PROHLÁŠENÍ
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 - školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
V Liberci 10. května 2006
……………………………………………….
4
PODĚKOVÁNÍ
Ráda bych poděkovala Ing. Šárce Čechlovské, Ph.D. za její vstřícnost, věcné připomínky, cenné rady a strávený čas, který mi věnovala při zpracování mé diplomové práce.
5
RESUMÉ Diplomová práce popisuje problematiku environmentálních daní jako aktivního nástroje politiky životního prostředí v České republice. Práce je rozčleněna do 5 hlavních částí. První část charakterizuje obecně environmentální daně, historii, důvody pro a proti zavedení environmentálních daní. Následující kapitola se zaměřuje na externality, kterými může být definován vztah mezi ekonomikou a ochranou životního prostředí. V této kapitole jsou popsány druhy externalit, důsledky a způsoby řešení problémů spojených s externalitami. Třetí kapitola se věnuje nástrojům ochrany životního prostředí, které se dělí na administrativní, ekonomické a informativní. Úvodní část čtvrté kapitoly stručně popisuje daňový systém ČR a dále se zabývá soustavou environmentálních daní a poplatků v ČR, které se týkají ochrany životního prostředí, dopravy a energetiky. Poslední kapitola nastiňuje budoucnost těchto daní v ČR, která se bude realizovat prostřednictvím Ekologické daňové reformy. Kapitola analyzuje sociální dopady a využití výnosů získaných zavedením nových daní v rámci reformy.
RESUMÉ This diploma work deals with environmental tax problems as an active instrument of the environment policy used by the Czech government. The diploma work is divided into five main chapters. The first one of them defines the environmental tax in general. Then it describes the tax history and the advantages and disadvantages of their implementation. The next chapter is focused on the externalities which are characteristic of the relation between the economy and the environment protection. This chapter introduces the sorts of the externalities, the possibilities how to solve the problems related with them and the impacts of the individual solutions. The third chapter is devoted to the environmental protection instruments. The instruments are divided into the administrative, economical and information ones. The beginning of the following chapter characterizes the tax system. Then the chapter focuses on the environmental taxes and fees in the Czech Republic, especially those ones concerning the environment protection, traffic and energetic. The last chapter forecasts the future of environmental taxes in the Czech Republic based on their reform. This chapter also involves an analysis of the social impact and the revenue use resulting from this reform.
6
KLÍČOVÁ SLOVA •
životní prostředí,
•
externalita,
•
administrativní nástroje,
•
ekonomické nástroje,
•
daň,
•
environmentální daň,
•
ekologická daňová reforma,
•
tržní selhání.
KEY WORDS •
environment,
•
externalities,
•
administrative instruments,
•
economic instruments,
•
tax,
•
environmental tax,
•
environmental tax reform,
•
failure of market.
7
OBSAH SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................ 10 ÚVOD ................................................................................................................... 12 1 EXTERNALITY (EXTERNÍ EFEKTY) ............................................................... 15 1.1 Definice externalit........................................................................................................ 15 1.2 Druhy externalit........................................................................................................... 16 1.3 Důsledky externalit...................................................................................................... 17 1.4 Řešení externalit .......................................................................................................... 18 1.4.1 Pokuty..................................................................................................................... 20 1.4.2 Dotace na omezení znečišťování ............................................................................ 22 1.4.3 Regulace (normativní nástroje) .............................................................................. 23 2 NÁSTROJE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ......................................... 25 2.1 Rozdělení nástrojů....................................................................................................... 25 2.2 Administrativní nástroje............................................................................................. 25 2.2.1 Využití administrativních nástrojů ......................................................................... 26 2.3 Ekonomické nástroje................................................................................................... 26 2.3.1 Funkce ekonomických nástrojů .............................................................................. 27 2.4 Administrativní versus ekonomické nástroje ........................................................... 27 2.5 Klasifikace ekonomických nástrojů ........................................................................... 28 2.5.1 Charakteristika jednotlivých ekonomických nástrojů ............................................ 30 2.6 Nástroje informační v rámci politiky životního prostředí ....................................... 36 3 CHARAKTERISTIKA ENVIRONMENTÁLNÍ DANĚ ......................................... 38 3.1 Obecná charakteristika daně...................................................................................... 38 3.2 Definice environmentální daně................................................................................... 38 3.3 Historie environmentální daně ................................................................................... 40 3.4 Důvody pro a proti zavedení environmentálních daní............................................. 41 3.5 Obecná kritéria environmentálních daní .................................................................. 43
8
3.6 Funkce daní .................................................................................................................. 43 4 SOUSTAVA ENVIRONMENTÁLNÍCH DANÍ V ČESKÉ REPUBLICE ............. 45 4.1 Daňový systém v České republice .............................................................................. 45 4.2 Poplatky a úhrady k ochraně životního prostředí.................................................... 48 4.3 Doprava ........................................................................................................................ 57 4.3 Energetika a teplo........................................................................................................ 62 4.4 Zdroje příjmů z environmentálních daní.................................................................. 62 4.5 Výnosy environmentálních daní................................................................................. 64 4.5.1 Výnosy daní a poplatků vztahující se na zdroje a ochranu životního prostředí ..... 64 4.5.2 Výnosy environmentálních daní v oblasti energetiky a dopravy ........................... 65 4.5.3 Srovnání struktury environmentálních daní v České republice a v Evropské unii. 66 4.5.4 Výdaje na ochranu životního prostředí................................................................... 69 4.6 Příčiny neúspěšné environmentální politiky v české republice ............................... 69 5 EKOLOGICKÁ DAŇOVÁ REFORMA V ČESKÉ REPUBLICE ....................... 71 5.1 Charakteristika Ekologické daňové reformy............................................................ 71 5.2 Připravovaná ekologická daňová reforma pro léta 2007 – 2015 v ČR ................... 72 5.2.1 Zdanění elektřiny a energetických produktů pro výrobu tepla............................... 74 5.2.2 Rozšíření předmětu silniční daně ........................................................................... 75 5.5 Využití výnosů z ekologické daňové reformy............................................................ 76 5.4 sociální dopady............................................................................................................. 78 5.5 Přínosy ekologické daňové reformy........................................................................... 79 ZÁVĚR ................................................................................................................. 83 SEZNAM LITERATURY....................................................................................... 86 SEZNAM TABULEK ............................................................................................ 89 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................... 90 SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................ 91
9
SEZNAM ZKRATEK atd.
a tak dále
atp.
a tak podobně
cm
centimetr
ČNB
Česká národní banka
ČR
Česká republika
č.
číslo
DPH
daň z přidané hodnoty
EDR
ekologická daňová reforma
EA
ekonomicky aktivní
EU
Evropská unie
GJ
gigajoule (jednotka energie)
ha
hektar
HDP
hrubý národní produkt
kg
kilogram
km
kilometr
kWh
kilowatthodina
l
litr
m
metr
mld.
miliarda
např.
například
ods.
odstavec
OECD
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj
písm.
písmeno
popř.
popřípadě
resp.
respektive
r.
rok
Sb.
sbírka
SZP
sociální a zdravotní pojištění
SFŽP
Státní fond životního prostředí
10
tzv.
tak zvaný (-á, -é)
tj.
to je
tzn.
to znamená
t
tuna
LPG
zkapalněný plyn pro silniční vozidla
ŽM
životní minimum
11
ÚVOD Při volbě tématu své diplomové práce jsem hledala takovou oblast, která by mě zajímala a také umožnila lépe porozumět sektoru, ve kterém bych ráda v budoucnu hledala uplatnění.
Veškerá ekonomická činnost je spjata s ovlivňováním životního prostředí. Ochrana životního prostředí úzce souvisí s problematikou externalit, které vedou k tržnímu selhání, protože neodráží společenské mezní náklady a užitky. Externality nejsou kompenzovány původci, ale pozitivně nebo negativně ovlivňují celou společnost (buď v národním měřítku- ukládání odpadů či nadnárodně – emise skleníkových plynů).
Výskyt externalit vyvolává nutnost uplatnění nástrojů, kterými budou externality vhodně regulovány. Stát si může zvolit z velké škály neekonomických (administrativních) a ekonomických opatření.
Na konci 80. let byla situace životního prostředí na území České republiky žalostná a silné znečištění ovzduší zatěžovalo život celé společnosti a neblaze ovlivňovalo zdraví obyvatel. Zlepšení kvality životního prostředí na počátku 90. let bylo způsobeno zásadními změnami zákonů. Jednalo se především o zavedení zcela nových zákonů, které nahrazovaly dřívější neúčinné legislativní normy nebo vyplnily naprostou absenci právní úpravy (např. zákon o odpadech). Působení těchto zákonů přineslo výrazné výsledky ve zlepšení stavu životního prostředí.
Avšak současný stav životního prostředí není zatím uspokojivý a ne všechny problémy je možno efektivně řešit prostřednictvím zákonů a norem, které se aplikují především v oblastech se silně znečištěním životním prostředí, kde je nutné dosáhnout v krátkém časovém pásmu výrazných výsledků (stav ČR na začátku 90. let). Nynější stav lze účinněji zlepšit aplikací ekonomických nástrojů, které využívají tržní síly.
Mezi klíčové ekonomické nástroje patří environmentální daně. Environmentální daň slouží k zpoplatnění ekonomických činností, které nejsou příznivé k životnímu prostředí. Tato daň má včetně fiskální funkce i stimulační funkci, která by měla sloužit ke snížení
12
znečištění životního prostředí (především emisí skleníkových plynů), k poklesu neúměrné spotřeby přírodních zdrojů a k vytváření nových, obnovitelných zdrojů energie. Pojem daně k ochraně životního prostředí byl v České republice zaveden již 1. 1. 1993 zákonem č. 212/1992 Sb., o daních, ale tyto daně nebyly do dnešní doby věcně naplněny a nemohly být aplikovány. Environmentální daně (dle definice OECD) zahrnují také tituly jako je úhrada z dobývacích prostor, poplatek za ukládání odpadů, spotřební daň z minerálních olejů, mýtné, silniční daň, dálniční známky nebo odvody na jaderný účet. Funkce environmentálních daní, poplatků nebo úhrad je stejná. Jediným obecným rozdílem mezi nimi je, že daně (obvykle příjmy státního nebo územně správního rozpočtu) nejsou většinou vázány na konkrétní užití. Na druhé straně poplatky a úhrady naplňují rozpočty specifických fondů (Státní fond životního prostředí, Státní fond dopravní infrastruktury) a tyto příjmy jsou účelově využity.
Hlavním důvodem, proč jsem si zvolila toto téma, je aktuálnost problematiky environmentálních daní. Obsah environmentální daňové politiky ČR je do značné míry ovlivněn vstupem České republiky do EU. V členských státech byla přijata Směrnice č. 2003/96/ES o zdanění energie, která stanovuje minimální sazby spotřebních daní z paliv a elektřiny závazné od 1. 1. 2004. ČR má vyjednanou dočasnou výjimku a minimální sazby musí plnit od 1. 1. 2008. Z důvodů harmonizace s legislativou EU ve sféře životního prostředí byl Ministerstvem životního prostředí navržen Koncept ekologické daňové reformy. Koncept ekologické daňové reformy poprvé v českých podmínkách započítává do daní externality. 1
Součástí EDR je zavedení nových spotřebních
daní na vybraná paliva a elektrickou
energii. Sazby jsou v souladu se směrnicemi EU. Ministerstvo životního prostředí dále navrhuje rozšíření předmětu silniční daně na všechna vozidla. Mezi doprovodný program EDR patří podpora obnovitelných zdrojů energie.
Cílem diplomové práce je charakteristika environmentálních daní jako ekonomického nástroje pro realizaci politiky ochrany životního prostředí. Teoretická část definuje obecně 1
Koncept EDR je pouze v navrhované podobě (oficiální podoba není díky blížícím se volbám aktuální). Koncept by měl být schválen a implementován v brzké době, protože ČR musí plnit minimální sazby uvalené na energii od 1. 1. 2008.
13
environmentální daň včetně její funkce, historie a důvodů pro a proti zavedení. Pomocí externalit se tato část snaží najít spojení a následné východisko mezi oblastí ekonomiky a ochrany životního prostředí. Boj s externalitami se řeší implementací různorodých nástrojů ochrany životního prostředí, které charakterizuje podrobněji další část diplomové práce. Praktická část mapuje celou soustavu environmentálních daní a poplatků na území ČR a analyzuje její budoucnost včetně sociálních dopadů a využití výnosů z plánované realizace EDR.
14
1 EXTERNALITY (EXTERNÍ EFEKTY) Veškerá ekonomická činnost je spjata s ovlivňováním životního prostředí. Z tohoto střetu vychází těsný vztah mezi ekonomikou a ochranou životního prostředí. Tento střet může být popsán pomocí externalit.
1.1 DEFINICE EXTERNALIT Externality vedou k tržnímu selhání a neodrážejí společenské mezní náklady a užitky. Kdykoliv jednotlivec nebo firma podnikne libovolnou činnost, která má vliv na jiného jednotlivce nebo firmu a která zároveň není druhou stranou zaplacená (nebo za kterou není druhá strana odškodněna), mluvíme o externalitách. [9] V ekonomické praxi najdeme řadu případů, kdy činnost jedné firmy ovlivňuje podmínky činnosti ostatních firem. Pravděpodobně nejčastěji diskutovaným příkladem je znečišťování vody. Dalším příkladem je znečišťování ovzduší provozem automobilů. (vliv jednoho automobilu na celkový stav ovzduší je sice zanedbatelný, ale při provozu tisíce automobilů jde již o významný faktor.) Majitelé automobilů tak způsobují vyšší náklady jiným subjektům. Podobně chemická továrna vypouštějící odpad do řeky zvyšuje náklady všem uživatelům odebírajícím vodu pod továrnou o prostředky, které musejí vynaložit na vyčištění vody. [9]
Protože jednotlivé subjekty nezapočítávají do svých nákladů plně důsledky své činnosti, nezabezpečí tržní mechanismy za přítomnosti externalit dosažení efektivní alokace zdrojů. V případě negativních externalit tedy budou firmy produkovat více, než by bylo efektivní, protože jejich náklady jsou podhodnocené. Naopak producenti pozitivních externalit budou produkovat nižší objem, protože nejsou plně kompenzování. Z čehož vyplývá názor, že bez výrazného zapojení vlády by znečištění životního prostředí bylo ještě ve větším rozsahu. [9]
15
Externality vznikají především za těchto podmínek: •
při mimořádně rozsáhlém objemu produkce,
•
při výrobě a spotřebě,
•
v případě nízkých
cen produktů (neodrážejí zejména společenské náklady
související s výrobou), •
při neexistujících
tržních podnětech k zavádění environmentálně šetrnější
technologie. [2]
1.2 DRUHY EXTERNALIT Ve veřejném sektoru můžeme rozlišit několik kategorií externalit. Některé mají prospěšný efekt pro ostatní účastníky, a označují se proto jako pozitivní externality. Ty, které mají škodlivé účinky, pak označujeme jako negativní externality.
Další rozlišení externalit je podle toho, kdo je produkuje. Někdy to mohou být výrobci, jindy
spotřebitelé.
Ovšem
v dnešní
době
pochází
většina
znečištění
ovzduší
z průmyslových zdrojů (tedy ze strany výrobců), narozdíl např. od viktoriánské Anglie, kdy bylo hlavním znečišťovatelem domácí vytápění. Dle rozsahu působení externalit se dělí externality na parciální a globální. Parciální externí efekty zasahují pouze jeden nebo omezený počet subjektů. V případě globálních externích efektů ovlivňují aktivity určitého původce (nebo původců) mnoho jiných nebo všechny ostatní subjekty. Pozitivní globální externí efekty (např. v případě parku, který výrazně zlepšuje kvalitu ovzduší ve velkoměstě) mohou být tak velké, že spotřeba určitého statku jedním subjektem nevylučuje či neovlivňuje spotřebu tohoto statku jiným subjektem (nerivalita spotřeby). Negativní globální externí efekty představují v ekonomické realitě zejména škody na životním prostředí. [3]
Velmi důležitým příkladem externalit jsou takzvané omezené společné zdroje. Jejich hlavní vlastností je existence určitého množství vzácného zdroje, k němuž je volný přístup. Jako významný hospodářský příklad nám může posloužit ropné pole. Ropa se většinou těží z velkých podzemních nalezišť. K získání přístupu k ložisku ropy je potřeba jen získání
16
pozemku postačující k postavení vrtné soupravy. Samozřejmě, že čím více vyčerpá jedna souprava, o to méně zbyde na ostatní těžaře. Celkový efekt další vrtné soupravy může být dokonce negativní. [9]
1.3 DŮSLEDKY EXTERNALIT Alokace zdrojů bude neefektivní, kdykoliv se vyskytnou externality. Úroveň produkce komodity, která způsobuje negativní externality, bude vyšší než efektivní úroveň.
Následující graf ukazuje standardní poptávkovou a nabídkovou křivku. Na horizontální ose měříme množství komodity, která produkuje negativní externalitu. Vertikální slouží pro znázornění ceny. Poptávková křivka v tomto případě vyjadřuje individuální užitek z dodatečné jednotky produkce a nabídková křivka ukazuje mezní náklady na produkci (soukromé
mezní
náklady).
V případě
negativních
externalit
sestávají
celkové
(společenské) náklady, které určitá aktivita způsobuje, ze soukromých nákladů (výdaje na produkční faktory) a nákladů, které vystupují jako externí škody u postižených subjektů V bodě průsečíku se mezní prospěch přesně rovná mezním nákladům. Při existenci externalit (které vyjadřují externí mezní náklady) však nabídková křivka nebude vyjadřovat mezní společenské náklady, ale jen náklady soukromé firmy. Úroveň Qm je efektivní při neexistenci externalit. Pokud růst produkce komodity zvýší úroveň znečištění, budou náklady zvýšení produkce vyšší než jen náklady na zakoupení dodatečného materiálu a najmutí pracovníků. Výrobci komodity však do svých nákladů započítávají jen tyto reálné (skutečné) náklady. Křivka společenských nákladů je proto na grafu nad křivkou nákladů firmy. Z grafu vyplývá, že splnění podmínky efektivity, jejíž podstata leží v rovnosti mezního užitku (mezní užitek reprezentuje křivka poptávky) a mezních nákladů, vyžaduje úroveň produkce Qe. Úroveň produkce v bodě tržní rovnováhy Qm je však vyšší než úroveň efektivní produkce Qe. [9]
17
Obrázek č. 1: Důsledky externalit
Zdroj: vlastní zpracování dle STIGLITZ, E. J. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada Publishing, 1997.
