PETR KOPŘIVA Text a foto: Alena Doležalová Vloni by jistě nikoho nenapadlo, že bude leden roku následujícího, co se teplot týká, téměř jarním měsícem. A obzvláště pak v jižní části moravského kraje bylo toto neobvyklé počasí snad ještě příznivější než v ostatních koutech naší země. Proto bylo i v těchto, jindy velmi zasněžených, měsících možné navštěvovat chovatele, psát u nich reportáže a pořizovat snímky, aniž by byly voliéry obklopeny příliš rozsáhlým množstvím napadaného sněhu. Dnes již legenda mezi „papouščími“ ornitology a chovateli pan Rudolf Strnad redakci čas od času doporučí zajímavé chovatele a poskytne náměty pro naše eventuální návštěvy. A tak Alexander velký, slovo dalo slovo a my jsme se v polovině ledna vydali mutace lutino na návštěvu k chovateli Petru Kopřivovi. Přivítání zástupců naší redakce bylo velice milé, vlídné přijetí sympatických manželů Kopřivových totiž provázela ochutnávka tradičních zabijačkových specialit a pan Kopřiva se hned v úvodu představil jako skutečný mistr kulinářského umění. Po krátkém rozhovoru následovala prohlídka chovatelského zařízení. Osobně jsem byla velice zvědavá na rozely žlutolící (Platycercus icterotis)
Petr Kopřiva a Rudolf Strnad
86
l PAPOUŠCI
v mutaci lutino, které Petr Kopřiva odchovává, a samozřejmě na kakaduy inka (Cacatua leadbeateri), kteří jsou u mnoha lidí pravými favority. Sbírka papoušků je tady vskutku rozmanitá a zkušenost chovatele se odráží v četných odchovech, kterým se ve zdejších voliérách daří. V Čechách a na Moravě je mnoho dobrých chovatelů a pan Kopřiva k této skupině bezesporu patří. Jak dlouho však trvalo vypracovat se k tak pestré a vzácné sbírce papoušků? Svým koníčkem se Petr Kopřiva zabývá přes třicet let, kdy začal se šesti voliérami, ve kterých se tehdy nacházely „pouze“ andulky. Jak sám podotýká: „V podzimních měsících jsem tehdy zakoupil třicet párů andulek, pro které jsem v zimě přitápěl. Na jaře vylétlo z budek celkem 150 mláďat, o která byl v té době
mimořádný zájem. Z prodeje odchovů jsem si pak mohl dovolit další druhy papoušků, jako byly například rozely pestré, penanti, princezky nebo neofémy. Samozřejmě každé začátky jsou těžké, a tak i mně se stalo, že mi zkušený chovatel prodal dva samce bourků místo páru apod.“ Papoušek alexandrin, mezi chovateli známý jako princezka, se v chovu Petra Kopřivy nachází dodnes – v mutaci albino modrokřídlý − a odchovy tohoto druhu se tady daří již přes dvacet let. Chovatel měl v době začátků samozřejmě jen přírodní formu, jelikož tehdy bylo velmi obtížné získat mutace, jak kvůli dostupnosti, tak také vzhledem k vysoké ceně. „Dříve jsem prakticky choval pouze přírodní formy, jelikož jsem nebyl odborníkem v otázkách genetiky. K mutacím a jejich kouzlu mne přivedl dlouholetý přítel pan Antonín Klapil. Obrovskou inspirací pro mne byly rovněž návštěvy holandských a belgických chovatelů, rozhovory o jejich zkušenostech či plánech do budoucna byly nesmírně zajímavé.“ V současné sbírce pana Kopřivy jsou ale k vidění také větší druhy papoušků, jako amazoňané či kakaduové… „Ano, první větší papoušky jsem si pořídil v roce 1996 a byly to dva páry kakaduů růžových (Eolophus roseicapillus). Co se však tohoto druhu týká, měl jsem smůlu. Když jsem si papoušky přivezl, jednalo se o dva sestavené páry, ale jeden z párů byl příbuzný. V té době se konala rekonstrukce voliér, a tak musely být oba páry v jedné společné voliéře. Po čase se mi zdálo, že se dvojice přepárovaly, a tak jsem je pak umístil do samostatných voliér již v novém seskupení. Od té doby jsem však neodchoval po celých sedm let žádné mládě. V odborné literatuře se leckde uvádí, že kakaduové růžoví nejsou nároční na výběr partnera, ovšem já jsem vskutku opačného názoru. Na jaře na sebe sourozenci vždy volali, ale já jsem je již dohromady nedal. Nevím, jak by se situace vyvíjela, kdyby se ptáci neslyšeli, ale myslím, že by nezahnízdili stejně. Doporučuji tedy všem chovatelům, aby nechali sestavené páry pohromadě a z žádných důvodů je nerozdělovali.