určitých muskulů.418 Vyzařování tepla slouží též pro orientaci těm živočichům, kteří získávají a přijímají potravu v noci. Jsou vybaveni receptory, jež vnímají infračervené záření, pomocí něhož identifikují svou kořist.419 Ultrafialové záření, které může být i životu nebezpečné, má vliv na mnoho fyziologických procesů v organismu. Jeho dopad se na kůži projevuje jejím prokrvením a zčervenáním. Zabraňuje rozvíjení některých infekcí, vytváří podmínky pro tvorbu vitaminu D. Veškeré účinky ultrafialového záření závisí na jeho kvantitě a časovém rozmezí, po které na jedince působí.420 S ohledem na typ pleti a momentální zdravotní stav není možné stanovit univerzální vhodnou výši záření. Citlivost kůže se proměňuje v závislosti na věku, zvlhčení pokožky, délce a intenzitě předcházejícího ozařování. Je-li jeho míra přiměřená, pak zarudnutí pokožky rychle ustupuje a kůže se vlivem melaninu zbarvuje dohněda, což ji při dalším ozařování poskytuje jistou ochranu. Oproti tomu nadměrný přísun záření, kůži poškozuje. Dochází ke ztrátě pružnosti, zánětům a nádorovým onemocněním. Při pobytu na slunci se doporučuje dodržovat tyto zásady: používat opalovací krémy s ochranným faktorem odpovídajícím citlivosti pleti a místu pobytu, neopalovat se mezi dvanáctou a čtrnáctou hodinou, ošetřovat kůži výrobky určenými pro hydrataci a zklidnění pokožky, nosit pokrývku hlavy, sluneční brýle s UV filtrem, dodržovat pitný režim, jíst v dostatečném množství potraviny obsahující větší koncentraci vody, minerálních látek a vitamínů.421 Stejně jako štíhlá postava patří k současnému ideálu krásy i opálená pokožka. Častou letní aktivitou dospívajících je proto opalování. Vlastním pozorováním jsem zjistila, že mnozí pobývají na prudkém slunci v nevhodnou dobu a příliš dlouho. Opakovaně zapomínají na pokrývku hlavy a ne všichni dodržují pitný režim. Vystavují se tak riziku vzniku úžehu a případným následným závažným zdravotním komplikacím. Někteří jedinci se opalují nikoli pro vlastní potěšení a uspokojení, ale pouze proto, aby byli přijímáni v kolektivu. Kdo neodpovídá předem stanovené normě, bývá negativně hodnocen, terčem posměchu,
417
PALATÝ, Jiří; PALEČEK, Jaroslav. Základy ekologie. Praha : VŠCHT Praha, 1992, s. 7. MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 32. 419 ANDĚL, Petr. Ochrana životního prostředí. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2005, s. 49. 420 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna 1998, s. 32. 421 Tamtéž, s. 32-34. 418
86 vylučován z různých společných činností a v určitých případech i ze skupiny,422 v důsledku čehož může začít trpět pocity méněcennosti, které se v tomto ohledu často stupňují, pokud jedincova pokožka není schopna dosáhnout požadovaného odstínu. Podle mého názoru není vhodné neustále přemýšlet, jak dospět ke kýženému výsledku a trápit se opakovaným neúspěchem, ale pokusit se danému jedinci vysvětlit, že vlastnosti jeho pokožky nejsou problémem, nýbrž předností. Proč by zrovna on nemohl upoutat drobnou odlišností? Vždyť i zájem druhého pohlaví se mu podaří vzbudit snáze, nebude-li jen „jedním z řady“. Pokud na toto přistoupí, pozvedne si sebevědomí a postupně začne na ostatní působit zcela jiným dojmem. Uvolněněji, sebejistěji a spokojeněji. A možná se právě proto stane vzorem pro mnohé další a nebude již mít pocit, že musí stát na „okraji“ společnosti. Domnívám se, že v každém ohledu je nezbytně nutné vést děti odmalička k jisté toleranci ke svému okolí. IV. 1. 10. 5. Hlučnost prostředí Hluk, zvuk s určitou výškou tónu, sílou a dobou trvání, označuje všechny nežádoucí zdroje zvuku vnímaného jako rušivý, nepříjemný, nebezpečný, zvuku vyvolávajícího úzkost, ohrožujícího zdraví. Vnímání zvuku jako hluku ovlivňuje osobní vztah k původci hluku, momentální fyzický a psychický stav. Určité nelibé zvuky jedince ruší, popuzují a mohou u něho vyvolat až agresivní reakci.423 Běžně vnímaný zvuk se pohybuje v hodnotách od pěti set do čtyř tisíc Herzů, což se shoduje s frekvencí lidské řeči. Na základě frekvence je možné rozlišit tři elementární oblasti zvuku. Jedná se o infrazvuk, slyšitelný zvuk a ultrazvuk.424 Zvuk v přírodě má funkci dorozumívací a varovnou. Člověk na něj přivykl a nepovažuje ho za hluk. Ten se v přírodě objevuje pouze ve výjimečných případech, např. vichřice, bouřka, zemětřesení; jeho původcem v životním prostředí je převážně člověk. Hluk patří k nejzávažnějším záporným činitelům životního prostředí. Nenávratně poškozuje sluchové ústrojí.425 To se projevuje hučením v uších, postupnou ztrátou schopnosti vnímat a rozeznávat tóny o určité výšce426 a ztrátou sluchu. Sluch, jediný stále aktivní smysl, zajišťuje bezpečnost člověka v bdělém stavu i ve spánku. Jakýkoli zvuk 422
Toto tvrzení samozřejmě nelze vztahovat na všechny členy společnosti, ale jak jsem zaznamenala, týká se mnohých, nejen, dospívajících. 423 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 35. 424 ANDĚL, Petr. Ochrana životního prostředí. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2005, s. 72. Lidské ucho je schopné zachytit zvuk o frekvenci dvacet až dvacet tisíc hertzů. Kmitočty zvukových vln infrazvuku dosahují hodnot menších než dvacet hertzů, ke komunikaci na velké vzdálenosti ho využívají např. sloni. Ultrazvuk přesahuje hranici dvaceti tisíc hertzů, slouží např. k orientaci a dorozumívání netopýrů. Tamtéž. 425 Tamtéž, s. 73. 426 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 35.
87 navodí okamžitou samovolnou obrannou nebo únikovou reakci. Jedinec se sluchovým postižením je znevýhodněný komunikační bariérou, snížením orientačních schopností a možností navazovat sociální vztahy, psychickou zátěží, zhoršeným vývojem myšlení.427 Hluk dále způsobuje bolest hlavy, únavu, zvýšení krevního tlaku, vyvolává stres, zhoršuje koncentraci, nepříznivě ovlivňuje proces učení a spánek. V krajním případě může velmi silný hluk zapříčit smrt jedince. Značné nebezpečí představuje jak dlouhodobě trvající chronické působení hluku, tak krátký nečekaný silný zvuk.428 Ani naprosté ticho však nepůsobí kladně, protože vyvolává pocit tísně. Příjemné zvukové pozadí, u některých jedinců zvyšuje výsledky duševní činnosti.429 Pokud se musí dlouho připravovat na výuku a během procesu učení nedělají ani krátké přestávky, při nichž by si odpočinuli,430 pomáhá relaxační hudba předcházet bolestem hlavy. Jisté procento žáků se učí pouze při zvukové kulise. Klidná hudba, kterou jedinec zná, a nemůže ho tedy vyrušovat, napomáhá k dosažení lepších výsledků. Ovšem poslech radia nebo nového CD spíše odvádí pozornost a rozptyluje. Ke splnění stejného úkolu je pak zapotřebí více času. Z rozhovorů s některými žáky jsem zjistila, že si pouští rádio záměrně, aby mohli ve chvílích, kdy hrají oblíbenou nebo neznámou píseň, od učební činnosti odbíhat. To se děje obzvláště v případech, kdy je nutné připravovat se na předmět, který daná osoba nemá ráda či který se jí přímo protiví. Samozřejmě nelze mít v oblibě veškeré učivo, ani aby všichni vynikali jak v přírodovědné, tak humanitní oblasti, ale přesto se domnívám, že se mohou vše učit s jistým zájmem bez ohledu na dosahované úspěchy či neúspěchy. Záleží však na učiteli, zda dokáže v žácích vzbudit zájem o jeho předmět či naopak je svým postojem nebo nepřiměřenými požadavky odradit. Vzhledem k individualitě každého člověka není možné stanovit optimální hlučnost prostředí, ve kterém by se měl jedinec pohybovat. V současné době dospívající poslouchají hudbu nevhodným způsobem, jenž poškozuje jejich sluchové ústrojí. Značně rozšířeným a oblíbeným médiem je MP3 přehrávač. Při jeho užívání proniká zvuk přímo do sluchovodu. Proto je nebezpečné poslouchat písně či namluvené texty příliš nahlas. Mnozí ovšem tento fakt zcela opomíjejí. Není žádnou zvláštností, že v přítomnosti dopívajícího, jenž v daný okamžik MP3 přehrávač používá, všichni kolem slyší, co právě poslouchá. Změnu v jeho sluchovém vnímání, dokazuje skutečnost, že při rozhovoru s další osobou více křičí a v případě, že protějšek komunikace mluví tišeji, nerozumí
427
SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika. Praha : Grada Publishing, 2007, s. 71-72. MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 35. 429 PALATÝ, Jiří; PALEČEK, Jaroslav. Základy ekologie. Praha : VŠCHT Praha, 1992, s. 33. 430 Týká se především dětí z perfekcionistických rodin. 428
88 a promluvu je nutné opakovat. Jiná není ani situace na diskotékách. I zde hudba hraje příliš nahlas. Postižením
sluchového
ústrojí
jsou
více
ohroženi
jedinci
ve
městech.
Proti nadměrnému hluku je možné se bránit redukcí zdrojů, technickými a konstrukčními opatřeními, vhodným rozmisťováním zdrojů hluku, zodpovědností a ohleduplností obyvatel k přírodnímu i sociálnímu prostředí; zvukovou izolací, zvukovou pohltivostí, stavbou protihlukových stěn, vysazováním zeleně.431 IV. 1. 11. Ochrana před úrazy a nakažlivými nemocemi IV. 1. 11. 1. Nehody a úrazy Nehodou rozumíme neočekávanou příhodu většinou s negativním následkem.432 Úraz označuje vnější náhlé krátkodobé fyzikální, chemické či sociální působení na organismus, které způsobuje narušení zdraví.433 Specifickým druhem traumatu je úraz smrtelný. U dětí a mladistvých jsou nejčastějšími příčinami traumat popáleniny, utopení, autonehoda a porušení pravidel silničního provozu.434 K ochraně člověka před úrazy přispívá aktivní a pasivní bezpečnostní ochrana. Aktivní spočívá v činnosti jedince samotného, pasivní v upravení prostředí tak, aby se snížilo nebo odstranilo riziko poškození zdraví. Jako prevence před nehodami a úrazy slouží např. dohled rodičů nad malými dětmi, poučení o rizikách vyskytujících se v jejich nejbližším i širším okolí, kladný vzor, bezpečnostní uzávěry na lahvičkách s léky, záslepky do elektrických zásuvek, ochranná zábradlí; stezky pro cyklisty, nadjezdy a podjezdy, ochranné přilby pro motocyklisty a cyklisty, bezpečnostní pásy a autosedačky, ohnivzdorná pyžama atd.435 IV. 1. 11. 2. Infekční nemoci Za infekční nemoci označujeme ty nemoci, které jsou způsobeny choroboplodnými zárodky, nejčastěji viry a bakteriemi, parazity, členovci. Závažnost onemocnění a jeho průběh úzce souvisí se stavem organismu, jeho imunitním systémem, vrozenou a získanou odolností, kvantitou a útočností původce infekce. V případě, že napadený jedinec není oslabený, nedojde k rozvinutí nemoci nebo proběhne pouze v lehké formě.436 Přesto by neměla být opomíjena. Lehké onemocnění sice samo odezní a neléčená choroba zdánlivě
431
ANDĚL, Petr. Ochrana životního prostředí. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2005, s. 74. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 345. 433 Tamtéž, s. 656. 434 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 222. 435 Tamtéž, s. 222-225. 436 VONDRÁČEK, Miroslav et al. Kapitoly ze zdravotní výchovy. Praha : Fortuna, 1992, s. 31. 432
89 nezanechává žádné následky. Ty se však mohou v budoucnu projevit a způsobit vážné zdravotní potíže. Šíření infekčních nemocí ovlivňují podmínky přírodní (životní prostředí, roční období), sociální (životní úroveň, komplexní hygiena společnosti), druh zaměstnání a místo výkonu pracovní činnosti (např. infekční oddělení nemocnic, laboratoře).437 Při šíření nákazy bývá zdrojem infekce nemocný jedinec, zvíře, bacilonosič, jenž nákazu přenáší, aniž by se u něho daná nemoc projevila. Mikroby, viry a parazity vylučují tělesnými výměšky a krví. Infekce se přenáší vzduchem (kapénková infekce), vodou, přímým kontaktem, potravinami, přenašeči, jako např. mouchami, komáry, členovci, klíšťaty.438 Doporučuji, aby každý, kdo zjistí, že ho kouslo klíště, vyhledal lékařskou pomoc, a to bez rozlišení, zda na něm parazitovalo krátce nebo delší dobu. Vždy je mnohem lepší nechat si udělat krevní test a podchytit tak případné onemocnění v počátcích, než později léčit jeho důsledky. Nejčastějšími příznaky běžných nemocí jsou nevolnost, zvracení,439 zvýšená teplota, bolesti hlavy, kašel a snížení celkového fyzického i psychického výkonu. Rozlišujeme trojí průběh infekčního onemocnění: průběh zánikový, bezpříznakový a zjevný. Při zánikovém průběhu se zárodky infekce nerozvinou, dostatečně silný imunitní systém je zničí téměř okamžitě. Během bezpříznakové nákazy nedochází k úplnému potlačení toxinu a jedinec se může stát přenašečem. V případě, že se projeví četné příznaky nemoci, jedná se o průběh zjevný.440 Po odhalení infekčního onemocnění je nezbytně nutné postiženého jedince izolovat, zdroje nákazy léčit nebo zničit a realizovat hygienická a bezpečnostní opatření v centru nákazy. Základy prevence infekční choroby spočívají v dodržování zásad správné životosprávy, v dostatku spánku, pohybu na čerstvém vzduchu, otužování, preventivních prohlídkách, vyhýbání se alkoholu, kouření a drogám, evidenci a kontrole bacilonosičů, dezinfekci veřejných dopravních prostředků, škol a dětských zařízení, v ohleduplnosti nakažených vůči svému okolí. Specifický druh ochrany představuje očkování. Chrání buď celoživotně nebo pouze krátkodobě před kolektivně se vyskytujícími nemocemi nebo chorobami typickými pro cizokrajné oblasti.441 Nejspolehlivější vakcinace se dosahuje pomocí aktivní imunizace. V tomto případě je do těla aplikována živá očkovací látka
437
DVOŘÁKOVÁ, Eva. Epidemiologie a hygiena pro 2. ročník odborných učilišť. Praha : Septima, 2000, s. 21. 438 VONDRÁČEK, Miroslav et al. Kapitoly ze zdravotní výchovy. Praha : Fortuna, 1992, s. 31. 439 Tamtéž, s. 35-36. 440 DVOŘÁKOVÁ, Eva. Epidemiologie a hygiena pro 2. ročník odborných učilišť. Praha : Septima, 2000, s. 9. 441 VONDRÁČEK, Miroslav et al. Kapitoly ze zdravotní výchovy. Praha : Fortuna, 1992, s. 32.
90 obsahující oslabené původce nemoci, proti nimž si organismus sám vytváří obranné mechanismy. Očkování je v České republice bezplatné, pravidelné, probíhá podle předem stanoveného rozpisu, očkovacího kalendáře.442 Po určité době dochází k tzv. přeočkování za účelem zvýšení hladiny protilátek v těle.443 Po prodělání určitého onemocnění zůstávají jedinci protilátky, které se podílí na vytváření dočasně nebo trvale působící imunity.444 Nedokážu pochopit postoj některých rodičů, kteří odmítají nechat své dítě očkovat. Jejich argumenty, že aplikovat jim od těla oslabené nebo mrtvé původce nemoci, může dětem spíše ublížit než pomoci, mi připadají naprosto nedostatečné. Je sice pravdou, že po oočkování může dojít k rozvinutí nemoci stejným způsobem, jako kdyby se jedinec nakazil běžným kontaktem s jejím původcem, ale toto riziko je zcela minimální a mně osobně připadá zanedbatelné oproti následkům, které by mohly dítě postihnout v případě, že nebude mít dostatečné množství protilátek, aby se zákeřné nemoci ubránilo. Vždyť jednoduchým pohledem do historie, je patrné, kolik lidí a dětí bylo očkováním zachráněno. Rodiče jsou sami očkovaní, ale svému potomkovi tuto ochranu nedopřejí. Jakému riziku ho tím vystavili si často uvědomí až v době, kdy je již pozdě. K prohlédnutí je mnohdy přivede až komplikace, jež jejich dítěti po prodělané nemoci zůstala a doživotně mu bude bránit v běžném začlenění do společnosti. IV. 1. 11. 2. 1. Rýma Nejčastějším infekčním onemocněním je rýma. Způsobuje ji na sto různých typů virů, v důsledku čehož si organismus nemůže zajistit přirozenou imunitu a nelze ani vytvořit účinnou protilátku. Na rozvinutí nemoci, s inkubační dobou jeden až tři dny, má značný vliv prochladnutí. Infekce se projevuje kýcháním, pálením nosní sliznice, vodnatým sekretem, ztrátou čichu, pálením očí, překrvenými spojivkami, mírnou bolestí v čele, případně odřeninami kolem nosu a horního rtu.445 K léčbě se běžně využívá zvýšený přísun vitamínů, česneku, teplého čaje, v případě teploty se podávají medikamenty určené k jejímu snížení, k uvolnění nosního průduchu je možné aplikovat nosní kapky.446
442
Blíže k této problematice viz ČÁSTKOVÁ, Jitka . SZÚ [online]. 1. červen 2009 [cit. 2010-11-05]. Očkovací kalendář v ČR, SZÚ. Dostupné z WWW: . 443 DVOŘÁKOVÁ, Eva. Epidemiologie a hygiena pro 2. ročník odborných učilišť. Praha : Septima, 2000, s. 24. Přeočkování se týká prevence tetanu, záškrtu, spalniček, zarděnek, příušnic, poliomyelitidy a v odůvodněných případech i TBC. Tamtéž, s. 25. 444 Tamtéž, s. 10. 445 VONDRÁČEK, Miroslav et al. Kapitoly ze zdravotní výchovy. Praha : Fortuna, 1992,s. 34. 446 Tamtéž.
