Ti Loka Òána – znalost tøí svìtù
Rozhovor ctihodného Áyukusala Thery a ctihodného Bhikkhu Hitakusaly, Áyukusala Assama, Kananvila, Srí Lanka, 11. 9. 2003
Bhikkhu Hitakusala (BH): Žijeme teï na Srí Lance, tak øíkajíc ve tøetím svìtì, jako buddhistiètí mniši, ale ty jsi, Bhante, pracoval pøedtím jak v prvním svìtì západní demokracie, tak i ve druhém svìtì postkomunismu, jakož i ve tøetím svìtì asijském — a to na tøech polích èi ve tøech rolích: jako uèitel Dhammy, jako terapeut a jako vysokoškolský pedagog. V èem je jedineènost tìchto jednotlivých svìtù, jaké jsou v nich odlišnosti tìch tøí rolí, ve kterých jsi tam byl? Áyukusala Thera (AT): Otázka je dobøe položená, s dobrým teoretickým pozadím teorie relativity tìch svìtù jako tøí polí. Ptáš se, ctihodný Hitakusalo, jakožto psycholog znalý teorie pole, v níž se rozlišují svìty, i jakožto mnich znalý tøí svìtù rozlišených Buddhou. Aè se budu vztahovat k buddhistickému vìdìní o tøech svìtech, òána-ti-loka, odpovím ti pokud možno jako psychologovi. Svìty a role v nich zaujímané jsou definovány relativitou pøesahující jakoukoliv osobnost. Já bych to ale pøece jenom vzal pøes osobnosti. Tedy, co je typická osobnost pacienta, studenta a buddhisty v tìch tøech svìtech. BH: Tak dobøe. A které osobnosti ti byly nejsympatiètìjší? AT: Co mì tak napadá — a to je zase zcela osobnì — nejradìji jsem pracoval se studenty v tom prvním svìtì, ve Švýcarsku a v americkém svìtì. Tedy s americkými a evropskými studenty, kteøí, když se do nìèeho pustí, tak to berou jako projekt. Projekt, o který jim jde; chtìjí nìco vyzkoumat nebo vytvoøit, a s osobním angažmá se do toho pustí. Vìnují se problému, zjiš•ují fakta a sdílí spolu, co o tématu vìdí, co objeví, pak se snaží dospìt k nìjakému sdílenému výsledku, který chtìjí tvoøivì presentovat. Když jsem je to takto uèil, brali to s nadšením a konstruktivnì spolupracovali. Ti nejlepší z nich se nechali vést ke sdílení všeobecnì platných nálezù tak, jak je to formulováno v teorii pole a ve skupinové dynamice Lewinovì, nebo v Rogersovì pojetí dovedností v rámci skupin encounter, nebo v postupech kvalitativního výzkumu smìøujících ke grounded theory. Takže princip encounter a princip grounded theory, jo, to je to, co sedne tìm studentùm v demokratické tradici západoevropského a amerického svìta. Takže moje velká láska byli studenti. BH: Co ty další osoby v prvním svìtì, pacient a buddhista, respektive meditující buddhista? AT: Pacienti byli zdrojem mé obživy v tom prvním svìtì a vzpomínám, že tam se mi dobøe daøilo jim pomáhat ke svéprávnému sebepojetí a k emancipovanému postoji ke svìtu. Myslím, že to je tam podobné jako u tìch studentù, to angažmá, s tím rozdílem, že ten pacient je ztracen, že potøebuje vedení. A právì v tom vedení pro pacienty v prvním svìtì jsem úspìšnì používal principy Buddhova uèení abhidhammy, z èehož jsem pak vyvinul satiterapii, neboli terapii všímavostí. Toto se mi osvìdèovalo jako nejlepší pøístup pøi vedení pacientù, v psychoterapeutickém vedení, které je nedirektivní, na osobu zamìøené. Respekt pro osobu je nejvýznaènìjším principem v prvním svìtì. A pokud se týèe buddhistù, tak v tom prvním svìtì to byla vždycky elita, špièkoví vìdci, politici, podnikatelé, diplomaté, jo, to byli lidé, kteøí byli mými studenty, žáky v buddhistickém pojetí. I ten pøístup k Dhammì je spojen s principy, které jsem pøedtím zmínil. Výuka Dhammy byla v mém pøípadì vysoce individualizovaná právì pro špièkové jednotlivce. Samozøejmì, že jsme taky dìlali kurzy, semináøe, pøednášky masovì, jo. Ale já jsem se vždy snažil vìnovat každému jednotlivì. To, co existuje dnes v Americe a v Evropì jako nabídka masových kurzù buddhismu a meditace, o tom je ten papír „Tøi cíle pokroèilé meditace“. Dodnes ale pracuji velmi individuálnì s vybranými osobnostmi. To je tedy k tomu prvnímu svìtu. BH: Pojïme se podívat na ten svìt druhý. Tam jsi taky pracoval se všemi tøemi typy osob. Jak to bylo tam?
