Prohlášení. Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon

Technická univerzita v Liberci Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Katedra filosofie

Katedra:

Studijní program: Učitelství pro 2. stupeň základní školy Studijní program: Dějepis – Občanská výchova (kombinace) FENOMÉN UŽÍVÁNÍ HALUCINOGENŮ V LATINSKÉ AMERICE A V EVROPĚ. KOMPARACE UŽÍVÁNÍ AYAHUASCY VE DVOU ODLIŠNÝCH KULTURNÍCH KONTEXTECH. PHOENIX OF USING HALLUCINOGENS IN LATIN AMERICA AND IN EUROPE. COMPARATION OF USING AYAHUASCA IN TWO DIFFERENT CULTURAL CONNEXIONS. PHÄNOMEN DER EINSATZ VON HALLUZINOGENEN IN LATEINAMERIKA UND EUROPA. VERGLEICH DER VERWENDUNG AYAHUASCA IN ZWEI UNTERSCHIEDLICHEN KULTURELLEN KONTEXT. Diplomová práce: 2011 – FP – Katedra filosofie – 226 Autor:

Podpis:

Martin Kubeček Adresa: Sadová 5 466 01, Jablonec nad Nisou Vedoucí práce: prof. PhDr. Bohumil Nuska, CSc. Počet stran

slov

106

26430

obrázků

V Liberci dne: 28. 4. 2011

12

tabulek 0

pramenů 51

příloh 12

2

3

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

V Liberci dne: 28. 4. 2011

Martin Kubeček

4

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce prof. PhDr. Bohumilu Nuskovi, CSc. za ochotu s níž se mého tématu ujal, za cenné odborné rady a čas, který mi při konzultacích věnoval. Zároveň bych poděkoval i Rayu Raumimu za to, že mne osobně seznámil s učením ayahuascy.

5

FENOMÉN UŽÍVÁNÍ HALUCINOGENŮ V LATINSKÉ AMERICE A V EVROPĚ. KOMPARACE UŽÍVÁNÍ AYAHUASCY VE DVOU ODLIŠNÝCH KULTURNÍCH KONTEXTECH. Anotace Diplomová práce je orientována na problematiku odlišného kulturního vnímání a přístupu k halucinogenům v jižní Americe a v Evropě, se zaměřením na fenomén posvátného pralesního nápoje, zvaného ayahuasca, s nímž jsem se prostřednictvím šamanského zasvěcence Rayu Raumiho osobně seznámil. Práce kulturního

si

klade

významu

a

za

cíl

provést

postavení

komparativním

ayahuascy

ve

dvou

postupem

zmapování

naprosto

odlišných

geografických a kulturních oblastech, přičemž pozornost je věnována především jejímu přirozenému původnímu prostředí a způsobu, jakým je moderní evropskou kulturou v současnosti přijímána. Obsahem jednotlivých kapitol je vymezení geografického původu ayahuascy, popis jejího složení, skladby uživatelů, vyzdvižení medicínského, duchovního a kulturního významu

v Amazonii a Evropě, nehledě na uvedení osobního

zážitku s celonoční šamanskou očistou podle tradice lidu Kečua, a připojení rozhovorů s dalšími účastníky ceremonie. Tato diplomová práce nenabízí v žádném případě konečnou interpretaci, neboť výzkum neustále podléhá novým a novým poznatkům, ať už z oblasti antropologie nebo psychologie.

KLÍČOVÁ SLOVA Amazonie, ayahuasca, antropologie, Evropa, halucinogen, šamanismus, vegetalismus, synkretismus, náboženství, kultura

6

PHOENIX OF USING HALLUCINOGENS IN LATIN AMERICA AND IN EUROPE. COMPARATION OF USING AYAHUASCA IN TWO DIFFERENT CULTURAL CONNEXIONS. Summary This thesis is focused on the issues of different cultural perceptions and access to hallucinogens in South America and Europe, focusing on the phenomenon of the sacred forest drink called ayahuasca, with which I, through shamanic guru Rayu Raumiho personally acquainted. The work aims to make a comparative inventory of cultural significance and status of ayahuasca in two completely different geographical and cultural areas, particular attention is paid to its original natural environment and how the modern European culture is currently accepted. The content of each chapter is to identify the geographic origin of Ayahuasca, a description of its composition, structure of users, highlight the medical, spiritual and cultural significance in the Amazon and Europe, apart from the personal experience with all-night tribal cleansing in the tradition of Quechua people, conversations and connections with other participants in the ceremony. This thesis does not in any way definitive interpretation, it is constantly subject to new research and new knowledge, whether in the field of anthropology or psychology.

KEY WORDS Amazonia, ayahuasca, anthropology, Europe, hallucinogens, shamanism, vegetalism, syncretism, religion, culture

7

PHÄNOMEN DER EINSATZ VON HALLUZINOGENEN IN LATEINAMERIKA UND EUROPA. VERGLEICH DER VERWENDUNG AYAHUASCA IN ZWEI UNTERSCHIEDLICHEN KULTURELLEN KONTEXT. Zusammenfassung Diese These wird auf die Fragen der unterschiedlichen kulturellen Wahrnehmungen und den Zugang zu Halluzinogene in Südamerika und Europa fokussiert und konzentriert sich auf das Phänomen des heiligen Wald Getränk namens Ayahuasca, mit denen ich über schamanische Guru Rayu Raumiho persönlich kennen. Die Arbeit zielt auf eine vergleichende Bestandsaufnahme der kulturellen Bedeutung und den Status von Ayahuasca in zwei völlig unterschiedlichen geographischen und kulturellen Bereichen zu machen, ist besonderes Augenmerk auf seine ursprüngliche Natur bezahlt und wie die moderne europäische Kultur wird derzeit angenommen. Der Inhalt der einzelnen Kapitel ist der geographischen Herkunft von Ayahuasca, eine Beschreibung ihrer Zusammensetzung, Struktur der Nutzer zu identifizieren, markieren Sie die medizinische, geistige und kulturelle Bedeutung in den Amazonas und in Europa, abgesehen von den persönlichen Erfahrungen mit all-night Stammes Säuberungen in der Tradition der Quechua Personen, Gespräche und Verbindungen mit anderen Teilnehmern der Zeremonie. Diese These in keiner Weise endgültige Auslegung ist es ständig Gegenstand der neuen Forschung und neue Erkenntnisse, ob im Bereich der Anthropologie oder Psychologie.

DIE SCHLÜSSELWÖRTER Amazonien, Ayahuasca, Anthropologie, Europa, Halluzinogene, Schamanismus, Vegetalismus, Synkretismus, Religion, Kultur

8

1. AMAZONSKÝ DEŠTNÝ PRALES: ŽIVÉ PLÍCE MATKY ZEMĚ ................................ 12 1.1. MESTICKÉ A INDIÁNSKÉ OBYVATELSTVO ...........................................................................12 1.2. FLORÁLNÍ ROZMANITOST AMAZONSKÉ NÍŽINY ...................................................................17 1.3. KONZUMACE PŘÍRODNÍCH PSYCHOTROPNÍCH LÁTEK V JIŽNÍ AMERICE ................................22 2. VEGETALISMUS, AYAHUASCA, JEJÍ PŮVOD A VÝZNAM V TRADIČNÍM KULTURNÍM PROSTŘEDÍ......................................................................26 2.1. VÝZNAM SLOVA „VEGETALISTA“: CURANDERO NEBO BRUJO? .............................................26 2.2. SYNKRETISMUS V JIŽNÍ AMERICE ........................................................................................... 29 2.3. INDIÁNSKÝ KMENOVÝ ŠAMANISMUS ..................................................................................31 2.4. LA MADRE SELVA, ŽENA MNOHA TVÁŘÍ: BOTANICKÉ A CHEMICKÉ SLOŽENÍ PRALESNÍ „MEDICÍNY“ .....................................................................................................................36 2.5. PRÁCE S ROSTLINOU, PROCES PŘÍPRAVY.............................................................................41 2.6. VZÝVÁNÍ ASISTUJÍCÍCH DUCHŮ .........................................................................................43 2.7. PSYCHOTROPNÍ ÚČINKY AYAHUASCY A KOMUNIKACE S JINÝMI SVĚTY .................................47 2.8. DIAGNOSTIKA A LÉČBA NEMOCI POMOCÍ DUCHOVNÍCH BYTOSTÍ ..........................................51 2.9. LÉČIVÉ ÚČINKY POSVÁTNÝCH MELODIÍ ICARO ....................................................................... 55 2.10. AYAHUASCA JAKO BOŽSKÁ ENERGIE JEŽÍŠE KRISTA ...........................................................57 2.11. KULTURNÍ VÝZNAM AYAHUASCY V INDIÁNSKÉM A MESTICKÉM PROSTŘEDÍ .........................60 3. KRÁTCE O GLOBALIZACI AYAHUASCY, JEJÍ „TRANSPLANTACI“ DO KULTURNÍHO PROSTŘEDÍ STARÉHO KONTINENTU A VÝPOVĚĎ OSOBNÍHO SETKÁNÍ S CELONOČNÍ MEDICINÁLNÍ OČISTOU POD VEDENÍM ŠAMANSKÉHO ZASVĚCENCE RAY RAUMIHO Z PRALESNÍ KOMUNITY V EKVÁDORSKÉM NAPU ........................................................................................................ 66 3.1. EVROPSKÁ KULTURA X PŘÍRODNÍ HALUCINOGENY .............................................................66 3.2. Z DEŠTNÉHO PRALESA DO EVROPY .......................................................................................68 3.3. DLOUHÁ POUŤ ZA MEDICÍNOU POZNÁNÍ .............................................................................72 3.4. ROZHOVORY S NĚKOLIKA DALŠÍMI ÚČASTNÍKY AYAHUASCOVÉ KÚRY, POŘÍZENÉ RÁNO PO LÉČEBNÉ CEREMONII .........................................................................................................86

9

ÚVOD 10. června 1960 napsal William S. Burroughs v peruánské Pucallpě dopis adresovaný Allenu Ginsbergovi, ve kterém hovoří o svém úspěchu při hledání cesty k mestickým šamanům, kteří znají tajemství yage. Doslovně se v tomto telegramu píše: „jsem stále v Pucallpa - narazil jsem na malého, kulatého chlapíka. Ramon mě vzal ke svému curanderovi - kterému hodně věří a o jehož nadpřirozených léčivých schopnostech hodně mluví, až příliš - Maestro, jak mu říkají, byl velice příjemný a prostý, asi osmatřicetiletý chlápek - který pro nás 3 připravil nedávno večer pití; včera večer jsem navštívil řádného curandera, celonoční sezení s pitím pro přibližně 30 mužů a žen v chýši na okraji Pucallpa, za plynárenským polem, kde město přechází v džungli...“1 10. srpna 2010 jsem se taktéž vydal za poznáním tajemství prastarého léčivého nápoje, jehož domovem je amazonský deštný prales. Stejně jako W. Burroughs, i já byl plný dychtivosti po seznámení s touto medicínou, k němuž nakonec došlo až šest let poté, co jsem se o ní poprvé dočetl. Podrobnému popisu vlastní zkušenosti s tímto přírodním halucinogenem jsem se rozhodl věnovat jednu samostatnou část v rámci této diplomové práce. Ayahuasca je již tisíce let známý indiánský nápoj s rozmanitými halucinogenními a léčivými účinky, mimoto se jedná o látku uznanou za legální samotnou peruánskou vládou. Díky tomu je v současnosti hojně využívána i moderní medicínou, která si její nepopiratelně kladný vliv na lidský organismus velmi dobře uvědomuje. Ayahuasca, yage, jak se „medicíně“ také říká, vykazuje výborné výsledky například u lidí s pokročilou drogovou intoxikací, mezi nimiž jsou velmi často i pacienti závislí na extrahované kokainové pastě, na níž si lidský organismus přivyká velmi snadno a rychle. V této souvislosti se sluší zmínit moderní peruánská detoxikační centra, která ayahuascu používají jako neodmyslitelnou součást léčebné kúry bývalých narkomanů. To je však jen zlomek toho, jak lze využít této zázračné rostliny, která se těší úctě a vážnosti především mezi indiánským (ale i mestickým) obyvatelstvem a jeho „léčiteli“, kteří věří tomu, že nápoj hojí nejen tělo, ale i duši a lze skrze jeho síly vstoupit do světů jinému člověku zcela nepřístupných. 1

BURROUGHS, William S.; GINSBERG, Allen. Dopisy o yage. Praha : X-Egem, 1991. s. 78. ISBN 59-35991.

10

V posledních desetiletích přibývá na mezinárodních trzích stále více farmaceutických společností, především ze Spojených Států, které by rády opanovaly monopol na výrobu yage, čímž by v podstatě přejaly veškerou kontrolu nad právy a zákony vztahujícími se k její přípravě a konzumaci. Takto by došlo k situaci, v níž by každý šaman (vegetalista) před samotnou přípravou yage musel nejdříve zažádat o povolení u dané farmaceutické společnosti a zaplatit jí poplatek stanovený monopolem. Nelze jinak nežli doufat, že zdravý rozum a indiánské právo staré tisíce let v budoucnu jednou provždy zvítězí nad chamtivostí, diktátem a antimorálkou hladového trhu. Úkolem

mé

diplomové

práce

je

výzkum

důležitého

botanického,

farmaceutického a duchovního fenoménu se zaměřením na jeho význam a postavení ve dvou diametrálně odlišných sociokulturních kontextech (v kontextu Latinské Ameriky a České republiky). Za hlavní přínos k tématu této práce pokládám osobní poznání nejen ayahuascy, ale i formy a obsahu léčitelského umění vegetalistů (nejen) kmene Kichwa2, nehledě na navázání kontaktu se zástupci české komunity v horní Amazonii, která se zabývá právě prací s ayahuascou a její tradicí mezi obyvateli deštného pralesa.

2

Kichwa (Kečua) – kmen usídlený dříve podél toku horního Apurimaku v Peru, současná populace tohoto etnika je rozšířena také v Ekvádoru a Bolívii.

11

1. AMAZONSKÝ DEŠTNÝ PRALES: ŽIVÉ PLÍCE MATKY ZEMĚ Domnívám se, že vzhledem k tématu této práce, zaměřené na užívání ayahuascy a její význam v pojetí dvou zcela odlišných kulturních rovin, je zcela na místě podniknout nejdříve rychlou exkurzi mezi domorodé obyvatelstvo amazonské pánve, jeho jejich mestické protějšky a lehce proniknout též do světa rostlinných pralesních společenstev a poznat tak botanické prostředí, z něhož takzvaná „medicína“ vzešla, a v němž se s ní poprvé člověk setkal. Nehledě na to, že si místní člověk zachoval vědomosti o jejím magickém tajemství i navzdory španělské rekatolizaci.

1.1 Mestické a indiánské obyvatelstvo Správné použití slova „mestizo“ (mestik) pro označení určitého obyvatele Jižní Ameriky je závislé v první řadě na jeho etnickém původu. Jinými slovy, mestičtí obyvatelé představují míšence indiánského a evropského (především portugalského a španělského) původu, kteří žijí drtivou měrou na území městských aglomerací, na rozdíl od „nesmíšených“ indiánů. Websterův výkladový slovník používá pro mestika termínu „kompletně akulturovaný středoamerický nebo jihoamerický indián.“3 Ovšem podobné způsoby rasového třídění skýtají řadu nejasností. Kupříkladu v Brazílii, kde se k označení mestika užívá slova caboclo4 podobného španělskému cabocho (v tomto případě jde o jedince s převažujícími indiánskými prvky). Za Cabocho jsou ale třeba v Kolumbii označováni i kolonisté a osadníci. Z toho důvodu budu v následujícím textu používat označení Indián ve smyslu příslušníka toho kmene, který nebyl až dosud postižen ztrátou své vlastní kultury a původního životního prostoru. Společným poutem bělochů a mestizos, vzešlým z koloniální minulosti jižní Ameriky, je španělský jazyk, který se časem rozšířil natolik, že u drtivé většiny místní akulturované populace přejal postavení mateřštiny. Naproti tomu si i přes veškerý evropský koloniální vliv většina indiánských skupin dokázala zachovat své původní jazyky a rozdílné dialekty až do dnešní doby. Ty nám dnes pomáhají 3

The ARTFL Project [online]. University of Chicago : 2007 [cit. 2010-12-03]. Webster's Revised Unabridged Dictionary. Dostupné z WWW: . 4 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. s. 19. ISBN 80-86685-02-0.

12

ke zmapování a zorientování se v množství jednotlivých pralesních kmenů, náležejících k určitým jazykovým rodinám.

Vzhledem k tomu, že se v případě indiánské populace jižní Ameriky jedná o problematiku nesmírně rozsáhlou, pokládám za povinnost uvést zde pro představu alespoň malou část5 indiánských jazykových rodin a některých jejich členů, v jejichž kulturním okruhu se budeme přibližně ve stěžejní části této práce pohybovat: • • • • • • •

Aravacká jazyková rodina (Kampové podél toku řeky Ucapali, Peru) Kečujská jazyková rodina (Kečuové v Ekvádoru, Peru a Bolívii) Chívarská jazyková rodina (Chívarové v severním Ekvádoru) Panoská jazyková rodina (Konibové a Šipibové v oblasti jezera Yarinacocha, Peru) Uru-čipajská jazyková rodina (Iquitové usídlení v oblasti ekvádorského Iquitos) Tupijská jazyková rodina (Omaguové žijí taktéž v oblasti Iquitos) Tukanská jazyková rodina (Tukanové v oblasti Tucano).

Zaměřme se nyní poněkud podrobněji alespoň na jeden z těchto kulturních okruhů. Nyní mám na mysli početné indiánské etnikum Kečua, neboť právě s jeho šamanskými praktikami, jedná-li se o práci s ayahuascou, jsem byl osobně seznámen. Pradávný národ Kečua (Quichua, Quechua, Kechua nebo také Keshua), jehož civilizační vliv se plně promítnul i do vývoje mnoha dalších jihoamerických etnik, na svém počátku představoval poměrně malou skupinu žijící v Peru na horním Apurimaku a později se stal vedoucím společenstvem rozsáhlého území. Jeho jazyk, kterým se hovořilo původně v oblasti ekvádorských And, se dokázal postupně rozšířit až do Brazílie a Argentiny. První zprávy o tomto etniku pocházejí již ze 13. století n. l., kdy museli Kečuové bojovat o své území se sousedním kmenem Chanků, které roku 1438 spolu s Inky porazili. Pravděpodobně v této době se stali Kečuové i součástí rozpínající se Incké říše, jejíž vrcholné období je kladeno právě do první poloviny 15. století n. l.6 Tehdy pravděpodobně začali Inkové budovat i slavné horské sídliště Machu Pichu. Roku 1572 ale celý tento, až dosud stabilní, multikulturní společenský svazek zanikl pod náporem španělských dobyvačných výprav vedených Franciskem Pisarrem, proti jehož silám stála celá říše mocného vládce Atahualpy. 5 Indiánské kmeny. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2010, last modified on 2010 [cit. 2010-12-03]. Dostupné z WWW: . 6 ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. Praha : NLN, 2007. Na úsvitu dějin, s. 23. ISBN 978-80-7106-839-6.

13

Po rozpadu velké říše přišlo období rozkvětu řady staronových společenstev vzešlých z trosek a odkazu incké civilizace, jak tomu bylo i v případě lidu Kečup. Podle tradičního výkladu Santo Daime, Kečuové (a další národy) získali recepturu na přípravu kouzelného nápoje ayahuasca právě od Inků.7 Dnes je kečua spolu se španělštinou druhým národním jazykem Peru a indiáni tohoto kmene představují asi 48% populace země, hned po nich jsou mestici, kterých je přibližně 33% a spolu s nimi zde žije asi 11% bělochů. Silně jsou Kečuové zastoupeni i v Ekvádoru, kde představují 50%, a mestici 40% obyvatelstva, což je markantní rozdíl oproti Argentině, kde jsou Indiáni a mestici dohromady zastoupeni

pouze jedenáctiprocentní

menšinou. Podobně

je

tomu

i

8

v Brazílii.

Francouzská antropoložka Danièle Küssová o potomcích lidu Kečua v jedné populárně naučné publikaci napsala:

„Asi 5 až 6 milionů indiánů hovoří stále inckým jazykem kečua. Indiáni v Andách žijí

v komunitách,

které

v mnoha

směrech

připomínají

někdejší

uspořádání

obyvatelstva Inků. Ústavou z roku 1919 jim peruánský stát přiznává právní statut. Dnešní indiáni jsou z části katolíci, avšak dosud se často obracejí svými modlitbami a oběťmi k původním božstvům. Sluneční kult také není úplně zapomenut. Křesťanský bůh a Kristus jsou někdy se Sluncem ztotožňováni. Země matka je na jihu Peru leckdy připodobňována Panně Marii. Svatý Jakub zase nabývá občas rysů pána blesků Pau Illampu. Tomu jsou ještě dnes obětovány lamy v místech, kde udeřil blesk. Indiáni i nadále oslavují přírodní démony nazývané huacas.“9

Mezi osamocené andské komunity, o nichž D. Küssová hovoří, patří i indiáni 10

Q'ero , schopní a houževnatí natolik, že si dokázali zachovat takřka nezměněný způsob života převzatý od Inků. Q'eros se proto říká „uchovatelé starých znalostí“. Jejich paqos, lidé praktikující původní andskou duchovní tradici, podle víry svého

7

OTTO, Jan. Ottův slovník naučný : X: Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Praha : J. Otto, 1896. Mestik, s. 160. 8 (viz.) Peru. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2005, last modified on 2011 [cit. 2011-03-24]. Dostupné z WWW: . 9 KÜSSOVÁ, Danièle. Mýty a legendy Amerického kontinentu. Bratislava : Gemini, 1992. Stát Inků, s. 94-95. ISBN 80-85265-43-5. 10 Blíže o nich pohovořím až v kapitole Indiánský kmenový šamanismus.

14

lidu dokáží pracovat s energiemi přírody, kosmu a duchovních světů, do nichž znají cestu skrze vlastní vnitřní „síly“.11 Jak vyplývá z výše uvedeného textu D. Küssové, katolictví zasáhlo již i podstatnou část indiánské populace. Nejpočetnější skupinu věřících představují ovšem spolu s bělochy mestici, u nichž často dochází k synkretickému slučování katolických prvků, posílených o bohatou lokální tradici. Ale vraťme se zpět na začátek. Nejstarší důkazy o osídlení amazonské nížiny pocházejí snad již z 10 století př. Kr. Bohumír Roedl v knize Dějiny Peru a Bolívie o vzniku amazonské populace píše toto:

„Dnešní vývojové teorie v různé míře respektující výsledky archeologických výzkumů potvrzují, že kultura tropických pralesů má svůj původ přímo v amazonské oblasti, odkud se přes Rio Negro a Casiquaire rozšířila na Orinoko. Obrovský kulturní rozdíl mezi vyspělými indiánskými společenstvími pouštních oblastí na západě jižní Ameriky či andských údolí a dosti jednoduchou kulturou populací žijících na území dnešní Brazílie však lze sotva přehlédnout, stejně tak lze jen částečně osvětlit dynamiku rozvoje sociální organizace všech kmenů náležejících ke kultuře tropických pralesů.“12

Současní indiánští obyvatelé, kteří ještě před masivním příchodem Evropanů tvořili několikamilionovou populaci, jsou přímými potomky těchto lidí, od nichž přejali polokočovný způsob života daný zvláštní a velmi omezenou formou zemědělství, vyžadující střídání sídlišť a agrární půdy. Stejně jako dříve, i dnes indiáni při zakládání svých políček nejdříve vyklučí určitý prostor a pokácené stromy, keře a ostatní rostliny zapálí. Popel je pak použit jako půdní hnojivo. Vedle zemědělství se domorodci živí hlavně rybolovem, lovem zvěře, sběrem lesních plodin a také medu.13 Kmenové osady založené na rodových příbuzenských vztazích či stmelování klanů bývají budovány na odlesněných planinách, nebo na místech s řidší vegetací. 11

(viz.) WILCOX, Joan Parisi. Mistři živé energie : Mystický Svět Peruánských Indánů Q'ero. Praha : Pragma, 2004. V zemi Inků: přehled andské mystiky, s. 351. ISBN 80-7205-215-2. 12 ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. Praha : NLN, 2007. Země indiánů, s. 13. ISBN 978-80-7106-839-6. 13 (viz.) KÜSS, Danièle. Mýty a legendy a Amerického kontinentu. Bratislava : Gemini, 1992. Prostředí a lidé, s. 44-45. ISBN 80-85265-43-5.

15

Například yanomamští Waikové (takzvaní „zabijáci“)14, žijící u venezuelskobrazilských hranic podél messy stolové hory Kurupira, si staví takzvaná šabona, vesnice se spojeným přístřeším v kruhovém tvaru. V pralesní nížině mají indiánské stavby nejčastěji obdélníkovou základnu. Charakteristickou pralesní stavbou je též takzvaná maloca, která je někdy i jedinou budovou ve vesnici, neboť její velikost umožňuje pojmout až kolem 200 lidí žijících v přístřeší společně. Za pomalým vymíráním rozmanité populace jihoamerických domorodců stojí pravděpodobně současný vliv „západního“ světa, trvající bezmála posledních čtyři sta let. Totéž tvrdí i stopař, etnograf a vládní úředník, Sydney Possuelo, který za podpory brazilské organizace FUNAI bojuje za přežití indiánské populace v brazilské části Amazonie, která dnes asi posledních 350 000 příslušníků15. Jeho početné expedice složené především z indiánských lovců, střeží hranice migračních pásem dosud nekontaktovaných pralesních společenstev.

„Pojem vlastnictví téměř neznají. I přes trvalý válečný stav mezi kmeny zaujímá důležité místo obchod. Jako platidlo slouží ptačí pera nebo škeble (pokud nejde o jednoduchou směnu)“.16 Scott Wallace17 v jednom dílu National Geographic z roku 2003 píše:

„Profesní pověst stopaře FUNAI se odvíjela od toho, s kolika odloučenými kmeny se setkal. Od 70. let Possuelo navázal kontakt se sedmi kmeny. Postupně však ztratil iluze. Indiáni začali navštěvovat hraniční města, kde nebyla nouze o rvačky, začali pít a ztratili povědomí o vlastní identitě. Ve snaze naplnit touhy, jež v nich

14

MAREŠ, Jaroslav. Hrůza zvaná Kurupira. Praha : Ivo Železný, 2001. Retewa, s. 73. 15 (viz.) WALLACE, Scott. Do nitra Amazonie. National Geographic : Česká republika. 2003, 3, s. 29. 16 KÜSSOVÁ, Danièle. Mýty a legendy Amerického kontinentu. Bratislava : Gemini, 1992. Prostředí a lidé, s. 45. ISBN 80-85265-43-5. 17 Scott Wallace: reportér časopisu National Geographic, v roce 2002 člen jedné z Possuelových expedic do rezervace Javari na severozápadě Brazílie.

16

vyvolala dominantní bílá společnost-chtěli oblečení, léky a spotřební zboží, začali rozprodávat lesy na dříví a plenili vlastní zemi.“18

K jednomu z posledních Possuelových kontaktů s nedotčenou skupinou došlo roku 1996, kdy v brazilské rezervaci Javari bránil se svými lidmi jednu vesnici před útoky dřevorubců. Roku 2002 střežil s dalšími členy organizace hranice migračního pásma kmene Flecheiros, jehož příslušníci jsou známi jako divocí a nebezpeční, a v případě pocitu ohrožení neváhají použít násilí. Indiáni Flecheiros jsou jedni z posledních, kteří dosud nepoznali žádnou cizí kulturu. Znají snad i oni tajemství ayahuascy a hraje tento nápoj nějakou úlohu i v jejich, pro nás dosud neznámých, náboženských představách? Téměř jistě o tom nelze pochybovat, vzhledem k tomu, že jsou jim známé takové látky jako kurare, do něhož namáčejí hroty loveckých šipek, nebo šťáva z rostliny timbo, která dokáže uspat (či omráčit) ryby v řece.19 Závislí na přirozených životních podmínkách, svázáni se svým územím, ukrývají se uprostřed deštného pralesa, aniž by tušili o světě za jeho hranicemi.

1.2 Florální rozmanitost Amazonské nížiny Jihoamerický kontinent s velmi rozsáhlou řekou Amazonkou je místem neustálých vegetačních proměn a botanických variací. Vegetalisté, a zvláště pak stoupenci pralesních komunit pokládají tyto oblasti za lůno svaté Pachamamy20, čímž dávají v dnešní době světu jasně najevo svůj rozhodný postoj v otázce masového kácení, šíření druhotných lesů a znečišťování částí významných

říčních

toků

chemickým

odpadem,

šířícím

v nebezpečném

množství

z těžebních oblastí. Celá zalesněná plocha tropického lesa sahá od východního pohoří And až k pobřeží Atlantiku na východě kontinentu, a na jihu poté až do Argentiny. Její

18 (viz.) WALLACE, Scott. Do nitra Amazonie. National Geographic : Česká republika. 2003, 3, s. 46-47. 19 (viz.) KÜSS, Danièle. Mýty a legendy a Amerického kontinentu. Bratislava : Gemini, 1992. Prostředí a lidé, s. 45. ISBN 80-85265-43-5. 20 Pachamama znamená v jazyce kečua označení pro Matku Zemi (viz.) ZELENÝ-ATAPANA, Mnislav. Malá encyklopedie bohů a mýtů Jižní Ameriky. Praha: Libri, 2009. Pachamama, s. 169.

