Před použitím dřeva (zejména v exteriéru), musíme vyřešit několik základních otázek:

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________

6 Ochrana dřeva 6.1 Je nutné dřevo chránit? Dřevo člověk používá na výrobu nástrojů, nábytku, celých dřevěných staveb. Dřevo se vyskytuje ve většině staveb jako schody, okna, dveře i jako konstrukce krovů. V minulosti bylo dřevo základním stavebním materiálem zejména na venkově a v horských oblastech. Dřevo má celou řadu dobrých vlastností, je to poměrně lehce opracovatelný materiál, který je pevný a lehký v poměru k ostatním běžně používaným materiálům jako beton a železo. Stavby ze dřeva jsou výhodnější i z požárního hlediska oproti betonu i železu. Dřevo sice hoří, ale při hoření vytváří zuhelnatělou vrstvu, která brání dalšímu rozvoji požáru. Při zahřátí železa dochází ke ztrátě únosnosti, u dřeva k tomu nedochází, a proto je využíváno i u velkých staveb sportovních a kulturních, kde se shromažďuje velké množství lidí. Dřevo má samozřejmě i své nevýhody, jako jsou vady dřeva - suky, trhliny atd., ale i možnost napadení různými biotickými a abiotickými činiteli. V příznivých podmínkách nám dřevo může sloužit po dlouhou dobu, musíme ho však chránit před působením biotických a abiotických činitelů konstrukční ochranou. Tam, kde není tato ochrana možná, je vhodné přistoupit k ochraně chemické nebo se v daném případě použití dřeva raději vyhnout.

6.2 Poškození dřeva Dřevo, vzhledem ke své struktuře, může být při nevhodném použití poškozováno biotickými a abiotickými činiteli. Vlivem poškození se může měnit vzhled a jeho fyzikální a chemické vlastnosti. Abiotičtí činitelé: -

teplota, nízká – mráz, vysoká – záření voda – déšť, sníh, led sluneční záření – zvýšení teploty povrchu dřeva UV záření – barevné změny dřeva – šednutí.

Přírodní vlivy jako vítr, voda, slunce - sluneční záření a jeho složka UV záření, působí současně a podle ročního období dřevo postupně narušují. Poškozené dřevo je náchylnější k napadení biotickými činiteli, jako jsou dřevokazné houby, plísně, hmyz, rostliny. Před použitím dřeva (zejména v exteriéru), musíme vyřešit několik základních otázek: -

jaká je přirozená odolnost dřeva, které chceme použít- odpověď najdeme v ČSN EN 350-2 (tab. 1) jak je náročné „agresivní“ prostředí, ve kterém se dřevo bude nacházet (bude v zemi, bude pod střechou, bez kontaktu se zemí, převládá u nás léto, zima, atd.) bude jeho konstrukční ochrana dostatečná chceme použít chemické ochranné prostředky je použití dřeva vhodné.

Při hledání odpovědí můžeme použít platné evropské a české normy. ČSN EN 335-1 a ČSN 490600-1 definuje třídy použití (tab. 2), ČSN EN 350-2 definuje přirozenou odolnost dřevin.

Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb

-1-

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________ Tab. 6.1 přirozená odolnost nejvíce používaných dřevin – ČSN EN 350-2 Přirozená trvanlivost * Impregnovatelnost ** houby tesařík červotoč jádro běl Smrk ztepilý Picea abies 4 SH SH 3-4 3v Borovice lesní Pinus sylvestris 3-4 S S 3-4 1 Jedle Abies alba 4 SH SH 2-3 2v Modřín Larix decidua 3-4 S S 4 2v Buk lesní Fagus silvatica 5 --S 1(4 – červené 1 jádro) Dub letní Quercus robur 2 --S 4 1 * vysvětlení symbolů tab. 4 ** impregnovatelnost tab. 3 Název

Tab. 6.2 - Definice tříd použití dřeva biotickými škůdci - klasifikace podle EN 335-1, 2, 3 Třída Charakteristické vlivy a podmínky Prostředí a příklady použití použití 1 vlhkost dřeva 10 % až 20 % neklimatizované suché interiéry (půdní prostory, krovy) 2 vlhkost dřeva někdy může přesáhnout neklimatizované interiéry s relativní vlhkostí 20 % vzduchu i více než 80 % (sklepy, prádelny) 3 vlhkost dřeva často větší než 20 % + exteriéry, ale bez kontaktu se zemí (venkovní působení povětrnosti obklady a konstrukce) 4 vlhkost dřeva stále vyšší než 20 % + dřevo zabudované do země anebo vody (i působení povětrnosti a kontakt se částečně) (sloupy, pražce, chlad. věže) zemí 5 vlhkost dřeva stále vyšší než 20 % + dřevo zabudované do mořské vody (i působení mořské vody částečně) (lodě, zařízení přístavů) Tab. 6.3 – Klasifikace impregnovatelnosti - ČSN EN 350-2 Třída impregnovatelnosti

Popis

1

impregnuje se lehce

2

impregnuje se středně obtížně

3

impregnuje se obtížně

4

impregnuje se extrémně obtížně


Vysvětlivky řezivo lze úplně proimpregnovat tlakovou impregnací Úplný průnik obvykle není možný, ale po 2h nebo 3 h tlakové impregnace lze dosáhnout více než 6 mm bočního průniku u jehličnatých dřevin a u listnatých pronikne velkou částí cév po 3h až 4h tlakové impregnace nelze dosáhnout více než 3 až 6 mm bočního průniku značně nepropustné pro impregnaci, průnik ochranného prostředku i po 3h až 4h tlakové impregnace, jak boční tak čelní je minimální

