M ASARYKOVA
UNIVERZITA
Ekonomicko-správní fakulta
Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa Studijní směr: Veřejná ekonomika a správa
Ovlivní vstup České republiky do Evropské unie náš penzijní systém? Is the Czech pension system determined by the EU entry?
bakalářská práce
Autor:
Vedoucí bakalářské práce:
MICHAL SKŘIVÁNEK
ING. ROBERT JAHODA, PH.D.
Šumperk / duben 2008
Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: Rok obhajoby:
Michal Skřivánek Ovlivní vstup České republiky do Evropské unie náš penzijní systém? Is the Czech pension system determined by the EU entry? veřejné ekonomie Ing. Robert Jahoda, Ph.D. 2008
ANOTACE Evropská unie naplňuje své cíle realizací různých politik zakotvených právem Evropské unie. Charakter daných politik determinuje míru, formu i nástroje jejich působení na členské země. Tato bakalářská práce se zaměřuje na penzijní systémy členských zemí Evropské unie. Identifikuje příslušné politiky, jimiž Evropská unie ovlivňuje penzijní systémy členských zemí, a dále faktory ovlivňující stabilitu a udržitelnost těchto systémů. Mezi nejvýznamnější patří stárnutí populace, které klade zvýšené nároky na veřejné finance. Cílem práce je analýza penzijních systémů členských států Evropské unie z hlediska procesů jejich koordinace se zaměřením na dlouhodobou fiskální udržitelnost. Další rovinu představuje rozbor českého penzijního systému z pohledu „závazků“ České republiky vůči EU společně s deskripcí základních variant české penzijní reformy a podanými doporučeními.
ANNOTATION The European Union achieves targeted objectives by realization of various policies that are stipulated by the European Union’s law. These policies determine a scale, form and instruments by which are influenced the Member States. This bachelor’s thesis is focused on the Member States’ pension systems. It identifies relevant policies of EU in relation to pension systems of the Member States and factors of their stability and sustainability. The ageing of the population is the most important factor that causes „pressure“ on public finances. The aim of the thesis is to analyse process of a coordination Member States’ pension systems with focus on the long-term fiscal sustainability. Next part is concentrated on analysis of the Czech pension system and „commitments“ to EU followed by a description of the basic alternatives for a pension reform together with suggested recommendations.
KLÍČOVÁ SLOVA Evropská unie • sociální politika • penzijní systém • stárnutí populace • Lisabonská strategie • otevřená metoda koordinace • Pakt stability a růstu • veřejné finance • dlouhodobá fiskální udržitelnost • česká penzijní reforma.
KEYWORDS European Union • social policy • pension system • ageing of the population • Lisbon strategy • open method of coordination • Stability and Growth Pact • public finances • long-term fiscal sustainability • Czech pension reform.
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Ovlivní vstup České republiky do Evropské unie náš penzijní systém?“ vypracoval samostatně pod vedením Ing. Roberta Jahody, Ph.D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Šumperku dne 18. května 2008. ________________________________ vlastnoruční podpis autora
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych velmi rád poděkoval Ing. Robertu Jahodovi, Ph.D. za poskytnuté konzultace, cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této práce.
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 6 1
SOCIÁLNÍ POLITIKA, DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ....................................................................... 8 1.1 ÚLOHA, SLOŽKY A ZÁKLADNÍ VAZBY SOCIÁLNÍ POLITIKY ....................................................................... 8 1.2 DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ (PENZIJNÍ SYSTÉMY) ..................................................................................... 9 1.2.1 Konstrukce a financování důchodového systému ........................................................................ 9 1.2.2 Uspořádání systémů důchodového zabezpečení ........................................................................ 11 1.3 DÍLČÍ ZÁVĚR .......................................................................................................................................... 13
2
EVROPSKÁ UNIE A KOORDINACE PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ ....................................................... 14 2.1 PRÁVO, POLITIKY A CÍLE EVROPSKÉ UNIE .............................................................................................. 14 2.2 ZÁKLADNÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝDAJE PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ ......................................................... 16 2.3 NÁSTROJE KOORDINACE PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ ...................................................................................... 18 2.3.1 Otevřená metoda koordinace ..................................................................................................... 18 2.3.2 Pakt stability a růstu .................................................................................................................. 20 2.3.3 Další nástroje ............................................................................................................................ 24 2.4 DÍLČÍ ZÁVĚR .......................................................................................................................................... 25