17

rozloha tak činí 5 500 000 km2 a rozkládá se na území států Brazílie, Kolumbie, Peru,Venezuely, Ekvádoru, Bolívie, Guyany, Surinamu a Francouzské Guyany. Od severovýchodního úpatí And, jež se v nejvyšších polohách pohybují i kolem 7000 metrů, pohlcuje tedy celou amazonskou nížinu tato tropická biomasa napájená největším světovým řečištěm, které zdejším lidem, spolu s lesem, (počínaje mestiky a indiány konče) v jejich skromném životě mnohé poskytuje a zároveň i bere, je pulzující a živoucí tepnou celého kontinentu, především jeho pralesních oblastí, bohatě vyživovaných během každoročních záplav. Velikost povodí řeky Amazonky se odhaduje přibližně na 7000 000 km². Voda zajišťuje napájení vegetace a veškerého živého organismu, dřevo je základním stavební a výrobním materiálem snad ve všech částech kontinentu, někteří mestici a zvláště pak indiáni dokáží skvěle využívat pozoruhodných účinků desítek pralesních rostlin, a především, bohatost místní fauny a flory zajišťuje dostatek výživné potravy vedle nepříliš rozsáhlé zemědělské produkce a vlastní úrody osadníků, mezi níž vévodí například ananas, papája, batáty či maniok. V některých oblastech si vesničané políčka s ním zakládají přímo podél domů, aby jej měli stále při ruce.21 Jak již bylo řečeno, vzhledem k tomu že má práce je zaměřena na pití ayahuascy a také její kulturní základnu, která svou podstatou spadá především do konglomerátu Amazonské nížiny, budu se i v této kapitole z hlediska geografického a botanického věnovat pouze oblastem lesnatého pásma. Výstižnou definici nížinného deštného lesa poskytuje úryvek z díla P. W. Richardse, zaměřeného na výzkum tohoto vegetačního areálu, jenž popisuje jako „vždyzelený, hydrofilní, nejméně 30 metrů vysoký, ale obvykle vyšší les, bohatý na liány se silnými stonky a dřevinné i bylinné epifyty“22. Nížinné oblasti s průměrnými ročními teplotami 24-25°C a úhrnem srážek dosahujícím až nad 6000 mm bývají botaniky členěny do několika pásem s odlišnými klimatickými podmínkami. Nížinný vlhký deštný les, rozprostírající se především v západní Amazonii, je nejvlhčí částí celé nížiny. Výjimečně zde srážky mohou dosahovat až 10 000 mm, jak tomu bývá například v Kolumbii. Suchá období jsou zde velmi vzácná. Oblasti 21

KUCHAŘ, Jiří. Ayahuasca: aneb Tanec s bohy. Praha: Eminent, 1998. Šaman, s. 24. ISBN 8085876-70-1. 22 (viz.) MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 56. ISBN 978-80-200-1651-5.

18

severního a jižního cípu Amazonie pokrývá vždyzelený sezónní deštný les se srážkami do 2000 mm. Dalšími navazujícími formacemi jsou poloopadavý sezonní les, opadavý sezónní les či trnitý sucholes.23 Jejich odlišná struktura, profil a skladba rostlin citlivě reaguje na podnebí panující v té či oné části lesa, a vzhledem k lokálním mikroklimatickým odchylkám se nelze striktně řídit výše uvedeným rozdělením. Český botanik, Jiří Moravec, o těchto změnách tvrdí, že:

„Vzájemné působení rostlin mezi sebou, jejich soupeření o světlo, živiny a prostor, jejich interakce s živočišným světem a závislost na půdních klimatických podmínkách vedly ke vzniku účelného vnitřního uspořádání deštného lesa. To je pochopitelně založeno na množství věky prověřených a vyvážených ekologických vazeb a procesů, které v důsledku zajišťují život a stálé obnovování ekosystému deštného lesa v jeho plné rozmanitosti druhů a forem.“24

Vědci Amazonské univerzity hovoří dokonce o osmnáctí lesních druzích rozdělitelných do tří základních skupin25: • bažinné deštné lesy (jejich vegetace je především na okrajích řek a v močálových oblastech) • sezónně zaplavované lesy (závislé na každoročních říčních záplavách) • nezaplavované lesy (ležící mimo dosah říčních toků) Nejvyšší stromy vrchního stromového patra takzvaně primárního, neboli původního lesa ojediněle dosahují výšky až 60m a stáří některých z nich je odhadováno až na více než 1000 let. Z rozsáhlé základny stromových, palmových a keřových rostlin se jedná především o stromy s pilířovitými opěrnými kořeny, které mají buď deskovitou nebo chůdovitou podobu. Právě tito obři s rovným kmenem a hladkou šedou kůrou dorůstají až do těch nejvyšších pater, kde vyhledávají přímé světlo.

23

(viz.) MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 56. ISBN 978-80-200-1651-5. 24 MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 62. ISBN 978-80-200-1651-5. 25 (viz.) MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 59. ISBN 978-80-200-1651-5.

19

Zajímavým fenoménem neotropické oblasti jsou takzvané průkopnické druhy, mezi něž patří rody Cecropia (který má přibližně 100 druhů) či Ochroma (balza), mezi jejichž kladné vlastnosti patří rychlost rozmnožování, rychlost růstu nebo nízká hmotnost dřeva.26 Snad nejznámějšími pralesními rostlinami jsou ale liány. Jiří Moravec o nich píše toto:

„Některé jsou skutečně obří. Jejich dřevnaté stonky připomínají nakloněné či všelijak zprohýbané kmeny stromů a nezřídka dosahují délky i přes 100 m… Nižší lesní patra jsou domovem spíše menších bylinných druhů lián a popínavých palem a kapradin“27.

Celkovou vahou své biomasy a svým množstvím dokáže liána nosiče (strom, po němž se pne za světlem) v růstu zastavit, nebo ho i zlámat. Vzrostlé stromy obývají i četné druhy parazitických rostlin, které se vyživují na úkor svých hostitelů. Epifytycké rostliny, žijící v mnoha různých podobách, mezi něž patří například i tropické kaktusy, dorazily ve svém vývoji až tak daleko, že se dokázaly odpoutat od půdy a vydaly se po stromech směrem ke slunci. Narozdíl od parazitů nosiče neoslabují odvodem jejich živin. Některé z nich zachycují mezi svými větvičkami padající listí a další vyloučený biologický materiál, z něhož si berou zbytkovou energii. Takto se živí například kaktusy rodu Epiphyllum. Jiné epifyty zase žijí v symbióze s drobným hmyzem, který napomáhá rozkladu zbytků přisedlých rostlin a poskytují tak epifytům výživu.28 Mezi nejznámější druh epifytů patří bez pochyby orchideje, ale mimo nich i různé mechy, řasy a lišejníky. Nutno ovšem zmínit i různé druhy takzvaných „škrtičů“, kteří vyrůstají v korunách stromů a posléze spouštějí svá kořenová vlákna dolů k půdě, aby se mohly živit přímo z ní. Stromy napadávané parazity a popínavými rostlina si dokázaly postupně vyvinout vlastní obranu proti jejich postupnému

26

(viz.) MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Přirozené lesní světliny, s. 139. ISBN 978-80-200-1651-5. 27 MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 70. ISBN 978-80-200-1651-5. 28 (viz.) MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 70. ISBN 978-80-200-1651-5.

20

obklíčení. Celý „trik“ spočívá v hladkém povrchu kmenů a odlupující se kůře, která takto reaguje na cizí (parazitickou) přítomnost.29 Amazonská nížina je domovem tisíců rostlinných druhů, mezi něž patří i houby, které jsou zde zastoupeny v řadě různých podob. Saprofytické (nekrofilní) houby například čerpají energii ze zbytků uhynulých těl jiných organismů, jiné z nich mají parazitické vlastnosti a krmí se z hloubi živé biomasy. Právě u hub bych se na závěr této kapitoly ještě rád zastavil a pokusil se na nich demonstrovat provázanost místní fauny a flory s lokální indiánskou mytologií a nábožnou úctou pralesních národů vůči všem životním projevům Pachamamy. Proto si zde neodpustím uvést alespoň jeden starý, ale kulturně dosud živý a aktuální tukanský mýtus o bláznivém lovci, jemuž se věnuje Claude Lévi-Strauss:

„Jeden lovec ptáků nalíčil oka, ale pokaždé, když je přišel prohlédnout, v nich našel jedině ptáka sabiá (příbuzný s drozdem).. Všichni se neúspěšnému lovci smáli a toho jejich posměch velice rmoutil. Druhý den chytil zase jen jednoho drozda a rozzlobil se. Násilím ptákovi rozevřel zobák, pšoukl do něj a pustil ho. Téměř ihned začal blouznit. Nepřestával mluvit a do pěti dnů zemřel. Jeho mrtvola ležela v hamaku a pokryla se plísní a houbami a neustále dál blábolila. Když pro ni přišli, aby ji pohřbili, řekla: „Jestli mě pohřbíte, napadnou vás jedovatí mravenci!“ Ale měli už dost jeho řečí a pohřbili ho, přestože mluvil dál.“30

Tímto pokusem o přemožení duše a mysli zvířete „pšouknutím“ do zobáku, lovec, snad aby ptáka sabiá vystrašil, aby se již nikdy nevracel, urazil nejspíše samo nejhlubší vědomí Pachamamy, která jej postihla nejdříve šílenstvím a následně i smrtí, čímž se stal za trest potravou nekrofilních hub a plísní, z nichž mnohé konzumentům znalým účinků jednotlivých druhů, umožňují cestovat po vzdálených světech, ukrytých před zraky jedince až do chvíle osobního poznání.

29

MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. Nížinný deštný les, s. 70. ISBN 978-80-200-1651-5. 30 LÉVI-STRAUSS, Claude. Mythologica-Od medu k popelu. Praha : Argo, 2006. Mýtus o bláznivém lovci, s. 153. ISBN 80-7203-737-4

21

1.3 Konzumace přírodních psychotropních látek v jižní Americe Se schopnostmi kouzelných rostlin se člověk na světě střetává již od pradávna. Stejně jako tyto biogeny i on vzešel z přírody a postupně si dokázal osvojit vědomosti o správném způsobu jejich konzumace, přípravy, účincích a v mnohých případech se poté staly i důležitou součástí kultur, vyznačujících se animistickým pojímáním své vlastní existence. Užívání halucinogenních rostlin je tudíž velmi rozšířeným celoplanetárním fenoménem, jehož kořeny sahají až k samotným počátkům lidstva. Výskyt těchto přírodních opiátů lze sledovat de facto po celém světě. My se ale nyní zaměříme na oblast Amazonské nížiny, která patří mezi největší ohniska výskytu mnoha známých psychotropních druhů. Nelze se poté divit tomu, že i dnes obyvatelé obou amerických kontinentů, jak píše Luna „vykazují neobyčejnou intelektuální schopnost objevovat rostliny (v rámci celé rostlinné říše), které způsobují hluboké změny vědomí“31. La Barreho teorie vysvětlující tento názor spočívá v nalezení spojitosti s pravěkým euroasijským šamanismem, jehož raně kulturní pozůstatky tak lze u amerických indiánů nalézat ještě dnes.32 Takto se nejspíš dostaly vědomosti o kouzelné moci některých látek mezi původní obyvatelstvo obou amerických kontinentů a byly pečlivě schraňovány příslušníky raně kulturních celků i pozdějších vyspělých civilizací až do okamžiku jejich zániku, kdy byly vystřídány společenstvy mladšími, vyzbrojenými vědomostmi předků. Podobně tomu bylo i u mezoamerických Aztéků, Mayů nebo Inků v Peru, kteří účinky řady lokálních biogenů velmi dobře znali a v jejich náboženství i mytologii o tom existuje velké množství důkazů. Omamné rostliny mají často u animistických národů funkci učitelů či léčitelů, kteří vstupují do pacienta, aby jej zbavili choroby, jež tísní jak jeho fyzické, tak spirituální tělo, neboť tyto dvě, na první pohled zcela odlišné sféry existence, jsou, pokud se jedná o zásah negativní energií, jedna na druhé velmi závislé. Díky psychoaktivním schopnostem umožňují komunikovat též se světy duchů a cestovat mimo

31

LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Užívání psychotropních rostlin v obou Amerikách, s. 73. ISBN 80-86685-02-0. 32 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Užívání psychotropních rostlin v obou Amerikách, s. 73. ISBN 80-86685-02-0.

22

fyzické tělo v nekonečných prostorech za hranicemi pozemské dimenze, nehledě na věštění a nahlížení do vzdálené budoucnosti. Brugmansie, mezi domorodci známá jako toé, se v jižní Americe vyskytuje v mnoha různých druzích. Tato vytrvalá, durmanu příbuzná rostlina s velkými kalichovými květy byla známa pro své účinky obyvateli Amazonské nížiny snad již před tisíci let a i dnes je stále využívána peruánskými a ekvádorskými curanderos během jejich léčebných obřadů.33 Často vyhledávané kultigeny lze nalézt i ve vysokohorských oblastech, kde roste keř Coriaria, jehož plody prý navozují pocity lehkosti a schopnosti se vznášet. Podobně houževnatou rostlinou je i horská Desfontainia spinosa, jíž se daří především v kolumbijské a chilské části And. Její květy jsou základem pro přípravu tradičního opojného čaje indiánů Kamsá.34 Velmi rozsáhlým tématem, jemuž by mohla být věnována samotná kapitola, je takzvaný „kaktus čtyř větrů“, neboli San Pedro, jenž se sice vyskytuje zcela mimo oblast Amazonské nížiny, ale jeho vliv je natolik rozsáhlý, že si zaslouží alespoň krátké zmínky, neboť jeho schopností pravděpodobně často využívali již staří Inkové, kteří ho nazývali wachuma a i v současnosti je velmi populární, podobně jako peyotl v Mexiku. „San Pedro se dnes používá k léčení řady nemocí, včetně alkoholismu a šílenství, při věšteckých rituálech, ke zmaření magických sil nechtěné lásky, ke zrušení

všech 35

záležitostech,“

druhů

kouzel

a

k zajištění

úspěchu

v riskantních

osobních

píše R. E. Schulte.

San Pedro ovšem není jediným psychoaktivním kaktusem pocházejícím z oblasti And. Trichocerus pachanoi, rozšířený především v Peru a Ekvádoru, je sloupovitý kaktus obsahující vysoké množství meskalinu.36

33

(viz.)SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Rejstřík rostlin a klíč k používání lexikonu, s. 37. ISBN 80-7207-342-7. 34 (viz.) SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Rejstřík rostlin a klíč k používání lexikonu, s. 40-42. ISBN 80-7207-342-7. 35 SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Kaktus čtyř větrů, s. 167. ISBN 80-7207342-7. 36 (viz.) SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Rejstřík rostlin a klíč k používání lexikonu, s. 59. ISBN 80-7207-342-7.

23

Neopomenutelnou součástí „říše“ nížinných halucinogenů je i mnoho dalších druhů pralesních rostlin, které zde nelze všechny jmenovat, ale zastavme se alespoň u hub psylocibe. Mnohé z nich jsou hojně rozšířeny po celém světě, přičemž své zastoupení mají samozřejmě i ve florálním prostředí amazonské pánve. Doklady o jejich užívání mezi indiány lze velmi snadno nalézt v mytologických i umělecký projevech mnoha animistických společenstev. Osobně jsem se setkal, nepočítaje druhy dostupné z přírody středoevropského pásma, s domácími výpěstky vzešlými z výtrusů dovezených z Amazonie a testoval jsem jejich sílu, ovšem jednalo se o psychedelicky neaktivní exempláře zdegenerované nesprávným hromadným a urychleným pěstěním v nevyhovujícím sklepním prostředí. K nejběžnějším způsobům konzumace psychoaktivních látek v Amazonii je šňupání prášků s různorodým obsahem. Indiánské kmeny Waiků a Yanomamů vyrábějí takový prášek ze semen rostliny Anadenanthera (nazývané yopo37) a dalších příměsí, jejichž součástí je i rostlinný popel. Výjimkou není ani pravidelné šňupání ebenu mezi dospělými muži a chlapci před koncem puberty.38 Nutno ovšem uvést, že obyvatelé pralesních oblastí jsou znalí nejen výlučně halucinogenních druhů, ale i těch, které mají třeba jen lehce stimulační vlastnosti, jež dokáží využít v každodenním procesu k posílení a zostření svých tělesných schopností. Jmenujme například užívání zvláštního přírodního roztoku ve formě očních kapek, jehož aplikace se provádí pomocí kapátka z palmového listu přímo pod oční víčko39, tradiční je též žvýkání kokových listů a dalších příbuzných aktivantů. Z kokových listů se louhuje též speciální čaj účinný na potlačení únavy a nevolnosti při překonávání nadmořských výšek v horských oblastech And40. Ve velké oblibě je mezi domorodci i výroba a konzumace maniokového piva nebo čaje guayusu, který popsal Michael Harner při svém pobytu mezi Chívary v Macas41.

37

(viz.) SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Fazole ducha Hekule, s. 117. ISBN 807207-342-7. 38 (viz.) VITEBSKY, Piers. Svět šamanů. Praha : Práh, 1996. Šamanská botanika, s. 85. ISBN 8085809-43-5. 39 Tento stimulant, obsahující výtažek z pralesních rostlin, zlepšuje v šeru vidění lovců. 40 Koka má pro indiánské obyvatelstvo především posvátný význam a rituál spojený s jejím sběrem má svá přísná pravidla. (viz.) WILCOX, Joan Parisi. Mistři živé energie. Hodkovičky : Pragma, 2004. Pomůcky andského Paqa, s. 59. 41 Macas - město na úpatí ekvádorských And.

24

Doslova o něm tento antropolog v knize Cesta šamana píše, že jej indiáni popíjejí od rána do večera:

„Čaj měl určité euforické účinky, takže všichni obyvatelé byli celý den ve stavu mírného opojení. Guayusa je tak návyková, že každého návštěvníka ještě předtím, než mu ji nabídnou, varují, že když ji jednou okusí, bude se do ekvádorské džungle neustále vracet“.42

42

HARNER, Michael. Cesta šamana : Jak probudit svůj vnitřní potenciál. Praha : DharmaGaia, 2010. Objevení cesty, s. 31. ISBN 978-80-86685-81-6.

25

2. Vegetalismus, ayahuasca, její původ a význam v tradičním kulturním prostředí

2.1 Význam slova „vegetalista“: curandero nebo brujo? Vegetalista, léčitel pracující s kouzelnou mocí pralesních rostlin a s léčivými energiemi, je typickým představitelem amazonského šamanismu, jehož základním posláním je dobro ve prospěch celého kmene. Mestičtí léčitelé hovoří o pomoci světu. Těmto léčitelům se mezi mestiky říká též španělským názvem „curandero“ a jejich činnost není vyhrazena výlučně mužům, ale v některých případech ji vykonávají, jak u mestiků, tak u indiánů dokonce i ženy. Mestické maestros lze rozdělit podle druhů rostlin, které si během iniciace vyvolí za své „učitelky“. Luna píše například o takzvaných camalongueros, kteří k léčení používají neznámé rostliny camalonga, tabaquero umí pracovat se silami tabáku, palero se učí od stromů a ayahuascero je ten, kdo „spolupracuje“ s ayahuascou, ale jsou i tací jako oracionistas, kteří praktikují pouze na základě svých modliteb.43 Za nejsilnější z nich jsou považování paleros, kteří své medicinální vědomosti „získávají“ od těch nejstarších pralesních stromů. Tito maestros čerpají z kořenů, kůry a pryskyřice svých učitelů látky, jež jim poté pomáhají léčit nemocné pacienty, kteří je vyhledají.44 Eduardo Luna o mestických vegetalistech píše, že: „Ačkoliv jsou často vysoce individualističtí, vyskytuje se mezi nimi neformální síť vztahů, jež může zahrnovat kupříkladu předávání nových i formací a vědomostí.“45

Podle některých názorů pochází mestická tradice užívání ayahuascy ještě z koloniálních dob, z prostředí lesních sběračů kaučuku, kteří se během svých cest

43

(viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Vegetalismo a vegetalistas: amazonský mestický šamanismus, s. 43-44. ISBN 80-86685-02-0. 44 (viz.) VON LÜPKE, Geseko. Poselství šamanů : Rozhovory s léčiteli a medicinmany 21. toletí. Praha : Práh, 2009. Občerstvovatel lidské duše, s. 135. ISBN 978-80-7252-262-0. 45 LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Vegetalismo a vegetalistas: amazonský mestický šamanismus, s. 46. ISBN 80-86685-02-0.

26

hluboko v pralese jistě setkávali s domorodci a jejich šamany, od nichž nejspíš získali i recept na přípravu kouzelného nápoje. Mimo curanderos ale mezi mestiky působí i takzvaní brujos46, kteří jsou kvůli svým praktikám společností považování za čaroděje, neváhající použít své síly proti jiné osobě. Z toho důvodu jsou často vyhledáváni těmi, kteří si neváhají zaplatit za to, aby brujo seslal na jejich nepřítele smrtící kouzlo, které na oběť dolehne třeba v podobě těžké nemoci. Jak píše Fiona Bowie ve své knize Antropologie náboženství:

„Agresor může použít různých nástrojů, jako jsou zaklínadla, čáry, rituální předměty a úkony, s cílem ukrást obětem životní sílu nebo této síle aspoň uškodit.. Je rozumné chránit se před psychickým útokem, ale je-li člověk přemožen, je obvykle povolán odborník, aby čelil účinkům psychické agrese.“47

Takto může dojít ke střetu sil čaroděje s maestrem curanderem, který pomocí svých vibrací, medicíny a ochranných duchů začne postiženou osobu léčit. Mnoho z těch, kteří se do léčitelství během svého života „pustili“, prošli ještě předtím nějakou složitou životní zkouškou, smrtelnou nemocí či těžkou nehodou, z jejíž vážných následků se později léčili právě pomocí ayahuascy u některého z curanderos. Vedeni prostou touhou po dalších spirituálních zkušenostech poznaných během léčby došli až k touze po hlubším filosofickém hledání skutečností, jimž byli mimo své tělo vystaveni. Nelze ale tvrdit, činnost spirituálního léčitele je striktně vyhrazena pouze určité skupině „ocejchovaných“ jedinců. Obecně mezi mestiky platí, že vegetalistou se může stát každý, kdo je ochoten učit se od rostlin a striktně dodržovat pravidla, která jsou s tímto procesem spojená. Velmi důležité je nesměšovat pojmy šaman48 a mestický curandero (ale oba jej lze nazvat vegetalisty), neboť šaman funguje v rámci své kultury jako osoba se silným duchovním a vůdčím statusem, zatímco curanderos stojí, ve většině případů, téměř na okraji vlastní společnosti, ale i přesto si, jak uvádí peruánský psychiatr

46

(viz.) KUCHAŘ, Jiří . Ayahuasca : aneb Tanec s bohy. Praha : Eminent, 1998. Šaman, s. 30. ISBN 80-85876-70-1. 47 BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Praha : Portál, 2008. Čarodějnictví a zlý pohled, s. 209. ISBN 978-80-7367-378-9. 48 Specifické formě indiánského pralesního šamanismu se budu věnovat blíže v kapitole Indiánský kmenový šamanismus.

27

C. A. Seguín, dokáží díky svým léčebným a spirituálním schopnostem vybudovat určité důležité postavení u lidí své vrstvy.49 Přestože curandero není totéž co šaman50 nutno podotknout, že mnohé z jejich magických ceremonií jsou velmi často ve svém základu téměř totožné, což se týká i iniciačního

procesu,

jenž

je

náročnou

součástí

transformace

budoucího

rostlinoznalce. Základem iniciace je přísná dieta, abstinence, odloučení od společnosti a sexuální segregace. Don Pedro Guerro Gonzales, který sám sebe nazývá „občerstvovatelem lidské duše“ v rozhovoru s G. von Lüpkem uvedl: „Aby mohl lidský duch navázat úplné spojení s duchem rostlin a duchem lesa, musí člověk žít v odloučení od společenství a rodiny. Někteří lidé se pokoušeli dodržovat přísná postní období a diety v domácím prostředí, ale nikdy z toho nevzešlo nic dobrého. Další důvod pro osamělé pobývání v pralese je ten, že doma člověk spí vedle ženy. Muž, který se snaží dodržovat přísnou dietu, působí na ženy často jako magnet. Kontakt s opačným pohlavím však v tomto období není žádoucí, protože muž se pak nemůže dokonale otevřít rostlinám. Je to velká duchovní zkouška. Pouze přísná dieta a samota umožňují načerpat maximum vědomostí. Kdo to nedokáže, získá jich méně.“51

Podobný iniciační režim se podle všeho vyskytuje i mezi mnoha pralesními kmeny, mezi něž patří například Shipibové, Janomamové, Kampové či Kubeové. Celý tento proces trvá přibližně jeden rok, ale podle potřeby může být i mnohem delší, neboť mezi vegetalisty se objevují i tací, jejichž přísná segregace trvala několik dlouhých let. Tradičně délku a podmínky diety stanovuje novicovi prý sama rostlina, s níž udržuje kontakt, a ke kterému dojde jen za předpokladu, že si to ona sama bude přát. Tehdy se mu začne údajně zjevovat ve snech jako jeho „učitelka“.52

49

Carlos Alberto Seguín, Intorducción a la Psiquiatría Folklórica, Lima 1979. (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Vegetalismo a vegetalistas: amazonský mestický šamanismus, s. 45. ISBN 80-8668502-0. 50 Ale šamani sami sebe nejčastěji nazývají vegetalisty, proto je možno použít označení vegetalista jak pro indiánského šamana, tak pro mestického curandera; ovšem vegetalista může být též herbalista, člověk znalý v léčivých bylinkách. 51 VON LÜPKE, Geseko. Poselství šamana : Rozhovory s léčiteli a medicinmany 21. století. Praha : Práh, 2009. Občerstvovatel lidské duše, s. 137. ISBN 978-80-7252-262-0. 52 (viz.) CHEVALIER, Jacques M. Civilization and the stolen gift : Capital, Kin, and Cult in Eastern Peru. Toronto : University of Toronto Press, 1982. Dieta, s.346.

28

Během své iniciace se budoucí curandero učí pracovat i s takovými léčebnými prostředky, jako jsou posvátné melodie icaros či tabákový kouř, nezbytný v práci s energiemi rostliny i lidského těla. Za nejhodnotnější potravu je považována rostlinoznalci ta, složená z masa určitých pralesních živočichů, uzených ryb, vařených banánů, přičemž neprostým tabu je vepřové maso, sůl, koření, cukr, alkohol, klasické ovoce a zelenina, až na rýži či maniok, jejichž konzumace je maestros zpravidla povolena.53 Podstoupením takové diety může novic přijít až o třicet kilogramu tělesné váhy a podle slov dona Emilia, u něhož Luna prostředí vegetalistů studoval:

„Po této dietě se objevuje vědění, které dokáže léčit prostřednictvím magických zpěvů. Nazývá se síla rostliny, kterou my označujeme jako doktor a jiní jako papatúa.“54

Porušení diety může mít pro jedince vážné následky, neboť jak vegetalisté věří, za nemocemi a úmrtími způsobenými nesprávným dodržováním režimu stojí hněv rostliny, s níž se pokoušejí během iniciace spojit. Eduardo Luna ve Vegetalismu popisuje nebezpečí odplaty uražených rostlinných duchů takto: „Říká se, že lidé, co porušili dietu (pozn. zahrnuta je i přísná sexuální zdrženlivost), jsou někdy pokryti skvrnami. Tyto představy ve skutečnosti odpovídají stejnému paradigmatu, jaké platí, když vegetalista užije určité rostliny a dodržuje dietu. Pak získává některé pozitivní charakteristiky těchto rostlin.“55

2.2 Synkretismus v jižní Americe Nedílnou součástí spirituálního života především mestiků je i směšování křesťanských

a animistických náboženských

motivů, k

němuž začalo docházet

v indiánském prostředí pravděpodobně již v době rozmachu křesťanské misijní činnosti, především v 17. a 18. století, a později se projevil i po průniku ayahuascové tradice, mezi amazonskými mestiky, považovanými dnes obecně za katolíky. 53

(viz.) LUNA, Louis Eduardo. The concept of Plants as Teachers Among Four Peruvian Shamans of Iquitos, Northeast Peru. Journal of Ethnopharmacology. 1984, 11, s. 135-156. 54 LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Dieta a sexuální segregace, s. 71. ISBN 80-86685-02-0. 55 LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Dieta a sexuální segregace, s. 72. ISBN 80-86685-02-0.

29

Tradičním příkladem synkretických projevů mezi mestiky je vstupování klasických křesťanských symbolů do jejich léčitelské činnosti, která se bez nich v mnoha ohledech dnes už ani neobejde. Synkretické oltáře s ayahuascou, tabákem, listy koky a obrazy Ježíše Krista či Panny Marie jsou krásným příkladem kulturní variability, která je součástí léčitelské ceremonie, při níž se rostlinoznalec obrací nejen na léčivé rostlinné duchy a své spirituální pomocníky, ale i na nebeskou přízeň Božího syna, vykupitele života na planetě Zemi. Ovšem dlužno dodat, že původní indiánské náboženské představy pracují vedle řady různých božských a polobožských jedinců i s postavou jednoho nejvyššího Boha stvořitele. Klasický synkretický oltář popisuje W. Burroughs v Dopisech o yage, když hovoří o setkání se „svým“ brujem:

„.. dřevěný relikviář s obrázkem Panny Marie, krucifix, dřevěná modla, peří a malé uzlíčky, ovázané stužkou.“56

Dlužno dodat, že obtížný proces vymezování hranic jednotlivých kulturních sfér zastoupených domorodým náboženstvím, stavěným do kontrastu s křesťanstvím, je problémem neustále živým a dodnes velmi aktuálním, neboť jistá část indiánské populace již katolictví přijala a podstatná část jej neustále odmítá, jako například kolumbijští

Kogiové,

ve

spojení

s nimiž

se

hovoří

přímo

o

takzvaném

„antisynkretismu“57. I tak ale byl (a stále je) evangelizační proces v mnoha případech úspěšný, neboť se mu zdařilo již mnohokrát proniknout hluboko do tradičního kulturního podhoubí některých pralesních národů, které přejaly a začlenily určité křesťanské symboly a myšlenky do svého domácího kultu, i když, jak chování některých skupin dokládá, nemusí být vždy konečným výsledkem samotná synkreze, ale pouhá koexistence ruku v ruce s indiánskou tradicí. Eduardo Galvâo vypozoroval, že: „Víry a katolické instituce a náboženské představy indiánského původu slouží různým cílům a navzájem se doplňují jako část jednoho náboženského systému.“58 56

BURROUGHS, William S. Dopisy o yage. Praha : X-EGEM, 1991. 15. dubna, s. 68. 57 BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Praha : Portál, 2008. Synkretismus v Latinské Americe, s. 260. ISBN 978-80-7367-378-9. 58 Eduardo Galvâo: Santos e Visagens. Um estudo da Vida Religiosa de Ita, Baixo Amazona, São Paulo 1976. (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské

30

Z řad tradičních zástupců lidového katolicismu59, mezi něž patří většina mestických vegetalistů, pochází i mnoho lidí, kteří se, v posledních desetiletích početněji než kdy dříve, stávají vyznavači zcela nových synkretických kultů, mezi než patří například mesianisté60, jejichž víra je směsicí indiánského i katolického vlivu a s jejichž společnou vizí, kterou sdílejí i s mnoha dalšími skupinami, souvisí i původ různých pralesních společenstev fungujících na základě utopických představ o tom, jak je správné žít, a s jakým světem hodlá jejich ohraničená společnost koexistovat. Jedné z těchto skupin se budu níže ještě samostatně věnovat.

