Porucha příjmu potravy aneb boj o život

JABOK vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce Jitka Neitzelová

Porucha příjmu potravy aneb boj o život

Katedra: Sociální pedagogiky Vyučující: PhDr. Vladimír Mašát Rok:

2012

1

Prohlášení: 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Porucha příjmu potravy, aneb boj o ţivot zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. datum 2.8. 2012 Jitka Neitzelová

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

2

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat především vedoucímu práce p. Vladimíru Mašátovi za velmi dobré informace a připomínky. Dále bych také ráda poděkovala Ivetě Kaňkové za pravopisnou korekturu mé práce a všem respondentům a odborníkům, kteří mi byli nápomocni k úspěšnému dokončení práce.

3

Anotace Práce, se kterou Vás chci seznámit, je o poruchách příjmu potravy. Tato absolventská práce obsahuje problematiku PPP od historie, kde je zařazen jiţ doktor Galen, po současnost, kam patří vynikající lékaři jako MUDr. F.D. Krch a MUDr. H. Papeţová. V prvních dvou kapitolách se zabývám kultem ţenské krásy a její historií. V dalších teoretických kapitolách uvádím příznaky, projevy, příčiny a léčbu tohoto onemocnění. Toto průběţně prokládám příběhy dívek, se kterými jsem se setkala osobně, na webových stránkách nebo po přečtení knih. V praktické části se zabývám výzkumem, který vede ke zvolenému cíli, a sice „jak člověk s poruchou příjmu potravy vnímá sám sebe.“ Klíčová slova: Porucha příjmu potravy, psychiatrie, mentální anorexie, mentální bulimie, psychické onemocnění

Anotation Diese Arbeit befasst sich mit Essstörungen. Sie enthält die Problematik von der Historie, wo ist der erste Arzt Galen, bis zur Gegenwart ,wohin gehören besonders der Arzt Krch und die Arztin Papeţová. Im ersten Kapitel beschreibe ich die Geschichte der Esstörungen und den Kult der Frauenschönheit. In weiteren teoretischen Kapiteln führe ich die Kennzeichen, die Ausserungen, die Ursachen und die Therapie der Essstörungen an. Diese belege ich mit Geschichten der Mädchen, die ich traf, oder über die ich in Büchern las. Im praktischen Teil befasse ich mich mit dem Experiment, welches zum gewählten Ziel führte – wie die Leute mit Essstörungen sich selbst wahrnehmen. Die Schlüsselwörter: die Essstörungen, Die Psychiatrie, die Mentalanorexie, Die Mentalbulimie, psychische Erkrankung

4

OBSAH: Úvod........................................................................................................................8-9 1. Kult ženské krásy nebo nemoc..........................................................................10 2. Historie onemocnění poruch příjmu potravy (PPP)........................................11 2.1 Mentální anorexie (MA) a její historie................................................................11 2.2 Mentální bulimie (MB) a její historie.............................................................11-12 3. Charakteristika PPP..........................................................................................12 3.1 Záchvatovité přejídání........................................................................................12 3.2 Orthorexie.......................... ................................................................................13 3.3 Drunkorexie.................................. .....................................................................13 4. Definice a charakteristika onemocnění MA....................................................14 4.1 Definice MA.......................................................................................................14 4.2 Charakteristika MA a souvislost s pocity dívky……………….………………15 4.3 Redukční dieta oproti zdravé výţivě...................................................................16 5. Sociální příčiny aneb co cítím.......................................................................16-17 5.1 Problém výchovy.................................................................................................18 5.2. Problém společnosti…........................................................................................19 6. Individuální příčiny.............................................................................................20 6.1 Porucha vnímání těla...........................................................................................20

5

6.2 Usilování o výjimečnost...................................................................................20 7. Příznaky, jsem to ještě já............................................................................21-22 7.1 Odmítání jídla...................................................................................................22 7.2 Vyhublost.........................................................................................................22 7.3 Zvracení........................................................................................................22-23 7.4 Bledost, kolaps.................................................................................................23 7.5 Shrnutí příznaků..........................................................................................23-24 8. Fyzické následky související s onemocněním PPP........................................24 8.1 Tělesné následky.........................................................................................24-25 8.2. Porucha látkové přeměny............................................................................25-26 8.3 Srdečně oběhové potíţe....................................................................................26 8.4 Postiţení celého organismu..........................................................................26-27 9. Psychické následky související s onemocněním PPP.....................................27 9.1 Sociální izolace............................................................................................27-28 9.2 Pocity viny........................................................................................................28 9.3 Euforie a deprese..............................................................................................28 9.4 Sebevraţedné ohroţení.....................................................................................29 10. Jak začít bojovat s MA aneb mé já..........................................................29-32 10.1 Kolik byste měli váţit.....................................................................................32 11. Jak mohou pomoci blízcí nemocného............................................................32

6

11.1. Kapka naděje.............................................................................................33-34 11.2 Plnohodnotný ţivot.........................................................................................34 12. Ohrožení na životě..........................................................................................35 13. Charakteristika mentální bulimie aneb mé já........................................35-36 14. Postoj okolí k PPP a instituce, kam se mohu obrátit..............................37-38 15. Práce na psychiatrické klinice s PPP.......................................................38-41 16. Výsledky dotazníkového šetření...............................................................42-57 Závěr.................................................................................................................58-59 Seznam použitých zkratek...................................................................................60 Seznam literatury.............................................................................................61-62 Přílohy................................................................................................................1-10 Příloha č. 1. Dotazník.........................................................................................1-3 Příloha č. 2. Příběh nemocné dívky s PPP.......................................................4-5 Příloha č. 3 MKN................................................................................................6-7 Příloha č. 4 Výsledky dotazníku v procentech................................................8-10

7

Úvod V této práci bych se chtěla věnovat poruchám příjmu potravy. Tento problém je, bohuţel, čím dál častější a aktuálnější. Toto onemocnění se vyskytovalo jiţ ve středověku a starověku, i kdyţ v tomto období nebylo tolik rozšířené. Přesto se ale někteří autoři jako Hippokrates a Galén o nemoci jiţ zmiňují. Ve své absolventské práci se budu zaměřovat na tuto nemoc primárně z pohledu dívky či chlapce, kteří se s touto nemocí setkali. Tedy nejdůleţitější cíl mé práce je pohled nemocného člověka na sebe samotného, k tomuto cíli bude směřovat i můj výzkum. V mé práci ale nebude chybět ani názor lékařů na onemocnění poruch příjmu potravy. Také bych se s Vámi ráda podělila o uţitečné informace, jak pomoci dívce či chlapci, ať uţ z pohledu rodičů, přátel či známých. Tato tématika mě zajímá z mnoha důvodů. Jedním z nich je, ţe jsem se s tímto onemocněním osobně setkala, stejně jako s dalšími takto postiţenými dívkami, a dokonce i jedním chlapcem. Právě v souvislosti s probíhajícími změnami ve svém ţivotě jsem se rozhodla psát na toto téma, jelikoţ mohu čerpat i z vlastních zkušeností. Pevně věřím, ţe by má práce mohla pomoc nemocným, ale zároveň i lidem, kteří chtějí někomu takto nemocnému pomoci a neví jak. K dosaţení svého cíle jsem vyuţila dotazník a literaturu, a to jak odbornou, tak příběhy vyléčených z této nemoci. Dále jsem vyuţila rozhovorů s nemocnými dívkami a lékaři, kteří se zabývají psychoterapií pro tyto nemocné. Mezi odborné knihy patří zejména kniha, z které čerpám nejvíce - Spektrum poruch příjmu potravy od Hany Papeţové, dále pak Porucha příjmu potravy od Františka Davida Krcha, který se v této knize zabývá touto nemocí od počátečních příznaků aţ po léčbu, jako další zdroj jsem zvolila O poruchách příjmu potravy od Michaela Maloneyho a Rachel Kranzové a Mentální anorexie od Gerharda Leibolda. Knih s příběhy jsem přečetla mnoho, ale pro svou inspiraci jsem vybrala jenom ty, která se mi líbily, např. Zcela bez tíže od Marliese Arnold. V první kapitole bych se chtěla krátce věnovat kultu ţenské krásy. V kapitole druhé napíši něco o historii tohoto onemocnění, ve třetí kapitole budu psát o charakteristice a jiţ zmíněných příznacích nemoci. Obtíţím a terapii této nemoci se budu věnovat v dalších kapitolách. V poslední kapitole bych chtěla ukázat svůj výzkum, který jsem provedla pomocí rozhovorů a dotazníku u klientů s mentální 8

anorexií. Na závěr shrnu vše, co jsem zjistila, a porovnám s tím, co je napsáno v úvodu, jak opravdu nemocní reagují sami na sebe a jak se cítí v nemoci. V příloze bych se chtěla věnovat krátkému příběhu jedné nemocné dívky trpící mentální anorexií. Dále přikládám dotazník, který jsem dávala vyplnit dotazovaným s poruchami příjmu potravy, a tabulky mezinárodní klasifikace onemocnění.

9

1. Kult ženské krásy nebo nemoc? V první kapitole bych chtěla stručně napsat něco o kultu ţenské krásy v různých dobách. Kaţdá doba nám ukazuje nějaké nové módní trendy a podle toho se i v dřívějších dobách měnil kult ţenských tvarů. Tvary máme buď kypré, tzv. „holka krev a mlíko“ nebo štíhlé, aţ „lezoucí ţebra“. Mohli bychom se podívat například na takovou věstonickou Venuši: zdálo by se, ţe je tlustá, ošklivá a neforemná, ale v době kamenné byla uctívána, měla správné tvary a stejně tak tomu bylo i v pozdějších dobách. „Holka krev a mlíko“ byla středem pozornosti aţ do 20. století. V těchto dobách nebyl kult vychrtlosti, nýbrţ kult plodnosti. Někdy si kladu otázku, zda to tak nebylo lepší neţ nyní, v době gotické, či v 60. letech 20. stol, ale asi kaţdé období má své. Jak jsem se zmínila, v době gotické, tedy ve 12. – 16. století plnoštíhlost a ţádné kypré tvary nebyly ţádány, právě naopak. Taktéţ v 60. letech 20.stol., kdy se na scéně objevuje Leslie Hornbyová, více známá pod jménem Twiggi. Právě od doby objevení známé modelky a herečky Twiggi jsme se začali točit v bludném kruhu a upadat do nemocí, jako jsou poruchy příjmu potravy. Leslie Hornbyová vedla jiţ několik rozhovorů s různými novináři a odpověděla jiţ mnoha reportérům, ţe její štíhlost byla vţdy přirozená a ţe je zásadně proti kultu „vylezlých ţeber“. Vţdy byla obviňována z mentální anorexie, ale taktéţ vţdy tvrdila, ţe mentální anorexií nikdy netrpěla. V dnešní době jiţ podporuje různé kampaně proti poruchám příjmu potravy, zvláště pak proti mentální anorexii. Ţeny a v malém procentu i muţi se snaţí hubnout, protoţe si myslí, ţe tím, ţe umí hubnout, dokáţou okolí, ţe jsou „něco víc“. Tyto myšlenky nebývají vţdy a u kaţdého, jsou jen časté.

10

2. Historie onemocnění poruch příjmu potravy V této kapitole bych ráda uvedla malou část z historie onemocnění PPP. V současné době jsou informace o poruchách příjmu potravy více otevřené veřejnosti oproti minulosti. O poruchách příjmu potravy se mluví často jako o moderních nemocech. Ale je tomu opravdu tak? Dle mého názoru není, jelikoţ první zmínky o těchto nemocech můţeme nalézt jiţ v dávné historii. Dnes moţná můţeme spatřovat rozdíly pouze v příčinách těchto poruch, protoţe na nás působí jiné vlivy neţ v minulosti. V historii se jednalo například o jiţ výše zmíněný kult ţenské krásy, dnes můţe být podnětem pouhá televizní reklama. Poruchy příjmu potravy byly do 20. století ojedinělé, na rozdíl od dnešní doby, kdy jich najdeme poměrně mnoho.

2.1 Mentální anorexie a její historie První zmínky o nemoci najdeme jiţ u lékaře Galéna, který popsal příznaky mentální anorexie (dále MA) . MA definoval jako odmítání potravy z důvodu nechuti k jídlu. Tato porucha byla popsána jiţ ve 2.st. Odmítání potravy, jako dodrţování půstu, souviselo i s křesťanským ţivotem. V tomto pojetí bylo chápáno jako přiblíţení se k Bohu. Tento extrémní půst měl osvobodit hladovějící od hříchu. „První zmínka o dívce, která zemřela dobrovolně hladem, pochází ze 14.století, avšak první klinické obrazy, které by mohly odpovídat diagnóze mentální anorexie byly zaznamenány ve století 17.1 V tomto století bylo odmítání potravy povaţováno za posedlost ďáblem, „nezdravé chování“. Mentální anorexií jako nemocí se začínají lékaři zabývat aţ v 19. stol.

