Prehľady tlače za obdobie september 2016 Bulletin slovenskej advokácie roč. XXII, 7-8/2016 (vychádza desaťkrát do roka)
K NOVÝM KÓDEXOM SEDLAČKO, F., KOTRECOVÁ, A., FILOVÁ, A. Rekodifikácia civilného procesného práva: Zastúpenie (s. 4 – 9) Z obsahu: Vzhľadom na nadchádzajúcu účinnosť nového Civilného sporového poriadku, Civilného mimosporového poriadku a Správneho súdneho poriadku, ktorá pripadá na 1. júl 2016, budú v rámci tejto rubriky dočasne uverejňované krátke príspevky, týkajúce sa niektorých zásadných zmien v procesných predpisoch, spolu so stručnou komparáciou súčasnej a budúcej právnej úpravy. Príspevky budú osobitne zamerané na otázky súvisiace s výkonom advokátskej praxe.
ČLÁNKY, ŠTÚDIE DULAK, A. Nie je ujma ako škoda (alebo, keď gramatický výklad zákona nepostačuje) (s. 10 – 15) Z obsahu: Pre tých, ktorí sa zaoberajú intepretáciou a aplikáciou práva je dlhodobo zrejmé, že pre niektoré právne pojmy zákon neposkytuje dostatočné vymedzenie. Už to by mohlo postačovať na prijatie názoru, že obsah právnych pojmov nie je nemenný a že sa vývojom a zmenami v spoločnosti mení a dopĺňa. Osobitne, ak ide o pojem, ktorým sa vyjadruje právom reprobovaný zásah do života a zdravia človeka, do jeho osobnosti. FILO, M. Daňová kontrola nadmerného odpočtu dane z pridanej hodnoty a „úrok z omeškania“ za neoprávnené zadržiavanie peňažných prostriedkov (s. 16 – 25) Z obsahu: Vo všeobecnosti možno konštatovať, že daň z pridanej hodnoty je daňou, ktorú platiteľ dane z pridanej hodnoty platí len z hodnoty, ktorú pridal k hodnote tovaru alebo z hodnoty, ktorú pri dodaní služby vytvoril. Platiteľmi tejto dane sú za zákonom stanovených podmienok aj advokáti, ktorým z postavenia platiteľov dane z pridanej hodnoty vyplývajú príslušné daňové povinnosti. S problematikou dane z pridanej hodnoty súvisí vrátenie nadmerného odpočtu ako aj úrok z omeškania za neoprávnene zadržiavané peňažné prostriedky. V tejto súvislosti sa autor v článku zaoberá poslednými zmenami právnej úpravy, ktoré významne prispeli k urýchleniu procesu vrátenia uplatneného nadmerného odpočtu a analyzuje rozhodnutia Súdneho dvora Európskej únie, ktoré majú zásadný vplyv na priznávanie úroku z omeškania za neoprávnene zadržiavaný nadmerný odpočet. Na záver autor poukazuje na aplikačné problémy, otázku právnej istoty a nevyhnutnosť rešpektovania rozhodovacej činnosti Súdneho dvora Európskej únie.