2.3 Indiánský kmenový šamanismus Slovo šaman, které pochází z jazyka tunguzských Evenků, je označením osoby, která plní v rámci své vlastní kultury úkol léčitele, kněze, mystika a v některých případech i vůdce dané skupiny.61 Omezme se nyní pouze na kulturní prostředí jihoamerického šamanismu, který je sám o sobě tématem velmi rozsáhlým a je nutno mu věnovat v zájmu plného pochopení lokálního kulturně spirituálního prostředí dostatek pozornosti. Pozoruhodná uniformita šamanských praktik v oblasti amazonské pánve je dokladem mnoho tisíc let staré kulturní tradice, jejíž kořeny lze snad hledat již u paleoasijského obyvatelstva, které se dostalo na americký kontinent přes Beringovu úžinu někdy v poslední době ledové. Během dlouhého putování od severu na jih mnoho z těchto migrantů dorazilo v několika vlnách až do dnešní jižní Ameriky, která je uvítala hojností svého nekonečného přírodního bohatství.62 Vzhledem k této teorii se soudí, že neskutečně rozsáhlá a dodnes velmi živá tradice objevování a užívání přírodních halucinogenních látek mezi domorodým obyvatelstvem obou Amerik je prastarým kulturním pozůstatkem původních kolonizátorů,

Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Náboženské pozadí kulturního areálu, s. 40. ISBN 80-86685-020. 59 Mezi katolíky se v jižní Americe hojně objevují i evangelíci, Jehovisté a další křesťanské sekty. 60 LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Náboženské pozadí kulturního areálu, s. 40. ISBN 80-86685-02-0. 61 (viz.) VITEBSKY, Piers. Svět šamanů. Praha : Knižní klub, 1996. Jak se stát šamanem, s. 54. ISBN 80-7176-303-9. 62 ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. Praha : NLN, 2007. Na úsvitu dějin, s. 23. ISBN 978-80-7106-839-6.

31

jejichž migrace trvala velmi dlouho, a z nichž se na obsazených územích během velmi složitého kulturně sociálního procesu postupně vytvořila široká škála různorodých horských a pralesních etnik, jejichž vznik se v mnoha případech snoubil s brzkým zánikem, a na jejichž základech se rodily opět nové, i staronové kulturní útvary. Jejich současní potomci jsou nositeli původních léčitelských znalostí a šamanské tradice, která je dnes nedílnou součástí „moderní“ Latinské Ameriky. Praktikování pralesního šamanismu je pouze jedním z řady kulturních odkazů, na nichž je postavena existence mnoha současných etnik, která obývají Amazonskou nížinu, a jak už o tom byla v jedné z předešlých kapitol řeč, pár posledních z nich žije uvnitř pralesa dosud způsobem, připomínajícím kulturní úroveň těch, kteří ve „zdejších“ pralesních oblastech kdysi vytvořili základnu pro vznik velké části domorodé populace. Samo slovo šaman může působit poněkud zavádivě, co do vyjádření jeho významu slovy západní civilizace. Fiona Bowie ve své knize Antropologie náboženství píše, že:

„Většina autorů se shodla na tom, že šamanismus je spíše technika, nikoliv náboženství a že šaman je spirituální specialista a takoví působí v mnoha různých náboženstvích a kulturních kontextech.“63

Vhledem k tomu že šamani sami sebe nejčastěji nazývají vegetalisty, budu zde používat obě tato označení. Amazonští Yebámasové mají způsob dělení takzvaných kumú64 do pěti skupin, ale až na té nejvyšší úrovni se teprve jedinec stává skutečným šamanem.65 V náboženském pojetí amazonských indiánů je šaman ten, jehož si vyvolí duchové. Velmi často se jedná o silně charismatickou osobnost plnou čisté spirituální energie, která se den za dnem prokazuje svému kmeni léčitelskými zásahy, věštěním, prací s duchy a Pachamamou ve prospěch celé vesnice. Åke Hultkranzt, tak jak jej cituje Luna, k osvětlení tohoto problému velmi výstižně uvádí, že:

63

BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Praha : Portál, 2008. Šamanismus, s. 184. ISBN 97880-7367-378-9. 64 Kumú je šamanský zasvěcenec. 65 (viz.) KALWEIT, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2008. Posvátné drogy – tam, se rodí svět, s. 145. ISBN 80-7281-189-4.

32

„Ústřední ideou šamanismu je ustavení prostředků ke kontaktu s nadpřirozeným světem extatickou zkušeností profesionála, šamana. Takto existují čtyři důležité složky šamanismu: ideologická premisa neboli nadpřirozený svět a kontakt s ním; šaman jako učitel jednající ve prospěch skupiny lidí; vnuknutí, jemu poskytnuté pomáhajícími duchy; a výjimečné, extatické zkušenosti šamana.“66

Tato spirituální osoba bývá často vybírána coby novic na základě přežití smrtelné nemoci, při níž prožívá zjevení svých mrtvých předků, ale neodejde s nimi, neboť je tím, kdo viděl cestu na druhý břeh, ale vrátil se k živým, aby zde působil jako duchovní jedinec, odlišný ode všech ostatních, a připravený pochopit existenci a plný význam toho, čemu ho Pachamama prostřednictvím duchů a kouzelných rostlin začne vyučovat. Piers Vitebsky napsal, že šaman: „Je proveden po říši duchů, ve které bude muset jednou působit. Dostane se mu varování před skrytými nepřáteli a poznává neskutečnou podstatu chorob a neštěstí.“67

V případě výběru za šamanského učně může velkou roli sehrát i popřípadě neurotická, psychicky narušená povaha jedince

vyznačujícího se schopností uvedení

sebe sama do transu nebo se nechat posednout cizí duší, která skrze jeho ústa promlouvá k živým. Jindy prý do něho může vstoupit i zvířecí duch. Lidem s takovými schopnostmi se v některých oblastech říká piai68, ale jak uvádí Mircea Eliade:

„Není specifickou součástí šamanismu interakce „duchů“ šamanem, nýbrž extáze, jež vznikne jeho vystoupením na nebesa nebo sestoupením do podsvětí; inkarnace duchů a „posedlost“ duchy jsou všeobecně rozšířené jevy, přísně vzato však nutně nenáležejí k šamanismu.“69 66

LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Šamanismus, s. 18. ISBN 80-86685-02-0. 67 VITEBSKY, Piers. Svět šamanů. Praha : Knižní klub, 1996. Zasvěcení a učení, s. 59. ISBN 807176-303-9. 68 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Amazonský kmenový šamanismus, s. 40. ISBN 80-86685-02-0. 69 ELIADE, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo, 1997. Šamanismus, s. 499-500. ISBN 80-7203-153-8.

33

Někdo může naopak, podle Indiánů, vnitřní šamanskou sílu jednoduše zdědit po některém ze svých předků. Podobných spirituálních projevů existuje ve víře pralesních národů celá řada. V jižní Americe je šamanismus téměř výlučně mužskou záležitostí a pouze v několika málo kmenech jej doposud praktikují i ženy. Stejně jako v případě mestických curanderos, i šaman - vegetalista musí na počátku svého nového života projít nejdříve velmi náročnou iniciací, při níž hraje hlavní roli naprostá izolace od zbytku společnosti, sexuální půst, dieta70 a pití tabákového výluhu, dobrého na vyvolání zvracení a změněného stavu vědomí, při němž přichází novic do kontaktu s duchem, který ho má vyučovat magickým úkonům a posvátným icaros. Během této iniciace dochází ke kompletnímu očištění začátečníka, a to jak tělesně, tak i duševně, aby byl schopen přijmout vědění duchů a posvátných rostlin.71

Holger Kalweit se v knize Svět šamanů a vnitřní vesmír zmiňuje, že:

„Adept kolumbijského kmene Sionů-Tukanů zůstává měsíc v naprosté izolaci, aby vybledly jeho vzpomínky na normální svět, neboť rušivé myšlenky z všedního života by jenom bránily novým učebním procesům. Potom adept dostává ayahuascu. Bere ji tři dny po sobě, pak drogu jeden den vynechá – tento rytmus má dodržovat dva týdny až dva měsíce. V tomto čase prochází různými psychickými fázemi.“72

U některých lesních skupin je součástí iniciace taktéž uléhání do mraveniště s obřím druhem mravenců, na jejichž kousnutí reaguje tělo velikými otoky.73 Co se týče spirituálních prožitků během zasvěcení, mnoho šamanů většinou shodně vypovídá, že během změněného stavu vědomí jsou jako loutky temnými silami rozebráni na kusy, jejich maso je rozsápáno až na holé kosti, a někdy z jedince nezbude nic

70

Složení diety: dvě ryby a dva vařené banány denně, pije se voda a juka. (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Dieta a sexuální segregace, s. 68-72. ISBN 80-86685-02-0. 72 KALWEIT, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2008. Posvátné drogy – tam, se rodí svět, s. 144. ISBN 80-7281-189-4. 73 (viz.) VITEBSKY, Piers. Svět šamanů. Praha : Knižní klub, 1996. Zasvěcení a učení, s. 59. ISBN 80-7176-303-9. 71

34

jiného nežli pouhá kostra. Na konec je ale opět, takříkajíc „opraven“ a složen zpět dohromady.74 Tím nejdůležitějším je ovšem počátek komunikace s rostlinnými a zvířecími duchy Pachamamy, které si šaman vyvolil za své učitele. Ayahuasca je tradičním příkladem rostlinného učitele, který vegetalistu vyučuje prostřednictvím vizí během intoxikace a umožňuje mu spojení s neznámými světy, kde potkává další duchy, kteří jej učí mnoha zapomenutým vědomostem. Tak je tomu například s postavou mravence poznání, setkání s nímž popisuje ve svém příběhu nejmenovaný šaman, se kterým hovořil Eduardo Luna. Poté co jej mravenec pozval na návštěvu do svého světa uvnitř stromu, začal ho duch učit:

„Komunikovali jsme určitým druhem vizuální trojdimenzionální řeči.. Říkal, že před několika tisícovkami let byli mravenci inteligentními bytostmi. Pak se však udála velká katastrofa, při které padající asteroidy zničily jejich města. Mravenci se

stávali

menšími

a

menšími,

ztratili

všechny

intelektuální

kvality

a

75

obrazotvornost a stali se jakýmisi roboty.“

Mnohé spirituální světy jsou podle indiánů plné temných sil, ale obecně platí, že novic je z počátku své cesty chráněn dobrými duchy, kteří se mu zjevují během diety. Dovolím si nyní udělat malou odbočku z pralesní nížiny do vysokohorských oblastí peruánských And, které jsou domovem řady domorodých skupin, mezi něž patří i Indiáni Q'ero, kteří představují v tomto kulturním prostoru ojedinělý etnický útvar. Tito strážci staré incké kulturní tradice odvozují svůj původ od Inkarího76, prvního (mýtického) Inky, jenž byl podle tradičního výkladu zakladatelem říše Inků, jejíž poslední „zbytky“ se rozpadly následkem španělské kolonizace roku 1572. Indiáni Q'ero se dnes živí především pěstováním brambor a kukuřice v nejnižších horských polohách, zatímco ve vysokých oblastech pasou svá stáda alpak a lam. Tito lidé, kočující během roku napříč celými Andami jsou spolu se svými šamany, pro něž se ale užívá v těchto krajích spíše označení paqos, stoupenci prastaré duchovní

74 (viz.) VITEBSKY, Piers. Svět šamanů. Praha : Knižní klub, 1996. Zasvěcení a učení, s. 59-60. ISBN 80-7176-303-9.

75

LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Amazonský kmenový šamanismus, s. 40. ISBN 80-86685-02-0.

76

WILCOX, Joan Parisi. Mistři živé energie. Praha : Pragma, 2004. V zemi Inků: přehled andské mystiky, s. 40-44. ISBN 80-7205-215-2

35

tradice, takzvané „andské duchovní stezky“, jejíž počátky sahají pravděpodobně hluboko do daleké minulosti. Činnost andských mistrů paqos je úzce spjata s vírou v Pachamamu, velkou Matku Zemi, v božskou moc slunečního kotouče, v duchy přírody a léčivé energie, k nimž se lze skrze přírodu, vlastní tělo a mysl cvičením propracovat.77 Na

rozdíl

od

pralesních

medicinmanů,

horští

paqos

účinků

přírodních

halucinogenů nevyužívají v příliš vysoké míře a spíše se snaží pracovat s čistými energiemi a vibracemi přírody, ale nutno dodat, že úloha rostlinného učitele v jejich víře není neznámým pojmem, a nejčastěji ji zde na sebe bere oblíbený kaktus San Pedro, který je součástí zdejšího kulturního podhoubí již po bezpočet generací. Jak už bylo řečeno z počátku, šaman je duchovním zástupcem svého kmene v komunikaci s nadpřirozenými světy, schopným uzdravit nemocné tělo i duši. Je jediným, kdo se dokáže vydat do podsvětní říše a přivést duši zesnulého zpět do těla.

Vyzná

se

ve

věšteckých

technikách,

v komunikaci

s duchy

přírody

a

v převtělování, nehledě na to, že je i velmi dobrým „hercem“, neboť šamanská ceremonie je sama o sobě z velké míry i o způsobu vyjádření před „obecenstvem“. Každý šaman se ovšem může stát i obětí svého nepřátelského protějšku, proto obecně platí, že čím více „ochránců“ má na své straně, tím více je v bezpečí před energetickými útoky zvenčí, k nimž dochází především v období válečných konfliktů mezi znepřátelenými kmeny, kdy se šamani údajně uchylují k využívání velmi agresivních duchů v zájmu ochrany celé vesnice a sebe sama.78

2.4 La Madre Selva79, žena mnoha tváří: botanické a chemické složení pralesní „medicíny“ „Jednoho dne bůh Slunce oplodnil ženu svým okem. Žena později v oslepující záři blesku porodila dítě, omamnou rostlinu Caapi.“80

77

WILCOX, Joan Parisi. Mistři živé energie. Praha : Pragma, 2004. V zemi Inků: přehled andské mystiky, s. 41. ISBN 80-7205-215-2 78 HARNER, Michael. Cesta šamana : Jak probudit svůj vnitřní potenciál. Praha : DharmaGaia, 2010. Silová zvířata, s. 38-85. ISBN 978-80-86685-81-6. 79 (viz.) KUCHAŘ, Jiří . Ayahuasca : aneb Tanec s bohy. Praha : Eminent, 1998. Ayahuasca, s. 43. ISBN 80-85876-70-1.

36

Takto zní prastará pověst indiánského kmene Tukanů o původu „liány mrtvých“. Caapi, dápa, mihi, kahi či natema81. Samotná rozmanitost lokálních názvů nápoje ayahuascy přímo odkazuje na širokou škálu jejích uživatelů, kteří pocházejí z mnoha kmenů a oblastí na území celého deštného pralesa. Stejně jako název „medicíny“, liší se více či méně, kmen od kmene, i její obsah, ovšem ať už je vařena jakýmkoliv vegetalistou, téměř vždy jsou její součástí dvě základní rostliny, bez jejichž schopností by ayahuasca postrádala své moci. Dřevitá liána Banisteriopsis caapi (podle níž nápoj nese své indiánské jméno) pnoucí se po kmenech stromů, je první z těchto přísad. Hlavním místem jejího výskytu je severozápadní Amazonie. Antropoložka Brownen Gatesová uveřejnila v 80. letech výzkum, v němž tvrdí, že při vaření nápoje je možné využít asi tří různých známých druhů rodu Banisteriopsis (B. caapi, B. quitensis, B. inebrians), ovšem samotný výběr liány je závislý na jejím výskytu v dané oblasti. Obecně se má ale za to, že

z biologického hlediska

lze tyto tři rostliny pokládat za jeden totožný druh pod jednotícím názvem Banisteriopsis Caapi.82 Dalšími známými rostlinami s podobnými účinky, užívanými (na základě lokální tradice)

namísto

B.

caapi,

jsou

Mascagnia

glandulifera,

M.

psilophylla

(antifebrilis), Tetrapteris methystica, a také T. mucronata. Jedná se o pralesní liány z čeledi Malphigiaceae.83 Klasický příklad lokálních odlišností při sběru liány lze pozorovat u východoekvádorských Waoranů, kteří k přípravě posvátného nápoje používají pro změnu druhu B. muricata, ovšem jak provedené laboratorní testy dokázaly, jedná se o rostlinu svým účinkem víceméně totožnou opět s B. caapi.84 Evans Schultes tvrdí, že:

80 SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Ayahuasca, kouzelný nápoj z Amazonie, s. 131. ISBN 80-7207-342-7. 81 SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Ayahuasca, kouzelný nápoj z Amazonie, s. 124. ISBN 80-7207-342-7. 82 GATESOVÁ, Bronwen. Flora Neotropica. New York : The New York Botanical Garden, 1982. Banisteriopsis, Diplopterys (Malphigiaceae), s. 52. ISBN 0-89327-238-8. s. 137. ISBN 0-89327-238-8. 83 (viz.) SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Ayahuasca, kouzelný nápoj z Amazonie, s. 124. ISBN 80-7207-342-7. 84 (viz.) DAVIS, E. Wade; YOST, James A. The ethnobotany of the Waorani of Eastern Ecuador. 3. Harvard : Botanical Museum Leaflets Harvard University, 1983. s. 63.

37

„Domorodý způsob klasifikace je většinou velmi těžko pochopitelný, jelikož Indiáni rostliny rozlišují někdy podle věku či používaných částí rostliny a jindy například podle růstových podmínek, jako je kvalita půdy či množství vláhy a světla.“85

Podle toho, co uvádí o obsahu liány Eduardo Luna:

„Banisteriopsis Caapi obsahuje beta-karbolinové alkaloidy harmin, harmalin a tetrahydroharmin. O harmalinu bylo zjištěno, že je halucinogenní v orálních dávkách 4 mg/kg. Hashimoto a Kawanishi (1974, 1976) později z Banisteriopsis caapi izolovali dalších šest alkaloidů, ovšem v tak nízkých koncentracích (0,007-0,0001%), že je nepravděpodobné, že by tyto složky nějak významně přispívaly k farmakologické aktivitě ayahuascy“86. Aktivní

sloučeninu

skupiny

rostlin

Banisteriopsis

představují

indolové

alkaloidy87. Podle Rivierova a Lindgrenova výzkumu z roku 1972 činí celkové množství skutečně aktivních alkaloidů88 v sušených stoncích asi 0.05-0.83%, 0.14-0.37% ve větvích, 0.25-1.90% v listech, 0.61-1.95% v kořenech a 0.91% v semenech.89 Jiří Kuchař uvádí, že pokud chce šaman během klasického vaření z listů moc nápoje ještě více zesílit, přidává do kotle kořeny. Listy se někdy používají i k přípravě chapacas90. Podle slov vyznavačů víry Santo Daime91, uasca (B. caapi) obohacuje nápoj Santo Daime silou, a chacrona (Psychotria viridis) mu dává své světlo.92

85 SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Ayahuasca, kouzelný nápoj z Amazonie, s. 126. ISBN 80-7207-342-7. 86 LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002.Ayahuasca : přehled, s. 76-77. ISBN 80-86685-02-0. 87 Indolové alkaloidy jsou β-karbolinové alkaloidy (tryptaminy): „halucinogenní indolové alkaloidy“; výrazně rozšířeny v houbách čeledi Agacicaceae. 88 Alkaloidy jsou látky patřící do skupiny dusíkatých zásaditých látek se silným, často jedovatým účinkem na lidský organismus. 89 (viz.) RIVIER, Laurent; LINDGREN, Jan-Erik. Ayahuasca, the South American Hallucinogenic Drink : en Ethnobotanical and Chemical Investigation. 26. St. Louis : Journal of Economic Botany, 1972. s. 107. 90 Chapacas – nápoj z louhovaného listí B. caapi. (viz.) KUCHAŘ, Jiří . Ayahuasca : aneb Tanec s bohy. Praha : Eminent, 1998. Šaman, s. 29. ISBN 80-85876-70-1. 91 Santo Daime – synkretické náboženství s křesťanskými i animistickými prvky. 92 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Ayahuasca: přehled, s. 75-79. ISBN 80-86685-02-0.

38

P. viridis z čeledi Rubiaceae je druhou základní složkou nápoje. Respektive listy této rostliny. Své místo v minulosti nalezla v tradici indiánských kmenů v Brazílii a východním Peru, ovšem pro své účinky je dobře známa mezi většinou tradičních vegetalistů po celé Amazonii, a taktéž ji užívají i příslušníci vyznání Santo Daime či UDV93 z brazilského státu Acre.94 Mnozí šamani jednotně tvrdí, že bez přidání chacrony (čakrony) medicína nefunguje, čemuž lze s úspěchem věřit, neboť právě chacrona je nositelkou látky, známé pod zkratkou DMT95. Tato látka byla poprvé nalezena ve šňupací směsi yopo96. Účinky DMT na uživatele jsou často velmi odlišné a budu se jimi podrobněji zabývat v jedné z následujících částí této práce. O míře obsahu DMT v ayahuasce hovoří McKennova, Towersova a Abbottova analýza97 z roku 1984, která skutečně potvrdila přítomnost DMT, a především zjistila, že užíváním v dávkách nad 1000mg orální cestou naprosto ztrácí svou aktivní sílu. To je způsobeno deaminací98 monoaminooxidázy (MAO), což je proces vyvolaný nahromaděním velikého množství bílkovin v těle. Jak se ale později ukázalo, v kombinaci s beta-karbolinovými alkaloidy harminem, harmalinem a tetrahydroharminem „dokáží“ vegetalisté ochránit DMT před procesem deaminace MAO99. Z trojice jmenovaných má tuto schopnost především harmalin, který je inhibitorem MAO, což znamená že dokáže zabránit vylučování MAO.

„MAO za normálních okolností odbourává účinnou psychoaktivní látku DMT ještě předtím, než se DMT dostane z krve do centrálního nervového systému.“100

93

Colonia 5000 a UDV (União do Vegetal) jsou synkretické pralesní církve. (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Předmluva, s. 13. ISBN 80-86685-02-0. 95 DMT (N,N-dimethyltryptamin) je silné přírodní psychedelikum. 96 (viz.) DMT. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2010, last modified on 17. 11. 2010 [cit. 2010-11-26]. Dostupné z WWW: . 97 (viz.) MCKENNA, Dennis; TOWERS, G. N.; ABBOTT, F. . Biochemistry and Pharmacology of Tryptamines and beta-Carbolines : A Minireview. Journal of Psychoactive Drugs. 1984, 4, s. 347358. 98 (viz.) Deaminace. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, last modified on 23. 10. 2010 [cit. 2010-11-26]. Dostupné z WWW: . 99 MAO – monoaminooxidáza (enzym nalézající se v těle živých organismů). 100 SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Ayahuasca, kouzelný nápoj z Amazonie, s. 127. ISBN 80-7207-342-7. 94

39

Nejkoncentrovanější množství DMT se nalézá v listových dužninách P. viridis, proto, jak už bylo řečeno, je užíváno především jejích listů, které představují dokonalé spojení s B. caapi. Tyto dvě rostliny se díky svým chemickým vlastnostem jedinečně doplňují a vytvářejí společně potřebné účinky. Spruceho studie z roku 1908, tak jak ji předkládá Luna, ovšem hovoří o tom, že odvar z B. caapi se užívá i bez dalších příměsí sice velmi zřídka, ale přesto tomu bylo určitě tak zvykem ještě v první polovině 20. století u kmenů Guahibo na horním toku Orinoka, Záparo a dalších skupin podél břehů Vaupés101. Maypurští Guahibové vedle pití odvaru žvýkají také samotné stonky čerstvé liány.102 Roku 1982 došlo ke zjištění přítomnosti velikého množství izochinolinových alkaloidů v řadě amazonských rostlin. Tyto látky mají řadu antimikrobiotických a protihlístových účinků a fungují i jako účinný dávicí prostředek (pozn: průjmové a dávicí recidivy jsou jednou z mnoha součástí očistné ceremonie).103 V současnosti už jistě není ve světě moderní farmaceutiky pochyb o významu rozsáhlých znalostí účinků stovek pralesních rostlin, jimiž místní vegetalisté díky tradici ústního předávání stále disponují. Již samotný proces správné přípravy ayahuascy svědčí o tom, že se jedná o velmi složitou proceduru vzhledem k rozmanitosti přísad, jejich množství a postupu vaření. Závěrem této kapitoly pociťuji za nutné uvést ještě krátký (nikoliv však kompletní) výčet některých dalších známých rostlin, které se k vaření ayahuascy na různých místech Amazonie používají. Dlužno ovšem dodat že i přes to, že jsou známy indiánské názvy a účinky mnohých z nich, nebyla současná věda až doposud řadu z těchto druhů schopná plně identifikovat. Další možné přísady ayahuascy104

Chiricsanango (Brufensia Grandiflora) 101

Řeka Vaupés – oblast jižní Kolumbie. (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Dodatky, s. 194. ISBN 80-86685-02-0. 103 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Úloha ayahuascy: očista versus vize, s. 173–174. ISBN 8086685-02-0. 104 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Rostliny-Učitelky, s. 91-94. ISBN 80-86685-02-0. 102

40

Hojně užívaná především v oblasti Iquitos v Peru. Chuchuhuasi (Maytenus Ebenifolia) Používaná šamanskými učedníky kmene Lamisto v Peru, pít ji mohou ale až po několika týdnech prvního užití ayahuascy. Tangarana (Triplaris Surinamensis) Výhonky tohoto stromu lze nahradit chacrunu, jeho matkou je podle tradiční mytologie mravenec. Toé (Brugmansia Suaveolens) Hiporura (Alchornea Castaneifolia) Pokud je přidávána při vaření, využívá se především její kůra.

2.5 Práce s rostlinou, proces přípravy Příprava ayahuascy je velmi složitým procesem, jenž znají dokonale pouze sami vegetalisté, kteří nápoj připravují. Ti totiž správností celého procesu ručí za to, že ayahuasca bude účinkovat tak, jak by měla, což je ovšem závislé i na několika dalších, velmi podstatných věcech, jako je například množství použité liány, výběr dalších rostlinných příměsí, důvod požití nápoje či způsob, jakým šaman celý přípravný obřad provádí.105 V předešlé kapitole jsem hovořil již o tom, jaké rostlinné druhy se při vaření nápoje používají, ale v rámci přesnosti si zopakujme, že základní složkou celé „medicíny“ je výtažek z pralesní liány, známe pod vědeckými označením Banisteriopsis caapi, u níž při sběru velmi záleží na stáří sklízeného exemplář, a jejíž účinky lze modifikovat pomocí dalších rostlinných druhů, které se za tímto účelem používají. Stejně jako správný výběr množství a druhů přísad je velmi náročný samotný postup vaření, jemuž je nutno věnovat maximum pozornosti a také dostatek času. Šamani tvrdí, že s přípravou nápoje je nejvhodnější začít v nočních, nebo brzkých ranních hodinách, a vzhledem k tomu že liána prý podle nich během vaření kolem sebe velmi špatně snáší více lidí, než-li je skutečně zapotřebí, účastní se ho většinou pouze šaman, jenž má k ruce svého pomocníka, aby došlo k co největší možné

105

(viz.) SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Ayahuasca, kouzelný nápoj z Amazonie, s. 126. ISBN 80-7207-342-7.

41

eliminaci negativních vibrací v okruhu přípravny, kde je taktéž zakázáno konzumovat potravu.106 Popišme si

nyní asi nejtradičnější a nejčastější ze všech způsobů přípravy

ayahuascy, který tkví v tom, že vegetalista do velkého (asi 50ti litrového) kotle vloží přibližně 3 kilogramy nadrcené či nasekané liány (v některých případech se používá k vývaru jen kůra z čerstvě nasbíraných větví)107, zalije ji vodou a začne vařit. William S. Burroughs ve svých Dopisech o yage popisuje postup přípravy „medicíny“ u putumayských Kofanů:

„V Putumayu rozsekají úponky na dvaceticentimetrové kousky, užívají přibližně pět kousků na osobu. Úponky pak roztlučou kamenem a vaří s dvěma hrstmi listů z jiné rostliny – provizorně určené jako ololiqui.. Začali jsme s indiánem oškrabávat kůru (vnitřní kůra je nejúčinnější). Nejdřív je bílá a míznatá, ale na vzduchu okamžitě zrudne.“108

Podle potřeby modifikace halucinogenních účinků se střídavě mezi liánu naskládá předem zvolená další přísada, kterou velmi často bývá již jmenovaná chakrona, tangarana nebo chakropanga109. Jak ale Burroughs v Dopisech uvedl, například indiánští šamani z oblasti Vaupes jsou v tomto směru výjimkou:

„Ve Vaupes seškrábou kůru asi z metru úponků, a získají tak dvě pořádné hrsti hoblinek. Kůru namočí na několik hodin do litru studené vody. Vodu pak přecedí a během jedné hodiny ji vypijí. Žádnou jinou rostlin nepřidávají.“110

106 (viz.) KUCHAŘ, Jiří. Ayahuasca: aneb Tanec s bohy. Praha: Eminent, 1998. Co je ayahuasca (a co není), s. 44. ISBN 80-85876-70-1. 107 SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Ayahuasca, kouzelný nápoj z Amazonie, s. 126. ISBN 80-7207-342-7. 108 BURROUGHS, William S. Dopisy o yage. Praha : X-Egem, 1991. 15. dubna, s. 68. 109 (viz.) RAUMI, Rayu. Šamani a rostlinky : O šamanských metodách léčby těla i duše; O velkých rostlinných učitelích, jakými jsou Ayahuasca, San Pedro a šamanský Tabák blogováno z Ekvádoru [online]. 2008 [cit. 2011-04-01]. Ayahuasca - královna medicíny z Amazonie. Dostupné z WWW: . 110 BURROUGHS, William S. Dopisy o yage. Praha : X-Egem, 1991. 15. dubna, s. 68-69.

42

Za neustálého dohledu vegetalisty, při němž si s liánou povídá, čistí ji tabákovým kouřem a zpívá pro ni a pro duchy své posvátné melodie, se nechá voda v kotli vypařit až téměř ke dnu, dolije se a uvede rychle do varu, přičemž tento postup se v rozmezí až dvanácti hodin opakuje přibližně šestkrát po sobě. V tuto dobu nesmí šaman jíst, zbytečně moc hovořit a musí dohlédnout na to, aby se k přípravně nepřiblížila žádná žena, aby kotel nepřetekl, nebo aby nedošlo k přelití ayahuascy ve zpěněném stavu studenou vodou.111 Všechny tyto důvody by totiž, podle prastaré tradice, mohly vést k neblahým účinkům liány, k pomatení smyslů člověka a možná i jeho smrti. Výsledným produktem půldenního vaření by měl být asi půllitr112 tmavé, husté, aromatické tekutiny, z níž prý šaman dokáže ještě před vypitím jediným pohledem poznat, zda bude účinkovat či nikoliv.