3
ANALÝZA NÁSTROJŮ KOORDINACE PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ .................................................. 26 3.1 PLNĚNÍ FISKÁLNÍCH (A SOCIÁLNÍCH) CÍLŮ Z POHLEDU ČLENSKÝCH ZEMÍ EVROPSKÉ UNIE .................... 27 3.1.1 Země s nízkým rizikem udržitelnosti veřejných financí .............................................................. 27 3.1.2 Země se středním rizikem udržitelnosti veřejných financí ......................................................... 28 3.1.3 Země s vysokým rizikem udržitelnosti veřejných financí ........................................................... 30 3.2 ANTICIPACE BUDOUCÍHO VÝVOJE .......................................................................................................... 32 3.3 DÍLČÍ ZÁVĚR .......................................................................................................................................... 33
4
PENZIJNÍ SYSTÉM ČESKÉ REPUBLIKY ............................................................................................ 34 4.1 MODEL A PRÁVNÍ ÚPRAVA ČESKÉHO PENZIJNÍHO SYSTÉMU ................................................................... 34 4.1.1 Struktura českého penzijního systému ....................................................................................... 34 4.1.2 Úpravy penzijního systému z hlediska koordinace legislativy ................................................... 36 4.2 PLNĚNÍ „ZÁVAZKŮ“ VŮČI EVROPSKÉ UNII – PENZIJNÍ SYSTÉM ............................................................... 38 4.3 VARIANTY ČESKÉ PENZIJNÍ REFORMY A „ZÁVAZKY“ VŮČI EU .............................................................. 41 4.4 DOPORUČENÍ PRO REFORMU ČESKÉHO PENZIJNÍHO SYSTÉMU ................................................................ 45 4.5 DÍLČÍ ZÁVĚR .......................................................................................................................................... 49
ZÁVĚR ................................................................................................................................................................. 50 POUŽITÉ ZDROJE ............................................................................................................................................ 52 SEZNAM TABULEK .......................................................................................................................................... 57 SEZNAM ZKRATEK ......................................................................................................................................... 58 SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................................................................. 60 PŘÍLOHY............................................................................................................................................................. 61
Úvod Evropská unie představuje největší a nejvýznamnější evropské integrační uskupení. V počátcích integrace měla spolupráce členských zemí v rámci tehdejšího Evropského hospodářského společenství především ekonomický charakter. Výsledkem postupného prohlubování integračního procesu byla jeho přeměna na Evropská společenství, resp. Evropskou unii (EU). Stanovené cíle EU již mají také významný sociální rozměr – základním úkolem je budování sociální soudržnosti ve společnosti jako důležitého předpokladu pro růst a zaměstnanost. Uvedená oblast náleží do působnosti sociální politiky, jejíž součástí je důchodové zabezpečení. Sociální politika patří mezi sdílené politiky, což určuje rozsah, formu, a také nástroje, jimiž EU danou oblast ovlivňuje. Ve většině členských států EU dochází vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji ke stárnutí populace. V jednotlivých zemích se sice projevuje v různém rozsahu a intenzitě, nicméně lze říci, že obecný trend je společný – stále výraznější změny věkové struktury obyvatelstva. Stárnutí populace s sebou přináší mnohé ekonomické, sociální a další otázky. Jejich řešení, především vzhledem k závažnosti a šíři dopadů stárnutí, vyžaduje komplexní a koordinovaný přístup v rámci souvisejících politik na úrovni členských států i EU. Cílem práce je provedení deskripce základních nástrojů koordinace penzijních systémů členských zemí EU. Následná analýza vybraných nástrojů se primárně zaměří na dlouhodobou fiskální udržitelnost penzijních systémů, potažmo veřejných financí, z pohledu členských zemí EU a stanovených cílů. Výchozí rámec utvoří vymezení politik v oblasti penzijních systémů v EU. Dalším cílem je popis současného českého penzijního systému včetně základních variant jeho reforem společně se zhodnocením z hlediska „závazků“ vůči EU a doporučeními pro reformu českého penzijního systému. K dosažení uvedených cílů jsou v této práci použity zejména metody deskripce (kapitola 1-4), sekundární analýzy a syntézy (kapitola 3 a 4) a dedukce a indukce (kapitola 2-4). Tématiku penzijních systémů jsem si zvolil především proto, že ji považuji za velmi důležitou kvůli ekonomickým i společenským dopadům stárnutí populace. Pro Českou republiku jsou demografické projekce značně nepříznivé, takže reforma našeho penzijního systému představuje zcela aktuální záležitost. Výsledná podoba reformy zahrnuje také dimenzi našeho členství v EU. Záměrem mé bakalářské práce je poskytnout ucelenější pohled (s ohledem na daný rozsah práce) na národní penzijní systémy a rámec jejich změn v evropském kontextu.
