Podniková ekonomika Obsah: Národní ekonomika, základní členění Podnikání Právní formy podnikání Fyzické osoby (OSVČ - SHR, živnostenské podnikání, svobodná povolání) Právnické osoby (obchodní společnosti, družstvo, státní podnik) Obchodní majetek Odpisování dlouhodobého majetku Zásobovací činnosti a logistika zásobování Kapitál -------------------------------------------------------------------------------------------------------Národní ekonomika (národní hospodářství) – souhrn výrobních faktorů státu, soustředěný v produktivní sféře – podnicích Podniky náležejí do různých odvětví (resortů) a sfér národní ekonomiky Odvětví (resort) – souhrn organizací se stejným nebo podobným zaměřením Odvětví mají výrobní (průmysl, zemědělství, stavebnictví) nebo nevýrobní povahu (školství, zdravotnictví, kultura) Sféry národní ekonomiky: 1. 2. 3. 4.
primární (prvovýroba) – zemědělství, lesnictví, těžba surovin sekundární (druhovýroba) – průmysl, stavebnictví terciární – služby kvartární – moderní sofistikované technologie (internetové obchody, robotika, bioinženýrství)
Podnikání – soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Uvedená definice pochází z OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU (§2), obdobně upravuje podnikání i ZÁKON O ŽIVNOSTENSKÉM PODNIKÁNÍ (živnostenský zákon), pouze s tím dodatkem, že na konci definice je přidáno … podle úpravy živnostenským zákonem.
Právní znaky: • soustavnost – podnikáním není jednotlivá příležitostná činnost bez úmyslu opakovat ji, soustavnost však nevyžaduje celodenní ani každodenní opakování činnosti po celý rok, podnikatel může být zaměstnancem v jiné firmě a podnikat ve svém volném čase nebo jen po určitou část roku apod. (např. provozovat koupaliště nebo lyžařský vlek) • samostatnost – samostatně neprovádí svou činnost ten, jehož práci organizuje a řídí někdo jiný, kdo mu přiděluje úkoly a kontroluje jejich plnění, samostatnost na druhou stranu nebrání spolupráci s jinými podnikateli na základě řádně uzavřených smluv (např. autodoprava), příklad porušení této zásady: stavební firma se dohodne se zedníky a instalatéry, aby si zařídili živnostenské oprávnění a za práci na stavbě si fakturovali, de facto však
pracují jako zaměstnanci, protože jsou každodenně řízeni stavbyvedoucím a předákem (tzv. Švarc-systém) • podnikání vlastním jménem – každý podnikatel podniká pod určitým jedinečným nezaměnitelným názvem - tzv. obchodní firmou (§8), podnikat nelze anonymně. Obchodní firma u právnických osob je název, pod kterým jsou zapsáni v obchodním rejstříku (název vyplývá z předmětu činnosti, jména a příjmení podnikatele nebo může být symbolický, např. Pozemní stavby, a.s. Příbram, Jech a syn, s.r.o. Písek, Orion, a.s. Praha – Modřany), u podnikatelů - fyzických osob tvoří obchodní firmu jméno a příjmení podnikatele • na vlastní odpovědnost – podnikatel odpovídá za plnění závazků celým svým obchodním majetkem, přesáhne-li hodnota závazků jeho úroveň ručí podnikatelé buď celým svým majetkem (fyzické osoby, společníci veřejných obchodních společností a komplementáři komanditních společností) nebo do výše svých vkladů do základního kapitálu (společníci s.r.o. a členové družstev), akcionáři ručí hodnotou vlastněných akcií • za účelem dosažení ZISKU – cílem podnikání je dosahování zisku, dlouhodobě ztrátová činnost se vymyká pojetí podnikání, na takové podnikatele se zaměřují různé kontroly orgánů státní správy (finanční úřady, živnostenský úřad apod.) Zisk však není jediným cílem podnikání, jde také o udržení dobrého jména firmy (goodwill) a prestiže výrobků (image), zlepšování pozice na trhu – zvyšování tržního podílu. Jedině tehdy je předpoklad pro dlouhodobý zisk. Právní subjektivita podnikatele – oprávnění vstupovat do právních vztahů vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. fyzické osoby Z hlediska právní subjektivity jsou podnikatelé právnické osoby Fyzické osoby – jednotliví občané, kteří mají oprávnění podnikat, tzv. osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) . Kategorie podnikatelů – fyzických osob: • živnostníci (fyzické osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění živnostenského listu nebo koncesní listiny - které jim vydá místně příslušný živnostenský úřad) • samostatně hospodařící rolníci (soukromí zemědělci, kteří jsou vedeni v evidenci samostatně hospodařících rolníků na místně příslušném obecním nebo městském úřadě a IČ jim přidělil místně příslušný regionální - okresní statistický úřad) • svobodná povolání a ostatní kategorie fyzických osob vyloučené ze živnostenského podnikání (soukromé praxe lékařů, veterinářů, advokáti, soudní znalci, umělci „na volné noze“ apod.) – registrují se u místně příslušného orgánu státní statistiky, kde je jim přiděleno IČ Právnické osoby – podnikatelské subjekty zapsané v obchodním rejstříku, jedná se o obchodní společnosti, družstva, státní podniky a zahraniční podnikatelské subjekty. Podnikatelské oprávnění získají zápisem do OBCHODNÍHO REJSTŘÍKU, který je umístěn na rejstříkovém soudu v sídle Krajského obchodního soudu.