2.6 Vzývání asistujících duchů Spirituální činnost každého šamana je do velké míry závislá na zásazích a spolupráci jeho pomocných duchů, kteří mohou mít mnoho různých funkcí a podob. V prvé řadě se jedná o to, za jakým účelem je šaman oslovuje a žádá o pomoc. Piers Vitebsky o existenci duchovních světů ve své práci Svět šamanů doslova píše:

„Zaujímá stejný prostor jako my, ale je přístupna jen někomu a jen v určitém čase. Vstupu lze dosáhnout jen při vynaložení velkého úsilí a velké dovednosti.. Oddělená říše duchů se nemusí vždy nacházet v jiné kosmické sféře. Někdy leží přímo na zemi a šamanovým úkolem je doletět na známé místo v krajině.“113

Na takové cestě prý šamanovi velmi často asistují zvířecí duchové, jako například ptáci, s jejichž pomocí je schopen během svého putování urazit za krátký čas veliké vzdálenosti. Mimo toho jej chrání i před nebezpečenstvími a nástrahami, které by na něho mohly během cesty číhat.

111

(viz.) KUCHAŘ, Jiří. Ayahuasca: aneb Tanec s bohy. Praha: Eminent, 1998. Co je ayahuasca (a co není), s. 44. ISBN 80-85876-70-1. 112 Podle Luny vystačí půllitrové množství ayahuascy přibližně na dvanáct dávek nápoje. 113 VITEBSKY, Piers. Svět šamanů. Praha : Práh, 1996. Sféry kosmu, s. 15-16. ISBN 80-7176-303-9.

43

Aby se člověk mohl stát šamanem v tradičním smyslu slova, a aby mohl plně praktikovat tuto činnost, je zapotřebí nejprve získat vlastního „ochránce“ ve smyslu duchovní entity, představující základní zdroj spirituální energetické ochrany, od níž se odvíjí veškeré schopnosti šamana, jehož intenzivní spojení s ochráncem a spirituálními světy může po čase přerůst až do alter ega.114 Luboš Valčik ve své diplomové práci o moderních formách šamanismu o vztahu člověka a jeho pomocníka výstižně napsal:

„Vztah mezi šamanem a jeho duchy je pevný a oboustranně prospěšný. Každý šaman tento svazek s věčným světem upevňuje a za sílu na věky děkuje. Ve vlastním zájmu naslouchá spojencům, jejich radám i příkazům. Pečuje o ně, krmí a kloní na svou stranu dary a úlitbami. Protože každý, kdo by své duchy neměl v náležité úctě, kdo by lhal nebo porušoval tabu shůry dané, ztratí sílu nebo zaplatí za svou troufalost životem.“115

Domorodí Chívarové věří, že se svým ochráncem se každý člověk zprvu rodí, a je pouze na něm, zda si jeho přízeň svými činy nadále zaslouží či nikoliv. Pokud o něho někdo přijde, je prý velmi složité opět si jeho duchovní sily naklonit ve svůj prospěch, čehož se dosahuje pomocí různých rituálů, zaříkání, obětí a diety.

Jak ovšem k tomuto problému Michael Harner dodává:

„Hlavní rozdíl mezi obyčejným člověkem a šamanem spočívá v tom, že šaman ochránce aktivně využívá, když se nachází ve změněném stavu vědomí. Šaman svého ducha ochránce často vidí a radí se s ním.“116

Mimo ochránce ale někteří šamani prý disponují i mnoha dalšími pomocníky, jejichž získání může trvat i dlouhá léta, a jak uvidíme záhy u vegetalistů, tito pomocníci mohou mít velké množství podob.

114 (viz.) HARNER, Michael. Cesta šamana : Jak probudit svůj vnitřní potenciál. Praha : DharmaGaia, 2010. Šamanismus a stavy vědomí, s. 66. ISBN 978-80-86685-81-6. 115 VALČIK, Luboš. Proměny šamanské tradice. [s.l.], 2008. s. 25. Diplomová práce. MASARYKOVA UNIVERZITA. 116 HARNER, Michael. Cesta šamana : Jak probudit svůj vnitřní potenciál. Praha : DharmaGaia, 2010. Šamanismus a stavy vědomí, s. 66. ISBN 978-80-86685-81-6.

44

Duchovní bytosti indiáni obecně dělí na dobrotivé a nepřátelské. Negativní útočná entita může člověka posednout, ukrást mu duši, zdravý rozum a nakonec jej i zabít.117 Amazonští vegetalisté se opírají především o moc a sílu duchů rostlin učitelek, které označují snad nejčastěji názvem „maestros de la medicina“118. Někteří vegetalisté během léčebného procesu volají na pomoc i duchy šamanů z jiných kmenů či vzdálených koutů světa. Často se prý může jednat i o duchy lékařů například z Evropy či o bytosti ze zcela jiných planet a vesmírných galaxií. Tyto představy jsou časté nejen mezi pralesními šamany, ale i u mestiků, i do nichž vstupuje pomocný duch za účelem zvýšení léčebného účinku celého obřadu, při němž léčitel s duchy hovoří a udržuje s nimi úzký kontakt.119 Z vlastní vizuální zkušenosti mohu potvrdit, budeme-li ovšem věřit slovům léčitelů, že během intoxikace ayahuascou lze tyto duchy, kteří jsou průběhu léčení přítomni, dokonce i spatřit. Nehledě na zjevení energetických těl zesnulých předků, kteří mohou být celému procesu taktéž přítomni, například jako ochránci v okamžiku hlubokého transu, při němž je energeticky i fyzicky člověk vydán na pospas negativním entitám (viz. kapitola Dlouhá cesta za medicínou poznání). Tyto duchovní bytosti na sebe tedy mohou brát jak zoomorfní, tak antropomorfní podobu. Podle tradičního šamanského výkladu je pouze na nich, v jaké formě se „svému“ člověku vyjeví. Obecně ale platí, že duchové rostlin se zjevují „nejraději“ v antropomorfní formě, jako například andělé či válečníci.120 Alex Polari v knize Prales vizí popisuje své osobní setkání s antropomorfními duchy během ceremonie s ayahuascou následně:

„Znenadání jsem spatřil dva muže, nejkrásnější bytosti, co jsem kdy viděl. Vycházela z nich ohnivá záře.“121

117 (viz.) VALČIK, Luboš. Proměny šamanské tradice. [s.l.], 2008. s. 25. Diplomová práce. MASARYKOVA UNIVERZITA. 118 Maestro de la medicina – mistři medicíny. (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha: DharmaGaia, 2002. Pomocní duchové, s. 118. ISBN 80-86685-02-0. 119 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Pomocní duchové, s. 118. ISBN 80-86685-02-0. 120 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Nadpřirozené království, s. 97. ISBN 80-86685-02-0. 121 De ALVERGA, Alex Polari. Prales vizí. Praha : Triton, 2007. Padrinho Sebastiao, s. 96. ISBN 978-80-7254-887-3.

45

Šamanka kolumbijského kmene Guajiro, jménem Petronila, duchy ve svých vizích líčí těmito slovy:

„Když sním, přicházejí duchové. Mnohdy vypadají jako malí (guajirští kluci), jindy jako Arcjuna (Evropané), ale vždy jsou malí a sedí mi na ramenech. Duchové nejsou jako lidé. Mluví prostřednictvím myšlenek piache. Žvýkám tabák a sestupují další duchové. Nevidím je, přicházejí z mé hlavy, tabák mluví prostřednictvím mých myšlenek.“122

O důležitém významu tabáku během šamanských rituálů bude ještě posléze řeč. Obrazotvornost a náboženská víra indiánských etnik (ať už v jižní nebo v severní Americe), a jejich představy o světě duchů jsou ovlivněny především jejich životním prostředím, ve kterém se nacházejí. Všeobjímající příroda se tak stává domovem bezpočtu spirituálních bytostí, které mohou dlít jak v rostlinách, zvířatech, půdě, vodě, tak i v kamenech a horách, které jsou taktéž přirozenou živoucí součástí velké Matky Země. Nejinak je tomu i v případě peruánských Q'eros, jejichž veškerá duchovní činnost, jak už jsme si řekli, je založena právě na práci s energiemi a vibracemi všech těchto entit.123 O duchovních bytostech šamani svorně tvrdí, že jsou nadány intelektem stejně jako člověk, tudíž se může stát, že některý z nepřátelských duchů vyzve vegetalistu na souboj, jenž se odehrává buď na fyzické, nebo mentální úrovni. K tomu, aby v tomto střetu člověk obstál, je zapotřebí mít dostatek pomocných duchů a spirituální síly, jež mu poskytují rostliny - učitelky. Každopádně by se ale měl prý nejdříve pokusit o přesvědčení ducha ke spolupráci.124 Obyvatelé Amazonského pralesa rozeznávají několik nejvyšších duchovních bytostí, které jim mohou jak pomáhat, tak i škodit. První z nich je Sachamama, padesátimetrový hroznýš, kterého domorodci pokládají za ochránce a Matku džungle. Vegetalisté vyvolávají jejího mocného ducha když léčí, nebo bojují se spirituálními nepřáteli. 122

KALWEIT, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2008. Posvátné drogy - tam, kde se rodí svět, s. 147. ISBN 80-7281-189-4. 123 (viz.) WILCOX, Joan Parisi. Mistři živé energie : Mystický Svět Peruánských Indánů Q'ero. Praha : Pragma, 1999. Věk našeho opětovného setkání, s. 90-92. ISBN 80-7205-215-2. 124 VITEBSKY, Piers. Svět šamanů. Praha : Práh, 1996. Zápas s nepřátelskými duchy, s. 75-77. ISBN 80-7176-303-9.

46

Eduardo Luna píše, že:

„Vegetalista může Sachamamu vyvolat takovým způsobem, že se zčistajasna objeví mezi ním a nepřítelem. Když vegetalista útočí, stane se to, že jeho protivník spadne rovnou do její tlamy a je pohlcen.“125

Jejím neméně mocným protějškem je Yakumama, anakonda žijící na dně jezer a řek, která se někdy zjevuje v podobě parníku, na jehož palubě je vidět dav zpívajících a jásajících pasažérů. Velmi významnou duchovní bytostí je též Chullachaki, mužský duch s ohromnou mocí a schopností ovlivňovat meteorologické jevy. Lovců, kteří se podrobili přísné dietě, nosí prý štěstí a opatruje je na cestách po pralese. Mezi další obávané místní duchy patří také vodní lidé Yakuruna, mořské panny La Sirenas či Bufeo Colorado, růžový říční delfín, jenž si údajně vyhledává mezi lidmi ženy, v nichž by mohl dále šířit své potomstvo.126 Všichni tito jmenovaní duchové prý ovládají schopnost transformace do mnoha různých podob, a tou nejčastější z nich je právě lidské tělo, díky čemuž se mohou volně pohybovat mezi domorodci, aniž by je kdokoliv rozeznal.

2.7 Psychotropní účinky ayahuascy a komunikace s jinými světy Jedním

z nejdiskutovanějších

spirituálních

problémů,

vztahujících

se

k

užívání ayahuascy, je otázka šamanského cestování mezi různými světy a jednotlivými úrovněmi vědomí. Již bylo řečeno, z čeho se posvátný nápoj skládá a jaké halucinační vlastnosti spojením jednotlivých přísad získává. Na základě výzkumu mezi mestickými uživateli Eduardo Luna uvádí, že tito lidé od „medicíny“ očekávají v první řadě typické katarzní vize, které by se měly po jejím pozření v průběhu několika následujících hodin opakovaně dostavovat.127

125

LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Nadpřirozené království, s. 100. ISBN 80-86685-02-0. 126 LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Nadpřirozené království, s. 97-107. ISBN 80-86685-02-0.

47

Není-li tomu tak znamená to, že buď byla ayahuasca připravena nesprávným způsobem, nebo byla porušena stanovená přípravná dieta. K tomu Jim DeKorne dodává, že duchové:

„Neposkytnou vize nikomu, kdo nesplnil všechny podmínky takzvané vědy bylinné.“128

Pokud ale byla příprava dodržena, přicházející vize budou čisté a velmi sugestivní. Stejně důležitý význam mají ayahuascové halucinace jak pro mestiky, tak pro indiány, neboť vegetalisté obou těchto skupin využívají účinků „medicíny“ nejen k léčení svých pacientů, ale též k odpoutání svého ducha a mysli od gravitační tíže fyzického těla a světa lidí, aby se mohli vydat na cestu do „matrixových“ světů, kde získávají nové pomocníky, vědomosti a dovednosti od těchto duchovních entit, a kde také dochází k zápasům s útočnými silami čarodějů a zlomyslných duchů. Narozdíl od mestických pacientů, domorodci nepijí „medicínu“ pouze během léčitelských obřadů. Ta je důležitou součástí i mnoha dalších rituálních praktik, souvisejících například s lovem, získáním si přízně ducha určitého zvířete, nebo s přípravou na porážku nepřítele. Během transu může dojít u některých jedinců i k vyvolání neudržitelného pocitu agrese či vzteku. 129 Právě tento případ během ayahuascového obřadu popsal Richard Spruce u ekvádorských indiánů kmene Zapary:

„Účinky se začínají dostavovat ani ne za dvě minuty po vypití nápoje. Indián zbledne, jako by to byla jeho poslední hodinka, údy se mu chvějí a v jeho výrazu se zrcadlí zděšení. Zničehonic se jeho chování mění, tělo je v mžiku zkropeno potem a z očí mu čiší slepá zuřivost. Chopí se první zbraně, kterou vidí, a řítí se ke dveřím. V záchvatu zběsilosti mohutně buší do země i veřejí a vztekle křičí: 'To

127

(viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Nadpřirozené království, s. 97-107. ISBN 80-86685-02-0. 128 DEKORNE, Jim. Psychotropní šamanismus : psychotropní rostliny v čarodějnictví. Praha : Volvox Globator, 1997. Ayahuasca a jí podobní, s. 138. ISBN 80-7207-098-3. 129 Ani mestičtí vegetalisté nepijí ayahuascu pouze při očistě, ale kdykoliv když potřebují navázat kontakt s duchy.

48

všechno čeká na mé nepřátele, jakmile se objeví!' Rozčilení asi za deset minut ustupuje a Indián se unaven zklidňuje.“130

Ke snadnému cestování do spirituálních světů velmi často vegetalisté využívají, jak už jsme si řekli, některé zvířecí duchy. Pomocí ayahuascy se ale do takového tvora mohou případně i vtělit a získat tím jeho sílu, mrštnost a bojovnost, která je toliko typická například pro jaguára, obávaného pralesního tvora opředeného velkým množstvím mytických představ.131 Logicky platným faktem je, že obsah vizí, které se člověku zjeví, je závislý v prvé řadě na jeho vlastní vnitřní fantazii, představách, očekávání a především na jeho kulturním původu, neboť nelze čekat, že například Evropan „uvidí“ totéž, co indiánský šaman. Úvodními příznaky počínající intoxikace jsou nenadálé závratě, zvýšené pocení a chvilkové stavy nevolnosti, které se po chvíli začínají střídat s pocity zprvu, víceméně, příjemného charakteru. To co přichází po úvodním stavu slabosti a útržkovitých nejasných vizí popisuje výstižně Richard Schultes v knize Rostliny bohů:

„Ve fázi malátnosti se začíná odvíjet hra barev, které jsou nejprve bílé, mlhavé a namodralé, postupně se vyjasňují a stávají se intenzivními. Omámený člověk je nakonec přemožen spánkem a občasnými pocity zimnice. Nepříjemným vedlejším účinkem intoxikace je častý a těžký průjem, který zpravidla přetrvává dlouho po vystřízlivění.“132

Pro fázi č. 2 jsou velmi typické neskutečně silné, až sugestivní, vnitřní extatické prožitky vyvolané vznášením či schopností létat. Člověk se setkává se Stvořitelem, množstvím různých duchů, cizími poutníky, mýtickými bytostmi a monstry, s nimiž někdy musí bojovat (mestici často hovoří o setkání s Ježíšem Kristem),

130

SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Ayahuasca, kouzelný nápoj z Amazonie, s. 129. ISBN 80-7207-342-7. 131 (viz.) VITEBSKY, Piers. Svět šamanů. Praha : Práh, 1996. Sféry kosmu, s. 15-16. ISBN 80-7176303-9. 132 SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Ayahuasca, kouzelný nápoj z Amazonie, s. 129. ISBN 80-7207-342-7.

49

zatímco ve fázi č. 3 se mysl a tělo začínají opět uklidňovat, rozjitřené vize dostávají jasné teplé barvy a člověk je náhle bezpečí.133 Klasické jsou též cesty skrze zářící a měnící se geometrické formace, stejně tak i průlety vesmírem, poznávání neznámých galaxií a vyspělých cizích ras. Antropolog Florian Deltgen, který jako jeden z mála vědců v 70. letech s „medicínou“ experimentoval přímo mezi pralesními vegetalisty, popisuje své vize ve fázi č. 2 takto: „Viděl jsem přímo mým mozkem, nikoliv mýma očima. Viděl jsem mým vědomím. A to, co jsem viděl, byl čistý duch. Řekl jsem si: 'ach, to je přece čistá spiritualita' a porozuměl jsem oněm mystikům, kteří psali o 'sňatku duše s bohem'.“134

Typickou náplní vizí domorodců je shlédnutí mýtických počátků světa či zrodu lidského druhu. Velmi často je tato fáze (č. 2) pokládána za jakousi spirituální smrt, při níž duch opouští tělo a navrací se do mateřské dělohy, aby se mohl opět vynořit symbolicky na svět. Tato vize souvisí se zvláštně častou uniformitou, o které hovoří jak indiáni, mestici, tak i cizinci, neboť téměř každý, kdo ayahuascu někdy pil uvádí podobný zážitek spojený se strachem z nejistoty a blížící se smrti.135 Sám za sebe mohu potvrdit, že tomu tak skutečně je, neboť v okamžiku velmi nepříjemného výpadku vědomí můj vlastní duch vystoupil z těla, pronikl temným tunelem a vynořil se v „děloze stromu“ v podobě malého dětského tělíčka. Identické osobní zkušenosti popisuje i Michael Harner v knize Cesta šamana, kde hovoří o přihlížení vlastní pomalé smrti, během níž jeho duše nastoupila na palubu korábu vyplouvajícího na moře, zatímco on sám nebyl schopen jakéhokoliv odporu a pouze hleděl na to, jak se jeho životní energie ztrácí v dáli. Z vize jej nakonec vytrhnul až šaman, který m nalil do hrdla jakýsi protijed.136 Lze z toho snad usuzovat, že obrazy, které ayahuasca svým uživatelům odkrývá, nejsou pouze směsicí rozjitřených představ intoxikované lidské mysli, ale skutečnými rozsáhlými sděleními, jež mají mnohem hlubší význam, než se může zprvu zdát? 133

KALWEIT, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. Posvátné drogy - tam, kde se rodí svět, s. 149. ISBN 80-7281-189-4. 134 KALWEIT, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. Posvátné drogy - tam, kde se rodí svět, s. 145. ISBN 80-7281-189-4. 135 KALWEIT, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2005. Posvátné drogy - tam, kde se rodí svět, s. 149-150. ISBN 80-7281-189-4. 136 HARNER, Michael. Cesta šamana : Jak probudit svůj vnitřní potenciál. Praha : DharmaGaia, 2010. Rostliny pomocníci, s. 25-27. ISBN 978-80-86685-81-6.

50

Indiánští a mestičtí uživatelé by určitě odvětili, že je tomu přesně tak, neboť jinak by pro ně samotné vize zcela postrádaly jakéhokoliv významu. Tito lidé přicházejí za ayahuascou, aby ji požádali o radu a pomoc ve svých nesnázích, čímž z ní de facto činí v rámci vlastního kulturního prostředí živou inteligentní bytost, přesahující svou moudrostí a mocí náš omezený svět. Ovšem, dlužno se domnívat, že na tuto svízelnou problematiku znají pravdivou odpověď snad jen sami vegetalisté.

2.8 Diagnostika a léčba nemoci pomocí duchovních bytostí Co se jeví zprvu třeba jako obyčejný kašel se může v tropickém prostředí137 z nenadání změnit v komplikované onemocnění plic, nebo jiného z životně důležitých tělesných orgánů. Vegetalista by měl ještě před započetím léčení určit, zda se jedná o nemoc takzvaně „normální“, nebo vyvolanou magickým útokem jiné osoby. Po uvedení do změněného stavu vědomí a přestoupení, takříkajíc, na vyšší úroveň bytí, by měl být prý schopen spatřit příčinu nemoci a také případný lék na její vymýcení.138 Rostlinoznalci jsou specialisty na léčbu jak fyzického, tak i duchovního těla. Pokud ale po prostudování pacientových příznaků a některých důvěrných detailů jeho života mestický ayahuascero není schopen určit funkční léčbu, nebo usoudí, že moderní medicína bude v tom či onom případě vhodnější, pošle pacienta do nemocnice. Někteří vegetalisté prý ale dokáží stanovit léčbu na základě pouhého pohledu na pacienta, nebo podle jeho pachu, přičemž mnohé relativně vážné nemoci, s nimiž lidé za léčiteli přicházejí, mohou být podle nich způsobeny emocionálními a sociálními tlaky, ve kterých se dlouhodobě jedinec pohybuje. 139 Léčitel tudíž nehledí na nemoc tradičním medicínským postupem, ale spíše ji chápe jako proces neustálé proměny, a jako narušení rovnováhy životních sil. Pakliže se rozhodne ayahuascero pro léčbu pomocí velké „medicíny“, přistoupí se k očistnému a léčivému obřadu, nazvanému v jazyce kečua La limpia, během něhož, jak jsem již říkal, léčitel přesune pomocí ayahuascy své vědomí mimo lidský svět, kde se bojuje s negativními silami, způsobujícími onemocnění. Některé výklady hovoří přímo

137

V němž léčitelé, daleko od města představují jedinou možnou pomoc. RAUMI, Rayu. Šamani a rostlinky : O šamanských metodách léčby těla i duše; O velkých rostlinných učitelích, jakými jsou Ayahuasca, San Pedro a šamanský Tabák blogováno z Ekvádoru [online]. 2008 [cit. 2011-04-07]. Tradiční medicína. Dostupné z WWW: . 139 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Diagnóza nemoci, s. 144-146. ISBN 80-86685-02-0. 138

51

o vstupu šamana do pacienta, neboli do jeho vnitřního vesmíru, napadeného cizí spirituální agresí. Dlužno ovšem říci, že tento rituál může mít mnoho různých podob a forma jeho průběhu se řídí danými lokálními tradicemi jednotlivých etnických celků. Přesto i v tomto případě je patrná jakási zvláštní uniformita, jíž se většina vegetalistů bez rozdílu řídí. Během celé procedury je léčitel závislý na síle a pomoci rostlinných duchů, kteří mohou mít, jak už jsme si říkali, mnoho různých projevů a podob. Michael Harner tvrdí, že:

„Abyste mohli využít duchy pomocníky při léčení, je třeba nashromáždit alespoň tucet rostlin. Nejlepší by bylo, kdyby mezi nimi byl alespoň jeden z těchto pomocníků: pavouk, včela, vosa, sršeň, had. Čím větší různorodost a množství duchů pomocníků, tím větší má šaman schopnost léčit nemoci.“140

Rituál očisty, zvaný La limpia, je založen na využití vibrační energie šamanova hlasu, ať už se jedná o hru na hudební instrument, zpěv či vydávání libých hvízdavých melodií icaros, připomínajících zpěv tropických ptáků. K přenosu energie dochází též dechem či tabákovým kouřem. Tabák sám o sobě je velmi důležitou součástí celého obřadu, a mezi indiány je pokládán taktéž za velkého rostlinného učitele a velmi účinný lék. Z tohoto tabáku si vegetalisté balí cigarety zvané mapachos. Jiří Kuchař v knize Ayahuasca aneb Tanec s bohy o mapachos říká, že:

Šaman jednak z cigarety normálně klasicky šlukuje a jednak natahuje dým do úst a polyká jej do žaludku, aby měl dostatečnou zásobu pro léčbu.“141

Vegetalisté si jej dokonce pěstují na svých malých políčcích, aby ho vždy měli dostatek po ruce, a jeho zpracování (bez fermentace) prý doprovází velmi mnoho tajemství a prastarých tabu.142 140

HARNER, Michael. Cesta šamana : Jak probudit svůj vnitřní potenciál. Praha : DharmaGaia, 2010. Rostliny pomocníci, s. 146-147. ISBN 978-80-86685-81-6. 141 KUCHAŘ, Jiří. Ayahuasca aneb Tanec s bohy. Praha : Eminent, 1998. Šaman, s. 27. ISBN 80-8587670-1. 142 RAUMI, Rayu. Šamani a rostlinky : O šamanských metodách léčby těla i duše; O velkých rostlinných učitelích, jakými jsou Ayahuasca, San Pedro a šamanský Tabák blogováno z Ekvádoru [online]. 2008 [cit. 2011-04-05]. Tabák. Dostupné z WWW: .

52

Mezi

nezbytné

rituální

pomůcky

ayahuascových

procedur

patří

metlička

z palmových větví zvaná surupanga, jejíž zvuk prý vábí léčivé duchy, poté chřestidlo, krystaly kafru naložené v lahvi s alkoholem, cigarety mapachos a posvátná voda Aqua de Florida.143 Mestičtí rostlinoznalci na úvod celého obřadu recitují modlitby k velké Matce Zemi, Ježíši Kristovi a Nebeskému Stvořiteli. Následně se přejde k samotné konzumaci nápoje, kdy ho pijí nejdříve pacienti a poté i sám léčitel, přičemž neustále během toho vzývá duchy a prosí je, aby se k rituálu taktéž připojili. Množství ayahuascové dávky se odvíjí od toho, zda člověk takzvaně „pije“ poprvé či nikoliv. Po zhasnutí světla se již čeká jen na příchod změněného stavu vědomí a s ním spojených halucinací, které se dostavují přibližně půl hodiny po pozření. V tu chvíli začne vegetalista zpívat svá icaros a chřestit surupangou, nebo jiným nástrojem. Celá fyzická očista spočívá ve zvracení a průjmových

recidivách, zatímco

duchovní nápravu provádí vegetalista na každém pacientovi zvlášť, a jeho základem je ofukování tabákem a vysávání negativních sil ústy z několika míst na těle nemocného pomocí hlenu yachay. Tento tradiční, několikahodinový léčebný proces popisuji na základě vlastní zkušenosti též v kapitole Dlouhá pouť za medicínou poznání, tudíž bych se zde nyní ještě krátce zaměřil na léčbu závažných nemocí, které mohou být, podle vegetalistů, často způsobeny vysíláním negativní energie, které nebožákovi přivodí například gangrénu končetiny, rakovinu, nepředstavitelné bolesti hlavy, nebo celého těla, až není schopen se udržet na nohou a musí vyhledat pomoc. Podle výzkumu Eduarda Luny mezi mestickými ayahuasceros je velmi funkčním lékem proti čarodějné moci směs z kořenů stromu chicuru, listy piñon rojo a pryskyřice z rostliny bellaco caspi.144 Tyto suroviny se očistí tabákovým kouřem z mapachos a zpěvem icaros, čímž je prý zvýšena i jejich léčivá síla. Nepřátelská energie může být vyslána ve formě šipek virote, jejichž původci jsou v mnoha případech již zmínění brujos. 143

RAUMI, Rayu. Šamani a rostlinky : O šamanských metodách léčby těla i duše; O velkých rostlinných učitelích, jakými jsou Ayahuasca, San Pedro a šamanský Tabák blogováno z Ekvádoru [online]. 2008 [cit. 2011-04-05]. La limpia: šamanské očištění. Dostupné z WWW: . 144 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Vynětí magické šipky: léčba, s. 149. ISBN 80-86685-02-0.

53

„Magická šipka virote se popisuje buď jako druh hlenu, který jsou čarodějové schopni vystřelovat ze svých úst, a zraňovat tak tělo jiné osoby, nebo jako trny, úlomky kostí a dokonce i jako drobný hmyz, který se prý vznáší v yachay.“145

Yachay vychází podle vegetalistů z hloubi lidského těla ve formě několik centimetrů dlouhého hlenu, k jehož vytvoření je zapotřebí pít kafrovou vodu a vdechovat tabákový kouř, čímž se dostaví dávicí reflex, s jehož pomocí se tato duchovní substance uvolňuje z těla ven. Někteří rostlinoznalci jej prý definují jako magnet, na který se přichytávají šipky virote během sání postižené části těla. Podle tradičního výkladu je ale yachay pokládán především za sídlo léčivých duchů.146 Po každém vysávání nemoci, které se provádí během sezení hned několikrát, se postižené místo, čelo, žaludek, spánky a nakonec celé tělo opakovaně ofukují tabákem. Tím se docílí snesení kompletní ochrany (arkana) na pacienta, která funguje de facto jako štít napájený energií „dobrých“ duchů.147 Veliké nebezpečí ovšem skýtají nejen brujos, ale i zlí duchové, kteří prý dokáží člověku ukrást jeho duši, a v tomto případě by ji měl vegetalista dokázat vytrhnout ze spárů zlých sil a dopravit zpět do fyzického těla. Ztráta duše podle indiánů ovšem hrozí v každém věku, tudíž není ničím výjimečným ani u malých děti. Léčivé účinky ayahuascy jsou nezpochybnitelné a velmi výjimečné. Existuje množství zdokumentovaných případů, kdy bylo pacientovi ve městské nemocnici řečeno, že s jeho nemocí či chorobou toho lékaři asi příliš nesvedou, a poté co vyhledal ayahuascera, který jej začal léčit, byl po jisté době (řádově několika měsících) zcela zdráv, nehledě na výborné výsledky „medicíny“ nasazené u odvykajících narkomanů, o nichž jsem se zmínil již v samotném úvodu této práce. Mimoto je lékařsky dokázáno, že extrakt nezpůsobuje žádný návyk jako jiné látky, označované obecně jako drogy, čímž se dostáváme ke kurióznímu paradoxu, neboť přesně takto se ještě i dnes na ayahuascu pohlíží.

145

LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Magický hlen a magická šipka, s. 136-137. ISBN 80-86685-02-0. 146 MABIT, Jacques. Blending Traditions : Using indigenous medicinal knowledge to treat drug addiction. Takiwasi [online]. 2002, 2, [cit. 2011-04-26]. Dostupný z WWW: . 147 SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Ayahuasca, kouzelný nápoj z Amazonie, s. 129-130. ISBN 80-7207-342-7.

54

V jižní Americe tak vznikla vzácná symbióza mezi indiánskou pralesní medicínou a vědeckým, moderním přístupem léčby, který si je farmaceutických účinků ayahuascy velmi dobře vědom a naučil se již tuto skutečnost v mnoha ohledech respektovat.