-2-

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________ Tab. 4 – přirozená trvanlivost houby a hmyz – ČSN EN 350-2 Přirozená trvanlivost: dřevokazné houby: hmyz: tesařík – Hylotrupes bajulus červotoč – Anobium punctatum 1 – velmi trvanlivé D – trvanlivé 2 – trvanlivé S – náchylné 3 – středně trvanlivé SH – jádrové dřevo je také známo jako náchylné 4 – slabě trvanlivé 5 – netrvanlivé Z ČSN 350-2 můžeme zjistit, že odolnost našich dřevin proti dřevokazným houbám není velká, pouze dub je klasifikovaný jako trvanlivý, ostatní dřeviny jsou středně nebo slabě trvanlivé. Trvanlivost se týká pouze jádrového dřeva, bělové dřevo se většinou považuje za netrvanlivé. Proto je potřebné dřevo chránit před dřevokaznými houbami tak, aby pro ně nebyly vytvořeny vhodné podmínky, zejména vlhkost a teplota. V případě, že takové podmínky nemůžeme zabezpečit, je lepší dřevo nepoužívat nebo dřevo chránit tlakovou impregnací Ani tlaková impregnace nám však nezajistí dokonalou ochranu v celém průřezu materiálu.

Obr. 6.1 – tlaková impregnace Dřeviny lze proimpregnovat úspěšně pouze v bělové zóně. Nejlepší pro tento typ ochrany jsou prvky s kruhovým průřezem, impregnace trámů čtvercového průřezu do třídy použití 4 nemusí být z hlediska trvanlivosti výhodná. Tlaková impregnace je určena hlavně do třídy použití 4, je prováděna výhradně přípravky na bázi mědi, dřevo je po impregnaci vždy zelené až zeleno-šedé, což je způsobené fixací mědi na dřevní hmotu. Při použití barviva je možné dřevo zabarvit do hněda, ale toto „obarvení“ není trvalé, protože hnědé barvivo není fixováno na dřevní hmotu a vyluhuje se vodou. Tlakově impregnovat je možné i čirými přípravky. Existuje celá řada přípravků, které jsou pro tento způsob schválené, ale vzhledem k tomu, že je nelze použít do třídy použití 4, nejsou používány při tlakové impregnaci. Toto platí také o palisádách nebo půlených palisádách, které se používají v zahradách. Pokud je z palisády „ostrouhána“ bělová část, u půlených palisád ve středové části vůbec bělová část není, nemůžeme očekávat dlouhodobou trvanlivost. Pokud


-3-

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________ impregnovanou půlenou palisádu rozřízneme, na příčném řezu uvidíme „zeleno-šedou“ vrstvu impregnace jen v tloušťce několika mm. Životnost takového dřeva nám může prodloužit pouze uložení v drenáži, např. z kamení, a zamezení kontaktu s půdou. Problematika životnosti a třídy použití je řešena v ČSN EN 460. Trvanlivost je nutné posuzovat zvlášť pro napadení dřevokazným hmyzem, houbami. Bělové dřevo všech dřevin je nutné posuzovat jako třídu trvalosti 5. Pokud nelze rozlišit jádrové a bělové dřevo, je nutné daný prvek posuzovat jako dřevo bělové. Dalším faktorem je i propustnost dřeva: u dřeva s nízkou propustností, tedy nižšího příjmu vlhkosti, bude i riziko napadení dřevokaznými houbami nižší. Faktorů, které ovlivňují třídu trvanlivosti je více, je nutné najít vztah mezi bezpečností a náklady na výrobu. Zvýšit trvanlivost, např. zvětšením průřezu prvku, dodatečným obkladem, nebo impregnací, je vhodné zejména, když: -

prvky budou používány jako nosné prvky jsou obtížně nahraditelné nebo opravitelné existuje potřeba vyšší životnosti poloha stavebního prvku představuje zvláštní riziko (např. vodorovná plocha, ze které voda špatně odtéká) existuje místní mimořádné riziko napadení určitými organismy (např. mořskými škůdci, termity) vystavení klimatickým podmínkám je nepříznivé (např. přímý déšť) Tab. 6.5 - Přirozená trvanlivost je definována v ČSN EN 460 Třída použití 1 2 3 4 5 Klíč: 0 (0)

(0)-(x)

(x)

Třída trvanlivosti 1 0 0 0 0 0

2 0 0 0 (0) (x)

3 0 0 0 (x) (x)

4 0 (0) (0)-(x) x x

5 0 (0) (0)-(x) x X

dostatečná přirozená trvanlivost přirozená trvanlivost je běžně dostatečná, ale pro určité podmínky používání je možno doporučit ošetření ochranným prostředkem (EN 460, příloha A) přirozená trvanlivost může být dostatečná, avšak v závislosti na dřevině, její impregnovatelnosti (EN 350-2) a podmínkách používání (EN 460, příloha A) může být nutné ošetření ochranným prostředkem ošetření ochranným prostředkem se obvykle doporučuje, avšak za určitých podmínek používání může být přirozená trvanlivost dostatečná (EN 460, příloha A) chemická ochrana nutná

x Přirozená trvanlivost našich dřevin (tab. 1) není velmi velká většinou 3-4, pokud se podíváme do tab. 5, zjistíme, že v třídě použití 2 je doporučené ošetření ochranným prostředkem, v třídě použití 3 v závislosti na podmínkách může být ošetření ochranným prostředkem nutné.


