Prehľady tlače za obdobie apríl 2016 Bulletin slovenskej advokácie roč. XXII, 3/2016 (vychádza desaťkrát do roka)
ROZHOVOR Zvýšenie dôveryhodnosti justície je dlhodobý proces JUDr. Daniela Švecová sa vyjadruje k fungovaniu Najvyššieho súdu SR a k formám zlepšenia dôveryhodnosti justície. (s. 2 – 3)
K NOVÝM KÓDEXOM SEDLAČKO, F., KOTRECOVÁ, A.,FILOVÁ, A. Rekodifikácia civilného procesného práva: Trovy konania a ich náhrada (s. 3 – 7) Z obsahu: Vzhľadom na nadchádzajúcu účinnosť nového Civilného sporového poriadku, Civilného mimosporového poriadku a Správneho súdneho poriadku, ktorá pripadá na 1. júl 2016, budú v rámci tejto rubriky dočasne uverejňované krátke príspevky, týkajúce sa niektorých zásadných zmien v procesných predpisoch, spolu so stručnou komparáciou súčasnej a budúcej právnej úpravy. Príspevky budú osobitne zamerané na otázky súvisiace s výkonom advokátskej praxe.
ČLÁNKY, ŠTÚDIE IRSÁK, S. Úžera ako organizovaný zločin (pri poskytovaní pôžičiek, úverov, pri ich zabezpečení, uplatňovaní a v iných súvisiacich právnych vzťahoch) II. časť (s. 8 – 20) Z obsahu: Právnej problematike trestného činu úžery podľa § 235 Trestného zákona (TZ) všeobecne, ako aj organizovanej forme tejto trestnej činnosti, sa napriek aktuálnosti, najmä v súvislosti s tzv. nebankovým spôsobom poskytovania úverov a pôžičiek, nebola dosiaľ v našej právnej literatúre venovaná dostatočná pozornosť. Práca sa preto detailne zaoberá jednotlivými definičnými znakmi základnej skutkovej podstaty tohto trestného činu, ako aj osobitnými okolnosťami súvisiacimi s možným páchaním tohto trestného činu ako organizovanej trestnej činnosti. FRIEDRICH, M. Advokát vs. Cloud (II. časť) (s. 21 – 29) Z obsahu: Rozdielny pohľad na ochranu osobných údajov medzi USA a EÚ sa naplno prejavil v rozhodnutí SD EÚ vo veci Schrems. V druhej časti článku sa venujeme nielen reakcii EÚ na odhalenia o hromadnom zbere údajov a straty bezpečného prístavu, ale aj projektu Európskej Komisie o dôveryhodnom európskom Cloude a negatívnej reakcii CCBE voči tomuto projektu. Prezentujeme odporúčania CCBE a Americkej advokátskej komory na uchovávanie
údajov v Cloude vo vzťahu k ochrane osobných údajov v EÚ a povinnosti mlčanlivosti advokáta MAZÁK, J. Nové občianskoprocesné kódexy a právo Európskej únie: Nezabudli sme na základné princípy? (s. 30 – 35) Z obsahu: Autor sa venuje niektorým ustanoveniam nových procesných kódexov, v ktorých zákonodarca použil pojmy z práva Európskej únie. Dochádza k záveru, že práca s pojmami únijového práva nesplnila úplne svoj účel, a preto odporúča vrátiť sa ku kritizovaným paragrafom Civilného sporového poriadku, Civilného mimosporového poriadku a Správneho súdneho poriadku a napraviť niektoré pochybenia a nejasnosti.
Z JUDIKATÚRY SÚDNEHO DVORA EURÓPSKEJ ÚNIE Určenie rozhodujúceho práva v súvislosti s ujmou, ktorú utrpeli rodinní príslušníci obete smrteľnej dopravnej nehody (s. 36 – 37) Právnu vetu a rozhodnutie spracovala doc. JUDr. Martina Jánošíková, Ph.D. Z obsahu: Článok 4 ods. 1 nariadenia č. 864/2007 z 11. júla 2007 o rozhodnom práve pre mimozmluvné záväzky (RÍM II) sa má vykladať v tom zmysle, že ujma spojená s úmrtím osoby pri dopravnej nehode, ku ktorej došlo v členskom štáte súdu konajúceho vo veci a ktorú utrpeli rodinní príslušníci tejto osoby s bydliskom v inom členskom štáte, sa má kvalifikovať ako „nepriame následky“ tejto nehody v zmysle tohto ustanovenia. Rozsudok Súdneho dvora z 10. decembra 2015 vo veci C-350/14, Lazar proti Allianz SpA – ECLI:EU:C:2015:802
Z ROZHODNUTIA NAJVYŠŠIEHO SÚDU ČESKEJ REPUBLIKY K prípustnosti započítania pohľadávky advokáta na odmenu za poskytovanie právnych služieb proti pohľadávke klienta zo zmluvy o pôžičke (s. 38 – 39) Právnu vetu a rozhodnutie spracovala JUDr. Zuzana Fabianová, Ph.D. Z obsahu: Advokát môže započítať pohľadávku z titulu odmeny za poskytovanie právnych služieb proti pohľadávke klienta z titulu zmluvy o pôžičke. Rozsudok Najvyššieho súdu Českej republiky zo dňa 30. apríla 2014 sp. zn. 33 Cdo 3569/2013
Justičná revue roč. 68, 3/2016 (vychádza 12 čísel ročne)
ŠTÚDIE VERNARSKÝ, M. Ústavná sťažnosť a opravné prostriedky v civilnom procese (s. 245 – 271)
Z obsahu: Autor sa zameriava na analýzu podstaty konkurencie ústavnej sťažnosti a opravných prostriedkov (z nich predovšetkým dovolania) v civilom procese pri ochrane základných práv a slobôd. Ide o tému, ktorá sa dosluhujúcou právnou úpravou dovolania nevyčerpáva, pretože aj nový Civilný sporový poriadok tento mimoriadny opravný prostriedok zakotvuje. Otvára sa tým priestor pre úvahy o použiteľnosti doteraz vyslovených a judikovaných právnych názorov na vzťah nanovo regulovaného dovolania a ústavnej sťažnosti. Štúdia je komparatívne popretkávaná aj skúsenosťami iných krajín, vychádzajúcich z koncepčne obdobnej právnej úpravy (ČR, SRN).
ČLÁNKY DOMIN, M. Môžeme ostať bez slovenských europoslancov? (s. 272 – 284) Z obsahu: Autor zameriava pozornosť na právnu úpravu volieb do Európskeho parlamentu v podmienkach Slovenskej republiky. Poukazuje na nedostatok zákonnej úpravy, ktorý nebol odstránený ani ešte stále „čerstvým“ volebným kódexom, t. j. zákonom č. 180/2014 Z. z. o podmienkach výkonu volebného práva. Problémom je právna úprava tzv. uzavieracej klauzuly. Tá totiž v sebe skrýva riziko, že za istých, nie úplne nepravdepodobných okolností, by v Slovenskej republike nemuseli byť zvolení žiadni poslanci Európskeho parlamentu. Toto riziko je badateľné najmä pri komparácii s právnou úpravou volieb do Národnej rady SR, resp. s právnou úpravou uzavieracej klauzuly v prípade tohto druhu volieb. V závere sa autor pokúša načrtnúť aj možné riešenia. BÁLINTOVÁ, M Kolízia extradičného konania a azylového konania u nás a v Českej republike (s. 285 – 292) Z obsahu: V praxi je snaha štátu vydať cudzieho štátneho príslušníka na trestné stíhanie do cudziny často „marená“ žiadosťou tohto cudzinca o udelenie azylu alebo poskytnutie doplnkovej ochrany v krajine. Proti sebe tak stojí medzinárodný záväzok štátu v rámci justičnej spolupráce v trestných veciach a základné ľudské právo dotknutej osoby. Do tejto situácie ešte neraz vstúpi Európsky súd pre ľudské práva, ktorý na základe žiadosti sťažovateľa môže svojím predbežným opatrením pozastaviť jeho vydanie do cudziny. V článku autorka načrtáva právnu úpravu v Slovenskej republike a v Českej republike, ako aj možnú aplikačnú prax v tejto oblasti. CHOVANCOVÁ, K. Reštrukturalizácia štátneho dlhu v kontexte medzinárodnej investičnej arbitráže (2. časť) (s. 293 – 304) Z obsahu: Medzinárodná investičná arbitráž na báze dvojstranných dohôd o ochrane a podpore zahraničných investícií je jedinečný spôsob rozhodovania medzinárodných investičných sporov medzi zahraničnými investormi a ich hosťovskými štátmi. Je frekventovane využívaná v sporoch investorov s ekonomicky silnými i slabšími štátmi. Otázne však je, či je vhodná, aj keď je predmetom sporu neuspokojenie pohľadávok zahraničných veriteľov – vlastníkov štátnych dlhopisov vydaných hosťovským štátom v procese reštrukturalizácie externého štátneho dlhu. Nedávny prípad Abaclat v. Argentína, v ktorom rozhodcovia v ICSID arbitráži potvrdili právomoc na rozhodovanie sporov súvisiacich s reštrukturalizáciou štátneho dlhu, vyvolal odborné polemiky práve z dôvodu pochybností o správnosti rozhodovania uvedených sporov v medzinárodnej investičnej arbitráži.
