Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/poezie-ve-filosofii)
Poezie ve filosofii ;) 8. 1. 2010 ÁJA Pokud Vás zajímá, jak to dopadne, když se spojí poezie, informační filosofie, etika, nevyspalá knihovnice a litr kávy s rumem čtěte níže... Jak už jistě mnozí z Vás ví, součástí ukončení předmětu Etické a filzofické základy informační vědy je divadelní scénka. Rozsah je sice jen 10 minut, zato témata stojí za to ;) (Capurrova angeletika, Informace dle Gregory Batesona, Z. Nitecki - Metaknihovnictví atd. apod.) Výše popsanému jsme se letos nevyhli ani my. Naše téma znělo Teilhard de Chardin a informační společnost. Koncepce je jednoduchá. Citáty z knihy Vesmír a lidstvo posloužily jako zdroj sporu mezi Optimistickým a Pesimistickým já mladé čtenářky. Chtěla bych tímto poděkovat kolegům za krásný přednes a trpělivost při čekání na scénář. Image not found /modules/tinymce/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-smile.gif
Doufám, že se o výsledný dojem se budu moci podělit i tady na Inflow, až bude vyvěšen Image not found /modules/tinymce/tinymce/jscripts/tiny_mce/plugins/emotions/images/smiley-wink.gif
záznam představení.
V hlavních rolích jsem mohli vidět a slyšet:
Theilard de Chardin: neodalatelný Jiří Xaver Dívka: roztomilá Markéta Muklová Optimistické Já: strhující Maga Fialová Pesimistické Já: nenahraditelná Blanka Jankovská Popletená knihovnice: zmatená Alena Fafková
TEILHARD: „Během jedné nebo dvou desítek tisíc let si člověk rozdělil Zemi a zapustil do ní kořeny.“
OPTIMISTA: Zapustil kořeny se zemí srůstá, země je úrodná, kde dřív byla pustá. Zapustil kořeny, obydlel zemi, žádný kraj člověku odepřen není. Od pólu k pólu, z východu na západ, člověk se zabydlel.
PESIMISTA: ... a občas mívá hlad... Z čeho jsou kořeny stvořeny? Vysává pro muže, pro děti, pro ženy. Čím že to drancuje, ničí všem Zemi? Pro další tvory už vůbec nic není. „Obydlel“, „rozdělil“ v krvavých bojích. Okradla souseda – zabil – hřích dvojí.
TEILHARD: „Etnické a sociální sjednocování vyzdvihuje pozvolna člověka do postavení nového zvláštního obalu naší Země. Víc než pouhé odvětví, víc než přírodní říše, nepředstavuje tento různými svazky hustě propletený obal nic menšího než právě „sféru“, kterou budeme nazývat noosférou čili myslící sférou.“
PESIMISTA: Co je to za hloupost „noosféra“. Hustě se propletem? Co to má být? Mozky nám vyletí? Změní se éra? O čem ten chlap tu chce snít?
OPTIMISTA: Špatně to chápeš, jak je tvým zvykem vezmi si, co děje se dneska Lidi sny sdílí jediným klikem ač jeden je z Bretaně a druhý z Česka. Copak se hustě proplétá? Tvoří síť? – Není to jasné?
Ten člověk nebyl popleta. To co se děje, popsal tak krásně.
TEILHARD: „Šťastná příležitost a čest našich vlastních krátkých existencí tkví v tom, že spadají do období mutace noosféry.“
OPTIMISTA: Všechno je možné, všechno je nadosah. Každý den roste a nové v něm vzniká. Stačí se natáhnout a potlačit svůj strach. Jenom tak sedíš a ruka kliká. Tvoříš a buduješ, aniž bys vstal. Svět zvolna se do sebe vplétá. Není to nádhera, sen pravdou se stal. Mysl je rozeseta.
PESIMISTA: Sedíš a buduješ, aniž bys vstal, vysáváš z celého lidstva. Jako tvůj otec a děd a tak dál. Kořistíš, utrácíš chleba i místa. Šťastná je doba, nebylo líp! Jak kde a taky jak komu. Cpeš se a klikáš, praská ti zip. Krásný je svět z teplého domu.
TEILHARD: „Máme-li se přizpůsobit nesmírně zvětšeným liniím a obzorům, musíme se vzdát pohodlí důvěrné blízkosti."
OPTIMISTA: Do šíře do dáli, obzor se rozprostřel, a svět se zmenšil, všechno je blíž. Můžeš mít cokoliv, aniž bys odešel, Pohovku, korálky, knihy i myš. Stahuj a uploaduj, streamuj a sharuj [šéruj],
Facebook in Second Life, Google and Skype Novinky, diskuze, anglinu trénuj.
PESIMISTA: A když se nevede, tak přijde wipe [wajp]! E-learning, e-zin, e-book a e-Bay. Máš zaplatit? Použij e-Bank. Toliko É či Í? Lidi z nich šílej. Bacha na viry, be cyberpunk. E-život prožiješ, aniž bys žil Pokec i zábava, je libo sex? Pár orků zabiješ, prý máš svůj cíl Jsi, nejsi nemrava. Instaluj. Next.