KRÁLIK, M. K civilní odpovědnosti sportovců za sportovní úrazy z hlediska aktuální rozhodovací praxe soudů České republiky (s. 26 – 33) Z obsahu: Předkládaný článek se zabývá civilněprávní odpovědností sportovců za sportovní úrazy z hlediska sumarizace posledních doktrinálních pramenů a nejnovějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, které se oproti dosavadní judikatuře posunulo blíže trendům zastávaným v kontinentálním evropském právním prostředí a které prolamuje dosavadní judikaturní trend poměřující vznik odpovědnosti sportovců především samotným porušením sportovního pravidla představujícím porušení prevenční povinnosti ve smyslu § 415 zákona č. 40/1964 Sb. Článek naznačuje, že změněný judikaturní směr by se měl uplatnit i v poměrech nové české občanskoprávní úpravy reprezentované zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a i když je poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu vydáno ještě v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., jeho závěry budou s velkou pravděpodobností použitelné i v budoucnosti. Současně je v článku zmapováno druhé významné rozhodnutí české judikatury, které potvrzuje nastavený trend přístupu české soudní praxe ve shodě s praxí zahraniční, zejména německou a rakouskou. tj. přístupu, který lépe odpovídá faktickému současnému výkonu sportovní činnosti. HODOŇOVÁ, S. Konanie vo veciach zaistenia podľa zákona č. 162/2015 Z. z. Správny poriadok s účinnosťou od 1. júla 2016 (s. 34 – 39) Z obsahu: Zákonom č. 162/2015 Z. z. Správny súdny poriadok sa po prvý raz ucelene upravilo súdne konanie vo veciach zaistenia. Zákon významne prispieva k sprehľadneniu tohto typu súdneho konania a k zvýšeniu právnej istoty účastníkov konania. Právna úprava vychádza z judikatúry Európskeho súdu pre ľudské práva, ale aj z rozhodovacej činnosti Ústavného súdu Slovenskej republiky, ktorej aplikácia v doterajšom konaní nebola jednotná a neprispela k efektívnemu uplatneniu práv cudzincov domáhať sa prieskumu zákonnosti obmedzenia osobnej slobody v zaistení. Najzásadnejšou zmenou v právnej úprave súdneho prieskumu rozhodnutí o zaistení je zavedenie plnej jurisdikcie správneho súdu. Z JUDIKATÚRY SÚDNEHO DVORA EURÓPSKEJ ÚNIE Miesto, kde došlo ku skutočnosti zakladajúcej nárok na náhradu škody (s. 40 – 41) Právnu vetu a rozhodnutie spracovala doc. JUDr. Martina Jánošíková, Ph.D. Z obsahu: Článok 5 bod 3 nariadenia Rady č. 44/2001 z 22. decembra 2000 o právomoci a o uznávaní a výkone rozsudkov v občianskych a obchodných veciach sa má vykladať tak, že za „miesto, kde došlo ku skutočnosti, ktorá zakladá nárok na náhradu škody,“ nemožno v prípade neexistencie iných kritérií väzby považovať miesto v členskom štáte, kde škoda vznikla, ak táto škoda pozostáva výlučne z finančných strát, ktoré sa priamo prejavia na bankovom účte žalobcu a ktoré sú priamym následkom protiprávneho konania, ku ktorému došlo v inom členskom štáte. Rozsudok Súdneho dvora zo 16. júna 2016 vo veci C-12/15, Universal Music International Holding – ECLI:EU:C:2016:449