POLÁK, P. – BRVNIŠŤAN, M. Trestno-právne aspekty ochrany utajovaných skutočností a ich aktuálne problémy (s. 305 – 322) Z obsahu: Trestné právo zohráva v systéme ochrany utajovaných informácií dôležitú úlohu, a to najmä z hľadiska možného postihu osôb, ktoré sa dopustili konaní upravených v jednotlivých skutkových podstatách trestných činov uvedených v osobitnej časti Trestného zákona, ktorá postihuje porušovanie alebo ohrozovanie ochrany utajovaných skutočností. Ide však o vzájomnú podmienenosť, pretože značná časť znakov tvoriacich skutkové podstaty týchto trestných činov je upravená v normách osobitných právnych predpisov tvoriacich právny rámec ochrany utajovaných informácií, najmä v zákone o ochrane utajovaných skutočností. V tejto súvislosti existuje niekoľko otvorených otázok, a to tak teoretického, ako aj aplikačného charakteru, na ktoré treba upozorniť, prípadne aj hľadať odpovede v podobe výkladu alebo úpravy de lege ferenda. ZÁHORA, J. Aktuálne trendy v postihu počítačovej kriminality v Slovenskej republike (s. 323 – 340) Z obsahu: Spolu s rozvojom informačných technológií sa vyskytuje aj „nový“ fenomén, a to páchanie trestnej činnosti, ktorá súvisí s počítačmi. Tento fenomén býva označovaný ako počítačová kriminalita alebo kriminalita informačných technológií. Vzhľadom na to, že odhaľovanie a dokumentovanie počítačovej kriminality je náročné, tento druh kriminality dokáže pri malom riziku prinášať značné zisky. Autor poukazuje na zmeny Trestného zákona, účinné od 1. januára 2016, ktorými bola vykonaná transpozícia Smernice o útokoch na informačné systémy. Táto smernica zohľadňuje nové metódy páchania počítačových trestných činov a významne rozširuje komplex protiprávnych konaní v súvislosti s neoprávneným prístupom do počítačových systémov, neoprávneným zásahom do počítačových systémov a počítačových údajov, neoprávneným zachytávaním počítačových údajov a nakladanie s nástrojmi určenými na spáchanie týchto trestných činov. Autor kriticky hodnotí prijatú právnu úpravu, v závere poukazuje na jej nedostatky a predstavuje úvahy de lege ferenda.
NOVÉ CIVILNÉ PROCESNÉ KÓDEXY TOTH-VAŇO, P. Ako od 1. júla 2016 posudzovať dovolania podané do 30. júna 2016? (s. 341 – 355) Z obsahu: Autor sa venuje problematike intertemporality právnych noriem. S prihliadnutím na zásadné zmeny v úprave dovolacieho konania, ku ktorým dôjde v dôsledku prijatia Civilného sporového poriadku, hlavným motívom príspevku je pokus o odpoveď na otázku, ako od 1. júla 2016 posudzovať dovolania podané do 30. júna 2016. Autor týmto spôsobom nadväzuje na diskusiu, ktorá v ostatnom období odznela ohľadom dovolaní, ktoré sú podávané ešte počas účinnosti Občianskeho súdneho poriadku, no ktoré bude dovolací súd posudzovať až za účinnosti Civilného sporového poriadku.
EURÓPSKA ÚNIA A SLOVENSKO GÁŽIOVÁ, I. – LACIAK, O. Nová smernica Európskeho parlamentu a Rady o posilnení určitých aspektov prezumpcie neviny a práva byť prítomný na konaní pred súdom v trestnom konaní (s. 356 – 363)
Z obsahu: V rámci programu na posilnenie procesných práv podozrivých a obvinených osôb medzi členskými štátmi predložila Európska komisia Rade dňa 28. novembra 2013 návrh smernice Európskeho parlamentu a Rady o posilnení určitých aspektov prezumpcie neviny a práva byť prítomný na konaní pred súdom v trestnom konaní. Po jej podpise dňa 9. marca 2016 bola smernica publikovaná v Úradnom vestníku EÚ dňa 11. marca 2016 s oficiálnym názvom „Smernica Európskeho parlamentu a Rady (EÚ) 2016/343 z 9. marca 2016 o posilnení určitých aspektov prezumpcie neviny a práva byť prítomný na konaní pred súdom v trestnom konaní“ a do vnútroštátnych poriadkov členských štátov má byť transponovaná do 1. apríla 2018. Článok sa zaoberá touto aktuálnou legislatívnou iniciatívou Európskej únie, zachytáva spoločné minimálne pravidlá stanovené pre členské štáty, ktoré majú posilniť ich vzájomnú dôveru a spoluprácu, a odzrkadľuje záväzky Slovenskej republiky vyplývajúce z jej prijatia.
ROZHODNUTIA ÚSTAVNÉHO SÚDU SR K porušeniu základného práva na súdnu a inú právnu ochranu a práva na ochranu vlastníctva pri rozhodovaní všeobecného súdu v konaní o určenie vlastníckeho práva k bytu (s. 364 – 372)
RECENZIE – ANOTÁCIE CEPEK, B. Košičiarová, S.: Správne právo procesné. Všeobecná časť. Šamorín: Heuréka, 2015, strán 280; (s. 373 – 374)
PRÍLOHA Judikatúra súdov Slovenskej republiky – Občianske právo (CD)
Zbierka stanovísk Najvyššieho súdu a rozhodnutí súdov Slovenskej republiky 3. ročník, 1/2016 (vychádza minimálne dvakrát ročne) 1/2016 Zb. rozh. Stanovisko občianskoprávneho kolégia Najvyššieho súdu Slovenskej republiky zo dňa 3. decembra 2015 k otázke vzniku poplatkovej povinnosti v odvolacom a dovolacom konaní, ak
v čase podania žaloby bolo konanie oslobodené od súdneho poplatku v zmysle § 4 ods. 1 písm. k/ zákona č. 71/1992 Zb. o súdnych poplatkoch a poplatku za výpis z registra trestov. Ak bolo odvolanie (dovolanie) podané po 30. septembri 2012, vzťahuje sa na poplatkovú povinnosť v odvolacom (dovolacom) konaní právna úprava účinná od 1. októbra 2012, i keď konanie vo veci samej na súde prvého stupňa začalo pred 30. septembrom 2012. 2/2016 Zb. rozh. Stanovisko občianskoprávneho kolégia Najvyššieho súdu Slovenskej republiky zo dňa 3. decembra 2015 k výkladu § 237 ods. 1 písm. f/ Občianskeho súdneho poriadku Nepreskúmateľnosť rozhodnutia zakladá inú vadu konania v zmysle § 241 ods. 2 písm. b/ Občianskeho súdneho poriadku. Výnimočne, keď písomné vyhotovenie rozhodnutia neobsahuje zásadné vysvetlenie dôvodov podstatných pre rozhodnutie súdu, môže ísť o skutočnosť, ktorá zakladá prípustnosť dovolania podľa § 237 ods. 1 písm. f/ Občianskeho súdneho poriadku. 3/2016 Zb. rozh. Nespristúpnenie bytu nájomcom prenajímateľovi za účelom vyhotovenia znaleckého posudku o cene bytu pre jeho predaj verejnou dražbou nemožno bez ďalšieho považovať za také hrubé porušenie povinnosti, ktoré by opodstatňovalo výpoveď z nájmu bytu v zmysle § 711 ods. 1 písm. d/ Občianskeho zákonníka. (Rozsudok Najvyššieho súdu Slovenskej republiky z 25. februára 2015 sp. zn. 4 Cdo 126/2013) 4/2016 Zb. rozh. Ak zamestnávateľ novým určením hromadného čerpania dovolenky mení nielen jej termín, ale aj dĺžku trvania stanovenú v kolektívnej zmluve, musí byť takáto zmena kolektívnej zmluvy vyhotovená v písomnej forme a podpísaná zamestnávateľom a zástupcami príslušných odborových orgánov, inak je neplatná. (Uznesenie Najvyššieho súdu Slovenskej republiky z 25. júna 2015 sp. zn. 6 Cdo 460/2013) 5/2016 Zb. rozh. Pohľadávka Sociálnej poisťovne proti zamestnávateľovi, ktorá vznikla rozhodnutím Sociálnej poisťovne o predpísaní poistného na sociálne poistenie zamestnancov, má charakter prednostnej pohľadávky v zmysle § 120 ods. 2 zákona č. 7/2005 Z. z. o konkurze a reštrukturalizácii a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ktorá sa, s výnimkou, že s tým súhlasia veritelia, nezahŕňa do reštrukturalizačného plánu. Na takúto pohľadávku nepôsobia účinky začatia reštrukturalizačného konania, preto môže byť vymáhaná v exekučnom konaní. (Uznesenie Najvyššieho súdu Slovenskej republiky z 10. septembra 2015 sp. zn. 5 ECdo 47/2014) 6/2016 Zb. rozh.