Fyzické osoby se povinně zapisují do obchodního rejstříku pouze výjimečně, a to tehdy přesahují-li jejich výnosy (resp. příjmy) bez DPH po dvě za sebou jdoucí účetní období v průměru více než 120 mil. Kč nebo provozují-li živnost průmyslovým způsobem. Mohou se zde každopádně zaregistrovat dobrovolně. OBCHODNÍ REJSTŘÍK – veřejný seznam, do něhož se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Hlavní náležitosti zápisu: • obchodní firma (název podniku) a právní forma podnikání, např. PLEAS, a.s. • sídlo (kde se nachází ústředí podniku), resp. místo podnikání (fyzické osoby) • předmět podnikání (např. stavební výroba, opravy automobilů apod.) • statutární orgány (řídící orgány) – jména a adresy příslušných osob • prokuristé – fyzické osoby s oprávněním (plnou mocí) jednat za podnik • odštěpné závody a jiné organizační složky podniku • základní kapitál (tam, kde se povinně skládá – s.r.o. + a.s.) • u státních podniků zřizovatel • IČ, které přiděluje orgán státní statistiky prostřednictvím rejstříkového soudu • případný vstup do likvidace Kromě podnikatelského oprávnění se musí podnikatel přihlásit – zaregistrovat (OSVČ sebe, právnické i fyzické osoby své zaměstnance) na Okresní správě sociálního zabezpečení (sociální pojistné) a u příslušné zdravotní pojišťovny, resp. pojišťoven (zdravotní pojistné) do 8 dnů po zahájení podnikání. Do 30 dnů ode dne, kdy získal podnikatelské oprávnění nebo začal podnikat, je podnikatel povinen se přihlásit na místně příslušném finančním úřadě jako poplatník, plátce určitých daní – zde je mu přiděleno DIČ – daňové identifikační číslo Musí si zajistit u libovolné komerční banky běžný účet (uzavřít smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu). IČ – identifikační číslo ekonomického subjektu – vede orgán státní statistiky, přiděluje ho prostřednictvím živnostenského úřadu (živnostníci), rejstříkového soudu (právnické osoby) nebo ho přidělí přímo orgán státní statistiky (SHR a ostatní podnikatelské subjekty vyloučené ze živnostenského podnikání). Živnost – soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem. Uvedená definice vychází ze ŽIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA (Zákon č.455/91 Sb., o živnostenském podnikání v platném znění, §2). Živnostenský zákon je právní norma, která má veřejnoprávní charakter (na rozdíl od Obchodního zákoníku, který je soukromoprávní normou), obsahuje totiž veřejnoprávní pravidla, tj. podmínky získání podnikatelského oprávnění a výkonu podnikání s ohledem na ochranu veřejných zájmů a způsob kontroly tohoto podnikání. Živnost může provozovat fyzická nebo právnická osoba splňující všeobecné a případně i zvláštní podmínky provozování živnosti. Všeobecné podmínky musí splňovat uchazeči o všechny druhy živností, zvláštní podmínky se týkají řemeslných, vázaných a koncesovaných živností. U fyzických osob musí podmínky splňovat buď sama osoba podnikatele, pokud nesplňuje některé z kritérií, lze využít jiné osoby – tzv. odpovědného zástupce (týká se věku nebo kvalifikačních předpokladů). U právnických osob musí podmínky splňovat fyzická osoba v postavení statutárního zástupce.
Všeobecné podmínky: • • • •
dosažení věku 18 let způsobilost k právním úkonům (svéprávnost) bezúhonnost (výpis z trestního rejstříku ne starší než 3 měsíce) bezdlužnost (potvrzení finančního úřadu, že nejsou dluhy na daních)
Zvláštní podmínky: • odborná a jiná způsobilost podle povahy živnosti (týká se řemeslných, vázaných a koncesovaných živností) – doklad o dosaženém vzdělání v příslušném oboru (výuční list, maturita), u některých činností je vyžadována i odborná praxe, většinou v délce 3 – 5 let (praktické zkušenosti v oboru jsou vyžadovány u řemeslných živností, u některých činností vázaných praxe nutná není), je-li dostatečná praxe a chybí vzdělání, lze jej nahradit kvalifikační zkouškou před komisí, kterou zorganizuje příslušný živnostenský úřad, je možné využít i osoby odpovědného zástupce. Druhy živností podle způsobu získání živnostenského oprávnění: - řemeslné (uvedeny v příloze č. 1 živnostenského zákona) - vázané (uvedeny v příloze č. 2 živnostenského zákona) - volné (uvedeny ve zvláštním předpisu – vyhlášce) 2) koncesované (uvedeny v příloze č. 3 živnostenského zákona)
Živnosti: 1) ohlašovací
Ohlašovací živnosti lze provozovat na základě OHLÁŠENÍ – podání ohlašovací listiny - na místně příslušném živnostenském úřadě. Pokud ohlašovatel splňuje podmínky, je mu do 15 dnů doručen živnostenský list ( = průkaz živnostenského oprávnění pro ohlašovací živnosti), oprávnění provozovat živnost vzniká dnem ohlášení nebo dnem zahájení podnikání (je-li to později než byla živnost ohlášena). Příklady ohlašovacích živností: • řemeslné – zámečnictví, slévárenství, truhlářství, hodinářství, opravy silničních vozidel, výroba kosmetiky, pivovarnictví a sladovnictví, zlatnictví a klenotnictví, kovářství, zednictví, holičství a kadeřnictví, pedikúra a manikúra, fotografické služby, řeznictví a uzenářství, mlékárenství, hostinská činnost • vázané – provádění staveb, projektová činnost ve výstavbě, autoškola, oční optika, průvodcovská činnost, psychologické poradenství, cestovní agentury, účetní služby, masérské služby, zeměměřičské činnosti • volné – vazba věnců a kytic, kování koní, stříhání ovcí, těžba dřeva, výroba cukrovinek a medu, výroba těstovin, produkce vína, tkaní textilií, vydávání knih, výroba stolních a společenských her, praní, žehlení a mandlování prádla, zpracování dat Koncesované živnosti lze provozovat pouze na základě výslovného souhlasu živnostenského úřadu – tzv. KONCESE – uchazeč o koncesi musí splňovat kromě všeobecných a zvláštních podmínek ještě tzv. spolehlivost, která se posuzuje ve vztahu k předmětu podnikání s ohledem na ochranu veřejných zájmů. Na vydání koncese není právní nárok, záleží na rozhodnutí příslušného živnostenského úřadu.