91 IV. 1. 11. 2. 2. Kašel Kašel sám o sobě není nemocí, ale pouze doprovodným příznakem choroby jiné. V každém případě se však doporučuje návštěva lékaře. Rozlišujeme kašel suchý, dráždivý, kašel vedoucí k vykašlávání hlenu. Prudký dlouhotrvající kašel může vést k nižšímu průtoku krve mozkem a následným mdlobám, zvracení, prasknutí plíce nebo žeber, poruchám spánku.447 IV. 1. 11. 2. 3. Chřipka Chřipka, onemocnění s inkubační dobou jeden až tři dny, patří mezi přenosné choroby, jež jsou schopné způsobit pandemii. Projevuje se slabostí, únavou, zimnicí, teplotou vyšší než třicet devět stupňů, bolestmi hlavy, končetin, zad; u dětí dále nevolností, zvracením, průjmem, krvácením z nosu. Chřipku doprovází zánět dýchacích cest, kašel, zánět středního ucha u dětí a vedlejších dutin u dospělých. Proti této nákaze sice existují různé druhy očkovacích látek, ale vzhledem k obrovskému množství virů, jež mohou infekci vyvolat, nejsou příliš účinné.448 Přestože chřipka náleží k běžně a často se vyskytujícím onemocněním, vyžaduje lékařské ošetření, protože u kojenců, starých lidí a při jejím těžkém průběhu může končit smrtí. Dále je nezbytně nutné dodržování pitného režimu a dostatečného přísunu vitamínů.449 IV. 1. 11. 2. 4. Střevní infekce Základními příznaky střevní infekce jsou bolesti břicha, nevolnost, zvracení, průjem, horečka. Při prudkých průjmech hrozí nebezpečí odvodnění organismu, velké ztráty minerálních látek, selhání krevního oběhu.450 Účinné léčení střevní infekce nebylo dosud objeveno. Existují pouze doporučení, jako např. dbát na dodržování pitného režimu, přísun vitamínů a zvýšenou hygienu.451 IV. 1. 11. 2. 5. Obrna V dnešní době se obrna ve vyspělých zemích již téměř nevyskytuje, zůstává však rozšířená v tropických a subtropických oblastech. Poliovirus nejprve vyvolává horečku, bolesti hlavy, nechutenství, zvracení, potíže trávicího ústrojí. Postupně napadá centrální nervovou soustavu a ničí nervové buňky zajišťující pohyb. Přibližně po týdnu dojde
447
Tamtéž. Tamtéž, s. 35. 449 Tamtéž. 450 Tamtéž, s. 39. 451 EBERHARD-METZGER, Claudia; RIES, Renate. Základní kniha o virech. Praha : Pragma, 1997, s. 39-40. 448
92 ke ztuhnutí šíje, může následovat celkové ochrnutí, případně ochrnutí dýchacích svalů, což asi ve dvaceti procentech způsobí smrt.452 Obrnu nelze léčit, může se jí pouze předcházet včasným a opakovaným očkováním.453 IV. 1. 11. 2 . 6. Spalničky Virus způsobující spalničky napadá kůži, játra, krční mandle, slezinu, plíce, imunitní buňky. Projevují se přibližně po deseti až čtrnácti dnech kašlem, chrapotem, pálením očí, světloplachostí, horečkou, virážkou. Průběh nemoci může komplikovat zánět středního ucha, zápal plic a encefalitida. Ta může mít za následek trvalé poškození mozku až smrt. V ojedinělých případech virus přežívá v centrální nervové soustavě a až po několika letech napadne mozkové blány, což vede k pomalé změně mozkových struktur s následkem smrti.454 Stejně jako na obrnu, ani na spalničky neexistuje lék. Jedinou účinnou ochranu poskytuje očkování a přeočkování.455 IV. 1. 11. 2. 7. Zánět příušnic Viry vyvolávající příušnice zapříčiňují zánět a otoky příušních žláz, opuchlé tváře, horečku, bolesti hlavy, krku, uší. Jejich průběh bývá neškodný, pouze v malém množství případů způsobí meningitidu, jež může přivodit hluchotu. Nebezpečí hrozí však chlapcům, pokud onemocní příušnicemi po pubertě. Z dvaceti pěti procent je pak nemoc doprovázena zánětem varlat s možným následkem impotence.456 Na zánět příušnic nebyl ještě nalezen žádný lék. Opět jedinou obranou zůstává očkování a přeočkování.457 IV. 1. 11. 2. 8. Zarděnky Zarděnky představují nebezpečí pouze pro těhotné ženy. Mohou být příčinou vážného poškození plodu nebo dokonce podnětem k potratu. V jiných případech je jejich průběh lehký, postižení jedinci nemoc ani nezaznamenají.458
452
Tamtéž, s. 29-30. Tamtéž, s. 30. 454 Tamtéž, s. 31. 455 Tamtéž. 456 Tamtéž, s. 32. 457 Tamtéž. 458 Tamtéž, s. 32-33. 453
93 IV. 1. 11. 2. 9. Klíšťová encefalitida Klíšťata představují jedny z přenašečů závažných onemocnění. V sekretu, který uvolňují při sání krve, žijí bakterie způsobující lymskou boreliozu postihující kůži, nervovou soustavu a klouby. Dále přenáší virus podněcující vznik encefalitidy. Postihuje mozkové blány, mozek i míchu. Nebezpečí klíšťové encefalitidy spočívá ve skutečnosti, že se zprvu projevuje jako běžná chřipka a teprve později, když dojde k zánětu centrální nervové soustavy spojené s vysokou horečkou, bolestmi hlavy a ochrnutím, se zjistí pravá příčina nemoci, jež často zanechává trvalé následky. Jedná se o dlouhotrvající bolesti hlavy, ochrnutí, narušení funkce jater a srdce.459 V případě, že jedinec zjistí, že ho kouslo klíště, měl by v co nejbližší době vyhledat lékařskou pomoc. Léčit lze pouze příznaky nemoci. V současné době je značně rozšířené očkování mrtvými viry, které zajistí protilátky na dobu tří až pěti let.460 IV. 1. 11. 2. 10. Virová hepatitida Slovem hepatitida označujeme infekci nebo zánět jater. Nejčastěji se takové onemocnění projevuje žloutenkou, z tohoto důvodu je velice těžké jednoznačně určit původce nemoci. Virová hepatitida existuje v mnoha modifikacích, z nichž nejčastější jsou typ A, B, C.461 Hepatitida typu A se běžně označuje jako cestovní nemoc. Vzniká na základě nedostatečné hygieny. Projevuje se horečkou, nevolností, zvracením, žloutenkou. Jako prevence se doporučuje potraviny v cizině vařit, ovoce loupat, pít pouze balenou vodu, která by se měla používat též k čištění zubů. Jako vhodné se jeví také očkování gamaglobulinem.462 Jisté předcházení vzniku tohoto onemocnění spatřuji v informování žáků, jak se chovat v cizině a nejen v ní. Hepatitida typu A může vzniknout i v rodné zemi v případě, že si děti nebudou např. mýt ruce po použití toalety. Myslím si, že informace o hygienických možnostech a zvyklostech v jednotlivých zemích světa by mohly jednak obohatit výuku zeměpisu nebo občanské výchovy,463 jednak působit jako prevence virové hepatitidy. Hepatitida typu B, chronická infekce, je typická pro osoby drogově závislé, homosexuály a již nakažené sexuální partnery. Přenáší se pomocí krve, slin, intimního
459
Tamtéž, s. 45-46. Tamtéž, s. 46. 461 Tamtéž, s. 48. 462 Tamtéž, s. 49-51. 463 Jednotlivé vyučovací předměty mohou mít na různých školách odlišné názvy. Zde z důvodu bližšího určení daného předmětu a větší názornosti příkladu volím pojmenování tradiční, jelikož se domnívám, že z tohoto označení budou všichni čtenáři bez pochyby vědět, jaký vyučovací předmět mám na mysli. 460
94 styku. U většiny pacientů má lehký průběh, pouze výjimečně se objevují veškeré příznaky akutní hepatitidy. Intenzita nemoci je přímo úměrná věku postiženého a kvantitě virů. Pouze u dvou až deseti procent dospělých zůstává trvalé poškození jater, jež může být příčinou smrti. Hepatitida typu B se léčí pomocí medikamentů. Zabránit jí může očkování, které se doporučuje hlavně rizikovým skupinám, jako jsou např. zaměstnanci ve zdravotnictví, narkomani, homosexuálové, prostitutky atd.464 Nejzávažnější hepatitidou je její typ C. Přenáší se tělními tekutinami. Vede k trvalému poškození jater, k cirhóze a rakovině jater. Léčba zůstává stále neúčinná, vzhledem ke značné schopnosti mutace viru lze očkovat jen proti závažným následkům onemocnění, nikoli proti nemoci samotné. Na následky hepatitidy typu C umírá denně více lidí než na AIDS za celý rok.465 I v tomto případě bych ráda vyzdvihla význam dobré informovanosti žáků o původu jednotlivých závažných nemocí, jejich šíření, projevech, léčbě a možných následcích. Každý nese za své chování zodpovědnost, jestli se bude v budoucnu chovat s jistou dávkou obratnosti nebo získané poznatky opomene a dá přednost rizikovějšímu přístupu ke světu, záleží již jen na něm. IV. 1. 11. 2. 11. AIDS Anglická zkratka AIDS (acquiredImmunodeficiency Syndrome) označuje syndrom získaného selhání imunity.466 Toto onemocnění způsobuje virus HIV, který po proniknutí do krve ničí leukocyty, čímž organismus ztrácí schopnost bránit se infekcím. Přenáší se krví a intimním stykem. Jedinec se může nakazit používáním nesterilních jehel, injekčních stříkaček, sexuálním stykem s nakaženou osobou, krevní transfuzí atd. K infikování je nutná vyšší kvantita daného viru. Každý člověk má na malé množství, jaké je obsaženo např. v slzách, potu, slinách nakažené osoby, protilátky. Vir HIV se nemůže přenést podáním ruky, polibkem na tvář, potravou, nápoji, používáním společného nádobí, při stolování, použití toalety či sprchy, manipulací s oběživem, využívání veřejných sportovních areálů, prádlem ani oděvem či bodavým hmyzem.467 Inkubační doba se pohybuje v časovém rozmezí šesti měsíců až deseti let. Nemoc má dvě fáze. V první dochází k nechutenství, zduření mízních uzlin, únavě, horečce, průjmům. Ve druhé, jež může trvat až několik let, organismus ztrácí imunitu, což má za následek
464
Tamtéž, s. 51-54. Tamtéž, s. 54-55. 466 Tamtéž, s. 56. 467 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 16-18. 465
95 úmrtí v důsledku infekce, která pro zdravého člověka nepředstavuje naprosto žádné nebezpečí.468 Léčba AIDS v současné době stále neexistuje. O to více je nutná prevence, která zahrnuje vyhýbání se návykovým látkám a všem druhům rizikového chování,469 obzvláště pak promiskuitě, pohlavnímu styku nejen s osobou nakaženou ale i s osobou podezřelou z nákazy. Při sexuálním styku se doporučuje používat prezervativ.470 Z rozhovorů s žáky jsem zjistila, že mnozí znají základní způsoby přenosu viru HIV, ale již nevědí, jak se nakazit nemohou (viz výše). Domnívám se, že by bylo vhodné více zdůrazňovat i tato fakta, aby v případě, že se s nakaženou osobou setkají, věděli, jak k ní přistupovat. IV. 1. 11. 2. 12. Pohlavní choroby Sexuálně přenosné choroby se šíří pohlavním stykem, dotykem kůže se sliznicí. V České republice se vyskytují zpravidla kapavka, syfilis, trichomoniáza. K pohlavním chorobám je možné řadit i AIDS. Jako prevence se doporučuje volba stálého partnera, používání prezervativu a řízení se zásadami osobní hygieny.471 IV. 1. 11. 2. 12. a) Kapavka Kapavka, nejčastější pohlavní nemoc, se projevuje u obou pohlaví. U mužů vyvolává zánět močové trubice, objevují se bolesti při močení a hnisavý výtok. U žen způsobuje zanícení močové trubice a děložního čípku, může se rozšířit i na další části pohlavního ústrojí. Projevy onemocnění jsou u obou pohlaví shodná.472 Neléčená kapavka v některých případech mívá za následek neplodnost. K léčbě se využívá medikamentů na bázi antibiotik.473 IV. 1. 11. 2. 12. b) Syfilis Syfilis neboli příjice či lues představuje značně nebezpečné onemocnění. Nejčastěji se přenáší krví a dotykem sliznic, vzácněji pak pomocí společného nádobí. V první fázi, která se projevuje vznikem nebolestivého červeného tvrdého lesklého vředu na zevních pohlavních orgánech a zduřením mízních uzlin, se dá choroba vyléčit, aniž by zůstaly trvalé následky. V případě opomenutí léčby se po pěti týdnech dostaví stádium druhé, pro něž jsou charakteristické bolest hlavy, únava, zvýšená teplota, zduření uzlin po celém 468
DVOŘÁKOVÁ, Eva. Epidemiologie a hygiena pro 2. ročník odborných učilišť. Praha : Septima, 2000, s. 20. 469 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 20. 470 VONDRÁČEK, Miroslav et al. Kapitoly ze zdravotní výchovy. Praha : Fortuna, 1992, s. 78. 471 DVOŘÁKOVÁ, Eva. Epidemiologie a hygiena pro 2. ročník odborných učilišť. Praha : Septima, 2000, s. 19-20. 472 VONDRÁČEK, Miroslav et al. Kapitoly ze zdravotní výchovy. Praha : Fortuna, 1992, s. 76. 473 DVOŘÁKOVÁ, Eva. Epidemiologie a hygiena pro 2. ročník odborných učilišť. Praha : Septima, 2000, s. 19.
96 těle, nesvědivá vyrážka, vypadávání vlasů. Třetí fáze nastupuje po pěti, deseti nebo i více letech. Nemoc napadá vnitřní orgány a končí smrtí. Léčba syfilitidy, stejně tak kapavky, je povinná a může být provedena i proti vůli infikovaného, který je povinen oznámit zdroj nákazy i případné nakažené. Svévolné rozšiřování příjice je hodnoceno jako trestný čin.474 IV. 1. 11. 2. 12. c) Trichomoniáza Trichomoniáza způsobuje zánět poševní sliznice a vyvolává výtok. U mužů může dojít k mírnému zanícení močové trubice.475 U jakýchkoli pohlavních nemocí je nutné, aby postižený jedinec odložil stud a v každém případě vyhledal lékaře. Otázka pohlavního života je pro dospívající velice atraktivní a zároveň představuje do jisté míry stresující událost. Všichni by rádi odpovídali ideálům dokonalé milenky/milence, jak jsou představovány různými televizními seriály, filmy či určitou literární slovesností. Proto se mnohdy soustředí jen na tělesnou složku a opomíjejí prožitek duševní. Tomu mnohdy přikládají větší váhu až v pozdějším věku. V opozici k této skutečnosti stojí přílišní snílci, kteří si vytvoří ideální, mnohdy nerealizovatelnou, představu, jak by měl sexuální akt proběhnout, a pak často bývají zklamaní. V současné době dospívající začínají sexuálně žít brzy. Snad je k tomu vede touha být dospělým, snad příchuť něčeho tajemného, zakázaného. Každopádně by před pohlavním aktem měli být dostatečně informovaní o možných následcích a zdravotních rizikách svého počínání. Stejně tak bych ráda připomněla nutnost zdůrazňovat, že imunita, kterou jedinec získá, se nevztahuje na nemoci z různých částí světa. Obrané látky má pouze proti těm onemocněním, která se běžně vyskytují v prostředí s určitými klimatickými a sociálními podmínkami, kde daná osoba žije. Neuvědomění si tohoto faktu bývá někdy příčinou opomenutí očkování proti závažným chorobám vyskytujícím se v zemích, do nichž se jedinec chystá vycestovat. Stejně tak i on představuje jité nebezpečí pro tamější obyvatelstvo, jež je sice imunní vůči většině nemocí nebezpečných pro cizince, ale nikoli proti těm, které by mohly být do jeho životního prostředí zavlečeny. IV. 1. 11. 3. Civilizační choroby Civilizačními chorobami rozumíme nemoci způsobené nezdravým způsobem života, jež vedou k předčasnému úmrtí.476 K jejich vzniku významně přispívá také zdlouhavé
474
VONDRÁČEK, Miroslav et al. Kapitoly ze zdravotní výchovy. Praha : Fortuna, 1992, s. 76-77. DVOŘÁKOVÁ, Eva. Epidemiologie a hygiena pro 2. ročník odborných učilišť. Praha : Septima, 2000, s. 20. 475
97 hromadění stresu.477 Vhledem k jejich značnému rozšíření bývají označovány jako onemocnění hromadného výskytu. Do této kategorie řadíme obezitu, vysoký krevní tlak, nemoci srdce a cév, diabetes a nádorové choroby.478 IV. 1. 12. Nebezpečí návykových látek Návykové látky představují značné nebezpečí, protože jejich požívání vede k vytvoření návyku, jenž postupně přechází v závislost, která se projevuje skutečností, že organismus není schopen běžně fungovat, aniž by měl zabezpečený přísun dané látky. V případě, že ji nemůže získat, nastává tzv. abstinenční syndrom.479 Vznik závislosti na určitých
látkách
podmiňují
genetické
předpoklady,
biochemické
zvláštnosti
a osobnostní struktura organismu, vnější prostředí, tolerovanost a dostupnost látky, spouštěcí mechanismus. Za přítomnosti těchto činitelů již začínají působit průběhové mechanismy, které zahrnují situace, kdy se dostavil požadovaný účinek omamné látky a následné uspokojení; a neexistenci jiných způsobů řešení problémů.480 Větší předpoklad vzniku závislosti je u dětí, jejichž rodiče je zanedbávají. Nestarají se o to, jak prospívají ve škole, zda nepotřebují s něčím pomoci, nezajímá je, jak, kde a s kým stráví svůj volný čas. Takové dítě se může snažit získat pozornost rodičů např. výstředním oblékáním nebo chováním. Mnohdy ze z důvodu nudy potloukají po ulicích a navazují nevhodné kontakty s vrstevníky či starší mládeží. Najednou někam patří, někomu na nich zdánlivě záleží. Velice snadno pak přebírají normy a zvyklosti dané skupiny. Závislost na návykových látkách se v takovém případě utváří velice rychle, obzvláště pokud je jedním z charakteristických znaků členské skupiny. Ovšem i děti z rodin, kde jsou na ně kladeny příliš vysoké nároky, mohou mít značnou motivaci odchýlit se od uznávaných norem. Pokud jsou neustále přetěžovány, nemají prostor pro realizování vlastních přání a silných tužeb, v důsledku čehož mohou ztratit smysl života, pociťují silnou potřebu vymanit se z života, který pro ně nemusí být životem, postavit se proti ideálu, jaký se z nich rodiče pokouší udělat. Mohou se tak snadno přidat ke skupině, jež naprosto obrací představy rodičů. Závislost na návykových látkách zasahuje do různých životních oblastí. Nejen, že poškozuje zdraví jedince, ale začíná ho svádět k dalším prvkům rizikového chování. Pak se dospívající, jež byl dříve vzorným školákem, úspěšným členem např. jistého sportovního 476
MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 14. 477 JOSHI, Vinay. Stres a zdraví. Praha : Portál, 2007, s. 15. 478 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 14. 479 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 195-196. 480 HELLER, Jiří; PECINOVSKÁ, Olga et al. Závislost známá neznámá. Praha : Grada Publishing, 1996, s. 12.
98 klubu, začne více než o vzdělání, dřívější kamarády a společné rodinné aktivity zajímat o programy diskoték, nové přátele, začne se toulat po odpoledních a po nocích a vyznávat jiné hodnoty, více či méně protikladné s jeho dřívější hodnotovou orientací. Velice snadno pak přechází od jedné závislosti ke druhé. Na působení návykové látky má vliv tolerance. S dobou, po kterou jedinec omamnou látku užívá, stoupá míra tolerance a zároveň se snižuje schopnost kontrolovat situaci, v níž se konzument nachází.481 Ze závislosti na návykových látkách se nelze plně vyléčit. Je sice možné potlačit nutkání požívat určitou omamnou látku, některé změny v organismu závislostí vyvolané jsou však trvalé.482 Někteří jedinci chtějí pouze zkusit, jaké to je vzít si drogu. Co vlastně způsobí, proč ji ti druzí berou, co je na ní tolik láká? Jsou jen zvědaví. Je pravdou, že po první zkušenosti se jim může naprosto zprotivit a do budoucna se již budou droze vyhýbat, ale je pravděpodobné, že dojde i k situaci opačné. Zalíbí se jim, pomůže uniknout od starostí, stresu, nervozity a brzy se na ní stanou závislí. Děti si neuvědomují, že jednou zkusit znamená možná navždy. Prevence požívání návykových látek spočívá v osvětě, působení kladných vzorů, neodkládání řešení konfliktů a pozitivním aktivním přístupu k životu.483 IV. 1. 12. 1. Drogy Termín drogy označuje psychoaktivní látky, které jsou v krátké době schopny ovlivnit vědomí, chování a náladu svého konzumenta. Podle Rubeše se drogy definují jako veškeré látky, jež vstupují do lidského organismu jakýmkoli způsobem a působí na nervové procesy daného jedince, navozují dočasnou změnu prožívání, nálady a psychického stavu.484 Drogy můžeme rozdělit na látky centrálně tlumivé, opiáty, stimulantia, halucinogeny, konopí, inhalanty, některé léky.485 K drogám centrálně tlumivým patří sedativa a hypnotika. Vedou ke zklidnění či navození spánku. Ve velkém množství způsobují stav
481
Tamtéž. Tamtéž, s. 13. 483 GÖHLERT, Fr.-Christoph; KÜHN, Frank. Od návyku k závislosti. Praha : Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2001, s. 95. 484 SOCHŮREK, Jan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. II. díl. Sociálně patologické jevy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 21. Omamují, utlumují, působí vzrušivě a dráždivě. Tamtéž. Drogy se dají definovat a dělit různými způsoby. Zahrnují i alkohol a nikotin. Z důvodu značného rozšíření nikotinismu a konzumace alkoholických nápojů věnuji těmto problematickým jevům samostatnou kapitolu. 485 Tamtéž, s. 22-23. 482
99 komplexní anestesie, v případě, že dojde ještě k navýšení dávky, nastává útlum dýchacích a vasomotorických center v prodloužené míše a následně bezvědomí a smrt.486 K opiátům zařazujeme opium a jeho deriváty, např. kodein, heroin, methadon, morfin.487 Nebezpečí opiátů spočívá v dýchacích potížích, podchlazení, poklesu krevního tlaku, poruchách srdečního rytmu, otoku plic, oslabení imunitního systému;488 dále ve skutečnosti, že si na ně jedinec velmi rychle zvyká a k dosažení požadovaného účinku potřebuje neustále vyšší a vyšší dávky. Klesá schopnost sebekontroly. Zprvu navozují pocit vnitřní vyrovnanosti. Jakmile droga přestane působit, nastávají abstinenční příznaky a postižená osoba není schopna běžného života. Zanedbává školu, zaměstnání, své blízké, soustředí se pouze na opatření psychoaktivní látky.489 Odvykání vede často k žaludečním a střevním obtížím, pocení, bušení srdce, nespavosti, selhání krevního oběhu.490 Do
skupiny
stimulačních
drog
náleží
amfetaminy,
fenmetrazin,
pervitin
(metamfetamin), kokain (koks, sníh), crack (freebase, krtek, rock), MDMA (extáze), andělský prach, nikotin, kofein. Snižují únavu, podporují energičnost, výkonnost, včetně sexuální výkonnosti, sebevědomí. Výrazným negativním následkem je pocit, že ostatní se vůči konzumentovi staví negativně, že ho neustále pozorují atd. U inkriminovaného jedince se rozvíjí toxická psychóza, halucinace,491 ztráta chuti k jídlu, nespavost, pohybové stereotypy, nebezpečí krvácení do mozku, mozkové mrtvice, poruchy krvetvorby. V důsledku odvykací kúry se projevuje apatie, dlouhý spánek, deprese, která může vést k sebevraždě.492 Nejznámějšími halucinogeny jsou LSD a psylocybin. Mění vnímání objektivní reality, většinou vzbuzují euforii, ale též depresi. Ve vyšších dávkách vyvolávají halucinace,493 poruchy orientace v čase a prostoru, hraniční vzestup krevního tlaku. Účinky
486
BEČKOVÁ, Ilona; VYŠŇOVSKÝ, Peter. Farmakologie drogových závislostí. Praha : Karolinum, 1999, s. 55. 487 SOCHŮREK, Jan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. II. díl. Sociálně patologické jevy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 22. 488 GÖHLERT, Fr.-Christoph; KÜHN, Frank. Od návyku k závislosti. Praha : Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2001, s. 74. 489 SOCHŮREK, Jan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. II. díl. Sociálně patologické jevy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 24-25. 490 GÖHLERT, Fr.-Christoph; KÜHN, Frank. Od návyku k závislosti. Praha : Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2001, s. 74. 491 SOCHŮREK, Jan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. II. díl. Sociálně patologické jevy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 25. 492 GÖHLERT, Fr.-Christoph; KÜHN, Frank. Od návyku k závislosti. Praha : Euromedia Group, k. s.– Ikar, 2001, s. 58-59. 493 BEČKOVÁ, Ilona; VYŠŇOVSKÝ, Peter. Farmakologie drogových závislostí. Praha : Karolinum, 1999, s. 15-16.
100 halucinogenů se mohou projevovat ještě po několika týdnech. Při odvykání dochází k nespavosti, vegetativní a emocionální nestabilitě.494 Do kategorie konopných drog patří marihuana a hašiš, jedná se o stejnou, pouze jinak upravenou látku.495 Způsobují vzrušení, veselost s nepodmíněnými záchvaty smíchu, zarudnutí očí, obličeje, rozšíření zornic, zvýšení srdeční frekvence, krevního tlaku, třes, nejistou chůzi, žaludeční obtíže, necitlivost na kůži, respirační problémy. Mohou vyvolat epileptický záchvat, úzkost, depresi a zpřetrhání společenských styků. Během odvykačního procesu se objevují afektivní nestabilita, nespavost, předrážděnost centrální nervové soustavy.496 Nejznámějším z těkavých látek, neboli inhalantů, drog hloupých, sniffingu, je toluen. Negativně ovlivňuje mozek, jaterní tkáň, dýchací cesty. Způsobuje poruchu vědomí, vyhasínání emocí, utlumení psychomotoriky, vyvolává strach.497 Postižená osoba není schopná jasně myslet, rozlišovat dobro a zlo, vyrovnávat se s problémy atd.498 Běžně se využívá také dělení drog na tvrdé a měkké. Jako tvrdé označujeme ty, u kterých je vysoké riziko vzniku závislosti.499 Při opakovaném požívání drog dojde k rychlému vytvoření návyku. Každý jedinec může být závislý na jedné nebo více drogách současně. Termín drogová závislost se užívá k pojmenování psychického případně fyzického stavu vznikajícího v důsledku vzájemného působení psychoaktivní látky a živého organismu. Opět platí, že míra tolerance je u každého člověka jiná, v některých případech může zcela chybět.500 To představuje značný problém v situacích, kdy se drogy užívají ve skupině. Někdo má toleranci vyšší, snese tedy bez potíží větší dávku, u jiného se již při malém množství začnou projevovat negativní zdravotní následky. Protože si však má drogu vzít spolu s ostatními a před nimi, mnohdy proto, aby nevypadal jako zbabělec nebo „měkota“, volí dávku vyšší, než je jeho tělo schopno přijmout. Dojde k předávkování, které ve většině případů končí smrtí. Narkomanii charakterizují tyto znaky: neutuchající touha opakovaně požívat látku za každou cenu, tendence navyšovat dávku, jelikož se jedinec při dlouhodobém 494
GÖHLERT, Fr.-Christoph; KÜHN, Frank. Od návyku k závislosti. Praha : Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2001, s. 65. 495 SOCHŮREK, Jan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. II. díl. Sociálně patologické jevy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 26. 496 GÖHLERT, Fr.-Christoph; KÜHN, Frank. Od návyku k závislosti. Praha : Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2001, s. 52-54. 497 SOCHŮREK, Jan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. II. díl. Sociálně patologické jevy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 26. 498 ILLES, Tom. Děti a drogy. Fakta. Informace. Prevence. Praha : ISV nakladatelství, 1999, s. 35. 499 VACÍK, Jiří; BARTHOVÁ, Jana et al. Přehled středoškolské chemie. Praha : SPN, 1999, s. 297. 500 SOCHŮREK, Jan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. II. díl. Sociálně patologické jevy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 22-23. K označení drogové závislosti se též užívá pojmů toxikománie, narkomanie. Tamtéž, s. 19.
