Posuzování uživatelských charakteristik kartografických produktů: interakce člověk a GIS

Posuzování uživatelských charakteristik kartografických produktů: interakce člověk a GIS Sliviaková Andrea, Stachoň Zdeněk, Šašinka Čeněk, Zbořil Jiří Přírodovědecká a filosofická fakulta Masarykovi univerzity PřF MU Kotlářská 2, 611 37 Brno a FF MU Arna Nováka 1, 602 00 Brno Brno [email protected], [email protected], [email protected], [email protected]

Abstrakt Příspěvek si klade za cíl přiblížení způsobu užívání map a komplexních geografických informačních systémů (GIS) a testování jejich uživatelských charakteristik. Některé z těchto systémů umožňují automaticky získávat informace z vnějšího prostředí a na základě těchto tzv. kontextových informací přizpůsobit svoji činnost, což lze považovat za rys umělé inteligence. Problematika je představena interdisciplinárně a jsou uvedeny některé klíčové teoretické koncepty z oblasti kartografie a psychologie. Na kartografické rovině je zpracován především proces vytváření map a interakce kartograf-mapa-uživatel. Z psychologické pozice je potom posuzován možný vliv osobnostních a situačních proměnných na vnímání konkrétního kartografického díla a proces následného vytváření mentální reprezentace reality, kterou mapa znázorňuje. Příspěvek se opírá o výsledky nedávného výzkumu, ve kterém byl experimentálně zkoumán vliv tří alternativních kartografických metod na vnímání reprezentované skutečnosti. Experiment byl realizován rovněž se záměrem, aby ověřil možnosti počítačového testování vnímání různých kartografických reprezentací. Na základě získaných údajů je nyní vyvíjen software s pracovním názvem multivariantní testovací program (MuTeP), který umožní zkoumat výkony uživatelů jak statických, tak i interaktivních mapových reprezentací na různé úrovni kognitivního zpracování. Příspěvek přibližuje možnosti zmíněného softwaru, mezi které patří sledování výkonů od úrovně jednoduchých percepčních úloh (např. pozornost, reakční čas), až po úroveň komplexních kognitivních procesů (např. rozhodování, či plánování).

1.

ÚVOD

Po staletí byly nejobvyklejším kartografickým produktem tradiční tištěné mapy. Prudký rozvoj informačních technologií, ke kterému došlo na konci minulého století, však významně zasáhl do celé řady oborů lidské činnosti a ani kartografie nebyla výjimkou. Dnes je typickým kartografickým výstupem reprezentace geografických dat v digitální formě na monitoru počítače, případně na displeji přenosného digitálního zařízení. Výrazné snížení technické i finanční náročnosti vytváření mapových výstupů přineslo i zásadní změnu přístupu k tvorbě map. Tradiční mapy byly statické, byly typicky využívány pro řadu různých úkolů a bylo tedy žádoucí, aby obsahovaly maximální možné množství informací, protože sloužily v prvé řadě jako analytický nástroj. Omezením byla pouze horní mez přípustného grafického zaplnění (tzn. aby mapa byla ještě čitelná) (Staněk, 2007). Dnes je snahou kartografů mapu individualizovat, tj. vytvářet pro různé úlohy a různé skupiny uživatel různé mapové výstupy. Mapa by měla obsahovat pouze minimální množství (vhodně zobrazených) informací nutných pro to, aby byl uživatel schopen sdělovanou informaci rychle a především správně interpretovat. Zatímco u práce s tradičními mapami se předpokládala poměrně vysoká úroveň znalostí uživatele, dnes jsou složité analytické operace prováděny zcela nebo částečně automaticky a informace jsou uživateli prezentovány ve formě, která odpovídá jeho individuální úrovni znalostí. Pro vytváření těchto mapových výstupů jsou využívány geografické informační systémy (GIS). Definicí GIS existuje celá řada (viz např. Tuček, 1998). Podle definice kterou předkládá Neumann (1996, str. 137) je GIS „organizovaná kolekce počítačového technického vybavení, programového vybavení, geografických dat a personálu určená k účinnému sběru, pamatování, údržbě, manipulaci, analýze a zobrazování všech forem geograficky vztažené informace“. Tato definice jasně podtrhuje fakt, že mapový výstup je často výsledkem komplexního analytického procesu, který zůstává většině uživatelů skryt. Tuto skutečnost je nutné mít při zkoumání interakce mezi člověkem a GIS na paměti Jedním z aktuálních směrů výzkumu v kartografii je tzv. kontextová adaptivní vizualizace*1. Při použití tohoto přístupu probíhá výběr zobrazovaných prvků a volba způsobu jejich zobrazení na mapě automaticky podle okolností jejich využití, tzv. kontextu. Typickými prvky kontextu jsou informace o uživateli (zkušenosti, preference), situaci (poloha, čas), typu používaného zařízení (velikost displeje apod.) a činnosti, kterou je třeba na základě zobrazovaných informací vykonat. Tyto údaje jsou získávány systémem buď automaticky *1

