Praktická teologie pro sociální pracovníky

Praktická teologie pro sociální pracovníky

11

Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

2

Drogy a závislost na nich 





Za drogu můžeme považovat každou chemickou nebo přírodní látku, která mění duševní stav člověka a ovlivňuje myšlení, cítění nebo jednání. Jde tedy o každou látku, ať již přírodní nebo syntetickou, která má tzv. psychotropní účinek a ovlivňuje nějakým způsobem naše prožívání okolní reality, mění naše vnitřní naladění nebo může vyvolat závislost, která se u různých druhů drog projevuje odlišně. Závislost na drogách je charakterizována nepřekonatelnou touhou užívat psychoaktivní látky, alkohol nebo tabák. K charakteru závislosti patří:  nezvladatelná touha po opakovaném užívání drogy,  potíže v kontrole užívání,  somatický odvykací stav,  psychické obtíže,  průkazná zvyšující se tolerance,  postupné zanedbávání jiných potěšení a zájmů,  pokračování v užívání i přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků. Běžně rozlišujeme závislost somatickou, psychickou a sociální. Stále více se i v odborném světě hovoří také o závislosti spirituální.

11


3

Různé dimenze závislosti 





11

Somatická závislost: stav organismu, který si zvykl na dlouhodobé užívání drogy. Při jejím vysazení, při přerušení dodávky drogy, se dostavuje tzv. abstinenční syndrom. Tato skutečnost je způsobena tím, že organismus si drogu zabudoval do svého metabolismu. Abstinenční syndrom tedy představuje soubor symptomů (příznaků), které se dostavují po vysazení drogy, např. zívání, slzení, pocení, zvýšená teplota, rozšířené zorničky, třes, husí kůže, nechutenství, úzkost, zácpa, bolest až křeče břicha, průjem, pocit horka nebo zimnice, pokles krevního tlaku, epileptický záchvat). Psychická závislost: psychický stav vzniklý konzumací drogy, který se projevuje přáním drogu opět požívat. Může jít o pouhé přání, dychtivé, neodolatelné a opakující se nutkání, kterému nelze odolat. Vznik psychické závislosti je vázán na zakoušení určitých prožitků a pocitů, nestačí tedy pouhá pasivní konzumace drogy. Při absenci drogy se dostavuje úzkost vyvolaná touhou po droze. Sociální závislost: životní styl se podřizuje užívání drog. Dochází k rozpadu přirozených vazeb. Často se vyvíjí závislost na partě. Postupně dochází k sociálnímu propadu, začínají se objevovat konflikty se zákonem. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

4

Uživatelé drog 







11

Experimentátoři drog – různé druhy a typy drog občasně a nepravidelně zkouší a nemusí mít přitom žádné problémy. Příležitostní a rekreační uživatelé drog – užívání drog je pro ně součást životního stylu, neobjevuje se však častěji než jednou za týden. Pravidelní uživatelé – jde již o pravidelné užívání, které je častější než jednou za týden a nese sebou jistý škodlivý účinek. Problémoví uživatelé drog – jde o tzv. nitrožilní (injekční aplikace do žíly) užívání drog, a to dlouhodobé, které s sebou přináší mnoho rozmanitých problémů a komplikací, jak pro samotného uživatele, tak pro jeho okolí. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

5

Spiritualita uživatele drog 





Spiritualita uživatele drog je silně ovlivněna jeho rozvíjející se závislostí. Proto uvažujeme nejen o fyzické, psychické nebo sociální závislosti, ale rozlišujeme také závislost duchovní. Duchovní závislost můžeme definovat jako nemoc vztahovosti, kdy člověk rezignuje na svou osobní hodnotu, originalitu a vyšší smysl svého bytí. V důsledku toho ztrácí schopnost zachovat si svobodu, odstup, přiměřenost a vnitřní rovnováhu, aby mohl navazovat vztahy. Uživatel drog tedy projektuje do drogy svá lidská a náboženská očekávání a jejich uspokojení váže na její aplikaci. Spirituální potenciál drog: účinky jednotlivých drog odpovídají na různé lidské potřeby jak v oblasti fyzické a psychické, tak i duchovní. S jistou mírou zjednodušení hovoříme v této souvislosti o třech skupinách duchovních potřeb a třech skupinách drog, které s nimi korespondují.   