1

PAPEŽOVÁ, Hana. Spektrum poruch příjmu potravy. Praha: Grada, 2010.

11

2.2. Mentální bulimie a její historie Historie mentální bulimie sahá taktéţ zhruba do 2. st. Plutarchos, který se zabýval tímto problémem, označuje bulimii, tedy bulimos, jako zlého démona. Později se ale tato slova rozdělují a stává se z nich bous a limos, tedy vůl a hlad, coţ mělo znamenat velký hlad. V tomto velkém hladu dokázal člověk „seţrat“ celého vola. Popis historie mentální bulimie ale najdeme v kaţdé knize jinak, stejně jako je tomu u mentální anorexie. Papeţová a Krch uvádějí ve své knize psychiatra Geralda Rusela. Tento psychiatr patřil mezi první, kdo v roce 1979 popsal bulimii jako silnou a neovladatelnou potřebu jídla a následného zvracení nebo zneuţívání projímacích prostředků.

3. Charakteristika PPP V této kapitole bych chtěla čtenáře seznámit s několika druhy PPP . Nejznámější jsou anorexie a bulimie, kterými se budu postupně zabývat v následujících kapitolách podrobněji. V podkapitolách této kapitoly zmíním ale itři atypické poruchy. Proč atypické? V dnešní době se vyskytují méně známé druhy PPP jako jsou orthorexie, drunkorexie a záchvatovité přejídání. Krch popisuje tyto poruchy jako atypické, protoţe je nelze zařadit jenom mezi mentální anorexii či mentální bulimii. Důvodem je, ţe takto nemocný jedinec nesplňuje určité diagnostické kritérium, pro které by mohl být zařazen mezi tato dvě onemocnění.

3.1. Záchvatovité přejídání Toto téma je v dnešní době velmi diskutované. Jedná se o podobné onemocnění jako mentální bulimie. Jeden z větších rozdílů mezi těmito onemocněními je, ţe u záchvatovitého přejídání se nedostaví zvracení a člověk začíná být obézní. Toto

12

onemocnění je také lépe rozpoznatelné. Kritéria diagnózy u člověka se záchvatovitým přejídáním jsou takováto: -

nemocný nepociťuje hlad

-

jí o samotě, protoţe se stydí za mnoţství potravin

-

jí velmi rychle

-

je obézní

Člověk s tímto onemocněním není závislý na jídle, protoţe by měl hlad, ale protoţe je to spojeno s emocionální poruchou, nejběţněji se stresem.

3.2 Orthorexie Orthorexie je onemocnění, kdy člověk přijímá potravu, ale vybírá si pouze z několika druhů potravin, a tím omezuje nebo úplně vynechává některé potřebné látky, které si tělo nevytvoří samo ( vitamíny, minerály aj. ). Většinou se těmto lidem říká čistotní, protoţe se zaměřují pouze na stravu, která v sobě neobsahuje ţádné chemie. Rozdíl od bulimiků či anorektiků je takový, ţe se v obchodě nebudou dívat na kalorické tabulky, nebudou brát velké mnoţství potravin, ale budou zkoumat především jejich kvalitu.

3.3 Drunkorexie Drunkorexie je onemocnění, při kterém klient(ka) odmítá potravu a nahrazuje kalorie alkoholickými nápoji. Všechny poruchy příjmu potravy, ať jsou či nejsou atypické, jsou velmi váţné. Kaţdé neuspokojení potřeby, kterou nemocný má a nemůţe ji dosáhnout, nebo i dosaţení této potřeby, můţe vést k dalším přidruţeným problémům, jako jsou deprese, nervozita, pocity viny aj. Poruchy příjmu potravy jsou tak závaţná onemocnění, ţe mohou vést i ke smrti.

13

4. Definice a charakteristika onemocnění mentální anorexie Příčina MA anorexie nebyla doposud nalezena. Podíl na tomto onemocnění má mnoho faktorů, ať uţ konflikty v rodině, ve škole, nebo touha po uznání, po hezkém vzhledu či různé reklamy, kde jsou dívky mnohdy retušované. Většinou by jsme si ani nemysleli, kdo můţe trpět mentální anorexií, protoţe typičtější je toto onemocnění právě pro bezproblémové dívky, které dosahují mnohdy dobrých výsledků ve škole či v zaměstnání.

4.1. Definice MA „Mentální anorexie se vyznačuje úmyslným sniţováním váhy. Lidé s mentální anorexií mají patologický strach z tloustnutí. Nemocní lidé mentální anorexií jsou nespokojeni se svým vlastním tělem. Jedinci s MA většinou mají hlad, i kdyţ tvrdí opak.“2 Pokud jiţ nemocní trpí nechutenstvím, je to z důvodu dlouhodobého odmítání jídla. Ţaludek posléze není schopen nic přijmout. Omezování se v jídle je naopak často doprovázeno zvýšeným zájmem o jídlo (myslí na něj, sbírají recepty, rádi vaří a vykrmují ostatní). I člověk s mentální anorexií má chuť na sladké, někdy je tato chuť o mnoho větší neţ u zdravých lidí. Je to projev přizpůsobení se sníţenému příjmu energie a některých ţivin. Tito lidé, kteří mentální anorexií trpí, si postupně zvykají na sníţený příjem energie, a to nejprve ubíráním jídla, později jiţ prázdným talířem i ţaludkem. Tomu se říká nadměrná sebekontrola v jídle. A začíná začarovaný kruh, který se řídí jen a jen touto rovnicí: „energetický příjem = energetický výdej“. Nemocní si často nepovolí normální jídlo, pokud si ho „nezaslouţí“ nadměrným tréninkem, například během. Děsí se kaţdého většího nebo energeticky hodnotnějšího jídla a snadno se cítí přejedeni. Později se jiţ rovnice mění na „sníţený energetický příjem = zvýšený energetický výdej“. Tato rovnice však jiţ neplatí pro plnohodnotný běţný ţivot. 2

MARIE VÁGNEROVÁ. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999.

14

4.2 Charakteristika MA a souvislost s pocity dívky Jak souvisí charakteristika onemocnění mentální anorexie a pocity dívky se sebou samou? To si ilustrujeme na příběhu jedné sportovně nadané dívky z publikace PhDr. F.D. Krcha Mentální anorexie. Tato dívka byla v léčbě tohoto autora. Autor její pocity anorexie spojené se sportem popisuje na základě jejích výpovědí během jeho péče. 3

Mentální anorexie je především hrozbou ţen, které jsou perfekcionistické a

cílevědomé. Chtějí být dokonalé, aby potlačily nízké sebevědomí a sebekritičnost. Nahrazují kontrolu nad svými vztahy kontrolou nad jídlem. „Konečně se mi něco dařilo. Řekla jsem si, ţe kdyţ uţ jsem došla tak daleko, nevzdám to. Všichni mě chválili, jak mi to sluší, a já se cítila jako hvězda,“ vypráví Petra. „To, ţe uţ nemám pod kontrolou nic a ţe jsem v zajetí anorexie, jsem si uvědomila aţ za několik let, kdy jsem věděla, ţe jestli nebudu jíst, umřu, a přesto nedokázala pozřít ani jogurt. Mé problémy s jídlem začaly, kdyţ jsem začala cvičit závodně gymnastiku a měla jsem v ní dobré výsledky. Svým vítězstvím na závodech se o mě začal zajímat trenér více a kromě toho jsem v té tobě začala i hodně růst a přibírat na váze. Uţ předtím nás všechny ze skupiny trenér strašil, ţe tloušťka znamená konec sportovní kariéry. Trápil nás hlady, ale teď se soustředil hlavně na mě. Kdyţ jsem náhodou přibrala, strhl mi peníze ze stipendia, nebo mě dokonce fyzicky trestal. Začal na mě křičet, ţe gymnastika je sport pro mladé a štíhlé dívky a já ţe vypadám jako tlustá bába. V době, kdy normální holky rostou a za rok přiberou na váze několik kilo, jsem se bála stoupnout na váhu a přibrat třeba jen deset deka. Není divu, ţe jsme zůstaly tak malé.“ V dalším odstavci bych se chtěla podívat na to, jak se člověk vlastně do mentální anorexie dostane.

3

Mentální anorexie. [online]. [cit. 2012-07-23]. Dostupné z: www.mladazena.cz

15

4.3. Redukční dieta oproti zdravé výživě Osobní nespokojenost a společenský neúspěch, dvě věci, které jsou pro tuto nemoc typické. To ale není odpovědí na to, jak se dívky či chlapci do nemoci dostanou. Není dieta jako dieta. Někdy se někomu dieta můţe hodit. Ale má to jeden háček, a tím je, ţe mnoho lidí si plete pojem redukční dieta se zdravou výţivou. Jde především o mladá děvčata, převáţně však ta, která potřebují být pro svou profesi štíhlá. „V dnešním světě se obává nadváhy skoro 60% mladých ţen. Nejsou spokojené se svým tělem a zkouší různé techniky, jak shodit nějaké to kilo. Při takovémto vysokém poměru je potom obtíţné rozhodnout, kde končí dieta a kde začíná mentální anorexie. Je pravda, ţe mentální anorexií trpí asi půl procenta dívek, ohroţeno je jich však jiţ 10%. Většinou jsou to dívky mezi 15. – 16. rokem věku. Jsou vyhublé, trpí podvýţivou, a přesto je jejich ţivot ovládán strachem z tloušťky.“4 Je třeba se zmínit i o chlapcích. Je pravda, ţe mezi anorektiky se najdou i chlapci, ale je jich podstatně méně neţ dívek. Je to skoro desetkrát niţší počet. Většinou mezi tyto chlapce patří například sportovci nebo, stejně jako u dívek, chlapci zabývající se modelingem.

5. Sociální příčiny aneb co cítím Proč příčiny MA souvisí s tím, jak dívka vidí sama sebe? Dívky, které trpí mentální anorexií, jsou odmala vedené k tomu, aby potlačovaly vlastní agresi, braly ohledy na druhé a staraly se o jejich blaho. To všechno dělají tak, ţe to jde na úkor jejich sil. Dívka je tedy šťastná, kdyţ můţe pomoci druhým. Pokud se jí to však nezdaří, má pocity selhání a úzkosti. Dívka s mentální anorexií si nepřijde nějak výjimečná. Naopak, pociťuje permanentní strach i z věcí, které udělala dobře, protoţe pro ni to nebylo třeba dost dobré.

4

F.D.KRCH. Poruchy příjmu potravy. Praha: Grada, 1997.

16

Zkusme si to popsat na příkladu Katky. U tohoto příběhu jsem pozměnila veškeré osobní informace. Třináctiletá Katka má dva roky mentální anorexii. Během těchto dvou let se jí podařilo ve škole získat samé jedničky. Před onemocněním měla průměrné aţ podprůměrné známky. Katka začala být hodně cílevědomá, ctiţádostivá a veselá z kaţdého svého úspěchu. Kdyţ se jí ale nepodařilo něco tak, jak chtěla, v jejím případě získání samých jedniček, začala mít pocit selhání, úzkosti a deprese. Cítila to tak však i Katka, nebo začala jenom její rodina vidět změny? Katka se opravdu cítila při velmi dobrých výkonech dobře, měla euforické aţ manické stavy. Ale pokud nedosáhla výkonů, které si přála, skutečně na sobě pociťovala změny. Říkala, ţe jí je špatně, cítí se vyčerpaná a k ničemu (sebeobviňování), měla deprese. Proč jsem popisovala příčiny nemoci? Protoţe, ač si to neuvědomujeme, takto nemocní klienti mají změněné psychické vnímání sebe sama nebo vnímání svého okolí. Chtěla jsem ukázat, v jak běţných situacích se mentální anorexie můţe někdy tvořit. Příčiny této nemoci jsou rozdělené na individuální a sociální. Mezi jednu z příčin patří i působení okolních vlivů světa na mladého člověka, jak dokazuje schéma, které je vloţené níţe pod textem.

17

5

Faktory ovlivňující nutriční chování dítěte

Dále si řekneme tedy o těch nejdůleţitějších příčinách MA. Tyto příčiny jsou popsané na základě knihy Mentální anorexie od F. D. Krchy.