Ak v trestnom konaní, ktoré sa neskončilo právoplatným odsúdením obžalovaného, prokurátor zamietol sťažnosť proti uzneseniu vyšetrovateľa Policajného zboru alebo povereného príslušníka Policajného zboru a podal v trestnej veci obžalobu príslušnému súdu, orgánom konajúcim v mene štátu vo veci náhrady škody podľa § 4 ods. 1 písm. f/ zákona č. 514/2003 Z.z. o zodpovednosti za škodu spôsobenú pri výkone verejnej moci a o zmene niektorých zákonov v znení zákona č. 412/2012 Z.z. je od 1. januára 2013 Generálna prokuratúra Slovenskej republiky. Na prípadnú zmenu orgánu konajúceho v mene štátu prihliadne v takomto konaní súd z úradnej povinnosti. (Rozsudok Najvyššieho súdu Slovenskej republiky zo 14. októbra 2015 sp.zn. 8 Cdo 289/2014) 7/2016 Zb. rozh. Ak po právnom úkone porušujúcom predkupné právo podielového spoluvlastníka ten spoluvlastník, ktorého predkupné právo bolo porušené, prevedie svoj spoluvlastnícky podiel na tretiu osobu, stáva sa nadobúdateľ prevedeného podielu ex lege nielen podielovým spoluvlastníkom spoločnej veci, ale zároveň aj osobou oprávnenou z predkupného práva viazaného na spoluvlastnícky podiel. V dôsledku toho prechádzajú na neho aj oprávnenia pôvodného spoluvlastníka vyplývajúce z nerešpektovania jeho predkupného práva. Pri tom nie je právne významné, či prevodca v čase, keď bol ešte podielovým spoluvlastníkom, svoje oprávnenia vyplývajúce z porušenia predkupného práva uplatnil alebo neuplatnil. (Uznesenie Najvyššieho súdu Slovenskej republiky z 13. augusta 2015 sp. zn. 3 Cdo 239/2012) 8/2016 Zb. rozh. Nevyhnutnou podmienkou zabezpečenia účinnej možnosti odvolateľa vyjadriť sa k úkonu protistrany svojou replikou je, že mu súd na toto vyjadrenie poskytne primeranú lehotu, ktorá nemôže byť kratšia ako päť dní. (Uznesenie Najvyššieho súdu Slovenskej republiky z 26. mája 2015 sp. zn. 3 Cdo 156/2014) 9/2016 Zb. rozh. K odňatiu možnosti účastníka konať pred súdom (§ 237 ods. 1 písm. f/ Občianskeho súdneho poriadku) dochádza tiež vtedy, keď odvolací súd v rozpore s ustanovením § 214 ods. 3 Občianskeho súdneho poriadku o mieste a čase verejného vyhlásenia rozsudku neupovedomil elektronickými prostriedkami účastníka, ktorý podľa § 45 ods. 4 Občianskeho súdneho poriadku požiadal o také doručovanie písomností. (Uznesenie Najvyššieho súdu Slovenskej republiky zo 7. októbra 2015 sp. zn. 3 Cdo 714/2015) 10/2016 Zb. rozh. Ak z právneho predpisu nevyplýva určitý spôsob vyrovnania vzťahu medzi účastníkom a vedľajším účastníkom (§ 201 veta druhá Občianskeho súdneho poriadku), súd odmietne odvolanie podané vedľajším účastníkom (§ 218 ods. 1 písm. b/ Občianskeho súdneho
poriadku), ak účastník konania podporovaný vedľajším účastníkom zostane napriek výzve súdu nečinný a nevyjadrí sa, či súhlasí s odvolaním. (Uznesenie Najvyššieho súdu Slovenskej republiky zo 7. mája 2014 sp. zn. 6 Cdo 77/2014) 11/2016 Zb. rozh. tr. Stanovisko trestnoprávneho kolégia Najvyššieho súdu Slovenskej republiky (ďalej tiež len „NS SR“) z 8. decembra 2015, sp. zn. Tpj 74/2015, na zjednotenie výkladu a aplikácie ustanovenia § 371 ods. 4 Trestného poriadku vo vzťahu k ustanoveniu § 371 ods. 1 písm. b/ Trestného poriadku. I. Ustanovenie Čl. 2 ods. 2 Ústavy Slovenskej republiky (ďalej len ústava) limituje uplatnenie ohrozených alebo porušených subjektívnych práv v konaní pred štátnymi orgánmi postupom týchto orgánov ustanoveným zákonom, z čoho vyplývajú aj obmedzenia ustanovené zákonom (lehota alebo iná podmienka na uplatnenie práva). Nezáleží na tom, či ide o právo vyplývajúce aj priamo z ústavy alebo „len“ zo zákona. II. Ak Trestný poriadok ustanovuje pre uplatnenie dôvodu dovolania podľa § 371 ods. 1 písm. a) až g) Trestného poriadku podmienku námietky dovolateľovi známej okolnosti, ktorá uplatnený dovolací dôvod zakladá, už v predchádzajúcom (najneskôr odvolacom) konaní (§ 371 ods. 4 Trestného poriadku), nie je možné bez takého postupu dotknutý dôvod dovolania úspešne použiť a dovolací súd v takom prípade dovolanie vždy odmietne ako zrejme nedôvodné podľa § 382 písm. c) Trestného poriadku. 12/2016 Zb. rozh. tr.
Podľa § 18 ods. 1 zákona č. 549/2011 Z. z. o uznaní a výkone rozhodnutí, ktorými sa ukladá trestná sankcia spojená s odňatím slobody v Európskej únii a o zmene a doplnení zákona č. 221/2006 Z.z. o výkone väzby v znení zákona č. 344/2012 Z.z. – súd, ktorý rozhodol o uznaní a o výkone rozhodnutia je oprávnený prijať všetky následné rozhodnutia spojené s výkonom trestnej sankcie, vrátane podmienečného prepustenia z výkonu trestu odňatia slobody. Ide o osobitné ustanovenie (lex specialis) vo vzťahu k Trestnému poriadku, ktorý sa tu v zmysle § 29 vyššie označeného zákona nepoužije. Výraz (pojem) „oprávnený“ v uvedenom ustanovení je výrazom vecnej a miestnej príslušnosti vo vykonávacom konaní a neznamená možnosť príslušného krajského súdu vzdať sa rozhodovania. (Uznesenie Najvyššieho súdu SR z 26. mája 2015, sp. zn. 2 Ndt 10/2015) 13/2016 Zb. rozh. tr. Z hľadiska posúdenia dotknutého trestného činu ako prečinu, zločinu alebo obzvlášť závažného zločinu vo vzťahu k podmienke výkonu určitej časti trestu pri podmienečnom prepustení (§ 66, § 67 Tr. zák.) je rozhodujúca právna kvalifikácia podľa cudzieho rozhodnutia (a týmto rozhodnutím kvalifikačne použitého zákona iného štátu), ktoré bolo uznané príslušným súdom Slovenskej republiky, a to z hľadiska kritérií uvedených v § 10 a v § 11 Tr. zák. (forma zavinenia a trestná sadzba trestu odňatia slobody). Ak však súd upravil (znížil) trvanie trestu postupom podľa § 17 ods. 3 zákona č. 549/2011 Z. z. v znení zákona č. 344/2012 Z. z. alebo postupom podľa § 517 ods. 1 Trestného poriadku, pri kategorizácii
trestného činu je rozhodujúca trestná sadzba spojená s použitým ustanovením osobitnej časti Trestného zákona. (Uznesenie Najvyššieho súdu SR z 8. septembra 2015, sp. zn. 2 Urtost 1/2015) 14/2016 Zb. rozh. tr. I. Povaha rozhodovania o uznaní a o výkone cudzieho rozhodnutia (podľa Trestného poriadku aj podľa zákona č. 549/2011 Z.z. v znení zákona č. 344/2012 Z.z.) vylučuje, aby bol výrok o treste uznávaného rozhodnutia nahradený výrokom o uložení súhrnného trestu podľa § 42 Tr. zák. vo vzťahu k rozsudku slovenského súdu, teda výrokom o uložení trestu aj za trestný čin, ktorého sa uznávané rozhodnutie netýka. Taký postup by mohol vyvolať aj rovnako vylúčené nahradenie jedného trestu, ktorý bol uložený uznávaným rozhodnutím za viac trestných činov, dvoma alebo viacerými trestami, uloženými slovenským súdom rozhodujúcim o uznaní dotknutého cudzozemského rozhodnutia. II. Okolnosť, že v prípade rozhodovania slovenského súdu by sa ukladal súhrnný trest podľa § 42 Tr. zák., nie je v uznávacom konaní dôvodom na aplikáciu ustanovenia § 17 ods. 2 zákona č. 549/2011 Z.Z. v znení zákona č. 344/2012 Z.z. (nezlučiteľnosť sankcie s právnym poriadkom Slovenskej republiky) ani dôvodom na odmietnutie uznania podľa § 16 ods. 1 a 2 tohto zákona. III. „Zohľadnenie“ v zmysle § 7b ods. 2 Tr. zák. sa vo vzťahu k odsúdeniu súdom iného členského štátu Európskej únie uplatní v novom, po právoplatnosti takého odsúdenia vedenom trestnom konaní, a to ako trestnoprávny dôsledok recidívy pri spáchaní trestného činu, za ktorý je jeho páchateľ odsudzovaný slovenským súdom (§§ 37 písm. m/, 38 ods. 5 a 6, 47 ods. 2, 61 ods. 3, ods. 5 písm. a/ Tr. zák.). Naopak, vyššie označené ustanovenie sa neuplatní pri trestaní viacčinného súbehu trestných činov súhrnným trestom ani pri novom odsúdení a potrestaní za všetky čiastkové útoky toho istého pokračovacieho trestného činu spoločným trestom (§§ 42 ods. 3, 41 ods. 4 Tr. zák. v znení účinnom od 1. januára 2013, ktoré má vo vzťahu k ustanoveniu § 7b ods. 2 Tr. zák. v naposledy uvedenom znení povahu osobitného ustanovenia - lex specialis). V týchto prípadoch ide o samostatne uložené a vykonávané sankcie. (Rozsudok Najvyššieho súdu SR zo 4. augusta 2015, sp. zn. 2 Urto 4/2015) 15/2016 Zb. rozh. tr. O súhlas štátu pôvodu podľa § 16 ods. 1 písm. k/, § 21 ods. 2 písm. g/, zákona č. 549/2011 Z.z. v znení zákona č. 344/2012 Z.z. sa žiada pred rozhodovaním príslušného súdu o uznaní a výkone rozhodnutia justičného orgánu štátu pôvodu, a to vo vzťahu ku konkrétnemu už vedenému trestnému stíhaniu alebo výkonu trestu odsúdeného pre trestný čin spáchaný pred odovzdaním. V zmysle § 21 ods. 3 označeného zákona a § 31 ods. 2 písm. g/, ods. 4, § 32 ods. 1, ods. 2 zákona č. 154/2010 Z.z. o európskom zatýkacom rozkaze v znení neskorších predpisov takú žiadosť príslušnému justičnému orgánu štátu pôvodu podáva súd (predseda senátu a v prípravnom konaní na návrh prokurátora sudca pre prípravné konanie), ktorý je (by bol) príslušný na vydanie európskeho zatýkacieho rozkazu v dotknutej veci. Žiadosť (viacero