“ Z další voliéry se majestátně dívá pár amazoňanů kubánských (Amazona leucocephala). V České republice je vidět mnoho kubánců, ale musím konstatovat, že vybarvení i opeření tohoto páru je mimořádně pěkné. Tyto amazoňany si pan Kopřiva přivezl v roce 1997, a pár začal odchovávat třetím rokem a prakticky dodnes odchovává pravidelně. Je to ovšem velice citlivý pár, a tak chovatel musí mladé uměle odchovávat. Dříve bylo možné nechat vejce třeba deset dnů u samice v budce a teprve poté je přemístit do inkubátoru (chovatel používá značku Grumbach). V poslední době se prý ale stávalo to, že samec velice prudce nalétl do budky na samičku, PAPOUŠCI
l 87
nebo vejce zahrabal. Chovatel sám tvrdí: „U vývoje vajíček je velice citlivý třetí až pátý den. Zde stačil i sebemenší pohyb, zárodek se utrhl a mládě se tím pádem nevylíhlo. Proto beru vejce již po snesení a odchov se mi nyní po získání četných zkušeností daří. Mláďata krmím směsí NutriBird nebo Kaytee, což je závislé na odchovávaném druhu, a krmím sondou. Při umělém odchovu se také snažím, aby mne mláďata viděla co nejméně. Domnívám se totiž, že přílišná vazba na člověka má vliv na pozdější úspěch při použití takových ptáků v chovu.“ Další záležitostí, o které se hovořilo, byla zkušenost s odstavem mladých. V mnoha publikacích se uvádí a v četných případech i většina chovatelů radí, že při zvykání mláďat na semennou potravu musí člověk vydržet a poskytnout papouškům pouze směs zrní, snižovat dávky umělé směsi a pak ji již vůbec nedávat. V tom vidí Petr Kopřiva zásadní problém… „Stalo se mi, když jsem si přivezl mládě kakadua inka, že ještě nebylo naučené na normální krmení. Prodávající chovatel se domníval, když přestane dávat směs pro umělý odchov, že papoušek bude donucen začít konzumovat semena, ovšem to se nestalo. Protože jsem měl zkušenost, tak jsem si s tímto případem poradil, ale u někoho by mohl papoušek zaplatit životem, jelikož se jeho tělo dehydratuje a v určité fázi vývoje nedostane dostatek potřebných živin. Tvrdím, že je to omyl literatury a chovatelé by neměli otázky odstavu mladých podceňovat. Měli by přestat s umělou výživou teprve tehdy, když již papoušek sám umí přijímat semena – dříve rozhodně ne.“ Od umělého odchovu bych se nyní ráda vrátila ke kolekci papoušků. Mezi vzácné druhy patří bezesporu také papoušci chocholatí, kteří se v tomto okamžiku pyšně naparují na bidlech a zvědavě vyhlížejí, kdo prochází kolem jejich voliéry. Tito papoušci jsou u chovatele Kopřivy od loňského roku a jedná se o pár čtyři roky starý, a na první pohled se zdá být harmonizující. Velký rozdíl oproti jiným australským druhům papoušků je, že si chocholatí nesnadno vybírají partnera. A co je možná ještě složitější, velmi dlouho hledají cestu jeden k druhému. Poměrně dlouhou dobu si zvykají na změnu prostředí, natož pak na nového partnera. 88
l PAPOUŠCI
Alexander velký – 0,1 modrá; 1,0 štěpitelný
Pár papoušků chocholatých
Rozela žlutolící 0,2 – mutace lutino; odchov 2006
1
3
2
4 5
ku ihned navštěvovat. Samec byl v té době v nádherném toku, na který byla radost se dívat, a dokonce přes pletivo krmil penanta. Samice se ale vůči němu chovala spíše agresivně. Ptáci pelichali. Takže uvidíme tento rok…“ 1. Papoušek alexandrin – mutace modrá 2. Rozela žlutolící 1,0 – mladý 3. Amazoňan kubánský
mutaci, kteří jsou pro odchov zatím příliš mladí. Chloubou chovatele jsou nyní kakaduové inka, jejichž nádherné snímky si můžete prohlédnout na webové stránce: www.papageienkopriva.xf.cz Voliéry tvoří rozlehlý a členitý komplex, přičemž velikosti jednotlivých z nich se liší v závislosti na chovaném druhu papouška. Voliéry pro velké papoušky měří 3 × 1 × 2 m (délka, šířka, výška) – některé jsou široké i 1,2 m. Vnitřní prostor měří 2 × 1 × 2 m (délka, šířka, výška). Voliéry pro kakaduy jsou dlouhé šest metrů a široké až dva metry. Mezi všemi voliérami je