Z ROZHODNUTÍ NAJVYŠŠIEHO SÚDU ČR K uplatneniu finančného zadosťučinenia v konaní o ochranu osobnosti bez súčasného uplatnenia morálnej satisfakcie (s. 42 – 44) Právnu vetu a rozhodnutie spracovala JUDr. Zuzana Fabianová, Ph.D. Z obsahu: Nie je vylúčené, aby sa poškodená osoba v podanej žalobe v konaní o ochranu osobnosti domáhala priamo náhrady nemajetkovej ujmy bez toho, aby vedľa toho musela požadovať aj morálne zadosťučinenie. V prípadoch, kedy je zrejmé, že priznanie morálnej satisfakcie je nepostačujúce a stráca svoju účinnosť a funkčnosť, poprípade sa taká satisfakcia nejaví ako dostačujúca alebo fakticky možná, môže sa poškodená osoba domáhať priamo zadosťučinenia v peniazoch podľa § 13 ods. 2 občianskeho zákonníka. Inak povedané, ak primárny spôsob zadosťučinenia je v dobe rozhodovania súdu už natoľko oslabený, že svojím spôsobom stráca svoju funkciu, je povinnosťou súdu o to starostlivejšie zvažovať priznanie zadosťučinenia finančného. Samotná skutočnosť, že o morálnu satisfakciu poškodená osoba vôbec nežiadala, resp. ju ani nežalovala, nie je dôvodom pre priznanie nižšieho finančného zadosťučinenia. Rozsudok Najvyššieho súdu Českej republiky sp. zn. 30 Cdo 4364/2013 zo dňa 25. novembra 2015
Bulletin advokacie č. 7-8/2016 (vychádza desaťkrát ročne)
ČLÁNKY ŠIMÍČEK, V. Vztah dovolání a ústavní stížnosti včera, dnes a zítra (s. 17 – 23) HERCZEG, J. Případ Erdogan a meze přijatelné kritiky veřejně činných osob (s. 24 – 31) MATES, P. Zastupování ve správním řízení a datové schránky (s. 32 – 35) KEISLER, I. K soudní ochraně proti jinému zásahu veřejné moci (s. 36 – 39) GONDEKOVÁ, Š. Vázanost soudu žalobním návrhem při zrušení a vypořádaní podílového spoluvlastnictví (s. 39 – 43) RONOVSKÁ, K. Volba formy správy rodinného majetku: na čem záleží? (s. 44 – 48) KOVÁŘOVÁ, D. Přiměřenost právní regulace rodinného práva (s. 49 – 50)
Z JUDIKATURY Přípustnost dovolání, vyčerpání procesních prostředků – Usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/2013 (s. 51 – 53) Z obsahu: Jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva. Účastník, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, se může domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání. K otázce počátku běhu vydržecí doby podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – Nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 875/14 (s. 53 – 55) Z obsahu: Vydržecí doba začíná běžet až od okamžiku, kdy se vydržitel ujme oprávněné držby, tj. začne v dobré víře s věcí nakládat jako s vlastní. K poučovací povinnosti soudu o možnosti podání kasační stížnosti – Nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 1237/15 (s. 55 – 57) Z obsahu: Právu účastníka soudního řízení na zákonem připuštěný přezkum soudních rozhodnutí soudem instančně nadřízeným (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a to i v případech, kde má být v souladu se zákonem přezkoumáno již pravomocné rozhodnutí, odpovídá povinnost soudů poskytnout účastníkům řízení poučení o jejich procesních právech a povinnostech, včetně poučení o opravných prostředcích.
Z judikatury ESLP Článek 5 Úmluvy (právo na svobodu a osobní bezpečnost) Mefaalni proti Kypru, Rozsudek z 23. 2. 2016, č. 3473/11 a 75381/11 (s. 57 – 58) Vyhošťovací vazba stěžovatele před jeho vyhoštěním z Kypru do Sýrie. Článek 6 Úmluvy (právo na spravedlivé řízení) Yevdovkimov a další proti Rusku, Rozsudek z 16. 2. 2016, č. 27236/05 (s. 58) Nemožnost účastníka občanskoprávního řízení, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, být přítomen při soudním jednání. Článek 6 Úmluvy (právo na spravedlivé řízení) Mikhaylova proti Rusku, Rozsudek z 19. 11. 2015, č. 46998/08 (s. 58 – 59) Neposkytnutí bezplatného právního zastoupení ve správním řízení. Článek 6 Úmluvy (právo na spravedlivé řízení) El Kaada proti Německu, Rozsudek z 11. 11. 2015, č. 2130/10 (s. 59) Zrušení podmíněného odložení výkonu trestu odnětí svobody na základě pevného přesvědčení soudu o tom, že stěžovatel se dopustil jiného trestního činu.