takých žiadostí) predloží justičnému orgánu štátu pôvodu súd príslušný na rozhodnutie o uznaní a výkone predmetného rozhodnutia. (Uznesenie Najvyššieho súdu SR z 9. júna 2015, sp. zn. 2 Urto 3/2015) 16/2016 Zb. rozh. tr. Nesprávny postup súdu na hlavnom pojednávaní pri určení poradia záverečných rečí upraveného v § 274 ods. 2 Tr. por., je síce porušením tohto ustanovenia, ale samo osebe nie je porušením práva obvineného na obhajobu zásadným spôsobom, predpokladaným v ustanovení § 371 ods. 1 písm. c/ Tr. por., teda ani dôvodom dovolania. (Uznesenie Najvyššieho súdu SR z 23. júna 2015, sp. zn. 2 Tdo 35/2015) 17/2016 Zb. rozh. tr. I. Ak obvinený manipuloval s dôkaznou situáciou tým, že sfalšoval alebo pozmenil dôkaz, alebo predložil sfalšovaný alebo pozmenený dôkaz na účel, aby sa použil v trestnom konaní ako pravý, narušil Trestným zákonom chránený záujem na spravodlivom a zákonnom rozhodnutí a vyvolal trestnoprávne relevantný následok vymedzený v skutkovej podstate trestného činu marenia spravodlivosti podľa § 344 ods. 1 písm. a/, alebo písm. b/ Tr. zák. II. Trestný čin marenia spravodlivosti podľa § 344 ods. 1 písm. a/ Tr. zák. je dokonaný predložením sfalšovaného alebo pozmeneného dôkazu súdu alebo orgánu činnému v konkrétnom trestnom konaní na účel, aby sa použil ako pravý, a to bez ohľadu na to, či sa v ďalšom konaní tento dôkaz vykonal. (Rozsudok Najvyššieho súdu SR zo 7. mája 2015, sp. zn. 5 Tdo 8/2015) 18/2016 Zb. rozh. tr. I. V spoločnom konaní o obzvlášť závažnom zločine a ďalších trestných činoch, na ktoré sa nevzťahuje povinná obhajoba v zmysle § 37 os. 1 písm. c/ Tr. por., musí byť zabezpečené právo na obhajobu vo vzťahu ku všetkým trestným činom, pretože vždy ide o konanie aj o obzvlášť závažnom zločine tak, ako to predpokladá ustanovenie § 37 ods. 1 písm. c/ Tr. por. Procesné úkony vykonané v spoločnom konaní vo vzťahu k zločinu alebo prečinu bez toho, aby bolo obhajcovi a obvinenému umožnené pri výkone procesných úkonov realizovať právo na obhajobu, trpia procesnou nespôsobilosťou a nepoužiteľnosťou v ďalšom konaní. II. V prípade, ak dôjde k ustanoveniu obhajcu podľa § 40 ods. 1 Tr. por. z akéhokoľvek dôvodu uvedeného v ustanovení § 37 ods. 1, ods. 2 alebo ods. 3 Tr. por. a § 38 ods. 1 Tr. por., ustanovenie obhajcu nezaniká automaticky po zániku dôvodov povinnej obhajoby, ale zaniká až rozhodnutím o zrušení ustanovenia obhajcu podľa § 40 ods. 1 veta tretia Tr. por., resp. § 40 ods. 4 ods. 5, ods. 6 Tr. por., prípadne § 41 ods. 2 Tr. por., pretože rozhodnutie o zrušení ustanovenia obhajcu podľa vyššie uvedených ustanovení zákona má konštitutívny a nie deklaratórny charakter. (Uznesenie Najvyššieho súdu SR z 25. augusta 2015, sp. zn. 2 Tdo 44/2015) 19/2016 Zb. rozh. tr.
Účelom a zmyslom procesného inštitútu začatia trestného stíhania vo veci podľa § 199 ods. 1 Tr. por. je, aby orgány prípravného konania (§ 10 ods. 1 Tr. por.) mohli vykonávať procesne použiteľné úkony podľa Trestného poriadku smerujúce k zisteniu páchateľa trestného činu a ku vzneseniu obvinenia konkrétnej osobe hneď, ako to odôvodňuje dôkazná situácia. Je neprípustné viesť trestné stíhanie len „vo veci“ pri splnení podmienok (aj) § 206 ods. 1 Trestného poriadku, teda so zjavným a jednoznačne špecifikovaným a nezameniteľne známym páchateľom, eventuálne tiež označeným v uznesení o začatí trestného stíhania menom, priezviskom, prípadne aj adresou bydliska, bez toho, aby zároveň bolo vznesené aj obvinenie tejto osobe. Nerešpektovanie uvedeného postupu reálne znamená, že podozrivý síce je materiálne obvinený, ale formálne nie, čím sa tejto osobe zabránilo uplatňovať procesné práva obvineného, napr. podávať opravné prostriedky, návrhy na vykonanie dokazovania, nazerať do spisu, zvoliť si obhajcu. (Uznesenie Krajského súdu v Bratislave z 26. marca 2015, sp. zn. 2To/13/2015) 20/2016 Zb. rozh. tr. I. Práva zúčastniť sa hlavného pojednávania alebo verejného zasadnutia (§ 252 ods. 3 veta druhá, § 293 ods. 7 Tr. por.) sa nemožno právne účinne vzdať alebo takú účasť odmietnuť vopred, teda pred predvolaním alebo upovedomením obvineného o tomto úkone, určenom na konkrétny deň, miesto a čas (na rozdiel od poškodeného, ktorý tak môže učiniť podľa § 46 ods. 7 Tr. por.). II. Ak sa obvinený po predvolaní alebo upovedomení o hlavnom pojednávaní alebo verejnom zasadnutí, vykonanom v súlade so zákonom, vzdal práva účasti alebo odmietol účasť na hlavnom pojednávaní alebo verejnom zasadnutí generálne, vo vzťahu ku celému tomuto úkonu, vzťahuje sa taký prejav jeho vôle aj na odročené termíny hlavného pojednávania alebo verejného zasadnutia (ktoré je jedným, aj keď „prerušeným“ úkonom trestného konania). (Rozsudok Najvyššieho súdu SR z 22. septembra 2015, sp. zn. 2 Tdo 53/2015)
Bulletin advokacie č. 3/2016 (vychádza desaťkrát ročne)
ČLÁNKY FOREJTOVÁ, M. – ŠLEJHAROVÁ, M. Nová právní úprava v dědických věcech s mezinárodním prvkem (s. 17 – 20) Z obsahu: Mezi zásadní otázky dopadající na každodenní život občana EU, jenž využívá volného pohybu v rámci EU, jsou mj. věci dědické, a to především otázky týkající se dědění a pořízení pro případ smrti, neboť v rámci evropského prostoru práva musí být občanům EU umožněno předem uspořádat své majetkové poměry po své smrti. Jedná se zejména o případy,
kdy majetek zůstavitele se nachází na území několika členských států EU, nebo případy, kdy má zůstavitel odlišnou státní příslušnost a místo obvyklého pobytu, aj. HORÁK, O. – POP, M. Darování pro případ smrti a jeho zdanění (s. 21 – 23) Z obsahu: V souvislosti s rekodifikací soukromého práva byly provedeny významné změny v daňových předpisech, zejména v případě bezúplatných způsobů nabývání vlastnictví. V rozporu s programovými východisky rekodifikace, kterými měl být respekt ke středoevropskému právnímu myšlení a srovnání se s evropskou právní a kulturní konvencí, však došlo k narušení tradiční vazby dědění a darování, což se negativně odráží také v řešení daňového režimu darování pro případ smrti. KŘEČEK, S. Může si právnická osoba najmout byt? (s. 24 – 25) Z obsahu: Právnická osoba z povahy věci nemůže bydlet, a tedy nelze jí byt pronajmout za účelem bydlení. Otázkou ovšem i pak zůstává, zda lze právnické osobě dát do nájmu byt k jiným účelům než k bydlení. PORKERT, J. Dispoziční omezení spoluvlastnického práva a ochrana spoluvlastníka věci nemovité po zúžení rozsahu zákonného předkupního práva (s. 25 – 29) Z obsahu: I když je tomu již přes dva roky, co současný občanský zákoník, resp. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), nabyl účinnosti, změny, které přinesl, stále patří mezi velmi často diskutovaná témata. Jednou z těchto změn je ve většině případů zavedení možnosti převodu spoluvlastnického podílu bez nutnosti nabídnout tento podíl ostatním spoluvlastníkům – zúžení tzv. předkupního práva. MACKOVIČOVÁ, M. Osiřelá díla v autorském zákoně (s. 29 – 32) Z obsahu: Za účelem transpozice směrnice o osiřelých dílech byla v roce 2014 přijata do českého právního řádu novela autorského zákona, účinná od 7. listopadu 2014. Novela do autorského zákona zavádí úpravu, jež je vyústěním dlouhodobého vývoje snah o řešení problému osiřelých děl, a to na úrovni České republiky i Evropské unie. Problém spočívající v právní nemožnosti užití děl, jejichž autor nebo jiný nositel práv nemůže být určen či vyhledán, má přitom částečně odstranit nová výjimka z práv, kterou měly povinnost zavést všechny členské státy Evropské unie. PAULDURA, L. Žádost o nižší splátky v průběhu oddlužení a použití § 407 insolvenčního zákona (s. 33 – 37) Z obsahu: Obsahom článku je názor autora na judikatúru týkajúcu sa oprávnenia dlžníka v priebehu oddlženia žiadať o zníženie splátok pod zákonom stanovený rozsah a postupu súdu pri posudzovaní takejto žiadosti podľa ustanovení insolvenčného zákona.