4. Alexander velký 0,1 – mutace modrá 5. Papoušek alexandrin – mutace albino modrokřídlý
dvojité pletivo a nikdy se zde nenacházejí dva páry stejného druhu vedle sebe. Chovateli se nikdy nestalo, že by zde docházelo k agresivnímu chování mezi papoušky v období toku, protože nikdy neměl PAPOUŠCI
l 89
agresivní druhy vedle sebe, výskytu parazitů rozhodně a od počátku s tímto rizikem zmírní. Letos ovšem chopočítal. Obrovskou výhovatele překvapila zkušenost, dou chovatele je, že pracuje kdy dva papoušci zpěvaví doma, a má tak permanentní a jeden stanley dostali pakontrolu nad svým chovem. razity z čerstvého krmení. Pokud dojde k nějakému Pan Kopřiva podal Panacur neklidu, může ihned zakroa vše se dostalo do normálu. čit. Vnitřní části voliéry jsou Pro větší papoušky používá mezi sebou vyzděné. chovatel Concurat, který Na otázku, zda se tady přidává do vody, aby nemupapouškům v zimě přitápí, sel ptáky chytat a stresovat. se nám dostalo odpovědi: Samozřejmě, naše disku„V každé voliéře je nainstase se stočila i ke krmení… lované topné těleso – je to „Já osobně se domnívám, takový panel, zalitý do skla – že čeští chovatelé papoušky má to 60 nebo 80 wattů. Jakdoslova překrmují. Pokud mile začíná zamrzávat voda, však chcete papouškům napanely zapnu a papoušci si ordinovat dietnější stravu, najdou místo na bidle přímo je nutné mít ve voliérách pod panelem, kde sálá tepnekompromisní pořádek, lo.“ Toto je velmi praktický protože pták, když má hlad, způsob zateplení, také proto, okusuje a zkonzumuje i to, Rozela penant 1,0 – mutace oranžová že spotřeba energie není nico by normálně nejedl. Takže kterak závratná. já dám papouškům ráno třeBudky z překližky jsou umístěny z vnější ba jablko nebo jiné ovoce či zeleninu a večer části voliér kvůli snadné dostupnosti. Petr to musím vše odstranit. Je to sice pracnější, Kopřiva je toho názoru, že až tolik nezáleží ovšem pro bezpečí a hygienu výživy nezbytně na tvaru a velikosti budky, ale především na nutné. harmonii páru, který když nasednout chce, Směs zrní si míchám sám v závislosti na ročtak zahnízdí − v uvozovkách − všude. Ovšem ním období. Například stanleye krmím podle i u něho výjimka potvrzuje pravidlo. Před toho, v jaké jsou voliéře. Mám je v menší volilety se mu stalo, že pár penantů po odstranění éře a krmím je po celý rok prakticky téměř tak, budky jeden rok nezahnízdil. Chovatel páru jako v létě. Do směsi dávám tři druhy prosa, poskytnul druhou, třetí budku… a žádná ode- lesknici, pohanku, oves bezpluchý, kardi, minizva. Další rok papoušci normálně zahnízdili. mální množství slunečnice – tu většinou pouze Je však otázkou, zda si ptáci na budku nemohli pokud krmí mláďata. Penantům přidávám troprvní rok zvyknout, či zda by ten rok neza- chu slunečnice přes zimu. Kakaduům nedávám hnízdili stejně. „Jako podestýlku jsem dříve slunečnici vůbec a stanleyům také ne. Amazopoužíval pouze hoblovačky – pro větší druhy ňany krmím stejně jako penanty, jsou spíše na i větší kusy − a papoušci si je krásně rozměl- dietnější stravě. I tito velcí papoušci se museli nili. Letos poprvé budu přidávat i vrbové větve naučit brát proso a lesknici. Krmení dávám ze štěpkovače, který jsem si nově pořídil. Ty do jedné misky a nové přidávám až tehdy, budu míchat s hoblovačkami.“ když papoušci zkonzumují i to nejposlednější Papoušci jsou zde odčervováni dvakrát roč- zrnko. Vitaminy přidávám pouze v zimním obně nebo při stěhování z jedné voliéry do dru- dobí, aby se papoušci před obdobím hnízdění hé. Kvůli hygieně je i podlaha dvakrát ročně dostali do formy, a v letním období je nepřidávypalována plynovou lampou, čímž se riziko vám vůbec. Před jarem vmíchávám přípravek 90