1
AT: Ve druhém svìtì jsem pøišel taky s velkým nadšením pro studenty, kteøí byli vlastnì tou obnovující silou, hlavní silou demokratizace toho posttotalitního, postkomunistického svìta. No jo, ale brzo jsem zjistil, že mezi studenty se najde jenom velmi málo jednotlivcù se skuteèným zájmem, jen malé procento postkomunistických studentù bylo schopno si nìco ode mne vzít, nìco pøijmout ze stylu mé výuky. BH: Asi to bylo pro nì moc nároèné, protože by museli nìco dìlat. AT: Ano, pøesnì tak. Vìtšina postkomunistických studentù žije v setrvaènosti minulého, rádi se schovají zpátky do toho, co bylo obvyklé v totalitì. Vyjedou sice na západ to „vokouknout“, ale rádi se vrátí do té totality, která nadále v tom postkomunistickém svìtì pøežívá. BH: To by byli studenti — a co pacienti? AT: Tìch jsem mìl málo, ve druhém svìtì jsem se hlavnì vìnoval výcviku psychoterapeutù, kteøí se tím samozøejmì stávali mými pacienty. A pro tyto postkomunistické pacienty jsem si musel vymýšlet úplnì nové pøístupy, jiné než jaké jsem používal ve Švýcarsku, v Anglii, nebo v Nìmecku. Nemohl jsem se spoléhat na existenci zdravých struktur osobnosti, které jsem byl bìžnì schopen vyhmátnout u pacientù v prvním svìtì. Tak poškozené osoby, které nemají žádný vztah k ideálu zdravé osobnosti, tak poškozené osobnosti jako jsem poznal v postkomunistickém svìtì, jsem nepoznal nikde jinde, ani na Západì, ani na Východì v Ásii. BH: Jedním z principù tebou vytvoøené satiterapie je ochrana a živení zdravého jádra osobnosti… AT: Ano, a to se mi nedaøilo tak snadno najít. A snad s tím souviselo, že práce s postkomunistickými pacienty byla snadná s dìtmi a mladistvými. Hlavnì pokud šlo o skupinovou práci, ale individuální práce byla vždy vysoce nároèná a musela být ve vztahu k problému specializovaná i ve skupinì, takže to byla práce tìžko zaplatitelná. Nedaøilo se mi ve skupinì najít spoleèné ideály a sdílené hodnoty. Výjimkou snad bylo spoleènì sdílené chytraèení, triky jak okrást èi „osrat“, jak krátkodobì vyzrát, aniž by èlovìk musel nìco kultivovat. Takže jsem se omezil na práci s nìkolika málo jedinci, z nichž vìtšina byli psychoterapeuti ve výcviku. BH: V èem spoèívá ten rozdíl, jak jsi zmínil, že ta skupinová práce byla efektivnìjší než práce individuální, která byla tak nároèná? AT: Nevím. Nevím, snad to bylo proto, že v posttotalitì jsou schopni lidi masovì konzumovat nìco, když si o tom myslí, že je to nìco hned užiteèného a tedy dobrého. Na povrchu to musí být hned vidìt, jo, povrchnì se to musí dát konsumovat. Ale nìjak jít do hloubky nebo vynaložit nìjaké angažmá, udìlat nìjakou práci, nìjak se zaangažovat pro nìco, to myslím, že se v tom komunismu odnauèili a ta nová generace se to ještì nenauèila. Ve skupinové práci je možno nabízet jednoduché hodnoty, nové psychosociální dovednosti, které