Z JUDIKATURY
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 235/2015 (s. 38 – 42) Z obsahu: Protokol o výslechu svědka nebo spoluobviněného, kteří jsou cizími státními příslušníky s trvalým pobytem mimo území ČR, nelze v hlavním líčení přečíst, aniž by předtím nebyl využit některý z institutů právního styku s cizinou. Takový postup má přednost před principy rychlosti trestního řízení. Usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2355/15 (s. 42 – 44) Z obsahu: Pokud má „jiný zásah“ povahu toliko jednorázového zásahu, který již v době zahájení řízení o ústavní stížnosti skončil, je obnovení statu quo ante, stejně jako zákaz pokračování v porušování práva (svobody), adresovaný orgánu veřejné moci, již pojmově vyloučen. Zásah orgánu veřejné moci napadený ústavní stížností musí být bezprostřední a přítomný, neboť v opačném případě by se přezkum a následné rozhodování Ústavního soudu stalo čistě akademickým. Nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3042/14 (s. 45 – 46) Z obsahu: Elektronické podání splňuje požadavky stanovené v ust. § 59 odst. 1 věty druhé trestního řádu také v případě, že podání je učiněno osobou oprávněnou podle § 8 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, do datové schránky příslušného soudu, a tento soud měl podle identifikátoru datové schránky možnost tuto skutečnost ověřit. V takovém případě se již podle § 18 odst. 2 tohoto zákona nevyžaduje elektronický podpis, jak tomu musí být v případě elektronického podání učiněného na základě zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů.
Z judikatury ESLP Schatschaswili proti Německu, Rozsudek velkého senátu z 15. 12. 2015, č. 9154/10 (s. 47 – 48) Nemožnost vyslechnout během hlavního líčení nepřítomné svědky, jejichž svědectví byla velmi důležitá pro stěžovatelovo odsouzení, dotknutý článek Úmluvy: čl. 6 (právo na spravedlivé řízení). Sérvulo & Associados – Sociedade de advogados, RL, a další proti Portugalsku, Rozsudek z 3. 9. 2015, č. 27013/10 (s. 48 – 49) Zabavení velkého množství počítačových dokumentů v advokátní kanceláři, dotknutý článek Úmluvy: čl. 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence). Dvorski proti Chorvatsku, Rozsudek velkého senátu z 20. 10. 2015, č. 25703/11 (s. 49) Odmítnutí poskytnutí právní pomoci advokátem, kterého si podezřelý zvolil, dotknutý článek Úmluvy: čl. 6 (právo na spravedlivé řízení).
Z ODBORNÉ LITERATURY
Pavel Koukal, Miroslav Černý, Radim Charvát: Zákon o ochraně průmyslových vzorů. (Komentář Petr Hajn) (s. 50) Pavla Sýkorová: Bytové spoluvlastnictví v teorii a praxi (Martina Mušálková) (s. 51) Eva Janečková: Právní aspekty sebeobrany (Roman Vicherek) (s.51) Martin Maisner, Vojtěch Trapl: Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. (Květoslav Růžička) (s. 52) Bulletin slovenskej advokácie přináší (s. 54)
Právník roč. 155, č. 4/2016 (vychádza dvanásťkrát ročne)
STATI HORÁK, O. Emanuel Tilsch a česká civilistika (s. 299 – 309) Z obsahu: Článek se u příležitosti 150. výročí narození Emanuela Tilsche (1866–1912) zabývá nejen jeho životní a profesní dráhou, ale také významem pro současnou civilistiku. Tilschova bibliografie sice není nijak obsáhlá, přesto ho můžeme považovat za jednoho z nejpodnětnějších autorů česko-rakouské právní vědy. Dodnes na něj odkazuje odborná literatura i judikatura a jeho názory zřejmě stály v pozadí či alespoň spoluovlivnily také řešení některých zásadních otázek nedávné rekodifikace (např. autonomie vůle a univerzální sukcese v dědickém právu). K podrobnějšímu rozboru témat, u nichž bylo, je či může být jeho dílo inspirativní, jsme vybrali problematiku zásad, věci v právním smyslu a vlastnictví práva, součásti a příslušenství věci, univerzální sukcese a pozůstalosti, spolužijících osob, a nabytí dědictví. VYŠNÝ, P. Francisco de Vitoria a španielska conquista Nového sveta (s. 310 – 330) Z obsahu: Španielska conquista (dobytie) Nového sveta (amerického kontinentu) sa v Španielsku v 16. až 17. storočí stala predmetom serióznych akademických skúmaní, analýz, diskusií a polemík, ktorých protagonisti sa všeobecne označujú ako teológovia – juristi. Štúdia sa zameriava na analýzu conquisty, ktorú uskutočnil jeden z najpoprednejších teológov – juristov, Francisco de Vitoria. V texte sa systematicky približuje, vysvetľuje a rozoberá Vitoriovo komplexné myslenie spojené s conquistou, spočívajúce na rozlíšení a rozbore siedmich nelegitímnych a ôsmich legitímnych titulov (dôvodov) conquisty (justos títulos).V texte sa tiež poukazuje na určité, vo väčšej alebo menšej miere inovatívne prvky Vitoriovho myslenia spojeného s conquistou, ktorými boli koncept suverenity ľudu, právo každého člena medzinárodného spoločenstva komunikovať s ostatnými členmi (ius communicationis), koncept medzinárodného práva (ius inter gentes) a koncept medzinárodného spoločenstva (totus orbis). BOJAR, T. Cesare Beccaria a problém tortury – historické a soudobé aspekty (s. 331 – 348)
Z obsahu: Článek nabízí podrobnou analýzu argumentů proti mučení podezřelých pachatelů, jak je ve svém traktátu O zločinech a trestech (1764) vznesl italský osvícenec Cesare Beccaria. Toto dílo se bezprostředně po svém vydání těšilo velkému vlivu jak na soudobou intelektuální elitu, tak i na konkrétní zákonodárce v řadě evropských zemí. Pasáž, v níž Beccaria z rozličných důvodů odmítá do té doby stále ještě rozšířenou praxi tortury, přitom patří v rámci jeho díla k těm nejcitovanějším. Text nejdříve stručně rekapituluje vývoj problematiky mučení ve známých dějinách. Ve stěžejní části pak analyzuje jednotlivé argumenty, které Beccaria proti tzv. předběžné i následné tortuře ve svém díle uvádí. Nepřípustnost tortury je tu takto nejprve dána do souvislosti s principem presumpce neviny – občan, na kterého se zatím hledí jako na nevinného, nemůže být podle Beccarii vystaven fyzickému utrpení. Mučení je však v Traktátu především představeno jako nespolehlivý instrument, který spíše než o skutkové pravdě vypovídá o fyzické síle podezřelého a zakládá neodůvodněnou nerovnost mezi podezřelými. Pozornost je kromě toho věnována i hodnotověsociologickému argumentu, podle nějž je mučení třeba odmítnout proto, že dává občanům nebezpečnou zprávu o žádoucích hodnotách. V závěrečném oddílu se pak text s odkazem na relevantní sekundární literaturu i judikaturu ESLP zabývá otázkou, zda by měl být zákaz mučení skutečně absolutní (taková byla Beccariova představa), a to včetně všech jeho konsekvencí pro trestní proces, nebo zda se je naopak možné k tortuře ve výjimečných případech uchýlit.