Zde je na místě upřesnit, že termín vizualizace je v oblasti psychologie obvykle definován jako schopnost vytvářet zrakové představy. V tomto kontextu však pod tímto termínem rozumíme zobrazení údajů na mapě pomocí různých technických prostředků.

(prostřednictvím různých senzorů) nebo jsou přímo vloženy uživatelem. Lieberman a Selker (2000, str. 617) tvrdí, že právě schopnost systému reagovat na kontext, ve kterém je používán, tvoří „podstatnou část toho co nazýváme inteligencí při studiu umělé inteligence, či dobrým designem v oblasti studia interakce mezi člověkem a počítačem“. V tomto smyslu lze tedy tvrdit, že zavedení kontextové adaptivní vizualizace do systémů GIS je krokem na jejich cestě k umělé inteligenci.

2. Přenos kartografické informace Vnímání procesu přenosu informace pomocí mapových reprezentací se měnilo v důsledku vývoje kartografie jako vědy. Počátky prvních pokusů popsání principu přenosu kartografické informace byly vytvořeny v 60. letech 20. století. Jedná se zejména o informační a komunikační teorii mapy, které byly rozpracovány v polovině 60 let minulého století (Pravda, 1990). Informační teorie mapy redukovala mapu na prostředek přenosu informace, který tvoří hlavní cíl mapy a tím i kartografie. Teorie vycházela ze zásad, že informaci na mapě obsahuje každé místo na mapě (i prázdné), každá obsažená informace je primárně určena pro přenos a informace obsažené na mapě je možné sčítat. Tato teorie byla později jako nevyhovující nahrazena komunikační teorií mapy. Základem komunikační teorie mapy byla představa, že mapa je prostředek komunikace a tvůrce mapy tvoří odesílatele informací a čtenář příjemce. Komunikačním kanálem je potom vlastní mapa. Teorie předpokládala, že při přenosu informací dochází k zkreslení (šumu) informace a hlavní úlohou kartografa je jeho odstranění (Pravda, 1990). Jedním z autorů popisujících proces přenosu informace byl i československý kartograf A. Koláčný. Koláčný je autorem schématu popisujícího proces přenosu informace z kartografa, či spíše tvůrce mapy, na čtenáře skrze mapu, tvořící komunikační kanál, pomocí procesu objektivizace reality skrze mapový jazyk a jeho pochopení čtenářem (viz obr.1). Tento přístup se stal do jisté míry paradigmatem kartografie a je některými autory v upravené formě používán dodnes.

Obr.1. Koláčného schéma procesu přenosu informace z tvůrce mapy na čtenáře (Upraveno podle Pravdy, 1990).