hned nesou dobré výsledky — a to sice tak, že to hned vidí ostatní úèastníci skupiny. BH: Takže pøece jen sdílené hodnoty a skupinový konsensus… AT: Ano, ale jen na velmi elementární úrovni, nikoliv ve vztahu k ideálùm. V postkomunistickém svìtì tìžko najdeš ušlechtilejší formy motivace. V posttotalitním svìtì chybí sociální reprezentace spoleèného dobra, toho, co mùže být výhodné pro celou spoleènost, pro národ, anebo aspoò pro spoleèenství vesnice èi mìsta. Zatímco v tom prvním demokratickém svìtì, demokraticky vyrostlí jedinci mají jednak pocit spoleèenské sounáležitosti, obèanské a národní hrdosti, jednak tu tradici jisté osobní zodpovìdnosti za cokoliv, co se týká celé spoleènosti. Ve Švýcarsku nenajdeš èlovìka, který by házel odpadky do lesa. O každý stromeèek se nìkdo stará; a Švýcar ví, co je dobré pro všechny: my Švýcaøi pøece nejsme blázni, abychom si nièili svùj les a svoje hory, jo. Zatímco Èeši vyvážejí do lesa odpadky, autobaterie, pneumatiky… BH: To ale snad neplatí ve všech spoleèenských vrstvách. Je ale pochopitelné, žes získal právì tento dojem, když ses vydal na procházku do lesa v prvním a v druhém svìtì. AT: A ještì horší než ekologická devastace je v postkomunistickém svìtì etická devastace. Kromì znièených ideálù je tam jednak frustrace snahy o nìco dobrého, únava z nezdaøených pokusù o dobro, jednak vychytralost a chytraèení i mezi tìmi lepšími lidmi. Tìžko se hledají gentlemani i
2
mezi univerzitními uèiteli a psychoterapeuty, které lze pøeci považovat za pøíslušníky lepších spoleèenských vrstev. To je otázka sociálních reprezentací humanitních hodnot. BH: A jak je to tedy se sdílenými hodnotami ohlednì psychoterapie? AT: I tam jsou rozdíly v tom, co je považováno za hodnotné. Jednak vnitøní otázka terapeutických cílù, jednak otázka vnìjší hodnoty terapie. I s tím konzumováním terapie je to podobné jako s jiným zbožím. Prùmìrný Švýcar si samozøejmì taky radìji koupí levnou vìc, ale chce levnou dobrou vìc, která funguje. Lepší Švýcar nebo lepší Anglièan radši dá víc za dobré boty, které vydrží, zatímco èeský postkomunista spíš vydá peníze za nìco, s èím se mùže ukázat. Individuální psychoterapie, která vede k uskuteènìní cílù definovaných pacientem, je drahá záležitost. To není žádná masová nabídka zdánlivì bezplatného realizování zdravotnických hodnot, které diktuje strana a vláda, aby pracující zùstali práceschopní. Na osobu zamìøená práce psychoterapeuta je luxusní zboží. Takže jako to je ve vztahu k materiálním vìcem, tak to platí i pro nabídku psychoterapie a pro nabídku duchovních hodnot. BH: Tím se dostáváme k tìm tøetím osobám se kterými jsi pracoval, k tomu tøetímu typu osob ve druhém svìtì, a to jsou meditující, buddhisti. Jací jsou v druhém svìtì meditující buddhisti? AT: Jsou dost jiní než ti v prvním svìtì, a práce