2.9 Léčivé účinky posvátných melodií icaro148 Nedílnou součástí šamanských rituálů je taktéž hudba, která může být použita jak k léčení, tak k vyvolávání agresivních nepřátelských sil. Lze ji tedy použít jak ke konání dobra, tak i zla. Její mnohotvárnost a variabilita je patrná již z toho, že zaujímá důležité spirituální postavení snad ve všech kulturách naší civilizace. Bylo by možno hovořit mnoho o užívání a významu mnoha hudebních nástrojů, které pomáhají medicinmanovi v jeho duchovní práci, ale zaměřme se nyní opět pouze na prostředí ayahuascové ceremonie a posvátných melodií, jež vegetalisté nazývají icaros. S touto zvláštní směsicí zpěvu149, hvízdání, popřípadě i hry na některé vybrané instrumenty, jsem se osobně setkal poprvé před dvěma lety na ayahuascové ceremonii (viz. kapitola Dlouhá pouť za medicínou poznání). Ovšem dlužno dodat, že díky internetu lze dnes již snadno získat autentické zvukové nahrávky melodicky harmonických icaros peruánské lékařky Rosy Giove, Joseho Campa či mestického šamana Juana Florese, a mnoha dalších interpretů. Dalo by se říci, že vzhledem ke kontinuitě mestických a indiánských spirituálních praktik jsou u obou těchto skupin pravidla a způsoby užívání icaros během léčitelských rituálů velmi totožné. Irene Bellierová v časopise América Indígena z roku 1986 o indiánech Mai Huna150 napsala, že „považují za zcela nepřijatelné brát yagé za účelem proniknutí do prvotního světa 'mina' a být přitom zticha.“151 Již z tohoto tvrzení je patrná vysoká míra důležitosti kladená na vibrační projevy těla způsobené zpěvem nebo hrou na hudební nástroj. V souvislosti s touto problematikou Irwing Goldman při líčení yahuascových ceremoniálů u Kubeů152 dodává:

148

Tento výraz pochází z kečujského „ikaray“, což znamená vyfukovat kouř ve smyslu léčivého očištění. 149 Mestici volí často při zpěvu španělštinu, zatím co indiáni jejich rodný jazyk. 150 Jedná se o tukanskou příbuzenskou větev z oblasti řeky Putumayo. 151 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Dary duchů : magické melodie a magický hlen, s. 120. ISBN 8086685-02-0.

55

„Chvíle euforie se rovněž dostavuje, když slyší hudbu, zpěv a zvuk proudící vody.“153

Každý budoucí vegetalista procházející obdobím iniciace, získává podle prastaré víry od svých rostlinných „učitelů“ magické zpěvy icaros, bez nichž by nemohl v budoucnu vykonávat svou duchovní činnost. Těchto spirituálních „písní“ existuje mezi šamany opravdu veliké množství, neboť je takříkajíc získávají od svých rostlinných učitelů a další se učí mezi sebou navzájem. Každý z nich má však své vlastní, základní icaro, které přestavuje jeho moudrost, sílu a moc. Stmelování rituálních zpěvů s užíváním psychotropních látek je pro většinu domorodých skupin jižní Ameriky velmi typické. Nejinak je tomu i u mestických curanderos, a to například v oblastech Caquetá v Kolumbii či v Loretu, Ucayli a Madre de Dios v Peru.154 Základních myšlenkou, společnou pro všechny je idea „medicíny“ coby učitelky předávající „učni“ během intoxikace množství informací a vědomostí určených jen jemu.

„Duchové každé rostliny mají vlastní magickou melodii. Repertoár šamana se tak rozšiřuje přidáním každé rostlinné přísady do základu ayahuascového nápoje anebo užitím jednotlivé rostliny - učitelky.“155

Samotná funkce icaros je velmi rozmanitá a ne vždy musí být striktně tyto zpěvy součástí přímo ayahuascových ceremonií, neboť vegetalisté jich používají například i během přípravy zcela jiných léků, nebo během lovu zvěře. Jinými slovy, pomocí icaros šaman například udržuje kontakt se spirituálními světy a s duchovními bytostmi, jako

152

Kubeové sídlí v oblasti řeky Vaupés. GOLDMAN, Irwing. The Cubeo : Indians of Northwest Amazon. Illionois : The University of Illinois Press, 1963. Yage, s. 210-211. 154 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Dary duchů : magické melodie a magický hlen, s. 121. ISBN 8086685-02-0. 155 LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Dary duchů: magické melodie a magický hlen, s. 122. ISBN 80-86685-02-0. 153

56

jsou „ochránci“, které takto vyzývá, aby se sami projevili, přičemž icaros zpívaná na úvod ceremonie mají posloužit ke zvýšení stavu opojení pacienta.156 Marie Matoušková ve svém cestopise Arco Iris: cesta duhy, cesta hada, tyto melodie nazývá Icaros Sagrados, neboli „prosby duchům“157. Především během samotného obřadu pomáhají icaros do určité míry stimulovat vize pacientů, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Vegetalista dokáže pomocí vibrací svého hlasu vyluzovat akustické zvuky a melodie, které mohou lidskou mysl de facto řídit a snáze ji provázet po celou dobu na cestě poznání. Eduardo Luna píše, že šaman je prostřednictvím icaros „dokonce schopen vytvořit všem přítomným společně sdílenou vizi..“158 Dalo by se zde na závěr opět jmenovat mnoho druhů těchto spirituálních melodií. Některé mohou jedinci napomoci k ženské náklonnosti, jiné k dobrému lovu, k vítězství ve snovém boji se zlým čarodějem, ale asi nejpočetnější z nich jsou icaros určená k léčení nemocí způsobených buď zlými duchy nebo čarodějnou silou. Těmito icaros vegetalista zvyšuje jak bezpečí pacientů, tak i svoje vlastní.159 Nehledě na všechny tyto skutečnosti je velmi uklidňující také vědět, že léčitel je neustále někde blízko vás, neboť jeho hlas vnímáte jako záchytný bod od samého začátku až do ukončení nejhlubší fáze intoxikace.

2.10 Ayahuasca jako božská energie Ježíše Krista V jedné z předešlých kapitol jsem již hovořil o postavení synkretismu v jižní Americe a vzniku mnoha nových náboženských kultů a pralesních komunit. Chtěl bych zde nyní pohovořit o původu náboženství Santo Daime160, jehož vyznavači jsou dnes příslušníky velkého počtu různých komunit, na jejichž počátku, ve 156

(viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Dary duchů: magické melodie a magický hlen, s. 122. ISBN 8086685-02-0. 157 (viz.) RAUMI, Rayu. Šamani a rostlinky : O šamanských metodách léčby těla i duše; O velkých rostlinných učitelích, jakými jsou Ayahuasca, San Pedro a šamanský Tabák blogováno z Ekvádoru [online]. 2008 [cit. 2011-04-05]. Tabák. Dostupné z WWW: . 158 LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Dary duchů: magické melodie a magický hlen, s. 129. ISBN 80-86685-02-0. 159 (viz.) LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002.Dary duchů : magické melodie a magický hlen, s. 133. ISBN 8086685-02-0. 160 Podle výkladu Santo Daime v době příchodu Španělů do jižní Ameriky mnoho Inků před cizinci uteklo do pralesních oblastí a sebou si vzali i tajemství nápoje ayahuasca, pojmenovaného údajně po šamanovi, který ochránil své lidi před masakrem.

57

třicátých letech minulého století, stál hlídač brazilské hranice, Raimund Irineu Serra, který se v pralese dostal během své služby do styku s místními šamany, kde poznal ayahuascu, její moudrost, a poté co měl údajně vizi, v níž mu „Matka pralesa“ vyjevila jeho budoucnost služebníka Kristova učení, usadil se roku 1930 v brazilském městě Rio Branco, kde založil první skupinu svých bratří a sester. Typickými symboly jejich společné víry, představující spojení Nebe se Zemí, se staly dvouramenný kříž a šesticípá hvězda.161 V knize Prales vizí od Alexe Polariho stojí:

„Mistr Irineu zavedl způsob rituálů nazývaných práce 'trabalhos', při nichž se tancuje, hraje na hudební nástroje a zpívají se písně 'hinos'. Tyto písně mají silný spirituální náboj. Kdesi na druhém konci světa téměř o dva tisíce let později se tak opět obnovily bohoslužby v podobě, v jaké je sloužili Ježíšovi učedníci za dob raných křesťanských komunit.“162

Během těchto obřadů jejich účastníci pijí ayahuascu kvůli navození stavu, jenž se tradičně nazývá miracão163. Podstatou celé „medicíny“ podle Santo Daime je živá božská bytost, neboli Daime, která je původcem léčivých schopností a matrixových vizí, odvíjejících se v mysli intoxikovaného jedince. Tyto vize se nazývají doctrina a s jejich pomocí je prý možné navrátit se k původnímu učení Ježíše Krista, založenému na úctě k životu, na lásce ke světu, k velké Matce Zemi, jejím duchům a nebeskému Otci.164

„Až mnohem později akademici jeho církev, pojmenovanou Santo Daime, analyzovali a označili ji za směs lidového katolicismu, indiánského šamanismu, afrického kultu Ifa a evropského spiritismu 19. století.“165

161

(viz.) De ALVERGA, Alex Polari. Prales vizí. Praha : Triton, 2007. Předmluva, s. 24-25. ISBN 978-80-7254-887-3. 162 De ALVERGA, Alex Polari. Prales vizí. Praha : Triton, 2007. Předmluva, s.25. ISBN 978-80-7254887-3. 163 (viz.) De ALVERGA, Alex Polari. Prales vizí. Praha : Triton, 2007. Předmluva, s.25. ISBN 97880-7254-887-3. 164 (viz.) De ALVERGA, Alex Polari. Prales vizí. Praha : Triton, 2007. Předmluva, s. 24. ISBN 97880-7254-887-3. 165 TŘEŠŇÁK, Petr. CzechTek WebLog [online]. 2006 [cit. 2011-04-27]. Droga, která léčí. Dostupné z WWW: .

58

Po Irineuově, roku 1971, se jeho původní organizace roztříštila na tři části. V čele jedné z nich stál Sebastião Mota de Melo, který přišel poprvé s představou odloučené pralesní komunity. Alex Polari dále píše: „Po smrti Mistra Irinea obdržel Mota pokyny z astrálu, ať postaví vlastní kostel a začne shromažďovat lidi do jednoho společenství. K tomu došlo v osadě Colonie 5000.“166

Tato osada v oblasti Rio Branka v brazilském státě Acre byla po několikaletém trvání kvůli složitým pozemkovým poměrům ale zrušena a výsledkem přesídlení byl vznik velmi odlehlé pralesní osady Céu do Mapiá v Acre, a přestože od založení komunity uběhlo již třicet let, vznikají podle jejího vzoru čas od času stále nové kolonie. Nejedná se ovšem pouze o náboženská, ale také o ekologická a vzdělávací centra.167 Dnes žije v Céu do Mapiá přibližně tak 500 až 700 obyvatel, mezi nimiž jsou jak indiáni, mestici, tak i běloši, kteří vzešli z různých sociálních a kulturních poměrů, zatímco zde jsou si všichni před tváří Nejvyššího za každých okolností zcela rovni.168 V jednom rozhovoru s Alexem Polarim, uvedeném v knize Prales vizí,

padrinho

Sebastião o rovnosti a potřebě bližních prohlásil toto:

„Podívejte se na prales, ve kterém jsou si všechny stromy rovny, od nejmenších po největší. Jeden strom se přelomí a druhý spadne s ním, ale žádný si nestěžuje. Jsou šťastní. Naučte se, jak žít ve společenství a studovat lekce mírumilovnosti, které nám poskytuje Božská příroda. Všímejte si, jak funguje svět a jestli jej nelze někde učinit lepším. Buďte přítelem svým bratrům a sestrám, protože bez nich je život mnohem obtížnější. Nikdo nepohne samotný něčím tak těžkým, jako je svět, ale láska, je-li pevná, může být pákou, která svět změní.“169

166

De ALVERGA, Alex Polari. Prales vizí. Praha : Triton, 2007. Souboj se zlým kouzelníkem, s. 127. ISBN 978-80-7254-887-3. 167 MURILO, Jose. Santo Daime : The Rainforest Doctrine [online]. 2000 [cit. 2011-04-17]. Céu do Mapiá. Dostupné z WWW: <santodaime.org/indexy.htm>. 168 (viz.) De ALVERGA, Alex Polari. Prales vizí. Praha : Triton, 2007. Předmluva, s.28-31. ISBN 978-80-7254-887-3. 169 De ALVERGA, Alex Polari. Prales vizí. Praha : Triton, 2007. Nový svět, nový život, s. 221. ISBN 978-80-7254-887-3.

59

Mapiá je soběstačná komunita s rozvodem elektřiny a vlastní zemědělskou i řemeslnou produkcí. Součástí vesnice je též důmyslná manufaktura na přípravu ayahuascy a veškeré další zázemí potřebné pro práci a dlouhodobý život v pralesním prostředí, včetně kaple s ostatky padrinha Sebastia a kostela, v němž probíhají všechny náboženské události.170 80. léta v Brazílii byla pro Santo Daime skutečně zlatým věkem. Tomuto náboženskému hnutí se podařilo nalézt si cestu do městského prostředí a získat mnoho nových členů. Snad právě v souvislosti s tím byla tehdy ayahuasca uznána brazilskými zákonodárci za legitimní, čímž skončilo dlouholeté obtěžování komunity stran vládních úředníků. Roku 1990 Padrinha Sebastiãa vystřídal ve vedení Santo Daime jeho vlastní syn, Alfredo Gregorio de Melo, který stojí v čele skupiny do dnes.171 V současnosti počet vyznavačů Daime neustále roste, a lze je mimo tradičních oblastí výskytu v Brazílii a dalších latinskoamerických státech nalézt i v mnoha komunitách v USA, v Evropě a dokonce i v Asii.

2.11 Kulturní význam ayahuascy v indiánském a mestickém prostředí „Léčivá ayahuasco, kéž mě zcela omámíš. Pomoz mi tím, že mi otevřeš své krásné světy. I ty jsi stvořena Bohem, jenž stvořil člověka. Otevři mi dokořán své léčivé světy. Chci vyléčit nemocné tělo: toto nemocné dítě a tuto nemocnou ženu chci vyléčit dobrým počinem.“172

Takto zní jedna stará píseň indiánů kmene Šupibo, s níž oslavují a žádají o pomoc Madre de Plantas (Matku rostlin) s velikou úctou již po dlouhé věky.

170 (viz.) MURILO, Jose. Santo Daime : The Rainforest Doctrine [online]. 2000 [cit. 2011-04-17]. Céu do Mapiá. Dostupné z WWW: <santodaime.org/indexy.htm>. 171 (viz.) MURILO, Jose. Santo Daime : The Rainforest Doctrine [online]. 2000 [cit. 2011-04-17]. Céu do Mapiá. Dostupné z WWW: <santodaime.org/indexy.htm>. 172 SCHULTES, Richard Evans; HOFFMANN, Albert ; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Ayahuasca, kouzelný nápoj z Amazonie, s. 126. ISBN 80-7207-342-7.

60

Chceme-li hovořit o kulturní hodnotě ayahuascy u přírodních národů Amazonské nížiny, je nutné podotknout, že tato prastará medicína je mezi domorodci známá již po dlouhé stovky generací, které si mezi sebou postup její přípravy předávaly jako velmi mocný a důležitý prostředek potřebný ke spojení se „skutečnou“ realitou. Touto realitou je míněn svět duchů, skrytý před zraky nevědoucích za oparem toho, co člověk může na vlastní oči vidět a vnímat každý den svého života. Takzvaná moderní civilizace, vzešlá na svém počátku taktéž z konglomerátu pravěkých animistických forem duchovního pojímání životního prostoru, byla postupně (díky směru a událostem své celoplošné transformace) vytržena z přediva těchto prastarých náboženských přestav, pocitů a fantazií, a vydala se v tomto smyslu poněkud jinou cestou, jejímž základem se stala striktní vědecká racionalita, která se v současnosti pokouší koexistovat v moderním světě ruku v ruce s klasickými a nejpočetněji zastoupenými formami světových náboženství, mezi nimiž klasicky vévodí křesťanská církev. Vzhledem

k těmto

skutečnostem

je

pro

současného

příslušníka

„západní

civilizace“ velmi obtížné přijmout fakt o existenci jiných forem životního prostoru, které nelze jen tak snadno vysvětlit pomocí vědeckých postupů, i když se k tomu současná věda nestaví jinak, nežli striktně racionálně, a vizuální i pocitové účinky ayahuascy vnímá pouze jako projev chemických reakcí halucinačních látek, které „medicína“ obsahuje. Zcela jinak je tomu ale v prostředí jihoamerických vegetalistů, kde ayahuasca představuje jeden z nejzákladnějších pilířů spirituálního života a samozřejmě zasahuje především do lokálních náboženských představ a přírodní mytologie, plné (mnohdy nadpřirozených) pralesních tvorů a gulliverovských anabází za poznáním svého vlastního původu, moudrostí a láskou milostiplné Pachamamy, která je učí, že každá živá rostlina má svou vlastní duši. Proto indiáni rozeznávají ženské a mužské druhy rostlin. Mnislav Zelený v knize Duch s rozkvetlým penisem uvádí, že:

„Rostliny, semena a plody se často objevují jako etiologické motivy a v mnohých mýtech signalizují původ celé kultury. V tradicích gêských etnik se vypráví o tom,

61

že plody pocházejí z nebe a byly původně darem, který Hvězdná žena přinesla svému milému a jeho lidem.“173

Všechny plody jsou tudíž darem z nebes a přesně tak je amazonští indiáni i vnímají. Z těchto starých příběhů čerpá hojně inspiraci taktéž moderní mýtus mestický, velmi často již ovlivněný synkretismem, jak jsme mohli vidět v předešlé kapitole o Santo Daime. S ayahuascou se vše rodí a zároveň zaniká. Je rostlinnou učitelkou ve světě lidí, od něhož se lze díky jejím účinkům oprostit a vydat se do mnoha jiných dimenzí, kde je možné hovořit s duchy a učit se od nich. Ayahuasca je mezi indiány známá minimálně již poslední dva tisíce let174, a za tu dobu se její význam pro pralesní obyvatelstvo takříkajíc nezměnil. Dlužno dodat že ještě dnes je součástí duchovních obřadů přibližně u osmdesáti pralesních kmenů,175 nehledě na její široké rozšíření mezi mestiky, kteří se s jejími účinky museli poprvé setkat někdy na přelomu 19. a 20. století u domorodých vegetalistů, od nichž získali informace, jak rostlinu poznat během sběru, jak ji správně připravit, a velmi citlivě ji začlenili do svého vlastního prostředí, které se nachází jak ve městech, tak i mimo ně. Uveďme si nyní pro představu pojetí významu ayahuascy u indiánů podle Richarda Evanse Schultese: „Pravděpodobně žádný jiný halucinogen Nového světa – dokonce ani peyotl nemění vědomí způsobem, který byl tak hluboce a kompletně ceněn a interpretován. Caapi opravdu prostupuje každý aspekt lidského bytí. Zasahuje do prenatálního života, ovlivňuje život po smrti, působí během pozemské existence, hraje svou roli nejen ve zdraví a nemoci, ale i ve vzájemném vztahu mezi jedinci, vesnicemi a kmeny, v míru i ve válce, doma i na cestách, při lovu nebo při zemědělství.“176 173

ZELENÝ-ATAPANA, Mnislav. Duch s rozkvetlým penisem : Mýty amazonských indiánů. Praha : Argo, 2004. Amazonie a její mytologie, s. 26-27. ISBN 80-7203-573-8. 174 LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Užívání psychotropních rostlin v obou Amerikách, s. 72. ISBN 80-8668502-0. 175 MATOUŠKOVÁ, Marie K. Arco Iris : Cesta duhy, Cesta hada. Praha : Beletris, 2005. Šamanská cesta vizí, s. 25. ISBN 80-903525-3-7. 176 LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Kmenové užívání ayahuascy, s. 80. ISBN 80-86685-02-0.

62

Z výše uvedeného vyplývá, že tato indiánská medicína je skutečnou alfou a omegou života domorodých pralesních skupin. Zasahuje do každého období lidského života, a jak mi Rayu Raumi během očistné ceremonie v Žibřidicích

sdělil (viz.

kapitola Dlouhá pouť za medicínou poznání), bylo ještě před nedávnem u některých indiánů zvykem podávat v malém množství ayahuascu i zlobivým dětem, aby je její účinky zklidnily. K podobným účelům se ostatně využívalo i jemně nadrcené chilly, které se (opět ve velmi malém množství) sypalo malým dětem do očí, aby si pláčem posílily své plíce. Velmi podobně je tomu se způsobem vnímání „medicíny“ i v mestickém prostředí, které se, jak už jsem říkal, z velké části, mimo venkova v dosahu pralesa, nalézá ve městech, neboť i zde mestičtí curanderos praktikují očistné ceremonie, založené na práci s léčivými energiemi a komunikaci s duchy rostlin, jejichž síly jsou vegetalisty užívání pouze ke konání dobra ve smyslu tělesné a spirituální nápravy. Pro potenciální pacienty je velmi důležité vybrat si dobře svého curandera, neboť se mezi nimi tradičně pohybuje i mnoho již zmíněných brujos (čarodějů), ochotných za jistou finanční částku obrátit své schopnosti proti třetí osobě za účelem jejího napadení agresivními duchy či kletbami. Své temné „protějšky“ mají mestičtí čarodějové samozřejmě i mezi pralesními šamany. Užíváním ayahuascy se člověku postupně odkrývá svět umění ve smyslu náhlé tvůrčí potřeby, která může mít jak výtvarnou, tak i hudební formu, neboť jak indiáni tvrdí, jejich medicína v lidech probouzí touhu, chuť a dovednost uměleckého projevu. Eduardo Luna v knize Vegetalismus ostatně píše:

„Během mé návštěvy v organizaci Colonia 5000, sídlící blízko Rio Branca v brazilském státě Acre, mi někteří lidé tvrdili, že se prostřednictvím Santo Daime (ayahuascy) naučili hrát na hudební nástroje.“177

U amazonských indiánských skupin Tacano, Arawak, Záparo, Tupi, Karib, Jíbaro, Warao, Yanomamo či Pano178 (k nimž patří etnické skupiny Shipibo a Conibo) jsou inspirace „ayahuascovou geometrií“ opravdu velmi časté. 177

LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. Učení od rostlin, s. 86. ISBN 80-86685-02-0. 178 Indiánské kmeny: Tacano (území podél břehů řeky Madre de Dios a údolí řeky Beni v peruánské a bolivijské Amazonii), Arawak (oblast řeky Purus u peruansko-brazilské hranice), Záparo (horní tok řeky Nanay u Iquitos), Tupi (střední Amazonie), Karib (jižní Guayana a Rio Branco), Jíbaro (peruánské podhůří na východě And a horní tok řeky Santiago na území Ekvádoru), Warao (delta řeky

63

V případě tkanin se jedná o tradiční a někdy téměř až hypnotizující vířivé vzory, které představují právě úseky prožitých vizí, při nichž se jedinec nachází ve stavu transu, citlivém na okolní projevy, vidí a slyší jak se vše kolem něho mění ve zvláštní geometrické tvary, které jsou neustále v pohybu a okem postřehnutelnou rychlostí se transformují na tunely anebo podzemní červí hnízda. Nakonec ale často dostávají například konkrétní zvířecí tvary. Mimo oděvů a dalších podobných tkanin se takové vzory objevují na nářadí, keramice, indiánských stavbách, uměleckých dílech a dokonce i na zbraních.

„Značná část propracovaných skalních rytin v oblasti Vaupés nepochybně vychází z osobních zážitků a podobné kresby na dřevěných stěnách tukanských společenských domů jsou vyobrazením motivů, objevujících se při intoxikaci. Portréty a dekorativní motivy vyobrazené na nádobí, stěnách domů, proutěných výrobcích a dalších domácích předmětech lze rozdělit do dvou skupin: na abstraktní dekorace a figurální motivy.“179

Šamanský mistr Rayu Raumi píše, že: „Indiáni Shipibo tyto obrazce a vize vyšívají na svých dekách – co deka, to jeden obrazec, jeden pocit, jedna píseň, jeden vnitřní svět, do kterého se lze položit a obdržet harmonizaci a léčení.“180

V jižní Americe funguje ve městech i na venkově mnoho uměleckých dílen a škol, které čerpají svou inspiraci právě ze zkušeností s „medicínou“ a jejich díla jsou velmi oblíbeným artiklem především mezi turisty. Snad nejznámějším se v tomto oboru pro své nadání a poznání ayahuascy v minulosti stal malíř Pablo Amaringo, narozený roku 1938, který pocházel z chudé mestické rodiny a dokonce byl v mládí vězněn za padělání bankovek. Poprvé se s pralesními šamany a ayahuascou setkal v době svého skrývání před zákonem. Roku

Orinoko), Yanomamo (část jich žije ve Venezuele a část u Serra Parima v Brazílii), Pano (západní Amazonie). (viz.) ZELENÝ-ATAPANA, Mnislav. Duch s rozkvetlým penisem : Mýty amazonských indiánů. Praha : Argo, 2004. Medailonky, s. 33-339. ISBN 80-7203-573-8. 179 Evans;SCHULTES, Richard; HOFMANN, Albert; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 2000. Ayahuasca, kouzelný nápoj z Amazonie, s. 131-132. ISBN 80-7207-342-7. 180 RAUMI, Rayu. Šamani a rostlinky : O šamanských metodách léčby těla i duše; O velkých rostlinných učitelích, jakými jsou Ayahuasca, San Pedro a šamanský Tabák blogováno z Ekvádoru [online]. 2008 [cit. 2011-04-01]. Vizionářské umění. Dostupné z WWW: .

64

1988 nakonec založil v peruánské Pucallpě světově proslulou Malířskou amazonskou školu (Escual de pintura Amazonica USKO-AYAR), které se věnoval až do své smrti roku 1999.181 Závěrem této kapitoly bych už dodal pouze to, že posvátný nápoj ayahuasca je pro amazonské indiány a jejich mestické „sousedy“ skutečně velmi významným a mimořádným jevem, jenž tvoří neodmyslitelnou součást jejich spirituálního a fyzického života jak v pralesních oblastech, tak i mimo ně.

181

(viz.) KUCHAŘ, Jiří. Ayahuasca: aneb Tanec s bohy. Praha: Eminent, 1998. Pablo Amaringo, s. 9092. ISBN 80-85876-70-1.

65

3. Krátce o globalizaci ayahuascy, její „transplantaci“ do kulturního prostředí Starého kontinentu a výpověď osobního setkání s celonoční medicinální očistou pod vedením šamanského zasvěcence Ray Raumiho z pralesní komunity v ekvádorském Napu

3.1 Evropská kultura X přírodní halucinogeny Tato kapitola budiž velmi stručným průnikem do problematiky historického a společenského významu halucinogenních přírodních látek v evropské kultuře. Tak jako je hluboká víra ve spirituální síly rostlinných duchů stále živou součástí života obyvatelstva v Amazonii, tomu bylo stejně kdysi i na území Starého kontinentu, který za poslední dva tisíce let prodělal veliké množství zásadních kulturních změn, jež vyústily v nynější model, na toto téma, názorově velmi roztříštěné společnosti. Pokud bychom zde měli nastínit kompletní historii užívání přírodních látek v Evropě, jednalo by se o počin velmi rozsáhlý. Nutno ale dodat že toto není hlavním záměrem mé práce, tudíž se nyní spokojme s krátkou exkurzí do minulosti, jež by měla pouze zlehka nastínit kontinuální vztah obyvatelstva Starého kontinentu k tomuto problému. Tuto cestu by bylo možno započít již u nejstarších forem Homo Sapiens a následně pokračovat až k člověku současnému, jenž byl po celou dobu svého vývoje, v pravěku a starověku, a de facto až do středověku, vystaven magickým účinkům různých přírodních látek náboženského, mystického, okultního a později i lékařského významu, které byly s příchodem křesťanské církve prohlášeny za součást ďábelské vůle. Starověké národy, jež vycházely z animistického základu svých předků a měly k halucinogenům „kladný vztah“, si udržely náklonnost k těmto kouzelným rostlinám, a přírodě jako celku, až do svého zániku či postupné asimilace s nově příchozími skupinami. Jiné se od přírody, nikoliv však od jejích kouzelných prostředků, částečně „odloučily“ životem ve velkých, na svou dobu, velmi moderních městech, jak tomu bylo například ve starém Řecku či Římě, který se stal již v raných dobách středověku

66

jednou z inspirací pro vznik jeho kultury, utvářené křesťanskou ideou života ve světě, v němž se jakékoliv odchylky spojené s dozníváním animismu velmi tvrdě potíraly během inkvizičních procesů, které v boji s „čarodějnictvím“, velmi často spojovaným s bylinkářstvím, vařením kouzelných lektvarů a podobnými praktikami, pokračovaly až do 17. století. Ale již v 16. století v období rozvoje mnoha nových věd, jako byla například chemie, Evropa poznala též zcela nový lék zvaný Lajdaným. Jeho základní aktivní (přírodní) složkou je opium182, jež může mít ve vysokých koncentracích silné halucinační účinky, a které se zprvu dováželo z arabských zemí a později též z Dálného východu.183 Na dalších tři sta let se tak opium stalo jedním z nejvyhledávanějších farmaceutických hitů po celém našem kontinentu, a dokonce ještě v 50. letech minulého století bylo možné nalézt v některých lékárnách volně k dostání čaj z lehké opiové tinktury. Jedním z nejdéle známých halucinogenů v evropském prostředí, který má řadu svých příznivců i v dnešní době, jsou bezpochyby houby psilocybe, rozšířené díky své přirozené houževnatosti a adaptabilitě v mnoha různých druzích po celém světě. Načež se dostáváme téměř již do současnosti, ve spojení s níž by bylo možno dlouze hovořit o vědeckém vývoji chemických substancí a dalších narkotik ve farmaceutice, ale především o nelegálním rozvoji a komerčním šíření těchto drog, nehledě na takové multikulturní fenomény současnosti, jako je například marihuana, buprenorfin, nebo LSD v 60. letech. 184 S tímto velmi rychlým procesem se pojí zároveň i rychlý růst drogově závislé populace a počet těch, kteří začnou podobné látky užívat takzvaně „víkendově“, čímž jsme vlastně narazili na samé „jádro věci“. To znamená, že současnou evropskou populaci by bylo možno rozdělit na skupiny, do nichž by patřili v první řadě přímí odpůrci drog, stimulantů a veškerých psychoaktiv. Do druhé skupiny patří jejich zastánci a uživatelé.