-4-

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________

6.2.1 Poškození biologickými činiteli 6.2.1.1 Dřevokazné houby Největším nebezpečím, které mohou dřevokazné houby způsobit je, že snižují mechanické vlastnosti dřeva. Nejdříve se to projeví na změně modulu pružnosti a houževnatosti. Po ztrátě pevnosti může dojít ke ztrátě únosnosti konstrukce a zřícení stavby. Způsob rozkladu dřeva závisí na druhu houby. Ve stavbách se vyskytují houby stopkovýtrusné (Basidiomycestes) a vřeckaté Ascomycetes. Dřevokazné houby rozkládají dvě základní složky dřeva. Celulózovorní houby rozkládají celulózu a hemicelulózu, dřevo je zabarvené do hněda, způsobují hnědou hnilobu. Lignonovorní houby rozkládají lignin, celulózu i hemicelulózu, dřevo je zabarvené do bíla způsobují bílou hnilobu. o Podmínky pro rozvoj dřevokazných hub - vlhkost dřeva cca 30-70 % a teplota cca 20-30 C. Pokud je provedena správně konstrukční ochrana, tzn., nedochází ke kondenzaci, zatékání, zvýšení vlhkosti, k růstu dřevokazných hub by nemělo docházet. Pokud chceme stanovit přirozenou odolnost dřeva, tepelně upraveného dřeva nebo jiných materiálů na bázi dřeva proti dřevokazným houbám Basidiomycetes, je potřebné provést zkoušku podle ČSN EN 113.

Obr. 6.2 – Zkouška podle ČSN EN 113 preventivní účinnosti proti dřevokazným houbám Basidiomycetes (EN 113) Celulózovorní houby Dřevomorka domáci (Serpula lacrymans) Způsobuje hnědou hnilobu dřeva, ve dřevě se tvoří příčné a podélné trhliny – rozpadá se v kostkách. Dřevo je tmavohnědé, rozpadá se na tmavohnědý prach. Liší se od ostatních dřevokazných hub, roste i při nízké vlhkosti dřeva 18 – 20%. Dřevo si „dokáže“ zvlhčit až na vlhkost o dřeva na 30-40 %. Dřevomorka se může rozvíjet při teplotě 3-26 C.


-5-

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________

Obr. 6.3 – Plodnice dřevomorky

Obr. 6.4 – Plodnice dřevomorky a rhyzomorfy v objektu Dřevomorka prorůstá i jinými materiály než na bázi dřeva, také zdivem, maltou, atd. Plodnice je na okraji bílo-žlutá, ke středu oranžová, oranžovo-hnědá až hnědo-rezavá. Na větší vzdálenost se dřevomorka rozrůstá pomocí rhizomorf. Napadené dřevo je nutné odstranit, uložit na skládku nebo spálit. Je potřebné odstranit všechny napadené části. Při odstraňování dodržujeme zásadu odstranit dřevo od viditelného napadení min. 1 m. Při velkém napadení je vhodné si nechat zpracovat posudek daného stavu a návrh rekonstrukce a sanace. Dřevokazné houby je nutné zlikvidovat mechanicky, „chemicky“ zlikvidovat dřevokazné houby není možné (bez narušení dřeva). Po likvidaci je vhodné najít příčinu růstu, pokud se toto nepodaří, tak provést chemickou preventivní ochranu a dlouhodobě zajistit větrání stavby. Zdivo je nutné chránit přípravky, u kterých byla provedena zkouška ČSN ENV 12 404. Přípravky na bázi kvartérních


-6-

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________ amonných solí a kyseliny borité nebude možné od roku 2011 používat vzhledem k tomu, že kyselina boritá není notifikována pro použití na ochranu zdiva.

Obr. 6.5 – Rhizomorfy dřevomorky Dřevo může být napadáno i dalšími dřevokaznými houbami, například Koniofora sklepní, Pórnatka placentová, Trámovka plotní. Z lignovorních hub to jsou Outkovka pestrá, Klanolístka obecná, Pevník chlupatý.

6.2.1.2 Měkká hniloba Dřevokazné houby způsobující měkkou hnilobu se ve stavbách většinou nevyskytují. Napadají dřevo zabudované do země nebo na přechodu mezi půdou a vzduchem -sloupy, pražce, kůly ohrad. Jde většinou o více druhů, které rozkládají všechny složky dřeva celulózu, hemicelulózu, lignin. Dřevo lze chránit pouze preventivně ochrannými prostředky odzkoušenými podle ENV 807, „chemická“ likvidace hub způsobujících měkkou hnilobu není možná.

6.2.1.3 Dřevozbarvující houby a plísně Dřevozbarvující houby - zabarvují dřevo i do hloubky a snižují tak jeho estetickou hodnotu. Dřevo zbarvují vylučováním pigmentů, které pronikají i do okolí hyf. Dřevozbarvující houby napadají zejména čerstvě pokácenou kulatinu a pořezané dřevo s vysokým obsahem vlhkosti. K zabarvování dochází hlavně při vysokých teplotách. K napadení může docházet i později u výrobků ze dřeva (okna, dveře, obklady..) při výrazném zvýšení vlhkosti dřeva a teploty. Zabarvení způsobené dřevozbarvujícími houbami nelze z dřeva odstranit, dřevo je probarveno v průřezu. Můžeme ho použít pro jiný účel, kde zabarvení není z estetických důvodů na závadu nebo je možné provést povrchovou tmavou lazurou nebo krycím nátěrem.


