Moje jméno je Peter Klepsch Narodil jsem se 10. 1928 v Žatci. otec byl chmelový obchodník a tehdy k k a vliným ale již v roce 1936. V roce 1938 jsem zažil Vstup jednoteka také štáb první jjízdní divize který jsem poznal. první zážitek z této doby byl že komadující General mojí matce “Milostivá paní, nemyslte si že jste byli osvobozdni. Pouze jste ( zde je von eine Traufe in die andere) z jednoho okapu do druhého. by se na to vzíti Musím že seznámení s tímto generalem, které travolo dobu obsazení, ukázalo naší rodine stínové stránky hitlerovského režimu a vedlo k tomu že brat a moje matka, pozdeji se stále zvyšujicí iu vedlo k tomu že i já jsem národní socialismus odmítal. To došlo až k tomu že jsem byl v kdej jsem byl pomocníkem u protiletadlove (Flak Helfer) za poznámky které se nelíbili a že jsem pomohl z Elsaska k a desertaci a za že komandující general mého bratra byll podezírán v na spiknutí 20.7. (Hitler Atentat) a bratk byl jeho Adjutant. Takže jsem byli jako Já jsem byl až k poslednímu dni v a byl jsem vícekrát vyslechán Gestapem. V tento poslední den se celé vezení evakuovat na západ. Cesta vedla Žatec kde jsem krátce Žatce v Žíželicích utekl a dostal se v kapitulace
Druhý den jsem byl probuzen velkým ruchem a moje matka se mi, jsou to nebo Rusové?”. Já jsem jí “Jsou to Rusové” . Moje matka doufala že do Žatce který nebyli daleko – až do Karlových Var- , a tak stáli nasledující týdny ve znamení ruského obsazení, musím že naše rodina pod Rusy velice málo. Po týdnech se Rusové náhle stáhly, bylo to v pátek. To najednou rusové ze Žatce zmizeli a celé bylo plné uniforme a již bežela po ovest, že v Postoloprte zmizely lidi. To bylo v Sobotu. V ráno v 9 hodin moje sestra vytáhla z postele a Jsou tu vojáci, a musíš jít nejrychlejší cestou na (tehdy Ringplatz, dnes Svobody). Všichni muži od 12 do 65 let tam musí pod hrozbou trestu smrti se shromaždit.” Tak jsme se tam schromaždili a to ve dvou kolonách. bylo tehdy velkou cisternou s vodou, která byla založena pro hasicí v požaru v rámci protiletadlové ochrany.
Byli to tedy od Jako první jsem
kolony, nalevo a napravo morového sloupu. vraždu na jménem Gansl. Ten brankou nahoru, o a poznámku. Byl a mladý muž na motorce ho To nejhorší bylo, že se na spolirech jeho kola zamotaly tohoto neštastného muže. Byl to hrozný pohled, a to nejhorší bylo, že ten muž byl malý poštovní a v celém znám jako starý sociální demokrat a žádný nácek. To byl první šok který jsme dostali a pak jsme byli – pokud si mohu vzpomínat – ve dvou kolanách odvedeni. Moje kolona k nádraží. Museli jsme chvilku a pak jsem za nádražím pod kolejemi šli do tam byla polní cesta, tam kde je dnes jakýsi automobilový který byl tehdy prazdný a na tom vršku jsme museli až druhá kolona. Náši dozorci nám “Dejte nám vaše hodiny, vy již nikdy žádné nebudete.” Tak jsem tam až další kolona a tak jsem šli v 6 pod hlídkou na koni do Postoloprt, kam jsem došli až odpoledne. na strašidelný dojem, bylo naprosto prázdné a na ulici nebylo Vedli nás do kasáren na Tam bylo “Sednout”. My jsme si museli sednou a potom zbytku stále další kolony z vecni a se moc. V noci jsme museli spáti na tom jak jsme mnozí v obleku, byla 3. rozkaz vstávat “Aufstehen”. My jsme vstali a v té chvilce dva nebo lidé z druhé strany samopali do naší skupiny. To jsem se že to byla hlídka ze západní a východní kasáren. To byli ti první mrtví a také vedlejší, nebo skoro vedlejší, stavební mistr ze Žatce pan Heinzl
V 4. nákladních ze Žatce pro a technických služet a také muži židovské manželky mohli s nákladními vozy do Žatce V
jsme museli v kolonách bežet a zpívat – nebo to co oni za to považovali a kdo a nezpívál poznal Pamatuji si že jsme s jedním našeho vzali do háku který nemohl bežet, protože byl z války.