6
Literatura k řešené problematice pochází z několika vědních oborů a obsahuje tak mnohdy různé pojmy, u nichž nemusí být zřejmé, zda se jsou obsahově shodné anebo mají širší či naopak užší význam. Uvádím tedy u některých způsob jejich používání ve své práci. S pojmy penzijní a důchodový je nakládáno volně jako se synonymy; jestliže literatura či právní předpis definuje přesný termín, je preferován (např. důchodové zabezpečení, důchodové pojištění, starobní důchod či penzijní připojištění). Termín sociální ochrana je obsahově ztotožňován s širším pojetím sociálního zabezpečení. Z pojmů EU, Evropské společenství (ES), resp. Společenství, je obecně používán první jmenovaný. Protože oblast penzijních systémů patří výhradně do prvního pilíře EU, resp. Evropského společenství, bude zejména v souvislosti s právem používáno označení ES, resp. Společenství (jako ustálený výraz).1
Kapitola 1 vymezuje v obecné rovině sociální politiku. Současně je zde identifikováno sociální zabezpečení (složka sociální politiky), do jehož působnosti patří otázky zabezpečení ve stáří, tedy důchodové zabezpečení. Další část kapitoly se zaměřuje na konstrukci penzijních systémů, jejich financování a uspořádání, včetně deskripce třípilířového modelu Světové banky a Mezinárodní organizace práce. Kapitola 2 se věnuje sociální politice EU a dalším vybraným politikám souvisejícím s oblastí penzijních systémů. Popisuje jejich koncepci, vývoj, cíle a povahu působení na členské země. Dále jsou zde uvedeny základní faktory ovlivňující výdaje penzijních systémů. Cílem kapitoly je charakterizovat přístup EU k problematice penzijních systémů, objasnit procesy jejich koordinace a především popsat základní nástroje koordinace, včetně historického vývoje. Kapitola 3 navazuje na předchozí kapitolu analýzou vybraných nástrojů koordinace penzijních systémů z pohledu členských zemí EU a stanovených cílů. Analýza se zaměřuje na (dlouhodobou) fiskální udržitelnost penzijních systémů, resp. veřejných financí; pro Českou republiku je předmětem kapitoly 4. Závěr kapitoly pak tvoří anticipace budoucího vývoje. Kapitola 4 se zabývá současným modelem českého penzijního systému (se zaměřením na první pilíř) a jeho změnami ve vazbě na koordinaci právních předpisů v ES. Součástí je vyhodnocení „závazků“ České republiky vůči EU v oblasti penzijního systému. Kapitola dále obsahuje deskripci základních variant (návrhů) reformy českého penzijního systému společně s rozborem „závazků“ k EU, uvedením aktuálního stavu reformy a doporučeními. V souvislosti s předepsaným postupem práce v zadání doplňuji, že během zpracování práce došlo k jeho přehodnocení s tím, že na základě dohody s vedoucím práce byl následně vypuštěn bod 3 písmeno d) postupu, jehož předmětem mělo být stručné srovnání ČR s jinými zeměmi, které provedly nebo provádějí reformu penzijního systému.
1
TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2006. 287 s. ISBN 80-7201-631-8. s. 20-31.
7
1
Sociální politika, důchodové zabezpečení
1.1
Úloha, složky a základní vazby sociální politiky
Sociální politika se stala nedílným prvkem společenského systému a tvoří jeden ze základních předpokladů dalšího rozvoje společnosti. Utváří se v interakci s ostatními sférami (oblastmi) života společnosti, resp. politikami, které se jimi zabývají – pro rozvoj společnosti je nezbytná jejich vyváženost. Sociální politiku je poměrně obtížné jednoznačně a komplexně definovat, nicméně lze říci, že jde o „politiku, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osobnosti a kvality života.“ Zpravidla sem řadíme politiku sociálního zabezpečení, rodinnou politiku, zdravotní politiku, politiku zaměstnanosti a vzdělávací politiku. Hovoříme o širším pojetí sociální politiky. Užší pojetí se omezuje především na oblast sociálního zabezpečení a zaměstnanosti.2 Sociální zabezpečení využívá stát při prevenci, zmírňování či řešení důsledků sociálních rizik (událostí), při garanci sociálních jistot, resp. určitých sociálních práv a k udržení patřičné životní úrovně v různých životních situacích. Mezi sociální události obvykle řadíme nemoc, úraz, invaliditu, stáří, těhotenství, narození dítěte, úmrtí rodinného příslušníka. Sociální zabezpečení může mít různý obsah – rozlišuje se užší a širší pojetí sociálních událostí. Užší pojetí zahrnuje důchodové zabezpečení a sociální služby, do širšího pojetí dále patří např. péče o zdraví, zabezpečení v nezaměstnanosti nebo pomoc rodinám s dětmi.3 Z hlediska propojenosti sociální politiky a ostatních oblastí života společnosti jsou významné vazby mezi sociální a hospodářskou politikou, což je dáno tím, že na každý společenský jev lze nahlížet v různých rovinách – neexistují tedy problémy obsahující pouze hospodářskou či naopak sociální stránku (hospodářské, sociální a další aspekty se prolínají a působí na sebe). Jelikož sociální politika klade značné nároky veřejné finanční zdroje, je k zajištění její účinnosti nezbytná patřičná výkonnost ekonomiky. Dobrá hospodářská politika podporuje výkonnost ekonomiky a umožňuje tedy vytvářet potřebné zdroje pro financování opatření sociální politiky. Naopak sociální politika vytváří předpoklady a podmínky pro hospodářský rozvoj prostřednictvím rozvoje, kultivace a aktivizace lidského potenciálu. Vliv sociální politiky však nelze omezovat pouze na pozitiva vzdělání a kvalifikace ve vztahu k ekonomickému růstu – úspěšnost hospodářské politiky závisí také na celkové sociální stabilitě společnosti. Hospodářská a sociální politika se tedy vzájemně podmiňují, stimulují a vytvářejí si podmínky, které by si samy o sobě nedokázaly zajistit.4
2
KREBS, Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 4. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2007. 504 s. ISBN 97880-735-7276-1. s. 17-25. 3 PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005. 526 s. ISBN 80735-7049-1. s. 229-231. 4 KREBS, Sociální politika, s. 41-43.