Právník roč. 155, č. 8/2016 (vychádza dvanásťkrát ročne)
STATI BELLING, V. Dělitelná nebo nedělitelná? Koncept suverenity v judikatuře Ústavního soudu ČR. (s. 641 – 662) Z obsahu: Ústavní soud ČR se problematikou suverenity zaobíral od svého vzniku již v několika nálezech. S pojmem suverenity v nich však nakládá nekonzistentně a bez hlubších teoretických fundamentů. Osciluje přitom mezi chápáním suverenity jako dělitelné státní moci či agregátu kompetencí státu v rámci ustaveného řádu a jako nedělitelné, konstitutivní moci stojící mimo rámec ústavy. Zatímco ještě v nálezu o protiprávnosti komunistického režimu jednoznačně rozlišil mezi suverenitou coby základem konstituující moci a pravomocemi existujícími v rámci konstituovaného řádu, v následných nálezech opakovaně obě roviny vícekrát zaměnil, což vedlo k vzájemně nekonzistentním závěrům. Soud tak na jedné straně zpochybňuje „plnou“ suverenitu státu a odkazuje na koncept „sdílené suverenity“, na druhé straně z pojmu suverenity vyvozuje materiální omezení přenosů pravomocí na nadnárodní úroveň. Přitom však obsah těchto omezení logicky vyplývá spíše z konceptu (konstituovaného) materiálního ohniska ústavy než z principu suverenity. V článku docházím k závěru, že Ústavní soud by měl pojmu suverenity jako argumentu užívat střídměji, a to i s ohledem na fakt, že mu přísluší být strážcem ústavy, avšak sotva může být strážcem suverenity ve smyslu symbolické, extrakonstitucionální moci. BOENTE, W. Myšlení v systému v krizi – právní nauka a sjednocování práva (s. 663 – 672) Z obsahu: Z hlediska německých právníků ohrožuje harmonizace evropského práva vysoce diferencovaný německý právní systém. Vnější systém německého práva je reflektován v jeho právním řádu, knihách, monografiích, článcích a dokonce v definicích jsou jeho soudržnost a souladnost považovány za charakteristické znaky vnitřního systému německého práva. Tento systém slouží jak interpretaci, tak na podporu rozvoje práva. Naproti tomu evropské zákonodárství je často chápáno jako nesouladná množina různorodých částí. V soutěži právních systémů nejsou němečtí právníci schopni chápat svůj systém jako ten lepší. Dokonce i dnes zůstávají kořeny právního systému, které jsou spíše nahodilé než logické, zatím nepoznány. VELEK, L. Antonín Randa očima svých současníků (s. 673 – 688) Z obsahu: Článek je věnován osobě a působení Antonína Randy, profilové osobnosti české právní vědy a české univerzity v Praze v 19. a na počátku 20. století. Ačkoliv se Randa přes svůj velký význam dosud nedočkal vlastní biografie, řada autorů – badatelů i Randových současníků – se v dílčích studiích věnovala jeho osobě i dílu. Přestože veskrze pozitivní obraz
významného středoevropského vědce a českého vlastence poměrně překvapivě z „buržoazní tradice“ recipovala i marxistická právní věda 50. let 20. století, upadl Randa posléze v zapomnění. Znovuobjevení se dočkal až po roce 1989. Jeho místo v právní vědě, univerzitním světě, vlastenecké společnosti, ale i v dosud u něj opomíjené politice nyní umožňují nahlédnout nejen analýzy jeho vědeckých spisů, ale především mnohé nové egodokumenty (deníky, paměti, korespondence), které Randovu osobnost i působení nahlížejí z různorodějších úhlů, nežli tomu bylo dosud. Článek tak usiluje nabídnout vyváženější a různorodější obraz Randova působení, nežli tomu bylo dosud. CHAMRÁTHOVÁ, A. Zvláštní žalobní legitimace k ochraně veřejného zájmu (s. 689 – 703) Z obsahu: Článek se zabývá institutem zvláštní žalobní legitimace k ochraně veřejného zájmu dle § 66 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. V první části je institut podrobně popsán a charakterizován, zvláštní důraz je přitom kladen na podmínku prokázání závažného veřejného zájmu na podání této žaloby některými nositeli této legitimace. V další části jsou popsáni jednotliví nositelé této legitimace (nejvyšší státní zástupce, veřejný ochránce práv, některé zvláštní subjekty) včetně potenciálních nositelů (správní orgány, některé zvláštní subjekty), jsou analyzována některá specifika k jednotlivým nositelům se vztahující a je zmíněn aktuální vývoj judikatury v této oblasti. Poté článek rozebírá konkrétní úspěchy a výsledky, kterých nejvyšší státní zástupce a veřejný ochránce práv při podávání tohoto druhu žalob dosáhli a zpracovává nejnovější judikaturu v této oblasti. V poslední části se článek zabývá úvahami, zda je vhodnějším žalobcem ve veřejném zájmu nejvyšší státní zástupce či ochránce, a dochází k závěru, že ač je ochránce charakterem své činnosti k tomuto úkolu lépe uzpůsoben, v praxi se jako žalobce ve veřejném zájmu mnohem více osvědčil nejvyšší státní zástupce.