DISKUSE ONDŘEJEK, P. Poměřování jako klíčový argument přezkumu ústavnosti v éře proporcionality a některé projevy jeho kritiky (s. 349 – 368) Z obsahu: Poměřování základních práv a svobod je všudypřítomné v současném ústavním právu, zároveň však platí, že dosud popsané koncepce poměřování různých autorů se podstatně liší. Článek zmiňuje několik pojetí poměřování, např. jako nástroje optimalizace, principiální argumentace, dosažení efektivity právní regulace, nebo jako metody stanovení deontologických limitů pro omezení základních práv. Tyto modely (poměřování jako optimalizace, principiální poměřování, duální model poměřování) však nevyvracejí některé zásadní argumenty proti technice poměřování, zejména námitku nesouměřitelnosti, nutnosti přiznání diskrece zákonodárce a ztráty specifického charakteru základních práv. Naproti tomu, článek argumentuje ve prospěch takového pojetí poměřování, které maximálně reflektuje skutkový stav daného případu, anebo, v případě abstraktní kontroly ústavnosti, důsledků konkrétní právní regulace, a přihlíží přitom k roli zákonodárce a soudu v demokratickém právním státě.
RECENZE KYSELA, J. Preuss Ondřej. Klauzule věčnosti. Je možné odstranit liberální demokracii? 2015 (s. 369 – 372) LAPŠANSKÝ, L. Ovečková, Oľga. Premlčanie v obchodnom práve. 2015 (s. 372 – 374)
ŠVECOVÁ, A. Mosný Peter – Laclavíková Miriam – Siskovič Štefan. Metodológia vedeckej práce (pre potreby právnického štúdia). 2015 (s. 374 – 377)
Z VĚDECKÉHO ŽIVOTA HURYCHOVÁ, K. – TOMÁŠEK, P. Zpráva z konference „Zákon o obchodních korporacích: (stále) nové výzvy“ (s. 378 – 383)
Právní rádce roč. XXIV, č. 4/2016 (mesačník)
INFOGRAFIKA FILIPOVÁ, K. Dienstbierovy zákony (s. 6 – 7)
AKTA KRAMER, J. ROZHOVOR: Legislativní rada je až příliš benevolentní (s. 8 – 13) VEJVODOVÁ, A. ANALÝZA: Provize v pojišťovnictví – výbušné téma pro Česko i Evropu (s. 14 – 16) ZAPLETAL, P. – ČIKOVSKÝ, J. NÁZOR: Nemůžeme vnutit oddlužení tomu, kdo o něj nestojí (s. 18 – 20) KRATOCHVÍLOVÁ, K. ANALÝZA: Trestní odpovědnost dětí: Věková hranice je v pořádku, problém je v praxi (s. 22 – 23) KRAMER, J. ROZHOVOR: Mladí právníci chtějí rovnováhu (s. 24 – 27)
PRVOTNÍ POHLED SZOSTOK, D. Proč není dluh věcí v právním smyslu? (s. 28 – 30) Z obsahu: Nový občanský zákoník opustil úzké pojetí věci, které platilo na našem území od roku 1950, a přiklonil se k pojetí širokému, zakotvenému v prvorepublikovém období za
účinnosti ABGB. S novou úpravou samozřejmě vyvstávají různé otázky, třeba to, zda je dluh v rámci nového širokého pojetí také věcí v právním smyslu?
PRÁVO A OBCHOD POMAIZLOVÁ, K. Ochrana obchodního jména a Soudní dvůr EU (s. 32 – 35) Z obsahu: Na rozdíl od právní úpravy ochranných známek, která je v rámci Evropské unie harmonizovaná, je ochrana obchodního jména na území členských států Evropské unie značně roztříštěná. Jak je na tom české právo? PORKERT, J. Trable v letecké přepravě. Co když vás nepustí na palubu? (s. 36 – 39) Z obsahu: Letecká přeprava patří mezi nejvýznamnější typy osobní přepravy na světě. V průběhu čekání na přílet letadla se však může vyskytnout celá řada nepříjemných komplikací. Cestující se může dozvědět, že let bude opožděn, zrušen, případně mu je nástup na palubu letadla odepřen. Co dělat v těchto případech? A přísluší mu nějaká kompenzace? ARABASZ, J. – DOBRÝ, J. Pozor na doručování rozhodčích nálezů (s. 40 – 42) Z obsahu: Správné doručení rozhodčího nálezu ze strany rozhodčího soudu je zcela zásadní z pohledu jeho právní moci a vykonatelnosti. Jaký ale vlastně je správný způsob pro doručování rozhodčích nálezů? Co vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu a co říká aktuální právní úprava?
PRÁVO A FINANCE LIŠKA, P. Bankovní regulace z pohledu jejího adresáta (s. 44 – 46) Z obsahu: Regulátoři bankovního sektoru stojí na rozcestí. Mají zvolit cestu důkladné a podrobné regulace nebo liberální přístup dovolující bankám potřebný ekonomický rozvoj? KOFROŇ, M. – KOLAŘÍKOVÁ, L. Právo na platební účet všem? (s. 47 – 49) Z obsahu: Nová úprava práva na platební účet s sebou přináší řadu úskalí. Za jedno z největších lze považovat složité hledání rovnováhy mezi právem spotřebitele na základní bankovní účet a povinnostmi poskytovatelů z hlediska opatření na zamezení praní špinavých peněz a financování terorismu.
PRÁVO A MANAGEMENT ŠIFTA, R. Advokát a strach (s. 50 – 51)
PRÁVO A VEŘEJNÁ SPRÁVA KLEE, L. Nesmyslné výklady práva veřejných zakázek ve stavebnictví (s. 52 – 57) Z obsahu: Proč se český veřejný investor nemůže chovat účelně, hospodárně a efektivně? Jaký to má vliv na čerpání dotací? A povede tento stav k dlouhodobým následkům? KORBEL, F. – STAŇKOVÁ, K. – HENGALOVÁ, M. Moderační právo správních soudů (s. 58 – 63) Z obsahu: Zatímco relevantní judikatura Nejvyššího správního soudu a specializovaných samosoudců a senátů krajských soudů rozhodujících ve správním soudnictví je poměrně bohatá, odborná literatura se moderaci téměř nevěnuje. KOLMAN, P. ZZVZ a novinky v přípravě zadávacích podmínek (s. 64 – 66) Z obsahu: V následujícím textu se chci stručně časopisecky věnovat důležitým změnám, které přináší nový zákon o zadávání veřejných zakázek pro zadavatele.
PRÁVO A SPOLEČNOST FILIPOVÁ, K. Úspěšné advokátky: Nejsme přecitlivělé princezny (s. 68 – 71) BALÍK, S. Legal aid po albánsku (s. 72 – 73)
Právní rozhledy 24. ročník, č. 6/2016 (vychádza dvakrát mesačne)
ČLÁNKY
LIŠKA, P. Vinkulace vkladu na vkladní knížce (s. 191 – 193) Z obsahu: Stávající občanský zákoník nově upravil problematiku vkladních knížek. Dva roky po nabytí účinnosti nového kodexu však soudy stále nařizují vinkulaci vkladních knížek, ač realizace takového nařízení je prakticky vyloučena. Je to zřejmě důsledkem dlouholeté praxe, která se na základě dřívější právní úpravy osvědčila zejména jako opatření v zájmu některých nesvéprávných osob (např. opatrovanců). BUREŠOVÁ, K. Surogátní mateřství a jeho (nejen) právní aspekty (s. 193 – 201) Z obsahu: Problematice surogátního mateřství se věnuje řada vědeckých oborů. Nelze na ni totiž nahlížet úplně izolovaně, neboť hlediska různých vědních oborů spolu v rámci tohoto institutu úzce souvisejí. Aspekty právní, etické, filozofické, sociální a zdravotnické jsou těmi hlavními, které jsou součástí jakékoliv studie či publikace zaměřené na surogátní mateřství. V kontextu s nedávno publikovaným článkem v Právních rozhledech je zřejmé, že problematika náhradního mateřství nabývá na významu a aktuálnosti. BELLING, V. Bankovní unie v kontextu krizového vládnutí v EÚ: právní limity a rizika (s. 201 – 209) Z obsahu: Systém tzv. bankovní unie představuje zásadní výzvu nejen pro budoucnost bankovního dohledu, ale i pro ústavní a institucionální řád EÚ. Současná podoba tohoto systému vyvolává řadu pochyb nejen ohledně jeho konformity se základními principy evropského práva, nýbrž také ohledně jeho funkčnosti. Je tak otázkou, jak dlouho bankovní unie vydrží fungovat bez nutnosti dalších významných proměn.