8
1.2
Důchodové zabezpečení (penzijní systémy)
Historicky byly penzijní systémy koncipovány, ustavovány a spravovány především s ohledem na dosavadní ekonomický a společenský vývoj dané země, její politickou situaci, pojetí sociální politiky, sociální cítění a tradice. Zásadní význam pro stabilitu a fiskální udržitelnosti má demografická situace země, zejména však její očekávaný budoucí vývoj.5 1.2.1 Konstrukce a financování důchodového systému Podoba penzijního systému se může v jednotlivých zemích poměrně výrazně odlišovat. Můžeme však nalézt určité společné rysy – principy – tvořící jeho základní strukturu. Odlišnosti většinou vyplývají z míry jejich aplikace, přičemž platí, že jejich váha se může měnit v čase. Při posuzování penzijního systému je nutno principy vnímat komplexně – důležitá je celková vyváženost. Z uplatňovaných principů můžeme zmínit alespoň některé: princip univerzality, komplexnosti, ekvivalence (zásluhovosti), solidarity, přiměřené úrovně zabezpečení jednotlivých sociálních událostí, právní i ekonomické garance, dlouhodobé finanční rovnováhy nebo princip respektování mezinárodních závazků a požadavků.6
FINANCOVÁNÍ DŮCHODOVÉHO ZABEZPEČENÍ Z institucionálního hlediska rozlišujeme tyto formy financování důchodového zabezpečení: ze státního rozpočtu (zdrojem finančního prostředků jsou daně z příjmů) – pro tento způsob je charakteristická nejvyšší možná sociální solidarita, protože při růstu příjmů roste daňové zatížení, zatímco výše důchodu naopak klesá; ze státního rozpočtu (zdrojem příspěvky na sociální důchodové pojištění) – zde je míra redistribuce nižší než v předchozím případě; příspěvky jsou stanoveny jednotným procentem z výdělku ve výši dostatečné k financování důchodů v určitém období. Tento způsob financování má přispět k transparentnosti systému. „Výše příspěvkové sazby by měla pružně reagovat na potřeby systému, aniž by se vytvářely přebytky ve prospěch neurčitých položek státního rozpočtu.“; z fondu odděleného od státního rozpočtu (zde se shromažďují příjmy z příspěvků, nevytváří se žádná kapitálová rezerva ani kapitál pro investice) – jedná se o průběžné financování důchodového pojištění, tzv. systém Pay-As-You-Go (PAYG). Systém je postaven na mezigenerační solidaritě – příspěvky odváděné ekonomicky aktivními použity na výplatu důchodů nynějších důchodců; vyplácené dávky garantuje stát; z fondu s rezervou (v rámci průběžného financování vytvářena rezerva na úrovni dlouhodobě investovaného kapitálu) – v tomto systému lze zajistit dostatečné rezervy pouze v případě, že výše příjmu do systému bude nastavena tak, aby převyšovala jeho výdaje; příspěvková sazba musí být vyšší, než je potřeba pro financování vyplácených dávek. Zde je však potřeba vzít v úvahu samotné plátce příspěvků, zaměstnavatele a 5
ŠULC, Jaroslav. Alternativy reformy penzijního systému v České republice. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2005. 94 s. ISBN 80-86754-34-0. s. 16. 6 ŠULC, Alternativy reformy penzijního systému v České republice, s. 16-26.
9
zaměstnance – nepřiměřeně vysoká příspěvková sazba by mohla snižovat jejich životní úroveň a v konečném důsledku i konkurenceschopnost podniků; princip čistě fondový (FF; fully funded) – zde příspěvky pojištěnců vytvářejí kapitálové rezervy, které jsou v budoucnu použity na výplatu jejich vlastních dávek důchodu. Tento způsob je využíván ve většině soukromých pojišťovacích systémů.7 Základní typy penzijních plánů V souvislosti s uvedenými možnostmi financování důchodů je také důležitý druh penzijního plánu. Rozlišujeme následující druhy: dávkově definovaný systém (DB; defined benefit) – garantuje určitou výši důchodu, odvozenou většinou od počtu let, kdy pojištěnec odváděl příspěvky, a výše jeho příjmu za určité vymezené období. příspěvkově definovaný systém (DC; defined contribution) – účastníci do systému odvádějí částky na základě stanovené příspěvkové sazby; výše jejich důchodů však kromě celkově odvedených příspěvku závisí i na míře výnosu z investovaných prostředků vložených do systému; hypotetické příspěvkově definované systémy (NDC; notional defined contribution) – každý účastník má vlastní (hypotetický) individuální účet, na který jsou připisovány účastníkem odvedené příspěvky, včetně jejich zhodnocení v čase.8 Tabulka 1-1: Srovnání PAYG a FF; DB a DC důchodových systémů Systém
Výhody •
Nevýhody
odolnost vůči cyklickému vývoji ekonomiky
PAYG
FF
• • • •
odolnost vůči demografickému vývoji možnost mezinárodní diverzifikace mezigenerační spravedlnost závislost na kvalitě institucionálního prostředí
• •
umožňuje solidaritu uvnitř generace vyšší jistota ohledně výše dávky (pokud je systém udržitelný a imunní vůči politickým tlakům) možnost motivace k pozdějšímu odchodu do důchodu
DB •
DC
• • •
netrestá delší setrvání na trhu práce ve vyšším věku nejistota ohledně výše dávky významně klesá automatická reakce na zvyšování doby dožití
• • • • • • • • • • • • • •
citlivost na demografický vývoj (porodnost a migrace) citlivost na rostoucí dobu dožití závislost na vývoji domácí ekonomiky riziko mezigenerační nespravedlnosti (PAYG-DB) – riziko politického zneužití citlivost na vývoj na finančních trzích vysoké administrativní náklady citlivost na rostoucí dobu dožití závislost na kvalitě institucionálního prostředí riziko demotivace setrvání na trhu práce nejistá výše dávky v případě dlouhodobé neudržitelnosti systému a politických intervencí (riziko neklesá s růstem věku jedince) nedokáže automaticky reagovat na růst doby dožití riziko chudoby pro ohrožené skupiny méně jistá výše dávky na počátku pracovní kariéry
Pramen: Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005). Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2005. . s. 64.
