Přeložila: IVANA ČEJKOVÁ

Přeložila: IVANA ČEJKOVÁ

C. C. Hunter: Zrozena o půlnoci Vydání první C opyright © 2011 by C. C. Hunter This edition published by St. M artin’s Press A ll rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2011 jako svou 1663. publikaci Přeloženo z anglického originálu Bom at M idnight vydaného nakladatelstvím St. M artin’s Press, New York Český překlad © 2011 Ivana Čejková Přebal a vazba © 2011 Ricardo a Baronet Ilustrace na přebalu © 2011 Baronet a. s. Odpovědný redaktor Jiří Chodil Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: S!&S FINID R, s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem prům yslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-7384-497-4 BARONET Praha 2011

O . O . H u n te r 2 B .0 2 E .JsJA o v & b b to a

•první k n ih u z cy k lu ÚT>OLÍ STÍ+ JŮ

t li BARONET

Věnováno

Lily Dale Makepeaceové. Pohled na tvůj úsměv mi vždy bude připomínat, že kouzla a magie stále existují i v těchto starých dobrých časech.

l?oc>ěko v á n í

Říká se, že dítě musí mít kolem sebe spoustu lidí, aby se naučilo to, co potřebuje vědět pro život. Stej­ ná je i příprava knihy od prvotní myšlenky až k vy­ dání - ta také vyžaduje tým spolupracovníků. Chtěla bych hlavně poděkovat mé redaktorce Rose Hilliardové. Rose, nedovedeš si představit, co pro mě tvá důvěra znamená. Ale k této knize mi dopomohli i další lidé: manžel, jenž mě po celou dobu, kdy jsem ji psala, podporo­ val. Navždy tě za to budu milovat, lásko! Můj mana­ žer Kim Lionetti, který mi pomohl mé sny převést do reality. A co dál, Kime? Mé díky patří i mým ka­ marádkám, které mi při psaní pomáhaly svými kri­ tickými názory: Faye Hughesové, Jody Payneové, Suzan Hardenové a Teri Thackstonové. Díky vám za vaši podporu, ale hlavně za vaše přátelství.

Kapitola první

„To není žádná legrace!“ vykřikl otec. Ne, to tedy není, pom yslela si Kylie a sklonila se do ledničky, aby si našla něco k pití. Ve skutečnosti to bylo tak uhozené, že si přála, aby si m ohla zalézt do lednice vedle hořčice a oschlých párků, zabouch­ nout za sebou dveře a neposlouchat ty rozzlobené hlasy vycházející z obývacího pokoje. Rodiče už zase po sobě štěkali. Jen aby to netrvalo dlouho, pomyslela si, když ji ovanul chlad z lednice. Dneska tedy byl den s velkým D. Kylii se stáhlo hrdlo a začala rychle polykat, aby zastavila slzy, které s e jí hrnuly do očí. N ejstrašnější den v m ém životě. A že už jsem ně­ kolik takových pošahaných dnů v poslední době měla. Tak zaprvé: pronásleduje mě nějaký šílenec, zadruhé: Trey mi dal kopačky a zatřetí: rodiče mi oznám ili, že se rozvádějí - takže fakt strašný dny. Vůbec se nedivím, že už se mi zase každou noc vra­ cejí ty děsivý sny. „Cos to udělala s m ým a trenkama!“ rozlehl se ku­ chyní otcův hrozivý hlas.

Trenkama? Kylie si přitiskla ledovou plechovku sody na čelo. „Proč bych ti m ěla něco dělat s trenkam a?“ ze­ ptala se m atka lhostejným hlasem , jako by se nic nedělo. Jo, tohle je přesně moje m ám a, pomyslela si Ky­ lie. Lhostejná ke všemu. Chladná ja ko led. Kylie se zadívala z kuchyňského okna na dvorek, kde před chvilkou matku zahlédla, a najednou jí to všechno došlo. Otcovo doutnající spodní prádlo na­ půl viselo z grilu. No prima. To se matce povedlo! Místo aby mu ho usušila, tak ho hodila na gril. Fuj, už si z tohohle gri­ lu teda nikdy nic nedám. Bojovala se slzami, uložila plechovku zpátky do ledničky a vyrazila ke dveřím. Možná, když si m ě všimnou, přestanou se chovat jako nějací puberťáci a konečně budou normálními rodiči, jako m ají ostat­ n í spolužáci. Rozčílený otec stál uprostřed pokoje a v ruce držel několikerý trenýrky, zatímco m atka seděla v křesle a v poklidu upíjela čaj z porcelánového hrnečku. „M ěla by ses objednat k psychiatrovi," vyštěkl na ni otec. Dva body pro tátu, pom yslela si Kylie. Jasně, m á­ ma by fakt potřebovala nějakou pomoc. Tak proč jsem to ale já, kdo musí dvakrát týdně sedět u cvo­ kaře? Copak otec - jak všichni tvrdili, chlápek, kterýho jsem si omotala kolem prstu - chce dneska opravdu odejít a nechat mě tady s matkou samotnou? Je mi jedno, jestli chce m atku - tu Ledovou krá­ lovnu —opustit. Ale proč proboha nevezme s sebou i mě? V krku se jí pom alu dělal další chuchvalec a slzy užuž stékaly po tváři.

Najednou se otec otočil, zahlédl ji a rychle zmizel v ložnici - asi proto, aby si sbalil těch pár zbývající věcí - tedy kromě spodků, které zrovna vysílaly kou­ řové signály z grilu na dvorku. Kylie stála ve dveřích a pozorovala matku, jež se­ děla v křesle a probírala se klidně papíry, tak jako to dělala obvykle. Jako by se vůbec nic nedělo, jako by ji právě neopouštěl manžel. Kylie se zadívala na zarámované fotografie nad pohovkou, na nichž byla ona s otcem, a slzy ji pálily v očích. Byly to snímky z jejich každoročního výle­ tu, který si spolu užívali sami. Bez matky. „M ěla bys něco udělat," pronesla Kylie. „Udělat co?“ zeptala se matka bezbarvým hlasem. „M ěla bys ho přesvědčit, aby neodcházel. Řekni mu, že je ti líto, cos udělala s jeho prádlem." Že tě mrzí, že m áš srdce ja ko kus ledu. „Je mi jedno, co uděláš, ale hlavně mu řekni, ať nechodí pryč." „Vůbec tomu nerozum íš." A pak se m atka, s na­ prosto prázdným výrazem , vrátila zpátky ke své práci. Otec s kufrem v ruce prošel rychlým krokem obý­ vacím pokojem a vyšel ven z domu. Kylie vyběhla za ním do dusného odpoledního horka, jaké umí být jen v Houstonu. „Vezmi mě s sebou," zaškemrala a bylo jí úplně fuk, že jí po tvářích tečou slzy. Možná, že to ho tro­ chu obměkčí. Byly časy, kdy jí slzičky u otce vždy zajistily to, co zrovna chtěla. „Nebudu ti dělat žádný problémy, fakt ne," snažila se otce přesvědčit. Zatřásl hlavou a na rozdíl od matky se mu v očích objevily alespoň nějaké emoce. „Vůbec tomu nero­ zum íš." Ne, ty tomu nerozumíš. „Proč tohle všichni říkáte pořád dokola? Je mi už šestnáct! Nejsem malá holka.

A jestli tomu nerozumím, tak mi to vysvětlete. Řek­ něte mi to vaše tajemství, proč se pořád hádáte, a tře­ ba to společně vyřešíme." Otec se zadíval na své boty, jako by tam hledal od­ pověď na její otázky. Povzdechl si a upřel zrak na Kylii. „Tvoje m atk a... tě potřebuje." „Potřebuje mě? Děláš si srandu? Vždyť mě ani ne­ chce." A ty taky ne. To poznání jí zarazilo dech v pli­ cích. Otec m ě skutečně nechce. Utřela si slzu z tváře a najednou ho zase uviděla. Ne otce, ale toho „vojáka", jenž ji stále pronásledo­ val. Stál na druhé straně ulice, na sobě měl jako ob­ vykle vojenský mundúr. Vypadal, jako by právě vy­ stoupil z jednoho z těch filmů o válce v Zálivu, které tak milovala matka. Ale místo toho, aby střílel po všem, co se hýbalo, jen tiše stál na místě a díval se na Kylii smutnýma, strach vzbuzujícíma očima. Kylie si ho poprvé všimla před pár týdny a uvědo­ mila si, že ji sleduje. Nikdy jí neřekl ani slovo a ona se s ním taky nepokusila ani promluvit. Ale jednoho dne ho chtěla ukázat matce, a když na něj zamířila prs­ tem, máma ho neviděla... To byl den, kdy se Kyliin život změnil. M atka si totiž začala myslet, že Kylie chce jen upoutat její pozornost. Nebo si možná m ys­ lela ještě něco mnohem horšího. Jasně, byla přesvěd­ čená, že začínám bláznit, došlo Kylii. Noční děsy, které ji mučily, když byla malé dítě, se zase vrátily a byly ještě horší než tenkrát. M atka tehdy prohlási­ la, že jí může pomoct jedině psychiatr. Ale jak by jí mohl pomoct, když si Kylie z těch šílených hororo­ vých snů nic nepamatovala. Věděla jen, že jsou děsi­ vé. Děsivé natolik, že se budila křikem. Teď chtěla taky zaječet. Zakřičet na otce, aby se otočil a podíval se - aby si ověřil, že si to Kylie s tím šmírákem nevymýšlí. M ožná by pak přesvědčil i mat­

ku, že chodit ke cvokaři je naprostá hovadina. Tohle od nich nebylo fér. Ale život nikdy není fér, jak jí matka den co den připomínala. Když se Kylie znovu ohlédla, už tam nebyl. Ne ten voják, ale otec. Podívala se na příjezdovou cestu a zahlédla ho, jak si ukládá kufr na zadní sedadlo svého kabrioletu. M atka tohle auto nesnášela, ale otec ho miloval. Kylie se rozeběhla k autu. „Přinutím babičku, aby si s matkou promluvila. Ona jí nějak dom luví..." Sotva ta slova vypustila z úst, uvědomila si další dě­ sivý den ve svém životě. Už nemohla zajít za babičkou a požádat ji, aby jí pomohla vyřešit nějaký problém. Protože babička by­ la mrtvá. Odešla. Představa babičky, jak leží v chladné rakvi, jí zaplnila mysl a hrdlo se jí stáhlo úzkostí. Otec se na ni starostlivě podíval, stejným pohle­ dem, jakým se na ni díval před třemi týdny v psychi­ atrické poradně. „To je dobrý. Jen jsem zapomněla." Ta představa ji bolela. Cítila, jak jí po tváři stéká chladná osamělá slza. Otec došel k ní a objal ji. Držel ji o chvíli déle, než u něj bylo obvyklé, ale stejně ji po chvilce pustil. Jak ho můžu nechat odejít? pomyslela si Kylie. A ja k m ě může takhle opustit? Paže mu klesla podél těla a odtáhl se od ní. „Zavo­ lám ti, zlato." Otřela si slzy z tváří a nenáviděla se za svou sla­ bost. Sledovala, jak se otcův kabriolet zmenšuje, až jí zm izel z dohledu úplně. Rozeběhla se, aby se skry­ la ve svém pokoji. Najednou se vzpomněla a zadíva­ la se na místo přes ulici, jestli jí voják zase zmizí tím svým způsobem.

A vůbec ne. Stál tam pořád a tiše ji pozoroval. Děsil ji a zároveň v ní vzbuzoval zlost. Právě kvůli němu ji m atka donutila chodit k té cvokařce. Na druhé straně ulice se objevila paní Bakerová, jejich starší sousedka, a zamířila ke schránce, aby si vybrala poštu. Usmála se na Kylii, ale ani pohledem nezavadila o toho chlápka, který stál přímo na jejím trávníku kousek od ní. Zvláštní, pomyslela si Kylie. Tak zvláštní, až to v ní vyvolalo nepřirozený chlad, který jí probíhal kolem páteře. Stejný chlad, jaký po­ cítila na babiččině pohřbu... Sakra, o co tady vlastně jde?

l
O hodinu později už Kylie scházela ze schodů s ba­ tůžkem na zádech a kabelkou přes rameno. S matkou se potkala na chodbě. „Jsi v pořádku?" zeptala se matka. Jak bych asi tak mohla být v pořádku? „Jo, v po­ hodě. Přežiju to,“ odpověděla Kylie. Při těch slovech se jí vybavilo, že tohle o své babičce už říct nemůže. Právě teď jí před očim a vyvstala vzpom ínka na její rudé rty, které jí namalovali zaměstnanci pohřební služby. Sakra, proč js i mi tu zatracenou rtěnku nesetřela ? Kylie téměř slyšela babiččina slova. Zatřásla hlavou, aby vzpomínku vymazala, a podí­ vala se na matku. Ta se zamyšleně dívala na její batoh a mezi očima se jí objevila starostlivá vráska. „Kam jdeš?“ zeptala se. „Říkalas, že můžu jít na noc k Sáře. Nebo si to snad nepamatuješ? Tos byla tak zaujatá tím grilová­ ním tátových trenek?" M atka tuhle její poznámku zcela ignorovala. „A co budete dělat?" „M ark Jameson pořádá večírek na ukončení škol­ ního roku." Tedy ne, že by to Kylie považovala za

důvod k oslavě. Kvůli Treyovi, jenž jí dal kopačky, a rodičům, kteří se rozváděli, bude mít stejně celé lé­ to v háji. A když tohle všechno bude pokračovat dál, bude to je ště horší, pomyslela si. „Budou tam i jeho rodiče?" vyzvídala matka a vý­ znamně zvedla jedno obočí. V Kylii se sice pohnulo svědomí, ale navenek ne­ hnula ani brvou. „Copak tam někdy nebyli?" Tak fajn, právě matce lhala. Normálně by asi na nějakou party k M arku Jamesonovi vůbec nešla. Ale co, všude jinde jí bude lip než tady. Zaslouží si přece trochu radosti, ne? A kromě toho, máma taky otci lhala, když se jí ptal na ty trenky. „A co když budeš mít v noci zase ty svoje děsivé sny?" M atka položila ruku na Kyliino rameno. Byl to naprosto bezděčný dotek, ale to bylo všech­ no, čeho se v posledních dnech Kylie od matky do­ čkala. Žádná velká a srdečná objetí, taková, jakých se jí dostávalo od otce. Žádné takové to popovídání mámy s dcerou. Jen naprostý chlad a letmé dotyky. Dokonce, ani když umřela babička, ji matka neobjala. Přitom Kylie po tom tolik toužila. Potřebovala to. Nakonec to byl otec, kdo ji přitiskl na hruď a nechal ji, aby se vyplakala. A nevadilo mu, že mu na saku zanechala ošklivé černé skvrny po řasence. Ale teď je otec taky pryč. Kylie se zhluboka nadechla a pevně chytila kabel­ ku. „Varovala jsem Sáru, že ji můžu v noci probudit hrozným řevem. Ale slíbila mi, že si z toho nebude nic dělat, vrazí mi do srdce dřevěný kolík a uloží mě zpátky do postele." „Pak bys před ní asi m ěla uklidit všechny dře­ věné kolíky, než půjdete spát," pokusila se m ám a o vtip.

„Jo, jasně.“ Jen na krátkou chvíli Kylie zaváhala, jestli m á matku skutečně nechat přes noc samotnou, když je otec právě opustil. Ale ne, m atka bude určitě v pohodě. Tuhle Ledovou královnu nic nerozhodí. Než vyšla z domu, rychle zalétla pohledem na dru­ hou stranu ulice, jestli tam náhodou zase nezahlédne chlápka ve vojenském mundúru. Když usoudila, že vzduch je čistý, vyběhla ze dve­ ří a zadoufala, že dnešní mejdan jí pomůže zapom e­ nout, jak děsivě si s ní život zahrává. „Tady máš. Nemusíš to do sebe nalít, ale podrž mi to.“ Sára Jettonová strčila Kylii do ruky pivo a od­ běhla. V obývacím pokoji u M arka Jamesona, kde se ve­ čírek konal, bylo namačkáno aspoň třicet lidí a všich­ ni mluvili jeden přes druhého, vykládali si zážitky ze školy a smáli se. Kylie pevně sevřela ledovou skleni­ ci a rozhlížela se kolem sebe. Téměř všechny, kteří tu byli, znala ze školy. U dveří se znovu rozdrnčel zvonek. Zřejm ě tu dnes večer chce být naprosto kaž­ dý, pom yslela si Kylie. Aspoň podle toho, jak je tu nacpáno. Jameson, kluk z vyššího ročníku, jehož ro­ diče se nikdy nestarali o to, co vlastně dělá, pořádal ty nejdivočejší mejdany ve městě. U plynulo deset m inut a Sára se neobjevila. Z pře­ hrávače se rozduněla hlasitá hudba a všichni okolo se začali pohupovat do rytmu, což se Kylii nelíbilo. M račila se na sklenici piva, kterou stále ještě držela v ruce. Najednou do ní někdo vrazil, pivo vycáklo a pomalu stékalo do výstřihu její bílé halenky. „Sakra!“ „No prom iň,“ ozvalo se za ní. Kylie se otočila, zadívala se do Johnových same­ tově hnědých očí a snažila se usmívat. Být milá na

kluka, který se o ni ve škole zajímal, by nebyla tako­ vá fuška, nebýt toho, že John je nejlepším kam ará­ dem Treye. Tenhle fakt srážel její nadšení na bod mrazu. „To je dobrý,“ řekla. „Přinesu ti jiný.“ John vystřelil ke stolku, jako by byl v její přítomnosti trochu nervózní. „To je dobrý,“ zavolala na něj ještě Kylie, ale při hlasité hudbě a řevu lidí ji neslyšel. Zvonek u dveří se opět rozdrnčel. Několik lidí okolo ní se v rytmu tance posunulo a umožnilo jí tak výhled na vchodové dveře. Kylie zůstala stát jako opařená a zírala na Treye, který sebevědomě vešel dovnitř. A vedle něj - tedy lip řečeno obmotaná a na­ lepená okolo něj - vešla chůzí modelky jeho nová přihlouple se usmívající přítelkyně. „No prima.“ Kylie se otočila a přála si, aby se moh­ la přenést rychlostí blesku třeba až na Tahiti. Nebo radši rovnou domů do svého pokoje, to by bylo nejlep­ ší, pomyslela si. Jen kdyby tam byl i táta. Oknem zahlédla na dvorku Sáru a hned za ní vy­ razila. Sára musela zahlédnout hrůzu v Kyliiných očích, protože k ní hned vystartovala. „Co se stalo?“ „Je tady Trey s tou svou novou holkou.“ Sára se zamračila. „Jo, tak proto vypadáš tak na­ žhaveně. Kdyby sis šla trochu zašpásovat s nějakým klukem, Trey se užere závistí.“ K ylie obrátila oči v sloup. „N ezůstanu tady. N e­ budu se dívat, ja k se m uchluje s tou svojí kočič­ kou. “ „To už se muchlujou?“ zeptala se Sára. „No, zatím ne. Ale znám T reye... Jak si dá jedno pivo, už přemýšlí jak se dostat holce do kalhotek. Na mě to zkoušel taky.“

„A sakra.“ Sára ukázala ke stolu na druhé straně místnosti. „Gary přinesl zrovna margarity. Dej si jednu a bude ti líp.“ Kylie se kousla do rtu, aby nevykřikla, že lip už jí nebude nikdy, protože lip už bylo, a že její život je dokonale v troskách. „Hej,“ šťouchla do ní Sára. „Obě dvě dobře víme, co bys teď měla udělat. Popadni Treye a vytáhni ho nahoru do ložnice. Pořád po tobě ještě šílí. Dneska, jak skončila škola, se mě na tebe ptal." „Vědělas, že tady bude?" Kylie najednou měla po­ cit, že ji Sára zradila a zam račila se na ni. „No, ne úplně jistě. A le ... jen takové mrazení." M razení? Kylie zírala na svou nejlepší kamarádku a uvědom ila si, jak se během posledních šesti m ěsí­ ců obě změnily. Sára vyhledávala všechny mejdany, flirtovala s každým klukem a o panenství už přišla. Kylie byla v tomhle jiná. Večírky ji nebavily, done­ dávna ještě chodila s Treyem a žádný jiný kluk ji ne­ přitahoval. A rozhodně se s ním nevyspala, protože jí připadalo, že na to m á ještě dost času. Se Sárou byly sice jako dvě sestry, ale v poslední době si tak trochu přestávaly rozumět. Kylie navíc Sáru podezřívala, že by jí nejradši str­ čila do postele nějakého kluka, jedno jakého, proto­ že panny považovala za něco méněcenného. Ale co má dělat, když jí sex připadá tak nechutný? No, to není zase tak úplně pravda, pomyslela si. Byla zvědavá, jaké to je vyspat se s klukem. Když se s Treyem muchlovali, lákalo ji zalézt si s ním do po­ stele. Ale pak si vzpomněla, jak Sára popisovala, ja ­ ké „to" bylo poprvé a jaké zvláštní pocity „to" v ní vyvolávalo, a hned ji to přešlo. Sára jí vysvětlila, proč tenkrát souhlasila, že uspo­ kojí Bradový „potřeby". Brad byl prý její největší ži­

votní láska. Tenkrát. Teď, po dvou týdnech od chví­ le, kdy se s ním vyspala a kdy byl její největší láskou až do smrti smrťoucí, ji odhodil jako použitou fusekli. Tedy co je na tomhle ale zvláštního, že jo? Od té doby měla Sára už další čtyři kluky a se dvě­ ma z nich se taky vyspala. Teď už ale taky nem luvila o tom, že by sex byl něco výjimečného. „Hele, já vím, že máš strach z rodičů," ozvala se Sára. „Ale právě proto se musíš trochu uvolnit a uží­ vat si.“ Sára si zasunula pramen dlouhých hnědých vlasů za ucho. „Přinesu ti margaritu. Uvidíš, že ti bu­ de chutnat." Sára se vydala ke stolku, kde se bavila skupinka teenagerů. Kylie chtěla vyrazit za ní, ale najednou si v davu zase všimla svého vojáka. Vypadal jako vždycky děsivě a tajemně, když ho pozorovala vedle skupinky spolužáků, která popíjela margaritu. Rychle se otočila a chtěla vyběhnout z pokoje, ale vrazila do nějakého kluka. Ze sklenice vy šplouchlo další pivo a steklo jí do výstřihu. „Sakra, teď mi prsa smrdí jako sudy v pivovaru," zam umlala si pro sebe. „To je ale sen každýho kluka," ozval se hlas před ní. „Ale omlouvám se. To jsem nechtěl." Kylie poznala Treyův hlas je ště dřív, než zahléd­ la jeho širokou hruď a zachytila jeho specifickou kořennou vůni. Teď už se na setkání s ním připra­ vila, takže když zvedla oči, dokázala naprosto neu­ trálním hlasem říct: „To je dobrý. Už mě polil John." Snažila se nedívat se na Treye... jak je sexy, když mu do očí padají světle hnědé vlasy, jak ji jeho zele­ né oči vábí, aby se k němu naklonila blíž, a jak ji je ­ ho ústa lákají, aby na ně přitiskla své rty. „Takže je to pravda," zamračil se Trey. „Co má být jako pravda?"

„Že jste se vy dva s Johnem dali dohromady." Kylie na chvíli uvažovala o tom, že si vymyslí ně­ jakou historku. Představa, že tímhle Treye zraňuje, se jí líbila. A pak si vzpom něla, jaké hloupé hry spolu hrají rodiče. Ne, takhle se ona tedy nikdy cho­ vat nebude. Nikdy se na takovou úroveň nesníží. „S nikým jsem se nedala dohrom ady." O točila se, aby konečně vyšla z m ístnosti. Trey ji ale chytil za paži. Jeho dotek, ten pocit horké ruky na jejím lokti způsobil, že ji píchlo u srdce. Teď, když stá­ la tak blízko něj, ji jeh o vůně udeřila plnou silou. Panebože, ja k tuhle vůni m iluju, zasněně pronesla v duchu. „Doslechl jsem se o tvé babičce," řekl. „A Sára mi taky říkala, že se vaši rozvádějí. Je mi to fakt líto, Kylie." Hrozilo, že jí slzy zaplaví nejen oči, ale i hrdlo. Užuž se málem rozplakala, zabořila tvář do jeho hru­ di a prosila ho, aby ji pevně držel. Nikde jinde nem ě­ la větší pocit bezpečí než v jeho náručí. Pak ale za­ hlédla tu holku, jeho novou hračku, ja k se k nim blíží se dvěma sklenicemi piva. Do pěti m inut ji Trey odtáhne nahoru do ložnice a bude se snažit strhat z ní všechno prádlo. A to kraťoučké tričko s velkým výstřihem a šortky, které skoro nic nezakrývaly, to mu teda velkou práci nedá. „Díky," zamumlala Kylie a konečně vyrazila za Sárou. Naštěstí voják usoudil, že margarita není zrovna jeho nej oblíbenější nápoj, a zmizel. „Vezmi si radši tohle." Sára sebrala Kylii sklenici s pivem a nahradila ji margaritou. Orosená sklenice jí připadala nepřirozeně studená. Kylie se naklonila k Sáře a zašeptala: „Všimla sis toho podivnýho chlápka, který tu před chvílí stál? M ěl na sobě nějakej vojenskej ohoz."

Sára se na ni překvapeně podívala a zamrkala. „Kolik jsi těch piv vypila?“ Její smích ostře prorážel noční vzduch. Kylie sevřela pevně prsty kolem ledové sklenice v obavě, že asi opravdu začíná bláznit. Alkohol, kte­ rý držela, jí v téhle chvíli nepřipadal jako nejlepší nápad. O hodinu později, když do domu vešli tři policisté a nechali všechny shromáždit u zadního vchodu, dr­ žela Kylie stále tu samou netknutou sklenici margarity. „Tak jdem e, děcka,“ řekl jeden z policistů. „Čím dřív vás dostaneme na okrsek, tím dřív si vás můžou rodiče vyzvednout." V tu chvíli se Kylii znovu potvrdilo, že se v těch­ hle dnech celý její život sype jako domeček z karet a stojí za starou bačkoru. „Kde je táta?“ zeptala se Kylie mámy, která právě ve­ šla na policejní služebnu. „Volala jsem přece tátovi." Volaný účastník je právě nedostupný... ozývalo se z telefonu, když Kylie navolila jeho číslo. Copak jí táta neřekl, že mu má zavolat kdykolivl Tak proč tu teď není, aby si ji vyzvedl? M atčiny oči se zúžily do tenkých štěrbinek. „Volal mně." „Chci tátu," trvala na svém Kylie. Ne, potřebuju ho, pom yslela si a zrak se jí zastřel, jak se jí do očí hrnuly slzy. Potřebovala, aby ji někdo objal, potře­ bovala někoho, kdo by ji chápal. „Nemůžeš mít vždycky to, co chceš, zvlášť... Pro­ boha, Kylie, jak jsi tohle m ohla udělat?" Kylie si setřela slzy z tváří. „Neudělala jsem nic špatného. Copak ti to policajti neříkali? Klidně ti

ukážu, jak jdu rovně, dotknu se špičky nosu a do­ konce ti odříkám abecedu pozpátku. Fakt jsem nic nepila.“ „Našly se tam nějaké drogy,“ vyštěkla na ni matka. „Já žádný nebrala." „Ale víš, děvenko, co tam policajti vůbec nenašli? Nebyli tam žádní rodiče. Lhala jsi m i!“ „M ožná, že jsem stejná jako ty, co?“ odpověděla Kylie, stále ještě překvapená, že pro ni otec nepřijel. Proč je n pro ni nemohl přijet on ? „Co tím máš na mysli, Kylie?“ „Řekla jsi tátovi, že nevíš, co se stalo s jeho trenkama. Ale přitom jsi mu je sama hodila na rozpálený gril.“ V matčiných očích se objevil pocit viny. Zatřásla hlavou. „Doktorka Dayová má pravdu." „Co má moje cvokařka společného s tímhle mej­ danem ?" zeptala se Kylie. „Ne, neříkej mi, žes jí dneska volala. Panebože, mami, jestli se objeví tady, kde jsou všichni moji spolužáci „Neboj se, není tady. Ale tohle není jen o tomhle večírku." M atka se zhluboka nadechla. „Sama to s tebou nezvládnu." „Nezvládneš co?" zeptala se Kylie a kolem žalud­ ku se jí usadil nepříjemný pocit. „Přihlásím tě na letní tábor." „Jakej letní tábor?" Kylie si přitiskla kabelku na hruď. „Ne, do žádnýho tábora nepojedu. Nikam ne­ pojedu." „Tady nejde o to, co chceš ty, Kylie." M atka jí na­ značila, aby vyšla z místnosti. „Jde o to, co je pro te­ be dobré. Je to tábor pro problematickou mládež." „Problematickou? Děláš si srandu? Já nem ám žád­ ný problémy," trvala na svém Kylie. No, aspoň ne ta­ kové, které by mohl napravit nějaký tábor. I kdyby

jela na deset táborů, žádný jí nepřivede zpátky otce domů, nezbaví ji toho podivného vojáka a nedonutí Treye, aby ji miloval. „Ty nemáš žádné problémy? Tak proč musím je z ­ dit o půlnoci někam na policejní stanici, abych si vy­ zvedla svoji šestnáctiletou dceru? Ne, hned zítra rá­ no tě přihlásím na letní tábor. A už o tom nebudeme diskutovat." Nikam nepojedu, říkala si stále dokola Kylie, když vyšly před policejní stanici. M atka si může myslet, co chce, ale otec s tím nebude souhlasit. Nedovolí, aby ji matka poslala na nějaký tábor, kde budou sami delikventi. To by otec nedopustil. Nebo snad ano ?

Kapitola třetí

O tři dny později už stála Kylie s kufrem v ruce na parkovišti, kde bylo připraveno několik autobusů, aby rozvezli „mladistvé delikventy" na letní tábory. Kylie se nevěřícně rozhlížela kolem sebe a nemohla uvěřit, že tu doopravdy stojí. Matka to skutečně udělala! A otec se k matce přidal a souhlasil s tím, aby Ky­ lie na tábor odjela. Ona, která nikdy nevypila víc než dva hlty piva, nikdy nevykouřila ani jednu cigaretu, natož aby si dala jediného jointa, se právě teď chystala nastoupit do autobusu a odjet na tábor s problematickými pu­ berťáky. M atka natáhla ruku a dotkla se Kyliina ramene. „M yslím, že tě právě volají." Chce se mě snad m ám a tak rychle zbavit? Kylie se odtáhla, byla tak rozzlobená, tak rozrušená, že nevě­ děla, co má dělat. Prosila, žadonila, křičela, ale na matku nic neplatilo. M usela na tábor odjet. Nenávi­ děla tu představu času stráveného uprostřed něja­ kých puberťáků, ale nem ohla proti tomu vůbec nic udělat. Bez jediného slova se otočila, zapřísáhla se,

že nebude před ostatními brečet, narovnala se a hrdě zvedla hlavu a zamířila k autobusu, kde žena u dveří držela cedulku s nápisem: KEM P Ú D O Ll STÍNŮ Sakra. Do jakého Zapadákova ji posílají? Když Kylie nastoupila do autobusu, sedělo v něm asi osm nebo devět kluků a holek, kteří zvedli hlavu a zvědavě si ji prohlíželi. Pocítila divné napětí v hru­ di a kolem páteře zase ten podivný chlad. Za celých svých šestnáct let nikdy nem ěla tak silnou touhu se otočit a utéct co možná nejdál. Odolala té touze vzít do zaječích a zadívala se do očí těch... ach, panebože, vždyť všichni vypadají j a ­ ko úplní pošuci. Jedna holka měla vlasy obarvené do tří různých odstínů - růžové, limetkově zelené a černé. D ruhá zase nem ěla nic v jiné barvě než černé - černé rty, černé oční stíny, černé kalhoty a černou košili s dlouhým i rukávy. Copak ta nána neví, že gotici jsou už úplně o u tl Kdo jí nakukal, aby se takhle oblékala? Copak nečetla, že teď jso u v módě úplně jiné barvy? A pak tu seděl vpředu jeden kluk, jehož obočí se pyšnilo řadou kovových kroužků. Kylie se naklonila, aby viděla z okna, a přemýšlela, jestli tam ještě za­ hlédne matku. Kdyby totiž m atka viděla, mezi jaké týpky ji poslala, nejspíš by se jí to nelíbilo a tábor by možná ještě zrušila. „Posaď se,“ řekl někdo a stoupl si za ni. Kylie se otočila a prohlížela si řidičku autobusu. Dřív si toho nevšimla, ale teď usoudila, že i ona je tak trochu potrhlá. M ožná dokonce více než jenom trochu. Šedivé vlasy měla obarvené napurpurovo a vyčesané do výšky a lakem slepené je měla tak, že se zdálo, jako by na hlavě m ěla fotbalovou helmu. Byla malá a vypadala jako nějaký skřítek. Kylie se

zadívala na její nohy a skoro čekala, že uvidí zelené vysoké boty se zakroucenou špičkou a rolničkou. Ale nem ěla je. Pak se zadívala na sedadlo řidiče. Jak tahle žena m ůže vůbec řídit autobus? „No tak,“ řekla žena, „musím vás dovézt do tábora ještě před obědem, tak si už někam kecni.“ Protože všichni ostatní už seděli, usoudila Kylie, že ta žena mluví k ní. Postoupila dál do autobusu a m ěla náhle znovu dojem, že její život už nikdy ne­ bude takový, jaký byl. „M ůžeš si sednout vedle m ě,“ ozval se kdosi. Kluk vedle ní měl vlnité blonďaté vlasy, dokonce ještě světlejší, než m ěla Kylie, ale oči, kterým a si ji prohlížel, byly velmi tmavé, skoro až černé. Pokle­ pal rukou na sedadlo vedle sebe. Kylie se snažila, aby na něj tak překvapeně nezírala, ale ta kombinace světlé a černé ji fascinovala a přitahovala. Pak najednou zastříhal obočím, tak divně jim zamával, jako kdyby... jako kdyby to, že si sedne vedle něj, mu dávalo svolení k tomu, aby ji m ohl třeba osahávat. Nebo cokoliv jiného. „To je dobrý,“ Kylie udělala dalších pár kroků uličkou v autobuse a táhla za sebou kufr. Zavazadlo se jí zachytilo ale za sedadlo, kde seděl ten blonďák; otočila se proto, aby ho uvolnila, a když se znovu podívala na toho kluka, zastavil se v ní dech. Jeho oči teď byly jasně zelené. Světle zelené jako jarní tráva. Jak je to možné? pomyslela si. Polkla a zadívala se mu na ruce, jako kdyby si myslela, že za tu krátkou chvilku si stihl vyměnit kontaktní čočky. Ale v rukou nic neměl. Znovu tak podivně zastříhal obočím a Kylie si uvědomila, že na něj stále zírá. Rychle uvolnila kufr a pokračovala dál.

Třásla se chladem, ú p ln ěji ovládl, a došla k volné­ mu sedadlu, které si sama vybrala. Než se posadila, všimla si dalšího kluka, sedícího úplně vzadu. Seděl sám, měl světle hnědé vlasy, patku hozenou přes če­ lo, takže mu zakrývala tmavé obočí a zelené oči. Naštěstí norm álně zelené oči. Ale v modrém triku si ho musel každý hned všimnout. Kývl na ni. Vypadal docela normálně. Díkybohu, pomyslela si Kylie. Zdálo se, že kromě ní je to jed i­ ná normální osoba tady v autobusu. Posadila se a znovu se podívala na blonďatého kluka. Byl otočený dopředu, takže neviděla, jakou barvu mají jeho oči zrovna teď. Ale všim la si, že holka, která měla trojbarevnou hlavu, něco držela v ruce. Kylii se znovu zastavil dech. Ta holka měla v ru­ kou ropuchu. Ne nějakou obyčejnou zelenou žábu —ale opravdovou ropuchu. Velkou a odpornou ropu­ chu ! Co to může být za holku, která si takhle obarví vlasy a ještě ke všemu jede na tábor s ropuchou? B o­ že, třeba je to taková ta ropucha, co vylučuje nějakou drogu, kterou lidi lížou, aby se dostali do rauše, na­ padlo ji. Slyšela o tom v nějakém stupidním krim i­ nálním pořadu v televizi, ale byla přesvědčená, že si to vymysleli. Kylie nevěděla, co je horší: jestli lízat ropuchu, nebo si ji s sebou vozit na letní tábor. Položila si kufr na sedadlo vedle sebe, aby si k ní nikdo nemohl přisednout, zhluboka se nadechla a zadívala se ven z okýnka. Autobus se pomalu roz­ jel a Kylie přemýšlela, jak ta malá žena vůbec může dosáhnout na pedály. „Víš, jak nám říkají?" ozval se hlas z místa, kde seděla trojbarevná hlava s ropuchou. Kylie si nemyslela, že by dívka mluvila s ní, ale přesto se otočila jejím směrem. A holka se jí dívala

přím o do očí. M usela si m ě asi s někým splést, po­ m yslela si. „Kdo nám jak říká?“ zeptala se a dávala si pozor, aby její hlas nezněl ani moc přátelsky ani moc kou­ savě. Poslední věc, po které by toužila, byla klábosit tady s těmi blázny. „Děcka, která jedou na ostatní tábory. V okolí městečka Fallen je asi šest jiných kem pů.“ Oběma rukam a si odhodila vlasy z čela. Teprve teď si Kylie uvědomila, že někde nechala ropuchu. Nevšimla si, že by s sebou měla nějakou krabici nebo přepravku, kam by ji mohla dát. Skvělý. M ožná jí takhle bláznivá obrovská a hnus­ ná ropucha skočí rovnou do klína. Ne, že by se ro­ puch bála, nebo že by jí byly odporné. Tedy moc od­ porné. To ne. Jenom ji nechtěla mít na klíně. „Říkají o nás, že jsm e zabedněnci," pokračovala dívka. „Proč?“ Kylie radši zvedla nohy pod sebe, kdyby po podla­ ze poskakovala ta ropucha. „Tomuhle kempu se taky říká Zátoka kostí,“ odpo­ věděla holka. „Protože se tu kdysi dávno našly něja­ ký dinosauři kosti.“ „Hahaha,“ ozval se blonďák. „Taky nám ale říkají nadrženci." Z ostatních sedadel se ozval smích. „Co je na tom k smíchu?“ zeptala se gotička v černém a její tón hlasu v Kylii vyvolal podivný třes. „Ty nevíš, co je to nadrženec?“ zeptal se blonďák. „Když si sedneš vedle mě, ukážu ti to.“ Otočil se ke Kylii; zadívala se, jaké m á oči teď. Svatá matko boží! Teď byly zlaté. M usí nosit kon­ taktní čočky, usoudila. Jinak to není možné. Musí mít nějaké zvláštní čočky, co mění barvu.

Gotická vstala a zdálo se, že si chce k blonďákovi přisednout. „Nedělej to,“ řekla holka s barevnou hlavou, pořád ještě bez ropuchy, a taky se postavila. Vyšla do ulič­ ky a něco zašeptala gotičce do ucha. „Fuj.“ Gotička se posadila zpátky na svoje místo. Otočila se a ukázala na blonďáka prstem s nehtem namalovaným černým lakem. „Nechtěj, abych se na­ štvala. O půlnoci jsem schopná se zakousnout do větších frajerů, než jseš ty.“ „Říkal tu někdo něco o půlnoci?" ozval se hlas ze­ zadu autobusu. Kylie se otočila, aby se podívala, kdo se ptal. Seděla tam další holka, kterou Kylie před tím ne­ viděla. M ěla uhlově černé vlasy a sluneční brýle, stejně tmavé jako její vlasy. Co ji však dělalo zvlášt­ ní, byla téměř bílá pleť. „Víš, proč ten kemp přejmenovali na Údolí stínů?“ zeptala se holka s ropuchou. „Ne,“ odpověděl někdo zepředu autobusu. „Protože podle jedný starý indiánský legendy se ří­ ká, že za soumraku, když stojíš pod stromy, můžeš za­ hlédnout, jak u vodopádu tančí stíny mrtvých andělů.“ „Stíny mrtvých andělů?“ Proboha co se to s nim a děje? Kam jsem se to dostala? Kylie se zabořila zpátky do sedadla. Copak to je další noční můra? M ožná, že tohle všechno je jen součástí děsivých snů, které mě v poslední době pro­ následují. Vmáčkla se do polstrovaného sedadla a snažila se probudit sama sebe tak, jak ji to učila doktorka Dayová. Soustřeď se. Soustřeď se. Zhluboka se nadechova­ la, nádech nosem, výdech ústy. Potichu si mumlala: To se mi jenom zdá. N ení to skutečnost. N ení to sku­ tečnost.

Ale nezdálo s e jí to. A si jsem se dostala do špatné­ ho autobusu, pom yslela si. Stále ještě nem ohla uvě­ řit vlastním očím. Rozhlédla se kolem sebe. Blonďák si ji prohlížel a oči už měl zase černé jako půlnoc. Nahánělo jí to husí kůži. Copak v tom hle autobusu není nikdo normální? O točila se a podívala se na kluka vzadu na sedač­ ce, který jí normální připadal. Jeho měkké zelené oči - oči, které jí připom ínaly Treyovy - se na ni upřeně dívaly. Chlapec pokrčil rameny. Kylie nevěděla přes­ ně, co to pokrčení mělo znamenat, ale nezdálo se jí, že by byl blázen jako všichni ostatní. Což ho ale svým způsobem od nich odlišovalo. Kylie se pohodlně posadila v sedačce a vytáhla mobilní telefon. M usím poslat zprávu Sáře. pomoc! jsem v autobusu se samymi blázny, úplnými cvoky.

Odpověď přišla téměř okamžitě. ne, ty pomoz mne. myslim, ze jsem těhotná.

Kapitola čtvrtá

„A do prdele," Kylie zírala na textovou zprávu a pře­ mýšlela, jestli se jí to jen nezdá, nebo jestli nepřijde další zpráva „to byl jen vtip“. Nic. Zpráva dál svítila na displeji a nic dalšího od Sáry nepřišlo. Tohle fakt asi vtip nebyl. Ale Sára přece nemůže být těhotná. Tohle se ne­ stává holkám, jako jsou ony. Chytrým děvčatům ... dívkám, k teré... Sakra! Co to melu. Tohle se přece může stát komukoliv. A zvlášť tomu, kdo má nechrá­ něný sex. Nebo sex s protrženým kondomem. Sakra, jak mohla zapomenout na ten film, který promítali ve škole a kdy dokonce matka musela podepsat, že ho Kylie viděla? Nebo na ty letáky, které má­ ma přinesla domů a jen tak jakoby mimoděk je polo­ žila Kylii na polštář, aby si měla před spaním co číst? Tomu se říká dokonalé procitnutí. Vrátila se domů z jedné z nej vášnivějších schůzek s Treyem, chtěla si v klidu svého pokoje vychutnat jeho horké polibky a vášnivé doteky... a místo toho našla nějaké letáky o statistikách nechtěného početí, možnosti nákazy pohlavními chorobami, které na dívky při neváza­ ném sexu čekají. A máma moc dobře věděla, že Ky-

lie si musí před spaním číst, aby usnula. Tu noc se sladké sny nedostavily. „Nějaké špatné zprávy?“ zeptal se kdosi. Kylie se ohlédla a zaregistrovala holku s barevný­ mi vlasy, která teď seděla přes uličku, nohy měla skrčené na sedačce a bradu si opřela o kolena. „No, uhh... ne, m y slím ...“ Kylie užuž chtěla říct, že to není její věc, ale nedokázala dívku odmítnout. Neom alenost a hrubost nikdy nebyla její silnou stránkou. Tedy pokud ji opravdu někdo nenaštval. V poslední době ji však m atka rozčilovala stále víc. Sára tuhle její slušnost a schopnost nedávat najevo svou zlost nazývala „milou nemocí". M atka to pova­ žovala za dobré vychování. Protože ale vždycky na­ šla způsob, jak Kylii vytočit, říkala, že je její dcera nevychovaná. Kylie zaklapla telefon pro případ, že by trojbarevná hlava měla jakýsi telepatický zrak. Ale pak si uvě­ domila, že ten, o kom by si měla myslet, že má supertelepatický zrak, by měl být ten blonďák s... Zadívala se na jeho místo a zjistila, že ji upřeně po­ zoruje. A oči m ěl... panebože... blankytně modré. Tak fajn, pomyslela si, aspoň jedna věc je mi napros­ to jasná: už to nemůže být záhadnější. „Nic se neděje, fakt,“ odpověděla a přinutila se k tomu, aby se dívala dívce do obličeje, a ne na tu barevnou záplavu vlasů. Autobus zastavil a Kylii spadl kufr na zem. Uvědomovala si, že ji blonďák stále pozoruje, a bála se, aby uvolněné sedadlo vedle ní nevzal jako výzvu, a tak se raději přesunula blíž k dívce s ropuchou. „Já jsem M iranda,“ řekla holka a usmála se. Kylie si pomyslela, že kdyby neměla tak nabarvené vlasy a nenosila s sebou ropuchu, vypadala by jako úplně normální děvče.

Kylie se také představila a rychle prolétla pohle­ dem podlahu, jestli se náhodou ropucha nerozhodla vydat se za svou paničkou. „Jedeš poprvý do Údolí stínů?" zeptala se Miranda. Kylie přikývla. „A ty?“ otázala se ze slušnosti a zadívala se na telefon, který stále tiskla k hrudi. M ěla by Sáře odpovědět a říct j í ... sakra, co jí vlast­ ně má říct? Co byste řekly své nejlepší kamarádce, která vám oznámí, že je m o žn á... „Už podruhý.“ M iranda si odhrnula vlasy a držela je rukou na temeni. „Ale nechápu, proč mě tam posí­ lají znova. Stejně mi to nepomůže, tak jako to nepo­ mohlo poprvý.“ Kylie přestala přemýšlet o tom, co odpoví Sáře, a zadívala se do M irandiných oříškově zbarvených očí - očí, které neměnily barvu. Zvědavost s ní clou­ mala. „Jaké... Jaké to je? M yslím ten kemp. Řekni mi, není to tam moc hrozné?“ „No, není to příšerný." Pustila vlasy, které se jí roz­ lily kolem hlavy v záplavě černých, zelených a růžo­ vých vln. Otočila se a podívala se na drobnou bledou holku, která seděla vzadu v autobusu. Naklonila se, a jako by se obávala, aby je nikdo neslyšel, zašeptala Kylii do ucha: „Když ti nevadí pohled na krev.“ Kylie se zasmála a čekala, že M iranda se také ro­ zesměje. Ale žádný smích. M iranda se tvářila na­ prosto vážně. „Děláš si srandu, co?“ K ylii se rozbušilo srdce v hrudi. „N e,“ odpověděla s vážným výrazem na tváři. „Ale možná to všechno zveličuju." Autobusem se rozlehlo hlasité odkašlání. Kylie se podívala dopředu a zahlédla řidičku, jak se dívá do velkého zrcadla. Divné, Kylie měla najednou pocit, že je ta žena pozoruje a poslouchá.

„Nechrne toho,“ zasyčela M iranda tichým hlasem a přikryla si uši rukama. „Už ti víc neprozradím." „Nechrne čeho?“ zeptala se Kylie, ale dívčino po­ divné chování v ní vyvolávalo ještě větší zvědavost. „Neprozradíš mi co?“ M iranda jí však už neodpověděla, podívala se na ženu v zrcadle a vyrazila na své místo. Najednou si Kylie uvědomila, jak moc se mýlila. V tom, že nic už nem ůže být horší. Může, a taky že bylo. N ení to příšerný. K dyž ti nevadí pohled na krev. M irandina slova bušila Kylii v hlavě jako nějaká dě­ sivá muzika. Jasně, ta holka sice připustila, že trochu přehání. Ale pro Kylii i trocha krve byla dost. Sakra, do jakého děsivého tábora m ě to máma poslala ? pta­ la se sama sebe, což ostatně už bylo aspoň posté od té chvíle, kdy nastoupila do autobusu. Kylii znovu zabzučel telefon v ruce, aby jí ozná­ mil příchod další textové zprávy. Byla zase od Sáry. prosím, hlavně mi nerikej... ja ti to rikala.

Kylie pustila z hlavy vlastní problémy a přemýšlela o své nej lepší kamarádce. Jo, prožily si teď několik bouřlivých měsíců, ale byly nej lepšími kam arádka­ mi už od páté třídy. Teď ji Sára potřebovala. Kylie začala psát textovku. Panebože, tohle ani nerikej. Nevim, co ti na to mam odpovědět. Jsi v pořádku? Vedi uz o tom vaši? Vis, s kym to mas?

Kylie vymazala poslední větu. Jasně že Sára ví, kdo je otcem. Musí to být jeden z těch tří kluků, s nimiž se vyspala.

Ach, bože, Kylie myslela na kamarádku. Když srovnala svoje problémy - to, že se její rodiče roze­ šli, že jí umřela babička a že teď jede na nějaký bláz­ nivý letní tábor - musela připustit, že Sára je na tom mnohem hůř. Za dva měsíce, ať už se stane cokoliv, bude Kylie zase doma. Do té doby, doufala, se přes všechny problémy přenese. Smíří se s tím, že otec od nich odešel, že babička už ji nikdy nebude chránit. A možná že přes léto se natrvalo zbaví i vojáka, kte­ rý ji stále sledoval. Ale za dva měsíce bude Sára mít břicho jako balon. Kylie přemýšlela, jestli se Sára vůbec po prázdni­ nách vrátí do školy. Bože, tak si zkomplikovat život. Sára měla vždycky všechno, po čem toužila. Jestli by­ ly zrovna v módě modré oči, Sára je do týdne měla modré. Když se jí náhodou někde na obličeji udělal pupínek, zůstala radši týden doma, než by se s ním ob­ jevila ve škole. Ne, že by Kylie chodila ráda do školy s uhrem, ale v tomhle věku ho občas měl kdekdo. Ale ne kdekdo byl těhotný. Kylie si ani nedovedla představit, čím teď Sára musí procházet. Znovu si přečetla textovou zprávu, přidala malé srdíčko a stiskla tlačítko odeslat. Když čekala na to, co jí Sára odpoví, děkovala bohu, že nepodlehla Treyovým svodům a nevyspala se s ním. „Deset m inut zastávka," oznám ila řidička, když za­ stavila na parkovišti. Kylie zvedla hlavu od telefonu a zadívala se na bu­ dovu. Sice se jí na záchod nechtělo, ale protože nevě­ děla, jak dlouho bude ještě cesta trvat, vhodila telefon do kabelky a uličkou autobusu se vydala ke dveřím s ostatními. Neušla ani dva kroky, když ji někdo chytil za paži velmi studenou rukou. Kylie vyskočila a otočila se.

Dívala se přímo do obličeje té bledé holky, která na ni zírala. Tedy aspoň si Kylie myslela, že na ni zí­ rá, protože přes černé brýle jí neviděla do očí. „Jsi teplá," poznam enala dívka, jako by ji to pře­ kvapovalo. Kylie jí odsunula ruku. „A ty zase studená." „Devět minut," ozvala se řidička a kývla na Kylii, aby nezdržovala. Ta se otočila a vyšla z autobusu. Stále však vníma­ la, jak ji dívka probodává pohledem. Blázni. Byla uvězněná mezi samými cvoky a bude s nimi muset strávit celé léto. Se studenokrevnými blázny. Dotkla se místa na ruce, kde ji před chvílí držela ta holka, a přísahala by, že stále ještě cítí její chlad. O pět minut později, s prázdným močovým měchý­ řem, zamířila zpátky k autobusu a všimla si, že si pár jejích spolucestujících kupuje nějaké nápoje. Gotička, která stála před kasou, se na ni podívala. Kluk, který měl uši plné kroužků, kolem ní prošel, aniž by řekl jediné slovo. Kylie se rozhodla, že si koupí něja­ kou žvýkačku, vybrala si svou oblíbenou grapefrui­ tovou a postavila se do fronty. Vycítila, že si někdo stoupl za ni, ale když se otočila, nestála tam ta stude­ ná holka, ale chlapec, který seděl vzadu v autobusu. Ten se zelenýma očim a a hnědými vlasy. Ten, který jí připomínal Treye. Jejich pohledy se setkaly. N ebyla si jistá, proč jí připomínal jejího bývalého přítele. Ano, jejich oči byly velmi podobné, ale bylo mezi nimi stejného ještě něco víc. M ožná to byl způ­ sob, jak se oblékali, jak se pohybovali... Trey nebyl osobnost, ve které by se člověk lehce vyznal. Kdyby ho tenkrát nepoznala při praktikách v laboratoři, asi by se nikdy nedali dohromady.

A něco podobného teď pociťovala i u tohoto kluka - bylo na něm cosi tajemného. Zvlášť, když vlastně ještě neřekl ani slovo. Už se pomalu otočila zpátky ke kase, když na ni najednou mrkl. Jako by ji chtěl pozdravit. Kylie na něj taky mrkla, otočila se a všim ­ la si, že se M iranda baví s tou vycmrndlou bledulí a obě se dívají přímo na ni. Takže se obě spřáhly proti mně, pomyslela si. „Skvě­ lý,“ zamumlala. „Jsou jen zvědavý," zašeptal hluboký hlas tak blíz­ ko jejího ucha, že cítila horký dech. Podívala se přes rameno na toho kluka. Byl tak blízko, že když se mu dívala do očí, uvědomila si, že se mýlila. Nebyly to Treyovy oči. Tenhle měl kolem zorniček spoustu zlatavých teček. „Na co?“ zeptala se a snažila se na něj nezírat. „Na tebe. Jsou zvědavý na tebe. M ožná kdyby ses s nimi trochu bavila...“ „Trochu bavila?" To Kylii rozzlobilo. Myslela si o něm, že je normální. Ale asi ne, když jí teď tady tvr­ dí, že se nechová přátelsky. „Jediní, kdo se se mnou začali bavit, byl ten blonďatý kluk, Miranda a pak ještě ta bledá holka. A se všemi jsem se bavila." Zase na ni mrkl, a to nějakým způsobem spustilo její vztek. Jako by zmáčkl nějaký knoflík. „Máš snad nějaký nervový tik, nebo co?" zeptala se a pak se kousla do jazyka. M ožná právě zvítězila nad svou „milou nemocí". Sára by na ni byla pyšná. A m at­ ka. .. no, ta už asi tak moc ne. Matka. Kyliinu mysl teď zaplnila představa matky, jak stojí u autobusu. „Ty nevíš... nebo jo?" zeptal se chlapec, oči se mu rozšířily a zlatavé tečky v nich zářily jako tisíce ohníčků.

„Nevím co?“ zeptala se, ale hlavu měla pořád pl­ nou myšlenek na matku. Na to, že ji při rozloučení ani neobjala. Jak js i mi tohle, mami, mohla udělat? Proč jste se rozhodli, že se rozvedete? Proč se tohle všechno muselo stát? Kylii se najednou hrnuly slzy do očí a hrdlo se jí stáhlo smutkem. Podíval se přes její rameno ke dveřím, a když se tam Kylie taky zadívala, všimla si, že M iranda s tou bledou holkou tam stále ještě stojí. Jsou snad všichni tři už kamarádi z loňského tábora a ona mezi ně ne­ patří, protože je tu nová? A proto se rozhodli si na ni zasednout? Pokladní se ozvala: „Tak zaplatíš za tu žvýkačku?" Kylie se podívala na ženu za kasou. Z peněženky vyndala pár babek na pult a odešla, aniž by počkala na drobné. Bez jediného mrknutí a s hlavou hrdě vztyčenou prošla kolem dívek. Měla co dělat, aby se nerozplakala. Ne, že by ji jejich nafoukaný postoj dohnal k slzám. Chtělo se jí brečet kvůli matce, otci, babičce, Treyovi, vojákovi... a teď ji znepokojovala ještě i Sára. V tuhle chvíli jí bylo úplně jedno, jestli ji tihle po­ divíni mají rádi, nebo ne.

Kapitola pátá

Za další hodinu už autobus zastavil na parkovišti a Kylie si přím o před sebou všim la cedule k e m p ú d o l í s t í n ů . Žaludek se jí podivně sevřel. R ozhlí­ žela se kolem sebe a byla tém ěř překvapená, že tá­ bor nem ěl kolem sebe vysoký plot s bránou, přes niž by neunikl ani vězeň. Vždyť tu byli koneckonců za trest. Kylie zaslechla, jak si motor naposledy zavrčel a ztichl. Žena-trpaslík vyskočila ze sedadla a protá­ hla si krátké boubelaté ruce nad hlavou. Kylie pořád nechápala, jak vůbec mohla dosáhnout na pedály. „Jsme poslední autobus, který sem dnes dorazil, děcka," prohlásila. „Všichni už čekají v jídelně. Nechte si všechny věci v autobusu a nebojte se, ně­ kdo vám je potom donese přímo do srubů." Kylie se podívala na svůj kufr. Nedala si na něj žádnou cedulku se jm énem . Jak ten někdo pozná, kam má kufr donést? Snadno - nepozná to. Fajn, mohla by si tedy vzít kufr s sebou a riskovat, že bude mít problémy, protože porušila předem daná pravi­ dla, anebo ho tu nechat a riskovat, že se ztratí se vše­ mi věcmi, které uvnitř měla.

A přijít o oblečení zrovna netoužila. Vzala kufr do ruky. „Neboj, přinesou ti ho,“ ozvala se Miranda. „Nemám na něm své jm éno," odpověděla Kylie a snažila se udržet si od M irandy odstup. „Oni si to zjistí, fakt se neboj," vysvětlovala jí M i­ randa, jako by se snažila být na ni milá. M ůžu j í ale věřit? pom yslela si Kylie. Ne. Najednou se vedle ní v uličce objevila zelenooká kopie Treye. „Věř jí," řekl. Kylie se na něj podívala. M irandě sice nevěřila ani slovo, ale na tomhle klukovi bylo něco, co ji pře­ svědčilo, že mluví pravdu. Najednou sáhl do kapsy, vytáhl nějaké drobné a vtiskl jí je do ruky. „S dovolením," protáhla se kolem nich gotička. Kylie zírala na dolar a nějaké drobné. „To jsou drobné, které jsi zapomněla v obchodě." Kývl na znamení, že ji pouští do uličky před sebe. Kylie hodila drobné do kabelky a posunula se směrem k východu. Jeho kroky se ozývaly přímo za ní. Silně vnímala jeho tělo za sebou, cítila, jak se na­ klonil blíž, až se ramenem dotkl jejích zad. „M imochodem, jm enuju se Derek." Zaposlouchaná do Derekova hlubokého příjemné­ ho hlasu a zamyšlená nad jeho chováním, si Kylie nevšimla, že těsně před ní vyskočil do uličky blon­ ďák s chameleónskýma očima. Kylie zavrávorala a měla dvě možnosti: buď vrazit do blonďáka před sebou, nebo spadnout na Dereka, který stál hned za ní. Snadné rozhodnutí. Derekovy ruce ji chytily za zápěstí. Jeho prsty ji hřály na nahé pokožce, právě v místě, kde končily rukávy halenky. Usmál se na ni: „Dobrý?" M ěl okouzlující úsměv. Skoro jako Trey. Srdce se jí rozbušilo, když si uvědom ila, jak moc jí Trey chybí.

„Jo,“ odtáhla se a uvědomila si, že Derekův dotek je teplý. Proč tohle zjištění pro ni bylo důležité, ne­ věděla, ale když se jí dotýkala ta gotička, zanechalo to v ní podivný pocit. Vystoupili z autobusu a zamířili do budovy, která jí připom ínala horskou chatu. Než však Kylie vešla dovnitř, zaslechla zdáli podivný řev. Řev lva. Zasta­ vila se, aby se znovu zaposlouchala, zda ho neuslyší ještě jednou, ale Derek do ní strčil a zašeptal jí do ucha: „Bude lepší, když už budeme uvnitř." Kylii se stáhl žaludek strachy. Jakmile překročila práh, bylo jí jasné, že její život se navždy změnil. V jídelně, ve které byly dlouhé stoly v řadách vedle sebe a v níž bylo ve vzduchu cítit vepřové s fazole­ mi, bylo asi padesát nebo šedesát lidí. Několik kluků a holek sedělo, ostatní postávali mezi stoly. Kylie si uvědomila, že je tu něco divného. Chvíli jí trvalo, než zjistila co. Ticho. Nikdo nemluvil. Kdyby tohle byla školní jídelna, Kylie si byla jistá, že by nebyla schopná slyšet ani vlastní myšlenku. A zdálo se, že tohle je právě to, co všichni okolo ní právě teď dělají. Přemýšlejí. Kylie se rozhlédla po místnosti a znovu se ujistila, že sem nepatří. Všichni ostatní vrstevníci jí připada­ li, že se svým rodičům opravdu vzpouzejí. Jasně, Kylie taky matce odsekávala a vzpouzela se, ale ji­ ným způsobem. Určitě méně nápadně. Jako třeba tenkrát, když se Sárou vymalovala svůj pokoj narůžovo. M atka se z toho málem zbláznila. Tihle tady ale nemalovali jen své pokoje, ona svou rebelii proti rodičům prezentovali přímo na svých tě­ lech. Jako třeba Miranda s těmi svými vlasy nebo kluk, který měl všude v obličeji kovové kroužky a cvočky. Kylie se rozhlédla a všimla si, že několik

z nich má tetování nebo vyholené hlavy. A spousta jich zřejmě vyznávala temný a depresivní gotický styl. Zdálo se, že černá barva je oblíbenou barvou všech podivných existencí. Kylie se otřásla znepokojením. M ožná, že udělala blbost, když šla se Sárou na ten mejdan, ale bylo jí jasné, že sem nepatří. A na rozdíl od Sáry - kdyby tady byla! - Kylie netoužila stát se jednou z tohoto podivného davu. Dva měsíce. Dva měsíce. Ta dvě slova jí bušila v hlavě jako kladiva. Dva měsíce tu musí vydržet, a pak odtud rychle zmizí. V yrazila za blonďákem k volnému stolu vzadu místnosti. Všimla si, že tu sedí všichni z autobusu, s nim iž sem přijela. Tedy ne, že by měla pocit, že patří mezi ně. Ale když o tom tak přemýšlela, bylo lepší sedět s lidmi, které už trochu znala, než s úplně cizími, o nichž nevěděla vůbec nic. Najednou si uvědomila, že se všichni otočili a dí­ vají se přímo na ni. Dívají se takhle na všechny? Ne, jenom na ty, kteří jsou tu noví. Kylie se otřásla při pohledu do desítek očí různých barev, ale naprosto stejného, nic neříkajícího výrazu. Vystrašená na nejvyšší míru se podívala na Dereka, Mirandu, gotičku i blonďáka, aby zjistila, že i oni na ni zírají a mrkají na ni. Taková m alá mrknutí - je d n o , druhé, třetí... Stejně jako to udělal D erek v tom obchodě. Co se to s nimi děje ? přemýšlela Kylie. Zadívala se znovu do místnosti na ostatní, přem á­ hala touhu dívat se do země, a hrdě se postavila celé­ m u tomu zírajícímu davu. Přece nebudu zbabělá, přesvědčovala sebe samu. „Vypadá to, že jsm e tu už všichni," ozval se žen­ ský hlas odkudsi zepředu.

Kylie se snažila zahlédnout, jaká žena to k nim mluví, ale najednou ji upoutal jiný pohled - studené, jasně modré oči, které přitahovaly její pozornost mnohem víc než všechny ostatní. Když se odpoutala od všech těch očí, viděla, že se na ni dívá chlapec s uhlově černými vlasy. A v tu chvíli s e jí něco vyba­ vilo. Uvědomila si, že toho kluka zná. Vzpomněla si... na svou kočku. „To není m ožné,“ zamumlala si pro sebe. „Co není možné?" zeptal se Derek. „Ale nic.“ Kylie se přinutila soustředit na slova, která k nim pronášela monotónním hlasem nějaká žena zepředu. „Vítejte v Údolí stínů. My js m e ...“ Žena, něco okolo pětadvaceti, s dlouhými rudými vlasy skoro až do pasu, na sobě měla džínsy a jasně žluté tričko. A vedle ní stála druhá žena, přibližně stejného věku, a na sobě měla - ach panebože! - i ona byla oblečená jako gotička. Byla celá v černém, do­ konce i oči měla zvýrazněné černou maskarou. D oce­ la by se jim hodilo, kdyby si prolistovaly nějaký m ódní časopis, pomyslela si Kylie. Zadívala se na gotičku, která s ní jela autobusem, a všimla si, jak na tuhle ženu obdivné zírá. „Jmenuju se Holiday Brandonová a tohle je Sky Peacemakerová." Právě v tu chvíli se otevřely dveře a do místnosti vešli dva muži. Vypadali jako nějací právníci nebo vážení obchodníci, protože na sobě měli černé oble­ ky. Kylie si všimla, že obě ženy se na ně podívaly a zamračily se. Asi je nikdo nečekal a bylo zřejmé, že obě ženy nejsou rády, že je vidí. Sky, oblečená v gotickém stylu, došla až k mužům a vyvedla je z místnosti ven, zatímco Holiday pokra­ čovala: „Tak fajn,“ řekla zase tím monotónním hla­

sem. „Ze všeho nejdřív se rozdělíme na ty, co jsou tu poprvé, a na ty, co tu už někdy byli. Ten, kdo už náš tábor absolvoval, se přesune ven. Naši pomocníci vám řeknou, kde budete bydlet, a pomohou vám se zavazadly. Jako vždy, pravidla tohoto tábora máte vyvěšené ve srubech. Doufám, že si je všichni pře­ čtete. Upozorňuju vás teď dopředu, pokud máte ně­ jaké připomínky k ubytování, řekněte je hned, pak už nebudeme nikoho stěhovat. Pokud budete mít s něčím problém, oznamte to mně nebo Sky, a poku­ síme se ho vyřešit. Ale to všechno začneme až zítra. M áte nějaké dotazy?" Někdo vpředu zvedl ruku. „Ano,“ ozval se míst­ ností dívčí hlas. „M ám jednu otázku.“ Kylie se naklonila na stranu, aby viděla na dívku, která se ptala. Holka, další gotička oblečená celá v černém, se obrátila. „Asi to nemá co dělat s pravi­ dly, a le ... sakra, chci vědět, kdo je támhleta holka?“ Dívka ukázala prstem —přímo ke stolu, kde stála Kylie. Nebo snad ukazuje přím o na mě? Ne, to je blbost, pomyslela si Kylie. Ale ano, ta dívka ukazovala přímo na Kylii. „Za­ traceně," zaklela, kdy se na ni otočilo všech šedesát párů očí a zvědavě si ji prohlíželo.

Kapitola šestá

„Uvolni se,“ řekl Derek tak tichým hlasem, že byla přesvědčená, že ho nikdo jiný nemohl slyšet. D o­ konce i ona ho skoro neslyšela, protože jí srdce buši­ lo v hrudi jako zvon. „Představování začne až po obědě," oznámil žen­ ský hlas. Kylie si myslela, že je to opět Holiday, ale nebyla si jistá. A všichni ostatní na ni stále zírali. V hlavě se jí honila spousta myšlenek, a pokud to vůbec bylo ještě možné, srdce jí bušilo mnohem rychleji než před chvílí. Kakofonie hlasů jí zněla v uších. O dtrhla pohled od davu a zadívala se ke dveřím, jako by chtěla proběhnout m ístností a utéct někam hodně daleko. A hodně rychle. Ale upřím ně řečeno, nikdy nebyla dobrou běžkyní. A navíc mezi ní a dveřmi stálo příliš m noho bláznů. N áhle ji něco napadlo - bylo to podivné, ale vzpom něla si na ně­ co, co se naučila o divokých zvířatech. Když u tí­ káš, ostatní si o tobě myslí, že jsi pro ně večeře, a uštvou tě. Jo, život je na nic. Fajn, tak zhluboka nadech­ nout... a ještě jednou. Plíce s e jí naplnily vzduchem.

Tohle nejsou divoká zvířata, ale blázniví teenageři a cvoci. Kylii v kabelce pípnul telefon a oznámil jí, že přišla další textová zpráva. Asi od Sáry. Ale Kylie ji ignoro­ vala a napadlo ji, že neměla pravdu, když si myslela, že Sářina situace je horší než ta její. Nebyla si jistá, ale cosi uvnitř jí říkalo, že tohle nebude jen o tom, že šla na ten zatracený mejdan Marka Jamesona. Ale o co tedy vlastně jde? A p ro č tady vůbec je ? Proč zrovna ze všech těch cvoků tady je středem pozornosti ona? Je to snad proto, že ona jako jediná necukala obočím? Vždyť by to uměla stejně dobře jako všichni ostatní. Jo, musím si to natrénovat, a ž budu někde sama, roz­ hodla se. Problém byl v tom, že nechápala, proč to všichni dělali. Byl to snad nějaký tajný pozdrav, kte­ rý se praktikoval tady v kempu Údolí stínů? „Tak budeme pokračovat, ať se věci dají trochu do pohybu,“ oznámil monotónní hlas. „Takže ti, co jsou tu už podruhé, jdou ven, nováčci zůstanou tady.“ Kylie si oddechla úlevou, když ji dav přestal pozo­ rovat, a většina se pomalu sunula ven. Tedy aspoň přinejmenším většina jich přestala zírat. Kylie se rozhlédla a vpravo od sebe zahlédla černovlasého chlapce s blankytně modrým a očima, jak ji stále upřeně pozoruje. Lucas Parker. Vybavila si jeho jm éno, ačkoliv už to byla pěkně dlouhá doba, kdy ho viděla naposledy. Jsem rád, že se odstěhovali, vytanula jí na mysli otcova slova. D ej na mě, z toho kluka vyroste masový vrah. Kylie cítila, jak jí chlad sevřel srdce. Skutečně stráví dva měsíce v táboře s masovým vrahem? Je to ale opravdu on? Vždyť se můžu mýlit. Je to už sakra tak dávno. Z am razilo ji kolem páteře, ale pak se ten kluk otočil a zamířil ven, aby se přidal

k těm, co tu byli už poněkolikáté. Kylie si všimla, že M iranda popošla pár kroků, zastavila se před Kylií a zašeptala: „Hodně štěstí." Kylie nevěděla, zda si z ní dělá legraci, nebo jestli to myslí vážně. Blon­ ďák si stoupl vedle M irandy a zakřenil se na Kylii. „Nechtěl bych být v tvý kůži,“ poznamenal a vyšel za Mirandou. Kylii se roztřásla kolena, že nebyla schopna se po­ hnout. Ale během chvíle si uvědomila, že téměř po­ lovina lidí z jídelny odešla. A z jejích spolucestují­ cích tu zůstala jen ta bledá dívka, gotiěka, D erek a kluk s piercingem. „Tak fajn,“ ozvala se znovu Holiday. „Teď po vás chci, abyste se rozdělili na dvě skupiny. Ti, kteří vě­ dí, proč tu jsou, se postaví vlevo, a ti, kteří to nevědí, půjdou napravo." Kylie si vzpomněla na rozhovor s matkou na poli­ cejní stanici a vykročila doprava. Pak si ale všimla, že téměř všichni se posunuli doleva. N echtěla být zase vyčleněná ze skupiny, a tak se postavila nalevo od Dereka. Překvapeně se na ni podíval. Už zase se mu obje­ vil ten divný tik obočí a Kylie se zamračila. Když se ohlédla, zjistila, že v druhé skupině zůsta­ li jen čtyři lidi. Jeden z nich byl kluk s piercingem z jejího autobusu. Holiday se podívala na obě skupiny, mezitím Sky vešla dovnitř a postavila se vedle rudovlasé šéfové. „Tak fajn, ti vpravo pojďte se mnou. Sky si s vámi po­ povídá." Holiday vykročila, ale pak se ohlédla přes rameno. Její pohled se stočil na Kylii. „Ty pojď s ná­ mi taky, Kylie." Kylie se překvapeně dívala na ženu, odkud zná je ­ jí jm éno, a zavrtěla hlavou. „Já vím, proč jsem tady," zalhala.

„Opravdu?" zeptala se Holiday. „Jo, byla jsem na večírku, kde policajti našli drogy." V místnosti se ozvalo zahihňání. Holiday se zamračila na všechny, kteří se smáli, a postrčila Kylii do skupiny vpravo. „Je to snad proto, že se rodiče rozvádějí?" zeptala se zmateně Kylie. Holiday nic neříkala, ale ani nemusela. Pohled, ja ­ kým po ní střelila, jí připom ínal matku. A tak se rad­ ši rozhodla Holiday následovat a vyšla z místnosti s ostatními. Když procházeli kolem skupiny, která stála ven­ ku, Kylie cítila, jak ji opět všichni pozorují. Miranda přikývla a zopakovala: „Hodně štěstí." Z nějakého důvodu Kylie cítila, že svá slova myslí M iranda na­ prosto vážně. Pak Kylie zahlédla Lucase Parkera, který stál ved­ le dívky oblečené v gotickém stylu, která jako jediná zvedla ruku a zeptala se, kdo vlastně Kylie je. Měli hlavy u sebe, cosi si šeptali a dívali se na Kylii, jako by mezi ně vůbec nepatřila. Ta si uvědomila, že Lucas je vlastně taky oblečený ve stejném stylu. Přinej­ menším měl na sobě černé triko, které mu padlo jako ulité a v němž vypadal moc dobře. Je to nefér, po­ myslela si Kylie, že kluci si můžou na sebe vzít co­ koli a skoro vždycky budou vypadat božsky. Uvědomila si, že kouká na jeho zadek, a rychle se odvrátila. Kdyby jen tak mohla předstírat, že se vlastně nic nestalo. A pak si kluk s kroužky v obočí stoupl hned vedle ní. Podívala se na něj a snažila se usmívat. M ožná jsou to cvoci, ale už spolu jeli v au­ tobuse a ten kluk vypadal, že o tomhle všem nemá ani páru stejně jako ona. Naklonil se k ní. „Nevzalas s sebou nějaký ty dro­ gy, co?"

Kylie se zamračila a překvapeně se na něj podíva­ la. Tedy zastřelte m ě hned tady na místě. Jsem p ěkn ě blbá, pomyslela si. Kvůli její poznámce v jídelně si teď všichni tady mysleli, že bere drogy. Holiday, žena s dlouhými rudým i vlasy padajícím i jí až na záda, je zavedla do malého srubu s plecho­ vou střechou, který byl hned vedle jídelny. Ze štítu malé verandy visel štítek s nápisem k a n c e l á ř . Ky­ lie s ostatním i čtyřmi teenagery ji následovala do místnosti, vypadající jako třída ve škole. „Posaďte se, děcka.“ H oliday se naklonila přes stůl vpředu m ístnosti, jako by chtěla každého u sa­ dit sam ostatně. Kylie si uvědom ila, že ji H oliday sleduje m nohem víc než ostatní, jako by si m ysle­ la, že chce každou chvílí utéct. A m usela uznat, že ta m yšlenka ji nejednou napadla. Z tohoto důvodu si taky vybrala stolek vzadu m ístnosti hned vedle dveří. Bylo tu však něco, co Kylii od útěku zrazovalo. Nebylo to jen to, že zrovna nevynikala v běhu na sto metrů, ale něco mnohem víc. Nebyl to ani strach, že by byla chycena při útěku. Celé to bylo divné a Kylie to nechápala. Nevěděla proč, ale vycítila, že když si vyslechne Holiday, pochopí spoustu věcí. A po tom toužila ze všeho nejvíc. „Tak fajn,“ začala Holiday a usmála se na všechny studeným, nic neříkajícím úsměvem. Ale Kylie vě­ děla, že se za tím výrazem skrývá mnohem víc. „To, co vám teď řeknu, bude asi úlevou pro vás pro všechny. Určitě jste v hloubi duše věděli, že se kolem vás děje něco... zvláštního. Někteří z vás to vědí celý život, někteří jste na to přišli teprve ne­ dávno. Ale tak jako tak, to pro vás pro všechny bu­

de asi šok.“ Holiday se zadívala na Kylii. „Jste tady proto, že jste něčím odlišní. Jste obdaření.“ Holiday se odmlčela a Kylie čekala, kdo první po­ loží nějakou otázku. Nikdo ale ruku nezvedl, a tak vy­ hrkla sama. „Můžete nám definovat, čím jsm e jiní?“ „Určitě jste četli o něčem nadpřirozeném, o růz­ ných bytostech z legend... a všichni vám tvrdili, že něco takového neexistuje. Pravdou ale je, že existu­ je. Ne všichni lidé na světě jsou stejní. Někteří z nás jsou tak rozdílní, že to obyčejní lidé nechápou a ani nemohou pochopit. Někteří z nás se tak už narodili, někteří se změnili až během svého života tady na tom hle světě. Ale nezáleží na tom, jak jste ke svým schopnostem přišli. Jestliže jste tady, tak je to proto, že je to váš osud. Vaše schopnosti vám byly dány do vínku." „Tak m om ent,“ vyhrkla Kylie dřív, než si stačila něco rozmyslet. „Co jsou to ... tedy, chcete nám tu říct, ž e ... že jsou bytosti ja k o ... jako —“ „Upíři existují?" vyhrkl kluk s piercingem. „Do prdele. Věděl jsem , že jsem se nezbláznil. Tak proto jsem byl fakt nemocný." Kylie musela polknout, aby se nerozesmála na ce­ lé kolo. Chtěla se zeptat, jestli existují bytosti jako andělé, ale tohle... tohle bylo fakt k smíchu. Ten kluk asi pořádně přebral, pomyslela si. Každý přece ví, ž e ... že upíři, skřeti a vlkodlaci neexistují. Čekala, že Holiday kluka opraví a potvrdí mu, že takové bytosti skutečně nejsou. Pak si ale vzpo­ mněla, jak chladnou ruku měla ta bledá holka, která se jí dotkla v autobusu. Před očim a jí vyvstala po­ stava blonďáka, jem už se každou chvíli m ěnila bar­ va očí. A na M irandinu ropuchu, co byla a najed­ nou někam zm izela. Ne. O dm ítala na takové věci jen pom yslet...

„M áš pravdu, Jonathone," řekla Holiday. „Oni opravdu existují. A tys měl minulý týden tu zkuše­ nost, že ses v jednoho proměnil." „Věděla jsem , že to nebyl jen sen,“ poznamenala další dívka. „Ten vlk, o kterém se mi zdálo, byl sku­ tečný, že?“ Holiday přikývla. „Ne!“ Kylie si rukou zakryla ústa a třásla hlavou tak, až s e jí blonďaté vlasy otíraly o tváře. „Tomu ne­ věřím." Holiday se zadívala do Kyliiných očí. „Nepřekva­ puje mě, že právě ty, Kylie, se tak bojíš tomu uvěřit." „A co jsem já?" zeptala se další holka se světle hnědými vlasy. Co jsem já ? Dívčina otázka vířila Kylii hlavou. Také bojovala s touhou se zeptat na totéž, ale zdráha­ la se na to jen pomyslet. Nevěřila na takové blbosti. Nevěřím tomu, přesvědčovala sebe samu. Holiday se na dívku usmála a přátelsky ji popláca­ la po rameni. „Tvoje biologická matka byla vílou. Dala ti do vínku dar uzdravování. Vím, že už jsi na to v hloubi duše přišla." Dívka překvapeně vytřeštila oči. Pak se usmála, a vypadalo to, že pochopila, co dostala za dar. „Uzdra­ vila jsem svou malou sestru, že? Rodiče mi říkali, že jsem se asi zbláznila," řekla. „Ale tušila jsem, že jsem to byla já, kdo jí pomohl. Cítila jsem to tady, uvnitř...“ Holiday se na ni soucitně dívala. „Někdy je právě nejtěžší pochopit, co vlastně jsm e. Víme, jaké máme schopnosti, a přitom se s tím nemůžeme nikomu svě­ řit. Ale existují obyčejní lidé, kteří nás chápou a dů­ věřují nám. Jeden z důvodu, proč jste tady, v kempu Údolí stínů, je právě to, abyste se naučili vypořádat se svými nadpřirozenými dary a naučili se žít ve svě­ tě normálních lidí."

Kylii se hlavou honilo nepřeberné množství m yš­ lenek. Vzpomněla si na podivné věci, které se jí děly - na noční děsy a n a... chlápka ve vojenském m un­ dúru, který ji v posledních dnech skoro všude dopro­ vázel a jehož, jak se zdálo, viděla jen ona. Zachvátila ji panika. Zavřela oči a zoufale se snažila probudit z toho děsivého snu. M usí to být přece je n sen! „K ylie?“ H olidayin hlas ji donutil otevřít oči. „Vím, že je pro tebe hrozně těžké přijmout takovou skutečnost." „Ne, není to jen těžké. Je to úplně nemožné. Nevě­ řím —“ „Ale bojíš se na cokoliv zeptat, co? Bojíš se odpo­ vědi na otázku, proč jsi tady, protože v hloubi duše cítíš, že sem patříš.“ Já je n vím, že ani máma ani táta m ě nechtějí. To je ten důvod, proč jsem tady. „Neměla bych tu být,“ odsekla Kylie. „Nezdálo se mi o vlcích. M ěla jsem jen děsivý sny, na který si rá­ no nikdy nemůžu vzpomenout. Nikdy mě žádný ne­ topýr ani upír nekousl a nikdy jsem nikoho neza­ chránila ani neuzdravila." „Ale upíři a vlkodlaci nejsou jediné nadpřirozené bytosti, které existují." Holiday se odmlčela a při­ tiskla dlaně k sobě, jako by se modlila. „Co chceš, Kylie? Důkaz?"

|
„Jo, nějakej důkaz by se docela hodil," pronesla Ky­ lie, neschopná zbavit se sarkastického tónu v hlase. „Ale teď mi určitě řeknete, že právě v tuhle chvíli mi žádnej důkaz dát nemůžete, co?“ „Ne, počítala jsem s tím, že budeš chtít důkaz," odpověděla Holiday neobvykle klidným hlasem. Ky­ lie se musela nadechnout. Najednou měla pocit, že s e jí nedostává kyslíku. Začínala mít opravdu strach. Co když má Holiday pravdu? Co když... znovu si vzpomněla na studený dotyk dívky v autobuse. Ne, ani náhodou. Takovým blábolám rozhodně nebudu věřit, pomyslela si. Upíři a vlkodlaci existují jen v knížkách, a ne v reálném životě. Holiday vytáhla z kapsy mobilní telefon a vytočila číslo. „M ůžete mi sem do kanceláře poslat Perryho? Díky." Zaklapla telefon a strčila ho zpátky do kapsy. „Tak­ že ještě jednou vás tu všechny vítám. Kdyby se však stále někdo z vás chtěl na něco zeptat, venku na vás če­ ká váš poradce, který vám zodpoví všechny otázky." Kylie se rozhlédla a zjistila, že všichni ostatní sice trochu váhají, ale nakonec se rozhodli zůstat. Potěši­

lo ji, že není jediná, kdo má o tomto táboře pochyb­ nosti. Po dlouhé chvíli, kdy se v místnosti rozhostilo naprosté ticho, zaslechla před chatkou něčí kroky. D veře se otevřely a v nich se objevil ten blonďatý kluk, který s ní byl v autobuse a jem už se tak podiv­ ně měnila barva očí. „Ahoj, Perry, ráda tě zase vidím,“ řekla Holiday upřímně. „Jo, taky jsem rád, že jsem tu zpátky." Pohledem zalétl ke Kylii a té se tém ěř zastavil dech, když se zadívala do očí tak tmavých, že nevypadaly ani jako lidské. Najednou vypadal mnohem děsivěji než předtím v autobusu. „M ohl bys pro nás něco udělat? Ráda bych, kdy­ bys nám tu mohl ukázat své nadpřirozené schop­ nosti." Aniž by odtrhl zrak od Kylie, usmál se. „Takže je tu někdo, kdo pořád ještě nevěří, že existujeme?" Konečně se otočil a podíval se na Holiday. „Co byste chtěli vidět?" „Tak Kylie, co by sis přála vidět, abys uvěřila?" Holiday se na ni podívala. „Tohle je Perry Gomez a dokáže se proměnit snad ve všechno, co si jen do­ vedeš představit. Je to jeden z nej nadanějších stu­ dentů tady v táboře. Takže si řekni, co bys chtěla, aby nám tady předvedl." Kylie se nevěřícně dívala z jednoho na druhého. Usoudila, že čekají, co řekne, a přinutila se odpově­ dět. „Jednorožce." „Jednorožci neexistujou," řekl Perry a z jeho výra­ zu se zdálo, že je její volbou pohoršen. „Ale dřív ano," dodala Holiday, jako by Kylii brá­ nila. „A sakra, fakt?" zeptal se Perry. „Doopravdy exis­ tovali?"

„Fakt," řekla Holiday. „Měli bychom pokračovat v naší ukázce," usmála se. „Takže teď jen mysli na koně s rohem. Vím, že to zvládneš." Perry přikývl a sepnul ruce před obličejem. Kylie ho nedůvěřivě pozorovala a všim la si, jak se jeho tmavé oči obrátily v sloup, až bylo vidět jen bělmo. Vzduch v místnosti najednou jakoby zřídl, jako by někdo vysál všechen kyslík. Kylie nemohla od Perryho odtrhnout oči, i když jí hlas uvnitř nabádal, aby se raději dívala jinam. Ale zvědavost a potřeba do­ zvědět se o tomhle táboře něco víc ji přemohly. N e­ mohla tém ěř vůbec dýchat. Až do této chvíle nevě­ řila, jak slova „nevědomost je sladká" mohou být pravdivá. Nechtěla nic vidět, nechtěla věřit. Ale bohužel viděla! Sledovala, jak Perryho tělo začíná jiskřit. Vypada­ lo to, jako by na něj někdo seshora vysypal plný kbelík zlatavých třpytek, jako by se kolem něj roz­ svěcovaly tisíce malinkatých světýlek. Stovky dia­ mantových jiskřiček se rozlily kolem něj. Pak pom a­ lu dopadaly na zem a tam, kde ještě před chvílí stál Perry Gomez, se teď objevil velký bílý jednorožec s růžovým rohem uprostřed čela.