101 konzumování dané grogy stává proti původnímu množství tolerantní, psychická či fyzická závislost. Vznik toxikomanie ovlivňují typ, charakter a dostupnost drogy, společenské a psychologické podněty, přítomnost spouštěče. K drogové závislosti jsou náchylnější lidé trpící často úzkostí, ti, kteří nevědí, jak řešit různé náročnější životní situace. Berou drogy proto, aby odstranili chorobný příznak, pozvedli si náladu a vyvolali halucinace. Nemalý vliv má též sociální konformismus a zvědavost.501 Odvykání má několik fází. Jedná se o fázi kontaktu, odnímání, odvykání a následné péče.502 Léčba závislosti na jakýchkoli drogách musí vždy probíhat pod dohledem lékaře. V určitých případech je možné, či nutné, využít též ústavní léčbu, která probíhá buď krátkodobě, střednědobě nebo dlouhodobě.503 K úspěšné terapii přispívají také dobrý duševní stav a spolupráce postiženého, včasné zahájení kvalitního a intenzivního léčení, spolupráce rodiny, lékaře a léčebného zařízení.504 Závislí jedinci dobrovolně a odhodlaně přistupují k léčbě až v okamžiku, kdy sami uznají, že užíváním návykových látek nelze vyřešit žádné problémy, ale pouze celou situaci zhoršit a že takový způsob života nevede k obdivu ani k úspěchu, ale spíše k odmítání a v krajním případě k pohrdání. K přehodnocení dříve uznávaných postojů a názorů dochází v souvislosti se změnou hodnot. Mnohdy teprve když dospějí, poznají, jak velkou chybou bylo drogy brát. IV. 1. 12. 2. Alkohol Nejčastěji požívanou návykovou látkou je alkohol. Ve společnosti je běžně dostupný, stal se součástí mnohých rituálů. Pokud jedinec jeho konzumaci odmítá, strhává tím na sebe nežádoucí pozornost a bývá okolím posuzován jako podivný.505 Nikdo již nebere v potaz, že třeba daný jedinec alkohol pít nemůže. Skutečnost, že je běžně konzumovaným nápojem, ještě nestírá fakt, že i přesto zůstává nebezpečnou látkou. Jeho požívání i v malém množství může být nebezpečné, obzvláště pro osoby trpící určitou nemocí nebo osoby pravidelně užívající jisté léky. Myslím si, že by se ve školách mělo s žáky o této problematice více hovořit. Nelíbí se mi, jak mnohdy abstinenta, ať již se jím stal z jakéhokoli důvodu, do určité míry vyčleňují z kolektivu. Na mnou otázku, co je špatného na tom, že nepije alkohol, mi téměř jednohlasně odpověděli, že to není v módě a vůbec že je jejich spolužák divný. Podle mého názoru by měli být více upozorňovaní na skutečnost, že přestože alkohol patří k oblíbeným nápojům, není jeho konzumace samozřejmostí. 501
Tamtéž, s. 21-22. FÜRST, Maria. Psychologie. Včetně vývojové psychologie a teorie výchovy. Olomouc : Votobia, 1997, s. 206. 503 NEŠPOR, Karel. Vaše děti a návykové látky. Praha : Portál, 2001, s. 103. 504 Tamtéž, s. 105. 505 HELLER, Jiří; PECINOVSKÁ, Olga et al. Závislost známá neznámá. Praha : Grada Publishing, 1996, s. 46. 502
102 Lidský organismus primárně nemá schopnost alkohol metabolizovat jako jiné látky. Získává ji postupně v podobě enzymu alkoholdehydrogenázy. Schopnost zpracovávat alkohol se u jednotlivých lidí liší. Někteří ho štěpí snadno, jejich tělo je schopno rychle odstranit nežádoucí meziprodukty, aniž by byly vyvolány zdravotní obtíže, jiní mají problémy již při vypití jen malého množství.506 Ke vzniku alkoholismu přispívají různé faktory. Jistý sklon k závislosti na alkoholu může být podmíněn geneticky.507 Na vznik závislosti má značný vliv rodinné prostředí, výchova, životní styl, způsob, jakým je alkohol v rodině přijímán, jeho dostupnost ve společnosti, školní neprospěch, působení vrstevnických skupin. V současné době je naprosto běžné, že se děti a dospívající s alkoholem setkávají ještě dříve, než dosáhnou povolené věkové hranice.508 Alkohol může mít na člověka přímý a nepřímý jak pozitivní, tak negativní vliv.509 V malém množství přispívá ke zmírnění srdečních obtíží, má stimulační účinky, napomáhá k snazšímu zvládání stresu a navození dobré nálady.510 Přímé negativní působení má za následek cirhózu jater, nádorová onemocnění, poruchy kardiovaskulárního systému, v těhotenství vede často k poškození plodu. Nepřímé záporné dopady spočívají ve změně koordinace, vnímání, uvažování, délky udržené pozornosti, mizí schopnost správně se rozhodovat a zvyšuje se míra rizikového chování a nebezpečí, že jedinec pod vlivem alkoholu způsobí dopravní nehodu nebo spáchá nějaký trestný čin.511 I dopravní nehoda způsobená v opilosti, mívá tragické následky. Osoba pod vlivem návykové látky může nechtěně způsobit smrt druhého člověka. Nejen, že ublíží nevinným lidem, příbuzným oběti i svým vlastním, ale zničí život také sám sobě. Jednak vězením, zápis v trestním rejstříku jí již zůstane navždy, jednak pokud se bude jednat o citlivějšího člověka, přivodí si újmu psychickou. Je pravděpodobné, že mu obraz nehody z paměti nevymizí a bude ho stále pronásledovat. Jenže na výčitky a slova typu: „kdybych jen nepil… nejel autem …tolik nespěchal atd.“ je již pozdě. Každý, kdo konzumuje alkohol, by měl být soudný a rozpoznat, kdy množství požitého alkoholu přesahuje meze reálného vnímání a ovládání se, musí umět ve vhodnou dobu přestat pít.
506
Tamtéž. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 198. Odhaduje se, že genetické faktory vedou k alkoholismu přibližně pouze v šestnácti procentech. Tamtéž. 508 HELLER, Jiří; PECINOVSKÁ, Olga et al. Závislost známá neznámá. Praha : Grada Publishing, 1996, s. 47-51. Mohou jim ho dát rodiče, známí, starší přátelé atd. Zároveň ani kontrola zletilosti není v obchodech či na diskotékách důsledná. 509 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 196-197. 510 Tamtéž, s. 199. 511 Tamtéž, s. 196-197. 507
103 Alkoholici mají v náročných životních situacích sklon se problémům vyhnout, čímž jejich vnitřní napětí zůstává nebo se zvyšuje.512 Dále můžeme účinky alkoholu rozdělit na krátkodobé a dlouhodobé. Ke krátkodobým patří snížení koncentrace, zpomalení reakcí na vnější prostředí, zhoršená koordinace pohybů, zhoršená schopnost komunikace a funkce paměti, poruchy v oblasti zrakového vnímání, tendence jednat agresivně, žaludeční nevolnost, utlumení aktivity a navození spánku. Pokud dojde k předávkování alkoholem, postižená osoba upadne do bezvědomí. Dlouhodobé požívání alkoholu způsobuje vznik závislosti, poškození jater, srdce, centrální nervové soustavy, hypertenzi, duševní onemocnění, sociální problémy, jako např. ztrátu přátel, zaměstnání atd., smrt.513 Alkohol nepříznivě ovlivňuje i osoby, které ho sami nepožívají. V případě, že dítě vyrůstá v rodině alkoholika, nedochází u něho k utváření vhodných sociálních vazeb v rodině, rozvíjení potřeby jistoty, často se identifikuje s negativními vzory, chová se rizikově. Mnohdy bývá z rodiny odebráno a umístěno v dětských domovech.514 Zde se nabízí otázka, zda je toto řešení vhodné. Odloučením od rodičů dítě strádá, chybí mu mateřská a otcovská láska, známé prostředí, což může snadno vést k frustraci. V novém domově si těžko zvyká, hůře navazuje kontakty s ostatními, mnohdy se pokouší utéct a vrátit se domů, odmítá připustit, že již klasický domov nemá. Oproti tomu existují případy, kdy byl jedinec za umístění v náhradní rodinné péči vděčný, např. v okamžicích, kdy již nedokázal snášet neustálé rozpory mezi rodiči vyvolávané závislostí na alkoholu, případné bytí a zanedbávání ať po stránce tělesné či duševní. Pokud však dítě žilo v málo podnětném prostředí a bylo mu bráněno v kontaktu s vrstevníky, nenavazovalo přátelské vztahy, mohl mu jejich rodinný život připadat naprosto v pořádku. Nevědělo, že se dá žít jinak, lépe. V náhradní rodinné péči a v dětských domovech bývají najednou děti zmatené, jsou jim předkládány často i zcela neznámé návyky které musí dodržovat a vlastní někdy potlačovat. Mnohdy ani nevědí proč, vždyť doma nikomu nevadily a teď jsou špatné. Proč? Mimo nevhodné rodinné prostředí si však mohou osvojit vhodné společenské návyky, které jim v budoucnu usnadní začlenění do širší společnosti a přispějí k vhodnému společenskému uplatnění. Otázka odebrání dítěte z rodiny a jeho následné umístění v dětském domově je velice složitá. V každém případě musí být podrobně zvážena. Děti žijící v rodině alkoholika
512
Tamtéž, s. 199. MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 122. 514 HELLER, Jiří; PECINOVSKÁ, Olga et al. Závislost známá neznámá. Praha : Grada Publishing, 1996, s. 47. 513
104 neumí
plně
využít
své
schopnosti
a
inteligenci,
bývají
postiženy
poruchou
psychosexuálního vývoje a deprivací, jež se pak může přenášet na další generace.515 Při odstraňování alkoholismu se rozlišují dva základní cíle, a to dosáhnout úplné abstinence nebo akceptovatelné zdravotně nezávadné míry pravidelné konzumace alkoholu.516 IV. 1. 12. 3. Nikotin Stejně jako pití alkoholu je i kouření v dnešní společnosti běžným jevem. Alkohol a tabák jsou jedinými uznávanými volně prodejnými drogami.517 Jeho příčiny lze vysledovat v oblasti fyziologické, psychologické a sociální. Ve většině případů nezačne jedinec kouřit sám od sebe, ale z popudu svého blízkého okolí, proto se počátek kouření označuje též jako „sociální nakažlivost“. Mnozí se k němu uchylují ve snaze zvládnout zátěžovou situaci, v níž se právě nachází. V tomto rozhodnutí je podporuje reklama, která představuje mladého kuřáka jako člověka vždy zdravého, s dobrou tělesnou kondicí, odvahou a nezávislostí, jako člověka schopného snadno vyřešit problém jakéhokoli druhu.518 Kuřáky se stávají spíše lidé nejistí, snadno manipulativní, trpící pocitem méněcennosti.519 Krátkodobé kouření pozitivně ovlivňuje zvládání stresu, nejistoty, napětí a úzkosti; sebehodnocení, odbourává pocit méněcennosti a závislosti na okolí a poskytuje tak iluzi dospělosti, na určitou dobu zvyšuje koncentraci, množství zapamatovaných a vybavených informací, zlepšuje výkonnost a navozuje dobrou náladu. Z dlouhodobého hlediska však působí negativně. Přispívá ke vzniku rakoviny, poruch kardiovaskulárního systému, onemocnění dýchacích cest, chronické bronchitidy, žaludečních vředů, ke snížení žádoucího cholesterolu v krvi, v těhotenství zvyšuje riziko vrozených vývojových vad atd. Nikotinismus je též často původcem dopravních nehod, požárů, popálenin, dalších závislostí na návykových látkách,520 otupení chuti a čichu, rychlejšího stárnutí pokožky a žloutnutí zubní skloviny. Kouří-li dítě nebo mladiství nejzávažnějšími následky jsou dechové potíže, kašel, snížení kapacity plic a zpomalení růstu plicní tkáně, alergie, poškození nervové soustavy a kardiovaskulárního systému, snížení tělesné výkonnosti,
515
Tamtéž, s. 47-48. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 201. 517 BEČKOVÁ, Ilona; VYŠŇOVSKÝ, Peter. Farmakologie drogových závislostí. Praha : Karolinum, 1999, s. 106. 518 Opět bych ráda připomněla, že je velice důležité věnovat na školách pozornost mediální výchově, aby se žáci naučili rozlišovat mezi skutečností a fikcí a sugestivností reklamy. 519 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 190-192. 520 Tamtéž, s. 191-192. 516
105 případně smrt. Na akutní otravu nikotinem poukazuje bledost, bolesti hlavy, zvracení.521 Methylalkohol, obsažený v tabákovém kouři, nenávratně poškozuje oční nerv, případně i nerv sluchový.522 Kouření negativně působí také nepřímo. Pak mluvíme o tzv. pasivních kuřácích.523 Se stoupajícím množstvím dětských kuřáků se zvyšuje neohleduplnost vůči nekuřákům. Tím, že děti začnou kouřit brzy, si navyknou na kouř, začnou ho vnímat jako běžnou složku ovzduší a zároveň i tento škodlivý a zdravý nebezpečný návyk hodnotit jako naprosto normální. Stačí, aby zatoužili po přísunu drogy, a kdekoli si cigaretu zapálí. Nezohledňují, že existují lidé, kterým cigaretový kouř působí jisté potíže. Nelze nikomu zakázat, aby si nepoškozoval zdraví, nelze ho přinutit k jinému chování, vůbec ne v případě jako je tento, kdy nikotinismus většinová společnost přijímá bez pohoršení. Dobře, ať tedy kouří, když chtějí, ovšem za podmínky, že svým počínáním nebudou obtěžovat své okolí. Podle mého názoru by bylo nejefektivnější kouření na veřejném prostranství s výjimkou některých restaurací zakázat. Stejně tak jako nelze zabránit módním vlivům, není možné ani plně zrušit tradice. Od dob dávno minulých bylo běžné, že se různí lidé pravidelně scházeli v určitém typu restaurace, kde si při vzájemné diskusi zapálili cigaretu, dýmku či doutník. Ovšem, v každém případě by nikomu neuškodilo být alespoň trochu ohleduplný. Nedokážu pochopit matky, které jedou s kojencem na procházku do přírody a přitom neustále kouří jednu cigaretu za druhou. U takového dítěte může dojít k poškození zdraví, zpomalení a změnám v jeho vývoji. Již odmalička mu předkládají nevhodný vzor chování, který s vysokou pravděpodobností později napodobí. Již od nejútlejšího věku mu je bráněno v dodržování jedné ze zásad zdravého životního stylu. Odvykání závislosti na nikotinu patří k nejtěžším psychoterapeutickým úkolům.524 Abstinenční příznaky odpovídají abstinenčním příznakům toxikomanů.525 Doprovází je snižování koncentrace, kapacity paměti, psychomotorického výkonu, zvyšování pocitů úzkosti, napětí, iritability, špatné nálady. Odvykání, a zároveň prevenci, napomáhá vytváření vhodných vzorů.526
521
MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 119-120. 522 ILLES, Tom. Děti a drogy. Fakta. Informace. Prevence. Praha : ISV nakladatelství, 1999, s. 13. 523 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 192. 524 Tamtéž, s. 190. 525 BEČKOVÁ, Ilona; VYŠŇOVSKÝ, Peter. Farmakologie drogových závislostí. Praha : Karolinum, 1999, s. 106. 526 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál ,2009, s. 192-193.
106 IV. 1. 13. Společenské soužití IV. 1. 13. 1. Společenské soužití Od narození patří každý jedinec k určité společnosti. Tou rozumíme množství lidí zpravidla žijící v jedné územní oblasti, které spojuje společná historie, příbuzenské a ekonomické vztahy, kulturní instituce, politické a právní orgány, uznávání sociálních hodnot, pravidel a rolí a vzájemné předávání informací.527 K utváření a udržování pohody v mezilidských vztazích je nutné dostatečně znát sebe sama, dokázat poznávat druhé a umět s nimi vhodně komunikovat. Kladnému společenskému soužití se lidé učí po celý život. To, jakým způsobem budou ke svému okolí přistupovat, do značné míry ovlivňují zážitky z dětství. Každý by si měl uvědomit, kým je, co to pro něho znamená, jaké má kladné a záporné vlastnosti. Měl by umět sám sebe ohodnotit, zdůvodnit svá tvrzení a porovnat je s názory ostatních.528 K udržování pohody v kontaktech se svým blízkým i širším okolím významně přispívá reálné posuzování sebe sama. Příliš se podceňující jedinec potřebuje povzbudit. To je v pořádku. Problém však nastává v okamžiku, kdy začne podporu vyžadovat. Neustálé konejšení může v ostatních vyvolat pocit nevole a mrzutost, což v daném jedinci snadno vzbudí mylný pocit, že na něm nikomu nezáleží. Další vztahy pak bývají napjaté. K obdobné situaci dochází u člověka s přehnaným sebevědomím, který se k druhým chová sobecky. Já osobně považuji sobeckost za jednu z velice špatných vlastností. Danému jedinci však může připadat naprosto přirozená, obzvláště v případě, že k ní byl doma vychováván. Mnohdy ji považuje za předpoklad úspěchu. Proč se zajímat o mínění a potřeby ostatních, když sám usiluje o vlastní cíl, co je mu do ostatních? Neuvědomuje si, že často to mohou být právě oni, s nimiž by nezřídka cesta k úspěchu byla snadnější a všem jistě mnohem příjemnější. Sobečtí lidé touží být středem pozornosti, touží po obdivu a uznání. Ovšem svým neustálým já, já, JÁ od sebe postupně odhání i dobré přátele, a tím více jim hrozí, že jednou zůstanou osamělí. Pozitivní mezilidské vztahy upevňuje také uznání, jež představuje jednu z potřeb každého jedince. Upřímně míněné ocenění za vykonanou práci působí jako silný motivační činitel, dává podnět k vnitřní radosti a dosažení co nejkvalitnějšího výkonu v dalších činnostech.529
527
HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 557. MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 100-102. 529 ČAPEK, Norbert. Nálada. Jak ovládat vlastní nálady. Liberec : Santal, 1996, s. 100-101. 528
107 IV. 1. 13. 2. Komunikace K úspěšnému kontaktu a dorozumívání s druhými lidmi je nutné rozvíjet schopnost pozorovat a naslouchat.530 Komunikace označuje proces předávání informací. Člověk v interakci s druhými lidmi neustále vyjadřuje, vyžaduje a přijímá různá sdělení pomocí slov, mimiky, gest, oblečení atd. V základním dělení se rozlišuje komunikace dvousměrná a jednosměrná zastoupená převážně masovými sdělovacími prostředky, verbální a neverbální,
symetrická
a
asymetrická,
harmonická
a
konfliktní,
soutěživá
a spolupracující, formální a neformální,531 sociální přímá a nepřímá zprostředkovaná další osobou nebo komunikačními prostředky.532 V běžném hovoru dochází ke kombinování verbální (slovní) a neverbální (neslovní) komunikace, přičemž jedna z nich je vždy dominantní. Verbální slouží k argumentaci, interpretaci, tázání, odpovídání, žádání, vysvětlování. Nonverbální komunikace převážně doplňuje, zdůrazňuje a případně popírá slovní sdělení. Vyjadřují se pomocí ní city a postoje. K základním prostředkům neslovního dorozumívání patří mimika, gesta, vzdálenost mezi komunikanty, tělesný postoj, přímý dotek, podání ruky a síla stisku, oční kontakt, celkový vzhled, melodie a modulace řeči, plynulost a rychlost mluvy, důraz kladený na některé informace atd.533 Ráda bych upozornila, na skutečnost, že ne všechny prvky neverbální komunikace je možné chápat jednoznačně na základě prvního dojmu. Zdání může klamat. Obzvláště patrné je to u vzhledu. Někdy jedinec působí jinak, než jakým doopravdy je. Stačí, aby byl méně nápaditý ve stylu oblékání, aby nosil věci, které mu jsou sice pohodlné, ale neodpovídají módním požadavkům. Spolužáci ho pak nezřídka pokládají za konzervativního, a tedy jistým způsobem nudného. Ale co když se jedná o člověka z finančně slabé rodiny a nezbývá mu nic jiného, než se oblékat do šatů po starším sourozenci? Může jít také o jedince s nízkým sebevědomím, např. o dřívější oběť šikany, která se bojí ostatním otevřít, více na sebe upozornit. Dostane např. krásné moderní tílko, těší se, že si ho vezme do školy, že bude jako ostatní - moderní a krásná, jenže najednou pocítí strach a raději, přestože je teplo, sedí celý den ve svetříku a jen si říká: „Já mám přeci taky takové tričko.“ Je zapotřebí, aby takovému jedinci někdo pomohl získat ztracenou sebedůvěru, aby i před ostatními dokázal být sám sebou, takovým, jakým
530
MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 104. 531 HELUS, Zdeněk. Psychologie. Psychologie pro střední školy. Praha : Fortuna, 2003, s. 86-90. 532 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 266. 533 HELUS, Zdeněk. Psychologie. Psychologie pro střední školy. Praha : Fortuna, 2003, s. 87-88. Paralingvistické znaky se k neverbálním prostředkům dorozumívání řadí z důvodu, že jejich význam není vázán přímo na slovo. Tamtéž, s. 88.
108 je v jiném prostředí.534 Ráda bych učila žáky, že nelze člověka posuzovat pouze podle jeho vzhledu a oblečení, ale podle jeho vlastností, jeho nitra. Neverbální komunikace probíhá spontánně a často neuvědomovaně. Jednotlivé prostředky neslovní komunikace se liší v závislosti na kultuře, v níž jedinec vyrůstal, a na životní zkušenosti. V případě, že se člověk vyskytne např. v cizí zemi a bude se stále řídit pouze vlastními kulturními zvyklostmi, může velice snadno dojít k nedorozumění, případně konfliktu.535 Předpokladem k vhodnému komunikování a soužití s příslušníky, nejen, jiných kultur je schopnost kulturní empatie.536 Empatie do značné míry napomáhá navazování nových kontaktů a upevňování pozitivních společenských vztahů. Každý se někdy ocitne v situaci, kdy mu vše připadá smutné, beznadějné, kdy se cítí nešťastný. V takové chvíli mu dokáže opravdu pomoci jen ten, kdo se dokáže vcítit do jeho pocitů, kdo ho dokáže pochopit. Více než lítost nebo soucit znamená vyjádření účasti. Bez empatie by byli lidé sobečtí, nedívali by se kolem sebe, nerozuměli by druhým a všichni by zůstávali jistým způsobem osamělí. Symetrickou komunikaci charakterizuje střídání komunikantů v pozici mluvčího a posluchače. Naopak asymetrická se vyznačuje téměř jednosměrným mluvním projevem. Vykytuje se v situaci dorozumívání, kdy účastníci komunikace jsou rozdílného věku, v hierarchicky jiných sociálních pozicích, mají odlišnou úroveň dosaženého vzdělání, rozdílnou zodpovědnost atd. V některých případech asymetrická komunikace zvyšuje napětí v mezilidských vztazích.537 Jindy však prospívá. Může napomoci k pochopení a zároveň upevnění jednotlivých společenských rolí. Tato skutečnost je patrná např. ve vztahu žáka a učitele. Oba jsou rovnocennými partnery komunikace, ovšem v jistých případech je žák vyučujícímu podřízen, např. v otázce kázně, což mnohým jen prospěje. Naučí se tak dodržovat společenská pravidla a normy, se kterými se v rodinném prostředí do té doby nemuseli setkat. Učitel by měl umět skloubit určitou přísnost s vlídností tak, aby vždy žáci poznali, kde se nachází stanovené hranice a aby zároveň věděli, že kdykoli budou mít nějaký problém, mohou za ním přijít s jistotou, že se jim pokusí pomoci, jak nejlépe bude umět. Každý, komu záleží na kladném společenském soužití, by se měl snažit o harmonické dorozumívání, jež vede k uspokojení obou stran komunikujících. Konfliktní komunikace je z hlediska partnerských vztahů škodlivá, protože vede k frustraci, ukončení
534
V tomto případě samozřejmě nejde jen o komunikaci vzhledem, ale o celkové vystupování. MORGENSTERNOVÁ, Monika; ŠULOVÁ, Lenka et al. Interkulturní psychologie. Rozvoj interkulturní senzitivity. Praha : Karolinum, 2009, s. 116-117. 536 Tamtéž, s. 94. 537 HELUS, Zdeněk. Psychologie. Psychologie pro střední školy. Praha : Fortuna, 2003, s. 89. 535
109 rozhovoru před dosažením požadovaného cíle; může vyústit i ve verbální či fyzické napadení. Na rozdíl od komunikace soutěživé při ní nejsou respektována pravidla. Ani soutěživé dorozumívání se však v určitých případech nevyhne narušení kladných vztahů. Pokud bude jeden z účastníků komunikace neustále vítězem, druhý postupně propadne pocitu méněcennosti a na danou situaci rezignuje. Naproti tomu spolupracující komunikace učí na základě rozdělení úkolů nutných k dosažení stanoveného cíle vzájemné pomoci a naslouchání.538 Ve formální komunikaci je prvořadý předmět sdělení a cíl, který komunikanti vzájemnou interakcí sledují. Citové projevy a vlastní zájmy ztrácí na důležitosti. Neformální dorozumívání probíhá s ohledem na vzájemné sympatie, osobní zájmy, hlediska a city.539 Lidé se mezi sebou neustále dorozumívají. I v případě, že se odmítají účastnit procesu předávání a získávání informací, se je jedná o komunikaci. Společenský život tedy nemůže bez komunikace existovat.540 Z tohoto důvodu se domnívám, že by se ve školských zařízeních měla věnovat větší pozornost rozvoji komunikační kompetence. Na základě vlastní zkušenosti si troufám říci, že úroveň jak mluveného, tak psaného projevu žáků neustále klesá. V případě, že se mají vyjádřit k probírané látce či přednést vlastní příspěvek, často hledají slova, opakují se, nedokončí větu, neumí svá tvrzení či názory vhodně formulovat atd. Vzhledem ke skutečnosti, že většina si připravuje také písemný podklad referátu pomocí počítače, který jim zároveň opravuje pravopisné chyby, zapomínají i základní pravidla českého pravopisu. Myslím si, že ve výuce českého jazyka a literatury by neměla chybět pravopisná cvičení, ústní i písemná, aby při učení docházelo k zapojení co největšího počtu smyslů. Ke zvýšení úrovně mluveného projevu by mohlo výrazně přispět též pravidelné referování o přečtené literatuře. Ráda bych ve své učitelské profesi kombinovala knihy z tzv. povinné četby s knihami vlastního výběru. Každý žák by měl dostat možnost sdělit ostatním poznatky a zážitky získané nejen četbou knih předložených vyučujícím, ale také těch, jež ho oslovují a v daném seznamu uvedeny nejsou. Od všech žáků budu vždy požadovat, aby uvedli, proč se jim ona kniha líbí, proč nikoli, jak na ně působí, čímž by se naučili vyjadřovat své pocity a svá tvrzení vhodně formulovat.