l PAPOUŠCI
FertiVit do vaječné míchanice, kterou si rovněž připravuji sám z vejce, mrkve, piškotů a občas přidám třeba celer. Přibližně dvakrát do měsíce podávám přípravek Optimin, který nakapu do vody. V době hnízdění papoušci ještě dostávají CalciLux, jelikož vápník je v tomto období nezbytně nutný. V mrazničce mám černé a červené jeřabiny a šípky růže svraskalé, které pak mohu podávat i v průběhu roku. Kdysi jsem zamrazoval i napůl zralou kukuřici. Dělal jsem ale tu chybu, že jsem ji natrhal brzo a byla ještě měkká. Když jsem ji pak podal růžovým kakaduům, tak jsem pozoroval, že jim nedělá příliš dobře. Od té doby jsem ji nezamrazoval, protože chovám druhy, které se bez kukuřice obejdou.“ Papoušci mají v každé voliéře k dispozici vápenný minerální blok, který si chovatel vyrábí sám, přičemž velký význam vidí v přidávání rozdrcených vaječných skořápek. Co by Petr Kopřiva čtenářům vzkázal závěrem? „Rád bych všem připomněl, že chov papoušků je koníček. Přál bych si, aby chovatelé mohli klidně spát, i když si jejich kamarád po-
řídí třeba vzácnější druh, než chovají oni sami, protože každý papoušek má své osobité kouzlo a ta takzvaná krása je vždy pomíjivá. Když si to vezmeme po letech – jaký byl hit, když se poprvé objevily rozely pestré nebo papoušci královští. A vidíte, jak jsou tyto druhy brány nyní…Všichni by měli být rádi, že se k nám dostávají nové druhy i nové mutace a lidé by si neměli závidět. Chov papoušků by měla být především záliba.“ A my prozatím děkujeme Petru Kopřivovi a jeho manželce za příjemný rozhovor, a věříme, že se stal dobrým začátkem spolupráce s naším časopisem. V budoucnu přineseme další a více specializované příspěvky o chovu jednotlivých druhů.
Kontakt na autora: Tel.: 519 517 151 E-mail:
[email protected] Internet: http://www.papageienkopriva.xf.cz
23. 5. – 27. 5. 2007 PTAČÍ PARKY NĚMECKA WALSRODE – návštěva největšího ptačího parku v Evropě, založeného v roce 1958. Na 22 ha je vystaveno přes 5000 jedinců v 950 druzích. Papoušků je zde vystaveno přes 200 druhů včetně těch nejvzácnějších. Známý je i zdejší chov jeřábů (14 druhů), kasuárů, ibisů a kurovitých ptáků (60 druhů). Součástí zoo je muzeum německých chovatelů ptáků. ZOO BERLÍN – návštěva nejstarší zoologické zahrady v Německu. V zoo žije celkem asi 13 000 zvířat 1500 druhů, od medúzy po slona indického. Z toho 2700 kusů ptáků v 470 druzích, pandy, pavilony opic, žiraf, slonů, nočních zvířat, krokodýlů, výběh pro lvy, akvárium, oddělení obojživelníků a voliéry. Nikde ve městě nemáte možnost naslouchat takové směsici zpěvu, cvrlikání a pískání jako ve zdejším ptačím paviloně: vydávají je papoušci, zoborožci a tukani, kteří voliéru obývají. Velké akvárium a terárium má samostatný vchod. TIERPARK BERLÍN – rozlehlá zoologická zahrada (160 ha) se nachází uprostřed krásného parku vedle Friedrichsfeldského zámku. V zoo žije celkem asi 10 000 zvířat 1100 druhů, z toho 2900 kusů ptáků v 450 druzích. Součástí je také voliéra s několika druhy dravců. Hodně druhů ptáků je v hale Alfréda Brehma. Nejvzácnějšími chovanci voliér s papoušky jsou amazoňané jamajští... cena: 3790 Kč 21. 9. – 28. 9. 2007 TENERIFE – LORO PARQUE a LA VERA – největší sbírka papoušků na světě, cvičení lachtani, delfíni, opice, mořské akvárium, botanická zahrada…, koupání na ostrovech věčného jara, výlet do „Palmitos parku“, národní park Teide,... cena 13 700 Kč Září 2007 – ptačí burza ve Zwolle + ptačí parky v Holandsku Říjen 2007 – PERU exkurze do pralesů Amazonie, pozorování papoušků na lizech a dalších tropických zvířat
v džungli, indiánské vesnice, výlet na Macchu Picchu, jezera Titicaca... (V oblasti žije skalňák andský, hoacin chocholatý, kolibříci, tangary, hokové, amazónci, pyrury nebo legendární ara horský. Lze spatřit taktéž obojživelníky, leguány, žáby, kajmany, mravenečníky, vydry, mnoho druhů opic a pekari)