-7-

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________

Obr. 6.6 – zkouška podle ČSN ENV 807 stanovení účinnosti proti houbám způsobujícím měkkou hnilobu a ostatním mikroorganismům

Obr. 6.7 – měkká hniloba ve stavbě


-8-

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________ Dřevozbarvující houby sice nezpůsobují mechanické poškození dřeva, ale mohou být „vstupní branou“ pro rozvoj dřevokazných hub. Ochrana bez použití chemických prostředků je problematická, pokud zpracováváme dřevo z jarní nebo letní těžby, které je velmi vlhké. Je nutné ho ihned po pořezu proložit a nejlépe uložit pod střechou. V případě, že zůstane v hráních, v kterých se „zapaří“ vlivem vysoké vlhkosti a teploty, dojde k masivnímu růstu dřevozbarvujících hub (k tomuto může dojít i v kulatině před pořezem). Proti dřevozbarvujícím houbám můžeme dřevo chránit jen preventivně, existují 2 způsoby ochrany: krátkodobá ochrana – dřevo chráníme ihned po pořezu proti dřevozbarvujícím houbám a plísním krátkodobým máčením, nátěrem, postřikem, při vlhkosti dřeva nad 30% po dobu jeho přirozeného vysychání a do dalšího zpracování. Výrobky by měly být odzkoušené např. podle prCEN/TR 15082, jednotná EN norma zatím nebyla přijata. dlouhodobá ochrana - dřevo chráníme dlouhodobě, zejména okna a dveře, musí být provedena zkouška podle ČSN EN 152.1. Dřevo může být zabarveno: modře, zejména smrk a borovice - rod Ophiostoma, Ceratostomella pilifera, Phoma petersii hnědě – Penicillium aureum, Graphium album, Cladosporium harberum červeně, zejména borovice – Fusarium sambucinum, Penicillium roseum, Fusarium reticulatum zeleně – Hormonema demetioides, Chlorosplenuim aeruginosum žlutě – Eidomia catenulata, Verticilium galucum, Corticium laeve fialově – Fusarium javanicum černě - rod Aureobasidium, rod Ceratocystis, rod Graphium šedočerně - rod Sclerophoma

Obr. 6.8 - Dřevozbarvující houby pod silnovrstvou lazurou

Obr. 6.9 – Dřevozbarující houby a plísně na čerstvě pořezaném dřevě

Plísně také nesnižují mechanické vlastnosti, rostou pouze na povrchu různých materiálů včetně o dřeva, papíru, na omítkách. Nejlepší podmínky pro jejich rozvoj jsou teploty 27-37 C a vysoká relativní vlhkost vzduchu 85 -99 %. Nejvýhodnější způsobem ochrany je opět vytvořit takové podmínky, které nejsou pro jejich rozvoj výhodné, hlavně snížit relativní vlhkost vzduchu a povrchovou vlhkost materiálů. Plísně mohou způsobovat alergické reakce. Na dřevě se vyskytuje nejčastěji Alternaria, Aspergillus, Fusarium, Paecilomyces, Penicillium, Trichoderma, a další. Plísně vytváří různobarevné porosty:


-9-

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________ bílé – Aspergillus niger (bílé mycelium, později černé) zelené – Trichodrema viride (potlačuje růst dřevokazných hub) žluto-zelené – Aspergillus amstelodami, Penicillium brevicompactum modro-zelené s bílým okrajem – Penicillium cyclopium hnědé – Alternaria alternata, Paecilomycetes variotti V interiérech budov se plísně vyskytují zejména tam, kde došlo k nějaké poruše stavby, tj. teplený most, zatékání, nedostatečné odvětrání atd. Plísně lze na rozdíl od dřevokazných a dřevozbarvujících hub odstranit i chemicky. Můžeme použít přípravky na bázi chlornanu sodného. Tyto výrobky po aplikaci nějakou dobu zapáchají, bělí povrch a po rozložení chlornanu přestanou fungovat. Můžeme také použít výrobky na bázi jiných účinných organických látek. Tyto přípravky tolik nezapáchají a působí po delší dobu. Plísně před aplikací přípravků neodstraňujeme, aby nedošlo k rozptýlení zdraví škodlivých výtrusů. Po odstranění povrchového porostu plísní je nutné odstranit příčinu, snížit vlhkost, větrat. Samotná chemická ochrana nestačí, je nutno ji spojit s ochranou konstrukční. Někdy se můžeme setkat s plísněmi i u impregnovaného dřeva přípravkem, který je účinný preventivně proti plísním. Příčin bývá několik: -

vysoká vlhkost dřeva před impregnací; dřevo je po impregnaci nevhodně proloženo a vystaveno vysoké teplotě; vlhké impregnované dřevo (nad 30 %) je zabudováno do stavby, např. do krovové konstrukce, která je zateplená a zakryta technickými fóliemi a dalšími konstrukčními materiály; impregnované dřevo má nedostatečný příjem použitého ochranné prostředku.