5.1 Problém výchovy Jednou z nejdůleţitějších sociálních příčin je výchova. Pokud budeme na dítě naléhat, chtít po něm nemoţné a vytvářet mu nepříznivé podmínky v rodině, nebude se dítě schopno zapojit se do běţného ţivota. Bude se chtít vymykat, najít si svůj svět. To se některým podaří únikem do mentální anorexie. Otázkou tedy je, jak se chovat k dítěti, aby nebylo přetěţováno, ale zároveň aby na něj nebyli kladené malé nároky? Touto otázkou se asi zabývá mnoho rodičů, také mnoho rodičů si přeje vychovat své dítě dobře, aby to mělo v ţivotě jednodušší. Ale je opravdu jednodušší chtít po dítěti, aby zvládlo mnoho škol a našlo si dobrou práci? Nejdůleţitější asi je, jak to cítí samo dítě. Jestliţe dokáţe dítě rozlišit, na co opravdu má a na co nemá, je vhodné ho podpořit v jeho výběru a nenutit do něčeho, o co nestojí. Tím samozřejmě nechci říct, aby se rodiče chovali laxně a dítě nechali napospas svému ţivotu. 1)

5

MARÁDOVÁ, Eva. Prevence dětské obezity jako součást výchovy ke zdraví na ZŠ. Informační portál hromadného stravování [online]. 24.10.2007 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.jidelny.cz/show.aspx?id=627

18

V další podkapitole se podíváme na mentální anorexii z úhlu pohledu společnosti.

5.2 Problém společnosti Mezi další příčiny patří přehnaný ideál štíhlosti ve společnosti (modeling). Dívka, která trpí mentální anorexií, si bude stěţovat, jak je tlustá, ačkoliv uţ bude hodně vyhublá. Řekne nám: „Všichni na mě koukají, protoţe jsem tlustá. Domnívám se, ţe bych měla přestat úplně jíst.“ Proč to ale tak je? Mohou mít vliv různé reklamy? Myslím, ţe reklamy do ţivota lidí velmi zasahují (ač jsou určitě i jiné vlivy ze společnosti, které zasahují do našich ţivotů). Na našich obrazovkách však vidíme kaţdou chvíli reklamy na různé tabletky, či čaje na hubnutí, kolikrát stačí vidět jen ty vyhublé modelky, které nám tyto reklamy předvádějí. Mnohdy se podíváte do módních katalogů, něco se vám zalíbí a zjistíte, ţe oblečení ve vaší velikosti nejspíš nemají, protoţe mají většinou čísla 34, 36, 38 apod. Tehdy si řeknete, ţe jste nejspíš tlustí, kdyţ se nevejdete ani do těchto velikostí, jenţe tak to vůbec není. Čísla nic neznamenají. U dálnice mnohdy narazíte na billboardy, které vám ukazují vyhublé modelky s různými klamavými reklamami. Taktéţ na některé pozice v práci si vyberou „tu hezčí a hubenější“. Moţná, ţe i Vy máte zkušenost s tímto „výběrem“, ať uţ povolání či oblečení. Uvedu svůj vlastní příklad. Jednou jsem poslala ţivotopis do jednoho nejmenovaného zařízení na povolání, které jsem chtěla dělat - zdravotní sestřičku. Očekávala jsem, ţe mi přijde nějaké vyjádření po přečtení ţivotopisu nebo pozvání ke schůzce, ale omyl. Přišel mi e-mail, ve kterém byla ţádost o fotku. Tu jsem tedy odeslala a za nedlouho mi přišlo, ţe pokud chci do práce, mohu od nového měsíce nastoupit. Přišla jsem se tedy na místo podívat, abych zjistila, jak to tam vypadá a funguje. Zde jsem viděla personál, který byl evidentně vybírán podle vzhledu, samé hubené a hezké slečny. Mě to ale odradilo a do této práce jsem nikdy nenastoupila, protoţe se mi to zdálo jako diskriminace lidí, kteří nejsou tak hezcí, ale mnohdy mohou být daleko zkušenější a znalejší. Jsem přesvědčená o tom, ţe výběr do zaměstnání podle vzhledu, hubenosti a různé reklamy hubených lidí je problém naší společnosti. V další kapitole se zaměříme na individuální příčiny onemocnění mentální anorexie.

19

6. Individuální příčiny Mezi sociálními a individuálními příčinami jsou velmi úzké vazby. Z individuálních jsem vybrala dvě nejtypičtější a nejzávaţnější.

6.1 Porucha vnímání těla Jak se dívá na sebe člověk s anorexií? Většina anorektiků si stěţuje na své tělo. Jsou ke svému tělu nepřátelští, a proto ho „týrají“. Mají o sobě zkreslené představy. Denně jsou schopni stát několik hodin před zrcadlem a říkat o sobě pořád tu samou větu dokola: „Jsem tlustá a škaredá, tlustá a škaredá…“. Mnohdy se stává, ţe nezůstávají pouze u slov mířených na svou váhu, ale přestanou se jim líbit i jiné „partie“, například oči, uši, nos atd. A tak se ztrácí jednota těla a rozumu jako základní předpoklad pro naplněný ţivot. Troufám si říci, ţe porucha vnímání těla patří mezi jedny z nejzávaţnějších příčin MA, jelikoţ člověka s touto poruchou velmi těţko přesvědčíme, ţe se vnímá špatně, a proto je mentální anorexie psychické onemocnění. V další podkapitole se podíváme na to, o co usilují lidé s tímto onemocněním, co si vlastně od nemoci slibují?

6.2 Usilování o výjimečnost Tyto dívky nebo chlapci si myslí, ţe jsou něčím výjimeční, kdyţ začnou odmítat potravu. Kdyţ kolem sebe vidí lidi, kteří se vykrmují, oni jsou pyšní na to, jak odolávají. U některých mentálních anorektiků přetrvává přání vyvýšit se nad ostatní v přehnané míře. Otázkou zůstává, proč ale chtějí být výjimeční právě v tomto, proč třeba neusilují o dobrý studijní výsledek, dobrou práci, zdravou rodinu apod.? Jsou příliš egocentričtí? To bylo jenom krátce ke kapitole sociálních a individuálních příčin. Dále se budu zabývat příznaky onemocnění.

20

7. Příznaky, jsem to ještě já? Jaké jsou příznaky MA a jak se cítí nemocní? V průběhu nemoci dívka nebo chlapec na sobě zpozorují téměř kaţdý z níţe popsaných příznaků. Ale jeden z nich popírají, jeden vyvracejí nebo si je raději nepřipouštějí. Odmítání jídla nemocní popírají a vyhublost vyvracejí. Nemocní se cítí stále tlustí, a to i kdyţ jsou ve velmi velké podváze. Pokud bychom jim ukázali obrázky, tak označí obrázek, kde bude nakreslena obezita. I přesto, ţe se nemocní anorexií cítí uţ fyzicky i psychicky velmi špatně, budou Vás přesvědčovat o opaku. Kdyţ jsem např. měla moţnost komunikovat s dívkou (Barborou), které je 17 let a mentální anorexií trpí půl roku, /neléčí se/, dozvěděla jsem se, ţe se cítí velmi dobře, je bez jakýchkoliv problémů. Navenek však působila jinak, roztěkaně, a samozřejmě vykazovala nemoc dalšími příznaky - vyhublostí, suchou kůţí, propadlýma očima a další. Barbora si svou nemoc neuvědomuje a i nadále chce zhubnout, nikomu jinému neţ sobě nedůvěřuje. Dále jsem vedla rozhovor s člověkem, který mi je velmi blízký, je v léčbě a zdá se, ţe mi věří. Budu pro něj pouţívat jméno Renata. Tato slečna mi podle mého názoru řekla pravdu, onemocněním se netají. A takto mi popsala své pocity: „Neţ jsem měla mentální anorexii, cítila jsem se poměrně šťastná, řešila jsem jen všední problémy mého věku, zamilovanost a školu. Od doby, co jsem onemocněla anorexií, jsem uţ nebyla nikdy opravdu šťastná, cítím se sama a nepotřebná.“ Dále mi Renata popsala pocity únavy, vyčerpání, slabosti, někdy měla i kolaps. Také se mi zmínila, ţe několikrát se jí stalo, ţe byla v tak těţkých depresích, ţe si způsobila rány na rukou, a to sebepoškozováním. Renata se léčí asi 5 let a svou nemoc si jiţ velmi dobře uvědomuje, ale zpočátku tomu tak nebylo. Renata mi popsala, ţe kdyţ si nemoc ještě neuvědomovala, měla problémy s maminkou, protoţe ta chtěla, aby jedla. Sama Renata jídlo odmítala. Dnes se Renata snaţí a vede tvrdý boj, někdy má horší období a nejde jí bojovat tak, jak by chtěla, ale ví, ţe má perfektní maminku, která ji podporuje a vţdy jí řekne pravdu. Myslím, ţe je velmi důleţité, ţe Renata našla nejen odvahu k léčbě tohoto onemocnění, ale také ţe našla důvěru ke své mamince. Ví, ţe kdyţ si myslí, ţe je tlustá, můţe zajít za maminkou a vţdy se jí na všechno zeptat. Maminka jí vţdy řekne, ţe rozhodně tlustá není a Renata jí věří více neţ sobě. Kaţdý nemocný se cítí jinak a má jiné příznaky, záleţí na stadiu nemoci a samotném nemocném.

21

V dalších podkapitolách popíši konkrétní příznaky, které se mohou vyskytnout u nemocných s poruchami příjmu potravy, jde tedy především o mentální anorexii, protoţe například u mentální bulimie se tyto příznaky mohou lišit. Mentální bulimii zmíním krátce poté.

7.1 Odmítání jídla Toto je jeden z prvotních příznaků, podle kterého však ještě nikdo nemusí vytušit, ţe jde právě o tuto nemoc. Odmítání potravy můţe totiţ ohlašovat i jiné onemocnění, třeba banální chřipku či angínu. Avšak u člověka s mentální anorexií toto časem vyjde na povrch, protoţe nejde potravu odmítat do nekonečna. Nemocní, kteří odmítají potravu, si vţdy najdou nějakou výmluvu, proč zrovna nemohou jíst, a nebo mají sklony ke lhaní, kdy začnou okolí přesvědčovat o tom, ţe se nají sami v pokoji. To je omyl, nemocní mentální anorexií si potraviny do pokoje opravdu odnesou, zde je ale vyhodí. Pokud jsou jiţ kontrolováni, jsou schopni najít i jiný způsob, jak se potraviny zbavit.

7.2 Vyhublost Patří mezi jeden z příznaků, podle kterého bychom měli poznat, ţe se něco děje s člověkem, který hubne. Avšak někteří lidé si tohoto nevšimnou, ani kdyţ uţ je to úplný extrém. Nemocný si většinou obléká něco volnějšího, aby na něm nikdo nic nepoznal. Později se to však projeví na pleti, propadlých tvářích, černých kruzích pod očima a vypadávání vlasů. Ale i vyhublost můţe být příznakem jiné nemoci. Vyhublost můţe být například příznakem onemocnění štítné ţlázy či onkologického onemocnění. Jako druhý extrém se ale bohuţel stává, ţe vás lékař obviní z onemocnění poruch příjmu potravy a diagnóza je ve skutečnosti jiná.

7.3 Zvracení Slyšela jsem několik názorů, ţe zvracení patří jenom k onemocnění bulimie, ale jsem přesvědčena o tom, ţe to tak není. Klient s MA má stejné zaţívací potíţe jako člověk s mentální bulimií. Samozřejmě, jak uţ jsem řekla, všechny příznaky jsou individuální a platí to i pro tento příznak. Zvracení se objevuje tehdy, je-li nemocný jiţ na pokraji sil, pociťuje-li celkovou slabost, anebo naopak snaţí-li se 22

z nějakého důvodu vrátit se zpátky do normálu a jiţ není schopen zvládnout to sám. Tím myslím, kdyţ se pokouší najíst a několik dní aţ měsíců předtím nejedl nebo jedl jenom minimální mnoţství stravy. Pak není schopen téměř nic pozřít, protoţe jeho ţaludek je staţený jako kříţala. Zde je potřeba vyhledat lékařskou pomoc. Lékař posoudí, jak moc je průběh závaţný, a podle toho určí, zda nemocnému aplikuje sondu, či mu pomůţe nutrindrinky apod. Pokud nemocní nemohou jíst, spolupracuje se s nutričními terapeuty, kteří jsou schopni vytvořit individuální jídelní plán pro kaţdého nemocného.

7.4 Bledost, kolaps Nemocný, který zkolabuje, dostal jasný signál od slinivky břišní, ţe nemá dostatek cukru. Slinivka břišní začne produkovat nadbytek hormonu inzulínu, který právě cukr sniţuje. Sníţená hladina cukru v krvi, a tím i v těle, se nazývá hypoglykemie. I hypoglykemie sama můţe být ţivotu nebezpečna. Někdy, ale stává se to málo, si nemocní mentální anorexií vezmou něco sladkého, aby se kolapsu ubránili. Většina nemocných preferuje sladké pití, především coca-colu.