1.4 ŘEŠENÍ EXTERNALIT Jedním ze způsobů, kterým se tržní mechanismus může vypořádat s externalitami bez zásahu státu, je jejich internalizace.1 Ta může probíhat například vytvářením velkých ekonomických jednotek, jejichž všechny důsledky činností se projeví v rámci této jednotky.
Problém externalit se může řešit ve většině případů pomocí přesně vymezených vlastnických práv. Vlastnická práva dávají určitému jednotlivci právo kontroly nad využíváním daného statku a právo vybírat poplatky za jeho používání.
Názor, že při výskytu externalit se účastníci trhu mohou vždy spojit a společně se dohodnout na internalizaci externalit, čímž dosáhnou efektivního využívání zdrojů, je definován jako Coaseova věta. [9]
1
internalizace (zvnitřněním) externalit, tj. zahrnutí těchto nákladů do cen.
18
Mezi další nástroje pro kontrolu vlivu externalit spadá společenský postih a započítání společenských hodnot. Takzvané zlaté pravidlo může být definováno: „Čiň jiným tak, jak chceš, aby oni činili tobě.“ Opak tohoto pravidla je také důležitý: „Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě.“ Pokud se převedou tato dvě pravidla do ekonomické teorie, budou znít takto: „Vytvářej pozitivní externality“ a „Nevytvářej negativní externality“. [9]
Vláda může při zmírňování následků externalit použít čtyři způsoby: •
vymáhání pokut nebo poplatků (daní),
•
dotace při snižování negativních externalit,
•
zákonné omezení činností vyvolávajících negativní externality,
•
tvorba legislativy s dobře definovanými vlastnickými právy.
Mnoho expertů i laiků si klade otázku, který způsob řešení externalit je nejúčinnější. Myslím si, že prvním důležitým krokem je vytvoření vhodné legislativy s dobře definovanými vlastnickými právy. Vhodná legislativa se stává nosným pilířem pro použití dalších prostředků k řešení externalit. Mezi nejefektivnější nástroj v boji s externalitami považuji vymáhání pokut a platbu daní, které patří mezi ekonomické nástroje. Hlavní výhodu spatřuji ve vysoké ekonomické účinnosti. Je ovšem nezbytné, aby byla pokuta (daň) stanovena v optimální výši. Příliš vysoká částka by mohla vést ke snížení konkurenceschopnosti
daného
výrobce.
Příliš
nízká
daň
(pokuta)
nemotivuje
znečišťovatele, aby snížili externalitu (znečišťovatel upřednostňuje placení pokut před omezením externalit).
Kladnou vlastností zákonného omezení činnosti (různé regulace), které se řadí mezi administrativní nástroje, je poměrně rychlá účinnost. Na druhou stranu regulace nedosahují takové ekonomické efektivnosti 1 a jsou nákladově náročnější v porovnání s daněmi. [9]
Za nejméně účinný prostředek považuji dotace při snižování externalit. Producenti externalit v tomto případě nejsou motivováni, aby s problematikou externalit bojovali.
1
plošná aplikace totiž nepřihlíží k faktu, že podniky mají různé podmínky, z čehož plyne, že některé podniky musí vynakládat na ochranu životního prostředí neúměrné množství peněz
19
Poskytovatelé dotací (většinou stát, státní fondy) nemohou dostatečně kontrolovat, zda poskytnuté prostředky byly skutečně využity k účelu omezení externalit. Další nevýhodu vidím v neobjektivnosti úředníků při rozdělování dotací (rozsáhlé úplatkářství v ČR).
Znečištění životního prostředí samozřejmě způsobuje škody celé společnosti, tyto škody však nejsou nekonečně veliké a lze vyčíslit částku, za kterou lidé akceptují danou míru znečištění. Škody způsobené znečištěním je nutné vždy porovnávat s prospěchem z dané činnosti. Tržní mechanismus nemusí nutně vést k znečištění životního prostředí, problém je ovšem nezapočítávání plných společenských nákladů znečištění do nákladů soukromých firem. Taková situace vede k nadměrné produkci negativních externalit a v tomto případě k znečišťování životního prostředí. Je nereálné úplné odstranění negativních externalit. Úkolem vlády je přimět firmy, aby si uvědomily plné důsledky své činnosti a snížily tak výskyt externalit na společensky efektivní úroveň. [9]
1.4.1 Pokuty Nejlepší způsob pro omezení negativních externalit se jeví vymáhání pokut (daně lze řadit mezi pokuty), které je ekonomicky efektivní. Rozsah negativní externality se měří jako rozdíl mezi společenskými a soukromými náklady dané činnosti. Správně vyměřená pokuta tedy zvýší náklady soukromé firmy na úroveň celospolečenských nákladů.
Daně a dotace, které se určují rovností vlivu negativních i pozitivních externalit, aby vyrovnaly mezní společenské náklady a mezní užitek, se nazývají pigouovské daně.
20
Obrázek č. 2: Řešení externalit prostřednictvím pokut
Zdroj: vlastní zpracování dle STIGLITZ, E. J. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada Publishing, 1997.
Pokuta (daň) by se měla rovnat rozdílu mezi soukromými a společenskými náklady. Předpokládá se, že v grafu je míra znečištění proporcionální k rozsahu výroby a že mezní společenské náklady vznikající z jednotky znečištění jsou konstantní. Uvalením poplatku (daně) z jednotky produkce se vyrovnají soukromé a společenské mezní náklady a dojde k omezení produkce komodity s negativní externalitou na společensky efektivní množství. Vzdálenost EA odpovídá poplatku za jednotku výroby a plocha EABC reprezentuje celkovou zaplacenou sumu. [9]
Podobná situace vzniká
u pozitivních externalit1, kde je naopak z celospolečenského
hlediska efektivní poskytovat jejich producentům dotace. Následující graf popisuje situace, kdy cena neodráží reálně veškerý společenský užitek, pokud dojde k zvýšení produkce komodity s pozitivním externalitou. Mezní společenský užitek je v tomto případě vyšší než cena a to v důsledku pozitivní externality. Graf znázorňuje případ, kde se soukromé mezní náklad rovnají společenským nákladům (komodita je vyráběna bez negativních externalit). Tržní mechanismus stanoví cenu ve výši mezních nákladů a celková spotřeba dané komodity tak bude na nižší úrovni. Pokud 1
např. vzdělání, výstavba infrastruktury
21
ale vláda poskytne výrobci dotaci (na grafu vzdálenost mezi body A a B)ve výši rozdílu mezi mezním společenským a mezním soukromým užitkem, pak se spotřeba komodity zvýší na společensky efektivní úroveň (bod E totiž zobrazuje rovnováhu bez poskytnutých dotací). [9] Obrázek č. 3: Pozitivní externalita
Zdroj: vlastní zpracování dle STIGLITZ, E. J. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada Publishing, 1997.
1.4.2 Dotace na omezení znečišťování Firma uvažující o omezení znečišťování životního prostředí získá pravděpodobně jen nevýraznou část ze zvýšení celospolečenského užitku, a proto má jen zanedbatelný důvod k nákladným investicím do této problematiky. Úroveň výdajů na omezení znečišťování proto ze společenského hlediska není optimální. Jedním z řešením pro nápravu této situace je dotovaní výdajů na omezení znečištění prostřednictvím vlády. Společensky efektivní úrovně výdajů lze dosáhnout při dotování přesně ve výši rozdílu mezi společenským mezním užitkem z omezení znečišťování a mezním užitkem firmy.
Poskytování vládních dotací však nezaručuje efektivní alokaci zdrojů. Důvod spočívá v tom, že celkové společenské mezní náklady na výroby komodity s negativní externalitou zahrnují i vládní dotace na omezení znečišťování. Firma vyrábějící tuto komodity však společenské náklad na poskytování dotací nebere v úvahu, a proto jsou opět společenské
22
náklady výroby vyšší než soukromé náklady. Dotace na omezení znečišťování snižují soukromé mezní náklady výroby, zároveň ale snižují soukromé mezní náklady. Produkce komodity s negativní externalitou tedy stále zůstává nad její efektivní úrovní. [9] Obrázek č. 4: Řešení externalit prostřednictvím dotací
Zdroj: vlastní zpracování dle STIGLITZ, E. J. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada Publishing, 1997.
1.4.3 Regulace (normativní nástroje) Používá-li vláda pouze regulační opatření (např. emisní standardy pro automobily, skladování a vypouštění toxických látek, výrobní normy), může sice dosáhnout efektivní úrovně výdajů na omezení znečišťování, ale nemůže zajistit efektivní úroveň produkce. Nastává zde v menší míře podobný problém jako u systému dotací na omezování znečištění.
Trend v současné environmentální problematice vede k diskreditaci těchto legislativních nástrojů kvůli administrativní náročnosti, neefektivnosti a demotivaci v porovnání s ostatními nástroji v boji s externalitami.
Následující graf vystihuje situaci, kdy regulace přibližuje mezní náklady soukromých firem velmi blízko společenským mezním nákladů, ale úplně je nevyrovnávají. Stále tedy
23
dochází k nadměrné produkci, z čehož vyplývá, že paretovsky efektivního rozdělení zdrojů lze za existence negativních externalit dosáhnout systémem pokut, ale ne systémem dotací nebo regulacemi. [9] Obrázek č. 5:Řešení externalit pomocí regulace
Zdroj: vlastní zpracování dle STIGLITZ, E. J. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada Publishing, 1997.
24
2 NÁSTROJE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Nástroje ochrany životního prostředí mají nezastupitelnou úlohu zejména při řešení problémů spojených s externalitami. Politika životního prostředí vymezuje cíle a priority v ochraně životního prostředí a zároveň definuje konkrétní prostředky k jejímu naplnění. Mezi prostředky jsou i nástroje ochrany životního prostředí, na jejichž správné volbě závisí úspěšnost této politiky. [8]
2.1 ROZDĚLENÍ NÁSTROJŮ Nástroje na ochranu životního prostředí lze členit do tří základních skupin: •
administrativní nástroje (např. příkazy, zákazy, emisní limity) ,
•
ekonomické nástroje (např. daně, poplatky, úhrady),
•
informativní nástroje.
Dále je možné rozdělit nástroje podle způsobu působení na subjekt v zájmu zlepšení stavu životního prostředí na: •
nástroje negativní stimulace (pokuty, poplatky),
•
nástroje pozitivní stimulace (dotace, daňové úlevy). [2], [3], [17]
2.2 ADMINISTRATIVNÍ NÁSTROJE Nástroje administrativního typu jsou chápány jako přímé předpisy pro chování různých subjektů (podniků i jednotlivců) ve vztahu k životnímu prostředí. Instrumenty administrativních nástrojů jsou
velmi široké. Předpisy mohou být definovány jako
absolutní zákaz určité činnosti (zákaz výroby konkrétní látky, zákaz vstupu do přírodní rezervace) nebo specifikují povolenou hranici činnosti formou příkazu. Předpisy a požadavky mohou být formulovány jako doporučené postupy a pro jejich dodržování jsou stanoveny dodatečné motivační mechanismy. Administrativní nástroje zasahují nejenom podniky, ale i domácnosti a jednotlivce.[3]
25
2.2.1 Využití administrativních nástrojů Administrativní nástroje by se měly využívat spíše ve výjimečných případech, kdy je nutno v poměrně krátkém časovém úseku zabránit dalšímu dopadu na životní prostředí (především na zdraví společnosti).
Tyto nástroje se používají většinou v zemích či oblastech se silně znečištěným životním prostředím, kde je nutné dosáhnout v krátkém čase výrazného zlepšení, neboť je zde nebezpečí výrazného zhoršení zdravotního stavu lidí a nevratnost změn v přírodním prostředí. [8]
2.3 EKONOMICKÉ NÁSTROJE Základním cílem ekonomických nástrojů v rámci národní politiky životního prostředí je ovlivňování rozhodování ekonomických i mimoekonomických naplnění cílů této politiky životního prostředí.
Ekonomické nástroje definujeme jako nástroje založené na ovlivnění chování těch ekonomických subjektů, které využívají, případně poškozují či znečišťují životní prostředí (či jednotlivé jeho složky). Jinak řečeno, ekonomické nástroje zabezpečují internalizaci externalit, i když nejsou a ani nemohou být jedinou disponibilní formou této internalizace. Podstatou a důvodem existence ekonomických nástrojů je doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů v podmínkách selhání trhu.
Ekonomické nástroje umožňují znečišťovateli rozhodnout se, zda je finančně výhodnější životní prostředí nadále znečišťovat (a platit např. poplatky) nebo vynaložit náklady na snížení tohoto poškozování. Proto jsou ekonomické nástroje považovány za perspektivnější (v politikách zemí OECD a EU). Jejich hlavní výhodou je tržní konformita a vyšší efektivnost při realizaci environmentálních cílů ve srovnání s normativními. [8]
26
2.3.1 Funkce ekonomických nástrojů Ekonomické nástroje plní několik základních funkcí: •
kompenzační funkce sleduje v první řadě finanční náhradu (kompenzaci či internalizaci) externích efektů. Jde o hlavní funkci v rámci nastíněného obecného výkladu environmentální ekonomie;
•
fiskální funkce sleduje primárně dosažení finančního výnosu veřejných rozpočtů, který umožní financování určitých aktivit veřejného sektoru;
•
stimulační funkce spočívá v tlaku na dosažení určitého ekologického cíle;
•
redistributivní funkce znamená ovlivnění cenových, respektive nákladových dopadů na různé sektory, odvětví a sociální skupiny;
•
komparativní
funkce
je
specifická
pro
transformační
období
nových
postkomunistických států, sleduje operativní vyrovnání různých ekonomických podmínek různých znečišťovatelů, které vznikly předchozí centrálně plánovanou ekonomikou, bez přímého ovlivnění podnikatelskými subjekty (např. v podmínkách cenové regulace, materiálního a technologického deficitu, atp.)
Hlavními vstupními předpoklady pro správnou funkci ekonomických nástrojů v systémech politiky životního prostředí jsou: •
jasně vymezená a vynutitelná vlastnická práva,
•
co nejméně deformovaný trh a tržní vztahy,
•
možnost subjektů se rozhodovat samostatně na základě dostatečných podkladů (zákony, normy, vývojové trendy) a vlastních úvah.
Ekonomické nástroje musí být vždy tvořeny a hodnoceny v rámci určité hospodářské strategie a z ní vyplývající strategie životního prostředí. [8]
2.4 ADMINISTRATIVNÍ VERSUS EKONOMICKÉ NÁSTROJE V praxi může dojít ke sporům o uplatnění konkrétních nástrojů, a to především mezi mírou využití administrativních a ekonomických nástrojů.
27
Při rozhodování o použití těchto dvou skupin nástrojů lze připustit, že administrativní nástroje jsou sice transparentní a bezprostředně účinné, ale na druhé straně mají několik nevýhod, které ve většině případů převyšují jejich klady. Mezi hlavní nevýhody patří: •
nízká ekonomická efektivnost normativních nástrojů, neboť je cílem snížit znečištění takřka za každou cenu;
•
nerovná nákladová zátěž jednotlivých znečišťovatelů, která následně negativně působí na konkurenceschopnost na trhu výrobků (normami jsou znečišťovatelé nuceni vynakládat neúměrně velké finanční prostředky);
•
není motivace znečišťovatele ke snížení znečištění nad rámec norem, a proto ani neexistuje stimul k vývoji technologií dále snižujících znečištění, tzv. čistých technologií nebo životnímu prostředí příznivých technologií;
•
přímé nástroje zakládají velký správní aparát ke kontrole dodržování norem.
Předností ekonomických nástrojů je, že využívají jejich tržní vlastnosti při regulaci ochrany životního prostředí a nevyžadují proto tak náročné administrativní zásahy jako v případě administrativních nástrojů, které jsou
vždy spojeny s poměrně velkou
ekonomickou neefektivností. [8]
To, co přiřazujeme administrativním nástrojům jako negativa, působí u ekonomických nástrojů jako pozitiva, neboť tyto nástroje eliminují nedostatky administrativních nástrojů a podporují ekonomickou a ekologickou efektivnost.
2.5 KLASIFIKACE EKONOMICKÝCH NÁSTROJŮ V současné době lze ekonomické nástroje, užívané v národních politikách životního prostředí nejlépe charakterizovat s využitím klasifikace OECD.
Klasifikace OECD strukturuje ekonomické nástroje následovně: 1. Poplatky za znečišťování životního prostředí: •
poplatky za znečišťování ovzduší,
•
poplatky za vypouštění odpadních vod,
28
•
poplatky za ukládání odpadů na skládky,
•
poplatky za hluk.
2. Poplatky za využívání přírodních zdrojů: •
poplatky za odběry podzemních vod,
•
poplatky za odběry povrchových vod z vodních toků,
•
odvody za odnětí půdy ze zemědělského a lesního půdního fondu,
•
úhrady z dobývacího prostoru a z vydobytých vyhrazených nerostů.
3. Uživatelské poplatky: •
poplatky za spotřebu látek poškozujících ozónovou vrstvu,
•
poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů.
4. Daně •
daně k ochraně životního prostředí,
•
místní daně.
5. Sankční platby: •
pokuty,
•
přirážky k poplatkům.
6. Daňové úlevy: •
v rámci spotřebních daní,
•
v rámci DPH,
•
v rámci daně z příjmů,
•
v rámci daně z nemovitostí,
•
v rámci daně silniční.
7. Finanční podpory: •
dotace, granty, dary ze státního rozpočtu,
•
dotace, granty, dary ze státních fondů,
•
zvýhodnění půjčky,
29
•
garance na úvěry.
8. Úlevy: •
podmíněný odklad v placení poplatků,
•
další úlevy či osvobození.
9. Depozitně refundační systémy: •
zálohování obalů a lahví,
•
recyklační poplatky.