7 8
KREBS, Sociální politika, s. 182-184. KREBS, Sociální politika, s. 185-186.
10
Valorizace důchodů Valorizací dochází k úpravám důchodů (většinou pravidelným) ve vazbě na růst hospodářských ukazatelů. Protože výše vyplácených důchodů má statický charakter, docházelo by jinak ke změnám relace mezi důchody a dynamickým vývojem hospodářství, včetně soustavy odměňování v neprospěch důchodů. Základní principy by měly být založeny na systémovém přístupu (tj. působit plošně a platit dlouhodobě) a umožňovat zachování garance sociálních jistot, resp. snižování sociálních nejistot.9 Přístupy k valorizaci – přizpůsobování probíhá na základě: růstu maloobchodních cen a životních nákladů – cílem je zachovat reálnou hodnotu důchodu, zabránit poklesu jeho kupní síly (jedná se minimální hranici úprav), růstu mezd ekonomicky aktivní populace – tento postup odráží snahu zabránit tomu, aby docházelo ke vzniku neodůvodněných rozdílů při porovnání stávajících a nově vyměřovaných důchodů; výsledkem je pak proporcionální vývoj důchodů a mezd. 1.2.2 Uspořádání systémů důchodového zabezpečení Od principů konstrukce se odvíjí reálná struktura a parametry penzijních systémů jednotlivých zemí. Pomocí kombinace určitých kritérií (státní garance, osobní rozsah, účast osob, financování, vztah příspěvků a dávek, úroveň dávek, solidarita, daňové výhody a správa systému) lze vymezit základní varianty uspořádání penzijních systémů, resp. jejich pilíře.10 V souvislosti s používanými systémy důchodového zabezpečení v Evropské unii i ostatních ekonomicky vyspělých zemích hovoříme nejčastěji o variantách tzv. třípilířového systému, jehož složení je následující: první pilíř (I. pilíř) – rozumíme jím státem garantovaný důchod; tento pilíř je založen na mezigenerační solidaritě a financování je průběžné (PAYG); podle terminologie EU se za I. pilíř považují „povinné soustavy svázané s výdělky (bez ohledu na typ financování)“, druhý pilíř (II. pilíř) – systém s povinnou účastí a fondovým (kapitálovým) financováním, správa systému soukromá; podle EU jsou za druhý pilíř „považovány aktivity zaměstnavatelských subjektů, směřující k poskytování starobních důchodů“, třetí pilíř (III. pilíř) – tvořen soukromými aktivitami občanů (komerční životní pojištění, individuální spoření apod.).11 Přestože se tato práce zaměřuje na problematiku penzijních systémů v rámci EU, je pro možnost případného srovnání vhodné doplnit pohledy alespoň některých významných mezinárodních organizací a institucí na uvedenou oblast.
9
KREBS, Sociální politika, s. 188. ŠULC, Alternativy reformy penzijního systému v České republice, s. 26-30. 11 KREBS, Sociální politika, s. 196-198.