Kapitola osm á

Jednorožec, alias Perry, mával ocasem ze strany na stranu, jako by se před ostatními naparoval, a pak se otočil ke Kylii. Udělal dva kroky směrem k ní a byl tak blízko, že kdyby se naklonila, mohla by se ho dotknout. Ale Kylie stála na místě jako přikovaná. Jednorožec zvedl hlavu a zaržál a p a k ... na ni jed ­ ním téměř černým okem mrkl. „Do prdele!“ „Sakra!“ „Ach můj ty bože.“ „Panejo!“ „Hergot!“ Kylie si nebyla jistá, kdo co řekl. Bylo také docela dobře možné, že jedno zaklení uniklo i z jejích úst, protože všechna zazněla současně. Kylie konečně vydechla a znovu se zhluboka nadechla. Podívala se na Holiday, která ji bedlivě pozorovala. „To je v pořádku,“ řekla Holiday. „Perry, už se můžeš zase proměnit zpátky." Kylie si položila čelo na hladkou studenou desku stolu a soustředila se hlavně na dýchání, a ne na pře­ mýšlení. Kdyby teď totiž přemýšlela o tom, co vidě­

la, určitě by se rozplakala. A poslední věc, kterou by si přála, by bylo ukázat před ostatními slabost. Zatraceně, mezi jaké cvoky jsem se to dostala? „Takže, představení skončilo a měli bychom po­ kračovat dál,“ ozval se zase Holidayin hlas, tentokrát velmi autoritativní. Rozléhal se v místnosti a hučel v Kyliině hlavě, která stále nevěřícně zírala na Perryho. Počítala do deseti a pak se pomalu posadila. Sto­ ly kolem nich teď byly prázdné, protože Perry, opět ve své lidské podobě, i ostatní se šourali pomalu z místnosti ven. Perry se přes rameno ohlédl a Kylie si uvědomila, že jeho hnědé oči - v tuhle chvíli nor­ m ální oči - jako by s e jí omlouvaly. Kylie se přinutila vstát. Kdyby s e jí odtud podařilo zmizet, mohla by si najít někde nějaké klidné místo, kde by se m ohla vyplakat a srovnat si myšlenky. Kde by mohla přemýšlet o tom, co právě viděla, a snažit se to pochopit. Kde by se mohla snažit vyrovnat se s tím, že... Ne, nemysli na to, přikázala si. Teď ne. Kylie si setřela slzu z tváře a polkla, aby se zbavila knedlíku, který se jí vytvořil v hrdle. „Kam jdeš?“ zeptala se Holiday. Kylie se na ni podívala. Bylo těžké přinutit se k hovoru, když byla tak emocionálně vyčerpaná. „Říkala jste, že bychom měli odejít." „Ne, oni měli odejít. Ty tady zůstaň." „Proč?" Slzy se jí hromadily v očích a Kylie si uvědomila, že není schopná je zastavit. V proudech jí teď už stékaly po tvářích. Proč? Proč? Proč? To slovo jí bušilo ve zmatené mysli a proměňovalo se na tisíc dalších otázek. Proč se tohle všechno sta­ lo? Proč jsem tady musela zůstat sama zrovna já? Proč mě moje vlastní matka nem á ráda? Proč se ke mně táta otočil zády? Proč jenom Trey na mě tak na­

léhal? A proč se ke mně všichni tihle šílenci chovali, jako bych já sama byla tím nej větším bláznem? Kylie zamrkala a znovu se posadila ke stolu. „Proč?“ zeptala se znovu. „Proč jsem tady?“ Holiday se posadila vedle ní. „Protože ty jsi vyvo­ lená, Kylie.“ Zatřásla hlavou. „Nechci být nějak výjimečná. Chci být normální, taková, jaká jsem vždycky byla. A ... a abych k vám byla naprosto upřímná, myslím si, že sem vůbec nepatřím. Že jsem tu omylem. Po­ dívejte, já nejsem ... nejsem ničím obdařená. Roz­ hodně se neumím převtělit v něco jiného. Nenechám se do něčeho vtáhnout... Nikdy jsem nebyla v ničem dobrá, nevynikám ani ve sportu, nejsem talentovaná, nejsem ani moc chytrá. Nevadí mi, že jsem obyčej­ ná. .. že jsem normální.“ Holiday se zasmála. „Nejsi tu omylem, Kylie. Ale vím přesně, jak ti teď je. Zažívala jsem úplně to samé, když jsem byla v tvém věku a zjistila jsem pravdu." Kylie si setřela slzy z tváře a pak se podívala na Holiday. Přinutila se položit jí otázku, na kterou se snažila nemyslet od té chvíle, kdy se jí život zbořil jako domeček z karet. „Co nebo kdo tedy vlastně jsem ?“

Kapitola devátá

„M ám ti říct pravdu? Zvládneš to?“ zeptala se H oli­ day a v očích se jí zračilo porozumění. Jestli to zvládnu? Vždyť jsem p rávě viděla kluka, který se proměnil v jednorožce. M ůže být je ště něco horšího ? O chvíli později se Kylie roztřásla. Co když to m ů­ že být je ště horší? pomyslela si. Vzpomněla si, jak Holiday říkala, že kromě upírů a vlkodlaků jsou i ji ­ né druhy nadpřirozených bytostí. Go když jsou to mnohem nebezpečnější tvorové? „Jo, zvládnu to,“ řekla nahlas a vyznělo to m no­ hem statečněji, než se sama cítila. Ale když Holiday otevřela ústa, aby začala, Kylie vykřikla. „Ne.“ Zakryla si tvář rukama, ale po chvíli se na rudovlasou vedoucí tábora znovu zadívala. „Já nevím, jestli to zvládnu." Bylo toho na ni prostě moc. Copak tohle se dá tak najednou pochopit? Kylie se kousla do spodního rtu, až ji to zabolelo. „Myslím tím, jestli mi chcete říct něco takového, jako že jsem mrtvá a že si budu muset zvyknout na chuť krve, tak to ne. Vždyť já nemůžu snít ani sushi. Na to

si tedy nikdy nezvyknu. To fakt nezvládnu. Jestli mi tu chcete tvrdit, že se budu muset naučit výt na měsíc, lovit kočky, nebo že zbytek svého života strávím jako nějaká navoskovaná figurína, pokud se budu chtít svléknout do plavek, tak to tedy fakt nezvládnu. Mám ráda kočky a jen jednou v životě jsem se natřela vos­ kem, abych si vytrhala chloupky. A bolelo to jako čert.“ Kylie spustila ruku mezi nohy a vzpomněla si, ja k to bolelo. Holiday se zasmála, ale Kylie se stále dívala napros­ to vážně. To depilování fakt bolelo a už nikdy potom se nenechala od Sáry k něčemu takovému přemluvit. „Myslíte si, že to zvládnu?" zeptala se Kylie a obá­ vala se odpovědi. „Upřímně řečeno, nevím, jestli jsi na to úplně při­ pravená, ale důvěřuju doporučení doktorky Dayové.“ Kylie překvapeně zamrkala. „Co s tím má co spo­ lečného moje cvokařka?" „Tvoje cvokařka - jak ji nazýváš - je člověk, který nám doporučil, abychom tě vzali na tenhle tábor. Doktorka Dayová rozpoznala, že máš nadpřirozené schopnosti, protože ona sama je polovíla, víš?“ Kylie se snažila srovnat si v hlavě informace, kte­ ré právě dostala. „Jsem tady kvůli ní? Ta ženská j e .. . “ Kylie se naklonila blíž, jako by šepot mohl zm ěnit tuhle absurdní situaci. „Je blbá jak peroxidka.“ Kylie položila ruce na stůl. „Fakt vám nelžu. Je to prolhaná ženská." Holiday se zamračila. „Bohužel, všechny nadpři­ rozené bytosti jsou poněkud excentrické, když je ně­ kdo posuzuje z normálního lidského hlediska. M lu­ vila o tobě velice dobře.“ Kylie se cítila trochu provinile, což ale, jak se do­ mnívala, byl Holidayin záměr. Holiday položila své dlaně na Kyliiny.

„Nechci ti lhát, Kylie. Pravda je ..., pravda je, že vůbec nevíme, kdo jsi.“ Kylie se posadila zpříma a přemýšlela o tom, co jí právě Holiday řekla. Ta seděla tiše a pozorovala ji, jako by jí chtěla poskytnout dostatek času, aby si všechno mohla srovnat v hlavě. Kylie to ale stále ne­ mohla pochopit. Snažila se na tom, co jí právě H oli­ day sdělila, najít něco aspoň trochu pozitivního. „Ale copak to nevidíte? Vždyť já jsem přece úplně normální. Nejsem žádná vyvolená. Nejsem nikdo." Žena se na ni zadívala a zakroutila hlavou. „Ne, Kylie, ty js i vyvolená. Schopnosti mohou mít různé formy a většinou jsou nadpřirozené vlohy dědičné." „Dědičné? Ale ani jeden z mých rodičů nem á žád­ né takové nadpřirozené schopnosti." Holiday však vypadala, že o tom ví své. „Ve vzác­ ných případech se mohou takové vlohy zdědit i přes jednu generaci. Možná, že některá žena z vaší rodiny byla víla. Nebo jste možná potomci některého z bo­ h ů ... Nebo možná „Bohové? Nadpřirozené vlohy? Jaké vlohy?" Holiday si odkašlala a soucitně se zadívala na Ky­ lii. „Umíš promlouvat s m rtvým i... většinou, když spíš. Ale někdy je vidíš, i když jsi vzhůru, vid?" Kylie vnímala horkost Holidayiných dlaní na svých. Srdce jí však obestřel ledový chlad. „S mrtvými?" Před očima se jí teď míhaly různé obrazy a především postava podivného tichého vojáka, který ji pronásledo­ val. Ostatní výjevy jí zůstávaly utajeny, protože ze svých děsivých snů si téměř nic nepamatovala. „Ne, to není pravda. Nikdy jsem s nimi nemluvila. Nikdy! S nikým jsem nepromluvila ani slovo. M áma mně vždycky říkala, abych se s nikým cizím nevyba­ vovala. A já se podle toho řídila." „Ale vidíš je, že?"

Oči s e jí znovu zalily slanými slzami. „Jen jed n o ­ ho. Ale nevím, jestli je to duch. Je fakt, že máma ho nikdy nevidí, ale ona si ž ije ... ve svém vlastním svě­ tě." Najednou si vzpom něla na paní Bakerovou, jak prošla těsně kolem něj a vůbec ho nezaregistrovala. Jako by jí ani nestál na trávníku před domem. Sakra, sakra, sakra! „Je těžké se s tím vyrovnat, já vím ,“ zašeptala H o­ liday. „Vím, jaké to bylo, když jsem tohle zažila po­ prvé." Kylie vytáhla ruce zpod Holidayiných dlaní. „V y ... máte stejný... talent?" Holiday přikývla a podívala se nalevo od Kylie. Kylie se v obavách rozhlédla po místnosti. „Ale tady s námi nikdo není, že?" Najednou je však Kylie cítila. Ten chlad... to zá­ hadné mrazení v kostech, které v poslední době tak často vnímala, ji na ně upozornilo. „Jsou kolem nás všude, Kylie. To, že je zrovna ne­ vidíš, neznamená, že tady nejsou. Jen se v tuhle chvíli míň soustředíš." „A nemohla bych se míň soustředit třeba už na­ vždy?" zeptala se Kylie. Holiday chvíli přemítala. „Někteří lidé to umějí, Kylie. Ale uvědom si, že je to dar. Neměli bychom talentem, kterým jsm e byli obdarováni, plýtvat." „Plýtvat! Ale já jsem se o žádný dar neprosila. Nechci ho." Její vlastní slova jí v hlavě zněla jako ozvěna. Uvědomila si, že vlastně poprvé připustila, že by něco takového mohlo existovat. Ale nechtěla, aby to byla pravda. N echtěla to přijmout a ani tomu věřit. „Třeba takový dar vůbec nemám. Někde jsem četla, že i normální lidi můžou za určitých okolností vidět duchy."

Holiday přikývla. „To je pravda. Někteří duchové mají tolik astrální energie, že je mohou vidět i nevy­ volení lidé.“ „A to je určitě můj případ. Vidím jen ty duchy, kteří mají hodně energie. Jsem naprosto normální." „Ale důkazy říkají něco jiného." Kylie se zprudka nadechla. „Jaké důkazy?" Holiday vstala a kývla na ni, aby ji následovala. Kylii se třásla kolena a nohy ji téměř nenesly, ale přinutila se udělat krok. „Tak zaprvé, tvoje mysl je pro nás ostatní uzavřená." „Uzavřená?" zeptala se Kylie, když vešly do malé kanceláře. „Všechny nadpřirozené a vyvolené bytosti jsou schopny číst ostatním lidem myšlenky. Když nahléd­ neš do mysli lidí, uvědomíš si, že jsou si všichni vel­ mi podobní. Když čteš myšlenky vyvolených, větši­ nou z nich vidíš, kdo nebo co jsou vlastně zač. Tedy pokud se nerozhodnou záměrně mysl blokovat, aby ji ostatní neviděli. Což se ale většinou nedělá, proto­ že to není vůči ostatním zdvořilé." „To je to divné mrkání, které vypadá jako nějaký tik?" zeptala se Kylie. „Tvé pozornosti toho moc neunikne, co?" usm ála se Holiday. „Víš, dostat se do mysli jiné osoby není jednoduché. Kdo to zcela dobře neovládá, musí se hodně soustředit, a to je právě to mrkání, jak to po­ pisuješ. Naše mysl je jin á než mysl obyčejných lidí. Čím víc tuhle svou schopnost procvičujeme, tím otevřenější jsm e a snadněji můžeme číst myšlenky druhých. Ale tvoje mysl pro nás zůstává stále uza­ vřena, což je důkaz toho, že jsi víc než obyčejný člověk. A dokonce jsi víc než my všichni ostatní." Vedoucí tábora otevřela zásuvku kartotéky a vyn­ dala desky s nápisem Kylie Galenová. Vytáhla z nich

papír a podala jí ho. Byla to kopie jejího rodného lis­ tu. Nikde tam nebyla poznámka, že by Kylie byla nad­ přirozenou bytostí nebo že by měla vidět duchy ze­ mřelých. Podívala se na Holiday a z očí jí bylo možné vyčíst spoustu otázek, které se jí honily hlavou. Ta jí musela buď číst myšlenky, nebo výraz v její tváři, protože odpověděla: „Narodila ses o půlnoci, Kylie.“ „No a? Proč by zrovna tohle mělo něco znamenat?" Holiday přejela prstem po kartotéce. „Všichni, kteří jsou tady, se narodili přesně o půlnoci." Kylii se rozbušilo srdce, že ho musela Holiday slyšet. Zadívala se na její prsty s červeně nalakova­ nými nehty, kterými se dotýkala kartotéky se složka­ mi, na nichž byla velkými tučnými písmeny napsána jm éna. Žádné z těch jm en Kylii nic neříkalo, až na­ jednou narazila na jedno, které znala. Lucas Parker Tedy ne, že by jí na tom jménu nějak zvlášť záleželo. To jm éno ji upoutalo, protože to byla jedna z mála vě­ cí, jež jí tu připadaly povědomé. Zase pocítila ten ledo­ vý chlad, jako by jí stoupající po spirále kolem páteře. Kylie se otočila a zalapala po dechu. Viděla ho tam. Ne Lucase, ale v rohu místnosti stál tiše její vo­ ják. Jen tu tak stál, mnohem blíž než kdy jindy, a dí­ val se na ni chladnýma, mrtvýma očima. Ani ne za deset m inut už Kylie seděla u stolu. Sama. Jen ona, protože Holiday, druhá vedoucí tábora a dva muži stáli opodál. Kyliina mysl se stále snažila vstřebat to, co právě zažila - od přeměny v jednorožce až po informaci,

že není obyčejným člověkem. Stále to pro ni bylo něco naprosto neuvěřitelného. To není pravda. To není pravda. Slova jí vířila hla­ vou jako nějaká rychlá píseň. Hlasy ji vyrušily z myšlenek a Kylie zvedla hlavu. Holiday ji pozorovala. Kylie se na ni usmála a před­ stírala, že je v naprosté pohodě. Nemohla slyšet, o čem si Holiday, Sky a ti dva muži v černých oblecích povídají, ale ať už to bylo cokoliv, tušila, že to nebude nic příjemného. Kout­ kem oka se zadívala na skupinku. Holiday i Sky se mračily a zdálo se, že Holiday je dost nervózní, pro­ tože podupávala nohou a na prst si natáčela pramen dlouhých rudých vlasů. Jeden z mužů zvedl ruku a zlostně vyštěkl: „Já ni­ koho neobviňuju, ale říkám vám, jak se věci mají. Zjistěte, o co tady vlastně jde, a zastavte to. Jinak vám vláda celý tenhle tábor zavře.“ Zavře tábor? Kylie se zadívala do země a dělala, že jejich hovor neposlouchá. V srdci jí ale začala klí­ čit naděje. Od chvíle, kdy ji Holiday nechala samot­ nou u stolu, měla Kylie silné nutkání zvednout tele­ fon, zavolat rodičům a požádat je, aby si sem pro ni přijeli. Ale co by jim vlastně řekla? Mami, tati, to byste neuhádli. Poslali jste m ě na letní tábor se samejma bláznama, kteří si myslej, ze jsou něco víc. S partou lidí, co se uměj přeměňovat v jednorožce a vozej si s sebou ropuchy. A co je na tom směšný —že si m ys­ lej, že taky patřím mezi blázny, je n je ště nevěděj, kam m ě zařadit... Kylii se stáhl žaludek při pomyšlení na to, jak by takový rozhovor dopadl. M atka by asi okamžitě při­ jela a zavřela by ji do blázince. Tedy ne, že by to tam bylo horší než tady.

Dívala se na své ruce a přemýšlela o tom, jak jí Holiday říkala, že dar, který má, zdědila. Copak matka nebo otec taky vidí duchy? M atka rozhodně ne. Jinak by ji přece nevzala ke cvokaři hned, když Kylie začala mluvit o tom vojákovi. A táta by se jí přece svěřil s tím, kdyby měl nějaké zvláštní schop­ nosti, nebo ne? Tedy ne, že by si připustila, že ona nějaké nadpři­ rozené schopnosti má. Pořád to ještě nechápala a by­ la přesvědčená, že se Holiday musí mýlit, když tvr­ dí, že ona je jedna z nich. Možná, že ten voják je skutečně nějaký duch s velkou astrální energií, takže ho vidí i ona, obyčejná holka. To přece Holiday při­ pustila. .. A proč by se i normální lidi nemohli naro­ dit přesně o půlnoci, že? Nicméně, představa, že bude tyhle věci vysvětlo­ vat rodičům, s e jí zdála absurdní. Opravdu absurdní? Komu to chce namluvit? Všechno to tady bylo na­ prosto šílené, a kdyby na vlastní oči neviděla, jak se Perry proměnil v jednorožce, nikdy by tomu sama nevěřila. Skupinka vpředu se hlasitě dohadovala, ale ne na­ tolik hlasitě, aby Kylie slyšela jednotlivá slova. Ne­ rozuměla, o čem spolu mluví. Dívala se na mobilní telefon, který držela v ruce, a předstírala, že čte po­ slední Sářinu zprávu. Ale popravdě řečeno, měla ji už přečtenou stokrát. Sára rodičům ještě nesdělila, že nedostala men­ struaci. A hned, jakm ile máma odejde na pracovní schůzku, chystá se doběhnout si do drogerie koupit těhotenský test. Takže někdy dneska odpoledne už bude s jistotou vědět, jestli je těhotná. Kylie se neptala Sáry, s kým to čeká, a neptala se jí ani na to, zda neuvažuje o potratu. Tak nějak vědě­ la, že Sára by tohle nikdy neudělala. Ale je pravda,

že ještě před šesti měsíci Sára tvrdila, že by se jí ni­ kdy nemohlo stát, že by otěhotněla. Kylie odsunula obavy o Sáru do pozadí a zase pře­ mýšlela o svých problémech. Uvažovala, jak přežije následující dva měsíce. A nemyslela, jak je přežije duševně, ale \ fyzicky. Vždyť přece upíři a vlkodlaci zabíjejí lidi. Ale ubližují jen lidem, kteří se něčím provinili, vy­ světlila jí cestou do jídelny Holiday, když Kylie hrů­ zou nadskakovala, jakm ile se něco pohnulo. Je si opravdu Holiday jistá, že tady na táboře není nikdo, kdo by se něčím provinil? přemítala Kylie. Někteří z nich vypadají dost divně. Tedy ne, že by se sama považovala za někoho, kdo může posoudit, kdo patří k hodným či zlým bytostem. Kdyby se to dalo přirov­ nat, tak taky hady považovala za celkem ucházející zvířata, zatímco z pavouků měla hrůzu. Ale pro jisto­ tu se raději vyhýbala jak pavoukům, tak i hadům. Doufala, že dostane svůj pokoj a nebude mít žád­ ného spolubydlícího. Přece po mně nemůžou chtít, abych bydlela s někým, k d o ... kdo mě bude chtít ve spánku zabít. To by znamenalo, že budu spát s je d ­ ním okem otevřeným celé dva měsíce, pomyslela si. Rozhovor mezi dvěma muži v černých oblecích a vedoucími tábora skončil a muži se otočili k od­ chodu. Ale najednou se jeden z nich, ten vyšší, otočil a zadíval se přímo na Kylii. A pak se to stalo. Zase na ni mrkal tím zvláštním způsobem. Kylie se otočila, ale stejně cítila, že muž stojí na místě, dívá se na ni a mrká. Uvědomila si, jak se jí do tváří vlévá horko. Pak se dveře jídelny zavřely. Ale během chvilky Kylie slyšela, že se zase otevřely a do místnosti se hr­ nuli ostatní „táborníci" a zaplňovali místa u stolů. Jak vcházeli jeden po druhém, Kylie v duchu odhadovala,

kdo je kdo - víla, čarodějnice, vlkodlak, upír anebo někdo, kdo se umí proměňovat? Jak se jim asi vlastně říká? Měňavci? Měnivci? Proměňovači? Existují ještě jiné druhy nadpřirozených bytostí? Musí se na to ze­ ptat Holiday, aby jí to vysvětlila. Kdo všechno jsou vlastně ti „vyvolení"? Jak tak o tom přemýšlela, snažila se rozčlenit všechny představitele vyvolených, které znala, do dvou skupin. Na ty, co nepovažovali člověka za p o ­ travu, a na ty, kteří ano. Do dveří právě vešel Derek a Kylie uvažovala, k jakém u druhu nadpřirozených patří on. Zastavil se a rozhlížel se po jídelně. Když se jejich oči setkaly, Kylie věděla, že našel to, co hledal. Hledal ji. I když nevěděla, kdo vlastně je a do jaké skupiny ho má za­ řadit, jenom to pomyšlení, že se mu líbí natolik, aby ji vyhledal, ji potěšilo a necítila se tu tak osamoceně. Jakmile se k ní přiblížil, Kylie si všimla těch ra­ dostných jiskřiček v jeho očích a znovu si pom ysle­ la, jak moc jí připom íná Treye. Proto se jí líbí? Nebo aspoň přinejmenším jí připadá sympatičtější než všichni ostatní? M usím být opatrná, říkala si, abych se tu s někým nezapletla víc, než je zdrávo. „Ahoj," pronesl Derek, když se posadil vedle ní. Podívala se na něj a zjistila, že je nejméně o hlavu a půl menší než on. Což znamenalo, že je Derek vyš­ ší než Trey, a to o hezkých pár centimetrů. Kylie kývla hlavou a uložila si telefon do kabelky. „Takže...? “ zeptal se. Kylie se zadívala do jeho zelených očí plných zla­ tavých teček. Věděla přesně, co tahle jeho jednoslov­ ná otázka znamená. Chtěl vědět, kdo je ona. Užuž se mu chystala odpovědět, že to ona sama neví, že je ­ nom ví, že je vyvolená, ale pak zjistila, že ještě po­

řád není připravená to vyslovit nahlas. Přiznat, že to­ mu všemu uvěřila. Ještě stále o tom pochybovala. „To byl dneska ale bláznivý den,“ řekla m ísto toho. „To si dovedu představit," odpověděl a Kylie vycí­ tila z jeho hlasu určité zklamání. Chtěl, aby mu dů­ věřovala. No, potěš pánbůh, pomyslela si. S tím, že kolem mě lidi umírají - myslím tím ba­ bičku —, že se kolem mě lidi rozvádějí —myslím tím rodiče - , a že se se mnou lidi rozcházejí, protože se s nimi nechci vyspat - tím mám na mysli Treye - , se moje schopnost někomu věřit rovná schopnosti vě­ řit v to, že když skočím z útesu po hlavě do moře, nic se mi nestane. A to bych tedy rozhodně neskočila. Vedle D ereka z druhé strany se posadila Miranda. „Ahoj,“ naklonila se dopředu a podívala se na Ky­ lii. „Bydlíme spolu. Není to super?" „Jo," zam umlala Kylie a snažila se odhadnout, ja ­ ký druh vyvolené asi M iranda je. Vzpomněla si na tu ropuchu v autobuse a usoudila, že M iranda bude nej­ spíš čarodějnice. „A já s vámi bydlím taky," ozval se dívčí hlas a kdo­ si se posadil z druhé strany vedle Kylie. Otočila se a zjistila, že se dívá na svůj odraz v tmavých brýlích, které měla ta bledá dívka. Po páteři jí přeběhl známý chlad. Nedovedla se rozhodnout, zda patří mezi vlkodlaky, nebo upíry, ale cosi jí říkalo, že jedno z toho určitě takhle dívka je. Což ale znamenalo - a to bylo hodně neradostné zjištění - , že do jejího potravního řetězce patří i lidi. Dívka si posunula tmavé brýle na čelo a Kylie se jí poprvé zadívala do očí. Byly černé, mírně zešikmené a exotické, jako kdyby měla nějaké asijské předky. „Jsem D ella... Della Tsangová."

„E hm ... Kylie Galenová,“ podařilo se Kylii ze se­ be vysoukat a doufala, že její zaváhání nevyznělo, jako by měla strach. Ale opravdu se bála, to nemohla popřít. „Takže K y lie...“ pokračovala Della a posunula si brýle ještě o kousek výš. „...prozradíš nám už ko­ nečně, kdo vlastně jsi?“ Zdálo se jí, jako by najednou všichni v jídelně zmlkli a upřeně se podívali směrem k jejich stolu? Poslouchali všichni s napětím, co na otázku odpoví? Kylii zazvonil telefon. „E hm ... omlouvám se, ale měla bych to vzít.“ Vytáhla telefon z kabelky, vstala a odešla do vzdá­ leného rohu, daleko od všech. Zadívala se na displej, aby zjistila, kdo ji zachránil v tom nejposlednějším možném okamžiku. Kyliino srdce udělalo kotrm e­ lec. Čekala, že jí bude volat Sára, nebo možná matka či otec. Ale ani v koutku duše ji nenapadlo, že by jí volal Trey!

l
„Haló,“ odpověděla váhavě, v srdci s e jí usadila zase ta známá bolest a znovu si uvědomila, jak jí Trey chybí. I když po té, co ho viděla na tom večírku s ji­ nou holkou, si myslela, že už to dávno překonala. „Kylie?“ Jeho hluboký hlas v ní vyvolal další vlnu emocí. Jakmile si ho představila před sebou, stáhlo se jí hrdlo touhou po něm, kterou se ale ze všech sil snažila zaplašit. Stále však viděla jeho zářivé zelené oči, když se spolu líbali. „Ano?“ „Tady je Trey.“ „Já vím ,“ odpověděla a přivřela oči. „Proč mi voláš?" „Copak k tomu musím mít nějaký důvod?“ Musíš, když spíš s jinou holkou, pomyslela si Ky­ lie. „Už spolu nechodíme, Treyi.“ „A možná je to chyba,“ ozvalo se ze sluchátka. „Od toho večírku na tebe nemůžu přestat myslet." Jo, tenkrát v noci, když jsi tu holku dostal do po­ stele, jsi určitě nemyslel na mě, pomyslela si s jisto­ tou Kylie. Ale měli jste kliku, protože jste odešli pat­ náct m inut před tím, než přišel ten polda. Takže když jsem seděla na policejní stanici a čekala na mámu,

možná sis zrovna užíval s tou novou kočičkou, honi­ lo se jí hlavou. „Sára mi říkala, že jsi na celé léto v nějakém kem ­ pu," ozval se znovu Trey, když Kylie nic neříkala. „Říkala něco o tom, že tě tam poslala tvoje máma, když si tě musela po tom mejdanu vyzvednout na fízlárně." „Jo,“ hlesla Kylie a uvědom ila si, že to není tak úplně pravda. Ale Treyovi rozhodně nem ohla vyklá­ dat, proč tu ve skutečnosti je. N em ohla mu prozra­ dit vůbec nic. Když jí to celé došlo, napadlo ji, koli­ ka lidem okolo sebe bude muset lhát. Najednou pochopila, že m atka si vlastně vůbec nevymýšlela, když tvrdila, že doktorka Dayová ji přesvědčila, že pro Kylii bude tenhle tábor tím nejlepším řešením. M ožná, že se jí matka nechtěla tak hrozně zbavit, jak si Kylie nejdřív myslela. Tohle poznání jí sice trochu vylepšilo náladu, ale bolest v hrudi stejně ne­ ustávala. N etoužila po ničem jiném , než se vrátit domů a promluvit si s matkou i otcem. Oba jí najednou chyběli. Odkašlala si, aby si pročistila hrdlo, v němž s e jí vytvořil chuchvalec. Slzy smutku jí zalily oči. „M ůžete telefonovat?" zeptal se Trey a jeho hlas ji okamžitě vrátil do reality a rozptýlil myšlenky, kte­ rých měla najednou plnou hlavu. Telefonovat? Kylii ani nenapadalo, že by to nem ě­ li dovoleno. „Myslím, že ano. Nikdo nic neříkal." Ale zatím nečetla táborový řád, který by měl viset v každém srubu. Ale nebyla to její chyba, že se do srubu ještě nedostala. Rozhlédla se okolo, jestli náhodou neuvidí něko­ ho také telefonovat, a zaregistrovala dva s telefo­ nem u ucha a dva, kteří psali textové zprávy. Jeden z nich byl Jonathon, ten kluk s piercingem . Stál

o kousek dál ještě se dvěma dalším i chlapci a vedle nich byla skupinka kluků a holek oblečená v gotic­ kém stylu. Kylie také koutkem oka zahlédla Lucase Parkera. Netelefonoval, ale něco vykládal skupince dívek, které na něj zbožně koukaly a vypadaly, jako by byly jeho fanynkami. Zrovna se smál něčemu, co zřejmě jedna z nich řekla. Kylie si všimla, jak mu ostatní dívky visí na rtech a hltají každé jeho slovo a skoro omdlívají. Jen se smějte a omdlívejte, pomyslela si Kylie. Stejně se na vás vybodne. „Příští týden jedu do Fallen na fotbalové soustře­ dění," ozval se Trey a vytrhl tím Kylii z myšlenek. „Myslel jsem , že bychom m ohli... možná bychom k sobě zase našli cestu. Měli bychom si o všem pro­ mluvit. Chybíš mi, Kylie." „M yslela jsem , že teď chodíš s tou holkou, jak se jm enuje... se Shannon." „N o... vlastně jsem s ní ani nechodil. Už se ani nevídáme. Neměl jsem si s ní vůbec začínat." A le vsadím se, žes s n í dělal tu noc jin é věci. Zabo­ lelo ji, když si znovu představila, jakým způsobem na něm ta dívka visela tenkrát na večírku. „Kylie, slib mi, že si aspoň promluvíme," žadonil Trey. „Prosím, opravdu mi moc chybíš." Kylie si těžce povzdechla. „Nevím, jestli vůbec m ůžu... chci říct, že ještě nevím, jak to tady na tom táboře chodí." „Myslím, že naše tábory jsou kousek od sebe, tak­ že se budeme moct někde sejít." Zavřela oči a pomyslela si, že by bylo fajn vidět se s Treyem. Být s někým, o kom ví, že není cvok. A zvlášť s Treyem, který jí vždycky byl oporou, když to potřebovala. A to byl taky důvod, proč jí rozchod s ním tak zlomil srdce.

„Nemůžu ti teď nic slíbit. Až zjistím, jak to tu všech­ no funguje, pak se ti třeba ozvu." Kylie se zadívala do dálky. Do místnosti vešla Holiday se Sky. „Oběd je připra­ ven," oznámila Sky. „Takže teď necháme ty, co jsou tu poprvé, aby se najedli první. A pak se pustíme do představování." Představování? Pomyšlení na to, že bude muset o sobě mluvit před takovou hordou lidí, jí nahánělo strach. Kylie zahlédla Dereka, který se otočil a podíval se na ni, jako by chtěl zjistit, jestli si může do fronty stoupnout k ní. Kylii se ta představa líbila. Rozhodně bude lepší, když ho bude mít po boku, než aby tam stála sama. „M usím už jít, Treyi," řekla do telefonu. „Ale Kylie Ta ale už hovor zamáčkla. Neudělala to ve zlém úmyslu, ale představa, že se teď asi Trey cítí trochu odmítnutý, se jí líbila. Aspoň vidíš, ja k é to je , po­ myslela si. Derek se postavil a zamával na ni. Jo, Derek je rozhodně vyšší než Trey, usoudila. Zam ířila k němu a snažila se usmívat, když se k nim připojila Della. Všichni tři zamířili k frontě na jídlo. Po chvíli se ale Della připojila ke gotičce z autobusu a pustily se do řeči. D erek se podíval na Kylii a zeptal se. „To byl přítel?" „Co?" „No, to jak jsi telefonovala..." „Aha," Kylie potřásla hlavou. „Ne, to byl bývalý přítel." A pak si najednou vzpomněla, jak se na ni ně­ kolik kluků a holek podívalo, když se Della zeptala, kdo vlastně je. Naklonila se blíž k Derekovi. „Slyšíš

snad moje telefonní hovory?" A pak se ještě tišším hlasem zeptala: „Můžou mě snad slyšet i ostatní?" „Neslyšel jsem tě. Jen jsem tě sledoval... a vypo­ zoroval jsem to z tvých výrazů." Ale stejně ji upo­ zornil: „Ale dávej si pozor, někteří z nich můžou mít fakt dobrý sluch." „A ty ne?" Kylie doufala, že jí Derek konečně pro­ zradí to, co chtěla vědět. Že jí konečně řekne, co je vlastně zač. „Já ne," odpověděl a oba se posunuli ve frontě o krok dopředu. Rukou jí zavadil o rameno a Kylie nevěděla, jestli má ucuknout, nebo se naopak k ně­ mu přitisknout. Skutečnost, že nebyl studený, ji po­ těšila. A když se znovu dotkl její ruky, najednou m ě­ la uklidňující pocit, že je v bezpečí. „Tak co jsi vlastně ty, D ereku?" zeptala se, ale pak litovala, že tu otázku vyslovila. Nebylo od ní fér ptát se na věci, na něž ona sama nechtěla odpovídat. „Ale jestli nechceš, nemusíš mi odpovídat." Zastyděla se za svou zvědavost a zaposlouchala se do brebentění ostatních ve frontě. Na rozdíl od chvil, kdy v davu převažovalo naprosté ticho v očekávání odpovědi na otázku, kdo vlastně Kylie je, všude ko­ lem ní se teď ozývalo tiché klábosení. Když by se hodně snažila, možná by přesvědčila sebe samu, že je mezi úplně normálními teenagery. A v tu chvíli si uvědomila, že už se téměř smířila se skutečností. V uších jí zněl něčí smích a ječivý hlas dívek. Měla by se soustředit na normální myšlenky, ale pořád se nemohla zbavit toho zvláštního pocitu. Pocitu, že ví, že nikdo z těchhle lidí okolo ní není normální. Dokonce ani ona. Tahle m yšlenka v ní vyvolala paniku a přemýšlela, jak se jí podaří něco dostat do žaludku.

„Jsem napůl nymfa,“ zazněl Derekův hlas blízko jejího ucha. Jeho dech v ní vyvolal lehké šimrání ko­ lem žaludku. Ne takové šimrání, co vyvolává strach, bylo to něco jiného. Snažila se odsunout své pocity stranou a soustředila se na to, co jí Derek právě řekl. Nymfa? Kylie se snažila vzpomenout si, kde tohle už slyšela. Vytanulo jí na mysli, že nymfa je vlastně jiný výraz pro vílu. Holiday jí na sebe prozradila, že je víla. A naznačila jí, že ona sama by také mohla být vílou. M ožná... Zadívala se D erekovi do očí. H lasem , který byl sotva slyšitelný, se ho zeptala: „A v id íš... vidíš duchy?“ „Duchy ?“ Překvapeně se na ni zadíval, jako by je ­ jí otázka byla šílená. Ale jak by mohla být šílená, k d y ž... N ajednou Kylie podvědom ě ucítila někoho za sebou a tok jejích m yšlenek se zastavil. Srdce s e jí prudce rozbušilo a bála se, že za ní stojí její voják. Ale ten podivný chlad, který ji vždy ovanul, když se voják objevil, teď nepociťovala. Viděla, jak se Derek dívá přes její rameno. Přikývl. Kylie se otočila a dech se jí zastavil, když zjistila, že se dívá přímo do světle modrých očí Lucase Parkera. „M yslím, žes tohle ztratila." Jeho hlas jí připom í­ nal hlas rozhlasového reportéra - hluboký a dunivý, což ho dělalo jedinečným . Ta barva hlasu ho dělala starším, než ve skutečnosti byl. Přinutila se na něj nezírat a podívala se mu na ru­ ce, v nichž držel peněženku, kterou jí dala babička k m inulým Vánocům. Kylie se podívala na stůl, kde nechala kabelku. Stála tam tak, jak ji tam zanechala. Jak se tedy Lucas mohl dostat k její peněžence?

Vzala si ji od něj a bojovala s nutkáním podívat se, jestli tam stále má matčinu kreditní kartu. M atka by se zbláznila, kdyby ji ztratila. Váhala, co by vlastně měla udělat, zda mu poděko­ vat, nebo se ho raději zeptat, jak se její peněženka dostala do jeho rukou. Ale protože Kylie se vždycky chovala slušně, chtěla zamumlat ta dvě slova děkuju ti, ale nem ohla je vyslovit nahlas. Pořád musela myslet na to, jestli š iji Lucas pam a­ tuje. Nemohla si nevšimnout, jak ji jeho modré oči propalovaly, stejně jako před lety. Nebyli kamarádi, ale krátce vedle sebe jejich rodiny bydlely. Lucas dokonce ani nechodil do její třídy. Ale měli stejnou cestu domů ze školy a Lucas šel vždy s ní. Uvědomi­ la si, jak se tenkrát na ty cesty ze školy těšila. Byla to vždycky nejlepší část dne. Od prvního okamžiku, kdy ho viděla jet na kole, ji záhadným způsobem fascinoval. A pak si naprosto jasně vzpomněla, kdy ho viděla naposledy. Pocit okouzlení zmizel a zanechal po so­ bě jen ledový chlad strachu. Tenkrát seděla na houpačce a na rukou chovala ko­ tě - kotě, které dostala od rodičů, protože její kočka jednou v noci někam zmizela. Za plotem se objevila Lucasova hlava a modré oči si ji zkoumavě prohlíže­ ly. Kotě najednou začalo syčet a škrábat a snažilo se utéct. Lucas ji pozoroval a pak řekl: „Dej pozor na to, abys měla kotě přes noc doma. Protože to, co se stalo tvé kočce, se stane znovu.“ Tenkrát hned běžela s křikem za matkou. Ten ve­ čer si šli rodiče promluvit s rodiči Lucase. Neřekli jí, co se tenkrát stalo, ale vzpomněla si, že otec vypadal hodně rozzlobeně, když se vrátili z ná­ vštěvy. Ale ať už si řekli cokoli, Lucas a jeho rodiče se druhý den odstěhovali.

„Tak vítej tady na táboře," řekl Lucas a jeho hlu­ boký hlas byl prosycen sarkasmem. Pak se otočil a odešel. Ach, bože. Ta poslední věc, kterou teď potřebova­ la, bylo nadělat si tu z lidí nepřátele. Z lidí, pro něž může být součástí jejich potravního řetězce. A ze­ jm éna z jednoho, o němž věděla, že je schopen čeho­ koli. Vždyť koneckonců už jednou jí zabil kočku a stejně tak ohrožoval i to malé kotě.

|
Představování během oběda bylo přesně tak nepří­ jem né, jak Kylie předpokládala. Každý řekla své jm éno a „kdo“ vlastně je, ale když přišla řada na ni, tak pronesla jen své jm éno. M ístnost se hned napl­ nila dusivým tichem očekávání. Na pomoc jí přišla Holiday, jež vstala a vysvětlila, že původ Kyliiny síly se zatím pořád zkoum á a že její nesnadná čitel­ nost není zám ěrná, ale je důsledkem jejích schop­ ností. No prima, jestli si až doteď někdo myslel, že jsem největší cvok ze všech, tak jim to teď vedoucí tábora s naprostou jistotou potvrdila, pomyslela si Kylie. Myslela jsem si, že mi Holiday pomůže, ale tohle jsem taky mohla vysvětlit sama. Je štěstí, že se mně předtím podařilo sníst aspoň polovinu krůtího send­ viče, protože po takhle trapném okamžiku už do se­ be nedostanu ani sousto. A do tohohle ostudného ticha zazvonil Kylii tele­ fon. Na displeji zářilo matčino čísla, a Kylie hovor nepřijala. Poslední věc, kterou by si přála, bylo m lu­ vit s matkou zrovna v této společnosti, kde by ji všichni poslouchali.

Jakm ile oficiální zahajovací oběd skončil, Kylie vyhledala Holiday, aby si od ní vzala táborový řád. Večeře byla naplánována na šestou hodinu a do té doby měli všichni volné odpoledne. Během něj měli možnost poznat se navzájem, seznám it se se spolu­ bydlícím i a prohlédnout si sruby, v nichž byli uby­ továni. Kylie však místo toho strávila celé čtyři hodiny o samotě, probírala se m yšlenkami a pocity. Posadi­ la se na postel a rozhlédla se po pokoji. Ne, že by si stěžovala. Už jen to, že měla pokoj sama pro sebe, ji uspokojovalo. Obávala se totiž, že zase bude v noci trpět těmi děsivými sny, a v tom případě samotu oceňovala. Doufala jen, že stěny jsou dostatečně sil­ né, aby ztlumily zvuky, které m ám a nazývala „vřískot, při němž tuhne krev". Doma totiž tak silné zdi nebyly. Kylie si nervózně kousala spodní ret a znovu se jí honilo hlavou, jak jí tohle matka mohla udělat. Po­ slat ji sem, mezi tolik lidí, a to jen týden po tom, co sama prohlásila, že by neměla nikdy spát u Sáry, protože by bylo nepříjemné, kdyby se někdo dozvě­ děl o jejích nočních můrách. Setřásla myšlenky na matku a znovu se rozhlédla po pokoji. To odpoledne by neměla promarnit. Měla by si vybalit věci, zavolat matce, Ledové královně, a pokusit se sehnat Sáru, která se zatím neozvala ani neposlala žádnou další zprávu. M ěla by si přečíst tá­ borový řád... a měla by nechat věcem volný průběh a vyplakat se nad situací, do níž se ne vlastní vinou dostala. Ten p lá č by j í zatraceně pomohl. Šestnáct let se snažila zjistit, kdo vlastně je. Vždycky měla pocit, že ví, co má dělat a kam má jít. M yslela si, že je obyčejná šestnáctiletá dívka, která

má před sebou dlouhou budoucnost. Ale teprve dneska jí Holiday otevřela oči a Kylie s hrůzou zjis­ tila, jak moc se mýlila. Že není tou, kterou si m ysle­ la, že je, ale co hůř, že neví, kdo vlastně je. To je krize identity, pom yslela si. Telefon znovu zazvonil. Podívala se na volajícího a zjistila, že je to otec. Otec, který ji opustil Otec, který ji nepřijel ani vyzvednout na policejní stanici. Otec, který ji ani nenavštívil, než byla poslána na tenhle tábor. Otec, který ji asi vůbec nemiloval tak, jak si mys­ lela, že ji miluje. Otec, kterého navzdory tomu všemu Kylie postrá­ dala celým svým srdcem. A jestli si všichni myslí, že je tatínkova holka, tak ať. Vždyť je to jenom na chvilku. Dřív nebo později ho taky přestane milovat, tak jako on přestal milovat ji. Nebo ne? Hrdlo se jí stáhlo bolestí. Pokušení zvednout tele­ fon a prosit ho, aby si ji sem přijel vyzvednout, bylo tak silné, že raději hodila telefon na postel. Poslou­ chala vyzvánění a věděla, že kdyby ho zvedla, určitě by otci vykládala o nadpřirozených bytostech a že ona je jednou z nich... a ja k se znovu setkala s Lucasem, který aspiroval na kariéru masového vraha. Udržet tajemství před matkou jí vždycky připada­ lo mnohem jednodušší. Protože ona svá tajemství ta­ ké nesdělovala. Ale mlčet před otcem b y l... pěkně tvrdý oříšek. Takže místo aby zvedla telefon, strčila si hlavu pod polštář a nechala slzy volně stékat po tvářích a vsakovat se do prostěradla. Když někdo zaklepal na dveře, stále ještě měla na tvářích stopy po slzách.

Než si rozmyslela, co by měla udělat, dveře se ote­ vřely a dovnitř nakoukla něčí hlava. „Jsi vzhůru?“ A protože se posadila na posteli a zjistila, že se dí­ vá přímo do M irandiných očí, nedokázala lhát. „Jo.“ M iranda vešla dovnitř - nezvaná. „No, já je n ..." Mirandiny oříškově hnědé oči si prohlížely Kyliinu tvář a pak dívka pootevřela ústa. Kylie věděla přesně, co se té čarodějnici honí hla­ vou. Záviděla holkám, které dokázaly plakat a přitom si nerozmazaly řasenku. Tohle Kylie nikdy neuměla. Když Kylie brečela, naskákaly jí na tvářích ošklivé rudé skvrny a řasenka vytvořila kolem očí černé kru­ hy, takže pomalu nevypadala ani jako člověk. Vyčkávala. Podle Holiday nebyla Kylie člověkem. Ale kdo ví. „Jsi v pořádku?" zeptala se Miranda. „Jasně," Kylie se přinutila, aby její hlas zněl vese­ le. „To je jenom nějaká alergie." „A neměla bys s tím jít někam k doktorovi? Fakt vypadáš strašně." Díky. „Ne, je mi opravdu dobře. To za chvilku pře­ jde." „A není to nakažlivé, že ne?" M iranda se zastavila uprostřed místnosti. „M yslím ... no, sakra, doufám, že ne," ozval se hlas ode dveří, který patřil Delle. Dívce, co měla na sobě stále tmavé oblečení a která, jak Kylie zjistila během představování, je upírka. Opravdová upírka! „Nebojte, není to nakažlivé," odpověděla Kylie a uvědom ila si - příliš pozdě - , že kdyby řekla ano, určitě by jí obě dvě dívky daly pokoj. M iranda si sedla na kraj postele. Della vešla také do místnosti, ale neposadila se. Místo toho si sunda­ la černé brýle a prohlížela si Kylii od hlavy až k pa­ tě. Její výraz ve tváři Kylii připomínal dívku, která

drží přísnou dietu a zálibně se dívá na sušenku, jež se právě rozpouští v ústech jiné dívky ve sladkou hm otu... Kylii naskočila husí kůže, když si představila, že i z ní se může stát taková hmota, jestliže si ji dá k ve­ čeři nějaký vlkodlak. „Půjdeš s námi na večeři a pak k táboráku, že jo ? “ ozvala se Miranda. „Je to ... je to povinné?" zeptala se Kylie a doufa­ la, že Della nepoznala, na co právě myslela. „Bojíš se m ě?“ vyhrkla Della a zmařila veškeré Kyliiny naděje, že se jí podařilo skrýt své obavy, že si na ní tahle upírka pochutná. „P roč... proč by se tě měla bát?“ „Protože mám špičaté a ostré zuby?“ Otevřela pu­ su a ukázala řadu perlově bílých zubů, z nichž opravdu vyčnívaly dva Špičáky. „Máš strach, že z te­ be vysaju všechnu krev?“ Kylii dalo práci, aby po těchhle Delliných slovech nevypadala příliš vyděšeně, zvlášť když si dívka je š ­ tě mlsně olízla rty. „Nedělej si z ní srandu.“ M iranda se zasmála a ob­ rátila oči v sloup. Della zamávala rukou před Kyliiným obličejem. „Podívej se, jak jí buší srdce. Kdyby jí teď někdo změřil tep, ani by na to nestačila stupnice. A ta tepna na krku... vidíš, jak pulzuje. M yslím, že má ze mě opravdu strach." Když Della zmínila její žílu na krku, srdce se jí rozbušilo ještě víc. „Nemám z tebe strach. Vím, že si ze mě jen utahu­ ješ," zalhala Kylie. „Holiday mi tvrdila, že tady na táboře jsou jen sami hodní... lidi." „A ty jí věříš?" Dellininy černé oči obviňovaly Kylii, že jim právě lže.

Kylie usoudila, že Della m á skutečně dar číst jí myšlenky a výrazy, a tak se rozhodla raději říct to, co si doopravdy myslela. „No, m yslím ... chci jí vě­ řit. Ale musím říct, že se stále ještě snažím, aby m o­ je mysl přijala ten fakt, že... že nadpřirozené bytosti skutečně existují." „Ale ty jsi taky nadpřirozená," ozvala se Miranda. „Jak to, že to nevíš —?“ „Holiday si myslí, že jsem taky vyvolená." Ale ještě před chvílí si Kylie myslela, že Holiday se m usí mýlit. „Ty jsi nadpřirozená bytost," řekly současně M i­ randa s Dellou a jejich oči už zase tím známým způ­ sobem zamrkaly. „No, přinejmenším nejsi... nejsi celý člověk," do­ dala Della. „To můžu potvrdit, když se podívám na tvůj mozek." „A vy se nikdy nem ýlíte?" Kylie si přitáhla kolena víc k hrudi. „Každý se může někdy mýlit," řekla M iranda a pokrčila rameny. „Ale ne moc často," doplnila Della. Nicm éně jejich odpověď znovu vzkřísila Kyliiny naděje. „Ale stalo se to už, že jo?" Trochu se jí ule­ vilo. „Jasně, lidi, kteří mají nádor na mozku, jsou stejně nečitelní jako ty," odpověděla Della s trochu pobave­ ným výrazem. Kylie si položila čelo na kolena. Takže buď jsem nadpřirozená bytost, nebo mám nádor na mozku, po­ m yslela si. Nevěděla, co by bylo lepší. „A ti, kteří mají ten nádor, jsou fakt praštěný," po­ znamenala ještě Miranda. Kylie zvedla hlavu. „Praštěný?" „Jo, jsou to cvoci."

„Takže m ožná jsem jenom cvok. Už mi to říkali i předtím." „Ne, počkej," pokračovala Miranda. „Copak Holi­ day neříkala, že máš dar?" M iranda i Della se na ni zvědavě zadívaly a čekaly, co jim Kylie odpoví. Ta pokrčila jen rameny. „Jo. Ale to si myslí jen pro­ to, že jsem schopná vidět duchy, kteří mají spoustu energie." „Duchy?" zeptaly se M iranda s Dellou unisono. M ožná se pletu, ale obě d vě teď vypadají, jako by ze m ě měly strach, pomyslela si Kylie. Jejich výraz jí teď připomněl Derekovu vyděšenou reakci, když se ho zeptala, jestli taky vidí duchy. „Ty vidíš mrtvé?" Della poodstoupila o krok od postele. „Sakra! Nechci bydlet s někým, okolo koho se potloukaj duchové mrtvejch. To je potrhlý." Dokonce i Miranda vyskočila. Kylie se na ně zmate­ ně dívala. „Děláte si ze mě legraci, že jo? Neříkejte mi, že se mě vy dvě bojíte. Jsi přece čarodějnice, ne?" uká­ zala prstem na Mirandu. „A ty jsi upírka." Kylie se za­ dívala na Dellu. „A zrovna vy dvě tu budete m n ě..." píchla se prstem do hrudi, „.. .tvrdit, že jsem potrhlá?" M iranda a Della se na sebe podívaly, ale ani jedna z nich nepopřela to, co právě Kylie řekla. „Tak dobře, nechrne to být," řekla Kylie, dotčená jejich postojem. „Ale jen pro úplnost, neumím s ni­ mi mluvit." A pak si najednou uvědomila, že se na ni obě dvě dívky dívají způsobem, jakým se ona na všechny dívala od té chvíle, kdy nastoupila do auto­ busu. Zaplavila ji hořkost poznání. „Řekni mi, jsou tady teď nějací duchové okolo?" Della se nervózně rozhlížela po místnosti. „Prosím, řekni mi, že tady teď žádný není." „Není tady nikdo," odsekla Kylie, ale nezlobila se na Dellu, ale na to, do jaké situace se dostala. Sakra!

Kdyby ona slyšela o někom, že vidí duchy, taky by se bála. „Tak fajn,“ ozvala se Miranda. Della se však stále nervózně rozhlížela kolem se­ be. „Ne, tohle celý je nějaký divný. Nechci s tebou bydlet.“ „Ale já nejsem divnější než ty.“ Kylie zírala na upírku a z jakéhosi důvodu toužila po tom, aby ji Della tak neodsuzovala. „M á pravdu,“ řekla M iranda Delle. „Ona z nás má m ožná taky strach. Tak se pojďme domluvit, aby to tu nějak fungovalo." Della se zhluboka nadechla. „Tak dobře. Ale řek­ neš nám, až se kolem tebe budou poflakovat nějaký duchové, jo ?“ Kylie přikývla, ale pak si uvědomila, jak bude těž­ ké tenhle slib dodržet. Už zase ji ovanul ledový chlad, který cítila vždy, když se měl objevit její vo­ ják. Ani se tomu pocitu už nedivila. Protože kdo by se nebál, kdyby se měl dívat do očí mrtvého, že? Kylie si myslela, že při večeři nebude schopná pozřít ani sousto. Ale když ji do nosu udeřila teplá a koře­ něná vůně pizzy, uvědom ila si, jak málo toho za celý den snědla. Stačila však sníst jen jeden tenký kousek pizzy s feferonkami a sýrem a polovinu salátu, když najed­ nou začala být nesvá, neboť si uvědomovala zase ten mrkající pohled ostatních. Opět se někdo pokoušel číst její myšlenky a zjistit, kdo vlastně je. No, tak hodně štěstí, pomyslela si. Nabodla si na vidličku další kousek salátu a doufala, že když budou úspěšní a zjistí, co je vlastně zač, že si to nechají pro sebe. Kylie se rozhlédla po jídelně a spatřila Dereka, kte­ rý seděl u vedlejšího stolu. Vedle něj seděla holka

s červenými vlasy. Bylo zřejmé, že její mimika a vý­ razy zaujaly Dereka mnohem víc než pizza. Dívka se nakláněla k Derekovi tak blízko, až se levým ňadrem otírala o jeho ruku. Kylie si uvědomila, že i Derek se k ní naklonil, takže usoudila, že ho ta holka přitahuje. V hrudi pocítila slabý osten žárlivosti, ale podařilo se jí ho potlačit. Je to jenom proto, že vypadá jako Trey, pom yslela si. Kousla se do rtu a emoce, které ji zaplavily vždy, když se někde Derek objevil, ji zne­ klidňovaly. Bylo by tak snadné se s ním zaplést. Zrovna teď se tenhle... „polonymfa" ohlédl přes rameno a zadíval se přímo na ni. Jejich pohledy se střetly a Kylie pocítila kolem žaludku chvění. „Myslím, že se mu líbíš,“ zašeptala Miranda. Kylie si uvědomila, že ostatní jsou asi schopni vi­ dět jejich vzájemnou přitažlivost, a tak rychle odvrá­ tila pohled. „No, řekla bych, že je spíš stejně zvě­ davý, kdo vlastně jsem , jako vy všichni ostatní," odpověděla také šeptem. „Ne, fakt ho přitahuješ," přidala se Della a znovu připomněla Kylii, že všichni tady kolem mají nad­ přirozené schopnosti. „Když seděl při obědě vedle tebe, šířil kolem sebe tolik testosteronu, že se tu ani nedalo dýchat. Ten touží po tom ti to udělat," dobíra­ la si ji Della. „No, tak to má smůlu," odpověděla Kylie. „Copak tobě se nelíbí?" zeptala se vzrušeně M i­ randa. „Ne tak, jak si myslíš." Asi to vyznělo jako lež, ale Kylii to bylo jedno. Věděla, že Derek ji přitahuje jen proto, že je tak podobný Treyovi. V jejím životě se teď dělo tolik věcí, že ještě se zaplést s nějakým klu­ kem by na ni už bylo příliš. A zvlášť když by ten vztah byl založený na lži. D erek není Trey, utvrzova­ la sebe samu.

Koneckonců, Trey by ji chtěl zpátky. Nebo přinej­ menším to tvrdil do telefonu. Při tom všem, co měla dneska za sebou, nebyla schopná přemýšlet, jak na ni jeho přiznání zapůsobilo. Byla štástná? Nebo smutná? Nebo se spíš zlobila? M ožná, že to byla kombinace všech tří emocí. Aby zaplašila všechny ty pocity, které se na ni hr­ nuly, sáhla po sklenici sodovky a sledovala Dellu, jak sundala feferonku z pizzy a strčila si ji do úst. Kylie zahlédla ostré hroty Špičáků a její myšlenky se od Treye přesunuly k tomu, jak vydrží bydlet celé dva měsíce s ženou-vampýrem. Další kousek feferonky zmizel v Dellině žaludku. Najednou si Kylie uvědomila, že Della normálně jí. Kdysi totiž četla v nějakém hororu, že upíři nejedí. Jen pijí... Kylie se zadívala na Dellinu sklenici, v níž byla jakási červená hustá tekutina. „Panebože, to je blbost." Kylii se zvedl žaludek a ruku si položila na ústa. „Co?" zeptala se Della. „Je to h le... krev?" zam umlala Kylie a rozhlédla se po jídelně. Uvědomila si, že před spoustou lidí stojí právě taková sklenice s červenou tekutinou. „To je nechutný, vid?" naklonila se k ní Miranda. „M azlit se s ropuchou je nechutný!" vyštěkla zlostně Della. „Já se nem azlím s ropuchou," odsekla M iranda a v jejích oříškově hnědých očích se objevilo něco jako rozpaky. „Jen jsem proklela jednoho chlapa. Zasloužil si to, to jo, ale teď nevím, jak to kouzlo zrušit. Takže když se rozzlobí, vždycky se změní v ropuchu a objeví se přede m nou." M irandin hlas zněl zoufale, ale Kylie tom u nevěnovala příliš po­ zornost. N ějak jí to, že M iranda umí prom ěnit ně­ koho v ropuchu, vadilo méně než to, že Della pije

při večeři krev. Sakra, co je to ale za krev? pom ys­ lela si. Della se na ni podívala a viděla v Kyliině tváři odpor. „Vidět mrtvý je odporný. Tohle vzala sklenici do ruky a zhluboka se napila, „je lahodný." Když ji položila zpátky na stůl, na bradě jí zůstalo pár kapek červené tekutiny. D ella si je růžovým ja ­ zykem olízla. Kylii se znovu zvedl žaludek a hrozilo, že pizza, kterou snědla, skončí zpátky na stole. „No,“ usm ála se poťouchle Della, „nechcete to ta­ ky ochutnat?" „O chutnala jsem to loni v létě a bylo to hnusný," řekla M iranda. „Chutnalo to jak o sm radlavý p o ­ nožky." „C ože?" Kylie těžce polkla. „M ěla bych ochut­ nat krev? To nikdy! To tedy opravdu ne." D ala si ruku před pusu a soustředila se na to, aby se nepozvracela. „Nemusíš to pít. Jen to ochutnej," nabádala ji M iranda. „M ěli bychom se tu něco naučit i o ostat­ ních druzích nadpřirozených bytostí. My čarodějky bychom vám měly ukázat nějaký kouzla. A m inule jsm e viděli, ja k se Lucas Parker opravdu prom ěnil ve vlkodlaka. To bylo fakt děsivý. Raději se nesnaž takovýho vlkodlaka naštvat." Kylie přestala myslet na Dellinu krev ve sklenici a zaměřila se na Lucasovu prom ěnu ve vlka. Vzpo­ mněla si na jejich krátké setkání při obědě a uvědo­ mila si, že tam ho možná opravdu naštvala. Jasně, M iranda ji ani nem usela varovat. Kylie sa­ ma věděla, čeho je Lucas schopen. Ke svému vlast­ nímu zděšení zjistila, že ho právě pohledem hledá v jídelně. Ale buď tu vůbec nebyl, nebo seděl někde za jejím i zády.

„V lkodlaci nejsou tak nebezpečný jako upíři,“ hájila D ella s nadšením své nadpřirozené schop­ nosti. „V lkodlaci mají svou moc jen jednou za m ě­ síc, kdežto my jsm e upíři furt, dvacet čtyři hodin denně. To u m ě by sis m ěla dávat pozor, abys mě nenaštvala." Kylie seděla tiše a snažila se strávit informace, které se teď dozvěděla, stejně jako se její žaludek pokoušel strávit pizzu. „A pak jsou tu měnivci - ti jsou divní, ale ne děsi­ ví," pokračovala Miranda. „A co nymfy?" ozval se hluboký hlas za Kyliinými zády. Kylie poznala Derekův hlas ještě předtím, než ho spatřila. Díval se jí upřeně do očí. Žaludek se jí znovu zhoupl. Ale tentokrát to neby­ lo něčím nechutným, ale podobalo se to spíš tomu vzrušenému chvění, které pocítila již při obědě. Jo, musím být fa k t opatrná, když se tu Derek objeví, po­ myslela si. „No," řekla M iranda a její hlas zněl o oktávu výš než obvykle. „Protože víly dostaly různé dary, musí každá ukázat, co um í." M iranda si natáčela pramen vlasů na prst a mile se na Dereka usmívala. „Co ty máš za dar?" zeptala se Della Dereka, se­ brala další kousek feferonky z pizzy a strčila si ho mezi rty. Mezi rty, které před chvílí ochutnaly krev. Následovalo dlouhé ticho, než Derek odpověděl: „A kdo tvrdí, že mám nějaký dar?" Tón jeho hlasu naznačoval, že zrovna na tuhle otázku netouží odpovídat. Anebo snad jako já není nadšený z toho, že je vyvolený? napadlo Kylii. „Jedna z vil, které tu byly loni, um ěla perfektně číst myšlenky druhých," pokračovala M iranda, zjev­ ně ignorujíc Dereku nechuť odpovídat na jejich otáz­

ky. „Ty umíš číst moje myšlenky?" zeptala se ho, olízla si horní ret a věnovala mu smyslný pohled. Kylie se znovu podívala na Dereka. Opravdu um í číst myšlenky druhých? Nemyslela si, že by to uměl, protože se jí předtím ptal, kdo vlastně je ona. Kdyby to uměl, neptal by se jí. Anebo tu otázku položil jen proto, aby udržel konverzaci? Vzpomněla si, jak v duchu srovnávala jeho tělo s Treyovým. N o prima, jestli fa k t um í číst myšlenky, tak se asi dozvěděl zajímavé věci, pomyslela si. Bylo by jí trapně, kdyby věděl, jak si ho představovala s obnaženou hrudí. Zase jí představa Dereka bez ko­ šile vystala před očima. Cítila, jak se jí do tváří hrne krev a věděla, že Derekovi, který ji pořád pozoroval, tenhle fakt neujde. „Jiná víla zase uměla jen myslí pohybovat před­ měty," řekla M iranda trochu hlasitěji, aby upoutala Derekovu pozornost. „Ale tohle uměj i čarodějky." „Opravdu?" zeptala se nadšeně Della. „Ukaž to. Posuň teď tímhle mým talířem ." Opřela se v židli, jako by chtěla udělat M irandě prostor. M iranda střelila po Delle pohledem a zamračila se. „To nemůžu. Je to proti pravidlům." „Pravidla? Kašli na ně," pokračovala Della. „Udě­ lej to. Nikdo kromě nás to nebude vědět." „Nemůžu," odpověděla M iranda a tváře jí zrůžověly, takže měly barvu jako jeden z proužků v jejích vlasech. Je docela příjem né vědět, ze se červenat um í i někdo jiný, napadlo Kylii s uspokojením. „Proč ne?" naléhala Della. „Jenom proto, že exis­ tuje nějaké hloupé pravidlo?" M iranda se upřeně dívala na Dellu. „A proč ty si nedáš opravdu pořádnou dávku krve?" Pak se zahle­ děla na Dereka, jehož přízeň chtěla získat, a zčerve­ nala ještě víc.

„No tak mě proklej!" vyštěkla Della. „Pozor, to můžu," kontrovala M iranda a její výraz v obličeji napovídal, že se opravdu začíná zlobit. Kylie je obě pozorovala a pomyslela si, jak bude úžasné bydlet se dvěma spolubydlícími, které se chtě­ jí vzájemně zabít. „M ěly byste se uklidnit," ozval se Derek, jako by četl Kyliiny myšlenky. „Jo, já jsem úplně klidná," řekla Della a střelila zlostným pohledem po Mirandě. „Někdo je tady ale pořádně zamindrákovanej. A vy si na mě taky dávej­ te pozor!" vyhrkla, a než se Kylie stačila rozkoukat, byla pryč. „No prim a," ozval se další hlas kdesi zezadu. Vedle Dereka najednou stál Perry —ten kluk s div­ nýma očim a který se proměnil v jednorožce. Ky­ lie se zadívala do jeho černých očí a srdce se jí stra­ chem rozbušilo. „Ahoj," řekl Perry a díval se na M irandu. „Docela rád bych se díval, jak vy dvě si jdete po krku a rvete ze sebe šaty." „O tom si nech zdát," odpověděla zlostně Miranda. „Jo," zasmál se Perry. „Hlavně to, jak ze sebe rve­ te ty šaty. O tom se mně zdát bude určitě." „Zmlkni!" Miranda popadla svůj i Kyliin tác a zved­ la se, aby je odnesla. „Díky," zašeptala Kylie, ale pohledem přejížděla z D ereka na Perryho a zpět. Nevěděla, z kterého je víc nervózní. Z Dereka, který v ní vyvolává pocity, jež by nejradši zasunula někam hluboko do mysli? Nebo z Perryho, který ji děsil svými schopnostmi? Kyliin telefon se opět rozdrnčel. Vytáhla ho z ka­ belky a doufala, že je to zpráva od Sáry, že není tě­ hotná. Nechtěla poslouchat ani otce, ani matku. Od­ dechla si, když se na displeji objevilo Sářino číslo.

„Tak zatím. Uvidíme se později," kývla směrem k oběm a chlapcům . Zvedla se a vyrazila z jídelny, aby si někde v klidu m ohla prom luvit se Sárou. Sakra, ja k daleko ale budu m uset jít, aby m ě oprav­ du nikdo z těch vyvolených neslyšel?

K a p ito la d van áctá

„Jen nepanikař," řekla o třicet minut později Kylie Sáře do telefonu. „To bude dobrý." Neříkala to sice s velkým nadšením, ale aspoň se o to pokusila. To přece kamarádky dělají, ne? V hloubi duše Kylie vě­ děla, že jestliže se prokáže, že je Sára těhotná, a ta šance tu byla veliká, pak nic nebude dobrý. „Díky, Kylie," odpověděla Sára. „Co tu ale budu celé léto bez tebe dělat?" „Přežiješ to," pokračovala Kylie. „Já to mám taky v plánu - holt musíme to léto přežít obě." Kylie se po celou dobu rozhovoru skrývala za kan­ celáří. Seděla na zemi, opřená o strom a snažila se Sáru uklidnit. Sářina m ám a se rozhodla zrušit pracovní oběd a trvala na tom , že stráví den s dcerou. Půjdou se podívat do m uzea a pak po nějakých obchodech. M uzeum výtvarného um ění v H oustonu bylo úžas­ né a Sára tam ráda chodila. A pokud jd e o naku­ pování, která holka by to nem ěla ráda, že? Ale ne s m atkou a ještě s tím, že máte strach, že jste tě­ hotná. „Vůbec tomu nemůžu uvěřit," ozvala se znovu Sá­

ra. Dokonce si ještě ani nekoupila těhotenský test, jak byla vystrašená. Ne, že by Kylie nem ěla dost svých problémů, ale když mluvila se Sárou o jejím problému, zapomněla na ty své vlastní. Vlastně skoro vždycky rozebíraly je n Sářiny problémy. Upřímně řečeno, když byla Sá­ ra naštvaná, a někdy i když nebyla, vždycky byla trochu sebestředná. Ale Kylii to nikdy nevadilo. By­ la radši, když poslouchala o starostech jiných, než aby každému vykládala o těch svých. A to je dobře, pomyslela si Kylie, protože zrovna teď nem ohla o svém problému nikomu vykládat. Te­ dy aspoň ne normálním lidem. „Tak fajn. Už bych asi měla jít,“ ozvala se Sára. Poslední sluneční paprsky házely zlatavé odlesky na okolní zeleň. Se soumrakem se snížila i teplota, takže vzduch se teď nezdál tak dusivý. „Jo, zavolej mi, až si koupíš ten test,“ řekla Kylie. „Určitě. Díky a měj se.“ Kylie zaklapla telefon a zavřela oči. Zaklonila hla­ vu a opřela si ji o strom. Nechala hlavou vířit myšlen­ ky a živila v sobě naději, že se možná Holiday m ýli­ la, když jí tvrdila, že má nadpřirozené schopnosti. Vzpomněla si na ty dva chlapíky v černých oblecích, kteří říkali něco o tom, že by se tábor mohl uzavřít, pokud „to“ nezastaví. Sice nem ěla představu, co by to „to“ mohlo být, ale kdyby se tyhle Kyliiny naděje naplnily, mohl by být život trochu snesitelnější. No, přinejm enším aspoň trochu lepší. I starosti s rozvodem rodičů, smrtí babičky a koneckonců i s rozchodem s Treyem se jí teď zdály téměř m ali­ cherné ve srovnání s informací, že možná není nor­ málním člověkem. Kylii stále zněl v hlavě H olidayin hlas: Pravda je ... pravda je, že vůbec nevíme, kdo jsi. M ožná js i

víla, nebo možná js i potom ek jednoho z bohů. M ož­ ná — Kylie tehdy při rozhovoru Holiday přerušila, ale teď si přála, aby to nebyla udělala. I když si stále ne­ chtěla připustit, že by nebyla normální, přesto ji teď zajímalo, co nebo kdo by vlastně mohla být. Tak dost, přikázala si. Už dost těch myšlenek. Sna­ žila se na celou tu záležitost přestat myslet a soustře­ dila se na zvuky kolem. Pozdní odpolední vánek se proháněl listovím, cvrčci se pomalu připravovali na noční koncert a ptáčata se dožadovala svých matek hlasitým cvrlikáním. Kylie si vzpom něla na výle­ ty, které s otcem často podnikali. M ěla by teď otci zavolat? Později, řekla si. Možná, že do té doby už bude vědět, jak mu říct, co si myslí o tom, že ji nepřišel vyzvednout na policejní stanici on sám, když ho o to prosila. Teď byla schopná tak akorát tu sedět, vnímat přírodu kolem sebe a relaxovat. Zavřela oči a napětí z ní pomalu vyprchávalo. Kylie si nebyla jistá, jak dlouho tam seděla. Deset minut? Hodinu? Něco ji ale probudilo. S očima širo­ ce rozevřenýma zírala do tmy. Seděla nehybně a jen naslouchala. Nikde se neozval ani hlásek. Bojovala se strachem z neznámého a najednou pochopila, že příšery opravdu existují. Hluboký, zlověstný řev vyplnil noční ticho. A pak se ozvalo vzdálené vytí p sů ... nebo to byli vlci? Ky­ lie se zadívala na temnou oblohu. Srpek měsíce vy­ stupoval zpoza tmavých mraků a jeho bledé světlo dopadalo na trávník před Kylii. Najednou měla ná­ hlou potřebu dostat se někam, kde by se cítila bez­ pečněji. Než se ale zvedla, zaslechla, jak někde před ní praskla větvička.

Nejsem tu sam a, uvědomila si. Srdce jí strachy bušilo, když zvažovala, jaké má možnosti - křičet, nebo utéct? M ožná obojí. Ale než stačila něco udělat, ozval se ze tmy hlas. „Pořád se mě bojíš, co?“ Kylie poznala Dellin hlas a ze srdce jí spadl ká­ men. Nebo aspoň část. „Ne tolik jako dřív.“ Kylie vzhlédla a nad ní se tyčila upírka. Della se zasmála. „Líbí se mi, že skoro vždycky říkáš pravdu." „Ty opravdu poznáš, když lidé lžou?“ zeptala se Kylie. „Ne u každýho. Záleží na tom, jak dobrej lhář kdo je. Ten, kdo je dobrej, dokáže kontrolovat svůj tep, takže ho pak neslyším. A pak jsou takoví, pro který je lhaní naprosto přirozený a na jejich pulz vůbec ne­ má vliv.“ Kylie se postavila a oprašovala si trávu a větvičky z džínsů. M usím si dávat pozor a Delle nikdy nelhat. Nebo se v tom musím zlepšit, pom yslela si. „Holiday mě poslala, abych tě vyčenichala." „Vyčenichala mě?“ V té tmě neviděla Delle do tváře, takže nem ohla říct, jak se zrovna tváří, ale myslela si, že se usmála. Přísahala by, že i přesto, že nebylo vidět, zahlédla její bílé zuby. „Copak mě cí­ tíš?" Kylie si zvedla ruku k nosu. Della se k ní také naklonila a přičichla si. Z úst jí unikl uznalý povzdech. N ajednou Kylie zahlédla hroty D elliných Špi­ čáků a ucukla rukou. D elle zm izel úsměv z tváře. Kylie m ěla najednou pocit, že tahle upírka jí oprav­ du nechce ublížit ani ji děsit. Ne, upíři mají asi ta­ ky city, pom yslela si. U vědom ila si, že takhle hol­ ka jí teď připadá víc jako člověk než jako nějaká stvůra.

„Všichni už jsou u ohně.“ Della se otočila a vydala se zpátky. Kylie ji následovala, ale nebyl to pro ni leh­ ký úkol, protože Dellino tempo nebylo pro měkoty. „Opravdu ti voním ?“ Della se ani neotočila. „Chceš, abych ti lhala. By­ lo by ti to příjemnější? Nebo chceš, abych ti řekla pravdu?" „Pravdu... myslím, asi.“ Della se zastavila a její hlas zněl podrážděně. „Jo, cítím v tvých žilách krev. A musím říct, že krev mám opravdu moc ráda. Chutná mi. Ale to ne­ znamená. .. No, vysvětlím ti to takhle. Představ si, že máš hlad. Přijdeš do mekáče a všechny stoly jsou obsazené a tácy přetékají velkými šťavnatými hambáči a hromadami mastných hranolek. A ta vůně je úplná bomba. Takže... co uděláš?“ „Objednám si,“ odpověděla Kylie, ale nepostřehla pointu. „Chceš říct, že bys rozhodně nešla ukrást někomu hamburger ze stolu?“ „Ne,“ vyhrkla Kylie. „Tak fajn. Takže když víš, že ukrást někomu jídlo je špatné, pak si jistě dovedeš představit, že ukrást někomu pár kapek krve je mnohem větší problém než někomu šlohnout hambáč. To bych musela být fakt hrozně hladová. Anebo strašně naštvaná, abych něco takovýho udělala.“ Della vypadala, že se opravdu zlobí. Kylie se ze­ ptala: „A umíš se opravdu strašně rozzlobit? Už se to někdy stalo?" Della se na ni podrážděně obořila. „Pokud se pamatuju, tak jsem nikdy nikoho nezabila. Tohle jsi ode mě chtěla slyšet?“ „Jo,“ usmála se Kylie. „Takže upíři nejsou tako­ vou hrozbou pro normální lidi?"

„To bych netvrdila," řekla Della. „Co tím m yslíš?" „Chci říct, že stejně jako mezi lidmi jsou dobří a špatní, tak i upíři jsou dobří a zlí. Jsou fakt i děsní upíři, kteří se sdružujou do gangů a nechávaj šílenou spoušť všude, kde se objeví." „Jakou spoušť?" zeptala se Kylie. „No, řekněme, že kradou ham báěe... nebo ještě něco horšího." „No dobře," odpověděla Kylie, jako by si byla jis­ tá, co tím „horšího" Della myslela, a vůbec se jí to nelíbilo. „A pak jsou tu poloztroskotanci," pokračovala Della. ,,Poloztroskotanci ?‘‘ „Jako lidi, kteří se dostali do nějakých problémů, ale přitom nejsou zase tak zkažení. Stejné je to i u upírů." Kylie přikývla. Znovu se daly do kroku a Kyliina zvědavost se stupňovala. „Čím tys byla obdarována? T edy... nevadí ti, že se ptám?" „Zesílenými smysly. M nohem větší silou. A - do hajzlu! Vzpomněla jsem si na tvůj dar." Della se za­ stavila. „Nejsou tady kolem žádní duchové, že ne?" Kylie se rozhlédla kolem a čekala, jestli se neobje­ ví chlad, který vždy pociťovala. „Nejsou tu. Ale váž­ ně, myslím si, že nejsem ničím nadaná." „Ty nechceš, abys byla vyvolená, co?" zeptala se Della. „Ne," odpověděla Kylie, ale nebyla si tím jistá. Pak si uvědomila, jaký dar má Della - že je vlastně takový lidský - vlastně nadpřirozený - detektor lži. Kylie si uvědomila, že zamířily k lesu. M ěsíc se zcela skryl za mraky a cestu zahalila tma. A pak to uslyšela znovu. Hluboký děsivý řev, jako by ho vy­ dávalo nějaké šílené zvíře.

„Slyšela jsi to taky?“ zeptala se. „M yslíš bílého tygra?“ „Co?“ Kylie chytila Dellu za loket. Studený dotek D elliny pokožky přinutil Kylii k rychlejší chůzi. Řvaní ustalo, ale Kylii obestřel le­ dový chlad, protože se stále držela Delly. Jsou upíři skutečně mrtví? napadlo ji, ale věděla, že tuhle otáz­ ku Delle nemůže nikdy položit. D ella se otočila a dívala se na ni způsobem, jako by věděla, že její chladná kůže zrychluje Kylii tep. Ta se rychle podívala dolů a setřásla si z kalhot vět­ vičku, která se jí tam zachytila. Doufala, že Della jí nečetla myšlenky. Když se znovu vydaly na cestu, Kylie si vzpom ně­ la, o čem předtím mluvily. „Tady jsm e v Texasu. Ta­ dy nejsou žádní bílí tygři.“ „Jsou přece v zoo. Tady kousek odtud je taky je d ­ na zoologická zahrada. Lidi tudy projíždějí auty a m ohou dokonce krmit krotký zvířata." „Taky jsem kdysi v jedné byla,“ odpověděla Ky­ lie. „Ale nevím, jestli to byla zrovna tahle.“ „Jo,“ odpověděla Della, zvedla nos a zavětřila. „Ale potřebovali by tam pořádně vyčistit klece. Pěk­ ně to odtud smrdí. Zvlášť sloní výběh.“ Kylie se zhluboka nadechla, v obavách, že ucítí šílený puch. Ale necítila nic jiného než vůni jehličí z lesa, vlhkou půdu a kapradí. M ít zesílené smysly a zvlášť čich není vždycky ten nejlepší dar, pom ysle­ la si. K aždým krokem se dostávaly hlouběji do lesa. Trny keřů se jí přes džínsy zapichovaly do stehen. M usela trochu zrychlit, aby Delle stačila. „Kde je ten táborový oheň?“ zeptala se udýchaně. „Asi čtvrt m íle odtud. Kousek dál, než je náš srub.“

„A proč jsm e nešly po cestě?“ „Protože tudy je to rychlejší / 1 M ožná pro upíry. Další tři nebo čtyři minuty šly beze slov. Kylie přemýšlela o spoustě věcí, na které by se Delly hrozně ráda zeptala, ale nevěděla, jestli by ji to neurazilo. Soustředila se na cestu, aby se vyhnula pařezům a kořenům a keřům, které ji trny píchaly do rukou i nohou. Najednou zezadu vrazila do Delly. „Promiň —“ Della se rychle otočila, že Kylie ani nepostřehla, že zvedla chladnou ruku a přitiskla ji na Kyliina ústa. „Pššt.“ Dellin děsivý výraz ve tváři a její chlad­ ný dotek vyvolal v Kylii strach. Otočila se, naklonila hlavu a zaposlouchala se do ticha, které je zlověstně obestřelo. Nic. Stejně jako když se probudila, kolem nich by­ lo jen ticho, neozval se jediný hmyz, jediný pták. Dokonce i stromy jako by zadržovaly svůj dech. Proč? Zasáhl je závan ledového vzduchu, jako by někdo kolem nich proletěl šílenou rychlostí. Ale nikdo tu nebyl. A pak ze sebe Della vydala hluboké hrdelní zavrčení. Kylie se na ni podívala. Dívčiny oči svítily a z ob­ ličeje jí vycházela nazelenalá slabá záře. Vypadala zvláštně a vůbec ne jako člověk. Strach sevřel Kyliino srdce, z plic jí vyhnal veškerý kyslík. Znovu ucítila ten ledový závan vzduchu. Podívala se dozadu přes rameno, a když se znovu otočila, uvi­ děla ho! Stál docela blízko... Kylie nemohla odtrh­ nout oči od jeho uhlově černých vlasů a zvláštních očí. Byly podobné Delliným, ale ty jeho zářily zlatě. Jeho neskutečný strnulý pohled se zaměřil na D el­ lu. „Ahoj, zlato.“

Pak zaměřil chladný pohled zlatavých očí zpátky na Kylii a sklonil se k ní. Chřípí se mu zachvělo, když hrdelním hlasem pronesl: „Koukám, žes nám přivedla svačinku."

K a p ito la třin áctá

Než si Kylie mohla rozmyslet, jak by se měla za­ chovat, D ella si stoupla před ni. „Co tu děláš?" ze­ ptala se vystrašeně. „Ty p řece... ty tu přece nemáš co dělat?" „Neboj, zlato," řekl. „Nemůžou mě slyšet ani cítit na takovou dálku. Vím, co si můžu dovolit." „Nezapomínej na jejich zákaz. Neměl bys tu být," zavrčela na něj Della. „Copak nemůžu navštívit svou milou sestřeničku?" „Ne tady." Della mávla rukou. „Teď koukej zm i­ zet, než z toho tady bude průšvih." „Ty mě ani nepředstavíš téhle sladce vonící slečin­ ce?" Bleskurychle se pohnul a najednou stál před Kylii. A mnohem blíž než předtím. Kylie si teprve teď všimla ošklivých jizev, které mu vystupovaly na tváři a táhly se až na bradu. Zachytila jeho dech... připomněl jí pach v obchodech, kde prodávali maso. Ucítila pach syrového masa. Vyděsila se. V hlavě jí dunělo jedno jediné slovo. Utíkej! Strach ji naprosto omráčil, že nebyla schopna se ani pohnout.

Della zlostně zavrčela a nacpala se mezi Kylii a svého zjizveného bratrance. „Nech ji být, Cháne. Děsíš ji.“ Individuum o krok ustoupilo. „Jen jsem si dělal srandu. Dneska už jsem večeřel." Utřel si ruce o ko­ šili —o světlou košili, na které, jak si Kylie všimla, byly vpředu tmavé skvrny. Skvrny, které úplně klid­ ně mohly být o d ... Dech se jí zastavil, když v nose ucítila měděný pach krve. Ze rtů jí unikl děsivý, ale tlumený výkřik. Ustou­ pila o krok dozadu a málem zakopla o vlastní nohu. Della se na ni rychle podívala, ale pak se zaměřila na Chana. „Koukej táhnout domů. Uvidíme se, až se vrátím z tábora.“ „Takže se k nám připojíš, až vypadneš z téhle spo­ lečnosti?" zeptalo se stvoření. „Nevím, co pak budu dělat. Od toho jsem tady, abych na to přišla. Abych si uvědomila sama sebe.“ „Vaši se s tím stejně nikdy nemíří. Už nikdy ne­ můžeš žít v normálním světě. To ti ještě nedošlo?" řekl Chan. „Nic o tom nevíš," odpověděla Della tiše a její hlas byl plný bolesti. „Ale vím. Taky jsem to zkoušel. Nemusíš se trápit ani ty ani oni. Stačí, když je necháš být a budeš žít s námi. My budeme tvoje nová rodina." „Už jsem ti říkala, že se rozhodnu, až se odtud vrátím." „Jo, tady tě budou krmit jen samýma sladkýma řečičkama. Chtějí, abychom se zm ěnili__ všichni. To­ hle je jen taktickej manévr vlády." „Nebudou mě taky krmit žádnýma blbostma. V y­ světlí mi to tady. Sama jsem se rozhodla sem jet. A teď fakt koukej zmizet, než mě kvůli tobě odsud vyhodí."

„Jo, na mě se lepí samý problémy, zlato, vždyť to víš.“ „Cháne,“ znovu tiše, ale důrazně zavrčela Della. „Nemáš vůbec smysl pro srandu," prohlásil Chan, pak se otočil a zmizel tak rychle, že za sebou nechal jen ledovou stopu strachu. Kylie došla k nejbližšímu stromu a opřela se. Della stála na místě a s hlavou nakloněnou sledovala místo, kde Chan zmizel. Jako by se chtěla opravdu ujistit, že je pryč. Pak se pomalu otočila ke Kylii. Oči jí přesta­ ly zářit, teď už byly zase jen uhlově černé. Měsíc si našel cestu zpoza mraků a jeho bledé světlo umožnilo Kylii číst v Dellině tváři. „Promiň," zašeptala Della a v očích se jí zračila úleva. Kylie stále nemohla ani promluvit; srdce jí bušilo strachy. Pořád ještě stála opřená o strom, protože no­ hy ji nenesly, a rukama se objala, aby zahnala chlad, který však neměl nic společného s okolní teplotou. „Nechtěl ti ublížit," řekla Della. „Nazval mě svačinkou," zašeptala Kylie a snažila se, aby s e jí netřásl hlas. „Líbí se mu, když může lidi strašit. Ale nic by ti neudělal." Kylie nevěřícně pozvedla obočí. „Je... patří snad k těm gangům, které ohrožují lidi?" „Ne, jen si rád zahrává se zákonem." „A proč sis tedy stoupla mezi nás?" „Protože jsem na tobě viděla, jak se bojíš." Kylie sice váhala, ale podvědom ě jejím slovům věřila. Nebo přinejmenším chtěla věřit. Do lesa se vrátily obvyklé zvuky. Kolem nich bzu­ čel noční hmyz a ve větvích šuměl lehký vánek. D el­ la však stála rozpačitě na místě. „M ůžu tě o něco po­ žádat?"