OPTIMISTA: Ráno i v poledne, v noci či večer. Kdykoliv známí jsou nadosah. Stačí se připojit, kde sám si brečel. Ozve se přítel a zmírní tvůj strach.
PESIMISTA: Obejmout rodiče, políbit lásku. Usmát se, pohladit, poplakat spolu. Ne, jen tak od stolu, stáhnou si krásku. Chladné je světlo monitoru.
OPTIMISTA: Možnosti nesou vždycky i hrozby vždyť všechno kolem, může být zlem. výzvy i naděje, kyselý hrozny. Dostáváš křídla, rozleť se ven.
TEILHARD: „Kromě chleba...potřebuje dnes každý člověk denně i svoji dávku železa, mědi a bavlny; svoji dávku elektřiny, nafty a uranu; svou dávku objevů, filmů a novinek ze světa. Nikomu z nás už k obživě nestačí ani sebevětší kus pole, ale potřebuje celou Zemi.“
OPTIMISTA Zda je to dobře anebo špatně, nemůžem říci, rozhodne čas. (dívá se káravě na PESIMISTU) Země je zahradou, sklízíme chvatně. Snad lidstvo se umoudří, doufejme v nás.
PESIMISTA: To už tu bylo, nač plýtvat slovy? Tyran se v beránka nezmění. Menšina zdobí se krásnými kovy, většina v bídě hladoví...
TEILHARD: „Zkuste stlačovat živou hmotu a uvidíte, že se začne organizovat... To, co zpočátku vypadalo jako mechanický tlak a geometrické přeskupení v lidské mase, se projevuje jako růst zvnitřnění a svobody v rámci skupiny... „Masová hnutí“. Ne už ty hordy ze severních lesů a z asijských stepí, nýbrž vědecky seřazený „milión lidí“. Milión lidí ve vyrovnaných řadách na přehlídce. Milión standardizovaných lidí v továrně. Milión motorizovaných lidí…“
PESIMISTA: Miliony v řadách, miliony bučí. Kam se poděl člověk? Padl do područí. S miliardou ostatních – zbyla jenom věc.
OPTIMISTA Svoboda je v duši, vždycky to tak bylo, až přestanem válčit a vnucovat svůj um. Spojíme se v jedno, líp by se nám žilo. Svoboda je v duši, tvá zahrada i dům. V jednotě je síla, zkus to pochopit! Až sjednotíme cíle, můžeme dál jít. Představ si tu krásu,
konec rozbrojům. svoboda je v duši. V ní jsme každý svůj.
TEILHARD: „Nezasahovat do sil světa! Stále ta iluze instinktu a domnělé neomylnosti přírody. Ale tento svět, který dospěl až k myšlení, očekává právě od nás, že znovu promyslíme a zdokonalíme instinktivní postupy přírody. Rozdělování prostředků naší Země, řízené osidlováním volných oblastí, nejlepší využití možností, uvolněných stroji, fyziologie národů a ras.“
PESIMISTA: Z přírody stvořeni, jsme její část. Zpřetrhat kořeny, otočit čas? Myšlenkou vylepšit přírody řád? Mráz běží mi po zádech a chce se mi smát. Nadutý člověče, kam myslíš, že jdeš? Pýcha tě porazí. Pýcha a spěch. Můj pyšný příteli, máš problémů dost. Co bys chtěl ovládat, vždyť si jen host.
OPTIMISTA Myšlenky síla je nekonečná, a touha člověka po smyslu věčná. Až bude dost pokory, spojí se svět, dokážem využít plody všech věd. Jistěže zakopnem o vlastní stín a budem i litovat budoucích vin. však nemůžem zůstat stát ani jít zpět. Svět již se proměnil, naskoč a jeď. Vesmír je před námi tajemný, neznámý.
TEILHARD: Člověk bude dál pracovat a hledat jen tehdy, uchová-li si vášnivou chuť to dělat. Ovšem tato chuť závisí na přísně vědecky nedokazatelném přesvědčení, že vesmír má nějaký smysl.
PESIMISTA:
Vesmír má smysl, jen další kec. Temná je budoucnost a život klec. Smiř se s tím, holčičko, život je stín. Před námi beznaděj, tak skonči s tím. Stejně nic nezmůžeš, no tak to vzdej. Vzdej už to, holčičko, svět je holt zlej.
OPTIMISTA Tak už dost! Nevěř mu! Život je dar. A i když míváš zlost, zkus to, jít dál... Vím je to těžší, s osudem bojovat, Věř mi, holčičko, nebudeš litovat. Než slzám se podvolit a opustit svět. Začni se usmívat třeba hned teď.
OPTIMISTA + DÍVKA: Snad ještě máme naději, Na miskách vah, budoucnost dřímá uvěřme tomu raději. Bílá se s černou střídá. Budeme žít a pracovat, ostatně, co nám zbývá? Smát se a plakat i milovat využít šance – jsem živá. Jen v tuto chvíli, jsem tu i já a chce se mi věřit, že svět smysl má. :)
KONEC HRY
Použité zdroje: TEILHARD DE CHARDIN, Pierre. Vesmír a lidstvo. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 1990. s. 265. ISBN 80-
7021-043-5.