538
Tamtéž, s. 89-90. Tamtéž, s. 90. 540 MARHOUNOVÁ, Jana. Rodinná výchova. Základy rodinného života II pro 8.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 52. 539
110 VI. 1. 13. 3. Společenské chování Etiketa zahrnuje soubor pravidel, norem a zvyklostí, které vymezují obvyklé a společností přijatelné chování. Na základě ustálených konvencí by měli někteří lidé projevovat druhým více úcty, konkrétně mladší staršímu, muž ženě, podřízený nadřízenému, méně známá osobnost osobnosti významnější, zasloužilé. K základům slušného chování patří adekvátní pozdrav, z něhož je patrný vztah ke zdravenému i osobní okamžité rozpoložení. Může být doprovázený podáním ruky, políbením ruky, políbením na tvář atd. Pravidla etikety se dále vztahují na způsoby představování, chování v rodině, na návštěvě, na veřejnosti, v kulturních zařízeních; na stolování, cestování dopravními prostředky atd.541 Míra dodržování či nedodržování norem slušného chování odráží specifický životní styl jedince. Souvisí se zdravým životním stylem. V projevu současných pubescentů, ale i adolescentů a dospělých, téměř neustále figuruje slovo „vole“, stále více mluví vulgárně, kouří, pijí alkohol a etiketu v mnohých případech ani neznají. Morálka dětí staršího školního věku neustále klesá. Z jejich chování se vytrácí úcta, poslušnost vůči rodičům a pedagogickým pracovníkům.542 Odmítají zdravit starší osoby, mnohdy se cítí dotčeně v případě, že vyučující požaduje, aby se zapojili do výuky. Pár aktivních jedinců to vítá, ale ostatní se tváří znuděně a z jejich výrazu je patrné, jak moc je obtěžuje soustředěně pracovat. Domnívám, že tento stav může být způsoben nedostatečnou motivací k učení, neprobuzením zájmu o předmět, často také postojem učitele, pokud on sám bude dávat žákům najevo, že ho předmět nebaví, obtěžuje ho žáky učit, je ve třídě jen proto, že potřebuje někde pracovat, ale práce učitele ho nezajímá, nemůže od svých žáků očekávat žádnou aktivitu. Podle mého názoru je dalším častým výrazným porušováním pravidel slušného chování skutečnost, že děti staršího školního věku si při cestování veřejnými dopravními prostředky hledí získat místo k sezení a v případě, že přistoupí starší osoba nepustí ji sednout. Jako vrchol neslušnosti mi připadá jejich tvrzení „Jsem před tím taky stál/stála a mě bolej nohy.“ Být na místě vyučujícího nechala bych takového žáka stát po zbytek cesty. Nechápu, jak si může dovolit argumentovat tím, že ho bolí nohy, když vidí starou paní nebo pána s holí, co se sotva drží na nohou. Podle mého názoru by se na školách mělo věnovat etiketě více prostoru.
541
MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna 1998, s. 109-115. 542 Samozřejmě toto tvrzení není možné vztáhnout k celé populaci. Ovšem na základě vlastního pozorování se domnívám, že se týká většiny žáků. Velmi zde záleží na výchově, na tom, jak jsou děti z domu vedeny.
111 Z výše uvedených poznatků vyplývá, že problematika zdravého životního stylu je velice rozsáhlá a složitá. Určit, zda jedinec žije zdravým způsobem, znamená zhodnotit všechny složky zdravého životního stylu. Zároveň je vysoce individuální. Nikoho nelze přimět žít tím či oním způsobem. Záleží vždy na každém člověku, jaký životní styl si z předkládaných vzorů zvolí.
112 IV. 2. Zdravý životní styl dětí staršího školního věku IV. 2. 1. Charakteristika výzkumu V rámci diplomové práce provedu mapující výzkum kvantitativního charakteru, realizovaný dotazníkovým šetřením, zaměřený na míru dodržování zásad zdravého životního stylu u dětí staršího školního věku. Budu se soustředit pouze na vybrané stěžejní okruhy dané problematiky. Budu sledovat oblasti týkající se spánku, výživy, volnočasových aktivit, duševního zdraví, chování v náročných životních situacích, vlivu životního prostředí na zdraví jedince a návykových látek. Otázky vztahující se ke spánku budou zjišťovat dobu, kterou děti staršího školního věku věnují denně spánku jednak během školního týdne, jednak o víkendu a o prázdninách. Dá se předpokládat, že jednotlivé doby se budou odlišovat v závislosti na větším množství povinností, které jsou na děti kladeny ve dnech, kdy chodí do školy. Získané odpovědi by měly ukázat, zda v obou případech je splněna podmínka dostatečně dlouhé doby spánku potřebné k udržení dobrého tělesného i duševního stavu. Dále mě bude zajímat, jak děti staršího školního věku hodnotí svůj spánek z hlediska jeho kvality. Z výsledků bude možné usoudit, zda míra a pociťovaná kvalita spánku žáků druhého stupně základních škol přispívá k dobrému zdraví. V oblasti výživy bude stěžejní vyzkoumat, kolikrát denně se žáci stravují, která z jídel a nápojů patří k nejoblíbenějším a k nejčastěji konzumovaným. Vyhodnocení této časti přinese poznatky o míře dodržování zásady zdravé výživy. Následující blok otázek a pravděpodobných položek bude směřovat k poznání stávající situace v okruhu volnočasových aktivit. Bude sledovat, jestli děti staršího školního věku využívají nabídku možných kroužků, jakým činnostem se věnují, ať již organizovaně či samostatně, a jak dlouho, kdo je k nim přivedl, jak je jejich způsob trávení volného času baví. Ve vyhodnocování této oblasti bude kladen důraz na pohybovou aktivitu, jež je předpokladem dobrého zdravotního stavu. Svůj zdravotní stav žáci druhého stupně základních škol zhodnotí v jedné z následujících položek. Stav duševního zdraví budu zjišťovat položkami hodnotícími spokojenost s vlastním vzhledem, školním výkonem, náplní volného času, položkami posuzujícími vztah s rodiči, sourozenci, kamarády, přístup třídního učitele a spolužáků k respondentům. Doplnění poznatků, jež získané odpovědi poskytnou, přinesou výsledky analýzy otázek zaměřených na opravdového kamaráda a na to, co dětem staršího školního věku v životě nejvíce chybí.
113 Dále se zaměřím na zjištění, jakým způsobem se žáci druhého stupně základních škol chovají v náročných životních situacích, jak přistupují k problémům, zda asertivně, agresivně či pasivně. Vliv životního prostředí na zdraví jedince bude zkoumán pouze ve dvou oblastech, a to těch, o nichž se domnívám, že mohou žáky druhého stupně základních škol ohrožovat nejvíce (sluneční záření, hlasitost volená k poslechu hudby). Informace získám pomocí otázek týkajících se zásad, které je během opalování nutné dodržovat, aby nedošlo k poškození zdraví, a otázek souvisejících se stylem hudby, kterou oslovení poslouchají, médiem k této činnosti využívaným a hlasitostí, jež k poslechu volí. V problematice návykových látek budu zkoumat četnost požití alkoholu, jeho druh, a příležitost, při které ke konzumaci došlo. Stejným způsobem bude nahlíženo na braní drog a obdobně též na kouření. Odpovědi na tyto otázky by měly přinést informace o míře dodržování zásady zdravého životního stylu v oblasti návykových látek. Všechny výše zmiňované okruhy problematiky zdravého životního stylu směřují k jednomu cíli – zjistit míru dodržování zásad zdravého životního stylu u dětí staršího školního věku. IV. 2. 2. Průběh výzkumu Vzhledem k množství žáků, jejich neustálému individuálnímu vývoji, přísunu nových informací a působení různých specifických jak pozitivních, tak negativních vnitřních i vnějších činitelů není možné získat úplný a stabilní vzorek. Jisté odchylky mohou být způsobeny např. skutečností, že všichni tázaní žáci nemusí umět některé své odpovědi dobře určit či odhadnout a následně vědět, jak je vhodně formulovat. Uváděné údaje závisí také na momentálním zdravotním stavu a psychickém rozpoložení respondenta. Vzhledem k vývojové etapě,543 v níž se dotazovaní nacházeli, výzkumem získané výsledky naprosto odpovídají realitě jen v okamžiku jejich zjištění. Přesto jsem se snažila dosáhnout obecného pohledu na uplatňování zásad zdravého životního stylu u žáků staršího školního věku.
543
Puberta představuje pro každého jedince značně náročné období, kdy dochází ke změnám v oblasti fyzické i psychické. Dospívající mnohdy rychle mění své názory, postoje, hodnoty, chování a vystupování.
114 IV. 2. 2. 1. Metodika IV. 2. 2. 1. 1. Výzkumné metody Během jednotlivých fází výzkumu jsem vždy uplatňovala poznatky získané studiem odborné literatury zaměřené na oblast pedagogického výzkumu.544 Využívala jsem převážně metody dotazníku, otázky i odpovědi měly tedy písemnou formu, a pozorování. Před zahájením vlastního výzkumu jsem provedla předvýzkum, jehož úkolem bylo napomoci mi sestavit jednotlivé otázky dotazníku podrobně a zároveň srozumitelně. Pro tuto příležitost jsem se rozhodla aplikovat metody řízeného rozhovoru a cíleného pozorování. Předvýzkum jsem provedla na Základní škole 5. května ve Dvoře Králové nad Labem. Jednala jsem s třiceti žáky druhého stupně. Všechny postupné ročníky byly zastoupeny přibližně stejným počtem dobrovolníků. Jednotlivé otázky se zaměřovaly na okruhy
problematiky
zdravého
životního
stylu
zmíněné
v kapitole
„IV. 2. 1. Charakteristika výzkumu“. Před vlastní administrací jsem dotazník nejprve vyzkoušela na několika dobrovolnících ve věkovém rozmezí dvanácti až šestnácti let, což odpovídá zvolenému věkovému složení požadovaných respondentů. Hlavním cílem této aktivity bylo ověřit, zda zvolené otázky jsou pubescentům srozumitelné, jasné a svým obsahem odpovídají dané věkové kategorii. Dále jsem sledovala dobu potřebnou ke svědomitému, avšak zároveň klidnému vyplnění všech otázek. V případě, že by docházelo k časové tísni, přetěžování nebo zmatení žáků nevhodně položenou otázkou či výzvou, byla jsem rozhodnuta jednotlivé položky přepracovat. Vzhledem ke skutečnosti, že vyplnění nečinilo žádné potíže, nebylo třeba k tomuto kroku přistoupit. Časový limit práce s dotazníkem nepřekročil u žádného z respondentů dobu dvaceti minut. V dotazníku jsem volila tyto typy otázek a položek: uzavřené, uzavřené dichotomické, otevřené, polouzavřené, škálované. V případě nabídky alternativ možných odpovědí jsem se na základě současných poznatků a informací získaných předvýzkumem snažila postihnout problematiku jako celek, aby si každý jedinec mohl zvolit tu, která z jeho pohledu nejvíce odpovídá dané skutečnosti. Zařazovala jsem i takové otázky, jejichž cílem bylo potvrdit mi nebo vyvrátit pravdivost některých předcházejících či následujících odpovědí. Jednotlivé otázky dotazníku jsem řadila s ohledem na jejich tematickou posloupnost.
544
GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vydání. Brno : Paido, 2000. 208 s. ISBN 80-85931-79-6.
115 IV. 2. 2. 1. 2. Výběr respondentů Výzkum jsem provedla na druhém stupni základních škol běžného typu. Jednotlivé vzdělávací instituce se nacházely v různých regionech České republiky, ve městech a obcích menší a střední velikosti. Výběr respondentů není v celorepublikovém měřítku reprezentativní, získané výsledky lze tedy vztahovat pouze k daným regionům. Výzkumu se zúčastnilo dvě stě dětí staršího školního věku trvale žijících na území České republiky. Považovala jsem na výhodné oslovit více žáků, jelikož větší počet dotázaných může vyrovnat případné nepřesnosti. Zkoumaný vzorek zahrnoval jak chlapce, tak dívky. Jelikož se nejednalo o studování genderových rozdílů, ale o zjištění míry dodržování zásad zdravého životního stylu obecně, nebylo toto hledisko ve výzkumu zohledněno. Tab. 1: Přehled škol a počet dotazovaných Škola
Počet respondentů
ZŠ 5. května ve Dvoře Králové nad Labem
69
ZŠ Podharť ve Dvoře Králové nad Labem
18
ZŠ v Horním Maršově
40
Katolická
ZŠ
majora
Rudolfa
Háska 36
v Jablonci nad Nisou ŽŠ v Malých Svatoňovicích
19
ZŠ Mládežnická v Trutnově
18
Celkem respondentů
200
IV. 2. 2. 2. Předpoklady Zpracováním získaných odpovědí byla ověřována platnost těchto předpokladů: ● děti staršího školního věku spí zpravidla o víkendu i o prázdninách dostatečně dlouhou dobu (P1) ● děti staršího školního věku spí zpravidla kvalitním spánkem (P2) ● alespoň polovina dětí staršího školního věku jí podle denní doporučené frekvence stravování (P3) ● děti staršího školního věku konzumují častěji zdravé pokrmy než ty, jež mohou být příčinou vzniku různých zdravotních potíží (P4) ● děti staršího školního věku navštěvují častěji kroužky zaměřené na pohybovou aktivitu než kroužky umělecké či vzdělávací (P5) ● děti staršího školního věku v neorganizovaném způsobu trávení volného času volí častěji činnosti sedavé než pohybově zaměřené (P6)
116 ● děti staršího školního věku jsou spokojenější se svou volnočasovou aktivitou (kroužkem) v případě, že si ji zvolily samy než za podmínky, že k ní byly přivedeny jinou osobou (P7) ● nadpoloviční většina dětí staršího školního věku se po duševní stránce cítí dobře, bez známek nadměrné frustrace, deprivace a stresu (P8) ● více dětí staršího školního věku v náročných životních situacích jedná asertivně, nebo se jejich chování asertivnímu blíží (P9) ● nadpoloviční většina dětí staršího školního věku v praxi aplikuje zásady bezpečného opalování (P10) ● děti staršího školního věku nejčastěji poslouchají hudbu nepřiměřenou hlasitostí (P11) ● více jak polovina dětí staršího školního věku zkusila požít nějakou návykovou látku (P12) IV. 2. 2. 3. Výsledky Ke zpracování odpovědí na jednotlivé otázky a položky dotazníku jsem zvolila procentuální statistickou metodu. Jelikož v „kapitole II. Úvod“ práci doporučuji studentům, pedagogům i zájemcům z řad široké veřejnosti, domnívám se, že vyjádření získaných údajů procenty bude mít odpovídající informační hodnotu. Ne všichni ovládají složitější statistické metody, dokonce si myslím, že naprostá většina lidí se neorientuje v jednotlivých odchylkách, korelacích atd., obzvláště jedná-li se o studenty, začínající učitele či pedagogy starších věkových kategorií. Těm by má diplomová práce neposkytla náležité poznání, a nesplnila by tedy cíl, k němuž je předurčena. Sama chci učit žáky, že nelze vyčleňovat ostatní z okruhu různých činností pouze proto, že k ní nemají tolik inteligenčních předpokladů, schopností či dovedností. Chtěla bych, aby tato práce byla přístupná všem zájemcům a nikoli pouze několika zasvěceným. Jelikož procentuální statistická metoda bude srozumitelná všem, zvolila jsem ke zpracování výsledků právě ji. Získané výsledky prezentuji ve formě tabulek. Každá tabulka obsahuje pořadové číslo, odpověď a její procentuální vyjádření. Veškeré výpočty jsou zaokrouhlovány na jedno desetinné místo a pro rychlejší a snazší orientaci uváděny postupně v pořadí od největšího zastoupení dané odpovědi k nejmenšímu. Poslední řádek tabulky věnuji vždy údaji, kolik respondentů na danou otázku odpovídalo, kolik žáků tvoří výchozí celek, tedy sto procent. Tento počet není vždy stejný. K otázkám, které vyžadovaly odpověď ano/ne, byly většinou přiřazovány doplňující podotázky, položky jim podřízené nebo na ně navazovalo několik dalších otázek. U některých dalších položek určité nabízené alternativy vyžadovaly upřesnění. Z této skutečnosti vyplývá, že pokud nějaké dítě staršího školního
117 věku odpovědělo ne, nebo zvolilo možnost bez nutného doplnění, nevyplňovalo všechny následující otázky či položky. V tabulkách 2, 3, 4, 5, 6, 10, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 31, 32, 33, 36, 37, 39, 40, 43 zaznamenávám, kolik procent z celkového počtu respondentů odpovědělo na danou otázku uvedeným způsobem. Tabulky 7, 8, 9, 11, 23, 30, 34, 35, 38, 41, 42 vyjadřují procentuální četnost určitého slova v odpovědích. Na otázky, k nimž se tabulky vztahují, mohli žáci odpovědět více možnostmi. V níže uvedených tabulkách uvádím výsledky odpovědí na téměř všechny otázky a položky včetně těch, které sloužily jako údaj kontrolní, s jejichž pomocí bylo možné odhalit případnou nepravdivou odpověď. Vynechala jsem pouze otázky týkající se doby, kterou děti staršího školního věku týdně věnují svým volnočasovým aktivitám a otázky zaměřené na sport, jejichž cílem bylo zjistit, jaké sportovní činnosti se věnují a kolik hodin týdně. Po propočítání uvedených údajů a jejich porovnání např. s otázkami týkajícími se počtu hodin, které denně spí a kroužků, jež označily, že navštěvují, bylo jasné, že se dané volnočasové aktivitě tak dlouho věnovat nemohou. Podle jejich odpovědí, by musel jeden týden mít celkem více hodin, než ve skutečnosti má. U sportovních činností docházelo též k rozporu. Žáci např. psali, že se nevěnují žádnému sportu, ale týdně jím stráví několik hodin, jindy odpovídali v části zaměřené na organizované aktivity volného času, že navštěvují konkrétní pohybově zaměřené kroužky, ale v zápětí tvrdili, že žádný sport neprovozují. Objevilo se i několik nevhodných odpovědí typu pěstuji jen ležení na gauči, co je ti do toho atd. V těchto otázkách bylo minimum vhodných odpovědí. Většina neposkytovala relevantní výsledky. Z tohoto důvodu je do níže uvedeného soupisu nezařazuji. Bylo naprosto zřejmé, že tyto otázky žáci nevypracovali svědomitě, spíše se jimi bavili. Jestliže měli vybrat jednu z nabízených možností, dokázali odpovědět vhodně, pokud se však jednalo o položky, kde mohli označit více alternativ, jejich přístup k nim nebyl zdaleka tak pečlivý, jako v případě předcházejícím. Na tuto skutečnost poukazovaly i jisté komentáře doprovázející odpověď. Různé průpovídky a připomínky k mnohým otázkám nebyly žádnou zvláštností. Jelikož mi nebylo umožněno účastnit se vyučovacích hodin, v nichž žáci dotazník vyplňovali, informovala jsem se na průběh této aktivity a reakce respondentů u vyučujících, kteří dotazník dětem staršího školního věku zadávali. Mnohdy konstatovali, že jeho vyplnění bylo spíše pro žáky záminkou k „volnější hodině“, kdy se nemuseli učit. Přesto se vždy všichni vyučující snažili dbát na to, aby žáci k zadanému úkolu přistupovali svědomitě.
118 Kromě záporných a nevhodných komentářů jsem na některých odevzdaných dotaznících shledala také několik pozitivních hodnocení. Pro
větší
názornost
v prezentování
výsledků
výzkumu
uvádím
v příloze
k jednotlivým předpokladům ještě několik grafů, jejichž cílem je usnadnit orientaci v získaných výsledcích. Podívejme se nyní na výsledky výzkumu. Tab. 2: Přehled odpovědí na otázku „ Kolik hodin denně obvykle spíš? a) ve školním týdnu b) o víkendu, o prázdninách“ Ve školním týdnu Pořadové
Odpověď
číslo
O víkendu, o prázdninách Zastoupení
Pořadové
v%
číslo
Odpověď
Zastoupení v%
1
8 hodin
31,5
1
10 hodin
30,5
2
9 hodin
29,0
2
11 hodin
18,5
3
7 hodin
22,5
3
9 hodin
16,0
4
6 hodin
9,0
4
8 hodin
10,5
5
10 hodin
7,0
5
12 hodin
9,5
6
11 hodin, 12 0,5
6
6 hodin
8,5
7
7 hodin
6,5
Celkem
200
100,0
hodin
Celkem
200
100,0
Nejčastější dobou, kterou děti staršího školního věku věnují spánku, bylo během školního týdne osm hodin (třicet jedna celých pět desetin procenta respondentů), o víkendu a o prázdninách deset hodin (třicet celých pět desetin procenta dotázaných). Více než devadesát procent dětí staršího školního věku spí jak během školního týdne, tak v průběhu víkendu a prázdnin dostatečně dlouhou dobu (sedm hodin a více)545, aby si odpočinula. Žádné z dětí nevěnuje spánku méně, než je přepokládaná hranice pěti hodin, pod níž by již docházelo k poškození zdraví. Dále se ukázalo, že o víkendu a o prázdninách spí průměrně déle, přibližně o dvě hodiny. 545
Dětem staršího školního věku se doporučuje spát devět až deset hodin denně, ovšem výsledky mnohých bádání poukazují na skutečnost, že jedinci, kteří spí pravidelně sedm až osm hodin, vykazují známky lepšího tělesného i duševního zdraví než ti, co spánku věnují méně. Vzhledem k individuálním zvláštnostem není možné stanovit dobu spánku, která nejvíce přispívá k udržení dobrého zdravotního stavu. (viz. kapitola „ IV. 1. 5. 1. Spánek“) Shrnutím těchto faktů lze usuzovat, že děti, které spí alespoň sedm hodin, splňují podmínku dostatečně dlouhé doby spánku, která podporuje dobré tělesné i duševní zdraví.