s nimi byla daleko nároènìjší. Tam v tom prvním, demokratickém svìtì, jak jsem již zmínil, byla moje práce vysoce individualizovaná. Navíc byla meditace pøed tøiceti lety stále ještì nìco pro Evropu nového a nezvyklého. Takže to bylo ze zaèátku kromì mých studentù psychologie a lékaøù, pro které jsem provádìl postdoktorální psychologický výcvik, jen pár dalších lidí. Meditaèní instrukci ode mne dostal etnolog profesor Henking, psycholog profesor Siegfried, sociolog profesor Kantowsky, jakož i další, vìtšinou profesoøi, z universit v Bernu, Curychu, Kostnici, Ulmu, Oxfordu, Durhamu… BH: … kteøí na to mìli, to pochopit. AT: Jo, hezké vzpomínky mám z Øíma. A to si uvìdomuji teprve, když si na to teï vzpomínám, že vìtšina mých žákù byli špièkové osobnosti, profesoøi, podnikatelé, diplomaté nebo politici vysokého postavení. I dnes je to tajemník švýcarské ambasády tady na Srí Lance, kterého znáš z nedìlních meditací. A v tom druhém svìtì postkomunismu — nevím, jak si to vykládat — došlo k tomu, že se kolem mne seskupila elita mladých upøímných lidí bez postavení. Jsou to lidi, kteøí nemají prachy, kteøí nemají sociální postavení, nejsou v nìjakých dùležitých funkcích, ale jsou osobnì zaangažovaní, jsou to vìtšinou takoví spíš neobvyklí, nenormální studenti. Ale nejenom studenti, nýbrž i lidé z pracovního prostøedí se zaèínají vyskytovat mezi mými žáky. Vìtšinou jsou to lidé znechucení samsárou, znechucení komunismem a znechucení tím postkomunistickým konzumnictvím. Takže v tom druhém svìtì… BH: … jsou to úplnì jiné elity, než v tom svìtì prvním. AT: Úplnì jiné elity ducha, než se kterými jsem pracoval v tom prvním svìtì. BH: Teï žijeme tady v tom tøetím svìtì, v Asii na Srí Lance. Jaké jsou tvé zkušenosti odsud, s lidmi kteøí žijí zde? AT: Psychoterapeuticky jsem tu pracoval s velmi málo lidmi, protože mi na to nestaèí moje znalost sinhálštiny, nestaèí konverzaèní znalost; a tìch nìkolik pacientù tu byli buï anglicky mluvící Sinhálci nebo cizinci žijící tady. Takže moje znalost pacientù tady je spíš z druhé ruky, mám to od tìch nìkolika západnì vzdìlaných lékaøù, kteøí mi vyprávìli jak pracují. O tom je též interview, jež jsme natoèili se ctihodným Ákásakusalou. Mám ale také znalosti, jak fungují pacienti ve vesnici tradièní, jak funguje tradièní buddhistická psychoterapie tovil, o které moje bývalá manželka napsala krásnou knihu, která byla pod titulem „Skill and Trust“ pøeložena do angliètiny. No a tuto knihu, která je vlastnì i jakýmsi psychologickým úvodem do kultury Srí Lanky, znáš. V té knize jsou velmi podrobnì analyzovány sociální reprezentace nemoci a zdraví jak pùvodního vesnického obyvatelstva, tak anglicky akulturovaných Sinhálcù, køes•anù i neobuddhistù. Jo, takže to by bylo k tìm pacientùm tady na Srí Lance. BH: A co ti studenti a buddhisti tady?