10. Obchodovatelná emisní povolení.
11. Environmentální pojištění. [8]
2.5.1 Charakteristika jednotlivých ekonomických nástrojů 1. Poplatky za znečišťování životního prostředí Podstatou ekonomické účinnosti zpoplatnění znečištění životního prostředí je vytvoření takového stavu, aby pro znečišťovatele bylo výhodnější vynaložit prostředky na snižování či zamezení znečišťování (např. zaváděním a provozem nových technologií, použitím jiných zdrojů atp.) než platit poplatky. Mezi nejrozšířenější poplatky za znečišťování životního prostředí patří zejména poplatky za znečišťování ovzduší, poplatky za vypouštění odpadních vod, poplatky za ukládání odpadů na skládky, poplatky za spalování odpadů. Tyto poplatky mají být konstruovány na bázi nákladů na zamezení znečištění, avšak většině ekologických politik tomu tak není. Proto hlavní role u těchto poplatků spočívá ve fiskální funkci. Výnosy poplatků jsou shromažďovány a znovu alokovány do oblasti životního prostředí. Zpravidla je z výnosů poplatků vytvářen veřejný finanční zdroj (fond) na podporu opatření snižujících znečištění. [8]
30
2. Poplatky za využívání přírodních zdrojů Z hlediska ekonomické teorie je cena jakéhokoliv zdroje tvořena na trhu. Tržní cena tedy odráží i relativní či absolutní vzácnost daného přírodního zdroje (suroviny), jak ukazuje například ropná krize v sedmdesátých letech minulého století.
3. Uživatelské poplatky Jde o formu speciálního zdanění některých vybraných látek nebo výrobků škodících životnímu prostředí. Od daní se tyto poplatky odlišují tím, že výnos uživatelských poplatků nesměřuje do státního rozpočtu, ale zpravidla do jiných typů veřejných finančních zdrojů. Jako příklad lze jmenovat poplatky za spotřebu látek poškozujících ozónovou vrstvu či poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů. Způsob konstrukce těchto poplatků není technickou, ale sociálně-politickou úlohou. Obecně zůstává v platnosti teze, že by poplatky měly odejmout uživateli ekonomickou výhodu, plynoucí ze zakoupení a užití levnějšího, ale ekologicky škodlivějšího výrobku, oproti výrobku, který splňuje přísnější parametry (avšak je dražší). [8]
4. Daně Jak již bylo řečeno, daně a daňové soustavy hrají velmi podstatnou roli při hledání nástrojů politik životního prostředí ve většině států. V současné době je v rámci OECD i EU patrná snaha o tzv. ekologizaci daňových soustav, která sleduje kromě environmentálních účinků také jiné rozložení daňového břemene, zejména odlehčení zdanění práce. Prakticky lze uvedené procesy dokumentovat v rámci celé řady opatření v daňových politikách jednotlivých zemích, ale též na úrovni nadnárodní – v rámci EU patří daně k oblastem, které musí být mezi členskými státy harmonizovány a tak je například již několik let připravována legislativa k „ekologické daňové reformě“.
Specifickou roli mohou hrát tzv. místní daně. Tyto místní daně slouží primárně k financování veřejných služeb (služeb poskytovaných městy a obcemi). Součástí těchto veřejných služeb jsou přitom i aktivity, spojené s ochranou životního prostředí a péčí o životní prostředí ve městech a obcích. Příkladem jsou činnosti spojené s nakládáním s komunálními odpady atp. [8]
31
Daně versus poplatky V české odborné terminologii i praxi platí, že daně lze uložit zákonem, slouží k naplňování veřejných rozpočtů (státního a místních rozpočtů), k hrazení veřejných výdajů, a není přitom uplatňována zásada o směřování výnosu daně do té oblasti, odkud byla vybrána. Naproti tomu poplatky, které mohou být v souladu s ústavou taktéž uloženy zákonem, slouží k hrazení určitých vybraných veřejných služeb, výnos poplatků nemusí být vždy směřován do státního nebo místních rozpočtů, ale často je příjmem speciálních státních a jiných fondů. Je uplatňována zásada, že příjem z poplatků je užíván na výdaje v oblasti, z níž byl poplatek vybrán. [8]
5. Sankční platby Sankčními platbami jsou zejména pokuty a další sankce za nedodržování zákonem stanovených povinností. Jejich maximální výše je obvykle uvedena v příslušném zákoně. Sankce mají mít především motivační až „odstrašující“ úlohu. Výnosy jsou obvykle příjmem toho státního orgánu, který je uložil.
6. Daňové úlevy V rámci daňových soustav jsou historicky vytvořeny nejrůznější úlevy a osvobození z titulu ochrany životního prostředí. Těchto úlev a osvobození může být celá řada. Například se jedná o: •
aplikace snížené sazby u DPH na vybrané ekologické výrobky,
•
osvobození od daně z příjmů pro příjmy z vybraných činností (např. provoz malých vodních elektráren, větrných elektráren a dalších obnovitelných zdrojů výroby energie apod.),
•
nulová nebo výrazně snížená spotřební daň pro některé alternativní pohonné hmoty (bioplyn, stlačené plyny, bionafta),
•
osvobození od silniční daně pro vozidla, splňující přísnější emisní limity,
•
osvobození od daně z nemovitosti pro vyjmenované ekologické činnosti (např. pozemky a stavby pro výrobu obnovitelných zdrojů energie, apod.). [8]
Základním atributem uvedených výjimek v rámci daňové soustavy je, že jde prakticky o nepřímou podporu (dotaci), kterou financují všichni daňoví poplatníci, aniž by z povahy
32
věci z tohoto vynaložení prostředků měli přímý efekt. To přináší dva základní problémy – jednak by na daňové úlevy vztahují pravidla o státní pomoci EU. Hlavním dalším argumentem, který se objevuje v polemice o významu a funkci ekologicky motivovaných daňových úlev, je složitost a nepřehlednost daňového mechanismu pro jednotlivé daně, která vede ke zvýšeným nákladům jak na straně státu jako příjemce (výběr a správa daní), tak v celospolečenském kontextu (výdaje občanů na daňové poradce, ztráty času při složitých daňových předpisů atp.). Proto je význam tohoto nástroje omezený.
7. Finanční podpory Finanční podpora může mít v zásadě několik forem|: •
dotace, subvence, granty,
•
dary,
•
návratné půjčky a úvěry,
•
poskytnutí záruk (např. ručení při žádosti o úvěr).
Z hlediska subjektů , které podporu poskytují hovoříme o finanční podpoře: •
z vlastních zdrojů,
•
z cizích zdrojů (banky),
•
veřejné rozpočty (státní rozpočet, státní fondy, místní rozpočty),
•
tuzemská soukromá pomoc,
•
zahraniční pomoc (soukromoprávní, státní).
Finanční podpora ze zdrojů státu a z místních rozpočtů Přidělování prostředků soukromým subjektům na podporu opatření k ochraně životního prostředí v zemích EU je upraveno velmi přísnými předpisy. Pravidla pro přidělování dotací musí schvalovat Komise EU pro taxativně vymezené účely. Tato skutečnost je naprosto zásadní pro další vývoj jednotlivých druhů státní podpory (podpory z veřejných finančních zdrojů). [8]
33
Státní fondy životního prostředí V přechodném období, které má řadu specifik, se ukázaly fondy životního prostředí jako vhodný nástroj soustředění finančních prostředků pro podporu řešení nejnaléhavějších problémů v oblasti životního prostředí z veřejných zdrojů. Fondy vznikly v řadě zemí střední a východní Evropy. Jejich příjmy jsou z převážné části zajišťovány z poplatků za znečišťování životního prostředí. Prostředky jsou využívány pro podporu investic do životního prostředí. Zpravidla se jedná o centralizované fondy, v některých zemích (např. v Polsku) navíc existují menší regionální fondy. Objem a charakter mimorozpočtových fondů zaměřených na ochranu životního prostředí se v jednotlivých zemích v detailu odlišují, výše uvedené znaky jsou jim však společné. Několikaleté zkušenosti s fungováním mimorozpočtových fondů ukázaly, že toto institucionální řešení může být v daných podmínkách účelné a znamenat pozitivní prvek ve státní politice životního prostředí. Zároveň se však stále výrazněji projevuje řada problematických aspektů, jak z hlediska efektů ve zlepšení životního prostředí, tak ve vztahu k poznatkům teorie veřejných financí i fiskální politiky. K tomu přistupuje náročné období přípravy na vstup do EU, které již značnými způsoby zásadně ovlivňuje i činnost fondů životního prostředí. [8]
8. Úlevy Jde o zákonem či vyhláškou stanovené úlevy z placení poplatků či plnění jiných vybraných povinností. Tyto úlevy mohou být v zásadě: •
stanovené v běžných zákonech z titulu ochrany o životní prostředí,
•
stanovené v zákonech k ochraně životního prostředí z titulu diferencovaného přístupu.
V praxi pak zaznamenáváme například podmíněný odklad v placení poplatků. Tento odklad placení poplatků, například za vypouštění znečišťujících látek do ovzduší, je vázán na výstavbu zařízení k omezování emisí. Pokud je zařízení uvedeno do provozu, je poplatník osvobozen od povinnosti doplatit poplatek za znečišťování, čímž dochází k navýšení jeho disponibilních finančních zdrojů, tedy i zdrojů na investice. Uplatňovány jsou i další úlevy a osvobození. [8]
34
9. Depozitně refundační systémy Tento typ nástrojů slouží především k zajištění návratnosti určitých druhů obalů či výrobků po jejich upotřebení a tím i k minimalizaci množství odpadu. Dochází ke stimulaci spotřebitelů, k vrácení předmětných výrobků či obalů a současně vytvářejí finanční prostředky pro jejich zneškodnění či recyklaci V dané souvislosti je třeba upozornit na tzv. paradox, který spočívá v tom, že při dosažení environmentálního cíle od určitého stupně (např.
procenta
návratnosti)
dochází
k ekonomické
neúnosnosti
(neschopnosti
samofinancování ) tohoto systému.
Významný je tento typ nástrojů u použitých výrobků, kdy vznikají nebezpečné odpady (baterie, akumulátory, barvy, laky, zářivky, pneumatiky, upotřebené minerální oleje atd). Tyto systémy jsou v rozvinutých zemích OECD a EU poměrně rozšířeny v podobě: •
zálohování obalů a lahví,
•
recyklačních poplatků.
Systémy jsou prakticky uplatňovány v několika typových variantách: •
dobrovolné systémy bez účasti státních či místních autorit,
•
dobrovolné systémy, podporované státními či místními autoritami,
•
státem či místními autoritami řízené zálohové a recyklační systémy,
•
systémy vytvářené výrobci, dovozci a prodejci určitých typů obalů a výrobků.
Depozitně refundační systémy mohou významnou měrou přispět k takové prioritě politiky životního prostředí jako je snižování produkce odpadů a snižování působení některých škodlivých látek na obyvatelstvo.
10. Obchodovatelná emisní povolení Podstatou tohoto nástroje je převod individuálních emisních povolení (stanovených například emisními limity) do obchodovatelné podoby. Po té dochází tržní cestou na základě nabídky a poptávky k minimalizaci nákladů na snížení emisí. V praxi jsou tyto náklady minimalizovány například tak, že subjekt, pro který je jednotkové smížení emisí nejdražší, kupuje obchodovatelná emisní povolení od subjektů, pro které je snížení emisí levnější nebo vynucené jinými okolnostmi (například nutná modernizace technologie).
35
Mimo USA se tento nástroj prosazuje velmi omezeně. [8]
11. Environmentální pojištění Tímto pojištěním se rozumí jednak: •
povinné pojištění vybraných činností, které mohou velmi zásadně narušit a poškodit životní prostředí,
•
dobrovolné či povinné pojištění činností, kdy může vzniknout škoda na životním prostředí. [8]
V zemích EU je odpovědnost za škody ze znečištěného životního prostředí, resp. pojištění zákonné odpovědnosti za škody ze znečištěného životního prostředí, zavedena v každé členské zemi. Legislativním základem je v těchto zemích buď univerzální obecná odpovědnost za škody, nebo v menším počtu případů zvláštní politika „odpovědnosti za zhoršení životního prostředí“. Pojištění naráží v praxi na zásadní problém exaktního stanovení všech atributů škody na životním prostředí. Jde o jednoznačné určení původce škody, věcné a ekonomické vymezení škody, odstranění synergických vlivů (škoda nezpůsobena pouze jednáním údajného poškoditele) atp. V důsledku toho například pojišťování odpovědnosti za škody ze znečištění životního prostředí na obecných legislativních základech provádí jen v menším či větším rozsahu relativně omezený počet pojišťoven, problematické jsou i praktické zkušenosti s případným plněním pojišťovny v případě vzniku škod. [8]
2.6 NÁSTROJE INFORMAČNÍ V RÁMCI POLITIKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Informační nástroje environmentální politiky poskytují údaje o stavu životního prostředí a o velikostech vlivů, jimiž na životní prostředí působí nebo by mohly působit sledované subjekty. I když informační nástroje samy o sobě nemohou změnit stav životního prostředí nebo velikost vlivů, jež na něj působí, mají nejširší spektrum použitelnosti, neboť jsou zdrojem potřebných informací pro všechna odvětví a to jak na mikroúrovni, tak i na makroúrovni.
36
Používají se ke kontrole práce odpovědných orgánů, ke zjištění dosažené změny v životním prostředí, k posouzení dopadu zamýšlené akce, ke stanovení plánu rozvoje apod. Velmi důležité je jejich použití z hlediska prevence především v rozhodovacích procesech týkajících se přípravy budoucích
koncepcí, zaměření
environmentální
politiky, charakteru výrobních procesů, charakteru výrobků, služeb apod. [18]
37
3 CHARAKTERISTIKA ENVIRONMENTÁLNÍ DANĚ
3.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DANĚ Daň představuje transfer finančních prostředků od soukromého k veřejnému sektoru. Daň je definována jako povinná, nenávratná, zákonem určená platba do veřejného rozpočtu. Je to platba neúčelová a neekvivalentní. Daň se pravidelně opakuje v časových intervalech (např. každoroční placení daně z příjmů), nebo je nepravidelná a platí se za určitých okolností (např. při každém převodu nemovitosti).
Neúčelovostí daně se rozumí skutečnost, že konkrétní daň v určité výši nemá financovat konkrétní vládní projekt, nýbrž že se stane součástí celkových příjmů veřejného rozpočtu, z něhož se budou financovat různé veřejné potřeby. Neekvivalentnost pro poplatníka znamená, že nemá nárok na protihodnotu ve výši odpovídající jeho platbě. [6]
3.2 DEFINICE ENVIRONMENTÁLNÍ DANĚ Na první pohled je zřejmé, že název environmentální daň má základ v anglickém jazyce. Do českého jazyka je někdy též překládána jako tzv. zelená, ekologická popřípadě ekodaň. Ve většině případů se ale tento termín nepřekládá a je zachován v původním anglickém základu (environmentální).
Pro názornost jsou zde uvedeny různé definice environmentální daně a sice: z pohledu českého autora, zahraničního autora a zahraničních institucí.
OCED charakterizovala environmentální daň jako jakékoli povinné neopětované platby státu uvalené ve formě daní, kterým je připisován určitý vztah k životnímu prostředí. Daně jsou neopětované ve smyslu, že užitek poskytovaný daňovému poplatníkovi státem běžně neodpovídá jeho odvodům. Opětované platby, jako jsou různé typy poplatků uvalené v poměru k poskytované službě (např. objem svozu a zpracování odpadů), jsou také do jisté míry mezi environmentální daně zahrnovány.[7]
38
Eurostat pro své účely definuje daň související se životním prostředím jako daň, jejíž daňový základ je fyzická jednotka, která má určitý prokázaný negativní vliv na životní prostředí.
Eurostat na rozdíl od OECD definoval environmentální daně velmi obecně. Eurostat čerpal z přístupu OECD, který považuje za stěžejní dopad daně na relativní ceny produktů a aktivit, které jsou nějakým způsobem spojeny se životním prostředím. Protože v mnoha případech není možné z důvodu komplikací s měřením emisí daň uvalit na objem vypouštěných látek, jsou často zdaňovány produkty před jejich spotřebou (jako například spotřební daně u pohonných hmot).
Jiným kritériem by mohl být samotný název daně, nebo její účel vytyčený legislativou, tento přístup však není možný, protože se pojmenování v jednotlivých státech různí a některé daně, který mají prokazatelnou spojitost se životním prostředím, nejsou primárně zaváděny jako daně environmentální. Proto Eurostat definoval environmentální daně tak obecně.[7]
Daně a poplatky související se životním prostředím představují takové daně a poplatky, jejichž daňový respektive poplatkový základ je fyzická jednotka, která má prokazatelný určitý negativní vliv na životní prostředí. Tímto způsobem charakterizuje environmentální daň domácí autor pan Ščasný. Ščasný, jak je dobře vidět, doplnil definici Eurostatu o poplatky. Je to pravděpodobně z toho důvodu, že český právní systém v několika případech nazývá daň poplatkem (např. poplatek za znečišťování ovzduší, který má zřejmý charakter daně, na rozdíl od místních poplatků za svoz odpadu). Pokud vycházíme z obecné definice daní, rozdíl mezi daní a poplatkem je ten, že daň je definována jako neúčelová. Na druhé straně je poplatek charakterizován jako účelová platba do státního rozpočtu. [7], [10]
Takto přistupuje k environmentální dani zahraniční autor pan Zylicz: Koncept „ekologická“ daň typicky označuje daň, která v širším pojetí napomáhá životnímu prostředí.
39
Zylicz do své definice nezařazuje poplatky. Jak již bylo řečeno, právní systémy zemí se liší a v některých zemích nerozlišují mezi termíny daň a poplatek či odvod. [7] Osobně se přikláním k definici environmentální daně domácího autora pana Ščasného, který má ve své definici plně zahrnuty i poplatky (čímž se liší od ostatních definic). Za klíčovou složku charakteristiky environmentální daně považuji prokazatelnost určitého negativního vlivu na životní prostředí. OECD připisuje environmentálním daním pouze určitý vztah k životnímu prostředí (přesně nedefinuje charakter vztahu) a zahraniční autor pan Zylitz dokonce charakterizuje environmentální daň jako daň, která napomáhá životnímu prostředí.
3.3 HISTORIE ENVIRONMENTÁLNÍ DANĚ První myšlenka v oblasti ekologického zdaňování pochází od britského ekonoma Cecila Pigou, který již v roce 1920 ve své knize Ekonomie blahobytu prohlásil, že pro hospodářství je výhodné, pokud se za spotřebu čehokoli platí spravedlivé ceny.
Dalšími následovateli, kteří se postavili na stranu ekologických daní, jsou Bob Repetto a Roger Dower z Washingtonského Institutu světových zdrojů. Ti ve své studii daní /1992/ tvrdí, že přechodem od zdanění ekonomických pozitiv (např.lidská práce) ke zdanění ekonomických negativ (např. spotřeba zdrojů, znečištění) vznikne národohospodářský užitek. [10]
První samostatná koncepce ekologické reformy vznikla v osmdesátých letech minulého století. Princip této koncepce vycházel z představy, že vysoké tempo ekonomického a průmyslového rozvoje nemusí ve všech případech vést k velkému znečišťování životního prostředí a ani k nezadržitelnému ubývání neobnovitelných zdrojů.