Uchazeč o koncesovanou živnost podává žádost o koncesi, do 60 dnů od podání žádosti získá koncesní listinu ( = průkaz živnostenského oprávnění pro koncesované živnosti) nebo vyrozumění, že koncese nebude udělena. Podnikat v koncesované živnosti lze začít až po doručení koncesní listiny. Příklady koncesovaných živností: • vývoj, výroba a distribuce zbraní, střeliva a výbušnin, provozování střelnic, telekomunikační služby, nákup, skladování a prodej léčiv, trhací a ohňostrojné práce, směnárenská činnost, taxislužba, výroba tabákových výrobků, pohřební služba, zajištění ochrany majetku a osob, provádění veřejných dražeb Druhy živností podle předmětu činnosti: • obchodní živnosti – koupě zboží za účelem dalšího prodeje, pohostinství a ubytovací služby, cestovní kanceláře, pronájem věcí apod. • výrobní živnosti – produkce nejrůznějších výrobků, zůstane-li zachována povaha živnosti je možno v jejím rámci i výrobky prodávat a opravovat • živnosti poskytující služby – opravy a údržba věcí, přeprava osob a materiálů a další činnosti, které vedou k uspokojování potřeb Živnostenské podnikání a provozovny v územním obvodu své působnosti spravují a evidují živnostenské úřady, živnosti a provozovny při tom zapisují do ŽIVNOSTENSKÉHO REJSTŘÍKU. Podnikatelé jsou povinni do 15 dnů ohlásit u místně příslušného živnostenského úřadu vznik své nové provozovny. Podnikatel může mít více provozoven (jednu hlavní a více vedlejších). Provozovna je prostor, v němž je živnost provozována (může to být i stánek). Ve všech provozovnách musí být ustanovena osoba odpovědná za jejich provoz (odpovědný vedoucí). Náležitosti označení provozovny: • obchodní firma (dle průkazu živnostenského oprávnění) • IČO • jméno a příjmení odpovědné osoby • provozní nebo prodejní doba (s výjimkou stánku) Označení musí být zřetelné a umístěné zvenčí. OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI – právnické osoby založené za účelem podnikání. Jejich podstatou je sdružení právnických a fyzických osob (jejich kapitálu) za účelem společného provozování podnikatelské činnosti pod společnou obchodní firmou. Ve státech s tržní ekonomikou je to nejrozšířenější právní forma velkých a středních podniků. Uvedená definice vychází z OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU, který kromě obchodních společností upravuje také právní podmínky družstva. Obchodní společnosti (jako všechny právnické osoby) se registrují v obchodním rejstříku, který je umístěn u REJSTŘÍKOVÉHO SOUDU v sídle Krajského obchodního soudu. Zakladateli obchodní společnosti mohou být fyzické i právnické osoby. Obchodní společnost se zakládá dnem sepsání SPOLEČENSKÉ SMLOUVY, která musí být podepsána všemi zakladateli. Pravost podpisů zakladatelů musí být úředně ověřena. Připouští-li zákon, aby společnost založil i jen jediný zakladatel (s.r.o., a.s.) nahrazuje
společenskou smlouvu ZAKLADATELSKÁ LISTINA, vyhotovená ve formě notářského zápisu. U akciové společnosti, pokud je zakladatelů více než jeden, se používá místo pojmu společenská smlouva právní termín ZAKLADATELSKÁ SMLOUVA. Obchodní společnost vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku. Zaniká dnem výmazu z obchodního rejstříku. veřejná obchodní společnost osobní OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI komanditní společnost kapitálové
společnost s ručením omezeným akciová společnost
Veřejná obchodní společnost (v.o.s., veř.obch.spol.) – osobní společnost, ve které alespoň dvě osoby (právnické nebo fyzické) podnikají pod společnou obchodní firmou a ručí za závazky společně a nerozdílně celým svým majetkem. Statutárním orgánem společnosti jsou všichni společníci, kteří sami běžně řídí společnost v obchodních záležitostech a rozhodují o základních koncepčních otázkách, o majetku a o způsobech rozdělení zisku. Při založení společnosti sepisují společenskou smlouvu, pokud v ní není stanoveno jinak, dělí se zisk mezi společníky rovným dílem. Ztrátu nesou společníci rovněž rovným dílem. Pokud by byl výslovně společenskou smlouvou pověřen vedením společnosti jeden ze společníků, ostatní by tohoto práva pozbyli. Vytváření základního kapitálu a tvorba rezervního fondu není povinná. Komanditní společnost (k.s., kom.spol.) – přechodný typ mezi osobní a kapitálovou obchodní společností, zakládají ji nejméně dvě právnické nebo fyzické osoby, z nichž alespoň jedna osoba musí být komplementářem a alespoň jedna osoba komanditistou. komplementáři Jsou zde tedy dva druhy společníků komanditisté Komplementáři jsou statutárním orgánem, jednají jménem společnosti a jsou oprávněni k jejímu obchodnímu vedení, za závazky společnosti ručí celým svým majetkem (jako společníci v.o.s.) Komanditisté skládají vklady do základního kapitálu, mají pouze právo kontroly, za závazky společnosti ručí do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného do obchodního rejstříku (jako společníci s.r.o.), minimální vklad – 5000 Kč. Ze společenské smlouvy musí být zřejmé, kdo je komplementář a kdo komanditista, u komanditistů je nutné uvést výši jejich vkladu. Pokud není ve společenské smlouvě stanoveno jinak, dělí se zisk na poloviny mezi komanditisty a komplementáře, komplementáři si svůj podíl na zisku rozdělí rovným dílem a komanditisté podle výše svého vkladu. Minimální výše základního kapitálu a tvorba rezervního fondu není zákonem stanovena. Společnost s ručením omezeným (s.r.o., spol. s r.o.) – kapitálový typ obchodní společnosti. Společníci neřídí společnost přímo, ale prostřednictvím orgánů, za závazky