3
AT: Studenti na universitì v Peradeniyi se ke mì hrnuli, ale pøes rùzné regulace se kolegové snažili je ode mne držet pryè. Možná tam byla jen obyèejná žárlivost. Ale asi jsem také ohrožoval jejich zabìhnutý systém… BH: … byl jsi nebezpeèný. AT: Byl jsem možná nebezpeèným uèitelem. Jako zajímavý cizinec jsem jim ukradl show. Jo, bylo to „stealing show“, ale studenti byli nadšení i pro to, co jsem nabízel. Tam pak došlo k jakémusi pøírodnímu výbìru, takže zbylo jenom nìkolik málo výjimeèných studentù, kteøí za mnou chodí dodnes. A nìkteøí z nich se stali i mnichy, jak jsi je tady mohl vidìt, no a pak jsou to studenti, kteøí mì objevili až tady, tøeba Darshan Samanapura, Rasika Vimalasena a jeho sestra Charmini… BH: Takže poslední nepokryté pole té mé tabulky jsou buddhisti, meditující zde ve tøetím svìtì. AT: Tak to sám víš, že sem za mnou chodí zase elita. Jsou tu dva druhy buddhistù. Jednak ti, kteøí jsou pobožní a drží se té tradice, berou buddhismus tak, jak jej znají od rodièù, a nic jiného nechtìjí. Nás buddhistické mnichy hodnotí podle toho, do jaké míry zapadáme do jejich pøedstav, a i když nás obdarují dánou, vìtšinou nás jen pozorují z povzdálí. Jednak jsou tu ale i ti, kteøí vidí, že nabízíme nìco neobvyklého. Pøece víš, jací sem chodí buddhisti, to jsou zase výjimeèní lidé, kteøí nejsou spokojeni s tou dnes bìžnou nabídkou a vìdí, co jako Áyukusala nabízíme za nadstandard, co by nezískali od žádného lokálního mnicha, a• se jedná o meditaci nebo o výklad Dhammy. No a pro ty platí celkový posudek jako k tìm mým studentùm. To je zase elita, podobnì jako to bylo tøeba ve Švýcarsku, ale s tím rozdílem, že oni to tady mají o nìco tìžší, protože jsou zavaleni pøedsudky. Zatímco švýcarská duchovní elita je nepopsaná a otevøená, postkomunistická elita je frustrovaná a unavená, tak tady ti místní jsou zavaleni pøedsudky a musí se prokousávat skrze nì. BH: To je to jejich „vìdìní“, že všechno už vlastnì ví… AT: Jo, jo, zbavují se toho, musejí pøekonat to, co si tady každý lepší buddhista o sobì myslí, tedy pøesvìdèení, že všechno ví už proto, že má neotøesitelnou dùvìru v Buddhovo uèení. To je ta nedobrá stránka pevné víry, kterou je blokováno otevøení se pro nové. Tou dobrou stránkou ale je to, že sinhálský buddhista, tradièní vesnièan èi anglicka akulturovaný mìš•an, má sebeúctu a nezradí základní ideály Buddhova uèení, tolerantnost, nenásilí a moudrý soucit se všemi bytostmi. To je to, èeho si nejvíce vážím u lidí ve tøetím svìtì: lidskost. To se tìžko hledá i mezi elitami prvního demokratického svìta, kde došlo k etické anomii zpochybnìním tradièních køes•anských hodnot. No a v postkomunistickém druhém svìtì, není snad možné se spoléhat na nikoho, ani na ty, kteøí se snaží být dobrými buddhisty. Takže to by byly ty tøi svìty a ty tøi typy mých studentù, pacientù a meditujících. BH: To je, Bhante, silnì