7.5 Shrnutí příznaků Protoţe je příznaků hodně, vybrala jsem ty z těch nejzávaţnějších, u kterých jsem se ve výše uvedených bodech zastavila. Nyní bych se chtěla pouze zmínit o některých dalších příznacích. Tím ale nemyslím, ţe by jejich závaţnost byla nulová. Mezi další a na pohled viditelné příznaky patří zimomřivost, padání vlasů, lámání nehtů, dívce ,,šupinatí“ kůţe a můţe se dokonce objevit jemné lanugo /ochlupení, které má miminko po narození/. Kaţdý autor popisuje ve svých knihách mentální anorexii trochu jinak, našla jsem ale dva autory, Krcha a Marádovou, kteří se shodují na následujících projevech onemocnění mentální anorexie. Z těchto projevů jsem vybrala jen několik na ukázku. Projevy mentální anorexie dle Krcha a Marádové: -

vynechání kaloricky bohatých jídel z jídelníčku

-

kouření

-

vyvíjení aktivity

23

-

zapíjení hladu ( kávou, vodou )

-

pod záminkou přestávají jíst ( není mi dobře, nemám hlad aj.)

-

jedí pomalu

-

přehnaná kontrola nad svou váhou

-

odmítání společenského stolování

V dalších kapitolách se budu zaměřovat na vliv nemoci na naše tělo.

8. Fyzické následky související s onemocněním PPP Jaký je vliv onemocnění na naše tělo? Onemocnění mentální anorexie má vliv na celkový úpadek organismu. Především je zde tělesný úpadek – úpadek sil, poruchy látkové výměny, srdeční a oběhové potíţe, vynechávání menstruace a další. Můţeme se dostat aţ do konečného stadia ohroţení ţivota.

8.1 Tělesné následky Tělesné následky, které se objeví jako důsledek odmítání potravy, závisí na délce trvání tohoto odmítavého chování. Také závisí na tom, z jaké váhy začneme hubnout - začneme-li hubnout z normální váhy, nadváhy či podváhy. Naše tělo potřebuje k ţivotu energii, která se přivádí potravou. Po nějaký čas tedy můţe tělo ţít z vlastních zásob, to však závisí, jak uţ jsme řekli, na váze nemocného před začátkem onemocnění. Také to závisí na spotřebované energii v průběhu onemocnění. Anorektičky však silou nešetří, mají sklon k přehnané aktivitě, a proto energii ztrácejí velmi rychle. To je ona rovnice zmíněná výše v kapitole 4. - „sníţený energetický příjem = zvýšený energetický výdej“. Zpočátku jsou zde aţ přehnané výkony ( dvacetikilometrové trasy běhu, stokilometrové cyklojízdy aj.), ale nakonec

24

se dostaví zhroucení s těţkým tělesným vyčerpáním. Postiţení pak často nejsou schopni ani vstát a sami se postarat o své základní potřeby ( například o hygienu ). V tomto stavu je čas na klinickou (metabolickou) intenzivní péči, jinak nemocný můţe zemřít. Tato léčba se v první řadě provádí na metabolických jednotkách. Tam, kde tyto jednotky nejsou, leţí nemocní na odděleních interních. Nejdříve se musí nemocní stabilizovat tělesně a posléze se řeší psychická stránka na psychiatrických odděleních v ambulantní psychiatrické péči nebo denních stacionářích. Přes veškeré tyto tělesné projevy nejsou pacienti schopni akceptovat svůj zdravotní stav a neuznávají, ţe ničí sami sebe. Neustále se uchylují k výmluvám a přemlouvají příbuzné, aby nezařizovali léčbu. Blízcí musí zasáhnout bez ohledu na jejich protesty, protoţe nemocní trpí jiţ zmíněnou poruchou vnímání těla. Velmi váţnou nevýhodou však je, ţe pokud zletilý nemocný opravdu nezkolabuje, příbuzní nemohou nic dělat. Jak uţ to tak bývá, všichni mají svobodnou volbu rozhodování a stejně tak i člověk s mentální anorexií či bulimií. Příbuzným u zletilých nemocných tedy zbývá pouze přemlouvání k léčbě nebo čekání na to, co bude následovat. Ani jednotky psychiatrické péče nepřijmou pacienta, který není přesvědčen o tom, ţe léčbu potřebuje, protoţe by se jeho stav nijak nezlepšoval. Kaţdý nemocný musí chtít sám být léčen, aby byl úspěšný výsledek.

8.2 Porucha látkové přeměny Pokud tělo dostává málo potravy, začne adaptovat orgány na pomalejší rytmus vstřebávání, aby mohl být ţivot zachován tak dlouho, jak to jen jde. Tato reakce nastupuje automaticky. Bazální metabolismus, tedy ţivot udrţující činnost látkové přeměny v úplném klidu, se značně zmenší, aby se šetřil. To znamená, ţe všechny tělesné orgány, které nejsou pro ţivot tak důleţité, dostanou méně energie, protoţe se musí udrţovat orgány pro ţivot nutné. Které orgány nejsou pro ţivot tak nutné? To je otázka. Samozřejmě, ţe kaţdý orgán v našem těle plní nějakou funkci, bezprostředně nutné nejsou ale pohlavní orgány. To, ţe musíme udrţovat ţivotně důleţité orgány, vede samozřejmě k prvním potíţím, které však nejsou ale stále tak velké, aby anorektika odradily od jeho nebezpečného hubnutí. Teprve kdyţ uţ ani program ,,úspory energie“ nedokáţe vyrovnávat ztráty odepírání stravy, objevují se na ţivotně důleţitých orgánech poruchy, které neléčeny vedou aţ ke smrti. Anorektik

25

činnost orgánů sniţuje svými výkony, protoţe tělo nemá ţádnou energii. Rovněţ zaţívací orgány mohou být brzy zasaţeny nedostatečnou výţivou. Na ţaludku vznikají ţaludeční vředy a záněty sliznice. Tento stav působí značné potíţe. Dále se u anorektiků objevuje zpomalení střevní peristaltiky z důvodu postrádání vlákniny. Ve střevech se shromaţďují jedovaté zplodiny látkové přeměny, které se opětovně vstřebávají do těla a způsobují tak lehkou sebeotravu. Jak poznáme sebeotravu? Nemocný trpí bolestmi hlavy, nadýmáním a nečistou kůţí. Někdy se u anorektiků setkáváme s pouţíváním laxativ, které později působí opačným způsobem. Střevo přestane reagovat na laxativa / projímadla/ a dochází k zácpě.

8.3 Srdečně oběhové potíže Srdeční oběh bývá postiţen v těle nejrychleji. Prvním příznakem bývá pokles krevního tlaku a zpomalení frekvence pulsu. Zvláště při přehnané fyzické zátěţi dochází však i k závaţnějším potíţím - k přetíţení a selhání srdce. V takovýchto případech můţe zachránit ţivot jiţ jen včasná lékařská pomoc. Mezi varovné příznaky, které upozorňují na začínající komplikace srdečně oběhového systému, patří především záchvaty mdloby a závratě. Pacient se tyto příznaky snaţí zakrývat, ale to nejde neustále.

8.4 Postižení celého organismu Nedostatečnou výţivou je postiţen celý organismus, proto se vyskytují ještě další chorobné symptomy. Mezi ně se především řadí: „Chronický nedostatek vitamínů, minerálních látek a stopových prvků. Ten vede například k anemii = chudokrevnosti ( nedostatek ţeleza ), ke křečím ( nedostatek vápníku a hořčíku ), poruchám nervové činnosti a špatné funkci štítné ţlázy (nestabilní hormony v těle, především TSH - hormon funkce štítné ţlázy). Kromě toho ubývají bílkoviny, které jsou potřebné pro tělesný i duševní vývoj. Dále je zde zvýšená náchylnost k nemocem, protoţe je oslabena obranyschopnost neboli imunita. Imunita selhává aţ do té míry, ţe se organismus nedokáţe bránit ani banálním onemocněním jako jsou chřipka,

26

angína a další. Tato onemocnění u anorektiků přetrvávají velmi dlouho a probíhají v těţších formách. Někdy se zde nevyhneme ani komplikacím.“6 Mezi poslední projevy patří lámání nehtů, padání vlasů a sníţená tělesná teplota. Anorektičky prochladnou i při vysokých venkovních teplotách z toho důvodu, ţe mají zmenšenou produkci tepla při látkové přeměně. Tato funkce běţí na ,,úsporný reţim“. Mnohdy potkáte nemocného s mentální anorexií na ulici oblečeného ve třicetistupňových vedrech v podzimních bundách nebo vrstveném oblečení.

9. Psychické následky související s onemocněním PPP „Anorexie vede k různým psychickým a sociálním poruchám. Ty mohou vést aţ k sebevraţdě.“7 V dalších bodech bych se chtěla zmínit o depresivních stavech, pocitech viny, nebo naopak o pocitech nadřazenosti a euforických náladách.

9.1 Sociální izolace Anorektik má přehnané sklony starat se o blízké, někdy ale můţe působit arogantně. Nemocný navazuje sociální vztahy velmi těţce, je jen málo lidí, kteří v jeho okolí zůstanou. Nevyplývá to však jen z jeho chování, ale také ze zklamaných nadějí blízkých a přátel. Ti dávají nemocnému rady, které on opětuje naráţkami a výmluvami. Nedokáţe je poslechnout, cítí se pod nátlakem a brání se, například agresí nebo únikem do samoty. Takto se anorektik dostává do situace, kdy se začne více a více uzavírat do sebe, a tak se uzavře i hlouběji do své nemoci. Později uţ nejeví ţádný zájem o vztahy s přáteli, rodinou ani jinými lidmi. Sociální izolace je jedním z největších stresových činitelů. Proto pokud se do ní anorektik dostane, 6

F.D.KRCH. Mentální anorexie. Praha: Grada, 2002. KRANZOVÁ, Rachel. M. MALONEY. O poruchách příjmu potravy. Praha: Lidové noviny, 1977. 7

27

zhorší celý průběh nemoci. I člověk s mentální anorexií touţí potom mít přátele, jen neví, jak s nimi vyjít a jak se ubránit svým náladám, aby neubliţoval svým blízkým.

9.2 Pocity viny Někdy se nemocnému stane, ţe podlehne nátlaku okolí nebo svému hladu a opět něco začne jíst. Toto ,,selhání“ vyvolá těţké pocity viny, které mohou vést aţ k sebevraţedným sklonům. Pokud se nemocný nepokusí o sebevraţdu, neznamená to však, ţe by začal normálně jíst jenom z toho důvodu, ţe si něco dal, ale právě naopak. Znamená to, ţe se ještě více upne na odmítání potravy, aby odstranil následky své ,,slabosti“. Někdy se můţe stát však i to, ţe nemocný si uvědomí svou nemoc, snaţí se jíst, ale ono to nelze a na základě toho se objeví pocit viny. I tyto pocity viny mohou končit sebevraţdou, protoţe nemocný má pocit, ţe selhal i vůči snaze blízkých mu pomoci.

9.3 Euforie a deprese U těchto klientů se navenek můţe zdát, ţe mají dobrou náladu, srší nápady a vypadá to, ţe nepotřebují ţádný spánek. Jak se říká: „ Nejsmutnější člověk působí navenek nejusměvavější a nikdo z okolí netuší, ţe uvnitř svádí tvrdý boj.“ Občas anorektiky můţeme vidět s ,,nepřítomným“ výrazem ve tváři. To znamená, ţe jejich koncentrace i výkonnost je sníţená. Tito nemocní trpí kolísavostí nálad. Často je u nich nápadné, ţe jsou přecitlivělí na světlo a hluk. Někdy mohou být aţ agresivní a neovladatelní. Euforie velmi souvisí s depresemi. Z euforie mohou najednou vzniknout depresivní stavy, je to otázka několika hodin. Nemocní potom zůstávají dlouho ve svých pokojích a straní se lidí. Některé deprese však mohou probíhat skrytě. Projevují se jen neklidem a podráţděností. Mnohdy převaţují tělesné potíţe. Proto nikdo nepřemýšlí nad depresemi, ale nad banálním onemocněním. Tyto dva stavy se mohou velmi často střídat, anebo naopak jeden stav můţe trvat dlouhodoběji.