Obr. 6.10 – Plíseň rodu Aspergilus v rohu na nezatepleném kovovém sloupu

Obr. 6.11 – Porost plísní na podhledu železniční zastávky

6.2.2 Dřevokazný hmyz Dřevokazný hmyz se dělí podle způsobu napadení na dvě skupiny. Napadá živé (čerstvé) dřevo, potřebuje vysokou vlhkost dřeva, živí se kůrou - kůrovec a lýkem – lýkožrouti. Napadá dřevo zpracované, většinou již zabudované do stavby.


- 10 -

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________ Podmínky pro rozvoj dřevokazného hmyzu ve stavbách - vlhkost dřeva okolo 10% (vlhkost dřeva o v bytě). 0-50 C je teplotní rozmezí, ve kterém se hmyz vyskytuje. Nejvíce je hmyz aktivní při teplotě o mezi 40-50 C. Z hlediska poškození zřejmě největší škody způsobují larvy tesaříka, které se „prokousávají“ dřevem i několik let např. 2-10 let -larva tesaříka krovového. Proti dřevokaznému hmyzu je stejně jako u ostatních biotických činitelů nejlepší konstrukční a preventivní chemická ochrana. Přípravky na likvidaci dřevokazného hmyzu problém úplně neřeší, pouhý nátěr nám nepronikne více než do 3 mm pod povrch a dřevokazný hmyz žije v trámech hlouběji pod povrchem, proto je nutné likvidaci opakovat. V případě, že nechceme vyměnit napadené dřevo, je potřeba ho osekat až na zdravé dřevo a potom provést nátěr nebo tlakovou injektáž insekticidem, nejlépe specializovanou firmou. Likvidační ochranné prostředky nemusí fungovat proti larvám okamžitě. Larvy zahynou až po kontaktu s insekticidem. Insekticidy nepůsobí stejným způsobem, některé působí jako kontaktní, požerkové nebo hormonální insekticidy, od způsobu účinku závisí i rychlost. Jinak působí požerkový jed a jinak hormonální insekticid, který blokuje přeměnu na další vývojové stadium, ale larva může ještě po nějakou dobu (v řádu dní i měsíců) požírat dřevo dál. Napadení hmyzem: klade vajíčka na kůru nebo na neodkorněné dřevo -

vývin nejdříve pod kůrou a potom ve dřevě - tesaříkovití (Cerembycidae), kůrovcovití (Scolytidae), krascovití (Buprescidae) vývin jen ve dřevě -lesanovití (Lymexylodae), kůrovcovití (Scolytidae), pilořitkovití (Siricidae)

klade vajíčka do odkorněného dřeva červotočovití (Anobidae), tesaříkovití (Cerembycidae), hrbohlavovití (Lyctidae) Hmyz se rozmnožuje hlavně vajíčky, které kladou samičky. Rozeznáváme 4 vývojová stádia: - vajíčko - larva - kukla - imago

Obr. 6.12 – Tesařík krovový – chov VVUD pro zkoušky


- 11 -

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________

Obr. 6.13 – Zkouška podle ČSN EN 46-2

Obr. 6.14 – Zkouška podle ČSN EN 46-2

Vajíčko - samičky podle druhu kladou od 1 vajíčka až po několik desítek, ale i až několik tisíců nebo miliónů. Vývoj zárodku trvá podle podmínek prostředí (teplota a vlhkost prostředí) řádově dny, týdny nebo měsíce (v zimním období). Zde již mohou působit některé chemické přípravky na bázi fenoxycarbu, který blokuje přeměnu vajíčka na larvu. Larva - vnější kutikulu (pokožku) několikrát svléká, nová se vytváří až po svléknutí staré, larvy se svlékají 3-5 x podle druhu hmyzu. Z chemických přípravků mohou působit jak požerkové jedy, tak i flufenoxuron, který zabraňuje růstu další pokožky nebo fenoxycarb, který brání přeměně na další stádium Kukla - stádium při přeměně mezi larvou a imagem. Jde o nepohyblivé stadium, larva před zakuklením vytváří zámotek, vývin do imaga trvá podle teploty 1-3 týdny Imago - dospělý hmyz - jeho základní úlohou je rozmnožování – vajíčka, dospělý hmyz si vykousává výletové otvory a chodby v dřevě. Imago žije většinou řádově od několika hodin až po několik týdnů. Proti dřevokaznému hmyzu se používají insekticidy, které působí následujícími způsoby: Kontaktní – průnik povrchem těla, v ochraně dřeva nejsou používané Požerkové – průnik zažívacím traktem anorganické – u nás nejčastěji kyselina boritá a popřípadě tetraboritan sodný. Jedná se o cenově nejdostupnější látky účinné i proti dřevokazným houbám, jejich nevýhodou je možnost vyluhování (nefixují se na dřevo) a i jejich „překlasifikování“ v případě kyseliny borité bude množství nad 5,4 % v přípravku označeno jako toxické. Pro tlakovou impregnaci je možné preventivně použít sloučeniny mědi. organické – běžně se používají pyretroidy – permethrin, cypermethrin, cyfluthrin, bifenthrin nebo heterocykly imidacloprid


- 12 -

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________ Hormonální insekticidy - netoxické: fenoxycarb – regulátor růstu blokující vývojové stadium přeměny vajíčka v larvu a larvy v dospělého jedince. Délka vývojového cyklu larvy Hylotrupes bajulus (Tesařík krovový) je značně rozdílná, závisí na druhu dřeviny, teplotě prostředí, vlhkosti dřeva a dalších faktorech. Larvy v jádrovém dřevě se vyvíjejí mnohem pomaleji než ve dřevě bělovém vzhledem k odlišnému chemickému složení. Doba vývoje kolísá mezi 2 - 10 lety. flufenoxuron – působí jako regulátor růstu, zabraňuje dalšímu růstu pokožky larvy. Podle literárních údajů larva Hylotrupes bajulus (tesařík krovový) mění pokožku cca za 14 dní až 30 dní. Na základě těchto údajů lze předpokládat, že po 14 – 30 dnech nemůže larvě narůst nová pokožka a larva zahyne.