øeèeno. AT: Ano, po dobrém zvážení vlastní mnohaleté zkušenosti. Vždy• i ty, ctihodný Hitakusalo, máš vlastní zkušenosti jako mnich a jako psycholog jednak v Evropì, jednak tady na Srí Lance. BH: Když jsem zde pracoval na svém výzkumu sociálních reprezentací smrti, tak jsem zjistil, že zatímco v postkomunistickém svìtì byli lidé rádi, že se s nimi nìkdo o tomto tématu vùbec baví, tak zde ve tøetím svìtì na Srí Lance, rozhovor o smrti není problémem. Respondenti ale byli rádi, že jsem jim to pomáhal nìjak uchopit do slov. Hlavnì, že jsem to jako buddhistický mnich z Evropy dìlal ve vztahu k Buddhovu uèení takovým stylem, s jakým se tady u žádného mnicha nesetkali. AT: To je dobrý poznatek, tak to je nìco, co stojí za to napsat a publikovat. A chceš to už teï nìjakým zpùsobem vysvìtlit? Dokážeš hledat nìjaké mechanismy za tímto porovnáním? BH: Rád bych se tì zeptal, co ty si myslíš, že v tom je. Mì to tam tak pøišlo v kontaktu s tìmi místními lidmi, že je tu ta jejich radost ze sdílení, která ale nesouvisela s tím tématem smrti. AT: Takže to by bylo u nich stejné jako u tìch Èechù, že Sinhálci jako Èeši mají radost ze sdílení. BH: Ale pak tu bylo také to, že pro nì bylo dùležité vztažení k Buddhovu uèení. AT: Zatímco Èeši byli rádi, že koneènì se s nimi nìkdo baví o tématu, které bylo tabu. Mne napadá, že Èeši mìli jednu dobu v oblibì ten televizní program, který se jmenuje Tabu. BH: Ano, ano. 4
AT: Takže nìco, o èem se nemluvilo za starých dobrých komunistických èasù, je teï pøípustné. A výzkumník se s námi baví o tom, že smrt existuje jako osobní problém i v našem neporazitelném táboøe míru! Takže radost z toho tabuizovaného tématu u postkomunistù, zatímco pro tradièní buddhisty tady smrt není tabuizovaná, zato ale mají radost z toho, že se partnersky s nimi baví mnich, dùstojný pán, kterého si jinak dokáží pøedstavit jenom jako nìkoho pouèujícího. BH: Ano, a mì to udìlalo radost v obou svìtech… AT: Tak to si umím dobøe pøedstavit, ctihodný kolego! Já si to umím vztáhnout i k jiným tématùm, o kterých jsem se bavil s lidmi v postkomunistickém svìtì a s lidmi tady. Tak to je tøeba rozhovor o sexualitì s mladistvými, který je u neobuddhistù zcela jinak tabuizovaný, než u postkomunistù, anebo rozhovor o pøístupu k náboženství a autoritám, který byl tabuizovaný komunisty, ale tady je dovoleno o tom zcela volnì kecat. No, to jsou tyhle podobnosti a rozdíly. BH: Máš pro nì nìjaké vysvìtlení? Hledal bych k tomu souvislosti s Dhammou. Protože to Buddhovo uèení je pro nì tady strašnì silné, takže k tomu všechno vztahují. Co to je? AT: Je to vìc, kterou nezpochybòují. To není žádná otázka, jestli Buddha Dhamma platí. To je zkrátka autorita, na kterou nikdo tady nedokáže sáhnout, ani místní revolucionáøi a komunisté, nikdo. Ale není to samozøejmì vždy ta pùvodní Buddha Dhamma, ale její dnešní sociální