DISKUSE COUFALÍK, P. Střet Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v pohledu na současnou právní úpravu dovolání v civilním sporném řízení (s. 209 – 214) JANOUŠEK, M. K pochybnosti o povaze neplatnosti pro rozpor se zákonem a o následcích, které působí trestný čin v občanském právu (s. 214 – 218) DOUBEK, P. Terapeutické kastrace ve světle novely zákona o specifických zdravotních službách (s. 218 – 224) HÁJEK, J. Konformita současné úpravy zdanění příjmů nabytých před vznikem společnosti (s. 224 – 225)
JUDIKATURA
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 26 Cdo 810/2015: Důsledky úpravy výpovědi z nájmu bytu v novém občanském zákoníku na platnost výpovědi dané před 1. 1. 2014 (s. 226 – 227) Usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 29 Cdo 2133/2013: Plná moc k zastupování obce na valné hromadě obchodní společnosti (s. 227 – 228)
Právní rozhledy 24. ročník, 7/2016 (vychádza dvakrát mesačne)
ČLÁNKY KINDL, J. K deliktu narušení hospodářské soutěže orgány veřejné správy a k jeho plánované novelizaci (s. 229 – 234) Z obsahu: V zákoně o ochraně hospodářské soutěže se již déle než 3 roky nachází delikt narušení hospodářské soutěže orgány veřejné správy. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže však dosud v dané oblasti nevydal jediné správní rozhodnutí. Částečně to může být dáno nejasnostmi v zákonném textu, částečně také neochotou Úřadu proti jednání orgánů zasahovat. Navíc se navrhuje komplexní novelizace daného ustanovení, která také není prosta problémů. JANOUŠEK, V. Vedoucí odštěpného závodu po rekodifikaci (s. 234 – 242) Z obsahu: Zatímco o prokuře se toho již napsalo mnoho, o vedoucím odštěpného závodu pohříchu málo. Dokola se opakuje floskule, že v případě vedoucího odštěpného závodu jde o zákonného zástupce podnikatele. Dle názoru autora tohoto článku s tím však nelze souhlasit, jelikož se jedná, stejně jako u prokury, o zvláštní formu obchodní plné moci. SVOBODOVÁ, M. Ochrana proti nečinnosti orgánů Evropské unie (s. 242 – 248) Z obsahu: Ochrana proti nečinnosti správního orgánu není jen tématem vnitrostátního práva. S ohledem na rostoucí počet správních řízení vedených na úrovni Evropské unie je třeba se věnovat také ochraně jednotlivce před nečinností unijních orgánů. Přestože je Evropská unie svou podstatou mezinárodní organizace, ukazuje se, že ochrana před nečinností unijních orgánů je srovnatelná s ochranou jednotlivce na vnitrostátní úrovni.
DISKUSE GRULICH, T. Zadávání veřejných zakázek jako forma adhezní kontraktace (s. 249 – 255)
VLČKOVÁ, V. Svěřenské nástupnictví a ochrana práv svěřenského nástupce při exekučním postihu substitučního jmění (s. 255 – 257) MÁCHA, A. Obec jako silniční správní úřad a její postavení v řízení dle § 142 SpŘ (s. 257 – 260)
JUDIKATURA Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013: Souběh nároků na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení. Smluvní pokuta v občanském zákoníku 1964 a dobré mravy (s. 260 – 263) Usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 26 Cdo 1650/2015: Důvody pro prominutí zmeškání procesní lhůty (s. 263) Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 4952/2014: Důsledky porušení povinnosti zaměstnavatele informovat odborovou organizaci o fúzi (sloučením) (s. 263 – 265) Tribunál EU (devátý senát) – rozsudek ve věci T-331/14 – Mykola Janovyč Azarov v. Rada EU: Omezující opatření přijatá vzhledem k situaci na Ukrajině (s. 265 – 266)
Soudce roč. XVIII, 3/2016 (vychádza dvanásťkrát ročne)
Články – úvahy – analýzy LOMOZOVÁ, A. – ELIÁŠOVÁ, L. – SPÁČILOVÁ, Z. Právní jednání osob s omezenou svéprávností v praxi (s. 2 – 4) PÍSAŘÍKOVÁ, M. – SYROVÁTKOVÁ, J. Konec vymáhání drobných pohledávek v ČR (s. 4 – 6) HÁJKOVÁ, Š. Pro Soudce den se soudcem (s. 6 – 7) HAVLÍČEK, K. Rozhovory o právu: O legislativě, elektronické Sbírce zákonů a jiných „maličkostech“ (s. 7 – 14)
Pražský právnický podzim 2015
DÖRFL, L. Pochod dlužníků na soudy (s. 15 – 17) STRNAD, Z. Insolvence v insolvenci aneb s čím nám žádná novela nepomůže? (s. 18 – 21) LIŠKA, M. Etický a morální rozměr řízení nejen o oddlužení (s. 21 – 23) LISSE, L. Diskriminace podnikatelů v právní úpravě oddlužení (s. 23 – 25) BRAUN, T. Poznámky k aktuálním problémům insolvenčního řízení (s. 25 – 28) FIALA, R. Civilní procesní prostředí jako garance nebo překážka vymahatelnosti práva (s. 28 – 29) NYKODÝM, J. Ochrana slabší strany a rovnost (s. 30 – 31) UHLÍŘ, D. Občan versus stát, ochrana slabší strany (s. 32 – 33) MOTTL, T. Dilemata hodnotově ukotveného soudce v turbulencích doby (s. 33 – 35) DERKA, L. Připouští právo směnečné ochranu slabší strany? (s. 35 – 36)
Správní právo roč. XLIX, 2/2016 (vychádza osemkrát ročne)
POUPEROVÁ, O. Vysílaní veřejné služby v kontextu základních práv (s. 65 – 87) Z obsahu: Článek se zabývá lidskoprávními aspekty veřejnoprávního vysílání. Diskusi o racionalitě veřejnoprávního vysílání se autorka snaží posunout o něco dále, když si klade otázku, zda lze z ústavněprávní záruky práva na informace dovodit aktivní povinnost státu zřídit vysílání veřejné služby a garantovat jeho trvalou existenci a tomu odpovídající lidskoprávní nárok jednotlivce na vysílání veřejné služby. Autorka při tom vychází z judikatury Evropského soudu při lidská práva a rovněž ze série rozhodnutí o vysílání německého Spolkového ústavního soudu.
DISKUSE ČERNÍN, K. Úředníci a pyramida: K výkladu podzákonných právních předpisů správními orgány (s. 88 – 112) Z obsahu: Autor se věnuje otázce aplikace podzákonného právního předpisu, u nějž má správní orgán pochybnosti o jeho zákonnosti. Nejprve řeší otázku užití prováděcí vyhlášky, jež překračuje zákonné zmocnění – tu podle něj správní orgán aplikovat musí (s určitými výjimkami). V případě, že se text prováděcího právního předpisu dostane do přímého rozporu s jednoznačným textem zákona, musí podle autora dostat přednost zákon. Jestliže je totiž rozpor mezi oběma normami zřejmý a není odstranitelný výkladem, takže správní orgán musí z obou norem zvolit pouze jednu, pak musí vyjít z jejich právní síly. Autor nicméně zdůrazňuje, že ve většině případů bude možno podzákonný právní předpis interpretovat tak, aby jeho výsledná aplikace byla se zákonem v souladu. Správní orgán totiž může spornou právní normu vyložit rozšiřujícím či zužujícím způsobem v souladu s obsahem právního předpisu vyšší právní síly. Neměl by pouze právní normu dotvářet (analogií či teleologickou redukcí), neboť tím by opět vystupoval z role výkonného orgánu a pasoval se do pozice normotvůrce. V závěru článku se pak autor zamýšlí nad tím, jak se tento náhled mění v situaci, kdy o výkladu či neaplikování konkrétní podzákonné normy rozhodne soud nebo ji doporučí ve svém stanovisku veřejný ochránce práv.
Z PRAXE ŠVÁSTA, P. Několik poznámek k problematice výslechů účastníka správního řízení – právnické osoby – prostřednictvím osob oprávněných jednat jejím jménem (s. 113 – 124) Z obsahu: Otázce přípustnosti výslechu fyzické osoby oprávněné jednat jménem právnické osoby ve správním řízení zahájeném z moci úřední podle § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů věnoval pozornost Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 Afs 58/2009 – 541 ze dne 31. 3. 2010. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že fyzické osoby oprávněné jednat jménem právnické osoby v řízení o správním deliktu nelze vyslýchat jako svědky podle § 55 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Své závěry opřel Nejvyšší správní soud o judikaturu Nejvyššího soudu vážící se k totožné problematice upravené zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a dále odkazem na zákaz sebeobvinění v řízení o správním deliktu. Výše uvedené závěry Nejvyššího správního soudu lze podpořit i judikaturou tohoto soudu v oblasti daňového řízení, případně i právní úpravou obsaženou v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů ve spojení se zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. V současnosti pokrývá judikatura Nejvyššího správního soudu i problematiku výslechu zaměstnanců právnické osoby jako svědků ve správním řízení vedeném s jejich zaměstnavatelem; na zaměstnance se zákaz výslechu nevztahuje.