182

Kouzelné schopnosti makových palic, z jejichž obsahu se opium vyrábí, ovšem byly mezi evropskými národy známy již ve starověku. 183 (viz.) ZUDA, Tomáš. Drogová poradna [online]. 2009 [cit. 2011-04-27]. Opiáty - historie. Dostupné z WWW: . 184 (viz.) ZUDA, Tomáš. Drogová poradna [online]. 2009 [cit. 2011-04-27]. Opiáty - historie. Dostupné z WWW: .

67

Tou třetí, nejméně početnou, ale rostoucí skupinou by mohli být lidé, kteří stejně jako kdysi naši dávní starověcí předkové, chápou změněný stav vědomí pomocí kouzelných rostlin, jako možnou cestu jejich spirituálního i fyzického života. Jak jsem ale zjistil je velmi málo takových, kteří by si troufli, i přes své letité zkušenosti s narkotiky, na ayahuasce takříkajíc „užít“, neboť se obávají jejích nepříjemných účinků, o které příliš nestojí.

3.2 Z deštného pralesa do Evropy V kapitole o Santo Daime jsme již hovořili o tom, že v 80. letech byla ayahuasca uznána brazilskou vládou za zákonnou, čímž se společenství Daime otevřela cesta ven mimo její dosavadní působiště. Ještě předtím ale Federální úřad na základě anonymních udání poslal své agenty do vesnice Ceu do Mapiá v Acre, aby zde provedli vyšetřování týkající se konzumace halucinogenního nápoje během náboženských obřadů a údajného lákání bohatých obyvatel z města do komunity, které nakonec dopadlo vítězně pro společenství Daime. Federální experti vydali prohlášení v němž tvrdili, že v případě Daime se nejedná o žádnou nebezpečnou sektu, ale pouze o synkretickou církev, která se dožaduje svobody vyznání. Vyšetřovatelé uznali dokonce léčebnou sílu nápoje a nedlouho nato perzekuce, jimž byla Santo Daime vystavena, skončily.185 Nejenom v Brazílii, ale i v Peru je ayahuasca legální látkou, užívanou v některých lékařských zařízeních. Jedno z těchto výzkumných pracovišť je dokonce sponzorováno finančními prostředky Evropské unie, a především Francie. Vedoucím tohoto centra je Jacques Mabit, který se na studium ayahuascy specializuje.186 Roku 1992 se zástupci Santo Daime zúčastnili i světově proslulého Summitu Země ve městě Rio de Janeiro, kde se dočkali veřejné osobní podpory od velitele brazilské protidrogové policie.187 V 90. letech se náhle začíná učení Daime šířit i mimo jižní Ameriku, do USA, do Asie a Evropy, a proniká pomalu do západní společnosti, která na ni zprvu většinově pohlíží jako na cizí sektu, která se vyznačuje užíváním nebezpečných drog. V USA došlo po roce 2000 k několika soudním sporům mezi státem a jednou z odnoží Santo Daime, UDV, jež díky rozhodnutí Nejvyššího soudu mohla ve své činnosti 185

(viz.) TŘEŠŇÁK, Petr. Droga, která léčí. Respekt. 18. prosince 2006, 51, s. 20-24. (viz.) MABIT, Jacques. Blending Traditions : Using indigenous medicinal knowledge to treat drug addiction. Takiwasi [online]. 2002, 2, [cit. 2011-04-26] 187 (viz.) TŘEŠŇÁK, Petr. Droga, která léčí. Respekt. 18. prosince 2006, 51, s. 20-24. 186

68

pokračovat nadále, a to i přes to že státní žalobce upozorňoval na možné nebezpečí spojené s konzumací halucinogenního nápoje. Bylo ovšem rozhodnuto, že k porušení zákona nedošlo a užívání nápoje má pouze náboženský charakter, který nelze, vzhledem ke svobodě vyznání, přehlížet.188 Další velký soud proběhl roku 2006, do něhož se pokoušela zasahovat i administrativa tehdejšího prezidenta USA G. Buse, ale i tehdy Nejvyšší soud církev osvobodil a ponechal jí právo konzumace ayahuascy během obřadů, k čemuž nejspíše napomohla i skutečnost, že totéž americké úřady povolily již dříve jedné severoamerické indiánské náboženské společnosti, která při obřadech konzumuje kaktus peyotl.189 Roku 2008 dokonce tři kostely Daime ve státě Oregon podaly k soudu žádost o získání právního statutu. Jedné z těchto žádostí bylo příštího roku vyhověno. V Evropě zasáhly proti šířící se Santo Daime jako první nizozemské úřady, jež roku 1999 vyslaly do synkretický kostelů své inspektory, kteří zabavili věřícím ayahuascu a pozatýkali mnoho, z velké části vůdčích osob, které byly poté obviněny z pašování a šíření látek, patřících na seznam těžkých drog. Totéž se v tu samou dobu dělo v menší míře i ve Francii a v Německu.190 Nedlouho nato ale právníci Santo Daime napadli rozhodnutí nizozemských úřadů a roku 2001 zvítězili ve sporu o náboženskou svobodu a nepopiratelné právo na konzumaci ayahuascy, coby nedílné součásti obřadního procesu. Jedním z důvodů tohoto byrokratického vítězství nad nizozemskými úřady byl i fakt, že extrakty vyrobené z pralesních rostlin nepodléhají mezinárodní kontrole a nejsou tak v rozporu se zákonem. Roku 2005 probíhal s Daimisty podobný soudní spor i ve Francii, jejichž dvě místní centra se nacházejí v Marseille a v Paříži, a i zde jim bylo právo pít ayahuascu ponecháno pod podmínkou, že bude mít i nadále pouze náboženský charakter. Čtyři měsíce nato došlo ale k vydání zákona, podle něhož byly jednotlivé složky

188

(viz.) Santo Daime. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2010, last modified on 2011 [cit. 2011-04-27]. Dostupné z WWW: . 189 (viz.) TUPPER, Kenneth . The Globalization of Ayahuasca : Harm Reduction or Benefit Maximization? In International Journal of Drug Policy. Vancouver : University of British Columbia, 2008. s. 300. 190 (viz.) Santo Daime. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2010, last modified on 2011 [cit. 2011-04-27]. Dostupné z WWW: .

69

nápoje prohlášeny za drogy, čímž došlo k jejich postavení mimo zákon a k zákazu jejich držení i konzumace.191 Velmi podobný spád měly události i v Itálii, jejíž úřady podaly na místní Santo Daime taktéž žalobu, a ještě před konáním procesu bylo opět zatčeno mnoho jejích příslušníků. Konečný verdikt soudu ovšem opět zněl, že nedošlo k žádnému porušení zákona. Taková byla nedávná bouřlivá léta pro Daimisty v Evropě, v níž si dnes toto hnutí opět získává nové zájemce o její učení, a mimo výše zmíněných zemí existují další centra Daime též ve Španělsku a podle všeho i v České republice, i když se mi nepodařilo zjistit kde, neboť jeho členové se logicky ukrývají a co nejméně na sebe upozorňují. Přesto ale nelze počítat s tím, že se někdy v budoucnu opět nebudou podobné perzekuce opakovat. Současná evropská politika je konglomerátem neskutečných a dech beroucích paradoxů. Jak jinak lze také nazvat podobná náboženská pronásledování, vyvolaná užíváním rituálního nápoje, obsahujícího čistě přírodní extrakt, zatímco farmaceutický obchod po celém světě bohatne z prodeje léků, vyráběných z pralesních rostlin na základě původních indiánských receptur? Kenneth Tupper z Univerzity Britské Kolumbie v Kanadě, ve svém vědeckém příspěvku pro Mezinárodní žurnál drogové policie, s názvem The globalization of ayahuasca k tomuto problému dodává, že:

„Jedna z hádanek ayahuasky pro současnou protidrogovou politiku je ontologická. Ontologie je částí metafyziky, která zahrnuje filozofickou analýzu existence a kategorizace reality. Moderní protidrogová legislativa a politika je ontologicky založena na mechanickém pohledu na vesmír, jako na společensko-politickém rozšíření modernistického projektu vědeckého materialismu. Podle tohoto názoru drogy a jejich účinky mohou být zcela vysvětleny vědou, biochemií a psychofarmakologií. Reinarman a Levine to identifikují jako farmakologický determinismus, přesvědčení, že účinky drog jsou způsobené výhradně jejich farmakologickými vlastnosti, bez ohledu na psychologické idiosynkrazie nebo sociální kontext. Nicméně konstruktivistický pohled připouští, že na druhou stranu jsou drogy silné kulturní konstrukty. Účinky, které 191

Santo Daime. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2010, last modified on 2011 [cit. 2011-04-27]. Dostupné z WWW: .

70

vyvolávají v lidskému vědomí a chování jsou funkcemi nejen jejich biochemii, ale jsou také dány bohatou symbolikou a sociálními významy.“192

V současné době povědomí o ayahuasce ve společnosti neustále vzrůstá, neboť čím dál více příslušníků „moderní“ společnosti, kteří mají duchovně blízko k přírodě, esoterice či neošamanismu, se začíná těmto věcem naplno věnovat. Zájemci o tuto problematiku mají dnes již mnoho možností výběru z různých šamanských workshopů, seminářů, společných ceremonií a duchovních cest, ale velmi často se stává, že mnohé z těchto akcí a událostí mají se šamanismem, nebo s tím, co jím je nazýváno, de facto minimum společného. Zcela jiným příkladem toho jak lze na sobě spirituálně pod dohledem odborníků pracovat, jsou veliká mezinárodní vzdělávací centra, nalézající se jak v Evropě, tak především ve Spojených Státech. Tato centra jsou obsahem výuky zaměřená právě na neošamanismus a velmi často v nich působí hostující šamanští mistři z celého světa. Ve Velké Británii se nalézá tzv. Sacred Hoop, neboli Posvátný kruh, což je organizace nabízející duchovní kurzy po celé Anglii a Skandinávii. Přímo ve Skandinávii ale operuje i Scandinavian Centre for Shamanic Studies (Skandinávské centrum pro studia šamanismu), které patří k těm nejvyhlášenějším v Evropě.193 Velmi moderním fenoménem současné doby se stal i takzvaný ayahuascový turismus194. Mnohým lidem již nestačí pouhá spirituální cvičení a přednášky, ale touží zažít ayahuascovou zkušenost na vlastní kůži v autentickém prostředí. Na tuto službu se v současnosti specializuje čím dál více cestovních kanceláří, jejichž cílovou destinací je právě jižní Amerika. Tuto možnost nabízí turistům a cestovatelům i ekologické centrum s názvem Dům snění, které se nalézá v ekvádorském Napu a kde se o „studenty“ medicíny z celého světa stará člověk, o němž budu hovořit v následující kapitole, a který je tím, jenž mne samotného zasvětil do tajů ayahuascy, a to nikoliv podle Santo Daime, ale podle vegetalistické tradice národa Kečua. Smutné ovšem je že workshopy, které pořádá

192

TUPPER, Kenneth . The Globalization of Ayahuasca : Harm Reduction or Benefit Maximization? In International Journal of Drug Policy. Vancouver : University of British Columbia, 2008. s. 299. 193 (viz.) VITEBSKY, Piers. Svět šaman. Praha : Práh, 1996. Nová šamanské hnutí, s. 170. ISBN 80-85809-43-5. 194 (viz.) TUPPER, Kenneth . The Globalization of Ayahuasca : Harm Reduction or Benefit Maximization? In International Journal of Drug Policy. Vancouver : University of British Columbia, 2008. s. 300.

71

několikrát za rok v Čechách, musejí probíhat potají, aby tvrdá ruka zákona nedopadla i na jeho hlavu, neboť jednou věcí je získat si přízeň či sympatie jisté části společnosti, a tou druhou je výklad platného zákona, jenž odsuzuje předem to, co nezná a není schopen pochopit. Závěrem této kapitoly lze snad už dodat jen tolik, že stoupenci Santo Daime, i přes veškerý odpor některých evropských úředních centrál, pronikají se svým učení pomalu a jistě i do evropského kulturního podhoubí a získávají si svým citlivým ekologickým přístup k přírodě, nekonfliktností a neskutečně silným kolektivním charismatem postupně stále více nových členů, jejichž současný počet v Evropě se odhaduje přibližně na několik stovek, a kteří o své náboženské příslušnosti na veřejnosti příliš nevyjadřují. Zato ale plní synkretické kostely Santo Daime, kde se kolektivně pije posvátná ayahuasca a lidé se modlí ke Stvořiteli, Kristu a přírodním duchům. Je možné, aby se za čas v Evropě stalo totéž co před dvaceti lety v Brazílii, kde byla „medicína“ uznána za legální? Nevrací se snad Ježíš Kristus tímto způsobem zpět ke svým ovečkám, které opustil poté, co zemřel a vtělil se podle Santo Daime do ayahuascy ukryté v pralese?

3.3 Dlouhá pouť za medicínou poznání Na následujících stránkách hodlám vylíčit autentickou osobní výpověď o své mentální spirituální cestě na druhý břeh vědomí pod vlivem nápoje ayahuasca, a nehodlám v něm cokoliv přibarvovat či zveličovat, neboť to jediné, co má v tomto případě skutečně smysl je pouze čistá pravda. Vzhledem k tomu žádám o strpení, nežli se ve vyprávění dostanu k hlavnímu bodu tématu, neboť pokládám za zcela nutné podat zde celkový a co nejméně okleštěný obraz tohoto nevídaného spirituálního zážitku.

Poprvé jsem se o takzvané „medicíně“ doslechl přibližně před třemi lety. Tehdy jsem objevil i knihu Jiřího Kuchaře o jeho cestě do amazonského pralesa za setkáním s „révou mrtvých“. Dlouhým a postupným pátráním po stále nových informacích svázaných s Ayahuascou a jejími schopnostmi jsem zcela náhodně získal spojení na českého zástupce195 malé 195

V následujícím textu budu pro tohoto guru užívat jeho indiánského jména Rayu Raumi, které získal od příslušníků lidu Kečua.

72

pralesní komunity se sídlem ve východoekvádorské provincii Napo. Poprvé jsem se s ním pokusil navázat kontakt na konci léta roku 2009. Žel bohu, Rayu byl, podle jeho pozdějších slov, v té době zrovna mimo dosah civilizace, kdesi uprostřed panenské přírody ekvádorské Amazonie, kde podstupoval pod dohledem kečujského vegetalisty přísnou tělesnou, duševní iniciační dietu před vlastním zasvěcením do tajů pralesního šamanismu. Tehdy jsem první email od něho dostal asi až po dlouhých čtyřech měsících. Dopis obsahoval mimo mnoha různých informací i krátký přehled Raumiho činnosti v jižní Americe, který je nyní již k nahlédnutí i na internetu:

„… jmenuji se Rayu a je mi 29 let. Mým posláním je být ku pomoci těm, jenž kráčí na stezce za celostním zdravím, sebepoznáním, láskou, otevřeným srdcem, silným a čistým duchem a jasnou myslí. Pomáhat lidem je pro mě způsobem, jak pomoci Matce Zemi a uskutečnit Velkou Proměnu lidí a života na planetě… Poslední roky jsem proto strávil nepřetržitým učednictvím u mnoha různých šamanů a šamanek v Ekvádoru, především pak v Amazonské džungli u kmene Kečua.“196

Postupně se mezi námi rozvinul pravidelný, i když ne příliš častý, kontakt a na jaře minulého roku se Rayu rozhodl po více než dvou letech strávených v pralese navrátit zpět do Čech. V té době jsem od něho obdržel pozvánku na šamanské sezení, pořádané pro úzký okruh přátel se zájmem o „kouzelné rostlinky“. Během července jsem předem potvrdil svou účast a počátkem srpna se již schylovalo k „cestě poznání“, která vedla do hájemství podještědské krajiny u vesnice Žibřidice

nedaleko

Krištofova údolí, ale vzhledem k tomu, že se Rayu obával při elektronickém kontaktu jakékoliv konverzace na téma „ayahuascový workshop197“, nebyl jsem si vůbec jist, co mne na setkání přesně čeká a zda vůbec dojde k seznámení s rostlinou, o níž jsem měl do té doby jen zcela teoretické vědomosti. Ještě dříve nežli došlo ke dni mé výpravy, bylo nutno provést vlastní intenzivní očistu, bez níž by bylo, z pohledu léčitele, samotné „pití“ jen mlácením prázdné slámy. 196

RAUMI, Rayu. Šamani a rostlinky : O šamanských metodách léčby těla i duše; O velkých rostlinných učitelích, jakými jsou Ayahuasca, San Pedro a šamanský Tabák blogováno z Ekvádoru [online]. 2008 [cit. 2011-04-01]. Ayahuasca. Dostupné z WWW: . 197 Finanční výtěžky z těchto akcí putují na podporu komunity v Napu, dlužno říci že klasická taxa za jednu očistnou noc činila 2000 kč, pro mne platila studentská sleva 1000 čk.

73

Tato dieta198 sestávala z přísného výběru stravy, z níž bylo nutno vyloučit některé druhy masa či ovoce, čokoládu, zrající sýry, sůl, koření a potraviny v konzervách. Součástí diety ovšem byla i nutná sexuální zdrženlivost a práce na vnitřní psychice, spojená s pobytem v klidném (nejlépe přírodním) prostředí mimo běžný kontakt se společností. 13. srpna jsem konečně zamířil vlakem z Liberce do obce Zdislavy, odkud jsem měl v úmyslu přejít do nedalekých Žibřidic. Po internetu jsem den předtím obdržel mapku s instrukcemi, podle nichž se mělo na místo konání dorazit. Ihned po příjezdu do Zdislavy se spustila nevídaná průtrž mračen199, která rozvodnila místní říčku natolik, že se během několika minut vylila ze břehů a hnala mě napříč vesnicí, která vypadala zcela opuštěně. Náhle déšť jako mávnutím proutku ustal. Na střeše prázdného ovčína uprostřed luk jsem na slunce rozložil promočené svršky a ponořil se do svých rozjitřených myšlenek a smíšených pocitů z toho, co mělo přijít s večerem. Čím více jsem však na to myslel, tím více se mě začala zmocňovat nejistota, strach a chvílemi jsem byl i velmi blízko jakési zvláštní formě vnitřní paniky živené současným stavem samoty a odloučením od dosavadního života, který jsem znal. Neustále dokola jsem si v hlavě rekapituloval poslední týden zasvěcený pouze přípravě na celonoční očistnou ceremonii, o níž jsem do té doby pouze četl v knihách, a nyní jsem se měl postavit síle ayahuascy osobně. Postupně jsem začal vnímat přírodu kolem mnohem intenzivněji a vzpomněl jsem si na Raumiho slova při našem posledním telefonátu, která zněla asi v tom smyslu, že je potřeba se před samotnou očistou nejdříve spojit duševně s přírodou, jejími vůněmi, barvami a tvary, povznést se nad strachem z věcí skrytých pod slupkou jen částečně viditelné

skutečnosti, a zcela své myšlenky podrobit přirozenému rytmu okolní

krajiny. Doufal jsem že mě to uklidní, proto jsem si vyhlédl nejbližší ctihodně vyhlížející strom a s otevřenou srdcem jej objal!

198

(viz.) RAUMI, Rayu. Šamani a rostlinky : O šamanských metodách léčby těla i duše; O velkých rostlinných učitelích, jakými jsou Ayahuasca, San Pedro a šamanský Tabák blogováno z Ekvádoru [online]. 2008 [cit. 2011-04-01]. Kontraindikace ayahuascy. Dostupné z WWW: . 199 Až po cestě do Žibřidic jsem se dozvěděl od jednoho sedláka, že jsme uprostřed záplavové oblasti.

74

K večeru jsem dorazil do Žibřidic. Bylo třeba projít téměř celou vesnicí a skoro za ní odbočit do prudkých lesních strání. Po nedlouhém stoupání mne rozblácená cesta přivedla na planinu s několika stany a provizorní kuchyní na okraji lesa, ve které dvojice mužů přitápěla pod velkým železným kotlem, z něhož stoupala mezi stromy hustá pára. Jak jsem po našem seznámení zjistil, jeden z nich byl sám Rayu, který mne přivítal, doslova, s otevřenou náručí. Přede mnou v tu chvíli stál bledý, na svou výšku velmi hubený člověk s vlasy dlouhými až po pás, v prostých etnických šatech a se slaměným kloboukem na hlavě. Pamatoval jsem si dobře jeho hlas z telefonu, ale nyní zněl naprosto jinak, byl tichý, jemný, řekl bych až trochu dívčí. Hned od samého začátku jsem si všiml klidu, který z něho vyzařoval jako houpavý proud nějaké neviditelné intenzivní síly, a přestože jsem byl stále poměrně nervózní z těch nadcházejících několika hodin, nyní jsem se cítil v bezpečí, ukonejšen lehkostí jeho slov jako malé děcko v náruči svého otce. Zprvu to bylo trochu až děsivé, což se ale postupně změnilo v nepopsatelný pocit naprosté důvěry panující mezi oběma stranami. Mezi tím dorazil do tábora další účastník, Rayu nám pověděl, co je potřeba ještě před nocí připravit, navrhnul, abychom navštívili nedaleký pramen potoka, který lesem protékal a kde jsme se měli zkoncentrovat, a poté nás poslal dolů do malého údolí, které se dokonale ukrývalo za horizontem planiny. Postavili jsme stan, schovali do něho svou bagáž a vydali se po pěšině do údolí, na jehož úpatí stála indiánská jurta s komínkem, ze kterého se slabě kouřilo. U vchodu ohraničeného z obou stran dvěma zvláštními velkými kameny, po nichž kanul bílý vosk z rozteklých plápolajících svící, jsme potkali dalšího účastníka. Byl to mladík asi tak v mém věku, který přijel na ceremonii se svou přítelkyní, jež byla v pokročilém stádiu těhotenství. Ostatní měli dorazit posléze. Každý z nás si našel něco, čím se prozatím zaměstnal. Nanosil jsem do potemnělé jurty vybavené malými kamínky za barevnou vlněnou plentou, jejíž význam mi zprvu unikal, pořádnou zásobu dřeva a vydal se bos skrze podmáčenou louku posetou divokým kvítím a obřími kopřivami k prameni, který vyvěral nedaleko od jurty v labyrintu starých pokroucených dubů a lip porostlých mechem, týčících se nad systémem malých brčálových jezírkových kaskád napájených úzkým zurčícím potokem, kde na člověka doléhal zvláštní pocit jakési pokory, jenž by se dal částečně popsat snad jako rozpaky a zároveň vzrušení z první společné noci dvou ostýchavých milenců. Bylo to poprvé, kdy se mi při vstupu do lesa rozklepala kolena. Chvíli nato jsem nalezl

75

pramen zurčící z malé skalky poseté svíčkami a drobnými přírodními dary pro duchy a Pachamamu200. Napil jsem se z proudu ledové vody a na chvíli se na tom místě zdržel abych byl sám, jen se svými myšlenkami. A právě zde se začal odvíjet i průběh událostí příštích, na které jsem nebyl vůbec připraven. Začalo to ženskými hlasy, ozývajícími se chvílemi z dálky, chvílemi z těsné blízkosti, jakoby někdo hovořil pár metrů ode mě. Měl jsem za to, že přicházejí k prameni další lidé z tábora, vyhlížel jsem je a čekal, zda někdo přijde, ale pokaždé jakoby z ničeho nic ony hlasy vyšuměly a rozplynuly se v ševelu lesa. Tak se to opakovalo asi třikrát, ale nikoho jsem nezahlédl. Z ničeho nic se na cestě objevil Rayu s prázdnými lahvemi, do nichž jsme načerpali společně vodu a vydali se nazpátek k jurtě. Po cestě jsem se ho zeptal, zda už dorazili i ostatní, neboť jsem měl pocit, že jsem je zaslechl kdesi dole u jezírek. To co ale odpověděl mi zcela vyrazilo dech: „Slyšel jsi hlasy?? To se tady lidem stává dost často! Hlavně nezapomeň, kdybys měl v noci nutkání jít sám do lesa, což se může během vizí stát, tak se ničeho neboj! Tohle místo je plné dobrých duchů, kteří ti ukážou cestu zpátky k našemu ohni“. Tím mě Rayu na místě naprosto zmrazil a pamatuji, že jsem si v tu chvíli říkal „Proboha, člověče, co tu vlastně děláš?“. Po návratu do tábora jsem se seznámil s posledními, kteří na „pití“ dorazili. Dohromady nás bylo sedm. Rayu upozornil ať si začneme chystat v jurtě spaní. Dovnitř jsme si mohli s sebou vzít jen ty nejnutnější věci jako spacák, karimatku a nějaké oblečení v případě, že by byla zima. Raumiho pomocnice, které jsme říkali „Myška“, ještě venku před jurtou připravila symbolický rituální oheň určený ochranným duchům, kteří se o nás, podle jejích slov, měli přes noc „starat“. Znovu jsem si vzpomněl na to co říkal Rayu, když jsme odcházeli od pramene. Mezitím jsme se začali všichni usidlovat uvnitř jurty, utvořili jsme velký kruh, v jehož čelen bylo Raumiho sedátko a stolek se všemi jeho šamanskými nástroji a potřebami. Uleželá hliněná podlaha jurty byla vystlána slámou, všude po zdech visely korále, rituální indiánské bubínky, obrazy zvláštních ptáků a plátěné sáčky 200

Význam těchto darů jsem se dozvěděl až později v táboře.

76

s jakousi vonnou bylinnou směsí. Její aroma bylo velmi příjemné a dodávalo celému místu ještě více na tajemnosti. Seděli jsme v kruhu, ve světle svíček a čekali na „svého“ maestra. Jak jsem se tehdy dozvěděl, mnozí z těch sympatických a neskutečně přátelských lidí podstoupili očistu již mnohokrát. Nám začátečníkům teď dávali rady jak správně sedět, dýchat, a také že tím nejhorším co lze udělat, je bránit se síle nápoje, nebo se pokoušet ji v sobě potlačit. Co mě velmi překvapilo byla zvláštní skladba lidí, kteří se zde sešli. Postupně jsme došli ke zjištění, že jsme tam přítomni čtyři učitelé, přičemž jeden z Teplic, druhý z Prahy, a ten třetí byl Američan, který ve Vídni přednáší angličtinu pro ekonomy. Jeden z nich přijel i se svou ženou a šestiletou dcerou, která přes noc spala s námi uvnitř jurty stejně jako pregnantní dívka, která se „pití“ samozřejmě neúčastnila a byla zde jen jako psychická podpora svého přítele. Nejvíce ze všech mne ale zaujala bývalá podnikatelka z Prahy jménem Inez, které mohlo být tak přes padesát lez, a od samého příchodu všechny kolem zdravila pouze vroucím objetím. Byla to velmi zvláštní dáma se strhanou, téměř stařeckou tváří, z níž ale vystupoval zvláštní klid podobný tomu, jehož jsem si všiml z počátku už u Raumiho. Přesto že se všichni nejdříve pro odlehčení atmosféry snažili vtipkovat, bylo na každém z přítomných patrné napětí a vážnost z věcí budoucích. Inez se začala se sepjatýma rukama prozřetelně modlit k duchům a Ježí Kristu, zatímco Myška každému rozdala malý zelený kyblík pro případ, že by nebyl schopen dojít v okamžiku nutnosti vyzvracet se ven. Já si naštěstí zabral místo celkem blízko východu, ale jak se mělo ukázat, nic není na Ayahuasce tak, jak se to může jevit ve střízlivém stavu. Když dorazil Rayu, bylo kolem půl deváté a venku se teprve stmívalo, zatímco uvnitř jurty byla už téměř úplná tma. Rayu vstoupil dovnitř s nasazenou, rozsvícenou červenou čelovou lampou a prošel mezi námi s lahví čerstvě uvařené ayahuascy, jejíž zvláštní nahořklá a silně kořeněná vůně se rozlila studeným večerním vzduchem. Maestro usedl na své místo v čele společnosti, odložil láhev s medicínou a Myška zatím zapálila několik svíček, jejichž slabý plamen ozařoval část Raumiho hubené postavy, která se nad námi vzpřímeně vypínala jako tichý antický faun.

77

Rayu nám nejdříve svým jemným hlasem poděkoval za důvěru, kterou do něho vkládáme, a za to že jsme se rozhodli očisty zúčastnit. Poté následovalo společné představení všech přítomných a posléze Raumi vylíčil, co se bude dít dál. Mimo to byla stanovena jistá pravidla pro následujících pár hodin a týkala se každého z přítomných. Šlo o to, aby nikdo během očisty nerušil své sousedy, bylo zakázáno zbytečně mluvit, jen v případě že bychom chtěli třeba dát napít201, nebo bychom potřebovali pomoci během zvracení. O to se tam starala Myška, a musím říci, že byla velmi mateřská a obětavá, a pod jejím dohledem jsme byli všichni opravdu v bezpečí! Během ceremonie jsme také nesměli svítit. Zvracet se mělo chodit nejlépe ven, ale v případě zesláblosti jsme měli použít kyblík. Kdyby došlo i na jiné tělesné potřeby, byl kousek od jurty k dispozici suchý záchod. Jak nám Rayu vysvětlil, je to důležité proto, že během očisty je člověk na ayahuasce velmi citlivý vůči různým zvuků, ostrému světlu a dalším rušivým elementům. K tomu účelu sloužila i výše zmíněná plenta, která clonila světlo z kamínek, hořících po celou noc. Musím poznamenat, že Raumiho slova se v tu chvíli vznesla nad jurtou jako nějaký svatý zákon, jenž si nikdo nedovolil během noci porušit. Právě něčeho takového jsem se bál u sebe, abych během vizí třeba něco nekřičel, nebo nevolal, ale jak se ukázalo, tajemné kouzlo všeobecného mlčení zafungovalo nakonec i na mě. Následně začal Rayu nalévat ayahuascu a během toho nám ještě vysvětlil, že je důležité se uvolnit a účinkům se nebránit. Poté už nám jen popřál šťastnou cestu za dobrými duchy a Pachamamou a začal volat každého jednotlivě k vypití malého kalíšku, který snad neměl ani 1dc. Mimoto se každého nejdříve zeptal, zda chce dávku pro začátečníky nebo pokročilé. Já si vybral z opatrnosti tu slabší, neboť jsem do té doby s jiným halucinačním tripem, nežli houbami psilocybe vlastní zkušenost neměl. Rayu nás varoval, že chuť ayahuascy je pro mnohé velmi hořká a nepříjemná, ale za sebe musím říci, že mi ta čokoládově nahnědlá zhoustlá tekutina docela chutnala. Každý poté ještě dostal na zapití výtažek z jakési pralesní byliny, který byl velmi osvěžující a jeho účinky nás měly udržet co nejdéle při vědomí, abychom během vizí neusnuli, před čímž Rayu varoval.

201

K pití se v takovém případě podávala citrónová voda, ale jen v malém množství, neboť by mohla vyvolat další dávení.