reprezentace, a• už je jakákoliv u dnešních mìstských neobuddhistù èi u tradiceznalých vesnièanù, tak tady pro nì… BH: Ano, všechno k tomu vztahují, vždy to tam je. Já se zeptám na smrt a automaticky tam jde Buddha Dhamma jako souèást vysvìtlení. AT: Ono jim to Budddhovo uèení vždycky pomohlo, takže je to nìco osvìdèeného. A i když je to dnes degenerované, a i když je to èasto misinterpretované tìmi novými nekompetentními kazateli, tak pøesto je to stále tak silné, že to pomáhá. No a tohleto právì ti Èeši nemají. BH: A tam je i otázka motivace, co je pro koho zajímavé. AT: Takže tady pro nì je to tím napínavé, že je v tom buddhismus. Budddhismus je pro nì tak zajímavý, možná víc zajímavý, než tøeba porno pro Evropany. Ten rajc za tím, to psychospirituální dobrodružství, ve kterém Buddha a jeho žáci dokážou pøekonat i smrt. A zatímco tam je pro nì ta smrt nìèím neznámým, je to nìco senzaèního, kdežto tady ne. Tady to mají poøád o smrti, na kterou se pøipravují, a hlavnì ten pøíští život po smrti je dùležitý, jak tomu øíkají „paraló“. A oslavuje se ten pøechod, jsou rituály týden po úmrtí a tøi mìsíce po úmrtí. Jako mnich jsi se toho zúèastnil. BH: Mají nìco takového v prvním svìtì? Nìco podobného, jako je tady pro Sinhláce Buddhovo uèení? AT: Ne, ne. To tam tradiènì není, ani vìda se tím nezabývá; i vìda je zpochybnitelná, i køes•anství je úplnì zpochybnìné. Všechno je tam zpochybnìné. Tam právì jsou lidé obrácení sami na sebe, sebeúcta a vlastní prožívání je u elitních osobností ta autorita. A to je i výhoda být takto odkázán sám na sebe. Takže v prvním svìtì nemají nic, co by nebylo zpochybnìný. Buddhovo uèení je tam novì pøijímáno jako pøíspìvek pro kultivaci vlastní osoby, vlastní zodpovìdnosti. BH: Nemají mýty… AT: Nemají nezpochybnìné mýty ve smyslu buddhistickém, nemají žádné hodnotové systémy s absolutní platností, ani køes•anství, ani vìda… Všechno je v prvním svìtì zpochybnìné, takže o to snadnìjší je to pro ty lidi, kteøí objeví Dhammu. O to tìžší je to ale pro pacienty v prvním svìtì, avšak o to snadnìjší je to pro studenty buddhismu a pro tu elitu duchovní, pro meditující. Dá se jim øíct, spoléhejte na to, co sami prožíváte a poslužte si ostatními systémy ve smyslu Kaláma-Sutty, jak to uèil Buddha. Takže Kaláma-Sutta sedí pro ten první svìt, umožòuje encounter, sdílení a vytváøení osobního svìtonázoru ve smyslu grounded theory na základì empirie. Já nechci lidi prvního svìta idealizovat, jsou tam samozøejmì i pitomci nejrùznìjšího typu, jako v tom druhém a tøetím svìtì. V tom druhém svìtì bych to vidìl tak, že tam je laènost po nìèem dosud neobvyklém, dosud zakázaném, dosud tabuizovaném, zatímco v prvním svìtì lidé mìli pøístup ke všemu. No a v tom druhém svìtì, v tom postkomunismu jsou v této oblasti vyhladovìlí. A tady v tom tøetím svìtì mají poøád ještì to Buddhovo uèení, které není zpochybnìné.