Obr. 6.15 – napadení dřevokazným hmyzem

Obr. 6.16 – tlaková injektáž po osekání napadeného dřeva

Některé ochranné prostředky s insekticidním účinkem používají kombinaci více druhů insekticidních účinných látek, např. požerkové i hormonální insekticidy tak, aby využily výhod více druhů (např. řada výrobků Lignofix).

6.2.3 Poškození dřeva ohněm Jedním z nebezpečí, které může dřevo poškozovat, je i oheň. Vzhledem ke svým dobrým mechanickým vlastnostem je dřevo často používaným materiálem nejen při stavbě rodinných domů, ale i pro větší stavby různého druhu. Dřevo má nespornou výhodu, že si i při požáru zachovává dobré mechanické vlastnosti. Jeho povrch odhořívá postupně cca 1 mm/min., tím se sice zmenšuje jeho průřez, ale při naddimenzování dostatečných průřezů zbývá dostatek času k uhašení požáru a úniku z budovy. V případě použití železné konstrukce je situace horší, ocelový nosník se cca do 15 o minut zahřeje na teplotu cca 500 C, ztrácí pevnost a může dojít ke zborcení celé konstrukce.


- 13 -

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________

Obr. 6.17 – zkouška požární odolnosti ČSN EN 1365-2 (Fires, s.r.o.)

Obr. 6.18 – vzorek po zkoušce požární odolnosti

6.2.3.1 Reakce na oheň Reakce na oheň (podle EN 13501-1) „je odezva výrobku na oheň, kterému je za určitých podmínek vystaven, vyvolaná jeho vlastním rozkladem“, vyjadřuje tedy chování ohně vůči povrchu materiálu (dříve hořlavost), tzn. zjednodušeně - zda povrch hoří nebo nehoří. Na základě několika zkoušek je materiál (výrobek) zařazen do příslušné třídy. Podle jednotlivých tříd zjistíme, zda vybraný (použitý) materiál může přispívat k rozvoji požáru. Tento údaj nám ale dává informaci, zda povrch materiálu „hoří nebo nehoří“, ale výrobky, které pouze zlepšují třídu reakce na oheň, například chráněné dřevo, nebudou ve třídě D, ale ve třídě C.

6.2.3.2 Požární odolnost Požární odolnost je doba, po kterou jsou schopny stavební konstrukce nebo požární uzávěry odolávat teplotám vznikajícím při požáru bez porušení konstrukce. V ČSN EN 13 501-2 jsou uvedeny charakteristiky v minutách 10, 15, 20, 30, 45, 60, 90, 120, 180, 240, 360.

Symbol R E

I W

Tab. 6.6 – symboly užívané pro označení požární odolnosti název popis vlastnosti kritérium nosnosti únosnost a stabilita prvků s proměnlivým zatížením – stropy, střechy a prvků osově zatížených – sloupy, stěny kritérium celistvosti stanoví se na základě kritérií: - trhliny nebo otvory přesahující stanovené rozměry - vznícení bavlněného polštářku - souvislé hoření na exponované straně o izolační schopnost vzrůst teploty na neohřívaném povrchu na 140 C nad průměrnou počáteční teplotu izolační schopnost mezní hustota tepelného toku z neohřívané strany

Pozn.: Symbolů je více, byly vybrány jen některé týkající se dřeva

Požární odolnost dřevných konstrukcí se zjišťuje zkouškou nebo je možné tyto hodnoty pro některé konstrukce stanovit výpočtem podle ČSN EN 1995-1-1, ČSN EN 1995-1-2, ČSN EN 1991-2-2. Pokud je zjištěná doba požární odolnosti pro danou konstrukci krátká, je možné ji prodloužit pomocí ochranných prostředků prodlužujících požární odolnost nebo dodatečným obkladem nehořlavým materiálem.


- 14 -

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________

6.2.4 Poškození ostatními vlivy Dřevo může být poškozováno i jinými než biotickými a abiotickými vlivy. S rozvlákněním se nejčastěji setkáváme u historických a památkové chráněných objektů. Dochází k němu nejčastěji dlouhodobým působením protipožárních přípravků na bázi kyseliny borité a fosfátů. Vlivem vlhkosti protipožární přípravky pronikají do dřeva a narušují jeho skladbu. Tento proces probíhá pomalu, zatím se ho nepodařilo zastavit. K podobným poškozením může docházet i při použití jiných chemických přípravků, proto je nutné používat chemické přípravky jen tam, kde je to nezbytně nutné.