11

Potřeba uzdravení a osvobození od utrpení, bolesti a zoufalství – opiáty Potřeba energie, zbavení se vnitřních zábran a dosažení euforie – stimulancia Potřeba transcedence, jednoty s Bohem, se sebou i s druhými – psychedelika Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

6

Timothy Leary 

Timothy Leary (22. října 1920, Springfield, Massachusetts – 31. května 1996, Beverly Hills) byl americký psycholog z Harvardské univerzity, spisovatel, filosof, popularizátor psychedelické drogy LSD, představitel tehdejší kontrakultury. Jeho heslo „zapnout, naladit, vypadnout“ (anglicky Turn on, tune in, drop out) se stalo mottem hippies.      

 





11

TIMOTHY, Leary. Záblesky paměti. Olomouc : Votobia, 1996. s. 569. (česky) TIMOTHY, Leary. Velekněz. Praha : Maťa, 2003. s. 464. (česky) TIMOTHY, Leary. Chaos a kyberkultura. Praha : DharmaGaia, 1997 s. 371. (česky) TIMOTHY, Leary. Plán umírání. Praha : Volvox Globator, 1998. s. 225. (česky) TIMOTHY, Leary. Neuropolitika. Brno : Books, 1999. s. 249. (česky) TIMOTHY, Leary. Infopsychologie : manuál k používání lidského nervového systému v souladu s pokyny výrobce. Brno : Jota, 1997. s. 213. (česky) TIMOTHY, Leary. Hra života : real-izace. Brno : Books, 1998. s. 311. (česky) TIMOTHY, Leary. Největší hity Timothyho Learyho : rukopisy 1980-1990. 1. Olomouc : Votobia, 1996. s. 145. (česky) TIMOTHY, Leary. Největší hity Timothyho Learyho : rukopisy 1980-1990. 2. Olomouc : Votobia, 1996. s. 151. (česky) TIMOTHY, Leary. Politika extáze. Olomouc : Votobia, 1997. s. 417. (česky) Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

7

Vnitřní svět a spirituální obraz uživatele drog směřujícího k závislosti Únik od reality a ztráta naděje – ten, kdo drogu užívá, tak se bojí vyrovnat se světem skutečností a hledá tak nějaký lepší svět. Droga se stává náhražkou duchovního vzestupu a naplnění a pseudonáboženskou zkratkou – magická moc drogy nahrazuje cestu mravnosti a náboženství. Dezorientace při naplňování smyslu života. Převrácená hierarchie hodnot a morální zmatek – uživatel se neřídí ani tak rozumem jako citem a vášní. Destruktivní postoj k sobě i druhých v reakci na hluboký nedostatek prožitku bezpodmínečné lásky – uživatel, který nepoznal lásku, je sám pro sebe nepochopitelnou bytostí a jeho životu tak chybí smysl. Proto má negativní obraz o sobě a společnosti; není tedy schopen aktivně předávat lásku druhým. Strach z bolesti, neúplnosti, ztráty a napětí, které provází život a růst – pokud uživatel nerozumí své neúplnosti a jejím následkům, je náchylný řešit bolest neúplnosti závislostním jednáním. Neodolatelná touha po okamžitém a silném prožitku.

 

  



 11


8

Drogy a Bible 



V Bibli sice není zmínka o nealkoholových drogách, přesto můžeme najít v posuzování mravního jednání jistou analogii při pohledu na užívání alkoholu. V pozitivním slova smyslu je alkohol zmiňován v těchto souvislostech:  

 



V negativním významu se varuje před:      

11

základní potravina – Dt 8,8 a 1 Kron 12,41 prostředek k obveselení srdce člověka – Žl 104,15 lék – 1 Tim 5,23 liturgický nápoj – 1 Sam 1,24; Dt 18,4; Kol 3,17; 1 Kor 11,25n svůdností – Gen 49,11n; Př 3,10, ztrátou vlastní hodnoty – Gn 9,20n, zapomenutím na Boha i vlastní zodpovědnost vůči druhým – Am 2,8; Oz 7,5 a Iz 5,11 násilností a rozmařilostí – Sir 19,2 a 31,30n, nespravedlností v řeči a dalšími důsledky nemírného pití – Př 23,29-35 opilstvím, které škodí životu podle Ducha, tedy duchovnímu životu – Ef 5,18. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

