BYL JSEM OPĚT NA BONREPU František Jelínek, červen 2010
A máme tu problém, pánové Chtěl jsem napsat, že opět po 52 letech. Jenže – jeden přítel praví, že jsme tam byli po druhém ročníku, bylo by to tedy 52 let, druhý zase tvrdí, že po třetím – to by byl 51 rok. Já nevím, záznamy nemaje. Ale ať je to jak chce, bylo tam krásně (tedy tentokrát) – ale vlastně i tehdy. Motiv návštěvy vám nemusím vykládat. Jenom řeknu, že to bylo krásné poklidné odpoledne převážně v zeleni a proto má toto sdělení taky zelenou barvu na pozadí stránek.
A co se na Bon Repu dělo? Pořádala se květinová slavnost, teď už tradiční akce. Letos měla motto MYSLIVOST – vidíte, zase zelená. Teď mě napadá, že i ty naše vzpomínky mají zelené kořeny. Jenomže tehdy jsme fotografovali černobíle. Zpátky ke slavnosti – sešlo se hodně lidí, byly květiny, stánky, víno, koláče, hudby, pěvecké sbory, předvádění mysliveckých psů a jejich výcviku, prohlídka některých budov a prý také módní přehlídky – tam jsem chyběl. Postupně se teď propracujeme k několika obrázkům. Začínáme na křižovatce u kapličky na začátku Čihadel.
Pro ty, kdo si potřebují oživit paměť Na následujícím neumělém snímku je kus programu s plánkem. Pokud mě paměť neklame, muselo po nás přijít dost úprav; je tam pár budov, které nepamatuji, ale základní dispozice je jasná. Přidal se jeden návštěvník, který tam prý byl na vojně v letech 1964-1965 a podle jeho řeči se leccos dodělávalo. Je to na východní straně, už mimo ten plánek a nestojí to za pozornost. Prý si tam stavěli maketu nějaké hnusné rakety 1:1 (říkal něco o modelu 300).
Tohle visí na bráně, tak si to zvětšete a čtěte. Třeba si taky budete stavět zámek, tak se znalost historie hodí.
No a tady už určitě poznáváte alej od Čihadel, tam, co jsou ty minipostavičky, je první brána.
Na dalším obrázku už jsme za druhou bránou, vlevo je kaple.
Teď pár obrázků – nový zámek, kde jsme bydleli, zvěčnělá kašna, přes ni pohled na hospodářské budovy. Apelplac má docela pěknou parkovou úpravu, pro rychlý přesun vojsk by se ale nehodil. Podíváme se do zámku. Mám pocit, že v době našeho pobytu to vypadalo trochu jinak.
Připojuji také pohled na zámek z druhé strany, kde je terasa a docela slušně udržovaná louka.
Jak jste viděli a ještě uvidíte, počasí květinové slavnosti opravdu přálo. Po deštivém týdnu najednou léto v celé parádě. A teď půjdeme k čínskému pavilonu, obejdeme ho z obou stran a taky vkročíme dovnitř. Ten se ani moc nezměnil, jen snad je to všechno opraveno a naleštěno. Prý se i teď občas užívá k oslavám.
Následující snímky vnášejí do pohody a krásy zase něco jedu (co ode mne ostatně můžete čekat). Ale bez legrace – je to jistě záslužné, že se celý soubor postupně upravuje a snad nalézá nový život, ale práce je tam ještě dost. Není divu, po těch armádních letech. I když zase – aspoň to existovalo. Zde ukázaná část byla pro slavnost zakryta pevnými plachtami - závěsy na bráně. Jenže já jsem tam vlezl, aby byla reportáž úplná. Poznáváte jídelnu? Na dalším snímku je pietně zachovaný naivně zelený nápis.
Teď ještě trochu atmosféry svátečního dne.
Psíci se velmi radovali a dobře pracovali. Všichni měli prý myslivecké zkoušky a opravdu ukazovali bezvadné výkony, ale přesto na nich byla vidět veselost a hravost. Ta černá labradorka blíž ke stanu čeká štěňata.
Tak to je pro tentokrát všechno Teď koukám, že jsem nefotografoval lidi na koncertu skupiny lesních rohů, ani u stánku s ochutnávkou vína, ani u hudebního stanu, ani u jehněčích a zvěřinových klobásek, dokonce ani při předvádění psů. Ale věřím, že si je domyslíte. Zdravím a pokud chcete víc informací, tady je adresa stránek zámku: http://www.zamekbonrepos.cz/ Franta Jelínek Peter Kaufmann poslal fotografie z doby našeho soustředění. Tak si užijme porovnání stavu tehdy a nyní. Zase tak moc změn není. Taky proč by mělo být, my jsme se také moc nezměnili. Cha cha.
Jedna nepříliš dobrá změna je v materiálu střech. Ta stará byla stylová, ta nová je plechová. V celém areálu.
Tady je porovnání stromu před čínským pavilonem tehdy a nyní. Je už nejspíš tak starý, že se těch 50 let ani moc nepozná. Tak ať vydrží aspoň dalších 100 let.
Tak a to je zatím vše. Petře, díky za obrázky. Zdraví Franta Jelínek A nedá mi to, abych nezakončil ještě dvěma
snímky z Bonrepa (bohužel neznám autora, omlouvám se) – podívejte se.