119 Získané výsledky odpovídají požadavkům na zdravý spánek. Tab. 3: Přehled odpovědí na otázku „V kolik hodin ve školním týdnu obvykle usínáš?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
22 hodin
21,0
2
21.30 hodin
20,0
3
22.30 hodin
15,5
4
23.00 hodin
12,0
5
21.00 hodin
11,5
6
23.30 hodin
9,0
7
22.30 hodin
3,0
8
24.00 hodin
2,5
9
20.00 hodin, 19.30 hodin, 0.30 hodin
1,5
1.30 hodin, 1.00 hodin
0,5
200
100,0
Celkem
Tato otázka sloužila jako kontrolní. Pomocí ní jsem si ověřovala, zda je možné, aby děti staršího školního věku spaly tolik hodin, kolik uváděly. Jejich odpovědi se ukázaly jako pravdivé. Sedmdesát jedna procent žáků usíná před dvacátou třetí hodinou. Pouze zanedbatelná část respondentů chodí spát velmi pozdě. Tab. 4: Přehled odpovědí vybraných z uvedených možností k větě „Hodnotím svůj spánek jako“ Pořadové číslo
Odpověď
1
Občas
Zastoupení v %
se
stane,
že
se 57,0
probudím 2
Vynikající
3
Často
33,0 se
probudím, 10,0
protože… Celkem
200
100,0
Devadesát procent dětí staršího školního věku spí kvalitním spánkem. Zvýšenou pozornost vyžaduje údaj, že deset procent žáků druhého stupně základní školy se v noci často budí. Vzhledem k tomu, že kvalita spánku ovlivňuje jak celkové zdraví, tak
120 schopnost zapamatování, je tato skutečnost s ohledem na věk respondentů značně negativní. Důvody, které vedou k častému probuzení uvádí následující tabulka. Tab. 5: Přehled odpovědí doplněných důvodů, proč se často probudí. Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Špatný sen
20,0
2
Neví
15,0
3
Hluk,
nemůže
spát, 10,0
urologické problémy, žízeň 4
Bolest
hlavy,
domácí 5,0
mazlíček, rovnátka, strach, fáze měsíce Celkem
20
100,0
Nejčastějším důvodem neklidného spánku je špatný sen. Patnáct procent respondentů uvedlo, že neví, proč se v noci budí. Pravděpodobně bývají po probuzení zmatení, nemusí si ihned uvědomit, co se děje, nebo nejsou schopni identifikovat např. zvuk nebo světlo, jež byly příčinou jejich probuzení. Ani další uvedené důvody nepředstavují výrazně odlišné činitele od těch, které přerušují spánek dospělým. Tab. 6: Přehled odpovědí na otázku „Kolikrát denně jíš?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Pětkrát
36,5
2
Čtyřikrát
25,5
3
Šestkrát
14,0
4
Třikrát
11,0
5
Sedmkrát
5,5
6
Dvakrát
3,5
7
Osmkrát
2,0
8
Jednou, stále
1,0
Celkem
200
100,0
Více než polovina dětí staršího školního věku jí denně pětkrát nebo šestkrát, což odpovídá stanovené normě vhodné denní frekvence stravování. Čtyřicet jedna procent žáků uvedlo, že jí méně než pětkrát a osm celých pět desetin procenta vícekrát. Dětí, jež se
121 značně vymykají doporučené denní frekvenci přijímaní potravy sice není mnoho, ovšem toto porušování zásad stravování může vést k závažným zdravotním problémům. Tab. 7: Přehled odpovědí na výzvu „Napiš, které jídlo a který nápoj máš nejraději.“ Jídlo Pořadové
Nápoj Odpověď
číslo
Zastoupení
Pořadové
v%
číslo
Odpověď
Zastoupení v%
1
Řízek
22,5
1
Cola
31,5
2
Těstoviny
17,5
2
Džus
14,5
3
Svíčková
9,0
3
Limonáda
12,5
4
Bramborový
8,0
4
Kofola
11,0
salát, pizza 5
Kuře
7,0
5
Čaj, nemá
5,5
6
Smažený sýr, 6,5
6
Minerální
5,0
hranolky
voda, pivo
7
Hranolky
5,0
7
Voda
4,0
8
Jídla
3,5
8
Energetické
3,5
z restaurací typu
nápoje, šťáva
Mc
Donald’s, nemá 9
Hermelín
3,0
9
Mléko
3,0
10
Čokoláda,
2,5
10
Koktejl,
2,5
chléb,
tvrdý alkohol
knedlíky, polévky, ryby 11
Lasagne
2,0
11
Ledový čaj
2,0
12
Maso, rajská 1,5
12
Kakao, mošt
1,5
13
Káva
1,0
omáčka, zapečené pokrmy 13
Guláš, jahody, knedlíky
1,0
122 a vepřové maso, krokety, palačinky, rizoto, rýže, uzeniny, vločková kaše, zeleninový salát, čínská kuchyně 14
Halušky,
0,5
14
Horká
0,5
jogurt,
čokoláda,
krupicová
káva
kaše, kuřecí
kofeinu, neví
salát,
bez
lečo,
neví, sójové maso, steak, omáčky, zelný
salát,
zelenina, žemlovka Celkem
200
100,0
Celkem
200
100,0
Z uvedených výsledků je patrné, že děti staršího školního věku mají v oblibě jak jídla zdravá, tak nezdravá. O trochu více však preferují jídla nezdravá. Obdobná je situace u nápojů. Opět převažuje větší oblíbenost nápojů nezdravých. Pouze žádná celá pět desetin procenta respondentů uvedlo, že neví, jaké je jeho oblíbené jídlo a nápoj. Jen pět celých pět desetin procenta odpovědělo, že nemá žádný oblíbený nápoj. Tab. 8: Přehled odpovědí na výzvu „Napiš pět jídel, která jíš nejčastěji.“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Pečivo
37,5
2
Těstoviny
33,5
123 3
Zelenina
31,0
4
Polévky
19,0
5
Vepřové maso
16,5
6
Řízek
15,5
7
Kuře
15,0
8
Knedlíky, uzeniny
13,0
9
Omáčky
12,5
10
Pizza, svíčková546
11,5
11
Hranolky, sýr, rýže
9,5
12
Ovoce, ryby
9,0
13
Jogurt
8,5
14
Bramborová kaše s řízkem
7, 5
15
Guláš
6,5
16
Jídla z restaurací typu Mc 6,0 Donald‘s
17
Smažený sýr, hranolky
5,5
18
Vepřové maso, knedlík, zelí
5,0
19
Bramborová kaše, sladkosti, 4,5 sušenky, zapečené pokrmy Čínská
20
čínské 4,0
kuchyně,
polévky, kuře/hovězí maso s bramborem,
luštěniny,
neví, rajská omáčka 21
Krupicová
kaše,
müsli, 3,5
palačinky 22
Vejce
3,0
23
Brambůrky, rizoto
2,5
24
Halušky,
krokety, 2,0
pomazánky, žemlovka 25
Klobása,
steak,
šišky 1,5
s mákem, vnitřnosti 26
Bramborový salát, houby, 1,0 jáhlová/vločková 546
kaše,
Z důvodu oblíbenosti tohoto pokrmu ho v tabulce uvádím zvlášť.
124 lasagne, lečo, med, paštika 27
Bramborák,
kuřecí
salát, 0,5
marmeláda, nutela, rýžový nákyp, tvaroh, uzené maso s bramborovým knedlíkem, zelný salát Celkem
200
100,0
Z výsledků vyplývá, že děti staršího školního věku jedí častěji jídla zdravá než nezdravá. Tab. 9: Přehled odpovědí na otázku „Jak trávíš svůj volný čas? Navštěvuji tyto kroužky:“547 Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Florbal
26,0
2
Fotbal
23,5
3
Moderní tanec
17,0
4
Nenavštěvuje žádný
16, 0
5
Výtvarný kroužek
10,0
6
Divadelní kroužek
9,5
7
Keramika
8,5
8
Basketbal, break dance
8,0
9
Kurz sebeobrany
7,5
10
Kurz cizích jazyků, ruční 6,0 práce, pěvecký sbor
11
Klasický tanec, rybáři, svět 5,0 zvířat
12
Kurz ICT, paličkování
4,5
13
Modeláři, šachy, volejbal
4,0
14
Aerobic, házená, hra na 3,5 hudební nástroj
15
Fotokroužek,
547
jezdecký 3,0
Uváděné možnosti, ze kterých mohli žáci vybírat, odpovídaly nabídce kroužků Domu dětí a mládeže Jednička ve Dvoře Králové nad Labem. Další alternativou bylo políčko jiné, jež vyžadovalo, doplnění kroužku, jemuž se věnují.
125 kroužek, ochrana přírody, turistický kroužek 16
Cyklistický
kroužek, 2,5
netradiční techniky ručních prací, tenis 17
Kuželky, orientální tanec, 2,0 pletení
18
Jumbing,
mladý
hasič, 1,5
plavání, skaut, šerm 19
Atletika,
bojové
radioklub,
umění, 1,0
zdravotnický
kroužek 20
Airsoft, baseball, Capoeira, 0,5 golf, gymnastika, historický kroužek,
hra
v orchestru,
krasobruslení,
kulečník,
rigo, sólový zpěv, strečink, střelba,
vodní
skating,
základy administrativy Celkem
200
100,0
V případě, že děti staršího školního věku navštěvují ve volném čase nějaký kroužek, jedná se více o kroužek zaměřený na pohybovou aktivitu. Již méně se věnují organizovaným činnostem uměleckým či vzdělávacím. Šestnáct procent dotazovaných odpovědělo, že nenavštěvuje žádný kroužek Z výše uvedených odpovědí vyplývá, že organizované způsoby trávení volného času jsou značně pestré. Za velice pozitivní považuji časté zaměření na sportovní aktivity. Tab. 10: Přehled odpovědí na otázku „Kdo tě přivedl k nápadu kroužek navštěvovat?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Já sám/sama
62,5
2
Kamarádi
20,8
3
Rodiče
11,9
4
Já společně s rodiči, neuvedl
1,8
5
Sourozenci, trenér
0,6
126 Celkem
168
100,0
Více jak polovina dětí staršího školního věku si vybírá organizované způsoby trávení volného času sama. V téměř dvaceti jedna procentech je k nápadu navštěvovat daný kroužek přivedli kamarádi. Menší vliv ve výběru organizované volnočasové aktivity mají rodiče a zanedbatelný vliv sourozenci či trenér. Tab. 11: Přehled odpovědí na otázku „Co kromě zapojení v zájmových kroužcích děláš?“ Pořadové číslo
Odpověď
1
Tráví
Zastoupení v %
čas
u
počítače, 65,0
poslouchá hudbu 2
Tráví čas s kamarády
3
Sleduje
televizní
60,0 pořady, 57,5
filmy 4
Pomáhá
s domácími 42,5
pracemi, sportuje 5
Věnuje
se
domácímu 32,0
mazlíčkovi 6
Čte
30,0
7
Chodí do přírody
28,0
8
Prochází se po obchodních 20,0 domech a nakupuje
9
Chodí do kina
18,0
10
Zpívá
9,5
11
Hraje na hudební nástroj
8,0
12
Chodí do divadla
3,5
13
Učí se
3,0
14
Tančí
2,5
15
Má kapelu, staví modely
1,0
16
Jezdí na koloběžce, maluje, 0,5 nedělá nic, peče, souloží, trénuje karate, věnuje se sourozencům, střelbě
Celkem
200
100,0
127 V případě neorganizovaného způsobu trávení volného času volí děti staršího školního věku častěji činnosti sedavé než pohybově zaměřené. Půl procenta respondentů uvedlo, že nedělá nic, což samozřejmě není možné, protože, pokud člověk nespí, vždy vykonává nějakou činnost, ať již pasivně nebo aktivně. Tab. 12: Přehled odpovědí na otázku „Jak moc tě tvůj způsob trávení volného času baví? Ohodnoť známkou jako se škole.“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
1
56,5
2
2
23,0
3
3
13,5
4
5
4,0
5
4
3,0
Celkem
200
100,0
Více než polovinu dětí staršího školního věku náplň jejich volného času naprosto baví. Dvacet tři procent respondentů uvedlo, že je spíše baví. Třináct celých pět desetin procenta hodnotí své volnočasové aktivity jako dobré. Pouze sedm procent žáků náplň jejich volného času nebaví. Tab. 13: Přehled odpovědí vybraných z uvedených možností k větě „Cítím se“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Zdravý/zdravá
51,5
2
Spíše zdravý/zdravá
39,0
3
Spíše nemocný/nemocná
8,0
4
Nemocný/nemocná
1,5
Celkem
200
100,0
Padesát jedna celých pět desetin procenta respondentů se cítí zdrávo, třicet devět procent spíše zdrávo, což poukazuje na skutečnost, že naprostá většina dětí staršího školního věku nemá závažnější zdravotní potíže. Osm procent dotázaných se považuje za spíše nemocné a pouze jedna celá pět desetin procenta žáků se cítí nemocno.
128 Tab. 14: Přehled odpovědí vybraných z uvedených možností k větě „Se svým vzhledem jsem“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Spokojený/spokojená
36,0
2
Středně spokojený/spokojená
24,5
3
Spíše spokojený/spokojená
23,0
4
Spíše
11,0
nespokojený/nespokojená 5
Nespokojený/nespokojená
5,5
Celkem
200
100,0
Třicet šest procent respondentů je se svým vzhledem spokojeno, dvacet čtyři celých pět desetin procenta spíše spokojeno a dvacet tři procent středně spokojeno. Z těchto údajů vyplývá, že více jak osmdesát procent dětí staršího školního věku se netrápí nedostatky svého vzhledu, ať již faktickými či domnělými. Jedenáct procent dotázaných se se svým vzezřením cítí spíše nespokojeno a pět celých pět desetin procenta nespokojeno. Množství nespokojených dětí je dosti vysoké a vzhledem k jejich věku i nebezpečné. Tab. 15: Přehled odpovědí vybraných z uvedených možností k větě „Se svým školním výkonem jsem“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Středně spokojený/spokojená
32,0
2
Spokojený/spokojená
22,5
3
Spíše spokojený/spokojená
21,5
4
Spíše
14,5
nespokojený/nespokojená 5
Nespokojený/nespokojená
9,5
Celkem
200
100,0
V této položce získala největší procentuální zastoupení (třicet dva procent) odpověď, že děti staršího školního věku jsou se svým školním výkonem středně spokojeni. Naprosto spokojeno je dvacet dva celých pět desetin procenta a spíše spokojených pouze o jedno procento méně. V souhrnném pohledu dotazovaní hodnotí svou spokojenost v oblasti školního výkonu kladně. Naprosto nespokojených je devět celých pět desetin procenta žáků.
129 Tab. 16: Přehled odpovědí vybraných z uvedených možností k větě „S náplní svého volného času jsem“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Spokojený/spokojená
57,0
2
Spíše spokojený/spokojená
26,0
3
Středně spokojený/spokojená
9,0
4
Spíše nespokojený/nespokojená
5,0
5
Nespokojený/nespokojená
3,0
Celkem
200
100,0
Více jak polovina dotázaných uvedla, že je s náplní svého volného času spokojená. Dvacet šest procent se cítí spíše spokojeno a devět procent středně spokojeno. Naprostá většina dětí staršího školního věku tedy hodnotí své volnočasové aktivity kladně. Pouze pět procent respondentů je spíše nespokojeno a tři procenta nejsou s náplní svého volného času spokojena vůbec. Tab. 17: Přehled odpovědí vybraných z uvedených možností k větě „Svůj vztah s rodiči hodnotím jako“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Vynikající
41,0
2
Dobrý
31,5
3
Spíše dobrý
13,0
4
Neutrální
8,5
5
Spíše špatný
3,5
6
Špatný
2,0
7
Dobrý
s otcem,
špatný 0,5
s matkou Celkem
200
100,0
Čtyřicet jedna procent respondentů považuje vzájemný vztah s rodiči za vynikající, třicet jedna celých pět desetin procenta za dobrý a třináct procent za spíše dobrý, z čehož vyplývá, že více jak osmdesát pět procent dětí staršího školního věku má s rodiči kladný vztah. Osm celých pět desetin procenta hodnotí tento vztah neutrálně a pět celých pět desetin procenta negativně. V jednom případě bylo uvedeno, že nelze vztah s rodiči
130 posuzovat souhrnně, ale pouze odděleně. Tento jedinec vychází s otcem dobře, s matkou špatně. Tab. 18: Přehled odpovědí vybraných z uvedených možností k větě „Svůj vztah se sourozenci hodnotím jako“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Dobrý
34,2
2
Vynikající
31,5
3
Spíše dobrý
10,3
4
Neutrální
12,5
5
Spíše špatný
6,5
6
Špatný
2,7
7
Velice špatný
2,2
Celkem
184
100,0
Vztahy se sourozenci jsou pociťovány jako horší než ty s rodiči. Přesto sedmdesát šest procent dětí staršího školního věku považuje svůj vztah se sourozenci za kladný. Neutrální vztah mají v dvanácti celých pěti desetinách procenta a záporný v jedenácti celých čtyřech desetinách procenta, z čehož dvě celé dvě desetiny procenta respondentů má se svými sourozenci vztah velice špatný. Šestnáct dotázaných žádné sourozence nemá. Tab. 19: Přehled odpovědí vybraných z uvedených možností k větě „Svůj vztah s kamarády hodnotím jako“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Vynikající
42,5
2
Dobrý
38,0
3
Spíše dobrý
9,5
4
Neutrální
6,5
5
Velice špatný
1,5
6
Spíše špatný, špatný
1,0
Celkem
200
100,0
Uvedené výsledky dokazují, že děti staršího školního věku mají se svými kamarády z devadesáti procent pozitivní vztah, z šesti celých pěti desetin procenta vztah neutrální.
131 Zbylá procenta připadají vztahu negativnímu, přičemž jedna celá pět desetin procenta tento vztah hodnotí jako velice špatný. Tab. 20: Přehled odpovědí na otázku „Máš alespoň jednoho kamaráda/kamarádku, kterému/které se můžeš s čímkoli svěřit?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Ano
85,0
2
Ne
15,0
Celkem
200
100,0
Osmdesát pět procent takového kamaráda/kamarádku má, patnáct procent nikoli. Tab. 21: Přehled odpovědí vybraných z uvedených možností k větě „Vztah třídního učitele ke mně hodnotím jako“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Dobrý
36,5
2
Vynikající
21,5
3
Neutrální
18,5
4
Spíše dobrý
12,5
5
Velice špatný
5,0
6
Spíše špatný
4,0
7
Špatný
2,0
Celkem
200
100,0
Třicet šest celých pět desetin procenta žáků označilo vztah třídního učitele k jejich osobě za dobrý, dvacet jedna celých pět desetin procenta za vynikající a dvanáct celých pět desetin procenta za spíše dobrý. Tyto údaje poukazují na skutečnost, že z pohledu žáků k nim má třídní učitel spíše pozitivní vztah. Osmnáct celých pět desetin procenta respondentů tento vztah považuje za neutrální a zbylých jedenáct procent za negativní, z čehož pět procent ho pociťuje jako velice špatný. Tento údaj je značně negativní. Vždyť vztah třídního učitele k žákovi má velký vliv nejen na průběh, ale i na výsledek vyučovacího procesu.
132 Tab. 22: Přehled odpovědí vybraných z uvedených možností k větě „Vztah spolužáků ke mně hodnotím jako“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Dobrý
45,5
2
Vynikající
20,0
3
Neutrální
15,0
4
Spíše dobrý
10,5
5
Spíše špatný
4,5
6
Velice špatný
3,0
7
Špatný
1,5
Celkem
200
100,0
Nadpoloviční většina spolužáků má k sobě pozitivní vztah. Patnáct procent neutrální a devět procent pociťuje vztah ostatních k němu samému jako negativní, z čehož tři procenta ho považují za velice špatný. Tento údaj je velice negativní. Poukazuje na nepříliš dobré třídní klima. Tab. 23: Přehled odpovědí na výzvu „Napiš, co ti v životě nejvíce chybí.“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Nic
42,5
2
Partnerský vztah
7,5
3
Svoboda, různé materiální 6,0 statky
4
Citové zázemí, peníze
4,0
5
Domácí mazlíček, mladší 3,0 sestra
6
Otec
3,0
7
Čas, kůň
2,5
8
Dědeček, kamarádi
2,0
9
Delší
prázdniny,
řidičský 1,5
průkaz, úspěch 10
Adrenalin, babička, dobré 1,0 známky, odpověď,
neví, sport,
nevhodná sexuální
133 styk, uznání 11
Diskotéka,
dospělost, 0,5
inteligence, jídlo, klid, moc nad světem, lepší bydlení, pochopení,
popularita,
sportovní úspěchy, školka, tygr, velkoměsto, zbraň Celkem
200
100,0
Značná část respondentů ve svém životě nic nepostrádá. V souvislosti s vývojovým obdobím, v němž se děti staršího školního věku nachází, v sedmi celých pěti desetinách procenta uvedly, že jim schází partnerský vztah. Šest procent se cítí spoutáno, chybí mu větší volnost a prostor, stejnému množství se nedostává různých materiálních statků, čtyři procenta dotazovaných strádají po stránce citové. Tři procenta touží po domácím mazlíčkovi. Dále byli s odlišnou četnostní zmiňováni jednotliví rodinní příslušníci. Jedno procento postrádá sexuální styk. Zvýšenou pozornost si zasluhuje odpověď uvádějící, že v žádná celá pěti desetinách procenta žákům chybí zbraň. Někteří též odpověděli, že neví, zda jim v životě něco chybí (jedno procento), jiní odpověděli nevhodně (jedno procento). Tab. 24: Přehled odpovědí vybraných z uvedených možností k větě „Když se dostanu do problému“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Hledám různé způsoby, jak 40,5 ho vyřešit a snažím se ho vyřešit
2
Snažím se mu vyhnout
23,0
3
Pokouším se ho vyřešit, ale 19,5 potřebuji, aby mi někdo pomohl
4
Nevnímám ho
7,5
5
V případě neúspěchu mám 7,0 chuť něco zničit (uhodit něčím o zem atd.)
6
Rozčiluji se a vztekám
2,5
Celkem
200
100,0
134 V případě, že se děti staršího školního věku dostanou do problému, volí častěji asertivní způsob jeho řešení, nebo se mu alespoň blíží. K pasivním technikám (snaží se problému vyhnout, nevnímají ho) se uchylují v třiceti celých pěti desetinách procenta. Devět celých pět desetin procenta respondentů jedná agresivně. Tab. 25: Přehled odpovědí na otázku „Opaluješ se v létě často?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Ne
60,0
2
Ano
40,0
Celkem
200
100,0
Ve čtyřiceti procentech patří opalování u dětí staršího školního věku k časté letní aktivitě. Šedesát procent dotázaných mu mnoho času nevěnuje. Tab. 26: Přehled odpovědí na otázku „Používáš při opalování opalovací krém?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Ano
74,0
2
Ne
26,0
Celkem
181
100,0
Nadpoloviční většina dětí staršího školního věku dodržuje nutnost používat při opalování opalovací krém. Devatenáct žáků uvedlo, že se neopalovalo nikdy. Tab. 27: Přehled odpovědí na otázku „V kterou denní dobu se obvykle opaluješ?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Odpoledne
55,2
2
Kolem poledne
20,4
3
Dopoledne
17,1
4
Večer
3,9
5
Nevhodná odpověď
2,2
6
Ráno
1,1
Celkem
181
100,0
Dvacet celých čtyři desetin procenta dětí staršího školního věku volí k opalování nevhodnou dobu. Dvě celé dvě desetiny procenta respondentů odpovědělo nevhodně.
135 Ostatní jsou schopni v praxi aplikovat zásadu zdravého opalování týkající se doby opalování. Tab. 28: Přehled odpovědí na otázku „Jak často během opalování piješ?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Často
43,6
2
Občas
24,3
3
Velmi často
19,9
4
Vůbec
7,2
5
Výjimečně
5,0
Celkem
181
100,0
Více jak polovina dětí staršího školního věku během opalování dbá na dodržení pravidelného pitného režimu. Dvacet čtyři celých třicet jedna setin procenta respondentů pije jen občas. Dvanáct celých patnáct setin procenta dotázaných pitný režim opomíjí. Tab. 29: Přehled odpovědí na otázku „Posloucháš hudbu?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Ano
90,0
2
Ne
10,0
Celkem
200
100,0
Naprostá většina dětí staršího školního věku hudbu poslouchá. Tab. 30: Přehled odpovědí doplněných stylů hudby které poslouchají. Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Rock
34,4
2
Pop/pop-rock, hip hop
28,3
3
Různé
17,2
4
Rap
12,2
5
Metal/heavy metal
11,7
6
Techno
11,1
7
Punk
7,2
8
Neuvedl, R’n’B
6,7
9
Disko
5,6
136 10
Drum & bass, jungle
3,3
11
SKA
2,8
12
Street dance
1,7
13
D’n’ B, electro, hause, jazz, 1,1 klasická hudba, rege, rómské písně
14
Lidové
písně,
písně 0,6
s rasistickým podtextem Celkem
180
100,0
Tuto položku jsem volila jako doplňující. Hodnotím ji z hlediska hlasitosti hudby jednotlivých stylů. V případě, že se potvrdí, že dotazovaní poslouchají hudbu nahlas, může mi styl poslouchané hudby ukázat, zda si více či méně poškozují sluchové ústrojí. U dětí staršího školního věku převažují ty styly, kdy hudba k nim zařazovaná je sama o sobě hlasitá.548 Šest celých sedm desetin procenta respondentů neuvedlo, jaký styl hudby poslouchá. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat výsledku, který uvádí že v žádná celá šesti desetinách procenta dotazovaní poslouchají hudbu, jejíž texty mají rasistický podtext. Tab. 31. Přehled odpovědí na otázku „Jakým způsobem posloucháš hudbu?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Pomocí počítače – používám 37,2 reproduktory
2
Pomocí MP3 přehrávače
34,4
3
Pomocí CD přehrávače
13,3
4
Z radia
10,0
5
Pomocí počítače – používám 5,0 sluchátka
Celkem
180
100,0
K nejčastějším způsobům poslechu hudby patří její přehrávání pomocí počítače za využití reproduktorů a MP3 přehrávače. Znatelně méně ji poslouchají pomocí CD přehrávače nebo z radia.