28

9.4 Sebevražedné ohrožení Sebevraţda hrozí aţ tehdy, je – li anorektik dlouhodobě neléčen. Tyto sebevraţdy většinou bývají ,,pomalé“, protoţe nemocný se nemůţe rozhodnout, zda si ţivot vezme nebo zda se rozhodne dál ţít takový, jaký je. Existují ale i výjimky. Kdyţ se nemocní plně rozhodnou svůj ţivot ukončit, děje se to především v depresivní fázi. Po přejití této fáze, anebo naopak, kdyţ se nemocný dostane do nejhlubší depresivní fáze, je toto zaţehnáno. Proč právě i v hluboké depresivní fázi? Protoţe nemocný nemá dostatek energie. Uţ několikrát jsem ve svém ţivotě slyšela pronést větu, ţe člověk nepodstoupí sebevraţedný pokus tehdy, mluví – li o něm. Toto tvrzení není pravdivé! Nejen, ţe to dokazuje kníţka od Bernarda Leibolda, ale vím to i z ,,vlastní zkušenosti“. Stala jsem se svědkem jednoho takového případu. Mluvila jsem s člověkem, který neustále mluvil o tom, ţe jeho ţivot nemá smysl, ţe by raději zemřel. Jeho rodina na to nereagovala a o pár dní později jsem se dozvěděla, ţe tento člověk spáchal sebevraţdu. Proto by se neměly ţádné náznaky brát na lehkou váhu a, pokud někdo není schopný takovéhoto člověka uhlídat (coţ je naprosto normální a v ţádném případě nemůţe nikdo z nás fungovat jako „hlídací pes“), je lepší nechat člověka, který vyhroţuje sebevraţdou, hospitalizovat. Konečně se jiţ dostávám k boji s mentální anorexií a její léčbě.

10. Jak začít bojovat s mentální anorexií aneb mé „já“ Na začátku bych chtěla uvést opět příběh dívky, se kterou jsem měla moţnost vést osobní rozhovor. U této dívky jsem změnila veškeré osobní informace. Poznala jsem ji na blogu pro dívky s poruchami příjmu potravy, kdyţ jsem pátrala po informacích s tématem tohoto onemocnění, abych je mohla vyuţít pro svou práci. Kdyţ jsem se s dívkou setkala, zjistila jsem, ţe jsme spolu měli tu čest jiţ z dřívějška. Dívku budu nazývat Terezou. 29

Tereza, před třináctým rokem ještě normální dívka se smyslem pro humor, onemocněla anorexií ve 14 letech a ani si přesně nepamatuje začátky svého onemocnění. Tereza říká, ţe první dva roky nevnímala, ţe by se s ní něco dělo. Zpočátku se cítila naprosto v pořádku, dokonce ani o této nemoci neuvaţovala. Později, kdyţ zhubla poněkud více neţ v začátcích, začala si připadat báječně. Neustále stála před zrcadlem a říkala si, ţe by mohla ještě více zhubnout, připadala si pořád moc tlustá. „Kaţdý můj úspěch mě povzbuzoval k dalšímu sniţování váhy, byla jsem na sebe pyšná,“ povídá mi Tereza dále. Pak se ale svěřila, ţe po zhubnutí 15 kg jí začalo bývat špatně. To jí bylo asi 16 let. Cítila deprese, únavu, začala být přecitlivělá, neustále plakala a měla pocit, ţe je sama. To byly stále ale jenom začátky. Nejdříve kolabovala po zvýšené námaze, později jiţ nemusela ani síly vynakládat a při kaţdé hlasité hudbě nebo jenom mluvení jí nesnesitelně rozbolela hlava. Začala bývat agresivnější, nervóznější. Tady končilo i dívčino sebevědomí. Terka se tak rozpovídala, ţe jsem s ní strávila několik hodin. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací. Její vyprávění mě hodně zaujalo. Kdyţ se po několika hodinách dostala k tomu, jak se začala léčit, zjistila jsem, ţe se její stav rapidně změnil k lepšímu díky jedné lékařce, která jí velmi pomohla. Tereza se k léčbě dostala aţ v 19 letech, to je celých pět let v bludném kruhu, ve kterém byla zcela sama. Kdyţ poprvé vstupovala do ordinace této lékařky, cítila jenom velký strach, nevěděla, co s ní bude, nikomu nedůvěřovala a neočekávala, ţe se něco změní k lepšímu. Po první návštěvě se nic nezměnilo, nemohla najít důvěru ke své lékařce, cítila stále ten samý nesnesitelný strach jako předtím, ale zároveň byla poprvé odhodlána poznat nové začátky. Po několika dalších návštěvách lékařky se jí začalo ulevovat. „Čím více jsem se svěřovala, tím více jsem cítila úlevu,“ řekla mi Tereza. Tereza začala získávat vše, co ztratila. Konečně mohla pocítit svou první radost, později se přidávaly i další znovu nalezené pozitivní vlastnosti: „Získala jsem zpět trochu svého sebevědomí a nakonec jsem se na sebe přestala dívat jako na hnusnou a tlustou.“ Tereza měla štěstí, i přesto, ţe se k léčbě dostala aţ po pěti letech hubnutí, se z nemoci téměř dostala, cítí se šťastná a spokojená. Jediné, proč se necítí zcela vyléčená, je, ţe její strach z recidivy onemocnění v ní přetrvává. Dnes se ale Tereza věnuje studiu, které v době nemoci musela přerušit, a svému oblíbenému koníčku, koním, na které jí v době nemoci jiţ nestačily síly.

30

Jak se tedy mentální anorexie léčí? Nejdůleţitější při léčbě anorexie je samozřejmě dostatečná a vyváţená strava a změna nevhodných stravovacích a pohybových návyků. Na počátku výţivového reţimu se většina nemocných cítí přejedená. Často trpí pocity plnosti. Počátek výkrmného reţimu můţe být také spojen s otoky. Ten, kdo si předtím zvykl na větší dávky projímadel, by měl jejich vysazení konzultovat s lékařem. Nepříjemné pocity, to je cena, které se nevyhneme. V případě, ţe pravidelně a vydatně jíme a tělesná hmotnost nestoupá, je moţné jako doplněk stravy uţívat některý z nutričních nápojů. Nezáleţí ovšem tolik na rychlosti stoupání váhy jako na získání správných stravovacích návyků. Jídlo pětkrát denně a dostat se na běţné porce. Samozřejmě to není krátkodobá léčba. Ještě bych se chtěla vrátit k nutričním nápojům. Někdy hrozí, ţe člověk trpící mentální anorexií má pocit, ţe ho tyto nápoje natolik zasytí, ţe má nahrazené normální jídlo. Není to pravda, a proto se nemocnému člověku nesmí běţné jídlo odpustit. Nápoje se mu dávají pouze jako podpora a mají dva účinky - udrţet, případně zvýšit hmotnost a zvýšit energii těla. Nejlepším lékem na mentální anorexii je však hospitalizace. Pokud je totiţ nemocný extrémně vyhublý, je potřeba mu dodávat výţivu infuzemi, případně sondou. Nejčastěji dostávají tito lidé intravenózně ( ţilou) glukózu. Dále se musí hlídat pravidelnost, častost a porce jídla. Je také potřeba postarat se o vyléčení psychických příznaků. A na to většinou člověk sám bez odborné pomoci nestačí. Tudíţ se zapojují do léčby nejen interní lékaři, ale i psychologové a psychiatři. Nyní bych se chtěla zmínit ještě o novém výzkumu, na kterém pracují američtí lékaři. Článek o léčbě mentální anorexie marihuanou jsem si přečetla v časopisu 21. století. V tomto článku bylo psáno, ţe američtí lékaři uvaţují o tom, ţe by se lidem s mentální anorexií podávala marihuana, která by jim měla podporovat chuť k jídlu. Samozřejmě by se marihuana nepodávala formou vdechování, ale nejspíš formou tablet. Tady mi vyvstává otázka, zda by to k něčemu vůbec bylo. Vţdyť člověk s mentální anorexií nepotřebuje jen vytvořit uměle chuť k jídlu, a kdo ví, jestli vůbec potřebuje chuť k jídlu, protoţe takto nemocní potřebují přesvědčit spíše svou hlavu o tom, ţe jídlo je potřebné pro jejich ţivot a získání energie, aby mohli dostatečně psychicky i fyzicky fungovat. Myslím, ţe v České republice by nebylo ani jednoduché marihuanu na takovýto účel získat, i kdyţ i ČR 31

má od roku 2009 svou první společnost „Konopí je lék“, která umoţňuje vydat marihuanu na základě lékařského předpisu. Nedokáţu si moc představit, jak to funguje, a zda lékaři s touto společností opravdu spolupracují.

10.1 Kolik byste měli vážit? Kaţdý si svou váhu můţe vypočítat podle svého BMI. Je to zkratka pro Body mass index, neboli poměr váhy k výšce. Tento poměr se dá vypočítat jednoduchým vzorečkem. Výsledek by se měl pohybovat v rozmezí od 18 – 24. Váha x výška ( cm ) 100 V další kapitole bych se chtěla věnovat tomu, jak mohou blízcí pomoci nemocnému.

11. Jak mohou pomoci blízcí nemocného I já se řadím mezi blízké někoho, kdo bojuje s poruchou příjmu potravy. A myslela jsem si, ţe pomoci musím hned. Ale moţná by byla lepší otázka ,, kdy mohu pomoci blízkému „8. Ať jsem dělala, co jsem dělala, vţdycky zůstával jenom pocit beznaděje. Kdyţ jsem pochopila, ţe jen kamarádka rozhodne, kdy a jak se uzdraví, nebyl to o nic lepší pocit dívat se na ni, jak umírá. Dnes vím, ţe musím být v její blízkosti, abych, aţ bude potřebovat, mohla být při ní a pomohla jí zpátky do plnohodnotného ţivota. Její pocity nejsou moc dobré, má neustále deprese, pocity viny, nízké sebevědomí a spousty dalších příznaků.

8

ČERNÁ, Ria. Mentální anorexie. Anabell. 2006, roč. 2006, č. 10.

32

11.1 Kapka naděje Kdyţ jsem byla na svépomocné skupině pro lidi s poruchou příjmu potravy, často opakovali, ţe si o sobě nemyslí, ţe by byli hubení. Těchto skupin jsem prošla několik. Chtěla jsem vidět i pokroky, kterých dosáhli. Ve skupinách, kde uţ lidé byli dále od nemoci, padaly jiţ jiné otázky. Například ,,uţ si nevím rady, chtěla bych pomoci, ale nevím jak a komu říct“. Stejně tak jsem si prošla skupinou, která pomáhá blízkému. Tam se objevovaly většinou otázky typu „nechce se léčit, ale já ji v tom nemůţu přece nechat, co tedy mám dělat?“ Jak uţ jsme si výše popisovali, porucha příjmu potravy narušuje vztahy nemocného. Podle těchto výpovědí, jak klientů s mentální anorexií, tak lidí, kteří jim chtějí pomoci, vidíme, ţe v počátku léčby se nabídka pomoci zdá beznadějná. To však neznamená, ţe bychom měli okolo nemocných chodit obloukem. Měli bychom stát vedle nich a, ač někdy máme pocit, ţe by jim naše otázky mohly ubliţovat, přesto bychom je měli pokládat dál. Nemocní nás určitě budou nesnášet, budou nás odmítat, třeba se i naštvou a budou dělat jako ţe nic. Ale ve skrytu duše o tom bude kaţdý hodně přemýšlet, postupně se stane, ţe bude stát i o nabídku naší pomoci. Moţná zpočátku nebude vědět, jak se této nabídky chopit, přijde za námi s nějakými otázkami. Bude se ptát, jako kdyţ nemluví o sobě, např. „Je dobrá váha 45kg?“, ale ve skutečnosti o sobě mluví. Nemocní jenom neví, jak říct „prosím, pomoz mi“. Tady bychom se měli chopit situace a snaţit se reagovat. Stačí k tomu málo. Jenom si s ním popovídat. Ale nevytvářejme z poruchy příjmu potravy téma dne. Od různých autorů jsem četla kníţky o mentální anorexii, slyšela jsem spousty názorů od lidí, co si anorexií prošli, a od lékařů, kteří anorektickým pacientům pomáhají. Ale ani v jednom se neshodují doporučení pro blízké, jak pomoci takto nemocnému člověku. Jiný názor je, ţe bychom se měli nemocného zeptat na rovinu. V čem ti mohu pomoci? Kolik váţíš? A pokládat další různé otázky tohoto typu. Můj názor na toto je takový, ţe souhlasím s otázkou ,,V čem ti mohu pomoci?“ Většinou se od nemocného nedozvíte odpověď, ale zjistíte jeho první reakci a i z té se dá mnoho vyčíst. Vím, jak se holka s mentální anorexií zachová. Snaţí se všechno skrývat aţ do poslední chvíle a kdyţ zjistí, ţe pomoc potřebuje, neví, jak si o ni říct a ani koho o ni poprosit. Snaţí se to tedy dělat oklikou a doufá, ţe jí někdo pochopí.

33

Jedna rada, na které se shodli všichni, je, ţe můţeme vyjádřit svůj strach o nemocného, nejistotu v tom, jak se k němu chovat. Je třeba stále být upřímní, ale milí. ,,A hlavně mu nikdy nesmíme dát najevo, ţe on je ten, kdo je nemocný a jenom my a doktoři víme, co je pro něho dobré“9. Ať se děje cokoliv, musíme vţdy stát při nemocném. V této kapitole jsem se jiţ zmínila o tom, jak se asi nemocní s mentální anorexií cítí, dále uţ bych se tedy chtěla zaměřit více na svůj výzkum, tedy na rozhovory s lékaři a nemocnými a na dotazníky od nemocných klientek.