„O co?“ zeptala se Kylie. „Neříkej o tomhle setkání nikomu. Návštěvy ji­ ných nadpřirozených bytostí tu totiž jsou zakázané," řekla prosebně Della a zdálo se, že je opravdu vy­ strašená. „A co když se vrátí?" Kylie stále ještě cítila ten pach syrového masa, který zavanul z jeho dechu. „Nevrátí se. O to se sama postarám ." Della se od­ mlčela a prosebně se dívala na Kylii. „Jestli se o tom někdo dozví, tak mě odsud hned vypakují. A já fakt potřebuju, abych tu mohla zůstat." Kylie si vzpomněla, jak ji před chvilkou Della chránila, a z důvodu, který jí nebyl stále jasný, vědě­ la, že by ji upírka znovu bránila před čímkoli. Ale ví, opravdu ví, že jí může věřit natolik, aby jí vložila do rukou celý život? Asi ne. Ale stejně se instinktivně najednou rozhodla, že Delle věřit bude. „Dobře. Ale přísahej, že se ta nestvůra nevrátí. Nechci být jen dalším krvavým flekem na jeho koši­ li." Když ta slova vypustila z úst, opět pocítila mraze­ ní kolem páteře. Ledový chlad ale nezmizel a Kylie uvažovala, jestli to pramení jen z jejího strachu, nebo jestli je tu kolem něco jiného. Nebo někdo jiný? „Díky," usmála se Della. „Věděla jsem , že budeme kamarádky. Pojď... musíme dorazit k tomu ohni dřív, než pošlou někoho, aby nás hledal." Vydaly se na cestu, ale Kylie se každý krok ohlí­ žela zpátky. Ale co ji děsilo víc - jestli duch, nebo Dellin bratranec - tím si nebyla jistá. Vůně hořícího dřeva sílila, jak se Kylie s Dellou při­ bližovaly po stezce k ohni. Srpek měsíce se občas schovával za mraky, takže chvílemi je obestřela úpl­ ná tma. V dálce se ozývaly podivné zvířecí zvuky - lvů, slonů a ... snad i vlků. Ale díkybohu, mrazení

konečně ustalo. Zdálo se, že D ella vidí na cestu m nohem lip, takže se jí Kylie držela a nevnímala píchání větviček a trnů, pronikajících jí přes džínsy. Konečně se mezi stromy objevila načervenalá záře ohně. Kylie stále přemýšlela o podivném setkání v lese a chtěla využít toho, že je ještě chvíli sama s Dellou, aby s e jí zeptala: „Je... tvůj bratranec ten, kdo ti to­ hle způsobil?" Della se ohlédla přes rameno. „Způsobil mi co?“ „No, že se z tebe stala upírka?" „Ach, ne. Už jsem se s tím narodila. A le je pravda, že asi až setkání s ním to ve mně probudilo." „M yslela jsem , že upírem se člověk stane, když ho kousne jiný upír. Ale je asi hodně věcí, které se o nadpřirozených bytostech říkají, a přitom nejsou pravdivé. Jsou to jen mýty? Viděla jsem tě třeba jíst pizzu. A byla jsi na slunci." Della se zasmála. „No, slunce a já, to opravdu ne­ jde dohromady. Ale většinou postačí dobrý krém na opalování a tmavé sluneční brýle. A s tím jídlem , můžu jíst - ale ne tak, jak jsem byla zvyklá. Většinou potřebuju krev. Někteří lidé se opravdu stanou upíry až p o ... kousnutí. Takže některá tvrzení pravdivá jsou. Ale většina z nás se s tím narodí. Je to virus v těle, který se aktivuje po setkání s jiným upírem ." Kylie se snažila tomu všemu porozumět. „Takže tys věděla celou tu dobu, že jsi upírkou?" Della se uchichtla. „To ne. Ten virus koluje v naší rodině, ale nikdy se neví, u koho propukne, protože napadá tak jednoho z padesáti. A ani potom se ne­ musí aktivovat a projevit naplno. Všichni jsm e si mysleli, že Chan zahynul ve Francii při automobilo­ vé nehodě. A pak jsem ho jednou zahlédla v té partě. Strašně mě tenkrát vyděsil."

„To si dovedu představit." Tohle všechno Kylii také děsilo. „No, každopádně musel vycítit, že ten gen mám v sobě a že když se spolu potkáme, tak ho aktivuje. A že pak budu stejná jako on. Tenkrát jsem se změ­ nila, bylo mi hrozně špatně. Objevil se přede mnou, prý aby mi pomohl. P ch ... Tehdy mi řekl, že jsem upírka. Šokovalo mě to a nevěřila jsem tomu. Zaží­ vala jsem asi něco podobného jako ty teď.“ „Ale já se nijak nezměnila. Vždyť ani nevím, jestli vůbec mám nějaké nadpřirozené schopnosti." „Jo, to, že to popíráme, je jeden z důkazů, že to tak je," odpověděla Della. „Pamatuju se, že jsem tenkrát tvrdila, že mám tu nejhorší prasečí chřipku." Kylie spolkla další slova a nechala Dellu, aby po­ kračovala: „Prošla jsem si hroznou změnou. Upíři to nemaj jednoduchý. Ta proměna je totiž dost hodně bolestivá." Odstranila několik větviček z cesty a po­ držela je, aby mohla Kylie projít. „Takže tví rodiče o tom nevědí?" zeptala se Kylie. „Blázníš?" odpověděla Della. „Asi by se z toho zcvokli." K ráčely dál po pěšině a D ella pokračovala: „N ej­ dřív mi bylo fakt strašně zle. Doktoři nechápali, co mi je, a nevěděli, co mají dělat. Ale Chan mi všech­ no vysvětlil. Schoval se u mě v pokoji a staral se o mě skoro dva týdny. Jsem mu za to hrozně vděč­ ná." „Opustila bys kvůli němu i svou rodinu?" zeptala se Kylie a vzpom něla si, jak se Della s bratrancem dohadovala. Před očima se jí objevila matka, jak se hádá s otcem, a chápala Dellino nepříjemné rozho­ dování. Ztráta někoho, koho milujete, zatraceně bolí. Najednou jí bleskla před očima vzpom ínka na otce, jak odcházel s kufrem, a hrdlo s e jí stáhlo smutkem.

Delliny oči se najednou rozzářily. „V Pensylvánii žije velká komunita upírů. Chan si myslí, že by pro mě bylo lepší, kdybych všechno tady opustila a žila tam s nimi. Je těžký žít s rodiči, když jim o tom nic nemůžu říct. Je složitý to před nimi tajit. Já... já ne­ vím, co je správný. M y ... jsm e si s rodiči hrozně blízcí. Jo, otec je občas opruz, ale já vím, že mě má rád. A m ám a byla vždycky moje nejlepší kam arád­ ka. A mám malou ségru... nedovedu si představit, že bych je opustila." „Nechala by tě máma odejít, kdybys jí o tom řek­ la?" zeptala se Kylie. „Ne. M usela bych tajně utéct a vím, že by jim to zlomilo srdce. Proto taky spousta m ladých upírů radši předstírá smrt, když chtějí opustit rodinu. Já to ale udělat nechci, ale... je to hrozné, protože vím, že ať udělám cokoli, vždycky je to bude hroz­ ně m rzet." Delle se třásl hlas a Kylie, přestože jí neviděla do tváře, věděla, že jí po nich stékají slané slzy. Napad­ lo ji, jestli to není nesmysl, jestli upíři vůbec mohou plakat. Ale ať tak či tak, Dellin hlas byl plný smutku a bolesti. „Je to strašně těžký," pokračovala Della. „Musela jsem večer vždycky někam zmizet, abych se dostala ke krvi. Nebylo by to takové, kdybych mohla mít zá­ sobu v lednici. Byla jsem teď poslední dobou vždyc­ ky skoro celou noc vzhůru a pak vydržet ve škole a neusnout při nudných hodinách... to se nedalo. Učitelka matce tvrdila, že buď musím brát drogy, ne­ bo trpím nějakými depresemi. Rodiče, a hlavně m á­ ma se po mně hrozně vozili, nadávali mi. Poslední dobou jsm e se doma jen hádali. Ale já jsem si nem o­ hla pomoct. Takže možná má Chan pravdu, když mi tvrdí, že v jejich komunitě mi bude lip."

Kylie přemýšlela, co na to říct. Mezi stromy pro­ bleskovala rudá záře ohně a k nebi se vznášel sloup červených jisker. Noční ticho rušily teď jen hlasy ostatních teenagerů sedících kolem ohně. Podívala se na Dellu a nabídla jí tu jedinou věc, které byla schop­ ná: „Jestli ti to pomůže, tak u mě je to skoro stejné." Prošly kolem posledních stromů a vyšly na paseku. M álem se srazily s temnou postavou, která vyskočila z lesa a s hlasitým žuchnutím dopadla na zem. Della temně zavrčela. Z Kyliina hrdla se ozval vylekaný výkřik. Ale pak si všimla jasně modrých očí. Lucas Parker. „To je dobrý způsob se tak akorát zranit," zabruče­ la Della. Lucas se na ně díval, pronikavě, vyčítavě. Kylie pod jeho pohledem ztuhla, ale Della, která si z Lucasova zlověstného pohledu nic nedělala, do ní šťouchla, aby pokračovaly v cestě. Lucas se k ní přidal a jeho hluboký hlas zazněl jen o něco hlasitěji než šepot. „Až se tady příště objeví, nebudu jen tak sedět a čekat." S tím Lucas zmizel ve tmě. „A sakra," zam umlala Della. Nápodobně, pom yslela si Kylie. Sledovala Lucase, jak se se všemi, kteří seděli ko­ lem ohně, vítá, jako by tu byl nejznámější osobou. Než Kylie stihla odvrátit zrak, holka, která na Luca­ se hleděla s největším s obdivem, se zadívala jejich směrem a její oči zeleně zářily do tmy, jako by chtě­ ly Kylii propíchnout. „Tady někdo žárlí," podotkla Della. Přestože celá ta situace byla směšná, Kylie by pří­ sahala, že to, co zahlédla v dívčiných očích, nebyla žárlivost...

Krátce na to se Kylie u ohně ponořila do svých m yš­ lenek. Sledovala dohasínající plamínky a zaposlou­ chala se do neobvyklých zvuků v dálce. Její pohled byl zaměřen na stoupající dým, hadovitě se vinoucí k obloze, až k místům, kde se objevil měsíc, který ja ­ ko by byl zavěšený z černého krajkoví. Vdechovala vůni dohořívajícího dřeva a spálených mashmallows, které si ostatní táborníci opékali. Dojmy jí vířily hla­ vou. A pak si náhle uvědomila, jak moc jí chybí Sá­ ra. Ještě nikdy se jí po ní tak nestýskalo. Nejdřív Kylie nechápala, proč ji najednou přepadl takový smutek, ale když se podívala okolo na ostat­ ní, došlo jí to. Bylo to naprosto jasné. Vítej ve světě spolků. Ve škole se vlastně všechno týkalo spolků. Byl tam spolek roztleskávaček, který byl velmi oblíbený. Pak existoval spolek školní kapely, spolek chytrých lidí, kteří chtěli na vysokou, a na druhé straně spo­ lek, v němž byli ti, co jen taktak procházeli střední školou... spolek uměleckého klubu, spolek fotbalis­ tů, spolek bůhvíčeho. A pak tam byl spolek, kam patřila jen ona se Sárou - spolek nespolčených. Ne, že by si na to stěžovala. Popravdě řečeno, tohle ani nebyl žádný spolek. Prostě na chvíli se přidružily - ano přidružily, ne že by tam patřily - k jednomu spolku, pak zas k jinému. Všichni jim říkali, že jsou to takové přeběhlice. Naštěstí je všichni celkem brali, takže jim to nevadilo. Ale jak by si taky z nich mohli utahovat, když vlastně většina lidí ve škole ani nevě­ děla, že existuje nějaká Kylie a nějaká Sára. Aspoň tak to Kylii vždycky připadalo. Necítila se odstrkova­ ná, nebo šikanovaná... ne, jen neviditelná. A důvod, proč jí teď Sára tak moc chyběla, byl jednoduchý. M ožná, že nikdy nepatřila do žádného spolku, možná byla přeběhlík... ale nikdy nebyla sa­

ma. Od páté třídy byly se Sárou kamarádky, byly tým, který vždycky táhl zajed en provaz. A Sára byla vedoucí toho týmu. Kylie se nadechla dýmu, který najednou otočil směr a foukal přímo na ni. Otočila se, aby mu unikla. A jak se tak dívala ze skupinky na skupinku, najed­ nou jí v hlavě vytanula slova babičky: vrána k vráně sedá. Skupinky tady na táboře byly jiné než ve škole. Zahlédla Dellu a Jonathona, kluka s piercingem, kte­ ří byli obklíčeni dalšími kluky a holkami, bezpochy­ by taky upíry. Blízko u ohně, opékající si marshmallows, stál Perry - měnivec - a vedle něj byli další dva kluci a jedna holka. Kylii napadlo, jestli se všichni umějí proměnit v jednorožce. D erek stál stranou další skupinky táborníků, jako by si sám nebyl jistý, zda k nim vůbec chce patřit. Kylie předpokládala, že to jsou víly a nymfy, jak je nazýval Derek. Neodsuzovala ho za to, že nepouží­ val výraz „víla“. Žádný pořádný kluk by nechtěl být vílou. Nikdo ale D ereka nemohl považovat za gaye. Z jeho chůze, z jeho postoje vyzařovala mužnost a síla, stejně jako z Treye. Kylie ho nenápadně pozorovala a obdivovala jeho vypracované svalnaté tělo. Široká ramena, mohutná hruď, hrdě vztyčená hlava... a silná stehna těsně obe­ pnutá modrými džínsy. Najednou si uvědomila, že už to dělá zase - už zase srovnává Dereka s Treyem. Tak dost! přikázala si. Rozhodně se tady nechci dostat do problémů s nějakým klukem. Silou vůle odtrhla od Dereka pohled. M oc si ale nepomohla, protože její pohled zachytil jiné chlapecké tělo mezi další skupinkou teenagerů. Lucas. V hlavě jí stále zněla varující slova o Dellině

bratranci, když si ho prohlížela od hlavy k patě. Tedy ne, že by ho chtěla takhle dlouho obdivovat, ale něco ji k němu přitahovalo. Obdivovat! Když si uvědomi­ la, jak na něj zírá, byla znechucena sebou samou. Než ale od něj odtrhla oči, všimla si dívky v čer­ ném gotickém oblečení, jak se k němu tiskne. Její tě­ lo bylo tak přilepeno na jeho, že by mezi nimi nepro­ padl ani špendlík. Lucas se otočil, jako by její pohled vycítil. Byla chycena při činu. A pak se najednou stala podivná věc. Na povrch vyplula dávno zapomenutá vzpomín­ ka. Šla ze školy domů a několik starších kluků se na ni nalepilo. Jeden z nich vzal ze země kámen a hodil ho po ní. Najednou se však odkudsi vynořil Lucas, a jako by chytal baseballový míček, zachytil letící ká­ men do ruky. Hodil ho zpátky po tom klukovi a trefil se mu přímo mezi nohy. Kluk se s kvílením zhroutil na ulici. A Lucas ji pak doprovodil až k domu, jako by ji chtěl ochránit. Ta parta kluků ji už nikdy neotravovala. Uvědomila si, že celou tu dobu zírá na Lucase, a přinutila se otočit. Zahlédla M irandu uprostřed ja ­ kéhosi rádoby uměleckého spolku - pravděpodobně skupiny čarodějek. Stále cítila Lucasův pichlavý pohled, ale protože potřebovala vyhnat z hlavy myšlenky na něj a na skorodvojníka svého ex-přítele, otočila se a vydala se směrem k Mirandě. Doufala, že od Sáry pochytila něco z jejich přeběhlictví mezi spolky ve škole, aby tady na táboře mohla přežít následující měsíce. Protože upřímně řečeno, jaký je rozdíl mezi spolky na škole a spolky tady? Kylie se převracela v posteli a nem ohla najít žádnou polohu, která by jí byla příjemná. Polštář muchlala

pod sebou, ale ne a ne usnout. Hlavou se jí honila spousta myšlenek, vířily v divokém sled u ... Kylie byla první, kdo odešel od ohně. Když ji Holiday zastavila a zeptala se jí, jak s e jí daří, měla Ky­ lie sto chutí zahrnout ji otázkami, na které nemohla najít odpověď. Copak jsem opravdu vyvolená? Ne­ můžu být jenom praštěná? A jestli jsem tedy skuteč­ ně něčím obdařená, jak zjistím, co vlastně jsem ? Kam patřím? A ... Je možné, že ti dva chlápci v čer­ ných oblecích skutečně tábor zavřou? M ůžu udělat něco pro to, aby ho opravdu zrušili? No dobře, po­ slední dvě otázky by asi neřekla nahlas. Ale ne pro­ to, že bych na ně nechtěla znát odpověď. Kylie si přála jít domů víc než cokoliv jiného na světě. Vrátit se zpátky do svého mizerného života, k rodičům, kteří se rozváděli, k Treyovi, který ji opustil. Ale protože si uvědomila, že někteří z táborníků mohou slyšet hlasy na velkou vzdálenost, raději všechny otázky zasunula hluboko do mysli a mlčela. Podle rozpisu denního plánu, který dostala u ohně, měla zítra před obědem sezení s Holiday. Ale ještě předtím, hned po snídani, probíhala v táboře akce Poznej své kamarády. Měli utvořit dvojice a během hodiny se jeden od druhého dozvědět co nejvíc in­ formací. Jaké má kdo nadpřirozené schopnosti, kam p atří... No, nebude to zábavné? Rozhodně ne, proto­ že co jim budu říkat o sobě, pomyslela si Kylie. Ne že by se Kylie nechtěla dozvědět něco o ostat­ ních, ale především ji zajímalo, co nebo kdo vlastně je ona sama. Doufala, že nakonec se potvrdí, že je opravdu normální člověk a že ji šupem pošlou z to­ hohle tábora domů. Už asi posté se v posteli převrátila a věděla, že stejně neusne, protože se bojí, že ji znovu přepadnou

děsivé sny. Nebylo by divu, v takovém prostředí, po­ myslela si. Bože, jak bych to ale vysvětlila spolu­ bydlícím? Tichem ztemnělé místnosti se rozlehl zvuk jejího hladového kručícího žaludku. Jestlipak něco najdu v ledničce, napadlo ji. Vyklouzla z postele, oblékla si bledě modré šortky se srdíčky a růžové tílko a vy­ dala se ke dveřím. Dveře se se zaskřípěním otevřely a Kylie vyšla z pokoje. Chodba byla tmavá, jen oknem pronikalo slabé měsíční světlo a házelo na stěny stíny podiv­ ných tvarů. Zdálo se, jako by se po chodbě pohybo­ valy podivné přízraky. Kylie se zastavila a zadívala se na dveře do dalších pokojů. Už dávno zaslechla, že se M iranda s Dellou vrátily. Čekala, že pořád ještě budou spolu na kordy, ale když se zaposlou­ chala do jejich konverzace, slyšela jen hlasy dvou dobře naladěných, povídajících si dívek. Zdálo se, že M irandu zajím á jen to, kde jsou ubytovaní kluci. A zvlášť Derek. Tedy ne, že by to Kylii nějak vadilo. Znovu se zadívala na dveře ložnic a doufala, že obě spolubydlící teď už tvrdě spí jako mrtvoly. No dobře, slovo mrtvoly m ožná není to nejlepší. Zvlášť když si není jistá, jestli upíři jsou mrtví, nebo n e ... A může upír vůbec spát? A jsou nesmrtelní, jak se o nich píše v knihách? Kyliiny bosé nohy vyluzovaly na dřevěné podlaze vrzavé zvuky, jako by někdo smutně naříkal. Vzpo­ mněla si na setkání s Delliným bratrancem. Na to, co jí Della vyprávěla o komunitě upírů v Pensylvánii. Sevřela ruce v pěsti... obstoupil ji strach, nedovolu­ jící jí se ani se pohnout. A pak dřevěná podlaha znovu zaskřípala.

|
Kylie ustupovala pomalu zpátky, aby byla blíž ke dveřím ložnice. Najednou zaslechla jiný zvuk, který ji donutil se zastavit. Zaposlouchala se, ale nebyl to řev divokých šelem, který slyšela v lese. Tenhle ne­ zní tak divoce, pomyslela si. Se zatajeným dechem poslouchala, odkud ten tichý zvuk vychází. Znovu ho zaslechla, tiché slabé mňoukání. Koutkem oka zahlédla v okně nějaký pohyb. Strach jí sevřel srdce, ale za chvíli zmizel, jakmile zahlédla v okně na parapetu malé zrzavé kotě. Najednou se leklo jejího pohybu a spadlo. „Počkej," zamumlala Kylie a nechápala, proč se tak najednou o to kotě za­ jímá. N áhleji to došlo. Co když ho najde Lucas nebo někdo z dalších vlkodlaků? Kylie doběhla ke dveřím a rychle je otevřela. Klek­ la si a zavolala na kotě. „Tak pojď sem, já tě ochrá­ ním před tím zlým světem," zavolala tichým, něžným hlasem. Na její slova se ozvalo šustění v křoví. „No tak, věř mi." Za chvíli se z křoví vyvalila malá chlu­ patá kulička. „No vidíš, ty fešáku," zašeptala a lehce kotě po­ hladila. To najednou začalo příst, přišlo blíž a třelo

se o Kyliina nahá lýtka. Vzala ho do ruky, zadívala se do jeho zlatavých očí a přitiskla si ho k hrudi. Vrátila se zpátky do pokoje. Kotě mňoukalo a chtělo sejí vytrhnout z náruče, ja­ ko kdyby nechtělo být zavřené v místnosti, ale Kylie ho držela pevně. „Šššš,“ snažila se ho uklidnit. „Tam venku na tebe čekají šelmy. Tady jsi v bezpečí." Zdálo se, že se kotě uklidnilo. Kylie ho jemně dr­ bala za uchem. „Máš hlad?“ Zabořila mu nos do he­ boučké srsti a přitiskla si ho na prsa. Došla k lednici, aby se podívala, jestli by pro něj něco nenašla. Za zády jí bouchly dveře. K ylie se otočila a za­ hlédla Mirandu v dlouhém žlutém triku a dlouhých pyžamových kalhotách se smajlíky, jak vyšla ze své ložnice. Její trojbarevný účes byl rozcuchaný a Kylie si všimla, že bez svého obvyklého mejkapu vypadá mnohem mladší. „Ahoj,“ pozdravila ji Kylie. „M ěla jsem dojem, že jsem zaslechla..." Miranda se zastavila a zírala na Kylii. „C o to je?" „Kočička. Není rozkošná — nebo rozkošný?" Podr­ žela si kotě před očima, aby zjistila, jestli je to kluk, nebo holka. Kotě se kroutilo a prskalo, ale Kylie ho držela pevně. „Je to kluk," prohlásila. „Díval se na nás oknem." Znovu si ho přitiskla na prsa a hledala v lednici, co by mu mohla nabídnout. „Řekla bych, že je hladové." „Ach ne," v Mirandině hlase zazněla zlost a Kylie se na ni překvapeně otočila. „Co?" zeptala se zmateně. „Jsi alergická na kočky?" „To je zase ten tvůj trik, co?" zeptala se s povzdech­ nutím Miranda, ale Kylie nechápala a nevěděla, komu to vlastně říká. Miranda ukázala prstem na kotě a začala pohybo­ vat rukou sem a tam. „Růže jsou rudé, violky modré, ukaž svou podobu, nebo tě prokleju."

„Přestaň, proměním se zpátky," zavrčelo najednou kotě. K ylie ztuhla a nechápavě se dívala z kotěte na Mirandu. Ono mluví! Co se to tady sakra děje? Zdá se mi to snad? V ždyť kočka přece nem ůže... mluvit. Podívala se na Mirandu a nevěděla, jestli má kotě pustit, nebo ne. „M yslela jsem ...“ Miranda se zadívala na Kylii a málem se rozesmá­ la, když uviděla její nechápavý obličej. Ale zůstala vážná, upřela svůj pohled na kotě v Kyliině náručí a dodala: „Udělej to teď hned, Perry." Perry. Kylie se zadívala na kotě, které se stále ještě tulilo k jejím ňadrům. Najednou se kolem něj začaly obje­ vovat jiskřičky, jako by okolo zářily tisíce malilinka­ tých diamantů. A pak najednou... p u f ! Těsně před ní se objevil Perry s hlavou přitisknutou k její hrudi. Kylie vykřikla. Della vyběhla z pokoje. „C o se to tu ...? “ začala a rozespale se dívala kolem. „Ale, ale, kohopak to tu máme?" Zasmála se a vydala se k Perrymu. Kylie se konečně probrala z překvapení, chytila Perryho za ucho a odtáhla ho od sebe. „Perry právě odchází, že?" „Au, au," skuhral Perry, když ho Kylie táhla ke kuchyňskému stolu. „Nech moje ucho na pokoji," vyštěkl na ni hlasem, který zněl jako vrčení hodně rozzlobeného zvířete. A le Kylie ho ignorovala a dál ho táhla ke dveřím. Otevřela je volnou rukou a strči­ la do něj takovou sil, až spadl na zadek. A le ještě s ním neskončila. Namířila na něj prst. „Ještě jednou se někdy přiblí­ žíš k mým prsům a nebude to ucho, za co tě vytáhnu ven! A kdybys náhodou nevěděl, o jaký části tvýho těla mluvím... řekněme, že příště, až se proměníš

v kocoura, tak bys taky mohl pak zjistit, že jsi vykast­ rovaný." Práskla dveřmi s hlasitým bouchnutím. „Ten hajzl." K ylie se otočila a sevřela ruce do pěstí. Miranda i Della stály uprostřed kuchyně, oči i pu­ sy dokořán. Miranda se začala hihňat první. „Promiň," za­ mumlala. „Tohle fakt bylo strašně legrační." „To tedy nebylo!" obořila se na ni Kylie, protože stále soptila a hrdlo měla sevřené zlostí. „No, to tedy bylo," přidala se Della a začala se ta­ ky smát, až se musela opřít o stůl. „Ty se ale umíš rozčílit, a přitom normálně vypadáš, jako že neumíš do pěti napočítat. To se mi moc líbí." „A ť tak nebo tak, nebylo to od tebe moc chytrý," řekla Miranda a odfrkla si. „Uvědomuješ si vůbec, kdo Perry je? Je to jeden z nejlepších měnivců na světě. A všichni vědí, že rozzlobit si měnivce není zrovna nejlepší. Občas totiž mívají šílené nálady." „Já... on... on se mně snažil podvodem dostat na prsa." Vzpomněla si, jak jeho hlas najednou zhrubl, až přešel do temného vrčení. No dobře, možná jsem reagovala trochu přehnaně. Ale nic, opravdu nic mě tak nevytoěí, jako když se někdo ze m ě snaží udělat blbce. A to přesně Perry udělal. Bojovala se slzami, tak jako vždycky, když se chovala naivně. Všim la si, že nechala stále otevře­ nou lednici, a šla ji zavřít. Závan chladného vzdu­ chu ji udeřil do tváře zrovna ve chvíli, kdy si vzpo­ mněla... „N o prima, udělala jsem ze sebe pěknýho blbce. V žd yť jsem se mu dívala do... ale musela jsem zjistit, jestli je kluk, nebo holka." Obě dívky za ní vyprskly smíchy. A pak Kylie udělala něco, co jí připadalo v tuhle chvíli naprosto

přirozené. Opřela se o lednici a rozesmála se spolu s nimi. Za chvíli už všechny tři seděly u stolu v ku­ chyni a smály se, až jim slzy tekly z očí. K ylii to při­ pomnělo, že přesně takhle se často chovaly se Sárou. Aspoň do té doby, než se všechno změnilo. „M ěla ses vidět, jak ses tvářila, když jsi ho táhla ven za ucho,“ řekla Della. „Škoda, že jsem neměla u sebe foťák.“ „Skoro jsem ho litovala," přidala se Miranda. „Tys ho litovala?" podívala se na ni Kylie. „Jo. Vypadal v tu chvíli tak roztomile, nemyslíš?" „Roztomile? Kčertu! Vždyť je to cvok," prohlásila Kylie. „A nejsme tady všichni cvoci?" zeptala se Della a z hlasu se jí vytratil humor. Nevím, jestli jsem cvok, pomyslela si Kylie, ale na­ jednou vyděšeně vyskočila, protože se uprostřed sto­ lu něco rozpláclo. Vykřikla, kdy si uvědomila, že je to ropucha. Miranda obrátila oči v sloup a popadla zvíře. „Už jste tu zase, pane Peppere?" naštvaně se dívala na obojživelníka a držela zvíře před obličejem. „C o ti udělal, žes ho takhle proklela?" zeptala se Della a s odporem si prohlížela ropuchu, jejíž nohy se téměř dotýkaly stolu. „Je stejný jako Perry. Je to perverzák." Miranda ropuchou trochu zatřásla. „Je to můj učitel na piano. Ale snažil se o něco úplně jinýho, jestli tedy víte, co tím myslím." Della zavrčela na ropuchu. „Tak proč si ho nedá­ me jako půlnoční svačinku? Ropuší stehýnka určitě chutnají jako žabí, ne?" „Hmm. To nevím," Miranda se zadívala na Dellu. „A le docela ráda bych to zkusila," řekla a prohlížela si ropuchu.

Kylie si nebyla jistá, ale přísahala by, že v očích ropuchy zahlédla opravdovou hrůzu. Miranda se zasmála. „Jo, kéž bych tak byla pořád­ ná čarodějka." „A jaká čarodějka jsi?“ zeptala se Kylie a trochu se jí ulevilo. „No, zatím taková pokřivená čarodějka," odpově­ děla Miranda a zamračila se na ropuchu. „Víte co, pane Peppere? Přestaňte myslet na ty prasárničky a budete zase normální." Ropucha zatřepala nohama a vypařila se do vzduchu. „Jak jsi ho proklela?" zeptala se Della. Miranda si smutně povzdechla. „Jo, to kdybych věděla, tak bych to hned zrušila." „T y... chceš říct, že si to nepamatuješ?" ozvala se znovu Della. Miranda sklopila zrak. „N o ... pamatuju si, co jsem chtěla říct, ale... ale jsem dyslektik a občas kouzla trochu popletu. A abych ta kouzla mohla zrušit, mu­ sím si pamatovat, co přesně jsem řekla. A dokud to kouzlo u pana Peppera nezruším, tak vždycky, když dostane chuť to zkoušet na nějakou mladou holku, co je ještě pod zákonem, se promění v ropuchu a objeví se u mě." Kylie se k ní naklonila blíž. „No, ale jestli tě obtě­ žoval, tak si tohle jenom zaslouží." „Jo, to jo. A le vždycky mi připomene, že neumím kouzlit." „To je pravda," přidala se Della. „A le na druhé straně, ber to z té pozitivní stránky. Aspoň kvůli tvýmu kouzlu teď nemůže obtěžovat další holky. Nesná­ ším perverzáky. Taky jsme měli jednoho starého souseda, a ten si vždycky stoupl před okno, v ruce držel láhev s pleťovým mlékem a honil si ho, aby ho všichni, kdo šli okolo, viděli."

„To je hnusný," ušklíbla se Miranda. „Jo, jedna holka, která bydlela kousek od nás, mi říkala, že ho tam taky viděla. Řekla to doma rodi­ čům, a ti zavolali policii. K dyž policajti přijeli, tak nám řekli, že on je kazatel v kostele. B ylo to tvrzení proti tvrzení, a oni věřili jemu.“ „Jo, to je přesně ten důvod, proč jsem pana Peppera proklela," zamumlala Miranda. „A le já jsem to vyřešila," zakřenila se Della. „Cos udělala?" zeptala se Kylie s obavami v hlase. „Vloupala jsem se mu do domu, a místo toho ple­ ťového mléka jsem mu do tý flašky nalila vteřinový lepidlo, které otec používá v laborce. M ěly byste vi­ dět ten jeho zděšený ksicht, když najednou nemohl odtrhnout ruku od toho svýho péra. Pak jsem zavola­ la na policii a nahlásila ho. No, tohle už před nima nemohl popřít, ne? Takže ho chytli přímo při činu." Všechny tři vybuchly smíchy. K ylie si utřela slzy, jak se smála, a podívala se na Dellu s Mirandou. V tu chvíli by přísahala, že jsou všechny tři normální puberťačky. Jo, přísahala by na to, ale jen do chvíle, kdy ucítila v zádech známé mrazení. Kylie se podívala přes ra­ meno a doufala, že tam nic neuvidí. A le její naděje byly plané. Stál tam. Její voják, jen kousek od ní. Hodně blíz­ ko. Takhle blízko ho ještě nikdy neviděla. Ledový chlad, který vždy cítila v jeho přítomnosti, ji ovanul a zachvátila ji hrůza. „Kylie? “ Jakoby zdálky zaslechla Mirandin hlas. Nebo to byla Della? Nevěděla, protože ten hlas přicházel ja ­ koby z jiného světa. Ze světa, kde neexistovali du­ chové. Ze světa, do kterého se Kylie chtěla okamžitě vrátit, ale nemohla.

Duch mrtvého muže si ji prohlížel prázdnýma oči­ ma. Kylie pomalu natáhla ruku a sundala mu helmu. Krev, jasně červená krev mu stékala po čele. Kylie nemohla hrůzou ani dýchat, když sledovala, jak mu krev stéká po tvářích. A pak se všechno jako by zpo­ malilo. Kylie chtěla utéct. Musela utéct. Kap. Kap. Kap. Kapky krve dopadaly na podlahu a rozstřikovaly se a zanechávaly malé červené tečky na Kyliiných bosých nohách. Nepřestávaly kapat. Stále dopadaly na podlahu a najednou se začaly slévat, až vytvořily písmena... a nakonec slova: Pomoz m i... K ylie se zoufale snažila nadechnout, ale plíce od­ mítaly spolupracovat. Docházel jí vzduch. Zalapala po dechu a všimla si, jak se jí u úst tvoří obláček páry. „C o se děje?“ zeptala se Miranda a K ylie měla po­ cit, že se jí obličej rozplývá před očima. Dobrá otázka, pomyslela si Kylie. „Taky to cítíte?“ Dellin hlas zaregistrovala Kylie podvědomě, zdálky, jako by kdesi v pozadí běžel ně­ jaký film. „Něco tady báječně voní.“ „Já nic necítím," ozvala se Miranda. „Sakra... sakra... sakra. K yliina aura najednou zčernala. Je černá... černá! M yslím , že tady někde blízko je nějaký... duch." „Zatraceně," vykřikla Della. „Já nenávidím duchy." Kylie zaslechla hlasité kroky a uvědomila si, že je ­ jí kamarádky utekly. V dálce bouchly dvoje dveře. K ylie toužila po tom, aby mohla také utéct, ale nohy jako by jí vrostly do země. Nemohla se ani pohnout. Krev jí nepřestávala kapat na nohy, ale Kylie odmí­ tala číst další slova. „Počkej," zazněl Dellin hlas za zdí. „Ona přestala dýchat. Kylie nedýchá! Musíme něco udělat."

K ylie ještě zaslechla, jak se otevřely dveře. S ly­ šela, že na ni někdo volá jménem. A le pak najed­ nou všechno okolo zčernalo a její tělo pomalu kles­ lo na zem.

l
Kylii polil studený pot a ve stavu polovědomí se jí ho­ nily hlavou otázky typu kdo? co? proč? kdy? a kde? Když se probrala a ucítila zatuchlý pach polštáře, zna­ la odpověď jen na jednu jedinou otázku. Kde? Letní tábor. Pořád ještě jsem na letním táboře. Naplnil ji strach a emoce, kterých poslední dobou nebylo málo, ji tížily na srdci jako nějaký balvan. Přinutila se otevřít oči a na kraji postele uviděla Holiday. Volně rozpuštěné zářivě rudé vlasy jí rámovaly bledý obličej, z nějž svítily jasně zelené oči. „Tak se konečně probrala?" Uši jí naplnil známý hluboký hlas, dunící jí v hlavě jako nějaká ozvěna. Podívala se doleva, odkud se ozýval. Proboha. Holiday znovu otřela K ylii čelo vlhkým chladným hadříkem: „Halo, tak už jsi zase s námi?“ Kylie ale v tuhle chvíli nevnímala ostatní hlasy ani vedoucí tábora. Viděla jen ... Lucase Parkera. Toho zabijáka koček, byla první myšlenka, která ji napadla. A ochránce před tyrany, upozornil ji vnitřní hlas. A le proč ho její podvědomí bránilo, tomu sama ne­ rozuměla.

Co se to vlastně stalo? Lucas se nad ni naklonil, jako by se jí chtěl do­ tknout. Kylie se zprudka nadechla a sundala si mok­ rý ručník z čela. „C o se stalo?“ A pak se jí najednou všechno vybavilo. Ten duch. A krev. Všude bylo plno krve. Další vzpomínka, která jí prolétla hlavou, ji na­ prosto překvapila. Musela jsem omdlít, došlo jí. To je tedy trapas. „Na chvilku jsi ztratila vědomí," ozval se Lucas a jeho zvučný hluboký hlas naplnil malou místnost, která se tak zdála ještě menší. Musel to takhle říct nahlas, když je to všem tady jasné? A proč tady vůbec je? Copak tu neplatí pravi­ dlo, že „do ložnic dívek mají chlapci přístup zaká­ zán"? A pokud takové pravidlo není, určitě by se do řádu tábora mělo zařadit. Zadívala se na Holiday, jako by chtěla z jejího ob­ ličeje vyčíst, o co tady vlastně jde. „To se někdy stává," pronesla procítěně vedoucí tábora. „Zvlášť, když se duch chce dostat k tobě ještě blíž." „U ž je mi dobře." Rychle se posadila na posteli, ale v duchu zaklela, protože se místnost kolem ní roztočila. Cítila se jako na kolotoči. Lucas jí položil ruku na rameno. Jeho dotek byl pevný, ale ne tak, aby to bolelo. Jeho dotek byl teplý a ... cosi v něm způsobovalo, že K ylie pocítila v ruce jemné brnění, a vyvolával v ní ještě větší pocit závrati. A le aspoň se místnost přestala točit kolem dokola. První myšlenkou bylo vytrhnout se z Lucasova se­ vření, ale pak si uvědomila, že by tím moc prozradi­ la, a tak raději zůstala nehnuté sedět. Jasně, pokud

Lucas umí jako Della číst myšlenky z toho, jak rych­ le jí buší srdce, pak je stejně ztracená. Když už ji na mysl přišla Della, kde vlastně... K y­ lie se podívala ke dveřím. Miranda s Dellou tam stály těsně vedle sebe a sledovaly celou tu scénu, jako kdy­ by byla Kylie nějakou hvězdou zábavného večera. Sakra, to je ale trapné, pomyslela si znovu Kylie. Uvědom ila si, jak v noci utekly do svých ložnic — tedy aspoň si na to matně vzpomínala, protože za­ slechla rychlé kroky - a jak muselo být nepříjemné, když ji za chvíli našly v bezvědomí na zemi. Ale jak jsem se dostala do postele, honilo se jí hlavou. Kylie se znovu zadívala na Lucase. Zvedl mě snad ze země on? Držel mě v náručí? Srdce se jí už zase rozbušilo, když si uvědomila, že se jí Lucas stále ješ­ tě dotýká. „U ž jsem v pořádku," trhla sebou, aby setřásla Lucasovu ruku z ramene. Pomalu ji pustil, jeden prst po druhém, jako by se bál, že znovu upadne. Než ji ale pustil úplně, Kylie si uvědomila, že š iji Lucas nestydatě prohlíží. Došlo jí, že na sobě nemá obvyklé pyžamo, ale jen tenkou košilku, která má výstřih mnohem hlubší než všech­ na ostatní trička. Sára ji totiž přesvědčila, že musí být trochu odvážná a vystavit vnady na odiv, a ne jen čekat, že si jich někdo všimne. Kylie se postavila a zkřížila ruce na prsou. „Chci si promluvit s K ylii o samotě," prohlásila Holiday směrem k Lucasovi, který stále na K ylii zí­ ral. Jen se jeho pohled přesunul z ňader zpátky k ob­ ličeji a z obdivného se změnil na lhostejný. Lucas přikývl a K ylie si všimla, že lehce zamrkal, jako by chtěl zjistit, co je vlastně Kylie zač. Takže to­ ho o mně zase tak moc neví, oddechla si a podle v ý ­ razu ve tváři věděla, že ani teď o moc víc nezjistil.

Před očima jí vyvstala další vzpomínka na to, jak přesně stejně hýbal obočím, když se spolu bavili v dětství. Snažil se už tenkrát zjistit, co jsem zač? Věděl snad už tenkrát, že mám nějaké nadpřirozené schopnosti? Znovu ji napadla otázka, která se jí ho­ nila hlavou od chvíle, kdy ho spatřila v autobusu: vzpomíná si na ni Lucas? „M y dva si popovídáme zítra," dodala ještě Holiday k Lucasovi, který však už zamířil ke dveřím. „Fajn" zabručel, otočil se a usmál se na Holiday. Pak zmizel za dveřmi. Della s Mirandou mu udělaly místo, aby mohl projít. Kylie si nemohla nevšimnout nevraživého pohledu, kterým se Della na něj podíva­ la. Bála se snad, že Lucas vyprávěl Holiday o Dellině bratranci Chánovi, jenž ji tu na táboře navštívil? M ožná... „Zavři za sebou dveře," zavolala ještě Holiday. Kylie se zadívala na vedoucí tábora a měla dojem, jako by ji Holiday chtěla potrestat za... za co vlast­ ně? Za to, že omdlela? Nebo snad Lucas opravdu prozradil Chánovu návštěvu a Kylie teď má problém, protože to sama neohlásila? „Lucase se nemusíš bát, K ylie," začala Holiday. K ylie si ji pozorně prohlížela. „Slyšela jste snad, jak se mi rozbušilo srdce?" Holiday se zasmála. „Ne, ale stačí, když vidím tvé výrazy v obličeji. A taky jsem si všimla, jak jsi zbledla, když jsi ho tu uviděla." Kylie už málem vybreptla, co o Lucasovi ví, ale nakonec se zarazila. Místo toho se radši zeptala: „Proč tady vlastně byl?" „B yl zrovna u mě v kanceláři, když přiběhla M i­ randa, že se něco děje." Kylie se podívala na hodiny. Byla téměř jedna ho­ dina po půlnoci. Zajímalo ji, co asi v tuhle dobu mohl

Lucas v kanceláři pohledávat. No, je sice pravda, že Holiday byla starší, ale zase ne o moc, napadlo ji. „Jste si vy a L ucas... blízcí?" „Záleží na tom, jak to myslíš." Holiday významně nadzvedla obočí. „Lucas je tady už potřetí. Pomáhá nám s některými věcmi a rozhodl se, že s námi příští rok tábor povede. A le to je tak všechno." A potom se zeptala: „C o se vlastně dneska v noci stalo?" Kylie polkla a zůstala zaraženě sedět. Kolik j í toho můžu prozradit? přemítala. „Ten duch se ti znovu zjevil, co?" zeptala se Holi­ day, když viděla, jak Kylie váhá. Ta jen přikývla. „Ano, ale Miranda s Dellou mi ří­ kaly, že i lidi, kteří jsou trochu cvoci, můžou vyzařo­ vat určitou energii, takže se mohou jevit jako nadpři­ rození a mohou vidět duchy. Možná tedy nepatřím mezi nadpřirozené bytosti... Vždyť i vy jste říkala, že někdy duchové mohou mít víc energie, a pak je vidí i normální lidi. Anebo mám nádor na m ozku..." Holiday si povzdechla. „K ylie, ale tyhle případy jsou opravdu velmi ojedinělé. Takže to u tebe asi ne­ připadá v úvahu, nemyslíš?" „Možná, ale šance tady pořád je," trvala na svém Kylie. „Chci říct, vy sama jste říkala, že dary, který­ mi jsou nadpřirozené bytosti obdarovány, pocháze­ jí... jsou dědičné. Takže moji rodiče by museli být taky nějak obdarováni." „A ani jeden z rodičů se ti nikdy nezdál b ý t... tro­ chu divný?" „Ne, nikdy." Teď, když to vyslovila takhle nahlas, si vzpomněla na matčinu chladnou a netečnou po­ vahu. Mohlo by se snad tohle považovat za „trochu divné"? „Taky jsem ti říkala, že ve výjimečných situacích se tyhle dary mohou dědit přes generace."

„A le já jsem znala všechny své prarodiče. A přece většina lidí ví, ž e ... že nejsou obyčejní lidé, ne?“ „Většina to ví, a le ...“ Holiday si K ylii prohlížela, jako by byla zklamaná. Položila si ruce do klína a řekla: „Myslím, že bys na to během tohohle tábora měla přijít sama." „Přijít sama?“ „Všichni tady hledáme sami sebe, někteří hledají odpovědi na otázky. Myslím, že tvým úkolem tady je zjistit, jestli jsi normální člověk, nebo ne. A jestli, jak se domnívám, jsi jedna z nás, pak se musíš sama rozhodnout, jestli chceš své dary využít k tomu, abys pomáhala ostatním, nebo jestli se k nim otočíš zády.“ Kylie přemýšlela, jestli skutečně jeden z jejích ro­ dičů má nějaké nadpřirozené schopnosti a jestli jsou schopni pochopit to, čím teď Kylie prochází. Copak by jí v ničem neporadili? Copak by jí aspoň trošku nenaznačili, že ani oni nejsou tak úplně „normální" lidé? Holiday položila Kylii ruku na rameno. „M ěla by ses teď pokusit aspoň na chvíli usnout. Zítra nás če­ ká hodně náročný den.“ Kylie přikývla, a když už byla Holiday téměř u dveří, vyhrkla otázku: „Jak... jak ale tohle zjistím? Copak můžu jít za rodiči a jen tak se jich zeptat, jest­ li náhodou taky nevidí duchy? M ysleli by si, že jsem se úplně zbláznila." Holiday se otočila. „Možná by ti jeden z nich řekl pravdu, Kylie." K ylie zatřásla hlavou. „A le kdyby skutečně byli opravdoví lidé, pak by takováhle otázka vůbec ne­ měla smysl. Už teď mě poslali ke cvokařce. K dy­ bych před nimi začala mluvit o duchovi, kterého vi­ dím, určitě by mě zavřeli do blázince."

„Je to tvůj úkol. Kylie. Jen ty se můžeš rozhod­ nout, co uděláš a jak.“ Druhý den ráno šly Kylie s Mirandou společně na snídani. K dyž se Kylie probudila, byla už Della pryč. K dyž se na ni zeptala Miranda, odpověděla jí, že upíři se tady na táboře scházejí už za rozbřesku a vykonávají nějaké rituály. „Jaké rituály?" zeptala se Kylie. „No, nevím přesně. A le podle mě se jedná o něco, co je spojený s krví." Kylie si položila ruku na žaludek a litovala, že se vůbec zeptala. Ale její nevolnost mohla být částečně způsobená také tím, že skoro nespala. Ale ne, po­ myslela si, určitě je to tou krví. Hlavou jí vířily různé představy upířího rituálu. A když si vzpomněla na sklenice naplněné čímsi červeným, které někteří mě­ li před sebou včera při večeři, udělalo se jí skutečně nevolno. No, když nic jiného, tak tady na tom táboře aspoň zhubnu, pomyslela si. Chvíli kráčely vedle sebe beze slov. „Jak ses vy­ spala?" zeptala se Miranda. Kylie věděla, že Miran­ da se ptá na úplně něco jiného. Určitě ji zajímá, jest­ li už jsem v pořádku a co se vlastně stalo, že jsem najednou omdlela, uvažovala. Rozhodla se, že bude ignorovat podtext té otázky, a odpověděla na to, na co se Miranda ptala. „Dobře," zalhala Kylie. Věděla, že tahle malá lež bude fungovat u Mirandy, ale ne u Delly. Popravdě řečeno, celou noc zírala do stropu a pře­ mýšlela o tom, co jí vlastně Holiday řekla. Přemýš­ lela o tom, jaký vlastně tady na táboře má úkol. Ač to rozebírala ze všech stran, nevěděla, jak se rodičů přímo zeptat, zda mají také nějaké nadpřirozené schopnosti. Přesto se jí hlavou honily tisíce otázek,

na které by ráda znala odpověď. Pokud jsem skuteč­ ně nějak obdarovaná, co vlastně jsem ? A jestliže me­ zi vás nepatřím, mám pak nádor na mozku, že vidím duchy? Kylie nevěděla, co by bylo horší. Jestli být nadpřirozenou bytostí, nebo mít nádor. A pak ji najednou napadlo, že by mohla postupně vyloučit jednu nadpřirozenou schopnost za druhou a zjistit, že je vlastně obyčejným člověkem. Nebyl to zrovna nejlepší plán, ale někde začít musela. „Včera večer jsi ale moc spokojeně nevypadala," pokračovala Miranda. Taky jsem nebyla, pomyslela si Kylie. Když koneč­ ně na chvíli usnula, zdály se jí sny. Divoké a bláznivé sny, v nichž hlavní postavou byl Lucas Parker a ona. Koupali se spolu v bazénu, ani jeden z nich neměl ko šili... Najednou se probudila, lapala po dechu a po celém těle cítila lehké mravenčení. Přesně takové, ja ­ ké pociťovala, když se líbala s Treyem. A le jak je možné, že pouhý sen o Lucasovi v ní vyvolával tako­ vé pocity. Jak je možné, že její tělo takhle reagovalo? B yla si ale jistá, že svou touhu dokáže dobře ovlád­ nout. Věděla, že se dokázala rozejít s Treyem, přesto­ že to byla ta poslední věc, kterou chtěla. Takže teď měla před sebou další úkol. Nejenže se musí pokusit zjistit, že je normální člověk, ale taky se musí snažit, aby se nedostala příliš blízko k Lucasovi. „B ylo mi dobře," znovu zalhala. „Nevěřím ti ani slovo, ale nechrne to teď být." M i­ randa se podívala na druhou stranu. „Tedy, podívej, támhle vlevo je ale roztomilý upírek," zašeptala a změ­ nila téma hovoru. „Cože?" „Ten blonďáček, co má na sobě to fotbalové tri­ ko," zašeptala znovu Miranda. „Dala bych všechno za to, abych se s ním mohla seznámit."

„M yslela jsem, že nemáš ráda upíry." „To jsem nikdy neřekla. A i kdybych řekla, určitě by se to nevztahovalo na upíry-kluky." Kylie neměla nejmenší potřebu starat se teď o ně­ jakého upírka, a poslední věc, na kterou teď chtěla myslet, bylo to, jak se s někým seznámit. A le přesto se podívala vlevo, aby zjistila, o kohože se to Miran­ da zajímá. A le nikdo tam nestál. „Kde ho vidíš?" „No přece támhle," kývla Miranda na druhou stranu. „Aha, ty myslíš vpravo," opravila ji K ylie, „ne vlevo." „Napravo nebo nalevo, vždycky si to popletu. Pře­ ce jsem ti říkala, že jsem dyslektik. A le je to zlatíč­ ko, co? Možná, že si zrovna vylosuju jeho jméno na dnešní seznamku." Blonďák stál ve skupince dalších chlapců a všichni se o něčem horlivě hádali. Kylie si vzpomněla, že se s ním už setkala, ale nepamatovala si jeho jméno. Postavou a celkovým vzhledem byl podobný Perrymu, což byl typ kluků, který Kylie zrovna nemusela. Zvlášť po tom, co se stalo včera večer. „Jsi opravdu v pořádku?" zeptala se znovu Miran­ da, když prošly kolem skupinky kluků. „Dneska v noci jsi vypadala, jako bys byla úplně mimo. Tvoje aura vypadala divně." „Je mi fajn," odpověděla Kylie, a protože se ne­ chtěla bavit o minulé noci, zeptala se Mirandy: „Jsi fakt dyslektička?" Miranda hned neodpověděla. „Jo. Prý si tady bu­ dete všichni myslet, že je to něco, v co jsem se sama začarovala. To si aspoň myslí naši." Z hlasu s e jí vy­ tratilo veškeré nadšení. „Takže ve vaší rodině jsou všechny ženy čaro­ dějky?"

„Jasně. A máma je navíc ježibaba." „Copak to nejsou všechny matky?" zeptala se Kylie. „M ožná," povzdechla si Miranda. „Tedy ne, že by dělala něco zlého... A si jsem rodinu zklamala." „Jak to?" „No, byla jsem vybrána jako další v řadě na velekněžku. A le předtím, než získám titul, musím složit testy. A testy a já - to nejde dohromady. Takže rodi­ na tím ztratí místo v hierarchii čarodějek, když testy neprojdu." „A to musíš být zrovna ty? Proč tě někdo z rodiny nemůže zastoupit?" Miranda si povzdechla. „Takhle jednoduše to ne­ jde. Buď to budu já, nebo ten titul získá Britney Jonesová." „No, tak dej té Jonesové pěkně na frak," pokusila se K ylie kamarádku povzbudit a doufala, že ji tím potěší. „To určitě." Mirandin hlas zněl smutně. „Promiň," řekla Kylie. „Jak bych ti mohla po­ moct, abys ty testy udělala?" „Překonat tu dyslexii. To ale není možné," odpo­ věděla Miranda. „Ach, podívej se doleva - tedy mys­ lím doprava. Není tohle náhodou to kotě, které ti včera předlo na prsou? A jak se umí pěkně červenat. No musím říct, že jeho ego asi pěkně utrpělo, když ses mu koukala pod ocas." „Taky si myslím." Kylie střelila pohledem po Perrym a zdálo se jí taky, že se studem začervenal. Prima, pomyslela si. „A le neřekla jsi o něm Holiday, že ne?“ Zdálo se, že si Miranda skutečně dělala starosti. Ta holka fakt má slabost pro samé blbečky, pomyslela si Kylie. „Jasně že ne," zamračila se. „A le piš si, že to udě­ lám, pokud se u nás Perry znova objeví." Kylie nevě­

děla, zda má taky Perry tak dokonalý sluch, ale dou­ fala, že ji teď slyšel. Už byly skoro u jídelny a procházely kolem hlavní kanceláře, když se ze dveří vyřítili dva muži v čer­ ných oblecích, které Kylie zahlédla už včera. Zpoma­ lila a sledovala jejich výrazy a pohyby. Nevypadali, že by byli zrovna spokojení. Kylie doufala, že jejich dnešní návštěva má co dělat se zavřením tábora. Najednou se jeden z nich, ten vyšší, zastavil a oto­ čil se. Zůstal zaraženě stát, pozoroval K ylii a zná­ mým způsobem kmital obočím, jako by chtěl zjistit, co je Kylie vlastně zač. Sklonil se, něco zašeptal ko­ legovi a oba se vydali směrem k ní. Mizerové, pomyslela si Kylie.

l
K ylie se cítila jako zvíře lapené do pasti. Zatraceně! Proč se všichni o mě zajímají? Co se mnou mají za úmysly? Vždyť si ani není jistá, jestli má vůbec nějaké nad­ přirozené schopnosti. Doufala, že ji odsud vyhodí dřív, než se něco potvrdí. Naštěstí pro ni, než k ní oba muži stačili dojít, to­ mu vyššímu začal v kapse zvonit telefon. Zastavil se, chvíli poslouchal, pak se otočil ke kolegovi a ně­ co mu řekl. Najednou se otočili a zmizeli. Kylie konečně vydechla zadržovaný vzduch. „Díkybohu.“ „C o ?“ zeptala se Miranda a zmateně se na ni po­ dívala. K ylie si vzpomněla, že Miranda tu už byla loni, a tak se jí zeptala. „K do byli ti dva chlápci?" Kývla hlavou směrem k mužům, kteří již nasedali do černé­ ho sedanu. „K do?“ zeptala se Miranda a dívala se na skupin­ ku kluků, kteří se bavili o kousek dál. „No ti dva v černých oblecích." „Bože, vždyť jsou pro tebe tak staří," odfrkla si

Miranda, vytáhla gumičku z kapsy a stáhla si barev­ né vlasy do culíku. Kylie střelila po spolubydlící pohledem. Tedy fakt, zajímá tuhle holku něco jiného než jen kluci? „Nechci se s nimi seznamovat,“ podotkla Kylie a pokračovala v chůzi. „Jen mě zajímalo, co jsou zač.“ „Jo tydle? Ty jsou z FVJ.“ Miranda přidala do kro­ ku a dohonila ji. „Co to je ? “ zeptala se Kylie. „To je zkratka pro fallenskou výzkumnou jednot­ ku. Podle městečka Fallen... jeli jsme přes něj, jestli si pamatuješ. FVJ je vlastně pobočka FBI, která se zabývá nadpřirozenejma bytostma a jevy.“ „Cože?“ Kylie se zastavila a popadla Mirandu za ruku. „Chceš mi snad tvrdit, že vláda ví o tom, že existují upíři, vlkodlaci a tak?“ Miranda se zašklebila. „Jasně že to vědí. Kdo si myslíš, že by financoval tenhle letní tábor?“ „M yslela jsem, že ho platí rodiče." „Jasně, ti platí ale jenom část. Provozovat tohle místo stojí mnohem víc." „A proč se tedy o tenhle tábor vláda zajímá?" „No, to záleží na tom, koho se zeptáš. Tenhle tábor totiž vyvolal spoustu sporů v komunitě nadpřiroze­ ných. Hlavně mezi těmi ortodoxními." „Koho tím myslíš?" „Některý ty starší členy každé rasy nadpřiroze­ ných, hlavně takový ty starý páprdy, kteří si myslí, že křížení mezi jednotlivými druhy je nepřirozený. Tvrdí, že tábor právě tohle podporuje, a chtějí ho za­ vřít. Podle jejich myšlení by se každý měl držet jen svého druhu. A le podle mě je to stejný jako u lidí. Oni říkají, že bychom měli udržet čistý rasy, ale je to jenom banda

zabedněnců. Pokud vím, tak rasy se mezi sebou kří­ žily od začátku." K ylie se snažila všechny tyto informace vstřebat. „Takže vláda provozuje tenhle tábor proto, aby se tu seznamovaly jednotlivé rasy mezi sebou?“ Miranda se zasmála. „No, myslím, že vládu neza­ jímá, kdo se s kým schází. Dělají to hlavně proto, aby se pokusili smířit jednotlivé rasy a aby mezi ni­ mi nevznikaly problémy a rvanice. Bojí se totiž, že bychom se mohli jednoho dne zbláznit, začít mezi sebou bojovat a snažit se vymazat ostatní rasy z po­ vrchu zemského. Včetně lidí samozřejmě." „A existují fakt takové šarvátky mezi jednotlivými druhy?" Miranda se na ni překvapeně podívala. „Ty oprav­ du o tomhle vůbec nic nevíš, co?" „N e," odpověděla upřímně Kylie a kupodivu se necítila trapně. O nějakých nadpřirozených bytos­ tech a jejich druzích neměla ani potuchy, dokud ne­ nastoupila do toho zpropadeného autobusu. Tak jak by tohle všechno měla vědět? „Fajn, takže ti dám malou lekci z historie," řekla Miranda. „Upíři a vlkodlaci mezi sebou vedou vál­ ku u ž... no řekněme vlastně pořád. Co si myslíš, že byla občanská válka?" Miranda zaváhala. „A moji předkové nebyli o nic lepší. Rozšířili černou smrt, aby se zbavili vil, rusalek a skřítků." „Děláš si srandu, že jo ?" zašeptala Kylie. V zpo­ mněla si na to, jak jim učitel dějepisu vyprávěl, jak se morová epidemie tenkrát šířila a že ji přenášeli hlavně infikovaní hlodavci. „N a mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí. Ale abych svou rasu trochu hájila, čarodějové a kouzel­ nice se z nadpřirozených bytostí jako jediní dobře přizpůsobili lidem. A le je to taky tím, že my nežije­

me ve skupinách a náš životní styl je velmi podobný tomu lidskému. Nesdružujeme se do gangů a nedělá­ me lidem žádné problémy." „Gangy? Ty myslíš třeba upíří gangy?" „Takže už ses něco doslechla o Krvelačných bra­ třích?" zeptala se Miranda. Kylie jen pokrčila rameny, protože nechtěla pro­ zradit Dellina bratrance, s nímž se setkala. „Della se jen zmínila, že něco takového existuje." „Existuje? Ach panebože! Ze všech gangů jsou Krvelační bratři asi ten nejhorší. Jsou všude, mají na svědomí většinu zločinů, vraždy, vloupání..." Kylie o tom přemýšlela. „A le jak to, že o těch ban­ dách a zločinech nemluví v nočních zprávách?" „A le mluví. Jen nikdo neví, že ty zločiny nedělají lidi. V ždycky se mluví jen o masových vrazích, za­ bijácích nebo o tom, že nějací lidé zmizeli. Copak jsi neslyšela, kolik lidí ročně zmizí, aniž by někdo vě­ děl, co se s nima stalo?" „No, slyšela." Kylie pocítila ledové mrazení v kos­ tech. Objala se rukama kolem hrudi a otřásla se. „Pro nebezpečný upíry nebo vlkodlaky jsme my ostatní jen potravou," doplnila Miranda. Kylie si vzpomněla na Dellina bratrance, který ji nazval svačinkou, a přemýšlela, jestli patří taky me­ zi ty „nebezpečné" upíry. Znova jí na mysli vytanu­ la slova Delly, která se rozhodovala, jestli má opus­ tit rodinu a přidat se k tomuhle gangu. „To je tak hnusný." „Je to stejný jako v lidské rase," pokračovala M i­ randa. „To máš pravdu," připustila Kylie a vzpomněla si na chování a šarvátky svých rodičů. Ale pak se v myšlenkách vrátila zpátky do tábora a zeptala se Mirandy: „Co je to vlastně ta seznamka?"

„T a je bezva.“ V Mirandině hlase zase zaznělo zná­ mé vzrušení. „Polovina z nás napíše na kus papírku svoje jméno a druhá polovina si z nich pak jedno vy­ táhne. Vytvoříme dvojice a během hodiny, kterou spolu strávíme, se musíme dozvědět jeden o druhém co nejvíc informací. No, a když náhodou dostaneš do dvojice úžasného kluka, tak je to super!“ Skvělý, se svým štěstím si vytáhnu určitě Perryho, pomyslela si Kylie. Do tváří se jí nahrnula červeň, když si vzpomněla, jak zkoumala jeho pohlaví. Po snídani vyšla K ylie z jídelny, aby mohla zavolat Sáře. Ta si měla dneska koupit v drogerii test a zji­ stit, jestli je skutečně těhotná. Bohužel ale za kasou zrovna seděla nejlepší kamarádka její mámy, takže Sára taktak stihla test vrátit do regálu dřív, než si to­ ho všimla. Ale znamenalo to, že je zase tam, kde by­ la na začátku. Nevěděla absolutně nic. „A jaký to je na tom táboře?" zeptala se Sára. „No, ujde to,44 odpověděla Kylie. Ráda by se své nejlepší kamarádce se vším svěřila, ale věděla, že by ji Sára stejně nepochopila. „Je to strašný, co? Jsou tam aspoň pěkný kluci?“ „Pár jich tu je ,“ pokračovala Kylie, pak obrátila řeč zase na Sáru a chvíli mluvily o tom, co bude Sá­ ra dělat, až zjistí, že je těhotná. K ylie stále držela telefon v ruce, když pípnul, aby oznámil další hovor, a na displeji se objevilo číslo matky. Rychle hovor se Sárou ukončila. „Tak jak se ti spalo první noc?“ ozval se matčin hlas ze sluchátka. „Dobře," zalhala Kylie, a v hlavě se jí znovu v y ­ nořily otázky, které by měla s matkou probrat. „Nemělas žádné noční můry?“ zeptala se máma.

„N e,“ odpověděla Kylie. Ne, opravdu jsem se ne­ vzbudila s křikem a strachem. Protože ten duch, z ně­ hož kapala krev na moje nohy, se zjevil, když jsem byla úplně vzhůru. Jenom jsem z toho omdlela. A to všechno se stalo po návštěvě měnivce, který se pro­ měnil v kotě, a po tom, co se zničehonic zjevila per­ verzní ropucha. „To je dobře,“ prohlásila matka. „A co budeš dneska celý den dělat?“ Kylie vycítila z matčina hlasu falešnou veselost, kterou vždycky nenáviděla, protože věděla, že je na­ prosto neupřímná. „Mám dneska nějaké setkání s vedoucí tábora a pak seznamku, kdy musím hodinu konverzovat s jedním z ostatních kriminálníků. A odpoledne máme nějaký umělecký program a pak procházku.“ „Tak to máte docela nabitý den, viď?“ pokračovala máma, aniž by reagovala na toho kriminálníka. „Jo, asi to bude pěkná nuda,“ odsekla Kylie. Matka je jí poznámku ignorovala. „M luvila jsi s otcem ?“ Kylie na chvilku zaváhala. „Volal mi a nechal mi zprávu ve schránce, ale ještě jsem neměla příležitost mu zavolat." Další lež, pomyslela si. M ěla jsem spoustu příležitostí. Jen si nejsem jistá, jestli bych mu chtěla lhát stejně tak jako teď matce. „Fajn, tak až s ním budeš mluvit, zkus zjistit, jestli se chystá v neděli na návštěvní den. Pokud za tebou pojede on, přijedu až za týden.“ „To už spolu nemůžete být ani chvilku?" zeptala se Kylie a ani se nepokoušela skrýt zklamání. Hrdlo se jí stáhlo, že se nemohla ani nadechnout. „To jste spolu nemohli vydržet aspoň do doby, než odejdu na vysokou?" „To je složité, K ylie," prohlásila matka.

„Jo, to máš pravdu, je to těžký pro všechny." Užuž s e jí vyřinuly slzy z očí. Na poslední chvíli si všimla Delly, která šla zrovna kolem, a tak své pocity potla­ čila. „U ž musím jít.“ „Fajn,“ dodala máma. „Tak se měj a večer mi za­ volej, jo ? “ „Jistě," zabručela K ylie a zaklapla telefon zrovna ve chvíli, kdy se Della objevila vedle ní. „Ahoj," pronesla směrem k Delle. „Hledala jsem tě u snídaně." „Jedla jsem už dřív," pohladila se spokojeně Della žaludek a Kylie se raději nepokoušela představit si, co asi dobrého měla. Vzpomněla si na to, jak jí M i­ randa vyprávěla o upířích rituálech. Hned se jí zvedl žaludek. „Zvykneš si na to," ušklíbla se Della, jako kdyby věděla, co způsobilo Kyliinu náhlou nevolnost. „M ožná," zašeptala Kylie, ale pak si vzpomněla, že Della umí číst její myšlenky, a tak radši dodala: „A le moc tomu nevěřím." Della si odkašlala a úsměv jí zmizel z tváře. „Je mi líto, co se stalo s tvými rodiči. Jak dlouho už jsou od sebe?" „Máš snad ve zvyku pořád špehovat?" K ylie zastr­ čila telefon do kapsy. „Nechtěla jsem tě špehovat." Z Dellina hlasu za­ zněla zlost. „Prostě jsem jen náhodou zaslechla tvůj hovor." K ylie se kousla do spodního rtu a vztek ji přešel, když si uvědomila, že Della se jí také svěřila se svý­ mi problémy. „Promiň. Je to docela složitý, rodiče se rozešli minulý týden." „To si dovedu představit." Delle se na čele obje­ vily vrásky a pak se výraz v jejím obličeji změnil. „Bože, málem jsem zapomněla, co jsem ti vlastně

přišla říct. Pamatuješ si, jak jsem ti říkala, že Derek má pro tebe slabost? M ýlila jsem se. Není to slabost! Je do tebe zblázněný až po uši.“ „ A proč mi to teď říkáš?" „Protože Brian, víš, ten blonďatý upírek, si vytáhl papírek s tvým jménem na hodinu seznamky a D e­ rek se ho zeptal, jestli by si to s ním mohl prohodit." K ylie v hlavě přemítala, co je horší - jestli strávit hodinu s neznámým upírem, nebo s Derekem, který jí pořád připomínal Treye. „A co na to řekl Brian?" zeptala se. „No, nejdřív řekl, že ne... a pak, když mu Derek řekl, že mu za to zaplatí, tak souhlasil." „To ne! Řekni, že to není pravda. Přece mu nedal peníze za to, aby dostal papírek s mým jménem." „Tak dobře, to víš, že mu nedal peníze za tvé jm é­ no." Della se rozesmála a naklonila se ke Kylii, jako by jí chtěla prozradit to největší tajemství. „Platil krví, Kylie. Abych byla přesná, zaplatil dvěma skle­ nicemi." „K rví?" Kylie na ni hleděla v šoku, který se ale velmi rychle změnil na zhnusení. „To nemohl udě­ lat," dodala potichu. „Mohl a taky udělal. Uzavřeli spolu obchod. A věř mi, že obchody potvrzené krví se nikdy neruší." Kylie vyrazila k jídelně, aby našla Dereka. Nemůžu mu tohle dovolit. Ne, musím mu v tom za­ bránit.

K a p ito la áeittnn áetá

Derek se srazil s K ylii ve dveřích jídelny. „Hej, te­ be právě sháním," usmál se na ni a ve zvednuté ru­ ce držel útržek papíru. „Vylosoval jsem si tvoje jm éno." Derekův úsměv byl tak odzbrojující, že kdyby se Kylie na něj tolik nezlobila, musela by se taky smát. „Jo, já vím. Už jste to zaslechla," utrousila nespo­ kojeně. Derek ji chvíli pozoroval a pak opatrně dodal: „M yslel jsem, že bychom se mohli chvíli projít. V če ­ ra jsem našel jedno parádní místo." „Víš, jsem fakt ráda, že na tu seznamku budeme spolu. Ale takhle to nemůžeš dělat, Dereku," odsekla Kylie. „Dělat co?" Úsměv na tváři vystřídal zamračený pohled. „Vím o tom, jakým způsobem jsi získal moje jm é­ no. Takhle to fakt nejde." „O nic nejde." Derek vyrazil ze dveří, ale během chvilky se otočil, když si uvědomil, že K ylie stále stojí na místě. „Tak jdeš?" „A le jde o tvou krev," dodala, došla k němu a chyt­

la ho za ruku. „Musíme s tím něco udělat." Trhla s ním, ale Derek se ani nepohnul. Kylie si uvědomila, jak pevné a vypracované má tělo. Naklonil se k ní. „U ž je to všechno vyřízené, K y­ lie. Takže se teď pojď na tu hodinku projít, jo ? “ Kylii udeřila do nosu Derekova kořenná vůně v kombinaci pánským mýdlem. „T ys... tys to už udělal?" Kylie se zadívala na jeho krk. „Ne, ale už jsem to všechno domluvil." „Tak to musíš zrušit," odpověděla Kylie a snažila se ignorovat jeho pronikavou vůní. Přitahovala ji... přitahoval ji Derek. Uvědomila si, že ho stále drží za ruku, a rychle ji pustila. A ž moc jí to připomínalo, jak se drželi za ruce s Treyem. Ach, bože, jak Treye milovala a jak moc jí teď chyběl! Derek se zamračil ještě víc. „U ž se to nedá změ­ nit. Tak pojď, prosím." Kylie se ale ani nepohnula a pozorovala ho při­ mhouřenýma očima. „Tak to aspoň zkusím." Derek se zhluboka nadechl, sklonil hlavu a zašep­ tal: „U ž se s tím fakt nedá nic udělat, Kylie. Věř mi." Jeho hlas pronikal Kylii hluboko do podvědomí, že se těžko soustředila. Nebo to možná byl jeho dech, který ji šimral v obličeji, když na ni promluvil. Nevěděla, ale vnímala to lehké příjemné brnění, kte­ ré jí nedovolovalo přemýšlet. Nemohla ho odmítnout. „Tak jo ," pronesla nakonec. A le i přesto, že podle­ hla jeho nátlaku, si říkala, že by měla být obezřetná. Z nějakého neznámého důvodu ji Derek ovládal, a to by pro ni mohlo být nebezpečné. Derekovy sametově zelené oči se upíraly do jejích blankytně modrých. Znovu se usmál. „Tak prima, jdeme."

Napřáhl k ní ruku a K ylie se na poslední chvíli za­ razila, aby se ho s radostí nechytila. „Půjdu za tebou,“ zamumlala a vrazila ruce do ka­ pes. Derek se na ni zklamaně podíval, ale přikývl a vy­ dal se na cestu. Kylie ho následovala. Prvních pár minut šli v tichosti po pěšině a pak od­ bočili do lesa. Derek ji vedl mezi stromy a hustým křovím. Na rozdíl od včerejška, kdy procházela le­ sem s Dellou, by byl dnes zázrak, kdyby nechytila nějaké to klíště. Právě když chtěla něco říct, zaslechla tiché zurče­ ní potoka, který se skrýval mezi stromy. „Tak jsme tady,“ zašeptal Derek a otočil se na ni. I když v obličeji se mu zračilo napětí, oči mu zářily radostí. Kylie došla až k němu a úžasem otevřela ústa. Před ní se rozprostírala malá mýtinka, uprostřed tekl potok kolem obrovského kamene, který vybízel k příjemné­ mu posezení. Čněl nad potokem, jako by hlídal proud vody, skrz stromy na něj dopadaly sluneční paprsky a vytvářely roztodivné obrazce. Všechno kolem bylo svěže zelené a působilo dojmem naprostého klidu. Vzduch byl vlhký, opojný a provoněný lučními květy, které nesměle vystrkovaly hlavičky mezi čer­ stvě rašící trávou. K ylie se zhluboka nadechla. Z dál­ ky k ní doléhal zvuk, připomínající vodopád. Vodo­ pád Údolí stínů, pomyslela si. Musí to být on. Zvuk padající vody do hlubin naplnil ticho a K ylii se zdá­ lo, jako by ji volal. „Je tu někde blízko vodopád?" zeptala se Dereka. „Jo. Ale řekl bych, že tady je to mnohem hezčí.“ Vyskočil na balvan. „Pojď, pomůžu ti.“ Sedl si a po­ dal Kylii ruku.

Pohnula se, ale než se chytila jeho ruky, vyklouzla jí z úst otázka: „Proč jsi to udělal?" Derek se na ni překvapeně podíval. „Udělal co?“ „Však ty víš.“ „Ty si s tím nedáš pokoj, co?“ zakroutil hlavou. „V ždyť na tom nesejde, Kylie. Pojď a posaď se vedle mě. Tady odsud je rozhled ještě hezčí." Kylie se chytila nabízené ruky a Derek ji lehce v y ­ táhl nahoru. Jako by ji jeho ruka pálila, ihned ji pus­ tila a našla si místo kousek od něj. Tedy ne, že by to zrovna pomohlo, pomyslela si. Cítila, že si ji Derek prohlíží, ale neotočila se k němu, ale zadívala se do třpytící se vody. „M ěl jsi pravdu, odtud je potok opravdu úžasný.“ Z výšky měla skvělý rozhled po celé mýtině. Sluneční paprs­ ky celé místo prosvětlily a odrážely se jako stříbrné nitky od vody, která se valila přes menší kameny. Všechno kolem vypadalo, jako by se koupalo ve světle a stínech a připomínalo jí to pohádky, které jí vyprávěla babička. Tohle místo bylo skoro... ma­ gické. „Tak proč jsi to udělal?" „Zajímáš mě. Už od první chvíle, kdy jsem tě vi­ děl stát s mámou na parkovišti, ještě než jsi nastou­ pila do autobusu. Vypadala jsi tak smutně a ...“ Vzpomněla si na Mirandina slova, že některé víly a nymfy umějí číst myšlenky druhých, a než mohl Derek pokračovat, přerušila ho: „Umíš číst moje myšlenky?" Zadívala se na něj a cítila, jak se jí žene do tváří krev. Zaplavila ji horkost, když si uvědomi­ la, co všechno si o Derekovi představovala. „Ne.“ Usmál se a v zelených očích se mu zableskly zlatavé skvrny slunečních paprsků. „Proč se červe­ náš? Představovala sis snad o mně něco?“ Naklonil se k ní, až se jí dotýkal ramenem. Srdce jí poskočilo

a zasnila se. Rychle si uvědomila, že na něj zírá, a vzpomínala, na co se jí ptal. Neodpověděla, ale pokračovala další otázkou: „Jak jsi poznal, že jsem smutná?“ Zaváhal a ze rtů mu zmizel smích. „Neumím číst myšlenky, ale umím číst z tvých gest a pohybů těla.“ Kylie se na něj zadívala a vytušila, že mluví pravdu. „Z nějakého důvodu sama nevíš, co si máš o mně myslet. Některé tvé úsudky jsou dobré, některé špat­ né. A le nevím, proč si to o mně myslíš.“ M luvil upřímně a Kylie cítila, že by mu měla oplatit stejnou měrou. „Víš, připomínáš mi někoho, koho jsem dobře znala.“ Derek zvedl větvičku, která se zachytila na kame­ ni, a podíval se na Kylii. „Někoho slušného, nebo spíš podlého?" „Obojí. Jde o bývalého přítele." „Jasně," odmlčel se, ale pak se zeptal: „C o se me­ zi vámi stalo?" „Rozešel se se mnou." „A proč?" vyzvídal Derek. „To se musíš zeptat jeho." B yla to hloupá odpověď a Kylie to věděla hned, jak ta slova vypustila z úst. „A le on tu není, zatímco ty ano." Zvedl ruku s vět­ vičkou a pohladil ji lístky lehce po tváři. A potom se jí dotkl prstem. B yl to jen lehounký dotek, ale Kylii zasáhl jako blesk. Nakláněl se k ní a Kylie nevěděla, jak ho zastavit. Popravdě řečeno, nevěděla, jestli ho opravdu chce zastavit. Tyhle pocity, které v ní Derek vyvolával, jí nebyly neznámé. A le ne, že by se zrovna teď chtěla zase s někým zaplést. Podívala se na něj. „Jaké to ie být vílou... tedy nymfou?" „Jen poloviční," odpověděl Derek.

Kylie se na něj zadívala a uvědomila si, že stejně jako ona není nadšený z toho, že má nějaké nadpři­ rozené schopnosti. Měla teď dobrou příležitost zjistit něco víc o vílách, nymfách a polonymfách. Konec­ konců, podle Holiday i ona sama může být nějakou vílou. „Tak jaké je to být polonymfou?" „No, mohlo by to být horší,“ zašeptal a upřeně se díval na větvičku v ruce. „Po kom jsi to zdědil?" Derek se na ni otočil. „Na někoho, kdo sám nerad odpovídá, máš nějak moc otázek." Má pravdu, pomyslela si. „Tak dobře. Já ti něco prozradím o sobě, ale pak mi zase na oplátku řekneš něco ty. Platí?" Derek zdvihl obočí, jako by o jejích slovech pře­ mýšlel. „Tak platí." Opřel se vzadu o ruce a s očeká­ váním se na ni díval. V této pozici vypadala jeho hruď mohutnější a K y lie se přistihla, že ho už opět srovnává s Treyem. Ale v soutěži o nejkrásnější postavu by Derek vyhrál na plné čáře, napadlo ji. A nejenom o nejkrásnější po­ stavu. .. Rychle tu myšlenku vyhnala z hlavy, kdyby se ná­ hodou Derek rozhodl zase číst její pocity a gesta, a začala o sobě vyprávět: „Nevím přesně, co jsem. M yslím si, že jsem úplně obyčejný člověk, a le ...“ „Rozhodně nejsi obyčejný člověk," řekl Derek a díval se na ni tím zvláštním způsobem, kterým si ji tu všichni prohlíželi dřív. Obrátila oči v sloup. „Jasně, vím, že můj mozek není tak čitelný, jak jste všichni tady zvyklí. Ale zjis­ tila jsem, že i mozek lidí, kteří jsou tak trochu blázni, má stejnou aktivitu jako mozek nadpřirozených by­ tostí. A někdy mám fakt pocit, že jsem cvok. A mož­

ná," dodala trochu sklesleji, „možná že mám nádor na mozku. Často trpím na migrény." Derek vypadal vyděšeně. „A byla jsi s tím na něja­ kém vyšetření?" „N e.“ Netrápila se touhle myšlenkou, dokud si ne­ uvědomila, že se o ni Derek bojí. Bože, co když do­ opravdy mám nádor? Co když... Podíval se na ni zmateně. „A le ... jak to, že vidíš duchy?“ „Jak to víš?“ vyhrkla Kylie. „Někteří lidi jsou schopni vidět duchy. I Holiday si to m yslí.“ Derek naklonil hlavu na stranu. „Takže ty si opravdu myslíš, že jsi jenom obyčejný člověk?" Ta otázka v ní vyvolala spoustu zmatených pocitů. „M yslím ," zašeptala, zarazila se a pak rychle dodala: „No, popravdě řečeno, už ani nevím, čemu vlastně sama věřím." B ez varování jí vhrkly slzy do očí. „Sakra, tohle nedělej!“ Derek se k ní naklonil a se­ třel jí slzy z řas. Jeho dotek byl tak hřejivý, tak uklid­ ňující. .. že skoro natáhla ruku k jeho obličeji, aby se ho také dotkla. Místo toho ale odstrčila tu jeho a utřela si slzy sa­ ma. „Jsem jenom hrozně zmatená. Posledních pár měsíců bylo peklo. Rozešel se se mnou přítel, babič­ ka mi umřela a rodiče se rozvádějí... a pak se mi ješ­ tě navíc začal zjevovat ten mrtvý voják. Máma mě poslala sem na tenhle tábor, kde mi všichni tvrdíte, že nejsem člověk a ...“ Derek ji k sobě přitáhl a Kylie se tentokrát nebrá­ nila. Opřela si mu hlavu o rameno a vdechovala jeho vůni. Zavřela oči a bylo jí příjemně. Kdyby tak tak­ hle mohla zůstat aspoň ještě chvíli, uklidnila by se. „Promiň," odtáhla se. „Já vím, že tohle kluci ne­ mají rádi."

„Vážně?" „Trey tohle přímo nesnášel," odpověděla. „A le já nejsem Trey," dodal Derek. „Musím říct, že zas tak hrozné to nebylo," usmál se a dotkl se špičky jejího nosu. „Navíc, tvůj nosík je docela roz­ tomilý, když zčervená." Plácla ho po ruce a usmála se. Připadalo jí, že tak­ hle se neusmála už hodně dlouho. „Tak dobře, teď je řada na tobě. Pověz mi taky něco o sobě." Hravost z jeho očí rychle vyprchala. Opřel se dla­ němi o kámen za sebou a zaklonil se. Svaly na rukou se mu napjaly. Je úžasný, pomyslela si Kylie. „A le ty jsi mnohem zajímavější," řekl potichu, ja ­ ko by skutečně četl její myšlenky. „Slíbil jsi mi to. Já ti taky prozradila všechno." Zadíval se jí do očí a dodal: „Všechno jsi mi neřekla." Kylie zaslechla v tónu jeho hlasu obvinění. „Vlastně jsi mi ale neřekla to, co mě zajímá nej­ víc." „A co to je? Přiznala jsem se ti ke všemu," řekla Kylie a snažila se odtrhnout oči od jeho hrudi. „C o je mezi tebou a ..." „Nechci už mluvit o Treyovi. Je to pro mě m oc... osobní." „Fajn, ale já se neptal na Treye. Co je mezi tebou a tím vlkodlakem?"

Kapitola osmnáctá

K ylie si shrnula pramínek vlasů za ucho. Popři to. Popři takovou hloupost. „ C o ... vlkodlakem?" zeptala se, ale věděla, že D e­ reka neošálí. Díval se jí upřeně do očí a jeho pohled jí připo­ mněl Dellu, která také přesně poznala, kdy Kylie lhala. „Nemůžeš popřít, že mezi vámi něco je ,“ řekl D e­ rek. „Všim l jsem si, jak se tváříš, kdykoliv se na něj podíváš. Je to podobné, jako když se díváš na mě, ale u něj je to ... něco víc. Buď se ti líbí, nebo... ti nahá­ ní hrůzu." „M yslím, že opravdu umíš číst moje pocity." Derek se posadil a zkřížil ruce na hrudi. „Vášeň a strach vypadají docela podobně." „Myslím, že je to spíš to druhé," odpověděla, ale po tom, co se jí zdálo minulou noc, věděla, že spíš by to vyjádřila slovem obojí. Zatím se s tím ale ne­ mohla smířit ani ona sama. A nepřizná to ani Derekovi. „Odkud ho znáš?" vyptával se dál Derek. „K do říká, že —“

Derek zvedl ruku, aby ji zastavil. „Není normální, když by ses bála někoho, koho vůbec neznáš." Kylie se podívala na svoje ruce sevřené v pěsti. „Bydlel vedle nás, když jsem byla malá. U ž tehdy jsem tušila, že s ním není něco v pořádku. Jen jsem nevěděla, c o ... nevěděla jsem o tom, že je vlkodlak." „Udělal „U ž dost!" Teď zase pro změnu zkoumavě zírala na Dereka ona. „Teď už jsem ti prozradila všechno. Takže je řa­ da na tobě." Derek se zadíval na vodu, která se valila mezi ka­ meny. B ylo na něm vidět, že o své minulosti mluví stejně nerad jako ona. „C o bys chtěla vědět?" ze­ ptal se. „Úplně všechno," řekla škádlivým tónem a doufa­ la, že ho tím přiměje k větší otevřenosti. „Můj otec byl nymfou a máma je normální člověk." „B yl?" zeptala se. „Řekl jsi, že tvůj otec byl nym­ fou. Zemřel?" Derek ulomil další větvičku z křoví a pohrával si s ní mezi prsty. „Nevím, a je mi to fuk. Odešel od nás, když mi bylo osm. B yl to takový táta na baterky, jestli víš, co tím myslím." „Je mi to líto," zašeptala a věděla, že se o otce za­ jím á mnohem víc, než si sám připouští. „Věděl jsi, že má nadpřirozené schopnosti?" Kylie si smetla z paže mravence. „Jo, věděl jsem to od začátku. Ale když odešel, ni­ kdy jsme spolu s matkou o něm nebo jeho schopnos­ tech nemluvili. Matka byla z jeho odchodu zdrcená." Matka nebyla jediná, koho jeho odchod zdrtil, po­ myslela si Kylie, když se zadívala Derekovi do očí a uviděla v nich nekonečný smutek, který se snažil skrýt. Na srdci se jí usadil kámen, který ji tížil. Lito­

vala nejen Dereka, ale tak trochu i sebe. Znovu jí v y ­ tanula na mysli ta záležitost s otcem. V ždyť on od nich taky odešel. Tenhle problém nezmizel, jen se zařadil mezi všechny ty další, které ji trápily a které musela v nejbližší době vyřídit. Pak si ale uvědomi­ la, že teď je řada na Derekovi. On jí naslouchal, když mluvila o sobě, takže by se taky měla soustředit na to, co říká. „Promiň." „Proč? Mě to nezdrtilo. Když mě nechtěl, nechtěl jsem ho taky." Neuměl lhát o moc lip než ona. „Věděl jsi odmala, že jsi obdarovaný nadpřiroze­ nými schopnostmi?" Derek si prohlížel stonek s několika lístky, který měl stále v ruce. „Ne. Tedy myslím, že mi bylo jas­ né, že umím číst pocity a gesta lidí lip než všichni ostatní. A le nevěděl jsem, že to je ... že jsem nym­ fou. Zjistil jsem to asi před rokem, kdy jsem najed­ nou pochopil lidské pocity mnohem lip. Začal jsem se o to zajímat a zjistil jsem, že jsem ... jiný než ostatní." „Jak jiný?" Kylie se na něj zadívala a vzpomněla si, jak příjemněji bylo, když se o něj opírala. Najed­ nou ji napadla hříšná myšlenka. Jaké by to bylo, kdybych ho políbila? Derek naklonil hlavu doprava a studoval její ob­ ličej. „Jak moc jsem podobný tvému bývalému pří­ teli?" Uvažovala, jestli její pocity jsou skutečně tak snad čitelné, a cítila, jak se začíná červenat. „No, ne tak úplně... ale dost na to ...“ „Že tě to ke mně přitahuje?" Polilo ji horko a tváře jí zrudly. Zadívala se do zpěněné vody. „Nechci, aby to došlo tak daleko."