5
BH: A co tabu? AT: Tabuizovány jsou tady rùzné vìci. To by ale bylo velké téma. Tabu tu byly donedávna napøíklad pøechody mezi sociálními kategoriemi, že bohatý, vysoce postavený èlovìk se baví s chudým vesnièanem anebo se žebrákem. Pro rolníka, který patøí do vysoké goviya kasty zemìdìlcù, nepøichází v úvahu provdat dceru za syna mìstského podnikatele nebo obchodníka z káráva kasty. Takže tady jsou tabu daleko silnìjší na tom pøechodu v sociálních strukturách. Pak jsou tady novì tabuizované oblasti; v nìkterých kruzích ve tøetím svìtì, v buddhistických zemích je nyní tabuizována sexualita, nìkdy pro nás divným nepochopitelným zpùsobem, který jde ruku v ruce s pokrytectvím. V místech, kam jezdí Evropani na sex-turismus, tam se mùžeme setkat s tím, že táta pøivede dvanáctiletou dcerku pro toho turistu; prostituce je zpùsob obživy pro buddhisty i køes•any v turistických oblastech. Takže pokrytectví a takovéto rozežírání humanitních ideálù se tady na Srí Lance šíøí daleko horším zpùsobem, než si kdo umí pøedstavit, takže tabu tady jsou a nejsou. Pokrytecky je spousta vìcí tabuizována, ale na druhé stranì je tady skoro úplnì všechno možné. A navíc je tady ta otevøenost k tomu importu, importu pornografie a brutálních vìcí z prvního svìta, jakož i bezohledného vykoøis•ování, které dìlali komunisté. Takže takováto neúcta, pohrdání èlovìkem, které je vlastní komunistùm a postkomunistùm, najdeš teï i tady; oni to z toho Ruska, z Èíny, nebo z tìch evropských postkomunistických zemí pøebírají. BH: Jak si toto dáváš dohromady s buddhismem? AT: Tady ve tøetím svìtì je vše daleko snadnìji viditelné. Tabu a jejich prolomení rùznými zvìrstvy najdeš ale ve všech tøech svìtech. A ve všech svìtech se v rùzném množství najdou také dobøí ušlechtilí lidé, Buddhou nazývaní sappurisa, kteøí žijí podle Dhammy, jsou pravdiví, soucitní, tolerantní. Nìkde je jich ménì, nìkde více, pøièemž se nemusí prohlašovat za buddhisty. A to, že se najdou fundamentalisti a dokonce i zloèinci též mezi mnichy a laickými uèiteli, to se vyskytovalo už za èasù Buddhových. Znám takové darebáky i mezi význaènými buddhisty všech tøí svìtù dnes. To ale pro ušlechtilé osoby nemùže být dùvodem ke zpochybnìní Dhammy. BH: A jak to tady vlastnì bylo bìhem tìch krvavých osmdesátých let minulého století? AT: Ano, ano, ta krvavá léta. K masovému vraždìní marxistickými extrémisty došlo i tady na Srí Lance, podobnì jako v Laosu a Kambodži to dìlali Rudí Khmerové. Dodnes tu vraždí tamilští teroristi. Je za tím taková neúcta k èlovìku jakou mìli tøeba i èeští komunisté, takové vykoøis•ování proletariátu, taková diktatura všem… BH: Jako je to dnes tøeba v Barmì. A Barma je buddhistická zemì… AT: A• je to v Barmì, a co v Barmì, zrovna tak Rusko, Ukrajina, bývalé Èeskoslovensko. Takže to tady všechno taky mají, ale co jim tady zùstává, je ještì ten buddhismus a ti mniši, vùèi kterým mají úctu a respekt i nadále. Ti mniši jsou uznáváni, i když vìtšinou už nejsou schopni uèit Dhammu tím zpùsobem, jako to umíš ty, ctihodný Hitakusalo, po tréninku v tradici Áyukusala. Ale i dnes je tu pár dobrých mnichù. A teïka když oni tì tady uvidí jako dobrého mnicha ze Západu, bílého mnicha, berou tì jako opravdového mnicha a prokazují ti tu nejvyšší úctu. Sinhálci vìtšinou dobøe umí rozlišit, protože jsou tady i podvodníci mniši ze Západu, kteøí bìhají v róbì, ale jsou to vlastnì cestovatelé. A to tady poznají. Takže, když tì tu vidí jako opravdového mnicha, tak mají radost. No a teïka navíc, ty dokážeš s nimi partnersky mluvit, ty jim dokážeš udìlat tradièní Dhammasákaèèa, rozhovor o Dhammì, ale k tomu navíc jsi schopný jim naslouchat jako psychoterapeut a pracovat s nimi tak, že kombinuješ buddhistickou empatii se skupinovou dynamikou. Takže z toho ti citliví lidé mají radost. BH: To mi dává smysl, Bhante.
ACES:
www.ayukusala.org
www.volny.cz/buddha.czech
Bhikkhu Hitakusala, e-mail:
Thera Áyukusala, e-mail:
6