11.2 Plnohodnotný život ,,Proti ţivotu s nemocí je co nabídnout a náš úkol je ten druhý břeh přiblíţit tak, aby i sám nemocný zatouţil ţít plnohodnotně. A aby pro to on sám i něco udělal. Jedině tak totiţ bude umět s námi na tom druhém břehu i ţít a nebude se uţ chtít vrátit zpět.“10 Nabídnout člověku s mentální anorexií plnohodnotný ţivot nebývá ovšem hračka, protoţe nemocní si myslí, ţe kdyţ od sebe odpoutají svou nemoc, ţe uţ nebudou nic, nebudou mít kontrolu nad svým tělem a tudíţ ani nad svým ţivotem. Vţdyť anorexie s nimi putuje jejich ţivotem jako nejlepší kamarádka, která při nich stojí vţdy a nikdy je neopustí, ale v běţném ţivotě nacházíme mnohdy zklamání. Musíme tedy nemocným nabídnout něco víc, být trpěliví a stále vysvětlovat a odpovídat na veškeré otázky, které nemocní pokládají. V další kapitole se zaměříme na lidi nemocné mentální anorexií, kteří jsou ohroţeni na ţivotě.

9

ČERNÁ, Ria. Mentální anorexie. Anabell. 2005, roč. 2005, č. 2.

10

ČERNÁ, Ria. Mentální anorexie. Anabell. 2006, roč. 2006, č. 4.

34

12. Ohrožení na životě Pomocí dotazníků od lidí s mentální anorexií jsem zjistila, ţe lidé takto nemocní si vůbec neuvědomují, ţe by mohli zemřít. Neustále se zaměřují na své tělo, na to, kolik ještě musí shodit, co všechno nesmí jíst, na počítání kalorií a vlastně ani neví, proč by vůbec jíst měli. Jejich psychika se natolik změní, ţe nejsou schopni komunikovat s okolím. Ve většině případů začínají lhát, zapírat, manipulovat, jen aby blízcí nepřišli na to, ţe nejsou v pořádku. Spousta nemocných se strachuje, aby někdo, kdo je jim blízký, je nechtěl vzít k lékaři. Nemocní anorexií si neuvědomují, ţe je to nemoc. Oni to berou jako výhru, výhru v tom, ţe konečně něčeho dosáhli. Můţeme od nich slyšet často věty: ,, Já jsem to dokázala.“ Z počátku si všichni nemocní dají nějaký cíl, který je reálný, ale později, splní – li tento cíl, zalíbí se jim hubnutí, a dokonce i to, jak jim to jde lehce. Pak se snaţí sniţovat váhu čím dál více a se zalíbením pozorují své vychrtlé tělo. Pokud ještě nejsou nemocní extrémně vyhublí, mají nechtěnou podporu i v okolí, jelikoţ se lidé vyjadřují lichotivě k jejich postavě a k tomu, ţe opravdu dokázali zhubnout. Ve třinácté kapitole bych chtěla poukázat na poruchu příjmu potravy mentální bulimie, která s mentální anorexií velmi souvisí.

13. Charakteristika mentální bulimie aneb mé já V této kapitole píši o diagnóze mentální bulimie, protoţe s mentální anorexií velmi úzce souvisí. Mentální bulimie je hrozbou ţen i muţů, dnes se uvádí průměrný věk tohoto onemocnění mezi 20. – 30. rokem, coţ je vyšší věk neţ u mentální anorexie. Co je to vlastně za onemocnění mentální bulimie? Mentální bulimie se charakterizuje jako záchvatovité přejídaní a úporné zvracení. Člověk, který trpí mentální bulimií neodolatelně touţí po jídle, ale následně za účelem hubnutí nebo 35

strachu z tloušťky jídlo vyzvrací. Aby bylo dosaţení sníţení váhy účinnější, pacienti s tímto onemocněním často zneuţívají různých léků jako například laxativa, anorektika a mnohé další. Nemocní se snaţí tímto způsobem sice dosáhnout niţší váhy, ale opak je pravdou a člověk s bulimií má váhu v normě, či stále více přibírá. Klient s mentální bulimií své tělo vnímá správně, na rozdíl od mentální anorexie, kde je vnímání velmi zkreslené, jak bylo jiţ výše popsáno. Myslím, ţe ale nelze říci, ţe by mentální bulimie bylo onemocnění lehčího rázu neţ mentální anorexie, jelikoţ i toto onemocnění doprovází mnoho příznaků, mezi které patří například nenávist k vlastnímu tělu, deprese, sebepoškozování, suicidální ( sebevraţedné ) tendence a mohou být přidruţené i závislosti na alkoholu či drogách. S touto chorobnou touhou po jídle mohou souviset i finanční problémy, jelikoţ postiţený bulimií je schopný sníst neuvěřitelné mnoţství potravin. Proč mentální bulimie navazuje na mentální anorexii? Můţeme rozlišit dvě typické souvislosti. Buď se dívka snaţí svépomocně léčit z mentální anorexie a protoţe jí nejde jíst, zvrhne se to do mentální bulimie, a nebo, a to bývá častěji, dívka, která dlouhodobě nejedla najednou selţe a začne se přecpávat, její ţaludek to ale nedokáţe vstřebat, protoţe za dobu co nejedla se velmi zmenšil, má nevolnosti a začíná se točit v bludném kruhu bulimie. Je to sice jen krátký popis mentální bulimie, ale můţeme na něm vidět rozdíl mezi mentální anorexií a bulimií a zároveň i návaznost těchto dvou onemocnění. V další kapitole bych ještě chtěla zmínit instituce, které se starají o lidi s poruchami příjmu potravy, a také bych chtěla zmínit, jaký je postoj okolí k tomuto onemocnění.

36

14. Postoj okolí k PPP a instituce, kam se mohu obrátit „Veškeré aktivity, které jsou spojeny s hubnutím, jsou někdy laiky považovány za důsledek vlivu médií a módního trendu vůbec. Lidé je nepovažují za chorobu, ale spíše za hloupost dotyčné osoby, která se v tomto směru chová nepřiměřeně.“11 I já jsem se ptala několika svých přátel na to, co si myslí, ţe má vliv na dívky či chlapce, u kterých se spustí PPP. Odpovídali, ţe si myslí, ţe největší vliv mají reklamy s vyhublými modelkami. Nepopírám, ţe reklamy a modelky v nich jsou jedny z příčin těchto onemocnění, ale také si myslím, ţe bychom příčiny měli hledat především v různých vztazích v okolí, coţ jsem obojí popsala jiţ v jedné z předchozích kapitol. Jaký ještě má postoj okolí k těmto nemocem? Myslím si, ţe velmi váţný bývá postoj ve smyslu zlehčování tohoto onemocnění. Lidé, kteří se setkají s takto nemocnými, si myslí, ţe mu jednoduše domluví a vše bude zase v pořádku, jenţe takto to bohuţel nefunguje. Mentální anorexie je i v dnešní době pro mnohé nepochopitelné onemocnění. Lidé, kteří se snaţí nemocným pomoci, neví jak na to, mají nějakou snahu, ale vidí často neúspěchy. Později mívají na pacienta zlost, vztek, ne proto, ţe by ho neměli rádi, ale právě naopak, proto, ţe o něj mají strach, protoţe páchá dobrovolně pomalou „sebevraţdu“. Kam se mohou lidé obrátit v případě onemocnění jejich blízkých PPP? Existuje několik moţností. Informace se dozvíme dnes jiţ z mnoha knih, webových stránek, anebo se můţeme obrátit přímo na lékaře. Mezi knihy, které se nejvíce zabývají PPP, patří Mentální anorexie a Poruchy příjmu potravy od doktora F. Krcha. Mezi jedny z nejlepších webových stránek, co se týká informací, patří dle mého názoru stránka idealni.cz a anabell.cz. Anabell není jen webovou stránkou, která nám poskytne informace, ale je zároveň občanským sdruţením, které sídlí v několika městech ( Praha, Brno, Zlín aj.) a můţe nám poskytnout pomoc. Pomoc tohoto sdruţení spočívá v poskytnutí psychoterapeutických sezení, arteterapií, 11

MARIE VÁGNEROVÁ. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. str.236.

37

nutriční poradny a dalších. Troufám si říct, ţe nevýhodou, kterou toto sdruţení má, je to, ţe sluţby si hradí kaţdý klient. Ještě neţ zmíním poslední a významné středisko pracující s klienty s poruchami příjmu potravy, ráda bych poznamenala, ţe jednu z největších nevýhod poskytování informací na webových stránkách a někdy i v knihách vidím v tom, ţe pro lidi se sklonem k hubnutí mohou být některé uvedené informace i popud k aktivnímu hubnutí. Nehledě na to, ţe na mnohých webových stránkách si spolu dopisují takto nemocné dívky a podporují se v hubnutí. Na webových stránkách jsou také totiţ mnohdy uváděny různé výpočty BMI ( body mass index), testy na poruchy příjmu potravy, jídelníčky s počítáním kJ nebo příběhy lidí s poruchami příjmu potravy. Mezi jedno z největších středisek v ČR, které se zabývá poruchami příjmu potravy dospělých klientů, patří Všeobecná fakultní nemocnice – psychiatrická klinika. Dětští klienti s poruchou příjmu potravy jsou přijímáni na psychiatrickou kliniku FN Motol. V další kapitole bych ráda ze své zkušenosti přihlíţejícího napsala, jak se na psychiatrické klinice VFN pracuje s nemocnými lidmi s poruchou příjmu potravy.

15. Práce na psychiatrické klinice s poruchami příjmu potravy Na klinice funguje svépomocná skupina a dále je zde oddělení s dvanácti lůţky, které poskytuje komplexní péči klientům s poruchami příjmu potravy, ale zároveň téţ slouţí toto oddělení pro lidi s lehčími formami jiných duševních onemocnění. Pokud klientka je na oddělení pro poruchy příjmu potravy přijata, je řádně diagnostikována a dále pak prochází léčbou a rehabilitacemi. Čekací lhůta na přijetí na kliniku, a to nejenom ve VFN, je velmi dlouhá ( cca 3 měsíce ). Na klinice se realizují různé individuální a skupinové programy. Pacient se na toto oddělení přijímá vţdy pouze na vlastní ţádost, jelikoţ musí mít motivaci pro uzdravení se. Klienty na tomto oddělení jsou převáţně ţeny od 18 let. Léčba na tomto oddělení se 38

provádí hlavně dvěma způsoby, a to psychoterapiemi a reţimovými opatřeními. Mezi další léčebné procesy patří ergoterapie, arteterapie, rehabilitace ( cvičení na míči apod.) a nácvik různých relaxačních technik. Léčba ergoterapií je dána několika body, mezi něţ patří stav pacientky, počet klientů na terapii a rozsah v čase. Klientů bývá optimální počet max. 15, optimální čas na práci je hodina. Paní Petra Zunová, ergoterapeutka z rehabilitačního oddělení, uvádí ve svém článku v časopisu Sestra, ţe terapie je omezena na jednu hodinu z toho důvodu, ţe klientky po uplynutí této doby bývají úzkostné, mají pocit méněcennosti a další. Hlavním cílem ergoterapie je povzbudit klientku k aktivizaci, dále zvýšit klientčino sebehodnocení, vzbudit pocit radosti z činnosti a díky novým a novým technikám se naučit nové dovednosti. K povzbuzení, potěšení, zvýšení sebehodnocení a zároveň i k motivaci pro přijetí další pomoci slouţí také výsledek práce, který klientka vytvoří během terapie. Vzhledem k tomu, ţe pacientky s poruchami příjmu potravy bývají často apatické, nesoustředěné, nemají ţádný zájem cokoliv dělat, je zde důleţitá podpora, motivace, vyţadování neustálé pozornosti klienta. Tomu také přizpůsobujeme poţadavky. Je nejlepší zvolit pro celou skupinu jeden společný úkol. Společný úkol zároveň pomáhá klientkám v jednání - musí se umět domluvit, rozhodnout, coţ klientkám s PPP dělá často velký problém. Výsledek, tedy společné dílo klientek, vytváří pozitivní interakci ve skupině. Co musí udělat terapeut? Kaţdý, kdo pracuje s klientkami s poruchami příjmu potravy, si musí vybudovat důvěru, ale zároveň také určit pevná pravidla, jelikoţ klienti s tímto onemocněním jsou, jak jsem se jiţ zmiňovala výše, velmi manipulativní. Terapeut si musí také vyhradit hranici, za kterou jiţ klienta nepustí. Dále by měl terapeut očekávat i negativní výsledek práce s klienty a umět s tímto negativním výsledkem pracovat. Měl by umět klienty podpořit, dodat jim odvahu k dalšímu boji s touto nelehkou nemocí a být jim oporou v tomto boji. Ani terapeut nesmí vzdát boj při prvním negativním výsledku v pomoci pacientům s touto nemocí, protoţe oni ho velmi potřebují a spoléhají na něj. V dalším odstavci se zmíním o typech práce s nemocnými klienty. Jaké jsou typy ergoterapeutických technik? Technik je několik: malba a kresba, ke které se pouţívají akvarely, pastely, tuţky aj., mezi další techniky patří 39