10
11
Model Světové banky (WB) Světová banka používá třípilířový systém důchodového zabezpečení. První pilíř by měl být povinný, státem provozovaný a jeho financování založeno na všeobecných daňových příjmech. Poskytované dávky by měly být fixní a jejich výplata podléhat majetkovým či příjmovým testům potřebnosti, případně v podobě minimální penzijní garance. „Daňová základna pro financování této dávky by měla být co možná nejširší, aby se naplnil cíl redistribuce.“ Druhý pilíř tvoří povinné, soukromé a příspěvkově definované penzijní fondy (zde forma osobních penzijních účtů i zaměstnavatelských fondů). Třetí pilíř by měl být založen na dobrovolných fondech s možností daňových úlev.12 Model Mezinárodní organizace práce (ILO) Mezinárodní organizace práce používá třípilířový systém, který však vykazuje určité odlišnosti oproti systému WB. Složení penzijního systému podle ILO je následující: minimální první pilíř – zaměřen proti chudobě s univerzální dostupností; dávky ze systému by ale měly být na základě testů potřebnosti a podléhat indexaci, financování je možné ze všeobecných daňových zdrojů, povinný státní PAYG systém – zabezpečuje přijatelnou míru důchodových dávek (dávky by měly být indexovány podle inflace); na placení příspěvků stanoven maximální výdělkový strop, plně fondově financovaný, DC (snad i soukromý) systém – představuje doplněk státního PAYG pilíře a zahrnuje jak zaměstnavatelské, tak i individuální penzijní schémata. Při porovnání modelu WB a ILO lze říci, že pojetí a role prvního pilíře jsou u obou organizací obdobné. V zásadě panuje shoda také v případě třetího pilíře (WB ale preferuje soukromou správu). Zásadní rozdíl však nalézáme ve druhém pilíři. WB zde dává přednost povinným, soukromě spravovaným, příspěvkově orientovaným a fondově financovaným penzijním plánům. Druhý pilíř je podle ILO sice povinný, ale státní a průběžně financovaný systém (bez podrobnější specifikace, zda jde o DC či DB penzijní plán). WB by tedy stávající PAYG systém chtěla zrušit s ohledem na jeho nedostatky, které nelze odstranit částečnými úpravami. Podle ILO naopak lze PAYG systém reformovat tak, aby „nadále poskytoval hlavní části penzijních dávek jeho prostřednictvím.“13 ILO kritizuje návrhy na změnu PAYG systému na fondový se soukromou správou, protože to neodpovídá jejím normativům, které jsou definované pro systémy sociálního zabezpečení. Jednak se jedná o rozpor s požadavkem, aby výše důchodu byla garantovaná a předvídatelná. Další výhrada souvisí s tím, že „povinná fondová schémata ještě nemusí vyřešit veškeré problémy se systémem PAYG a na trhu práce a kapitálovém trhu mohou přetrvávat ekonomické deformace.“14
12
BEZDĚK, Vladimír. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem): I. díl. Praha: Česká národní banka, 2000. 62 s. (Výzkumné publikace ČNB – sekce měnová; č. 25). s. 58-60. 13 BEZDĚK, Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky: I. díl, s. 59. 14 VYHŇÁKOVÁ, Sylva. Monitoring I: analýza důchodových reforem z hlediska české důchodové reformy [online]. Praha: VÚPSV, 2003 [cit. 2008-04-13]. Dostupné z . s. 6-11.
12
1.3
Dílčí závěr
Sociální politika hraje významnou roli v dalším rozvoji společnosti. Jedním z jejích oborů je sociální zabezpečení, do něhož řadíme zabezpečení ve stáří – důchodové zabezpečení. Z hlediska vzájemných vazeb je důležitá hospodářská politika, která umožňuje zajistit odpovídající zdroje pro realizaci sociální politiky. Ta se naopak podílí na tvorbě podmínek pro hospodářský rozvoj ovlivňováním lidského potenciálu. Odlišnosti penzijních systémů jednotlivých zemí jsou dány zejména jejich dosavadním ekonomickým a společenským vývojem. Přesto však lze nalézt určité společné rysy (principy) jejich konstrukce. Rozlišujeme několik možností financování důchodového zabezpečení – ze státního rozpočtu, z fondu odděleného od státního rozpočtu nebo čistě fondový (kapitálový) princip. Celkovou podobu penzijního systému dále dotváří zvolený penzijní plán. V ekonomicky vyspělých zemích je důchodové zabezpečení většinou založeno na tzv. třípilířovém systému. Pojetí obsahu jednotlivých pilířů penzijních systémů se může odlišovat. V zásadě lze říci, že první pilíř představuje povinný státní systém, zatímco druhý pilíř systém s povinnou účastí, fondovým financováním a soukromou správou (v případě ILO státní a průběžně financovaný). Třetí pilíř tvoří doplňkové systémy s dobrovolnou účastí a opět fondovým financováním.