Obr. 6.19 – Rozvláknění dřeva dlouhodobým působením chemického protipožárního přípravku

6.3 Způsoby ochrany dřeva Ochranou dřeva jsou myšlena všechna opatření, které zabrání poškození dřeva vlivem dřevokazných a dřevozbarvujích hub, dřevokazného hmyzu, atd., povětrnostních vlivů jakou jsou teplota, vlhkost, vítr, záření, oheň, atd. Nejznámější je chemická ochrana, ale přesto bychom k tomuto způsobu ochrany měli přistupovat až po vyčerpání všech ostatních možností. Způsoby ochrany je možné rozdělit na: 1. konstrukční ochranu dřeva (voda, zvýšená vlhkost); 2. chemickou ochranu: - proti povětrnosti (nátěrové hmoty bez biocidů); - proti biotickým činitelům (ochranné prostředky a nátěrové hmoty s obsahem biocidů); - proti ohni (snížení reakce na oheň, požární odolnost); 3. jiný způsob ochrany: - tepelná úprava dřeva - „termodřevo“; - sušení dřeva (likvidace biotických činitelů); 4. ochrana zářením (mikrovlnné záření, radioizotopy).


- 15 -

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________

6.3.1 Konstrukční ochrana dřeva Souhrn technických a konstrukčních opatření, které vedou k ochraně dřeva před povětrnostními vlivy a možným zvýšením vlhkosti ve stavbě, která může mít za následek rozvoj např. dřevokazných hub. -

dostatečný přesah střechy; ochrana stěn při použití dřeva – zakrytí čelného dřeva, odvětrání obkladu, zakrytí nebo zatmelení spár; ochrana před stříkající vodou (obklad soklu, odvedení vody drenáží mimo samotnou stavbu); ochrana před stykem se zemí (použití patek); „tvarování“ jednotlivých prvků (zaoblené rohy, malé plochy na kterých může stát voda, atd.); správný návrh skladby stěn – bez možnosti kondenzace vody; používání dřeva „vysušeného“ pro dané použití; snížení množství čelních ploch popř. jejich zakrytí nebo alespoň tvarová úprava; použití drážek u venkovních obkladů (palubek) z vnitřní strany - zlepšení tvarové stálosti, snížení možnosti tvorby trhlin.

Obr. 6.20 – místa nejčastějších poruch ve stavbě K nejčastějším poruchám dochází vlivem chyb a vad v konstrukci - ke kondenzaci, zatékání, vlivem nefunkční izolace, chybné konstrukční ochrany, atd. Výrobky ze dřeva a na jeho bázi je potřebné chránit před vodou a izolovat od vlhkosti. Dřevo pokud možno nezabudovávat do země, pokud ano, tak pouze tlakově impregnované prvky kruhového průřezu bez odstraněné bělové části, u smrku s perforací. Pro ostatní stavby dřevo umístit na patky alespoň do výšky min. 15 cm. Ve stavbách je nutné zajistit větrání, předcházet kondenzaci, a to platí zejména v případě sendvičových konstrukcí stěn a střech, a je nutné zajistit odvod případné vlhkosti a dostatečnou izolaci, aby nedocházelo k případným tepleným mostům a následné kondenzaci.


- 16 -

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________

Obr. 6.21 – uložení stropních trámů

Obr. 6.22 - sloup

Při použití tepelně upraveného dřeva si musíme uvědomit, že tento způsob ochrany není stejný jako při použití ochranných prostředků, trvanlivost dřeva zůstává podobná dřevu tepelně neupravenému.

Obr. 6.23 – chybné zabudování termodřeva do země Způsob zvýšení trvanlivosti dřeva teplem se používal i dříve, v dobách, kdy se opalovaly konce kůlů, které byly zabudované do země. V současné době se při výrobě „termodřeva“ nazývaného o také termowood nebo termoholz používají teploty od 150 až 260 C působící po dobu od 15 minut až po 24 hodin. Takové dřevo je možné připravit - „upéct“ v malém množství i v elektrické troubě. Cílem tohoto způsobu ochrany je zlepšení vlastností proti rostlému neupravenému dřevu. Zejména zlepšení tvarové stálosti a odolnosti proti biotickým škůdcům (dřevokazné houby, dřevokazný hmyz, plísně atd.). Možnost použití místních dřevin v exteriéru, místo exotických, trvanlivějších dřevin.


- 17 -

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________

Obr. 6.24 – nevhodně řešená špaleta okna – do konstrukce zatéká Takto upravené dřevo se používá zejména na obklady, podlahy, zahradní nábytek, okna, dveře, sauny a jiné výrobky ze dřeva. Výsledky zkoušek provedených na TU Zvolen na zjištění odolnost tepelně upraveného dřeva proti dřevokazným houbám podle ČSN EN 113 v kombinaci s ČSN EN 84 ukazují vyšší odolnost tepelně o o upraveného dřeva Termo-D (212 C) než Termo-S (190 C) v porovnání s tepelně neupraveným dřevem. Vyšší odolnost (menší úbytky) byly zjištěny proti bílé hnilobě způsobené houbou Outkovka pestrá (Coriolus versicolor) než při hnědé hnilobě Koniofora sklepní (Coniphora puteana). Na základě úbytků hmotnosti v porovnání s ochrannými prostředky lze říci, že proti bílé hnilobě má tepelná úprava podobné účinky jako chemický ochranný prostředek. V případě možného ataku hnědé hniloby není pouze tepelná ochrana pro použití v exteriéru dostatečná. Při stavbě nových krovů a novostaveb je nutné, aby vlhkost dřeva v době zabudování byla rovna prostředí, ve kterém se bude dřevo vyskytovat, tj. max. 20%. Dříve se používalo dřevo ihned po pořezání, bylo sice těžší, ale zase se dalo lépe opracovat a zabudovat. V současné době rychlé výstavby je nutné, aby byla krovová konstrukce vyrobena nejlépe 1 měsíc dopředu. Je pravda, že v závislosti na povětrnostních podmínkách a způsobu řezání vzniknou výsušné trhliny a prvky se mohou zkroutit, ale v případě impregnace budou přeimpregnovány i trhliny a do konstrukce nebudou zabudovány prvky s vysokou vlhkostí. Pokud je krov bez dodatečné izolace, jen s krytinou, tak může být vlhkost samozřejmě vyšší, ale v případě, že bude konstrukce ihned zateplena, může dojít vlivem vlhkosti v konstrukci k následnému růstu plísní, popřípadě i dřevokazných hub.