koláţe, keramika a různé netradiční techniky jako například batika, drátkování a jiné. Témata k práci máme abstraktní či konkrétní, zabývají se většinou vyjádřením vlastních pocitů, emocí, myšlenek. Nejčastějšími náměty jsou obličej a postava. Z výtvoru můţe psycholog poznat, jak se nemocný cítí, jak o sobě přemýšlí. Co udělat pro to, abych skupinu vedla úspěšně? Především bychom měli klienty seznámit s tématy, která budeme zpracovávat, co k tomuto tématu pouţijeme za materiál a měli bychom mít po ruce nějakou ukázku hotového výrobku. Dále podáme instrukce k dosaţení cíle a pak jiţ klienty podporujeme tím, ţe je pozorujeme a radíme tomu, kdo potřebuje pomoc či radu. Důleţité je mít veškeré techniky, které s klienty děláme, předem vyzkoušené. Nemůţeme pouţívat techniky, které samy nezvládáme, to by nejspíš nemocného moc nepodpořilo, kdyţ by potřeboval poradit. Na závěr celé terapie poţadujeme zpětnou vazbu od klientů, na kterou si předem vyhradíme čas. Veškeré aktivity jsou vţdy omezeny moţnostmi materiálu, prostředím a uměním terapeuta. Jaké jsou cíle léčby a jaká je úspěšnost vyléčení tohoto onemocnění? Zdroj časopis Sestra uvádí cíle, ze kterých vyberu jen ty, které povaţuji za nejvýznamnější: „dosažení a akceptace zdravé tělesné hmotnosti“ „změna sebehodnocení“ „úprava jídelního režimu“ „úprava problematických postojů a chování v životě“12 Časopis Sestra také uvádí statistiku výsledků léčby. Tato statistika je následující: „25% pacientek se úplně vyléčí 50% pacientek dosáhne částečného zlepšení zdravotního stavu 20% léčba neovlivní zdravotní stav 5% pacientek v důsledku tohoto onemocnění umírá“13 12

Interní listy-Časopis Sestra. 2010, str. 76

40

V další kapitole bych se ráda jiţ zabývala svým výzkumem z dotazníků.

13

Interní listy - Časopis Sestra. 2010, str. 76

41

16. Výsledky dotazníkového šetření Hlavní metodou mého výzkumu byl dotazník, který obsahuje 15 otázek, z toho je 5 otázek otevřených a 10 uzavřených. Cílem mého výzkumu bylo zachytit, jak nemocní s poruchou příjmu potravy, konkrétně s mentální anorexií, vnímají samy sebe. Dotazník vyplnilo 25 respondentů, coţ, zdůrazňuji, není velký počet pro to, aby výsledek mohl být jakkoliv zobecňován. Z těchto 25 respondentů byl 1 chlapec a 24 dívek v průměrném věku 20,4 let. Respondenti byli ze dvou psychiatrických léčeben v Praze, dále z psychiatrické léčebny v Jihlavě a největší počet ( 17 ) dotazovaných jsem získala na webových stránkách, především www.idealni.cz. Výzkum byl prováděn v roce 2008. Chtěla bych se také pozastavit nad hlavičkou dotazníku, kde jsem měla napsáno jméno, příjmení, věk atd. V závorce bylo uvedeno, ţe dotazník lze vyplnit i anonymně. Holky a chlapec, kterým jsem tento dotazník dala vyplnit, ve většině případů nemají chuť mluvit o svém problému. Proto mě dost překvapilo, ţe dotazníky vyplnili a napsali alespoň svá jména, věk a vzdělání, v některých případech jsem dostala vyplněná i města jejich bydliště. Lékařka psychiatrického oddělení z nemocnice v Jihlavě, se kterou jsem konzultovala dotazníky a která mě také hlouběji uvedla do problematiky nemocných, nevěřila, ţe klienti tyto dotazníky vyplní, protoţe říkala, ţe otázky jsou kladeny velmi osobně. Konzultaci s klienty mi však umoţnila. Na jejím oddělení byl v době, kdy jsem dotazníky řešila, pouze jeden pacient s tímto onemocněním. Lékařka však byla se mnou v kontaktu po delší dobu a kdykoliv se někdo s uvedenou diagnózou na oddělení vyskytl, dala mu dotazník vyplnit a mně jej poslala e-mailem. Ve shrnutí výsledků dotazníku bude kaţdý graf jedna otázka.

42

Graf č. 1 Pokud Vám lidé ve Vašem okolí říkají, že jste moc štíhlá, co si o tom myslíte?

Otázka č. 1 A) Nevím co vidí, jsem přeci tlustá B) Myslím, že mají pravdu C) Moje štíhlost je normální, geneticky daná D) Myslím, že mám váhu přiměřenou své výšce

Z grafu můţeme vidět, ţe na tuto otázku jednoznačně převládala odpověď A) Nevím, co vidí, jsem přeci tlustá ( 88% ). Pouze tři odpovědi se lišily. Proč dvě z dívek (8%) napsaly, ţe si myslí, ţe jejich váha je přiměřena výšce? Tyto dívky se z mentální anorexie léčí jiţ delší dobu, jedna z nich 8 let, druhá 2 roky. Obě jsou na konci své léčby a měly by být brzy propuštěny domů. Kdyţ jsem měla s dívkami moţnost konzultace, dozvěděla jsem se od nich, ţe teď myslí na to, jak budou ţít jiný ţivot, chtěly by si dodělat školu a poté najít práci, která by je bavila, jedna z dívek (4%) by chtěla pracovat s nemocnými mentální anorexií. Dívka, která se léčí jiţ opakovaně po dobu 8 let, na tom z počátku byla asi nejhůře ze všech klientů, kteří mi dotazník vyplňovali. Tyto dívky nyní opravdu mají svou váhu přiměřenou své výšce. Jedna z dívek odpověděla, ţe její váha je geneticky daná, i tato dívka měla nejspíš pravdu, ovšem její stravovací návyky odpovídaly poruchám příjmu potravy. Jiní klienti jsou v léčbě teprve pár měsíců, maximálně však 2 – 3 roky.

43

Graf č. 2 Pokud vstáváte dříve než v 6 hod., co děláte?

Otázka č. 2

A) Nevstávám tak B) Chodím brzy do práce C) Připravuji se do školy D) Sportuji

Na otázku číslo dvě bylo více odpovědí, protoţe jsem dotazník dávala vyplnit nejen klientům psychiatrických zařízení, ale i klientům v ambulantní péči nebo lidem, kteří se neléčí. Klienti v psychiatrickém zařízení mi odpovídali, ţe ve většině případů tak nevstávají, někteří doplnili, ţe mají pevný reţim, který musí dodrţovat. A mezi poţadavky tohoto reţimu patří i pravidelný spánek. Tito klienti vstávají v 7h. a pak je čeká denní rozvrh. Do tohoto rozvrhu je zařazena konzultace se svými lékaři, skupinová terapie, arteterapie, muzikoterapie a další. Klienti ambulantních zařízení a neléčení lidé odpovídali na tuto otázku podle jejich věku, připravuji se do školy, sportuji a pracující, ţe chodí brzy do práce. V některých případech jsem se setkala s tím, ţe nemocní zaškrtli i dvě odpovědi, a to cvičení a práce, nebo cvičení a příprava do školy. Z grafu je vidět, ţe nejvíce ze všeho převládala odpověď v kombinaci sportuji a připravuji se do školy.

44

Graf č. 3 Když přemýšlíte o svém životě, řekla byste, že jste… Takto zněla další otázka a její odpovědi můţeme vidět na grafu.

Otázka č. 3

A) Šťastná B) Spíše šťastná C) Spíše nešťastná D) Nešťastná

Spíše šťastný, anebo i šťastný, takovéto odpovědi přicházely od všech klientů. Překvapilo mě, ţe jsem se nesetkala se ţádnou zápornou odpovědí. I přesto, co ti lidé proţívají, jaké mají vztahy atd., mi 22 klientů odpovědělo, jsem spíše šťastná a 3 nemocní, ţe jsou šťastní. Tyto odpovědi mohou vyplývat z toho, ţe jsou nemocní opravdu „kamarádi“ s anorexií a jsou tak spokojení, anebo naopak, ţe zastírají skutečnost, ţe jsou nešťastní, protoţe jak jsme se dozvěděli z kapitoly o příznacích mentální anorexie a jak se dozvíme i z níţe poloţené otázky, klienti navenek nevyjadřují mnohdy své pocity.

45

Graf č. 4 Dávám otevřeně najevo své pocity

Otázka č. 4

A) Svým nejbližším B) Přátelům C) Nikomu D) jiným - lékařům

Klienti psychiatrické léčebny odpovídali, ţe se snaţí své pocity co nejvíce tajit, ale ţe lékaři je přesvědčují, aby své pocity sdělili, a tak nějak ţe fungují pohovory s lékaři a psychoterapeutické skupiny. Takţe jejich odpověď byla často, ţe o své pocity se dělí s lékaři a ostatními klienty, kteří mají stejný problém. Odpověď klientů v ambulantní péči byla stejná, odpověď neléčených nemocných byla jiná, a to: „ Snaţím se své pocity tajit, protoţe si o sobě myslím, ţe jsem normální a mé okolí mi často říká, ţe bych se měl/a jít léčit. A tak raději nikde nic neříkám a všechno dusím v sobě.“ 8 lidí se dělí o pocity s lékaři, 7 lidí s přáteli a 10 lidí si nechává vše pro sebe. Tyto odpovědi nám v podstatě potvrzují, co jsem psala v kapitole o příznacích a co se dočteme na mnohých webových stránkách o poruchách příjmu potravy – klienti neradi sdílejí své pocity.

46

Graf č. 5 Dokážu dobře komunikovat s druhými lidmi

Otázka č. 5

A) Ne B) Jak kdy C) Ano, nemám s tím problém

Takřka nikdo z nemocných anorexií mi neodpověděl záporně, ţe by vůbec nedokázal komunikovat s jinými lidmi. Zhruba v 75% se objevila odpověď s lidmi dokáţi komunikovat podle situace ( jak kdy ) a ve zbylých cca 25% to byla odpověď s komunikací mezi lidmi nemám ţádný problém. Těch 25% se týká lidí, co se buď léčí, anebo co nejsou ještě v takovém stádiu, aby vyhublost na nich někdo poznal. Protoţe potom komunikace začíná být horší a věřím, ţe i kdyţ se snaţí anorektičtí klienti s lidmi vyjít, později své přátele neléčení nemocní ztratí.

47

Graf č. 6 Myslím, že buď musím dělat věci perfektně, nebo bych je neměla dělat vůbec, protože…

Otázka č. 6

perfekcionisté

Toto byla otázka, která byla na doplnění a 90% klientů na ní odpovědělo, ţe k tomu, aby dělali všechno perfektně, je vedla rodina. 10% nemocných lidí napsalo, ţe pokud by něco měli dělat napůl, bylo by zbytečné něco dělat. Z toho v podstatě vyplývá, ţe všech 25 lidí jsou perfekcionisté. Tato odpověď nám ukazuje pravdivost podkapitoly o problémech výchovy.

48

Graf č. 7 Přítel/kyně se trápí s mentální anorexií; udělal/a bych…

Otázka č. 7

A) Promluvila bych si s dívkou

B) Promluvila bych si s dívkou a lékařem

Odpověď snaţil/a bych se s ní/ním promluvit, byla u všech zodpovězených dotazníků stejná. Dívka, o které jsem se zmiňovala jiţ v 1. otázce, odpověděla stejně, ale s dodatkem, ţe pokud by si dívka nedala říct, promluvila by si s nějakým lékařem, anebo, kdyby zkolabovala, přivolala by jí rychlou záchrannou sluţbu a lékařům vše vysvětlila. Zmiňovala se i o tom, ţe si je vědoma, ţe by jí kamarádka asi opustila, ale ţe věří tomu, ţe aţ by se vyléčila, ţe by to uţ brala jinak a jejich přátelství by bylo pevnější. Mimo dotazník mi pak řekla, ţe ţádnou takovou kamarádku nezná, ale ţe říká, jak to bylo s ní.