Jiní autoři však tento přístup zpochybňují. Například MacEachren (1994) uvádí následující připomínky ke Koláčného pojetí přenosu informace: 1. Použití komunikačního modelu jako paradigmatu kartografie vylučuje velké množství způsobů použití map, 2. naprosto přehlíží vliv a příspěvek map v rovině umění a 3. stále větší množství vědců nevnímá mapu jako objektivní reprezentaci reality, čímž vylučují myšlenku objektivního výzkumu. Přes výše uvedené námitky byl Koláčného model rozpracován dalšími autory například Moritou (2004) viz obr.2. V tomto pojetí dochází na úrovni myšlení ke zpracování vstupní informace a k jejímu zhodnocení např. vytvořením přidané hodnoty. Ku příkladu kartograf může zhodnotit jednotlivé stavby v prostředí z hlediska jejich „hořlavosti“ a vytvořit znaky, které tento jev budou v mapě reprezentovat. Tímto aktem vytváří přidanou hodnotu. Uživatel mapy (hasič) potom dokáže tento znak dešifrovat, vytvoří si na základě mapy mentální reprezentaci daného prostředí včetně rizika vznícení jednotlivých budov a zhodnotí tuto informaci při plánování zásahu v dané lokalitě.

Obr.2. Schéma procesu přenosu informace z tvůrce mapy na čtenáře (Upraveno dle Morita, 2004).

V poslední době rozpracované modely se zřejmě blíží realitě více. Nicméně je jisté, že nepostihují proces přenosu kartografické informace dokonale. Z uvedeného je zřejmé, že proces přenosu informace pomocí kartografických reprezentací je složitější. I díky rozvoji nových technologií můžeme předpokládat, že probíhá ve více rovinách a v mnoha případech za interakce kartografa a uživatele mapy. Při popisu tohoto procesu je tedy nutná spolupráce s odborníky z oblasti psychologie a testování potvrzující teoretická zjištění.

3. Geovizualizace z pohledu

psychologie

Aktuální poznatky z oblasti psychologie poskytují kartografům důležitá vodítka zejména v procesu vytváření vhodných map. Umožňují detailnější porozumění jedinci a situaci, ve které je mapa používána. Využití psychologické metodologie přináší možnost ověřit si funkčnost návrhů v praxi. Jde především o to, zda a v jakém rozsahu dopomohla mapa danému uživateli dostat se k plánovanému cíli. V této souvislosti je z pohledu psychologie potřebné zaměřit se na tyto klíčové otázky: Kdo pracuje s mapou? Za jakých okolností? S jakou mapou?

3.1 Osobnostní proměnné V souvislosti s osobností vystupuje do popředí úroveň odbornosti uživatele. Přišel již dotyčný do kontaktu s mapou? Jak často uživatel mapu používá? S jakým typem mapy se setkává nejčastěji? Zkušenost se sebou přináší určitou míru automatizace některých procesů, což snižuje nárok na pozornost a čas. Na druhé straně – automatizace může způsobit zbytečnou fixaci na zažitých postupech a bránit tak flexibilnímu přizpůsobení se novému způsobu práce s dosud neznámým typem mapy jakož i využití tvořivosti k řešení problému. Rozdíly budou i v dalších kognitivních procesech: zatímco zkušený uživatel bude při práci s mapou využívat analytického usuzování, začátečník, jehož jistota v dané úloze je nižší, bude postupovat spíše intuitivně (Kostroň, 1997). Neméně důležitý je při zvažování uživatele jeho věk a s ním související kognitivní stupeň vývoje. Zhruba u devítiletých až desetiletých dětí je možné očekávat, že budou lépe analyzovat figury a budou více anticipovat ve srovnání s dětmi mladšími. Starší děti a dospělí jsou na rozdíl od mladších dětí ve zrakovém vnímání mnohem aktivnější a při exploraci využívají strategie. Díky tomu jsou schopny vytěžit více informací a dopustit se menšího množství chyb. V situaci zrakového vnímání jsme navíc po celý život vystaveni různým klamům, jejich vliv se však v průběhu vývoje mění (Piaget a Inhelder, 1997). Z dalších proměnných ovlivňujících interindividuální rozdíly uveďme ještě alespoň kognitivní styl a gender. V prvním případě se jedná o specifický způsob, kterým daný jedinec poznává svět. Podle Hayese a Allinsona (1998) kognitivní styl ovlivňuje způsob vyhledávání informací z okolí, jejich následné zpracovávání a interpretaci i využívání těchto interpretací v řízení jednání. V souvislosti s geovizualizací může způsobovat rozdíly např. kognitivní styl závislost/nezávislost na poli (field dependece/independence). Jedinci nezávislí na poli snadněji oddělují objekty od jejich pozadí: vykazují dobrou schopnost jejich identifikace, i když jsou zasazeny do prostředí, které může znesnadnit jejich nalezení. Naopak jedincům závislým na poli znesnadňuje rozlišování objektů od okolí jejich tendence nechat se ovlivnit převládajícím kontextem (Zhang, 2004). V souvislosti s gender se jeví jako podstatné kalkulovat s určitými rozdíly např. v souvislosti s mentálními rotacemi, kdy lepší výkon podávají muži, či pamětí na lokaci objektu, která je spíše doménou žen (Silverman a kol., 2007).