9

Dokumenty katolické církve Katechismus katolické církve klasifikuje užívání drog jako „těžký přestupek, ponecháme-li stranou přísně léčebné použití, který působí těžké škody na zdraví a na lidském životě“ (KKC 2291). Odsuzuje také pokoutní výrobu a obchod s drogami. Jan Pavel II. ve výzvách k současné křesťanské rodině píše: „Ještě větší starosti než zanedbávání dětí vzbuzuje dnes totiž skutečnost sociálního a kulturního vyhoštění na okraj společnosti, které bolestně postihuje lidi přestárlé, nemocné, invalidní, toxikomany, propuštěné vězně a mnohé jiné“ (Familiaris consortio, s. 49). Dokument Catholic reflection, který vydala v r. 2000 Biskupská konference Anglie a Walesu, uvádí, že škodlivé užívání drog spočívá ve ztrátě kontroly, ztrátě svobodné vůle, odstoupení od toho, co činí člověka lidským. Je-li svobodná vůle korunou lidské přirozenosti, pak cokoliv, co ji snižuje a odebírá, je destruktivní a trestuhodné. Uživatelé drog jsou stále víc zaměstnáni jedinou aktivitou, která ovládá jejich emoční hierarchii. Nakonec dochází ke ztrátě jakékoliv důstojnosti (Catholic reflection, s. 6). Církev, drogy a toxikomanie: tato pastorační příručka, kterou vydala v r. 2001 Papežská rada pro pastoraci zdravotních pracovníků, je prvním systematickým a uceleným dokumentem, který se zabývá drogovou problematikou. Jejím záměrem není nabídnout definitivní odpověď, ale potřebné informace, které mohou pomoci při pastorační činnosti. Dokument deklaruje respekt k pluralitě cest při realizaci prevence a léčby drogové závislosti ve světě, i když nejsou vždy harmonické. Nechce nabízet nové metody, ale chce být praktickou odpovědí na základní a důležité otázky v oblasti pastorační péče (Cirkev, drogy a toxikománia, s. 5).









11


10

Církev, drogy a toxikomanie     



11

1. Učení Jana Pavla II. o problému drog a toxikomanie 2. Toxikomanie je příznak závislosti 3. Stát se svobodnými 4. Výchova a prevence 5. Pastorační aktivity ve službě osvobození člověka Příloha: dokumenty potřebné k pochopení a schopnosti přiměřeně reagovat  Produkty a jejich účinky  Jak zakročit  Pastorační přístupy


11

Co je specifického u „věřících“ uživatelů? 

 



11

Věřící člověk není samotným faktem víry uchráněn před vznikem závislosti. Naopak věřící, vědom si nároků vyplývajících z víry, může mít hlubší konflikt ve svém svědomí než nevěřící (= rizikový faktor vzniku závislosti). Drogová závislost může sloužit jako únik od konfrontace se sebou samým v pravdě/před pravdou svého hříchu. Prostředí církevního společenství může pozitivně motivovat, ale také svou necitlivostí a morálním odsudkem uživatele poškodit. Problém hledání vztahu k autoritě – víra výhodou, když zprostředkovává nejvyšší autoritu jako „vtělenou lásku“, ale také nevýhodou, když je bůh vnímán jako totalitní neosobní vládce (často spojeno s negativní zkušeností v církvi). Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

12

Služba církve uživatelům drog 



11

Pastorační péči je třeba vnímat jako doplnění a určitý nadstandard běžných zdravotních a sociálních služeb, ne jako jejich konkurenci. Základním principem tedy zůstává vědomí potřebnosti multidisciplinárního přístupu k drogovému problému. Přestože se evangelium výslovně nedotýká drogového problému, může být ve svém celku i v jednotlivých příbězích a podobenstvích silnou výzvou k pastorační péči o lidi v náročných a krizových životních situacích. V těch, kteří se dostávají do zajetí drogy, tedy rozpoznáváme „chudé“ této doby a podle Ježíšova podobenství o posledním soudu (Mt 25,31-46) v nich potkáváme samého Krista.