78

Když se vrátil z pití poslední z nás, Raumi s Myško zhasli a jurtu zalila naprostá tma, která již panovala i venku. Sedl jsem si do tureckého sedu a srovnal páteř, aby se krev v těle dobře rozproudila a srovnaly se cesty dýchací. Do toho Rayu začal po nějaké chvíli hrát na jakousi indiánskou flétnu, což kombinoval se zpěvem icaros, která nebyla ve španělštině, ale jak jsem se ráno dozvěděl, v jazyce národa Kečua. Jeho zvláštní harmonický zpěv a melodie icaros mne postupně uváděly do jakéhosi transu. A v tu chvíli mi došla jedna velká věc. Tedy že vlastně celá ta cesta v onen den, od ranního probuzení až k doputování sem do jurty byla snad něčím, čemu indiáni říkají iniciační cesta. Nikoliv v tom pravém slova smyslu, ale když se nad tím znovu zpětně zamyslím, jel jsem dost dlouhou cestu, měl jsem řadu možností otočit se, jít zpátky, rozumně si přiznat, že je tu velké riziko, které za experimentování s podobnými věcmi snad ani nestojí. Najednou jsem měl tady v té jurtě pocit, jako by si mě (začátečníka) ta rostlina celou dobu testovala, zda jsem hoden dorazit až sem, schopen spojit se s přírodou a moci ji přijmout do sebe. Tu se Inez zvedla ze země s tím, že jde spát do svého stanu. Rayu ji popřál šťastnou cestu a nezapomněl ji ujistit, že za ní pošle pár dobrých duchů. Začal jsem vnímat zajímavé změny podobné těm na větším množství hub, ale nebylo to nijak hrozné, když v tom na mě dolehl zvláštní příjemně svíravý pocit po celém těle, jakoby mě velká cizí ruka vzala do dlaně. Déle jsem to vsedě nevydržel, zalehl jsem do spacáku, zatímco Rayu neustále hrál, zpíval, hvízdal a tvořil další krásné melodické zvuky vlastními ústy. Zaposlouchal jsem se do jeho icaro a táhlých tónů bambusové flétny, která v tuch chvíli zněla jako proud vzduchu, po němž plují hejna překrásných ptáků s velmi dlouhými krky. Jeden z těch ptáků náhle zavřískal nad jurtou a odletěl. Chvíli jsem měl jen zavřené oči a pokoušel jsem se pravidelně dýchat, poté jsem je otevřel a snažil se najít ve tmě jurty nějaký světlý bod, na který bych se mohl zaměřit, protože tma kolem mě se začala zvláštně převalovat sem a tam a já na to jen tupě zíral a říkal jsem si, zda je to vůbec možné. Mezitím první člověk vyběhl ven a začal mocně zvracet a zvuky, které při tom vydával, se nesly tichým noční údolím jako řev nějakého divokého zvířete. Mně ale naopak celé tělo ztuhlo, přestaly mi fungovat ruce, měl jsem pocit, že začínám od nohou omrzat. Otočil jsem hlavu směrem, kde byl kdesi ve tmě východ, tu se Raumiho zpěv proměnil v cizí houpavý hlas, který se ozýval z té tmy, do níž jsem

79

zíral, a čím více jsem se do ní pohledem nořil, tím světlejší ta tma byla, až se z ní zformovaly, nebo jakoby slily, dvě tmavé siluety lidských postav obklopených šedivou nicotou. Měl jsem dojem že na mě zírají, ale vůbec se nehýbaly, stály jen kousek od východu jako dvě sochy, až se mi nějak najednou do hlavy vloudilo slovo „papa, papa“, a opakovalo se stále dokola. Tu jsem pocítiv velmi intenzivní spojení s oběma těmi stíny a ty mi v tu chvíli vyjevily, kdo skutečně jsou. Představily se mi ve zvláštním jazyce, který jsem neznal, ale jehož slovům jsem nyní dokonale rozuměl. Byli to mí dědové, kteří jsou ve skutečnosti oba již dávno po smrti. Náhle se jejich těla rozpadla v záblescích tmy, která pulzovala ze zdí jurty a postupně je celé pohltila. Něco mě najednou vytrhlo z vize!! Snad vysoký zvuk Raumiho melodií, jimž jsem naslouchal z ohromné dálky a které byly každou chvilku o něco blíže, což mi dávalo naději, že i když jsem v naprosté tmě a dálce od všeho, jsem ve skutečnosti v bezpečí, neboť jsem stále blízko Raumiho, jenž dokázal pomocí svých icaros dokonale harmonizovat celý proces fyzické očisty. Mezitím se venku muselo vystřídat několik lidí, protože ve chvíli kdy jsem byl při vědomí se dva z nich potáceli zpět do jurty, zatímco z druhé strany kruhu jsem slyšel někoho bolestivě zvracet. Divil jsem se, že u mě se stále žádná nevolnost neprojevila, což bylo nejspíše pouze mou otupělostí, která způsobovala, že jsem si neuvědomoval, jak blízko jsem tomu, čeho jsem se od začátku nejvíce bál. Každopádně ještě pár chvil jsem se cítil celkem dobře, dokud mě kdosi vedle nepoprosil, jestli bych se nemohl trochu posunout. Zvedl jsem záda snad jen pár centimetrů nad zemí, abych se převalil, když v tom se mi rozbouřil žaludek, hlavou mi ze shora projela ostrá ledová bolest, která se zastavila až dole v mých nohách a já v tu chvíli věděl, že se musím dostat ven! Rychle jsem se posadil a snažil se najít po hmatu boty, ale nevedlo se. Už nebyl čas, vyplazil jsem se po rozměklých kolenou ven, postavil se na nohy a rozeběhl se do louky co nejdál od stavení. Začal jsem v předklonu zvracet nekonečné proudy vody, řval jsem a cítil, jakoby mě cosi trhalo na kusy, jakoby se do mě zarývaly čísi ledové prsty, jejichž doteky bolely jako zářezy tisíce ostrých žiletek. Zvracel jsem a zvracel a snažil se nadechnout. Náhle jsem poznal, že budu muset na záchod! Snažil jsem se vyškrábat do malého kopce, na němž budka stála, ale nevedlo se. Svíčky podél cesty stále hořely a člověk by čekal, že mu v mnohém ušetří námahu, ale

80

ztěžklé gumové nohy mne odváděly z cesty neustále někam do lesa a tím nejtěžším úkolem ze všech nyní bylo vystoupat podél světel pár metrů k budce. Na zpáteční cestě jsem pohlédl na oblohu, posetou neskutečným množstvím hvězd. Čekal jsem že budu ještě jednou zvracet, proto jsem

se posadil u ohniště vedle

jurty a pozoroval vesmír. Náhle ležím na zemi, třesou se mi ruce a nohy, jakoby mi někdo dal pěstí a položil mě na zem. Stále zírám nahoru, a v tom se mi začaly postupně odkrývat nekonečné dálky vesmíru, před očima se mi zjevovaly a opět zanikaly spousty nových hvězd a souhvězdí a z ohromné dálky mi do uší zněla Raumiho hudba, která byla nepopsatelně nádherná, a po celou dobu jakoby mne udržovala při určitém stupni vědomí a pomáhala mi vždy na dálku dostat se přes jednotlivé vlny vizí. Celý vesmír se mi rozhýbal, začal měnit svou konsistenci a barvu, až z ničeho nic namístě zamrznul,

pozoroval jsem jak se zářivé hvězdy mění ve vyhaslé kusy

ledu, jak se vesmírná mlhovina stává plovoucí ledovou sutinou ozářenou odlesky miniaturních krystalických částeček. Náhle mě kosmos vtáhl do sebe. Hned nato mě poslal zase ale zpět a ve chvíli, kdy jsem byl na zemi se dal znovu do pohybu. K vědomí mě probralo divoké bubnování uvnitř jurty, v tu chvíli se mi zvedl žaludek a zvracení začalo nanovo.. Když jsem se vracel dovnitř, potkal jsem cestou dva lidi, kteří očividně velmi spěchali ven. Mám za to, že v tu chvíli jsme byli všichni tři napojeni nějak mentálně jeden na druhého, protože když jsem se s oběma míjel, ucítil jsem vprostřed hrudi takový zvláštně hřejivý pocit sounáležitosti a společného utrpení. Netuším, jak dlouho jsem byl venku, ale brzy nato co jsem si vysílen lehnul do spacáku přišla Myška a zeptala se, jestli chci jít k Raumimu na očistu. Řekl jsem jí, že půjdu až po ostatních, ale to jsem netušil, že už jsem poslední a všichni ostatní už to podstoupili. Nakonec Myška navrhla, abych nejdříve chvíli poležel a potom že pro mě přijde. Ležel jsem jen chvíli když mě Rayu svým hvízdáním jakoby doprovodil na začátek další vize, při níž se přímo nade mnou vznášelo vzduchem cosi, co by se snad dalo popsat jako humanoidní postava202 ve tmavém rouchu bez tváře, která visela ve vzduchu na de mnou. Dlouze jsme na sebe zírali, dokud její zprvu jasné tvary zcela „nevyprchaly“. Poté jsem si zalezl do spacáku a snažil se zaměřit na Raumiho icaro,

202

V přílohách se nachází kresba této bytosti z následujícího rána po očistě.

81

když v tom se mě zmocnil další, velmi zvláštní a svíravý tlak, z počátku nikterak nepříjemný, který se ale postupně opět rozšířil po celém mém těle. Postupně jsem prošel několika stupni transformace vlastního těla od dospělého stavu do prenatální formy, vnímal jsme jak se zmenšuji, začínám slábnout a odevzdávat se jakési zvláštní energetické bytosti, která mě objala svým světlem, z něhož vedl jediný východ v podobě úzkého tunelu, ve kterém byla tma a z jeho hloubi se ozývalo vytrvalé hučení podobné zvukům, jaké vydává elektrický transformátor. Spadl jsem dovnitř a probral se uvnitř stromu. Schoulen do klubíčka jako dítě v břiše matky, hleděl jsem sám na sebe, v mé „stromové děloze“ bylo ale tak málo místa, že jsem nemohl udělat ani sebemenší pohyb. Místo toho jsem ale mohl naslouchat šepotu stromu, jenž se mnou hovořil zvláštní „bublající“ řečí, které nebylo rozumět. Slyšel jsem i kousání červů ve dřevě a praskání klubajících se hmyzích larev, a zrovna ve chvíli kdy jsem si myslel že se už nikdy nedostanu ven, někdo ze shora zavolal mé jméno. Přetrhlo mi to vizi. Nade mnou stála Myška a něco mi říkala, ovšem musela to několikrát zopakovat, nežli jsem ji začal úplně vnímat. Chtěla vědět, zda už mohu na očistu. Přikývnul jsem a pokusil se zvednout. Když mi pomáhala na nohy, zasáhl mě další nával nevolnosti a musel jsem znovu ven. Tentokrát to bylo horší nežli prve, a mentální bolest, průvodce každého zvracení, byla téměř k zešílení!!! I když tentokrát to trvalo už jen velmi krátkou dobu. Vrátil jsem se opět do dovnitř, a to na mě již čekal Rayu. Sedl jsem si na malý špalek, který stál před ním, takže jsem byl oproti němu o poznání níž. Rayu mě přivítal na očistě, řekl abych se svlékl do půl těla a požádal mě, abych nechal během ceremonie zavřené oči. Bylo to zvláštní, ale co jsem se před ním posadil a on začal s očistou, má nevolnost byla rázem ta tam. Rituál očisty započal rozprášením vonné ledové tekutiny Aqua de Florida na mou holou kůži, což bylo velmi osvěžující. Poté si zapálil mapacho a začal mě čistit pomocí kouře z této speciální cigarety, přitom zvládal i nadále hvízdat a prozpěvovat svá posvátná icaros. V tom mne začal zlehka šlehat po těle listím metličky surupanga, která řídí činnost léčivých duchů a tok energií mezi léčitelem a pacientem, a já si náhle uvědomil, co byl ten zvláštní šustivý zvuk, který jsem po celou dobu ve tmě slyšel. Tak pokračoval několik minut než z mých rukou, prsou, zátylku a temene hlavy začal vysávat takzvaně „špatné“ energie, které ihned nato nahradil zpětným

82

vdechnutím léčivých sil, což prováděl opět přes ruce, hrudník a temeno hlavy. Když mi poté řekl abych se při jeho vdechování sám nadechl a nabral tak jeho síly do sebe, rozlil se mi do temene hlavy, do něhož v tu chvíli foukal, proud zvláštní horké energie, která se počala šířit po celém těle a zahnala i poslední příznaky mé nevolnosti. Cítil jsem jak ze mě odchází cosi velmi těžkého, bolestivého, jako by mi někdo z hrudi vytáhl ostří nože a jediným dotykem tu ránu vyléčil. Rayu mě neustále dokola čistil pomocí tabáku a surupangy, zpíval, pískal a plival do kýble vedle sebe hleny se škodlivinami, kterých mě zbavoval. Začal jsem mít pocit jako bych se vznášel. Všiml jsem si že nepříjemné účinky ayahuascy ze mě pomalu odešly a nyní jsem cítil už jenom úlevu spojenou s totálním vyčerpáním. Dokonce jsem zaslechl Myšku jak se šeptem Raumiho ptá, proč mu to se mnou tak trvá, což mi bylo samotnému divné, neboť mě „léčil“ určitě nejdéle ze všech, a ten jí na to odpověděl něco v tom smyslu, že jsem silně zanesen špatnými silami, které musí všechny vyjít ven. Tak to trvalo snad dobrých dvacet minut, když byl náhle Rayu se svou prací hotov. Poté se ke mně sklonil a šeptem řekl: „Ozdravil jsem tvé tělo i tvou duši, ale všechno udělat nemůžu, to můžeš jen ty! Vidím ve tvém nitru krásný pučící květ, který je třeba nechat vykvést na povrch. Proto na tebe snáším ochránce, který se o tebe postará v případě, že by ti chtěl někdo ublížit. A nezapomeň! Dříve než se do něčeho vždycky pustíš, o tom nejdřív přemýšlej!!“. Tím očista skončila. Bratrsky jsme se objali a poděkovali jeden druhému. Vrátil jsem se opatrně skrz tmu na své místo a znovu jsem ulehl. To mohlo být tak kolem čtvrté hodiny, venku už pomalu svítalo a někteří lidé v kruhu buď teprve usínali, nebo již dávno spali. Rayu hrál ještě chvíli na flétnu. Poslouchal jsem a snažil se usnout. Zcela na konci maestro odložil své nástroje a zalehl na deku přímo mezi nás. Ráno jsem se probral asi kolem desáté, jurta byla prázdná a spolu se mnou v ní zůstal pouze Rayu, který ještě dospával předešlou noc. Obával jsem se nějaké ranní nevolnosti, kocoviny nebo něčeho podobného, ale když jsem se postavil a vylezl ven na sluníčko, cítil jsem se jako po dlouhém nerušeném spánku, neuvěřitelně plný síly a ve skvělé náladě. Lidé se toulali po loukách a přilehlých lesích, povídali si o svých nočních vizích, nebo jen tak posedávali o samotě a dumali nad obrazy, které jim ayahuasca ukázala. Ještě předtím, než jsme se toho dne všichni rozloučili, čekal na nás společný vegetariánský oběd a poté závěrečná diskuse o předešlé noci, a to co ostatní lidé

83

vyprávěli o svých nočních zážitcích bylo naprosto úchvatné. Nejen to co viděli, ale především to, jak se k těmto vizím stavěli. Pochopil jsem, že se nacházím ve společnosti lidí, kteří nepijí „medicínu“ jen tak neuváženě, a už v žádném případě ne pro legraci, ale proto, že si k ní přicházejí pro svou fyzickou a spirituální léčbu, pro radu a odpověď na své otázky, přesně jako lidé mnoha indiánských jihoamerických kultur, kteří ayahuascu znají a považují ji za svou „Matku učitelku“.

Tím jsem se dostal až na závěr svého vyprávění o seznámení s „medicínou“ a s lidmi, kteří v České republice praktikují její pití v rámci užší uzavřené komunity, která se svou činností na veřejnost příliš nevystupuje, což osobně plně chápu, neboť naše doba, kultura, zákon a společnost nejsou podobným praktikám příliš blízce nakloněny. Rád bych k celkovému popisu této události uvedl snad už jen pár osobních doplňujících postřehů. V první řadě bych podotknul, že pokud se jedná o vnímání toku času v době intoxikace, nelze na základě uvedeného prožitku tvořit přesnou časovou linku hodinu po hodině, neboť pod vlivem jakéhokoliv halucinogenu ubíhá čas intoxikované osobě velmi zkresleně a postrádá jakékoliv reálné formy, což platí stonásobně pod vlivem ayahuascy, která vám zanechá v paměti dlouhé pasáže podstoupených vizí, ale těžko říci kolik času z celé noci jsem strávil prázdným zíráním do stropu jurty, zatímco myšlenky mi uháněly jako splašený kůň neznámo kam. Nelze ani přesně potvrdit, kolik času jsem strávil o samotě mimo kruh, který mi zabralo zvracení a zcela pravděpodobné mentální výpadky, při nichž jsem si neuvědomoval zcela nic a jen tak postával venku v mokré trávě, čekaje na další vlnu nevolnosti, která se střídala se stavy velmi nepříjemného otupení smyslů a schopnosti cokoliv vnímat. To se pojí i se způsobem vnímání reálné přítomnosti ostatních lidí kolem vás během očisty. Je to jen velmi těžko popsatelný pocit, neboť ve stavu vytržení jsem osobně byl skutečně vůči jakýmkoliv projevům pohybu kolem velmi citlivý, nutno ovšem dodat, že k takovým věcem docházelo pouze zřídka, kdy o mě někdo při vycházení z jurty nechtěně zavadil, což se přihodilo i mně, když jsem nechtěně šlápl na člověka ležícího přímo u východu. V takovém případě je podle Raumiho nejlepší toho druhého tichým konejšivým hlasem ujistit, že je vše v pořádku a poté už ho nechat opět v klidu vejít do vizí.

84

Byl jsem ovšem i svědkem toho že Američan, který ležel vedle mě, a který snad jako jediný pil „medicínu“ tu noc vícekrát po sobě, si při návrat z venku spletl své místo s mým a snažil se dostat do spacáku. On byl také tím, jehož neskutečně bolestné, sténavé a uši rvoucí zvracení se rozléhalo po ztichlém nočním údolí jako řev nějaké divoké šelmy, a jak ráno vypověděl, prožíval přes noc ukrutně bolestivé vize ve formě hadů lezoucích z jeho hrudi či ohromného jaguára, s nímž se setkal v lukách během zvracení, a ten jej prý následně telepaticky „rozsápal“ na kusy. Rozboru zážitků a vizí lidí, kteří mi dali s jejich sepsáním svůj souhlas, jsem vyčlenil poslední kapitolu této práce, jež obsahuje rozhovory s některými z nich. Mám-li se vyjádřit k osobním dojmům z prožité očisty, musím říci, že jsem byl celou touto ceremonií, od níž jsem z počátku nevěděl co čekat, velmi hluboce spirituálně zasažen a musím potvrdit, že ayahuasca ve mně zanechala nesmazatelný a trvající vliv na cítění a způsoby vnímání řady různých věcí, problémů či lidí, kteří se kolem mne denně pohybují. Samotné vize které jsem prožil, mi vypověděly o mém tehdejším stavu mnohé, nikoliv snad tolik samotnými obrazy, jako spíše jejich skrytými významy, které jsem si začal uvědomovat až zpětně pár dnů poté a musím dodat, že tomu tak bylo vskutku v pravý čas, neboť nedlouho po cestě do Žibřidic jsem se měl vrátit k nedokončeným semestrálním povinnostem, a tehdy jsem řešil těžkou vnitřní otázku, s níž jsem nejspíš přišel, aniž bych to tušil, i za ayahuascou, a která zněla: „ukončit dobrovolně studium, nebo se pokusit ještě o záchranu situace“, neboť před koncem 4.ročníku jsem se obával neúspěšného ukončení studia. Když jsem byl zpět v Jablonci, připomněla se mi Raumiho moudrá slova: „..dříve než se do něčeho pustíš, nad tím nejdřív přemýšlej“. Se vzpomínkou na tu chvíli, která pro mne byla cestou z labyrintu utkaného z potlačených problémů své psýché, jsem se pustil s novými silami opět do práce a vymanil se z nebezpečí, do něhož jsem se dostal vlastním zaviněním. Skuteční šamani prý dokáží telepaticky přečíst tíhu lidské mysli a na tu se poté i zaměřit během očisty. Osobně mám za to, že něco podobného ve mně zahlédl i Raumi, který shrnuje činnost mentální aktivity svých pacientů pod vlivem liány takto:

„V průběhu několika hodin má pacient možnost prozkoumat podvědomé procesy svého psýché a analyzovat svůj přístup k životu. Intenzivně si uvědomuje, jak se tento

85

přístup odráží ve vztazích k ostatním a ke světu. Poznává přítomné bloky, které mu brání v tom plně se rozvinout (různé tzv. "stíny") a má rovněž možnost přestat se s nimi identifikovat a vypudit je spolu s tělesnými nečistotami. Pocit po sezení s ayahuascou je většinou takový, jakoby z člověka spadlo obrovské břímě, rovněž pociťuje energii, lehkost a chuť do dalšího života“203.

Jinými slovy, bylo mi umožněno nahlédnout do hlubokého učení ayahuascy, jemuž jsem se rozhodl zůstat přístupný, což byl i jeden z důvodů, proč jsem chtěl psát diplomovou práci právě na toto téma. Ovšem práci zcela

nezaujatou a s celkovým

odstupem, snad až na tuto kapitolu, do níž se promítly, mimo jiného i mé osobní myšlenky, pocity a závěry, k nimž jsem dospěl po absolvování šamanské očisty La Limpia.204

3.4 Rozhovory s několika dalšími účastníky ayahuascové kúry, pořízené ráno po léčebné ceremonii To ráno po ayahuascové ceremonii v Žibřidicích jsem cítil, jako bych se v noci tam v jurtě zbavil nemocné části svého nitra a nyní jsem se cítil jako zcela nový člověk, plný sil, energie a inspirace. To ráno nad údolím neustále přelétával velký černý čáp. Vždy se vznesl z protějšího kopce, zakroužil nad jurtou a opět se vrátil na místo, z něhož vzlétl. Tak to trvalo snad dvě hodiny, dokud z údolí neodlétl, ale po celou tu dobu jsem z něho měl takový zvláštní pocit přátelství a náklonnosti, která se zračila v jeho očividné zvědavosti a absenci přirozené zvířecí plachosti. Tento krásný veliký pták jakoby nás svými přelety zdravil do nového dne, do něhož jsme se probudili šťastní a lehcí jako motýli. Uvědomil jsem si, že lidé se začnou asi brzy rozcházet a pokud alespoň s některými chci udělat pro svou práci krátký rozhovor musím začít ihned, což nebylo 203

RAUMI, Rayu. Šamani a rostlinky : O šamanských metodách léčby těla i duše; O velkých rostlinných učitelích, jakými jsou Ayahuasca, San Pedro a šamanský Tabák blogováno z Ekvádoru [online]. 2008 [cit. 2011-04-01]. Ayahuasca - královna medicíny z Amazonie. Dostupné z WWW: . 204 (viz.) RAUMI, Rayu. Šamani a rostlinky : O šamanských metodách léčby těla i duše; O velkých rostlinných učitelích, jakými jsou Ayahuasca, San Pedro a šamanský Tabák blogováno z Ekvádoru [online]. 2008 [cit. 2011-04-01]. Ayahuasca - královna medicíny z Amazonie. Dostupné z WWW: .

86

ovšem tak úplně snadné, neboť v táboře zůstali pouze kuchař, učitel Jindřich a Inez, již jsem zastihl zrovna ve chvíli, kdy vstávala ze svého stanu a ještě i teď na ní byly patrné poslední vlivy nočního „pití“. Ostatní se ihned po ránu prý rozutekli do okolních lesů. Měl jsem v tu chvíli sto chutí udělat totéž, ale zůstal jsem v táboře a začal si povídat s těmi kdo tu zůstali, zatímco Rayu ještě spal dole v jurtě. Texty následujících rozhovorů jsou doslovným přepisem zvukových materiálů, které jsem pořídil na diktafon, a k jejichž sepsání jsem dostal od všech oslovených souhlas.

První z nich byla Inez. Dáma velmi zvláštní, až tajemná, ale neskutečně přátelská, na první pohled bosorka moderní doby, s hlubokýma charismatickýma očima, člověk silně věřící v téměř zbožštěnou sílu ayahuscy.

Mohla bys mi pro začátek říci něco blíže o sobě nežli se dostaneme k ayahuasce? Nevím co všechno ti o sobě má smysl říkat aby ti to k něčemu bylo. Ale budiž, je mi 54 let a až do ne dávna jsem vedla takovou větší obchodní firmu v Praze, kde žiju s manželem a svými dvěma dětmi. Ty se ale ve svých srdcích vydaly trochu jiným směrem.

Skončila jsi s prací úspěšné podnikatelky? Mělo to nějakou spojitost s ayahuascou? Nejen s 'ájou', jak já jí říkám (usmívá se Inez), ale i s mnoha dalšími věcmi, u ní to ovšem všechno začalo. S tou prací jsem skončila zcela záměrně, a to ve chvíli, kdy mi liána začala odkrývat pravý smysl života, který jsem v tom každodenním velkoměstském shonu naprosto postrádala.

To měla na tebe zkušenost s medicínou takový vliv, že ses zbavila dobře prosperujícího zaměstnání?? Sám jsi to dnes v noci poznal, ayahuasca nám pomáhá odkrývat své mentální bloky, dalo by se říct, že jsou to taková zkažená místa v našich srdcích a tělech. Při každém setkání s ájou získávám stále nové podněty a rady, jak svůj život do budoucna vést. Má to ale i řadu zádrhelů, který se můžou na začátku jevit jako neřešitelný a právě ája nám nabízí možnosti jak tyto problémy překonat.

87

Jaké problémy máš přesně na mysli a jak ti medicína pomáhá v tom je řešit? Pokud nechceš, prosím, neodpovídej, je mi jasné, podle toho co jsem v noci viděl a cítil, že se často asi jedná o velmi osobní věci. Neboj, nejde o nic co bych nezvládla, ája nám mimo rady a léčby poskytuje i dost mentálních sil na to vše překonat s určitým nadhledem, protože po odkrytí všech těch nových světů a jejich významů si najednou uvědomíš svou vlastní nicotnost a něco takového jako hádky s rodinou kvůli penězům nebo majetku, či volba mezi vysokými měsíčními příjmy a čistotou duše a mysli, jsou pro tebe náhle nicotné asi tak, jako říznutí do prstu.

Jak vůbec tvá rodina přijala tu velkou životní změnu, pochopili tvé pohnutky? Můj manžel mě na spirituální cestě podporuje už od začátku, je to umělec, tak možná tím to bude. Horší to bylo ale s potomky, syn pracuje na vysokém postu ve firmě, z níž jsem právě odešla, a dcera se spoléhá na finanční zázemí, které jí poskytuje její muž z Alžíru. Dnes jsem kvůli tomu s dětmi na nože, nemohou pochopit, proč jsem nechala té práce v Praze, proč nesouhlasím s jejich přístupem k životu, když oba jdou jen po penězích. Z toho už jsem vyléčená a díky Bohu za to.

Takže, čím se v současnosti živíš? Jedna má dobrá přítelkyně už léta vede na Šumavě malou biofarmu, a až do ne dávna na to byla sama, takže většinu času trávím tam s ní a společně si hospodaříme.

Dnes v noci jsi měla také nějakou důležitou vizi, vztahující se třeba k rodině? Tyhle vize mívám pokaždé, když áju piju. Dnes se týkala mého syna a byla velmi intenzivní. Má určité plány s naším rodinným domem po mých rodičích, se kterými nemůžu souhlasit, i kdyby mi o ten dům už vůbec nešlo. A teď ráno ještě než jsi přišel mi od něho přišla sms zpráva, že chce začít jednat o odkoupení té nemovitosti. Mám pocit jakoby mě na to v noci ája připravovala!

Přeji ti, abys celou tu situaci dobře vyřešila. Ještě jsem se ale chtěl zeptat, kdy jsi začala s pitím ayahuascy a kolik ceremonií už máš za sebou? Začala jsem tak před třemi lety. Tohle bylo už mé dvanácté pití, když počítám i ta v Ekvádoru u Kečuů, kde jsem byla tuhle zimu s Raumim. Měl bys s ním tu cestu podniknout také!

88

To bych skutečně moc rád, možná někdy v budoucnu. Prosím tě, řekni mi ještě proč jsi v noci šla spát do stanu a nezůstala jsi s námi v jurtě? Za nějaký čas jsem přišla na to, že nevydržím být přitom mezi lidmi, raději jsem sama a čekám si na své vize, které přicházejí a odcházejí po celou noc. Jen nechápu jedno a myslím, že se na to Raumiho zeptám. V noci se mi totiž někdo nebo něco opřelo o stanovou plachtu, až jsem se lekla, že to na mě spadne, tak jsem vyběhla ven, ale nikdo tam nebyl. Řekla bych, že to byl můj ochránce. Toho svého máš už teď i ty!

Já vím, s Raumim jsme o tom mluvili. Děkuji ti za rozhovor, a mír s tebou. Snad jsem ti pomohla, ať tě andělé provázejí, Martine.

Na rozdíl od Inez byl Jindřich, učitel z Teplic, začátečníkem v „pití“ s tejně jako já a zajímalo mne, jaký je jeho osobní názor na ayahuascu nyní, a jak on prožil svou první noc po jejím požití.

Už o tobě vím, že je ti 32 let a že jsi v Ústí nad Labem vystudoval pedagogickou fakultu. Co tě ale přimělo k tomu urazit ten kus cesty z Teplic až sem, abys medicínu vyzkoušel? Dost jsem toho v poslední době o ayahuasce přečetl a lákalo mě vyzkoušet to, co mnozí autoři tak úchvatně ve svých knihách popisovali. Proto jsem přijel!

Myslím, že do něčeho takového se člověk nepouští pokud již předtím neměl své zkušenosti alespoň s jinými halucináty. Jakpak jsi na tom v tomhle směru ty? Máš pravdu. Moc takových lidí asi není. Když jsem byl mladší zkoušel jsem, stejně jako spousta dalších lidí, kteří se chtějí nějak neobvykle „bavit“, hlavně lysohlávky a chemické tripy, nehledě na marihuanu. Ale žádná z těch věcí se nedá s ayahuascou srovnávat. Však to už teď víme oba (směje se hlasitě Jindřich, hraje si přitom s Raumiho šamanským chřestidlem).