V některých zemích EU (zejména ve skandinávských zemích) byl ekologický projekt prosazován již od konce 80. let. Za zlom implementace procesu environmentálních daní na úrovni EU můžeme považovat rok 1992, kdy bylo v 5. environmentálním akčním programu EU doporučeno širší využití ekonomických nástrojů, a to environmentálních daní.[10]
40
3.4 DŮVODY PRO A PROTI ZAVEDENÍ ENVIRONMENTÁLNÍCH DANÍ Stručně řečeno, zavádění environmentálních daní je přechodem od zdanění „ekonomických pozitiv“ (např. práce) ke zdanění „ekonomických negativ“ (znečištění). Environmentální daně se zavádějí z mnoha důvodů, a nejen kvůli jejich pozitivnímu vlivu na životní prostředí. Důvody pro zavádění environmentálních daní jsou: •
efektivní nástroj pro internalizaci externalit (tj. začlenění nákladů externalit do ceny statků a služeb),
•
poskytování podnětů ke změně chování výrobců i spotřebitelů směrem k efektivnímu využití zdrojů,
•
podpora inovací a strukturálních změn,
•
daňové výnosy mohou být použity na zlepšování stavu životního prostředí,
•
účinný nástroj pro dosahování cílů politiky životního prostředí,
•
tržní nástroje nejsou příliš ověřeny v praxi,
•
orgány EU postupně prosazují principy mezinárodní daňové koordinace,
•
mezinárodní koordinace zabrání zhoršení národní konkurenceschopnosti,
•
dopad environmentálních daní bude diferencován dle odvětví, zavedení těchto daní bude kompenzováno poklesem přímých daní. [5], [7]
Dalším důvodem pro zavádění environmentálních daní jsou i další nepřímé efekty, které jejich zavádění přináší. Z mnoha mezinárodních smluv a závazků pro ČR vyplývá řada úkolů, které bude muset splnit v určitém časovém horizontu. Například naplnění závazků o využívání zemního plynu nebo podílu obnovitelných zdrojů energie lze stimulovat pomocí environmentálních daní. U environmentálních daní je neméně důležitý jejich synergický efekt. Pokud je daň zavedená primárně pro ochranu ovzduší environmentálně účinná, její efekt se kromě zlepšení kvality ovzduší projeví i v nižších nákladech na zdravotní péči, zlepšení kvality půdy, podzemních vod atd.[7]
Důvody proti zavádění environmentálních daní se dají shrnout do následující skupiny argumentů: •
hrozí eroze daňového základu, pokud je daň environmentálně účinná,
•
účinné ekologické daně postupně minimalizují svůj daňový základ,
41
•
je to nepříliš vyzkoušený model a existují obavy z jeho zavádění,
•
může dojít k porušení fiskální neutrality,
•
některé problémy se dají řešit lépe pomocí normativních předpisů1 (jsou důrazněji kontrolovány, mají rychlé působení a jednodušší aplikovatelnost ) nebo použitím jiných ekonomických nástrojů, jako jsou například obchodovatelná emisní povolení.
•
administrativní nástroje působí rychleji,
•
ekologické daně zkreslují chování subjektů a vyvolávají rozsáhlé neefektivnosti, mohou vyvolat i jiné externality,
•
snížení konkurenceschopnosti zdaňovaných odvětví a následný růst sociálních výdajů,
•
ekologické daně by zvýšily ceny základních výrobních faktorů a tím snížily celkovou konkurenceschopnost ekonomiky,
•
růst inflace, který vyplývá z růstu cen zboží, na které je uvalena environmentální daň,
•
administrativně náročná správa ekologických daní,
•
mezinárodní koordinace nebude úspěšná. [5], [7]
Jedním z přínosů zavádění enviromnentální daně je pozitivní vliv na životní prostředí a pro názornost zde uvedu některé příklady z evropských zemí : •
švédská daň z emisí oxidů dusíku vedla k 40 % snížení oxidů dusíku na jednotku energie v letech 1992 –1998,
•
dánské a holandské daně za čerpání vody vedly k 13 % snížení spotřeby vody od r. 1999 a 26 % snížení úniků vody z potrubí od r. 1989,
•
švédská daň z pesticidů vedla k 35 % snížení užívání těchto látek,
•
poplatky za užívání hnojiv vedly v Rakousku ke snížení hnojení dusíkem o 15 %, v Holandsku vedly k redukci použití hnojiv o 20 – 30 %,
•
britská skládková daň vedla k redukci ukládání inertního stavebního materiálu na skládky o 36 miliónů tun ročně, podobně v Dánsku se 90 % kameniva recykluje,
•
1
v Belgii se v r. 1999 sebralo a zrecyklovalo 65 % použitých baterií.[11]
zákony, regule, nařízení
42
3.5 OBECNÁ KRITÉRIA ENVIRONMENTÁLNÍCH DANÍ Kritéria environmentálních daní vychází ze základních kritérií daní. O dob Adama Smithe se požadavky kladené na jednotlivé daně mnoho nezměnily. Mezi základní požadavky (kritéria) patří|: •
efektivnost,
•
pozitivní vlivy na ekonomické chování subjektů, resp. omezení negativních vlivů,
•
spravedlnost,
•
pružnost,
•
právní perfektnost a politická průhlednost.[6]
Kromě obecných kritérií daní mají splňovat environmentální daně ještě jednu úlohu. Environmentální daně by měly být environmentálně účinné. Daň je environmentálně účinná, pokud dosahuje svého cíle ve vztahu k životnímu prostředí. [7]
3.6 FUNKCE DANÍ Funkce enviromnentálních daní, tak jako kritéria těchto daní, vycházejí z obecných funkcí daní, které jsou: •
funkce alokační – uplatňuje se tehdy, když trh projevuje neefektivnost v alokaci zdrojů z důvodů: existence veřejných statků, statků pod ochranou, externalit a nedokonalá konkurence,
•
funkce redistribuční – je důležitá proto, že lidé nepovažují rozdělení důchodů a bohatství, vzniklých fungováním trhu, za spravedlivé. Veřejné finance (daně) mají za úkol přesunout část důchodů a bohatství směrem od bohatších jedinců k chudším,
•
funkce stabilizační – znamená zmírňování cyklických výkyvů v ekonomice v zájmu zajištění dostatečné zaměstnanosti a cenové stability. [6]
Za nejdůležitější funkci daní se ve většině případů označuje tzv. fiskální funkce. Rozumí se jí získávání finančních prostředků do veřejných rozpočtů, z nichž jsou financovány veřejné výdaje. Fiskální funkce je historicky nejstarší (panovník musel od poddaných získávat
43
prostředky k financování potřeb dvora a státu) a je obsažena ve všech třech výše uvedených funkcích. U funkce alokační jde o získání prostředků na financování oblastí trhem podceněných, u funkce redistribuční jde o získání financí pro chudé. Při plnění stabilizační funkce reguluje vláda výši daňových příjmů podle hospodářského cyklu. [6]
Environmentální daň má vedle obecných funkcí další roli, která vyplývá již z jejího názvu. Environmentální daň patří mezi ekonomické nástroje politiky životního prostředí, a proto by měla pozitivně působit na změnu chování ekonomických subjektů a tím příznivě ovlivňovat životní prostředí.
44
4 SOUSTAVA ENVIRONMENTÁLNÍCH DANÍ V ČESKÉ REPUBLICE 4.1 DAŇOVÝ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE Daňový systém České republiky je ve svých hlavních znacích podobný systémům vyspělých a obzvláště evropských zemí. Daňové příjmy v ČR pocházejí zhruba ve stejné míře z nepřímých a přímých daní (nepřímé daně mírně převažují).1
Přímé daně jsou uloženy konkrétnímu subjektu podle jeho důchodové a majetkové situace, čili představují zdanění příjmů poplatníka a jdou přímo do rozpočtu. Naopak nepřímé daně jsou zahrnuty v ceně zboží či služeb placené poplatníkem při jejich koupi.
Přímé daně: Důchodové (souvisí s důchodem fyzické nebo právnické osoby): •
daň z příjmu fyzických osob,
•
daň z příjmu právnických osob.
Majetkové (platí se z majetku): •
dědická daň,
•
darovací daň,
•
daň z převodu nemovitostí,
•
daň z nemovitostí,
•
silniční daň.
Nepřímé daně: •
daň z přidané hodnoty,
•
spotřební daň.
Daň z příjmu fyzických osob má progresivní sazby, které jsou stanoveny ve čtyřech daňových pásmech v rozsahu 12 - 32 %. Daní jsou zatíženy veškeré příjmy fyzických osob. Daň zaměstnanců je strhávána zaměstnavatelem (ve formě záloh), osoby samostatně výdělečně činné platí zálohy a každoročně podávají daňové přiznání s vyúčtováním daně z příjmu. Každý plátce daně si může od daně odečíst řadu slev na dani (například základní
1
struktura daní v EU uvedena v příloze č. 1
45
slevu či slevu na manželku) nebo snížit daňový základ (dary). Dividendy a úrokové příjmy jsou zdaněny 15 % srážkovou daní. Od roku 2005 byla zavedena možnost uplatnit společné zdanění pro manžele s dětmi a byly zavedeny slevy na dani podporující zejména nízko-příjmové domácnosti s dětmi. Daň z příjmu právnických osob je stanovena ve výši 24 %. Od roku 2003 do roku 2006 došlo ke snížení daňové sazby o 7 procentních bodů. Investiční fondy a investiční společnosti podléhají nižší sazbě daně 1. Právnické osoby platí daň ve formě záloh na daň a následující rok podávají daňové přiznání s vyúčtováním daně z příjmů. Daní z nemovitosti jsou zatíženy pozemky a budovy. V případě pozemků je základem daně buď výměra pozemku nebo cena pozemku. Sazba daně závisí na druhu pozemku, jeho umístění a na způsobu jeho využití. V případě staveb je základem daně zastavěná plocha, sazba závisí na užití stavby. Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Silniční daní jsou zatížena pouze vozidla, která jsou používána nebo určena k podnikání. Vozidla používaná výlučně pro osobní potřeby jsou od daně osvobozena. Sazby daně jsou stanoveny jako pevně dané roční částky. V případě osobních vozidel závisí výše daně na zdvihovém objemu motoru vozidla, zatímco v případě nákladních vozidel na počtu náprav a celkové hmotnosti. Zákon stanoví také zvláštní poplatek za užívání dálnic, který mají povinnost platit všichni majitelé vozidel užívající dálnice bez ohledu na jejich účel (tj. jak vozidla užívaná pro účely podnikání, tak i vozidla užívaná pro osobní potřeby). Sazby dědické a darovací daně se pohybují od 0,5 do 40 % a jejich výše je stanovena v závislosti na vztahu mezi zůstavitelem/dárcem a nabyvatelem (dědicem nebo obdarovaným). Dědictví mezi dětmi a rodiči dani nepodléhá. Sazba daně z převodu nemovitostí je stanovena ve výši 3 %. Daňovým základem je buď cena nemovitosti zjištěná na základě posudku nebo skutečná prodejní cena, a to vyšší z těchto dvou cen. Daň platí převodce (prodávající). [5], [12] Nepřímé daně Daň z přidané hodnoty je harmonizována s příslušnými předpisy Evropské unie. Nejdůležitější předpisem pro harmonizaci DPH je Směrnice č. 77/388/EHS, která byla vydána 17. května 1997. Podléhá jí naprostá většina zdanitelného plnění v České republice i zboží z dovozu. Základní sazba daně je stanovena ve výši 19 % a snížená sazba je
1
srážková daň ve výši 15%
46
stanovena ve výši 5 %. Většina zboží a služeb podléhá základní sazbě daně. Do snížené sazby jsou zařazeny např. potraviny, léky, tiskoviny, hromadná pravidelná osobní doprava, pohřební služby, vodné a stočné, kulturní činnosti, ubytovací služby, stavební práce pro účely bydlení1 a pro sociální výstavbu a dodávky tepla. Povinnost registrace je stanovena osobám, jejich roční obrat přesáhl 1 milion Kč. Daň je placena
měsíčně
nebo
čtvrtletně
v
závislosti
na
výši
obratu
plátce
daně.
Finanční služby jsou od daně osvobozeny. Vyvážené zboží je od daně z přidané hodnoty osvobozeno s tím, že vývozce má nárok na uplatnění daně na vstupu. Od roku 2005 není daň z dováženého zboží vybírána prostřednictvím celní správy do 10 dní po dovozu, ale je až součástí daňových přiznání, která se podávají 25. den po skončení zdaňovacího období. Rovněž spotřební daně jsou harmonizovány s příslušnými směrnicemi (základní právní úpravu této oblasti představuje Směrnice č. 92/12/EHS, Směrnice č. 2003/96/ES stanovuje minimální sazby energetických výrobků a elektřiny). Spotřebním daním podléhají minerální oleje, líh, pivo, víno a tabákové výrobky. Daně jsou stanoveny pevnými sazbami (s výjimkou cigaret, kde jsou tvořeny kombinací pevné sazby a procentuální částky z konečné maloobchodní ceny). Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc. Daň se stává splatnou, když je zboží uvedeno do volného daňového oběhu, tj. když opustí registrovaný daňový sklad. Daň je splatná do 40. dne po skončení příslušného zdaňovacího období, pokud není stanoveno jinak. Spotřební daň z tabákových výrobků je placena prostřednictvím tabákových nálepek. Cla jsou regulována celním kodexem EU, sazby jsou stanoveny společným celním sazebníkem. Mezi daně lze zahrnout také například poplatky za znečištění vzduchu či vody a poplatky za odpad. [5], [12] Další platby do veřejných rozpočtů mající charakter daní v České republice jsou: • pojistné na sociální zabezpečení, které se skládá z :
- pojistného na důchodové pojištění, - pojistného na nemocenské pojištění, • příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, • pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. 1
dočasná výjimka do roku 2007
47
Mezi daně se řadí též místní poplatky: • poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, • poplatek za užívání veřejného prostranství, • poplatek ze vstupného, • poplatek z ubytovací kapacity, • poplatek za povolení vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí
měst, • poplatek ze psů, • poplatek za provozování výherního hracího automatu. [6], [12]
V ČR existuje právní rámec daný Zákonem č. 212/1992 o daních, který zavádí pojem ”daně k ochraně životního prostředí”. Tento pojem však dosud nebyl věcně naplněn a daně tak nemohly být aplikovány. Ale přesto má Česká republika v nynější době řadu jiných daní a poplatků, které odpovídají charakteristice a definici environmentálních daní dle OECD. Všechny environmentální daně v ČR se týkají těchto tří oblastí: • ochrana životního prostředí, kam patří poplatky vztahující se: o k odpadům a znečištění životního prostředí, o k přírodním zdrojům, • doprava; • energie. [7]
4.2 POPLATKY A ÚHRADY K OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 4.2.1 Poplatky související s odpady a znečištěním životního prostředí Emise do ovzduší představují stěžejní problém nejen pro ČR, ale patří mezi celosvětové globální problémy, které náleží do skupiny velmi diskutovatelných témat. Ekologická daňová reforma by měla tento velký problém alespoň částečně řešit. Ale již v 90. letech byly zavedeny poplatky, které si za cíl kladly snížit produkci emisí do ovzduší.
48
Poplatek za znečištění ovzduší Tento poplatek je hlavním poplatkem, který postihuje znečišťovatele ovzduší. Plátcem tohoto poplatku jsou provozovatelé všech skupin stacionárních zdrojů a mobilních zdrojů. Mobilními zdroji jsou zejména dopravní prostředky (silniční, drážní vozidla, letadla, plavidla) a nesilniční zdroje (kompresory, buldozery, zemědělské a lesnické stroje apod.). „Stacionární
zdroj
znečišťování
ovzduší
je
zařízení
spalovacího
nebo
jiného
technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost.“ 1
Poplatek se vztahuje na látky znečišťující ovzduší vymezené právním předpisem (viz tabulka). Výše poplatku se liší velikostí zdroje, množstvím emisí. Dalším kritériem výše poplatku je dodržování stanoveného limitu. Výpočet sazby stanovuje zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. [13]
Tabulka č.1: Hlavní znečišťující látky Znečišťující látka
Sazba (Kč/t)
tuhé znečišťující látky
3 000
oxid siřičitý
1 000
oxidy dusíku těkavé organické látky těžké kovy a jejich sloučeniny oxid uhelnatý
800 2 000 20 000 600
amoniak
1 000
methan
1 000
polycyklické aromatické uhlovodíky
20 000
Zdroj: zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší
1
§ 4, ods. 3, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší
49
Tabulka č.2: Ostatní znečišťující látky Znečišťující látka
Sazba (Kč/t)
Třída I
20 000
Třída II
10 000
Zdroj: zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší
Ostatní zpoplatněné znečišťující látky: a) I. třída: azbest, benzen, berylium a jeho sloučeniny vyjádřené jako Be.
b) II. třída: fluor a jeho organické sloučeniny (vyjádřené jako Fx), chlor a jeho organické sloučeniny (vyjádřené jako Clx), brom a jeho anorganické sloučeniny (vyjádřené jako Brx), fluor a jeho anorganické sloučeniny (vyjádřené jako Fx), chlor a jeho anorganické sloučeniny (vyjádřené jako Clx), sulfan, sirouhlík.1
Výnos poplatku od provozovatelů zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a středních stacionárních zdrojů náleží do Státního fondu životního prostředí. Poplatek placený provozovateli malých stacionárních zdrojů je příjmem obecního rozpočtu. [13]
Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových Voda je stejně jako vzduch nedílnou součástí životního prostředí, a proto je důležité starat se i o kvalitu a čistotu vod. Nejedná se pouze o povrchové vody, ale také o podzemní vody. Mezi hlavní nebezpečí v oblasti vod patří odpadní vody, které bývají v některých případech vypouštěny do povrchových vod a to v nečištěném nebo nedokonale čištěném
1
zákon č. 86/2002 Sb. O ochraně ovzduší
50
stavu. Dále se může stát nebezpečným i neopatrné čerpání vod, kdy může být narušena rovnováha prostředí. Problematika vodního hospodářství se řídí především zákonem č. 20/2004 Sb., o vodách. Každá osoba, která vypouští do vod povrchových vody odpadní, a splňuje podmínky dané zákonem, je povinna uhradit poplatek za znečištění odpadních vod a poplatek z objemu vypouštěních odpadních vod. Od těchto poplatků je osvobozeno vypouštění minerálních vod osvědčených jako přírodní léčivý zdroj, vypouštění přírodních minerálních vod nepoužitých při výrobě balených vod, vypouštění vod ze sanačních vrtů a odpadních vod z chlazení parních turbín. Poplatek je příjmem Státního fondu životního prostředí. [29]
Poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod Povinnost platit tento poplatek vzniká při objemu vypouštěných odpadních vod větším než 30 000 m3 za kalendářní rok. Sazba činí 0,1 Kč/m3.
Poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod Osoba je povinna platit tento poplatek v případě, že jsou překročeny zákonem stanovené limity znečištění (hmotnostní i koncentrační) pro rizikové faktory. Mezi rizikové faktory se začleňují např. : chemická spotřeba kyslíku, biologická spotřeba kyslíku, fosfor, rtuť atd.
Sazba poplatku se pohybuje od 0,50 Kč/ Kg u rozpuštěných anorgatických solí až po 20 000 Kč/kg u rtuti. [29]
Poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních Povinnost hradit tento poplatek vzniká osobě, která vypouští odpadní vody do vod podzemních. Výše poplatku činí 3 500 Kč za rok. Poplatek tvoří příjmovou stránku obce.
Poplatky vztahující se na odpady Odpady představují velký problém na celé zeměkouli. Nejčastější pokládaná otázka v souvislosti s některými typy odpadů (zejména
nebezpečné odpady z jaderných
elektráren) zní: Kam s ním?
51
Odpadové hospodářství se snaží tuto problematiku řešit a hledá různé varianty nejen pro ukládání a likvidaci odpadů, ale pokouší se i o snížení produkce odpadů. Oblast odpadového hospodářství upravuje zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, kde jsou definovány všechny pojmy z této sféry a především stanoveny podmínky pro jakékoli nakládání s odpady. V ČR se platí v současné době tři poplatky související s problematikou odpadu, a sice: poplatek za komunální odpad, poplatek za uložení odpadu, poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků.
Poplatek za komunální odpad Právo na vybírání poplatku má každá obec, na jejímž území daný odpad vzniká. Poplatníkem se stává každá osoba, která komunální odpad vytváří. Stanovení výše poplatků spadá do kompetence každé samostatné obce, odvíjí se dle potřeb obce a je upravena obecně závaznou veřejnou vyhláškou. Proto i výnos z tohoto poplatku spadá do rozpočtu obce. [30]
Poplatek obsahuje dvě části:
• první část je omezena maximální výší 250 Kč/rok za osobu s trvalým pobytem na území obce nebo osobu vlastnící rekreační stavbu v katastru obce.
• Druhá část odráží skutečné náklady obce, které byly použity na zajištění nakládání s komunálním odpadem za předchozí kalendářní rok. Výše této části poplatku může činit rovněž maximálně 250 Kč/osoba/rok. [30]
Poplatek za ukládání odpadů Povinnost platby tohoto poplatku existuje pro každou osobu, která ukládá jakýkoli povolený odpad na skládku. Osvobozeny jsou pouze materiály, které slouží k technickému zajištění skládky a v souladu s technickým plánem skládky.
V případě nebezpečného odpadu se skládá poplatek ze dvou složek. Základní složka se týká jak odpadu komunálního tak i nebezpečného a příjem z této složky tvoří příjem obce.
52
Riziková složka se platí pouze u nebezpečného odpadu a náleží Státnímu fondu životního prostředí. Výši poplatku vymezuje zákon o odpadech. [30]
Poplatky na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků Akreditovaní dovozci a individuální dovozci jsou povinni zaplatit za dovážená použitá vybraná vozidla poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků ve výši 5 000 Kč. Prokáže-li akreditovaný dovozce nebo individuální dovozce, že dovážené použité vybrané vozidlo splňuje technické podmínky pro emisní limity ve výfukových plynech, které jsou v souladu s platnými předpisy Evropského společenství vyžadovány pro výrobu stejné kategorie nového vozidla, je od placení tohoto poplatku osvobozen. Stupeň plnění emisní úrovně se zjišťuje na základě technického protokolu o emisním testu dle emisních předpisů EHK vydaného oprávněnou zkušebnou. 1 Objem vybraného poplatku je jednou ze součástí příjmů Státního fondu životního prostředí a je upraven zákonem č. 188/2004 Sb., o odpadech.
Odvody na jaderný účet Základem odvodu placeného původci radioaktivních odpadů provozujícími jaderné elektrárny je roční výroba elektrické energie měřená na svorkách generátoru. Sazba odvodu činí 50 Kč za každou megawatthodinu ze základu odvodu.
Základem odvodu placeného původci radioaktivních odpadů provozujícími výzkumné jaderné reaktory s odvodem tepla vyšším než 0,1 megawatthodiny je roční výroba tepelné energie. Sazba odvodu činí 15 Kč za každou tepelnou megawatthodinu ze základu odvodu.
Odvod placený původci malého množství radioaktivních odpadů je splatný jednorázově při převzetí radioaktivních odpadů a činí:
a) 15 360 Kč za jeden sud o obsahu 200 l, splňující ke dni převzetí podmínky přijatelnosti k uložení radioaktivních odpadů stanovené státním úřadem pro jadernou bezpečnost. 1
Zákon č. 188/2004 Sb., o odpadech
53
b) 17 140 Kč za jeden sud, nesplňující ke dni převzetí podmínky přijatelnosti k uložení radioaktivních odpadů stanovené Úřadem, ale splňující podmínky k jeho skladování. [32]
Odvody na jaderný účet tvoří příjmovou položku státního rozpočtu a řídí se dle zákonu č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření . [24]
Poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek a výrobků, které je obsahují (freony) Tento poplatek nepatří mezi známé, ale v environmentální soustavě daní hraje neméně důležitou roli. Mezi regulované látky se zahrnují mimo jiné i freony a halony, které značně narušují ozónovou vrstvu. Úplný seznam všech těchto regulovaných látek zveřejňuje příloha zákona o ochraně ovzduší.
Plátcem je každý výrobce nebo dovozce regulovaných látek a výrobků, které je obsahují. Výše poplatku činí jednotně 400 Kč za 1 kilogram regulované látky a je příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatek je upraven zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. [25]
Registrační a evidenční poplatek dle zákona o obalech Plátcem tohoto poplatku je osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky. Účelem zákona o obalech je chránit životní prostředí předcházením vzniku odpadů z obalů, a to zejména snižováním hmotnosti, objemu a škodlivosti obalů a chemických látek.1 Problematiku této oblasti zabezpečuje zákon č. 477/2001 Sb., o obalech. Příjemce výnosů je Státní fond životního prostředí.
4.2.2 Poplatky související s přírodními zdroji Přírodní zdroje, zejména ty neobnovitelné, představují na trhu zboží často značně žádanou komoditu. Na druhé straně těžba těchto komodit není ve většině případů jednoduchá a už 1
zákon č. 477/2001 Sb., o obalech
54
vůbec šetrná k životnímu prostředí. V České republice se musí povinně nahlásit každý, kdo těží jakoukoli surovinu, Báňskému úřadu a hradit poplatky.
Úhrada z dobývacího prostoru Placení úhrady se vztahuje na organizace zabývající se hornickou činností. Výše je stanovena na 10 000 Kč/km2 plochy dobývacího prostoru ve vymezení na povrchu. Sazba se snižuje na 2 000 Kč u dobývacích prostor do 2 ha. Úhrady spadají do obecního rozpočtu. [32]
Úhrada z vydobytých nerostů na výhradních ložiscích I tento poplatek platí každá organizace, která se zabývá hornickou činností. Příjemcem úhrady je ze 75% obec. Zbylá část úhrady náleží do státního rozpočtu. Úhrada činí
0,5 -
10% z tržní ceny vydobytých nerostů (za tržní cenu se považuje průměrná tržní cena v roce, ve kterém byl nerost vydobyt, u nerostů, kde není známa tržní cena, stanovuje cenu Ministerstvo průmyslu po dohodě s Ministerstvem financí). Úhradu řeší zákon č.44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství. [32]
Odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu – za trvalé a dočasné odnětí Tyto odvody je povinen zaplatit ten, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, je-li odnímána zemědělská půda nebo půda dočasně neobdělávaná. O výši odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu rozhodne orgán ochrany zemědělského půdního fondu dle zákonu č.334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Část odvodů ve výši 40 % je příjmem rozpočtu obce, v jejímž obvodu se odnímaná půda nachází, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Odvody, které jsou příjmem rozpočtu obce, mohou být použity jen pro zlepšení životního prostředí v obci a pro ochranu a obnovu přírody a krajiny. Výše odvodu odpovídá součinu základního hodnotového ukazatele půdy dotčené odnětím půdy, který závisí na klimatickém regionu, s ekologickou vahou ovlivněnou příslušným faktorem životního prostředí, které budou negativně ovlivněny odnětím půdy ze
55
zemědělského půdního fondu. Tím je stanovena základní sazba odvodů za odnětí 1 ha půdy ze zemědělského půdního fondu. [26]
Odvody za odnětí pozemku určených k plnění funkcí lesů Poplatek má povinnost zaplatit žadatel, jemuž bylo povoleno trvalé nebo dočasné odnění. Výši poplatku stanoví orgán státní správy lesů. Výše ročního poplatku za 1 ha je součin průměrné roční potenciální produkce lesů v ČR, průměrné ceny dřeva na odvozním místě a faktoru ekologické váhy lesa.
Z poplatku připadá 40% obci, v jejímž katastrálním území došlo k odnění, a 60% Státnímu fondu životního prostředí. Poplatek, který je příjmem obce, může být použit jen pro zlepšení životního prostředí v obci nebo pro zachování lesa. Poplatek upravuje zákon č.289/1995 Sb., o lesích. [27]
Poplatek za odebrané množství podzemní vody Tento poplatek platí každá oprávněná osoba, která odebírá podzemní vodu. Předmět platby se vztahuje na skutečně odebrané množství podzemní vody podle účelu odběru. Od poplatku je osvobozen odběr v objemu menším než 6 000 m3
za kalendářní rok nebo
odběr v objemu menším než 500 m3 měsíčně v kalendářním roce. Hlavním kritériem pro výši sazby poplatku je účel využití. Pro odběr učený pro zásobování pitnou vodou platí sazby 2 Kč/ m3 a pro ostatní účely je sazba 3 Kč/ m3. O výnos tohoto poplatku se dělí rovným dílem Státní fond životního prostředí s rozpočtem kraje. [29]
Platby k úhradě správy vodních toků a správě povodí Plátcem je každá osoba, která provádí odběr povrchových vod. U méně významných toků je nutná pouze úhrada správy vodních toků. U vodohospodářsky významných toků je nutná i úhrada správy povodí.
56
Výše platby se odvíjí od množství skutečně odebrané vody za určité časové období (nepřesahující kalendářní rok), dohodnuté se správcem toku a výnos platby náleží správci vodního toku. Odebrané množství je vynásobeno cenou za odběr povrchové vody. Cenu stanovuje správce vodního toku dle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Poplatek se nevztahuje pro odběry objemu menšího než 6 000 m3 za rok (500 m3 za měsíc), odběry povrchových vod vztahujících se k rybářství, odběry pro požární účely, pro výrobu sněhu sněhovými děly a pro vyrovnání vláhového deficitu zemědělských plodin. [29]
4.3 DOPRAVA Doprava je jedním z hlavních faktorů, který nepříznivě ovlivňuje kvalitu životního prostředí, a to především produkcí emisí znečišťujících ovzduší, vyšší hladinou hluku, záborem půdy a skrývkami půdy při výstavbě nebo rekonstrukcích silniční a dálniční sítě, fragmentací krajiny, ale také užíváním přírodních surovin, jejichž těžba vede k dalšímu nepříznivému tlaku na prostředí. Především silniční doprava je navíc spojena s dopravními nehodami přinášejícími velké lidské a hmotné ztráty.[13]
Daně v dopravním sektoru pocházejí ze zdanění pohonných hmot (spotřební daně z minerálních olejů) a motorových vozidel (silniční známky, mýtné, silniční daň).
Silniční daň Silniční daň upravuje zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční. K této dani se přiznávají silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, která jsou registrovaná a provozovaná v ČR, jestliže se používají k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti. Vozidla, jejichž hmotnost je 12 a více tun jsou vždy předmětem daně silniční. Silniční daň musí hradit fyzické nebo právnické osoby, které vozidlo užívají a jsou zapsány v technickém průkazu jako provozovatelé. [33]
57
Tabulka č.3: Sazby silniční daně pro osobní automobily Obsah motoru
Roční sazba
do 800 cm3 nad 800 do 1250 cm3 nad 1250 do 1500 cm3 nad 1500 do 2000 cm3 nad 2000 do 3000 cm3 3
nad 3000 cm
1 200 1 800 2 400 3 000 3 600 4 200
Zdroj: Finexpert [online]. Dostupné z:
Pro ostatní automobily (t.j. autobusy, nákladní vozidla, tahače, přívěsy atd.) se základ daně stanovuje podle nejvyšší povolené hmotnosti a počtu náprav.
Celý objem výnosu ze silniční daně plyne do Státního fondu dopravní infrastruktury.
Spotřební daň z minerálních olejů Dle zákona se plátcem stává ten, kdo nakupuje minerální oleje od státních hmotných rezerv nebo kdo získá minerální oleje nezdaněné či zdaněné nulovou sazbou daně, a používá je nebo prodá pro pohon motorů, pro výrobu směsí nebo pro výrobu tepla. Plátcem je též osoba, která používá nebo prodá přísadu či plnidlo do minerálních olejů, pokud tento výrobek získal nezdaněný nebo se sazbou daně nižší, než je sazba daně stanovená pro tento minerální olej. [28]
58
Tabulka č.4 : Sazby spotřební daně z minerálních olejů Text
Sazby daně
motorové a technické benziny a letecké pohonné hmoty benzinového typu podle §45 odst. 1 písm. a) s
11 840Kč/1000 l
obsahem olova do 0,013g/l včetně motorového a technické benziny a letecké pohonné hmoty benzinového typu podle §45 odst. 1 písm. a) s
13 710Kč/1000 l
obsahem olova nad 0,013g/l střední oleje, těžké plynové oleje a těžké topné oleje podle §45 odst. 1 písm. b) těžké topné oleje podle §45 odst. 1 písm. c) odpadní oleje podle §45 odst. 1 písm. d)
9950Kč/1000 l 472Kč/t 0Kč/1000 l
zkapalněné ropné plyny podle §45 odst. 1 písm. e)
3933Kč/t
zkapalněné ropné plyny podle §45 odst. 1 písm. f)
0Kč/t
zkapalněné ropné plyny podle §45 odst. 1 písm. g)
1290Kč/t
stlačené plyny podle §45 odst. 1 písm. h)
3355Kč/t
stlačené plyny podle §45 odst. 1 písm. i)
0Kč/t
stlačené plyny podle §45 odst. 1 písm. j)
387Kč/t
Zdroj: zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních
9,1 % celostátního hrubého výnosu spotřební daně z minerálních olejů tvoří příjmy Státního fondu dopravní infrastruktury. Zbylá část spotřební daně plyne do státního rozpočtu ČR. Směrnice č. 2003/96/ES
1
stanovuje minimální sazby energetických výrobků a elektřiny
závazné od 1. ledna 2004. ČR a
novým členským státům byla přidělena (Směrnicí č.
2004/74/ES) dočasná výjimka. Minimální sazby musí tyto země plnit nejpozději do konce roku 2007. V následující tabulce je srovnání sazeb spotřebních daní stanovených na pohonné hmoty ČR s minimálními sazbami v EU.
1
viz příloha č. 2
59
Tabulka č.5: Srovnání sazeb spotřebních daních na motorová paliva v ČR a v EU
Motorová paliva
minimální sazba
sazba v ČR v
sazba v ČR v
EU v EURECH
Kč
EURECH1
bezolovnatý benzín per 1000l
359
11840
416
nafta per 1000l
302
9950
350
LPG per 1000kg
125
3933
138
Zdroj: vlastní zpracování dle Směrnice č. 2003/96/ES a zákonu č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních
ČR splňuje minimální sazby EU uvalené na pohonné hmoty. K 1. lednu 2010 se bude zvyšovat minimální sazby spotřební daně u nafty z 302 EUR/1000l na 330 EUR/1000l. Jak můžeme vidět, ČR už nyní splňuje tuto sazbu.
Dálniční známky Poplatek za užívání dálnic a rychlostních silnic označených příslušnými dopravními značkami byl v České republice zaveden novelou zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, tzv. silniční zákon, ve znění zákona č. 134/1994 Sb., od 1. ledna 1995. Poplatek se platil prostřednictvím dálničních nálepek, které jsou od roku 2001 nazývány dálničními kupóny.
Dálniční známky (dálniční kupóny) patří mezi fiskální ceniny, neboť jsou ceninami, prostřednictvím kterých Česká republika vybírá poplatky za užívání dálnice a rychlostní silnice. Smyslem a účelem poplatku je finanční participace uživatele dálnice a rychlostní silnice na výstavbě těchto pozemních komunikací, které mu na rozdíl od ostatních pozemních komunikací poskytují vyšší komfort, ale zejména vyšší bezpečnost jízdy, rychlost a plynulost dopravy. Zpoplatnění se týká všech vozidel užívajících dálnice a rychlostní silnice.