V úterý 5. ráno prohlíky všech. Byli malé skupiny a každý se musel svíknout a kontrolovalo se kdo byl jako SS tetován. Hodinky a peníze byli sebrány již v fedeli odpoledne a také kapesní nože. Já jsem kapesní ale stále Protože ten chlapec který prohlížel, znal osobnš a slovy “Tepe kapsovat nebudu” nechal projít. Tak mám kapesní do dnes a nosím ho sebou stále jako Talisman. jsem ho tehdy v kapse a od tè doby ho stále nosím jako Talisman, protože jsem tomu co následovalo unikl. den jsme byli svoláni, že se musí ve skupinách postavit. Bylo to více skupin, to u SS a to u Já jsem se na mého politického pronásledování postavil do té poslední. jmse mohli strávit venku na Ti ostatní byli nazpani do jednotlivých místností v kasárnách a museli v tom dusnuve stoji prožít noc. V této noci, protože jsme byli na jsem mohl pozorovat první kolonu která byla vedena k Byl mezi nimi také dobrý známý, pan Dr. Emanuel Wurdinge, tehdy žateckého pivovaru. Mohl jsem se ho ostnaný drát zepatk “Kam?” a on ukazoval do nebe. To by najednou bylo jasné co se stane. Tam jsem až do a mi jsme nedostali nic k jídlu ani pití. Já sjem ležel venku. Ti lidé ale byly v kasární ti ale Ale ve jsme dostali první proviatn. Pro 15 jeden chlepa a vodu jsme museli píti z Nebyli tam pouze Kaulquapen neznám to slovo), ale náhle se to objevil prst mrtvého. Ve se se fedeli popravy v noci, ale ve dne a to na kasarním mimo jiné 5 který To zamená že se do pracovního komanda, ale byli objeveni, protože k tomu Pan Marek, místní z Posteloprt, který pro vojáky pracoval jako a informant ty kluky nechat a to také Ale pak komandat jednotek, kapitán že ti kluci budou Marek to My jsme si museli sednout pod hrozbou Marek že sebemenších nelíbích poznámkách se bude – byli postaveny proti nám dva kulomety – do nás Tvrlo to chvíli než byl ten poslední mrtvý. Vzomínám si že jeden dostal do krku a tak s posledním úderl jeho krev jak fontana. On po své matce a jeho otec který ode mne to vše Potom nedaleko se první zbláznil. On vstal a tanzovat a druhý se svklíkat. Potom tu byl byl kapitán Lnger, otec jednoho mého spolužáka který žel k Markovi, který “Pane komandante jjá jsem byl a to co se zde je proti ženeským konvencím. Já protestuji a prosím o to aby jsem u konec. Chci býti
Marek “Chcete milostnou Na to Kapitán Lnger “Ano”. Tak tak byl v mojí zabyt do týlu a já jsem ho Heiner Giebitz, který bude také vypovídat, ho také se mnou My jsme také ostatní mrtvé dne – stále se házeli do toho ze kterého jsme den pili. V noci popravy a slyšeli jsme salvy z
V noci na byla i ta antifašistická supina nazpána do kasáren, asi bychom nebili dalších poprav. My jsme byli štastní, protože jsme si že nas jaksi vytáhnout z a abychom nemohli nikde o to vypovídat a podávat a my To byla naše myšlenka. Nazpali nás do místnosti která již byla plná lidí a která žádný vzduchu. Mnoho lidí zde bylo mimo. Jeden upozornil že vedle je okénko a tam se dostat do Mi jsme tím oknem prolezli a tam byli velké hrnce a tekoucí voda. Mi jsem tam vlezli a jsme uhalisli naší Ovšem hlídka nás a že musíme ven nebo nás My jsme ale nešli, ale schovali jsme se, protože jsme strach, že když pujdeme ven, že budeme také Schovali jsme se v kotli. Hlídka ovšem hodila do granát a já jsem dostal – bohudíky- jedno tohoto grananu do masa nad kolennem. Byl ostrý jako jehla, ale on se vyhojil a tak chuzi tolik
Druhý den mohli všichni, který byli politický neutrální, do Žatce I já. ale byli skoro všichni který nebyli schopní pochodovat v mé a také po ti již nemohli jíti. Mimo jiné tak pater Max Guardian z žateckého kapucínského kláštera. On již nemohl dále. se mu my vas odvezeme autem” Ale potom ho také prý na rozkaz pana Zíchy. Tak jsem ve do Žatce Tam jsem byl dni v pracovním až jeden ze Stankovic, národního výboru, že hledá lidi pro a riskatní práci a já jsem se lhlásit Také mohu vzíti si sebou Jeden šel, druhý ne. To všechno ale bylo pouze jako zastírání, protože on co se bude díti dále. Tak jsem do jako pracovní, ale mojí ostatní to a do do Kladna. Také vedoucí HJ do Mostu do lágru 28 a se vedlo Já jsem podal žádost na státní protože podle paragrafu 24 Benešových stálo:“ Kdo z politických nacistické doby byl ve je z vyjmutý a podat žádost na Já jsem tuto žádost podal ale až do jara 1946 nedostal Ani positivni ani negativní. Pouze jsem dostal
povolení žíti mimo pracovní tábor. To jsem mohl od 1. až do 6 dubna 1946 kdy jsem ze zbytkem mojí rodiny šel do protože žudnou budoucnost pro sebe.
bych dodat, to jsem Na 8 když jsem uprchl z zajetí, tak pan v dnešním známem vile které muzeu a který byl s námi zavolal abych na radnisi a že vyhlásíme republiku. Musím že jsem nebyl již schopný chodit. Po a 25 kulometrovem pochodu nebyly moje nohy schopné a tak jsem nešel k proklmaci na radnici. Tak musím doplnit že všichni nacistické doby žili v Žatci byl pozváni na radnici a vyslícháni o své okupace. To byl tchán mého bratra, který byl Ale NS corps, to byla pouze veterární supina. Také náš správce domu pan Václav Svoboda se když co se i když byl a bývalým Rudé armády v Rusku a také v Rýnsku…. Tedy starý comunista. Šel na u nás a se. Zanechal lístek. Když se takové jako s mého bratra a takto zachazí.. co se stane teprve se mnou
Tolik k mojemu Já jsem nyní s tím co jsem ale mi to není
hotový, asi tam budou .
mezery,