3.2 Situační proměnné Situace a okolnosti, za jakých subjekt s mapou pracuje může dále modifikovat pravděpodobnost, s jakou jedinec dospěje ke kýženému cíli (např. najít daný objekt, trasu apod.). Lze zvažovat především, zda se pracuje s mapou přímo v terénu, a existuje tak možnost okamžitě srovnávat na mapě zobrazené údaje s reálným prostředím. Určitá zkreslení mohou způsobit roční období a denní doba. Silný vliv má přítomnost časového ohraničení, rušivých podnětů nebo jiného stresoru. Jak ukázala studie Vedharu a kol. (2000), přítomnost přirozeného psychického stresoru souvisí se změnami v pozornosti a paměti. Svou roli sehrává samozřejmě i znalost prostředí. V této souvislosti je možné uvažovat o analytickém a intuitivním myšlení obdobně, jak bylo uvedeno v případě osobnostních proměnných: neznalost a nejistota v dané situaci vede spíše k intuitivnímu myšlení, kdežto myšlení analytické se bude pravděpodobněji vyskytovat v situaci, se kterou subjekt již zkušenost má. Hammond (Kostroň, 1997) ve své teorii kognitivního kontinua (myšlení osciluje v závislosti na charakteru řešeného problému mezi dvěma extrémy - intuitivním a analytickým způsobem myšlení) mimo jiné zmiňuje, že pokud řešitel přizpůsobí svůj způsob myšlení charakteru úlohy, lze předpokládat lepší výkon. Pokud bude tato terorie aplikována na oblast kartografie, tak lze předpokládat, že optimálních výkonů při užívání map bude dosahováno za předpokladu, že charakter všech tří zmíněných interagujících složek bude sobě podobný. Získáváme tak tuto triangulaci.

Situace

Osobnost

Mapa Obr. 3. Interakce tří proměnných

Příkladem situace, která vyvolává či vyžaduje intuitivní způsob myšlení, může být práce hasiče při rizikovém a neobvyklém zásahu. Informace (nápovědi) z prostředí nejsou příliš spolehlivé, přichází simultánně a chybí jednoznačný organizující princip. Hasič je pod časovým tlakem a hledá první dobré řešení. Lze předpokládat, že užitím vhodného kartografického produktu bude výkon hasiče facilitován. Reichenbacher a Swienty (2007) kladou důraz na co největší redukci kognitivního zatížení při užívání mapy a zaměření pozornosti uživatele na relevantní objekty, čehož lze podle nich dosáhnout použitím kognitivně adekvátní vizualizace geografické informace. Příkladem situace vyvolávající analýzu může být následné zhodnocení proběhlého zásahu. Situace je zcela odlišná, na práci je dostatek času, a tudíž i používaná mapa může nést více informací a být tudíž zároveň i více kognitivně zatěžující.