„Proč ne?“ Kylie cítila jeho dech na tvářích. Teplý, jemný, svůdný... Kdy se ke mně tak přiblížil? Nebylo jí příjemné, že jsou jeho ústa nadosah a že ona sama má chuť se k němu naklonit ještě blíž, a tak seskočila z balvanu. „Stůj!“ vykřikl Derek. „C o ?“ Otočila se a podívala se překvapeně na něj. „M yslela jsem, že —“ „Nehýbej se,“ řekl tichým vážným hlasem. „Proč? Já —“ Vedle ní se něco šustlo v křoví. Kylie se podívala na zem a uviděla velkého tlustého hada, který se plazil k ní. Velký šedočerný had se špičatou hlavou. Vzpomněla si, jak ji otec na jejich společných výle­ tech učil rozpoznávat jedovaté a nejedovaté hady. Její hrůza ještě narostla, když si uvědomila, o ja ­ kého hada jde. Ploskolebec vodní. Jeden z nejagre­ sivnějších hadů, kteří žijí v jižním Texasu. A jeden z nejjedovatějších. Had se pohyboval pomalým esovitým pohybem směrem ke Kylii. Obestřel ji strach, že se nemohla ani pohnout. Z hrdla se jí vydral zděšený výkřik. Ro­ zum jí říkal, že nemá dost času utéct někam do bez­ pečí, aniž by ji had uštkl. Rozum jí říkal, že musí zů­ stat klidně stát, a le... do háje s nějakým rozumem! Derek ji pevně chytil za rameno. „Klid, to bude dobrý." Jeho hlas byl sotva slyšet. „K dyž se nepo­ hneš, proplazí se jen kolem tebe. Zůstaň stát bez hnutí. Nevšímej si ho. Jsem tu s tebou, neboj, nic se ti nestane." Jeho ruka byla teplá, až nepřirozeně horká. A le příjemná a strach, který ji v první chvíli ochromil, pomalu mizel. Srdce přestalo bušit jako zběsilé a sta­ žený žaludek se pomalu uvolnil. Pozorovala, jak se tlusté tělo sune přes špičku jejích bot... Něco jí na­

povídalo, že to, že teď nepociťuje strach, že je tak klidná, není normální. Že to musí být Derekův do­ tek, který ji uklidňuje. Zdálo se, jako by Derek měl schopnost potlačit její vlastní strach a místo toho v ní probudit jen zvědavost. Zvědavost poznat, co had udělá. Jak se kolem ní proplazí. Zvědavost poznat Dereka. Jak se mu podařilo tak rychle změnit její pocity? Jak by se cítila, kdyby ji políbil? Kdyby se v jeho polibcích ztrácela? B ylo by to stejné, jako když se líbala s Treyem? Nebo snad ještě lepší? „Vedeš si dobře. U ž je skoro pryč,“ zašeptal Derek. A pak se to stalo. Jeho hladké tělo sklouzlo ze bře­ hu a jen nepatrně zčeřilo hladinu, když se ponořilo do vody a pohybovalo se společně s proudem. Derek ji stále ještě držel za rameno a oba sledova­ li, jak ta potvora mizí mezi kameny. Teprve potom velmi pomalu ruku stáhl. Kyliino tělo zasáhla bouře emocí, které se teď draly na povrch. Z hrdla jí vyšel hlasitý, bolestný výkřik. Otočila se a snažila se v y ­ škrábat zpátky na balvan, na němž předtím seděla s Derekem. Srdce jí bušilo v hrudi, jako by mělo v y ­ skočit, žaludek měla stažený a kolem páteře jí probí­ halo nepříjemné brnění. Derek ji vytáhl, ale Kylie se stále snažila utéct z dosahu hada. „Š ššš... už je to v pořádku," zašeptal, usmál se a klesl zpátky na kámen. K ylie přistála na něm. Derek ji lehce objímal a dlaně spočívaly na je ­ jím zadečku. K ylie zamrkala, uvolnila se a cítila, jak ji strach konečně opouští. B yla tak blízko, že viděla i ty zlata­ vé tečky, které mu hrály v zelených očích. Pohled se přesunul na jeho ústa, jeho rty, které se zdály být tak měkké, tak sladké, tak lákavé...

Teplo jeho těla přecházelo do jejího a kosti jí po­ malu měkly. Jeho vůně ji zaplavila, až zalapala po dechu. „Jsi v pořádku?" zeptal se chraplavých hlasem. „Jo,“ vydechla. Se strachem také zmizela vůle od­ táhnout se od něj. Toužila po tom, aby ji teď Derek políbil. Nebo ho prostě políbí ona sama. Připadalo jí to jako skvělý nápad. Sklonila se k němu, tak blízko, až cítila teplo jeho rtů... „Ihned ji pusť!“ zahřímal temný hlas za nimi.

Kapitola devatenáctá

„Ihned ji pusť!“ Hluboký vážný hlas jí zněl v uších jako kostelní zvony, ale než se stačila vzpamatovat, Derek se rychle otočil, až ji málem shodil s kamene. Ještě ji na poslední chvíli stihl zachytit. Jakmile byla v bezpečí, zvedla hlavu. Lucas stál na kraji potoka a díval se na ně. Korunami stromů probleskovaly pa­ prsky slunce a vytvářely kolem Lucase roztodivné stíny, takže jeho postava se zdála ještě podivnější než normálně. Svýma blankytně modrýma očima je propichoval tím nejdrsnějším pohledem, kterého byl schopen. „Je v pořádku," řekl Derek přísným tónem a v ob­ ličeji měj napjatý výraz. K ylie se najednou cítila trapně a říkala si, že by měla tuhle situaci vysvětlit. „Viděla jsem hada." Lucas se nadechl a rozhlížel se kolem sebe. „Ploskolebce vodního, co?" „Já vím ," odpověděla K ylie. „Proto jsem tak v y ­ křikla." „U ž je pryč," řekl Derek tónem, který naznačoval, že by Lucas měl zmizet tak rychle jako ten had. „Slyšel jsem, jak K ylie vykřikla," poznamenal Lu-

cas, jako by také cítil potřebu vysvětlit, proč se tu tak najednou objevil. Dva kluci tu stáli proti sobě, dívali se navzájem do očí a nepromluvili ani slovo. Kylie se zdálo, že si každou chvílí musí vjet do vlasů. Uvažovala, jestli nymfy a vlkodlaci spolu vůbec můžou vycházet. Sak­ ra, fakt o takovýchhle věcech nevěděla naprosto nic. „U ž je v pořádku,“ promluvil jako první Derek. „Jo, už je to v pohodě.“ K ylie seskočila z kamene, ale nejprve se pozorně rozhlédla, jestli někde neza­ hlédne zase nějakého hada. Všim la si, že si ji Lucas nesouhlasně prohlíží. „K d yž se tak bojíš hadů, asi bys neměla chodit do lesa.“ „Nebojím se jich, tohle bylo jen —“ „Dával jsem na ni pozor,“ řekl Derek zlověstným, až rozzlobeným hlasem. „Jo, to jsem si všiml." Derek došel ke kraji balvanu a chtěl seskočit dolů. „Podívej, jestli ti něco vadí —“ Zdálo se, že Lucas najednou nechce slyšet, co mu Derek říká, protože se otočil a okamžitě zmizel mezi stromy. Kylie se začervenala, když si uvědomila, jak celá ta situace musela na Lucase působit. Když zahlédla ten nešťastný výraz v Derekově tváři, řekla: „Mrzí mě to. Neměla jsem tak křičet, byl to jen „Neudělala jsi nic špatného." Derek jí nabídl ruku, aby jí pomohl zpátky na kámen. „Je to hňup a všech­ no přehání. Ani sem nemusel chodit. Nikdy bych ne­ dovolil, aby se ti něco stalo.“ Zadívala se na Derekovu ruku a vzpomněla si, jak intenzivní byl jeho dotyk, že přehlušil i strach, který ji svíral. „C o se tady vlastně stalo?“

„Jen byl trochu nervózní „Ne, já nemyslím Lucase. Myslím ten tvůj dotek. „C o tím myslíš? Můj dotek?" V hlavě se jí rodily tisíce myšlenek, které bzučely jako roj včel. „Jak jsi věděl, že ten had tam je?“ Ten jeho pohled, který každému napovídal, jak ne­ rad o sobě mluví, se zase vrátil, ale tentokrát ho K y­ lie nenechá, aby se z toho vyvlékl. Teď už ne. „Počkej, nebyla to snad tvoje práce, že se ten had tady právě teď objevil, že ne?“ zeptala se. Derek se zamračil. „Myslíš, že bych tě vystavil tako­ vému nebezpečí jen tak pro nic za nic. Jen z legrace?" Věřila tomu? „Ne, to si nemyslím. Ale věděl jsi, že v tom křoví je. Věděl jsi o něm dřív, než se tu objevil." „Věděl jsem to jen chvilku předtím. Kdybych to věděl včas, nedovolil bych ti, abys seskočila dolů." Slunce si našlo novou cestu mezi listovím stromů a dopadlo jí na tvář. Ta zář ji zaslepila, takže na De­ reka skoro neviděla. „Jak jsi to tedy věděl?" Seskočil z kamene a bezpečně dopadl hned vedle ní. „Tohle je součástí mého daru," odpověděl, ale ne­ vypadalo to, že by z toho měl nějakou zvláštní ra­ dost. „Umíš snad předpovídat budoucnost?" zeptala se. „K éž bych to uměl." „Tak o co vlastně jde?" „Dokážu číst pocity a emoce zvířat, vlastně všech živých bytostí. Můžu s nimi určitým způsobem mlu­ vit." Zastrčil si ruce do kapes. „A le to je ...," snažila se srovnat si v hlavě myš­ lenky. „To j e ..." „Divný, já vím," zamumlal. „Jako kdybych byl ně­ jaký Tarzan nebo něco takovýho. Chtěl bych se své­ ho daru zříct, a proto jsem taky tady. Abych se ho

naučil zvládat. A le Holiday z toho není zrovna moc nadšená. M yslí si, že když se svého daru zřeknu, zradím boha všech vil, nymf a elfů. A le ať jde takový bůh k čertu! Já jsem se ho o nic neprosil. Jediný elf, vlastně nymfa, v mém životě mě opustil a nechal nás s matkou samotné. Tak proč bych mu měl být sakra za něco vděčný!" Kylie si uvědomovala tu strašnou bolest v jeho hla­ se a bylo jí ho líto. „To bys fakt neměl. Je mi to líto." Myslela to upřímně. Věděla, čím vším si musel pro­ jít, protože sama teď trpěla tím, že se rodiče rozvádějí, ale i proto, že kdyby se náhodou potvrdilo, že je nad­ přirozenou bytostí, chtěla by ten dar taky vrátit. Zatímco Derek už věděl, na čem je a zmítal se me­ zi rozporuplnými pocity, ona sama ještě tápala a hla­ vou se jí honily tisíce otázek, na něž neznala odpo­ věď. To tajemno a neznámo v ní vyvolávalo nejistotu. I když tušila, že odhalení pravdy bude nepříjemné a bolestné, přesto toužila po odpovědích. Jak tak stála uprostřed lesa, ve slunečních paprs­ cích, které na mýtině vytvářely tajemné stíny, roz­ hodla se, že musí zjistit pravdu. Znovu se zadívala Derekovi do očí. „To, že umíš mluvit se zvířaty, není zas tak hrozné jako ... jako některé dary, které mají ostatní." Derek odkopl kamínek do potoka. Voda vyšplouchla, když dopadl na hladinu, ale zvuk jako by sply­ nul s šuměním lesa. „Jako třeba vidět duchy?" zeptal se a zdálo se, že o ní ví víc, než by si sama přála. „Jo, kromě jiného," přiznala upřímně. „Nedovedu si představit, že bych se ráno vzbudila a k snídani si dala sklenici... čerstvé krve." Ta představa znovu oživila vzpomínku na to, co Derek musel udělat, aby si mohl vytáhnout její jméno na tuhle hodinu se­ znamky.

Neměla by mu to dovolit. Sice netušila, jak by to celé mohla zastavit, ale aspoň by se o to měla po­ kusit. Podívala se na hodinky. „Asi bychom se měli po­ malu vrátit do tábora. “ Derek se přes ni natáhl, chytil ji za ruku a natočil si ji tak, aby viděl na ciferník. Jeho dotek ji hřál a vyvolával v ní brnění, jako by ji zasáhl elektrický proud. Uvědomila si, jak blízko byli před chvílí to­ mu, aby se políbili. Chtěli to oba? Nebo to byla jen ona, kdo prahl po sladkém polibku? „M ám e ještě půl hodiny," poznamenal Derek a stále ji držel za ruku. Kylie se odtáhla. Vzpomínka, jak ji svým dotekem dovedl ovládnout, když se kolem ní plazil ten odpor­ ný had, ji znepokojovala. Možná, že jí zachránil ži­ vot, ale o to teď vůbec nešlo. Nelíbilo se jí pomyšle­ ní, že by ji někdo takhle ovládal. Nebo jí dokonce manipuloval. „No jo ,“ řekla, „ale ještě musíme zrušit tu tvou dohodu na darování krve." Derek se okamžitě zamračil. „Ta dohoda už je dávno vyřízená. S tím už nic neuděláš, Kylie. A kro­ mě toho, není to žádný problém." „A co když se z tebe pak stane upír?" Překvapeně se na ni podíval. „Sakra, copak si fakt myslíš, že bych se nechal jen tak kousnout? To tedy v žádném případě. B ylo by to hrozně riskantní." Začervenala se a bylo jí trapně, že o tomhle nic neví. „A jak to chceš udělat?" „Úplně stejně, jako když dáváš krev u doktora. Se sterilní jehlou a sáčkem." Kylie stála strnule na místě, sledovala ho a otázky jí vířily hlavou rychleji, než je byla schopná vyslovit nahlas. „Takže půjdeš k doktorovi do ordinace, aby sis nechal vzít krev? A le jak pak —"

„N e,“ zasmál se Derek. „Většina upírů si nosí svo­ je vybavení. V napichování žil jsou mnohem lepší než sestry v nemocnicích, to mi věř. Jedna z prvních věcí, které se upír naučí, je jak se dostat ke krvi, aniž by zabil dárce.“ Má snad Della taky svoje vybavení s sebou? „Jak to, že víš, jak se upíři...?“ „Živí? Už jsem to několikrát dělal." Jeho úsměv ji zase utvrdil v tom, jak je nezkušená. „Ty už jsi někdy dával krev upírovi?" Derek přikývl. „A le jak už jsem řekl, není to žád­ ný problém." „Komu jsi tu krev dával? A jak ses dozvěděl, že existují upíři?" „Jmenuje se Ellie a je to moje spolužačka. Copak nevíš, že nadpřirozené bytosti o sobě navzájem vědí?" Jo, už skoro zapomněla na to, jak všichni hýbou obočím, aby se poznali. Najednou ji něco napadlo. Neuměla totiž „číst" jako ti ostatní, což jí dávalo alespoň malou naději, že mezi ně nepatří. Uvažova­ la, jestli i u nich ve škole jsou nějaké jiné nadpřiro­ zené bytosti a jestli někdy někoho takového už dřív potkala. Tedy kromě Lucase, samozřejmě. „Kolik jich je? Kolik těch nadpřirozených se po­ hybuje mezi lidmi?" zeptala se a skoro se obávala odpovědi. „Myslím, že oficiálně se přiznává asi jedno pro­ cento, ale ten počet se stále zvyšuje. Proč se ptáš?" „Jen bych ráda věděla, jestli jsem s nějakým tak­ hle obdarovaným chodila do školy." „Možná že jo ," odpověděl Derek. „A le ta pravdě­ podobnost je malá. Většina nadpřirozených totiž chodí do soukromých škol nebo mají individuální výuku doma." „Z jakého důvodu?" zeptala se Kylie.

„To je různý. Někdo si myslí, že by se měl učit ji­ nou historii než obyčejní lidé. Ale většinou je to pro­ to, že nadpřirozené bytosti využívají své dary a mo­ hou tak získat lepší finanční prostředky, aby si mohli dovolit navštěvovat soukromé školy.“ Oni? Kylie zaregistrovala, že Derek se mezi ně ne­ počítá. „Takže tys taky chodil do soukromé školy?" Zavrtěl hlavou. „Ne, protože otec se na nás v y ­ kašlal." „A h a," poznamenala a v hlavě probírala otázky, kterou dřív položit. „A co ta holka, s kterou se znáš? Ellie, viď? Ta chodí taky s tebou do normální školy?" „Ta se stala upírkou až nedávno," odpověděl De­ rek. „Ještě se nerozhodla, zda bude žít ve společnos­ ti jiných upírů." Kylie si vzpomněla na Dellu. „A musí všichni po­ tom žít pohromadě?" „Podle toho, co říkala Ellie, tak myslím, že ne. Ale vím, že pro ni není moc lehké zapadnout mezi nor­ mální lidi." Kylie zaslechla v jeho hlase starostlivost, a tak okamžitě stočila hovor na téma, které ji zajímalo víc než nějaké starosti s Dellou a nadpřirozenými vůbec. „Jste si blízcí?" zeptala se a sama byla překvape­ ná, jak žárlivě její slova zněla. Potřásla hlavou, ale nedalo jí to, aby neřekla nahlas: „Jasně, dával jsi jí krev. Musíte si být blízcí." Derek pozvedl obočí, na rtech se mu objevil další z jeho neodolatelných úsměvů a oči se mu rozzářily. „Chceš se zeptat, jestli spolu pořád ještě chodíme?" Zelenkavý třpyt v jeho očích prozrazoval, že má ra­ dost z toho, že se o něj K ylie zajímá. „N e," odpověděla, jako by ji to opravdu nezajíma­ lo, ale nebyla si tím ani trochu jistá.

„Rozešli jsme se asi před půl rokem.“ „Proč?“ vyklouzla Kylii další otázka, ale hned li­ tovala, že ji vyslovila nahlas. „Protože Ellie potkala jednoho vlkodlaka." Z Derekova hlasu poznala, že ho to stále rozčiluje. „Snad ne Lucase?“ zeptala se Kylie. „Ne, toho ne.“ Pak si na něco vzpomněla. „M yslela jsem, že upíři a vlkodlaci spolu moc nevycházejí." „Ne, ale není to zase tak strašný. Nejsou jako koč­ ka a pes.“ Lehký větřík sfoukl Kylii pramínek vlasů do obli­ čeje, kde se jí zachytil na rtech. Derek ho prstem jemně odsunul zpátky za ucho. Lehký dotek jeho prstů způsobil Kylii vzrušující br­ nění kolem páteře. Chytila ho za ruku, přitiskla si ji ke tváři, ale pak ji rychle pustila, jako by dostala rá­ nu elektrickým proudem. „Cos udělal předtím, když se objevil ten had?“ ze­ ptala se. „M yslím tím, jak jsi mě d ržel...“ Derek vrazil obě ruce do kapes džínsů, jako by bo­ joval s pokušením se jí znovu dotknout. „Nechápu, co máš na m ysli,“ zabručel, ale Kylie by přísahala, že lže. Podívala se na něj. „Nelži mi, Dereku. K dyž ses mě dotýkal, vůbec jsem se toho hada nebála a měla jsem pocit, že jsem naprosto v bezpečí. Víš to stejně dobře jako já .“ Překvapeně se na ni podíval, jak na tohle Kylie přišla. „Jen jsem chtěl, aby ses nebála a neudělala nějakou pitomost, která by tu potvoru vyprovoko­ vala." „Takže ty můžeš dotykem ovládat emoce druhých lidí?“ „Jo,“ zabručel, jako by to nebylo nic výjimečného.

A le bylo to něco ohromujícího, alespoň pro Kylii ano! Nakolik je to, že ji Derek přitahuje, skutečné? Copak může ovládat i tyhle její pocity? Kyliino srdce zahalil chlad a prázdnota. „Udělals to už někdy předtím?" „Udělal co?“ Derek vypadal docela zmateně a ne­ chápal, na co se ho Kylie ptá. Nebo si z ní jen uta­ hoval? „Zahrával sis s mými pocity?" Zkoumavě š iji prohlížel. „Proč se na mě zlobíš?" „Tak udělal jsi to, Dereku? Ovládl jsi mě tak, abych si myslela, že se mi líbíš?" Uraženě se na ni podíval. „Ne," řekl rozhodně, ale Kylii tím nepřesvědčil. Zapíchla mu prst do hrudi. „Tak mi pomoz, Dere­ ku, je stli..." Chytil ji za ruku a Kylie sebou trhla. „Ty se mě bojíš?" Zavrtěl hlavou. „Nejdřív sis myslela, že tě přitahuju proto, že se podobám tvému bývalému příteli. A teď jsi přesvědčená, že si zahrá­ vám s tvými city. Proč je sakra tak těžký si myslet, že bych se ti mohl líbit jen tak? Proto, že jsem to právě já?" „Protože ty máš tu moc. Můžeš ovlivnit moje po­ city a donutit mě, abych tě měla ráda." Zhluboka se nadechla a pokračovala: „V yužil jsi někdy svého da­ ru, abys přinutil nějakou holku udělat to, co ona sa­ ma nechtěla?" Zlostně přimhouřil oči. „Prima," zabručel vyčíta­ vě. „Takže teď jen hledáš nějaký důvod, abys mě ne­ náviděla, co? Ten rozchod s tvým bývalým se na to­ bě fakt nehezky podepsal." Možná. Ale to s tímhle teď ani trochu nesouviselo. B yla si jistá, že její city teď mají co dělat s Derekem, a ne s Treyem. Pravdou bylo, že kdyby se teď zami­

lovala do Dereka, způsobilo by jí to na pár dalších měsíců pěkné problémy. A to skutečně nepotřebova­ la. Už tak měla až dost mizerný život. „Neodpověděl jsi na mou otázku," řekla a nervóz­ ně se narovnala. „Použil jsi někdy tu svoji moc na holku?" Zlostně se na ni zamračil a K ylie by přísahala, že v jeho očích zahlédla záblesk provinění. Derek se otočil. „K dyž mi neodpovíš, můžu jen předpokládat, že je to ještě horší," zavrčela. „Tak dobře," zašeptal a znovu se na ni podíval. „Jo, použil jsem svůj dar na to, abych přitáhl její po­ zornost. Ale nikdy bych ho nezneužil k tomu, abych ji přinutil se se mnou vyspat. To by bylo v podstatě znásilnění. A je mi jedno, jak mě za to teď třeba bu­ deš nenávidět, Kylie, ale nebudu předstírat, že jsem špatný jen proto, aby ty ses cítila lip." Otočil se a vyrazil na cestičku, kterou sem přišli. „Myslím, že je načase se vrátit do tábora." K ylie v jeho hlase zaslechla bolest a uvědom i­ la si, že mu ublížila. Sakra, to jsem pěkná potvo­ ra, pom yslela si. Už se chovám skoro jako moje matka. Derek přidal do kroku a K ylie ho následovala. Kus cesty šli v naprosté tichosti. „Počkej," ozvala se konečně Kylie. „Co je?" Derek se ani neotočil a pokračoval v chůzi. „Nechtěla jsem tím naznačit, že jsi nějaký ná­ silník." „A co jsi tím tedy chtěla naznačit?" Zpomalil, ale stále se díval na cestu před sebou. Kylie přemýšlela, jakým způsobem mu říct to, co potřebovala říct. Sama nenáviděla klišé, ale to bylo to jediné, co ji teď napadalo: „Mám tě ráda, Dereku.

Opravdu... ale myslím si, že bychom měli zůstat přáteli." Zasmál se, ale v jeho hlase nebyla žádná radost. „Jasně, takže chceš popřít, že tě ke mně něco přita­ huje. Chceš popřít, žes mě málem políbila. Žes mě zatraceně chtěla políbit." Došla k němu a užuž to chtěla popřít. Ale nakonec se rozhodla, že k němu bude upřímná a nebude lhát. „Ne, to nepopírám. A le nemůžu se teď zamilovat, Dereku." Rychle se na ni otočil. „Protože si myslíš, že si za­ hrávám s tvými city?" „Ne. Jo. No dobře, možná že to je jeden z důvo­ dů. A le taky proto, že mi hrozně připomínáš Treye. Mám teď život tak trochu naruby, víš?" Hrdlo se jí stáhlo úzkostí. „Doma je všechno naprosto šílený. Začala jsem vidět toho ducha a najednou mi všichni říkáte, že nejsem člověk. A le já stejně pořád věřím, že jsem spíš blázen nebo mám nádor na mozku." Zamrkala, aby potlačila slzy, které se jí hrnuly do očí. Nechtěla teď před Derekem plakat. „Nechci to­ hle všechno," zašeptala a mávla rukou kolem sebe. „Potřebuju teď opravdového přítele." D erek se na ni soucitně podíval. „Tak dobře, jestli přátelství je teď to jediné, co můžeš nabíd­ nout, rád ho přijímám. Nemám z toho radost, ale beru to.“ „D íky," zašeptala Kylie a myslela to upřímně. Derek přikývl a znovu ji pozorně studoval, jako by se snažil vyčíst z jejího výrazu víc. Kčertu! Možná skutečně umí číst její myšlenky a pocity, ale pak by jí aspoň mohl leccos vysvětlit, protože právě teď nerozuměla vůbec ničemu. „Neboj, všechno bude v pořádku," utěšoval ji. „M yslíš?" zašeptala a odmlčela se. „Protože právě

teď absolutně nevím, kde mám začít hledat odpovědi na otázky, kterých mám plnou hlavu." Derek se zhluboka nadechl, pomalu vydechoval a pozorně se rozhlížel okolo, zda je někdo neposlou­ chá. A le v dohledu nikdo jiný nebyl. Naklonil se ke Kylii: „Neznám odpovědi na tvé otázky," řekl sotva slyšitelným hlasem, „to není podstatné, ale... je tu jedna věc, kterou bys mohla zkusit."

l
„Tak ven s tím,“ vyhrkla Kylie a byla zvědavá, s čím Derek přijde. „Chci zkusit úplně všechno, abych se z téhle situace dostala." No dobře, skoro všechno, dodala v duchu. „Je tu na táboře jedna holka," začal Derek, „Je ta­ ky víla a jmenuje se Helen." „Jo, už jsem se s ní setkala," řekla Kylie. „B yla ve skupině, když nám Holiday vysvětlovala, proč jsme tady na tomhle táboře." „Jasně. Tahle holka má dar uzdravování. Ale když jsem s ní mluvil, říkala, že věděla, že její sestra má nádor ještě před tím, než ho doktoři potvrdili. Prý ho úplně jasně viděla. Já si osobně nemyslím, že ty bys měla nádor na mozku. A le když si nejsi jistá, možná by ti Helen mohla říct, jestli je to pravda. Aspoň bys věděla, na čem jsi." „H m m ... to není špatný nápad," odpověděla Kylie a málem Dereka samou radostí objala. A le usoudila, že v téhle situaci by to asi nebylo moudré. Nechtěla dávat Derekovi jakoukoli příčinu, aby si myslel, že mohou být víc než přátelé. Aspoň v tuhle chvíli ne, našeptával jí neodbytně vnitřní hlásek. Hlásek, který

říkal, jak příjemné je být v jeho náručí... ten samý hlásek, který ji málem přesvědčil, aby ho políbila. „Díky,“ zašeptala. „Není zač.“ Derek přejel hřbetem ruky její tvář a ten poťouchlý hlásek ji zase ubezpečoval, jak je je ­ ho dotyk příjemný. „M imochodem...“ „Mimochodem co?“ zeptala se Kylie. Usmál se a v očích mu zazářily zlatavé jiskřičky. „Ještě k tomu, co se stalo před chvílí. Tys nebyla jediná, k d o ... chci říct, že jsem taky toužil tě políbit, Kylie. “ „A le jsme jenom přátelé," dodala a přála si, aby ta slova vyslovila s větší jistotou. „Jasně." Ani jeho slova však nebyla příliš přesvěd­ čivá. Když se vrátili do tábora, měla Kylie co dělat, aby stihla schůzku s Holiday. Chtěla ještě zavolat Sáře, takže došla kousek za kancelář, kde našla klidné mís­ to a mohla nerušeně telefonovat. Když však obešla budovu, zjistila, že není jediná, kdo tohle místo obje­ vil. Kylie se otočila, ale ne dostatečně rychle. Lucas a jeho přítelkyně, která na něm visela, se na ni pře­ kvapeně podívali a zasmáli se. Gotička si rychle za­ čala zapínat halenku. „Omlouvám se," zamumlala Kylie a vystřelila po cestičce zpátky. V zádech cítila propalující pohled blankytně modrých očí. Před kanceláří zahlédla Mirandu s Dellou, které na sebe něco pokřikovaly. Nejdřív si myslela, že se mezi ně nebude míchat, ale pak zahlédla Sky, druhou ve­ doucí tábora, která právě vyšla z jídelny, a tak se roz­ hodla Mirandu s Dellou na ni upozornit, aby se nedo­ staly do problémů. „Přísahám, že jestli se mě ještě jednou dotkneš tím

svým prstem, zlomím ti ho,“ hřímala Miranda. „ A moc dobře víš, že to opravdu udělám.“ „Nechte toho,“ ozvala se K ylie a stoupla si mezi ně. M iranda ji však obešla a znovu se pustila do Delly. „Jestli ty se mě ještě jednou dotkneš tímhle krve­ žízn ivým prstem, tak tě proklej u, že budeš mít všude samý uhry.“ „Ty mě nemůžeš proklít," pokračovala Della. „Ty si totiž ani nevzpom eneš, ja k to máš udělat!" „Tak přestaňte už konečně!" vykřikla K ylie a dí­ vala se na Sky, která se k nim blížila. „M ám e společnost." „V yčarovat uhry na obličeji ještě dokážu." M iran­ da udělala krok dozadu, ale D ella se k ní zase přiblí­ žila. B y lo na ní vidět, že pupínky přímo nesnáší. „Jestli se mi na obličeji vytvoří jen jeden jediný jebák, tak ti vysaju krev z těla, až budeš spát, a střelím ji nějakýmu jiným u upíru." „Sakra, buďte vy dvě už konečně zticha!" vyštěkla K ylie, ale už bylo příliš pozdě, protože Sky se obje­ vila vedle nich. „Je všechno v pořádku?" zeptala se Sky, oblečená v gotickém stylu. K ylie někde zaslechla, že tahle vedoucí tábora je vlkodlak. Pořád ještě neum ěla rozeznávat jednotlivé druhy nadpřirozených bytostí. Miranda vykouzlila na rtech úsměv. D ella se po­ kusila o totéž, ale je jí úsměv vypadal mnohem kře­ čovitěji. „Jasně, všechno je v pohodě," prohlásily obě sou­ časně. „M y je n ..." „H ádaly jste se?" S ky nakrčila zlostně obočí. „N o, trošku jsm e se nepohodly," odpověděla M i­ randa.

„ A už je to dobrý?“ zeptala se Sky. O zvala se Della: „Schválně vy lila moji krev, kte­ rou jsem m ěla v ledničce.“ „N ebylo to schválně. Ta sklenice vypadla, když jsem otevřela lednici.“ „M y máme v ledničce krev?“ zam račila se K ylie. Sky obrátila oči v sloup. „U ž by sis na to m ěla ko­ nečně zvykn out," pronesla směrem ke K y lii a pak se obrátila na Mirandu. „T y už js i tu podruhé, Mirando. Č ekala bych, že se budeš chovat mnohem ro­ zum něji." „Jasně, chovej se jako ovce a jd i s davem, co?" vyštěkla rozzlobeně Miranda. Sky se na ni dívala, ja k odchází, a pak se otočila na K ylii a Dellu. „S vé osobní problém y si řešte v chatkách, a ne na veřejnosti. N ebo to budeme mu­ set řešit spolu. A věřte mi, že to pro vás rozhodně ne­ bude příjem né." K ylie se podívala na Dellu, která se usmívala, jako by jí Skyino varování ani trochu nevadilo. „Tak co? Jak dopadla ta tvoje schůzka s tou nym ­ fou?" zeptala se Della. „D o toho ti nic není. M ěly byste s tím konečně s Mirandou přestat." „Přestat s čím ?" pokrčila rameny Della. „Přestat si vzájem ně vyhrožovat nějakým čarová­ ním nebo vysáváním krve." K ylie si najednou všim la L ucasovy dívky, která se k nim blížila. Její oči ji ne­ návistně probodávaly a rty m ěla zlostí stažené do tenké linky. K d yb y mohla pohledem zabíjet, K ylie by už asi nebyla mezi živým i. Při pom yšlení na smrt si K ylie uvědom ila, že ji trochu bolí hlava a v levém spánku jí stále tepe krev. Představa, že skutečně m ůže mít m ozkový nádor, jí vyrazila dech.

„Vyhrožování není to, že to skutečně udělám," řek­ la D ella. „ A le nechrne toho. Tak co jste s Derekem dělali? Dostali jste se aspoň na první m etu?" „N edělali jsm e nic." K ylie si přitiskla ruku na spá­ nek. „Podívej, mám vás obě ráda. Takže koukejte rychle tyhle vaše hádky vyřešit, než nás rozdělí a pře­ stěhují k někomu jiném u." K někomu, jako j e třeba Lucasova holka, pom yslela si K ylie. „M y se spolu nehádám e," podotkla D ella, „to je fakt jen takové nedorozum ění." „A le vyhrožovala jsi jí, že jí vysaješ krev, až bude spát, a prodáš ji," pokračovala Kylie. „Takže to bych zase až tak za malé nedorozumění nepovažovala. Tam, kde žiju, se tohle už považuje za opravdové ohrožová­ ní na životě." „Jo, ale ty už do normálního světa nepatříš." Při těchhle D elliných slovech na K ylii dolehla tvr­ dá realita. U ž nikdy nebude nic takové, jak é to b ýva­ lo. K luk, který obětoval svou krev kvůli tomu, aby s ní mohl strávit jednu hodinu. V iděla ropuchu, která předtím byla perverzákem. Držela v náručí kotě, kte­ ré nakonec kotětem ani nebylo. A nesmí zapomenout na pronásledování m rtvým vo ják em ... Hlava jí zača­ la třeštit. „ A mimochodem, nikdy bych je jí krev neprodala. Schovala bych si ji do poslední kapky. K rev čarodě­ je k je totiž hrozně sladká." Sladká. K ylie zvedla ruku ke rtům. „Přestaň s tím. Tohle fakt nevydržím." Podívala se na hodinky. Sakra! Už nemám ani čas zavolat Sáře, pomyslela si. K ylie se otočila k odchodu. „M usím jít na schůzku s Holiday." D ella ji chytila za ruku. „C htěla jsem ti říct - " „P očkej," K ylie vyvlék la ruku z jejího držení. „M á to něco společného s k rví?" O krvi už nechtěla nic slyšet, protože je jí žaludek by to asi nevydržel.

D ella přimhouřila oči. „N e,“ odpověděla kousa­ vým tónem. „Pak mi to tedy řekni.“ „N ebo radši ne.“ D ella zkřížila ruce na prsou. „A si bych tě m ěla nechat, aby tě ti dva chytráci pře­ padli sam i.“ D ella se vydala zpátky k chatkám. Přepadli? To nevypadalo m oc dobře. „D ello, po­ čk ej," zvolala K ylie a D ella se zastavila. „ K d y ž ti to řeknu, přestaneš mít ty blbý poznám ky o tom, ja k je krev nechutná?" A le ona j e nechutná. „Pokusím se.“ „Pokusit se mi nestačí," vyštěkla Della. K ylie se zno­ vu podívala na hodinky. M usela už vyrazit na schůzku s Holiday, ale Dellina poznámka o přepadení... „D e llo ,“ K ylie došla až k ní. „Fajn, tak už žádné poznámky. A teď mi řekni, kdo mě má přepadnout?" D ella si povzdychla: „Pamatuješ se na ty dva chla­ píky v černých oblecích, co jsem ti o nich říkala, že jsou z F V J?“ „ A co je s nim i?“ D ella zvedla hlavu. „C htějí s tebou m luvit." „S e m nou?" zeptala se K ylie. „ A proč?" „To nevím ." Jediná věc, o které by mohli s K y lii chtít m luvit, b y la ... „Počkej, D ello, jd e o tvého bratrance? Jsi si jistá, že není žádný krim inálník? Nepatří do žádného gan­ gu, že ne?" „ N e ." D e lla se zam račila. „K d y b y chtěli m luvit o tomhle, asi by si spíš zavolali mě. A kromě toho, neříkali nic o nepovolených návštěvách. M luvili o tom, že asi něco skrýváš, protože nikomu nedovo­ líš, aby zjistil, kdo vlastně js i." K ylie se snažila vstřebat nové informace, ale ne­ dařilo se jí to. „Jsi si jistá, že m luvili o m ně?"

„Jasně. A ani Holiday se to moc nelíbilo, ale po­ stavila se za tebe. V ysv ětlila jim , že js i naprosto ne­ vinná a nezkušená, ale oni si to chtějí ověřit sami.“ Jakým způsobem tohle chtějí zjistit? Používá snad C IA nebo F B I nějaké m uěicí metody? Sakra, už zase ji rozbolela hlava. D ellin pohled se přesunul na K yliino rameno. „N eohlížej se teď, ale m yslím , že H oliday už na tebe čeká. A . .. právě se na tebe dívá.“ Z a chvilku už K ylie zaregistrovala, že se někdo postavil vedle ní. A rozhodně to nebyla Holiday. Podle chladu, který ji okam žitě zasáhl, K ylie věděla, že „on " je zase zpátky. C htěla se zhluboka nadechnout, aby neomdlela, ale chladný vzduch jí sevřel hrdlo. Přinutila se k po­ hybu a pomalu se otočila k místu, kde čekala, že bu­ de stát je jí duch. Přála si, aby se tentokrát m ýlila. Její přání ale nikdo nevyslyšel. Naštěstí dneska kolem něj nebyla žádná krev. Voják jen tiše stál na místě a pozoroval ji m odrým a očim a. Očim a, které jako by chtěly vyslo vit nějakou otázku. Připomněla si krví napsané slovo Pomoc, které se objevilo na podlaze, kd yž se s ním naposledy setkala. A le jak ý druh pom oci od ní čekal? H lavou jí prolétla m yšlenka, že by se ho na to m ohla zeptat. A le podvědom ě cítila, že kdyby na něj prom luvila, bylo by to příliš intimní. Zavřela oči a mentálně se ho snažila od sebe odehnat. „Tady je .“ D ellina slova ji vrátila zpátky do reali­ ty. Otevřela oči a všim la si, že H oliday stojí hned vedle vojáka. „Tak co, jsi připravená si prom luvit?" Chlad zm izel a přátelské poklepání na K yliino ra­ meno ji probudilo. D okonce i v plicích se jí konečně vzduch ohřál. K ylie si oddechla úlevou.

„A c h ," H oliday ustoupila o krok dozadu. „N evyrušila jsem tě z něčeho?" K ylie věděla, že ta slova nepatřila ani jí, ani D elle. Podívala se překvapeně na vedoucí tábora. „M ohla byte mu říct, aby mě nechal na pokoji?" „To takhle nejde, K ylie," řekla Holiday. „C o takhle nejde?" zeptala se Della. „Jsi připravená?" opakovala svou otázku Holiday. „N a co ?" K ylie se na ni překvapeně podívala. P roč se ti chlapíci od F V J zajím ají zrovna o mě? pom ys­ lela si. „N a naši schůzku," pokračovala Holiday. „M ůžu jít s vám i?" ozvala se Della. K ylie se podívala na svou spolubydlící a viděla, že se jí snaží pomoct. K ylie tuhle je jí snahu oceňovala mnohem víc, než si D ella vůbec dovedla představit. „M ů že?" zeptala se K ylie. „O bávám se, že ne." H oliday se zadívala na Dellu. „Dom nívám se, že upíři mají teď nějakou schůzku v klubovně. M ěla bys tam jít taky." H oliday se otoči­ la ke K ylii. „Tak pojďme," p oložila jí ruku na rame­ no a odváděla ji pryč.

|
p r v n í

„Jsou tu nějací lidé, kteří by se s tebou chtěli se­ znám it." H oliday ved la K ylii do hlavní kanceláře tábora. „K d o to je ? “ „Jsou z FVJ. Jsou to lidé, kteří podporují tenhle tábor," dodala H oliday a vedla K ylii po schodech do místnosti. „ A proč se mnou chtějí m luvit?" zeptala se K ylie, než vešla dovnitř. „Proč zrovna se m nou?" K ylie si už nebyla jistá, jestli se doopravdy nezbláznila. H oliday se na ni soucitně podívala. „Jen ze zvěda­ vosti. Nesetkali se zatím s žádnou nadpřirozenou b y ­ tostí, kterou by nikdo neuměl identifikovat." „M yslela jsem , že jste říkala, že tohle je normální u lidí, kteří vidí a kom unikují s duchy." Zdálo se, že Holiday uvažuje, co jí na to odpově­ dět. „N ení to jen proto, že tě nikdo nedokáže identi­ fikovat, K ylie. Hlavním důvodem je to, že obraz tvé­ ho m ozku je velmi neobvyklý." K ylii znovu začalo bušit ve spáncích a hlava jí třeštila. Strach, že opravdu může mít nádor na m oz­ ku, jí sevřel hruď. Představila si sama sebe, s ohole­

nou hlavou a dlouhým i temně rudými jizvam i přes celou lebku. B y la to děsivá představa. To už bylo lepší si přiznat, že je stejně zvláštní ja ­ ko všichni tady kolem. „Jsi výjim ečn á a oni to vědí. Tak pojď. Bude to tr­ vat jen chvilku a pak budeme pokračovat v našem rozhovoru ze včerejška." H oliday m ěla stále ruku položenou na jejím ram e­ ni a K ylie si okam žitě uvědom ila, že vedoucí tábora umí stejně tak dobře ovládat pocity a m yšlenky dru­ hých, jak o to uměl Derek. V šechn y je jí pochybnosti o tom, že má nádor, je jí strach, proč s ní ti blázniví muži v černém chtějí mluvit, pomalu m izely s tím, ja k teplo z H olidayiny ruky proudilo jejím tělem. „Proč to děláte?" K ylie ustoupila stranou. „D ělám co ? " zeptala se nechápavě Holiday. „Snažíte se, abych neměla strach." Odsunula se z H olidayina dosahu. H oliday si ji prohlížela. „Tys to poznala? To je úžasné," znovu se dotkla K yliina ramene. „To zna­ mená —“ „Přestaňte s tím ." K ylie zase poodstoupila. B y lo jí úplně jedno, jestli je to úžasné, nebo ne. Aspoň v tu­ hle chvíli. Spíš ji teď zajím alo, co se bude v kancelá­ ři dít, na co se jí budou vyptávat a zda má skutečně m ozkový nádor. „M yslím , že bych se toho m ěla bát." H oliday zatřásla hlavou. „N em usíš mít z ničeho strach, K y lie ." Z ved la ruce a natáhla je k ní. „V ěř m i." „Prom iňte," řekla K ylie, „A le nevěřím m oc lidem, kteří dokážou manipulovat s druhým i." A no, m ěla samozřejmě na m ysli i Dereka. H oliday si povzdechla. „ A ť už mi věříš, nebo ne, K ylie, budu to respektovat. A le teď už na tebe čekají

ti dva pánové. N ic zlého se ti nestane, na to ti dávám své slovo." K ylie zatím stále ničemu nevěřila, ale k d yž se po­ dívala H oliday do očí, je jí obavy zm izely. Zdálo se, že tentokrát zapracovala spíš K yliina intuice, než že by ji ovlivnila H olidayina slova. N erozum ěla tomu, ale ten vnitřní hlásek jí říkal, že tentokrát m ůže H o­ liday opravdu věřit. A le taky to m ohlo být tím, že vlastně ani jinou m ožnost neměla. B y la totiž na dva m ěsíce vězněm tohoto tábora. Představování bylo trapné, přesně ja k si K ylie před­ stavovala. Ti dva chlápci zase km itali obočím , aby o ní něco zjistili, a K ylie z toho nem ěla m oc dobrý pocit. Chtěla jim říct, že tímhle jen ztrácejí čas. A le samozřejmě, že to neudělala. Takže místo toho sedě­ la poslušně u stolu a snažila se pod jejich zkoum avý­ mi pohledy příliš nevrtět. V y šší muž s tmavšími vlasy se jm enoval Burnett James, ten druhý b yl Austin Pearson. Teď zblízka si K ylie všim la, ja k jsou oba m uži ele­ gantně oblečeni. Tedy ne, že by ji zajím ali staří muži - nebo spíš by měla říct „starší", protože určitě ne­ byli o víc ja k deset let starší než ona - ale jen hodno­ tila jejich eleganci. K ylie také zaregistrovala, ja k se Burnett tajně po očku dívá na Holiday, kd yž se ona zrovna nedívala. Určitě se mu líbí, pom yslela si. A le H oliday si ho nevším ala a zdálo se, že oba muže, zvlášť Burnetta, považovala za otravné. „T a k ž e ..." začal Burnett, otočil židli a posadil se na ni obkročmo. H oliday si ho prohlížela a dávala najevo, ja k se jí jeh o styl sezení nelíbí. „ V y jste tady v kempu Ú dolí stínů poprvé, že?" zeptal se Burnett.

K ylie přikývla. Pak si vzpom něla na matku, která jí vžd y říkala, že odpovídat kývnutím beze slov je neúcta k tomu druhému, a rychle dodala: „ A n o ..., pane.“ Slovo „pane“ jí vyklou zlo samovolně z úst a K ylie si přála, aby ho raději nevyslovila, protože to vyznělo dost ironicky. N ebylo to schválně, ale její vyšetřovatelé si toho stejně nevšimli. Burnett si položil ruce na opěradlo židle, propletl si prsty a pozoroval ji. Po chvíli, kdy se nic nedělo, naklonil hlavu na stranu, jak o by něco zaslechl. N ěco, co nikdo jin ý v místnosti nemohl slyšet. N ěco jako třeba bušení K yliina srdce. Jaký druh nadpřiro­ zených bytostí byli tihle dva chlápci? M ěli stejný dar jako D ella, že rozpoznali, kdo mluví či nemluví pravdu? K ylie uvažovala, zda Burnett opravdu není chodící detektor lži. C o ž by ovšem znamenalo, že si musí dát zatraceně pozor na to, co říká. „C o vás přivedlo sem do tábora, slečno Galenová?“ H oliday si stoupla vedle K ylie. „Poslala ji sem —“ Burnett zvedl ruku a zam račil se na Holiday. „Rád bych, aby odpovídala slečna Galeriová." Zatím co je ­ ho slova nevyzněla nijak nepřátelsky, K ylie si po­ všim la břitkého tónu, kterým je vyslovil. H oliday si toho musela taky všimnout. Střelila po tom muži pohledem, který jasně říkal, že si nepřeje, aby m luvil takovým to tónem před ostatními táborní­ ky. K ylii došlo, že tohle jejich setkání určitě není první. Napadlo ji, jestli m ožná nebyli dříve i m ilenci. Austin si odkašlal a m yslel si, že tím uvolní napětí v místnosti. „H lavu vzhůru, K ylie ,“ řekla H oliday a všichni se zase zam ěřili na ni. K ylie seděla trochu strnule a snažila se, aby sebou necukala. „B y lo mi řečeno - H oliday mi řekla, že mě sem zapsala moje psychiatrička. M yslím , že mé

matce řekla, že tohle je tábor pro problem atické tee­ nagery." „ A v y jste?“ zeptal se Burnett. „Jsem co ?“ „Problem atický teenager?" K ylie slyšela v jeho hlase nařčení. „Sam ozřejm ě že není," odpověděla za ni Holiday. Burnett se znovu na vedoucí tábora zlostně podí­ val. „D ovolil jsem vám, abyste mohla být u našeho rozhovoru přítomná, ale jestli nás budete stále přeru­ šovat „Jděte do háje, Jam esi!" vyštěkla Holiday. B y la tak rozčilená, že jí ani trochu nevadilo, že ji K ylie poslouchá. „N epokoušejte mou trpělivost," vrátil jí Burnett. „To by mě ani ve snu nenapadlo," kontrovala Holi­ day. „B y l jste pěkný hňup, když jste za mnou chodil." K ylie se kousala do tru, aby se nerozesmála. N a­ pětí m ezi nimi by se dalo krájet. B y lo to přesně jako v jakém si romantickém filmu, který kdysi viděla. „K d yb ych vás tak dobře neznal, m yslel bych si, že máte předsudky vůči upírům." Takže on je upír. K ylie byla na sebe pyšná, že na to přišla. „N edělejte ze sebe pitom ce." Holiday pokrčila ra­ meny. „N ejsou to upíři, s kým mám problém. A le ne­ snáším chlapy, kteří si o sobě m yslí, že jsou pány tvorstva a mohou zastrašovat ostatní. Od té chvíle, kdy jste přišel sem do tábora, se tu chováte tak p ový­ šeně, jako bychom se před vámi měli všichni klanět. A jak o by toho všeho nebylo dost, teď tady ještě ob­ viňujete mou svěřenkyni - „ Austin si znovu odkašlal, tentokrát mnohem hlasi­ těji. „M yslím , že bychom se měli vrátit ke slečně G alenové."

Nebo taky ne. K ylie by se ráda dozvěděla, co se vlastně FVJ na tomhle táboře nelíbí. A le její zvědavost rychle vyprchala, když se opět všichni zaměřili na ni. Rychle vzpomínala, na co s e jí vlastně Burnett ptal. „Ne, m yslím si, že nejsem problematický teenager." Burnett zvedl zvědavě obočí. „Patřila jste někdy k nějakému gangu?" „N e," odpověděla a uvažovala, zda má Burnett na m ysli Krvelačné bratry. „N ikdy jsem se nedostala do žádných problém ů." „Opravdu? C opak jste nebyla odvezena na poli­ cejní stanici během drogového zátahu?" K ylie najednou chápala, proč Holiday nemá to­ hohle pana V ysokého-Tm avého-U šlechtilého ráda. Opravdu se choval tak, aby se před ním lidi cítili po­ nížení. M ožná že to byla právě Holiday, která dodala K y ­ lii odvahu. A n ebo to bylo tím, že dneska m ěla fakt mizerný den. K yliina trpělivost vyprchala. Napadlo ji, že m ožná ten je jí nádor způsobuje, že dělá věci, které by normálně nedělala. Zved la hrdě bradu a slova jí plynula ze rtů jako proud vody, aniž by měla nějaké výčitky. „Pak byste ale měl vědět, tedy pokud jste pořádně četl to p oli­ cejní hlášení, že u mě nezjistili ani drogy ani alko­ hol. Jsem si jistá, že to tam bylo napsáno." Burnett přimhouřil oči. K ylie ale zahlédla, ja k se H oliday spokojeně usmívá. „Takže jste už skončili, pánové?" zeptala se ve­ doucí tábora. „Ještě pár otázek," odpověděl Burnett a pohledem propichoval K ylii. „Jak se vám tady na táboře líbí?" „Je to tu super." K yliino srdce se m álem zastavilo, když si uvědom ila, že by nem ěla lhát. „Tedy, aspoň každému, koho jsem tu potkala, se tu líbí."

„ A vám ne?“ Nelži. „Radši bych b yla doma.“ „ A pročpak?" Burnettovy oči ztm avly téměř dočerna. „V šechn o je to ta k ... pro mě nové.“ „ A co je pro vás nové?“ „Třeba skutečnost, že lidi, jako jste vy, opravdu existuji." B y la to pravda, ale K ylie nem ěla v úmyslu, aby je jí odpověď vyzn ěla ta k ... opovržlivě. „Jako já? Máte na m ysli upíry?" zeptal se, očivid­ ně dotčený. „M yslím nadpřirozené bytosti," opravila se K ylie. „ A co si myslíte, že jste v y ? " zeptal se arogantně. „N evím , nejsem si jistá," odpověděla K ylie poprav­ dě. „A le doufám, že taková nejsem. Že jsem to já sa­ m a." S nádorem na mozku. Tuhle myšlenku okamžitě zasunula do pozadí. Podíval se na ni nelítostně a K yliina odvaha zm ize­ la jako pára nad hrncem. Potřásl hlavou a zvedl v ý ­ znamně obočí. „Proč jste vůči těmto novým skuteč­ nostem tak odmítavá?" „Nevím , a le ..." Zdálo se jí, že teď Burnett nemluví o tom, zd a je ona schopná se s tímhle vším srovnat, ale spíš o sobě, že není schopen přečíst její obraz mozku. „Z a to ona nem ůže," vložila se do hovoru Holiday. „Patří to m ezi je jí dary. D okáže m luvit s duchy." K ylie přikývla, jako by chtěla říct to samé. Oba m uži na ni překvapeně zírali. „M lu vit s duchy?" řekl Austin a obrátil se k H oli­ day. A le ještě předtím si K ylie stačila všimnout, že jeh o oči prozrazují, ja k velký má strach. „Jako v y ? " Burnett se zadíval na vedoucí tábora. „ V y jste četl m oji složku?" zeptala se Holiday. „Je to m oje práce. M usím vědět, s kým spolupra­ cuji."

„Prima, ale svou složku jste mi k nahlédnutí ne­ dal," odpověděla. „ A teď čekáte, že budu spolupra­ covat —“ „M ů žu vám ji hned poslat. Tedy je stli vás to opravdu zajím á," odpověděl kousavě. „K d yž o tom tak přemýšlím, nemusíte se obtěžo­ vat," řekla úsečně. „ A abych odpověděla na vaši před­ chozí otázku, ano, K ylie mluví s duchy tak jako já." Přestože Holidayin hlas teď postrádal její předchozí břitkost, jízlivý úsměv na rtech ho dostatečně nahradil. „ V y taky?" rozklepal se Austin. „Nenávidím duchy." „Je snad slečna Galenová víla?" zeptal se Burnett, zadíval se na K ylii a kmihal obočím , jako by se ji znovu snažil přečíst. „To se snažím e taky rozšifrovat," odpověděla Holiday. „Takže je jí rodiče nejsou registrovaní jako nadpři­ rozené bytosti?" položil otázku Burnett. „N e." „M ůžou to být rebelové." „C o můžou být?" zeptala se K ylie. „K d yb y byli, nikdy by sem K ylii neposlali," odpo­ věděla H oliday Burnettovi a K yliinu otázku nechala viset ve vzduchu. K ylii zazvonil telefon, ale ignorovala ho, protože si chtěla tuhle konverzaci, která se jí týkala, vyp o ­ slechnout do konce. „N ebo m ožná právě proto je tady." Burnett se zase zaměřil na K ylii. „B y la jste sem poslána s určitým cílem , slečno G alenová?" „N e, a m oji rodiče neudělali nic špatného," trvala na svém K ylie. H oliday si stoupla vedle ní. „M ěl byste konečně pochopit, že K ylie m luví pravdu. Je už vaše slyšení u konce?"

Burnett přikývl. Postavil se a podíval se Holiday do očí. „M áte pravdu. Zdá se, že opravdu není do ni­ čeho zapletená. A le chci být okam žitě informován, kdyby se něco zm ěnilo." H oliday vypadala rozzlobeně. „Nechápu, proč je tohle nutně." „A n i já ne," vyhrkla K ylie a bylo jí nepříjemné, že se o ní baví, jako by tu ani nebyla. Burnett ji přehlížel a dál se věnoval Holiday. „Buď budete má přání respektovat, slečno Brandonová, ne­ bo budu informovat své nadřízené, aby našli takové­ ho vedoucího tábora, který mě bude poslouchat." V první chvíli sebou H oliday trhla, takže K ylie nabyla dojmu, že je jí kariéra vedoucí tábora před­ nější než hrdost. „Jen by mě zajím alo, proč se o ni tolik zajím áte." „Je to v rám ci našeho projektu. M ou činností je dohlížet na všechny anom álie, které se v naší spo­ lečnosti vyskytnou. A tou slečna G alenová rozhod­ ně je ." „C op ak já jsem nějaká anom álie?" vyhrkla nevě­ řícně K ylie. „Tak dobře, budu vás inform ovat," řekla Holiday. K ylii stále nikdo z nich stále nevěnoval pozornost. Burnett vypadal tak blazeované, jak o by věděl, že nakonec stejně vyhraje. Potom se podíval na K ylii. „U ž můžete jít." K ylie se podívala na Holiday. „M yslela jsem —" H oliday ji přerušila. „M ám e tu teď jednání. O ceni­ la bych, kdybyste nás teď vy dva nechali o samotě." Burnett si zkřížil paže na široké hrudi. „To jednání budete muset přesunout na jindy. Potřebuju, abyste se mnou prošla všechny složky. Zdá se, že slečna G alenová není ta, za kterou jsm e ji považovali, takže m usím e najít tu pravou osobu."

„ A v y jste prostě přesvědčený, že to musí být někdo od nás, že?“ zuřila Holiday. „Přem ýšlel jste někdy o tom —“ „Ano, přemýšlel. Všechny důkazy vedou sem,“ obo­ řil se na ni Burnett. Důkazy čeh o ? Otázka zůstala nevyřčená a pálila K ylii na ja zyk u , ale něco ji varovalo, aby se raději neptala. H oliday stiskla rty a otočila se na K ylii. „Tak dob­ ře, sejdeme se po obědě. Platí?“ K ylie přikývla a byla zklamaná, že všechny otázky budou muset zase počkat. To ale neznamenalo, že se nebude dál pídit po odpovědích. Vstala, kývla na po­ zdrav a vyšla z místnosti. M ěla toho spoustu, co musí vyřešit. A první z nich bylo najít jistou vílu a nechat se prověřit, jestli nemá m ozkový nádor. K ylie vyšla z kanceláře a nebyla si jistá, kam má jít, aby našla léčitelku Helen. Znovu jí cinkl telefon. V ytáh la ho z kapsy džínsů a zadívala se na displej. Zpráva od Sáry. N a displeji se objevilo jedno jediné slovo. „N egativní," řekla K ylie nahlas a oddechla si za Sáru. Z ačala zrovna vyťukávat Sářino číslo, k d yž se někdo mihl kolem ní. V yso k á a široká postava vrhala vysoký a široký stín. N ež se K ylie podívala nahoru, tušila, že ten stín bude patřit osobě s černými vlasy a blankytně m od­ rým a očim a. Zhluboka se nadechla a zvedla oči. Sakra, m ěla na sebe vztek, že se nemýlila.

Kapitola dvacátá druhá

„M ůžem e si prom luvit?" D otek L ucasovy ruky na jejím rameni jí způsobo­ val lehké mrazení kolem páteře. Skutečně jen lehké, protože s Derekem to bylo něco jiného. Bojovala proti touze setřást ho, kd yž ji postrkoval směrem od skupinky ostatních, která stála nedaleko. Sice jí položil otázku, ale to, ja k ji postrkoval a dr­ žel ji, jí nedávalo m oc možností na výběr. Teplo jeho ruky na zádech v ní vyvo lalo vzpom ín­ ku na včerejší noc. Hlavně na sen, který se jí zdál a v něm ž byla spolu s Lucasem v bazénu. K ylie za­ mrkala a doufala, že se při té vzpom ínce nezačervenala. „O čem se mnou chceš m luvit?“ zeptala se, ale tu­ šila, že to bude na téma ona a Derek. Zdálo se, že Lucas byl pěkně naštvaný, když je nachytal na tom kameni u potoka. K ylie ale nechápala proč. Pokusila se mu vysmeknout, ale neměla šanci. Lucas ji držel pevně a vedl ji dál. Sotva stačila Lucasovu tempu. Před sebou zahléd­ la hradbu hustých stromů. N etoužila zrovna po tom, jít s Lucasem do lesa. To ani náhodou.

„ P o č k e j!“ vykřikla, zakopla a z ruky jí vypad l te­ lefon. K y lie se zapotácela a m álem taky skončila na zem i. Lucas ji však stihl zachytit. Zhluboka se na­ dechla a uvědom ila si, že jeh o ruka spočívá přímo na je jím ňadru. Zírala na něj, srdce se jí rozbušilo - strachy a ... ještě něčím jiným . A to něco m ělo hodně co do činění s je jím snem o bazénu a rukou, kterou ji teď držel. „O kam žitě mě pusť!“ vyštěkla na n ěj. Lucas ji poslechl. „N echci ti ublížit, K ylie." „ A proč bych tomu měla věřit?" K ylie ustoupila o krok stranou a čekala, že jí Lucas připomene jejich dávné setkání v dětství. M ožná si vzpom ene, ja k ji zachránil před tou partou rváčů, kteří ji šikanovali. Pak by mu ona zase ale připomněla, co udělal její kočce. A le Lucas neřekl nic. Jen se na ni díval a v očích se mu objevil výraz ublíženosti. Jako by m ěl právo na to, cítit se teď dotčený. Dlaní si promnul bradu a zeptal se: „C o se to tady vlastně děje?" C o se to tady vlastně děje? N ejdřív nevěděla, na co se ptá, ale pak jí to došlo. „D erek si vytáhl moje jm éno. Jenom jsm e si poví­ dali." Na rozdíl od tebe, když ses líbal s tou svou hol­ kou. A le to není moje věc. V jasném slunečním světle si K ylie všim la, ja k L ucasovi na bradě raší strniště, což většina sedm nác­ tiletých kluků neměla. U vědom ila si, že Lucas je vlastně vlkodlak, a uvažovala, jestli to s tím souvisí. N ebo je snad jeden z těch kluků, kteří dospívají dřív? Kteří už klidně m ůžou mít plnovous, až budou končit střední školu? „V iděl jsem vás, ja k jste si povídali. A le to mě teď nezajím á."

„A h a, pak máš tedy na m ysli to, ja k jsem váš v y ­ rušila s tou holkou, co? Tak prom iň." Sehnula se a zvedla telefon ze zem ě. Lucas se mračil, ale nesna­ žil se ji přesvědčit, že vlastně nic nepřerušila. N e­ věděla proč, ale z nějakého důvodu ji ta Lucasova schůzka rozčilovala. C o se to se mnou d ěje? pom ys­ lela si. Před hodinou toužila políbit D ereka a teď na­ jednou se chce tisknout ke klukovi, který jí kdysi za­ bil kočku? To bude asi tím stresem, napadlo ji. N ebo to sou­ visí zase s tím nádorem? Lucas prudce vydechl. „A n i tohle nemám na m ys­ li. C htěl jsem se zeptat, co po tobě chtěli ti dva chlápci z F V J.“ K ylie si přitiskla prsty na spánky, v domnění, že tak potlačí bolest, která se znovu ozývala. Přem ýšle­ la, co by vlastně měla L ucasovi říct. N ebyla si jistá, jestli mu má vůbec něco říct. „Já nevím ," řekla popravdě. Sam a nevěděla, o co jim vlastně šlo a co tady na táboře hledali, natož aby to vysvětlovala někomu jiném u. Lucas přimhouřil oči. „Jak to m yslíš, že nevíš?" „Přesně tak, ja k to říkám. N ic mi poslední dobou nedává sm ysl a ničemu nerozum ím ." Z Lucasova výrazu poznala, že jí příliš nevěří a že chce, aby mu prozradila víc. A le proč se na to ptá zrovna on? M ůže snad mít prsty v něčem, co ti chláp­ ci hledají? Začalo jí to všechno být divné a podezří­ vala Lucase, že z ní chce vytáhnout nějaké informa­ ce, které by se mu hodily. „Proč to chceš vědět?" zeptala se. „Protože tady okolo pořád kroužili a viděl jsem , že je Holiday pěkně naštvaná. Ptal jsem se jí na to, ale řekla mi, abych si nedělal žádné starosti. K dyby šlo o něco vážného, chtěl bych jí pom oct."

K ylie si vzpom něla, ja k H oliday přivedla Lucase i k nim do srubu, kd yž včera v noci omdlela. M ožná, že ti dva jsou opravdu přátelé. A le jestliže se H oli­ day sama rozhodla, že mu nic neřekne, pak by K ylie měla taky držet ja z y k za zuby. „C htěli se mnou mluvit, protože si m yslí, že jsem nějaká výjim ečná. Snažili se přijít na to, co vlastně jsem .“ „ A přišli na to? R ozlouskli to?“ K ylie zatřásla hlavou. „Z dá se, že jsem asi pro každého pořádně těžká hádanka." „To holky obvykle bývají," zamumlal Lucas a usmál se. A b yl to takový úsměv, který musí každé holce lichotit, až se jí srdce rozbuší. I K ylie si uvědom ila, ja k ji tím úsměvem omámi ale včas se zarazila. A protože tu nechtěla stát v jeho blízkosti, k d yž jí srdce dělalo jedno salto za druhým, a protože potřebovala najít Helen, aby se podívala, jestli nemá nádor, vzala do ruky telefon: „M usím si zavolat." K ylii trvalo jen chvilku, aby Helen našla. M ezitím stihla ještě poslat zprávu Sáře a pogratulovat jí k to­ mu, že není těhotná. Teď, když jsou Sářiny problém y vyřešeny, se mohla K ylie konečně soustředit na vlastní záležitosti. A prvním na řadě bylo právě v y ­ hledání víly Helen a kontrola K yliina mozku. Našla ji v jídelně, kde Helen seděla u stolu s no­ sem zabořeným do nějaké knihy. B y la to tichá, nená­ padná, ale asi velm i chytrá dívka - takový ten typ, co ho ve škole všichni považují za šprta. „A h oj," ozvala se Kylie, když si jí Helen nevšímala. Konečně zvedla hlavu od knihy, přes obličej jí spadl pramínek blonďatých vlasů, který si ihned za­ strčila za ucho. „A h o j."

K ylie otevřela pusu, aby prom luvila, ale najed­ nou nem ohla najít ta správná slova. N evěděla, ja k se Helen zeptat, zda by ji vyšetřila. Ticho mezi nimi bylo už skoro k nevydržení, a tak K ylie začala: „Já ... chtěla js e m ... “ N ějaký hluk na druhé straně místnosti K ylii vyru­ šil, a kd yž se tam podívala, zjistila, že přišla skupin­ ka dalších táborníků. „Jmenuju se K ylie Galenová. A b y ly jsm e spolu ve skupin ě.. . “ „Pamatuju si,“ odpověděla Helen příjem ným hla­ sem. K ylie hned usoudila, že jsou si velm i podobné - další samotářka, jak o byla ona. K ylie si nemohla pom oct a přem ýšlela, jestli Helen má taky někoho takového, jako je Sára, kdo jí pomáhá překonávat starosti. „M ůžem e si prom luvit?" zeptala se K ylie. „A le někde jind e." Helen se podívala po ostatních tábornících, pak beze slova vzala knihu a batoh a zvedla se. K d y ž v y š ly z jídeln y, K y lie si všim la několika hloučků h ladových teenagerů, kteří ček ali na oběd. Z am ířila na druhou stranu a hledala slova, ja k by se m ěla H elen zeptat. „P řem ýšlela js e m ... napadlo m ě —“ „D erek už se mnou m luvil," řekla najednou Helen. „O p ravdu?" K ylii potěšilo, ja k se o ni D erek sta­ rá a snaží s e jí pom oct. B y lo jí trochu trapné, že mu pořád nedůvěřuje. A le copak m ůže důvěřovat něko­ mu, o kom ví, že tak snadno dokáže ovládat pocity druhých? „Tady kousek za kanceláří je takové tiché m ísteč­ ko," řekla Helen. „N e, tady ne." K ylie si vzpom něla, ja k tam narazi­ la na Lucase s tou holkou, a napadlo ji, že by tam mohli být zase.

Zam ířila na cestičku ke srubům, kudy nikdo m oc nechodil. Prošly kolem skupinky táborníků, kteří se zrovna něčem u smáli. Uprostřed hloučku zahlédla Lucasovu holku, ale než stačila odvrátit zrak, dívka ji zahlédla. V jejím pohledu byla nefalšovaná zášť. Sakra, p ro č m ě tahle holka tak nenávidí? pom yslela si K ylie. Snažila se teď na ni a na Lucase nem yslet a otočila se k Helen. „M yslíš si, že mi m ůžeš pom oct?" Helen pokrčila rameny a zatvářila se velm i nejistě. „To nevím. Zatím se mi tohle podařilo jen u sestry. Zkusím to, a le .. . “ „A le co ?“ zeptala se K ylie, když vešly do lesa. „N ebojíš se?“ K ylie se překvapeně zastavila. „ A měla bych ?“ Helen zase jen tak neurčitě pokrčila rameny. „M ožná, já fakt nevím. Jediný, čím jsem si opravdu jistá, je to, že se bojím já sama." No skvělé. K ylie nervózně polkla a odkašlala si. „M ůžeš mně tím nějak ublížit? N ebo co ?" K d y ž He­ len dlouho neodpovídala, K ylie se ještě zeptala: „U blížila jsi své sestře?" „N e," připustila Helen. K ylie si s úlevou oddechla. V hlavě se jí rodily další otázky a představy, ale uvědom ila si, že vědět, jestli nádor má, nebo ne, je to nejdůležitější. B e z to­ ho se nehne dál. „M usím to vědět." Helen k ýv la směrem k řadě vysokých dubových stromů a vyrazila k nim. K d y ž došla na místo, polo­ žila si batůžek a podívala se na K ylii. „Jak to chceš udělat?" zeptala se K ylie a žaludek se jí stáhl, ja k byla nervózní. „A b ych pravdu řekla, nevím. U sestry se mi to po­ dařilo, k d yž jsm e se hádaly. U kradla mi totiž můj diář. A pak najednou..." Helen prudce vydechla.

„Takže bychom se teď m ěly začít hádat?" zeptala se K ylie a nevěděla, ja k chce Helen začít. „N e ," zatřásla Helen hlavou. „To by asi nepomoh­ lo. Víš, ja k umíme nahlížet do m yšlenek a číst obraz m ozku?" „N e, to nevím ," odpověděla K ylie hlasem plným úzkosti. Bolest hlavy se vrátila s plnou silou. Helen se na ni překvapeně podívala. „Ty opravdu nevidíš obraz mozku jin ých lidí? M yslela jsem , že všechny nadpřirozené bytosti tohle um ějí." „Já ne," povzd echla si K ylie. „To je taky důvod, proč si m yslím , že m ezi vás nepatřím ." Sevřela ru­ ce v pěst, aby nebylo vidět, ja k se jí třesou. Srdce se jí málem zastavilo při pom yšlení, že opravdu m ůže mít nádor. Pak se ale vrátila k tématu čtení m yšlenek. „U m íš přečíst obraz mozku všech lidí? Opravdu se ti to vžd ycky podaří?" „N o, trochu to umím. Chci říct... viděla jsem ob­ razy m ozků lidí, ale nevěděla jsem , co to je a ja k se mi to podařilo. N ež jsem přijela sem, tak jsem viděla něco, jako když pevně zavřeš oči a před nimi se ti m íhají červené skvrny. A le teď, když už vím , co to je, jsou ty obrazy mnohem jasnější." Podívaly se na sebe a Helen kmihala obočím. „ C o vidíš?" zeptala se K ylie s bušícím srdcem. „Jen tvůj obraz," zam um lala Helen a pokračovala v kmihání. Nepřítomně se na ni dívala a K ylii to při­ pomínalo, jako když se dívala na trojrozměrné ob­ rázky. K d yž je pozorovala dostatečně dlouho a za­ měřila se na nějaký bod za obrázkem, najednou se před ní objevil skrytý obraz. Helen jako by se teď ta­ ky dívala skrz ni někam do dálky. „N ejsi ja k o ... nor­ mální člověk. Ti mají pravidelné obrazce ve vlnách. A le ty ... chvílem i je obraz zřetelný, chvílem i se ob­

je v í šílená zm ěť čar. N echceš mi dovolit, abych pře­ četla tvůj obraz. “ „A le já nevím, co mám udělat, abych ti to dovoli­ la," povzdechla si K ylie a nervózně se kousala do rtu. Zadívala se na Helen, ale zrak zaostřila jakob y za ni. B y la zvědavá, jestli se něco neobjeví. A le nic se nestalo, jen začala šilhat. Zam rkala a zeptala se: „M usím ti nejdřív dovolit přečíst můj obraz mozku, abys mohla zjistit, jestli mám ten nádor?" „N e, a le .. Helen na ni znovu zaostřila zrak. „ A le co ?" D ívka si povzdechla. „N o, ja k už jsem ti říkala, sa­ ma nevím, ja k to funguje. U sestry jsem tenkrát dala r u c e ..." Helen zvedla dlaně a přitiskla je ke K yliiným spánkům. „Tenkrát... držela jsem jí hlavu." H elen zaváhala. „O pravdu ch ceš, abych to zk u ­ sila?" K ylie přikývla, i když m ěla strach a srdce jí bušilo jako zvon. Helen znovu p oložila ruce na K yliin y spánky a zavřela oči. Její hladké čelo se zkrabatilo a pevně sevřené rty vytvořily tenkou linku. Helen se soustředila. K ylie stála bez hnutí a doufala, že je ni­ kdo nepozoruje. Uběhlo několik vteřin a s postupujícím časem se K ylie cítila stále divněji a nepříjemněji. U ž to všech­ no chtěla přerušit, kd yž ji najednou začala brnět hla­ va. Brnění se pomalu přem ěňovalo v teplo, které proudilo z Heleniných dlaní. „M ám to," vzrušeně zašeptala Helen. „Funguje to." Teplo H eleniných rukou se rozlévalo K ylii hlavou. Dívala se upřeně na Helen a snažila se něco vyčíst z jejíh o výrazu. C o vlastně Helen vidí? M ěla by K y ­ lie zavolat matce, aby ji odsud odvezla? M ěla by si už pomalu začít vybírat nějakou vhodnou paruku?

Protože v žádném případě nebudu chodit holohlavá, pom yslela si. Najednou teplo Heleniných rukou sláblo, až nako­ nec zm izelo úplně. Helen ustoupila o krok dozadu a zhluboka se nadechla. „Tak co ?“ zeptala se vzrušeně K ylie. „M ám ten nádor, nebo ne? Řekni mi pravdu.“

|
„K am js i zm izela?“ zeptala se Miranda, když K ylie o patnáct minut později dopadla na lavici m ezi ní a Dellu v jídelně. „M lu vila jsem s H elen," odpověděla K ylie a zastr­ čila si pramen vlasů za ucho. Ještě stále m ěla nervy napnuté k prasknutí. „K do je H elen?" D ella zvedla sklenici svého „džu­ su" - ja k se K ylie rozhodla tu červenou kapalinu na­ zývat - ke rtům. „H elen Jonesová." K ylie pokynula hlavou směrem k tiché dívce, která si právě sedla u stolu vedle. K y ­ lie se snažila pozvat Helen k nim, ale ona to odmítla s tím, že dnes bude sedět u stolu s ostatními vílam i a elfy. Zaregistrovala, že si Helen sedla vedle D ere­ ka, naklonila se k němu a něco mu šeptala do ucha. K ylie nepotřebovala mít dar supersluchu, aby vědě­ la, že mu oznam uje negativní nález na K yliině m oz­ ku. Jako kdyby se je jí tušení potvrdilo, Derek se na ni podíval a spokojeně se usmál. K ylie k ývla hlavou. Potěšilo ji, že Helen v jejím m ozku neviděla žádné černé tečky tak jako u své sestry. N a druhou stranu ji to však utvrzovalo v tom,

že asi skutečně n en í... no dobře, asi opravdu není obyčejný člověk. A to ji už tolik netěšilo. D ella se k ní naklonila a zašeptala: „Jak proběhl ten pohovor u H oliday? Zjistili, kdo vlastně js i? “ „Jaký pohovor?" zeptala se překvapeně Miranda. K ylie se rozhlédla po jídelně. „Budu vám to v y ­ právět později." M iranda přikývla. „U ž jste slyšely o tom, že dosta­ neme počítač? Budou ho dávat do každého srubu." „To je super," odpověděla K ylie, ale spolubydlící poslouchala jen na půl ucha. Její m ysl byla zane­ prázdněná přem ýšlením o tom, jestli je jí zvláštní ob­ raz m ozku způsobuje nadpřirozenost, nebo spíš to, že se zbláznila. Jasně, určitě b yly chvíle, kdy měla pocit, že není normální — zvlášť v posledních několi­ ka týdnech. „M yslím , že by sis měla dojít pro jídlo, než zavřou to okénko," poznam enala Della. K ylie se rozhlédla a viděla, že někteří už dojedli a vstávají od stolů. Ta Helenina prohlídka trvala dé­ le, než čekala. „Fakt." K ylie vstala od stolu. „Jo, abych nezapom něla," o zva la se Miranda. „Perry tě předtím sháněl." K ylie se zam račila a naklonila se nad stůl. „ A ne­ víš, co chtěl?" „M ožná že touží po tom, abys zase zkontrolovala jeh o příslušenství," zasm ála se Della. K ylie zaúpěla. M iranda se taky rozesmála, ale pak vážně dodala: „M yslím , že to m ělo co dělat s om luvou. Říkal, že tos byla ty, kdo ho vzal dovnitř. Snažil se utéct, ale tys ho držela pevně." K ylie si vzpom něla, ja k kotě, alias Perry, vzdoro­ valo, když ho přinesla do chatky. A ja k se bránilo,

kd yž studovala je h o ... no, radši na to nechtěla vzp o­ mínat. „N em ěl špiclovat u našeho okna.“ „To je fa k t,“ dodala M iranda. „ A le aspoň se ti chce om luvit. A to taky vyžad u je kus odvahy, ne­ m yslíš?" „N o, spíš bych řekla, že ten ňouma se bojí, abych ho nepráskla H oliday," dodala K ylie. „M áš bod," zasm ála se Della. K ylie konečně dorazila k výdejovém u okénku. Elfka, která řídila autobus, stála za pultem, za nímž ne­ byla skoro vidět. Zvedla hlavu a zadívala se na K ylii. Zase to známé kmihání obočím, pom yslela si K ylie, když se na ni dívala. „Tak co, už někdo zjistil, kdo vlastně js i? " zeptala se elfka a posunula tác s jíd lem před K ylii. „Ještě n e," zam um lala K y lie a ani trochu s e jí ne­ líbilo, že o je jíc h problém ech vědí úplně všichni v táboře. „C h ce něco k jídlu i tvůj přítel?" zeptala se ta ma­ lá žena a zam račila se. „Jaký přítel?" K ylie si najednou uvědom ila chlad po své pravici a věděla, kdo vedle ní stojí. B ože, už je zase tady. „ V y ho taky vidíte?" zašeptala. „N e, jen ho cítím. A vůbec se mi to nelíbí." E lfka se otočila na druhou stranu. Jdi pryč. Jdi pryč. Opakovala si K ylie. Zavřela oči a přála si, aby ten mrtvý voják ihned zm izel. M razi­ vý chlad vedle ní vyprchal tak rychle, ja k se objevil. Ze by bylo tak jednoduché ho poslat pryč? pom ysle­ la si. Další věc, na kterou se musí zeptat Holiday. Nicm éně to malé vítězství v ní vyvo lalo pocit rados­ ti, že ho přece jen m ůže trošku ovládat. A le opravdu jen trošku.

Popadla tác s jídlem a vyrazila zpátky ke stolu, aby se připojila k M irandě a D elle. „M ělas dneska blbej den?" zeptala se Miranda, kd yž K ylie dosedla na lavici a nespokojeně položila tác na stůl. „Spíš blbej m ěsíc.“ V za la si sendvič a zakousla se do něj. „N enávidím tuňákový,“ Cítila, ja k s e jí hrdlo stahuje a rychle začala polykat, aby se tu před nimi nerozbrečela. „ A máš ráda s arašídovým máslem a džem em ?" zeptala se Miranda. „Jo,“ přikývla K ylie a přem ýšlela, jestli si ho chce s ní M iranda vyměnit. M ísto toho M iranda natáhla m alíček a dotkla se K yliina sendviče. Sendvič se začal K ylii hýbat v ruce. Nevěřícně na něj koukala s pusou otevřenou. Arašídové máslo a červený džem přetékal přes křupavé kraje bagety. „Panebože!" vykřikla K ylie a p oložila sendvič zpát­ ky na tác. „Super!" přidala se Della. „M ohla bys mi vyk ou z­ lit ještě jednu sklenici krve. A prosím nulku negativ­ ní. S lyšela jsem totiž, že ta je nejlepší." M iranda se zamračila. „Nebudu kouzlit žádnou krev." „Proč mě to nepřekvapuje, že?" zavrčela Della. K ylie vypudila z m ysli jakoukoli představu krve a soustředila se na přeměněný sendvič. „M yslela jsem , žes tvrdila, že neumíš čarovat?" M iranda se na ni zakřenila. „Tohle se jen sotva dá nazývat nějakým čarováním. M ěnila jsem si sendvi­ če na ty s burákovým máslem a džem em od svých dvou let. M atka se totiž rozhodla, že mě bude krmit játrovkou. A kdo by to proboha jedl, že?" „V sad ila bych se, že by mi takový sendvič určitě chutnal," zapojila se do hovoru Della.

K ylii zakručelo v žaludku a zvedla část sendviče, aby se podívala dovnitř. „Je t o ... m ůžu to sníst?" „M yslíš si snad, že tě chci otrávit?" zeptala se ura­ ženě Miranda. „To ne, ale m ůže to být třeba radioaktivní, nebo tak něco. Já nevím, co se stane s jídlem , když je ... začarované." „Tyhle sendviče jím od svých dvou let," poznam e­ nala Miranda. „N o je vidět, co to s tebou udělalo," dodala D ella a vypadalo to, že je čím dál tím rozčilenější. „Jdi se vycp at!" vyštěkla Miranda. „Prosím ." K ylie se podívala na své spolubydlící a pak se rozhlédla po místnosti. „N ezačínejte s tím zase." Teprve až kd yž se obě dívky uklidnily, K ylie se znovu vrátila ke svému sendviči. M ěla hrozný hlad a usoudila, že takové „skenování" m ozku musí člověka hrozně vysilovat. A n ebo je to m ožná tím, že ji konečně přestala bolet hlava. A ť tak nebo tak, měla takový hlad, že se dokonce s chutí zakousla i do sendviče, který Miranda svým m alíčkem před jejím a očim a začarovala. „Je moc dobrý," řekla s plnou pusou Mirandě a oli­ zovala si prsty plné arašídového másla a lepkavého džemu. „D íky." „N ení za č," odpověděla Miranda. „ A na oplátku od tebe budu chtít, abys před Derekem o mně utrou­ sila dobré slovo. K d yž ho ty sama nechceš." D ella si odfrkla. „C opak js i tak slepá? V žd y ť K ylie je z něj celá p ryč." Miranda se překvapeně s otevřenou pusou zadívala na Kylii, jako by čekala, že popře tuhle Dellinu po­ známku. A le K ylie měla plnou pusu a navíc se jí burá­ kové máslo přilepilo na patro, tak nemohla mluvit, ani kdyby chtěla. A le stejně nevěděla, co by na to měla říct.

Otráveně, že K y lie na to nic neřekla, se M iran­ da obrátila na D ellu: „ A le ona tvrdila, že se jí ne­ líb í." „Tak lhala," pokrčila rameny Della. M iranda naklonila hlavu ke K ylii. „Tak líbí se ti, nebo ne? Hlavně mi řekni pravdu." „K d o se ti má líbit, slečno Já-sama-nevím ?" L uca­ sova holka dosedla na lavici na druhé straně stolu. K ylie vlkodlačí dívku probodávala pohledem. N e­ pam atovala si, kdy naposledy se s takovou zlostí a odporem na někoho dívala. Konečně se jí podařilo odtrhnout přilepený kousek sendviče. „N ikdo," za­ mumlala, že to bylo sotva slyšet. „Opravdu?" Rty holky se zkroutily do něčeho, co m ohlo vzdáleně připomínat úsměv, kdyby ho nená­ sledoval zlostný úšklebek. „M im ochodem , jm enuju se Fredericka. M yslím , že bys ráda znala jm éno hol­ ky, která tě s chutí kopne do zadku, jakm ile se jen trochu přiblížíš..." „H a, moc vtipné," ozvala se Miranda. Vtipné? K ylie se podívala na Mirandu, ale v tu chvíli jí zaskočil kousek chleba s arašídovým más­ lem a džem em a přilepil se jí v krku tak, že se ne­ m ohla ani nadechnout. Zalapala po dechu, ale žád­ ného se jí nedostalo. „C o je vtipné?" Frederičin ledový pohled se zam ě­ řil na Mirandu. Nemůžu dýchat. „To ty bys potřebovala nakopat do zadku," vyštěk­ la na ni Miranda. Hej, dělejte něco. Nemůžu se nadechnout! K ylie se chytila za krk, což byla známka toho, že se oprav­ du dusí. Vážně nemůžu vůbec dýchat. No to j e skvělý, po­ m yslela si. Jsem na táboře s krvežíznivými upíry

a vlkodlaky a nakonec umřu tak, že se udusím send­ vičem s burákovým máslem a džemem. Fredericka se naklonila dopředu, aby byla blíž M irandě. „Ty si m yslíš, že se bojím takové vychrtliny, jako js i ty?“ Sakra, nemůžu dýchat, lidi! Konečně. D ella - její milovaná sladká upírka - se naklonila přes Mirandu a praštila K ylii do zad tak sil­ ně, až to zadunělo. Ten zatracený kousek sendviče ko­ nečně vyletěl ven a uvolnil dýchací trubici. A zatímco bolest ustupovala, plíce jí naplňoval blahodárný kyslík. „V ych rtlin y?" zaskřípal Mirandin hlas. „Ty m ys­ líš ... chci říct... Ne, ne. Já nem yslela sebe.“ M iran­ da namířila prst na Dellu. „To ona si tě vezm e do pa­ rády. Jako upírka má mnohem větší sílu než já. A pak všichni ti ostatní." „Jo, má pravdu," ozvala se D ella a sledovala jedním okem K ylii a druhým Fredericku. „Jasně že pomůžu K ylii, aby ti nakopala zadek. A s radostí. A oni taky," usmála se na vlkodlačici, aby jí ukázala své Špičáky. Zdálo se, že to Fredericku příliš neznepokojilo. A n i K ylie si zatím rozhovoru příliš nevším ala a sna­ žila se zhluboka dýchat, aby do plic dostala co největší m nožství vzduchu. Její m ozek potřeboval oka­ mžitě dávku kyslíku. „O kom to tady vy dvě m luvíte?" naklonila se Fre­ dericka přes stůl a hlas jí zněl alespoň o oktávu níž. „N o, m ěla jsem na m ysli K yliin y duchy," řekla Miranda. „M á jich vžd ycky kolem sebe desítky, co­ pak je neslyšíš?" C ože? K y lie zakašlala a konečně měla volné hrd­ lo, aby m ohla normálně dýchat. „N evím , ja k ty, ale já bych si nechtěla m oc zahrá­ vat s mrtvými. C opak si nepamatuješ, ja k loni H oli­ day vyprávěla o m rtvých andělech?"