Výnos z prodeje dálničních kupónů je součástí příjmů státního rozpočtu ČR.[12]
1
kurz k 21. dubnu 2006 dle ČNB, 28,44 Kč
60
Tabulka č.6: Přehled poplatků podle jednotlivých druhů dálničních známek (v Kč) Roční Rok do 3,5 t nad 3,5t do12 t nad 12 t 1995 - 1997 400 1 000 2 000 1998 800 2 000 4 000 1999 800 4 000 8 000 2000 800 6 000 12 000 2001 - 2003 800 6 000 12 000 2004 900 7 000 14 000 2005 900 7 000 14 000 Zdoj:
Ministerstvo financí ČR [online]. Dostupné z:
Silniční mýtné V České republice je zpoplatněno užívání vybrané sítě dálnic a rychlostních silnic poplatky. Poplatkem za užívání se rozumí určitá částka, která se platí za oprávnění využívat vozidlem po určitou dobu zpoplatněné pozemní komunikace. Běžnějším a i pro svou větší spravedlnost preferovanějším způsobem zpoplatnění silniční infrastruktury je mýtné, resp. výkonové zpoplatnění. Na rozdíl od poplatků za užívání, které se stanoví v závislosti na době, po kterou je předplaceno právo užívání sítě zpoplatněných pozemních komunikací, mýtné se stanoví v závislosti na skutečně ujeté vzdálenosti. Mýtným se rozumí určitá částka, která se platí za jízdu vozidla mezi dvěma body pozemní komunikace. Tato částka se stanoví podle ujeté vzdálenosti a typu vozidla. V minulosti bylo mýtné tradičně vybíráno na dálnicích manuálně, což vyžadovalo výstavbu rozsáhlých mýtných stanic. V současné době se od tohoto tradičního výběru upouští a nahrazuje se systémy elektronického výběru mýtného. Poslanecká sněmovna schválila 16. prosince 2005 návrh zákona, podle kterého se začne vybírat na českých dálnicích mýtné od roku 2007 a pouze od nákladních automobilů nad 12 tun. Vybírat se bude na 2010 km českých dálnic, rychlostních komunikací a silnic první třídy. Předpokládaná cena jednoho kilometru ujetého na dálnici a rychlostní komunikaci bude 4,05 Kč, na silnicích první třídy to bude 1,90 Kč. Cílem zavedení mýtného má být větší ochrana životního prostředí, přesouvání dopravy velkých nákladů na koleje a omezení silničních kolapsů. [14]
61
4.3 ENERGETIKA A TEPLO Výroba elektřiny a tepla představuje aktivity, které významně přispívají ke vzniku škod na lidském zdraví, flóře a fauně, ekosystémech a materiálech. Daně z energetiky nejsou v současné době objemově významné. Tyto daně pocházejí z paliv používaných pro stacionární zdroje, které zaštituje spotřební daň z minerálních olejů.
V blízké budoucnosti se plánuje v ČR zavést tzv. daň z energie. Zavedení této daně je součástí Ekologické daňové reformy, které je věnována kapitola č. 5 mé práce. [10]
4.4 ZDROJE PŘÍJMŮ Z ENVIRONMENTÁLNÍCH DANÍ Příjmy z environmentálních daní a poplatků spadají do: •
státního rozpočtu,
•
obecního rozpočtu,
•
veřejných fondů.
Mezi nejdůležitější veřejné fondy patří Státní fond životního prostředí a Státní fond dopravní infrastruktury. [17]
Státní fond dopravní infrastruktury Účelem Fondu je rozvoj, výstavba, údržba a modernizace silnic a dálnic, železničních dopravních cest a vnitrozemských vodních cest. Kromě vlastního financování výstavby a údržby Fond dále poskytuje příspěvky na průzkumné a projektové práce, studijní a expertní činnosti zaměřené na dopravní infrastrukturu. Státní fond dopravní infrastruktury upravuje zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury. [15]
Státní fond životního prostředí Státní fond životního prostředí České republiky je specificky zaměřenou institucí, která je významným finančním zdrojem pro podporu realizace opatření k ochraně a zlepšování stavu životního prostředí v jeho jednotlivých složkách. Je jedním ze základních
62
ekonomických nástrojů k plnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv o ochraně životního prostředí, členství v Evropské unie a k uskutečňování Státní politiky životního prostředí. Fond byl zřízen a jeho činnost je legislativně upravena zákonem č. 388/1991 Sb. Příjmy Fondu jsou tvořeny především z plateb za znečišťování nebo poškozování jednotlivých složek životního prostředí, ze splátek poskytnutých půjček a jejich úroků a výnosů z uložených disponibilních prostředků na termínovaných vkladech. O použití finančních prostředků z Fondu rozhoduje ze zákona ministr životního prostředí na základě doporučení poradního orgánu - Rady Fondu. [16] Z prostředků SFŽP se podporují: • opatření ke snižování tuhých a plynných emisí, • změny technologie vytápění, • opatření k úsporám energie, • opatření ke snižování produkce skleníkových plynů, • změny výrobních technologií za účelem odstranění emisí, • monitoring ochrany ovzduší. [3] Obrázek č. 6: Výnosy environmentálních daní a poplatků dle jejich zdroje Příjmy z environmentálních daní a poplatků v ČR - dle zdroje příjmů 70 000 60 000
veřejné fondy obecní rozpočty státní rozpočet
mil. Kč
50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
Zdroj: Centrum pro otázky životního prostředí [online]. Dostupné z:
Většinová část příjmů (přibližně 90-95%) z environmentálních daní a poplatků plynula až do roku 2001 do státního rozpočtu.
63
Od roku 2001 však podíl státního rozpočtu poklesl na přibližně 70 %. Důvodem poklesu je převod: -
9,1 % celostátního hrubého výnosu spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv (dnes spotřební daň z minerálních olejů),
-
celého celostátního hrubého výnosu silniční daně a
-
výnosů z dálničních známek
do Státního fondu dopravní infrastruktury na základě zákona č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury. [17]
4.5 VÝNOSY ENVIRONMENTÁLNÍCH DANÍ Daně a poplatky související se životním prostředím představovaly v České republice (rok 2001) v průměru 8,1 % celkových daňových příjmů (včetně sociálního a zdravotního pojištění).
4.5.1 Výnosy daní a poplatků vztahující se na zdroje a ochranu životního prostředí Většina titulů k ochraně životního prostředí je uvalena na odpady a znečištění, do kterého spadají odvody na jaderný účet tvořící pětinu daňových výnosů, poplatky za ukládání odpadů na skládky s 14% podílem, poplatky za vypouštění odpadních vod (15% podíl), poplatky za znečišťování ovzduší (18% podíl). Nejmenší část příjmů v této oblasti tvoří poplatky za látky poškozující ozón s 1% podílem.
Druhá skupina poplatků, odvodů (popř. úhrad) týkající se zdrojů životního prostředí nedosahuje takových výnosů jako předešlá skupina. Mezi nejvýznamnější zdroje daňových výnosů patří: úhrady z vydobytých vyhrazených nerostů (15% podíl) a odvody za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu s 11% podílem na daňových výnosech. Zbylá část poplatků (poplatky za odběr podzemních vod, úhrady z dobývacího prostoru, odvody za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesů a odvody za dočasné odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu) tvoří dohromady pouze 6% daňových výnosů. [17]
64
Obrázek č. 7: Výnosy daní a poplatků k ochraně životního prostředí v ČR 2001 Poplatky za odběr podzemní vody Úhrady z vydobytých 1% vyhrazených nerostů 15%
Poplatky za látky poškozující ozón 1%
Úhrady z dobývacího prostoru 1%
Poplatky za znečišťování ovzduší 18%
Odvody za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesů 2% Odvody za trvalé odnětí půdy ze zeměděl. půdního fondu 11% Zdroj: [21] Odvody za dočasné odnětí půdy ze zeměděl. půdního fondu 2% Jaderný účet 20%
Poplatky za vypouštění odpadních vod 15%
Poplatky za ukládání odpadů na skládky 14%
Zdroj: Centrum pro otázky životního prostředí [online]. Dostupné z:
4.5.2 Výnosy environmentálních daní v oblasti energetiky a dopravy Daně z dopravy a energie tvoří většinu příjmů environmentálních daní a poplatků cca 90 % .Tyto tituly můžeme dále rozdělit do tří kategorií: -
daně v sektoru dopravy uvalované na pohonné hmoty,
-
daně v sektoru dopravy uvalované na motorová vozidla,
-
daně v sektoru energetiky uvalované na paliva používaná pro stacionární zdroje.
Z následujícího grafu vyplývá, že zhruba 90-ti procentní část environmentálních daní v tomto sektoru tvoří spotřební daně z minerálních olejů. Další neméně významnou příjmovou položku tvoří silniční daň, kterou následují dálniční známky. [17]
65
Obrázek č. 8: Výnosy environmentálních daní v oblasti dopravy a energetiky Výnosy environmentálních daní v sektoru dopravy a energetiky
Dálniční známky 3%
Bionafta 2%
Silniční daň 9%
Silniční mýtné 0% Lehké topné oleje 2%
Ostatní paliva pro stacionární zdroje (energetika) 0%
Ostatní paliva v dopravě (LPG) 0% Bezolovnatý benzín 45%
Nafta 39%
Zdroj: Zdroj: Centrum pro otázky životního prostředí [online]. Dostupné z:
4.5.3 Srovnání struktury environmentálních daní v České republice a v Evropské unii V roce 2001 činil výnos z environmentálních daní v EU 238 bilionu EUR (6768,72 bilionu Kč), což představuje 6,5% celkových daňových výnosů (včetně sociálního a zdravotního pojištění). K poměru vůči HDP tyto výnosy tvořily 2,7%.
Obrázek č. 9: Struktura výnosů environmentálních daní v EU, rok 2001 Struktura výnosů environmentálních daní v EU znečištění a zdroje ŽP 3% doprava 21% energie 76%
Zdroj: Centrum pro otázky životního prostředí [online]. Dostupné z:
66
Environmentální daně se dle OECD, jak již bylo řečeno, dělí do tří kategorií. Daně z oblasti energie, dopravy, ochrany a zdrojů životního prostředí. Daně z energie patří mezi nejvýraznější a tvoří tři čtvrtiny veškerých výnosů z environmentálních daní v EU (celková výše 182 bilionu EUR). Daně ze sféry dopravy v celkové výši 49 bilionu EUR představují 21% z celkových výnosů environmentálních daní. Nejmenší výnosový podíl (4,4%) v této problematice reprezentují daně vynaložené na zdroje a ochranu životního prostředí v celkové výši 6,1 bilionu EUR.
Obrázek č. 10: Struktura výnosu environmentálních daní a poplatků v České republice v roce 2001
Struktura výnosů environmentálních daní v ČR znečištění a zdroje ŽP 5% energie 2%
doprava 93% Zdroj: vlastní zpracování dle Eurostat [online]. Dostupné z:
Z grafu je patrné, že přes 90% výnosů environmentálních daní plyne z oblasti dopravy (především ze spotřební daně uvalené na minerální oleje) . Daňové výnosy z energie tvoří pouze 2% podíl. V porovnání s EU, kde výnosy z energie tvoří téměř 77%, dosahuje rozdíl obrovských rozměrů. Tento rozdíl je způsobený tím, že ve většině zemí EU již byla zavedena tzv. daň z energie v rámci ekologické daňové reformy jednotlivých zemí. Minimální sazby energie jsou dány Směrnicí č. 2003/96/ES a musely být implementovány do roku 2004. Nově přistupující státy, které reprezentuje ČR ( dále např. Malta, Polsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko…), mají udělenou dočasnou výjimku a tyto minimální sazby musí plnit nejpozději do začátku roku 2008. Tuto dočasnou výjimku upravuje Směrnice č. 2004/74/ES.
V ČR se připravuje zavádění daně z energie v souvislosti s ekologickou
daňovou reformou, která je dále popsána v kapitole číslo 5 diplomové práce. [11]
67
Na rozdíl od EU tvoří výnosy ze zdrojů a ochrany životního prostředí 5% část, což je skoro dvojnásobek ve srovnání s EU. Hlavním důvodem je absence výnosů týkajících se této oblasti v některých státech EU (Německo, Řecko, Finsko, Portugalsko, Lucembursko), což samozřejmě snižuje celkový průměr za EU.
Tabulka č.7: Výnosy environmentálních daní v členských státech EU, rok 2001, v bilionech EUR Oblast výnosů environmentálních daní
Země EU Belgie Dánsko Německo Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Nizozemí Rakousko Portugalsko Finsko Švédsko Anglie
znečištění a energie zdroje ŽP doprava 182,5 6,1 49,1 3,8 0,4 2,2 4,8 0,6 3 44,9 0 8,4 2,2 0 1,4 11,5 0,1 2,9 24 1,6 3,8 1,4 0 1,3 29,6 0,5 6,8 0,6 0 0 8,6 1,8 5,9 3,6 0,1 1,8 2,3 0 1,4 2,7 0 1,4 6,1 0,2 1 36,5 0,8 7,9
%podíl z celkových daňových výnosů % podíl (včetně SZP) na HDP celkem 237,7 6,5 2,7 6,4 5,5 2,5 8,4 9,4 4,7 53,3 6,2 2,6 3,6 7,5 2,8 14,5 6,2 2,2 29,3 4,4 2 2,7 7,6 2,4 36,9 7,1 3 0,6 6,9 2,9 16,2 9,4 3,8 5,5 5,7 2,6 3,7 8,4 3 4,1 6,6 3 7,2 5,4 2,9 45,2 7,6 2,8
Zdroj: Eurostat [online]. Dostupné z:
Jak je z následujícího obrázku patrné nejvíce výnosů (k % podílu HDP) v této oblasti získává Dánsko a Nizozemí. Ochrana životního prostředí je totiž typická pro tyto severské země. Naopak nejmenších výnosů z environmentálních daní (k % podílu HDP) dosahuje Francie a Španělsko. Ostatní státy fluktuují kolem průměru EU.
68
4.5.4 Výdaje na ochranu životního prostředí Výdaje z veřejných rozpočtu na ochranu životního prostředí plynou: ze státního rozpočtu, státních fondů a z místních rozpočtů.
Tabulka č.8: Zdroje výdajů na ochranu životního prostředí státní rozpočet státní fondy místní rozpočty
1997 4401 3269 12,9
1998 4732 2278 12,4
1999 5504 2610 14,5
2000 5038 2884 14,9
2001 4313 3711 15,6
2002 4955 4132 17,3
2003 5988 4723 21,6
2004 6614 4203 23,2
Zdroj: Ministerstvo financí ČR [online]. Dostupné z: < www.mfcr.cz >
Nejvýznamnějším centrálním zdrojem financování akcí k ochraně životního prostředí je z hlediska objemu finančních prostředků státní rozpočet, ze kterého se poskytují dotace, návratné finanční výpomoci (bezúročné půjčky) a garance na komerční úvěry. V roce 2004 bylo ze státního rozpočtu vynaloženo na ochranu životního prostředí 6,6 mld. Kč. Druhým největším veřejným zdrojem výdajů do oblasti životního prostředí je v rámci sledování výdajů ze státních fondů Státní fond životního prostředí ČR. V roce 2004 bylo ze státních fondů vynaloženo celkem 4,2 mld. Kč, nejvíce prostředků směřovalo do oblasti ochrany vody (2,0 mld. Kč) a ochrany ovzduší (1,0 mld. Kč). . Dalším veřejným zdrojem výdajů na ochranu životního prostředí jsou výdaje místních rozpočtů. Vývoj těchto výdajů je uveden v následující tabulce. V roce 2004 bylo z místních rozpočtů na ochranu životního prostředí vynaloženo 23,2 mld. Kč, nejvíce prostředků směřovalo v roce 2004 do oblasti ochrany vod (9,9 mld. Kč), do oblasti nakládání s odpady (6,5 mld. Kč) a do ochrany krajiny (6,2 mld. Kč). [17]
4.6 PŘÍČINY NEÚSPĚŠNÉ ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY V ČESKÉ REPUBLICE Dílčí opatření environmentální politiky bez propojení s ostatními politickými přístupy může znamenat, že jsou opatření environmentální politiky paralyzována. Např. Cíle hospodářské politiky, jako je hospodářský růst, mohou být v rozporu s cílem ochrany životního prostředí. Další specifické příklady z oblasti hospodářské politiky ČR:
69
Transfery (státní výdaje prostředků, získaných pomocí daní): Dotace poskytované Ministerstvem průmyslu a obchodu podnikům činily v r. 1995 cca 6 miliard Kč. Většina těchto prostředků byla určena nominálně na ekologická opatření a útlumové programy uhelných, rudných a uranových dolů, byly však dle Nejvyššího kontrolního úřadu ve skutečnosti použity na podporu běžné hospodářské činnosti podniků. V roce 1996 činily transferové platby Ministerstva dopravy 23 miliard Kč, z toho většina směřovala na silniční dopravu (projekce, stavba, opravy silnic), další plány veřejných investičních výdajů nadále počítají s cca 20 miliardami ročně na silniční infrastrukturu, na železnice pouze 5miliard. Zemědělské dotace, určené k udržení stabilizovaných cen u vybraných komodit (mléko, pšenice) stimulují zemědělce ke zvyšování produkce a intenzifikaci výrobních postupů.
Regulace cen se týká tzv. přirozených monopolů (výroba a rozvod elektřiny, dopravní podniky, plynárny, čištění vody). Po celá 90. léta stát (Ministerstvo financí) stanovil cenový strop pro energii pro domácnosti, který nepokrýval náklady (rozdíly u tepla hradil stát, u plynu a elektřiny se hradilo křížově z cen za průmyslový odběr). Energie pro domácnosti byla de facto dotována.
Daňová politika je v ČR roztříštěná, např. některé sazby DPH zvýhodňují ekologické výrobky, ale existuje i daňové zvýhodnění neekologických produktů. Nejznámějším příkladem v 90. letech je nižší sazba DPH (5 %) u energie. Dosud platí pro tepelnou energii. [4]
70
5 EKOLOGICKÁ DAŇOVÁ REFORMA
V ČESKÉ REPUBLICE
5.1 CHARAKTERISTIKA EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY Jedním z důležitých přístupů politiky životního prostředí, který využívá veřejných financí je environmentální daňová reforma. Ekologická daňová reforma (dále jen EDR) je změna daňového systému s cílem omezení čerpání přírodních zdrojů a znečišťování životního prostředí. Reforma se realizuje při zachování tzv. daňové neutrality, která se vyznačuje tím, že na jedné straně se zavádí environmentální daně a na straně druhé se kompenzuje nárůst zdanění snížením daní zaměřených na zdanění práce. Při realizaci ekologické reformy se využívá environmentálních daní. [10], [23]
Působení environmentálních daní, jako součásti environmentální daňové reformy stimulující ke změně chování, lze spatřovat ve dvou základních rovinách které jsou důležité při rozhodování o míře jejich využití: •
především jako ekonomický nástroj působí přes cenový mechanismus a vede jednotlivé subjekty k odpovídající reakci, tzn., že buď dosáhnou nižší náklady než je stanovená daň (snížením spotřeby zdaněné komodity nebo snížením znečištění), nebo v opačném případě raději platí daň, čímž dochází k nákladově efektivnímu působení,
•
daň by měla působit jako informační nástroj v tom smyslu, že by včas signalizovala vývoj zdanění do budoucna a vytvářela u všech subjektů prostor pro přípravu odpovídajících opatření do budoucna, tzn. zejména investování do nových technologií se vstupy i výstupy v souladu s limity předpokládanými po dobu jejich životnosti. [23]
Reforma se účelově zaměřuje na oblast fosilních paliv, výrobu elektrické energie a automobilovou dopravu. Hlavním důvodem je skutečnost, že spotřeba těchto paliv, resp. jejich použití pro výrobu elektřiny a dopravu, je jedním z klíčových zdrojů znečištění životního prostředí včetně emisí skleníkových plynů, a to nejen na úrovni jednotlivých států, ale i nadnárodně. 1 Klíčovým principem této reformy je daňová neutralita. Tato reforma nesmí v žádném případě vést k růstu celkové daňové zátěže ekonomiky, tedy řečeno jinými slovy, nesmí být použita pro zvýšení příjmu státního rozpočtu. Zvýšení environmentálních daní musí 1
Český průmysl patří mezi ekonomikami vyspělých zemí k energeticky nejnáročnějším. V produkci oxidu uhličitého na jednotku HDP je ČR mezi 30 zeměmi OECD první, v produkci síry zaujímá ČR druhé místo.