JUBILEUM Životní jubileum docenta Františka Cvrčka (s. 704 – 705)
RECENZE TOMÁŠEK, M.: Žáčková Zdena. Viktor Knapp v Československé akademii věd. Kariéra českého právního vědce [e-kniha]. 2015 (s. 706 – 707) VYŠNÝ, P.: Mosný Peter – Laclavíková Miriam. Dejiny štátu a práva na území Slovenska I. (od najstarších čias do roku 1848). Druhé doplnené a prepracované vydanie. 2015 (s. 708 – 710)
Právník roč. 155, č. 9/2016 (vychádza dvanásťkrát ročne)
STATI
RICHTER, T. Základní zásady insolvenčního řízení (s. 713 – 732) Z obsahu: Z procesně právního pohledu je insolvenční řízení zvláštním, samostatným druhem civilního procesu, vykazujícím několik specifik. Cílem tohoto článku je zahájit diskusi o taxonomii a obsahovém vymezení základních procesních zásad tohoto specifického druhu civilního procesu, což je úkol, kterému se místní právní teorie dosud dostatečně nevěnovala. Tento článek je strukturován tak, že v části první pojednává o vybraných, pro insolvenční praxi zvláště relevantních ústavních zásadách společných všem typům civilního procesu, a upozorní na ty specifické aspekty insolvenčního řízení, které mohou především vést k jejich ohrožení. V části druhé článek navrhuje přehled zásad specifických insolvenčnímu řízení vedenému podle českého insolvenčního zákona, a to jak těch, které jsou v insolvenčním zákoně vyjádřeny explicitně, tak těch, které z něj vyplývají implicitně. V části třetí se článek věnuje vybraným obecným zásadám civilního procesu a jejich aplikaci v insolvenčním řízení. Část čtvrtá obsahuje stručný závěr. Z hlediska osobního rozsahu je článek omezen na principy insolvenčního řízení vedeného ohledně obchodních korporací. DRGONEC, J. Otázky ústavného postavenia Súdnej rady Slovenskej republiky (s. 733 – 753) Z obsahu: Súdna rada je významný orgán štátu, ktorý voči súdnej moci pôsobí ako garant jej nezávislosti a zároveň voči verejnosti a ostatným orgánom verejnej moci pôsobí ako ručiteľ legitimity súdnej moci uplatňujúci zodpovednosť voči sudcom, ktorí pri výkone súdnej moci porušili právny poriadok. Tieto funkcie súdnej rady sa nedajú vynechať a nahradiť úlohami pri vzdelávaní sudcov, výbere predsedov súdov, vybavovaní sťažností na postup súdov, účasťou pri rozhodovaní o rozpočte justície, pri príprave legislatívy, ktorá sa jej dotýka, či dbaním o etickú úroveň sudcov a pod. KOZÁK, P. Nové možnosti trestného postihu cudzích bojovníkov? Niekoľko poznámok k právnej úprave § 419a Trestného zákona (s. 754 – 773) Z obsahu: Článok pojednáva o novej právnej úprave skutkovej podstaty trestného činu účasti na bojovej činnosti organizovanej ozbrojenej skupiny na území iného štátu. V jeho prvej časti je ozrejmený význam terminológie, s ktorou pracuje uvedená skutková podstata, a to rozborom pojmov „organizovaná ozbrojená skupina“, „aktívne podieľanie sa na bojovej činnosti (organizovanej ozbrojenej skupiny)“ a „vojna“. Druhá časť identifikuje slabiny skutkovej podstaty spočívajúce predovšetkým v nedostatočne ustálenom význame niektorých použitých pojmov a v ich sťaženej aplikácií s ohľadom na reálie súčasných ozbrojených konfliktov. V tejto časti je zároveň analyzovaný vzájomný vzťah predmetného trestného činu k trestným činom terorizmu podľa Trestného zákona, respektíve k aktom terorizmu, ktoré sú Bezpečnostnou radou OSN dlhodobo vyhodnocované ako hrozba pre medzinárodný mier a bezpečnosť. Článok polemizuje nad potrebou uzákonenia postihu účasti na bojovej činnosti organizovanej ozbrojenej skupiny v (cudzom) ozbrojenom konflikte, zamýšľa sa nad jeho prínosom pre slovenskú právnu úpravu a v tomto smere, pre účely komparácie, venuje pozornosť českej právnej úprave a súvisiacim aktuálnym legislatívnym aktivitám. V závere sa prikláňa ku konštatovaniu, že vhodnejším nástrojom represie sa javí jednotlivcov stíhať za
konkrétne skutky, ktorých sa dopustia v čase ozbrojeného konfliktu, ak sú tieto trestnými podľa konkrétnych ustanovení Trestného zákona.