M rtví andělé? K ylie si vzpom něla, ja k Miranda v autobuse cestou sem do tábora vyprávěla, ja k u vo ­ dopádů tančí mrtví andělé. Znovu se rozkašlala a zvedla ruku. A le než stačila něco říct, všim la si, ja ­ kou hrůzu má Fredericka vepsanou ve tváři. N echtěla vypadat jak o nějaký vystrašený zajíc před krvelačným vlkodlakem - a upřímně řečeno se tak K ylie doopravdy cítila - , a tak se podívala Frederice přímo do očí. „P očkej," zakašlala. „N echci se s tebou dohado­ vat," znovu zakašlala. „Já jen nevím, proč se chceš hádat ty se mnou. N ebo s mými duchy." K ylie nebyla hloupá. M usela aspoň trochu využít strach, který Fredericka evidentně m ěla z duchů a který jí K ylie viděla v očích. „Jen se drž dál od L ucase," varovala ji Fredericka, ale je jí hlas už ztratil svou bojovnost. „Já?" K ylie si uvědom ila pravou příčinu Frederičina rozhořčení a m usela se v duchu smát. Její pocit „ubohého králíka před vlkodlakem " se najednou v y ­ tratil. „V íš co?" vyštěkla Kylie. „M ožná by sis měla toho svýho přítelíčka víc hlídat. Protože kdykoliv jsem s ním mluvila, tak vždycky vyhledal on mě. Ne já jeho." „B ud e lepší, když se budeš držet zpátky," odsekla Fredericka. „To nem usí," přidala se Della. „Její duchové ji ochrání. C opak js i neslyšela o té malé nehodě, která se stala v našem srubu minulou noc?" Fredericka zbledla a v tu chvíli zm izela. K ylie se chytila pevně stolu a dívala se za ní. „D ěv­ ka jedn a!" „Jo, chová se stejně jak o loni. A le trochu jsm e jí nahnaly strach," prohlásila spokojeně M iranda a po­ lo žila ruku na Kyliinu.

„Jedna za všechny, všechny za jednu," prohlásila D ella a p oložila také svou ruku na jejich. „D iky," řekla K ylie a podívala se na své spolubyd­ lící. „Ještě nikdy nikdo se mě takhle nezastal. Fakt si toho vážím ." „Jsm e přece kamarádky, ne?" dodala M iranda. „ A kdo jin ý by si měl pomáhat než kam arádky?" K ylie se usm ála na své dvě nové přítelkyně a po­ m yslela si, že ne všechno na tomhle táboře je hroz­ né. N adechla se a odvaha ji pomalu opouštěla, když se zadívala do M irandiných očí a zeptala se: „Vážně si m yslíš, že mrtví andělé existují?"

Kapítoía dvacátá čtvrtá

„ A ... skutečně existují mrtví andělé?" B y la to už asi sedmnáctá nebo osmnáctá otázka, kterou K ylie položila Holiday na schůzce o třicet minut později. Od chvíle, kdy vešla do kanceláře, se jí otázky řinuly z úst. „P o čk e j... to je příliš mnoho otázek najednou," usm ála se Holiday a pokynula K ylii, aby se posadila. K ylie si položila telefon na stůl a odsunula židli. Jakmile odešla z jídelny, zavolala Sáře, aby jí pogratulovala k tomu, že se je jí těhotenství nepotvrdilo. V tuhle chvíli už se zase soustředila jen na své pro­ blém y a hledání odpovědí na otázky, které jí vířily hlavou. „Jo, jasně. A to jsem teprve začala," řekla. „ A taky chci vědět, co všechno můžu být. V čera jste říkala —" „O pravdu?" Holiday význam ně pozvedla obočí. „Takže už ses smířila s tím, že jsi jedna z nás?" Ta otázka K ylii zarazila. „N e. Jen chci být připra­ vená, k d y b y ... kd yby se to náhodou potvrdilo." H oliday si pohrávala se zrzavým i vlasy svázaným i do culíku. „S lyšela jsem , že tě Helen zkoumala, je st­ li nemáš nádor na m ozku."

„K d o vám to řekl?“ zeptala se K ylie a představo­ vala si, ja k se jí všichni z tábora asi posmívají, když se o tom všeobecně ví. A co víc, ja k se posmívají Helen. V yp ad alo to, že ta holka je opravdu zvláštní, a poslední věc, kterou by si K ylie přála, bylo, aby si z ní někdo utahoval. H oliday potřásla hlavou. „N ení to tak, ja k si m ys­ líš. Helen byla tak nadšená, že konečně přišla na to, ja k svůj dar používat, že mi to přišla říct sama.“ K ylie přikývla. Chápala, ja k asi Helen bylo, a ani trochu se nedivila, že se s tím chtěla někomu svěřit. „Takže ty stále ještě nevěříš, co ?“ zeptala se H oli­ day a zadívala se K ylii do očí. „Pořád ještě můžu b ý t.. „B lázen nebo schizofrenik." „Jo," zam um lala K ylie a byla ráda, že ji Holiday chápe. H oliday si povzdechla, jako by se kvůli tomu na K ylii zlobila, a K yliina úleva rychle vyprchala. „A le m oji rodiče nejsou ničím obdarováni. Tak proto si m yslím , že já taky nemůžu být. Říkala jste, že tyhle dary se většinou dědí. A navíc, neumím číst lidem ani m yšlenky ani nevidím obrazy jejich m oz­ ků. Helen mi říkala, že ona je vidí vždy." „ A le to je H elen. Většina nás, kteří jsm e schopní vidět a kom unikovat s duchy - prostě jednoho dne se ti tenhle dar objeví taky." H oliday si povzdechla. „ A m ůžou existovat tisíce důvodů, proč tohle s te­ bou tvoji rodiče nesdílejí, proč oni nejsou obdaro­ váni. T y ..." zved la odevzdaně ruce. „A ch , bože, nemám v úm yslu tě tady o tom přesvědčovat. M u ­ sím ti pom oct, abys sama našla na svoje otázky od­ p ovědi." K ylie se téměř H oliday om louvala, že ji tak rozčí­ lila. Koneckonců, m ěla ji docela ráda. A le ja k by

mohla věřit něčemu takovému, když nem ěla jeden jediný důkaz? „Vraťm e se k tvým otázkám ," Holiday se odm lče­ la, jak o by si v duchu procházela jejich seznam. „Pta­ la ses, jestli skutečně existují mrtví andělé. Předpo­ kládám, žes už slyšela ten příběh o tom, ja k vznikl název Ú dolí stínů," „A n o ," řekla K ylie. „Je to pravda?" „N ikd y jsem žádné stíny neviděla. A le je pravda, že jsem tam nikdy nebyla za úplného soumraku." „M yslíte mrtvé anděly?" „Jasně, nikdy jsem tam mrtvé anděly neviděla. Znám několik lidí, kteří tvrdí, že je skutečně viděli. L idé si m yslí, že existují jen ve starých legendách. A le lidé si obecně m yslí, že všechny nadpřirozené bytosti jsou jen v legendách. Je opravdu těžké říct, jestli mrtví andělé existují, nebo ne." „ A jsou zlí? " zeptala se K ylie, protože si vzpo­ mněla na to, jak ý z nich měla Fredericka strach a ja k se M iranda bála o nich mluvit. „N em usejí být všichni zlí. Jsou považováni za je d ­ ny z nejm ocnějších duchů, kteří se ... mstí. A le řekla bych, že napravují zlo ostatních nadpřirozených b y ­ tostí. Jsou to vlastně takoví soudci nás všech ostat­ ních." „Tak proto se všichni tady na táboře bojí duchů?" „Jo, to by mohl být ten důvod." H oliday se na rtech objevil úsměv. „V šichn i se jich tak trochu bojí­ me. V žd y ť jsi viděla ty chlápky z F V J." K ylie přikývla a v duchu musela připustit, že ona sama se duchů taky bojí. Holiday se opřela loktem o stůl a podepřela si bra­ du. „A b ych byla upřímná, K ylie, mrtví andělé nemu­ sí sami vlastně vůbec existovat. Já totiž považuju všechny duchy za takové mrtvé anděly. C h ci tím říct,

že se mi zjevuje několik duchů, kteří se mě různým způsobem snaží chránit. Jistě, někteří se nám zjevují jen proto, že od nás něco potřebují. A le většinou jsou tady, aby nám pomáhali. N ebo pomáhali někomu, kdo jejich pom oc předává dalším. A ať se ti to zdá sebeděsivější, měla bys vědět, že tohle je opravdu výjim ečný dar. Jen velm i málo nadpřirozených ho má. Ř íká se, že ho prý bohové propůjčují jen těm v y ­ voleným , kteří mají dobré srdce a odvahu." „A le já nic z toho nemám," řekla K ylie a uvažova­ la o H olidayiných slovech. „O Halloweenu jsem ni­ kdy nechodila strašit a ani jsem se nikdy nevypravila do žádných strašidelných dom ů." H oliday se usmála. „Já netvrdím, že jsi dokonalá, K ylie. K ažd ý máme chyby. A le naše srdce touží po dobru. C hcem e, aby svět byl dobrý. Stále se bojíme, že budeme dělat chyby, ale když budeme naslouchat svému srdci, najdeme tu správnou cestu." Holiday položila dlaň na Kyliinu. K ylie se podívala na jejich spojené ruce na stole. „M ohou všechny víly a elfové vnímat duchy kolem sebe?" V zpom něla si na řidičku autobusu, která v y ­ cítila vojáka stojícího vedle K ylie. „Při obědě jedna elfka, ta která řídila autobus sem do tábora, poznala, že vedle mě je duch." „A no, existují studie, které tvrdí, že skřítkové, el­ fové a víly mohou určitým způsobem duchy vnímat. N ikdy jsem o tom ve skutečnosti neslyšela. A le kaž­ dý druh nadpřirozených je obdarován nějakým spe­ cifickým darem. Někteří je um ějí využívat dobře, j i ­ ní s tím mají problémy. Z áleží na jejich duševním rozpoložení a na tom, ja k silně jsou ve spojení s bo­ hyněmi a bohy." „Takže kam vlastně patřím já ? " „D neska ráno, když jsem se tě dotkla a tys mi řek­

la, že víš, že se tě snažím uklidnit... ta možnost, že js i schopná tohle vním at... no, je to zvláštní. Dá se říct, že víly, podle toho ja k moc jsou spirituální, mohou něco takového vnímat, a le ... upřímně řeče­ no, nikdy jsem neslyšela, že by tohle někdo vycítil z pouhého doteku. “ „Takže když budeme předpokládat, že nejsem obyčejný člověk, nejsem tedy ani víla?“ „To netvrdím. Jen jsem chtěla říct, že ať už tvůj dar pochází od jakéhokoli druhu, tvoje spojení s bo­ hy je mnohem silnější než u všech ostatních. M y s­ lím, že svůj dar teprve objevuješ, takže nikdo neví, co všechno lze u tebe ještě očekávat." K ylie překvapeně zírala. M yslí si snad Holiday, že se teď budu cítit lip ? „ A le dá se říct — tedy za před­ pokladu, že jsem jedna z vás - , že nejsem ani upír ani vlkodlak?" K ylie zadržela dech a čekala, co H o­ liday odpoví. Ta jen pokrčila rameny. „M yslím , že patříš mezi úplně jin é druhy. Řekla bych, že spíš budeš mít jen dar, ale jinak se budeš chovat jako úplně normální člověk. A le takových nadpřirozených je jen velmi málo a označujem e je jako atypické. A mají také aty­ pické, ale velmi mocné dary. Jejich síla je mnohem větší než u ostatních nadpřirozených bytostí. B y ly provedeny nějaké studie a přišlo se na to, že tito nad­ přirození by mohli být genetickou kom binací několi­ ka druhů. A le nebylo to ještě úplně prokázané." N o prima, povzdechla si K ylie. Takže nakonec bu­ du nějaký hybrid. N ěco, jako auto mojí učitelky na sociologii. „T a k že ... není to tak, že získáš polovinu z jednoho druhu a druhou polovinu z druhého? Miranda mi ří­ kala, že druhy nadpřirozených se odjakživa mezi se­ bou m íchaly."

Holiday se usmála. „To ano. A le druhy, které jsou v přímé linii bohů, mají dominantní vlastnosti a je ­ jich D N A se přenáší beze změny. U dítěte se m ůže bohem darovaný talent měnit, ale základní charakte­ rové vlastnosti daného nadpřirozeného druhu, jako je třeba přeměna ve vlka nebo potřeba krve k přežití, zůstávají. Tedy pokud je virus aktivní." K ylie se pokoušela všechny tyto informace vstře­ bat. „N eexistuje nějaký krevní test, který prokázal, co vlastně jsem ?" „B ohužel ne. Stále se na tom pracuje, ale zatím není nic, co by jednoznačně prokazovalo nadpřiroze­ nou bytost. A le existuje pro to vysvětlení: sami bo­ hové totiž rozhodli, že naše krev bude úplně stejná jako lidská, a to z důvodu, abychom mohli přežít. K dyby totiž lidé nebo jeden z nadpřirozených druhů, přišli na to, ja k takovéto bytosti odlišit, mohli by se pak snažit některý z druhů vyhubit." K ylie m usela uznat, že H oliday má pravdu. K d yby před čtrnácti dny zjistila, že na světě existují upíři a jim podobná stvoření, byla by m ezi prvními, kteří by se zasazovali o jejich vyhubení. A le teď, když po­ znala D ellu, Mirandu, Dereka, Holiday, Helen a do­ konce i Perryho - toho ničemu - už by s tím nesou­ hlasila. Pak si vzpomněla, že nebyla jediná, kdo nevěděl, co na tomhle táboře vlastně dělá. „ A existuje nějaký druh nadpřirozených, který nemá své dary zděděné?" „N o, ja k už jsem ti říkala předtím, jsou určité v ý ­ jim ky, že se dary dědí přes generace. Tento je v je hlavně rozšířený mezi upíry. A pak jsou samozřejmě lidé, kteří se nějakým způsobem zm ění ve vlkodlaka nebo upíra. A le to jsou velmi ojedinělé případy. Ta­ koví lidé jsou pak přímo vyvolení bohem n eb o... ovládáni démony."

Dém ony? K ylie zatím nebyla připravená přijmout skutečnost, že existují nadpřirozené bytosti, natož démoni. „ A le nem yslíte si, že bych mohla být vlkod­ lak nebo upír, že ne?“ „M yslím , že to není m oc pravděpodobné." V zásadě to znamenalo, že K ylie by se m ěla zeptat nejprve rodičů. A le ja k se jich proboha mám zeptat, když o tom určitě nevědí vůbec nic, tak jako jsem donedávna nevěděla ani já, pom yslela si. Jak znám matku, kdybych se jí zeptala jen na jednu jedinou otázku ohledně nadpřirozených bytostí, okam žitě by mě vzala z tábora a zavřela někam do blázince. N a um ěleckou hodinu, která probíhala později odpo­ ledne, si K ylie vylosovala Helen a Jonathona. V šim ­ la si, že si sundal všechen piercing krom ě jedné ná­ ušnice v levém uchu. Choval se tak, jako by mu to, že je upírem, přidávalo na důležitosti. D okonce se zdálo, že i Helen byla teď mnohem sebejistější, když se srovnala se svou novou rolí víly-léčitelky. K ylie si připomněla Holidayina slova, že většině táborníků se tu uleví, k d yž zjistí, že kolem se mají takových „divných" lidí víc. K ylie si téhle úlevy všim la právě u Helen a Jonathona, kteří opravdu byli rádi, že konečně zjistili, kým vlastně jsou. Tím se K ylie odlišovala od ostatních - stále totiž nevěděla, kdo je. To jí ještě dávalo naději, že sem nepatří a že je vlastně jen úplně obyčejný člověk. Zadáním um ělecké hodiny byla procházka ve tro­ jici, kdy měli nalézt nějaké neobvyklé a zajím avé místo a načrtnout ho. K ylie navrhla, že by se mohli podívat k vodopádům. B y la si jistá, že cestu na m ís­ to, kam ji zavedl Derek, snadno najde a pak už nebu­ de těžké podle zvuku padající vody najít přímo vo ­ dopády. B y la na ně zvědavá, ale Helen s Jonathonem

myšlenku okam žitě zavrhli s tím, že se k tomuhle místu nikdy ani nepřiblíží. M ísto toho se vydali je d ­ nou z pěšinek na druhé straně tábora. Našli úžasný rozložitý dub, který byl kdysi dávno zřejm ě rozčísnutý bleskem. Zatím co Helen a Jonathon se okamžitě pustili do kreslení, K ylie se stále zaobírala myšlenkou, ja k se rodičů zeptat na tohle ožehavé téma. M atka si už stej­ ně předtím m yslela, že jsem se zbláznila, když jsem pořád m luvila o tom vojákovi. A le co řekne na to, až s e jí zeptám - jen tak zničehonic - , jestli náhodou ne­ měli v rodině nějaké víly? Nebo jestli taky umí m lu­ vit s duchy či se proměnit třeba v jednorožce? Později odpoledne se K ylie ještě připojila ke skupin­ ce, která šla na krátký výlet. M álem to ale vzdala, když viděla, že skupinu vede Lucas. Rozhodla se však, že ho bude zcela ignorovat. Po patnácti minu­ tách ostré chůze ale zjistila, že si jí Lucas ani ne­ všiml, takže se uklidnila. A nepromluvil s ní ani slovo ani po hodině a půl. Tedy ne, že by jí to nějak vadilo. K d yž vešli do lesa, K ylie šla vedle Mirandy, do­ kud se je jí spolubydlící nezačala vybavovat se šesticí kluků. Pokud šlo o opačné pohlaví, připomínala jí Miranda Sáru. Oběm a jim záviděla, s jakou lehkostí umějí flirtovat s kluky. I když si K ylie o sobě nem ys­ lela, že by nebyla hezká, přesto jí takhle role svůdnice nešla. M ěla tenkrát štěstí, že se Trey o ni zajím al sám. K d yž už si vzpom něla na Treye, uvědom ila si, že jí znovu volal, kd yž byla s Helen a Jonathonem na um ělecké hodince. Zanechal jí zprávu, ale ještě ne­ m ěla ani čas si ji poslechnout. Bude muset počkat, protože mám dost svých starostí, které musím nejdřív vyřešit, pom yslela si. K d yž už se rozhodla, že na něj

nebude myslet, vytanula jí na m ysli věta, kterou pro­ nesl při jejich minulém rozhovoru. Chtěl bych tě vi­ dět, m oc mi chybíš. Hrdlo s e jí sevřelo. Taky s e jí po něm stýsklo. K ylie cítila, ja k ji M iranda šťouchla loktem. „Tohle je Kylie, bydlíme spolu," ozvala se Miranda. Zam ávala na skupinku chlapců, kteří šli po dru­ hém boku Mirandy, a radši se zase soustředila na cestu, aby náhodou zase nenarazila na nějakého je ­ dovatého hada, a předstírala, že neposlouchá, co L u­ cas vypráví o kempu. Podle něj tu někdy v šedesátých letech minulého století našli opravdové kosti dinosaurů. Během chvil­ ky K ylie úplně zapomněla na všechny kolem sebe, a tak jako ostatní — tedy kromě té skupinky šesti klu­ ků a M irandy - visela na každém Lucasově slovu. Lucas je vzal do zátoky, kde archeologové vyzn a­ čili několik otisků dinosauřích stop. K ylii celý ten příběh naprosto fascinoval. A nemělo to nic do čině­ ní s tím, ja k svůdně zněl Lucasův hluboký, příjemný hlas. U vědom ila si, že archeologie ji velmi zajímá. „Jsou tady ještě nějaká další zajím avá místa?" ze­ ptala se K ylie. „N enašly by se tady ještě další dino­ sauři pozůstatky?" Lucas se na ni podíval. „N e, na pozem ku kempu už žádné další vykopávky nejsou." Z jeh o hlasu se vytratilo počáteční nadšení a rychle pozornost obrá­ til k ostatním účastníkům výletu, takže K ylie měla pocit, že je jí přítomnost tady ho rozčiluje. Z m yšlenek ji vytrhl Mirandin hlas. „Nechápu, ja k si ta děvka Fredericka mohla myslet, že by se o tebe zajím al. Jak vidím, sotva si tě všim ne." „Taky k o u k á m ..." zamumlala K ylie, ale jakm ile ta slova vypustila z úst, vzpom něla si na jeh o po­ hled, když ji viděl v pyžam u u nich ve srubu.

„Přem ýšlela jsem o Frederice a m yslím si, že ona patří m ezi ty zlé vlkodlaky," zašeptala Miranda. „V sad ila bych se, že nebyla zrozena o půlnoci. I někteří nadpřirození lž o u .. K ylie přikývla, ale poslouchala ji jen napůl slova, protože zrovna v tu chvíli ji něco napadlo. „A ch pa­ nebože, to je přesně to, ja k můžu zjistit, ja k je to ve skutečnosti. D íky." K ylie stiskla M irandě ruku a po­ prvé od chvíle, kdy se ocitla na tomhle táboře, si b y ­ la jistá, že je nadosah pravdy.

|
Ten večer zůstala K ylie sama v chatce a Miranda s Dellou vyrazily na hudební večer, který se pořádal v jídelně. Pár účastníků tábora přineslo kytary a zpo­ čátku se zpívalo a hrálo, později pak H oliday a Sky donesly nějaká C D a všichni se dali do tance. K ylie dnes večer ale neměla na tancování náladu. D okonce ani na poslouchání muziky. M ěla hlavu p l­ nou m yšlenek na mnohem důležitější věci. Seděla u malého stolku v kuchyňce a už asi podesáté četla mail, který právě napsala. U važovala, zda ho má odeslat, nebo radši vymazat. Ahoj, mami, dostaly jsm e do srubu počítač, a tak m ě napadlo, že ti radši napíšu, než abych ti volala.

K ylie si m yslela, že když bude psát m ail, lépe se jí bude trochu lhát, než kdyby m luvila s matkou tele­ fonem. Víš, jak sis vždycky dělala starosti, abych nepřetáhla svůj limit volání. M im ochodem , m ám se tu docela dobře.

D alší lež. N elíbilo se jí tu. Jediné, co bylo fajn, že se spřátelila s M irandou a Dellou. M ám na tebe je d e n dotaz. Vytvářím e tu takový blázni­ vý horoskop a potřebovala b y c h k tom u vědět, kdy přesně jste se ty a táta narodili. A taky k d y se narodili tvoji rodiče. M ů že š m i te dy napsat, v kterou hod inu ses narodila ty a táta? A je m o žn é někde zjistit, kdy se na­ rodila babička a d ě d a ? A co babička a děda G alen ovi? N e m áš někde p o ruce ten horoskop, který kdysi sepsa­ la b abička? Nevíš, jestli tam psala přesné ho d in y naro­ ze ní? Díky za p o m o c . Kylie

K yliin ukazováček visel bezradně nad tlačítkem enter. M álem ještě dopsala „spěchá to“ , ale nakonec si to rozm yslela. K d yby vzbudila jakékoliv podezření, máma by m ěla tisíce otázek. A po tom K ylie zrovna netoužila. Zhluboka se nadechla a stiskla tlačítko. Jestli tohle bude fungovat, tak brzy bude znát na svoje otázky odpovědi. N ebo se aspoň trochu přiblíží pravdě. Večer se znovu ptala Mirandy, jestli všichni nad­ přirození jsou zrození o půlnoci. Podle ní však exis­ tují i normální lidi, kteří se narodili o půlnoci. A zase naopak m ezi nadpřirozenými jsou i tací, kteří mají hodinu narození jinou než půlnoc. Ti však jsou ne­ dotknutelní - j s o u to démoni, zrozeni z ďábla. I když je jí matka byla jako L edová královna, ne m yslela si K ylie, že by byla zlá. K dyby jeden z je ­ jích rodičů b yl ve spojení s ďáblem, určitě by to po­ znala. N ebo snad ne?

A pak tady byla ta možnost, že je jí dar je spojen s jinou generací a zdědila ho po některé babičce ne­ bo dědovi. Proto se taky ptala na jejich hodinu naro­ zení. Věděla, že je asi naivní si myslet, že právě tyhle inform ace bude mít máma v m alíčku, ale doufala, že se k nim nakonec dopracuje. Chtěla znát odpovědi. A chtěla je znát hned teď. O půl hodiny později K ylie stále ještě sledovala obra­ zovku počítače a čekala, jestli dostane nějakou odpo­ věď. Kontrolovala, zda jí nepřišel nový mail, když najednou se ozval telefon. B ěžela do ložnice, aby ho našla. Cestou si vzpom něla, že si pořád ještě neposle­ chla Treyovu zprávu. Volal jí podruhé kolem oběda, ale ani tentokrát hovor nepřijala. Říkala si, že je ko­ lem ní spousta lidí a nemohla by klidně mluvit. A le mohla samozřejmě vyjít ven a promluvit si s ním. M ohla, ale neudělala to. V hloubi duše věděla, že to něco znamená. A le ne­ byla si jistá co. Popadla telefon a podívala se na displej. Zam rači­ la se a přijala hovor. „A h oj, m am i." Lehla si na postel. „N edostala jsi můj „M ail? A le ano, dostala. A le nechtěla jsem psát mail nebo sms zprávu. C hci s tebou m luvit přím o." „Tak fajn." K ylie čekala, až matka znovu začne. N a lince však bylo ticho. K ylie si uvědom ila, že opravdu mají problém, protože si ani nemají co říct. „M ěla ses dneska dobře?" zeptala se máma. „Jo, celkem to ušlo." Nastala další trapná chvilka. „Č etla js i můj m ail?" „A n o ," odpověděla máma. „ A můžeš mi tedy říct, kdy jste se s tátou narodili?" „B y lo to někdy večer."

K ylii se zastavilo srdce. „K d y večer?“ „N evím , nepamatuju si přesný čas. Vaří vám tam dobře?" K ylie zavřela oči. „Jo, normální táborová strava. Je to o trochu lepší než školní jídelna. Máš svůj rod­ ný list? M ožná by tam mohla být přesně hodina na­ rození." „M yslím , že to bylo někdy okolo jedenácté. Ř ek ­ něme v jedenáct hodin v noci." „Já potřebuju přesný čas, m am i," zamumlala K y ­ lie. „Psala jsem ti, že je to pro nějaký úkol tady na táboře." „Svůj rodný list mám ve skříňce v krabici s ostat­ ními důležitým i dokumenty a starými fotografiem i. Tak dobře, pokusím se ho najít." „D íky." „Proč je to tak důležité? N ikdy jsi na horoskopy nevěřila." Jo, bylo spousta věcí, na které jsem nebyla zvyklá a nevěřila jsem jim. „U ž jsem ti to říkala, je to něja­ ký táborový projekt a všichni se do toho musíme za ­ pojit." A není to spíš jenom pro mě? „M áš tam taky rodný list táty?" „U ž js i s ním m luvila?" zeptala se matka a ztišila hlas. „N e," odpověděla K ylie. Pocit ztráty jí sevřel srdce. „A le nemáš na něj vztek, že ne?" zeptala se máma. Zatraceně, mám! N echal m ě s tebou samotnou. „A b ych pravdu řekla, nevím, co vlastně cítím ." „N ení pro tebe dobré, aby ses rozčilovala, K ylie." P ro č ne? Ty ses na něj taky zlobila. Najednou si uvědom ila to, co měla vědět už dávno. M atka se na otce zlobila odnepaměti. Jenom K ylii to nedošlo. M atka si povzdechla. „Potřebuju vědět, jestli za tebou přijede v neděli."

„P roč tohle všechno děláš?" B y la to otázka, kte­ rou nem ěla K y lie nikdy vy slo vit nahlas. V žd y ck y se dom nívala, že to b yla právě ona - je jí vlastní m atka - , která mu v záchvatu vzteku řekla, aby si sbalil věci a vypadl. U ž před lety slyšela matku, ja k mu tohle říká, k d yž náhodou vešla při je jic h hádce do pokoje. „D ělám co ?“ zeptala se matka, jako kdyb y oprav­ du nevěděla, na co se K ylie ptá. „M yslím ten rozvod a to okolo." N a druhém konci linky bylo ticho. „K ylie, tohle je m ezi mnou a tátou." „ A ty si m yslíš, že mě se to netýká? Jak si tohle m ůžeš m yslet?" O či se jí zalily slzami. „Je mi líto, jestli tě tím zraňuju, K y lie ." M atčin hlas byl najednou chraplavý. „N ikdy jsem ti nechtěla ubližovat." N ebrečí snad tahle Ledová královna? K ylie zavřela oči a cítila, ja k jí po tváři stékají slzy. „M ůžeš se, prosím, podívat na ty rodné listy?" zepta­ la se a snažila se slzy potlačit. „Tak dobře," odpověděla máma. „Podívám se, jest­ li je najdu, a napíšu ti ta data mailem. K d y ž ne dnes­ ka večer, tak během zítřka." „Dneska večer by bylo lepší." K ylie se opřela o skr­ čená kolena. „Tak se m ěj," řekla matka. C o ž znamenalo, že K y ­ lie m ůže mail očekávat nejdříve zítra ráno. „S lib mi, že zavoláš otci a zeptáš se ho na tu neděli." „A h o j," řekla rychle K ylie. „K ylie , slib mi to." V hrdle se jí vytvořil knedlík, že skoro nemohla promluvit. „Slibuju." K ylie zavěsila a zírala na telefon. C o by tak asi m ěla otci říct? Sakra, měla by mu zavolat hned, aby

to už m ěla za sebou. Začala vym ačkávat jeho číslo, když si najednou uvědomila, že bezm yšlenkovitě vyťukává číslo babičky. Najednou ji přepadl smutek. Tak moc jí babička chyběla. C h yb ěly jí je jí telefonáty, kdykoliv se necí­ tila dobře, kdykoliv ji bolelo u srdce. A hlavně když měla problém s matkou. C h ybělo jí babiččino jem né poplácání po tváři a slova „N eboj, zase bude všech­ no v pořádku". N a dveře je jí ložnice někdo zaklepal. „K y lie ?" ozval se D ellin hlas z druhé strany. K ylie zaklapla telefon a utřela si slzy z tváře. „Prá­ vě telefonuju," řekla. „Nem ám teď čas na návštěvu." „A le j á . .. mám pro tebe překvapení." Nemůžou m ě nechat sakra chvilku sam otnou? Aspoň jed n o u , p om yslela si. „Otevírám dveře, jo ? Doufám , že jsi oblečená." Dveře se rozlétly. „Ř íkala js e m ..." K yliina slova se vytratila a zůstala viset nevyřčená ve vzduchu. N em ohla se ani pohnout. B y l to pro ni šok, k d yž vid ěla, kdo stojí vedle D e lly !

Kapitola dvacátá ieótá

„N ašla jsem ho, ja k se plíží táborem. A m yslím , že bylo dobrý, že jsem ho našla já, a ne někdo jin ý.“ D ella se dívala na K ylii. „C h ceš se s ním vidět, ne?“ D ella se podívala na Treye. „Je takovej roztomilej. Ty máš ráda takovýhle typy, ne?“ K ylie otevřela ústa, aby něco řekla, ale nevyšla z nich ani hláska. A tak tu jen seděla s pusou doko­ řán jak o nějaký idiot a zírala na Treye. „A h o j,“ prohlásil Trey, nechal D ellu ve dveřích a vešel do ložnice. „N e tak rychle, m ladíku,“ chytla ho D ella za ruku a stáhla ho zpátky. Podívala se na K ylii. „Tak co, chceš ho tady? N ebo ho mám předhodit vlkům ? S ly ­ šela jsem , že jsou hladoví." Trey se překvapeně podíval na D ellu. V ytrhl se téhle holce, co určitě nem ěla víc ja k metr šedesát, a třel si ruku, kde ho předtím pevně držela. „To je dobrý," konečně se ozvala K ylie. „D ík y,“ odpověděl Trey a střelil po D elle nevěříc­ ným pohledem. K ylie si nebyla jistá, komu vlastně děkuje a za co. Jí, že souhlasila, aby zůstal v je jí lo ž­ nici, nebo D elle, že ho sem přivedla.

„Prima, tak zatím ," D ella se k němu naklonila. „ A mim ochodem , nikdo kromě mě neví, že jsi tady. Takže se zase musíš tajně proplížit ven.“ D ella jim zamávala a zavřela za sebou dveře. Trey si stále třel ruku a zíral na dveře, než se ko­ nečně otočil na K ylii. „To je teda divná potvora." K ylie po něm střelila pohledem a čekala, jestli ná­ hodou D ella nestojí za dveřmi a nebude se jeho na­ řčení bránit. „N ení to žádná potvora, je to moje ka­ marádka. C o tad y... co ty tady děláš?" „C o si m yslíš, že tady asi dělám ? Přišel jsem tě navštívit." K ylie potřásla hlavou. „Ř íkal jsi, že se tu zastavíš až příští týden." „Jo, ale mám bratrance, který bydlí kousek odtud. Řekl jsem matce, aby mě sem pustila dřív, že se chci zastavit za tebou." Podíval se na telefon, který K ylie držela stále v ruce. „Volal jsem ti nejmíň dvakrát a nechal jsem ti zprávu. Copak jsi ji nedostala?" K dyž si uvědomila, co jí chtěl do telefonu říct, lito­ vala, že jeho hovor nepřijala nebo že si aspoň nepře­ četla jeho zprávu. „J á ... tohle je naprostý nesm ysl." Několik zadržovaných slz jí steklo po tváři. Zamrkala, aby je potlačila, a zírala na Treye. Světle hnědé vlasy měl o trochu delší, než když ho viděla naposledy. Na sobě měl tmavě zelenou polokošili a džínsy. Zadívala se mu na hruď, místo, na kterém vždycky tak ráda spočinula. Zvláštní, pamatovala si ho jako svého ochránce. N ebo si snad teď vzpomněla na Dereka? „Ty pláčeš." Přišel až k ní a K ylie v jeho očích za­ hlédla starostlivost. „Jsi v pořádku?" Jeho soucit v ní vyvolal vlnu smutku. Přestala o něm přemýšlet a chtěla jen cítit, že je milovaná. Přikývla, ale ze rtů jí splynula pravdivá odpověď. „Ne. Všechno v mém životě se podělalo."

Trey se posadil vedle ní, a než ho K ylie stačila za ­ stavit, udělal to, co um ěl nejlépe. V za l ji do náručí. Hlava jí opět spočinula na jeh o hrudi a K ylie slyšela tlukot jeh o srdce. V dechovala známou vůni. Zavřela oči a oddala se této chvíli. Jen kratinkou chvíli, a pak se odtáhla. „Je to kvůli rozvodu tvých rodičů?“ N ě ž n ě ji hla­ dil po zádech. Jeho dotek ji hřál. B y l důvěrně známý, normální. Život byl takový, jak ý měl být. Takový, ja ­ ký m ěla ještě před měsícem. „K vů li tomu a ještě kvůli spoustě dalších věcí,“ odpověděla a bylo jí jasné, že mu nem ůže vykládat 0 tom, na jakém táboře se ocitla a co se tady děje. „M yslíš tím babičku?" zeptal se. „V ím , že jste si b y ly blízké." „To jo ." Odtáhla se ještě dál a otřela si oči. Dívala se na něj a připadalo jí, že postel je příliš úzká. M alou místnost naplnilo ticho a fyzick á přitažli­ vost. B yli sami a byli v posteli. N ebylo to stejné, jako když spolu byli v posteli naposledy. Trey ji navštívil u nich doma několikrát, k d yž je jí rodiče byli pryč. A několikrát se sešli u Sá­ ry, když taky neměla rodiče doma. A le K ylie tenkrát nechtěla, aby to zašlo příliš daleko. K d y ž ho zastavi­ la, byl z toho vzteky bez sebe. „Jsem na táboře hned vedle toho vašeho." P řikývla, ale pak vyhrkla to, co mu m ěla říct hned, ja k se objevil ve dveřích: „N em ěl js i sem cho­ dit, Treyi. N echci si ani představit, ja k é problém y bych měla, kdyby nás tu načapali." Znala dokonce 1 číslo pravidla, je jic h ž seznam měli vyvěšený na dveřích: ŽÁDNÉ NÁVŠTĚVY NORMÁLNÍCH LIDl V TÁBOŘE BEZ POVOLENI. A ona teď s jedním takovým normálním člověkem sedí v po­ steli. To není dobré.

„C hybělas mi, K y lie ,“ zašeptal, jako by vůbec ne­ vnímal, co mu řekla. „Opravdu js i mi m oc chyběla." Natáhl se a zastrčil jí pramínek vlasů za ucho. K ylie polkla. „Taky jsi mi chyběl, ale N aklonil se a le h č e ji políbil na tvář. C okoliv chtě­ la říct, se jí najednou vypařilo z hlavy. Zavřela oči, a i když jí vnitřní hlásek napovídal, že by ho měla zastavit, neudělala to. Nechtěla to udělat. Toužila po tom, aby ji líbal, až by zapom n ěla... Ach, bože, ja k moc si přála na všechno zapomenout. Jeho rty se dotkly jejích, nejprve pomalu a lehce, jako by se sám chtěl ujistit, že i ona po něm touží. A pak jazykem pronikl do jejích úst. L íbilo se jí, když ji takhle líbal. Pak Trey vklouzl rukou pod halenku a K ylie vědě­ la, že když ho teď nezastaví, pak už bude pozdě. Pak se bude snažit dostat se pod podprsenku, bude se chtít dotýkat jejích ňader... vžd yck y se jí líbilo, když se jí takhle dotýkal. Jednou ho dokonce necha­ la, aby jí košili vysvlékl. Vním ala, ja k jeh o prsty zápolí s háčky na podpr­ sence. Prohloubil polibek, jako by ji chtěl omámit. A ona se rozhodla, že ho nechá. A le co bude pak? Ta otázka se jí najednou vynoři­ la v hlavě. M ěla bych ho zastavit? Vždycky předtím jsem ho zastavila... To byl taky důvod, p roč m ě nechcd. Důvod, p ro č se zapletl s tou druhou holkou. A to mi zlom ilo srdce, pom yslela si. Otevřela oči a odtáhla se od n ěj. Trey se na ni překvapeně podíval. K ylie v jeho očích hledala důvod, proč by ho teď nem ěla zastavit. Chtěla se ztratit v těch zářivých o č íc h ... chtěla vidět ty zlatavé jiskřičky, které mu oči ro z sv ítily ... Sakra! T rey přece nemá žádné zlatavé jisk ry

v očích. To jsou přece Derekovy oči, které ji přitahu­ jí. V šoku položila ruku na Treyovu hruď a připo­ mněla si, ja k příjemné bylo položit si hlavu na Derekovu hruď, tak jako to udělala dnes ráno. U vědom ila si, ja k se cítila v bezpečí a smířená se vším . „Já... m ožná bychom neměli —“ „ Š š š ... teď prosím neříkej nic.“ Položil jí ukazová­ ček na rty. „Je mi teď tak krásně, K ylie. A chci tě dr­ žet v náručí, chci se tě dotýkat." Jeho ruka se přesu­ nula a pomalu jí přejel dlaní přes podprsenku. C ož okam žitě vyvo lalo sladké brnění kolem páteře. „C o je špatného na tom, že jsm e spolu, když se m iluje­ me? A ty víš moc dobře, ja k mi je. M iluju tě.“ M iluju tě. Tahle dvě slova jí zněla v hlavě jak o po­ malá sladká píseň. Znovu se k ní naklonil, aby ji po­ líbil. Tolik toužila být milovaná. Pom áhalo jí to za­ pomenout na všechno. Znovu se ztratila v jeh o polibcích. V jeh o dote­ cích, které jí rozpalovaly kůži. Ruce se znovu poma­ lu přesunuly k zapínání na podprsence. Jediným po­ hybem ji rozepnul. Má s tím zkušenosti, blesklo K ylii hlavou. Tahle m yšlenka ji zchladila. N ebo to bylo něco jiného v místnosti, co způsobilo náhlé ochlazení? A ch, bo­ že, ten voják už je zase tady, pom yslela si. Tady. Teď. A bude ji sledovat, ja k se miluje s Treyem. „Pro-promiň, ale já nem ůžu." Odtáhla se a posta­ vila se vedle postele. Dívala se všude okolo, jen ne na Treye. Jdi pryč, říkala v duchu ledovému chladu, který cítila vedle sebe, a zavřela oči. K d yž je po chvíli otevřela, cítila, že chlad zm izel. Podívala se zpátky na Treye, který ležel natažený na posteli a mračil se.

„U ž zase,“ zam um lal Trey a jeh o hlas zněl rozzlo­ beně. V žd y ck y zuřil, když ho zastavila. Jednou do­ konce zm izel z domu, aniž by jí řekl jediné slovo. A n iž by chtěla, uvědom ila si, že ho srovnává s Derekem. N e po tělesné stránce, kde na plné čáře v y ­ hrával Derek, ale jejich postoj a názory. N evěděla proč, ale byla si jistá, že Derek by ji nikdy netlačil k tomu, aby se mu poddala. N ikdy by se netvářil uraženě jako nějaký m alý spratek, kdyby ho odmítla. L om coval jí vztek. „K do si m yslíš, že jsi, Treyi? N em ůžeš si m yslet, že sem jen tak vrazíš, a čekat, že se s tebou vyspím . Zvlášť po tom, co se stalo." Posadil se a promnul si bradu. „N em yslel jsem si, že se se mnou hned vyspíš." Prudce vydechl. „Přišel jsem si promluvit. N o dobře... chtěl jsem se s tebou i v y ­ spat, tak jo. A nechápu, proč jsi mě zase odstrčila." „Chtěls to tolik, žes byl ochotný se se mnou roze­ jít a najít si někoho, kdo se s tebou hned vysp í?" N e­ věděla, proč se ho na to ptá, ale nemohla si pomoct. Trey se zam račil „Spal js i s n í?" zeptala se K ylie. V duchu však od­ pověď už znala, ale z nějakého důvodu ji potřebovala slyšet od něj. N eřekla ani slovo. A ani nemusel. D ůkaz měl ve­ psaný ve tváři. „Taky js i jí tvrdil, že ji m iluješ?" Ta slova jí proje­ la srdcem jak o ostrý nůž. V očích se mu objevilo provinění, ale pak potřásl hlavou a všechno popřel. „N e, nespal jsem s ní. Proč bych jí měl říkat, že ji miluju, k d yž m iluju tebe?" K ylie sice neměla schopnost rozpoznat lež jako Della, ale věděla, že jí Trey lže. „N elži mi, D ereku!" „D ereku?" Trey se na ni překvapeně díval. „K do je sakra D erek?"

„T reyi,“ dodala rychle K ylie. „K d o je D erek?“ zeptal se znovu Trey. Zatřásla hlavou. „To je jedno. M y ... ty a já u ž spo­ lu nechodím e." „Takže teď chodíš s ním?“ Zatřásla hlavou a pak si uvědom ila, jak á tohle všechno byla chyba. A uznala, že částečný podíl na tom má i ona. „Promiň. M ěla jsem tě odmítnout hned, ja k jsem tě uviděla v těch dveřích. N echci tě vidět teď ani za týden." T rey vypad al zničeně. Tak, ja k o věděla, že lhal, k d yž jí tvrdil, že s tou holkou nespal, teď s jistotou věděla, že dotčení v jeh o očích je skutečné. N ešlo mu o to, ja k se K y lie cítí. Š lo mu skutečně jen o sex. „C hodíš teď s někým ? Je to ten D erek?" V ysk o čil z postele a stoupl si přímo před ní. „Já vím , že jsem to zvoral, K ylie. A le ... prosím, dej mi ještě jednu šanci. Opravdu se mi po tobě stýská." Natáhl ruku, aby se jí dotkl. A le K ylie se odtáhla. „Věřím ti, že jsem ti chyběla, Treyi. A le stejně teď nemůžu nic udělat." „N em usím e se milovat. M ůžem e si je n povídat, dobře? Počkám , dokud na to nebudeš připravená, slibuju. Pojeď se mnou někam na pizzu nebo na něco jiného. Přijel jsem sem strýcovým autem a —" „U ž jsem po večeři. K de js i to auto zaparkoval?" „Před hlavní bránou, ale p ro sím ..." „N em ůžu," řekla rozhodně. „N eříkej mi, že tě už ani trochu nezajímám. V žd y ť jsm e spolu chodili skoro rok." „N evím , co k tobě zrovna teď cítím ." Natáhla ruce dozadu pod košili a zapnula si podprsenku. „M ám teď v hlavě zm atek z toho v še h o ... Jediné, co vím j i ­ stě, žes mi ublížil, Treyi. A ž začne znovu škola...

pak si m ožná o všem promluvíme. A le teď tě musím nepozorovaně dostat z tábora, než se stane něco hrozného." „Jako co ?“ zeptal se. Ve tváři se mu mihl odpor. „Je pravda, co se říká o tomhle m ístě?“ „ A co se říká?“ zeptala se. „Bratranec a ostatní, kteří byli na táboře už loni, tvrdí, že v tomhle táboře jsou sami grázlové, fakt za ­ pletení do podivných věcí. Prostě úplný cvoci.“ Ještě před pár dny by s ním K ylie naprosto souhla­ sila, ale te ď ... „N evěř všemu, co slyšíš." K ylie se se­ hnula a zvedla telefon z postele. „Věř mně, jo ? A teď bys už měl opravdu vypadnout.“ Pokynula mu rukou ke dveřím. Vedla ho lesem a na chvíli se zastavila na cestě ve­ doucí k jídelně. Pozorovala okolí mezi stromy, aby se ujistila, že vzduch je čistý. Trochu se jí ulevilo, když zjistila, že venku nikdo není. Pospíchala s Treyem k hlavní bráně a vydechla si úlevou, když dorazili k jeho autu. Trey se na ni podíval. „M iluju tě,“ řekl. K ylie jen p řikývla a rukou m ávla, aby už šel. Trey se k ní naklonil a K y lie mu dovolila, aby ji ještě objal. Z ase v ní vyvo lával ty znám é pocity. A m usela si v duchu přiznat, že kdyb y ji Trey tak sprostě neopustil, znovu by jeh o citům podlehla. A kdo ví, m ožná až začne š k o la ... K d yž odjel, K ylie ještě stála na místě, dokud nezm i­ zela koncová světla jeho auta ve tmě. Jak tu tak stála, uvědom ila si, ja k nenávidí ten pocit osamělosti. K d yž se však otočila, zjistila, ja k moc se m ýlila. N ebyla sama. N ěkdo stál u brány a pozoroval ji. K y ­ lie ve tmě nepoznala, kdo to je , ale m odlila se, aby to

nebyla H oliday nebo Sky. K d y ž však přišla blíž, po­ znala, kdo tam stojí. N ebyla to ani S ky ani Holiday. B y lo to mnohem horší. B y la to Fredericka. Rozhodla se, že za žádnou cenu nedá najevo, jak ý má strach. K ylie prošla kolem ní a už byla skoro u j í ­ delny, kd yž Fredericka proběhla kolem a zastavila se přímo před ní. K ylie stihla zastavit právě včas, aby do vlkodlačice nevrazila. „Tak naše duchařská holka měla návštěvu, co ?“ řekla Fredericka blahosklonným hlasem. „Copak jste spolu dělali? Píchali jste v chatce?" K ylie uvažovala, zda to, že se mění ve vlčici, z ní dělalo takovou sprosťačku, nebo zda je to je jí ob vy­ klé chování. „ A i kdyby, aspoň jsem to dělala v chatce, a ne ně­ kde v lese, jako někteří lidi.“ Frederičiny černé oči se během vteřiny zm ěnily na karmínově červené. K ylie nevěděla, co tahle změna u vlkodlaků znamená, ale byla si jistá, že Fredericka má vztek. U vědom ila si, že provokovat vlkodlaka není zrovna nejlepší nápad. A věděla, že lidé jako Fredericka si vybírají za oběti slabší jedince. Nesmí dát najevo, ja k moc se téhle holky bojí. V lkodlačice zavrčela. „V í H oliday nebo Sky, žes měla návštěvu? M ožná, že by je to zajím alo." Zdálo se, jak o by je jí hlas vibroval vzduchem. Pak si K ylie všim la, že z jídelny vyšla Holiday. I kd yž věděla, že prozrazení Treyovy návštěvy nebu­ de příjemné, nedovolí téhle holce, aby si tu s ní tak­ hle zahrávala. Proběhla rychle kolem vlkodlačice a zastavila se až před Holiday. „A h oj, chtěla jsem vám právě říct, že se tu za mnou zastavil můj přítel.

aniž bych ho pozvala. Já vím , že je to proti pravi­ dlům tábora. N evěděla jsem , že přijede, ale hned jsem ho poslala pryč. U ž se to znovu nestane." H oliday se zam račila a vypadalo to, že K y lii p o­ řádně vynadá. Pak se ale zah leděla do tm y přes K yliin o rameno. K d y ž se zn ovu podívala na K ylii, je jí zlost b y la pryč. „D ík y, žes mě o tom inform o­ vala. Dej si pozor, aby se to neopakovalo. N ávště­ vy jso u dovolené jen o rodičovském dnu. N em ů­ žem e si dovolit, aby normální lidé strkali nos do našich v ě c í.“ K ylie přikývla. „To chápu." A pak se vrátila do své chatky a m odlila se, aby ji Fredericka neproná­ sledovala.

V devět večer K ylie splnila slib, který dala matce, a zavolala otci. B y l to krátký, stručný a velmi bolest­ ný rozhovor. N ezm ínila se o tom, že se s ní otec ne­ přijel ani rozloučit, když odjížděla do tábora. N epři­ pomněla mu, že ji nešel vyzvednout na policejní stanici. Ani on se o ničem nezmínil. V zásadě jen řekl K ylii, že ji miluje, že mu chybí a že se na ni přijede podívat v neděli o rodičovském dnu přesně v deset. A le že bude muset brzy odjet, protože má schůzku s klientem. Po šedesáti vteřinách zavěsila a vzpom něla si na matčina slova, že otec vžd ycky upřednostňuje práci před rodinou. K ylie si m yslela, že s matkou nikdy nebude souhlasit. Leda tak až naprší a uschne. A le teď musela přiznat, že měla pravdu. Vešla do ložnice, padla na postel a objala velký zatuchlý polštář. Naštěstí nebrečela. M ožná by se ale měla rozbrečet, nebo aspoň mít ta­ kový vztek, jak ý měla Fredericka. M ožná ale byla stá­

le ještě v šoku z toho nečekaného setkání s T reyem ... kterého tak neštástně nazvala Derekem. Předtím si myslela, že Derek se jí líbí jen proto, že je podobný Treyovi. A le teď si byla jistá, že Derek jí popletl hlavu. N avíc nemohla zapomenout na tu zvláštní přitažlivost - nebo spíš strach? - , která ji tá­ hla k jistém u modrookému vlkodlaku. Sakra, ja k jsem mohla připustit, abych měla v hlavě takový zmatek? K y lie zaslechla, ja k se otevřely dveře chatky a s prásknutím se zabouchly. P oložila nohy na zem, aby šla pozdravit D ellu s Mirandou, když zaslechla, ja k se obě je jí spolubydlící zase dohadují. „Já si první řekla o počítač," vykřikla Miranda. „Napráskám ti ten tvůj malej čarodějnickej za­ dek!" odpověděla jí Della. „Jasně, ty pijavice!" K ylie vrazila do místnosti. D ella seděla u počítače a cenila na Mirandu Špičáky. M iranda stála s bradou hrdě vztyčenou, máchala růžovým m alíčkem ve vzduchu a mumlala nějaká slova, pravděpodobně nějaké zaklínadlo. . „Sakra, přestaňte. U ž je mi z vás špatně!" vykřikla K ylie. „C op ak se nemůžete hádat jako dva normální lidi?" M iranda se překvapeně podívala na K ylii. „ A proč bychom se m ěly hádat jako normální lidi?" „N ejsm e přece obyčejní lidi," dodala D ella, „A n i ty nejsi. A čím dřív si to v sobě srovnáš, tím lip pro tebe." „N ic o tom nevíš," vyštěkla K ylie. „Tak fajn, klid ­ ně v tom pokračujte a zabijte jedna druhou. A le hlavně tu po sobě ukliďte, protože ráno nechci dostat žádné trestné body, že jsem si tu neuklidila." O točila se a zm izela za dveřmi ložnice, když si vzpom něla, proč vlastně předtím vyšla ven. V ystrčila hlavu ze

dveří. „ A mim ochodem , když mě uslyšíte ječet hrů­ zou uprostřed noci, nic si z toho nedělejte. To budu mít jen ob vyklé noční můry." U ž chtěla zabouchnout dveře, když se ozvala D e l­ la. „Tak počkej, paní Chytrolínko. N em ysli si, že se zavřeš v ložnici, aniž bys nám to teď vysvětlila." K ylie znovu vystrčila hlavu ven. „K lidně vám to vysvětlím . Jsou to jenom děsivé sny." „N e, ne. Já m ěla na m ysli toho chlapíka, který se tu tak nečekaně objevil. N ebo js i snad zapomněla, jaké překvapení jsem ti přivedla?" K ylie si přála, aby na to zapomněla. A le když v i­ děla tu zvědavost v očích spolubydlících a když si uvědomila, že D ella by mohla z toho mít pěkné pro­ blémy, usoudila, že si zaslouží vysvětlení. D ošla do kuchyně a sedla si na židli. „Jmenuje se Trey a pro mě je už m inulostí." „B y l pořádně nažhavený?" zeptala se Miranda a sedla si vedle K ylie. „N a stupnici od jedné do deseti bych odhadovala takovou osm ičku," odpověděla Mirandě Della a podí­ vala se zpátky na K ylii. „Proč je pro tebe minulostí?" Zvedla se od počítače a dopadla na třetí židli u stolu. „Protože mi dal kopačky kvůli holce, která mu hned dala." „ A do prdele!" ozvala se Miranda. „Sakra!" přidala se Della. „M ělas mi to říct, hned bych s ním zam etla." U stolu se rozhostilo ticho a všechny tři se na sebe upřeně dívaly. Miranda natáhla ruce přes stůl. „N o, jestli tě nechal kvůli někomu takovém u... kdo mu dal, pak to znamená, že tys n ik d y ... víš?" „V íš co?" vypěnila Della. „N a co s e jí to tady ptáš?" „C h ci jen vědět, jestli to už někdy dělala," řekla Miranda. „Jsi ještě panna, K y lie ?"

Kapitola dvacátá óedmá

K ylie se zadívala na své nové přítelkyně a uvažovala, jestli s nimi má sdílet něco tak intimního. I když ji Mirandina otázka vyvedla z míry, vnitřně cítila, že ji k těmto dívkám něco poutá. B y lo to stejné kamarád­ ství jak o se Sárou. „J o ... tedy chci říct, ne. N ikdy jsem to ... však ty víš. T ak že... teď, m yslím , nejsem jen blázen, ale pa­ nenský blázen.“ K ylie se v tichosti dívala na své ruce a pak ještě dodala: „Prostě jsem asi ještě nenašla to­ ho pravého." Miranda. se naklonila dopředu. „Nebuď na sebe tak přísná. Já se taky ještě s nikým nevyspala. P oč­ kej, nechápej to špatně, byla jsem hodně blízko, ale strejda mi řekl, že to nestojí za to.“ M iranda s K ylii se podívaly na D ellu, která byla ještě bledší než obvykle. M iranda plácla dlaněmi do stolu. „Tak teď je řada na tobě, upírko. M y už jsm e se přiznaly." K ylie lehce strčila loktem do Mirandy. „D ella ne­ musí nic přiznávat, pokud sama nechce." Opřela se v židli a rozhodla se změnit téma rozhovoru. „Frede­ ricka mě přistihla, kd yž jsem se loučila s Treyem ."

„ A sakra," vyhrkla D ella a do tváří se jí vrátila barva. „ C o udělala?" „N o, nejdřív se mě snažila zastrašovat a vyhrožo­ vala mi, ale pak z jídelny vyšla H oliday." „Ř ekla jí to?" zeptala se Della. „N e, rozhodla jsem se, že jí to řeknu sama. Tako­ vou radost jsem přece té potvoře nemohla udělat." „C o ž e ? " zeptala se Miranda. „Tys na sebe práskla, že sis sem do tábora vzala na návštěvu normála bez dovolení? To js i asi Holiday pěkně rozčílila, co?" „Ne. Jen mi řekla, aby se to už neopakovalo." do­ dala K ylie. D ella si odkašlala. „ A řekla jsi jí, kdo ti ho přivedl do chatky?" K ylie obrátila v oči v sloup, což ji naučila Sára. „To bych nikdy neudělala, D ello." V stala a šla k počítači zkontrolovat maily. Třeba jí matka už odpověděla. „C hceš vědět, co jsem se dozvěděla?" Miranda se k ní naklonila, jako by jí chtěla sdělit to největší ta­ jem ství. „Z aslechla jsem , že Frederičini rodiče byli rebelové. N ěkdo se musel asi pěkně snažit, aby Fre­ dericku dostal na tenhle tábor." „C o tím m yslíš, že byli rebelové? C o udělali?" ze­ ptala se K y lie a vzpom něla si, že přesně to samé ří­ kal Burnett z FV J o jejích rodičích. „Lidé, co odmítají ctít pravidla druhu. U vlkodla­ ků to m ůže znamenat, že loví potravu, která není na schváleném seznam u." „ A le ... ty m yslíš, že lo v í... lidi?" zeptala se K ylie a mráz jí přejel po zádech. „N ebo jin é nadpřirozené druhy a hospodářská zv í­ řata. D okonce i dom ácí zvířata." K ylie si okam žitě vybavila Lucase a jeho rodiče. Tak proto jso u s Frederickou takoví kamarádi? P ro­ tože jejich rodiče porušují pravidla vlakodlaků?

D ella vstala a došla k lednici. „C h ce někdo něco k pití?“ Podívala se na obě kamarádky. „D ám si dietní kolu, prosím ." „ A ty, M irando?" „Taky si dám kolu, to je dobrý nápad." K ylie se podívala na monitor a zjistila, že žádné nové m aily nemá. „Ptala jsem se dneska mámy, kdy přesně se ona a otec narodili." „N o a?" D ella postavila sodovku vedle počítače. K ylie si od ní vzala plechovku s kolou a vrátila se ke stolu. „M atka si nemohla vzpomenout, takže mi slíbila, že najde rodné listy a podívá se. Snad mi to pošle brzy mailem. Tedy když na to nezapom ene." K ylie si znovu sedla na židli. „Jak ji znám, vzpom e­ ne si na to možná za rok." „Jo, to je přesný. Proto většina dospělých ti v žd y c­ ky řekne ,možná* a m yslí tím ,n e ‘ .“ Miranda si sedla k počítači, aby si zkontrolovala své maily. D ella se posadila vedle K ylie, otevřela plechovku a dlouze se napila. „Ty piješ sodu?“ zeptala se K ylie. „Jasně, proč bych nepila?" zam račila se Della. K ylie pokrčila rameny. „N evím , te d y ... už jsem tě viděla jíst i čabajku, ale m yslela jsem , že upíři m o­ hou pít je n ... víš co ?" „K re v?" dokončila za ni D élla a zdálo se, že je na­ štvaná, že tohle slovo K ylie nevysloví. „Jo, krev." procedila mezi zuby K ylie a snažila se, aby se jí nezvedl žaludek. „N e, můžu pít i něco jiného. A le nedodává mi to žádnou energii. A le jsou některá jídla, která mi vů ­ bec nedělají dobře. Jako třeba brokolice." „ A co se stane, když sníš brokolici?" zeptala se K ylie.

„Jsem jak o balon těsně před prasknutím. To je fakt hrozný." K ylie se zašklebila. „M yslím , že tohle se stane každém u." „To tedy ne," ozvala se Miranda. „M á pravdu, ne­ ní totiž nic horšího, než když si upír prdne. Tedy k rom ě..." Podívala se na obrazovku a začala vyťuká­ vat písmena. „K rom ě toho, k d yž si prdne čarodějni­ ce, která snědla fazolové burrito." Všechny tři se zasmály. Pak ztichly a chvíli jen tak seděly. D ella si pohrávala s plechovkou v ruce. „U dě­ lala jsem to." „Fakt? Tys sis prdla?" M iranda si zacpala nos. „N e," odpověděla tiše D ella. „V ysp ala jsem se s klukem ." V místnosti se rozhostilo naprosté ticho. „N o a?" zeptala se Miranda a otočila se s židlí smě­ rem ke stolu. „B y lo to hezké. Opravdu m oc pěkné. S Leem jsm e spolu chodili přes rok. M ilovala jsem ho a věděla jsem , že on je ten pravý." O či se jí zaplnily slzami a z hlasu jí zaznívala neuvěřitelná bolest. „A le pak jsem se proměnila v upírku." „ A on se s tím nesm ířil?" K ylii bolelo u srdce za Dellu. V zpom něla se, ja k ji samotnou ranilo, když ji Trey opustil. D ella překvapeně otevřela pusu. „Já mu to vlastně ani neřekla. Chtěla jsem , a le ..." kousala se do rtu. „Š la jsem za ním, hned ja k jsem se proměnila. A le k d yž mě políbil, hned se odtáhl. Ř ekl, že jsem stude­ ná jako kus ledu a že jsem asi pořád ještě nemocná. A ... už mě nech těl... líbat, dokud zase nebudu nor­ mální a nebudu mít teplotu jako on." „Lum p jed en !" řekla Miranda. D ella se nadechla. „Jak m ám říct klu ko vi, který-

ho m iluju, že už budu n a vžd yck y studená ja k o kus ledu ?“ K ylie si všim la, ja k se jí klepe brada a položila svou ruku na její. „M ožná bys měla zkusit mu to v y ­ světlit. Třeba by tě pochopil, kdyby věděl —“ „N e .“ D ella prudce zatřásla hlavou, až s e jí hladké černé vlasy rozlétly kolem obličeje. „M yslím , že to není dobrý nápad. Je to skvělý kluk, hrozně čestný a jeh o rodina má kořeny v Číně. Stejně jako rodina mého táty. U ž se se mnou skoro rozešel, když zjistil, že m oje matka je Am eričanka a že je jí prarodiče při­ šli z Evropy. “ „To ale od něj není zas až tak hezké, “ poznam ena­ la K ylie. D ella znovu potřásla hlavou. „N ení to jeh o chyba. Prostě ho tak vychovali. B y li jsm e oba vychováni, abychom si věřili. A b ychom se učili nejlíp, navště­ vovali nej prestižnější školy, získávali ty nejlepší po­ zice v zaměstnání. M y n e jsm e ..." zase si kousala spodní ret. „M ěli jsm e být prostě dokonalí. Nejsm e žádné zrůdy —“ „Ty nejsi zrůda, D ello ,“ vyhrkla K ylie, zděšená tím, co D ella řekla. A le v hloubi duše si uvědomila, že vlastně takhle o D elle sama přem ýšlela, než ji po­ znala lip. A copak i sama o sobě neuvažovala jako o nějakém monstru? „M á pravdu," přidala se Miranda. K ylie pohladila Dellu po chladné ruce. „K d y ž tě on nechce takhle milovat, určitě najdeš někoho, kdo tě přijme takovou, jak á jsi. Jsi mladá a krásná. Máš přece celý život před sebou." K ylii najednou v m ysli vyvstala otázka, a než se stihla zarazit, vyslo vila ji nahlas: „Jsi nesmrtelná? A nebo js i u ž ...“ „M rtvá?" dokončila za ni Della.

K ylie zčervenala rozpaky. „Sakra, promiň. To ode mě nebylo férový. Chtěla jsem ti pomoct, ale místo to h o ...“ „To je v pořádku," ujistila ji Della. „N ejsem mr­ tvá. Těla upírů fungují trochu jin ak než lidská. Nevěř všemu, co čteš v těch románcích. Nejsm e nesmrtel­ ní. Jenom máme trochu jinou teplotu těla.“ „To jsem nevěděla," zam um lala K ylie a podívala se přes rameno na Mirandu. „ A ja k je to s kouzelni­ cem i?" „Ty žijí stejně dlouho," odpověděla, aniž by od­ trhla oči od počítače. „ A jiné druhy nadpřirozených?" K ylie přemýšlela o tom, kdyby náhodou zjistila, že je nakonec taky nad­ přirozená bytost, zda by měla alespoň dlouhý život. „Jedině snad v íly žijí déle," ozvala se zase M iran­ da a něco ťukala do počítače. „N ěkde jsem četla, že snad jedné víle je už víc ja k pět set let. Nebo tak ně­ ja k ..." „M yslíš si, že js i víla?" zeptala se Della. K ylie se opřela loktem o stůl a podepřela si bradu. „Ne. Sakra, copak já vím ?" zam um lala a smutně si povzdechla. „N estojí to za nic. Proč mi máma nemů­ že aspoň jednou v životě odpovědět. Nenávidím ten pocit nevědom osti!" K ylie se podívala zpátky na Mirandu. „N em ohla bys mi trochu pom oct?" „Jak?" zeptala se M iranda a stále se soustředila na své maily. „Ty si troufáš," zahihňala se D ella, když pochopi­ la, co má K y lie na m ysli. „C op ak si nepamatuješ, ja k umí poplést zaklínadla?" „Dej si bacha," Miranda zvedla prostředníček. D ella se zasm ála. „N o aspoň to teď není ten tvůj růžověj m alíček."

K ylie nevním ala D ellu a je jich slovní přestřelku. „M ohla by udělat nějaké kouzlo, které by m oji mat­ ku donutilo najít ty zatracený rodný listy a poslat mi kopie m ailem ? N e vážně, jestli dokážeš změnit tuňák ový sendvič na sendvič s arašídovým máslem a džem em , tak proč bys nedokázala tohle?" „N o d o bře..." Miranda stále zírala na obrazovku počítače. „N ěco ti řeknu. Dotkni se třikrát prstem špič­ ky svého nosu a řekni při tom ,Miranda je úžasná1." K ylie se na ni překvapeně podívala. „M yslíš to vážně?" „Naprosto." Miranda se otočila a nezdálo se, že by si z nich dělala legraci. „Tak do toho! Třikrát se dotkni prstem špičky nosu a řekni ,Miranda je úžasná‘ ." „ A nechceš náhodou moji mámu proměnit v ropu­ chu, že ne?" K ylie držela ukazováček levé ruky před nosem. „N edělala bych to být na tvém m ístě," varovala ji Della. M iranda se na ni zam račila. „N a mou duši, na psí uši, slibuju, že to teď určitě nepopletu." Z ved la ma­ líček. „ A když to udělám, přijde mi od m ám y zpráva?" K ylie nemohla uvěřit, že o tom vůbec takhle uvažu­ je , a le ... „Jasně," zakřenila se Miranda. „A n ebo si můžeš rovnou zkontrolovat schránku. Přišel ti od ní totiž právě teď m ail." K ylie vyskočila ze židle, odstrčila Mirandu a do­ padla na židli. Zadržela dech a v ruce svírala myš. B y ­ la jen jedno kliknutí od toho, aby zjistila, že je nadpři­ rozenou bytostí. Jen jedno kliknutí. Bože, ja k já se bojím!

Kapitola dvacátá oámá

„Tak už to otevři," houkla D ella na K ylii. K ylie se podívala přes rameno, Della stála za jejím i zády po pravici, M iranda po levici. Zhluboka se nadechla a zadívala se na monitor. K likla na tlačítko „otevřít". A h o j zlatíčko, spletla js e m

se. Nenarodila js e m

se

v je d e n á ct hodin, ale bylo to v deset. Te dy v deset dvacet tři večer, abych byla přesná. A tvůj otec se narodil v devět čtyřicet šest hodin dopoledne. U ž jsi volala...

K ylie přestala číst. Ani jeden z je jích rodičů se nena­ rodil o půlnoci. Hlavou jí vířily m yšlenky a pocity, které nedokázala identifikovat. B y la to úleva? M ěla by být, ale K ylie si tím ani trochu nebyla jistá. Znam enalo to, že tedy není žádná nadpřirozená bytost. „Vidíte, já vám to říkala, lidi. Nejsem jedna z vás," řekla K ylie, ale lehko jí rozhodně nebylo. Nechtěla přece být nadpřirozenou, ne? N ebo snad ty pocity, které měla, byly zklamáním nad tím, že se sem mezi ně nehodí? Ž e sem do té skupiny lidí zase nezapadne. Jako vždycky, pom yslela si.

A le v hloubi duše js i vždycky věděla, že js i jiná. Hlavou se jí honila H olidayina slova. V první chvíli i připustila, že H oliday má pravdu. V žd y ck y měla pocit, že je jiná než ostatní a cítila se jak o outsider. A le n e b yla ... jiná. Takže má potvrzeno, že není nadpřirozená. Nemá žádný dar. „Já tomu nevěřím ," prohlásila Della. Pak se přidala Miranda. „H oliday přece říkala, že se m ůže přeskočit jedna generace." „Jo, ale jenom v ojedinělých případech," řekla K ylie. „ A le m ožná, že si tvoje matka v y m ý šlí," dodala D ella. K ylie se na ni podívala. „ A proč by mi lhala?" D ella pokrčila rameny. „M ožná je jenom naštvaná a má blbou náladu, protože se rozvádí. C o já vím ?" „Vaši se rozvádějí?" zeptala se Miranda. „Jo," zamumlala K ylie a naštvaně se podívala na Dellu, že o tom vůbec začala mluvit. Znaly se teprve pár dní, ale K ylie jí důvěřovala. „ A sakra." M iranda stiskla K ylii soucitně rameno. „ A proč se rozvádějí?" „Já sama nevím. M atka je tak o vá ..." „K ousavá, co ?" vypadlo D elle z úst. K ylie už skoro přikývla, ale pak se zarazila. „N e, neřekla bych, že je kousavá, je jenom taková... stu­ dená a odtažitá. Je jako Ledová královna. Nedávno jsem tátu slyšela, kd yž jí říkal, že je jako nanuk." „Takže tvůj táta si asi našel jin o u ," řekla Della mateřským starostlivým tónem. K ylie se otočila v židli a zírala na Dellu. „To ne." D ella se zašklebila. „A le věř mi, když ji nazval na­ nukem, pak si asi našel nějakou jinou, mladší a t e p ­ le jší 1ženskou do postele."

„Táta není takový,“ řekla K ylie velice přesvědčivě. Pak si najednou uvědomila, že řekla o matce, ja k je studená. „ A tím , studená 1 jsem m y sle la ... em ocionálně, ne —“ „Já vím ,“ řekla Della. „N em ysli si, že ses mě tou­ hle poznám kou nějak dotkla. Kolem mě nemusíš chodit po špičkách." K ylie však v jejích očích viděla něco jiného. Věděla, že pro všechny je to teď takové těžké období. Podívala se zpátky na obrazovku. „M ám a je ... ně­ kdy je těžké s ní žít. Nedávám tátovi za vinu, že od ní odešel." „Takže budeš bydlet s otcem ?" zeptala se Miranda. Ta otázka vrátila K ylii do dne, kdy stála na příjez­ dové cestě před domem a prosila otce, aby ji vzal s sebou. A i k d yž to bylo velm i bolestivé, musela si konečně přiznat pravdu - ten den, kdy se otec roz­ hodl opustit matku, se rozhodl opustit i ji. „U ž je pozdě a jsem unavená." Zvedla se a zam íři­ la do ložnice. N a rozdíl od dřívějška se teď konečně může vyplakat. Druhý den ráno K ylie vešla do kanceláře k Holiday a na stůl jí položila vytištěný m ail od matky. „Podívejte, říkala jsem vám to," prohlásila K ylie. „Teď už můžete zavolat té mé psychiatričce, aby v y ­ řídila mámě, že si pro mě m ůže přijet." Představa, že odsud odjede, ji však už tolik netěši­ la jako před pár dny. N echtělo se jí odtud, ale když teď zjistila, že není žádnou nadpřirozenou bytostí, už sem nepatří. „C o je to?" Holiday se dívala na kus papíru a oči se jí rozšířily překvapením, když si zprávu přečetla. Zvedla hlavu a zadívala se K ylii do očí.

„N o dobře, musím uznat, že mě to překvapuje. A le to nic na věci nem ění." „Jak to, že ne? Ř íkala jste mi, že jen ve velm i v ý ­ jim ečných případech se m ůže přeskočit jedna gene­ race." „ A co ta tvoje schopnost vidět a kom unikovat s duchy? A že tys byla zrozena o půlnoci. A že obraz tvého m ozku je naprosto odlišný od obrazu lidské­ ho?" K ylie se posadila na židli proti Holiday. „M ožná jsem jenom blázen. N ebo ja k jste mi taky řekla, jsem jenom člověk, co je schopný vnímat duchy, kteří ma­ jí nadbytek energie." H oliday přikývla a naklonila se dopředu. „N e b o ... m ožná lidi, které považuješ za své rodiče, ani tvým i biologickým i rodiči nejsou." K ylie se na ni vyděšeně podívala. „Věřte mi, že při tom, co se dneska u nás doma děje, bych docela ráda věřila tomu, že jsem adoptovaná. A le viděla jsem fotky, na nich je máma těhotná." H oliday otevřela ústa, jako by jí chtěla oponovat, ale pak jen zavrtěla hlavou. „Jak už jsem ti říkala předtím, tohle je tvůj úkol, a já tě nemůžu přesvěd­ čovat." „ Byl to můj úkol. U ž jsem tady skončila. N ašla jsem odpověď na své otázky. Jsem úplně normální člověk." Holiday se opřela pravým loktem o stůl, dlaní si podepřela bradu a dívala se m lčky na ni. K ylie už si pomalu začínala myslet, že tohle je asi nějaký způ­ sob, ja k ji přinutit přemýšlet o sobě a svém životě, protože to dělala pokaždé, když s K ylii mluvila. Při­ pomínala jí psycholožku, ke které chodila. Doktorka D ayová dělala něco podobného. K d yž s K ylii probí­ raly je jí život, opřela se v křesle a m lčky přikyvovala.

Nejhorší na tom bylo, že tohle vžd ycky na K ylii zabralo. „Opravdu si m yslíš, žes našla odpovědi na všech­ ny své otázky?" zeptala se Holiday. „C h ceš tedy od­ sud odejít?" „A no. V lastně ne, já sama nevím ." K ylie si dla­ němi zakryla obličej. „C h ci říct... každý tady ví, co je zač a kam patří. Miranda m ezi čarodějnice, D ella mezi upíry. A já ... já nemám ani potuchy, co jsem . M ám pocit, že nepatřím vůbec nikam ." K ylie se sku­ tečně cítila jako nějaký outsider - jako nějaká ztra­ cená existence. „B y l tady snad na tebe někdo nepříjem ný?" zepta­ la se Holiday. „N e, to ne," odpověděla popravdě K ylie. Holiday se zhluboka nadechla. „Zahlédla jsem vče­ ra v noci Fredericku. Jestli ti dělá nějaké problém y..." „Problém y ne," řekla K ylie, protože nechtěla, aby si ta vlkodlačice m yslela, že si na ni stěžuje. „S ní to nemá nic společného." A většina z toho byla pravda. H oliday se podívala znovu na papír. „Podívej, uděláme spolu takovou dohodu. Dej m i... ne, dej so­ bě dva týdny, aby sis to všechno mohla ještě jednou promyslet, K ylie. A když i potom budeš chtít tenhle tábor opustit, prom luvím si osobně s tvojí mámou." Snad proto, že v hloubi duše K ylie se opravdu ne­ chtěla vrátit domů k matce — nebo spíš proto, že by jí Miranda i D ella chyběly, rozhodla se, že to ty dva týdny ještě zkusí. „Tak platí," odpověděla. „Prim a." H oliday se postavila. „ A protože už mám tedy jen dva týdny, myslím, že bychom si m ěly pro­ mluvit vážně." „Vážně o čem ?" zeptala se K y lie a sledovala H oli­ day, ja k ze skříně vytáhla dvě podložky na cvičení.

„O duších." H oliday rozložila podložky na zem a kývnutím vyzvala K ylii, aby se posadila. „Já mám jen jednoho," odpověděla K ylie H oliday zvědavě nadzvedla obočí. „V žd y ck y to začíná jen jedním . A le věř mi, když ti říkám, že při­ jdou i další. Pravda je , že už jsou tady kolem tebe, ale ty je zatím nevidíš." K ylii se sevřel žaludek úzkostí. „O čem to m lu­ víte?" „Č etla jsem tvou složku a vím , že míváš občas noční múry." Najednou jí došlo, co jí Holiday říká. „Chcete mi snad říct, že ty moje noční m ůry... ty strašné sny js o u ... duchové?" H oliday přikývla. „Přesně tak. Teď k tobě přichá­ zejí, kd yž spíš. O bjevují se v tvých snech. A le po­ zději se ti začnou zjevovat, kdykoliv se jim zachce. A ž budeš stát frontu na lístky do divadla, až budeš sedět ve třídě nebo dokonce i když budeš na schůzce s klukem. B y la jsem na tom stejně jak o ty." K ylie si znovu vzpom něla na noci, kdy se probu­ dila vyděšená a zbrocená potem, ale nikdy neměla ani potuchy, co ji vlastně tak vystrašilo. V žd yck y je ­ nom cítila ten ledový chlad kolem páteře. To divné mrazení. „C hci se naučit, ja k to všechno zastavit." H oliday se zamračeně dívala do K yliina obličeje. „Je to na tobě. A b ys tohle všechno m ohla zastavit, musíš dojít na místo, kde se duchové scházejí." „ A funguje to jako vypínač? K d yž to jednou zasta­ vím, dají mi pokoj?" H oliday pokrčila rameny. „To záleží na to m ..." „N a čem ?" skočila jí do řeči K ylie. „N a tom, jací duchové s tebou chtějí mluvit. Jestli špatní, nebo dobří." Holiday se posadila na podložku na zemi. „U ž jsi někdy zkoušela meditovat?"

K ylie zavrtěla hlavou. „ A už js i někdy slyšela o tom, že se duše m ůže do­ stat mimo tělo?“ „N e.“ Ne, a díky. Radši zůstanu ve svém těle, po­ m yslela si. „Takže v y tvrdíte, že se duchové ke mně můžou vrátit, kdykoliv sem jim zachce, i když já si to nepřeju?“ „Ti nej silnější ano.“ Holiday pokynula K ylii, aby se posadila vedle ní na podložku. „N ebo si je můžeš jen vyslechnout a podívat se, co po tobě chtějí. Tak­ hle to funguje u mě. A teď pojď, vyzkouším e si něja­ ká meditační cvičen í." N ásledující čtyři dny K ylii plynuly, jako by se pohy­ bovala v nějaké mlze. Snažila se přem luvit Dellu ne­ bo Mirandu, aby se s ní vydaly k vodopádům, ale ani jedna z nich o tom nechtěla ani slyšet. V ypadalo to, že pokud chce opravdu vidět to tajemné místo u vo ­ dopádů, bude se tam muset vydat sama. B y l tu ale jeden m alý problém - představa, že m ůže zahléd­ nout tančit mrtvé anděly, ji děsila k smrti. Takže se nakonec rozhodla, že na cestu k vodopádům proza­ tím zapomene. Bohužel ale nemohla zapomenout na jiné věci, které se kolem ní děly. Jako například na Dellino a M irandino každodenní hašteření. Alespoň jednou za den je musela K ylie uklidňovat, aby jedna druhou nezabila. Od té chvíle, kdy K ylii matka napsala mail, spolu m luvily dvakrát denně. K d yž se K ylie neozvala, má­ ma jí zavolala sama. To, že jí matka takhle telefono­ vala, ji však znepokojovalo mnohem méně než to, že otec se neozval ani jednou. Přesvědčovala sebe sa­ mu, že je to tím, že chlapi prostě volají jen v případě, že mají o čem mluvit. A le že by si s ní otec neměl co říct?

A le uvidím ho už v neděli, což j e pozítří, pom ysle­ la si. Pom yšlení, že tohle je jí matku trošku naštve, jí dělalo dobře. V žd y ť to byla ona sama, kdo chtěl, aby K y lii otci kvůli návštěvnímu dni zavolala. A K ylie byla ráda, že to udělala. Opravdu chtěla - potřebovala - vidět tátu. Otec jí skutečně chyběl. A čím víc se blížila neděle, tím víc po něm toužila. Doufala, že se jí ho podaří přesvědčit, aby po návra­ tu z tábora mohla bydlet s ním. Prom luvila si i se Sárou, která už zase m ěla svou obvyklou veselou náladu, když zjistila, není těhotná. V yprávěla jí, ja k už si zase užívá s novou láskou - devatenáctiletým bratrancem jednoho ze sousedů. Pokud K ylie m ohla usuzovat z jejích narážek, v y ­ padalo to, že se spolu už brzo vyspí. K ylie Sáře při­ pomněla, ja k se ještě nedávno strachovala, zda není v jiném stavu, ale pak to vzdala. Sára byla novou lás­ kou tak nadšená, že nemělo sm ysl jí něco vykládat. Sára si stejně nikdy nenechala od nikoho radit. V týdnu jí také dvakrát zavolal Trey a opakoval stále stejnou písničku. Jak ji m iluje a ja k m oc ho mr­ zí, co se stalo. Jen kdyby mu dala druhou šanci, do­ kázal by jí, jako m oc ji miluje. K ylie si dovedla živě představit, ja k by jeh o důkaz vypadal - nakonec by oba skončili nazí v posteli. A čím víc o tom přem ýšlela, tím víc se ubezpečova­ la, že Trey není pro ni ten pravý. Jen ho požádala, aby přes léto zůstali jen přáteli, ale pak, když ne­ šťastně pronesla to druhé jm éno, rozčílil se. C o by udělal, kdyby se rozhodla, že se bude scházet s ně­ kým jiným ? Proč jenom nemůže být Trey jako Derek, pom ys­ lela si. K d yž jsem jeh o požádala, abychom byli jen přátelé, nenaléhal už na mě. Přestože jsem mu viděla na očích, ja k mě touží políbit.

Ano, D erek by milý. V žd y ck y ji vyslechl, dokonce s e jí zeptal na problémy, které m ěla s rodiči. M luvili spolu o tom, ja k se H oliday na ně rozzlobila, když chtěli vrátit své dary. A někdy je n tak přišel, sedl si vedle ní a v tichosti se najedli. V šechno, co v posled­ ních dnech udělal, jen potvrzovalo jejich přátelství. Jen přátelství, nic víc. Žádné další svůdné pohledy. Žádné úsměvy, kte­ rým by nemohla odolat. Žádné d o te k y ... Dokonce, i kd yž v jídelně seděl vedle ní, vžd ycky si dával pozor, aby se jí nedotýkal. Přesto ho viděla, ja k vedle jin ých holek sedí tak blízko, že se dotýkají ramenem, a to ji bolelo. Potlačovala žárlivost a říka­ la si, že je to takhle lepší. Stejně za necelé dva týdny odjedu. Tak proč bych se měla s někým zaplést, uva­ žovala. Bude se raději učit meditovat a musí najít způsob, ja k zastavit ty duchy. H oliday ji zvala na meditační lekce třikrát denně. Zkoušely pálit kadidlo, počítat, poslouchat meditační hudbu, a dokonce si něco představovat, ale nic nepomáhalo. K yliin a duše zů­ stávala stále v jejím těle a nem ěnila se. H oliday stá­ le věřila, že jednou se jim to podaří, ale K ylie už doufat přestala. „U rčitě to jednou přijde, uvidíš,“ ří­ kala H oliday po každé meditaci. A le pro K ylii to byl jen další důkaz toho, že sem m ezi ně nepatří. Tedy ne, že by potřebovala nějaký další důkaz, a le ... Jediná věc, která jí nebyla jasn á, bylo, proč s e j í znovu neukázal ten m rtvý voják. K y lie se přiznala H oliday, že ho jednou poslala pryč, aby ji už neo­ travoval, že tím ztrácí jen čas. H oliday jí na to však odpověděla, že takhle to nikdy nefunguje. K y lie jí však nevěřila. Stejně tak ja k o j í nevěřila, že jednou přijde doba a budou se jí duchové zjevovat i ve dne.

D íkybohu se jí už voják nezjevoval přímo a je jí sny nebyly plné krve a děsivých scén. A le už jenom z toho, že ho K ylie cítila vedle sebe, jí naskakovala husí kůže. Způsob, ja k se na ni díval, ja k stál vedle n í... to všechno jí připadalo záhadně povědom é. A le nevěděla proč. M usela připustit, že H oliday m ůže mít pravdu. M ohl se jí v jejích děsivých snech zjevovat, a proto k d yž se jí zjevil tenkrát večer, m ěla pocit déjá vu. H oliday jí dokonce navrhla, aby se pokusila si s ním promluvit, ale to K ylie okam žitě zavrhla. M ěla pocit, že kdyby na ni on prom luvil, lezli by mu z úst červi nebo vytékala krev. N e rozhodně budu držet ja z y k za zuby a přát si, aby on udělal totéž, pom ysle­ la si. Posledních pár dní se jí taky úspěšně dařilo držet se dál od Lucase a Fredericky. A le každé ráno, když čekala, kdo si vytáhne je jí jm éno na hodinu seznam­ ky, byla nervózní, aby to nebyl právě jeden z nich. A dnes to nebylo jiné. B yla rozhodnutá, že kdyby si Lucas nebo ta vlkodlačice vytáhli její jm éno, předstí­ rala by migrénu a odmítla by někam jít. Jistě, Frederice by tím udělala radost, protože ta by hned prohlási­ la, že se jí K ylie bojí. A le ať si, pom yslela si, pořád je to lepší než s ní strávit hodinu, protože to by Frederic­ ka určitě vycítila, že K ylie má skutečný strach. K ylie stála m ezi Mirandou a D ellou a sledovala ostatní táborníky, ja k vytahují jm éna a hledají svůj protějšek. Věděla, že M iranda si přála seznámit se s Chrisem, a skutečně, tenhle přitažlivý upír si je jí jm éno vytáhl. D elle bylo vžd ycky jedno, kdo si její jm éno vytáhne. A le včera si K ylie všim la, že poku­ kuje po jednom m ěn ivci... K d yž se jí na to zeptala, D ella jen zčervenala a popřela to. M ůžou se vůbec upíři červenat?