ručí pouze omezeně – do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku. Počet společníků – může být i jen 1 – maximálně však 50. Společnost povinně vytváří základní kapitál v minimální výši 200.000 Kč. Základní kapitál je tvořen vklady společníků, minimální hodnota vkladu je 20.000 Kč. Před zápisem do obchodního rejstříku musí být splaceno nejméně 30% základního kapitálu. Povinně vytváří rezervní fond příděly ze zisku. Společnost je založena sepsáním společenské smlouvy (zakladatelské listiny je-li jediný zakladatel). Společenská smlouva může určit, že společnost vydá stanovy, které podrobně upraví vnitřní organizaci společnosti. Orgány společnosti : • VALNÁ HROMADA – vrcholný orgán společnosti, jednatelé ji svolávají nejméně jedenkrát za rok. Do působnosti valné hromady patří zejména schvalování účetní závěrky, způsobu rozdělení zisku nebo úhrady ztráty, schvalování stanov a jejich změn, rozhodování o změně společenské smlouvy, zvýšení či snížení základního kapitálu, jmenování a odvolání jednatelů a členů dozorčí rady apod. • JEDNATELÉ – statutární orgán – řídí společnost mezi valnými hromadami a jednají jménem společnosti navenek • DOZORČÍ RADA – nepovinný kontrolní orgán, dohlíží na činnost jednatelů, kontroluje účetní knihy a účetní doklady, přezkoumává roční účetní závěrku. Podává kontrolní zprávu valné hromadě. Musí být nejméně tříčlenná. Členem dozorčí rady nemůže být jednatel. Základní práva společníka: - právo účasti na valné hromadě - právo na podíl na zisku a na likvidačním zůstatku - právo kontroly Akciová společnost (a.s.) – kapitálová společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité nominální hodnotě. Společnost ručí za závazky celým svým majetkem, společníci = akcionáři za závazky akciové společnosti přímo neručí svým majetkem, rizika spočívají pouze ve ztrátě tržní hodnoty akcií, které akcionáři vlastní. Akcie – majetkový cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře podílet se na řízení společnosti (právo účasti na valné hromadě), na jejím zisku a na likvidačním zůstatku. Akcie mohou mít podobu listinnou nebo dematerializovanou (elektronický záznam ve Středisku cenných papírů). Souhrn nominálních hodnot akcií = základní kapitál = počet emitovaných akcií x nominální hodnota akcie. Základní kapitál činí nejméně 2 mil. Kč (při veřejném upisování akcií 20 mil. Kč), nominální hodnota akcií není limitována, nejčastěji je to 1.000 Kč. Před zápisem do obchodního rejstříku musí být splaceno nejméně 30% peněžitých vkladů. Akciová společnost povinně vytváří rezervní fond příděly ze zisku. Akciová společnost je založena sepsáním ZAKLADATELSKÉ SMLOUVY, resp. zakladatelské listiny (je-li jediný zakladatel). Společnost může založit i jediný zakladatel, je-li právnickou osobou. Součástí zakladatelské smlouvy (listiny) je návrh stanov společnosti.
Orgány akciové společnosti : • VALNÁ HROMADA – vrcholný orgán společnosti, tvoří ji všichni přítomní akcionáři, je svolávána představenstvem nejméně jedenkrát za rok. Do působnosti valné hromady patří zejména schvalování stanov, rozhodování o zvýšení či snížení základního kapitálu, volba a odvolání členů představenstva a dozorčí rady, schvalování roční účetní závěrky a způsobu rozdělení zisku nebo úhrady ztráty apod. • PŘEDSTAVENSTVO – statutární orgán – řídí společnost mezi valnými hromadami a jedná navenek jejím jménem • DOZORČÍ RADA – kontrolní orgán, dohlíží na činnost představenstva, kontroluje hospodaření, podává zprávu valné hromadě. Musí být nejméně tříčlenná. Členem dozorčí rady nemůže být člen představenstva. DRUŽSTVO – společenství neuzavřeného počtu osob založené za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních a jiných potřeb svých členů. Obchodní firma musí kromě názvu družstva obsahovat i označení právní formy „družstvo“. Jako právnická osoba odpovídá družstvo za své závazky celým svým majetkem, členové družstva za závazky svým osobním majetkem neručí. Družstvo musí mít nejméně 5 členů – fyzických osob, v případě právnických osob postačí 2 právnické osoby. Základní kapitál družstva musí činit minimálně 50.000 Kč. Je tvořen členskými vklady členů družstva. Podmínkou vzniku členství v družstvu je složení stanovami určeného základního členského vkladu. Družstvo je povinno již při svém vzniku zřídit nedělitelný fond nejméně ve výši 10% zapisovaného základního kapitálu (obdoba rezervního fondu u a.s. nebo s.r.o.) Pro založení družstva se vyžaduje konání ustavující schůze družstva, kde je určena výše základního kapitálu, jsou zde schváleny stanovy družstva, zvoleno představenstvo a kontrolní komise. Vzájemné vztahy členů družstva a jejich poměr k družstvu podrobně upravují stanovy. Členové družstva jsou si při výkonu členských práv a při plnění povinností rovni. Mají právo kontroly, právo na kritiku, na připomínky a náměty. Orgány družstva: • ČLENSKÁ SCHŮZE – vrcholný orgán DRUŽSTVA, tvoří ji všichni přítomní členové družstva, je svolávána představenstvem nejméně jedenkrát za rok. Do působnosti valné hromady patří zejména schvalování stanov, rozhodování o zvýšení či snížení základního kapitálu, volba a odvolání členů představenstva a dozorčí rady, schvalování roční účetní závěrky a způsobu rozdělení zisku nebo úhrady ztráty apod. • PŘEDSTAVENSTVO – statutární orgán – plní usnesení členské schůze, ze svého středu volí předsedu družstva, který řídí jednání představenstva, obchodně vede a zastupuje družstvo mezi valnými hromadami, jedná navenek jeho jménem • KONTROLNÍ KOMISE – kontrolní orgán, dohlíží na veškerou činnost družstva a projednává stížnosti jeho členů, podává zprávu členské schůzi. Musí být nejméně tříčlenná. Členem dozorčí rady nemůže být člen představenstva. V družstvu, které má méně než 50 členů, může působnost představenstva a kontrolní komise převzít členská schůze.