RECENZE A ANOTACE ČECHÁK, P. POTĚŠIL, L. Nicotnost a správní rozhodnutí ve středoevropském kontextu (s. 125 – 128)
Trestní právo roč. XIX, č. 1/2016 (vychádza štyrikrát ročne)
TÉMA ČÍSLA KOUDELKA, Z. Spor o polský Ústavní tribunál (s. 4 – 7) Z obsahu: Poľsko je v súčasnosti kritizované pre novelu zákona o ústavnom tribunáli prijatú novou vládnou stranou Právo a spravodlivosť. V roku 2015 boli prijaté legislatívne zmeny, podľa ktorých je možné prerokovať súlad zákona s ústavou iba za prítomnosti 13 sudcov ústavného tribunálu pod vedením predsedu alebo podpredsedu ústavného tribunálu. Zákon je protiústavný ak za to hlasovala dvojtretinová väčšina sudcov. Článok porovnáva túto požiadavku s úpravou v Čechách, na Morave a v Sliezsku v minulosti a v súčasnosti.
PROBLÉMY, ANALÝZY KREJČÍKOVÁ, H. Trestněprávní ochrana soukromí pacienta (s. 8 – 13) Z obsahu: Autorka sa v článku zaoberá rozsahom povinnej mlčanlivosti zdravotníckeho pracovníka (poskytovateľa zdravotnej starostlivosti) a výnimiek z nej v českom práve, najmä vo vzťahu k trestnoprávnej zodpovednosti vyplývajúcej z porušenia povinnosti mlčanlivosti. Z dôvodu roztrieštenosti a zložitosti dotknutej právnej úpravy analyzuje autorka hlavné dôvody, ktoré oprávňujú zdravotníckeho pracovníka (poskytovateľa zdravotnej starostlivosti) odhaliť súkromné informácie o pacientovi. V článku sú obsiahnuté aj relevantné prípadové štúdie z klinickej praxe. KOLMAN, P. Správní právo trestní – stručně ke změnám v přestupkovém právu (s. 13 – 15) Z obsahu: Autor sa v článku zameriava na súčasné zmeny v priestupkovom práve, ktoré v krátkosti analyzuje. Pokúša sa nájsť nový pohľad na vec. Kriticky reflektuje na niektoré aspekty zmien. Článok sa venuje okrem iného mladistvým páchateľom, ako aj prerušeniu plynutia prekluzívnej lehoty.
KOZÁK, V. Zásada legality ve světle připravované rekodifikace trestního procesu (s. 15 – 16) Z obsahu: Článok sa zaoberá základnou zásadou českého trestného procesného práva, zásadou legality, vo svetle pripravovaných rekodifikačných zmien. Zároveň poukazuje na postupné prenikanie zásady oportunity do súčasnej legislatívy. V závere sa pokúša vysvetliť prečo by mala zásada legality ostať hlavnou zásadou trestného procesu.
ZE ZAHRANIČÍ ŠČERBA, F. Rakouská právní úprava podmíněného prominutí trestu: inspirace pro české trestní právo, se zaměřením na sankcionování mladistvých (s. 17 – 22) Z obsahu: Článok sa zaoberá rakúskou právnou úpravou podmienečného odpustenia trestu, ktorý predstavuje náprotivok podmienečného odsúdenia ako tradičnej formy trestania na poli českého trestného práva. Pozornosť je venovaná podmienečnému odpusteniu časti trestu, pretože takéto opatrenie české trestné právo nepozná. Analýza tohto opatrenia je zameraná na sankcionovanie mladistvých páchateľov. V týchto prípadoch možno takzvané šokové uväznenie niekedy pokladať za efektívny trest, najmä ak po potrestaní nasleduje skúšobná doba. Cieľom krátkodobého obmedzenia osobnej slobody je mladistvým odsúdeným citovo otriasť a dať mu najavo, že sa vybral zlou cestou. Článok poukazuje aj na zaujímavé aspekty rakúskej právnej úpravy týkajúcej sa skúšobnej doby pri podmienečnom odpustení trestu, ktoré by mohli byť inšpiráciou obzvlášť pre českú právnu úpravu trestania mladistvých. ČIHÁKOVÁ, L. Možnosti a limity stíhaní terorismu podle trestního práva v Mexiku (s. 22 – 29) Z obsahu: Článok sa týka použitia teroristických metód páchania trestnej činnosti organizovanými zločineckými skupinami v Mexiku za účelom zvýšiť úspešnosti ich zločinov a dôvodov používania týchto metód. V druhej časti článok analyzuje súčasné trestné právo v Mexiku z pohľadu rozdielov medzi organizovaným zločinom a terorizmom. Článok je ukončený porovnaním s českou legislatívou a následným vyhodnotením aktuálnej situácie. SZABOVÁ, E. Eurojust verzus Lisabonská zmluva alebo Eurojust ako budúci iniciátor vyšetrovania? (s. 30 – 35) Z obsahu: Eurojust ako prvý stály orgán justičnej spolupráce v trestných veciach predstavuje stelesnenie obrovského kroku vpred v oblasti justičnej spolupráce uskutočňovanej medzi členskými štátmi EÚ. Lisabonská zmluva ktorá spôsobila revolúciu v oblasti regulácie Eurojustu, formulovala úplne nový právny základ pre túto európsku inštitúciu. Lisabonská zmluva v článku 85 zmluvy o fungovaní EÚ vydláždila cestu novým záväzným, rozhodovacím právomociam Eurojustu: právomoci na zahájenie vyšetrovania a právomoci riešiť kompetenčné spory. Článok sa pokúša upozorniť na pozitívne i negatívne aspekty vyplývajúce z práva iniciovať vyšetrovanie.
Sbírka rozhodnutí ve věcech trestních č. 891/2016
Doručování (s. 36 – 39)
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek – Výběr důležitých rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva pro justiční praxi z pohledu Nejvyššího soudu roč. LXXXV, č. 1/2016 (ročne vychádzajú štyri prílohové zošity) Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva o stížnosti číslo 22765/12 ve věci Apostu proti Rumunsku (s. 7 – 18) Z obsahu: K otázce úniku osobních informací (útržků z telefonních konverzací) o podezřelém a k otázce materiálních podmínek ve vazbě, dotčené články Úmluvy: čl. 3, čl. 8 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva o stížnosti číslo 2361/13 ve věci G. S. proti Gruzii (s. 19 – 29) Klíčová slova: Právo na respektování rodinného života – únos – nejlepší zájem dítěte – náhrada nemajetkové újmy – navrácení dítěte – délka řízení – rodičovská péče, dotčené články Úmluvy: čl. 8 Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva o stížnosti číslo 37553/05 ve věci Kudrevičius a ostatní proti Litvě (s. 30 – 42) Klíčová slova: Právo na svobodu pokojného shromažďování – omezení nezbytné v demokratické společnosti – ochrana pořádku – ochrana práv a svobod jiných – proporcionalita, dotčené články Úmluvy: čl. 11, čl. 7 Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva o stížnosti číslo 23380/09 ve věci Bouyid proti Belgii (s. 43 – 56) Klíčová slova: Ochrana před špatným zacházením – policejní násilí – ponižující zacházení – použití síly – zranitelné osoby – účinné vyšetřování, dotčené články Úmluvy: čl. 3 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva o stížnosti číslo 30123/10 ve věci Ferreira Santos Pardal proti Portugalsku (s. 59 – 63) Klíčová slova: Spravedlivý proces – právní jistota – právo na konzistentní judikaturu, dotčené články Úmluvy: čl. 6
Soudní judikatura – Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva 19. ročník, č. 2/2016 (vychádza každé tri mesiace) Věc Dilipak proti Turecku (s. 73 – 85) Zahájení trestního stíhaní představující omezení svobody projevu, dotčené články Úmluvy: čl. 6, čl. 10
Věc Jovanovic proti Švédsku (s. 85 – 94) Odůvodněnost zásahu do rodinného života a trvání pěstounské péče, dotčené články Úmluvy: čl. 8 Věc Annen proti Německu (s. 94 – 104) Zveřejňování jmen a adresy ordinace lékařů provádějících interupce v letácích a na internetu, dotčené články Úmluvy: čl. 10 Věc Oliari a další proti Itálii (s. 105 – 119) Registrované partnerství a manželství osob stejného pohlaví, dotčené články Úmluvy: čl. 8, čl. 12, čl. 14 Věc Bouyidovi proti Belgii (s. 119 – 129) Inzultace mladistvého policistou na policejní stanici, dotčené články Úmluvy: čl. 3 ANOTACE ROZSUDKŮ A ROZHODNUTÍ O PŘIJATELNOSTI PROTI ČESKÉ REPUBLICE Věc Regner proti České republice (s. 130 – 131) Věc Maslák a Michálková proti České republice (s. 132 – 133) MONITORING JUDIKATURY (s. 134 – 138)