Najednou se vedle K ylie objevil Derek. „A h o j,“ usmála se na něj. N o dobře, m ožná b yl je jí úsměv trochu vřelejší, než kdyby tam stál někdo jiný. „A h o j,“ řekl trochu nepřítomně a sledoval, ja k si ostatní vytahují jm éna. K ylie si ho mohla alespoň pořádně prohlédnout, když se na ni nedíval. M ěl na sobě světle zelené tričko, které mu obepínalo hruď. K ylie si vzpom něla, ja k bylo příjemné položit si na ni hlavu. Jasně se jí vybavil ten úžasný pocit bezpečí a podivné chvění kolem páteře, když zvedla oči a uviděla jeh o rty ... tak blízko, že stačilo si jen tro­ chu stoupnout na šp ič k y ... Zam rkala a vrátila se do přítomnosti. M ěl na sobě khaki kalhoty, které mu dosahovaly ke kolenům. V šim la si, že v loketní jam ce má malou náplast. Zvedla ruku a lehce se ho dotkla. „To je ... T y s... tys dával krev?“ „Jasně,“ poznam enal Derek a zadíval se jí do očí. Po dlouhé době konečně neodvrátil pohled a K ylii měla pocit, že je všechno tak, ja k má být. Lehce přejela prstem po náplasti. „Prom iň." „Z a co? V žd y ť js i nic neudělala." „B o lelo to?“ zeptala se. „N e.“ D íval se na ni, jako by nikdo jin ý kolem nich neexistoval. Sledovala ty zlaté tečky, které mu zářily v očích, a toužila se k němu přitisknout. „D ereku!“ ozval se vedle nich radostný hlas. „ V y ­ táhla jsem si tvoje jm éno!“ Derek sebou trhl a celý ten jejich okam žik náhlé přitažlivosti b yl pryč. K ylie se podívala, kdo je to vyrušil - Mandy, hezká malá brunetka, víla. K ylie sledovala, ja k víla objala D ereka kolem kr­ ku a lehce ho políbila na tvář. M yslela si, že Derek bude překvapen dívčiným afektovaným chováním, ale vypadal docela spokojeně, ja k o by z toho měl

skutečnou radost. U sm ál se na M andy - tím samým úsměvem, jak ým se usmíval na K ylii. „Prima, takže vyrazím e?" zeptal se Derek brunetky. „Jasně, a prozradíš mi, kam půjdem e?" zeptala se Mandy. „N ech se překvapit," odpověděl Derek. Copak j i chce vzít taky na tu mýtinu k potoku? uvažovala K ylie a v hrudi se jí usadil těžký kámen. D erekovy zelené oči se zam ěřily zpátky na ni. „Tak se uvidím e pak, jo ? " „Jasně." Přinutila se k úsměvu, ale bylo jí jasné, že Derek poznal, že je falešný. A le byla to ona, kdo chtěl, aby byli s Derekem jen přátelé. Tak na co si tu teď chce stěžovat? K ousla se do rtu. Tohle byl přesně ten důvod, proč nechtěla začít s Derekem chodit. Protože by ji to zra­ ňovalo. A le zjistila, že už je pozdě. U ž ji to zraňova­ lo. K d y ž se otočila, viděla, ja k ti dva jdou vedle sebe po pěšině ruku v ruce. „Super!" zavolala na ni Miranda. K ylie se na ni překvapeně podívala, protože úplně na své spolu­ bydlící zapomněla. M iranda tu ještě stála, ale D ella už byla pryč. „ C o ? " zeptala se K ylie. „Tak kdo si vytáhl tvoje jm éno?" „N e moje, ale tvoje," zakřenila se Miranda a šťouch­ la K y lii loktem do žeber. „N ebo mi snad chceš tady tvrdit, žes to nesledovala a nevíš, kdo si ho vytáhl?"

Kapitola dvacátá devátá

K ylie si přiložila si dlaně na spánky a chystala se, že bude předstírat silnou migrénu. „K d o ?“ „Já,“ ozval se vedle ní znám ý hlas. O točila se a zadívala se do tváře Perry mu. O d­ dechla si, protože před ním nemusela nic předstírat. „Slib mi, že mě dneska nebudeš prohlížet," řekl rá­ doby vtipně, ale K ylie viděla, že s e jí v duchu om lou­ vá za to kotě. „Nebudu. A le prosím tě, už se přede mnou v nic neproměňuj. D ěsí mě to.“ „Nem áš žádný smysl pro legraci," zamumlal, ale K ylie si všim la, že se spíš dívá na Mirandu než na ni. „Jóóó,“ vykřikla Miranda, protože Chris si vytáhl je jí jm éno. „Popřej mi štěstí," rychle dodala a roz­ pustila si vlasy, které měla stažené do culíku. „Tak hodně štěstí," řekla K ylie a přem ýšlela, proč má Perry tak zachmuřený výraz. „K am chceš jít? " zeptal se jí a pohledem sledoval Chrise a M irandu, kteří odcházeli pěšinkou do lesa. K ylie nikdy neviděla smutnějšího měnivce. „Je mi to jedno, k a m ..." A le najednou ji něco na­ padlo. I k d yž to považovala za naprostý nesm ysl, ne­

mohla si pomoct. „V ím o jenom takovém místě u po­ toka kousek odtud.“ V neděli dopoledne přesně v deset hodin stála K ylie v jídelně a čekala na otce. D va dny přem ýšlela o tom, ja k mu říct, aby mohla bydlet s ním, a ne s matkou, a nakonec se to vyřešilo docela snadno sa­ mo. V čera večer jí máma zavolala, že dostala nabíd­ ku v práci, ale že bude muset hodně cestovat. Takže b ylo jasné, že K ylie zůstane u otce. Tohle ale zatím matce neřekla, čekala, ja k se dnes dohodne s tátou. D o jíd eln y vešel Derek, a k d yž si K y lie všim l, ihned se vydal k ní. K ylie se trochu zastyděla, když si vzpom něla, ja k včera vzala Perryho právě na to místo u potoka. B y la si jistá, že tam narazí na Dere­ ka s Mandy, ale kámen zel prázdnotou. Ani ona se tam s Perrym nezastavila a vedla ho dál pěšinou do lesa. Nem ohla by zůstat s někým jin ým na místě, kde se s Derekem m álem políbila. „Jsi tady nějak brzy," usmál se na ni Derek. K ylie si nemohla pomoct, ale přem ýšlela, kam asi včera M andy vzal a co spolu dělali. Políbil ji ? Nebo snad něco víc? honilo s e jí hlavou. „O tec mi říkal, že tu bude přesně v deset." „Takže máma se tu zastaví později?" zeptal se. „N e," odpověděla K ylie. „Prý nechce riskovat, že by se tu s ním potkala." „To mě mrzí. Je to pro tebe těžké, v id ? " V ypadalo to, jako by si o ni opravdu dělal starosti. K ylii se roz­ bušilo srdce. V čera večer se celou dobu dívala, ja k sedí vedle Mandy, tak blízko, že se dotýkali rameny, a oba se něčemu smáli. M rzelo ji, že mu tenkrát na tom kameni nabídla jen přátelství. A le pak si uvědo­ mila, že m ožná už za týden pojede domů, takže to takhle vlastně bylo lepší.

„ A tvoje máma přijede?" zeptala se. B y la ráda, že jí také tolik důvěřoval a svěřil se jí se svým i problé­ my. Řekl to snad i Mandy? „Obávám se, že ano,“ řekl. „Je taková až m oc sta­ rostlivá, od té doby, c o ...“ „O dešel tvůj otec?“ doplnila ho tichým hlasem K ylie. Derek přikývl a pak se otevřely dveře a do míst­ nosti vešlo několik rodičů. „Támhle je ,“ k ývl Derek směrem ke dveřím. „A si bude lepší, k d yž půjdu.“ „Tak hodně štěstí,“ popřála mu K ylie a stiskla mu ruku. Dotknout se h o jí připadala tak správné... a zá­ roveň bláznivé. Rukou jí proběhlo sladké mravenčení, které by rozhodně nevyvolal dotek přítele. Derek se zarazil a podíval se na ni. N a tváři vyk ou zlil ten nejúžasněj­ ší úsměv. „Tobě taky.“ K ylie se za ním dívala a věděla, že Derek jí bude hrozně chybět, až odjede. Sakra, všichni jí budou chybět. Miranda, D ella - nebude jí chybět jejich ne­ ustále dohadování, ale ony ano. Setřásla ze sebe m elancholickou náladu a hledala otce v další skupince rodičů, kteří vpluli do m íst­ nosti. N enašla ho, ale všim la si páru, který určitě m usel přijet za D ellou. Žena - A m eričanka s evrop­ ským původem - stála vedle m uže asijského v zh le ­ du a rozh líželi se po místnosti. Věděla, že D ella je čekala až kolem poledne, takže zůstala ještě ve sru­ bu. K y lie se k nim vydala. „D obrý den, jsem K ylie . V y jste přijeli za D e l­ lou, že ?“ „A n o, je tu někde?“ odpověděla žena. „N ečekala vás tak brzy. A le jestli chcete, zavolám ji. Zůstala ještě v chatce.“

„To ještě spí?“ zeptal se D ellin otec. „Panebože, m yslel jsem si, že se to tady na táboře zlepší.“ Podí­ val se na ženu. „M usím e se zeptat, jestli by jí tu ne­ udělali drogové testy. Jestli to neudělají, vezm em e ji odtud a dáme ji někam, kde jí pom ůžou .44 K ylie se snažila nereagovat na jeh o slova. A le v duchu děkovala, že takového otce ona nemá. No, m ožná ji nepřišel vyzvednout na policii a nepřišel se s ní rozloučit před odjezdem na tábor, ale aspoň o ní nepochyboval. Choval se mnohem lip než Dellin otec, pom yslela si. „N e, D ella je už dávno vzhůru," řekla K ylie a vě­ děla, že možná lže. A le chtěla D ellu před tímhle des­ potou chránit. Znovu se rozhlédla po místnosti, jestli nezahlédne otce, a pak dodala: „V íte co? Já pro ni doběhnu a při­ vedu ji .“ Pomalu došla ke dveřím jídelny, ale jakm ile se ocitla z dohledu jejích rodičů, dala se do rychlého běhu ke srubu. O hodinu později seděla K ylie vzadu v jídelně a po­ zorovala ostatní návštěvníky. D ellu opravdu probu­ dila a v rekordním čase obě stihly doběhnout zpátky do jídelny. N a zpáteční cestě stihla ještě K ylie za­ běhnout do kanceláře za Holiday a upozornit ji, že D ellin otec bude vyžadovat u D elly provedení dro­ gových testů. Teď sledovala D ellu při rozhovoru se sestrou, zatím co jejich rodiče seděli strnule u stolu a jen poslouchali. Zdálo se, že D ellu tahle návštěva m oc netěší. M irandini rodiče se tu objevili ch vilku po D elliných. K y lie přem ýšlela, jestli někdy viděla M iran­ du takhle nejistou, jak o byla v přítom nosti matky a otce. Seděla u stolu se shrbenými rameny a ani

jednou se neusm ála. A že se M iranda smála skoro pořád. K y lie m ěla chuť jít za nimi a říct jim , ja k moc je ráda, že bydlí s M irandou, ale pak si to ra­ ději rozm yslela. „A h o j,“ ozvala se Holiday a sedla si vedle K ylie. „Táta ještě nedorazil?" „Zatím ne. A s i si špatně spočítal, ja k dlouho mu bude trvat cesta sem. K d yž jsm e někam je li, cestu vžd ycky našla na mapě máma. A znáte chlapy, ti vžd ycky radši ujedou stovky kilom etrů navíc, než by se zeptali na cestu.“ K ylie věděla, že tohle jen takové plácání. H oliday se zakřenila. „M uži - nemůžeme s nimi žít, ale bez nich to nestojí za nic.“ „M áte... někoho?" zeptala se K ylie a přem ýšlela, jestli je jí otázka nebyla příliš osobní. „N evidím , že byste nosila prstýnek." Holiday pokrčila rameny. „N o, někdy je m ožná lepší být bez nich.“ „Takže jste rozvedená?" vypadlo z K ylie. „N e, nevzali jsm e se. M ěla jsem už prstýnek, měla jsem datum svatby a dokonce i svatební šaty. A hodi­ nu před svatbou jsem zjistila, že nemám snoubence." „To muselo být strašné," povzdechla si K ylie. „Jo, to b ylo ." „ A řekl vám někdy, proč to udělal?" „Jen mi řekl, že poznal někoho, kdo se k němu víc hodil. Jinou upírku." „Proboha, nebyl to snad Burnett, že ne?" H oliday se na ni překvapeně podívala. „N e. Proč si m y slíš..." „Líbíte se m u," vyhrkla K ylie. „V žd yck y, když jste se na něj nedívala, tak vás pozoroval." „Proboha, vžd yť ten chlap je tak arogantní. N ikdy bych.

„ A le vypadá dobře, co ?“ „Sakra, to tedy jo .“ Holiday si povzdechla. „ A pro­ to ho taky nenávidím." Obě se zasmály. H oliday se zadívala na Dellinu rodinu. „D ík, žes mě upozornila na D ellina otce. Ten drží rodinu zkrátka, co ?“ „To ano,“ odpověděla K ylie. „D onutilo mě to pře­ m ýšlet o mé rodině a usoudila jsem , že jsem vlastně ráda, že jsou takoví, ja cí jsou. Počkejte, až se sezná­ míte s mým otcem. Ten rozhodně takový despota není.“ „U ž se na něj těším ,“ odpověděla Holiday. K ylie věděla, že H oliday si chce s otcem promlu­ vit a říct mu svůj názor o nadpřirozených bytostech. N em yslela si však, že by otec uvěřil. On určitě nebyl ničím obdarovaný. Tedy možná něčím ano, ale roz­ hodně ne nějakým darem od bohů. K ylie se znovu podívala na Dellinu rodinu a uva­ žovala, jestli ji je jí otec vůbec někdy objal. „M yslíte si, že se D ella rozhodne opustit rodinu a žít s ostatní­ mi upíry?" zeptala se K ylie. Holiday si povzdechla. „Pro upíry-nováčky je oprav­ du hrozně těžké žít mezi normálními lidmi. Zvlášť, když žijí s někým, kdo je neustále kontroluje. A le D ella svou rodinu miluje a opustit je , je pro ni také hrozně složité. Bojím se, že ať si vybere jakoukoli cestu, vžd ycky toho bude litovat." „N esnáším to," řekla K ylie a srdce ji bolelo za pří­ telkyni. V jídelně se otevřely dveře a K ylie přestala téměř dýchat, jak byla napnutá, kdo se v nich objeví. Místo otce ale vešel Lucas s postarší paní. K ylie si všimla, s jakou péčí a starostlivostí Lucas tu dámu vedl. „K do to je ? " zeptala se.

Holiday se podívala ke dveřím. „Lucasova babička." K ylii ani nenapadlo, že by se tu mohla setkat s Lucasovým i rodiči. Netoužila po tom, aby ji poznali - což ale bylo nepravděpodobné, když ji nepoznal ani Lucas. „ A jeho rodiče přijdou také?“ „N e, nepřijdou. Jeho rodiče byli zabiti krátce po Lucasově narození. V ychovávala ho babička." „N em ohlo to být hned po jeh o narození," zam um ­ lala K ylie a uvědom ila si, že ta slova neměla nikdy vyslovit nahlas. „A n o, je to strašné," odpověděla Holiday, která nepochopila K yliinu poznámku. „M yslím , že v papí­ rech jsem četla, že to bylo asi týden nebo dva po je ­ ho naražení." „A ch , bo že," K ylie se odvrátila. Pak si vzpom ně­ la, co jí M iranda vyprávěla o dětech, které se narodi­ ly rebelům. Lhal snad Lucas o svých rodičích, proto­ že by ho ostatní soudili podle nich? „A ch ne, teď ne," povzdechla si Holiday. K y lie se rozh léd la a u vid ěla u dveří Burnetta Jamese. B y l zam račený a rozčílen ý a K y lie nem u­ sela být ani nadpřirozenou bytostí, aby věděla, že je něco v nepořádku. H oliday vytáhla telefon a rychle vyťukala číslo. Zam račila se a pak ho strčila zpátky do kapsy. „P roč vžd ycky, k d yž ji potřebuju, je S ky tak zaneprázdněná, že m usím všechno vyřizovat sa m a ..." K ylie věděla, že H oliday nečeká na je jí odpověď, a tak jen pokrčila rameny a neřekla nic. „Prom iň," om luvila se Holiday. „V yp adá to, že mám před sebou další bitku, kterou musím vyhrát." O chvíli později už K ylie zahlédla, ja k spolu s Burnettem vycházejí z jídelny. Podívala se na hodinky a uvažovala, jestli nemá otci zavolat. Doufala, že někde nezabloudil nebo se

nepotýká s prasklou pneumatikou. V lastně věděla, že to by pro něj nebyl problém, protože strávil nespo­ četně hodin tím, že K ylii sám učil, ja k se s takovou situací vypořádat. M oje holčička nikdy nesm í zůstat trčet a čekat, že j í někdo pomůže. K ylie se usmála, když si na jeho slova vzpom něla. A protože k ní byl vžd yck y vstříc­ ný, rozhodla se, že mu tohle dnešní zpoždění odpus­ tí. Znovu se usmála, protože si byla jistá, že otec bu­ de naprosto souhlasit s tím, aby bydlela u něj, když teď máma bude cestovat. O hodinu později už se K ylie neusmívala, protože otec stále nedorazil. S děsivým i představami, že kde­ si na cestě havaroval, nakonec popadla telefon a v y ­ točila jeh o číslo. Ozval se na třetí zazvonění. „A h oj, zlatíčko,“ ozva­ lo se z telefonu. K ylii se ulevilo, kd yž zaslechla jeh o hlas. „A h oj, tati. Tak kde js i ?“ „Jak, kde jsem ?“ K y lii se stáhlo hrdlo. Připomněla si jeh o slova při minulém rozhovoru: budu tam přesně v deset. „ C o ­ pak js i zapom něl?" „Zapom něl na co ?“ V krku se jí vytvořil knedlík a slzy vhrkly do očí. „N o přece tady na táboře je rodičovský den. Říkal j s i .. Kousala se nervózně do rtu a přála si, aby se otec zasmál a řekl jí, že je za dveřmi. A le nic z toho se nestalo. „Sakra.“ K ylie slyšela, ja k se nadechl. „Srdíčko, nemohl jsem za tebou dneska přijet. M ám tu v kan­ celáři spoustu práce a vůbec se nemůžu utrhnout. B y l to strašně bláznivý týden.“ „ A le slíbil js i m i...“ K ylie vyskočila a nervózně přecházela v jídelně sem a tam.

„S líbil jsem co ?“ „U ž m usím jít.“ K ylie zaklapla telefon a mrštila s ním proti dveřím, Jediné, co si teď přála, bylo být sama. Jenže nebyla sama. U ž zase cítila m razivý chlad, který ji doprovázel na cestě do chatky. V ztek a bolest se v ní svářily a K ylie téměř nemohla ani dýchat. P oložila raku na kliku, ale zastavila se. Zdá­ lo se, jako by jí nějaká neviditelná chladná postava stála přímo za zády. Ohlédla se přes rameno. Nejen že tam stál, ale stejně jak o jí se mu po tvá­ řích řinuly slzy. Jenomže ty jeh o slzy byly krvavě červené. Obklopil ji strach, ale zlost nad ním zvítězila. „Jdi p ryč!“ vykřikla na ducha. „Jdi pryč a dej mi p o k o j!“

kapitola třicátá

Druhý den ráno K ylie vyšla z ložnice a překvapeně zírala na Dellu, která seděla u počítače a něco do něj ťukala. D ella nikdy takhle ráno nevstávala. „Tys dneska v noci nebyla na vašem obvyklém setkání?“ zeptala se K ylie. „N e, nebyla," odpověděla Della. Její nálada byla teď po ránu pod psa. A le popravdě řečeno, od včerej­ šího odpoledne m ěly všechny tři mizernou náladu. D okonce si ani nesedly večer ke stolu, aby si popo­ vídaly, tak jako to dělaly každý den. N ebylo pochyb, že po návštěvě rodičů se všechny potýkaly se svým i démony. A na to je lepší být sám. Tedy ne, že by K y ­ lie byla sama. C elou noc ji pronásledoval voják. N eviděla ho, ale cítila vedle postele jeh o chladnou přítomnost. Jenom doufala, že konečně začnou působit ty meditace a ona se svého daru zbaví. D elliny ruce se zastavily na klávesnici. Ohlédla se přes rameno na K ylii. „Promiň, jestli na tebe byl můj otec hrubý. A díky, žes pro mě přišla." „N em ůžu říct, že by na mě byl nepříjemný." To na tebe byl hrubý, pom yslela si K ylie, ale nahlas to ne­

vyslovila. Třeba to D ella taky ví a nechce si včerejší odpoledne připomínat. „Jo, někdy je s ním těžké vyjít. A le m yslí to se mnou dobře.“ „N o, aspoň se tu tví rodiče ukázali." K ylie si vzp o­ mněla, ja k bojovala s nutkáním zavolat matce a po­ stěžovat si, že otec vůbec nepřijel. Tohle by se mámě líbilo. „C hceš si zkontrolovat m aily?" zeptala se Della. „M yslím , žes jeden dostala od otce." K ylie se prudce nadechla. „N e, díky. Zkontroluju si j e . .. p ozd ěji." N ebo taky vůbec. Právě teď neměla zájem číst otcovy omluvy. „K d e je M iranda?" „Š la ven. M yslí si, že někde zahlédne Chrise. A le říkala, že na nás počká. M ůžem e jít? " K ylie přikývla. K d yž vyšly z chatky, našly M iran­ du o kousek dál. D ívala se jejich směrem. „A h oj, na­ šla jsem tu malé ptáče, které, ja k se zdá, vypadlo z hnízda. A ch , chudáček! M á asi zlom ené křídlo. To není moc dobré." D ella s K ylii se rozeběhly k ní. M iranda stála na místě, dlaně natažené před sebou a v nich se jí chou­ lila malá opeřená kulička. Jedno křídlo skutečně v i­ selo v neobvyklém úhlu. „ A nemůžeš ho jednoduše nějakým kouzlem uzdravit?" zeptala se Della. „K éž bych to uměla. A le bojím se, ž e ... že to zase pokazím ," řekla Miranda a je jí hlas byl plný lítosti a smutku - nepochybně pozůstatek matčiny návštěvy. Miranda se podívala na K ylii. „M yslíš, že ta hol­ k a ... která ti skenovala m ozek kvůli tomu nádoru... by byla schopná ho uzdravit?" „To nevím ," řekla K ylie a všim la si, ja k se barva očí toho ptáčete zm ěnila z černé na modrou. A pak uviděla, ja k se dívá na Mirandu. Nejdřív si m yslela,

že je to asi bláznivá m yšlenka, ale čím déle se na ptáče dívala, tím si byla jistější, že tenhle pohled už viděla na jistém m ěnivci. Podívala se na Dellu, která jen obrátila oči v sloup. Jasně, nebylo pochyb. Tohle ptáče je skutečně Perry. „Já m yslím , že by mu nepomohla. Jediné, čím mu m ůžem e pomoct, že mu zakroutíme krkem, aby se dál netrápilo." „To rozhodně," přitakala Della. K ylie došla až k Mirandě. Ptáče v jejích dlaních se na ni vyděšeně dívalo a snažilo se dostat z Mirandina sevření. Jasně, ty blbečku, teď se bojíš, co ? „Ty jsi tak krutá," vyhrkla M iranda a přitiskla si dlaně s ptáčetem k hrudi. Pak se na něj podívala a šeptala: „N eboj se, Miranda tě ochrání." „Proč se nepodíváš, jakého je pohlaví? Tebe neza­ jím á, jestli je to samec, nebo sam ice?" K ylie nemo­ hla odolat touze, aby trochu Perryho nepopíchla. Mirandě se skoro udělalo mdlo, když jí došlo, co jí K ylie naznačuje. Podívala se na ptáče a zeptala se: „Perry, js i to skutečně ty?" Kolem M irandiných dlaní to najednou začalo j i ­ skřit, Miranda ucukla a rudý Perry dopadl přímo před ní na zadek. „C h těl jsem akorát odletět. N ech těl... nechtěl jsem udělat nic špatného. D okonce jsem se nechtěl podívat ani oknem ." Střelil pohledem po K ylii. „ A ty se nedotýkej ani m ých uší ani mého krku!" Rychle vstal a byl tentam. „M ěla jsem ho proměnit v krysu. To by mu víc se­ dělo," prohlásila M iranda a rozpačitě, ja k hloupě se zachovala. K ylie jejím pocitům naprosto rozuměla. Pak si vzpom něla na výraz v Perryho očích a musela při­ znat, že ho taky chápala. Určitě by se mu vůbec nelí­

bilo, aby dívka, kterou tajně miluje, prohlížela jeh o pohlaví. „V íš to, že tě miluje, nebo ne?“ Miranda překvapeně otevřela ústa. „Ne, to určitě ne.“ D ella si odfrkla, ale neřekla nic. „Jo, to tě tedy m iluje," zopakovala K ylie. „V iděla jsem ho, kd yž jste minule odcházeli s Chrisem při hodině seznamky. V ypadal jak o hromádka neštěstí. A celou tu dobu, co jste byli s Chrisem pryč, se v y ­ ptával jen na tebe.“ M iranda nebyla schopná slova. „Jestli mě ale m i­ luje, proč mi něco neřekl? B y li jsm e tu spolu už vloni." K y lie se podívala na D ellu. „N ech ceš jí to v y ­ světlit?" „A n i ne," odpověděla Della. „M yslím , že to zvlád­ neš docela dobře sama." K ylie se znovu otočila k Mirandě. „Já tu tedy loni nebyla, a le ..." „A le co ?" zeptala se Miranda. K ylie jen pokrčila rameny. „M yslím , že neví, ja k by ti měl říct, že se mu líbíš." „A ch panebože. Snad se nestydí?" „Jo, nestydí se, když dělá šaška ve třídě, nebo tady baví všechny okolo. A le když jd e o holku, myslím, že má strachy pěkně svázaný ja zyk . Vidělas, ja k se červenal? Já si tedy m yslím , že umět se proměnit v něco jiného není až zas takový terno. Dovedete si představit tu hrůzu, že vlastně vůbec nevíte, kdo jste?" K ylie se zastavila a uvažovala o svých slovech. „Sakra, to jsem to ale řekla chytře, že jo ? " V šechny tři se rozesm ály a vyrazily na snídani. U ž b yly skoro před jídelnou, k d yž se najednou Miranda K ylie zeptala: „Fakt si m yslíš, že mě Perry m iluje?" K ylie se uchichtla. „Jasně, že jo ."

D ella zvedla nos a začichala. „C ítím lááásku ve vzduchu." „Já ne,“ řekla Miranda. „C ítila jsi to na něm?“ „N e ,“ připustila Della. „A le to je asi tím, že měnivci nemají vlastní feromony. A já nevím, ja k voní nadrženej pták.“ C elou cestu k jídelně se všechny řehtaly ja k sm ys­ lu zbavené. „N o, docela ujde, nem yslíte?" prohodila Miranda. „Jak se to vezm e," řekla K ylie. „N ení šp atn ý...," vyjádřila se D ella a pak se ze­ ptala: „ A co tedy uděláš, M irando?" Miranda pokrčila rameny. „Počkám a uvidím, co z toho bude." „Počkáš na co? Jestli se ti taky líbí a chceš ho, řek­ ni mu to. Nebuď padavka." „Tak jo ," Miranda si sčesala prsty vlasy dozadu a stáhla si je gum ičkou, kterou měla na zápěstí. „A le nevšim la jsem si, že vy byste tady po někom házely očkem ." „N o, když se mi tu nikdo n e líb í..." „Lhářko!" poznam enala K ylie. „ A po kom si m yslíš, že bych m ěla házet okem ?" ohradila se Della. „ A co Steve? Ten vysok ý m ěnivec s blonďatými vlasy?" dodala K ylie. „Pořád se mu jenom koukáš na zadek." D ella otevřela ústa, aby se bránila, ale pak jen ob­ rátila oči v sloup. „To se tedy zatraceně m ýlíš." O v í­ vala se rukama, jako by jí najednou bylo horko. „A le je fakt, že ten kluk stojí za podívání." Zasm ály se. „ A co ty?" zeptala se M iranda K ylie. „N em ám čas, abych někoho sváděla." „M áš stejně tolik času jako m y dvě," dodala M i­ randa.

„N e, nem ám ." K y lie se zastavila. N eřekla jim o čtrnáctidenní dohodě, kterou uzavřela s Holiday. M ěla pro to svůj důvod. N elíbilo by se jim to. „Já ... dom luvily jsm e se s Holiday, že si promluví s mat­ kou, jestli by mě za dva týdny odsud neodvezla." „Proč?“ zeptaly se obě spolubydlící najednou. „Protože sem nepatřím. N ejsem jako vy.“ „To jsou kecy! Ty prostě nechceš být jedna z nás. Pořád si m yslíš, že jsm e nějací cvoci. Vidím to na to­ bě, kdykoli se někde řekne nahlas slovo krev.“ Fajn, m ožná b y la opravdu alergická na tohle slo ­ vo. K ylie zatřásla hlavou. „To není —“ „N em ůžeš jen tak odjet,“ přerušila ji Miranda. „K d o by vžd yck y stopnul ty naše hádky s Dellou, abychom jedna druhou nezabily?" „V yk a šli se na to,“ řekla D ella, mračila se a dívala se na Mirandu. „Jen ji nech, ať se pěkně vrátí do toho hnusného malého světa, kde jediná věc, která ji bude zajímat, je , jestli ji ten je jí papínek miluje. K d yž už s námi nechce kamarádit, taky nechci být je jí kam a­ rádka. Sakra, nesnáším takový p otvory!“ D ella vyrazila takovou rychlostí k jídelně, jakou u ní K ylie ještě neviděla. M iranda zůstala stát na místě jako opařená. „Je naštvaná. Určitě to tak ne­ m yslela." „Já vím ,“ kousala si K ylie spodní ret a D ellina slo­ va jí pořád zněla v hlavě a zraňovala ji. Miranda si pohrávala s ohonem vlasů. „Nerada to říkám, ale taky jsem na tebe naštvaná," dodala a zm i­ zela za Dellou. No skvělý, pom yslela si K ylie. Ke všem těm p ro­ blémům, které mám, se mi teď je š t ě podařilo naštvat dvě nej lepší kamarádky.

K d y ž K ylie vešla do jídelny, seděly D ella s Mirandou u jiného stolu, než u kterého obvykle jedly. K y ­ lii tím naznačily jasnou věc: nechcem e mít s tebou už nic společného. Tak fajn. V za la si tác s jíd lem a sedla si tam, kde vždycky sedávaly všechny tři. C ítila se divně, když byla tak­ hle sama. Dveře se otevřely a do jídeln y vešel Derek. N a rtech mu pohrával radostný úsměv, jeden z těch, které jí ihned rozbušily srdce. K d y ž zam ířil k ní, K y ­ lie si oddechla. Teď opravdu potřebovala přítele. Sledovala ho a najednou jí došlo, že se dívá k jin é ­ mu stolu a jeh o úsm ěv rozhodně není určen pro ni. S jistotou to poznala, když prošel bez povšimnutí kolem jejíh o stolu. Nenápadně se ohlédla a všim la si, že se posadil ke stolu vedle M andy a něčemu se smáli. Zadívala se na talíř míchaných vajíček a měla dojem, že je jí city jsou zamíchané úplně stejně jako ta vajíčka. M iluju Dereka, nemiluju Dereka... Zatraceně, co se to se mnou děje ? Přemýšlela o tom, jestli nebyla chyba, že sem do jí ­ delny vůbec přišla. Najednou zaslechla Dellin naštva­ ný hlas. Napadlo ji, že se už zase s Mirandou pustily do sebe, ale m ýlila se. D ella se dohadovala s nějakou malou upírkou. Holka najednou namířila prst na D el­ lin obličej a řekla něco, co K ylie neslyšela. Přem ýšlela, jestli má jít D elle na pom oc - vždyť ona se jí taky zastala před vlkodlačicí Frederickou - , ale než si to rozm yslela, byla D ella pryč. Přinutila se sníst aspoň polovinu toastu a pak v y ­ razila z jídelny. Ostatní táborníci už zase tahali jm é ­ na na hodinu seznamky. N em ěla zrovna náladu se hodinu s někým vybavovat, ale ani chuť jít zpátky do srubu, kde na ni určitě zase čekal je jí voják-duch.

V šim la si Mirandy, která stála o kousek dál, a v y ­ dala se k ní, doufajíc, že ji zlost už přešla. Bohužel, Miranda po ní jen střelila chladným pohledem a otoči­ la se. K ylie se ale jen tak nevzdávala. „C o měla D e l­ la za problém s tou malou upírkou?“ zeptala se. Miranda pokrčila rameny. „N evím , neřekla mi to. Z dá se, že k d yž se naštvala na tebe, nemluví ani se mnou.“ Prostorem zaznělo Mirandino jm éno, když si ho někdo vytáhl, a Miranda bez jediného slova zm izela. Najednou si někdo stoupl vedle K ylie. „Jsi připravená?" Hluboký znám ý hlas jí sevřel útroby. K ylie vzhlédla a zadívala se do Lucasových mod­ rých očí. „Připravená na co ?“ „V ytáhl jsem si tvoje jm éno." Lucas držel v ruce kus papíru. Mám migrénu, právě jsem dostala menstruaci, ob­ jevila se mi šílená vyrážka... nebo m ě skolila chřip­ ka. Hledala rychle nějakou vým luvu, ale všechny se jí zdály hloupé. Pod Lucasovým uhrančivým pohle­ dem ze sebe nevydala ani hlásku. Rozhlédla se ko­ lem sebe, jestli náhodou někde nezahlédne vlkodlačici. A le Fredericka v dohledu nebyla. „V ím o jedn om místě, kam bychom mohli jít," řekl Lucas a objal ji kolem ramen, aby ji nasměroval na cestičku do lesa. Chtěla mu říct, že s ním jít ne­ může, ale pak si to rozm yslela. Potřebovala vědět, jestli si na ni pamatuje. Proč ji to ale tak zajím alo, to nevěděla. A le zjistí to. „Zdálo se mi, že tě zajím ala ta archeologická v ý ­ prava." Lucasův pohled se setkal s jejím . „Vím , kde jsou ještě další naleziště dinosauřích pozůstatků. Tak bychom se na ně mohli podívat, ne?" Vedl ji cestou, která procházela kolem chatek a pak se ztrácela m ezi

stromy. K ylie ho následovala, ale zdálo se jí, jako by se něco zm ěnilo. Ano, už se ho nebojím, uvědom ila si najednou. Kdy jsem se přestala bát Lucase Parkera? Možná, že jsem se konečně smířila s nadpřiroze­ nými bytostmi a už se jic h nebojím. M yšlenky jí víři­ ly hlavou. Teď, kd yž se ho nebála, přem ýšlela, co o něm vlastně ví. Jeho rodiče byli rebelové... Z abil jí k oč­ k u ... Je opravdu moudré mu důvěřovat? Instinktivně v podvědom í pátrala po strachu z L u ­ case, ale neobjevila nic. C o se jí ale vybavilo, byla starostlivost a laskavost, s jakou pečoval o svou ba­ bičku při návštěvě. A vzpom něla si i na to, ja k ji ochránil před těmi surovci, kteří ji obtěžovali. „Je ti jasné, že jakm ile tvoje přítelkyně zjistí, že jsm e spolu, strašně se naštve?“ „Jaká přítelkyně ?41zeptal se. K ylie obrátila oči v sloup. „Ta, kterou máš v žd y c­ ky přilepenou na zadku.“ Pevně sevřel čelisti. „Fredericka není m oje přítel­ kyně. “ „Jo, tak je to jen holka, kterou pícháš za kancelá­ ří,“ vypadlo z K ylie dřív, než si to stačila rozm yslet. Lucas vypadal zlověstně. „To na to m yslíš celé ty dny?“ „Takže jsem se spletla?" V hlase jí zazněl sarkas­ mus. „Připadám ti snad jako idiot?“ L ucas se zastavil a otočil se tak rychle, že K ylie narazila do jeh o hrudi. C h ytil ji za ramena, aby neu­ padla. Jeho dlaně ji p álily na holé kůži a tělem se jí rozlévalo příjemné teplo. A le jakm ile se mu podíva­ la do tváře, zase vychladla. V ypadal, že se opravdu zlobí. „N e, nepřipadáš mi ja k o id io t,“ zavrčel. „ A le dě­ láš závěry, aniž bys m ěla ja k ý k o li důkaz. A to ne­

svědčí o velk é in teligen ci.“ Jeho urážka ji zab o­ lela. „Tak co tam tedy dělala? U kazovala ti snad svou podprsenku? N o tak? K d yž jsem se tam objevila, rychle si zapínala halenku." Lucas se zam račil a skryl obličej v dlaních. „M áš pravdu. Om louvám se za to, co jsem ti řekl.“ Podíval se na ni. „Chápu tě, že sis z toho vyvodila takové zá­ věry. A le stejně se m ýlíš.“ K ylie opět obrátila oči v sloup. „N eukazovala mi podprsenku. U kazovala mi nové tetování, které si nechala udělat na rameni. O brázek vlka. Chtěla, abych ho viděl.“ D al se znovu do kroku a K ylie ho následovala. „Jo, zřejm ě má na tebe velký vliv." „Já vím ,“ řekl znechuceně Lucas. „J á ... Loni jsm e se ke konci tábora dali trochu dohromady." „Takže ona byla tvou přítelkyní." K ylie se zastavi­ la a prohlížela si ho. Lucas zatřásl hlavou a zamumlal. „N ebylo to tak. M y ... potkali jsm e se při úplňku a ... nemělo se to stát. A le stalo se." K ylie si v duchu představovala dva vlky, ja k si spo­ lu užívají při úplňku... a do tváří se jí nahrnula krev. „D o konce tábora jsm e spolu pak už nepromluvili. A le Fredericka všude tvrdí, že spolu chodíme. Snažil jsem se jí to rozm luvit, a le ...“ K ylie předstírala, že se zaposlouchala do zpěvu ja ­ kéhosi ptáka ve větvích stromů, jen aby se nemusela dívat na Lucase. „Je tvrdohlavá, a když jí chceš něco rozm luvit, narazíš u ní." „Jo, to znám. D okonce jsem o tom m luvil s H oli­ day, protože Fredericka už mě štve." K ylie vyk ro čila na cestu. N ebylo zrovna na místě se teď zeptat, a le ... „ A co na to H oliday řekla?"

„ Ž e bych k ní m ěl být upřímný a říct j í .. . A le já n e v ím ... nechci jí ublížit.“ „ K d y ž si tedy děláš takové starosti, abys ji neranil, tak by ses m ožná o ni měl postarat, ne?“ „N e ,“ řekl rozhodně a pak dodal: „N o dobře, je mi jí líto. M ěla doma docela těžký život a lidé ji podle toho dost tvrdě odsoudili." K ylie, protože znala Lucasovu minulost, vyčetla z jeh o konstatování mnohem víc, než tušil. N ebo snad tušil? U vědom il si, že ho K ylie zná a že ví, že lhal Holiday, když jí tvrdil, že ho od narození vych o ­ vávala babička? Najednou si vzpom něla, ja k se ptal, na co se jí z FVJ vyptávali. M ožná, že měl strach, abych něco z jeh o minulosti neprozradila. B ojí se toho i teď? Trochu zaváhala, protože si uvědomila, že je s ním sama v lese; došlo jí, že jsou mnohem dál, než si m yslela. Dost hluboko v lese, že by nikdo, dokonce ani ti, kteří měli dokonalý sluch, neslyšel je jí výkřik. Odsunula si pramínek vlasů za ucho. „Ta ja k dale­ ko jsou ty naleziště dinosauřích pozůstatků?"

Kapitola třicátá první

„U ž ne m oc daleko," řekl Lucas. Jestli si všim l K yliiny nejistoty, tak to dovedl dobře skrýt. „Jsou u zá­ toky hned za hranicí našeho tábora," dodal, aniž by se na ni podíval. „A le neboj, je tam v plotě díra, kte­ rou budeme m oct proklouznout." „M yslela jsem, že nesmíme opustit pozemek tábora." Zadíval se na ni. „Je to jenom pár metrů od hrani­ ce tábora. A le je na tobě, ja k se rozhodneš." Lucas se zastavil. „Z d álo se, že tě to zajím alo tenkrát na té ar­ cheologické výpravě, tak jsem m y s le l..." K ylie polkla a rozhlédla se. Lucas najednou zavětřil, jako by ve vzduchu za ­ chytil nějakou vůni. „U ž zase se mě bojíš? Sakra, m yslel jsem si, žes to už překonala." „Překonala jsem to," zakoktala K ylie a uvažovala, jestli si taky všim l, že už z něj strach neměla. „Já je n ... vzpom něla jsem si na toho hada tenkrát u po­ toka," zalhala. Podezření z jeh o očí vym izelo a zdálo se, že si od­ dechl. „N eboj se, dokážu vycítit tyhle hady na míle daleko a jsem mnohem rychlejší než oni." Znovu se dal do kroku.

K ylie vyrazila za ním. N ěkolik minut šli v tichosti, měkké jeh ličí na cestě tlum ilo jejich kroky. Šel rychleji, ale ne natolik, aby mu K ylie nestačila. „U ž jsi přišla na to, kdo vlastně js i? “ zeptal se na­ jednou. „N e. A le je velká pravděpodobnost, že jsem jen obyčejný člověk." Zastavil se na místě a otočil se na ni. K ylie zvedla ruce a dala si dlaně před oči. „N edí­ vej se na mě takhle. A nic neříkej. Já vím , že můj ob­ raz m ozku je jin ý než obraz lidského. A le upřímně řečeno, mám už až po krk toho, ja k se mě všichni snažíte přečíst. Je to stejné, jako když kluci koukají na m oje prsa.“ Ve chvíli, kdy tuhle poslední větu vyslovila, si přála, aby ji mohla vzít zpátky. Z vlášť kd yž si vzp o ­ mněla, že on jí na prsa koukal tu noc, kdy omdlela. „Promiň. M yslím , že moc dobře vím, ja k ti teď asi je. K d y ž všich n i... koukáme na tvůj obraz.“ Usmál se. Sakra, jestli tohle není úsměv, při kterém holky ta­ jí, pom yslela si K ylie. Stáli na cestě a prohlíželi si jeden druhého. Najednou Lucas zatřásl hlavou a znovu vyrazil na cestu. Šli chvíli mlčky, když si najednou K ylie všim la náplasti na jeh o ruce. „T y s... daroval krev?“ zeptala se a ukázala na ruku. „N o jo .“ Podíval se na náplast, jako by už zapo­ mněl, že něco takového udělal, strhl ji a strčil do zadní kapsy džínsů. „Trochu jsem pomohl Chrisovi načerpat energii.“ „C hrisovi? Tomu upírovi?" zeptala se. „Přesně tak,“ odpověděl. K ylie si vzpomněla, že Derek vlastně udělal to samé. „Tobě to nepřipadá... divné?“

Lucas zvedl obočí. „D ivn é?“ Prohlížel si ji, jako by vůbec je jí otázku nepochopil. K ylie o svých slovech uvažovala. Lucas se přem ě­ ňuje ve vlka, takže p ití krve j e proti tomu nic, pom ys­ lela si. Pak jí odpověděl: „L idé přece darují krev už dáv­ no, K ylie .“ „A le to je proto, aby zachránili něčí život,“ řekla. „ A upíři zemřou, když nebudou mít krev.“ K ylie si nebyla jistá, jestli to vůbec chce vědět, ale když ho slyšela ta slova říkat, v hlavě se jí vynořila další otázka: „ A nemůžou žít z . . „Z vířecí krve?“ dokončil je jí otázku. „M ohou a ta­ ky ji piji- A le aby měli vyváženou stravu, musí mít občas i lidskou krev. Darování krve je stejné, jako kd yž ji daruješ v nem ocnici.“ A n iž by jí to dávalo smysl, poznamenala: „A le ne­ mocní lidé ji nepijí. Dostávají jí nitrožilně.“ „ A záleží na tom, ja k se do jejich těla dostane? Já v tom tedy žádný rozdíl nevidím. “ K ylie o jeh o slovech přem ýšlela. „B yd líš s upírkou?“ zeptal se. „A n o .“ A le z nějakého důvodu rozlišovala Dellu-kamarádku a Dellu-upírku. „O na tě nepožádala, jestli bys jí nedarovala krev?“ „N e,“ odpověděla a věděla, proč ji D ella nepožá­ dala. D ella totiž znala je jí názor. Najednou si vzp o ­ mněla, co jí ráno D ella řekla. Pořád si myslíš, že jsm e n ěja cí cvoci. „O d všech upírů se očekává, že občas přinesou ně­ jakou tu krev. A pokud ne, pak se nemohou zúčast­ ňovat společných ranních rituálů.“ K ylie si vzpomněla, že dneska ráno Della na toto setkání nešla. A pak tu byla ta hádka s tou malou upírkou v jídelně. K ylii bleskla hlavou představa toho, ja k

Della stála před Frederickou a bránila ji. A další vzpo­ mínka na Dellu, chránící ji před svým bratrancem Chánem. Ochraňovala ji, ale nikdy K ylii nepožádala, zda by jí nedarovala krev. Pořád si myslíš, že jsm e něja cí cvoci. D ellino obvinění jí hučelo v hlavě. N epovažovala D ellu za cvoka. A le byla pravda, že ji dosud nepřijala takovou, jaká ve skutečnosti byla. K d y ž si to všechno dala dohromady a přem ýšlela o tom, nebyla m oc dobrou kamarádkou. To poznání j i b o lelo , ja k o by dostala ránu do bři­ cha. „Je to bezpečné?" zeptala se. „C o ? “ „D ávat krev upírům? Je to bezpečné?" „Sam ozřejm ě že je. H oliday by to nikdy nedovoli­ la, kdyby to nebylo bezpečné." K ylie si najednou uvědomila, že smíření se se sku­ tečností, že D ella je upírka, ji najednou posunulo do jin é roviny m yšlení. „Jaké to je ? " L ucas pokrčil rameny. „Jako k d yž js i u doktora v ordinaci." „N em yslím toh le... měla jsem na m ysli to, když se přeměníš ve vlka. S lyšela jsem , že někdo říká, že je t o ..." přem ýšlela, jak é slovo správně použít. „N ahánějící hrůzu?" zeptal se a vyklenul obočí. „ A bolestivé," dodala a rozhodla se nechodit ko­ lem tohoto tématu jako okolo horké kaše. „M yslím , že to vypadá mnohem hůř, než to ve skutečnosti je ." Lucas se na chvíli odm lčel, ale pak pokračoval: „Je to podobné, jako kd yž ti někdo ma­ síruje bolavé svaly. B o lí to a současně je to příjem ­ né." „Takže přeměna ve vlka je něco jiného, než když se proměňuje Perry?"

„Jo, tohle je něco úplně jiného. M ěnivci mění své tělo na úplné jin é astrální úrovni a jejich proměna je mnohem rychlejší. K d y ž se proměňujeme my, jd e to pom aleji a celé naše tělo se postupně formuje v něco jiného." „To nezní m oc příjem ně." „A le je. C elá proměna ve vlka je osvěžující zm ě­ nou." L ucasovy oči se rozzářily a K ylie nepochybo­ vala o tom, že říká pravdu. „ A co se stane potom? K d yž se proměníš, j s i . .. jsi to stále ty?" „Jestli jsem to já ? " zeptal se, protože zcela nero­ zuměl je jí otázce. „M yslíš jak o člověk, nebo spíš jak o vlk?" „Já nejsem člověk, K ylie," odpověděl. „Jsem vlko­ dlak." K y lie cítila, ja k jí rudnou tváře. „Jen jsem m ysle­ la —" „Já vím ," řekl Lucas a zhluboka se nadechl. „K d y ž se proměňuju, všechno cítím velm i inten­ zivně a moje instinkty jsou znásobené. M ám šílenou chuť lovit, sdružovat se ve sm ečce, a přitom ochraňovat to, co mi patří. Jsou to pocity hodně blízké lidským . A le jak o vlkodlak je nemůžeš ovládat. N em ůžeš je jen tak potlačit." M ožná tenkrát nezabil mou kočku jen ze žárlivosti nebo nenávisti ke mně, ale možná to byl jeho instinkt lovit a nemohl se ovládnout, pom yslela si K ylie. A ž doteď, kdy jí hlavou bleskla takhle myšlenka, nevě­ děla, jestli mu vůbec někdy dokáže odpustit. V tuhle chvíli pochopila, že mu vlastně odpustit musí. Ticho, které se mezi nimi rozhostilo, bylo nepří­ jem né. „ A kd yž se zrovna nepřeměníš ve vlka, jaké jsou tvé další dary?"

„D okonalý sluch a čich, síla a mrštnost." „Takže to je u vás stejné jako u upírů?" K ylie si vzpom něla na D ellino vyprávění, že upíři mají další neobvyklé dary, jak o například dokonale vyvinutý sluch. „M ůžeš slyšet třeba tlukot mého srdce?" Poznal by třeba i to, kdybych mu lhala? „Přijde na to. N aše síla a zjitřené sm ysly a instink­ ty se probouzejí hlavně s úplňkem. A le sluch máme vycvičen ý hlavně na jak ýko li pohyb, jsm e schopni vycítit nepřítele na míle daleko. N eplýtvám e dary na takové věci, jako je třeba tlukot srdce." K ylie si vzpom něla, ja k lehce a nečekaně seskočil ze stromu, když všichni seděli u táboráku. Napadlo ji, že je to zvláštní, že tohle m ůže dělat, i když není zrovna vlkem . „U ž jsm e u plotu." Odsunul volný konec ostnaté­ ho drátu a naznačil jí, aby proklouzla kolem něho dí­ rou v plotě. „D ej pozor, aby ses neškrábla." Díra byla poměrně malá a K ylie se musela těsně protáhnout kolem Lucase. Cítila, jak se ňadry dotkla jeho hrudi. Tělem jí projel hřejivý pocit, až sebou trhla. N ež se však stihla protáhnout kolem něj, musel vycítit její napětí, protože se najednou naklonil blíž. „D ej pozor." Lucas sklonil hlavu a podíval se jí do očí. B y li tak blízko, že se skoro dotýkali nosy. „M á­ lem ses pěkně škrábla o drát." K ylie přikývla, sehnula se a proklouzla dírou v plo­ tě. Ten plot musí být pod napětím, pom yslela si, pro­ tože tělem jí projelo lehké brnění. Jakmile byla bezpečně na druhé straně, Lucas se protáhl za ní a pustil drát. Znovu přitáhl je jí pohled. K ylie vycítila, že m yslí na to samé jako ona - mohli by se z nich stát m ilenci? Tváře jí opět zrudly a tě­ lem projelo příjemné mrazení.

„Půjdem e touhle pěšinou," pronesl nahlas a dal se do kroku. Z a chvilku se dostali až ke břehu potoka. Lucas se zadíval na vodu. „Je nějak víc vody," za ­ mumlal. „O b vykle tu skoro nic neteče. Ty archeolo­ gické vykop ávky jsou kousek za potokem. Proud ne­ ní příliš silný a hluboký, ale stejně si asi budeš muset zout boty, aby sis je nenam očila." K ylie se posadila na kámen, rozvázala si tenisky a sundala si je spolu s ponožkam i. Pak si vyhrnula nohavice džínsů až ke kolenům. Lucas stál vedle ní a pozoroval ji. „Ty se nebudeš zouvat?" „N evadí mi, kd yž budu mít mokro v botách." K ylie nacpala ponožky do bot, svázala tkaničky a boty si zavěsila kolem krku. Z v u k vody valící se přes kameny v ní vyvolal podivný pocit. Rozhlédla se kolem a zeptala se: „Jsou tu blízko vodopády?" „Vodopád je asi míli odtud, ale je na pozem ku tá­ bora." „B y l js i tam někdy?" vyklou zla jí otázka z úst. „Jednou," zam um lal Lucas. „ A je to tam opravdu tak strašidelné, ja k všichni říkají?" „Trochu," odpověděl. „A le žádné duchy jsem tam neviděl," usmál se pro sebe. Neviděl je, protože nemá ten dar? M ohou vůbec vlkodlaci mrt\’é duše vidět? „M ůžem e jít? " zeptal se, když se K ylie znovu po­ sadila a přem ýšlela. „Jasně." V stala a ponořila palce u nohou do chla­ divé vody. „Je to trochu studené," usmála se. „To je. A le odpoledne, když máš slunce nad hla­ vou a všechno kolem je rozpálené, je to docela pří­ jem né osvěžení. A kousek odtud je taková hlubší tůňka, kde se dá i plavat. Chodím sem aspoň jednou týdně."

K ylie si představila Lucase ve vodě a vzpom něla si na svůj sen. Lucas došel doprostřed potoka, otočil se a natáhl k ní pravou ruku. K ylie se chytila a zadívala se na je ­ jich propletené prsty. Znovu se jí v m ysli vynořila představa, ja k stojí do pasu ponořeni v b azén u ... ja k se je jí ňadra tisknou k jeh o široké hrudi... „D ávej pozor, kam eny jsou kluzké," řekl a pevně ji chytil za ruku. „M yslím , že to zvládnu sama.“ K ylie uvolnila ru­ ku z jeh o sevření. „Jo, ale až kecneš do vody na zadek, budeš toho li­ tovat." „N em ěj strach," ušklíbla se na něj. A le při dalším kroku byla najednou je jí hrdost ta tam. N oha jí bez varování podklouzla na kameni a s velkou sprškou vody přistála K ylie na svém pozadí přesně uprostřed potoka. „S akra!" vykřikla a džínsy nasáklé studenou vo­ dou ji chladily. Nad ní se ozval hluboký a nakažlivý smích. Po­ hlédla na Lucase, který stál vedle ní, ruce založené na hrudi a modré oči mu zářily pobavením. „N ech toho!" K ylie se také smála, nabrala vodu do dlaní a stříkla ji na Lucase. Hlasitě se rozesmál, ale pak jí podal pomocnou ru­ ku. Tentokrát ji beze slova K ylie přijala. Jakmile se postavila a chtěla udělat další krok, zno­ vu uklouzla. Tentokrát ale nepadala sama a přistála s obličejem zabořeným do Lucasovy hrudi. Zvedla hlavu a pozorovala, ja k chladivá voda obtéká jeho ši­ roká ramena. Zahleděla se mu do očí, které ji pozoro­ valy a smály se. Vypadá moc dobře, pom yslela si. „To máš za to, že ses mi sm ál," zašklebila se na něj.

Hruď se mu pod ní vzedm ula, ja k se zhluboka na­ dechl. K ylie najednou úplně přestala vnímat chlad­ nou vodu a zaplavila ji horkost jeh o těla. „ A tohle máš ty za to, že se na mě usmíváš." Přitáhl si ji k sobě a jejich rty se spojily v horkém polibku. N epokusila se ho zastavit. Panebože, vůbec ne. N aopak se posunula výš, aby jejich polibek byl ještě hlubší... aby se cítila mnohem lip ... Lucas ji objal kolem krku a přitáhl š iji blíž, aby svým i rty mohl lé­ pe prozkoumávat je jí ústa. N a tvářích ji lechtalo str­ niště vousů, které si nedávno oholil. Jemně jí ja z y ­ kem rozevřel rty a prozkoumával sladkost jejích úst. N ejprve velm i pomalu, ale pak bez zaváhání polibek prohloubil. Horkost se jí rozlévala žilam i a zdálo se, jako by jejich těla splynula v jedno. Všechno bylo tak jiné, mnohem vášnivější než to, co prožívala s Treyem. Jeho polibky, jeho lask án í... C hci víc, ozýval se hlasitě je jí vnitřní hlas. Chci mnohem víc. Prsty zajela do jeh o m okrých tm avých vlasů a s potěšením ho hladila v týle. U žívala si ty krásné pocity, které ji zaplavovaly od hlavy a po špičky prs­ tů na nohou, při nichž se cítila tak žensky, tak m ilo­ vaná. .. Tiskla se k němu, snad ještě v důsledku svého ži­ vého snu, a toužila, aby s e jí dotýkal. A b y ji laskal ve všech zákoutích jejíh o těla... Najednou však zasle­ chla v blízkosti hlasy, které ji vrátily zpět do reality. Přerušila ten sladký polibek a odtáhla se od něj. Přivřenýma očim a ji pozoroval. Zahlédla v nich di­ vokost, hlad po polibcích, který nikdy předtím u ni­ koho neviděla. V íc než cokoliv jiného si teď přála, aby to byla ona, kdo ten hlad ukojí a ochutná Lucasovu nespoutanou vášeň. H lasy se přiblížily a K ylie si uvědomila, že nic z jejích snů se nestane.

Odsunula se z jeh o hrudi a nové pocity, které v ní Lucasova blízkost vyvolávala, jí téměř nedovolovaly postavit se na vlastní nohy. „M ěli b ych o m ... zasle­ chla js e m ...“ koktala a konečně se postavila. „Sem nikdo nepřijde," zamumlal Lucas, posadil se a zahleděl se na ni skrz dlouhé tmavé řasy. Prudce vydechl a přejel si dlaní přes obličej. „Zatraceně," za­ bručel a stále studoval je jí obličej. „A si jsem to tro­ chu přehnal. Nem ěl jsem se nechat tak unést, viď?" „ A s i ne," souhlasila K ylie, i když věděla, že by nechtěla vrátit zpět ani vteřinu z toho, co právě pro­ žívala. Lucas si odhodil mokré vlasy dozadu a kolem něj se rozstříkly kapičky vody, jejich ž stříbrný třpyt se odrážel ve slunci. „Tak radši zapomeň na to, co se stalo, jo ? Vlastně se toho ani m oc nestalo." „M yslím , že to nebude tak jednoduché." Věděla, že tenhle polibek si bude pamatovat navždy. Líbání s Treyem bylo sice hezké, ale ještě takové naivní a dětinské, ale s Lucasem to byl rozhodně polibek, při němž dospěla. Poprvé se v ní probudila opravdo­ vá žena. Ten polibek v ní zažehl opravdovou vášeň. B o že, pom oz mi, protože i když vím , že nejsem ještě připravená na „v íc", hrozně po tom toužím, pom ys­ lela si. A b y přerušila to nepříjemné ticho, které se mezi nimi rozprostřelo, zeptala se: „K d e jsou ty dinosauři pozůstatky?" „Tám hle," ukázal prstem Lucas do zátočiny, kte­ rou tu vytvářel potok. Pomalu se k ní vydala. Prohlížela si otisky šlépějí, které zde zanechala pravěká zvířata, a předstírala, že ji to velm i zajím á. Najednou si uvědom ila, že Lucas stojí vedle ní a vrhá na ni stín. K d y ž vzhlédla, přisti­ hla ho, ja k se zasněně dívá na její hruď.

D ošlo jí, že mokré bílé tričko a saténová podpr­ senka jsou tak průhledné, jako by na sobě neměla vůbec nic. R ůžové hroty ňader, stále ještě pevně vztyčené a vzrušené Lucasovým i doteky, se zřetelně rýsovaly pod mokrou látkou. R ychle zkřížila ruce v pokusu je zakrýt. „M ě la by sis něco ob léct.“ L ucas si začal z těla strhávat m okrou modrou p olokošili. K y lie sledova­ la, ja k se pod je h o okrajem objevuje pevné ploché břicho, pak zahlédla ten nejsladší pupík, ja k ý kdy viděla. N a p o k o žce se mu třpytilo ještě pár kapek vody. Srdce se jí rozbušilo, k d yž si k ošili přetáhl přes hlavu a K y lie zahlédla jeh o nahou širokou hruď. U vědom ila si, že na něj nestydatě zírá, a otočila se. „Spíš bys na mě neměl tak zírat a tu košili si radši nechat na sobě.“ „Jo, tohle ti můžu slíbit. A le těch šest kluků, kteří se tu za chviličku objeví, s tím asi nebude asi souhla­ sit. Pak bych jim asi musel dát lekci, aby na tebe tak nezírali.“ „M yslela jsem , žes říkal, že nejdou sem.“ „Původně jo , ale rozhodli se jin a k .“ Lucas jí podá­ val mokrou košili. K ylie zvedla ruce a nechala ho, aby jí ji přetáhl přes hlavu. Usm ál se na ni a pohle­ dem sklouzl na je jí ňadra. „Takhle je to lepší." S klo­ nil se a m okrým pramenem vlasů zavadil o je jí tvář. „Nem áš vůbec ponětí, ja k krásně vypadáš." H lasy se teď ozvaly kousek od nich na břehu poto­ ka. K ylii to však v tuhle chvíli b ylo jedno. Soustředi­ la se jen na jednu jedinou postavu, která stála přímo před ní a která jí právě složila ten nejkrásnější kom ­ pliment. Připadala si přitažlivě a žensky. „Tak co? V ydám e se zpátky?" zeptal se Lucas.

Přikývla, a než vykročila na cestu, zaslechla své jm éno. „Kylie ?“ Sakra, tenhle hlas by poznala mezi tisíci jiným i. Otočila a zadívala se do tváře Treyovi, který vypa­ dal velmi překvapeně.

Kapitola třicátá drahá

„Ty ho znáš?“ zeptal se Lucas a ochranitelsky ji ob­ jal kolem ramen. Kylie strnule pozorovala Treye, neschopná vydat ze sebe hlásku, a tak jen přikývla. Najednou se Trey rozeběhl přes potok, rozstřikuje kolem sebe spršky vody. „Kylie, jsi v pořádku?" zeptal se. Nedíval se však na ni, ale pohledem propichoval Lucase. Tedy spíš Lucasovu nahou hruď, ke které se Kylie tiskla. „Jasně," našla Kylie konečně hlas. „Jen jsm e ... byli jsm e se podívat na naleziště dinosauřích pozů­ statků." „Tohle je Derek?" zeptal se obviňujícím hlasem plným zlosti Trey. Tedy ne, že by měl zrovna právo m ě z něčeho obvi­ ňovat, pom yslela si Kylie, když si uvědomila, jakým způsobem se na ni na konci školního roku vykašlal. Ale bolest, kterou viděla v jeho očích, se jí zdála ne­ falšovaná. „Treyi, tohle je můj přítel Lucas. Lucasi, tohle je Trey."

Oba chlapci se vzájemně pozorovali. Místo vřelého podání rukou na sebe jen chladně, nepřátelsky kývli. „Měli bychom jít,“ připomněla Kylie Lucasovi a mávla Treyovi na rozloučenou. Pomalu se vydali zpátky přes potok. Přestože ji Lucas přidržoval, znovu málem uklouzla na mok­ rých ohlazených kamenech. Přitiskl ji však k sobě, takže se o něj opírala. Trey je nenávistně pozoroval z druhé strany potoka. „To je tvůj přítel?“ zeptal se Lucas, když se dosta­ li na cestičku vedoucí lesem do tábora. „Bývalý." Kylie se zastavila a posadila se na spad­ lý strom, aby si mohla obout mokré tenisky. Stále v zádech cítila Treyův propalující pohled. M oc dob­ ře věděla, jak se teď cítí, protože to samé zažívala na večírku u M arka Jamesona, když se tam Trey objevil s tím svým novým objevem. Dobře mu tak, pom ys­ lela si. „Proč se ptal, jestli jsem Derek?" zeptal se Lucas. „To je na dlouhé povídání," odpověděla a neměla vůbec chuť teď někomu něco vysvětlovat. Když si utahovala tkaničky tenisek, měla pocit, jako by si utahovala pevné lano kolem srdce. Ale proč by se m ěla cítit něčím vinna? Přesto se tak cítila. Vyrazila po cestičce a neohlížela se zpátky. H la­ vou jí divoce vířily myšlenky a nebyla schopna je zastavit. Lucas jí znovu podržel pletivo, aby mohla prolézt plotem, tentokrát aniž by se ho dotkla. Jak­ mile si byla jistá, že je Trey už nemůže vidět, přesta­ la na něj myslet a přemýšlela o Lucasově polibku. Jasně, byl to skvělý polibek, ale byl to jen a jen poli­ bek, ubezpečovala sebe samu. Opravdu? ozýval se šibalský hlásek, který se pro­ budil vždy v tu nej nevhodnější dobu.

Cestou zpátky do tábora spolu skoro nepromluvili. Kylie se na Lucase raději ani nedívala, protože se bá­ la, že kdyby ho viděla bez košile, vzbuzovalo by to v ní je n ... raději na to ani nemyslela. Když se přiblížili k táboru, Kylie si uvědomila, že stále nedostala odpověď na otázku, zda si na ni Lu­ cas pamatuje z dětství. Přemýšlela, jak by se ho na to zeptala, aniž by v něm vzbudila jakékoli podezření. Nechtěla, aby si myslel, že touží po tom, aby š iji pa­ matoval. Nechtěla, aby je jejich společné chvíle před lety nějak spojovaly. Nespojuje nás nic, říkala si, když si vzpomněla, jak ji Lucas požádal, aby na ten polibek zapomněla. Zabolelo ji z toho u srdce. Bože, p roč m ě jeho slova tak zraňují? ptala se sama sebe v duchu. Zhluboka se nadechla. Budu muset tedy tuhle ne­ zodpovězenou otázku přidat k těm dalším na svém pomyslném seznamu, pomyslela si, protože se blížili k táboru. Ne, jestliže všechny ostatní otázky mohou počkat, tahle rozhodně n e ! Chci vědět... potřebuju vědět, jestli si na mě pam a­ tuje. Zeptej se h o ... zeptej se ho, honilo se jí hlavou. „Víš, někoho mi připom ínáš," řekla nahlas. „Opravdu?" zeptal se, aniž by se na ni podíval. Kylie čekala, jestli se zeptá koho. Ale Lucas mlčel. „To slýchám často," zamumlal po chvilce. Došli na paseku a Lucas se na ni podíval. „M usím už jít. M ám na starosti další výlet." Otočil se k od­ chodu. „Lucasi?" zavolala na něj Kylie. Obrátil se a viděl, že si sundala košili a podává mu ji. Beze slova si ji vzal. Obhlédla své tričko, které sice ještě bylo vlhké, ale už ne tak průsvitné. Zaregistrovala, jak se jí krát­ ce podíval na ňadra.

Vzpomínáš si na mě? „D íky... žes mi ukázal to naleziště." Lucas přikývl. „Jo, potěšení je na mé straně." Z a­ váhal a potom dodal: „Mrzí mě to, Kylie." Věděla, že s e jí omlouvá za ten polibek. Nejdřív ji prosí, aby na to raději zapomněla, a teď se jí ještě omlouvá. Srdce s e jí sevřelo bolestí. Pak se otočil a nechal Kylii stát uprostřed mýtiny s hlavou plnou otázek. Já toho tedy rozhodně nelituju. M rzí mě, ze nás Trey přerušil, ale toho polibku rozhodně nelituju. Kylie se právě převlékala do suchého oblečení, když zaslechla, že někdo vešel do chatky. V yšla ze svého pokoje a zahlédla Dellu stojící u lednice, jak pije ze sklenice... cosi. Krev, připustila a přinutila se tuto skutečnost ak­ ceptovat. Kamarádka je upírka a upíři potřebují pít krev, aby vůbec mohli přežít. Bylo načase, aby se to­ mu Kylie postavila čelem. „Ahoj," pozdravila Dellu. „Nemluvím s tebou," ozvala se upírka, zašroubo­ vala sklenici a uložila ji do boxu na zeleninu, jako by ji chtěla před ostatními schovat. „Ani se ti nedivím. N ejsem moc dobrá kam arád­ ka." Della se otočila. „Chceš tím říct, že ses rozhodla, že neodjedeš?" Kylie chvíli přemýšlela, jak na tuhle otázku odpo­ vědět. „No, to ještě nevím. Domluvila jsem se s H o­ liday, že mám dva týdny na rozmyšlenou. Takže bych asi teď nem ěla říkat tak ani tak." A pak, dřív než by mohla změnit rozhodnutí, došla k Delle a natáhla k ní ruku. Prstem ukázala na žilku, která jí pulzovala v podloktí. „Máš tady na to vyba­ vení?"

Della zvedla obočí a podívala se překvapeně na Kylii. „Na co?“ „Na odběr krve. Derek říkal, že jste v tom machři." „ Já .. koktala Della, „.. .nikdy jsem to nechtěla." „Já vím. Ale určitě jsi to po mně nechtěla, protože jsi předem věděla, že bych to odmítla. Je to tak?“ „No, částečně ano.“ Della š iji zvědavě prohlížela. „A co je ten další důvod?" zeptala se Kylie. „Nechtěla jsem , aby ses mě bála. Nechci, abyste tu na mě koukaly jako na nějakou zrůdu." „Ty rozhodně nejsi žádná zrůda," řekla Kylie. „Jsi prostě upírka." „A ty ve mně nevidíš žádné monstrum?" nevěříc­ ně se ptala Della. „Teď už ne, když jsem tě poznala blíž." Della stále váhala. „Moji rodiče by mě určitě po­ važovali za zrůdu. A myslím, že Lee taky." „Vykašli se na to, co si o tobě myslí," odpověděla Kylie. „Nejsi žádné monstrum ." Znovu natáhla ruku. „Potřebuješ krev, abys měla sílu." „Můžu vydržet jen se zvířecí krví. Aspoň během léta," zam umlala Della. „A proč bys to dělala, když ti nabízím něco lepšího?" „Ty bys to opravdu udělala?" zeptala se s nadějí v hlase Della. „No dobře, někde jsem slyšela, že když to jednou upírovi slíbíš, nelze to odvolat," utahovala si z ní Kylie. „Já ale na tom netrvám." „Ne, dělala jsem si jen legraci. Opravdu to chci udělat." „Co chceš udělat?" ozval se od dveří M irandin hlas. Kylie se ohlédla. „Chci dát Delle trochu své krve." M irandě se překvapením rozšířily oči. „Fakt?"

Kylie přikývla. „Taky se za mě postavila, když mě Fredericka napadla. Dlužím jí to.“ M iranda se zašklebila. „No tedy, když to uděláš ty, měla bych to asi udělat taky, co?“ „To nemusíš," ozvala se Della. „Ale udělám to. Protože jsm e jedna parta. Všech­ ny za jed n u ,jed n a za všechny, ne?“ Delle se v očích objevily slzy. M iranda natáhla ruku. „Tak jdem e na to. Ale snaž se, aby to moc nebolelo. Nesnáším totiž jehly.“ „Nemůžu to udělat, dokud se nezeptám Holiday nebo Sky.“ „Tak se na to jdem e zeptat," řekly Kylie a M iranda současně. Najednou se zase u M irandiných nohou na podla­ ze objevila ropucha - alias Mirandin učitel na klavír. „Ach, ne. Teď tedy opravdu ne,“ pronesla vztekle M iranda a podívala se na ropuchu. „Už zase jste dě­ lal něco jiného, než učil na klavír?“ ukázala prstem na obojživelníka. „Udělejte to ještě jednou a přísa­ hám, že vás udám na policii." „M ožná bys to měla udělat hned,“ pronesla vážně Kylie. M iranda se na ni podívala. „Jo, ale on nikdy... všechno to jeho ošahávání by se dalo vysvětlit jako náhoda - chtěl mi jen ukázat správnou klávesu, jindy mě zase rovnal na stoličce, abych správně seděla, a tak. Jediný způsob, abych dokázala, že jeho m yš­ lenky jsou oplzlé, byl proklít ho.“ „Říkala jsem si, že bychom mu měly pořádně ten jeho nestoudný zadek napráskat. Nebo bychom ho mohly předhodit vlkodlakům. Někde jsem slyšela, že mají ropuchy hrozně rádi.“ Ropucha rychle přeskočila místnost a pak se roz­ plynula kdesi ve vzduchu. Kylie se zvědavě zeptala:

„Když se tady objeví jako ropucha, zmizí na místě, kde právě byl?“ „Jo,“ odpověděla Miranda. „Kromě té první pře­ měny jsou ale všechny ostatní v době, kdy je sám. Tedy aspoň tak jsem to myslela, když jsem ho zakle­ la. Promění se v ropuchu, když u toho nikdo není. A stejně tak i naopak." „Tak to je dobrý," poznamenala Kylie. M iranda se na ni podívala, jako by si zrovna na něco vzpomněla. „Je to pravda, že si dneska ráno vy­ táhl tvoje jm éno Lucas?" „Je," připustila Kylie. „A sakra." Della zatlačila Kylii na kuchyňskou židli. „Tak nás tu nenapínej a řekni, co se stalo." M iranda se taky posadila ke stolu. „No tak to vyval." A Kylie spustila. Jazyk se jí tak rozvázal, že nedo­ kázala proud svých slov zastavit. A mluvila nejen o tom polibku, ale prozradila jim , jak bydlel kousek od nich, když byla malá, co se stalo s její kočkou... pak se znovu vrátila k tomu nezapomenutelnému po­ libku a jak je vyrušil Trey. Vyznala se ze zmatených citů k Derekovi, který teď o ni nezavadil ani pohle­ dem. A když skončila a ztichla, seděly Miranda s Del­ lou s očima dokořán a pusami otevřenými údivem. „No kurňa!" promluvila první Della. M iranda se opřela v židli a povzdechla si. „Taky bych chtěla, aby mě někdo takhle líbal. Doufám, že se už brzo do někoho zamiluju." „No to je přece strašně jednoduchý," poznamenala Della. „Proč tedy nejdeš za Perrym a neřekneš mu, že ho taky miluješ?" M iranda potřásla hlavou. „Prosím tě, když se ne­ odváží mi říct, že se mu líbím, tak už vůbec si ne­ troufne mě políbit."

„No tak k tomu použij nějaké kouzlo. Přece není problém mu dát něco do pití, aby se do tebe zam ilo­ val," řekla Della. Všechny tři se rozesmály. Najednou začal Kylii v kapse zvonit telefon. Vytáhla ho a podívala se na displej, kde blikalo otcovo číslo. Smích jí zmrzl na rtech. A pak se rozhodla, že si nenechá nikým kazit dobrou náladu, ztlumila vyzvánění a telefon zastrčila zpátky do kapsy. Další den a půl utekl jako voda. Naštěstí už nedochá­ zelo k dalším dramatům - jako například nečekaným Treyovým návštěvám, Frederičiným výpadům, a do­ konce i M iranda s Dellou se přestaly dohadovat. Ky­ lie s M irandou se domluvily na tom, že dají Delle krev a všechny byly spokojené. Až pak nastala noc. Kylie se probudila a po těle jí vyvstal studený pot. Seděla v posteli a věděla, že duch vojáka je zase vedle ní. Najednou si uvědomila, že není ve své po­ steli, a dokonce není ani na letním táboře ve srubu s Mirandou a Dellou. Srdce se jí strachy rozbušilo a snažila se poznat alespoň něco okolo sebe, aby zjistila, kde vlastně je. Dovtípila se, že vůbec není v Texasu. Dokonce ani ve Spojených státech. Zdálo se... všechno kolem ní bylo cizí a zároveň nějak důvěrně známé. Připadala si, jako by se ocitla někde v Perském zálivu během války, v prostředí, které znala z filmů, jež si máma tak často a ráda pouštěla. Kylie vyšla z malého domku na pozemek, kde ne­ rostla ani tráva ani stromy. Bylo šílené vedro. Ne ta­ kové to texaské horko, při kterém z vás lije pot. Tady slunce pálilo k nesnesení a vzduch byl suchý, jako by se ocitla někde na poušti. Slunce pomalu mizelo

za obzorem, stmívalo se a čas se jako by zastavil m e­ zi světlem a tmou. Nos jí naplnil pach spálené gumy a dřeva. A pak se ozval ten zvuk... strašný a všudy­ přítomný hluk, který jí zněl v uších. Zdálo se jí, jako by někdo otočil knoflíkem u rádia naplno, protože ten hřmot byl ohlušující, plný výkřiků a explozí... explozí bomb, které dopadaly nedaleko od ní. V dál­ ce se ozývala střelba ze samopalů. Někdo vedle ní vykřikl, aby běžela za ním. „Pojď, to není naše sta­ rost," volal vedle ní mužský hlas. Co není m oje... Kylie zaslechla nářek - vedle ní křičela nějaká žena. Prosila ji o pomoc, křičela bo­ lestí. Kylie obestřel strach, protože věděla, že cokoliv se té ženě stalo, bylo to něco šíleného. A nespravedlivé­ ho. Nechtěla nic vidět, nic o tom v ěd ět... nebyla pře­ ce součástí něčeho takového. Byl to strašný pocit. N ení to můj problém. Ale co n en í m ůj problém , honilo se jí hlavou a m yšlenky zm ateně vířily myslí. Je to je n sen. Jenom obyčejný sen. Probuď se. Otevři oči. Snažila se přesvědčit sebe samu a vzpo­ mínala, jak ji doktorka Dayová učila zastavit ty dě­ sivé sny a noční můry. Ale nem ohla si vzpom enout vůbec na nic. Pevně zavřela oči a pak je rychle ote­ vřela. Doufala, že se probudí zase ve svém pokoji v chatce na letním táboře v Texasu, kde vedle spí Della s M irandou. Ale neprobudila. Stále stála před domkem a kolem ní se ozývala střelba a výbuchy bomb. A ten strašný křik. Žena byla někde uvnitř domku. Asi byla zraně­ ná. Ale kdo ji zranil? A proč? Co tohle všechno má znamenat? A proč jsem tu já? Jak jsem se najednou ocitla ve válečném filmu? A je to vůbec film? Ne, je to přece sen.

Kyliina mysl se snažila vypořádat se se všemi těmi otázkami, které se najednou odněkud vynořily. Je čas, abys tohle všechno pochopila, ozýval se hlas v jejím podvědomí. Ale proč mám tohle všechno pochopit? Otázky najednou zmizely a ona se znovu ocitla uprostřed děsivého snu, uprostřed zpustošené země, uprostřed válečného běsnění. Všude kolem ní byl strach, cítila provinění, že nechce a nemůže té křičící ženě pomoct. Jestli teď uteče, věděla, že se dostane k ostatním a pryč z téhle děsivé vřavy. Rozhodování bylo těžké. Přežije, pokud hned teď uteče. Ale bude moct žít s pomyšlením, že ta žena pravděpodobně zemře, když jí nepomůže? Ne, to by nemohla. Podívala se na samopal, který držela v ruce. Úplně stejný, jaký vídávala ve váleč­ ných filmech. Musí zastavit toho, kdo té ženě ubli­ žuje. Kylie kopla do dveří a zamířila zbraň na muže, který klečel nad ženou. „Přestaň!" vykřikla, ale uvě­ domila si, že to není její hlas. Byl to mužský hlas. Kylie na chvíli ztuhla, všimla si, že klečící muž má v ruce nůž. Zahlédla ženu, šaty měla roztržené a ruce a obličej jí pokrývala krev, jak se bránila ná­ silníkovi. M už se otočil za hlasem, stoupl si a vrhl se proti ní s nožem v ruce zdvižené nad hlavou. Kylie stiskla prst na spoušti. Viděla, jak muž bezvládně pa­ dá k zemi, ale necítila žádné výčitky svědomí. Byl ve spojení s ďáblem, to věděla s jistotou. Ze dveří najednou vyběhl malý chlapec s tm avý­ mi vlasy a očima, v nichž se zračila hrůza. Vypadal m nohem starší, než ve skutečnosti byl. „N e!“ vy­ křikl, když zahlédl krvácející ženu krčící se u zdi. Zam ěřil svůj pohled na Kylii. Začal něco vykři­ kovat v jazyce, kterém u Kylie nerozum ěla. Vytáhl

z kapsy kalhot zbraň a zam ířil ji. Zam ířil ji přím o na Kylii. Bum. Bum. Bum. Kylie zaslechla sérii výstřelů. Ne­ cítila nic, ale věděla, že chlapec ji několikrát zasáhl - když padala k zemi, s jistotou věděla, že umírá. Najednou stála v rohu místnosti a sledovala chlap­ ce se ženou. Podívala se na podlahu a zahlédla tělo ležící na boku - tělo, které právě opustila. Člověka, kterým byla ona sama. Svého vojáka. Z obličeje mu prýštila krev a rozlévala se po podlaze v tmavou skvrnu. Sáhl do kapsy uniformy a vytáhl z ní dopis. Namáhavě sunul ruku ke svým rtům a s posledním výdechem obálku políbil. Při pohledu na umírajícího vojáka Kylii bolelo u srdce. Neznala ho, ale bylo jí ho líto. Cítila vinu za jeho smrt. Litovala, že musel zemřít pro to, aby za­ chránil někoho jiného. Žena se posadila a prohlížela si mrtvého vojáka. Pak začala nepříčetně křičet, stejně jako K ylie... .. .když se probudila, stále ještě děsivě křičela a stála zády opřená o zeď v kuchyni ve srubu na táboře. M i­ randa s Dellou v pyžamech se objevily ve dveřích, dívaly se na ni neschopné jakéhokoli pohybu. Konečně Kylie přestala křičet, svezla se k zemi a obličej schovala v dlaních. Po tvářích jí stékaly sl­ zy a srdce bušilo jako zběsilé. „Zase měla ty děsivé sny,“ slyšela Mirandin hlas jakoby z dálky. Kylie tomu chtěla věřit, ale nemohla. Nikdy ve svých snech neviděla nikoho jiného. Dnes ano. Vědě­ la, že dneska to nebyl jen obyčejný děsivý sen. Bylo to něco mnohem víc. Dnes v noci byla při tom, když její voják zemřel.

Kylie seděla na podlaze dobrých deset m inut a pře­ svědčovala Dellu s M irandou, že je v pořádku. Na­ konec se všechny tři vrátily do svých ložnic. Kylie však nemohla usnout, a tak se oblékla a vydala se za Holiday. Vedoucí tábora jí hned na začátku řekla, že pokud ji bude potřebovat, může za ní přijít kdykoliv, ve dne i v noci. Kylie ji sice nechtěla takhle v noci vyrušovat, a řekla si, že to zkusí. Když se po cestičce blížila k Holidayině chatce, uvědomila si, jak je v táboře v noci ticho. V duchu se jí znovu vybavil nepříčetný křik ženy a postava umí­ rajícího vojáka, jak při posledním dechu líbá dopis. Slzy jí znovu stékaly po tvářích. Rychle je setřela, protože nechtěla, aby Holiday poznala, že plakala. Najednou noční ticho narušily nějaké hlasy, vychá­ zející z lesa. Uvědomila si, že se nějací lidé nedaleko ní dohadují. Hlasy ale velice rychle ztichly. Kylii se v týle naježily vlasy. Nevšímala si strachu, který ji obestřel, a soustředila se na to, co věděla. Voják je mrtvý. Zemřel, když se snažil někoho zachránit. Hla­ vou se jí míhaly představy jedna za druhou. K Holi­ dayině chatce to měla ještě pět minut ostré chůze. Udělala další krok... a pak najednou ucítila, že se těsně za ní vynořila jakási postava. Někdo ji chytil za ruku a strhl ji zpátky. „V tuhle dobu bys nem ěla být sama venku,“ zavr­ čel děsivě povědomý hlas.

|
Kylie se otočila. Srdce jí málem vyskočilo z hrudi a hrdlo s e jí stáhlo strachy. Jakmile uviděla Sky, od­ dychla si. „Vyděsila jste mě,“ zašeptala. Sky ji však chytila ještě pevněji a Kyliina úleva rychle vyprchala. „ Já ... musím mluvit s Holiday. Ří­ kala mi, že k ní můžu kdykoliv přijít, když ji budu potřebovat. Že nezáleží na tom, kdy to bude. Sky ji stále pozorovala, ale sevření konečně povo­ lilo. „A proč s ní potřebuješ teď m luvit?“ „M ěla jsem další děsivý sen. Vzpomínám si jen na to, že tam byla spousta duchů mrtvých." Sky rychle pustila Kyliinu ruku, jako by nechtě­ la mít nic společného s duchy. „Víš, který srub je je jí?" Kylie přikývla a vydala se po cestičce dál. Cítila, jak Sky sleduje každý její krok. Nebyla si jistá, proč ji tak pozoruje, ale pak jí došlo, že se asi domnívá, že Kylie jde za nějakým klukem. Zastavila se přede dveřmi Holidayiny chatky a zaklepala. Během chvil­ ky se ve dveřích objevila rozespalá vedoucí tábora v dlouhé noční košili.

„To jsi ty, Kylie?“ zeptala se s obavami v hlase. „Stalo se něco?“ Jakmile Kylie spatřila Holiday, znovu se spustil proud slz a hrdlo se jí sevřelo strachy. „Jo,“ zašepta­ la Kylie a potřásla hlavou. „Stalo se něco strašného." Holiday otevřela dveře dokořán a pustila Kylii do­ vnitř. Pevně ji objala a nechala ji, aby se vyplakala. Když se Kylie uklidnila, tiše pronesla: „Myslím, že už vím, co po mně ten duch vojáka chce.“ Když vyšlo slunce, Kylie stále ještě seděla u Holiday na pohovce a znovu a znovu vzpomínala na svůj sen z neznámého prostředí. Vedoucí tábora potvrdila Ky­ liino podezření, že její sny nejsou obyčejné noční můry, které občas lidi mívají, ale že jd e o její zážitky z astrálního světa. Duch vojáka v Kylii vyvolal vzpomínky, které zasunula hluboko do podvědomí. Shodly se, že Kylie m á zřejmě pravdu, když si mys- " li, že voják byl pravděpodobně obviněn z trestného činu, když se snažil zabránit vraždě, a teď po Kylii chce, aby dokázala, že není žádný ničema. Duch pravděpodobně nemůže odejít mezi mrtvé duše a po­ tácí se mezi světem živých a mrtvých, dokud nedo­ sáhne očištění svého jm éna. Holiday však Kylii po­ tvrdila, že to nebude tak jednoduché. „Myslíte, že se pokusí ke mně znovu přijít?" ze­ ptala se tiše Kylie a objala si kolena. I když si při­ pustila, že po posledním zážitku si tohoto muže váží a lituje ho, nechtěla, aby tímto prožitkem musela znovu projít. Vždycky, když si vzpom něla na ten děsný křik zraněné ženy, na chvíli, kdy stiskla spoušť samopalu a zneškodnila útočníka, se jí udělalo ne­ volno. Holiday jí stiskla soucitně ruku. „Myslím, že du­ chové si vůbec neuvědomují, jak jsou tyhle prožitky

pro nás lidi složité. Někdy dokážou být pěkně ne­ ústupní." Kylie zatřásla hlavou. „Už to nechci zažít, H oli­ day. Nejsem tak statečná." Znovu jí vhrkly slzy do očí a vnitřnosti s e jí sevřely strachem. Holiday si povzdechla. „Vedeš si dobře. A já ti po­ můžu vždy, když budeš potřebovat. Teď by ses asi měla vrátit do chatky a trochu se vyspat. Zůstaň dneska tam a odpočiň si. Nemusíš se účastnit dneš­ ního táborového programu." „A co když přijde zase?" Holiday vzala ze stolu bloček. „Dám ti svoje číslo na mobilní telefon. Když budeš potřebovat, hned mi zavolej." Copak tohle neříkal i můj táta? napadlo ihned Ky­ lii. A p ak stejně odešel. Ale Holiday ji pevně objala, usmála se na ni a Kylie věděla, že to myslí naprosto upřímně. Kolem poledne přinesly Della s Mirandou Kylii oběd až do ložnice. „To jste nemusely, došla bych do jí­ delny," trvala na svém Kylie, ale s chutí se pustila do pizzy. „Dala jsi mi přece svou krev. Jsem ti zavázaná za svůj život," popichovala ji Della. „A co mně?" ozvala se M iranda. „Taky jsem ti da­ la svou krev." Zvedla ruku a ukázala malý proužek náplasti. „Tvoje nebyla tak dobrá," zasmála se Della a zno­ vu se podívala na Kylii. „Dneska ráno u snídaně se na tebe ptal Derek. Říkal, že si s tebou musí o něčem promluvit." Kylie si povzdechla. Při tom všem, co se teď okolo ní dělo, by měla myslet ještě na Dereka? „A řekl ti, o co jde?"