13

Pastorační důrazy v kontaktu s uživatelem drog Naslouchání a empatie: „Musíme se učit tichu v pastoračním a duchovním doprovázení závislých a nepřicházet s doktrinálními formulacemi víry. Sebepřijetí je možné jedině skrze zkušenost přijetí druhým“ (Catholic reflection, s. 11). Respekt a bezpodmínečné přijetí: tak se projevuje láska, která uzdravuje, a její inspiraci čerpáme z těchto biblických odkazů: Velepíseň lásky (1 Kor 13), Kristus – Dobrý pastýř (Jan 10), podobenství o ztracené ovci (Lk 15). Znovuocenění v aktu milosrdné lásky Boží: „Ve vlastní a základní podstatě se milosrdenství projevuje jako znovuocenění, jako dobývání dobra zpod všech vnějších nánosů zla, které je na světě a v člověku. V tomto smyslu je milosrdenství základním obsahem Kristova mesiášského poselství a základní silou jeho poslání.“ (Jan Pavel II., Dives in misericordia). Povzbuzení a naděje: Kristovo evangelium se tu ukazuje jako „mocný“ terapeutický prostředek, který „křísí mrtvé“ svým poselstvím o novém životě, novém začátku, znovuzrození a proměně člověka, a tak zasahuje člověka v jádru jeho osoby. Trpělivost a důvěra: Uživatel drog druhým nedůvěřuje, vždyť žije ve lži a nedůvěřuje ani sám sobě. Cesta zpět k důvěře je náročná a zdlouhavá. „Je třeba trpělivě vstoupit do rozhovoru s drogově závislým, vrátit ho do reality a umožnit mu najít způsob konání, který by považoval za autentický. (Cirkev, drogy a toxikománia, s. 169). Tyto pastorační důrazy podtrhují význam individuální pastorace a nezastupitelný osobní kontakt s člověkem, posilují význam tradičního duchovního doprovázení podpořeného praxí svátosti smíření.













11


14

Diakonická dimenze života církve na poli uživatelů drog 

11

Církev vedle své obvyklé pastorační péče o člověka nabízí službu uživatelům drog s ohledem na specifika drogového problému. Aktivita církve má různé podoby:  Nabízí osvědčený způsob myšlení a jednání podle křesťanských hodnot a tím i silnou motivaci ke změně neuspokojivého životního stylu uživatele drog. Příklady konkrétních projektů v ČR: Duchovně pastorační služba (dále DPS) ve Sdružení Podané ruce (dále SPR), Teen Chalenge, Exodus, Elim, Komunita sv. Zdislavy v Žibřidicích.  Zakládá profesní služby ve svých subjektech (např. Charita ČR provozuje K-centra, Centra prevence, Resocializační doléčovací centrum pro závislé ženy a matky s dětmi) nebo se křesťané zapojují do drogových služeb jako profesionálové.  Nabízí specifickou duchovní pomoc a pastorační službu skrze své profesionály jako je kněz, řeholník, teolog, exorcista.  Financuje pastorační péči a jiné projekty pomoci uživatelům drog z vlastních zdrojů.  Rozvíjí preventivní, výchovné a vzdělávací aktivity zaměřené především na mládež (např.: Salesiáni, Diecézní centra mládeže). Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