Státní podnik - hospodářská organizace, kde zřizovatelem je stát (ministerstvo, kraj apod.), hospodaří s penězi daňových poplatníků (státní majetek), proto přísnější pravidla nakládání s prostředky, důkladná evidence a kontrola hospodaření - právnická osoba zřízená za účelem dosahování zisku, podniká na základě zvláštního předpisu (Zákona o státním podniku) - je založen vydáním zakládací listiny a vzniká zápisem do obchodního rejstříku - za závazky ručí celým svým majetkem - v čele státního podniku ředitel, je jmenován zakladatelem - kontrolním orgánem dozorčí rada - příklady státních podniků: Transgas, s.p., Česká pošta, s.p., ČD, s.p., DIAMO, s.p., Česká správa letišť, s.p. OBCHODNÍ MAJETEK – souhrn majetkových hodnot, tj. věcí, pohledávek, práv a jiných penězi ocenitelných hodnot, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání. Obchodní majetek obvykle vyjadřujeme v peněžních jednotkách, zejména pro účely účetnictví, kde tvoří v ROZVAZE stranu AKTIV. Obchodní majetek se skládá z dlouhodobého majetku a z oběžného majetku. DLOUHODOBÝ MAJETEK Dlouhodobý majetek členíme na: 1) dlouhodobý hmotný majetek – nemovitosti (pozemky, budovy a stavby spojené se zemí pevným základem) bez ohledu na jejich cenu, movité věci (stroje, přístroje, zařízení, dopravní prostředky apod.) s dobou upotřebitelnosti více než 1 rok a vstupní cenou nad 40.000 Kč, dále sem patří pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti nad 3 roky (chmelnice, vinice, sady), základní stádo zvířat (dospělá chovná zvířata), tažní, plemenní a dostihoví koně, technická zhodnocení (nástavby, přístavby objektů, rekonstrukce a modernizace majetku) apod. Dlouhodobý hmotný majetek se odpisuje s výjimkou pozemků, lesních porostů, uměleckých děl a sbírek, předmětů kulturní hodnoty a předmětů z drahých kovů. 2) dlouhodobý nehmotný majetek – myšlenkové produkty, software, projekty, technické plány, výkresy a studie, know-how, goodwill, práva průmyslového vlastnictví (licence, patenty, receptury, chráněné průmyslové vzory) a jiné využitelné znalosti při splnění dvou kritérií: doba upotřebitelnosti nad 1 rok a vstupní cena více než 60.000 Kč. 3) finanční majetek dlouhodobý – peněžní prostředky a majetek, které nejsou určeny k provozní podnikatelské činnosti, ale k výhodnému uložení (investování) peněz, aby se tento vklad co nejvíce zhodnocoval. Patří sem dlouhodobé cenné papíry (akcie, obligace) a vklady, které budou v držení podniku déle než 1 rok, poskytnuté půjčky s dobou splatnosti déle než 1 rok (např. vklady tichého společníka), umělecká díla a sbírky, předměty z drahých kovů a nemovitosti, pořízené za účelem dlouhodobého uložení volných peněžních prostředků. Dlouhodobý hmotný majetek odpisovaný a dlouhodobý nehmotný majetek fungují v podniku dlouhodobě (déle než 1 rok), při výrobě se nespotřebovávají, pouze postupně opotřebovávají, hodnota opotřebení se přenáší do nákladů formou odpisů. Pro zařazení do movitého DHM a DNM je kromě doby upotřebitelnosti rozhodující vstupní cena, která musí být u hmotného dlouhodobého majetku vyšší než 40.000 Kč a u dlouhodobého nehmotného majetku vyšší než 60.000 Kč. Specifické
postavení má dlouhodobý finanční majetek, který je finanční investicí a proto zde žádné opotřebení ani odpisování neprobíhá. OBĚŽNÝ MAJETEK Oběžný majetek tvoří ta část majetku, která se používá krátkodobě (po dobu kratší než 1 rok) a většinou se jednorázově spotřebovává. Hodnota oběžného majetku vstupuje jednorázově celá do hodnoty produkovaných výrobků a služeb. Oběžný se mu říká proto, že v podniku rychle mění svoji podobu, „obíhá“ v různých formách: výroba peníze - materiál - nedokončená výroba - polotovar - výrobek - zboží - pohledávka
obchod peníze - zboží - pohledávky - peníze Výdaje vynaložené na oběžný majetek se podniku obvykle rychle vracejí v tržbách. Členění oběžného majetku: 1) zásoby – základní materiál (tvoří podstatu výrobku), suroviny, pomocný materiál (barva, lak, těsnění), provozovací látky (pohonné hmoty a maziva), náhradní díly, obaly, drobný hmotný a nehmotný majetek (přístroje, nářadí), zboží (nakoupené od dodavatele, prodává se v nezměněném stavu), nedokončená výroba (produkty, které prošly jedním nebo několika výrobními stupni, nejsou již materiál, ale také ještě ne hotový výrobek), polotovary (dokončen určitý stupeň výroby, ale není to ještě finální výrobek, např. listové těsto), výrobky (předměty vlastní výroby určené k prodeji), zvířata (mláďata, zvířata ve výkrmu, ryby, včelstva, drobná zvířata a drůbež – kromě základního hejna hus) 2) peněžní prostředky a ceniny - peněžní hotovost (pokladna), peníze na bankovních účtech (v Kč i v cizích měnách na devizových účtech), ceniny (poštovní známky, kolky, stravenky, telefonní karty, CCS karty na pohonné hmoty apod.) 3) finanční majetek krátkodobý - krátkodobé cenné papíry se splatností nebo určené k prodeji do 1 roku (směnky, akcie, dluhopisy, podílové listy, depozitní certifikáty, podílové listy apod.) 4) pohledávky – dluhy jiného subjektu vůči firmě, nárok na zaplacení fakturované částky, vznikají prodejem výrobků anebo poskytnutím služby kdy je vystavena faktura a trvají do doby, než dlužník zaplatí fakturovanou částku (obvykle bankovním převodem na běžný účet) ODPISOVÁNÍ DLOUHODOBÉHO MAJETKU Dlouhodobý majetek funguje v podniku dlouhodobě (déle než 1 rok), při výrobě se postupně opotřebovává, hodnota opotřebení se přenáší do nákladů formou odpisů. Opotřebení může být fyzické (mechanickým namáháním, obrušování, koroze, únava materiálu) nebo morální (zastarávání vlivem technického rozvoje, např. vyvinutí dokonalejšího stroje nebo výkonnějšího počítače). Pro zařazení do dlouhodobého majetku je rozhodující doba upotřebitelnosti (delší než 1 rok) a vstupní cena, která