13
2
Evropská unie a koordinace penzijních systémů
2.1
Právo, politiky a cíle Evropské unie
Jak již bylo naznačeno v úvodu, na počátku integračního procesu, který v současné době reprezentuje Společenství, resp. EU převažovaly hospodářské důvody a cíle. Pomineme-li Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) založené v roce 1951, do jehož působnosti patřila koordinace a dohled nad uhelným a ocelářským průmyslem, tak za první ucelenější formu ekonomické integrace lze považovat až Evropské hospodářské společenství (EHS) založené v roce 1957 tzv. Římskou smlouvou. Hlavním cílem EHS bylo vytvoření společného trhu a prostřednictvím sbližování hospodářských politik podporovat trvalý hospodářský růst.15 Římská smlouva o EHS měla také určitý sociální rozměr – základ tvořila samostatná část smlouvy (Hlava III) s ustanoveními o sociální politice. Jednalo se zejména o zvyšování životní úrovně a zlepšování pracovních podmínek zaměstnanců. K tomu mělo (podle názoru členských států) dojít prostřednictvím fungování společného trhu, který by umožnil vzájemné sblížení sociálních systémů a sociálních podmínek členských zemí. Smlouva dále předpokládala harmonizaci právních předpisů v příslušných oblastech.16 Významným předělem v integračním procesu byl tzv. Jednotný evropský akt (JEA), který vstoupil v platnost v červenci 1987. Formuloval úkoly Společenství pro další postup integrace, mezi něž patřilo vytvoření jednotného vnitřního trhu (do konce roku 1992), jako oblasti bez vnitřních hranic, kde je zajištěno naplňování tzv. čtyř svobod, tedy volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. V této souvislosti se rozšířilo pojetí sociální politiky a stanoven cíl posilovat ekonomickou a sociální soudržnost politikami Společenství. Novým cílem bylo také „sbližování hospodářských a měnových politik členských zemí.“ V prosinci 1989 došlo na summitu Evropské rady ve Štrasburku k přijetí Evropské charty základních sociálních práv zaměstnanců (dále jen „Sociální charta“). Jedním ze základních principů je právo na sociální ochranu v rámci existujících národních systémů. Charta byla později začleněna do základních dokumentů Společenství, a to v rámci Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Maastrichtská smlouva“); v platnost vstoupila 1. listopadu 1993. Maastrichtská smlouva dále právně zakotvila vytvoření Hospodářské a měnové unie (HMU).17 Podstatným přínosem následné Amsterodamské smlouvy, která vstoupila v platnost 1. května 1999, bylo zahájení koordinované strategie zaměstnanosti, která se stala hlavním těžištěm sociální politiky Společenství.18
15
SLANÝ, Antonín a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. 375 s. ISBN 80-7179-738-3. s. 227. 16 HAD, Miroslav – URBAN, Luděk. Evropská společenství: první pilíř Evropské unie. 2. rozš. a upr. vyd. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2000. 165 s. ISBN 80-85864-88-6. s. 79-80. 17 FIALA, Petr – PITROVÁ, Markéta. Evropská unie. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 743 s. ISBN 80-7325-015-2. s. 122 a 469. 18 HAD, URBAN, Evropská společenství: první pilíř Evropské unie, s. 84.
14
Sociální politika EU se utvářela v souladu s mezinárodními standardy a principy. Významnou roli měly především dokumenty Mezinárodní organizace práce (ILO), Organizace spojených národů (OSN) a v neposlední řadě úmluvy Rady Evropy (RE). Sociální práva zakotvená v úmluvách RE, konkrétně Evropské sociální chartě (1961) a dále rozšířená Revidovanou Evropskou sociální chartou (1996) tvoří východiska tzv. evropského sociálního státu.19 Podle dosud popsaného vývoje integrace lze říci, že zlepšování v sociální oblasti přestalo být chápáno jako více méně automatický proces vyvolávaný fungováním jednotného vnitřního trhu. Sociální politika je považována za důležitý předpoklad ekonomického rozvoje, zejména prostřednictvím zajištění vyšší sociální soudržnosti a výkonné, kvalifikované a motivované pracovní síly. Souvislosti sociální a hospodářské politiky byly popsány v kapitole 1. Uvedené politiky nyní doplníme o politiku zaměstnanosti. Cílem jejich komplexního a vyváženého působení je „zajistit, aby růst zaměstnanosti napomáhal udržitelnému financování sociálních systémů a souběžně se zabezpečoval sociální smír ve společnosti.20 V březnu 2000 byla na zasedání Evropské rady v Lisabonu přijata tzv. Lisabonská strategie, komplexní program pro hospodářskou, sociální a environmentální obnovu EU na období let 2000-2010. Tato strategie založená na koordinované činnosti členských států má za cíl, aby se EU stala „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností. Mezi stanovené úkoly patří také „modernizace evropského sociálního modelu a udržení zdravé ekonomické perspektivy.“ Lisabonská strategie ale bohužel nedostatečně integrovala existující nástroje koordinace (např. Hlavní směry hospodářské politiky nebo Směry zaměstnanosti) a samotné cíle byly nejasně formulované. Od roku 2003 existovala snaha o revizi Lisabonské strategie. Na zasedání Evropské rady v březnu 2005 pak dochází ke změně pojetí této agendy – položen důraz na hospodářský růst a zaměstnanost.21 V současné době tvoří právní základ uvedených politik Smlouva o založení Evropského společenství ve znění Smlouvy z Nice (jde o pozměněnou Římskou smlouvu o EHS, resp. ES; dále jen „Smlouva o ES“), která vstoupila v platnost 1. února 2003. Podpora vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany je zde součástí poslání Společenství.22 Vzhledem k různorodosti národních systémů sociální ochrany patří sociální politika mezi tzv. sdílené politiky. Převážnou většinu pravomocí v dané oblasti tedy disponují členské státy. V politice zaměstnanosti a hospodářské politice má Společenství doplňující kompetence – zaměřuje se jen na podporu členských států.23
19
DVOŘÁKOVÁ, Zuzana a kol. Management lidských zdrojů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 485 s. (Beckovy ekonomické učebnice). ISBN 978-80-7179-893-4. s. 29-32. 20 BAŠTÝŘ, Ivo a kolektiv. Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 334 s. ISBN 80-210-3722-9. s. 28-29. 21 Euroskop. Lisabonský proces [online]. c2006-2008 [cit. 2008-04-05]. Dostupné z . 22 Euroskop. Smlouva o založení Evropského společenství (ES): konsolidovaná verze – ve znění smlouvy z Nice [online]. c2006-2008 [cit. 2008-03-09]. Dostupné z . čl. 2. 23 Euroskop. Politiky EU [online]. [cit. 2008-04-05]. Dostupné z .