15

Exorcismus Exorcismus (z řeckého ἐξορκισμός exorkismós vyhánění) je náboženský úkon, jímž se z lidí, zvířat či věcí, označených za posedlé, vyhání ďábel nebo jiné zlé síly. Tato idea je velice stará a je i v současnosti součástí obřadů mnoha náboženství. Nový zákon popisuje, jak Ježíš Kristus vyháněl démony z posedlých osob. Od samého počátku tak víra ve zlé duchy a osvobozování člověka z jejich vlivu tvoří součást křesťanské nauky a i dnes exorcismus v určité podobě praktikují jak katolíci, tak některé protestantské církve. Exorcismus tvoří i dnes součást katolické nauky a liturgie. Rozlišuje se přitom tzv. malý a velký (někdy též slavný) exorcismus. Jako malý exorcismus se označuje obřad, jímž se katechumen při křtu zříká ďábla, všeho, co působí a čím se pyšní (tento obřad tvoří také součást tzv. obnovy křestního slibu). Pro vykonávání velkého exorcismu je biskupem pověřen zvláštní kněz, zvaný též exorcista. Katechismus katolické církve, čl. 1673: Když církev veřejně a s autoritou prosí ve jménu Ježíše Krista, aby byla některá osoba nebo předmět chráněna proti vlivu zlého ducha a vymaněna z jeho poroby, mluví se o exorcismu. Ježíš jej prováděl (Mk 1,25-26); od něho také církev má moc a úkol vymítat zlé duchy. Jednoduchý exorcismus se provádí během slavení křtu. Slavný exorcismus, nazývaný „velký exorcismus“, může provádět jen kněz s dovolením biskupa. Je třeba při tom postupovat prozíravě a přesně dodržovat stanovené předpisy církve. Exorcismus je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi. Velmi odlišný je případ nemocí, především psychických, jejichž léčení náleží do oblasti lékařské vědy. Dříve než se přikročí k exorcismu, je tedy důležité se přesvědčit, zda se jedná o přítomnost zlého ducha nebo jen o nemoc.









11


16

Souhrn 1.

2.

3.

4.

11

Závislost na drogách je charakterizována nepřekonatelnou touhou užívat psychoaktivní látky, alkohol nebo tabák. Běžně rozlišujeme závislost somatickou, psychickou a sociální, stále více se i v odborném světě hovoří také o závislosti spirituální. Duchovní závislost můžeme definovat jako nemoc vztahovosti, kdy člověk rezignuje na svou osobní hodnotu, originalitu a vyšší smysl svého bytí. Z morálního hlediska je třeba považovat užívání drog za těžký přestupek, je však nutné odlišit jejích léčebné užití a ze subjektivního hlediska počítat s možností snížené morální přičitatelnosti a odpovědnosti uživatelů. Základním principem pastoračního přístupu k drogovému problému je multidisciplinarita a spolupráce, která odkazuje na nutnost propojování pastorační péče o uživatele drog s veškerými drogovými službami. Specifickým úkolem pastoračního pracovníka je individuální péče v rámci osobního vztahu a zapojování do společenství církve. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

17

Základní literatura     

          

11

Catholic Bishop´s Konference of England and Wales, Substance Minuse Today: A Catholic Reflection, London, 2000. JAN PAVEL II., Centesimus annus, Praha, Zvon, 1991. JAN PAVEL II., Dives in misericordia, Praha, Zvon, 1996 JAN PAVEL II., Familiaris consortio, Praha: Zvon, 1996. JAN PAVEL II., Redemptor hominis, Praha, Zvon, 1996. KUDRLE, S., Historie užívání a zneužívání psychotropních látek, In Drogy a drogové závislosti 1. Praha : Úřad vlády České republiky, 2003. KALINA, K. a kolektiv, Drogy a drogové závislosti 1-2, Praha: Úřad vlády ČR, 2003. Katechismus katolické církve, Praha: Zvon, 1995. LEECH, K., Drugs and Pastoral Care, London: Darton-Longman-Todd, 1998. NEŠPOR, K., CSÉMY, L., Alkohol, drogy a vaše děti, Praha: Besip, 1995. NEŠPOR, K., CSÉMY, L., Léčba a prevence závislostí, Praha: Psychiatrické centrum, 1996. NOŽINA, M. Svět drog v Čechách. Praha : Nakladatelství KLP, 1997. Papežská rada pro zdravotníky, Cirkev: drogy a toxikománia, Trnava: Dobrá kniha, 2004. Písmo svaté Starého a Nového zákona, Praha: Česká biblická společnost, 1991. PRESL, J., Drogová závislost, Praha: Maxdorf, 1995. RATZINGER, J., Naděje pro Evropu?, Praha: Scriptum, 1993. Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

18

Praktická teologie pro sociální pracovníky

Recommend Documents