To máš tedy pravdu. Nikdy jsem nic podobného nezažil a mám po dnešku pocit, že jinak než na ayahuasce se to snad ani poznat nedá. Jaký máš na ni po dnešku názor?

89

Moc mě to zajímá vzhledem k tomu, že jsme byli oba až do současnosti takříkajíc nedotčení. Je to pro mě veliká změna. Viděl jsem a cítil neskutečný věci, který vycházely přímo ze mě, jako bych si sám v sobě četl a spousta z toho nebyla zrovna příjemná.

Mohl bys něco z toho jmenovat? Jednou z těch opravdu nejhnusnějších věcí byli malí šklebící se skřeti, kteří mi vylézali samovolně z břicha. Měli na rukách hrozně ostré malé drápky a ty mi zarývali hluboko pod kůži a trhali ze mě kusy „masa“, ale nebylo to maso v pravém slova smyslu, spíš něco jakoby z mý duše. Ráno jsem to vypravoval ostatním a ti se ve svých začátcích setkali s tím samým. Inez o tom mluvila jako o „negativním hnusu“, kterým se tyhle malé potvůrky živí na úkor tvé bolesti, která byla opravdu příšerná!

Když máš teď první zkušenost s medicínou za sebou, myslíš že se do toho někdy v budoucnu pustíš ještě znova? Myslím, že určitě ano. Dost jsem o tom uvažoval a moc bych chtěl na sobě začít spirituálně pracovat, takže tohle určitě nebylo moje poslední pití. Řada věcí mi teď dává zcela nový smysl, cítím se od rána tak plný síly a chuti něco vytvářet. Doufám, že to nějakou dobu přetrvá. Cítíš to taky?

Ano, je to neskutečné! Bál jsem se toho, že mi bude po probuzení špatně, obával jsem se nějakých flash backů, ale místo toho je mi úžasně. Přeji ti hodně štěstí ve tvém dalším duchovním růstu a doufám, že se nevidíme naposledy.

Další koho jsem stihl ještě před loučením vyzpovídat byla Myška, mladá žena, jen o něco málo starší než já, která se o nás během noci starala, jako skutečná Pachamama.

Řekl bych, že se tu ze všech těch lidí znáš s Raumim nejdéle. Jak dlouho už s nim provádíš tyto ceremonie? Teď už to bude třetím rokem. Rayu je úžasný člověk, proto jsem se za ním vydala před dvěma lety i do Ekvádoru, kde jsem začal spolu s ním působit v rámci komunity,

90

ve které Rayu v Amazonii pracuje. Tam získal i všechny ty bohaté zkušenosti, díky nimž může dnes pro nás pořádat tahle krásná sezení.

Takže ty už vlastně také patříš k pokročilejší uživatelům ayahuascy. Mohla bys mi, prosím, osvětlit tvůj postoj vůči ní, co pro tebe konkrétně znamená? Znamená pro mne opravdu mnoho. Lidé většinou k ayahuasce přichází ve chvíli, kdy si uvědomí svůj žalostný, nebo zcela nulový spirituální stav a chtějí se změnit, být lepšími v rámci celé planety Země, protože by si přáli oprostit svou duši od té složité moderní doby ve které dnes žijeme, a která v nás postupně dusí veškerou schopnost spirituálního cítění, i když ji v sobě máme od počátku všichni. Ája je medicínou v pravém slova smyslu, a také učitelkou, rádkyní a vychovatelkou. Postupně se ji naučíš vnímat jako živou lidskou bytost, kterou miluješ a ctíš. Ale kromě učení jihoamerických indiánů mám blízko i k východním filosofiím.

Včera jsem zaslechl něco o tom, že ovládáš asijské masáže. Dá se i něco takového nazvat spirituálním cvičením? Samozřejmě, během masáže dochází k probuzení a uvolnění nejen fyzického těla, ale i vysoké úrovně spirituálního vědomí. S takovou masáží je to v podstatě to samé jako s medicínou, i když to není tak úžasně intenzivně bolestivé (usmívá se Myška, její řeč ale zní zcela vážně).

Úžasně bolestivé? Dá se snad hledat něco pozitivního i na té ukrutné bolesti?? Za sebe musím potvrdit, že chvílemi jsem měl pocit, jako bych měl každým okamžikem vyskočit z kůže! To je naprosto normální, nejdřív je potřeba vyčistit fyzické tělo a následně i spirituální rovinu tvého bytí. Ta nevolnost, spojená často s bolestivými vizemi, je přirozenou součástí očisty kdy z tvého těla vyjde ven vše negativní co člověku ubližuje, aniž by si to sám uvědomoval. Takže ano, je velmi očistné prožívat bolest naplno, nebát se jí a přijmout ji s naprostou samozřejmostí.

Předtím jsi mluvila o Ekvádoru. Je veliký rozdíl v tom projít si něčím takovým jako je očista v pralese a poté tady, doma? Bude to znít asi divně, ale mnohem víc jako doma jsem se cítila tam, než tady v Čechách. A prales je úžasné místo, je plný zvuků a barev, ze začátku jsem měla

91

pocit, že tam snad v noci nebudu moct ani usnout, ale na konec bylo všechno jinak. Prožívat očistu tam je samozřejmě úplně něco jiného než tady, měl bys to určitě také zkusit.

Inez mi říkala to samé.. Moc rád bych se tam za vámi také jednou vydal. Moc děkuju za rozhovor, Myško. Myslím že je skvělé, že ses rozhodl tu svou práci psát zrovna o ayahuasce. Ať se ti na tvé cestě daří, za rok se tu snad znovu uvidíme.

Poslední, s kým jsem ten den pořídil rozhovor, byl Rayu Raum, i když se mi zdálo, jakoby se mu z počátku příliš nechtělo. Jeho zvláštní jemná a tichá povaha mi připomínala duši stydlivého samotáře, ale ještě předtím, než jsem se musel vydat na zpáteční cestu jsme si spolu krátce pohovořili.

Rayu, měl bych na tebe tolik dotazů, ale už nemáme příliš času. Chceš se zeptat na to, co jsem ti říkal v noci, že?

Ano, to bych moc rád, mluvil jsi o ochránci a květině, kterou vidíš uvnitř mého duchovního těla. Tvůj květ se právě probouzí. Všichni v sobě máme jakousi formu květenství, během života se spirituálně vyvíjíme úplně stejně jako poupata mladých květin a ta ve tvém nitru až dosud čekala na své procitnutí. Pokud jde o dobré a špatné duchy, ti jsou v přírodě všude kolem nás. Však jsi je včera u studánky sám slyšel, že? Svého ochránce má od narození každý člověk, ale během života o něho může přijít, což se stává především lidem, kteří ještě nedospěli k tomu, že by chtěli spirituálně růst a tímto směrem na sobě pracovat. Já jsem na tebe seslal nového ochránce, kterého si musíš hýčkat, především svou životosprávou, duchovním vývojem a produkcí pozitivních energií.“ Během očisty u tebe jsem měl pocit, že jsem tam mnohem déle než ostatní. Bylo tomu tak, nebo se mi to jen zdálo?“ Musel jsem na tobě a na Jindřichovi pracovat déle než na ostatních, ti už v životě učinili určité pokroky, pijí medicínu už nějaký čas, a proto na tom byli energeticky mnohem lépe. Ty máš teď jedinečnou možnost začít zcela znovu. Tvá

92

tělesná i spirituální schránka jsou nyní vyléčeny a záleží jen na tobě, jak budeš pokračovat dál.

Pokud budeš příští rok pořádat tuto akci znovu, tak se určitě setkáme. Pro příští rok to mám opět v plánu, dokonce bychom tu rádi postavili i novou a větší jurtu s dřevěnou podlahou.

A na zimu se vracíš zpátky do Ekvádoru?“ Na konci září letíme s Myškou zpět, už se moc těším na své přátele a učitele z kmene Kečua?

Budeš tam pokračovat v práci s ayahuascou? To mám v plánu, ale mimo toho bych se chtěl zaměřit i na San Pedro, jeho účinky a energie jsou také velmi léčivé.“

Mohl bys říci něco o té komunitě, ve které v Napu žijete? To místo leží nedaleko od Teny, hlavního města provincie. Je to vlastně takové ekologické centrum, kterému říkáme Dům snění, a bylo vybudováno na soukromém pozemku s osmdesáti hektary panenského pralesa. Je to krásné místo, pošlu ti nějaké fotografie!

Prý tam pořádáte dvoutýdenní kurzy práce s ayahuascou a prý tam za vámi jezdí i spousta Čechů. A pracují tam i s místními šamany?“ Samozřejmě, to je nezbytná součást celého kurzu. Poutníci z Čech si Dům snění moc oblíbili, pořádáme tam pro ně podobné akce jako byla ta zde, i několikrát za rok, ale není ani nouze o návštěvníky například ze Států.

Mám na tebe, Rayu, ještě poslední otázku.. Když jsem sem včera přišel, hned od začátku jsem měl z tohoto místa takový zvláštní pocit, jakoby z něj sálala taková velmi jemná a přitom intenzivní harmonická síla plná klidu a čehosi, co nedokážu úplně popsat. Tahle oblast je velmi energeticky výživná, proto jsme si ji také zvolili k pořádání ceremonií. Ti duchové které jsi včera slyšel, nebo ten čáp co ráno neustále přelétal nad našimi hlavami bez kousku plachosti, to vše je projevem

93

energetických zón, které procházejí okolní krajinou. Zvířata jsou co do vnímání těchto energetických projevů, k jejichž zhušťování dochází i uvolňováním vibrací během ceremonie, mnohem citlivější než člověk. Energie, kterou cítíš je velmi ozdravná a potřebná především pro naši práci.

Moc ti, Rayu, děkuji za tvůj čas. Škoda že už musíme končit, snad se za rok opět setkáme, moc rád bych na sobě s tvou pomocí zapracoval o trochu víc. Rok je velmi krátká doba, a potom můžeme ve tvé očistě pokračovat dál! Mír s tebou, bratře.

94

ZÁVĚR Takzvaná „západní“ civilizace se za posledních tisíc let velkou měrou odchýlila od duchovního odkazu svých předků, jejichž život byl původně velmi úzce spjat s posvátnou Matkou Zemí a jejími přírodními cykly, které se staly člověku jednou z prvních inspirací pro hlubší výklad vlastní křehké existence. Současná doba zaznamenává po celém světě jakousi touhu člověka, obklopeného městským prostředím, o osobní únik od takzvané „reality“ a hlubší návrat k přírodě, čímž by snad bylo možno vysvětlit neustále rostoucí zájem vyhraněné části společnosti o taková témata, jakými jsou tradiční či moderní šamanismus, esoterika a další podobné proudy. Úkolem mé diplomové práce bylo komparativně prozkoumat jednu z těchto oblastí současného

zájmu

západní

civilizace,

kterou

je

posvátný

nápoj

ayahuasca

z Amazonského deštného pralesa. Poté co jsem z dostupných materiálů prostudoval kulturní význam této indiánské „medicíny“ v jejím přirozeném původním prostředí a zaměřil se na velmi mladý fenomén jejího průniku mezi Evropany, došel jsem k závěru že ayahuasca, o níž se v našich zeměpisných šířkách až do nedávné doby příliš mnoho nevědělo, si v posledních letech získává čím dál více příznivců po celém světě, kde se jí daří šířit

především

prostřednictvím duchovní

tradice

synkretického

náboženství Santo Daime. Velmi zvláštní a téměř symbolické přitom je to, že drtivá většina z těch kteří se otevřou skutečnému poznání ayahuascy, přistupuje k tomuto nápoji s podobnou bázní a úctou k její nepopiratelné vizionářské moci, jako amazonští indiáni či mestici, kteří s ní pracují každodenně za účelem pomoci všem živým bytostem, a jak by možná sami řekli, v zájmu zachování energetické rovnováhy na planetě Zemi. Můj závěr tudíž zní, že současný moderní Evropan, ochotný „naslouchat“ vizím způsobených vlivem přírodních duchů, jakoby se po velmi dlouhé a svízelné pouti vracel zpět domů ke svému původnímu spirituálnímu stavu, přerušenému civilizačním vývojem a lidskými intelektem, který nás sice s jistým úspěchem „dovedl“ až do 21. století, ale zcela přitom zapomněl na základní význam živé lidské bytosti. Jsme stálými hledači té správné životní cesty ve zmateném labyrintu našeho vlastního předimenzovaného a multikulturního světa, zatímco ayahuasca je jednou z těchto možných „cest“, která se vynořila z deštného pralesa a urazila tisíce mil po celé planetě, aby dospěla jednou v budoucnu k těm kteří ji potřebují, i když o tom třeba ještě sami ani nevědí.

95

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

BOWIE, Fiona. Antropologie náboženství. Praha : Portál, 2008. 377 s. ISBN 978-80-7367-378-9. BURROUGHS, William S.; GINSBERG, Allen . Dopisy o yage. Praha : X-Egem, 1991. 94 s. ISBN 59-35991. CRUDENOVÁ, Loren. Duch místa : rukověť pro navázání posvátného vztahu : obřady a vizualizace pro kultivaci našeho vztahu se Zemí. Praha : Volvox Globator, 1997. 200 s. ISBN 80-7207-047-9. DAVIS, E. Wade; YOST, James A. The ethnobotany of the Waorani of Eastern Ecuador. 3. Harvard : Botanical Museum Leaflets Harvard University, 1983. 200 s. DE ALVERGA, Alex Polari. Prales vizí. Praha : Triton, 2007. 263 s. ISBN 978-80-7254-887-3. DEKORNE, Jim. Psychotropní šamanismus. Praha : Volvox Globator, 1997. 226 s. ISBN 80-7207-098-3. ELIADE, Mircea. Šamanismus a nejstarší techniky extáze. Praha : Argo , 1997. 433 s. ISBN 80-7203-1538. ELIADE, Mircea; CULIANU, Ioan P. . Slovník náboženství. Praha : Argo, 2001. 318 s. ISBN 80-7203-393-X. FROEMER, Fried . Šamanské léčení. Praha : Pragma, 1996. 183 s. ISBN 80-7205-071-0. FURST, Peter T. . Halucinogeny a kultura. Praha : DharmaGaia, 1996. 256 s. ISBN 80-85905-20-5. GALVÂO, Eduardo. Santos e Visagens. : Um estudo da Vida Religiosa de Ita, Baixo Amazona. São Paulo : INL, 1976. 87 s. GARRETT, J.T. Indiáni kmene Čerokí : Modlitby, písně, báje a meditace k dosažení harmonie a vyrovnanosti. Praha : Pragma, 2001. 141 s. ISBN 80-7205-978-5. GATESOVÁ, Bronwen. Flora Neotropica. New York : The New York Botanical Garden, 1982. 237 s . ISBN 0-89327-238-8. HARNER, MIchael. Cesta šamana : Jak probudit svůj vnitřní potenciál. Praha : DharmaGaia, 2010. 204 s. ISBN 978-80-86685-81-6. CHEVALIER, Jacques M. Civilization and the stolen gift : Capital, Kin, and Cult in Eastern Peru. Toronto : University of Toronto Press, 1982. 467 s. KALWEIT, Holger. Svět šamanů a vnitřní vesmír. Praha : Eminent, 2008. 277 s. ISBN 80-7281-189-4. KUCHAŘ, Jiří. Ayahuasca : aneb Tanec s bohy. Praha : Eminent, 1998. 236 s. ISBN 80-85876-70-1. KUCHAŘ, Jiří. Santo Daimé : Poselství z druhého břehu. Praha : Eminent, 2001. 140 s. ISBN 80-7281063-4. KÜSSOVÁ, Danièle. Mýty a legendy Amerického kontinentu. Bratislava : Gemini, 1992. 143 s. ISBN 8085265-43-5. LARSEN, Stephen. Dveře šamanů : otevření představivosti pro sílu a mýtus. Praha : Volvox Globator, 1999. 182 s. ISBN 80-7207-267-6. LÉVI-STRAUSS, Claude. Mythologica : Od medu k popelu. Praha : Argo, 2006. 469 s. ISBN 80-7203-7374. LUNA, Luis Eduardo. Vegetalismo : Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Praha : DharmaGaia, 2002. 290 s. ISBN 80-86685-02-0. MAREŠ, Jaroslav. Hrůza zvaná Kurupira. Praha : Ivo Železný, 2001. 127 s. ISBN 80-240-2169-2. MATOUŠKOVÁ, Marie . Arco Iris : Cesta duhy, Cesta hada. Praha : Beletris, 2005. 109 s. ISBN 80-9035253-7. MINDELL, Arnold. Šamanovo tělo. Olomouc : Dobra & Fontána, 1999. 233 s. ISBN 80-86179-19-2. MOOS, Ute. Spirituální léčba : jiná cesta ke zdraví . Praha : Knižní klub, Ikar, 2001. 172 s. ISBN 80-2420469-X. MORAVEC, Jiří. Procházka Amazonským pralesem. Praha : Academia, 2009. 410 s. ISBN 978-80-2001651-5. OTTO, Jan. Ottův slovník naučný X. : Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Praha : Jan Otto, 1896. 363 s. ROEDL, Bohumír. Dějiny Peru a Bolívie. Praha : NLN, 2007. 363 s. ISBN 978-80-7106-839-6. SEGUÍN, Carlos Alberto. Intorducción a la Psiquiatría Folklórica, Lima 1979. Lima : Erman, 1979. 200 s. SCHULTES, Richard Evans; HOFMANN, Albert; RÄTSCH, Christian. Rostliny bohů : Magická síla psychoaktivních rostlin. Praha : Volvox Globator, 1996. 208 s. ISBN 80-7207-342-7. VAČKÁŘ, Petr. Mluvil jsem s duchy rostlin. Praha : Animal Globe, 2003. 45 s. ISBN 80-239-0888-x.

96

• • • • • •

VALČIK, Luboš. Proměny šamanské tradice. Diplomová práce. Filosofická fakulta Masarykovy univerzity. 2008. VITEBSKY, Piers. Svět šamanů. Praha : Práh, 1996. 184 s. ISBN 80-85809-43-5. VON LÜPKE, Geseko. Poselství šamana : Rozhovory s léčiteli a medicinmany 21. toletí. Praha : Práh, 2009. 377 s. ISBN 978-80-7252-262-0. WILCOX, Joan Parisi. Mistři živé energie. Praha : Pragma, 2004. 351 s. ISBN 80-7205-215-2. ZELENÝ-ATAPANA, Mnislav. Duch s rozkvetlým penisem : Mýty amazonských indiánů. Praha : Argo, 2004. 369 s. ISBN 80-7203-573-8. ZELENÝ-ATAPANA, Mnislav. Malá encyklopedie bohů a mýtů Jižní Ameriky. Praha : Libri, 2009. 229 s. ISBN 978-80-7277-398-5.

V této práci jsem mimo uvedených titulů použil také částí textu mé soukromé korespondence s Rayu Raumim a v poslední kapitole jsou uvedeny též rozhovory pořízené s účastníky ayahuascové očisty La limpia (srpen 2010).

PŘÍSPĚVKY Z VĚDECKÝCH ČASOPISŮ • MCKENNA, Dennis; TOWERS, G. N.; ABBOTT, F. Biochemistry and Pharmacology of Tryptamines and betaCarbolines. A Minireview. Journal of Psychoactive Drugs. 1984, 4, s. 347-358. • WALLACE, Scott. Do nitra Amazonie. National Geographic : Česká republika. 2003, 3, s. 46-47. • DAVIS, E. Wade; YOST, James A. The ethnobotany of the Waorani of Eastern Ecuador. Botanical Museum Leaflets Harvard University, 1983, 3, s. 59-75. • RIVIER, Laurent; LINDGREN, Jan-Erik. Ayahuasca, the South American Hallucinogenic Drink : en Ethnobotanical and Chemical Investigation. Journal of Economic Botany. 1972, 107, s. 90-115. • GOLDMAN, Irwing. The Cubeo : Indians of Northwest Amazon. The University of Illinois Press. 1963, 6, s. 209220. • MCKENNA, Dennis; TOWERS, G. N.; ABBOTT, F. Biochemistry and Pharmacology of Tryptamines and betaCarbolines. A Minireview. Journal of Psychoactive Drugs. 1984, 4, s. 345-360. • TUPPER, Kenneth. The Globalization of Ayahuasca : Harm Reduction or Benefit Maximization? International Journal of Drug Policy. Vancouver. University of British Columbia. 2008, 19(4), s. 297-303. • TŘEŠŇÁK, Petr. Droga, která léčí. Respekt. 18. prosince 2006, 51, s. 20-24.

97

ODKAZY NA MATERIÁLY DOSTUPNÉ Z INTERNETU • The ARTFL Project. University of Chicago. 2007. Webster's Revised Unabridged Dictionary. Dostupné z WWW: . • RAUMI, Rayu. Šamani a rostlinky : O šamanských metodách léčby těla i duše; O velkých rostlinných učitelích, jakými jsou Ayahuasca, San Pedro a šamanský Tabák blogováno z Ekvádoru. 2008. Dostupné z WWW: . • MURILO, Jose. Santo Daime : The Rainforest Doctrine. 2000. Céu do Mapiá. Dostupné z WWW: <santodaime.org/indexy.htm>. • MABIT, Jacques. Blending Traditions : Using indigenous medicinal knowledge to treat drug addiction. Takiwasi. 2002. Dostupný z WWW: . • TŘEŠŇÁK, Petr. Droga, která léčí. 2006. Dostupné z WWW: < http://czechtek.bloguje.cz/459596-ayahuascapronika-do-evropy-vitezi-nad-urady-i-policii-respekt.php>. • http://www.wikipedia.org/

98

SEZNAM PŘÍLOH • Obr. 1 Teritorium Amazonského deštného pralesa • Obr. 2 Příprava surovin na vaření ayahuascy • Obr. 3 Kmen liány Banisteriopsis caapi • Obr. 4 Psychotria viridis • Obr. 5 Vegetalista zpívá icaros do kotle s ayahuascou • Obr. 6 Obraz Pabla Amaringa s výjevem ayahuascových vizí • Obr. 7 Tradiční keramika domorodého kmene Shipibo s klasickou „ayahuascovou“ výzdobou • Obr. 8 Ayahuascový obřad indiánů Shipibo • Obr. 9 Šamanská metlička surupanga, jejímž šustivým zvukem jsou vábeni duchové • Obr. 10 Kresba duchovního ochránce, který se mi zjevil během obřadu La limpia v Žibřidicích (2010) • Obr. 11 První skupina Santo Daime po roce 1930 v brazilském městě Rio Branco • Obr. 12 Zakladatel náboženství Santo Daime, Raimund Irineu Serra

99

100

101

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY IZRAEL, BIBLE


BARDTKE, Hans. Příběhy ze starověké Palestiny: Tradice, archeologie, dějiny. 2.vyd. Praha: Vyšehrad, 1990. 300 s. ISBN 80-7021-026-5.




Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: Český ekumenický překlad. 8. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 1993. 287 s. ISBN 80-900881-6-3.




BIČ, Miloš. Při řekách babylónských: Dějiny a kultura starověkých říší Předního Orientu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1990. 382 s. ISBN 80-7021-032-X.




BIČ, Miloš. Ze světa starého zákona I. 1.vyd. Praha: Kalich, 1986. 364 s.




DEVER, W. G. Kdo byli první Izraelci a odkud přišli? Praha: Volvox globator, 2010. 295 s. ISBN 978-80-7207-767-0.




DUFOUR, Xavier - Léon [editor] et. al. Slovník biblické teologie. Vyd. 2. Praha: Academia, 2003. 658 s. ISBN 80-200-1127-7.




FINKELSTEIN, Israel - SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2007. 329 s. ISBN 978-80-7021-869-3.




RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny: Úvod do starozákonní literatury. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 1996. 375 s. ISBN 80-7021-190-3.




ROGERSON, John. Svět Bible: kulturní atlas. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 1996. 235 s. ISBN 80-7176-283-0.




SCHUBERT, Kurt. Dějiny Židů. Praha: Svoboda, 2003. 132 s. ISBN 80-205-1036-2.




SCHUBERT, Kurt. Židovské náboženství v proměnách věků. Praha: Vyšehrad, 1994. 288 s. ISBN 80-7021-075.




SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny Židů. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. 311 s. ISBN 80-205-0304-8.

102




Starozákonní překladatelská komise. Výklady ke Starému zákonu.1. samostatné vyd. Díl 1, Genesis. Exodus. Leviticus. Numeri. Deuteronomium. Praha: Evangelické nakladatelství, 1991. 600 s. ISBN 80-7017-408-0.




STEHLÍK, Ondřej. Ugaritské náboženské texty. Jihlava: Vyšehrad, 2003. 389 s. ISBN 80-7021-587-9.




WELLHAUSEN, Julius. Prologomena to the History of Israel. Kessinger publishing. ISBN 1419143212. 376 s.




Základy asijských náboženství. 1.vyd. I. díl, Judaismus, islám, hinduismus, džinismus, buddhismus, sikhismus, pársismus. Praha: Univerzita Karlova, 2004. 269 s. ISBN 80-246-0832-4.

MEZOPOTÁMIE


BOTTÉRO, Jean. Nejstarší náboženství: Mezopotámie. Český Těšín: tisk Těšínská tiskárna, 2005. ISBN 80-200-1348-2.




Epos o Gilgamešovi. Praha: Lidové noviny, 2003. 410 s. ISBN 80-7106-517-X.




GLASSNER, Jean-Jacques. Mezopotámie: 34.století př. n. l. až 539 př. n. l. Vyd. 1. Praha: NLN, 2004. 309 s. ISBN 80-7106-664-8.




HEIDEL, Alexander. The Babylonian Genesis: the story of creation. University of Chicago Press, 1963. 145 s.




KLÍMA, Josef. Společnost a kultura starověké Mezopotámie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962.




LEICK, Gwendolyn. Mezopotámie: počátky měst. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB art, 2005. 359 s. ISBN 80-7341-555-0.




Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. 1. vyd. Praha: Odeon, 1977. 371 s.

103

EGYPT


BAINES, John et al. Náboženství ve starověkém Egyptě: bohové, mýty a náboženská praxe. 1. vyd. Neratovice: Verbum, 2009. 237 s. ISBN 978-80903920-1-4.




DAVID, A. Rosalie. Náboženství a magie starověkého Egypta. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB/art, 2006. 485 s. ISBN 80-7341-698-0.




EBERHARD, Otto. Ägypten. Der Weg des Pharaonenreiches. 4. vyd. Stuttgart: Kohlhammer Verlag, 1966.




HART, George. Egyptské mýty. Vyd. 2. V Praze: Levné knihy KMa, 2006. 80 s. ISBN 80-7309-220-4.




JANÁK, Jiří. Staroegyptské náboženství I. Bohové na zemi a v nebesích. Praha: Oikoymenh, 2009. 325 s. ISBN 978-80-7298-314-8.




LEXA, František. Náboženská literatura staroegyptská. 2. přehl. vyd. Díl 2. Praha: Herrmann & synové, 1997. 240 s.




LEXA, František. Náboženská literatura staroegyptská. 2. přehl. vyd. Díl 1. Praha: Herrmann & synové, 1997. 169 s.




LURKER, Manfred. Lexikon bohů a symbolů starých Egypťanů: průvodce mystickým a magickým světem Egypta. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2003. 246 s. ISBN 80-242-1016-9.




PRITCHARD, J. B. Ancient near eastern text: relating to the Old Testament. 3rd edition. Princeton : Princeton University Press, 1969. 711 s.

DALŠÍ POUŽITÁ LITERATURA


ČERNÁ, Zlata et al. Duchovní prameny života: stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích. Vyd. 2., rozš. Praha: Vyšehrad, 1997. 543 s. ISBN 80-7021-223-3.




COHN, Norman. Cosmos, Chaos and the World to Come. New Haven and London: Yale University Press, 1993. 271 s. ISBN 0300090889. 104




ELIADE, Mircea. Dějiny náboženského myšlení. 3., opr. vyd. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. Praha: OIKOYMENH, 2008. 519 s. ISBN 978-80-7298-288-2.




ELIADE, Mircea. Mýty, sny a mystéria. Vyd. 1. Praha: Oikoymenh, 1998. 195 s. Oikúmené. ISBN 80-86005-63-1.




HELLER, Jan. Starověká náboženství: Náboženské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Vyd. 2. Praha: Kalich, 1988. 440 s.




PROSECKÝ, Jiří et al. Encyklopedie starověkého Předního východu. 1. vyd. Praha: Libri, 1999. 447 s. ISBN 80-85983-58-3.

105

SEZNAM PŘÍLOH 1. Obr. 1 Mapa oblasti starověké Babylónie, Asýrie, Sýrie a Izraele. Rozdíl mezi úrodnou půdou a pouští 2. Obr. 2. Wellhausenova teorie 3. Obr. 3. Merneptahova vítězná stéla 4. Obr. 4 Pojetí světa v Mezopotámii 5. Obr. 5 Mapa světa podle babylonských představ 6. Obr. 6 Egyptská bohyně nebe Nut je oddělena bohem vzduchu Šovem od svého manžela boha země Geba 7. Obr. 7 Bůh pouště, moře a bouřek Sutech zabíjí hada Apopa. Bárka je tažena podsvětím šakaly a kobrami

106

OBRAZOVÉ PŘÍLOHY:

Obr. 1 Mapa oblasti starověké Babylónie, Asýrie, Sýrie a Izraele. Rozdíl mezi úrodnou půdou a pouští (ZDROJ: ROGERSON, John. Svět Bible: kulturní atlas. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 1996. ISBN 807176-283-0. S. 24.)

107

Obr. 2 Wellhausenova teorie (ZDROJ:http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/89/WellhausensTheory.png/800 px-WellhausensTheory.png)

Obr. 3 Merneptahova vítězná stéla (ZDROJ: http://static.newworldencyclopedia.org/d/db/Merenptah.jpg)

108

Obr. 4 Pojetí světa v Mezopotámii (ZDROJ: BOTTÉRO, Jean. Nejstarší náboženství: Mezopotámie. Český Těšín: tisk Těšínská tiskárna, 2005. ISBN 80-200-1348-2. S. 100.)

Obr. 5 Mapa světa podle babylonských představ (ZDROJ: KLÍMA, Josef. Společnost a kultura starověké Mezopotámie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962.)

109

Obr. 6 Egyptská bohyně nebe Nut je oddělena bohem vzduchu Šovem od svého manžela boha země Geba (ZDROJ:http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:VFc0ARDzqYrYLM:http://www.civilization.ca/cmc/e xhibitions/civil/egypt/images/reli28b.jpg&t=1)

Obr. 7 Bůh pouště, moře a bouřek Sutech zabíjí hada Apopa. Bárka je tažena podsvětím šakaly a kobrami (ZDROJ: http://www.siloam.net/mossman/aussies/194403251839/seth1.gif)

110