548
frekvenci.
Tento fakt je zapotřebí posuzovat relativně. Každý člověk považuje za hlasitou jinou zvukovou
137 Tab. 32: Přehled odpovědí na otázku „Jak nahlas obvykle hudbu posloucháš?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Hodně nahlas
30,0
2
Nahlas
27,2
3
Ani nahlas, ani potichu
25,0
4
Spíše nahlas
15,0
5
Spíše potichu
1,7
6
Potichu
1,1
Celkem
180
100,0
Značná část dětí staršího školního věku (sedmdesát dva celých dvě desetiny procenta) volí k poslechu hudby nepřiměřenou hlasitost. Dvacet pět procent respondentů poslouchá hudbu běžnou hlasitostí a pouhých dvě celé osm desetin procenta dotazovaných dává přednost tišší hudbě. Tab. 33: Přehled odpovědí na otázku „Ochutnal/ochutnala jsi někdy alkohol?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Ano
85,0
2
Ne
15,0
Celkem
200
100,0
Alkohol ochutnalo osmdesát pět procent dětí staršího školního věku. Pouhých patnáct procent respondentů ho zatím neokusilo. Tab. 34: Přehled odpovědí na otázku jaký alkoholický nápoj ochutnal/ochutnala. Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Pivo
55,9
2
Různé
druhy
tvrdého 48,2
alkoholu 3
Víno
42,9
4
Likéry/medovina
12,9
5
Odmítá sdělit
8,2
6
Různé
2,9
7
Neví
2,4
138 Celkem
170
100,0
K nejčastěji konzumovaným alkoholickým nápojům patří pivo a následně, což je značně alarmující, různé druhy tvrdého alkoholu. S větší četností děti staršího školního věku ochutnaly víno. Osm celých dvě desetiny procenta respondentů odmítlo sdělit, jaký druh alkoholického nápoje okusili. V necelých třech procentech nebyla odpověď blíže specifikována. Dvě celé čtyři desetiny procenta dotázaných neví, jaký alkohol požilo. Tab. 35: Přehled odpovědí na otázku při jaké příležitosti alkohol ochutnal/ochutnala. Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Na oslavě
56,5
2
S kamarády
18,2
3
O Vánocích/ na Silvestra/na 12,9 Nový rok
4
S rodinou
9,4
5
Kdykoli
6,5
6
Odmítá sdělit
4,7
7
Při jídle
2,4
8
Neví,
při
práci,
o 1,2
Velikonocích 9
Při
relaxaci,
omylem,
v nemoci, 0,6
chtěl/chtěla
to
zkusit Celkem
170
100,0
Děti staršího školního věku nejčastěji ochutnaly alkohol na oslavě, osmnáct celých dvě desetiny procenta ho okusilo společně s kamarády, dalších dvanáct celých devět desetin procenta během vánočních svátků. Šest celých pět desetin procenta respondentů se alkoholu napije kdykoli, aniž by rozlišovali specifické příležitosti. Čtyři celé sedm desetin procenta dotazovaných odmítlo odpovědět. Zajímavý údaj je též ten, že žádná celá šest desetin procenta žáků ochutnalo alkohol omylem a stejný počet pouze ze zvědavosti, chtěli to jen zkusit.
139 Tab. 36: Přehled odpovědí na otázku kolikrát alkohol ochutnal/ochutnala. Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Mnohokrát
21,8
2
Jedenkrát
12,4
3
Neví
11,2
4
Odmítá sdělit
10,6
5
Dvakrát
10,0
6
Občas
8,8
7
Třikrát
7,1
8
Výjimečně
6,5
9
Desetkrát
3,5
10
Pětkrát
2,4
11
Čtyřikrát,
dvanáctkrát, 1,2
patnáctkrát, dvacet pětkrát 12
Šestkrát, jedenáctkrát, třicet 0,6 třikrát, často
Celkem
170
100,0
Dvacet jedna celých osm desetin procenta dotázaných uvedlo, že alkohol již ochutnalo mnohokrát, určití jedinci to už nedokázali spočítat. Dvanáct celých čtyři desetiny procenta ho okusilo pouze jednou. Opět jako v předchozí otázce někteří (deset celých šest desetin procenta) odmítli sdělit, kolikrát alkohol požili. Jedenáct celých dvě desetiny procenta dotázaných to již neví. Ovšem více než třicet procent dětí staršího školního věku pilo alkoholický nápoj desetkrát a více, což je značně alarmující. Tab. 37: Přehled odpovědí na otázku „Zkusil/zkusila jsi někdy kouřit?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Ano
55,0
2
Ne
45,0
Celkem
200
100,0
Více jak polovina dětí staršího školního věku kouřit zkoušela, čtyřicet pět procent dotázaných nikoli.
140 Tab. 38: Odpověď na otázku při jaké příležitosti zkusil/zkusila kouřit. Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
S kamarády
40,0
2
Odmítá sdělit
18,2
3
Chtěl/chtěla to zkusit
12,7
4
Neví
9,1
5
Kdykoli
6,4
6
Při oslavě
4,5
7
S rodinou
3,6
8
Z hlouposti
1,8
9
Když má co kouřit, při 0,9 učení, s pedagogem, z nudy
Celkem
110
100,0
Značná část dětí staršího školního věku (čtyřicet procent) kouřila s kamarády. Osmnáct celých dvě desetiny procenta odmítlo příležitost sdělit a devět celých jedna desetina procenta ji neví. Oproti alkoholu stouplo procento těch, kteří chtěli kouření jen vyzkoušet a kleslo procento těch, jenž kouřili na oslavě. Přibližně stejná hodnota zůstala u údaje kdykoli, bez rozlišení specifické příležitosti. Zvýšenou pozornost zasluhuje odpověď, že v žádná celá devíti desetinách procenta žáci kouřili s pedagogem (opakovaně v kabinetě během programu prevence proti kouření). Tab. 39: Přehled odpovědí na otázku kolikrát zkusil/zkusila kouřit. Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Jedenkrát
23,6
2
Mnohokrát
21,8
3
Odmítá sdělit
14,5
4
Dvakrát, neví
11,8
5
Třikrát
4,5
6
Pětkrát, často
3,6
7
Desetkrát, kouří pravidelně
1,8
8
Šestkrát
0,9
Celkem
110
100,0
141 Oproti alkoholu stouplo procento těch, co zkusili kouřit pouze jednou. Stejný počet respondentů uvedl, že kouřil mnohokrát. Čtrnáct celých pět desetin procenta respondentů odmítlo tento údaj sdělit a jedenáct celých osm desetin procenta neví. Značně negativním zjištěním je skutečnost, že v jedna celá osmi desetinách procenta děti staršího školního věku kouří pravidelně. Tab. 40: Přehled odpovědí na otázku „Zkusil/zkusila sis někdy vzít nějakou drogu?“ Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Ne
87,0
2
Ano
13,0
Celkem
200
100,0
Třináct procent dětí staršího školního věku si zkusilo vzít drogu. Osmdesát sedm procent respondentů nikoli. Tab. 41: Přehled odpovědí na otázku, jakou drogu si vzal/vzala. Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Marihuana
84,6
2
Odmítá sdělit
11,5
3
Kokain, alkohol, kofein
3,8
Celkem
26
100,0
Nejčastěji požitou drogou byla marihuana (osmdesát čtyři celých šest desetin procenta). Jedenáct celých pět desetin procenta respondentů odmítlo tento údaj sdělit. Zarážející je fakt, že ve třech celých osmi desetinách procenta si děti staršího školního věku vzaly kokain. Tab. 42: Přehled odpovědí na otázku, při jaké příležitosti si vzal/vzala drogu. Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
S kamarády
38,5
2
Odmítá sdělit
23,1
3
Při oslavě
15,4
4
Jen tak, s rodinou
7,7
5
Kdykoli, když se naskytne 3,8 příležitost
142 Celkem
26
100,00
Opět značný vliv na požití drogy měli kamarádi, ve dvaceti třech celých jedné desetině procenta odmítli respondenti tento údaj sdělit. Dále zde figuruje znovu příležitost oslavy. Alarmující je též odpověď, že tři celé osm desetin procenta dětí staršího školního věku si drogu vezme kdykoli, když má příležitost. Tab. 43: Přehled odpovědí na otázku, kolikrát si vzal/vzala drogu. Pořadové číslo
Odpověď
Zastoupení v %
1
Jedenkrát
30,8
2
Pětkrát, mnohokrát, neví, 11,5 odmítá sdělit
3
Dvakrát
7,7
4
Čtyřikrát, šestkrát, osmkrát, 3,8 často
Celkem
26
100,0
Třicet celých osm desetin procenta dotázaných si drogu zkusilo vzít jen jednou. Jedenáct celých pět desetin procenta již mnohokrát, stejný počet respondentů odmítl údaj uvést nebo neví. Zarážející je skutečnost, že tři celé osm desetin procenta dětí staršího školního věku bere drogy často. Analýzou získaných odpovědí byla potvrzena platnost všech předpokladů. Výše uvedené výsledky dokládají, že: ● děti staršího školního věku spí zpravidla o víkendu i o prázdninách dostatečně dlouhou dobu (P1) ● děti staršího školního věku spí zpravidla kvalitním spánkem (P2) ● alespoň polovina dětí staršího školního věku jí podle denní doporučené frekvence stravování (P3) ● děti staršího školního věku konzumují častěji zdravé pokrmy než ty, jež mohou být příčinou vzniku různých zdravotních potíží (P4) ● děti staršího školního věku navštěvují častěji kroužky zaměřené na pohybovou aktivitu než kroužky umělecké či vzdělávací (P5) ● děti staršího školního věku v neorganizovaném způsobu trávení volného času volí častěji činnosti sedavé než pohybově zaměřené (P6)
143 ● děti staršího školního věku jsou spokojenější se svou volnočasovou aktivitou (kroužkem) v případě, že si ji zvolily samy než za podmínky, že k ní byly přivedeny jinou osobou (P7) ● nadpoloviční většina dětí staršího školního věku se po duševní stránce cítí dobře, bez známek nadměrné frustrace, deprivace a stresu (P8) ● více dětí staršího školního věku v náročných životních situacích jedná asertivně, nebo se jejich chování asertivnímu blíží (P9) ● nadpoloviční většina dětí staršího školního věku v praxi aplikuje zásady bezpečného opalování (P10) ● děti staršího školního věku nejčastěji poslouchají hudbu nepřiměřenou hlasitostí (P11) ● více jak polovina dětí staršího školního věku zkusila požít nějakou návykovou látku (P12) IV. 2. 3. Diskuse a závěry V porovnání s celkovým počtem žáků druhého stupně základní školy, kteří trvale žijí na území České republiky, byl výzkum proveden na poměrně malém vzorku, jeho výsledky tedy nelze vztáhnout k celé populaci dětí staršího školního věku. Přesto přináší zajímavé údaje a cenné poznání. Vyhodnocení jednotlivých oblastí výzkumu předkládá pohled na současnou situaci v problematice uplatňování zásad zdravého životního stylu u dětí staršího školního věku. Výsledky zjištění mohou napomoci učitelům při hledání okruhů témat, na něž je zapotřebí se více zaměřit v rámci prevence rizikového chování žáků druhého stupně základních škol. Větší informovanost o jednotlivých zásadách zdravého životního stylu a výhodách či potížích, které plynou z jejich respektování nebo naopak porušování, může významně přispět k jejich většímu dodržování, a tím i ke zvýšení kvality života dětí staršího školního věku. Do budoucna se může tento výzkum stát východiskem pro šetření rozsáhlejšího charakteru, ať již v celkové problematice zdravého životních stylu či jen v některých jeho složkách. V obou případech by další výzkum jistě přinesl mnoho podnětných zjištění. Bylo by velmi zajímavé sledovat, zda a jak se míra dodržování zásad zdravého životního stylu vyvíjí. Ve vývojovém období, v němž se všichni respondenti nacházeli, dochází k postupnému utváření nových hodnotových orientací a opouštění či upevňování hodnot původních. Děti staršího školního věku jsou do značné míry ovlivněny působením svého rodinného prostředí, pedagogických pracovníků, s nimiž přichází častěji do styku, vrstevnické skupiny i širšího okolí. Ve zvýšené míře se začíná uplatňovat vliv vzorů, kterým se snaží přiblížit, případně se s nimi identifikují. Významně napomáhá při hledání
144 a utváření vlastní identity. Po dlouhou dobu se děti řídí normami a pravidly předkládanými rodinou, školou či dalšími institucemi zaměřenými na výchovu a vzdělávání. Zde se nabízí otázka, zda zásady zdravého životního stylu dospívající zpravidla dodržují pouze proto, že jsou k nim vedeni, či zda se s nimi vnitřně ztotožňují. Během puberty a dalších vývojových období může v mnohém dojít k přehodnocení původního názoru, avšak pravidla a hodnoty získané v mladším věku výchovou jsou značně trvalé a mají na jedince silný vliv. Podívejme se nyní na výsledky získané tímto výzkumem. Potvrdil se předpoklad, že děti staršího školního věku spí zpravidla o víkendu i o prázdninách dostatečně dlouhou dobu (P1), tedy sedm hodin a více. Pouhých devět procent respondentů spí ve školním týdnu šest hodin, obdobná je situace o víkendu a o prázdninách, zde se jedná o osm celých padesát procent. Většina dotázaných má spíše kvalitní spánek než neustále přerušovaný vnějšími či vnitřními negativními vlivy. Po konfrontování výsledků s hodnotami a doporučeními uvedenými v teoretické části diplomové práce jsem dospěla k závěru, že je splněna podmínka dobrého tělesného i duševního zdraví. Zároveň se potvrdila domněnka, že žáci druhého stupně základních škol spí o víkendu a o prázdninách déle než ve školním týdnu, a předpoklad, že děti staršího školního věku spí zpravidla kvalitním spánkem (P2). Deset procent dětí staršího školního věku nemá kvalitní spánek. Z dvaceti procent je způsoben špatným snem, který úzce souvisí s další příčinou, strachem. Vyvstává otázka, čeho se mohou děti staršího školního věku bát. Není možné na ni jednoznačně odpovědět, závisí vždy na konkrétním jedinci. Mohou mít strach např. po sledování akčního filmu, ze tmy, samoty či školy. S tímto faktorem již může souviset další příčina přerušovaného spánku – bolest hlavy. Je pravděpodobné, že ji způsobuje neúměrné přetěžování žáků školními či mimoškolními aktivitami a povinnostmi, nedostatečná hygiena prostředí, v němž daná osoba spí, nemoc atd. Ke zkvalitnění spánku těchto jedinců může výrazně přispět odstranění faktoru, jenž spánek narušuje a zvýšená pozornost věnovaná zásadám zdravého spánku. Další tematickou oblastí, jíž se výzkum věnoval, byla problematika vhodného stravování. Došlo k potvrzení předpokladu, že alespoň polovina dětí staršího školního věku jí podle denní doporučené frekvence stravování (P3), tedy pětkrát až šestkrát denně. Tolikrát se stravuje padesát celých pět desetin procenta respondentů. Této otázce byla věnována pozornost též ve výzkumu uveřejněném ve sborníku Škola a zdraví pro 21. století, pod názvem Životní styl žáků ZŠ. Výzkumu se zúčastnilo sto patnáct respondentů navštěvujících běžný typ základní školy v Brně a nižší ročníky víceletého gymnázia v Ivančicích. Bylo zjištěno, že pětkrát denně se stravuje dvacet procent dotázaných,
145 čtyřikrát třicet sedm celých čtyři desetiny procenta, třikrát dvacet pět celých dvě desetiny procenta.549 Zbylé údaje vytvářely jiné kategorie, než jaké jsem stanovila ve svém výzkumu já. Údaje, ke kterým jsem dospěla, se odlišují (viz výše), což je s největší pravděpodobností
způsobeno
jiným
počtem
respondentů,
typem
školy,
kterou
navštěvovali, lokalitou, v níž výzkum probíhal a rokem jeho uskutečnění. Jak již bylo zmíněno, žáci se neustále individuálně vyvíjejí, jsou ovlivňováni neustálým přísunem nových informací a působením různých specifických jak pozitivních, tak negativních vnitřních i vnějších činitelů. Došlo ke zvýšení počtu dětí, jež se stravují podle doporučené denní frekvence, a to o šestnáct celých pět desetin procenta. Dále se značně snížilo procento těch, kteří se stravují pouze čtyřikrát a třikrát denně. Dvacet pět celých pět desetin procenta respondentů uvedlo, že jí čtyřikrát denně. Domnívám se, že tuto skutečnost do značné míry ovlivňuje školní docházka. Žáci snídají, ve škole svačí, obědvají a pak až večeří. Mnohdy vynechávají odpolední svačinu. Na základě vlastního pozorování a rozhovorů s žáky jsem zjistila, že se tak děje hlavně u dívek z důvodu obavy ze zvýšení tělesné hmotnosti. Tato skutečnost odpovídá všeobecnému současnému trendu.550 Osm celých pět desetin procenta respondentů uvedlo, že jí vícekrát, než doporučuje vhodný stravovací režim. V důsledku prudkého růstu a dalšího fyzického i psychického vývoje mohou mít dospívající častěji hlad, je ovšem nutné dbát na to, aby se nepřejídali. Snadno by tak mohlo dojít ke vzniku obezity. V oblíbenosti potravin a pokrmů mírně převažují jídla nezdravá, přesto větší část jídelníčku dětí staršího školního věku tvoří zdravé potraviny a pokrmy. Potvrdil se tedy předpoklad, že děti staršího školního věku konzumují častěji zdravé pokrmy než ty, jež mohou být příčinou vzniku různých zdravotních potíží (P4). Podle mého názoru k tomuto faktu výrazně přispívá skutečnost, že během školního roku se převážná část žáků stravuje ve školních jídelnách, které dodržují stanovené normy pro obědy. Mnohé školy též podporují zdravou výživu např. rodiče mohou svým dětem zaplatit zdravou svačinu, prodávají se zdravé nápoje atd. Zásada zdravé výživy je tedy též splněna. Další
oblast
výzkumu
se
zabývala
organizovanými
a
neorganizovanými
volnočasovými aktivitami. Současným dětem staršího školního věku se nabízí pestrá škála různě zaměřených kroužků. Každý jedinec má možnost nalézt a posléze navštěvovat ten,
549
HAVELKOVÁ, Marie; KACHLÍK, Petr; RAUS, Michal. Životní styl žáků ZŠ. Škola a zdraví pro 21. století. [CD-ROM]. Brno: Masarykova univerzita, 2006. [cit. 2010 -11-30]. Adresář: \sbornik_2006\pdf\015.pdf. 550 Zabývala se jím např. Dagmar Přinosilová v článku Informovanost žáků základní školy v oblasti poruch příjmu potravy a stravovacích návyků. Některé dívky z touhy zůstat štíhlé neustále omezují počet jídel během dne a postupně snižují dávky konzumovaných potravin. Vystavují se tak značnému nebezpečí v podobě mentální anorexie.