49

Graf č. 8 Moc ráda připravuji jídlo blízkým, sama to nejím, protože…

Otázka č. 8 A) Jídlo musím jíst, do kontaktu s ním přijdu až po uvaření B) Ráda vařím, nejím to, stačí mi vůně C) Dělá se mi špatně, když jídlo jen vidím D) Jídlo mi připravují rodiče

Klienti psychiatrických léčeben na tuto otázku odpovídali aktuálně, ţe jídlo jim v léčebně připravují a ţe tudíţ oni s ním přijdou do kontaktu aţ v době pravidelné stravy, která je pro ně povinná, takţe nemůţou říct, ţe by jídlo nejedli. Klienti ambulantní léčby nebo neléčení nemocní odpovídali, ţe jim stačí pouze vůně a mají strach, ţe budou tlustí, či ţe jim je nepříjemné jídlo jen vidět, a nebo jim jídlo připravují rodiče, takţe většinou nemají moc moţnost jídlo odmítnout, avšak kdyby tu moţnost měli, určitě by odmítli.

50

Graf č. 9 Můj odraz v zrcadle mi říká…

Otázka č. 9

A) Jsem moc tlustá B) Jsem taková jaká jsem, akorát

Můj odraz v zrcadle mi říká, ţe jsem moc tlustá, nelíbí se mi některé partie na mém těle, jako je břicho, boky, stehna. Tak tato odpověď byla od 24 lidí. 1 odpověděla jsem taková, jaká jsem, tak akorát. Tato dívka tak odpověděla, jelikoţ brzy bude ukončovat léčbu a dokáţe se opravdu vnímat taková, jaká je, a nyní uţ by na sobě dle svých slov nechtěla nic měnit.

51

Graf č. 10 Myslíte si, že Vaše okolí Vás považuje za tlustou?

Otázka č. 10

A) Ano, určitě B) Nevím

Myslíte si, ţe Vás okolí povaţuje za tlustou? Odpovědi byly 52% na 48%. Polovina odpověděla nevím a druhá odpověď byla ano, určitě. Lidí, kteří mi vyplňovali dotazník a se kterými jsem měla moţnost mluvit osobně, jsem se doptávala, proč si myslí, ţe si o nich okolí myslí, ţe jsou tlustí. Odpověď byla jednoznačná: protoţe tlustá jsem. Myslím, ţe vesměs mou otázku povaţovali za hloupou, někdy se mě zeptali, co si o nich myslím já.

52

Graf č. 11 Ohrožení na životě

Otázka č. 11

Rozhodně nemám pocit, že bych byl/a ohrožena na životě

Určitě ohroţena na ţivotě nejsem, mám přeci všechno plně pod kontrolou. Tato odpověď byla 100%. S jednou dívkou jsem však mluvila více, ptala jsem se jí, zda byla někdy na JIP. Kdyţ odpověděla, ţe ano, ptala jsem se jí, jestli by mi řekla, co se jí stalo. Řekla mi, ţe zkolabovala, ţe její tělo bylo slabé, avšak i její odpověď byla stejná. Nechtěla připustit, ţe by se kolaps týkal jídla a tvrdila, ţe se kolaps týkal střídavých teplot venku.

53

Graf č. 12 Ovlivňují Vás často depresivní nálady?

Otázka č. 12

A) Ano, někdy mám deprese B) Ne, nikdy nemám depresivní nálady

Občas mám depresivní nálady. Ano, mám někdy deprese, odpovědělo 5 lidí a ne, nikdy nemívám deprese, odpovědělo 20 lidí. Ţádná z klientek nechtěla přiznat, ţe jsou jejich nálady depresivní téměř pořád. Některé klientky dokonce uvedly, ţe si sáhly na ţivot nebo ţe ,,jenom“ chtěly přebít psychickou bolest fyzickou. Ale i tak napsaly, ţe deprese nemají nebo ţe je mívají málokdy.

54

Graf č. 13 Jaké váhové úbytky máte za týden?

Otázka č. 13

A) Váhové úbytky asi nemám B) Nevím, nepamatuji si C) Asi kolem 2 kg

Tady se lidé s mentální anorexií rozdělili v odpovědích na dva tábory. Avšak vyšlo z toho zejména, ţe o této otázce nechtějí mluvit. První odpověď byla: Váhové úbytky asi nemám. A druhá odpověď: Nevím, nepamatuji si. Jeden jediný člověk odpověděl opravdu v kilogramech. Tohoto člověka jsem se doptala, jestli má přehled o tom, zda hubne opravdu kolem dvou kilo kaţdý týden, nebo třeba ob týden. Tento člověk mi řekl: váţím se několikrát denně, jsem schopný za měsíc zhubnout 10 kg, ale nemám pocit, ţe by se to na mě projevilo.

55

Graf č. 14 Cítíte se sama?

Otázka č. 14

A) Jsem sama, ráda bych někoho měl/a B) Jsem sám, ale nikdo mě nekritizuje C) Jsem sam/a, ale vyhovuje mi to

Téměř všichni nemocní odpověděli, cítím se sama. Po konzultaci s nimi jsem se dozvěděla, ţe někteří by si přáli mít někoho jim blízkého, kdo by je měl rád, a někteří jsou spokojeni, kdyţ jsou sami. Jeden nemocný mi řekl: Alespoň nás nikdo nekritizuje. Jiný nemocný mi odpověděl, ţe by si přál mít někoho blízkého, kdo by ho měl rád takového, jaký je, a nesnaţil se ho změnit.

56

Graf č. 15 Dokážete se přirovnat k některé z těchto fotografií?

Otázka č. 15

A) B)

C) D)

23 dotazovaných napsalo, ţe se na obrázku nevidí ( D - NE ), zbylí 2 ukázali na obrázek B, kde je ta osoba nejtlustší. Ti, co označovali odpověď B, byli vesměs lidé, kteří se neléčí a tuto nemoc si vůbec nepřipouštějí. Ti, co odpověděli D – ne se většinou léčí nebo jsou alespoň pod dozorem rodiny, přesto je jejich vnímání velmi zkreslené a představují si, ţe na obrázku chybí ještě tlustší osoba. V závěru bych chtěla sdělit svůj názor na tuto práci a nemoc poruchy příjmu potravy.

57

Závěr Můj názor závěrem nebude zaměřen jenom na dotazník a jeho výsledky, ale celkově na nemoc porucha příjmu potravy. Neshrnuji pouze to, co jsem napsala na stránkách výše, ale i proţitky při své vlastní práci s klienty, kteří trpí onemocněním PPP. Především bych chtěla napsat, ţe souhlasím s příčinami této poruchy, tak jak jsou nejčastěji uváděny v odborné literatuře. Ale nemyslím si, ţe by za tyto věci primárně mohla rodina. Dítě nebo dospívající můţe onemocnět i mimo rodinu, například na internátu. Zkrátka si řekne, ta holka je mnohem hubenější neţ já, tak zkusím taky zhubnout. Z počátku jí hubnout nejde, ale pak uţ to jde samo. Později se stane, ţe uţ neví, jak to zastavit, i kdyţ by si to moc přála. Znám spousty dívek, které se o to snaţily, ale bály se vyhledat odbornou pomoc, a tak v tom pokračují dodnes. Nelze ani říct, ţe dívka, které se podařilo tuto nemoc zastavit, uţ znovu tento problém mít nebude. A co se týče rodiny či přátel? Nechci očišťovat ani je, protoţe by se daly najít i případy, kde má nemoc velmi úzkou souvislost s blízkými. Ať uţ jejich nároky na děti, naráţky na postavu dítěte, nebo hádky, které se této nemoci vůbec nemusí týkat, mají vliv na psychiku v té době ještě zdravé dívky. Stejně tak se můj názor ztotoţňuje i s popisem zdravotních komplikací v literatuře. Souhlasím i s léčbou, ale domnívám se, ţe by měla být více individuálně diferencovaná. V léčbě jsou typy dívek, které kdyţ někdo zavře na psychiatrii, přestanou mít chuť do ţivota více, neţ kdyţ by se léčily ambulantně. To znamená, ţe se jim můţe jejich stav rapidně zhoršit. Léčba na psychiatrii spočívá pouze v léčbě psychiky, tudíţ se stává, ţe dívky jsou později převáţeny na metabolickou JIP nebo ARO. Odtud se buď domů jiţ nevrátí, nebo v lepším případě vrátí, a i kdyţ pečlivě vykrmené, nikdo jim opět nezaručí plnohodnotný ţivot. Dívka, která se z mentální anorexie jednou dostala ,,bez následků“ a chce ţít dále normálním plnohodnotným ţivotem, se k tomu uţ nevrací ani pouhou myšlenkou. Ve většině případů se stává, ţe o svém selhání nerada mluví, a kdyţ se jí na ně někdo zeptá, jiţ mu dokáţe slušně odpovědět. Ale jsou i typy dívek, které se z toho rády vypovídají. To ovšem neznamená, ţe to vyprávějí lidem na potkání - některé napíší knihu pod pseudonymem apod.

58

Soustředila jsem se především na onemocnění MA z pohledu nemocných, protoţe se domnívám, ţe tento pohled je nejdůleţitější při léčbě této poruchy. Pokud si člověk neuvědomí sám sebe, léčba je takřka bezúčelná. Na závěr bych chtěla říct, ţe se domnívám, ţe cíl ukázat nemoc z pohledu dívky či chlapce se podařilo splnit, a to díky dotazovaným osobám, které mi opravdu dotazníky pečlivě vyplnily a vrátily. Mohla jsem porovnat několik stejných otázek, které jsem poloţila různým věkovým skupinám, lidem jiného pohlaví, vzdělání a rodinného prostředí. Ovšem tito lidé měli přesto něco společného, a to bylo onemocnění, které se na nich projevovalo, jak jsme jiţ v dotaznících zjistili, velmi podobně. Z dotazníků vyplynulo, ţe se lidé s tímto onemocněním ve většině případů vidí velmi zkresleně, zastírají své problémy a mají velmi negativní vztah k jídlu. Výsledky tohoto dotazníku nelze ale zobecňovat, jelikoţ vzorek je velmi malý. Na toto onemocnění jsou různé pohledy, ať uţ se díváme na prevenci, průběh či léčbu poruchy. Jsem si vědoma, ţe v mé práci není obsaţeno úplně všechno, jelikoţ je toto téma velmi rozsáhlé a polemické, chybí zde například právě prevence této poruchy nebo nyní aktuální téma o povinném upozornění na retušované fotky pod různými články.

59

Seznam použitých zkratek v absolventské práci: PPP

poruchy příjmu potravy

MA

mentální anorexie

MB

mentální bulimie

MKN Mezinárodní klasifikace nemocí

60

Seznam přečtené a citované literatury: Knihy:

AROLD MARLIESE. Zcela bez tíže. Plzeň: Nava, 2002. ISBN 80-7211-118-3. ČEŠKOVÁ, Eva a Hana KUČEROVÁ. SVOBODA MOJMÍR. Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-154-9. KINGSLEYOVY JO A ALICE. Alice v zrcadle. Brno: Jota, 2006. ISBN 80-7217-430-4. KRANZOVÁ RACHEL., MALONEY M. O poruchách příjmu potravy. Praha: Lidové noviny, 1977. ISBN 80-7106-248-0 KRCH F.D. Aspirace v léčbě poruchy příjmu potravy. Praha: Portál, 2001. KRCH F.D. Mentální anorexie. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-7178-598-9 KRCH F.D. Poruchy příjmu potravy. Praha: Grada, 1997. ISBN 80-247-084-0X LEIBOLD G. Mentální anorexie. Praha: Grada, 1998 ISBN: 80-7067-230-7 PAPEŢOVÁ, Hana. Spektrum poruch příjmu potravy. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2425-6 RICHTEROVÁ I., KRCH F.D. Chci ještě trochu zhubnout. Praha: Motto, 1998. ISBN 80-858-728-62 VÁGNEROVÁ

MARIE. Psychopatologie pro pomáhající profese.

Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-496-6 61

Časopisy:

ČERNÁ, Ria. Mentální anorexie. Anabell. 2005, roč. 2005, č. 2. ZUNOVÁ, Petra. Ergoterapie u poruch příjmu potravy. Sestra. 2010, roč. 2010. ISSN zdravi.e15.cz/clanek/.../ergoterapie-u-poruch-prij. Webové zdroje:

www.anabell.cz http://www.bulimie-online.de/index.php/fuer-angehoerige/5-symptomevon-essstoerungenwww.doktorka.cz http://www.edauk.com www.google.cz/obrazky www.idealni.cz http://www.magersucht.de/krankheit/selbsthilfe.php MARÁDOVÁ, Eva. Prevence dětské obezity jako součást výchovy ke zdraví na ZŠ. Informační portál hromadného stravování [online]. 24.10.2007 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.jidelny.cz/show.aspx?id=627 Mentální anorexie. [online]. [cit. 2012-07-23]. Dostupné z: www.mladazena.cz http://www.nationaleatingdisorders.org

62