„Ne, ale tvářil se velmi vážně." „Ach,“ přidala se M iranda, „víš, žes přišla o velký zážitek? Znáš Chrise, toho upíra? On a ten blonďatý vlkodlak - myslím, že se jm enuje Nathan - se pusti­ li do pěkné šarvátky. M usela je dokonce zastavit až Sky.“ „Jo, všude kolem nich byla krev. Bože, tak sladce to tam vonělo...“ dodala Della. „A proč se do sebe pustili?" Kylie si dala kousek pálivého salámu do pusy. „Proč?“ zeptala se překvapeně Miranda. „Každý přece ví, že upíři a vlkodlaci se spolu nesnášejí. Zvlášť, když jde o chlapy.“ M iranda střelila pohle­ dem po Delle, která se mračila. „To není pravda," poznam enala Kylie. „Lucas do­ konce dává Chrisovi krev. A bydlí spolu v chatce." „Ale někteří upíři by na tohle nikdy nepřistoupili," odpověděla pohotově Miranda. „A proč ne?" položila Kylie další otázku. M iranda pokrčila rameny. „Jsou to hloupé před­ sudky. Jeden z upírů kdysi pronesl, že nebude pře­ ce za nic vděčit takovém u prašivém u psu, jako je vlkodlak. A od té doby to někteří upíři přijali za své." „To jsou samé drby," pronesla Della. „Nikdy jsem neslyšela, že by některý upír tohle řekl." „Ale říká se to. Jo, víš, o co jsi ještě přišla?" M i­ randa se začala houpat na židli. „Hádej, kdo si sedl k našemu stolu." Kylie si všimla, jak se M irandě rozzářily oči. „To ptáče se zlomeným křídlem." M iranda se zašklebila. „Jak to víš?" „Protože se tak přihlouple usmíváš a díváš se kam­ si do dáli," zasmála se Della. „Neusmívám se přihlouple," bránila se Miranda.

„Nehádejte se. Potřebuju klid, abych strávila tu pizzu." O chvilku později se Kylie zeptala: „A o co jsem ještě přišla?" „Objevili se tu znovu ti chlápci z FVJ," odpovědě­ la Della, tentokrát vážným hlasem. Pak vstala a došla k počítači. „Neslyšela jsem všechno, ale ten vysokej tmavěj chlápek Holiday kvůli něčemu nadával." Kylie se napila sodovky a řekla oběma dívkám, co věděla. „Něco se tady v táboře děje. A ať je to, co je to, je to rozhodně něco moc vážného. Hned druhý den, kdy jsm e přijeli do tábora, Burnett řekl Holiday, že jestli to ihned nezastaví, tak tábor zavřou." „Zavřou tábor?" Della se otočila od počítače. „To přece nemůžou udělat. Vždyť tenhle tábor nám všem moc pomáhá a učí nás, jak mezi sebou vycházet." Z počítače se ozvalo pípnutí oznamující příchod nového mailu. Della se zadívala na monitor a mávla na Kylii. „Přišla ti další zpráva od otce." Kylii najednou přešla chuť a odložila pizzu na stůl. Ještě se neodhodlala k tomu, aby s otcem promluvila. Věděla, že se mu stejně nebude moct pořád vyhýbat a jednou s ním bude muset mluvit. Ale zatím na to neměla sílu. M rzelo ji, že slíbil přijet na rodičovský den a pak se ani neukázal a ani nezavolal. A když si k tomu přidala, že je opustil a že ji už nemiloval, za­ řadila ho jako další problémový bod na svůj pomysl­ ný seznam, který jednou snad taky vyřeší. Snad po­ zději, až ji to tolik nebude bolet, to zvládne. „Holiday nevypadala zrovna šťastně," pokračovala Della. „Zvlášť když ti chlápci s sebou přivedli Lucase." Kylii se sevřely útroby strachy. „Oni mluvili s Lu­ casem? A co říkali?" „To nevím," odpověděla Della. „Ale Lucas vypa­ dal dost rozčíleně."

Když Della s M irandou za chvíli odešly, Kylie si znovu lehla. Ale spánek se jí vyhýbal. A nejen proto, že se bála, aby se zase neobjevil duch a nezatáhl ji na další cestu do minulosti. Přemýšlela o Holiday a o celé té záležitosti s FVJ. Uvažovala o Lucasovi. Zjistili snad, že jeho rodiče byli rebelové? M yslí si Lucas, že ho ona prozradila? Hlavou se jí honila jedna myšlenka za druhou, otázky nebraly konce. Kylie nevěděla, jestli se má snažit najít na každou odpověď, nebo zda je má ne­ chat jen tak plynout a čekat, co z nich vyvstane. Ráno mluvila asi čtyřicet minut se Sárou a poslou­ chala, jak se vyvíjí její vztah s Phillipem, jejím no­ vým přítelem. Potom zavolala matce a lhala jí tak ja ­ ko nikdy předtím. Tábor je perfektní. Jsem ráda, že jsem tady. Když zaslechla klepání na dveře, byla ráda, že ji někdo přišel navštívit. Aspoň zapomene na všechny ty otázky a vzpomínky, které se jí nedařilo vyhnat z hlavy. Její radost ale vyprchala, když otevřela dveře a za nimi našla Lucase. No dobře, možná ji potěšilo, že za ní přišel zrovna on. Ale v tuhle chvíli si přála, aby se alespoň učesala a umyla a oblékla něco lepšího než pyžamo. Protože on vypadal... úžasně. Stál ve dveřích s jednou rukou za zády. Kylie otevřela pusu, aby něco řekla, ale nebyla schopná ze sebe vydat hlásku. Určitě to je tím, že jsem nevyspalá, pomyslela si. Ale moc dobře věděla, že to byl ten polibek, který ji zbavil slov. Jak sám Lucas řekl, byla to chyba. „Ahoj,“ usmál se na ni, jako by věděl, že ona sama m á svázaný jazyk. „Tvoje spolubydlící — ta s těmi barevnými vlasy - mi říkala, že ti není dobře.“ „Jo, ale už je mi líp,“ konečně ze sebe vypravila

a pak hned dodala: „Slyšela jsem , že si tě zavolali z FV J.“ Lucas přikývl. „O nic nešlo." Kylie však podvědomě cítila, že to není tak úplně pravda. „Něco jsem ti přinesl," řekl a usmál se na ni na­ prosto odzbrojujícím úsměvem. Sakra, proč se tady před ním tak rozplývám? po­ myslela si a zeptala se: „A co?“ „Byl jsem ve městě vyřídit nějaké záležitosti pro Holiday a ... našel jsem tohle." Najednou vypadal provinile. Natáhl ruku a Kylie čekala, že uvidí nějakou kyti­ ci. Ale překvapilo ji, když zahlédla kroutící se, mňoukající černobílé kotě. Téměř přestala dýchat. „Myslím, že by sis ho měla vzít. U mě se mu moc nelíbí." Kylie si vzala kotě a přitiskla si ho k hrudi. Bylo tak malinké, že se jí tém ěř vešlo do dlaně. Pohladi­ la ho po malé chlupaté hlavičce a slyšela, jak zača­ lo spokojeně příst. Zdá se mi to snad? prolétlo jí hlavou. Byla přesvědčená, že tohle všechno musí být jen sen, protože kotě mělo úplně stejné zbarve­ ní, jaké m ěla její kočička tehdy před lety. Kočka, kterou... Kylie se podívala Lucasovi do očí. „Tys nezapo­ mněl?" Lucas přikývl. „Jasně, že ne." Chvíli bylo ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík na podlahu. „Já... budu už muset jít." Otočil se a zamířil ke schodům. Ale pak se otočil a vrátil se ke Kylii. Opřel se rukou o zárubeň a zadíval se jí do očí. Cosi v jeho postoji Kylii napovídalo, že to, co teď řekne, bude myslet naprosto vážně. „Kylie, přísahám ti, že jsem se ho

snažil zastavit. To bylo poprvé a naposledy, kdy jsm e se spolu poprali." „Koho ses snažil zastavit?" zeptala se. „Otce. Byl tehdy mnohem větší a rychlejší než já. Ale snažil jsem se.“ Odtáhl se, ustoupil o krok a uká­ zal na verandu. „Kočičí záchod a granule na krmení máš támhle." Kylie jen přikývla. Lucasovo přiznání, že to byl jeho otec, kdo tenkrát zabil její kočku, jí v hloubi du­ še otřáslo. Celé ty dlouhé roky si myslela, že to b y l... „Nechceš jít dál a pomoct mi se sestavením toho kočičího záchodu ?" Na krátkou chvíli si pomyslela, že řekne ano. Ale pak s e jí zadíval do očí a Kylie v těch jeho zahlédla divokou vášeň, která jí připom něla polibek. „Radši ne." „Proč?" zeptala si, i když jeho důvod znala. Vědě­ la, že jeho odmítnutí se netýkalo jenom toho, aby šel dovnitř. Šlo o mnohem víc. „Nefungovalo by to," dodal. „Zrovna se mi nějak bortí celý život a musí se to nějak vyřešit. Teď není ta správná doba, Kylie, věř mi." Kylie nemohla jen tak přijmout jeho odmítnutí. M usela se aspoň o něco pokusit. „Víš, co se říká o čekání na ten ,správný 4 čas, ne?" Lucas zavřel oči. „Nemůžu tě zatahovat do svých problémů, Kylie." „Do jakých problém ů?" Otevřel oči, natáhl ruku a ukazováčkem jí přejel po rtech. „Jsi tak nevinná. Přitahuješ mě, Kylie." Ru­ ka mu klesla. „Ale nemůžu. Dávej na sebe velký po­ zor, Kylie Galenová." Slova mu splynula ze rtů a zdálo se, jako by se s ní loučil. Kylie ho rychle chytila za zápěstí. „Ty někam odcházíš?"

Jejich pohledy se setkaly. Neodpověděl jí, ale ani nemusel. Odpověď si přečetla v jeho očích. „Týká se to FVJ?“ zeptala se. Lucas se zhluboka nadechl. „N em ůžu..." Kylie ho pustila. „Přísahám, že jsem nikdy niko­ mu - ani jim ani Holiday - o tobě nic neřekla." Lucas se usmál, ale byl to ten nejsmutnější úsměv, který kdy viděla. „Já vím." Zastrčil palce do zadních kapes džínsů a zadíval se na ni. „Já vím. Když ti by­ lo šest, myslel jsem si, že jsi ošklivá. Ale mýlil jsem se." Sklonil se a jeho rty se lehce dotkly jejích. Byl to tak letmý polibek, že ho téměř ani necítila. Kylie chtěla mnohem víc než jen tenhle kompli­ ment a zdrženlivý polibek. „Odcházíš?" zeptala se ho znovu. Neodpověděl jí. Otočil se a vyšel ze dveří. Kylie dlouho stála na místě a pozorovala, jak jí mizí z do­ hledu. A ačkoliv jí na otázku neodpověděl, Kylie si byla jistá, že Lucas Parker zase zmizí na dlouhou do­ bu z jejího života. Ani ne za hodinu Kylie slyšela, jak znovu někdo za­ klepal, nebo spíš zabušil, na dveře srubu. Došla tak akorát do pokoje, když se dveře rozlétly takovou si­ lou, že bouchly o zeď. Kylie nejprve zahlédla Burnetta, teprve pak si všimla značně znepokojené Holiday. „Nemůžete sem jen tak vtrhnout bez pozvání," zu­ řila vedoucí tábora. „Byl tady, co? Cítím ho." Burnett se zamračeně díval na Holiday. „Je mi to úplně jedno. Buď budete respektovat moje pravidla, nebo si to vyřídím s vaším šéfem." „To už jste udělala." Upír Burnett přimhouřil zlos­ tí oči.

„Tak fajn, klidně to udělám znovu," ozvala se Ho­ liday. „M usím toho kluka najít,“ zavrčel Burnett. „Ne­ mám čas na nějaké legrácky." Zadíval se na Kylii. „Promiň, že jsm e ti sem tak vtrhli," omlouvala se Holiday. „Co se děje?" zeptala se Kylie. Ale nem usela se ptát, koho vlastně hledají. Věděla to moc dobře. U pír se vydal ke Kylii. Holiday se ho snažila chy­ tit za ruku a nepustit ho, ale nepodařilo se jí to. „Tak kde je?" zahřímal Burnett. „Kylie, viděla jsi Lucase Parkera?" zeptala se Ho­ liday mnohem klidnějším hlasem. Kylie polkla. „Přišel se sem na mě podívat asi před hodinou. Ale hned odešel." Burnett naklonil hlavu doprava, jako by se snažil zaslechnout, jak moc jí buší srdce. „A řekl ti, kam jde?" „Ne," odpověděla popravdě Kylie a byla ráda, že jí to opravdu Lucas neprozradil. „Proč? Proč ho vlastně hledáte?" Burnett neřekl ani slovo a jen ji pozoroval. „Není to špatný kluk," řekla Kylie. Burnett se otočil a vyšel z chatky. Holiday se vy­ dala za ním, ale pak se otočila zpátky na Kylii. „Není to zlý kluk," zopakovala jí Kylie. „Musím jít," odpověděla Holiday. „Ale pak se tu u tebe zastavím." Holiday vyběhla ven ve snaze dohonit Burnetta. Kylie stála zaraženě uprostřed obývacího pokoje a vzpomínala na to, jak jí tehdy jako šestileté holčič­ ce Lucas poklepal na rameno a řekl jí, že by neměla pouštět své koťátko ven. Celou tu dobu si myslela, že jeho slova byla doznáním viny. Nespravedlivě ho ob­ viňovala, myslela si o něm, že je to zlý kluk.

Znovu už to neudělám, pom yslela si Kylie. V srdci věděla, že ať obviňují Lucase Parkera z čehokoli, ur­ čitě to neudělal. A pokud ano, tak pro to měl setsakramentsky dobrý důvod.

Kapitola třicátá čtvrtá

„Koukej se proměnit zpátky, nebo tě tu na místě vykastruju!" M irandin hlas vibroval Kylii v hlavě, než se pro­ budila. Zjistila, že je krátce před třetí odpoledne. Ne, že by se jí chtělo vylézt z postele. Nezajímalo ji, co M iranda s Dellou provádějí. Přetáhla si polštář přes hlavu a snažila se znovu usnout. Když v tom jí došlo slova, která M iranda pronesla. Vykcistruju! Della přece nebyla chlap, aby ji M iran­ da mohla vykastrovat? Tak komu patřila její slova? Ach panebože! Kotě. „Tak dobře," ozval se znovu M irandin hlas. „Řekl sis o to.“ „Přestaň!" vykřikla Kylie, vyskočila z postele prá­ vě ve chvíli, kdy M iranda držela kotě a mířila na ně svým malíčkem. „Nemělas pravdu," vyštěkla Miranda. „Nejsem to já, kdo se mu líbí. Byl v posteli s tebou." „Ne, ne." Kylie si zastrčila pramen vlasů za ucho a držela se, aby se nahlas nerozesmála. „Tohle není Perry." „A kdo to tedy je?" zeptala se Miranda.

„Nikdo. Tohle je doopravdy kotě.“ „Už zase z tebe udělal hlupáka," trvala na svém Miranda. „Ne, neudělal. Tohle je pravé kotě, které mi dnes­ ka odpoledne přinesl Lucas." „Lucas?" M irandiny oči se rozšířily překvapením. „To jsem ti právě přišla říct. Lucas zmizel. Ti chlápci z FVJ ho všude hledali." „Já vím," odpověděla Kylie. „Jak to můžeš vědět?" zeptala se Della, která prá­ vě nakoukla do Kyliiny ložnice. Kotě vydalo táhlé žalostné zamňoukání. Kylie si ho opatrně vzala do náruče. „Holiday s Burnettem ho tady u mě hledali." „A byl tady?" vyzvídala Miranda. „Ne, už byl pryč." Kylie na chvilku zaváhala. „Co si myslí, že udělal, že ho tak hledají?" „To netuším," odpověděla Miranda. Kylie si přitiskla kotě pevněji k hrudi. „Ať je to cokoliv, asi to bylo něco strašně podlé­ ho," řekla Della. „Dokonce tu byli policajti a vyslý­ chali Holiday. Řekla bych, že Lucas je v pořádným průšvihu." Jakmile M iranda s Dellou zase zmizely, Kylie se po­ sadila v pokoji a hrála si s kotětem. Ozvalo se znovu zaklepání na dveře a do chatky vešla Helen. „Ahoj," pozdravila ji Kylie. „Zaslechla jsem , že ti není moc dobře." „To nic není," řekla Kylie a uvažovala, jestli jí H e­ len přišla nabídnout své léčitelské schopnosti. V šim ­ la si, že je dívka nějak nervózní, jako by měla něco na jazyku, ale nevěděla jak začít. Na chvilku ji i na­ padlo, že Helen zjistila, že Kylie má skutečně nádor na mozku, a přišla jí to říct.

„Co se stalo?“ zeptala se. „N o... je to taková hloupost," začala Helen. „Po­ třebovala bych... poradit." „Ode mě?" zeptala se překvapeně Kylie. Helen přikývla. „Víš, mně se líbí Jonathon, ale m yslím si, že on to neví. Nikdy jsem v těchhle vě­ cech s klukama nebyla moc dobrá. M yslela jsem , že bys m o h la.,. víš, m ohla bys mi poradit, jak na to?" „Já?" Kylie se málem rozesmála. „Ne fakt, já ne­ jsem ta pravá, která by ti v tomhle mohla poradit." Helen vypadala opravdu zklamaně. „Ale já jsem ještě nikdy žádného kluka neměla. A nevím, koho ji ­ ného bych se na to měla zeptat." Kylie si Helen prohlížela a uvědomila si, jak moc jí tahle holka pomohla. „Já měla jen jednoho kluka. A protože neum ím ... flirtovat, šla jsem na to přímo." „Jak přímo?" zeptala se Helen. „Protože já si mys­ lím, že taky neumím vůbec flirtovat." Kylie pokrčila rameny. „M ožná to vypadá při­ hlouple, ale prostě jsem se ho zeptala, jestli má něja­ kou přítelkyni. A když mi řekl, že ne, zeptala jsem se ho, proč ne. A pak jsem mu řekla, že se mi líbí. Já vím, že většina holek na to jde tak, že se načinčají a pořád se hihňají... a možná, že to i funguje. Ale já jsem radši upřím ná a nepřetvařuju se. M ožná, že to­ hle by fungovalo i na Jonathona." Kylie o svých slovech přemýšlela a došla k závě­ ru, že kdyby byla stejně upřímná sama k sobě a za­ myslela se nad tím, co vlastně cítí, možná by se taky dopracovala nějakých odpovědí na své otázky. Několik dalších dní uteklo, i když ne zrovna nejlé­ pe. Kylie se při meditacích s Holiday nikam dál ne­ dostala, hádky mezi Dellou a M irandou dosáhly his­ torického maxima a bylo s nimi k nevydržení. Trey

volal každý den několikrát a posílal dlouhé sms zprávy, což ji obtěžovalo. Navíc nem ohla přestat myslet na Lucase. A aby toho nebylo málo, otec si stěžoval u matky, že minulý týden nemohl přijet na návštěvu a že mu teď Kylie neodpovídá na maily a nebere telefon. M atka jí samozřejmě za to vynadala. „Lhala jsi m i,“ obvinila ji máma v telefonu. „Ne, nelhala. Jen jsem tě při tom nechala a nevymlouvala jsem ti to.“ „To je to samé. A ... a ... nemůžeš se takhle chovat ke svému otci," trvala na svém matka. „Proč?" zeptala se Kylie. „Ty ses k němu taky ne­ chovala zrovna nejlíp." Najednou se matka začala rozčilovat, protože otec trval na tom, že na tábor pojede tenhle víkend. M at­ ka nejprve potvrdila, že ona tento víkend přijet ne­ může, ale teď si to rozmyslela a chce si s otcem jen prohodit termín návštěvy na táboře. Jediné, co na těchto dnech Kylii těšilo, bylo, že se voják-duch znovu neobjevil. Kylie by ráda věřila, že zmizel nadobro. Ale Holiday o tom tak přesvědčená nebyla. Popravdě řečeno, ani Holiday neměla v těchto dnech dobrou náladu. Když s e jí Kylie zeptala, co se děje, jen zatřásla hlavou a odpověděla, že se všechno vyřeší samo. Kylie se vyptávala i na Lucase, ale Holiday si jen smutně povzdechla a odpověděla, že o tom nemůže vůbec mluvit. Kylie se musela kous­ nout do jazyka, aby Holiday neodsekla, že důvěra musí být oboustranná a že by bylo milé, kdyby ne­ byla tak tajnůstkářská. Nervozita, kterou pozorovala u Holiday, byla ještě zřetelnější u Sky, což Kylii připadalo divné. Protože tahle žena-vlkodlak byla vždycky naprosto v pohodě

a nerozházely ji ani časté návštěvy FVJ. Kylie do­ spěla k názoru, že Holiday i Sky jsou asi v pěkném průšvihu. Napětí u obou vedoucích tábora se samozřejmě projevovalo i u ostatních členů. Znovu došlo k po­ řádné rvačce, tentokrát mezi vílou a čarodějkou. „Říkala jsem ti, že čarodějky a víly se nesnášejí," řekla M iranda, když se o tom bavily společně v ku­ chyni. „A co budeš dělat, až zjistím, že jsem taky nějaký druh víly?" zeptala se Kylie Mirandy, protože stále ještě neměla ani páru o tom, kdo vlastně je. „Sakra," zavrčela Della. „Říkáš to, co si myslím, že říkáš?" „A co myslíš?" „No, žes konečně připustila, že nejsi obyčejný člověk." V posledních dnech se toho tolik stalo, že Kylie úplně přestala myslet na to, jestli je člověk nebo nad­ přirozená bytost. No dobře, nebyla to tak úplně prav­ da, protože ji pořád zajímalo, kým je. Ale i kdyby zjistila, že je nadpřirozenou, neznamenalo by to, že je konec světa. Koneckonců, ta myšlenka, že je ně­ čím „zvláštní", se jí docela zamlouvala. „Tak co?" zeptala se Miranda. „Jsem to, co jsem ," odpověděla neurčitě Kylie. M iranda začala něco říkat, ale Della zvedla ruku. „Ššš." Kylie s Mirandou ztichly a zaposlouchaly se. Jedi­ né zvuky, které Kylie slyšela, byly běžné zvuky z ne­ daleké zoologické zahrady. „Co slyšíš?" zeptala se Kylie a napadlo ji, že se vrátil Dellin bratranec Chan. „Zvířata," odpověděla Della. „Jsou fakt šíleně roz­ zuřený."

„A proč?“ přidala se Miranda. „Jako kdybych to věděla," odsekla Della. „Ale ni­ kdy jsem je neslyšela takhle... rozezlený." V tu chvíli se vedle Kylie vynořila Helen a zašep­ tala. „Funguje to. Zeptala jsem se ho, jestli má něja­ kou přítelkyni, a všechno šlo tak, jak jsi říkala. Ze­ ptal se mě, proč se na to ptám, a tak jsem mu řekla, že se mi líbí. A představ si, on mě pozval zítra ráno na piknik. Jen tak, abychom se lip navzájem poznali. Takže díky za radu.“ Kylie stiskla Helen paži. „To je úžasný. Zastav se tady, než půjdeš na tu schůzku, a Miranda tě trochu nalíčí. Že jo, M irando?" Kylie se podívala na kam a­ rádku. „Jasně, ráda to udělám," odpověděla Miranda. „Tak dík," zamumlala Helen a zmizela. V sobotu ráno stála Kylie mezi ostatními a poslou­ chala, kdo si vytáhl čí jm éno na hodinu seznamky. Právě domluvila s otcem. Konečně se odhodlala k tomu, aby mu zavolala. Choval se, jako by se nic nestalo, ale ani se nevrátil k tomu, aby jí vysvětlil, proč minulý týden nepřijel. Dokonce jí ani nevyčetl, že mu neodpovídala na maily. Oznámil jí, že se těší na neděli, až ji uvidí, ale pak už mluvil jen o svém výletu do Kanady, na který se chystal za pár týdnů. Kylie mu oznámila, že máma se také chystá v ne­ děli na návštěvu a že by si měli vlastně prohodit týd­ ny. Otec jí však na to řekl, že je to hloupost a že ji mohou navštívit oba dva. To Kylii potěšilo. Kdesi hluboko v mysli ji napadlo, že by mohli při­ jet ve stejnou dobu a setkat se tu. Možná, že by se stal zázrak a oba by zjistili, jak velkou chybu udělali, když se rozešli. Ale zázraky se nedějí, pomyslela si. Nebo aspoň ne často.

„Tak co kdybych za tebou přijel po obědě?“ zeptal se. „A nejdřív bych ti zavolal, abych si byl jistý, že matka už odjela.“ Kylie se kousala do rtu, aby se nezeptala, kam se poděl její bývalý táta. Protože od té chvíle, kdy zača­ li mluvit o rozvodu, se otec naprosto změnil. Rodiče by tohle neměli dětem dělat, pomyslela si. Určitě je to napsáno i v nějakém rodičovském kodexu. „Tak dobře," odpověděla. A kdyby ses náhodou vůbec neukázal, tak je mi to taky jedno. Myslím, že jsem si na to u tebe už zvykla. „Takže se uvidíme zít­ ra," řekla a ukončila hovor. „Tak můžeme vyrazit?" ozval se hlas vedle ní. Po­ stava se k ní naklonila blíž a zašeptala do ucha: „Vy­ táhl jsem si tvoje jm éno." Kylie poznala Derekův hlas. Celý týden s e jí daři­ lo se mu vyhýbat. Její život byl už tak dost zam ota­ ný. Nepotřebovala ještě řešit problémy mezi dvěma kluky, kteří se jí líbili. Vlastně Derek už má jinou přítelkyni, pomyslela si. A ta je asi nadšená, že s ním může trávit veškerý volný čas. Kylie se otočila. „Ale ty už sis jednou vytáhl moje jm éno," řekla. „Teď jsem měl štěstí podruhé." V jeho hlase byla slyšet nejistota, jako by se obával, že mu Kylie nebu­ de věřit. A taky nevěřila. „Tys to udělal zase, že jo?" „Udělal co?" zeptal se, ale Kylie věděla moc dob­ ře, že ví, co tím myslela. „Tys zase někomu slíbil svou krev výměnou za mo­ je jm éno, co? Přiznej to." Derek pokrčil rameny. „Nemusel bych nic takového dělat, kdyby ses mi celý týden tak pečlivě nevyhýbala." „Já jsem se ti —" Nechtěla mu lhát, a tak raději větu nedopověděla.

Kolem nich se rozcházely další páry a Derek se k ní naklonil. „Jestli opravdu se mnou nechceš ni­ kam jít, víš, že tě nutit nebudu.“ Podívala se na něj a z očí mu vyčetla, že mluví upřímně. Nedotýkal se jí, takže si byla jistá, že její city nemůže ovládat. Ale tělem jí stejně projelo pří­ jem né zachvění. Jak může tak milovat Lucase a při­ tom žárlit na Dereka za to, že má jinou přítelkyni? To jí nedávalo smysl. Proč by taky mělo? Vždyť v poslední době měla život obrácený vzhůru nohama. „Dělal jsem si o tebe starosti," prohlásil Derek a jeho hlas zněl starostlivě... a tak sladce. „Když jsi zrovna nebyl s M andy?" zeptala se a hned na sebe dostala vztek, že prozradila svou žár­ livost. Znepokojeně se na ni podíval. „To je důvod, proč jsem s tebou chtěl mluvit." „Nejsem žádná partnerská poradna," odsekla. „Slyšel jsem , že rady dáváš. Helen mi prozradila, žes jí poradila jak na Jonathona. A M iranda taky ně­ co říkala o tom, že s tebou mluvila o Perrym. A jak se jm enuje ten další u p ír... ?" Kylie zprudka vydechla. „No jasně, nevím proč, ale všichni si tu myslí, že jsem nějaký Amor." Ale rozhodně nebudu radit tobě, ja k m áš jít na Mandy, pomyslela si. „No, možná jsi s ním v nějakém příbuzenském vztahu," poznamenal a vypadal, že to myslí vážně. Kylii se rozbušilo srdce. „Myslíš, že bych mohla?" „Někteří nadpřirození jsou potomky bohů," odpo­ věděl jí. „A musí být moji rodiče také zrozeni o půlnoci? Nebo si myslíš, že jsem jeden z těch případů, kdy tahle dědičnost přeskočila jednu generaci?"

Derek pokrčil rameny. „To nevím. Ale Holiday by to asi věděla. Chceš, abychom za ní zašli?“ zeptal se a bylo vidět, že je ochotný vzdát se své hodiny s ní, jen aby jí pomohl zjistit odpovědi na otázky, které potřebovala znát. „To není třeba. M ám s ní schůzku po obědě." „Takže, moje pravděpodobná bohyně," vysekl před ní královskou poklonu, „můžu se těšit z následující hodiny ve vaší přítomnosti?" Kylie se zakřenila. „Když mi slíbíte, že se budete slušně chovat, proč ne." „No, sice to nebude žádná legrace, ale slibuju." Potutelně se na ni podíval a Kylie viděla v jeho očích jiskřičky radosti. Vydali se na cestu, když Derek na chvilku zavá­ hal. „Jdeme na stejné místo? Nebo tě pořád ještě dě­ sí ten had?" „To místo je nádherné," zašeptala a celé tělo se jí zachvělo. Ne ze vzpomínky na hada, ale na to, jak blízko byla tomu, aby Dereka políbila. Šli v naprosté tichosti. Slunce si zase magicky po­ hrávalo se svými paprsky mezi stromy. Kylie přemýš­ lela, co je na Derekovi zvláštního, že se cítí tak... okouzlená. „Děláš to ty?" zeptala se, když došli k jejich ka­ meni v potoce. „A co dělám?" Pochybovačně se na něj podívala. „V tvé přítom ­ nosti je všechno tak... magické a svěží. Barvy, vůně, sluneční paprsky odrážející se na hladině v ody..." „Jasně, to je moje osobní kouzlo." Z jeho hlasu vycítila, že si z ní utahuje. „Vážně?" zeptala se. „Opravdu tohle všechno umíš?" Derek se rozesmál. „Nesměj se," naléhala.

Přestal se smát, ale usmíval se na ni dál. „Tak dob­ ře, teď vážně. Nevím, o čem tu mluvíš. Nic zvláštní­ ho nedělám. Jen jsem šťastný, že jsem tu s tebou.“ Vyskočil na kámen a podal jí ruku. „Slibuju, že se budu chovat slušně," dodal. Chytila se ho a D erek ji vytáhl nahoru. Sedla si vedle něj, ale nechala mezi nim i dostatečnou m e­ zeru. Derek si přitáhl kolena k hrudi. Měl na sobě poho­ dlné, obnošené džínsy a zelené tričko. Neobepínalo ho těsně, ale přesto zvýrazňovalo jeho široká ram e­ na. Kylie teď uvažovala, jak ho vůbec mohla zpočát­ ku srovnávat s Treyem. Derek totiž vypadal mnohem lip než její bývalý přítel. „Takže ty máš se svou přítelkyní problém y?" vy­ hrkla Kylie v náhlém pokusu změnit tok myšlenek. „Dá se to tak říct," odpověděl tajemně a Kylie sle­ dovala, jak si prsty přejel po bradě. Zadívala se na jeho rty a zatoužila je ochutnat. „A jaké problém y?" zamrkala a doufala, že když budou mluvit o něm a o Mandy, vyžene jí to myšlen­ ky na polibky z hlavy. „No, ona si myslí, že mám nějakou jinou holku." Kylie cítila, jak s e jí stahují vnitřnosti. „A máš?" „Ne," No, to zabolelo, pomyslela si, ale snažila se to zvládnout. Bylo zvláštní, že byla schopná dávat rady všem okolo, ale sama sobě poradit neuměla. Ale možná to bylo proto, že sama nevěděla, co vlastně cítí. „Ale," pokračoval Derek, „myslím, že jsem ji asi trochu sám navedl, aby si to myslela." „A proč?" zeptala se Kylie. „Doufal jsem , že bude žárlit. A možná si mě pak bude víc všímat."

„A jak to dopadlo?" vyptávala se zvědavě a po­ myslela si, že takhle to ve vztahu nikdy nemůže fun­ govat. „Já nevím. Žárlila jsi?“ Kylie se na něj překvapeně podívala. „Já... tys myslel mě?“ potřásla hlavou Kylie. „Ale ty a Mandy jste „Jen přátelé," dokončil za ni. S tá le ji to nedávalo smysl. „Ale ty ... ona tě polí­ bila." „Ty sis jí asi nikdy nevšimla. Ona líbá každého. Řekl bych, že její rodiče mají předky ve Francii." Kylie se snažila vstřebat to, co právě řekl. M no­ hem těžší však bylo strávit to, co cítila. M ěla Dereka ráda a věděla, že ji přitahuje jako nikdo jiný. Možná, že po něm netoužila jako tenkrát po Lucasovi, když ji políbil, ale rozhodně ji lákalo ochutnat jeho rty. Nevěděla proč, ale její city k Derekovi jí připadaly mnohem reálnější než ta prudká vášeň k Lucasovi. Navíc Derek tě neopustil, nabádal ji slabý hlásek v podvědomí. „Je ti dobře?" ozval se Derek. „Ano. Ne.“ Zatřásla hlavou. „Jen jsem strašně zm atená." No dobře, už zase byla až příliš upřímná. „Chápu," zamumlal. Kylie si vzpomněla, že Derek umí číst její emoce a řeč těla, a v tuhle chvíli si přála, aby to neuměl. Skutečnost, že zná její pocity ještě dřív než ona sa­ ma, jí nebyla příliš příjemná. Lehký vánek jí cuchal vlasy a jeden pramínek uvízl mezi rty. Derek jí ho lehce prsty zastrčil za ucho. „Jsem moc rád, že se na mě nezlobíš." „Dej mi chvilku čas," řekla Kylie. „M usím si ně­ jak zvyknout na nové okolnosti. V poslední době jsem se nějak do všeho hrozně zamotala."

Usmál se na ni. Kylie si znovu uvědomila, jak na ni jeho úsměv působí. „Dereku, já —“ „Kylie, neřekl jsem to proto, abych na tebe nějak tlačil. Řekl jsem ti to, protože jsem si uvědomil, jaká to byla ode mě blbost chtít, abys na mě žárlila. Na­ jednou se to všechno otočilo proti mně. M ísto aby ses o mě zajímala víc, zničehonic ses mi naprosto vyhýbala." Kylie se kousla do spodního rtu. „Promiň, byl to strašně bláznivý týden." „M ěla jsi toho opravdu hodně. A to je taky další důvod, proč jsem se s tebou chtěl dneska vidět. Cítil jsem , že jsi úplně vy stresovaná." Co všechno je ště vycítil? uvažovala Kylie. Věděl také o tom, jak ji Lucas přitahuje? Jak moc na něj žárlila? Kylie si znovu vybavila chvíli, kdy ho M an­ dy políbila. „Máš pravdu. Žárlila jsem na tebe a Mandy. Ale pořád ještě nevím, je stli... Já nevím." Derek ji chytil za ruce a podíval se jí do očí. „Ky­ lie, to je v pořádku. Rád budu jen tvým přítelem. Ale nechci ti teď lhát. Doufám, že jednou mezi námi bu­ de něco víc. Ale budu plně respektovat tvoje přání, než budeš připravená." Podívala se na něj a uvědomila si, že ho miluje. M iluje ho víc než jen jako svého přítele. „Opravdu bys tohle pro mě udělal?" „Slibuju." Položil se na kámen a hlavu si podložil jednou rukou. V téhle pozici vypadá úžasně, pom ys­ lela si. „Zvlášť teď, když je Lucas pryč," dodal a Kylie z jeho tónu hlasu vycítila, že ví víc, než jí bylo milé.

Kapitola třicátá pátá

Ach, bože, copak Derek ví, že jsem se líbala s Luca­ sem? Copak opravdu um í číst moje pocity? Kylie to nevěděla s jistotou, ale ptát se ho na to nechtěla. Lehla si tedy na kámen vedle něj a pozorovala stromy a mráčky plynoucí po modré obloze. Zvuk vodopádů nedaleko od nich se mísil se šuměním lis­ toví v lehkém vánku. Její myšlenky na chvíli zalétly k legendě, kterou slyšela o vodopádech vyprávět, ale Derekova blízkost byla silnější, a tak začala přem ýš­ let o něm. Nemluvili spolu. D erek se posunul blíž k ní, takže se jeho ruka otřela o její. Ten lehký dotek jí vyvolal brnění v celém těle. „Přijede zítra na návštěvu tvoje m ám a?“ zeptala se ho Kylie. „Jasně. Nikdy neodm ítne příležitost, aby mi tro­ chu zkomplikovala život.“ Kylie se usmála, když si vzpomněla, jak se Derek červenal, když mu m atka prsty pročesávala vlasy. „Má tě ráda.“ „Chová se ke mně, jako by mi byly tři.“ Odmlčel se. „A co vaši? Přijede někdo z nich?“

„Mají přijet oba,“ odpověděla Kylie. „Aspoň mi to říkali do telefonu." Ale otec už jednou lhal, pom ysle­ la si. „Je ti ale jasné, že může nastat konec světa, když se oba sejdou v jedné místnosti?" „A to je důvod, proč jsi tak vyděšená?" „Asi jeden z mnoha." Zvedl ruku a položil dlaň na její a jem ně ji stiskl. „Bojím se o tebe. Nelíbí se mi, když tě vidím naštva­ nou." Jeho stisk ruky zesílil. Slíbil jí, že se bude cho­ vat slušně, ale ani Kylie nepovažovala tento příjem ­ ný dotek za porušení pravidel. Sama si svými city k němu nebyla jistá a nevěděla, jak se zachovat. Co věděla s jistotou, bylo, že je jí s ním dobře. Jeho dlaň ji hřála - až nepřirozeně ale byl to jen přátelský dotek. „Taky mi na tobě záleží." „To je dobře," řekl a Kylie téměř slyšela v jeho hlase smích. Několik dalších minut jen tak leželi ved­ le sebe a mlčeli. Pak se Derek znovu ozval: „Je ten duch dalším z důvodů, proč jsi tak vystrašená?" „Ano." Protože se s ním Kylie cítila v bezpečí, vy­ právěla mu o návštěvě ducha a o svém nočním zážit­ ku, o tom, jak si myslí, že ten voják-duch po ní chce, aby očistila jeho duši od nařčení ze zločinu, který nespáchal. Derek naslouchal jejím u nesouvislému vyprávění a nic neříkal. Měla dojem, že už toho prozradila dost, a tak zm ěnila téma hovoru: „ Pořád ještě chceš vrátit svůj dar? Chceš přestat rozumět a naslouchat zvířatům?" „Pořád. Začínám jim rozumět čím dál víc a slyším je všude. Holiday sice tvrdí, že si na to časem zvyk­ nu a přestanu je vnímat. Nesouhlasí s tím, abych se svých nadpřirozených schopností zbavil." Odmlčel se. „A co ty? Taky se chceš ještě toho daru zbavit?" Fakt, že se musela nad jeho otázkou pozastavit

a přemýšlet o odpovědi, ji překvapil. „Děsí mě to,“ odpověděla. „Nemyslím si, že bych měla dost odva­ hy, abych svůj dar mohla využívat. Ale od toho děsi­ vého snu musím pořád myslet na toho vojáka a jeho duši. To on byl statečný. Věděl předem, že když se vrátí zpátky do domu, aby tu ženu zachránil, nemusí to přežít. Chtěla bych znát jeho jm éno, abych mohla zjistjt, zda byl opravdu obviněn ze zločinu, který ne­ spáchal. A pokud byl, pak bych chtěla najít způsob, jak jeho jm éno očistit." Kylie na chvíli zavřela oči. „Ale víš, co je zvláštní?" „Co?“ Derek propletl prsty s jejími. „Pokaždé, když ho vidím, připadá mi, jako bych ho odněkud znala. Je mi nějak povědomý." „M ožná ho opravdu odněkud znáš." „M ožná," zašeptala Kylie. „Ale už jsem se mámy ptala, jestli máme někoho v rodině, kdo sloužil u ar­ mády a zemřel, a ona mi odpověděla, že ne." Derek se přisunul blíž. „Říkala ti Holiday, jak si duch vybírá osobu, které se zjevuje?" „Říkala mi, že to může být různé. Buď jsem mohla být někde, kde se jeho duše pohybovala, nebo to m o­ hou být nějaké osobní důvody." Derek zvedl ruku, aby se podíval na hodinky. „Ne­ rad říkám špatné zprávy, ale už jsm e naši hodinu pěkně přetáhli." „To je opravdu špatná zpráva." Kylie přivřela oči. „Dereku?" „Ano?" „Díky." „A za co?" zeptal se. „Za všechno." Otočila hlavu a podívala se na něj. Bože, odpusť mi, tak ráda bych ho líbala, až bych křičela, pomyslela si. A z pohledu jeho očí si byla jistá, že není jediná, kdo po polibku touží.

Derek se posunul o kousek blíž, takže cítila na rtech jeho dech. Byl tak blízko, že mu mohla tém ěř spočítat řasy, ale byly to jeho rty, které ji magicky přitahovaly. „Kylie,“ zašeptal její jm éno hlasem, který v ní vy­ volával ještě větší touhu. „Ano,“ dokázala ze sebe vypravit. „Děláš mi to mnohem těžší. Je pro mě složité do­ držet svůj slib.“ „Promiň." Málem ho už políbila. Ale věděla, že by to vůči němu nebylo fér. Zatím ne. Kylie se pomalu odtáhla. Druhý den kolem desáté hodiny dopoledne seděla Kylie s matkou v jídelně a pozorovala ji, jak neustále hlídá čas. N em ohla si pomoct, ale přemýšlela, jestli máma opravdu považuje tohle setkání s ní za ztrátu času, nebo spíš hlídá, aby zmizela dřív, než se tu ob­ jeví otec. M ožná obojí. „Mám radost, že to tu takhle funguje a že se ti tu líbí,“ prohlásila matka a uhladila si světle hnědé sáč­ ko. Ta barva jí k její olivově zbarvené pokožce a tmavým vlasů neslušela. Jediné, co zvýrazňovala, byly kruhy pod očima. „Zdá se, že tu máš spoustu příjemných kamarádů.“ M atka se zahleděla na Dellu a její rodiče, kteří seděli vedle u stolu. Kylie ji představila oběma svým spolu­ bydlícím, hned jak přijela. M atka se k ní naklonila. „Ty barevné vlasy se mi na té dívce vůbec nelíbí. Ale když mi říkáš, že je to hodná holka, že nebere žádné drogy nebo něco podobného, tak ti musím věřit.“ „Opravdu to není žádný darebák, mami,“ zam um ­ lala Kylie. Mezi nimi se zase rozhostilo ticho a Kylie věděla, že přesně takovýhle bude život s matkou - neustálý boj s jejím i předsudky a trapné mlčení.

Kylie cítila, jak ji obestřel chlad. Ne takový, jako když se objevil duch, ale mrazivý jiným způsobem. Nebo tu je zase? Kylie se rozhlédla po místnosti a uviděla ho stát v rohu. Po tvářích mu stékaly krvavé slzy. Srdce se jí tém ěř zastavilo a teď víc než kdy jindy si přála, aby znala jeho jm éno a mohla mu pomoct. „Jsi si opravdu jistá, že jsm e nikdy neměli v rodi­ ně někoho v arm ádě ?41 zeptala se znovu Kylie matky. „Naprosto jistá, drahoušku .44 M atka se znovu po­ dívala na hodinky. „Ta vedoucí tábora - jak že se to jm enuje? Holiday? Zdá se, že je to příjem ná žena, viď ?44 „Ano, Holiday je opravdu hodná ,44 odpověděla Kylie a vzpomněla si, jak se na sebe s Holiday podí­ valy, když jí představovala matku. Holiday jí nazna­ čila, že matka rozhodně nepatří mezi nadpřirozené. „No, myslím, že budu muset jít ,44 oznám ila jí mat­ ka. „Doprovodíš mě k autu ?44 Kylie mrkla na hodiny na stěně v jídelně. M atka odchází nejméně o třicet minut dřív, než by měl do­ razit otec, pomyslela si. Čas, který by byl tolik po­ třebný ke správnému vztahu mezi matkou a dcerou. „Jistě .44 Kylie vstala, a když procházela kolem M i­ randy a Delly, ani jedna z nich nevypadala, že by by­ la z návštěvy rodičů nadšená. Dnes večer při jejich nočním dýchánku to bude asi samé fňukání a stěžo­ vání si. Kylie došla s matkou na parkoviště před hlavní bránou, aniž by mezi sebou prohodily slovo. Díkybohu, duch vojáka se k nim nepřidal. Když se matka otočila, aby se s Kylii rozloučila, chytila ji za paži. Kyliino srdce se sevřelo úzkostí, jak moc toužilo po pořádném mateřském objetí. Znovu se před ní vyno­ řila vzpomínka na babiččin pohřeb.

„Víš, že některé mámy své dítě při loučení obe­ jm ou?" V matčině tváři se objevil překvapený výraz. „T potřebuješ, abych tě objímala?" „Ne,“ prohlásila Kylie. Kdo by potřeboval objetí, o které se m usí dožadovat? To je stejné, jako kdy­ bych někoho prosila o omluvu. „Tak ahoj, m am i.“ Kylie se otočila a vracela se do jídelny, aby počkala na tátu. Cestou se ani neotočila, aby se podívala na odjíždějící matku. I když věděla, že máma jí bude mávat a bude očekávat, že Kylie udělá to samé. Od této chvíle už žádné objím ání ani m ávání, rozhodla se. Kylie ho skoro nepoznala. Kam se poděly jeho pro­ šedivělé vlasy na spáncích? A jak to, že má teď vlasy obarvené a promelírované? A určitě je nikdy neměl takhle ostříhané. Nemluvě o tom, co měl na sobě. Chlap v jeho věku by nikdy neměl nosit tak těsně upnuté džínsy, pomyslela si. „To je on?“ zeptala se Holiday. Kylie si přála, aby mohla v tuhle chvíli zalhat a zm izet z jídelny, ale otec už ji spatřil a mířil přímo k ní. „Patří mezi nadpřirozené?" zeptala se Kylie, když viděla, jak Holiday kmihá obočím, když si ho prohlí­ žela. Bylo jí trapně. „N e," vzdychla si Holiday. „A le to neznam ená, že - " „Já vím," přerušila ji Kylie. „Tak jak se má moje zlatíčko?" ozval se otec a vřele ji objal. Kylie zavřela oči a snažila se nem ys­ let na to, jak otec vypadá, a jen si užívala jeho m ilu­ jící náruč. Oči se jí zalily slzami. Snažila se, aby se nerozplakala.

„Jo, mám se celkem dobře," zam umlala a odtáhla se. Podařilo se jí slzy potlačit a dokonce se trochu usmát. „Tohle je tvoje nová přítelkyně?" zeptal se otec a prohlížel si Holiday. Kylie se podívala na cedulku VEDO UCÍ TÁBO­ RA, kterou měla Holiday připnutou na prsou, a pře­ mýšlela, jestli se náhodou otec úplně nezbláznil. „To bych si přála," odpověděla Holiday a napřáhla ruku k pozdravu. „Jsem Holiday Brandonová, jedna z vedoucích tábora." „Děláte si ze mě legraci?" odpověděl koketně Kyliin otec. „Vždyť vám nemůže být o moc víc než dvacet. A pokud mě zrak nešálí, vůbec nevypadáte jako vedoucí tábora." Usmál se na ni a přejel ji po­ hledem od hlavy až k patě. „Ne, nedělám si legraci." Holiday vykroutila ruku z otcova sevření. Kylie nevěřícně civěla na muže, který byl vždy je ­ jí oporou, který jí vždy pomohl, když měla odřená kolena, když se dohadovala s mámou, dokonce i když měla problémy s kluky. Najednou ji zasáhlo poznání jako lavina. Otec s Holiday flirtoval. S H oli­ d ay ... která byla přinejmenším o patnáct let mladší, než byl on. „Cos to udělal se svým i vlasy, tati?" vyhrkla na­ jednou Kylie. Otec se na ni podíval. „ Já ... já nevím." „O m luvte m ě," ozvala se Holiday a Kylie by pří­ sahala, že v jejích očích zahlédla náznak úsměvu. „N echám vás tu, abyste si užili tohle odpoledne společně." Ach ne, pomyslela si Kylie. Tohohle muže neznala a nebyla si jistá, jestli ho vůbec chce poznat.

„Není, jako býval,“ prohlásila Kylie o hodinu pozdě­ ji a stále bojovala se slzami, které se jí draly do očí. Otec nezůstal na návštěvě ani hodinu. Holiday, která vycítila, že je Kylie rozrušená, jí nabídla, aby s ní šla do města nakoupit nějaké zásoby. „Rozvod vždycky nějakým způsobem dospělé zm ění," pronesla Holiday. „Věř mi. Když se rozvá­ děli moji rodiče, měla jsem pocit, že se snad oba úpl­ ně zbláznili. M atka si nechala zvětšit prsa a dokonce se snažila zhubnout, aby si mohla půjčovat moje ob­ lečení." „Jak jsi to všechno přežila?" zeptala se Kylie a za­ čala Holiday tykat, protože měla pocit, že je jejich minulost sblížila. „Prostě přežila. Víš, co na to pomáhá? Velká porce zmrzliny." Holiday se usmála a zaparkovala před cukrárnou. „Co na to říkáš? Nedala by sis pořádný kopec sladké krémové a pořádně studené zmrzliny?" Kylie přikývla. Holiday otevřela dveře auta. „Tak jdem e na to. Nejdřív ochutnáme tak pět šest příchutí a pak si ob­ jednám e tři kopečky té nejlepší." Kylie se zasmála. „Neděláš si starosti s dietou?" „Děláš si ze mě srandu? Víš, kolik hodin jsem v posledních dnech strádala s panem Velkým zlým upírem?" „S Burnettem," poznam enala chápavě Kylie. „Tak proč mu jednoduše neřekneš ano?" „Ano? Blázníš? Jedině přes mou mrtvolu. Vždyť je tak arogantní, vzteklý a tak ... nesnesitelný. A ... hezký," dodala. „Takže ho miluješ, co?" utahovala si z ní Kylie. H oliday na ni zam ířila ukazováček. „Ne, abys to někom u prozradila! Jinak nedostaneš žádnou zm rz­ linu."

Když si vychutnávaly zmrzliny od čokoládové, přes mátovou, banánovou až po citronovou, vyklouz­ la Kylii z úst otázka, kterou by asi při jiné příležitosti nepoložila. „Jak poznáš, že jsi zamilovaná?" Holiday olízla zbytky čokoládové zmrzliny ze lžičky. „Ty nikdy nedáváš jednoduché otázky, co?“ Kylie si nabrala lžičku zmrzliny s pekanovými ořeghy. „Asi ne.“ Holiday se vrtala v polorozteklé zmrzlině. „M ys­ lím, že jsem byla zamilovaná několikrát. Ať už to by­ la opravdu srdeční záležitost, nebo to způsobily jen rozbouřené hormony .11 Holidayina odpověď přesně popisovala Kyliinu si­ tuaci s Lucasem a Derekem. Olízla lžičku a spolkla sladkou zmrzlinu. „A nic z toho nevyšlo ?11 „Ne. Láska je ošemetná záležitost. Pomalu se ti vplíží do srdce, užíváš si ji, je ti krásně, ale jakm ile se s ním vyspíš a začneš mluvit o oltáři, najednou se vytratí jako pára nad hrncem .11 Kylie se naklonila přes stůl, aby se zeptala: „Chceš mi tím tady naznačit, že bych s klukem radši neměla spát, aby mi neutekl?11 Holiday na ni nam ířila lžičku. „Ne. Chci ti tím jen říct, abys byla opatrná .11 Naklonila se k ní. „To, že máš pocit, že bys měla mít nějakého kluka, ještě ne­ znamená, abys ho měla za každou cenu .11 Obě dvě se najednou rozesmály. Holiday si zmrzlinu zamíchala. „Kdybych mohla vrátit čas, nevyspala bych se určitě s třemi kluky, s nim iž jsem chodila. Ale čas bohužel vrátit nejde. Ani nelze vymazat některé vzpomínky .11 Kylie přikývla. Taky měla některé vzpomínky, které by nejraději z paměti vymazala, ale nešlo to. Když dojedly zmrzlinu, vešly do vedlejšího knih­ kupectví. Kylie náhodně zahlédla na pultu knihu, je ­

jíž titul ji upoutal. Jak překonat dyslexii. Vzala knihu do ruky, prolistovala ji a uvažovala, jestli M iranda vůbec někdy něco takového četla. Zeptala se, jestli mají na tohle téma ještě nějaké další knihy, a proda­ vačka jí ukázala celý regál knih zabývajících se růz­ nými vývojovými poruchami. Kylie si vybrala další tři a u pokladny je zaplatila. Protože Holiday stále ještě brouzdala mezi regály plnými knih, vyšla Kylie ven a vydala se po hlavní ulici městečka, která měla svůj starobylý půvab. By­ ly tu starožitnické krámky, specializované obchody a několik cukrářských obchůdků, které jí připom ína­ ly dětství. Kolem ní prošel pár mladých lidí, kteří se drželi za ruce, a Kylie se snažila upamatovat se, jestli její otec s matkou někdy vypadali takhle zamilovaně. N e­ vzpomínala si, že by je někdy viděla držet se za ruce. Vždycky se každý staral jen sám o sebe. Otec hrál golf a matka chodila po obchodech. Kylie se právě vracela k H olidayinu autu, když z m alého hotýlku vyšel nějaký pár. Zastavili se před vchodem a líbali se. Nebyl to jen letmý poli­ bek, ale dlouhý a vášnivý, který oba dva rozpaloval. Polibek se rychle prom ěnil v m nohem víc. M už přejel ženě po prsou, zatímco ona ho pevně chytila za zadek. Najděte si nějaký pokoj, pom yslela si Ky­ lie a přem ítala, jestli si vůbec uvědom ují, že mají kolem sebe obecenstvo. Kylie od nich nem ohla od­ trhnout pohled. N ajednou se jí v hlavě rozezněl po­ plašný zvonek. Na celé té situaci jí bylo něco povědomého. Sle­ dovala, jak žena vklouzla rukama do předních kapes mužových džínsů. Kylii poklesla brada. Bože, to je tak oplzlé, pomyslela si, ale schovala se za auto a dál je pozorovala. Konečně se pár od sebe odtrhl a muž

se otočil. To poznání ji zasáhlo jako blesk z čistého nebe. Kylie se opřela o auto, protože kolena se jí podlo­ mila. „Ach, můj bože!“

|
Otec? Kylie se musela pevně držet, aby nespadla na zem. Co to tady táta předvádí? S to u ... Kylie střelila pohledem po ženě, nebo spíš by asi měla říct po „holce“ . Když si ji pořádně prohlédla, poznala v ní tátovu novou asistentku, s níž se setkala asi před m ěsícem na nějakém firem ním pikniku. Ta dívka studovala třetím rokem na vysoké škole. Kylie začala rychle počítat. I když matematika ne­ byla zrovna jejím nejoblíbenějším předmětem, zjisti­ la, že dívka může být tak o čtyři pět let starší, než je ona sama. A pak jí došla celá řada věcí. Proč najed­ nou otcovo spodní prádlo skočilo na grilu - , pocho­ pila, proč se matka k němu chovala tak chladně a proč od nich otec odešel. U vědom ila si, že pár se vydal jejím směrem, tak se pom alu přesunula na druhou stranu auta. Chlad, který ji najednou obestřel, ji upozornil na to, že tu není sama. Em ocionální vypětí a myšlenky na m rt­ vého vojáka Kylii tak rozrušily, že měla co dělat, aby nezvrátila ty tři kopečky zmrzliny, kterou právě snědla.

Během chvilky se objevila Holiday. „Jsi v pořádku?“ zeptala se starostlivě, když Kylii uviděla. „Jo, jsem ,“ zalhala Kylie, příliš ponížená a roz­ zlobená, než aby se pouštěla do dalšího vysvětlová­ ní. Už tak stačilo, že otec flirtoval s Holiday, ale vi­ dět ho s tou holkou, která není o moc starší než ona, už na ni bylo příliš. Cestou zpátky do tábora se Kylie podívala na H o­ liday a zeptala se: „Dá se zabití člověka za určitých okolností považovat za ospravedlnitelné?" „Ne,“ zasmála se Holiday. „Ale m ožná kdybych musela zůstat s Burnettem někde o samotě a delší dobu, asi bych se v tom hle oboru stala expertkou. Koho tím máš na m ysli?“ „Rodiče." Před očima jí znovu vyvstala scéna otce muchlajícího se s asistentkou a zabolelo ji u srdce. „Nebo spíš asi jenom tátu.“ Kylie se na chvilku odmlčela, ale pak dodala: „M yslíš... že bys mohla ještě pár dní počkat, než bu­ deš mluvit s mou matkou, aby mě odvezla z tábora domů?" Holiday se na ni nepodívala, ale Kylie věděla, že se usmívá nad svým malým vítězstvím. „Jasně." V pondělí večer byla většina táborníků v jídelně a sledovala film, který jim promítali. Kylie, M iranda a Della protáhly svůj pravidelný dýchánek dlouho do noci a vzájemně si léčily rány, utržené při návštěvním dnu. A pak Kylie s M irandou prohlížely knihy o dyslexii, které Kylie koupila. „Tohle nebude fungovat," pronesla otráveně M i­ randa, když se pokoušela prokousat se první kapi­ tolou. „A co kdybych ti to předčítala?" zeptala se Kylie.

M iranda se podívala na Kylii a oči se jí zamžily. „To bys pro mě udělala?" „Ty bys to pro mě taky udělala, ne?“ „No jasně,“ odpověděla Miranda. Zůstaly vzhůru dlouho do noci. Takže teď, místo aby se šla dívat na film, zamířila Kylie zpátky do chat­ ky. Jakmile otevřela dveře, udeřil ji do nosu nepříjem­ ný zápach. Asi bude potřeba vyčistit kočičí záchod, pomyslela si. Pak si všimla, že kotě - ta malá chlupatá kulička, kterou jí daroval Lucas jako omluvu - vystr­ čilo hlavu zpod pohovky a zlostně zasyčelo. „Pojď ke mně, zlatíčko," sladce na něj zavolala, ale kotě zalezlo ještě dál pod pohovku. V kapse jí zazvonil telefon. Vytáhla ho a na disple ji se objevilo matčino číslo. Neměla chuť se s ní ba­ vit, tak položila telefon na konferenční stolek a snaži­ la se vytáhnout kotě ven. Po několika neúspěšných pokusech to vzdala. „Fajn, tak si dneska spi pod gaučem." Vynervovaná a una­ vená si přetáhla tričko přes hlavu a šla si do ložnice pro pyžamo. U prádelníku skopla z nohou tenisky a vytáhla ob­ líbenou noční košili. Sundala si podprsenku a klesla unaveně do křesla. Pak se náhodně podívala do zr­ cadla nad skříňkou. Dech se jí zastavil. Chvilku přemýšlela nad tím, jestli opravdu v zrcadle vidí to, co vidí. Během chvilky se šíleně naštvala. „Koukej vypadnout, ty zrůdo!“ Rychle si na sebe natáhla noční košili a otočila se na Perryho, který se tentokrát proměnil v mohutného lva a roztahoval se teď v její posteli. „Ven!“ zasyčela Kylie. Lev zařval. Kylie si zakryla dlaněmi ňadra pod tenkou košilí a zuřila. „Tak ses konečně podíval na

moje kozy, co? Ty chlípníku! A nemysli si, že tohle neřeknu M irandě." Sehnula se, popadla boty a hodi­ la je po zvířeti. „Ven!“ Zvíře znovu zařvalo. „Přísahám, Perry, že jestli okamžitě nehneš tou svou prděli a nevypadneš od­ sud, tak ti připíchnu uši k hlavě a zlomím ti vaz.“ V místnosti se najednou ochladilo aspoň o dvacet stupňů. „Nekřič," ozval se mužský hlas. „A nedělej žádné prudké pohyby.“ Srdce jí bušilo do žeber, že to muselo být slyšet na míle daleko, když si všim la vojáka stojícího vedle nočního stolku. Nebylo ani tak podivné, že tu byl, ja ­ ko to, že na ni promluvil. Zhluboka se nadechla. Když vydechla, kolem úst se jí vytvořil obláček bílé páry. Po těle jí nasko­ čila husí kůže. Zkřížila paže na hrudi, aby se ales­ poň trochu chránila před chladem. „Ten lev není skutečný," podařilo se jí vyslovit. „To je Perry. Je m ěnivec." Tentokrát voják nekrvácel. Ale přesto se jí před očim a objevila vzpom ínka na sen, kdy ho viděla umírat na špinavé podlaze, a zabolelo ji u srdce. Když k ní teď konečně promluvil, prozradí jí i své jm éno? Když ho nazývala svým vojákem, nepřipa­ dalo jí to správné. Zaslouží si rozhodně mnohem víc úcty, pomyslela si. „Tenhle je skutečný, Kylie," řekl, když lev znovu zařval. Sehnula se pro další boty a hodila je po Perrym. „Kylie, poslouchej m ě." Jeho hlas teď zněl mno­ hem silněji a rozhodněji. „Tohle není Perry. Tohle je opravdový lev. N ebezpečná šelma. Neprovokuj ho a pomalu jdi pozpátku ke dveřím. Vyjdi ven a zavři za sebou dveře."

Konečně jí jeho slova došla a vyděšeně pozorova­ la zvíře ve své posteli. Lev, který se nepromění zpátky v člověka. Lev, který seskočil z její postele. Lev, který došel ke dveřím a znemožnil jí tak ústup. Lev, který přecházel sem a tam a sledoval ji, jako by se rozmýšlel, jakou přílohu si k ní dá. Kylie nemohla od lva odtrhnout oči, sledovala jeho pomalou chůzi, ale promluvila k vojákovi. „Fajn, tak­ že ústup dveřmi není možný. Máš nějaký jiný nápad?“ „Zůstaň klidně stát." Jeho slova zazněla ve stej­ ném okamžiku, kdy zvíře opět zařvalo. Zlostně a... hladově. „To se lehko řekne, ale těžko vydrží," zašeptala vystrašeně Kylie. Zatřásla se chladem a představou, jak jí ostré zuby lva trhají tělo. „Čeká, až se pohneš. Když budeš stát na místě, bu­ deme mít chvíli čas něco udělat." „Udělat co?" zeptala se. Lev se lehl na podlahu a začal si olizovat tlapy. Připadalo jí to, jako by se umýval před večeří. „M usíme vymyslet něco jiného," odpověděl jí. Kylie slyšela, jak jí strachy cvakají zuby, a podíva­ la se na ducha. „Nemůžeš h o ... přinutit, aby odešel?" „Kdybych mohl, dávno bych to udělal." Z hlasu mu zaznívala upřímnost. Kylie si i přes to, že byla vyděšená, uvědomovala, že jí voják-duch připadá velmi povědomý. Jako kdyby ho znala. „Jak se jm enuješ?" Snažila se zastavit třes, který ji ovládl. „Daniel Brighten," odpověděl. Snažila se v paměti vylovit nějaké souvislosti s tímto jm énem , ale nic ji nenapadalo. Zam rkala

a znovu se zadívala do modrých očí, přes které pada­ ly prameny světlých vlasů. „Proč?“ zeptala se. „Proč se mi pořád objevuješ? Souvisí to nějak s tím, jak jsi zemřel?" „Ne,“ odpověděl. „Potřeboval jsem , abys věděla, že jsem neměl na vybranou." Proč tohle potřeboval? Kylie se na chvíli podívala znovu na lva. „M ám někomu něco vyřídit? Obvinili tě, žes ublížil té ženě?“ „Ne." Lev se znovu postavil a Kylie přestala dýchat. Rozhlížela se okolo, co by mohla případně použít ja ­ ko zbraň na obranu. „Nedělej to,“ řekl duch. „Co nemám dělat?" „Neposunuj s tou židlí." Kylie se na něj podívala. „Umíš snad číst mé m yš­ lenky?" „Ne, ale dívala ses na ni." „Bojím se," přiznala se Kylie. „Já vím, ale když se pohneš a posuneš tou židlí, může se lev cítit v ohrožení." „No prima. Já se taky cítím ohrožená. Tahle bestie by měla být zavřená někde v kleci, a ne u mě v lož­ nici." Kylie si najednou vzpom něla na to, ja k Della říka­ la, že zvířata jsou nějaká podrážděná. Je tenhle lev taky nervózní? „Jak se sem dostal?" „To nevím, ale na tyhle otázky budem e mít dost času později." Lev začal vydávat tem né a hluboké mručivé zvu­ ky. Kylie nevěděla, jestli je to výhrůžka před úto­ kem , ale z místa, kde stála, jí všechno připadalo děsivé. „Nepanikař, Kylie. To zvíře to vycítí."

Daniel má pravdu, usoudila Kylie. Zvířata, stejně jako nadpřirozené bytosti, umějí vycítit strach a ner­ vozitu. Pomalu se nadechla. M ysli na něco jiného. M ysli na něco jiného. M ysli na něco jiného. Přemíta­ la, o čem by mohla mluvit a zadívala se na Daniela. „Je moje babička v nebi?“ „Samozřejmě, že je .“ „Když mě můžeš navštěvovat ty, proč ona nem ů­ že?" Obláček páry stoupal pomalu od jejích úst ke stropu. „Byl jsem tady první." „Kde jsi byl první?" Zuby jí znovu začaly cvakat. „Čekal jsem , až budeš trochu starší, abys to všech­ no mohla pochopit. Oni dovolí jen jedné duši, aby se s tebou mohla spojit. Až to pochopíš, může jich k to­ bě přijít víc." „Ale oni se mýlí." Podívala se znovu na lva. „V čem se mýlí?" „Že nejsem připravená to pochopit." Voják se usmál. Kylii na tom nepřišlo nic k smíchu. „Takže ty ses setkal s mou babičkou?" Znovu jí naskočila husí kůže. Kylie věděla, že by jí bylo tepleji, kdyby duch zmizel, ale ta představa, že tu bude se lvem sama, byla mnohem horší. „Není to žena, kterou by někdo mohl přehléd­ nout," řekl. „Aspoň ne v astrálním světě." Kylii přepadla zvědavost. „Setkal ses s ní před... před tím, než umřela?" „To už je dávno." Jeho modré oči přitáhly její pře­ kvapený pohled. Prohlížel si ji. A pak se to najednou stalo. Kylie viděla do jeho hlavy. Najednou uměla to, co ostatní nadpřirozené bytosti - uměla číst obraz jeho mozku. Kolem páteře jí projelo mrazivé brnění.

Zam rkala a dál studovala jeho obraz mozku. Vidě­ la vertikální čáry a mezi nimi něco, co jí připom ína­ lo čínská písmena nebo nějaké prehistorické znaky. „Ty js i... byl jsi taky nadpřirozený, že jo ? “ Lev znovu zlostně zavrčel. Kylie zaznamenala, že zvíře si znovu stouplo a přecházelo z místa na místo. „Řekla bych, že má hlad,“ zašeptala Kylie. „Myslím, že bych si fakt měla radši vzít tu židli, nem yslíš?" Duch jí neodpověděl a Kylie si uvědomila, že tep­ lota v místnosti stoupla. Sakra! M ožná se bál toho, aby nebyl sežrán zaživa. Ale to vlastně nemohl být, protože už byl dávno mrtvý. Do očí jí vhrkly slzy. Už je zase sama. Na všechno zůstala sama. A pak lev pohodil hlavou ze strany na stranu a vrhl se na n i!

|
Kylie rychle skočila za židli a uvažovala, jestli by jí pomohla jako zbraň proti rozzuřenému zvířeti. Když se ale znovu podívala na lva, zjistila, že se otočil a vystrkoval hlavu ze dveří ložnice, jako by tam něco upoutalo jeho pozornost. A pak to Kylie zaslechla. K otě! Lev se pomalu vydal do pokoje. M ohla rychle za­ bouchnout dveře a postavit k nim skříňku. A poslouchat, jak ta bestie sežere její kotě zaživa. „Ne!“ vykřikla a kývala židlí sem a tam, aby upou­ tala pozornost zvířete. „Pojď sem, ty hnusná, nena­ žraná a smradlavá bestie.“ Lev se otočil, zařval a vycenil na ni zuby. Zatřásl mohutnou hřívou. Z nějakého důvodu si teď vzpom něla na vojáka a jeho volbu raději zemřít, ale aspoň se pokusit za­ chránit tu ženu. Neumřu. Neumřu. „Danieli, prosím, vrať se,“ zavolala nahlas, proto­ že nechtěla být v téhle chvíli sama. M razivý chlad jí přejel po kůži. „Holiday už ti jde na pom oc.“

Lev se přiblížil k židli. Kylii stékaly po tvářích slzy. „Nenecháš mě tu samotnou, že ne?“ prosila ho. „Nenechám," řekl. „Nikdy jsem tě nechtěl nechat samotnou." „Kylie?" Holiday na ni vykřikla z obývacího po­ koje. Lev se otočil za hlasem. „Nechoď sem," zavolala Kylie a znovu zatřásla židlí, aby upoutala pozornost zvířete v případě, že by ji Holiday neslyšela. Kylie slyšela vzdalující se kroky. „Burnett už je na cestě s uspávači pistolí," zavolala na ni. „Bude tu bě­ hem chviličky. Jsi v bezpečí?" V bezpečí. Se lvem v jedné m ístnosti si zrovna bezpečně nepřipadala. Ale pokud je B urnett skuteč­ ně na cestě, tak m o ž n á.. .Kylie právě chtěla odpo­ vědět, když zaslechla ve vedlejší m ístnosti další hlasy. „Ne," řekla rázně Holiday. „Co ne?" zeptala se Kylie. „Je to příliš nebezpečné," pokračovala Holiday, jako by to říkala někomu jinému. Za dveřmi se ozvaly kroky. Lev zařval. Ve dveřích se objevil Derek a díval se svýma zelenýma očima přím o do Kyliiných. Pak pohled upřel na zvíře. V očích mu probleskl náznak strachu a Kylie pozna­ la, že se bojí stejně jako ona sama. Představa, že by m ohla vidět, jak ta bestie napad­ ne Dereka, ji úplně ochromila. Srdce jí tepalo do že­ ber. „Jdi pryč, Dereku," řekla a snažila se, aby její hlas zněl klidně, i když nebyla daleko od zhroucení. „Poslechni Holiday." „Zvládnu to," řekl tichým hlasem. „Copak jsi za­ pomněla, jaký dar jsem dostal?" D erek vstoupil do místnosti. Lev zatřásl hřívou a zařval.

D erek se ani nepohnul, je n tiše zíral na zvíře. A pak si pomalu začal rozepínat košili. „Co to děláš?" zeptala se ho Kylie. I když m yšlen­ ka, že ho uvidí do půl těla nahého, ji ochromila, ne­ byl čas se jí zaobírat. „Nelíbí se mu můj pach." „Tak si proboha nech tu košili nebo tě sežere." „Neboj se," zašeptal Derek a odhodil košili za se­ be do pokoje. Vypadal takhle mnohem lip, než si Kylie vůbec dovedla představit. Derek pomalu zvedl ruce a udělal další krok ke zvířeti. Lev zařval, ale ne­ pohnul se. Derek postoupil o další krok. Tentokrát se lev na něj vrhl a málem už držel Derekovu ruku v zubech. Ale těsně před ním se zastavil. „Ne!" vykřikla Kylie a zase mávala židlí, aby upoutala pozornost lva. „Nedělej to," nařídil jí Derek. „To ho zastaví, aby tě nenapadl." „Kylie, tím ho ještě víc rozdráždíš. Důvěřuj mi, jo? Přestaň!" Rozhodnost jeho hlasu ji zastavila. Voják Daniel stál tiše v rohu ložnice. Kylie se roztřásla. „Projdu kolem tebe," popisoval jí Derek, co se chystá udělat. „Chci, aby ses postavila za mě. A pak se budeme pomalu pohybovat ke dveřím. Projdeš první do pokoje a já pak ty dveře zabouchnu. Rozu­ míš mi?" Lev, jako by rozuměl Derekovým slovům a po­ chopil jeho plán, se na něj zadíval, zařval a udělal krok ke Kylii. S každým dalším Derekovým krokem se přibližoval k ní. Kyliin nos zaplnil pach moči. Zadek bestie narazil na židli, kterou Kylie držela před sebou. Kylie se opřela o zeď. Když byla schopná dál vnímat, uvědo­

mila si, že Derek stojí těsně před lvem. Tak blízko, že se hříva otírala o Derekovo nahé břicho. Svaly mu ztvrdly a jeho tělo vypadalo jako vytesané z m ra­ moru. „Kylie, teď se pomalu posunuj podél stěny ke dve­ řím ," nařídil jí Derek. „Udělej, co ti říká,“ přidal se k němu Daniel. Kylie se přinutila udělat malý krůček. Lev šťouchl hlavou do Derekova břicha a málem ho srazil k zemi. „Pomalu, Kylie,“ zašeptal, jako by si ani neuvědo­ moval, že by lev mohl lehce otevřít tlamu a pohrát si s ním jako s nějakou gumovou hračkou. „Pomalu a klidně.“ Kylie se šinula kolem zdi a bála se i dýchat. Na­ jednou ji Derek popadl za ruku a rychleji strhl za se­ be. Kylie přitiskla dlaně na jeho nahé boky. „To bude dobrý, neboj. Teď budeme dělat malé krůčky zpátky ke dveřím. Vedeš si dobře, Kylie. Jen tak dál.“ Kylie ucítila, že narazila patou do prahu ve dve­ řích. D erek nahmatal levou rukou kliku dveří, v tu chvíli lev vyskočil a udeřil ho tlapou do břicha. M ístnost zaplnilo Derekovo hrozivé zasyčení a Kylie věděla, že se drápy té bestie zabořily do Derekovy hrudi. „Jsi v pořádku?" zeptala se s obavami v hlase. D erek jí neodpověděl, jen znovu hmátl po klice. Lev zařval, ale tentokrát se nepohnul. Kylie pomalu couvala po malých krůčcích do obývacího pokoje přitisknutá na Derekova záda. Jakmile D erek za se­ bou zabouchl dveře, všim la si, že se Daniel spokoje­ ně usmívá. „Zvládls to,“ Holiday vtrhla do místnosti. Kylie stála uprostřed pokoje, objímala se okolo ramen. Klepala se jako osika a žaludek měla jako na vodě.

„Pomoz mi přisunout ke dveřím pohovku, kdyby se ta potvora najednou rozhodla, že se na nás ještě jednou podívá,“ řekl Derek. Jakmile ji společně s Holiday přisunuli ke dveřím, Kylie si všimla, jak Derekovi po břiše stékají pra­ mínky krve. „Ty js i... zraněný." Zuby jí strachy cvakaly tak, že nemohla skoro ani mluvit. Ukazovala prstem na D e­ reka a na čele jí vyvstal studený pot. „Je to jen škrábnutí," ujišťoval ji. Kylie se konečně pohnula a objala Dereka kolem krku. Nevadilo jí, že bude celá od krve. Opřela si če­ lo o jeho nahou hruď, ztěžka oddechovala a stále se neovladatelně třásla. Derek ji chytil kolem pasu a Holiday je objala oba dva. Konečně se Kylie pom alu uklidňovala. C ítila se v D erekově náručí bezpečně, a to jí v tuhle chvíli stačilo. „Uložíme Kylii do jedné z ložnic tady v chatce," ozvala se Holiday. „Ne, jsem v pohodě." Kylie zvedla hlavu, ale ne­ chtěla opustit teplou a bezpečnou Derekovu náruč. Potřebovala ho ještě chvíli cítit, natáhnout do sebe jeho teplo. Všimla si, že Daniel stojí za Holiday. U s­ mál se na ni. „Díky," zašeptala Kylie a doufala, že ji ještě slyšel. „To nic," odpověděl jí Derek. Kylie se na něj podívala a chtěla mu taky poděko­ vat, ale její slova přetrhla hlučná rána. Dveře srubu se rozlétly takovou rychlostí, že vrazily do zdi. Bur­ nett vrazil dovnitř, oči mu svítily a v ruce držel vel­ kou uspávači pušku. „Slíbila jste mi, že sem nepůjdete," vyštěkl na Holiday.

„Zm ěnila jsem názor,“ odpověděla klidně a nezdá­ lo se, že by ji to nějak mrzelo. Lev v ložnici hrozivě zařval a Burnett vyštěkl sou­ časně s ním: „Nejdřív si to vyřídím s tou potvorou, a pak se vrátím k vám .“ „Jasně, tak hodně štěstí,“ usmála se Holiday. B urnett se přiblížil ke dveřím. „Počkej," řekl D erek a pustil Kylii. „N echte mě, abych ho trochu uklidnil, takže si nebude m yslet, že ho chcete za­ bít." Burnett vypadal nejdřív trochu pochybovačně, ale pak Holiday přikývla, a tak souhlasil. „Tak dobře." Kylie si pomyslela, že ta bestie si nezaslouží tako­ vý přístup, ale D ereka za to obdivovala. Společně odsunuli pohovku od dveří a Burnett k nim přiložil ucho. „Ta potvora je na druhé straně m ístnosti," řekl a sáhl na kliku. „Buďte opatrní," zašeptala Kylie. D erek se na ni otočil a řekl: „Neboj se, bude to hračka." „Nemusíš tu zůstávat, Kylie, jestli nechceš," řekla asi o hodinu později Holiday, když seděla vedle její postele. Osobně se postarala o to, aby Kyliina ložni­ ce byla zase čistá a zmizel ten pach po zvířeti. N a­ klonila se k ní a zašeptala: „Nechci zůstat sama s tím panem Zlým-ale-krásným. Takže dělej, že mě tady potřebuješ, dokud neodejde. Teď, když zdolal toho lva, nepředpokládám, že by se tu dlouho zdržoval. M yslím, že vypadne každou chvíli." Zůstala sedět na židli a pozorovala Kylii. Nervóz­ ně se kousala do rtu. „Bože, jsem tak ráda, že tu byl D erek." Kylii něco napadlo. „Nemohla tohle všechno za­ stavit raději nějaká čarodějka?"

„Taky mě to napadlo, ale v tu chvíli jsem žádnou nenašla," odpověděla Holiday. „Všechny totiž byly na nějakém sezení se Sky. Věděla jsem , že Burnett hned odtud zamířil do zoologické zahrady, takže jsem mu zavolala." „A co dělal v zoologické zahradě?" zeptala se pře­ kvapeně Kylie. A potom dodala: „Co se vlastně sta­ lo, Holiday? Jak se sem ten lev dostal? A kdo ho pustil do mého pokoje? A netvrď mi, že to je všech­ no tvoje vina, že ses o nás měla lip starat." Zdálo se, že jí na tyhle otázky Holiday ani neod­ poví. Výraz v obličeji měla zamračený, ruce jí spad­ ly do klína. „No, stejně by ses to ráno dozvěděla," pronesla nakonec. „Dozvěděla co?" „Někdo přepadl zoologickou zahradu. Zabil spoustu zvířat, která se zoo snažila zachránit. Větši­ na zabitých zvířat totiž byla na seznamu ohrože­ ných druhů. No, a vláda neztrácela čas a obvinila nás, že jsm e to udělali my, nadpřirození. Vždycky, když se stane něco takového, první, kdo je podezře­ lý, jsm e my." „Myslí si, že to udělal někdo z nás?" zeptala se Kylie. Holiday se kousala do spodního rtu. „Nejenom že si to myslí, oni dnes odpoledne našli důkaz. Tedy as­ poň jsou přesvědčení, že to důkaz je." „Takže to udělal opravdu někdo z tábora?" „Našli stopy krve, které vedly k nám do tábora." „Ale lva nezabili," poznam enala Kylie. „Ne, ale to, že ho našli tady, to všechno jenom zhoršuje. Někdo mu totiž musel pomoct, aby se do­ stal ven." „A někdo ho musel pustit do mé ložnice," přem í­ tala Kylie.

„To je možné, ale taky to mohla být jen náhoda," řekla Holiday. „Mohl se dostat do jakéhokoli jiného srubu." „Ale dveře do srubu byly zavřené." „Třeba je jedna z vás nechala pootevřené. A pak do nich lev vrazil a dveře se za ním zabouchly." „Anebo ho sem opravdu někdo pustil," trvala na svém Kylie. Holiday jí položila dlaň na paži, aby ji uklidnila, ale Kylie se ohradila. „Jsem v pohodě." Zabořila se do polštáře a pozorovala strop ložnice. „Obviňují z tohohle zločinu Lucase?" Holiday byla zticha, ale nakonec promluvila: „Ano, považují ho za jednoho z hlavních podezřelých." „Tomu nevěřím," ozvala se Kylie. „Lucas není ta­ kový." „Já vím, ale... Nemůžu je o tom přesvědčit. Zvlášť když dneska odpoledne zmizela i Fredericka." „Ona zmizela?" zeptala se překvapeně Kylie a v srdci pocítila malé bodnutí žárlivosti. „Myslíš si, že je s Lucasem?" „Jak ji znám, tak ano." Kylie si stiskla dlaně a rozhodla se, že se musí zba­ vit myšlenek na Lucase. Přesto však odmítala připus­ tit, že by byl za tohle všechno odpovědný. „Pokusí se vláda tenhle tábor zrušit?" Holiday se zamračila. „Jestli opravdu nepřijdou na to, kdo to udělal, tak o to budou usilovat. Ale já budu bojovat do posledních sil, které budu mít, ale... oni mají větší moc, než m ám já jako víla." V místnosti se rozhostilo ticho, ale po chvilce Ho­ liday dodala: „Burnett se chce zítra dopoledne se všemi tady v táboře setkat. Asi chce každého vy­ slechnout. Kéž bych ho tak mohla přesvědčit, aby to nedělal. Ale zatraceně, se všemi těmi důkazy, které

mají, se s ním nemůžu dohadovat, že to nikdo z nás neudělal. Ale házet obvinění na skupinu teenagerů, kteří mají zvláštní nad án í..." Holiday ani nedokon­ čila větu. „Opravdu věříš tomu, že to dělá někdo tady?“ „No, buď je to opravdu někdo tady z tábora, anebo se někdo snaží, aby to tak vypadalo." Dveře do Kyliiny ložnice se prudce otevřely a do­ vnitř strčil hlavu Burnett. „Hodláte se ještě dneska vrátit do kanceláře?" Holiday nasadila starostlivý výraz a položila ruku na Kyliino rameno. „Obávám se, že Kylie mě tu je š­ tě potřebuje. Promluvíme si zítra ráno." Burnett se jejím i slovy nenechal oklamat, což bylo čitelné z jeho výrazu, ale nehádal se s ní. „Trhni si nohou," zamumlala Holiday, jakm ile se za ním zavřely dveře. „Slyšel jsem vás," ozval se Burnettův hlas za dveřmi. Holiday se zamračila. „Přísahám, že jestli se ke mně ještě někdy přiblíží, zavolám na něj mrtvé andě­ ly," řekla a vůbec se nesnažila mluvit potichu. „Vždyť ani nevíš, jestli vůbec existují," řekla po chvíli Kylie. Kdyby věděla, že opravdu jsou, požáda­ la by Daniela Brightena, aby jí jednoho našel. A pak si vzpomněla, co jí Holiday říkala: že vlastně všichni duchové jsou anděly. A musela přiznat, že Daniel dě­ lal skutečně všechno pro to, aby ji ochránil. Kylie se naklonila k Holiday. „Musíš teď být silná a stát si pevně za svým. I velcí neohrožení upíři mají někdy strach." Obě se zasmály a Kylie ještě dodala. „Ochraňuje mě, že jo?" „D erek?" zeptala se Holiday. „Řekla bych, že ano."