146 který by ho rozvíjel a vnitřně uspokojoval. Z výše uvedených výsledků vyplývá, že v případě organizovaných aktivit se většina dětí věnuje sportování, menší procento pak činnostem uměleckým nebo vzdělávacím. Dostatek pohybové aktivity napomáhá k udržení dobrého psychického stavu. S ohledem na výše uvedené sportovní činnosti je možné konstatovat, že většina dětí staršího školního věku se zpravidla nějakému druhu pohybu věnuje, čímž posiluje svou duševní vyrovnanost. Pokud volný čas vyplňovaly vlastními neorganizovanými aktivitami, uchylovaly se zpravidla k těm sedavým. Procento trávení volného času pohybovými činnostmi oproti kroužkům kleslo, což dokládá význam organizovanosti sportovních aktivit pro výdrž ve cvičení. Zároveň došlo k potvrzení předpokladů, že děti staršího školního věku navštěvují častěji kroužky zaměřené na pohybovou aktivitu než kroužky umělecké či vzdělávací (P5) a že v neorganizovaném způsobu trávení volného času volí častěji činnosti sedavé než pohybově zaměřené (P6). Je nutné upozornit na skutečnost, že značná část žáků druhého stupně tráví volný čas u počítače a sledováním televizních pořadů a filmů. To v žádném případě neprospívá jejich zdraví. Nejen, že jim tak schází pohyb, zvyšuje se riziko vzniku obezity a dalších nemocí, ale dlouhodobý přímý kontakt se zářením monitorů a televizních obrazovek snadno poškodí zrakové ústrojí. Považuji za vhodné, aby rodiče dohlédli na přiměřenost tohoto způsobu trávení volného času a přiměli své děti k další pohybové aktivitě, např. ve formě procházky, jež má podle Jara Křivohlavého též příznivý vliv na udržení dobrého duševní zdraví. Jak ukazuje tabulka 10, dětem staršího školního věku byla ve výběru navštěvovaného kroužku ponechána značná volnost. Záleželo tedy na nich, zda si danou aktivitu zvolí či nikoli. Dále se jako významný jeví vliv kamarádů. Skutečnost, že to byli právě žáci, kdo si kroužek vybrali, se odrazila v jejich hodnocení spokojenosti či nespokojenosti se způsobem trávení volného času. Potvrdil se předpoklad, že děti staršího školního věku jsou spokojenější se svou volnočasovou aktivitou (kroužkem) v případě, že si ji zvolily samy než za podmínky, že k ní byly přivedeny jinou osobou (P7). Volnočasové aktivity tak mohou splnit úkoly, k nimž byly předurčeny. Další blok položek dotazníku přinesl informace o duševním zdraví dětí staršího školního věku. Více jak polovina z nich se cítí zdráva. Po duševní stránce též nestrádají. V průměru v osmdesáti čtyřech celých dvou desetinách procenta uvedly, že jsou jak se svým vzhledem, tak školním výkonem a náplní volného času v různé míře spokojeny. Trochu mě překvapilo, že u žáků druhého stupně základních škol převažuje určitá výše spokojenosti s jejich vzhledem. Na základě vlastního pozorování a rozhovorů s žáky, které byly provedeny během souvislé pedagogické praxe, bych očekávala, že více dětí bude mít
147 ke svému vzhledu výhrady. Nejvyšší procentuální zastoupení středně spokojených (třicet dva procent) a nespokojených (devět celých pět desetin procenta) se objevilo v otázce školního prospěchu. V současné době se stává stále větším problémem neochota žáků připravovat se na vyučování z hodiny na hodinu, v důsledku čehož mívá jejich značná část z nehlášených malých orientačních testů špatné známky. Na skutečnost, že se učí spíše na popud rodičů, poukazovaly i odpovědi uváděné v dotaznících. V tomto případě by mohlo spokojenost se svými výsledy zvýšit věnování se více domácí přípravě na vyučování. Samozřejmě, že nelze jednoznačně tvrdit, že si za své známky mohou žáci sami, velice záleží též na učiteli, jeho přístupu k žákům a vyučovacích metodách. Co se týče vztahů v rodině a s kamarády i ty byly převážně hodnoceny kladně. Vztahy s rodiči byly dětmi staršího školního věku pociťovány jako lepší než vztahy se sourozenci. Tento fakt je dán pravděpodobně jistou mírou soutěživosti mezi sourozenci. I když se rodiče snaží všem svým dětem věnovat stejnou lásku a péči, nemohou zabránit určité rivalitě a v některých případech i závisti mezi nimi. Zarážející je skutečnost, že v jedná celá pěti desetinách procenta dotazovaní ohodnotili svůj vztah s kamarády jako velice špatný. Zde se nabízí otázka, zda jsou to opravdu kamarádi. Vždyť kamarád je někdo, kdo stojí při nás, kdo se s námi směje, raduje z drobností i velkých úspěchů a neopustí nás v těžkých chvílích. Je to někdo, komu důvěřujeme. Pokud by tyto „ukazatelé přátelství“ neodpovídaly realitě, nebylo by možné vztah označit za přátelský. Proto se domnívám, že lidé, které respondenti označili za přátele ve zmiňovaném případě skutečnými kamarády nejsou. Jako velice pozitivní se ukázal údaj, že osmdesát pět procent dětí staršího školního věku má alespoň jednoho kamaráda či kamarádku, kterým lze naprosto důvěřovat. Nejen v pubertě, ale i v jiných životních etapách, je zapotřebí mít blízkého člověka, jemuž se daná osoba může kdykoli a s čímkoli svěřit. Tato potřeba bývá obzvláště silně pociťována právě v pubertě, kdy dochází k mnohým změnám a převratným událostem, o nichž dospívající mnohdy potřebují mluvit, ale před rodiči se stydí. V případě, že takový kamarád schází je vhodné najít si jiného, „náhradního“. Tím může být např. již zmíněný deník. Pocity, jaké v žácích vyvolává školní prostředí, do značné míry ovlivňují školní prospěch. Pokud se bude žák cítit stísněně, nebude se moci dostatečně soustředit a věnovat se učivu tak jako ten, který se do školy těší. Při utváření klimatu třídy zastává významnou úlohu také třídní učitel. Jako pozitivní se ukázaly výsledky odpovědí na položku tykající se právě vztahu třídního učitele k žákům. V nadpoloviční většině byl tento vztah hodnocen kladně. Obdobně byly pociťovány i vztahy s kamarády. Stouplo procento těch, jež
148 vzájemné vazby hodnotily jako dobré a snížil se počet žáků, kteří vztah spolužáků k jim samým pociťují jako velmi špatný (tři procenta respondentů). V tomto případě je nutné zamyslet se nad otázkou, proč. Je tento vztah dán uzavřeností jedince, nějakou jeho odlišností nebo impulzivní povahou atd.? V každé třídě by měl učitel, za podmínky, že by měl k dispozici takovéto výsledky, dbát na zjištění příčin negativních vztahů a na zlepšení dané situace. Podle mého názoru je nutné vštěpovat dětem větší soudržnost a vzájemnou přátelskost. Na celkovou spokojenost většiny dětí staršího školního věku poukazovaly i odpovědi uváděné na výzvu „Napiš, co ti v životě nejvíce chybí.“ Čtyřicet dva procent dotázaných nepostrádá nic. Mnohé další získané údaje odpovídaly vývojovému období, v němž se respondenti nacházeli. Jedná se o odpovědi jako např. partnerský vztah, větší volnost. Za zmínku stojí též fakt, že jedno procento dotázaných uvedlo, že postrádá sexuální styk. Těžko posoudit, zda jde o jedince, kteří již tento akt zažili či o ty, jež po něm jen touží a přemýšlí, jaké to je být dospělým po této stránce života. Dospívající si utváří různé představy o dospělosti, teprve s odstupem času poznají, co znamená být dospělý, opravdu dospělý. Zarážející je též odpověď zbraň. Pravděpodobně se bude jednat o jedince s agresivními sklony. Pro hlubší vyhodnocení této otázky by bylo zapotřebí znát jednotlivé respondenty a situace, v nichž se právě nachází. Z celkového pohledu výše uvedené výsledky potvrdily domněnku, že děti staršího školního věku budou mít předpoklady k dobrému duševnímu zdraví. Pouze malé procento respondentů se může cítit frustrováno, či deprivováno nedostatkem rodičovské lásky či pozitivních vztahů se svým okolím. Předpoklad, že nadpoloviční většina dětí staršího školního věku se po duševní stránce cítí dobře, bez známek nadměrné frustrace, deprivace a stresu (P8), se ukázal jako pravdivý. Odpovědi na další položku potvrdily předpoklad, že více dětí staršího školního věku v náročných životních situacích jedná asertivně, nebo se jejich chování asertivnímu blíží (P9). Jedná se o šedesát procent dotázaných. Toto zjištění podporuje výsledky předpokladu minulého (P8). Jelikož asertivita napomáhá předcházet konfliktům, zvyšovat sebevědomí, vzájemnou spolupráci a pomoc, posilovat sebeúctu, sebedůvěru, rozvíjet pocit odpovědnosti a omezovat závislost na svém nejbližším okolí (viz výše), přispívá zároveň k prevenci vzniku stresových situací, a tím i k vyšší vyrovnanosti jedince, čímž podporuje dobré duševní zdraví. Dále se ukázalo, že v populaci dětí staršího školního věku převládají pasivní jedinci (třicet celých pět desetin procenta) nad agresivními (devět celých pět desetin procenta), což je sice z hlediska výskytu násilí údaj pozitivní, ale zároveň poukazuje na skutečnost, ze asertivní jednání není v populaci dětí staršího školního věku
149 rozšířeno do takové míry, jaká by byla vhodná k ještě většímu upevňování kladných mezilidských vztahů. Rodičům i pedagogickým pracovníkům bych doporučila, aby dětem neustále vhodnou a přiměřenou formou předkládali asertivní způsoby chování a jednání. Jak již bylo zmíněno, asertivita není samozřejmá, každý jedinec se jí musí nejprve naučit. Přesto je značná část dětí staršího školního věku schopná jednat podle jejích zásad. Další blok otázek a položek týkajících se opalování a zásad, které je nutné dodržovat, aby nedošlo k poškození zdraví, přinesl zajímavá zjištění. Ukázalo se, že opalování se často věnuje čtyřicet procent dětí staršího školního věku. Překvapivým byl výsledek uvádějící, že stále existují jedinci, kteří se nikdy neopalovali (devět celých pět desetin procenta). Zde se nabízí otázka, proč. Nemohli, např. z důvodu nemoci, která zabraňuje pobytu na slunci, nebo nechtěli? Jistě by bylo velmi zajímavé provést výzkum, jehož cílem by bylo zjistit, co vede nebo naopak právě nevede k opalování. Více, jak sedmdesát procent dětí staršího školního věku svými odpověďmi potvrdilo, že v případě používání opalovacího krému a výběru doby k opalování umí dodržet zásady správného opalování. Někteří jedinci mohou mít takový typ pleti, který svými reakcemi na přímé sluneční záření pomáhá vytvořit mylný dojem, že jim slunce kůži nepoškodí, přesto by měli, i když se nespálí, opalovací krém použít, alespoň jako prevenci proti ztrátě pružnosti kůže a proti různým zánětům a nádorovým onemocněním. Dále bych doporučila více zdůrazňovat nebezpečí slunečního záření znásobeného výběrem nevhodné doby k opalování. Kolem poledne, kdy se opaluje dvacet celých čtyři desetiny procenta dotazovaných, se sice požadované výsledky dostavují rychleji, ale úměrně s tím stoupá riziko
poškození
kůže
a
dalších
zdravotních
obtíží.
Obzvláště
v kombinaci
s nerespektováním nutnosti dostatečného přísunu tekutin. Zásadu dodržení pitného režimu porušilo více dětí staršího školního věku než v předcházejících případech, ale i tak ji nadpoloviční většina (šedesát tři celých pět desetin procenta) dodržuje. Výše zmíněné údaje potvrdily předpoklad, že nadpoloviční většina dětí staršího školního věku v praxi aplikuje zásady bezpečného opalování (P10). Jako dosti alarmující upoutává pozornost údaj, že žádná celá šest desetin procenta respondentů si vybírá k poslechu hudby písně s rasistickým podtextem. Soužití s takovýmito jedinci bude pravděpodobně značně obtížné. Bude se u nich projevovat nižší tolerance k okolí, předpokládám i vyšší sklon k agresivnímu chování. Je též úlohou pedagoga, aby těmto dětem pomohl nalézt jinou, pozitivní, hodnotovou orientaci. Problém může nastat v případě, že daní jedinci budou ve svém negativním směřování podporováni domácím prostředím, které bude mít s největší pravděpodobností větší vliv.
150 Nejčastějšími médii užívanými k poslechu hudby jsou počítač za využití reproduktorů a MP3 přehrávač. Neustálé používání počítače k různým druhům činností, např. k poslechu hudby, vyhledávání různých informací na internetu, přípravě na vyučování, hraní her atd. rozhodně nepodporuje dobrý zdravotní stav. V případě kombinace hlasitého stylu hudby a MP3 přehrávače se zvyšuje riziko nenávratného poškození sluchového strojí. Z devadesáti procent dětí staršího školního věku, jež poslouchá hudbu, jich sedmdesát dva celých dvě desetiny procenta dalo přednost nepřiměřené hlasitosti, což potvrdilo předpoklad, že děti staršího školního věku nejčastěji poslouchají hudbu nepřiměřenou hlasitostí (P11). V tomto případě není zásada zdravého životního stylu splněna. Další blok otázek se týkal návykových látek. Osmdesát pět procent dotazovaných ochutnalo alkohol. Obdobné otázce byla věnována pozornost též ve výzkumu uveřejněném ve sborníku Škola a zdraví pro 21. století, ve stejném článku, jako v případě denní frekvence stravování. Autoři se zaměřovali na zkoumání toho, zda žáci základních škol pijí alkohol a jak často. Že alkoholické nápoje nepožívají, uvedlo třicet celých čtyři desetiny procenta.551 Pokud by se jednalo o jedince, kteří alkohol nikdy neochutnali, pak by tato hodnota byla přibližně o polovinu větší, než k jaké jsem dospěla ve svém výzkumu já. Ovšem z uvedené odpovědi jasně nevyplývá, zda daní respondenti alkohol okusili či nikoli. K nejčastěji požívaným alkoholickým nápojům patří pivo (padesát pět celých devět desetin procenta), různé druhy tvrdého alkoholu a víno. Odpovědi na následující otázku zkoumající příležitosti, při kterých ke konzumaci došlo, potvrdily skutečnost, že se alkoholické nápoje staly běžnou součástí mnohých rituálů, oslav (největší procentuální zastoupení – padesát šest celých pět desetin procenta). Dokládají též vliv rodiny a přátel. Jen dvanáct celých čtyři desetiny procenta respondentů okusilo alkohol pouze jednou. Údaj, že dvacet jedna celých osm desetin procenta dětí staršího školního věku ochutnalo alkohol již mnohokrát, poukazuje na fakt, že alkoholické nápoje jsou společností do značné míry přijímány. Jejich konzumace, nevyvolává pohoršení ze strany druhých lidí. Toto tvrzení lze podložit zjištěním, že více jak třicet procent dětí staršího školního věku ochutnalo alkohol již desetkrát a více. Padesát pět procent dětí staršího školního věku zkusilo kouřit. Obdobnou problematikou se zabýval již výše uvedený článek. Zjišťoval, zda žáci základních škol
551
HAVELKOVÁ, Marie; KACHLÍK, Petr; RAUS, Michal. Životní styl žáků ZŠ. Škola a zdraví pro 21. století. [CD-ROM]. Brno: Masarykova univerzita, 2006. [cit. 2010 -11-30]. Adresář: \sbornik_2006\pdf\015.pdf.
151 kouří a jak často. Výsledky uvádí, že nekouří sedmdesát osm celých tři desetiny procenta dětí. Opět jako v případě alkoholu nemůžeme říci, zda jen nekouří nebo kouřit ani nezkusily. Otázkou, zda se žáci pokusili kouřit se zabýval další z výzkumů uvedených ve sborníku Škola a zdraví pro 21. století v příspěvku s názvem Zdravotní chování mládeže. Výzkumný vzorek žáků základních škol tvořilo osmdesát osm osob z kraje Vysočina. Autoři článku získali údaj, že sedmdesát čtyři celých dvě desetiny procenta dětí na základní škole někdy kouřilo552, což je oproti výsledkům mého výzkumu o devatenáct celých dvě desetiny procenta více. Odlišnosti mohly být stejně jako v případě denní frekvence stravování způsobeny odlišnou lokalitou a rokem uskutečnění výzkumu. Ke snížení rizikového chování mohla též přispět vyšší informovanost o negativních následcích kouření. I v této problematice došlo, stejně jako v oblasti výživy, k posunu směrem k většímu dodržování zásad zdravého životního stylu. Děti staršího školního věku nejčastěji kouřily s kamarády, což podporuje teorii sociální nakažlivosti. Oproti alkoholu se chuť zkusit kouřit, zvědavost, jaké to asi je projevila jako silnější. U alkoholu tuto příčinu žáci uvedli v žádná celá šesti desetinách procenta, kdežto u kouření v dvanácti celých sedmi desetinách procenta. Tento fakt poukazuje na skutečnost, že kouření není společností zdaleka tak přijímáno jako pití alkoholu. Odpověď, že některé děti staršího školního věku začaly kouřit z nudy může odkazovat k zanedbávající rodině, v případě, že dítě není dostatečně zaměstnáno aktivitou, která by ho rozvíjela a zároveň vnitřně naplňovala, bude ve volném čase hledat alternativní zábavu. Jelikož je dospívající pod značným vlivem svých vrstevníků a členských skupin, snadno se jimi nechá zlákat k rizikovému chování. Oproti četnosti požití alkoholu stouplo procento žáků druhého stupně základních škol, kteří zkusili kouřit jen jednou (dvacet tři celých šest desetin procenta). Množství těch, co kouřili mnohokrát koreluje s touto hodnotou získanou u otázky zkoumající častost pití alkoholických nápojů. Zvýšené rizikové chování bylo konstatováno u jedna celá osmi desetin procenta respondentů. Ti kouří zcela pravidelně. Domnívám se, že v případě, že rodiče tyto jedince podporují, sami kouří a jejich děti si osvojili tento návyk, který považují za naprosto přirozený, výchovné působení pedagogických pracovníků bude málo účinné. Škola může dbát pouze na to, aby daní jedinci nekouřili v jejích prostotách a jejím nejbližším okolí.
552
ŘÍHOVÁ, Marie; SKÁLOVÁ, L.; KOMÁREK, L.; PROCHÁZKA, B. Zdravotní chování mládeže. Škola a zdraví pro 21. století. [CD-ROM]. Brno: Masarykova univerzita, 2006. [cit. 2010 -12-03]. Adresář: \sbornik_2006\pdf\013.pdf.
152 Na skutečnost, že děti staršího školního věku si příliš neuvědomují nebezpečí drog, nebo uvědomují, ale nepřikládají mu odpovídající váhu, poukazuje zjištění, že třináct procent žáků druhého stupně základní školy si někdy drogu vzalo. Značně alarmující je údaj, že v třech celých osmi desetinách procenta se jednalo o kokain. S největší četností však požili marihuanu, a to v různých jejích modifikacích. Vzhledem k jejímu značnému rozšíření není tento fakt překvapujícím. Uvedené odpovědi na otázku, při jaké příležitosti si drogu žáci vzali, opět doložily vliv kamarádů. Z údajů, že tři celé osm desetin procenta dětí staršího školního věku užívá kokain, vezme si drogu kdykoli, má-li k tomu příležitost a ta se naskýtá často, lze usuzovat, že i v populaci žáků druhého stupně základních škol jsou jedinci, u nichž se již začíná projevovat, či se projevila, drogová závislost. V takovém případě je bezpodmínečně nutné, aby se rodičům, pedagogickým pracovníkům či jedincům dané osobě blízkým podařilo tuto skutečnost co nejdříve odhalit, vyhledat odborníka na léčbu drogově závislých a pod jeho vedením začít s terapií. Z výše uvedených údajů vyplývá, že předpoklad, že více jak polovina dětí staršího školního věku zkusila požít nějakou návykovou látku (P12), je též pravdivý. Ani v tomto případě není z větší části zásada zdravého životního stylu splněna. Na závěr ještě jednou shrňme výsledky výzkumu. Potvrdilo se, že: ● děti staršího školního věku spí zpravidla o víkendu i o prázdninách dostatečně dlouhou dobu ● děti staršího školního věku spí zpravidla kvalitním spánkem ● alespoň polovina dětí staršího školního věku jí podle denní doporučené frekvence stravování ● děti staršího školního věku konzumují častěji zdravé pokrmy než ty, jež mohou být příčinou vzniku různých zdravotních potíží ● děti staršího školního věku navštěvují častěji kroužky zaměřené na pohybovou aktivitu než kroužky umělecké či vzdělávací, čímž je zajištěna určitá míra pohybové aktivity ● děti staršího školního věku v neorganizovaném způsobu trávení volného času volí častěji činnosti sedavé než pohybově zaměřené a ne vždy takové, které by přispívaly k podoře dobrého zdravotního stavu ● děti staršího školního věku jsou spokojenější se svou volnočasovou aktivitou (kroužkem) v případě, že si ji zvolily samy než za podmínky, že k ní byly přivedeny jinou osobou
153 ● nadpoloviční většina dětí staršího školního věku se po duševní stránce cítí dobře, bez známek nadměrné frustrace, deprivace a stresu ● více dětí staršího školního věku v náročných životních situacích jedná asertivně, nebo se jejich chování asertivnímu blíží ● nadpoloviční většina dětí staršího školního věku v praxi aplikuje zásady bezpečného opalování ● děti staršího školního věku nejčastěji poslouchají hudbu nepřiměřenou hlasitostí ● více jak polovina dětí staršího školního věku zkusila požít nějakou návykovou látku Získané údaje mě přivedly k závěru, že většina dětí staršího školního věku zpravidla dodržuje zásady zdravého životního stylu.
154 V. Závěr Diplomovou práci jsem úspěšně dokončila. Domnívám se, že náplň zvoleného tématu a stanovené cíle se mi podařilo splnit. Zabývala jsem se jednotlivými složkami zdravého životního stylu. Všechny jsem se pokoušela charakterizovat tak, aby byl text obsahově co nejvýstižnější a zároveň zůstával přehledný. Počáteční rozhodnutí uvádět jen stručnější nastínění dané problematiky se ukázalo jako prozíravé. Téměř všechny body teoretické části by bylo možné rozepsat jako samostatnou diplomovou práci. Zabíhat tedy do přílišných detailů by nebylo efektivní. Práce by se stala brzy nepřehlednou a ztratila by své informativní zaměření na problematiku zdravého životního stylu jako celku. Věnovala jsem pozornost definování základních pojmů, pokud to bylo možné, předkládala jsem jejich různá pojetí v závislosti na postoji konkrétního autora dané teorie a případně přidávala jejich ve vědecké praxi běžně užívané anglické ekvivalenty. Dále jsem se zaměřila na faktory, které ovlivňují lidské zdraví, ať již po stránce pozitivní či negativní, na možnosti nápravy případných potíží vznikajících v důsledku nedodržování zásad zdravého životní stylu. Hledala jsem možnosti prevence různých nemocí a dalších zdravotních potíží. Na základě práce s odbornou literaturou jsem se pokoušela stanovit zásady zdravého životního stylu. Mnohé však není možné vzhledem k individualitě každého jedince a neustálému vývoji a proměnám jak jeho samého, tak prostředí, v němž žije, jednoznačně vymezit. V některých případech lze uvést pouze doporučení. Vše jsem se snažila efektivně doplňovat a obohacovat vlastními názory, návrhy, poznatky a zkušenostmi získanými během četných kontaktů nejen s dětmi staršího školního věku, dětmi zdravými, nemocnými či jiným způsobem znevýhodněnými. I praktická část mi přinesla cenné poznání. K získání informací v různých etapách výzkumu jsem využila metody pozorování, řízeného rozhovoru a dotazníku. Podařilo se mi zjistit, jakou měrou dodržují děti staršího školního věku zásady zdravého životního stylu. Diplomová práce tedy obsahuje seznámení s jednotlivými složkami a zásadami zdravého životního stylu i souhrn poznatků získaných výzkumem. Shromážděnou literaturu potřebnou k sepsání práce jsem pečlivě prostudovala, jednotlivé poznatky zpracovala a utřídila tak, aby vytvořily souvislý přehledný celek. Při studiu různých knih jsem se setkala s některými nejasnostmi, jimiž se věnuji v následující kapitole „VI. Diskuse“. Zpracováním údajů získaných dotazníkovým šetřením došlo k potvrzení všech mnou stanovených předpokladů. Dospěla jsem k závěru, že většina dětí staršího školního věku věnuje spánku dostatečně dlouhou dobu potřebnou k udržení a upevnění jak tělesného, tak duševního zdraví, dodržuje doporučenou denní frekvenci stravování, konzumuje spíše
155 vhodné potraviny a pokrmy, organizovaně a v menší míře samostatně se věnuje pohybovým aktivitám, dále navštěvuje i kroužky s uměleckým či vzdělávacím zaměřením, jež přispívají k jejich rozvoji po stránce psychické, manuální, sociální atd., cítí se zdráva, po duševní stránce nestrádá, v náročných životních situacích se umí vhodně rozhodovat a jednat, dokáže se bránit některým negativním vlivům životního prostředí. Je nutné zdůraznit, že ve výběru neorganizovaného způsobu trávení volného času někteří jedinci volí činnosti, které, pokud se jim věnují ve zvýšené míře, vedou k poškození zdraví. Dále není dodržována zásada volby přiměřené hlasitosti k poslechu hudby a jako problematický se jeví též přístup dětí staršího školního věku k návykovým látkám. Těmto oblastem je zapotřebí nejen ve škole věnovat zvýšenou pozornost. Nikoli však pouhými zákazy a příkazy, protože ty by se snadno mohly minout účinkem, vždyť „zakázané ovoce chutná nejlépe“. Mnohem efektivnější by bylo upozorňovat děti na možná rizika, nabídnout alternativní řešení nejrůznějších situací, vést na tato témata diskuse, aby i žáci sami měli možnost se k dané problematice vyjádřit a předkládat vhodné argumenty, vytvářet různé projekty atd. Přesto na základě výše uvedených výsledků lze konstatovat, že většina dětí staršího školního věku zásady zdravého životního stylu zpravidla dodržuje. V celkovém pohledu se ukazuje, jak již bylo zmíněno, že zdravý životní styl je problematikou značně obsáhlou a složitou. Zároveň je výrazem svobodného rozhodnutí každého jedince. Děti jsou zprvu vedeny rodiči, a později pedagogickými pracovníky, k jistému stylu života, dodržují jimi stanovené normy a pravidla, musí poslouchat. Ovšem jednou, až vyrostou, se stanou svými vlastními pány a budou se rozhodovat podle svých názorů, postojů a hodnot. Pak již bude záležet jen na nich, zda se s dřívějším způsobem života identifikují, či nikoli. Zdravý životní styl je proto vždy výrazem svobodné vůle každého člověka. Myslím si, že svým zpracováním diplomová práce splní předurčené poslání a bude moci být použita k cílům, jež jsou uvedeny v úvodní části.
156 VI. Diskuse Při studiu odborného materiálu jsem se setkala s některými nejasnostmi a odlišným rozsahem obsahu některých pojmů. Vzhledem k širokému spektru dané problematiky a skutečnosti, že je na ni možné pohlížet z mnoha různých hledisek, nelze určité termíny jednoznačné vymezit. První odlišnost se týká rozdílného výkladu pojmu fitness. Dubos ho definuje jako dobrou tělesnou kondici (KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 35), kdežto podle Davidsona zahrnuje nejen dobrou tělesnou kondici, ale i schopnost duševní práce, být v dobrém zdraví a připraven na činnosti, jež musí jedinec vykonat (Tamtéž.). Dále jsem se setkala s nejasností ve vztahu spánku a bdění. Podle Jana Čápa a Jiřího Mareše je spánek protikladem bdění (ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 107.). Oproti tomu Martin Anders tvrdí, že se nejedná o opak, ale o dva stavy, jež se doplňují (ANDERS, Martin. Nespavost. Praha : Jan Vašut, 2000, s. 6.). Podle Jána Praška, Kateřiny Espa-Červené a Lucie Závěšické se při usínání oba stavy prolínají (PRAŠKO, Ján; ESPA-ČERVENÁ, Kateřina; ZÁVĚŠICKÁ, Lucie. Nespavost. Zvládání nespavosti. Praha : Portál, 2004, s. 17.).