3.3 Mapové proměnné Na výsledné úspěšnosti či neúspěšnosti uživatele při práci s mapou se v neposlední řadě podílí mapa samotná. Je potřeba brát v úvahu míru její interaktivity s uživatelem: zde je na jednom konci pomyslného kontinua klasická papírová mapa a na konci druhém mapa interaktivně se přizpůsobující potřebám uživatele – ať už na základě přímých příkazů od uživatele samotného, nebo na základě vyhodnocování automaticky získaných kontextových informací zpracovaných pomocí algoritmů vytvořených autorem. Mapy mají různou informační hodnotu. Pro danou situaci a daného jedince je optimální jiná úroveň informací obsažených v mapě. Rozdíly může způsobit i metoda kartografického znázornění*2, která má vliv na mentální reprezentaci mapou zobrazovaného jevu. Výzkum srovnávající výkony pokusných osob při práci s mapou u tří alternativních kartografických metod znázornění byl publikován v Stachoň a Šašinka (2009). Experiment ověřoval jednak stanovené hypotézy, zároveň ale posloužil jako podklad pro návrh a vývoj kartografického testovacího softwaru. Jedním ze zjištění bylo, že kartografická metoda má vliv na mentální reprezentaci zobrazované skutečnosti již na úrovni velice jednoduchých map. Jeden úkol spočíval v označení oblasti s vysokým výskytem daného jevu. Na obrázku 4 je graficky znázorněna rozdílná prostorová distribuce (četnost zaznačení okresů) při užití kartogramu ve srovnání s tečkovou metodou. Je patrné, že při použití tečkové

*2

stejná data lze znázornit různým způsobem

metody je větší celkový rozptyl odpovědí a zároveň byly voleny jiné okresy než u kartogramu, které tak vytvořily jiné ohnisko – oblast s vysokým výskytem daného jevu. 1

2

A B

Obr. 4. Rozdílné prostorové distribuce (A, B), tj. četnost zaznačení jednotlivých okresů, při užití kartogramu (1) a tečkové metody (2)

Z psychologického hlediska (např. Sternberg, 2002) je možné na základní úrovni rozlišovat mezi zobrazeními*3 ikonickými, tedy analogiemi objektů reálného světa a zobrazeními symbolickými, tedy arbitrárně přiřazenými zástupnými reprezentacemi daného objektu. Oba typy znaků (zobrazení) mají opodstatnění k použití v různých situacích. Podle Drápely (1983) jsou ikonické znaky vhodné k použití na mapách určených pro širokou veřejnost. Lze u nich totiž předpokládat rychlejší pochopení významu, protože přímo nevyžadují prostudování legendy. Na druhou stranu však po grafické stránce zatěžují mapu více než znaky symbolické. Proto v mapách určených pro odborníky (zkušené uživatele) se dává obvykle přednost zobrazením symbolickým.

4.

Možnosti zkoumání

uživatelské kvality kartografických děl

Voženílek (2005) uvádí, že jedním ze způsobů, jak dosáhnout co nejvyšší úrovně použitelnosti map, je zapojit uživatele přímo do procesu jejich vytváření. Jednou z možností je, obrátit se přímo na uživatele a zeptat se ho na jeho zkušenosti a preference. Jedná se o subjektivní výpověď a hodnota takto získaných údajů je omezena schopností dotazovaného vlastního sebepozorování. Alternativním řešením, které vede ke zisku objektivních údajů, je pozorování chování a registrace výkonů uživatelů při práci s konkrétním kartografickým dílem. Při spolupráci na projektu „dynamická geovizualizace v krizovém managementu“ vznikla poptávka ze strany kartografů po nalezení způsobu, který by umožňoval zkoumat různé charakteristiky kartografických produktů v různých fázích vývoje na velkém vzorku zkoumaných osob. Na základě definovaných kritérií a na základě praktické zkušenosti s počítačovým testováním v již realizovaném experimentu byl navržen design nového výzkumného nástroje - „Multivariantního testovacího programu (MuTeP)“. Software je v současné době vyvíjen a připravován pro užití v prvním z řady experimentů, které umožní srovnání kartografických produktů určených pro užití v krizovém řízení.