„Ne, to nemyslím. Vím, že mě Derek zachránil, ale já myslím toho ducha. Došel pro tebe, že jo ? “ „Tak trochu,“ připustila Holiday. „Ale protože je napojený na tebe, nemůže se mnou komunikovat. Ale našel někoho, kdo to udělal za něj.“ Holiday po­ ložila dlaň na Kyliinu ruku. „Babička ti vzkazuje, že na tebe pořád myslí a že tě miluje. Ale byla by si přála, abys ji nenechala pohřbít s tou šílenou rudou rtěnkou, kterou jí namazali rty.“ Kylii stékaly slzy po tvářích a současně se usmíva­ la. Po několika minutách řekla: „Nakonec se mi to podařilo." „Podařilo co?“ „Nahlédla jsem do mysli někoho jiného.“ Kylie jí málem prozradila, že to byl duch, komu nahlédla do mysli, ale ještě nebyla připravená o tom s někým mluvit. Nejdřív si musela všechno srovnat sama v so­ bě. Bylo hodně věcí, které musí nejprve pochopit. Holiday se zakřenila. „Tak vítej v našem světě, děvče.“ Kylie se usmála a myslela to upřímně. „Znamená to tedy definitivně, že jsem ... jedna z vás?“ „Jasně," potvrdila Holiday a zastrčila jí pramínek vlasů za ucho. „Když ses potkala s babičkou, zjistila jsi, jestli ona byla taky nadpřirozenou bytostí?“ „Zjistila jsem , že byla taky člověkem, ale nic to nemění na tom, že teď víme, že ty js i nadpřirozená / 1 Holiday poklepala Kylii na rameno. „Co si myslíš o tomhle novém faktu?“ Kylie zhluboka vydechla. „Mám z toho trochu strach, ale zároveň je to obrovská úleva. Teď už jen potřebuju zjistit, jaký druh vlastně jsem .“ „Zjistíš to, Kylie. Odpovědi na své otázky najdeš právě tady.“

|
Holiday měla pravdu. Tedy ne v tom, že by Kylie našla odpovědi na všechny otázky, které s e jí honily hlavou. Uteklo pět dní ode dne, kdy se málem stala lví večeří, a pořád ještě tápala, kým vůbec je. Holiday se nemýlila v tom, jaký dopad bude mít Burnettovo vyšetřování na všechny obyvatele tábo­ ra. Jakmile druhý den ráno oznámil, že se domnívá, že za zločin v zoologické zahradě odpovídá někdo z tábora, všichni se vzájemně začali podezřívat. Sku­ pina upírů obviňovala vlkodlaky, protože většina zvířat, která byla zabita, byly chráněné kočkovité šelmy, a je všeobecně známo, že vlkodlaci kočky ne­ snášejí. V lkodlaci zase házeli vinu na upíry, protože ti potřebují ke svému životu krev a té mají vždy nedo­ statek. Víly poukazovaly na čarodějky, které využí­ vají ke svým kouzlům tygří krev, kočičí drápy ane­ bo dokonce ocasy. A čarodějky tvrdily, že o vílách se obecně ví, že to jsou malí zákeřní bastardi. A ně­ kdo poukazoval na to, že měnivci jsou známí tím, že využívají divoká zvířata k tomu, aby se pobavili

a ukázali všem, jak dokážou být silní. Pak najednou přestaly hádky mezi jednotlivým i skupinam i a ob­ vinění se přesunovalo na určité jednotlivce. Lucas a Fredericka byli mezi prvním i, na koho padlo po­ dezření i mezi táborníky. Dokonce padlo podezření i na Dereka, protože uměl komunikovat se zvířaty a všichni věděli, že se chce svého daru vzdát. D o­ konce i Kylie se ocitla na pomyslném seznam u po­ dezřelých, protože byla „divná“ a nikdo neuměl přečíst její mysl. Kylii napadlo, že by viníkem mohl být i Dellin bratranec Chas. M ožná skutečně patřil do gangu Krvelačných bratří. Zeptala se na to Delly a ta udělala to, co bylo jejím zvykem: strašně se rozčílila. Napětí v táboře každým dnem narůstalo. Dokonce přestaly i jejich hodinové seznamky, na které se dřív všichni tolik těšili. Holiday se Sky měly opravdu velmi těžký úkol všechny uklidnit, aby se navzájem nepovraždili. Navíc i mezi vedoucími tábora panovala značná nevraživost. Kylie jednou vešla do kanceláře a za­ slechla, jak se obě dvě častují nevybíravými slovy. Sky trvala na tom, že je čas hodit ručník do ringu a tábor zavřít. A Holiday tvrdila, že bude bojovat do posledních sil a že jedině přes její mrtvolu připustí, aby se tábor zrušil. Sky ji obvinila, že ze sebe nechá dělat mučednici a že její úsilí stejně nikdo neocení. A Holiday se do ní pustila, že ztratila víru a že se vlastně zpronevěřuje nadpřirozenému daru. Kylie neznala Sky tak dobře, aby mohla její názo­ ry posoudit. Ale důvěřovala Holiday a věděla, že bo­ juje za správnou věc. Nevěděla proč, ale od začátku jí Sky, vlkodlačice, nepadla nějak do oka. V někte­ rých ohledech jí připom ínala matku - chladnou, bez­ citnou a uzavřenou.

Bylo docela legrační, jak najednou Kylie viděla vztah matky s otcem z úplně jiného úhlu pohledu. Jasně, m áma pořád byla ta Ledová královna, ale otec byl nenapravitelný podvodník. Celá tahle situace jí připom ínala otázku, co bylo dříve, zda slepice, nebo vejce. A Kylie na ni neznala odpověď. I když ji stále zraňovala m yšlenka na rozvod rodičů, rozhodla se, že si to nebude připouštět. Už tak měla v životě dost problémů. Sakra, vždyť se málem sama stala potra­ vou té obrovské kočky. Kdesi v podvědomí jí stále bloudila otázka, kdo jí chtěl natolik ublížit, že jí do ložnice pustil lva. Jediné jm éno, které ji v této sou­ vislosti napadlo, byla Fredericka. Kdyby ale uvěřila, že za tím vším stojí právě ona, neházelo by to pode­ zření na Lucase? Vzpomínky na Lucase se Kylii honily v hlavě mnohem častěji, než by si přála. A navíc soupeřily s m yšlenkami na Dereka, které začínaly převažovat. Od té doby, kdy ji zachránil před lvem, spolu nikdy nezůstali sami. Ale někdy si k ní, M irandě a Delle v jídelně během oběda přisedl. Kylie ho občas při­ stihla, jak se na ni po očku dívá, ale jinak než jen ja ­ ko přítel. Vždy ale dodržel slovo a nijak na ni nenaléhal. Naopak, ona sama toužila po tom, aby byli víc než jen přátelé. V jednu chvíli už ho málem sama políbi­ la. Pak si ale vzpom něla na otce a na Treye a pře­ mýšlela, zda jí vůbec nějaký vztah stojí za to, aby pak měla zlomené srdce. A potom tu byla stále ta nedořešená otázka, kým vlastně je. Už věděla, že je nadpřirozená, jen nevě­ děla jaký druh. Podvědomě cítila, že čím víc se bude snažit to zjistit, tím víc jí budou odpovědi unikat. A byla si jistá, že až na to přijde, její život se od zá­ kladů změní.

Kylie vešla do srubu a kotě jí zaútočilo na nohu. Vzala ho do náručí a zabořila mu nos do hebkého kožíšku. Vždycky, když ji kotě vítalo, byla si jistá, že ve srubu není žádná divoká šelma nebo duchové. Občas se sice objevil Daniel, a to pak kotě okamžitě zmizelo pod pohovkou. Ne že by se tam muselo schovávat dlouho. Danielovy návštěvy byly krátké a navíc s ní přestal mluvit. „Tak co, zlato, vzduch je čistý?“ zeptala se kotěte. „Jasně, kromě jedné šťastné čarodějky," vykoukla M iranda ze své ložnice a objala Kylii. „Nech mě hádat,“ řekla Kylie. „Perry se konečně rozhoupal a políbil tě.“ „Ne,“ odpověděla Miranda. „Už začínám pochy­ bovat, že to vůbec někdy udělá. Ale teď nemluvme o něm. Představ si, že se mi to konečně podařilo. Tedy samozřejmě s tvojí pomocí," řekla vzrušeně Miranda. „Co se ti podařilo?" „Zbavila jsem se pana Peppera." „Koho?“ „No přece mého učitele na piano." „Panebože, neříkej mi, žes dovolila Delle, aby si ho dala k večeři?" „Ne, neboj. Zjistila jsem , co jsem při zaklínání zpackala a napravila jsem to. Ty tvoje knihy mi moc pomohly, abych se naučila pořádně dávat dohrom a­ dy písmena a slova. Byla to tak trochu hádanka, ale zvládla jsem to." M irandě zazářily oči radostí. „Ko­ nečně jsem se zbavila té odporné ropuchy." Kylie se rozesmála. „ A ..." pokračovala M iranda, „...nejlepší na tom je, že pan Pepper se nechal hospitalizovat na psychi­ atrické klinice." „Protože si uvědomil, že obtěžuje malé holky a že se to nedělá?"

„Ne, protože se mu zdálo, že se občas proměňuje v ropuchu. Ale svěřil se doktorovi i s tou svou úchyl­ kou." M iranda se rozesmála. „Myslím, že dostal po­ řádnou lekci." „Jsi dobrá," řekla Kylie. „Ne, my jsm e dobré. Bez tebe bych to nikdy ne­ zvládla. Zatím si tím nejsem úplně jistá, ale m ys­ lím, že jednou zvládnu i ty nejvyšší čarodějnické zkoušky. Budu se pořád učit. Jsi moje hrdinka, Ky­ lie Galenová." „A já ne?" zeptala se Della, která zrovna vyšla ze své ložnice. „Je mi líto," obrátila se k ní M iranda, „to se asi bu­ deš muset příští týden víc snažit." Kylie položila kotě na zem a to se hned vrhlo k Delliným nohám. Oblíbilo si totiž její bačkory s hlavou K ačera Donalda. Sledovala kotě, jak si hraje, a najednou ji dobrá nálada opustila. „Možná, že už žádný příští týden nebude," prohlásila. „Po­ kud se nenajde skutečný viník toho m asakru v zoo, tak vláda tábor uzavře. M ěli bychom přestat ukazo­ vat prstem jeden na druhého a vzájem ně se obviňo­ vat. Nevím jak vy, holky, ale mně se tedy dom ů vů­ bec nechce." „Jsou nějaké nové zprávy?" zeptala se Della. Kylie jim prozradila, co se dozvěděla, když se za­ stavila u Holiday ve srubu. „Ti lumpové málem do­ stali i bílého tygra." „A jak?" zeptala se Della. „M yslela jsem , že ten upír z FVJ tam pořád slídí a hlídkuje." „To jo. Ale přesto se někom u podařilo znovu se dostat přes plot výběhu šelem. A zatímco Burnett zjišťoval, co se stalo, někdo prostříhal díru v kleci tygrů." „Chudáci zvířata," povzdechla si Miranda.

„To jo ,“ přidala se Kylie. Pak si vzpom něla, že D erek říkal, že lev, který byl u ní v ložnici, byl zm a­ tený a vyděšený. „Počkejte," vyhrkla najednou Kylie. „Jak to, že jsem na to nepřišla dřív?" „Na co?" zeptaly se M iranda s Dellou současně. „M yslím , že už vím, ja k tomu všem u přijít na kloub."

l
„To určitě takhle nefunguje," řekl Derek o deset m i­ nut později, když Kylii otevřel dveře a objevil se v rozepnuté košili. Nebylo pochyb o tom, že už ne­ čekal žádnou návštěvu, protože byl téměř v pyžamu. Kylie se zadívala na jeho nahou hruď a viděla, že je ­ ho zranění od lva se dobře hojí. „Co myslíš tím, že to takhle nefunguje? M yslela jsem , že umíš mluvit se zvířaty." Derek vyšel ven a zavřel za sebou dveře, jako by se bál, že jeho spolubydlící budou poslouchat. „Není to tak, že bych jim pokládal nějaké otázky. Slyším, nebo řekněme spíš cítím jejich emoce. Ale taky ne u všech." „Ale vždyť jsi mi říkal, že ten lev ti řekl, že se mu nelíbí tvůj pach." „Neříkal mi to. On si to m yslel." Derek potřásl hlavou. „Takhle to nepůjde, Kylie." „Ale musí to nějak jít." Hrdlo se jí stáhlo strachy. „Chtějí to tu všechno zavřít, Dereku. Už jsem skoro u konce toho hledání, kdo vlastně jsem . Já teď nem ů­ žu odjet domů." Derek se na ni dlouze zadíval. „Já vím, ale —"

„Tady nejde jen o mě. Sám vidíš, co se tady v tá­ boře teď děje. Jsme závislí jeden na druhém. Vždyť všichni říkají, že tenhle tábor nám pom áhá udržet klid mezi jednotlivým i druhy nadpřirozených bytos­ tí. Jestli už teď vznikají různé gangy, dovedeš si představit, až —“ D erek jí položil prst na rty a Kylie zatoužila vklouznout rukama pod rozepnutou košili a obe­ jm out ho. „Já s tebou souhlasím. Ale jen nevím, je st­ li ten tvůj nápad může vůbec vyjít. “ A potom jí to došlo. Aby se mohl D erek vzdát své­ ho daru, nesmí ho používat. A on ji zachránil před tím lvem, takže svůj dar použít musel. Nikdy si neu­ vědomila, jakou oběť jí přinesl. Jak na to m ohla za­ pomenout? „Promiň." Kylie zavřela na chvíli oči. „Já vím, chceš se vzdát svého daru, a proto ho nesmíš využí­ vat. Zapom něla jsem —“ „Ne,“ řekl. „Tak dobře, možná je to i trochu z to­ hohle důvodu." „To je dobrý, Dereku," zastavila ho Kylie a v jeho očích viděla provinilost. Vzpomněla si, že ještě před pár dny by udělala cokoliv, jen aby se svého daru m ohla zbavit. „Nebylo ode mě fér, že jsem tě o to požádala." Obrátila se k odchodu. D erek ji popadl za ruku. „Počkej." Jejich pohledy se setkaly. „Myslel jsem to vážně, když jsem ti řekl, že je to jen jeden z důvodů, proč nad tím váhám. Už jsem se skoro vzdal svého daru, ale pak jsem si za­ hrál na Tarzana." Z jeho výrazu pochopila, že jí říká pravdu. „Ale ta role Tarzana mi zachránila život. Takže jsem proto ráda." „Já vím, a to je taky důvod, proč uvažuju, že si ten dar ponechám. Ale to h le... to je nad mé síly. Není to

o tom, že bych si sedl a popovídal si se zvířaty. Tak­ hle to opravdu nefunguje." „A ja k to víš?“ zeptala se Kylie. „Zkoušel jsi to někdy?" „Ne, ale... možná jiní mají tenhle dar. Kdybych tohle opravdu uměl, Holiday by se mi o tom určitě zm ínila." „Ale Holiday tvrdí, že každý má jiný dar. Já vím, žes říkal, že umíš jen číst a vysvětlovat jejich pocity a myšlenky. Ale s tím lvem jsi nějak ,m luvit 1 musel, když si ze mě neudělal hambáč k večeři." „No dobře, opravdu jsem s ním nějak kom uni­ kovat musel. Ale nevím, jak. Prostě se to stalo. Ten chlápek z FVJ mě stejně ke zvířatům vůbec nepustí. Dneska si mě znovu pozval do kanceláře, protože si myslí, že jsem v tom nějak namočený. Dokonce mě obvinil z toho, že tě ovlivňuju." Kylie uvažovala, že se svým nápadem zajde za Holiday. Ale nakonec se rozhodla, že bude lepší, když jí o tom vůbec neřekne. Holiday by to považo­ vala za příliš nebezpečné a zakázala by to. Odhodla­ ně zvedla hlavu. „Tak se ho na to vůbec nebudeme ptát a uděláme to sami. Prostě se tam vplížíme." „Myslíš, že unikneme pozornosti upíra? To je, ja ­ ko bychom chtěli přeprat Supermana." „Na každého Supermana platí nějaký kryptonit a já náhodou vím, jaký používá kryptonit Burnett." „On má nějaký kryptonit?" „Jo, a jm enuje se Holiday." Kylie připustila, že to může být hledání na dlouhé lokte, ale protože to byl jediný způsob, jak to zjistit, udělala pro to všechno. A nejen ona, Derek jí při tom velmi pomáhal a do akce se zapojili i ostatní. Kylie byla na svůj plán pyšná.

Kylie s Derekem teď čekali několik metrů od hlav­ ní brány zoologické zahrady, skryti za vysokými stromy. Podle Delly byli dost daleko na to, aby je Burnett neucítil. Kylie svírala v ruce mapy zoo, kte­ ré si vytiskla z internetu u Holiday v kanceláři. Jakmile se Burnett vydá na cestu do tábora, všech­ no by už měla být hračka. K tomu ale potřebovali, aby jim pomohl jistý barvu očí měnící měnivec. A aby si byli jistí, že nenarazí na nějaké nečekané překvapení, Della prohlédla celou zahradu a pak hlí­ dala celé okolí. Nejvíce starostí si s celou akcí dělal Derek, na kte­ rém ležel největší úkol - zjistit něco od zvířat. Moc svým schopnostem pořád nedůvěřoval. Kylie naopak na zázraky věřila. Byla přesvědčená, že celý plán se jim podaří a zachrání tábor před uza­ vřením. V kapse jí zazvonil telefon. „Hotovo,“ ohlásila se M iranda, což znam enalo, že se jí podařilo z Holidayina telefonu odeslat Burnettovi naléhavou zprá­ vu. Kylie si byla jistá, že Burnett na tuto lest skočí a ihned vyrazí k Holiday. Helen, která se taky do ce­ lé akce s radostí zapojila, právě teď volala Holiday, že se jí u potoka udělalo špatně a aby za ní přišla. Čím déle bude Burnett vedoucí tábora hledat, tím ví­ ce času bude mít D erek na „rozmluvu” se zvířaty. Nejdřív ale potřebovali, aby opustil zoologickou zahradu. Za pár minut bouchly dveře kanceláře zoo a Burnett vyrazil do tmy. „Zdá se, že opravdu pospíchá," zašeptal Derek. „Myslím, že si fakt dělá o Holiday starosti." Kylii zaplavil pocit viny, že tak Burnetta podvedli. Aby to všechno napravila, tak až se tahle záležitost se zoo vyřeší, musí těm dvěma pomoct, aby se dali dohro­ mady.

„Tak jdem e na to?“ zeptal se Derek. Kylie přikývla. Běželi sm ěrem k zoo, protože po­ m yslné stopky se právě rozeběhly. Perry jim otevřel bránu, jakm ile se vynořili z lesa. „Tak do toho,“ pronesl vzrušeně. Protože však jeho přítom nost m ohla zvířata zneklidnit, objevily se kolem něj tisí­ ce jiskřiček, Perry se prom ěnil v orla a vzlétl k tm a­ vé obloze. „Tyhle jeho proměny mě vždycky vyděsí,“ prones­ la Della a poklepala Kylii na rameno. „Cos zjistila?" zeptala se Kylie a věděla, že jejich čas se krátí. „V zadní kanceláři je jen jeden strážce —obyčejný člověk - a ten klidně v práci chrní." Della se odm l­ čela. „Určitě nechcete, abych šla s vámi?“ Kylie zatřásla hlavou. „Ne, čím méně lidí se tu bu­ de pohybovat, tím je větší šance, že zvířata budou s Derekem komunikovat. Vrať se zpátky do tábora a dej nám vědět hned, jak Burnett vyrazí zpátky do zoo. Doufejme, že se včas dostaneme ven.“ Kylie s Derekem si prostudovali podrobně mapy předem, takže teď najisto vyrazili k sekci nazvané „Lví doupě“ . L ví doupě? To nezní moc dobře, pom yslela si Kylie. Na obloze svítilo pár hvězd a měsíc, jako by skrb­ lil svým světlem, jen tu a tam vykoukl zpoza mraků. Zvířecí zvuky, které se kolem nich ozývaly, zněly zlověstněji než obvykle. Nebo to možná Kylii tak připadalo, protože byla nervózní, že sem vnikli bez povolení a porušili tím zákon. Přitiskla se blíž k Derekovi. „Lvi jsou hned tady za tou zatáčkou," zašeptal Derek. N ebyla si jistá, zda to byly šelmy nebo něco jin é­

ho, ale do nosu ji udeřil jakýsi silný zápach. „Cítím je .“ Pach ji v myšlenkách znovu přenesl do ložnice, kde se na její posteli roztahoval lev. Ta vzpom ínka ji rozrušila. „Uklidni se,“ řekl D erek potichu. Skutečnost, že opravdu četl její pocity, ji stále zne­ klidňovala. „Snažím se.“ „Potřebuju něco vědět," řekl a v tu chvíli se ozval řev ze lví klece. „Co?“ „Co uděláš, když zjistím e, že za tím vším stojí L ucas?“ „Udělám přesně to, co udělám, až budeme vědět, kdo to všechno má na svědomí. Řeknu o tom Holiday.“ Kylie se odmlčela. „Ale jsem si jistá, že Lucasovo jm éno v tom figurovat nebude." „Vypadá to, že si opravdu myslíš, že je nevinný." Cítila, jak ji Derek zkoumavě pozoruje. „A ty jsi zase přesvědčený, že za to může." „Protože proti němu mají důkazy." „Jsou to všechno nepřímé důkazy." „Zdá se, že jsi na něj úplně změnila názor. Protože zpočátku ses ho bála." Kylie uvažovala, kam tenhle rozhovor může vést, a chtěla ho ukončit. „Chci jenom zjistit, kdo to sku­ tečně udělal, a zabránit vládě, aby tenhle tábor za­ vřela." „To já taky," zamumlal. Kylie pocítila závan chladného vzduchu a objala se pažemi. D erek se na ni podíval. „Je tu zase ten duch?" „M ožná." Rozhlédla se kolem, ale neviděla ho. „Od té tahanice se lvem se mi zjevil jen několikrát a nikdy se nezdržel dlouho." „M ožná že nám pom ůže jako tenkrát."

„Možná, ale doufám, že nebudeme žádnou pomoc potřebovat," řekla a chladný vzduch kolem ní zmizel stejně tak rychle, jako se objevil. Zastavili se před plotem. „Tady to je." Derek se díval drátěnými oky dovnitř výběhu. „Jsou tam ?" Kylie žádná zvířata neviděla. „Jsou schovaní za stromy a vedle jezírka." „A vědí o nás?" zeptala se Kylie. „Zatraceně dobře." Kylie odstoupila o malý krůček od plotu. „Jak to chceš udělat?" Derek se pro sebe usmál. „Čekám, až mi to pro­ zradíš." „Myslíš to vážně?" „Částečně," řekl ne příliš sebejistým hlasem. „Tak fajn." Kylie se kousala do rtu. „Navázal jsi s nimi spojení?" „Jo, zrovna teď. Ale zatím jen vím, že v nás vidí velké nebezpečí." „Proč?" zeptala se Kylie ve chvíli, kdy řev nějaké­ ho divokého zvířete - snad slona? - prořízl noční vzduch. „No, snad ta touha si to s námi vyřídit není jejich jediný cit." „Jsou to samci, Kylie," uchechtl se. „My se neza­ býváme city." „Fakt vtipné," zamumlala. „Taky si myslím," zakřenil se na ni. „Ale tohle je vážná situace." Šťouchla do něj loktem. „Já vím ," řekl a úsměv se mu vytratil ze rtů. „Ří­ kal jsem ti, že nevím, jestli to bude fungovat." „Teď se soustřeď," zašeptala Kylie. „Zeptej se jich ve své mysli, z čeho mají strach." D erek se naklonil k plotu a zavřel oči. Kylie ho sledovala. Čas utíkal, minutu po minutě. M usela se

kousnout do rtu, aby se ho nezeptala, jestli to fungu­ je. Nesm ěla ho teď vyrušovat. Napadlo ji, že by mu mohlo pomoct, kdyby si stoupla těsně za něj a položila mu ruce na boky. Proč vás děsíme? Proč vás děsíme? opakovala otázku v duchu. „Kylie?" zašeptal Derek. „Dozvěděl ses něco?“ zeptala se s nadějí v hlase. „Už jsem byl blízko, k d y ž ...“ „Když co ?“ „K dyž ses ke m ně přitiskla prsy. Pom yšlení na ně mně úplně vyhnalo tlachání lva z hlavy,“ zašep­ tal a zasm ál se. „Budeš si m uset stoupnout kousek d ál.“ Ustoupila o krok a plácla ho do zad. Zasm ál se, ale pak se zase soustředil na lvy. Kylie za plotem uslyšela šustot. „Myslím, že jeden z nich jde k nám .“ „Pššt.“ Zmlkla, ale když lev skočil na plot, její výkřik zněl stejně hlasitě jako řev šelmy. Uskočila zpátky, srdce jí bušilo jako zvon a tvrdě dopadla na zadek. „To je ten samý lev, že jo ?“ zeptala se s pohledem upřeným na bestii, která ji pozorovala přes drátěná oka plotu. Nikdy nezapomene na její oči, zlaté a hla­ dové. Derek jí neodpověděl a ani se neotočil, aby jí po­ mohl se zvednout. Kylie si všimla, že stojí jako při­ mražený, oči dokořán otevřené a zírá na zvíře jako kdyby... jako kdyby si spolu povídali na nějaké po­ divné a nepochopitelné úrovni. Zůstala tiše sedět na zemi, aby je nepřerušila, jen zvedla ruce, aby si oprášila prach. Najednou ucítila, jak ji někdo zvedá ze země. Vykřikla, ale něčí ruka jí přikryla ústa.

Derek se otočil, ale než stihl udělat jediný krok, nějaký neznám ý blonďák ho chytil za krk a přitiskl k pletivu výběhu. Lev za ním zařval. „Ne tak n ah las.“ Ten hlas jí nebyl vůbec povědo­ mý. Ze studené ruky, která jí kryla ústa, Kylie usou­ dila, že ten, k do ji drží, musí být upír, nebo někdo, komu v žilách koluje chladná krev. Derek se snažil osvobodit z dusivého sevření. Řev lva ve výběhu b y l mnohem hrozivější. „Co tady d ěláte? " zeptal se útočník, který držel Kylii. Kylie se snažila rozpoznat, kdo to je. Kaštanově zbarvené vlasy. Rudě zářící oči, které ladily s vlasy. Je to rozhodně upír, usoudila a všimla si Špičáků, vy­ kukujících mu z úst. „Zdá se, že tad y má někdo hlad,“ pronesl zrzek, a přitiskl si K ylii ještě pevněji k sobě. „Vsadím se, že tahle kočička by si ráda pochutnala na takovéhle mladé sladké pochoutce, jako jsi ty. Problém je, že na tebe mám chuť i já .“ „Co to sakra j e ? “ vykřikl blonďák, který držel D e­ reka za krk, a p a k v mrákotách dopadl na zem. Kylie si všim la intenzivní záře Derekových očí, a věděla, že právě tenhle pohled poslal blonďáka k zemi. Pak své oči zaměřil na ni a na zrzka. „Dej od ní ty ruce pryč!“ řekl hlasem, z něhož kaž­ dému naskakovala husí kůže. Derek vyrazil dopře­ du, ale najednou se seshora snesli další dva chlápci a chytili D ereka za ruce. Snažil se jim vykroutit, ale jejich sevření b y lo pevné. „Promiň," ozval se zrzek. „Myslím, že si dám sva­ činku." O dskočil s K ylii v náručí dobrých pět metrů, s žuchnutím dopadli oba na zem. Kylie se roztřás­ la a při dopadu se kousla do jazyku. Okamžitě se jí

v ústech rozlila pachuť krve. Snažila se odtáhnout, ale upír ji držel pevně. Nemohla udělat vůbec nic a cítila se stejně jako moucha, která se rozplácne na čelním skle jedoucího auta. „Zlato, ty ale krásně voníš.“ Upír ji zvedl ze země a otočil ji čelem k sobě. „A hezká jsi taky." Chví­ li š iji prohlížel, jako by chtěl přečíst její obraz m oz­ ku a pak se jeho rty začaly pomalu přibližovat k je ­ jím . Věděla, že se chce jen napít její krve, že ji nechce políbit. A nepřála si ani jedno z toho. N echtěla s ním mít vůbec nic společného. Bojuj. Bojuj, třeba i nečestně. Vzpomněla si na první lekci obrany, kterou jí kdysi dal otec. Pokrčila nohu a vší silou, jíž v tu chvíli byla schopná, kopla toho bastarda kolenem přímo do rozkroku. Vůbec netušila, zda i upíři mají tohle místo zranitelné, ale zděšený výkřik jí dokázal, že ano. Mělo ji však na­ padnout, že ji upír odhodí jako hadrovou panenku. Proletěla vzduchem, narazila zády na pletivo výběhu a svezla se dolů na zem. Rozum ji nabádal, aby se okamžitě zvedla a byla připravená k dalšímu boji. Ale nebyla schopná se na­ dechnout, jediné, na co se zmohla, bylo, že ztěžka otevřela oči. Zahlédla, jak dva upíři, kteří drželi Dereka za ru­ ce, padli k zemi stejně jako ten předchozí. „Kylie, jsi v pořádku?" Derek se najednou objevil nad ní. „Je moje," ozval se za ním skřípavý hlas. Kylie jen bezmocně sledovala, jak upír, který ji před chvíli držel, popadl Dereka a přehodil ho přes plot do výběhů mezi lvy. Slyšela ten hrozný řev še­ lem a představovala si, jak ho trhají na kusy. „Ne!" vykřikla.

Upír si ji prohlížel, jako by byla dárkem přibale­ ným do krabice cereálií. „Kdo vlastně jsi?“ zeptal se, chytil ji za ruku a zvedl ze země. Zvlášť silný chlad jí roztřásl celé tělo. Vzduch ko­ lem byl studenější než kdykoliv jindy, ledové jehlič­ ky jí dopadaly na pokožku, bolestivě ji probodávaly a hledaly si cestu až do morku kostí. V první chvíli byla zcela ochromená, neschopná pohybu. N ajednou si uvědomila, že stojí vedle upíra, kte­ rý někoho držel v náručí. Zděšeně si uvědom ila, že je to ona sama. Jeho oči teď rudě zářily ještě m no­ hem víc. Bylo to podivné, strašidelné, ale kupodivu se vů­ bec nebála. Čekala, až se upír přiblíží, aby si to s ním vyřídila. Zatím ale nevěděla jak. Koutkem oka zahlédla, jak se D erek vyškrábal na plot. „Říkal jsem ti, aby ses jí nedotýkal." Seskočil z plotu těsně před zrzka. Ten pustil její tělo a srazil Dereka zpátky na plot. „Ty asi nevíš, kdy umřít, co?“ zavrčel upír. Seshora se snesla další tem ná bytost a srazila zrz­ ka takovou silou, že padl k zemi. Kylie okamžitě po­ znala Dellu. Derek se pomalu zvedl a podíval se na Kyliino tě­ lo. Vtom ho znovu shora srazila jin á bytost. Aniž by přemýšlela, Kylie se pohnula dopředu. Popadla upíra, který držel D ereka pod krkem, a od­ hodila ho stranou. Překvapilo ji, když upírovo tělo letělo vzduchem takových deset dvanáct metrů a tvr­ dě dopadlo mezi stromy. Když se ohlédla zpátky, D erek se díval jakoby skrz ni. „No tedy, viděls to?“ zeptala se, ale neodpověděl jí-

Vydal se na pomoc Delle, která bojovala s upírem, jehož Kylie předtím nakopla. Chuť jeho odporných rtů jí stále přetrvávala na jazyku. Chtěla si odpliv­ nout, aby se jí zbavila. Ale nejdřív si to musí vyřídit s tím upírem. Zaťala ruce v pěst, rozmáchla se a udeřila. Upírovo tělo proletělo vzduchem a o kus dál dopadlo na zem. D erek s Dellou se překvapeně otočili. „Kylie?“ vykřikl Derek. „Ano?“ odpověděla Kylie, ale pak viděla, jak D e­ rek běží k jejím u tělu, bezmocně ležícímu na zemi. Otočil ho a v první chvíli zůstala Kylie naprosto v šo­ ku. Jestliže není ve svém těle, kde tedy je? D erek stále volal její jm éno a potom řekl: „Sakra, tak dýchej přece! Proboha, Kylie, dýchej!“ Zatřásl s ní. Panebože, copak jsem mrtvá? pomyslela si Kylie.

K a p ito la čtyřicátá

Kylie se podívala na své oblečení a viděla, že má na sobě vojenské maskáče. B y la... zase se ocitla ve spi­ rituálním těle Daniela Brightena - stejně jako ten­ krát v tom snu. Znamená to tedy, že není mrtvá? Podívala se znovu na své tělo a viděla, že Derek zase bojuje se dvěma upíry a chrání ji před nimi. Della se mu vrhla na pomoc. Věděla, že jim může v těle Daniela pomoct, a udě­ lala krok dopředu. Ale najednou si uvědomila, že je zpátky ve svém těle. Snažila se zvednout ze země, ale každý pohyb jí způsoboval nesnesitelnou bolest. Najednou se ve vzduchu objevila další bytost a při­ dala se na stranu Dereka a Delly. Kylie si jejich no­ vého spojence prohlížela přivřenýma očima. Sky? Najednou se všude kolem nich objevila záplava světlometů. Noční temnota zmizela a útočníci se ro­ zutekli jako krysy. Burnett spolu s několika dalšími lidmi, kteří vypa­ dali, že jsou z FVJ, se vynořovali všude okolo. Ob­ klopili dvojici upírů a nasadili jim pouta na zápěstí i kotníky.

D erek se sklonil nad Kylii. „Jsi v pořádku?" Přikývla, přestože ji celé tělo bolelo. „Co se to tady sakra děje?“ dožadoval se Burnett vysvětlení po Derekovi. Hmátl po něm, jako by i je ­ mu chtěl nasadit pouta. „To je moje vina," zašeptala Kylie. „To já jsem ho k tom u přinutila." „Nenutila mě k tom u," prohlásil Derek. „Ne, byl to můj nápad,“ přidala se Della. „Ne, všichni si vymýšlejí. Není to jejich chyba," vložila se do toho nakonec Sky. Zdálo se, jako by všem najednou došla slova, až konečně promluvil Derek. „Sky sem narafičila krev, aby vás svedla na stopu zpátky do tábora. Ze začátku pom áhala těmhle mizerům, ale nakonec zm ěnila ná­ zor a přišla nám na pom oc." Kylie věděla, že tohle Derek zjistil při „rozhovo­ ru" se lvy. Domnívala se, že mu to šelmy prozradily. Ve všem tomhle zm atku se na ni alespoň trošku usmálo štěstí a m ěla radost, že se nemýlila. „M luví pravdu," odpověděla tiše Sky a zkřížila ru­ ce, aby jí Burnett mohl nasadit pouta. Ten to hned udělal. „Proč jste to udělala?" zeptal se a znechuce­ ně se na ni podíval. „O n i..." začala a podívala se na zajaté upíry, „mají m oji sestru. Vyhrožovali mi, že ji zabijí, je st­ li jim nepom ůžu, aby byl tábor zrušen." Sky se po­ dívala na Kylii. „U dělala bych to, kdyby to bylo všechno, co po mně chtěli, ale to h le... Slíbili mi, že při té akci nebude nikdo zraněný. Nevím, ja k se do­ stal lev do tvé ložnice, Kylie, přísahám . Řekli mi, abych vzala všechny čarodějky a kouzelnice na ně­ jaký výlet. Tušila jsem , že mají něco v plánu, ale ani v duchu by mě nenapadlo... Tvrdili mi, že ne­ dojde k žádným zraněním ." Sky zatřásla hlavou

a podívala se na Burnetta. „Jen jsem se snažila za­ chránit sestru." „Oni? Kdo jsou ,o n i‘?“ zabručel Burnett a podíval se na dva upíry spoutané na zemi. Jeden z nich na Burnetta zavrčel a snažil se vymanit z pout. Dva chlápci z FVJ ho ihned zkrotili. Kylii najednou došlo, kdo je ten zrzek, ten který ji chytil a snažil se ji odtáhnout pryč. Z toho poznání ji zamrazilo po zádech. „Krvelační bratři," zašeptala Sky. „Gang upírů." „A proč se snaží, abychom tábor zrušili?" zeptal se Burnett. „Myslí si, že kvůli táboru přicházejí o nové čle­ ny," odpověděla Sky. „A podle toho, co říkali, ne­ jsou jediná skupina, která si to myslí. Většina těchhle nebezpečných gangů se staví proti tomuhle kem pu." „Víte, kde drží vaši sestru?" vyptával se dál Burnett a Kylie v jeho hlase zaslechla alespoň trošku soucitu. „Ne. Ale otec někoho najal, aby ji našel." Najednou se odněkud přiřítila Holiday a pohle­ dem zavadila o Sky v poutech. „Co to děláte?" ze­ ptala se Burnetta. „Jen svoji práci," odpověděl a odváděl Sky pryč. Holiday vyhrkla: „O kam žitěji pusťte —" „Nemůže, Holiday," pronesla Sky. „Dělá jen svou práci a má pravdu. Všechno jsem zpackala. Je mi to líto." „A čeho je ti líto?" Sky se podívala na Dereka. „Vysvětli jí to, pro­ sím," kývla na něj. Burnett se podíval na Holiday, jako by jí chtěl ně­ co říct, ale pak strčil do Sky, aby se dala do kroku. Holiday se podívala na Kylii, Dellu a Dereka. „Tak teď mi to vysvětlete. A hezky rychle."

Holiday zavolala do tábora doktora, aby všechny po­ řádně prohlédl. Zjistil, že je to jen pár škrábanců a pořádných modřin, ale jinak jsou všichni v pořád­ ku. Bylo něco kolem druhé hodiny ráno, Kylii bolelo celé tělo jako čert a jediné, po čem toužila, bylo jít do postele. Burnett měl ale zřejmě jiné plány. Kylie a její „spolupachatelé" - z nějakého důvodu se k nim veřejně přihlásili i Helen, Perry a M iranda - měli počkat v jídelně. Do dveří vešla Holiday s Burnettem v zádech. Kylie si všimla bolesti v očích vedoucí tábora; nebylo pochyb, že ji zrada Sky zasá­ hla hodně hluboko. Burnett se pustil do řeči, spíše do planého tlachá­ ní. Bylo zřejmé, že se rád poslouchá. Začal tím, že to, co udělali, byla pěkná hloupost a že se mohli do­ stat do mnohem větších problémů. Měli vlastně štěs­ tí, že nikdo z nich při té šarvátce nepřišel o život. Bia, bia, b ia ... Ale má pravdu, pom yslela si Kylie. Přesto bych to však klidně udělala znovu, kdyby to bylo potřeba. Seděla na lavici a klidně přijímala trest spolu s ostat­ ními. Věděla, že tajně vniknout do zoo se neobejde bez problémů, s bojem s gangem upírů ale nepočíta­ la. Jejím plánem bylo, aby se Derek dostal ke zvířa­ tům a získal od nich odpovědi na to, kdo stojí za tím masakrem. Což se, mimochodem, podařilo. Tedy ne, že by tohle Burnett zmínil. „Uvědomili jste si vůbec, že jich na vás pět bylo mnohem víc? Nemůžu u v ěřit..." pokračoval ve své tirádě a připomněl jim , že jsou všichni nadpřirozené bytosti, takže by od nich očekával víc chytrosti, než předvedli. Než si Kylie stačila promyslet otázku, slova jí vy­ létla ze rtů sama od sebe. „Pořád ještě uvažujete o tom, že tenhle tábor zavřete?"

Burnett, ne příliš šťastný, že ho přerušila, se za­ mračil. „Pokud se takhle chcete chovat dál, pak asi nemáme jinou možnost." Dost. Dost. Dost. Když tohle slovo zaznělo v Kyliině mysli potřetí, postavila se. „Udělali jsm e jen to, co jsm e si mysleli, že je nutně." Nevěděla, kde se najednou vzala její energie, možná to bylo tou únavou, ale nemohla teď přestat. „Zdá se, že úplně zapomínáte na to, že jsm e nem ě­ li v plánu začít takovouhle šílenou rvačku s gangem mizerných upírů. Jediné, co jsm e chtěli, bylo, aby D erek navázal spojení se zvířaty a zjistil, kdo za tím vším stojí. Komu šlo o to, aby se tábor zrušil." „Ale měli jste přijít za nám i," řekla Holiday. A protože Kylie byla unavená a naštvaná, pustila se i do vedoucí tábora. „A proč bychom to dělali?" zeptala se. „Nevěřili jste nám ani natolik, abyste nám řekli, co se tu děje. Ano, já vím, že jsi vedoucí tábora, ale tady nejsme v nějaké mateřské školce. Tvrdila jsi mi, že jsm e tady proto, abychom se nau­ čili žít mezi normálními lidmi, abychom se začlenili do normálního života, ale sami jste nás tu chtěli chránit před něčím, co by se dalo přinejmenším na­ zvat nepříjemností. A upřímně řečeno, nemyslím si, že kdybychom se ti se svým plánem svěřili, že bys nás nechala do toho jít. Určitě bys nás přesvědčova­ la, jak je to nebezpečné. A pak jd e taky o vás." Kylie prstem ukázala na Burnetta. „Tak dost! To by už stačilo," vyštěkl Burnett. To ani náhodou! „I kdyby nám Holiday náš plán schválila, vy byste nikdy D ereka nepustil do zoo, protože jste nás všechny předem podezříval." „Souhlas," pronesl Derek. „Amen," dodala Della.

„Jen tak dál, Kylie,“ povzbudila ji Miranda. A všichni ostatní v místnosti pokyvovali souhlas­ ně hlavami. „To teď není důležité," pronesl Burnett. „Ale je .“ Holiday zvedla ruku, aby toho vysokého, snědého a hrozného upíra umlčela. „Kylie má prav­ du. Sice se mi to nelíbí, ale musím s ní souhlasit." Holiday se zhluboka nadechla. „Skutečně mám sklony k tomu být přehnaně ochranitelská." Podívala se na Burnetta. „A vy zas máte sklon b ý t... no, hňup." Burnettův výraz ve tváři byl něco mezi šokem a vztekem. „Jsem jenom upřím ná." Holiday se podívala zpát­ ky na Kylii a zbytek teenagerů. „Abych ti odpovědě­ la na tvou otázku, Kylie, Burnett mě už informoval, že - díkybohu - tábor nebude zrušený." Všichni v místnosti zajásali nad svým vítězstvím. „V lastně..." Holiday se podívala na Burnetta, jako by žádala o jeho svolení, aby mohla pokračovat. Zam račil se, ale přikývl. „Vlastně mi Burnett také sdělil, že moje žádost přem ěnit tenhle tábor na internátní školu Údolí stínů byla schválena." „Jako normální škola?" zeptala se Kylie. Holiday přikývla a Kylie si všimla, že pohledem vyhledala Dellu. „Doufáme, že by mohla ulehčit některým novým nadpřirozeným ve vypjatých situacích, například když zjistí, že je velmi těžké žít v rodině normálních lidí. M ěla by jim pomoct navázat nové kontakty a zabránit rozpadu takových rodin." Kylie se usmála a podívala se na Dellu, která vy­ padala, jako by se m ěla každou chvíli rozbrečet. „A," Holiday pokračovala, „protože je pravda, že jsem dnes pana Jamese nazvala hňupem, což tedy

doopravdy je, musím mu na druhou stranu přiznat, že jeho nadřízený mě dnes večer inform oval... na rozdíl od toho, co jsem si myslela - že pan James byl vždycky zastáncem této školy, že se za nás po celou tu dobu přimlouval. Takže ať se vám to líbí, nebo ne, zaslouží si náš respekt." Burnett stál s rukama zkříženýma na hrudi a propaloval Holiday pohledem. Kylie se domnívala, že Holiday se na něj záměrně nedívá, aby ho pořádně naštvala. „Řekla bych," Holiday si stoupla ke dveřím, „že už je hodně pozdě a zítra je další rodičovský den, takže bychom měli tohle sezení rozpustit a jít spát, abychom zítra byli čilí jako rybičky." M iranda, D ella a Kylie vyšly z jídelny společně. „Chan při tom nebyl," pronesla Della. „Cítila bych ho." „Já vím ," odpověděla Kylie. „Kdo je Chan?" zeptala se Miranda. „Vysvětlím ti to později," řekla Della a obrátila se zpátky ke Kylii. „Když Sky říkala, že toho lva do tvé ložnice nedala, tak mluvila pravdu," pronesla tiše Della. Vydaly se pěšinou ke svému srubu, když Kylie za­ hlédla Dereka. „Taky cítíš ve vzduchu ty feromony?" zeptala se Della Mirandy. Kylie se na ni zamračila, ale pak se otočila smě­ rem k Derekovi. „Hej, počkej na mě," zavolala na něj. Otočil se a spěchal k ní. Když se setkali, usmíval se. „Líbilo se mi, jak ses postavila proti Holiday a Burnettovi," řekl. Kylie pokrčila rameny, protože sama netušila, kde

k tom u našla odvahu. Ř íkala jen to, co si m ysle­ la. A o svém plánu si skutečně myslela, že byl dobrý. „A mně se zase líbilo, jak jsi vyřídil ty upíry. Jak se ti podařilo je tak odrovnat?" D erek se zakřenil. „Zdá se, že mám schopnost za­ blokovat jejich systém myšlenkovým přetížením. To je dobrý, co?" „Jo, to tedy je," zasmála se Kylie. D erek se na ni zkoumavě podíval. „Ten tvůj duch tam byl s námi, že jo?" „Ano," řekla Kylie potichu. Nebyla ještě připrave­ na se někomu svěřit se svou mimotělní zkušeností. Stáli tiše a dívali se vzájemně do očí. „Fungovalo to, co?" zeptala se po chvíli Kylie. „Navázal jsi spo­ jení se zvířaty? Protože jak jinak bys věděl o Sky, nem ám pravdu?" D erek přikývl. „Ano, měla jsi pravdu." M ěla pocit, jako by zaslechla v jeho hlase ještě ně­ co jiného. Lítost? „Zlobíš se, že jsem tě k tomu přesvědčila?" Pocit viny se vznášel kolem její hrudi jako mušky nad shni­ lým banánem. Udělal to pro ni, ne proto, že by sám chtěl. „Jestli js i... chci říct, mrzí mě, že —" Zvedl ruku a přiložil jí prst na rty. „Nemusíš se vůbec za nic omlouvat. Jsem rád, že se to stalo. Abych pravdu řekl, je mi teď mnohem lip. Dnešní noc byla správným rozhodnutím." Odsunul jí pram í­ nek vlasů za ucho a nechal dlaň na její tváři. „Uděla­ li jsm e správnou věc, Kylie. Jsme dobrý tým." „Už podruhé jsi mi zachránil život. Vlastně po­ třetí, pokud počítám i toho hada." Kylie k němu vzhlédla a mile se usmála. Jeho dlaň na tváři ji pří­ jem ně hřála. Bylo jí dobře a cítila se s ním bezpečně. Aniž by o tom přemýšlela, stoupla si na špičky a při­ tiskla své rty na jeho.

Nejsem ten, kdo se začal líbat. Ne, to ona začala. Nejsem ten, kdo polibek prohloubil. Ne, to ona m ě začala líbat vášnivěji. Nejsem ani ten, kdo se víc tiskl. Ne, to ona m ě objala kolem krku. Tedy ne, že by mi to vadilo, pomyslel si Derek. Ale byl to on, kdo pronikl jazykem do jejích úst a ochutnal její sladkou chuť. Hluboko ve své duši Kylie zaslechla slabé povzdychnutí „ach“ . Pomalu se odtáhla. Oba dva namáhavě dýchali. Neuvědomovala si, že by tak těžce dýchali, když se rvali s těmi darebáky. Otevřel oči a zadíval se na ni. „Ach, Kylie.“ Kylie se stále snažila popadnout dech a vyčistit si hlavu. Dívala se na své boty, protože podívat se teď na něj, jí připadalo hrozně těžké. Neměla v úmyslu ho políbit. Nebo snad ano? Derek jí přejel prsty po bradě a zvedl jí hlavu. Za­ traceně, chce mě přinutit, abych se mu podívala do očí. A pak se mě možná zeptá na něco, na co stále ještě neznám odpověď. „Co to mělo znamenat, Kylie? Bylo to jen podě­ kování za záchranu života... nebo to bylo něco víc?“ Tak, a otázka, které se tak bála, byla venku. „Já nevím,“ odpověděla upřímně. „M ožná jsem jen měla nějakou slabou chvilku." Derek se zasmál. „Udělej pro mě něco.“ Naklonil se k ní blíž. „A co?“ „Kdykoliv budeš mít nějakou slabou chvilku, přijď za mnou.“ Kylie ho chtěla bouchnout pěstí do hrudi, ale De­ rek jí ruku zachytil. Přitáhl si ji ke rtům, aniž by z ní jeho zelené oči spustily pohled, a něžně ji políbil na

hřbet ruky. Jeho vlhké rty vyvolaly příjemné brnění —úžasný pocit - kolem páteře. Nevěděla, jak je to možné, ale jejich druhý poli­ bek v ní vyvolal ještě větší zmatek než ten první. A asi proto si právě v této chvíli všimla, jak krásná je noční obloha. Zdálo se, že je ... kouzelná. Hvězdy na ní blikaly jako v nějakém disneyovském filmu. M ů­ že za to snad Derek? Použil snad zase ten svůj nad­ přirozený dar, aby se cítila tak krásně? A záleží vů­ bec na tom, pokud by ho použil? Na tuhle otázku neznala odpověď. „Já... asi bych už m ěla jít. Zítra je rodičovský den.“ „Doprovodím tě k srubu,“ pronesl D erek a po­ zvedl obočí. „Nedám ti už žádnou pusu,“ vyhrkla Kylie, než si svá slova stačila promyslet. D erek se zasmál. „Jsem přesvědčený, že dáš.“ Věděla, že má pravdu, a le ... „Ale ne dnes večer." „To je mi jasné. Ještěže umím být tak trpělivý." Derekův polibek a možná i všechno to ostatní, co se v noci stalo, pomohlo Kylii zapomenout, že se dnes setká s matkou. Nemyslela na to, co m ám a řekne na Kyliinu novinu, jak viděla otce ve městečku. Ale vy­ nořila se další otázka, kterou jí jednou bude muset položit. Otázka, která Kylii svírala vnitřnosti. Otázka, na kterou teď nechtěla myslet. Zrovna stála v jídelně, čekala, až matka přijede a přemýšlela, jestli by se přece jenom matky měla ptát. Upřímně řečeno, některá slova nejsou míněna tak, jak byla vyřčena. M atka vešla do dveří a Kylie si všimla, jak se roz­ hlédla, aby ji našla. Uvědomila si, jak málo jsou si podobné - máma měla hnědé oči, tmavé hnědé via-

sy, Kylie modré oči a blonďaté vlasy. Akorát nos m ě­ ly obě stejný. „Málem jsem tě nenašla," ozvala se matka, když se posadily u jednoho neobsazeného stolku. M áma ještě ani nedosedla na židli, když hned prohlásila: „Dneska ses, Kylie, asi moc nevyspala, co?“ Je to snad jakýsi druh m ateřského radaru, nebo jak je možné, že tohle m ám a hned vidí? pom yslela si Kylie. „M ěla jsem jen trochu neklidnou noc,“ za­ lhala. M atka se naklonila přes stůl a zašeptala: „Neměla jsi zase jeden z těch tvých děsivých snů, že ne?“ „Ne,“ odpověděla Kylie. M atka zamrkala, jako by jí pohledem říkala: as­ poň mi tak očividně nelži. „Opravdu ne .11 „Tak fajn,“ řekla nakonec máma. „Dobrý den všem,“ ohlásila se Holiday z malého pódia na jedné straně jídelny. „Já vím, že vás nor­ málně takhle nevyrušuju, když jste na návštěvě. Ale mám pár novinek, které bych vám ráda sdělila. Za prvé, je mi líto, že vám musím říct, že Sky Peacemakerová, moje kolegyně, musela neočekávaně z rodin­ ných důvodů tento tábor opustit .11 Kylie musela uznat, že Holiday tohle zvládla ele­ gantně, aniž by příliš lhala. „N icm éně ,11 pokračovala Holiday, „hledám e za ni náhradu. A do té doby, než někoho najdeme, máme prozatím ní - opravdu jen dočasnou - osobu na záskok. Ráda bych vám představila pana B ur­ netta Jam ese. Vítejte u nás, pane Jam esi .11 Kylie uvažovala, jestli si Holiday uvědomila, ja ­ kým způsobem řekla to „opravdu jen dočasnou11. Skutečnost, že se chystala pracovat společně s Burnettem, bylo jako nechat se zaživa sežrat lvem.

„A moje druhá novinka j e .. . “ Holiday vysvětlila, že tábor se postupně přemění na internátní školu. Zatím co Holiday mluvila o svých plánech, Kylie po­ zorovala matku. Skoro čekala, že máma vstane, zač­ ne tleskat a skandovat: Konečně svoboda! Konečně svoboda! Kupodivu máma dovedla vzrušení ovládnout. Ky­ lie pocítila bodnutí viny, že ji snad odsuzuje neprá­ vem. Bylo ale nefér, že Kylie sama se chtěla nechat do této internátní školy zapsat, ale m atka se teď tvá­ řila, že snad nechce vlastně totéž. A to i přesto, že měla být nadšená! Když Holiday skončila, Kylie se podívala na mat­ ku a řekla: „Nechceš se se mnou projít? Jsou tady v okolí krásná místa." M atka se podívala na své boty. „Jasně, ještěže jsem si vzala tenisky." Kylie se rozhodla, že mámu vezme na procházku lesem po cestě, která končila u potoka. Nebude to tam sice tak krásné jako s Derekem, ale i tak jí to místo připadalo kouzelné. Došla do srubu, aby s se­ bou vzala deku, na kterou by se mohly posadit. M atka si zatím prohlížela srub. „Je to tu malé, ale hezké.“ Kotě vyběhlo z ložnice a zaútočilo na matčiny tka­ ničky. „Ach, to je sladké kotě." M atka ho zvedla do náruče a mazlila se s ním. „Čí je to kotě?" „N o... moje." M atka se na ni překvapeně podívala. „Prima, ale nemyslíš si, že ses mě měla nejdřív zeptat?" „Já... no, asi jsem m ěla," odpověděla Kylie. M atka se zadívala na kotě. „Víš, že mi tohle koťát­ ko někoho připom íná?" „Moji bývalou kočičku?"

„Ano. Pamatuješ si na ni? M ěli jsm e tu kočičku, ještě než ses narodila. Tvůj otec mi ji dal v den, kdy jsm e tě poprvé uviděli na ultrazvuku. Byl tenkrát tak nadšený, ta k ...“ M atka se odmlčela a zamrkala, jako by chtěla z hlavy vyhnat vzpomínky, které se najed­ nou vynořily. „Ach, tak sladké kotě.“ Položila kotě na zem, jako by ho obviňovala z toho, že v ní vyvo­ lalo tak trýznivé vzpomínky. Kylie zahlédla v jejích očích bolest a měla na tátu zlost. Polkla knedlík, který se jí tvořil v krku, a od­ běhla do ložnice pro deku. Kráčely lesem v tichosti, až když se máma zepta­ la: „Tys teď někdy volala svému otci, že?“ Kylie málem zalhala, ale pak po pravdě odpovědě­ la: „Telefon funguje oboustranně, mami. Pokud se mnou chce mluvit, může mi zavolat." „Zlatíčko, muži nejsou tak dokonalí v —“ „Já nemluvím o mužích obecně, mluvím o tátovi." „Jsem si jistá, že to nebylo úmyslné, když tenkrát za tebou nepřijel. Jeho práce je náročná a občas se jí musí přizpůsobit." „Opravdu?" zeptala se Kylie. „A proto jsi mu ho­ dila to spodní prádlo na gril?"

\
M atka šla dál vedle Kylie po lesní cestě. „Nejsem moc pyšná na to, že jsem to udělala." „Ale měla bys být,“ podotkla Kylie. „Myslím, že to bylo docela příhodné." M atka ji zkoumavě sledovala a pak si povzdechla: „Jen si teď prochází takovým špatným obdobím, Ky­ lie. To je všechno." Skutečnost, že m ám a nakonec otce bránila, byla už na Kylii příliš. „Jasně, a prochází si ho se svou super mladou asistentkou." M atka se zastavila a chytila Kylii za ruku. Oči se jí zalily slzami. „Ach zlatíčko, je mi to tak líto." Kylie potřásla hlavou. „Za co se ty omlouváš? M áš snad taky nějakou bokovku? Přísahám ti, že jestli si hledáš taky někoho tak mladého, jako jsem já, tak vás ani jednoho nechci do konce svého života vidět!" „Ne. Já bych nikdy... Nechtěla jsem ... abys o tátovi věděla. Vždycky jste si byli tak blízcí." Matka si při­ kryla chvějící se rty rukou. „Jak jsi to vůbec zjistila?" Kylie vycítila, že by matku bolelo, kdyby jí při­ znala, že otec vzal tu pipku minulý týden s sebou

sem do městečka, a proto radši zalhala. „Přistihla jsem ho při lži.“ Matka potřásla hlavou. „Nikdy mu lhaní moc nešlo." Kylie uvažovala, jak dobrá byla ve lhaní matka. Věděl vůbec otec pravdu? Zastavila se a zavřela oči. Přemýšlela o otázkách, které by měla matce položit. „Drahoušku, to je krásné," ozvala se matka. Kylie otevřela oči a zjistila, že se máma dívá na proud průzračné vody, který se valil nedaleko nich. „To je," odpověděla Kylie a rozprostřela deku, aby se mohly posadit. „Jsou tady opravdu vodopády?" zeptala se matka. „Říkala jsem ti, že ano," řekla Kylie a doufala, že matka v jejím hlase nezaznamená lítost, že je ještě neviděla. A pak se najednou rozhodla, že i kdyby k nim měla jít sama, musí je vidět. Byl to asi blázni­ vý nápad, ale bez toho, aby vodopády viděla, z tábo­ ra neodjede. „Ale ještě jsem je neviděla." „A proč ne?" Kylie pokrčila rameny. „Říká se, že podle nějaké legendy se u nich zjevují duchové. A většina lidí se k nim bojí chodit." Včetně mě, dodala v duchu Kylie. Ale moje rozhodnutí to nezmění. „Opravdu?" zeptala se máma fascinovaně. „M ilu­ ju strašidelné příběhy, ty ne?" „Občas," odpověděla Kylie popravdě a zadívala se na druhou stranu, aby jí matka neviděla do obličeje. „Je tady takový klid," rozplývala se máma. „Líbí se mi tu." Naklonila se a pohladila Kylii po ruce. „Dík, žes mě sem vzala." Zbabělče, řekla si Kylie a zasunula otázku, na kte­ rou se chtěla zeptat, hluboko do paměti. Přešla radě­ ji k méně výbušnému tématu. K takovému, které by matku mohlo potěšit. „Co si myslíš o té změně tábo­ ra na internátní školu?"

„Ta vaše vedoucí vypadala, že z toho má velkou ra­ dost," řekla matka a stále se dívala do zurčivé vody. „A co říkáš tomu, že bych se zapsala?" M atka se na ni podívala. „Cože? Zlato, je to inter­ nátní škola. To znamená, že bys bydlela tady." „Já vím ," odpověděla Kylie překvapená matčinou reakcí. „No, aspoň by ses se mnou nem usela přes tý­ den otravovat." Kylie se snažila, aby její hlas zněl škádlivě. Ale pokud měl být matčin výraz odezvou, pak se jí to vůbec nepovedlo. „Ne," řekla máma. „Nelíbí se mi, žes bys měla bydlet někde jinde. Máš domov, a ten je u mě." V tu chvíli Kylii došly dvě věci. Zaprvé, že chce - ne, že musí - zůstat tady v táboře Údolí stínů. M u­ sí najít nějaký způsob, jak matku přesvědčit, aby s tím souhlasila. A zadruhé, uvědomila si, že matka se jí nechce zbavit, jak si předtím myslela. Byla si tak jistá, že by jí m áma nej raděj i sbalila kufry a při první příležitosti ji vyhodila z d om u...! Při tom poznání s e jí rozbušilo srdce. Nevěděla, co na to mámě odpovědět. „M ně... mně se tu ale oprav­ du moc líbí, mami." „Ale doma se ti to přece taky líbí, ne?" Už ne, chtěla odpovědět upřímně, ale věděla, že by to bylo vůči matce kruté. „A le.. „Jestli tohle je tvoje pom sta za náš rozvod —" „To není, mami," vyhrkla rychle Kylie. „Fakt ne. Jen ... jen je mi tu mezi ostatními dobře. Tady jsem konečně zjistila, kdo vlastně jsem . Pamatuješ si, jak jsi mi kdysi říkala, že jsem ,nějaká divná‘, protože jsem se s nikým moc nekamarádila? Protože jsem nechtěla chodit do žádných klubů? Ale sem ... pat­ řím, mami." „Máš doma přece Sáru. Vy dvě jste si blízké jako sestry."

„Mám Sáru ráda a vždycky budu, ale nejsm e... už to není, co to bývalo. Už si dokonce ani nevoláme každý den. Našla si jiné kamarádky a popravdě řeče­ no, já se mezi ně moc nehodím." Matčiny oči zešedly a bylo vidět, že si dělá staros­ ti. „Ale —“ „Mami, pro sím ..." Kylie si uvědomila, že udělaly malý pokrok, protože matka se s ní už nedohadovala s takovou razantností jako vždy. A pak Kylie vytáhla další trumf. „Říkala jsi mi, že tvoje nové zaměstnání vyžaduje hodně cestování. A kde myslíš, že budu já? Kdo se o mě bude starat, když ty budeš pryč?" „Tvůj otec se o tebe postará." Kylie zatřásla hlavou. „M yslíš si snad, že bych vkročila do bytu, kde žije s tou nánou, která je skoro stejně stará jako já?" „Tak dobře, já se vzdám toho povýšení," řekla m á­ ma. „Jsi pro mě mnohem důležitější n ež... než něja­ ká práce." Slzy se jí koulely po tvářích. Kylie také bojovala s tím, aby neplakala. A proto­ že to cítila jako správnou věc, naklonila se k matce a objala ji. „Miluju tě," řekla Kylie a držela matku v objetí. M atka se neodtáhla, jen Kylii poklepávala po ra­ meni. N ebylo to to nejvřelejší objetí, ale pro začá­ tek to bylo až dost. A pak se Kylie pomalu odtáhla. „Prom iň." „Za co?" zeptala se matka a Kylie si všimla, že je úplně vyvedená z míry. Další věc, kterou měla s matkou společnou a kterou dřív nepoznala. „Promiň," zopakovala Kylie. „Nechtěla jsem ti ublížit. A nemusíme se o té škole rozhodovat zrovna dneska. Budu tu ještě celé léto, líbí se mi tady. H oli­ day říkala, že studenti rozhodně budou moct jezdit domů o víkendech. A o všech svátcích a prázdni­

n ách ... A my bydlíme jen tři hodiny odtud. A navíc, ty pracuješ z domova, takže by ses m ohla přestěho­ vat i blíž. M atka si povzdychla. „Jsi moje dcera, holčičko," zašeptala a pohladila ji po tváři. „Nechci, aby tě vy­ chovávali cizí lidé.“ „M ami, myslíš to vážně? Vždyť za pár měsíců mi bude sedmnáct. Už jsi mě přece vychovala." Kylie zaváhala a pak dodala: „A kromě toho, m ohla by sis ještě někoho najít." M atka se na ni překvapeně podívala. „M yslím, že k tomu nemám dost odvahy." „Proč ne? Jsi hezká, a když si koupíš pár nových kousků na sebe, mohla bys být i... sexy." Jsi m no­ hem hezčí než ta holka, se kterou se teď schází otec, pom yslela si Kylie. M atka si povzdychla. „Kdy ta moje malá holčička tak dospěla?" „Já nevím." Kylie se zakřenila a lehla si na deku. A m atka se položila vedle ní. Naslouchaly hučení vody, která se valila přes kameny, a sledovaly, jak se po blankytně modré obloze honí bílé mráčky. M ož­ ná, že si to Kylie jenom představovala, ale měla po­ cit, jako by až tady slyšela šumění vodopádů. Po dlouhé chvíli se Kylie posadila. „Mami, můžu se tě na něco zeptat?" „Jistě, drahoušku." Kylie se na ni zadívala a pak vyhrkla otázku, která ji už dlouho pálila na jazyku. „Kdo je můj skutečný otec?"

K a p ito la čtyřicátá druhá

Kylie si všimla, jak sebou máma trhla. Nedívala se na ni, jako by přemýšlela, jakou lež si má vymyslet. „A nelži mi, m am i,“ řekla Kylie. „Potřebuju znát pravdu." M atka se na ni konečně podívala. Její velké hnědé oči byly vystrašené a plné slz. „Jak ses to dozvědě­ la? Řekl ti to ... otec?“ Který otec, pomyslela si Kylie, ale nahlas neřekla nic. Věděla přesně, koho má m atka na mysli. Mysl jí zaplavila úleva. Otec o tom věděl. Kylie nechtěla věřit tomu, že by mu máma dokázala celá ta léta lhát. Pak se ale vyděsila, když ji napadlo, že prá­ vě tohle může být důvod jejich rozvodu. Zjistil otec teprve nedávno, že není jeho dcerou? Srdce se jí se­ vřelo při pomyšlení, že ona může být důvodem, proč se její rodiče rozešli. „Ne, mami. On mi to neřekl. Je to jen m ůj... po­ cit." Byla to pravda. Neměla o tom žádné důkazy a ani se na to neptala Daniela. Ale jen ten podivný pocit, že jí Daniel někoho připomíná, že je jí zvlášt­ ním způsobem povědomý, jí napovídal, že s ní musí nějakým způsobem souviset.

Podobal se dívce, kterou viděla každý den ráno v zrcadle, když si čistila zuby - stejné modré oči, stejné blonďaté vlasy, stejná postava. Dokonce měli stejnou chůzi. A pak ten jeho obraz mozku, který stále ležel Ky­ lii v hlavě. Vzpomněla si, jak Helen popisovala ten její - taková nejasná změť čar. O těchhle věcech ale nem ohla s matkou mluvit. „A navíc, vůbec se otci nepodobám ," řekla Kylie. Po tvářích se matce koulely slzy. „Ach, Kylie. Je mi to tak líto. Tak moc mě to mrzí. Promiň." „Co se stalo?" zeptala se Kylie. „Prosím, řekni mi, že se kvůli tomuhle nerozvádíte." „Ne, zlato." M atka si setřela hřbetem ruky slzy a začala vyprávět. „Setkala jsem se s Danielem Brightenem ve fitness centru. Pracoval tam. B yl... já nevím, jak ti to vysvětlit, ale byl prostě... okouzlující. Až magický. Zamilovala jsem se do něj na první pohled." M atka se dívala do prázdna, jako by se přenesla v mysli jinam . „Pozval mě na schůzku, kde mi hned oznámil, že za tři týdny odjíždí do Zálivu. Tři týdny bylo všechno, co jsm e pro sebe měli. Já vím, že to možná zní divně, ale tebe bych radši zam kla v poko­ ji, kdybys chtěla udělat to, co jsem udělala tenkrát já, ale... Hned po první schůzce jsem věděla, že on je ten pravý. Na třetí schůzce jsem byla... Nebylo nic, co bych pro něj neudělala. Byli jsm e prostě ne­ rozlučně spojení a zamilovaní. Když odjížděl, řekl mi, že až se vrátí, vezmeme se. Že mě představí své rodině... Oni tenkrát bydleli v Dallasu, takže jsem je nikdy nepoznala." M atce se zadrhl hlas a nemohla se ani nadechnout. „Dva týdny po jeho odjezdu jsem zjistila, že jsem tě­ hotná. Napsala jsem mu to hned v příštím dopise."

Kousla se do rtu a do očí jí vhrkly další slzy. „Pře­ stal mi psát. M yslela js e m ...“ Slzy se jí koulely po tvářích. „M oje první myšlenka byla, že ho ta zpráva zaskočila a že dítě nechtěl." Zhluboka se nadechla a otřela si tváře. „O dva dny později jsem v novinách četla jeho nekrolog. Dodneška ani nevím, jestli vů­ bec můj dopis dostal." Kylii se rozbušilo srdce, když si vzpomněla, jak Daniel vytáhl z kapsy dopis a jak ho naposledy polí­ bil. I jí se oči naplnily slzami a bojovala s nutkavou potřebou vyprávět matce svůj sen. Vyprávět jí o tom, jak ji Daniel navštívil. M atka si objala kolena, jako by jí bylo najednou chladno. Kylie věděla, že on je tady s nimi. Stál ved­ le mámy a díval se na ni s takovou láskou v očích, až Kylie přestávala dýchat a slzy jí stékaly v pram ín­ cích po tvářích. „Bylo m i... bylo mi jenom osmnáct let," pokračo­ vala matka. „M atka by mi snad i porozuměla, ale můj otec, b y l... málem ho to zabilo. S tvým otcem - m ys­ lím toho nevlastního - jsm e se začali scházet na střední škole. V ždycky... mi tvrdil, že mě miluje." Zvedla hlavu. „Zavolal mi hned, jak se tohle stalo. Řekla jsem mu, že teď není vhodná doba, abych s ním někam šla. Ale on se jen tak lehce nevzdával. Šli jsm e tedy spolu na kávu a já mu všechno vyprá­ věla. Nevím proč, ale asi jsem potřebovala v tu chví­ li přítele." M atka se otočila a zadívala se na Kylii. „Zachoval se úplně jinak, než by se zachovala většina mužů v téhle situaci. Klekl si tam tenkrát na koleno a po­ žádal mě o ruku. Přímo v té kavárně." Kylie si pomyslela, jak moc otec asi musel matku milovat, když tohle udělal. Co se ale s tím mužem stalo teď? Copak může stejný člověk tohle udělat?

M atka pokračovala: „Požádal mě jen o jednu jed i­ nou věc. M usela jsem mu dát slib. Nechtěl, aby ně­ kdy někdo věděl, že nejsi jeho.“ Znovu si přitiskla dlaň na rty. „Tvůj biologický otec už tu nebyl. Byla jsem zoufalá. N ikdy... nikdy bych si nepomyslela, jak těžké bude tenhle slib dodržet." Kylie položila svou ruku na matčinu. „Den, kdy ses narodila... bylo to, jako bych znovu spatřila tvého otce. Jsi mu tak hrozně podobná." Já vím, pomyslela si Kylie a stiskla matce ruku. Pak se podívala na Daniela Brightena. „Vím, že kdyby žil, miloval by tě nade všechno." Kylie zavřela oči a pak se jí najednou slova sama řinula z úst. „Myslím, že mě miluje. A myslím, že te­ be miluje taky." A pak ji matka objala. Objala ji, přitiskla si ji k hrudi a konejšila ji jako malou holčičku. Nebylo to letmé objetí, kterého se jí obvykle od ní dostávalo. Tohle bylo pravé mateřské objetí. Zůstaly u potoka ještě hodně dlouho. M luvily spo­ lu o všem možné i nemožném, matka jí vyprávěla o bláznivé a vše stravující lásce k Danielovi. Dokon­ ce mluvily i o babičce. „Já vím," pronesla máma. „Ten den jejího po­ hřbu.. . Nemohla jsem najít kapesník, abych jí setře­ la ze rtů tu šílenou rtěnku, kterou jí namazali rty." Kylie se zasmála. „Vsadila bych se, že by to ba­ bička hrozně ocenila." A pak Kylie znovu ucítila chladivý vánek. Ale byl jiný, než na jaký byla zvyklá u Daniela. Kylie se usm ála a věděla, že duch babičky je někde tady poblíž. „Babička byla úžasná," řekla Kylie. O chvíli později se vydaly na cestu zpátky do tá­ bora. Šly po lesní cestě těsně vedle sebe a za chvíli m atka chytila Kylii za ruku. „Tvůj otec —" řekla,

člověk, který tě vychoval... tě miluje. Já vím, že se teď na něj zlobíš." „M ám právo se na něj zlobit," poznam enala Kylie. „Já vím ," zašeptala máma. „Já jsem na něj taky rozzlobená." N a chvilku zaváhala, a pak ještě doda­ la: „Ne, mám na něj šílený vztek. Ale myslím si, že by tě rozhodně nemohl milovat víc, kdybys byla je ­ ho vlastní. Tohle je jen o m ... krize středního věku." Zastavila se. „Anebo možná je pravda něco, co si vůbec nechci ani připustit." „Co?" zeptala se Kylie. „Miloval mě, Kylie. Ze začátku mě hrozně m ilo­ val. A j á . .. nikdy jsem ho nemilovala tolik jako D a­ niela. Nikdy jsem se mu k tomuhle nepřiznala, ale on to stejně věděl. Poznal to. A nakonec... ach bože, jak já jsem nenáviděla ten slib, který si na mně vy­ nutil. Pokaždé, když jsem se na tebe podívala, viděla jsem tvého skutečného otce a cítila jsem se hrozně, že ti lžu. Že lžu sama sobě. A manželství tím trpělo. Náš vztah se pomalu rozpadal." M atka mávla rukou ve vzduchu. „Je lehké dávat mu rozvod za vinu, ale upřímně řečeno, mám na tom stejný podíl viny jako on. Nikdy jsem mu ten slib nem ěla dávat." M atka vztáhla ruku a pohladila Kylii po hlavě. „Je to dobrý otec. A za ta léta, už je to víc než šestnáct let, byl i dobrým manželem. Zaslouží si ženu, která ho bude milovat stejně jako on ji. To nikdy neměl. Bylo to vůči němu nespravedlivé. A možná po těch všech letech už to nechtěl dál snášet." Kylie věděla, že máma má pravdu. Že si konečně přiznala to, co celých šestnáct let tajila a dusila v so­ bě. A Kylie to oceňovala. „M ohl tedy jen požádat o rozvod. Nemusel se hned začít chovat jako nějaký dvacetiletý puberťák a nabalit si holku, která je skoro tak stará jako já."

„Já neříkám, že m á pravdu. Nebo že je dokonalý. Ale miluje tě, holčičko. Miluje tě, i když by vůbec nem usel." Než matka odjela, Kylie jí slíbila, že otci zavolá. A ten slib Kylie určitě chtěla dodržet. Ale ne dnes. A m ožná ani zítra. „Proč je láska tak komplikovaná záležitost?" vyhrkla Kylie, když pozdě večer vtrhla do Holidayiny kance­ láře. Od chvíle, kdy m ám a odjela, zůstala Kylie ve svém pokoji a srovnávala si v hlavě všechny nové in­ formace. Přemýšlela o matce a otci a D anielovi... uvažovala, co vlastně ona sama cítí k Lucasovi a Derekovi. Její vztah k nim jí připadal stejný jako mat­ čin k Danielovi a k otci. I když rozdíly v něm byly. Holiday zvedla hlavu od nějakých papírů na stole. Z jejího výrazu ve tváři Kylie poznala, že je ve stej­ ném rozpoložení jako ona sama. Zm atená a zraněná. Určitě se opět pohádala s Burnettem. „Dobrá otázka," odpověděla Holiday. „Osobně si myslím, že tohle bozi schválně tak zařídili, aby nás naštvali." Kylie žuchla na židli na druhé straně stolu. H oli­ day se opřela a studovala její obličej. „Celé odpoled­ ne jsem o tobě nevěděla. Proběhla návštěva matky v pohodě?" Kylie se rozhodla vyložit karty na stůl. „Daniel Brighten, ten duch, který se mi zjevuje, je můj biolo­ gický otec." Holiday přikývla. Takovou reakci však Kylie vů­ bec nečekala. Sevřely se jí vnitřnosti. „Jestli mi teď řekneš, žes tohle celou tu dobu věděla, tak se strašně rozčílím ." „Nevěděla jsem to." Holiday zvedla smířlivě ruku. „Jen mě to napadlo, a v tom je rozdíl."

„Mělas mi to aspoň naznačit." „To by nemělo smysl." „Nelíbí se mi to," vyštěkla Kylie. Holiday si povzdechla. „Někdy ani mně ne, věř mi, Kylie." Obě chvíli seděly beze slov. Hudba z jídelny, kde se konala oslava toho, že tábor se neuzavře, ale na­ opak promění v internátní školu, slabě pronikala do místnosti. Internátní škola zachrání možná mnoha nadpřirozeným život, pomyslela si Kylie. „Jinak je všechno v pořádku?" zeptala se Holiday. „Ano." Pak si ale uvědomila, že má ještě jeden problém, který musí Holiday říct. „Ne, není to v po­ řádku. M ám ráda dva kluky. Jeden z nich zmizel, takže by to neměl být takový problém, že? Zvlášť, když ten, který zmizel, zřejmě provozuje perverzní sex se svou vlkodlačicí... Ale ne, m ám teď hlavu pl­ nou mámina příběhu s otcem a Danielem. Vyprávěla mi, jak není spravedlivé mít rád někoho jiného, když už jednoho člověka milujete." Kylie se odmlčela a zhluboka se nadechla. „Věřím, že to není jednoduché," pronesla potichu Holiday. „Ale ještě jsem neskončila. Je to ještě mnohem lepší, protože kluk, kterého mám taky ráda, si umí pohrávat s mými city. A když jsem s ním, mám po­ cit, že je on ten pravý a je mi s ním dobře. Ale m ož­ ná jen využívá svou sílu, svůj nadpřirozený dar k to­ mu, aby mě donutil si to o něm myslet." Holiday se zamračila. „Nemyslím si, že by tohle Derek dělal." Kylie věděla, že Holiday ví, o které dva kluky jde. Ale slyšet Derekovo jm éno z jejích úst jí rozbušilo srdce. „Už jednou jsem ti to říkala," pronesla Holiday.

„Derek je chlap a jejich logika je pro nás - ženy - dost nepochopitelná." „Takže připouštíš, že by tohle mohl dělat?" Zdálo se, že teď Kylie uhodila hřebíček na hlavič­ ku. „Mohl by, samozřejmě. Ale nemyslím si, že by to dělal. Derek není ten typ," zopakovala Holiday. „Já si to o něm taky nemyslím, a le ..." Kylie za­ vřela oči. „Jsem z toho všeho tak zmatená." Holiday si znovu povzdychla. „Kéž bych ti tak m ohla říct, že až budeš starší, bude to všechno jed ­ nodušší. Ale pokud jde o muže, zdá se, že to nikdy nemůže být snadné." „A co si mám počít s Danielem?" zeptala se rozru­ šeně Kylie. „Teď, když bych ho potřebovala, aby si se mnou promluvil a abych se ho konečně mohla ze­ ptat, kdo vlastně jsem , se mi vůbec neukázal. Asi hraje golf nebo poker se svátým Petrem! Sakra, co můžou chlapi dělat v nebi? Anebo, zatraceně, si tam taky našel nějakou mladou vášnivou přítelkyni jako můj otec a rozhodl se nechat mě tady v tom bahně samotnou." Holiday se zasmála. „Napadlo tě někdy, že možná Daniel chce, abys tohle zjistila ty sama?" „To je tak nespravedlivé!" řekla Kylie. „Tvoji ro­ diče nezemřeli a nenechali tě hrabat se tady v tom všem, abys vůbec zjistila, kdo vlastně jsi. Ty to víš už od svého narození.‘ Holiday zatřásla hlavou. „Životní cesty jsou různé. Proč si jednoduše nepřipustíš, že tohle je tvůj další úkol?" Kylie se opřela v židli. „Nechci už žádný další úkol. Proč život nemůže být jednodušší?" Holiday se zakřenila. „To by nebyla na světě žád­ ná legrace." Pak si povzdechla: „I když to strašně nerada přiznávám, ale kdyby to s muži bylo tak je d ­

noduché, nebyla by to tak o v á zábava a asi bychom se m y ženy nudily.“ „Jo, ale pocit, že se ti živ o t řítí do šíleného zmatku a ž e nevíš, kudy kam , to m o c zábavné zrovna není. A tenhle pocit m ám už n ěk o lik m ěsíců." H oliday se zam račila, položila ruku na Kyliinu a soucitně j i poklepala. „ A já pro tebe m ám zprávy, k teré ti tvůj život m ožná zam otají ještě v íc .“ „C ože?" Kylie vytáhla ru k u zpod Holidayiny. Vedoucí tábora se zam račila a ze zásuvky stolu vy­ táhla dopis. „Nechtěla js e m ti ho dávat, ale když... D ošlo mi to, když jsi mi řekla, že se někdy chovám m oc starostlivě." Kylie se nervózně zakroutila na židli a překvapeně se dívala n a Holiday. „V íš, být starostlivá je někdy dobré." „Ne. Ty m áš pravdu," ře k la Holiday. „Je ten dopis od D aniela?" Kylie zírala na bílou obálku, kterou držela H oliday v ruce. „Ne, je o d Lucase." „Dává m i kopačky," zašep tala a s bouchnutím si položila hlavu na desku stolu. H oliday se zasmála. „M yslím , že tak strašné to ne­ bude." N atáhla se přes stů l a stiskla K ylii ruku. „Jsi výjim ečná holka, Kylie. D om nívám se, že tihle dva nejsou jediní, kdo by skočil do ohně je n proto, aby přitáhl tvou pozornost." P ostavila se. „M yslím , že se půjdu na chvíli podívat n a ten večírek. Z ůstaň tu, jak dlouho budeš chtít." „H oliday?" Kylie pronesla její jm éno, aniž by se na ni otočila. „Co?" Kylie se obrátila. „N apsal Lucas i tobě?" H oliday přikývla. „Víš, jestli j e . .. s ním F redericka?"

Holiday přim houřila oči. „Ano.“ „Díky.“ Kylie se otočila zpět ke stolu a zvuk Holidayiných kroků se pomalu vytrácel v hudbě doléha­ jící sem z jídelny. Kylie si přitáhla dopis blíž. V pa­ měti se jí vynořila vzpomínka, jaké pocity jí vířily, když líbala Dereka - vášnivost, bezpečí, láska. A ne­ byly tam vůbec žádné pochyby, že by D erek jejím i city manipuloval. Její polibek s Lucasem b y l... vášnivější, ale necí­ tila se s ním v bezpečí. M ožná právě proto byly je ­ jich vzájemné city tak žhavé. Zdá se, že riziko a vá­ šeň jdou ruku v ruce. Kylie zírala na bílou obálku na stole. M ůže L u­ cas v dopise prozradit něco, co by m ohlo zm ěnit skutečnost, že zm izel z jejího života? Že je s ním teď Fredericka - dívka, s níž se vyspal, ja k se sám přiznal? Ne, pomyslela si Kylie. Nic nemůže tuhle sku­ tečnost změnit. Stejně tak jako otec nemůže nikdy zm ěnit to, co provedl matce. Nebo co Trey udělal mně. Zdálo se, jako by ji hudba z jídelny přitahovala. Je oslava vzniku internátní školy Údolí stínů a neměla by tam chybět. Složila dopis a dala si ho do kapsy. D neska večer si zaslouží trochu radosti. Na přečtení dopisu od Lucase bude mít dost času později. Stoupla si a vydala se ke dveřím. Chlad ji udeřil tak rychle, že sotva popadla dech. A potom místnost naplnila hustá bílá mlha. Tohle je něco jiného. Všechny myšlenky se jí vykouřily z hlavy, když si uvědomila, jak moc je to jiné. Tohle nebyl Daniel. Snažila se uklidnit, ale upřímně řečeno, tahle set­ kání s duchy byla vždy velmi stresující. Bude si mu­ set na ně zvyknout.

„Danieli?" zašeptala, ale věděla, že to rozhodně není on. M lha se pomalu rozestoupila. Před ní se objevila žena, ne starší než třicet let, s dlouhými tmavými vlasy. M ěla na sobě krásné bílé roucho, tedy spíš kdysi mohlo být krásné. Kyliino srdce bušilo do žeber, dech se jí zastavil, když zahlédla na bělostném rouchu krvavé skvrny. V tichosti zírala na tu ženu, která ji sledovala mrtvý­ ma očima —očima naplněnýma takovou beznadějí, takovým zoufalství, až se Kylii chtělo plakat. „Zastavte ho,“ řekla žena jem ným hlasem. „Za­ stavte ho, nebo to udělá zase." „Kdo?“ zeptala se Kylie. „Kdo jste?“ Kylie sevře­ la ruce v pěsti a přála si, aby tu s ní byla Holiday. „Hledáte Holiday?“ Žena však neodpověděla a zm izela v mlze. Kylie stála na místě jako přikovaná, objímala se rukama, aby zahnala chlad, který jí roztřásl tělo, když se na­ jednou mlha zvedla a zmizela u stropu. V místnosti se zase oteplilo. „Tohle je nespravedlivé," zam umlala Kylie. „Co je nespravedlivé?" Kylie se otočila ke dveřím, kde stál Derek. Na so­ bě měl vybledlé džínsy a světle modrou košili a vy­ padal... úžasně. Zadívala se mu do očí a viděla v nich lásku. Lásku k n í... Rozhodla se, že dneska večer na všechny své sta­ rosti a problémy zapomene. Zapomene na dopis, který má v kapse. Zapomene, že pořád neví, kdo vlastně je. Zapomene na tu ženu v bílém rouchu s krvavými skvrnami, která se jí před chvíli zjevila. Zapomene, že se ještě nepodívala k tajemným vo­ dopádům.

A zapomene dokonce i na to, že matka ještě ne­ souhlasila s tím, aby nastoupila po prázdninách do internátní školy Údolí stínů. Dnes se bude bavit, bude poslouchat hudbu a sedět vedle Dereka tak blízko, že se budou rameny dotýkat. „Jdeš na ten večírek?" zeptala se. „Už jsem tam byl. Čekal jsem na tebe.“ „Tak jdem e." Kylie vyrazila směrem k jídelně a Derek ji násle­ doval. Náhle se zastavila na prahu jídelny a Derek do ní zezadu vrazil. Vrátila se jí vzpom ínka na první den tábora, kdy nastala v podstatě stejná situace. Jenže tenkrát byla vystrašená a přesvědčená, že tu všechno a všechny nenávidí. Věděla, že její život se změnil. A byla ráda, že tomu tak je. „Půjdeme dovnitř?" zeptal se Derek a přitiskl se k ní. Cítila v zátylku jeho horký dech. Přikývla, ale nepohnula se z místa. Chtěla si ten­ hle pocit uchovat ve vzpomínkách. Viděla M irandu, jak si vesele povídala s Perrym. Tenhle měnivec stá­ le ještě nepřiznal, že se mu M iranda líbí, ale ona by­ la trpělivá. Helen seděla vedle Jonathona, který hrál šachy s dalším upírem. Della usrkovala ze sklenice krve, stála nad nimi a sledovala hru. Zdálo se, že když se dozvěděla, že tábor Údolí stínů se přemění na internátní školu, přestala se bát. Tedy ne úplně, ale trochu ano. „Jsi v pořádku?" zašeptal Derek a naklonil se k je ­ jím u uchu. Jeho tělo bylo tak pevné a teplé, když se k ní přitiskl. Bylo to přesně to, co právě v tuhle chví­ li potřebovala. „Ano," Kylie zahlédla Holiday sedící vedle Chrise, který hrál na kytaru. R ozhlédla se po m ístnosti a všim la si Burnetta, jež stál v rohu m ístnosti, opíral se o zeď a zasněně

pozoroval Holiday. Kdyby nastal konec světa, snad by si toho ani nevšim l. Jasně, H oliday byla jeho kryptonitem . Kylie pocítila uspokojení, že sem - mezi všechny ostatní - patří i ona. Podívala se na Dereka a usmála se. „Ano,“ zopakovala. „Jsem naprosto v pořádku."