musí být u hmotného dlouhodobého majetku vyšší než 40.000 Kč a u dlouhodobého nehmotného majetku vyšší než 60.000 Kč. Dlouhodobý majetek pro účely odpisování členíme na: 1) dlouhodobý hmotný majetek – nemovitosti bez ohledu na jejich cenu, movité věci (stroje, dopravní prostředky apod.) s dobou upotřebitelnosti více než 1 rok a vstupní cenou nad 40.000 Kč, apod. Jeho součástí je i drobný dlouhodobý hmotný majetek (movitý hmotný majetek, který nedosáhl vstupní ceny 40.000 Kč a firma se ho rozhodla zařadit do této kategorie a postupně ho odpisovat). Tento majetek se odpisuje s výjimkou pozemků, lesních porostů, uměleckých děl a sbírek, předmětů kulturní hodnoty a předmětů z drahých kovů. 2) dlouhodobý nehmotný majetek – myšlenkové produkty (software, projekty, studie, licence, patenty, receptury a jiné využitelné znalosti) při splnění dvou kritérií: doba upotřebitelnosti nad 1 rok a vstupní cena více než 60.000 Kč. Patří sem také drobný dlouhodobý nehmotný majetek podobně jako u hmotného majetku, pokud nedosahuje vstupní ceny 60.000 Kč, firma se o něm rozhodne takto účtovat a postupně ho odpisovat. Oceňování dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku = stanovení VSTUPNÍ CENY pro odpisování: 1) pořizovací cena – je-li majetek pořízen úplatně, tedy nakoupen, kromě ceny, kterou za majetek zaplatíme (cena pořízení) přičítáme i související výdaje (doprava, instalace, revizní zpráva, clo) 2) vlastní náklady – je-li majetek vyroben ve vlastní režii, např. zhotovení stroje ve vlastních dílnách (přímý materiál + přímé mzdy + režijní náklady) 3) reprodukční pořizovací cena – cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy je o něm účtováno (obvykle jde o cenu stanovenou znaleckým posudkem, u dědění nebo darování o cenu vyměřenou pro účely daně dědické či darovací), kromě dědictví a darů se tímto způsobem oceňuje i majetek starší pěti let nebo u něhož není k dispozici uznatelný účetní doklad o ceně Vstupní cena u majetku nabytého koupí se stanovuje u plátců DPH bez DPH, zatímco u neplátců DPH se DPH ponechává ve vstupní ceně! ODPISY DĚLÍME NA ÚČETNÍ A DAŇOVÉ. Účetní odpisy – stanovení odpisového plánu a odpisování pro účely účetnictví provádí sám podnik s ohledem na skutečné opotřebení majetku podle svého vlastního rozhodnutí. Ovlivňuje tak výši nákladů i zisku. Účetní odpisy se řídí ustanoveními zákona o účetnictví a jsou upraveny velmi volně. Daňové odpisy – slouží pro výpočet základu daně z příjmů, jsou jednotně a přesně předepsány pro všechny podnikatelské subjekty zákonem o daních z příjmů, firmy je musejí pro účely vyměření daně respektovat. Zákon o daních z příjmů vymezuje dvě metody stanovení daňových odpisů, ze kterých se odvíjejí dva druhy daňových odpisů: 1) rovnoměrné (lineární) odpisy 2) zrychlené (degresivní) odpisy Odpisy jsou peněžním vyjádřením hodnoty opotřebení odpisovatelného dlouhodobého majetku. Každý rok dochází ve firmách k odepsání části hodnoty dlouhodobého majetku. Daňové odpisy se stanovují vždy jako roční opotřebení, stanovují se v rámci závěrkových účetních operací.
Při stanovení daňových odpisů platí následující postup: 1) určíme vstupní cenu pro odpisování 2) majetek zařadíme do odpisové skupiny podle přílohy zákona o daních z příjmů Odpisové skupiny jsou 1.,1a.,2.,3.,4.,5.,6. Liší se od sebe dobou odpisování (3, 4, 5, 10, 20, 30, 50 let) 3) rozhodneme o druhu daňových odpisů, zvolený způsob odpisování již nelze v průběhu odpisování měnit, rovnoměrné odpisy zatěžují kromě prvního roku náklady rovnoměrně po celou dobu odpisování, zrychlené odpisy mají kromě prvního roku největší částky v počátečních letech, pak se postupně snižují (jsou tedy vhodné pro ty subjekty, které chtějí v těchto počátečních letech odpisování minimalizovat daňový základ) 4) provedeme propočet částky odpisů podle příslušných odpisových tabulek. U rovnoměrných odpisů jsou v tabulce pro jednotlivé odpisové skupiny uvedeny roční odpisové sazby, které určují v % jaký podíl ze vstupní ceny bude odepsán v 1.roce a v následujících letech (v nichž je částka stále stejná). U zrychlených odpisů jsou pro jednotlivé odpisové skupiny uvedeny koeficienty v prvním roce odpisování a v dalších letech odpisování. Hodnoty koeficientů se dosazují do vzorců. vstupní cena V prvním roce odpisování: O = -------------------------------------koeficient v 1.roce odpisování V dalších letech odpisování: zůstatková cena . 2 O = --------------------------------------------------------------------------------koeficient v dal.letech odpis. – počet let po které se již odpisovalo (zůstatková cena = vstupní cena – již uplatněné odpisy, tzv. oprávky)