DISKUSE KŘÍŽ, J. Variace na přirozenoprávní téma (s. 774 – 784) Z obsahu: Text se věnuje některým základním otázkám souvisejícím s justifikací přirozenoprávní teorie, aniž by se přitom zabýval jednotlivými dílčími směry přirozenoprávního myšlení. Jeho cílem je představit přirozenoprávní přístup k právu jako nikoliv dogmatický či nevědecký, ale jako plod kritického myšlení o právu. Zejména polemizuje s tezí normativní školy, že právo může mít jakýkoliv obsah, a namítá, že právo je zasazeno do širšího kontextu praktické racionality a jako takové poskytuje člověku důvod pro jeho jednání. Právní norma má svůj účel, který jí není dodáván zvenku, ale přirozeně vyplývá z faktu, že se jedná o normu lidského jednání. Právo proto nemůže být bezúčelným souborem příkazů, ale má poskytovat vodítko k uspokojení potřeb lidí, z nichž mnohé jsou nadčasové a nezávislé na aktuálním kulturním uspořádání. Článek také poukazuje na limity právní vědy, která je schopna pouze omezených výpovědí o pozitivním právu. Vědomí těchto limitů současně nabízí možnost pro omezený „smír“ mezi právním pozitivismem a iusnaturalismem. Text také odmítá některé teze mylně připisované iusnaturalismu. Příkladem může být stanovisko, že přirozené právo je konkurenčním právním řádem k právu pozitivnímu, nebo že soudy by měly při rozhodování aplikovat přirozené právo.
JUBILEUM Pětaosmdesáté narozeniny profesora Jozefa Suchoži (s. 785 – 786)
RECENZE KYSELA, J.: Šejvl Michal. Idea právního státu v dějinách filozofie. 2014 (s. 787 – 789) SALÁK, P. jr.: Digesta neboli Pandekty: svazek I, kniha I–XV, vybrané části = Digesta seu Pandectae: tomus I, liber I–XV, fragmenta selecta. 2015 (s. 789 – 791) KRÁLÍČKOVÁ, Z.: Piotr Fiedorczyk: Unifikacja i kodyfikacja prawa rodzinnego w Polsce (1945–1964). 2014 (s. 791 – 793) TAUCHEN, J.: Mosný Peter a kol. Právnohistorická realita sociálnej doktríny 20. storočia. 2014 (s. 793 – 795)
Z VĚDECKÉHO ŽIVOTA URBAN, M. – FRIEDE, T.: Výuka práva pomocí Problem Based Learning. Zpráva ze semináře profesora Richarda Grimese pořádaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (s. 796 – 798)
Právní rádce roč. XXIV, č. 9/2016 (mesačník)
INFOGRAFIKA ŠUBRTOVÁ, N. – KRAMER, J. Nejasné výpočty exekutorského byznysu (s. 6 – 9)
AKTA KRAMER, J. ROZHOVOR: Zelená kniha justice není „trucpodnik“ (s. 10 – 17) VEJVODOVÁ, A. ANALÝZA: Novela o kybernetické bezpečnosti: méně transparentnosti, více regulace (s. 18 – 19) VEJVODOVÁ, A. Nejsme maskované komando (s. 20 – 21) VEJVODOVÁ, A. Hackeři mají v boji proti kyberkriminalitě nad policií navrch (s. 22 – 23) KRAMER, J. DISKUSE: Je třeba snižovat stavy koncipientů? (s. 24 – 25) KRATOCHVÍLOVÁ, K. Změny v právu obchodních korporací pohledem Petra Čecha a Petra Šuka (s. 26 – 29)
PRVOTNÍ POHLED ŠIKEL, L. Fashion law je nepostradatelné, lépe bojuje i s padělky (s. 30 – 31) RYGLOVÁ, R. Získá si fashion law v České republice své místo? (s. 32 – 34)