- 18 -

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________

Obr. 6.25 – nevhodné zábradlí balkónu voda neodtéká

Obr. 6.26 – „shrnutá“ izolace v konstrukci bez použití tech. folií

Obr. 6.27 – nevhodná konstrukce okna – vysoká vlhkost dřeva pod nátěrem, odlupování nátěru Dřevo zejména v exteriéru „pracuje“, mění své rozměry v závislosti na okolních podmínkách při příjímání vázané vody v rozmezí 0-do cca 30% vlhkosti dřeva. Dřevo tedy pracuje neustále a různě ve všech směrech, toho si musíme být vědomi, např. když přibíjíme dřevěný obklad nebo když dřevo lepíme.


- 19 -

Petr Ptáček

Ochrana dřeva _______________________________________________________________________ Literatura: Kuplík, Václav: Stavební konstrukce z požárního hlediska, Grada Publishing, a.s., 2006 Ptáček. P: Chemická ochrana dřeva, ČVUT, 2003 Ptáček, P.: NH a impregnační látky na ochranu dřeva, Hranice, 2004 Ptáček, P: Ochrana dřeva, Grada, 2009 Reinprecht, L.: Ochrana dreva a kompozitov, TU Zvolen, 1997 Reinprecht, L.: Ochrana dreva, TU Zvolen, 2008 Reinprecht, L., Vidholdová, Z.: Termodrevo – príprava, vlastnosti a aplikácie, TU Zvolen, 2008 Normy: ČSN 49 0600-1 Ochrana dřeva – Základní ustanovení – Část 1: Chemická ochrana. ČSN 490604 - Ochrana dreva. Metódy stanovenia biocídnych vlastností ochranných prostriedkov na drevo ČSN EN 46-1 Ochranné prostředky na dřevo - Stanovení preventivního účinku proti Hylotrupes bajulus (Linnaeus) - Část 1: Larvální účinek (Laboratorní metoda) ČSN EN 46-2 Ochranné prostředky na dřevo - Stanovení preventivního účinku proti Hylotrupes bajulus (Linnaeus) - Část 2: Účinek proti vajíčkům (Laboratorní metoda) ČSN EN 113 Ochranné prostředky na dřevo - Zkušební metody na stanovení ochranné účinnosti proti dřevokazným houbám Basidiomycetes - Stanovení hranice účinnosti ČSN EN 152.1 Zkušební metody pro ochranné prostředky na dřevo. Laboratorní metoda zjišťování preventivní účinnosti ochranného ošetření zpracovaného dřeva proti houbám způsobujícím modrání. Část 1: Aplikace nátěrem ČSN EN 252 Postup zkoušek pro zjišťování relativní účinnosti ochranného prostředku na dřevo ve styku se zemí ve volné přírodě ČSN EN 351-1 Trvanlivost dřeva a materiálů na bázi dřeva - Rostlé dřevo ošetřené ochrannými prostředky - Část 1: Klasifikace průniku a příjmu ochranného prostředku. ČSN EN 351-2 Trvanlivost dřeva a materiálů na bázi dřeva - Rostlé dřevo ošetřené ochrannými prostředky - Část 2: Směrnice pro odběr a analýzu dřeva ošetřeného ochrannými prostředky. ČSN EN 460 Trvanlivost dřeva a materiálů na jeho bázi - Přirozená trvanlivost rostlého dřeva Požadavky na trvanlivost dřeva pro jeho použití v třídách ohrožení ČSN EN 599-1, Trvanlivost dřeva a materiálů na bázi dřeva - Preventivní účinnosti ochranných prostředků na dřevo stanovená biologickými zkouškami - Část 1: Specifikace podle tříd ohrožení ČSN P ENV 807 Ochranné prostředky na dřevo - Stanovení účinnosti proti houbám způsobujícím měkkou hnilobu a ostatním půdním mikroorganismům ČSN EN 15457 – Nátěrové hmoty – Laboratorní metody zkoušení účinnosti ochranných povlaků proti působení hub a plísní prEN 15228:2008 Structural timber - Structural timber preservative treated against biological attack prCEN/TR 15082 – Ochranné prostředky na dřevo – Stanovení účinnosti proti dřevozbarvujícím houbám a plísním na čerstvém řezivu – Polní zkouška


- 20 -

Před použitím dřeva (zejména v exteriéru), musíme vyřešit několik základních otázek:

Recommend Documents