4.1

Popis Multivariantního

testovacího programu

MuTeP pracuje jako webový klient a umožňuje tedy online testování. Jsou předem vytvořeny šablony, které examinátor může sestavovat dle potřeby experimentu. Do šablon, které se liší např. dle povolených funkcí, lze vkládat vlastní podnětový materiál - mapu resp. jakýkoliv obrázek, animaci či video. Podnětový materiál může být prezentován jako statický obrázek nebo jako interaktivní mapa s běžnými funkcemi (zoom, posun apod.). Pokusná osoba plní požadované úkoly bodovým či liniovým označováním. Do databáze jsou ukládány veškeré provedené akce (kromě pohybu myší) např. krok zpět, přiblížení, přepnutí do legendy. Rovněž je zaznamenáván čas všech akcí a při označování objektů na podnětovém materiálu i souřadnice. Lze předem definovat správné odpovědi resp. plochy na podnětovém materiálu. To umožňuje následné automatizované vyhodnocení. Součástí programu je i např. textový editor.

4.2

Testování kartografických děl

Pokusným osobám lze prezentovat jak statické mapy, tak mapy s dynamickými znaky, rovněž lze sledovat výkony při práci s interaktivními mapami. Lze rozlišit dva krajní typy úloh. Na jedné straně pomyslné osy jsou úlohy, ve kterých se sledují relativně izolované kognitivní funkce např. zapamatování si izolovaných znaků či rozdíly ve výkonech při diskriminaci alternativních variant znaků v mapovém poli. Zajímavější typy úloh nás ale čekají na opačném pólu. Zde lze zadávat složitější typy úloh a sledovat např. proces plánování a rozhodování jedince na základě informací obsažených v mapách. Příkladem takové úlohy může být vybrání optimální lokality pro shromažďování při evakuaci a vypracování únikových cest. U těchto typů úloh je již nutné, aby pokusná osoba transformovala data z mapy do mentální reprezentace lokalit či jevů a na základě toho jednala. Na základě těchto výkonů a při srovnání s reálným prostředím, které je mapou zobrazováno, lze zjišťovat, nakolik přesně a spolehlivě dokáží různé mapy přenášet informaci koncovému uživateli. Z pohledu kartografa lze posuzovat kvalitu mapy např. z hlediska její čitelnosti, intuitivnosti nebo informační bohatosti.

4.3

Testování psychologických

proměnných

Charakter MuTePu umožňuje jeho využití i pro zkoumání psychologických proměnných. MuTeP byl navržen tak, aby bylo s jeho pomocí možno administrovat různé psychologické testy resp. vytvořit jejich počítačové mutace. Jedná se o všechny druhy dotazníků a sebeposuzovacích škál, výkonové testy (např. VMT, Raven), objektivní testy osobnosti (např. EFT, The Vienna Risk-Taking Test – Traffic) ale i testy projektivní *3