PRÁVO A OBCHOD DEIMELOVÁ, M. – ZEMEK, O. Změny v hospodářské soutěži ulehčí vymáhaní práva (s. 36 – 38) KOČICOVÁ, V. – KARAS, L. Průmyslová práva on-line i off-line (s. 40 – 41)
PRÁVO A FINANCE
ŠABATKA, P. Regulace hazardních her provozovaných prostřednictvím internetu (s. 42 – 44)
PRÁVO A MANAGEMENT JOUZA, L. Vyšší práva nad zákoník práce (s. 46 – 51)
PRÁVO A VEŘEJNÁ SPRÁVA SEVERA, J. Relutární satisfakce za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním (s. 54 – 59) SMEJKAL, L. – MATOCHA, J. Tisková chyba v trestním zákoníku aneb nullum crimen sine lege v praxi (s. 60 – 62) SKALLE, B. – TLUSTOŠOVÁ, K. Problematické aspekty nové právní úpravy veřejných zakázek (s. 63 – 65) KUBÍČKOVÁ, A. – ŘEZNÍČKOVÁ, V. Význam Compliance programů z hlediska trestní odpovědnosti právnických osob (s. 66 – 67)
PRÁVO A SPOLEČNOST KRÁLIK, L. Počátky a vývoj publikace soudních rozhodnutí v českém prostředí (s. 68 – 71) BALÍK, S. On the road… (s. 72 – 73)
Právní rozhledy 24. ročník, č. 15 – 16/2016 (vychádza dvakrát do mesiaca)
ČLÁNKY TELEC, I. Právní status přírodních léčitelů (s. 515 – 524) Z obsahu: Přírodní léčitelství spadá mezi zavedená a tradiční povolání na trhu služeb, doplňuje či nahrazuje duchovní péči nebo zdravotní služby. Z veřejnoprávního hlediska přírodní léčitelství podléhá státní regulaci trhu jako jiná živnostenská podnikání. Soukromoprávní otázky vyplývají z občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele, přičemž právní ochrana spotřebitele má i veřejnoprávní rozměr. Některé činnosti spadající do přírodního léčitelství jsou zahrnuty ve veřejnoprávní Národní soustavě povolání pro účely zaměstnanosti.
RICHTER, T. K podjatosti insolvenčního správce (s. 524 – 531) Z obsahu: Příkaz nezávislosti a nestrannosti insolvenčního správce, k jehož prosazení slouží § 24 odst. 1 InsZ, plní klíčovou roli jak v zajištění ústavní legitimity insolvenčního řízení, tak i v dosažení základních zásad, na nichž insolvenční řízení spočívá. Judikatura odvolacích soudů bohužel naznačuje, že postoj některých insolvenčních správců k příkazu jejich nezávislosti a nestrannosti je přinejmenším nonšalantní. ČEP, D. Nad zaviněním jako základem trestného činu právnické osoby (tj. k přičitatelnosti a otázkám souvisejícím) (s. 531 – 540) Z obsahu: Problematika „zavinění“ na straně právnické osoby představuje jednu z nejkontroverznějších, avšak současně elementárních otázek trestní odpovědnosti právnických osob. Nedávné (nejen domácí) legislativní výstupy jsou přitom jasným příkladem, že tato oblast právní úpravy je se zájmem reflektována nejen na poli trestněprávní teorie. Je proto na zvážení, zda současná konstrukce přičitatelnosti zavinění určité fyzické osoby právnické osobě (ve smyslu § 8 odst. 2 TOPO) a její teoretické, jakož i praktické uchopení nezaslouží dílčí přehodnocení.