Jednotný názor dosud na tuto
problematiku neexistuje. Druhá se objevuje v názoru na teplotu v místnosti, kde jedinec spí. Oproti Lence Kubrichtové a Evě Marádové, jež navrhují teplotu okolo šestnácti stupňů Celsia (KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 10.) autoři publikace Poruchy spánku a bdění doporučují teplotní rozmezí osmnácti až dvaceti stupňů Celsia. (NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007, s. 108.). Ani tato nejasnost nebyla dosud vyřešena. Další nejasnost se vztahuje k době vhodné k poslední konzumaci potravin před spánkem. Pavel Hartl a Helena Hartlová uvádí, že by se neměla požívat obtížněji stravitelná jídla a alkohol tři až čtyři hodiny před usnutím (HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 554.), kdežto dle Tomáše Nováka je vhodnější dvě až tři hodiny před spánkem nejíst vůbec nic (NOVÁK, Tomáš. Jak bojovat se stresem. Praha : Grada Publishing, 2004, s. 108.). Ani v tomto případě z důvodu jedinečnosti každého člověka nelze jednoznačně nejvhodnější dobu stanovit. Předkládají se pouze doporučení. Jiná se týká výše procentuálního vlivu životního stylu na vznik nemoci. Eva Marádová uvádí, že styl života ovlivňuje zdraví jedince z padesáti až šedesáti procent
157 (MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 13.). Oproti tomu Pavel Hartl a Helena Hartlová se přiklání k názoru, že tomuto faktoru náleží šedesát procent (HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s.701.). Ostatní níže uvedené publikace se této problematice blíže nevěnovaly. Nejasná stále zůstává i otázka inkubační doby AIDS. Pohybuje se v rozmezí šesti měsíců až deseti (DVOŘÁKOVÁ, Eva. Epidemiologie a hygiena pro 2. ročník odborných učilišť. Praha : Septima, 2000, s. 20.) až dvanácti let (VONDRÁČEK, Miroslav et al. Kapitoly ze zdravotní výchovy. Praha : Fortuna, 1992, s.77). Claudia Eberhard-Metzger a Renate Ries zdůrazňují, že nelze přesně určit dobu od nákazy do vypuknutí nemoci, stanovují však přibližné minimální rozmezí sedmi až devíti let (EBERHARD-METZGER, Claudia; RIES, Renate. Základní kniha o virech. Praha : Pragma 1997, s.58.).
158 VII. Použitá literatura VII. 1. Slovníky a přehledové publikace - ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. 2. vydání. Praha : Portál, 2007. 656 s. ISBN 978-80-7367-273-7. - FÜRST, Maria. Psychologie. Včetně vývojové psychologie a teorie výchovy. 1. vydání. Olomouc : Votobia, 1997. 263 s. ISBN 80-7198-199-0. - GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vydání. Brno : Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6. - HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 2. vydání. Praha : Portál, 2009. 776 s. ISBN 978-80-7367-569-1. - HELUS, Zdeněk. Psychologie. Psychologie pro střední školy. 3. vydání. Praha : Fortuna, 2003. 119 s. ISBN 80-7168-876-2. - PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. vydání. Praha : Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8. - ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem. Vývojová psychologie. 2. vydání. Praha : Portál, 2006. 390 s. ISBN 80-7367-124-7. - ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. Příručka pro studenty. 1. vydání. Praha : Portál, 2005. 286 s. ISBN 80-71-78-923-2. - SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2007. 160 s. ISBN 978-80-247-1733-3. VII. 2. Učebnice pro základní školy, základní školy a odpovídající ročníky víceletých gymnázií, střední školy, střední odborná učiliště - BRUHOVÁ, Ivana. Rodinná výchova. Odívání. Textilní techniky pro 6.-9. ročník základní školy. 1. vydání. Praha : Fortuna, 1992. 144 s. ISBN 80-85298-90-2. - DVOŘÁKOVÁ, Eva. Epidemiologie a hygiena pro 2. ročník odborných učilišť. 1. vydání. Praha : Septima, 2000. 46 s. ISBN 80-7216-123-7. - JELÍNEK, Jan; ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie pro gymnázia. 5. vydání. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2002. 576 s. ISBN 80-7182-089-X. - KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. 1. vydání. Praha : Fortuna, 1992. 64 s. ISBN 80-7168-040-0. - MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. 1. vydání. Praha : Fortuna, 1998. 144 s. ISBN 80-7168-513-5.
159 - MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná Výchova. Výživa a příprava pokrmů pro 5.-9. ročník základní školy. 1. vydání. Praha : Fortuna, 1992. 128 s. ISBN 80-7168-007-9. - MARHOUNOVÁ,
Jana. Rodinná výchova. Základy rodinného života II pro 8.-9. ročník
základní školy. 1. vydání. Praha : Fortuna, 1992. 72 s. ISBN 80-7168-034-6. - ŠIMONČIČ, Róbert; KRUŽLIAK, Peter. Výživa. Odborná učebnice pro kuchaře a číšníky. 4. vydání. Praha : Merkur, 1993. 132 s. ISBN 80-7032-122-9. - VACÍK, Jiří; BARTHOVÁ, Jana et al. Přehled středoškolské chemie. 2. vydání. Praha : SPN, 1999. 368 s. ISBN 80-7235-108-7. - VONDRÁČEK, Miroslav et al. Kapitoly ze zdravotní výchovy. 1. vydání. Praha : Fortuna, 1992. 117 s. ISBN 80-85298-85-6. VII. 3. Odborné publikace a vysokoškolské učební texty - ANDERS, Martin. Nespavost. 1. vydání. Praha : Jan Vašut, 2000. 32 s. ISBN 80-7236-181-3. - ANDĚL, Petr. Ochrana životního prostředí. 2. vydání. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2005. 102 s. ISBN 80-7083-923-6. - BEČKOVÁ, Ilona; VYŠŇOVSKÝ, Peter. Farmakologie drogových závislostí. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1999. 112 s. ISBN 80-7184-864-6. - BRANIŠ, Martin; PIVNIČKA, Karel. Úvod do studia životního prostředí. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1994. 141 s. ISBN 80-7066-945-4. - COOPER, Peter J. Mentální bulimie a záchvatovité přejídání. Jak se uzdravit. 1. vydání. Olomouc : Votobia, 1995. 207 s. ISBN 80-85885-97-2. - ČAPEK, Norbert. Nálada. Jak ovládat vlastní nálady. 5. vydání. Liberec : Santal, 1996. 125 s. ISBN 80-85965-04-6. - ČERVINKA, Pavel. Životní prostředí České republiky. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1999. 102 s. ISBN 80-7184-726-7. - DLOUHÁ, Renáta. Výživa. Přehled základní problematiky. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1998. 215 s. ISBN 80-7184-757-7. - EBERHARD-METZGER, Claudia; RIES, Renate. Základní kniha o virech. 1. vydání. Praha : Pragma, 1997. 90 s. ISBN 80-7205-395-7. - GEISSELHART, R. R.; HOFMANN-BURKART, CH. Zvítězte nad stresem. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2006. 102 s. ISBN 80-247-1518-X. - GÖHLERT, Fr.-Christoph; KÜHN, Frank. Od návyku k závislosti. 1. vydání. Praha : Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2001. 143 s. ISBN 80-7202-950-9.
160 - HADJ-MOUSSOVÁ, Zuzana. Sociální psychologie. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2003. 66 s. ISBN 80-7290-118-4. - HAVLÍNOVÁ, Miluše et al. Program podpory zdraví ve škole: Rukověť projektu Zdravá škola. 1. vydání. Praha : Portál, 1998. 275 s. ISBN 80-7178-263-7. - HELLER, Jiří; PECINOVSKÁ, Olga et al. Závislost známá neznámá. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 1996. 162 s. ISBN 80-7169-277-8. - HELUS, Zdeněk. Úvod do sociální psychologie (Aktualizovaná témata pro studující učitelství). 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2001. 194 s. ISBN 80-7290-054-4. - HLÚBIK, Pavol; VEJVODOVÁ, Miloslava. Úvod do ekologie. 1. vydání. Hradec Králové : Vojenská lékařská akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové, 1999. 84 s. ISBN 80-85109-05-0. - ILLES, Tom. Děti a drogy. Fakta. Informace. Prevence. 1. vydání. Praha : ISV nakladatelství, 1999. 47 s. ISBN 80-85866-50-1. - JANIŠ, Kamil; BÁRTOVÁ, Zdenka. Uplatnění asertivity v sociální komunikaci. 2. vydání. Hradec Králové : Gaudeamus, 2005. 78 s. ISBN 80-7041-679-3. - JOSHI, Vinay. Stres a zdraví. 1. vydání. Praha : Portál, 2007. 156 s. ISBN 978-80-7367-211-9. - JŮZA, Jan. Vybrané kapitoly z ochrany životního prostředí. 1. vydání. Plzeň : Západočeská univerzita, 1997. 86 s. ISBN 80-7082-354-2. - KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál prevence v lékařské praxi II. Výživa. 1. vydání. Praha : Státní zdravotní ústav Praha, 1995. 103 s. ISBN 80-7168-227-6. - KRCH, František David. Bulimie. Jak bojovat s přejídáním. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2000. 120 s. ISBN 80-7169-946-2. - KRCH, František David. Mentální anorexie. 1. vydání. Praha : Portál, 2002. 235 s. ISBN 80-7178-598-9. - KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. 3. vydání. Praha : Portál, 2009. 279 s. ISBN 978-80-7367-568-4. - KUDLIČKA, Vladimír. Jak proti otylosti doopravdy. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Jan, 1994. 90 s. ISBN 80-900622-8-8. - KUNC, Karel; SKOKAN, Ladislav. Globální problémy (Úvod do geoglobalistiky). 1. vydání. Ústí nad Labem : UJEP v Ústí nad Labem, 2000. 186 s. ISBN 80-7044-235-2. - MACHAČ, Miloš; MACHAČOVÁ, Helena. Psychické rezervy výkonnosti. Stres. Hypnosugesce.
Autoregulace.
ISBN 80-7066-485-1.
1.vydání.
Praha
:
Karolinum,
1991.
125
s.
161 - MELGOSA, Julián. Zvládni svůj stres! Kniha o duševním zdraví. 1. vydání. Praha : Advent – Orion, 1997. 190 s. ISBN 80-7172-240-5. - MORGENSTERNOVÁ, Monika; ŠULOVÁ, Lenka et al. Interkulturní psychologie. Rozvoj interkulturní senzitivity. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2007. 218 s. ISBN 978-80-246-1361-1. - NEŠPOR, Karel. Vaše děti a návykové látky. 1. vydání. Praha : Portál, 2001. 157 s. ISBN 80-7178-515-6. - NOVÁK, Tomáš. Jak bojovat se stresem. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. 139 s. ISBN 80-247-0695-4. - NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 345 s. ISBN 978-80-7262-500-0. - OPPLOVÁ, Marta. Životní prostředí měst a regionů. 1. vydání. Praha : VŠE v Praze, 1996. 224 s. ISBN 80-7079-043-1. - PALATÝ, Jiří; PALEČEK, Jaroslav. Základy ekologie. 2. vydání. Praha : VŠCHT Praha, 1992. 80 s. ISBN 80-7080-144-1. - PAPEŽOVÁ, Hana. Anorexia nervosa. 1. vydání. Praha : Psychiatrické centrum Praha, 2000. 76 s. ISBN 85121-32-8. - PAPEŽOVÁ, Hana. Bulimia nervosa. 1. vydání. Praha : Psychiatrické centrum Praha, 2003. 109 s. ISBN 80-85121-81-6. - PAULÍK, Karel. Asertivita v jednání s lidmi. 1. vydání. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě Filozofická fakulta, 2005. 56 s. ISBN 80-7368-127-7. - POSPÍŠIL, Miroslav. Asertivita aneb jak ze slepé uličky v mezilidských vztazích. 1. vydání. Plzeň : Vlastním nákladem, 1996. 238 s. ISBN 80-85424-88-6 : 219.00. - PRAŠKO, Ján; ESPA-ČERVENÁ, Kateřina; ZÁVĚŠICKÁ, Lucie. Nespavost. Zvládání nespavosti. 1. vydání. Praha : Portál, 2004. 102 s. ISBN 80-7178-919-4. - PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. 1. vydání. Praha : MAXDORF, 1993. 81 s. ISBN 80-85800-01-2. - ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi. Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vydání. Praha : Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178-049-9. - SCHNACK, Gerd; SCHNACKOVÁ, Kirsten. Antistresové rituály. Jak zůstaneme svěží a uvolnění. 1. vydání. Praha : Eminent, 2006. 135 s. ISBN 80-7281-229-7. - SCHREIBER, Vratislav. Lidský stres. 2. vydání. Praha : Academia, 2000. 106 s. ISBN 80-200-0240-5. - SOCHŮREK, Jan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. II. díl. Sociálně patologické jevy. 1. vydání. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001. 47 s. ISBN 80-7083-495-1.
162 - ŠAUER, Petr et al. Úvod do ekonomiky životního prostředí. 1. vydání. Praha : VŠE v Praze, 1997. 154 s. ISBN 80-7079-548-4. - ŠUTA, Miroslav. Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví. 1. vydání. Plzeň : Děti Země, 2008. 30 s. ISBN 80-86678-10-5. - ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II. díl – Psychologie osobnosti. 1. vydání. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2002. 94 s. ISBN 80-7083-614-8. VII. 4. Příspěvky ve sborníku - HAVELKOVÁ, Marie; KACHLÍK, Petr; RAUS, Michal. Životní styl žáků ZŠ. Škola a zdraví
pro
21.
století.
[CD-ROM].
Brno:
Masarykova
univerzita,
2006.
[cit. 2010 -11-30]. Adresář: \sbornik_2006\pdf\015.pdf. - JURÍKOVÁ, Tünde; SERESOVÁ, Krisztína; MATUŠKOVIČ, Ján. Význam ovocia vo výžive detí. Škola a zdraví pro 21. století. [CD-ROM]. Brno: Masarykova univerzita, 2006. [cit. 2010 -11-11]. Adresář: \sbornik_2006\pdf\082.pdf. - MAREŠ, Jiří. Kvalita života u dětí a dospívajících. Škola a zdraví pro 21. století. [CD-ROM]. Brno: Masarykova univerzita, 2006. [cit. 2010 -10-30]. Adresář: \sbornik_2006\pdf\031.pdf - PŘINOSILOVÁ, Dagmar. Informovanost žáků základní školy v oblasti poruch příjmu potravy a stravovacích návyků. Škola a zdraví pro 21. století. [CD-ROM]. Brno: Masarykova univerzita, 2006. [cit. 2010 -11-11]. Adresář: \sbornik_2006\pdf\077.pdf. - ŘÍHOVÁ, Marie; SKÁLOVÁ, L.; KOMÁREK, L.; PROCHÁZKA, B. Zdravotní chování mládeže. Škola a zdraví pro 21. století. [CD-ROM]. Brno: Masarykova univerzita, 2006. [cit. 2010 -12-03]. Adresář: \sbornik_2006\pdf\013.pdf. VII. 5. Internetové zdroje -
ČÁSTKOVÁ, Jitka . SZÚ [online]. 1. červen 2009 [cit. 2010-11-05]. Očkovací kalendář
v ČR, SZÚ. Dostupné z WWW: .
163 VIII. Přílohy Seznam příloh: - Příloha č. 1: Graf 1a): Počet hodin, které děti staršího školního věku denně spí ve školním týdnu - Příloha č. 2: Graf 1b): Počet hodin, které děti staršího školního věku denně spí o víkendu, o prázdninách - Příloha č. 3: Graf 2: Hodnocení kvality spánku dětí staršího školního věku - Příloha č. 4: Graf 3: Denní frekvence stravování dětí staršího školního věku - Příloha č. 5: Graf 4a): Zdravé potraviny a pokrmy nejčastěji konzumované dětmi staršího školního věku - Příloha č. 6: Graf 4b): Zdravé potraviny a pokrmy nejčastěji konzumované dětmi staršího školního věku - Příloha č. 7: Graf 4c): Nezdravé pokrmy konzumované dětmi staršího školního věku - Příloha č. 8: Graf 4d): Nezdravé pokrmy a pochutiny konzumované dětmi staršího školního věku - Příloha č. 9: Graf 5a): Kroužky navštěvované dětmi staršího školního věku zaměřené na pohybovou aktivitu - Příloha č. 10: Graf 5b): Kroužky navštěvované dětmi staršího školního věku zaměřené na pohybovou aktivitu - Příloha č. 11: Graf 5c): Umělecké či vzdělávací kroužky navštěvované dětmi staršího školního věku - Příloha č. 12: Graf 5d): Umělecké či vzdělávací kroužky navštěvované dětmi staršího školního věku - Příloha č. 13: Graf 6a): Sedavé volnočasové aktivity provozované dětmi staršího školního věku - Příloha č. 14: Graf 6b): Pohybové volnočasové aktivity provozované dětmi staršího školního věku - Příloha č. 15: Graf 7a): Osoby, které přivedly děti staršího školního věku k nápadu navštěvovat daný kroužek - Příloha č. 16: Graf 7b): Znázornění (pomocí stupnice užívané ve škole) do jaké míry děti staršího školního věku způsob trávení jejich volného času baví - Příloha č. 17: Graf 8a): Hodnocení spokojenosti dětí staršího školního věku s jejich vzhledem, školním prospěchem, náplní volného času (průměr z procent uvedených odpovědí)
164 - Příloha č. 18: Graf 8b): Hodnocení vztahu dětí staršího školního věku s rodiči, sourozenci, kamarády (průměr z procent uvedených odpovědí) - Příloha č. 19: Graf 8c): Hodnocení vztahu třídního učitele a spolužáků k jednotlivým dětem staršího školního věku (průměr z procent uvedených odpovědí) - Příloha č. 20: Graf 9: Chování dětí staršího školního věku v náročných životních situacích - Příloha č. 21: Graf 10a): Používání opalovacího krému při opalování - Příloha č. 22: Graf 10b): Výběr doby, kdy se děti staršího školního věku opalují - Příloha č. 23: Graf 10c): Dodržování pitného režimu při opalování - Příloha č. 24: Graf 11: Úroveň hlasitosti, jakou děti staršího školního věku poslouchají hudbu - Příloha č. 25: Graf 12a): Znázornění, zda děti staršího školního věku někdy ochutnaly alkohol - Příloha č. 26: Graf 12b): Znázornění, zda děti staršího školního věku někdy zkusily kouřit - Příloha č. 27: Graf 12c): Znázornění, zda si děti staršího školního věku někdy zkusily vzít nějakou drogu - Příloha č. 28: CD
165 Příloha č. 1 8 hodin 9 hodin
Počet hodin
7 hodin 6 hodin 10 hodin 11 hodin, 12 hodin 0
5
10
15 20
25 30
35
Zastoupení v %
Příloha č. 2 10 hodin 11 hodin
Počet hodin
9 hodin 8 hodin 12 hodin 6 hodin 7 hodin 0
5
10
15
20
25
30
35
Zastoupení v %
Příloha č. 3
Kvalita spánku
Občas se stane, že se probudím
Vynikající
Často se probudím, protože…
0 10 20 30 40 50 60
Zastoupení v %
166 Příloha č. 4
Denní frekvence stravování
Pětkrát
Šestkrát
Méně než pětkrát
Více než pětkrát
0
5 10 15 20 25 30 35 40 45
Zastoupení v %
Příloha č. 5 Pečivo
Zdravé potraviny a pokrmy
Těstoviny Zelenina Polévky Kuře Omáčky Svíčková Ovoce, ryby Rýže, sýr 0
5
10 15
20
25 30
35
40
Zastoupení v %
Příloha č. 6 Jogurt Bramb. kaše, zapečené pokrmy
Zdravé potraviny a pokr.
Kuře/hovězí s bram., luštěniny, rajská o. Krupicová kaše, müsli Rizoto Halušky, pomazánky, žemlovka Šišky s mákem Jáhlová/vločková kaše, lečo, med
Kuř. salát, rýž. nákyp, tvaroh, zelný salát 0 1 2 3 4 5 67 89
Zastoupení v %
167 Příloha č. 7 Vepřové maso Řízek
Nezdravé pokrmy
Knedlíky, uzeniny Pizza Hranolky Bramborová kaše s řízkem Jídla z restaurací typu Mc Donald‘s Smažený sýr, hranolky Vepřové maso, knedlík, zelí 0
5
10 15 20
1
2
Zastoupení v %
Nezdravé pokrmy a pochutiny
Příloha č. 8 Sladkosti, sušenky Čínská kuchyně, čínské polévky Palačinky Vejce Brambůrky Krokety Klobása, steak, vnitřnosti
Bram. salát, houby, lasagne, paštika Bramborák, uzené maso s bramb.knedl. 0
3
4 5
Zastoupení v %
Příloha č. 9 Florbal
Pohybové kroužky
Fotbal Moderní tanec Basketbal, break dance Kurz sebeobrany Klasický tanec Volejbal 0
5
10
Zastoupení v %
15 20 25
30
168 Příloha č. 10 Aerobic, házená
Pohybové kroužky
Jezdecký kroužek, turis. kroužek Cyklistický pružek, tenis Kuželky, orientální tanec Jumbing, plavání, šerm Atletika, bojové umění Ostatní 0
1
2
3
4
Zastoupení v %
Příloha č. 11
Umělecké/vzdělávací kroužky
Výtvarný kroužek Divadelní kroužek Keramika
Kurz ciz. jaz., ruč. práce, pěv. sbor Rybáři, svět zvířat Kurz ICT, paličkování Modeláři, šachy 0 2 4 6 8 10 12
Zastoupení v %
Příloha č. 12
Umělecké/vzdělávací kroužky
Hra na hudební nástroj Fotokroužek, ochrana přírody Netradiční techniky ručních prací Pletení Mladý hasič Radioklub, zdravotnický kroužek
Histor. kroužek, orchestr,sólový zpěv 0
Zastoupení v %
1
2
3
4
169 Příloha č. 13
Volnočasové aktivity
Tráví čas u počítače, poslouchá hudbu Tráví čas s kamarády Sleduje televizní pořady, filmy Věnuje se domácímu mazlíčkovi Čte Je v obchoních domech, nákupuje Chodí do kina Zpívá Hraje na hudební nástroj Chodí do divadla Učí se Má kapelu, staví modely
Maluje, peče, věnuje se sourozencům 0 1020304050 6070
Zastoupení v %
Příloha č. 14 Tráví čas s kamarády
Volnočasové aktivity
Pomáhá s domácími pracemi, sportuje
Chodí do přírody
Tančí
Souloží, věnuje se střelbě, karate
0 1020304050 6070
Zastoupení v %
Příloha č. 15 Já sám/sama
Osoby
Kamarádi
Rodiče
Já společně s rodiči
Sourozenci, trenér
0
10 20 30 40 50 60 70
Zastoupení v %
170 Příloha č. 16 Výborný
Hodnocení
Chvalitebný
Dobrý
Nedostatečný
Dostatečný
0
10
20
30
40
50
60
Zastoupení v %
Příloha č. 17 Spokojený/spokojená
Hodnocení
Spíše spokojený/spokojená
Středně spokojený/spokojená
Spíše nespokojený/nespokojená
Nespokojený/nespokojená
0 10 20 30 40 50
Zastoupení v %
Příloha č. 18553 Vynikající Dobrý
Hodnocení
Spíše dobrý Neutrální Spíše špatný Špatný Velice špatný 0
5 10 15 20 25 30 35 40 45
Zastoupení v %
553
Rozlišený vztah s otcem a s matkou byl v tomto případě vynechán.
171 Příloha č. 19 Vynikající Dobrý
Hodnocení
Spíše dobrý Neutrální Spíše špatný Špatný Velice špatný 0
5 10 15 20 25 30 35 40 45
Zastoupení v %
Příloha č. 20
Jednání
Asertivní, blížící se asertivitě
Pasivní
Agresivní
0 10 20 30 40 50 60 70
Zastoupení v %
Příloha č. 21
Opalovací krém
Ano
Ne
0
10
20
30
40
50
Zastoupení v %
60
70
80
172 Příloha č. 22
Vhodná doba
Ano
Ne
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
Zastoupení v %
Příloha č. 23
Pitný režim
Ano
Občas
Ne
0
10
20
30
40
50
60
70
Zastoupení v %
Příloha č. 24
Úrověň hlasitosti
Nepřiměřená
Běžná
Nižší
0
10
20
30
40
Zastoupení v %
50
60
70
80
173 Příloha č. 25
Alkohol
Ano
Ne
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
Zastoupení v %
Příloha č. 26
Kouření
Ano
Ne
0
10
20
30
40
50
60
Zastoupení v %
Příloha č. 27
Drogy
Ne
Ano
0
10 20
30 40 50 60 70 80 90 100
Zastoupení v %