ZÁSOBY, ZÁSOBOVACÍ ČINNOSTI A LOGISTIKA, PLÁNOVÁNÍ ZÁSOB Zásobovací činnost (zásobování) – jedna z důležitých hospodářských aktivit v podniku, spočívající v zajištění dostatečného množství výhodně nakoupených zásob na správném místě a ve správný čas. Zásoby jsou součástí oběžného majetku; do zásob patří vše, co firma (podnik) nezařadí do dlouhodobého hmotného nebo nehmotného majetku; zásoby se ve výrobě jednorázově spotřebovávají, jejich hodnota přechází jednorázově do nákladů na produkci a tedy i do ceny výrobků nebo služeb; jak z názvu vyplývá, oběžný majetek má obíhat, při tom mění své formy (viz schémata): výrobní činnost materiál
obchodní činnost
nedokončená výroba a polotovary
peníze
výrobky pohledávky
zboží peníze pohledávky
Složky ZÁSOB: - Materiál
základní materiál (suroviny) – podstata výrobku (látka) pomocný materiál – např. nitě, zdrhovadlo, lemovka provozovací hmoty – pohonné hmoty (benzin, nafta) obaly kancelářské potřeby čistící prostředky - Drobný majetek např. různé nářadí, přístroje - Nedokončená výroba určitý stupeň rozpracovanosti, není zatím prodejná - Polotovary rozpracované výrobky; daly by se již prodat - Výrobky produkty vlastní výroby určené k prodeji - Zboží vše co je nakoupené v hotovém stavu za účelem dalšího prodeje - Zvířata specifický druh zásob typický pro zemědělskou výrobu, mladá zvířata, zvířata ve výkrmu, kožešinová a drobná zvířata (králíci), drůbež Proces zásobování zahrnuje nejen obstarávání = pořizování zásob, ale i jejich přebírání na sklad, evidenci, skladování a následné vydávání do výroby (nebo spotřeby). Tento proces nazýváme hmotný pohyb zásob; snahou každého podniku je, aby byl tento pohyb plynulý a efektivní, tzn. aby zásoby byly takové, jaké podnik potřebuje = v potřebné výši, v potřebném čase i v potřebném sortimentu. Náklady s touto činností spojené by měly být co nejmenší. Pro firmu je důležitá rychlost obratu (obrátkovost) zásob = doba, za kterou oběžný majetek projde všemi formami koloběhu – doba, za kterou se nám peníze vložené do nákupu materiálu vrátí uhrazením pohledávek za prodané zboží: 1. zrychlení obratu přinese vyšší výnosy, a tedy i zisk 2. zrychlení obratu snižuje množství potřebných finančních prostředků k měření rychlosti obratu používáme různé ukazatele; rychlost obratu zásob = celková spotřeba (obrátkovost) průměrná zásoba udává, kolikrát za určité období projdou zásoby celým koloběhem; čím více obrátek, tím lépe; doba obratu zásob
=
360 dní = Ø zásoba . 360 rychlost obratu zásob celková spotřeba udává, za kolik dnů proběhne jeden koloběh; snahou je, aby tato doba byla co nejkratší (čím je doba obratu kratší, tím méně zásob podnik potřebuje k zabezpečení své činnosti; snížení zásob znamená snížení nákladů); Zásady racionálního zásobování: - nakupujeme jen to, co potřebujeme a tolik kolik potřebujeme - sledujeme a vyhodnocujeme náklady související s pořízením zásob a podle toho rozhodujeme, kdy, kde a kolik nakoupit - základním předpokladem racionálního zásobování v tržním hospodářství je co nejpřesnější znalost objemu produkce, který je firma schopna prodat
Plánování zásob zahrnuje: výpočet množství materiálu, které chceme v příštím období spotřebovat PLÁNOVANÁ SPOTŘEBA nepracnější část plánu; používají se normy spotřeby, které stanoví, jaké maximální množství materiálu se může spotřebovat na jednotku výrobku; dále je podstatné znát objem (velikost) výroby; potom: spotřeba = norma spotřeby x objem (velikost) výroby výpočet množství materiálu, které chceme v příštím období udržovat v zásobě = PLÁNOVANÉ ZÁSOBY průměrný stav zásob = zásoba maximální + zásoba minimální 2 Zásoby nakupujeme postupně, abychom měli dostatečnou zásobu; existují dvě možnosti, kdy zásoby objednávat: - stanovením dolní meze zásoby – určí se tzv. signální velikost zásoby; pokud zásoba poklesne pod tuto hranici, objedná se nová dodávka; - stanoví se pevné objednací termíny a současně horní mez zásob (maximální vhodná velikost zásoby); v době, kdy se objednává se určí velikost dodávky jako rozdíl mezi maximální zásobou a skutečnou současnou zásobou; Druhy zásob: - běžná zásoba slouží pro každodenní dodávky do výroby; - pojistná zásoba má krýt zpoždění v dodávce nebo náhle zvýšenou spotřebu v důsledku výkyvu poptávky; - technická zásoba existuje v podnicích, kde je třeba např. materiál před použitím ve výrobě ještě upravovat (např. dřevo musí vyschnout); - příležitostná zásoba – např. pokud lze využít množstevních slev nebo různých výprodejních akcí se zajímavými slevami; Zásoby pořizujeme : - od jiných podniků (od dodavatelů – nejčastější způsob) - vlastní výrobou (ve vlastní režii) Proces, který v každém podniku souvisí s procesem pořizování zásob – od volby dodavatele a nákupní cesty, stanovení velikosti nákupu a zásob přes zabezpečení dopravy a skladování, přejímky až k výdeji do spotřeba-výroby, vč. zabezpečení informací v tomto procesu (= doklady), se označuje pojmem LOGISTIKA. ZÁSOBOVACÍ LOGISTIKA řeší fyzické a informační toky spojené se zásobováním; fyzické toky zboží = vlastní dodávka mezi dodavatelem a odběratelem, fyzická přejímka na sklad a poté předání do výroby; informační toky zboží = veškeré dokumenty, které provázejí zboží (objednávka, kupní smlouva, dodací list, faktura, příjemka, výdejka nebo převodka materiálu do a ze skladu, skladní karty, kniha objednávek, kniha došlých faktur, kniha příkazů k úhradě, apod.)