V kartografii se používá termín znaky

(např. TAT, Rosenzweigův frustrační test). Vhodnost užití tohoto výzkumného nástroje lze posoudit i mírou automatizace při vyhodnocování jednotlivých testů. Při počítačové administraci např. Bourdonova škrtacího testu se eliminuje chyba měření. Zaznamenává se nejen finální výkon a čas, ale jsou k dispozici i údaje o případné oscilaci výkonu v průběhu testu. Vyhodnocení správnosti odpovědí je plně automatizované. Naproti tomu při počítačové administraci Zulligerova testu, kdy proband zapisuje svou interpretaci podnětových skvrn do textového editoru a následně linií označuje spatřené objekty, je vyhodnocování protokolů stále v rukou examinátora. MuTeP v této podobě nabízí examinátorovi vytvoření širších testovacích baterií, kdy lze pomocí jednoho nástroje zkoumat jak výkony při práci s mapou, tak i zároveň získávat údaje z psychologických testů. V současné době je mj. sestavována pro účely experimentu série úloh, ve které bude ověřována kvalita nově vytvořené znakové sady určené pro GIS center tísňového volání linky 112. Je sice možné a relativně snadné zkoumat jednotlivé kartografické znaky izolovaně, ale v důsledku takového designu výzkumu by se výrazně snížila ekologická validita zjištění. Znakovou sadu je nutné vnímat jako koherentní celek, kdy jsou jednotlivé znaky utvářeny s jistým záměrem s vizí celku a dle dané logiky uváděny do vztahů a tříd. Proto ani ve vlastním experimentu nesmí být znaková sada fragmentována a znaky sledovány izolovaně mimo kontext celku znakové sady a mapového pole. V první fázi návrhu experimentu je třeba vytyčit, která charakteristika znakové sady bude sledována. Kartografové hovoří např. o intuitivnosti znaků resp. znakové sady či jejich čitelnosti a přehlednosti. Tyto pojmy je třeba „přeložit“ do psychologické terminologie a určit, s kterými psychickými funkcemi souvisí a na základě toho následně sestavit experimentální úlohy. Série může vypadat následovně. Pokusné osobě (PO) je zadána instrukce, aby vyhledala v legendě odpovídající znak pro zadaný pojem (např. nemocnici) a následně má označit objekt přímo v mapě. V první části, kdy PO vyhledává znak v mapové legendě, je sledována přehlednost znakové sady a logičnost uspořádání obsahu. Doba, kterou PO potřebuje pro vyhledání jednotlivých znaků se opakováním snižuje a pokud při srovnání s alternativní (kontrolní) mapovou sadou je křivka učení odlišná, lze usoudit, že se ve sledované charakteristice obě znakové sady liší. V následující fázi PO označuje znak přímo v mapovém poli a je tak měřena jeho další na první vlastnosti nezávislá charakteristika. PO vyhledávájí cílový podnět – požadovaný znak, který musí odlišit od ostatních podnětů - distraktorů. Výkony v této části úlohy referují k vizuální rozlišitelnosti a čitelnosti znaku. Zcela nové neprobádané výzkumné pole se kartografům otevírá v důsledku změny technologie vizualizace kartografických děl. Již bylo zmíněno, že díky moderní technologii se přechází z tištěných papírových map na mapy digitálně zobrazované na displejích. Nová technologie umožňuje na rozdíl od staré poprvé použít dynamické prvky. Jednotlivé znaky se mohou na mapovém poli zvětšovat, měnit barvu či tvar dle potřeby a v kontextu dané situace. Rovněž je možné zobrazovat pohybující se objekty (transport nebezpečného nákladu), či jiné jevy (šíření lesního požáru). Do procesu vnímání kartografického díla tak vstupuje nová zásadní proměnná a tou je pohyb. Sternberg (2002) uvádí výzkum McLeoda a spolupracovníků, kteří přichází ze zjištěním, že pohyb zrakové vyhledávání někdy zrychluje a usnadňuje a jindy naopak inhibuje. V důsledku pohybu dochází rovněž k zrakovým klamům např. iluzorním sloučením, což je jev, kterému se při tvorbě snaží kartografové zamezit. Vizí pro budoucnost je implementace testovacího modulu přímo do GISu, která by tak ještě zvýšila jeho adaptabilitu. Uživatel by před vlastním použitím kartografického díla prošel sérií testů, jeho výkony by byly automaticky vyhodnoceny a GIS by následně nabídl to uživatelské rozhraní, které nejlépe odpovídá psychologickým charakteristikám konkrétního uživatele. Příspěvek byl zpracován jako součást řešení výzkumného záměru č. MSM0021622418 „Dynamická geovizualizace v krizovém managementu“.