71
být plně kompenzováno snížením jiných plošných plateb tak, aby výše příjmové stránky rozpočtu zůstala zachována a pouze došlo ke změně její struktury.
Jako platby, které by z titulu této reformy měly být sníženy, jsou navrhovány platby zatěžující práci (pracovní sílu); důvod tohoto opatření je jasný – daňové zatížení pracovní síly je v řadě zemí EU (včetně ČR) značné a kromě toho se velká část zemí EU začíná potýkat s vysokou mírou nezaměstnanosti. Toto opatření má vést ke zlevnění pracovní síly, což dle ekonomické teorie bude mít za následek podporu zaměstnanosti. [20]
Ekologickou daň musí zavést všechny členské státy Evropské unie. Zavazuje je k tomu Směrnice č. 2003/96/ES o zdanění energetických výrobku a elektřiny. Tato směrnice ukládá členským státům minimální sazby daní na jednotlivé energetické produkty, ale vytvoření zbylé části legislativy ponechává na jednotlivých členských státech. Pro nové členy EU platí doplněk Směrnice č. 2004/74/ES, který zahrnuje přechodná období a možné výjimky. Pro Českou republiku bylo stanoveno přechodné období do konce roku 2007.
Některé státy již ekologickou daň plně zavedly, některé země zavedly pouze její část a některé země ji teprve připravují. Mezi země, které již směrnici zcela zapracovaly do své daňové soustavy, patří Dánsko, Nizozemí, Norsko, Švédsko a Velká Británie. Částečně byla ekologická daň
zavedena například v Německu, Finsku, Francii a Itálii. Nově
přistupující země (mezi které spadá i ČR) se na zavedení ekologické daně teprve připravují. [20]
5.2 PŘIPRAVOVANÁ EKOLOGICKÁ DAŇOVÁ REFORMA PRO LÉTA 2007 – 2015 V
ČESKÉ REPUBLICE
Jak již bylo řečeno, ČR musí harmonizovat daňovou legislativu v oblasti životního prostředí s legislativou EU (konkrétně se Směrnicí č. 2003/96/ES). Koncepce ekologické daňové reformy Ministerstva životního prostředí navrhuje nejen v souladu s evropskou směrnicí zdanit vybraná paliva a energii (prostřednictvím zavedení spotřebních daní z tuhých paliv a z elektrické energie), ale navíc i zdanit auta a motocykly na základě
72
velikosti spotřeby, roku výroby a druhu používaného paliva nebo dle množství vypouštěných emisí. Je nutné dodat, že koncepci EDR zpracovalo Ministerstvo životního prostředí a ostatní ministerstva se s touto koncepcí plně neztotožňují. Ministerstvo financí nechce zvyšovat daně, Ministerstvo práce a sociálních věcí se obává dopadů na nízkopříjmové vrstvy obyvatel kvůli zvyšování cen energie a Ministerstvu průmyslu a obchodu vadí růst cen energie pro průmysl a energetiku. [20]
Souvisejícím doprovodným programem ekologické daňové reformy je podpora obnovitelných zdrojů energie. ČR se při vstupu do EU zavázala, že v roce 2010 bude vyrábět 8% elektrické energie z obnovitelných zdrojů (energie větru, slunečního záření, vody, půdy, vzduchu, biomasy, skládkového plynu, kalového plynu, bioplynu a geotermální energie). V roce 2005 vyráběla ČR asi 4,5% elektrické energie z obnovitelných zdrojů.
Sazby daní jsou diferencovány s cílem snížit emise skleníkových plynů, škody a dopady na lidské zdraví ze znečištění ovzduší. EDR je jedním z nástrojů k dosažení národních emisních stropů pro znečišťující látky.
Nejtíživěji dopadne EDR na sociálně nejslabší skupiny obyvatel (důchodci, matky s dětmi, rodiny s nízkými příjmy, nezaměstnaní). S cílem mírnit následky negativního dopadu na tyto skupiny budou zavedeny kompenzační opatření (speciální sociální dávky, podpory, dotace). Opatření se budou vztahovat na přesně definovanou skupiny obyvatel.
Výjimky ze zdanění budou poskytnuté na ekologicky přijatelnější způsob výroby energií (elektřina z obnovitelných zdrojů, biomasa užitá pro výrobu tepla). Částečná úleva ve zdanění se bude vztahovat na specifické užití jako je např. veřejná doprava po železnici, metrem, tramvají a trolejbusem. Zdanění energií a elektřiny se nebude týkat procesů chemické redukce, elektrolýzy a metalurgie. S žádnými dalšími daňovými výjimkami a úlevami se nepočítá.
73
EDR bude zavedena postupně s cílem poskytnout dotčeným subjektům dostatečný čas na přizpůsobení. Sazby daní na energetické výrobky, elektřinu a užití motorových vozidel budou postupně navyšovány od roku 2007 do roku 2015.
5.2.1 Zdanění elektřiny a energetických produktů pro výrobu tepla Daň bude dle návrhu EDR vybírat stát jako příplatek za každou spotřebovanou kilowatthodinu energie vyrobenou v elektrárnách nebo přímo připočtenou k hnědému (černému) uhlí a plynu při spotřebě v domácnostech. Daň bude již součástí ceny podobně jako DPH či jiné spotřební daně. [22] Plátcem daně bude každá právnická a fyzická osoba, která uvádí na trh elektřinu a energetické produkty pro výrobu tepla.
Sazby daně na elektřinu a produkty pro výrobu tepla Předmětné daňové sazby splňují minimální výši stanovenou Směrnicí (viz příloha č. )1. Sazby daní se budou postupně zvyšovat v pěti krocích tak, aby byl subjektům poskytnut dostatečný čas na adaptaci a zamezilo se nežádoucím dopadům z razantního skokového růstu cen energií. Internalizace externalit - kdy se sazby daní vyrovnají s kvantifikovanými externími náklady – by měla nastat v roce 2015. Přepočtené sazby jsou zaokrouhleny. Navržené sazby splňují Směrnici již od roku 2007. [23]
Tabulka č.9: Náběh sazeb daní na elektřinu dle užitého paliva při výrobě, v Kč/kWh 2007
2009
2011
2013
2015
Hnědé uhlí, oleje, lignit, TTO, mazut
0,20
0,40
0,70
1,00
1,30
Černé uhlí
0,10
0,30
0,50
0,70
0,90
Zemní plyn
0,05
0,10
0,15
0,20
0,30
Jádro
0,05
0,10
0,15
0,20
0,30
-
-
-
-
-
Elektřina z OZE
Zdroj: Podpoří daňová reforma rozvoj výroby energií u obnovitelných zdrojů? [online]. Dostupné z: < http://www.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=3119&h=2&pl=49>
1
Pro přepočet sazeb se použijí kurzy platné první pracovní den v říjnu, které jsou zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie a použijí se ode dne 1. ledna následujícího kalendářního roku.
74
Z předchozí tabulky vyplývá, že nejvyšší sazbou bude zdaněna elektřina vyráběná z hnědého uhlí, kterou následuje elektřina získaná z černého uhlí. Tyto způsoby výroby elektřiny produkují totiž nejvíce škodlivých emisí. Nižší sazbou bude naopak zdaněna produkce elektřiny ze zemního plynu a jádra, která je ekologicky šetrnější. Na elektřinu z obnovitelných zdrojů se vztahuje výjimka zdanění.
Zdanění energetických produktů pro výrobu tepla by mělo dle návrhu vycházet ze zdanění elektřiny. Sazby daní na energetické produkty jsou stanoveny tak, aby palivo užité pro výrobu tepla bylo zdaněno shodně jako elektřina, která by byla vyrobena ze stejného množství paliva. Sazby daní na černé uhlí pro rok 2007 a na zemní plyn v letech 2007 2010 jsou mírně navýšené tak, aby splňovaly minimální sazby stanovené Směrnicí, které činí 0,3 EUR/GJ spalného tepla (cca 9 Kč/GJ). Sazby daní jsou uvedené v běžných cenách.
Tabulka č. 10: Sazby daní pro energetické výrobky pro výrobu tepla, v Kč/GJ spalného tepla Kč/GJ spalné teplo
2007
2009
2011
2013
2015
Hnědé uhlí, lignit, oleje
15,0
30,0
50,0
75,0
100,0
Černé uhlí, koks
10,0
25,0
40,0
55,0
70,0
Zemní plyn
10,0
10,0
10,0
15,0
20,0
Zdroj: Podpoří daňová reforma rozvoj výroby energií u obnovitelných zdrojů? [online]. Dostupné z: < http://www.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=3119&h=2&pl=49>
5.2.2 Rozšíření předmětu silniční daně Součástí EDR je rozšíření předmětu silniční daně na všechna vozidla (nikoliv pouze vozidla používaná nebo určená k podnikání), která jsou registrována v ČR nebo v zahraničí, jsou-li provozována na území ČR. Do předmětu daně jsou zahrnuta i jednostopá vozidla (motocykly). [13], [22]
75
Tato daň by měla zvýhodnit motoristy, kteří budou při nákupu automobilu sledovat jeho spotřebu a emise oxidu uhličitého. Čím bude auto šetrnější k ovzduší, tím za něj bude majitel platit méně. 1
Reforma počítá s dvojím odstupňováním. V případě novějších automobilů se bude řídit podle množství emisí oxidu uhličitého (tato hodnota se u nich povinně udává). U starších vozidel bude daň stoupat spolu s průměrnou spotřebou paliva a stářím stroje. Obdobně je tomu u kamiónů a autobusů. Od daně budou osvobozena (popřípadě zvýhodněna) vozidla jezdící na alternativní pohony (např. bioplyn, elektrický pohon, LPG).
Zdanění vozidel dle emisí, stáří či spotřeby sice nutí majitele k pořízení automobilů moderních, ale nemotivuje je k omezení používání aut. V tomto případě bude platit vlastník, který používá automobil, minimálně stejně velkou daň jako majitel, který jezdí denně (za podmínky stejného typu vozidla), což je značně nespravedlivé. Efektivnějším a spravedlivějším řešením, je podle mého názoru, zavedení mýtného pro všechny typy vozidel.
5.5 VYUŽITÍ VÝNOSŮ Z EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY Výnosy (z EDR) jsou predikovány na základě předpokladů, že poměry světových cen energetických surovin zůstanou nezměněné.
1
např. silniční daň uvalena na osobní automobil Škoda Fabia by měla být ve výši 1200Kč, u terénního Range Rovere vyšší než 4000Kč
76
Tabulka č.11: Predikce celkových očekávaných výnosů EDR, v mld. Kč 2007
2009
2011
2013
2015
Elektřina
6,4
12,0
18,5
23,5
27,3
Hnědé uhlí
3,0
5,2
7,1
8,4
8,8
Černé uhlí a koks
1,1
1,1
1,1
1,5
1,8
Zemní plyn
1,8
1,7
1,6
2,3
2,9
Motorová vozidla
21,7
19,9
18,1
16,4
14,7
CELKEM
34,0
39,5
46,2
51,7
55,6
- domácnosti
40%
37%
35%
34%
33%
- energetika+průmysl
60%
63%
65%
66%
67%
Z toho:
Zdroj: Podpoří daňová reforma rozvoj výroby energií u obnovitelných zdrojů? [online]. Dostupné z: < http://www.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=3119&h=2&pl=49>
Mezi klíčové předpoklady EDR se řadí výnosová neutralita, tzn. že EDR nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže. Koncept EDR uvažuje následující tři varianty využití výnosů EDR.
První varianta je nazývána důchodovou. Ta spočívá ve snížení pojistného na sociální zabezpečení třemi možnými způsoby: •
snížení pojistného placeného zaměstnavatelem,
•
snížení pojistného placeného zaměstnancem,
•
snížení pojistného u obou plátců.
Základem druhé (tzv. daňové) varianty je zvýšení nezdanitelného základu daně z příjmu fyzických osob.Třetí varianta je kombinací důchodové a daňové varianty. Nevýhodou těchto variant je fakt, že se zaměřují pouze na ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Znamená to, že kompenzace nebudou poskytovány důchodcům a obyvatelům, kteří pobírají sociální dávky či podporu nezaměstnanosti. Částečným řešením je valorizace důchodů a sociálních dávek. [10], [23].
77
5.4 SOCIÁLNÍ DOPADY Zavedené opatření EDR je spojeno také s řadou sociálních aspektů. Za nejvýznamnější považuji zvýšení reálných cen paliv pro domácnosti (uhlí, elektřina, teplo, zemní plyn), a také dojde k nárůstu výdajů z důvodů rozšíření silniční daně na všechna motorová vozidla.
Na základě Statistiky rodinných účtů jsou analyzovány údaje o výdajích na energie včetně elektřiny (bez motorových paliv) u několika skupin domácností: •
důchodců,
•
domácností ekonomicky aktivních s čistým příjmem menším než dvojnásobek životního minima,
•
domácností ekonomicky aktivních s příjmem mezi 2,5 a 2-násobkem životního minima.
V následující tabulce jsou uvedeny absolutní průměrné výdaje za rok na paliva u daných skupin obyvatelstva podle velikosti bydliště; bydliště členěná na velká města (nad 100 000 obyvatel), střední sídla a malé obce (pod 5000 obyvatel). [23]
Tabulka č. 12: Průměrné výdaje domácností na energie/procentní podíl celkových výdajů domácností (Kč/rok; 2003) Velká města
Střední obce
Malé obce
Domácnosti důchodců
18 973/14,5% 19 240/15,4% 21 652/15,1%
Domácnosti EA, příjem menší než 2*ŽM
23 886/12,0% 24 483/11,9% 23 491/11,0%
Domácnosti EA, příjem mezi 2-2,5*ŽM
25 138/10,5% 25 391/10,2%
23 887/9,8%
Zdroj: Podpoří daňová reforma rozvoj výroby energií u obnovitelných zdrojů? [online]. Dostupné z: < http://www.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=3119&h=2&pl=49>
Z propočtů vyplývá, že největší procentní část výdajů na energii vydávají důchodci. Hlavní příčinou je relativně nízká výše starobního důchodu. Domácnosti s příjmem nižším než 2 násobek životního minima vydávají vyšší část výdajů na energii než domácnosti s příjmem mezi 2-2,5 násobkem životního minima. Jak již bylo uvedeno, EDR postihne nejvýrazněji vrstvu obyvatelstva z nižšími příjmy.
78
Celkové dopady na domácnosti budou záviset od zvolené varianty využití výnosů, prostřednictvím které se zvýší čisté příjmy domácností s členy, kteří mají příjmy ze zaměstnání.
Nežádoucí sociální dopady zvýšeného zdanění energií, elektřiny a motorových vozidel je možné také kompenzovat nízkopříjmovým skupinám domácností. Další distribuční dopady, které by neměly být dále opomíjeny představují: • zlepšení situace nízko-příjmových skupin domácností s nezaměstnanými členy,
které najdou práci z důvodu povzbuzení zaměstnanosti v důsledku snížení nákladů práce, • zlepšení kvality životního prostředí a v jeho důsledku snížení dopadů na nemocnost
a úmrtnost (a relevantní zvýšení blahobytu). Dá se očekávat, že jsou to právě nízko-příjmové skupiny obyvatelstva, které budou ze zlepšení kvality životního prostředí profitovat relativně nejvíce.
5.5 PŘÍNOSY EKOLOGICKÉ DAŇOVÉ REFORMY Změny v environmentální daňové politice jsou v dnešní době velmi diskutovatelným problémem. Navrhovaná ekologická daňová reforma má spoustu zastánců i odpůrců, jak z řad odborníků, tak i laiků.
Podle mého názoru je realizace EDR zcela nevyhnutelná a to z těchto důvodů: •
nízká míra efektivity využívaných přírodních zdrojů (ceny přírodních zdrojů totiž nezahrnují externality),
•
vysoké emise skleníkových plynů.
Jedná se o komplexní problém, který je velmi obtížné řešitelný nějakým úzce specializovaným nástrojem. EDR svým celoplošným způsobem ovlivňuje ekonomiku jako celek a spadá mezi nejefektivnější nástroje životního prostředí. Ovšem v předvolebním období není EDR pro vládní strany prioritou.
Ekonomika České republiky se potýká s poměrně vysokým daňovým břemenem, a to jak na straně podnikatelských subjektů, tak i obyvatel samotných, proto je tato reforma
79
prosazována jako výnosově neutrální. Základním východiskem výnosově neutrální EDR je přesunutí zdanění z lidské práce na výrobky a služby, jejichž výroba či spotřeba má negativní dopad na životní prostředí. Příjem ze zvýšených daní bude tedy automaticky vrácen zpět v podobě snížení sociálního pojištění nebo v navršení nezdanitelného základu daně z příjmu fyzických osob. Zápornou stránkou této kompenzace je fakt, že se dotýká jen ekonomicky aktivních obyvatel. Částečné východisko pro sociálně slabší skupinu občanů je valorizování důchodů, sociálních dávek a poskytování speciálních podpor pro nízkopříjmovou vrstvu obyvatelstva.
Snížení daňového
zatížení v oblasti práce přinese více prostředku do peněženek
zaměstnanců i do pokladen podniků. Tyto prostředky pak mohou být zpětně investovány do inovací firem. Zároveň by se měla zlepšit situace na trhu práce, neboť z ušetřených peněz mohou firmy přijmout nové zaměstnance, čímž se sníží nezaměstnanost, která patří v ČR mezi dlouhodobý problém. Zaměstnanost může být také oživena vznikem nových pracovních míst v oborech, které se budou podílet na vývoji nových technologií či v oblastech obnovitelných zdrojů.