KAPITÁL – zdroj pro financování majetku, jednotlivé složky (strukturu) kapitálu nalezneme na straně PASIV v rozvaze Členění kapitálu: 1) vlastní zdroje – do podnikání je investovali sami vlastníci, tvoří je: a) základní kapitál – vložen vlastníky při zakládání podniku a) kapitálové fondy – bezúplatné převody majetku (dary), navýšení kapitálu nezvyšující základní kapitál, emisní ážio u akciové společnosti apod. b) fondy ze zisku – tvořeny ze zisku po zdanění, např. rezervní fond c) nerozdělený zisk d) hospodářský výsledek běžného období 2) cizí zdroje – nepatří účetní jednotce, byly získány pro účely financování od jiných subjektů, patří sem: a) závazky – dluhy vůči někomu dalšímu, člení se na dlouhodobé (nad 1 rok) a krátkodobé (do 1 roku), nejčastější jsou závazky k dodavatelům, zaměstnancům, institucím sociálního zabezpečení, přijaté zálohy b) bankovní úvěry c) vydané dluhopisy d) rezervy – na budoucí výdaje, zákonné rezervy snižují i daňový základ e) ostatní pasiva (např. účty časového rozlišení, dohadné položky apod.) FINANCOVÁNÍ je chápáno jako proces nepřetržitého obstarávání finančních zdrojů a rozhodování o jejich správném investování a rozdělování. Hlavním cílem financování je udržet a maximalizovat růst tržní hodnoty podniku. Při financování a finančním řízení podniku je třeba vyřešit tyto nejdůležitější problémy: kam je nejvýhodnější investovat volné zdroje z jakých konkrétních zdrojů má podnik investovat kolik ze získaných přínosů ponechat v podniku Podstatou financování a finančního řízení je neustálé usměrňování co nejvýhodnější struktury kapitálu a majetku. Finanční plán - určuje strukturu financování majetku potřebného pro rozběh a udržení podniku - prognóza hotovostního toku (CASH FLOW) – jaké prostředky budeme vynakládat - po sestavení této části zjistíme, zda bude realizace záměru dostatečně rentabilní - slouží jako prostředek pro získání cizích zdrojů (pro hodnocení podnikatele jsou důležité ukazatele finanční analýzy). Finanční plány jsou jedny ze základních nástrojů pro důležitá rozhodnutí o budoucím rozvoji firmy a nezbytným podkladem pro investory a banky. K žádosti o úvěr se přikládá podnikatelský záměr, jehož součástí je finanční (tabulková) část analyzující současnou a výhledovou finanční situaci podniku. Zdroje financování se člení podle původu zdrojů na vlastní a cizí zdroje. Vlastní zdroje dále dělíme na vnitřní (interní) zdroje financování a vnější (externí) zdroje financování. Vlastním vnitřním zdrojem financování (tzv. samofinancování) jsou čistý zisk (zisk po zdanění) a odpisy. Tyto zdroje vznikají podnikatelskou činností přímo v podniku (proto „vnitřní“ zdroje). Odpisy tvoří základnu pro pořizování dlouhodobého majetku (reprodukci), zisk slouží k dofinancování investiční činnosti, k navyšování
základního kapitálu, k tvorbě rezervního fondu, k dotacím ostatních podnikových fondů apod. Vlastní vnější zdroje financování nevznikají v podniku, jsou do něho vnášeny z vnějšího prostředí vlastníky podniku ve formě peněžitých a nepeněžitých vkladů (ve věcech – např. vklad nemovitosti nebo automobilu). Cizí zdroje financování tvoří: - krátkodobá pasiva – vznikají časovým nesouladem mezi fyzickou realizací určitého výkonu a jeho proplacením na účet, např. dosud neuhrazené faktury a nájemné, mzdy zaměstnanců apod. - zálohy odběratelů - bankovní úvěry – krátkodobé (provozní) a dlouhodobé (investiční) - obchodní úvěry (otevřený účet) - dohoda s dodavateli o odkladu platby za fakturované výrobky nebo služby - vklady cizích osob (smlouva tichého společníka) - dotace (bez účelového určení) a subvence (účelově určené) - vydané podnikové dluhopisy - odkup pohledávek (krákodobých pohledávek – faktoring, dlouhodobých pohledávek – forfaiting) - leasing – pronájem majetkových hodnot (finanční a operativní leasing) LEASING – pronájem majetku, zprostředkovává ho leasingová společnost, která od zákazníka inkasuje leasingové splátky (nájemné), leasing se týká obvykle pronájmu nemovitostí, výrobních zařízení, dopravních prostředků a výpočetní techniky. Majetek je po celou dobu pronájmu ve vlastnictví pronajímatele, tj. leasingové společnosti. Výhody leasingu: - k získání předmětu není nutný vlastní kapitál ani úvěr; - předmět leasingu lze okamžitě pořídit a využívat; - vyřízení leasingu je rychlé a flexibilní; - leasingové splátky je možno upravit, aby maximálně vyhovovaly nájemci; - po ukončení smlouvy má nájemce předkupní právo na předmět leasingu; - leasingové splátky jsou v plné výši daňově uznatelným nákladem; - zkrácená doba odpisování předmětu leasingu (odpisuje leasingová společnost); - možnost častější obměny strojů a technologií; LEASING OPERATIVNÍ (PROVOZNÍ) má krátkodobý charakter; používá se hlavně při pronájmu běžných a snadno přemístitelných věcí, které jsou potřebné jen dočasně (např. PC); s pronájmem jsou poskytovány i servisní služby; po skončení pronájmu zůstává předmět v majetku leasingové organizace; LEASING FINANČNÍ (PŘÍMÝ) - leasingová společnost pořídí majetek a předá jej na základě leasingové smlouvy nájemci, za to inkasuje leasingové platby (nájemné) ve formě první větší splátky - akontace (obvykle cca 10% - 60% ceny majetku) a následného splácení formou pravidelných leasingových splátek (obvykle měsíčních, čtvrtletních); nejrozšířenější forma leasingových obchodů;
smlouva o pronájmu se uzavírá na dobu 3 – 5 let; v leasingových platbách (splátkách) je zahrnuta: pořizovací hodnota pronajímaného zařízení, úrok z vloženého kapitálu, zisk leasingové organizace uzavírá se smlouva o pronájmu a pozdějším odkupu předmětu leasingu; LEASING FINANČNÍ (NEPŘÍMÝ) jde v podstatě o prodej a zpětný pronájem = podnik prodá svůj majetek leasingové organizaci a současně s ním uzavře smlouvu o pronájmu tohoto majetku; tento způsob leasingu je využíván pokud se podnik dostane do platebních těžkostí a potřebuje získat zdroje financování; FAKTORING • Princip faktoringu: dodavatel (klient faktoringové společnosti) dodá zboží, fakturu zašle odběrateli a současně kopii svému faktorovi; ten zaplatí okamžitě až 80% fakturované částky; zbytek po zaplacení odběratelem je krácen o sjednané úroky a odměnu (faktor = banka nebo specializovaná finanční instituce, která odkupuje krátkodobé pohledávky podniku před lhůtou jejich splatnosti); FORFAITING • Obdoba faktoringu – ale jedná se o odkup dlouhodobých a střednědobých pohledávek, spojených převážně s prodejem strojů, zařízení a investičních celků, dodávaných na dlouhodobější dodavatelský úvěr;