DISKUSE SEJKORA, T. Ústavní aspekty kontrolního hlášení (s. 540 – 547) KŘÍSTEK, A. Věnná povaha částky výživného, přesahujícího odůvodněné potřeby dítěte (s. 548 – 552) MAŘÁDEK, D. Polemika o trestní odpovědnosti provozovatelů growshopů (s. 553 – 555) VNENK, V. Problematika jmenování předsedy vlády a úvahy de constitutione ferenda (s. 556 – 559)
K REFORMĚ PROCESNÍHO PRÁVA ŽIVĚLOVÁ, A. Je čas na změnu v oblasti kolektivní ochrany práv v České republice?
JUDIKATURA Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 31 Cdo 4848/2014: Věcná příslušnost soudu ve věcech žalob (týkajících se společenství vlastníků jednotek), jejichž předmětem je zaplacení dlužných záloh na náklady spojené se správou domu a pozemku a nedoplatků z rozúčtování cen služeb na jednotlivé vlastníky jednotek. (s. 565 – 566)
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 22 Cdo 4035/2015: Náklady řízení. Uplatnění nároku na náhradu za omezení vlastnického práva (s. 566 – 567) Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015: Právní režim vypořádaní neoprávněných staveb, zřízených před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku (s. 567 – 569) Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 29 Cdo 4269/2014: Náhrada újmy způsobené porušením povinnosti podat insolvenční návrh (s. 569 – 570) Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 29 Cdo 2451/2013: Závaznost reorganizačního plánu po jeho schválení (a splnění) pro věřitele (s. 570 – 571) SRN: Usnesení Spolkového soudního dvora, sp. zn. V ZR 104/15: K určení pravidel odkazem na dokument mimo samotný obsah usnesení (s. 572)
Právní rozhledy 24. ročník, 17/2016 (vychádza dvakrát do mesiaca)
ČLÁNKY BEJČEK, J. Regulace obchodu mezi (ne)efektivností a (ne)spravedlností (s. 573 – 582) Z obsahu: Při hodnocení jakýchkoliv právních korektivů tzv. obsahové správnosti obchodních smluv jde především o zájmové konflikty a vyvažování. Výsledek bude záviset především na politické (lobbistické) síle zájmových skupin spotřebitelů, dodavatelů a maloobchodních řetězců, přičemž nejméně organizování jsou tradičně spotřebitelé. Půjde tedy o silové poměry mezi politickými proponenty a zastánci zájmů různých stran. Tuto myšlenku ilustruje průběh léta trvajících bojů o úpravu tzv. významné tržní síly, které prozatím vyústili v poslední novelizaci zákona č. 395/2009 Sb. MÁCHA, A. Veřejné věci a jejich právní povaha (s. 582 – 588) Z obsahu: Celá škála věcí slouží veřejné správě či veřejnému účelu. Právní poměry k těmto věcem upravují primárně soukromoprávní předpisy, avšak tyto věci mají vzhledem ke svému účelu značný veřejnoprávní rozměr. Převažuje u nich veřejnoprávní, či soukromoprávní rozměr? Lze tyto věci vůbec označit za tzv. veřejné?
DISKUSE NOVOTNÁ KRTOUŠOVÁ, L. Následky konfliktu zájmů člena statutárního orgánu právnické osoby jako zástupce a právnické osoby jako zastoupeného (s. 588 – 594)
TOMŠOVÁ, E. Úvaha nad schopností zletilého právně jednat (s. 595 – 599) BOUDA, P. Dva rozdílné výklady § 7 zákona o registru smluv (s. 599 – 602) PAŘÍZEK, I. (Ne)možnost zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy a pro nemajetnost (s. 602 – 604)
RECENZE ELISCHER, D. Doležal, A. – Doležal, T. Kauzalita v civilním právu se zaměřením na medicínsko-právní spory. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2016, 262 s. (s. 604 – 605)
JUDIKATURA Usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015: Jmenování opatrovníka společnosti s ručením omezeným (s. 605 – 607) Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 29 Cdo 4535/2014: Použití označení „blankosměnka“ místo označení „směnka“ (s. 607 – 608) Usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 Cmo 203/2015: Klamavost obchodní firmy (s. 608 – 609) Soudní dvůr EU (velký senát) – rozsudek ve věci C-47/15 – Sélina Affum: Neoprávněný průjezd cizince územím členského státu EU (s. 609 – 610)