Příjemcem výnosů z environmentálních daní bude státní rozpočet a nelze očekávat přímé využití finančních prostředků pro ochranu přírody. I přesto se pozitivní přínosy v této oblasti očekávají. A sice:omezení spotřeby přírodních zdrojů, snížení znečištění, globálního oteplování, přechod na alternativní zdroje, úspory energie. Zlepšení životního prostředí automaticky vyústí k menším výdajům do zdravotnictví.
Kritici EDR používají jako nejzávažnější námitku nekonkurenceschopnost produktů na světových trzích. Osobně zastávám naprosto opačné stanovisko. Všechny energeticky náročné průmyslové obory budou muset zavést nový efektivnější a čistší způsob výroby. Podniky,
které nebudou schopny se přizpůsobit nastaveným podmínkám, se mohou
potýkat s velkými potížemi a v nejhorším případě mohou i zaniknout. Boj o implementaci nových modernějších technologií podnítí podniky k větší soutěživosti a dravosti na trhu a povede k růstu konkurenceschopnosti. Vznik nových metod mimo jiné zkvalitní stávající produkci a sníží zátěž pro životní prostředí.
80
Další námitka spočívá v destabilizaci ekonomiky způsobené náhlou změnou daňového systému. EDR bude ovšem zaváděna postupně (v časovém pásmu roků 2007 až 2015), aby poskytla dotčeným subjektům dostatek času na přizpůsobení.
S odpůrci EDR musím souhlasit v obavě, že EDR neblaze ovlivní sociálně slabší skupiny obyvatel. Velký problém vzniká v časovém nesouladu dopadu zavedení EDR (bezprostřední zvýšení cen) a sociální kompenzace. Má-li být skutečnou kompenzací, bude muset být promítnuta s cca ročním posunem.
EDR řeší pouze oblast rozšíření spotřebních daní na paliva a elektřinu a zavedení silniční daně pro všechna vozidla. Přikláním se k názoru, že zdanění v rámci EDR by se měla vztahovat i do dalších oblastí. Například na leteckou dopravu, která je velkým zdrojem znečištění a hlukového zatížení. Další daň (realizována například ve formě místních poplatků) by mohla být uvalena na domácnosti používající kotle (topeniště) na tuhá paliva. V kotlích jsou často vedle tuhých paliv díky vrozené šetrnosti spalovány i odpady a produkty, které by v těchto podmínkách nikdy být spalovány neměly. Z malých topenišť pocházejí vůbec nejtoxičtější látky, které se v ovzduší nacházejí, proto si myslím, že zdanění
je v tomto případě na místě. Zavedení poplatků na kotle by výrazně
internalizovalo externality a motivovalo domácnosti k přechodu na jiný (šetrnější) zdroj tepla.
Během 90. let došlo ke zlepšení celkové emisní situace. V současné době jsou problémy s kvalitou ovzduší spojeny především s dopravou. Místo rozšíření předmětu silniční daně, navrhuji zavést celoplošné mýtné pro všechny dopravní prostředky. Jelikož stejná výše silniční daně pro majitele vozidel (při stejném typu automobilu), kteří jezdí denně a pro majitele, kteří využívají automobil minimálně, je velmi demotivující a nespravedlivá. Zavedení mýtného také řeší problém přetíženosti velkých měst.
Vedle zavedení zcela nových daní bych zvýšila některé stávající sazby daní. Jak již bylo uvedeno, emise z dopravy patří mezi nejzávažnější problém současnosti, proto bych zvýšila současné sazby spotřebních daní z minerálních olejů (i přesto že již splňují minimální sazby stanovené EU).
81
Podle odhadů jsou poplatky za znečištění životního prostředí a čerpání přírodních zdrojů stále velmi nízko ve srovnání s externalitami. Proto by se mělo v budoucnu zkoumat, jakým způsobem bude možné tyto poplatky zvýšit.
I přes moji kritiku EDR jsem jejím zastáncem. EDR totiž přinese hned trojí zisk – lepší životní prostředí, konkurenceschopnější ekonomiku a více pracovních míst. Nárůst zdanění povede ke změně chování ze strany firem i spotřebitelů – efektivnější výrobě i spotřebě a rozvoji nových (čistších) technologií.
EDR zavedlo, zavádí a bude zavádět v různé podobě řada států Evropské unie. Jsem pevně přesvědčena, že se ji podaří prosadit i na našem území.
82
ZÁVĚR Environmentální daně, neboli poplatky a daně související se životním prostředím, se opírají o existenci negativních externalit. Působení externalit neodráží dostatečně hodnotu životního prostředí a způsobuje tržní selhání, čímž nutí stát zasahovat do chodu ekonomiky.
Stát může v boji s externalitami využít administrativních nástrojů. Ale nynější trend v environmentální problematice vede k jejich diskreditaci kvůli administrativní náročnosti a neefektivnosti. Účinnějším východiskem se proto jeví environmentální daň patřící mezi nejdůležitější ekonomické nástroje, která využívá tržní síly k dosažení kvality životního prostředí a kterou lze ovlivnit chování velkého množství malých subjektů.
První myšlenka environmentální daně pochází již z 20. let minulého století od britského ekonoma Cecila Pigou, který prohlásil, že pro hospodářství je výhodné, pokud se za spotřebu čehokoli platí spravedlivé ceny. Ovšem tato teoretická myšlenka si musela počkat ještě několik desetiletí na její začlenění do reálného světa ekonomiky. První ekologické daně byly zaváděny ve skandinávských zemích v 80. letech minulého století. Za zlom implementace procesu environmentálních daní na úrovni EU lze považovat rok 1992, kdy bylo v 5. environmentálním akčním programu doporučeno širší využití těchto daní. Od té doby se sice na úrovni EU mnoho praktického nestalo, zato na úrovni jednotlivých členských států lze vyzdvihnout mnoho úspěšných zavedení environmentálních daní. Po úspěšné realizaci v severských zemích přistoupily k zavádění ekologických daní i další země jako je Rakousko, Velká Británie, Itálie, Francie a Německo.
Kvalita životního prostředí v ČR byla jedním z nejpalčivějších důsledků hospodářské politiky komunistického režimu a to především v důsledku preferování těžkého průmyslu. Tyto čtyři dekády se podílely nejen na špatném zdravotním stavu obyvatelstva ČR, ale i na komplexním poškození a zatížení celého životního prostředí. V ČR a v dalších postkomunistických státech se změny v oblasti ochrany životního prostředí ve srovnání s vyspělejším západem udály až výrazně později, o to byl bohužel dopad na životní prostředí větší. Až díky zavedení zcela nových zákonů na počátku 90. let došlo ke zlepšení.
83
I přes toto zlepšení není kvalita životního prostředí optimální, a proto se environmentální daně v současné době stávají velmi aktuálním a diskutovaným tématem.
Dnešní doba úzce spojuje termín environmentální daň s tzv. ekologickou daňovou reformou (dále jen EDR), která se realizuje prostřednictvím zavádění (popřípadě zvyšování) environmentálních daní. Ekologická daňová reforma spočívá v náhradě daní postihujících pracovní úsilí daněmi, které negativně ovlivňují životní prostředí. Hlavním cílem EDR je omezit čerpání přírodních zdrojů a znečištění životního prostředí při zachování daňové neutrality. To znamená, že peníze ze zavedených daní by měly být použity na snížení daní jiných (převážně postihujících práci). Příjem ze zvýšených daní bude automaticky vrácen zpět v podobě snížení sociálního pojištění nebo v navýšení nezdanitelného základu daně z příjmů fyzických osob. Protože daně z oblasti práce tvoří kolem 70 až 80 % celkových daňových příjmů, nahradit část těchto daní daněmi environmentálními, je bezesporu přínosné. Negativní stránkou této kompenzace je skutečnost, že se vztahuje jen na ekonomicky aktivní obyvatele, což bude mít negativní dopad na sociálně slabší vrstvu občanů ČR. Částečným východiskem je valorizování důchodů, sociálních dávek a poskytování specifických podpor pro tuto vrstvu obyvatel.
Škála environmentálních daní a poplatků v ČR je velmi široká. Ovšem EDR se dle stávajícího návrhu bude dotýkat pouze spotřebních daní na vybraná paliva, elektrickou energii a silniční daň, kde se navrhuje zdanit předmětem této daně všechna vozidla. Navrhuji kromě použití spotřebních daní, které ovlivňují trh jako celek, také aplikaci místních poplatků, které působí především lokálně na kvalitu životního prostředí. Oblast dopravy lze, podle mého mínění, lépe řešit zavedením mýtného pro všechna vozidla ve srovnání s rozšířením předmětu silniční daně, které je nespravedlivé a demotivující. Problémy pocházející z individuálního vytápění pevnými palivy, které produkují nejtoxičtější látky nacházející se v ovzduší, lze zredukovat zavedením poplatku z provozu kotle na pevná paliva.
EDR má své kladné i stinné stránky. Vedle neblahého dopadu na sociálně slabší skupinu obyvatelstva by měla na druhou stranu přinést hned trojí zisk – lepší životní prostředí, konkurenceschopnější ekonomiku a snížení nezaměstnanosti.
84
Změny daní patří především mezi témata politická. EDR je navržena pouze rámcově a její schválení v nejbližší době nepovažuji za reálné z důvodu blížících se voleb a nejednotnosti názoru vlády v této oblasti. Myslím si, že EDR by měla být zavedena co nejdříve. Lidé si totiž musí začít uvědomovat, že ani příroda není nezničitelná.
Jakoukoliv strategii v oblasti environmentálních daní do značné míry ovlivnil vstup ČR do EU a musí být koordinována na této úrovni. Obrovským kladem našeho členství v EU je fakt, že standardy EU nás v mnohém přinutí zkvalitnit politiku životního prostředí.
Cílem diplomové práce byla charakteristika environmentální daně jako ekonomického nástroje pro realizaci politiky ochrany životního prostředí. Podle mého názoru jsem tento cíl splnila. Environmentální daně jsem vymezila prostřednictvím různých definicí a začlenila je mezi nástroje ochrany životního prostředí. S využitím ekonomické teorie jsem naznačila výši environmentální daně (poplatku). V druhé polovině práce jsem seskupila všechny environmentální daně a poplatky v ČR a nastínila jejich budoucnost včetně mého stanoviska.
Zpracování diplomové práce mě velmi obohatilo. I když získávání některých materiálů, převážně k poslední aktuální kapitole (EDR), nebylo jednoduché. Koncept EDR je totiž pouze v podobě návrhu a nikde není oficiálně zveřejněn. Zpracováním diplomové práce jsem získala mnoho informací, které mě zaujaly. Ráda bych tyto informace v budoucnu využila a nalezla v oblasti environmentálních daní uplatnění.
85
SEZNAM LITERATURY Knižní publikace [1]
HÁJEK, M. Řešení globálních problémů a mezinárodní spolupráce v ochraně životního prostředí. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2001. ISBN 8213-0844-3.
[2]
HÁJEK, M. Efektivnost výdajů z veřejných rozpočtů na ochranu životního prostředí. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2000. ISBN 80-7044-314-6.
[3]
JÍLKOVÁ, J. Daně, dotace a obchodovatelná povolení. Praha: IREAS, 2003. ISBN 80-8668-404-4.
[4]
JÍLKOVÁ, J – MOLDAN, J. a kol. Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. Praha: Karolinum,1997.
[5]
KUBÁTOVÁ, K. – VÍTEK, L. Daňová politika. Praha: Codex Bohemia, s. r. o., 1997. ISBN 80-85963-23-X.
[6]
KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. Praha: Eurolex Bohemia, s. r. o., 2000. ISBN 80-902752-2-2.
[7]
POSOLDA, L. Environmentální daně a ochrana ovzduší v ČR.[Bakalářská práce.] Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2002.
[8]
RITSCHELOVÁ, I. Úvod do ekonomiky životního prostředí. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2002.
[9]
STIGLITZ, E. J. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 80-7169-454-1
[10]
ŠETINOVÁ, M. Ekologická daňová reforma.[Bakalářská práce.] Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2005.
86
Internet [11]
Eurostat [online]. [cit. 20. 4. 2006] Dostupné z:
[12]
Ministerstvo financí ČR [online]. [cit. 20. 3. 2006]. Dostupné z:
[13]
Společnost pro trvale udržitelný rozvoj [online]. [cit. 15. 3. 2006]. Dostupné z:
[14]
Elektronické mýto [online]. [cit. 1. 4. 2006]. Dostupné z:
[15]
Státní fond dopravní infrastruktury [online]. [cit. 13. 4. 2006]. Dostupné z:
[16]
Státní fond životního prostředí [online]. [cit. 25. 4. 2006]. Dostupné z:
[17]
Centrum pro otázky životního prostředí [online]. [cit. 27. 2. 2006]. Dostupné z:
[18]
Ministerstvo životního prostředí, Systematické rozdělení nástrojů používaných v environmentální politice [online]. [cit. 8. 3. 2006]. Dostupné z:
[19]
Environmentální ekonomie [online]. [cit. 19. 3. 2006]. Dostupné z: < http://home.pf.jcu.cz/~nadiaj/ege-okr06.php>
[20]
Česká informační agentura životního prostředí [online]. [cit. 20. 4. 2006]. Dostupné z:
[21]
Situační zpráva ke strategii udržitelného rozvoje [online]. [cit. 18. 4. 2006]. Dostupné z:
[22]
Nové daně zdraží špinavé energie [online]. [cit. 10. 1. 2006]. Dostupné z:
[23]
Podpoří daňová reforma rozvoj výroby energií u obnovitelných zdrojů? [online]. [cit. 25. 4. 2006]. Dostupné z: < http://www.tzbinfo.cz/t.py?t=2&i=3119&h=2&pl=49>
87
Zákony [24]
Zákon č. 416/2002 Sb., o výši a způsobu odvádění prostředků původců radioaktivních odpadů, ve znění pozdějších předpisů
[25]
Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů
[26]
Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů
[27]
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů
[28]
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů
[29]
Zákon č. 20/2004 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů
[30]
Zákon č. 188/2004 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů
[31]
Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření, ve znění pozdějších předpisů
[32]
Zákon č.44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů
[33]
Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů
88
SEZNAM TABULEK Tabulka č.1:
Hlavní znečišťující látky
Tabulka č.2:
Ostatní znečišťující látky
Tabulka č.3:
Sazby silniční daně pro osobní automobily
Tabulka č.4 :
Sazby spotřební daně z minerálních olejů
Tabulka č.5:
Srovnání sazeb spotřebních daních na motorová paliva v ČR a v EU
Tabulka č.6:
Přehled poplatků podle jednotlivých druhů dálničních známek (Kč)
Tabulka č.7:
Výnosy environmentálních daní v členských státech EU, rok 2001, v bilionech EUR
Tabulka č.8:
Zdroje výdajů na ochranu životního prostředí
Tabulka č.9:
Náběh sazeb daní na elektřinu dle užitého paliva při výrobě, v Kč/kWh
Tabulka č. 10:
Sazby daní pro energetické výrobky pro výrobu tepla, v Kč/GJ spalného tepla
Tabulka č.11:
Predikce celkových očekávaných výnosů EDR, v mld. Kč
Tabulka č. 12:
Průměrné výdaje domácností na energie/procentní podíl celkových výnosů domácností (Kč/rok; 2003)
89
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1:
Důsledky externalit
Obrázek č. 2:
Řešení externalit prostřednictvím pokut
Obrázek č. 3:
Pozitivní externalita
Obrázek č. 4:
Řešení externalit prostřednictvím dotací
Obrázek č. 5:
Řešení externalit pomocí regulace
Obrázek č. 6:
Výnosy environmentálních daní a poplatků dle jejich zdroje
Obrázek č. 7:
Výnosy daní a poplatků k ochraně životního prostředí v ČR 2001
Obrázek č. 8:
Výnosy environmentálních daní v oblasti dopravy a energetiky
Obrázek č. 9:
Struktura výnosů environmentálních daní v EU, rok 2001
Obrázek č. 10:
Struktura výnosu environmentálních daní a poplatků v České republice v roce 2001
90
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č.1:
Výše celkového zdanění a struktura daní v EU, rok 2003
Příloha č.2:
Minimální sazby spotřební daně dle Směrnice č. 2003/96/ES
91
Příloha č.1: Výše celkového zdanění a struktura daní v EU, rok 2003
Zdroj: Eurostat [online]. Dostupné z:
92
Příloha č.2: Minimální sazby spotřební daně na paliva a elektrickou energii dle Směrnice č. 2003/96/ES
Minimální úrovně zdanění uplatnitelné na pohonné hmoty 1. ledna 2004
1. ledna 2010
Olovnatý benzín (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 11 31, 2710 11 51 a 2710 11 59
421
421
Bezolovnatý benzín (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 11 31, 2710 11 41, 2710 11 45 a 2710 11 49
359
359
Plynový olej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 41 až 2710 19 49
302
330
Petrolej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 21 a 2710 19 25
302
330
Zkapalnělý plyn (LPG) (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2711 12 11 až 2711 19 00
125
125
Zemní plyn (v eurech na gigajoule spalného tepla) Kódy KN 2711 11 00 a 2711 21 00
2,6
2,6
Minimální úrovně zdanění uplatnitelné na pohonné hmoty používané pro účely stanovené v čl. 8 odst. 2 Plynový olej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 41 až 2710 19 49
21
Petrolej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 21 a 2710 19 25
21
Zkapalnělý plyn (LPG) (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2711 12 11 až 2711 19 00
41
Zemní plyn (v eurech na gigajoule spalného tepla) Kódy KN 2711 11 00 a 2711 21 00
0,3
93
Minimální úrovně zdanění uplatnitelné na paliva a elektřinu
Obchodní účely
Neobchodní účely
Plynový olej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 41 až 2710 19 49
21
21
Těžký topný olej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 61 až 2710 19 69
15
15
Petrolej (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2710 19 21 a 2710 19 25
0
0
Zkapalnělý plyn (LPG) (v eurech na 1 000 l) Kódy KN 2711 12 11 až 2711 19 00
0
0
Zemní plyn (v eurech na gigajoule spalného tepla) Kódy KN 2711 11 00 až 2711 21 00
0,15
0,3
Uhlí a koks (v eurech na gigajoule spalného tepla) Kódy KN 2701, 2702 a 2704
0,15
0,3
Elektřina (v eurech na MWh) Kód KN 2716
0,5
1,0
94