LITERATURA [1]

Drápela, M. V. (1983). Vybrané kapitoly z kartografie. Praha: SPN.

[2] Hayes, J., & Allinson, Ch. W. (1998). Cognitive style and the theory and practice of individual and collective learning in organizations. Human Relations, 51(7), 847-871. Retrieved March 30, 2009, from ABI/INFORM Global database. (Document ID: 32052860). [3] Kostroň, L. (1997). Psychologie vytváření úsudků (teorie a metodologie Egona Brunswika, K. R. Hammonda a jejich následovníků). Brno: Masarykova univerzita.

[4] Lieberman, H., & Selker, T. (2000): Out of context: Computer systems that adapt to, and learn from, context. IBM Systems Journal, 39(3&4), 617-632. IBM Corporation, Riverton, NJ, USA. Retrieved March, 3, 2009, from [5] MacEachren, A., M. (2004). How Maps Work: Representation, Visualization, and Design. New York: The Guilford Press. [6] Morita, T. (2004). Ubiquitous Mapping in Tokyo. International Joint Workshop on Ubiquitous, Pervasive and Intenet Mapping (UPIMap2004), Tokyo, Japan, 2004. Retrieved September, 7, 2004, from

http://www.ubimap.net/upimap2004/html/papers/UPIMap04-A-01-Morita.pdf [7]

Neumann, J. (1996). Geografická informace. Praha: Ministerstvo hospodářství ČR.

[8]

Piaget, J. & Inhelder, B. (1997). Psychologie dítěte. Praha: Portál.

[9] Pravda, J. (1990). Základy koncepce mapového jazyka. Bratislava: Geografický ústav Slovenskej akadémie vied. [10] Reichenbacher, T., & Swienty, O. (2007). Attention-guiding geovisualisation. In: Proceedings of the 10th AGILE International Conference on Geographic Information Science, Aalborg, Retrieved March 3, 2009 from

http://people.plan.aau.dk/~enc/AGILE2007/PDF/143_PDF.pdf [11] Silverman, I., Choi, J. & Peters, M. (2007). The hunter-gatherer theory of sex differences in spatial abilities: Data from 40 countries. Archives of Sexual Behavior, 36(2), 261-8. Retrieved March 24, 2009, from ProQuest Medical Library database. (Document ID: 1263243661). [12] Stachoň, Z., & Šašinka, Č. (2009, January). Perception of various cartographic representations under specific condition. In Cartography and geoinformatics for early warning and emergency management: Towards better solutions. Brno, Czech Republic. [13] Staněk, K. (2007, January). Kartografická vizualizace pro krizový managent. Přednáška v rámci neveřejného zasedání řešitelů projektu Dynamická geovizualizace v krizovém managementu. Cikháj, Czech Republic. Unpublished. [14]

Sternberg, R. J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál.

[15]

Tuček, J. (1998). Geografické informační systémy. Principy a praxe. Praha: Computer Press.

[16] Vedhara, K., Hyde, J., Gilchrist, I.D., Tytherleigh, & M., Plummer S. (2000). Acute stress, memory, attention and cortisol. Psychoneuroendocrinology, 25 (6), 535-49. [17] Voženílek, V. (2005). Cartography for GIS. Geovisualization and Map Communication. Olomouc: Univerzita Palackého. [18] Zhang, L. (2004). Field-dependence/independence: cognitive style or perceptual ability?––validating against thinking styles and academic achievement. Personality & Individual Differences, 37(6), 1295-1311.