15
Ve Smlouvě o ES došlo k rozšíření článku 137 o některé další oblasti, kde Společenství podporuje a doplňuje činnost členských států. V souvislosti s penzijními systémy je podstatná zejména oblast sociálního zabezpečení a modernizace systémů sociálního zabezpečení. Rada může přijímat různá opatření k podpoře vzájemné spolupráce mezi členskými zeměmi, jejichž cílem je „zlepšování znalostí, rozvoj výměny informací a osvědčených zkušeností, podpora inovačních přístupů a vyhodnocování zkušeností, s vyloučením harmonizace právních a správních předpisů členských států.“ Současně je však potřeba zdůraznit, že předpisy přijaté podle uvedeného článku „se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému.“ Každý členský stát má ale možnost zachovávat nebo nově přijímat přísnější ochranná opatření (musí však být slučitelná se Smlouvou o ES).24
2.2
Základní faktory ovlivňující výdaje penzijních systémů
V následujících dekádách projde evropská populace dramatickými demografickými změnami následkem nízké porodnosti, pokračujícího nárůstu očekávané naděje dožití a odchodu do důchodu silných generačních ročníků. Očekává se, že stárnutí obyvatelstva bude mít významné dopady na ekonomický růst a povede k velkým tlakům na zvýšení veřejných výdajů, což je nepříznivé z hlediska zdravých a dlouhodobě udržitelných veřejných financí.25 Podle scénáře Pracovní skupiny k stárnutí obyvatelstva (AWG; Working Group on Ageing) bude populace EU-25 v roce 2050 menší i mnohem starší. Očekává se růst ze 457 mil. v roce 2004 na 470 mil. v roce 2025 a následný pokles na 454 mil. v roce 2050, přičemž se výrazně změní věková struktura obyvatelstva. Z ekonomického hlediska dojde k nejvýznamnějšímu vývoji u produktivní populace (15-64 let), kde začne v EU-25 docházet k poklesu v roce 2010 (v některých zemích dříve) a do roku 2050 se sníží o 48 mil. (resp. 16 %). Rozdílnost vývoje v členských státech je však velká – pokles o více než 20 procentních bodů je projektován ve 13 zemích (DE, EL, ES, IT, PT, CZ, EE, HU, LT, LV, PL, SK a SI). Oproti tomu u starších obyvatel (tj. věkové skupiny 65+) dojde k výraznému nárůstu – celkově o 58 mil., resp. 77 % do roku 2050. Projektované změny velikosti a struktury populace obsahuje příloha č. 1.26 Dalším faktorem ovlivňujícím výdaje na důchody je zaměstnanost. V EU se na tuto oblast zaměřuje především Lisabonská strategie. Opatření na trhu práce ovlivňují množství pracujících v produktivní populaci, kteří tvoří významnou část přispěvatelů do PAYG. systému prostřednictvím odvodů na sociální pojištění.27 U míry zaměstnanosti osob ve věku 15-64 let je v EU-25 projektován růst z 63 % v roce 2003 na 70 % v roce 2025 a stabilizace 24
Euroskop, Smlouva o založení Evropského společenství (ES) ve znění smlouvy z Nice, čl. 137-144. European Commission. The long-term sustainability of public finances in the European Union (2006) [online]. c2006 [cit. 2008-04-12]. Dostupné z . s. 3. 26 European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU-25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers (2004-2050). s. 29-31. 27 European Commission. EU pension reform: an overview of the debate and an empirical assessment of the main policy reform options [online]. c2002 [cit. 2008-04-13]. Dostupné z . s. 13. 25
16
na 70,7 % v roce 2050. V případě míry zaměstnanosti žen se očekává nárůst přibližně o 10 procentních bodů na 65,5 % do roku 2050 (nad cíl stanovený Lisabonskou strategií, tj. 60 %). U starších pracovníků (15-64 let) se předpokládá zvýšení míry zaměstnanosti zhruba o 18 p.b. na 60,4 % v roce 2005; cíl Lisabonské strategie, tj. 50 % bude dosažen v roce 2013. Podrobnější údaje v členění podle jednotlivých členských zemí EU viz příloha č. 2.28 Posledním základním faktorem je „štědrost“ penzijního systému, na níž závisí celková úroveň výdajů na důchody. Můžeme ji vyjádřit ukazatelem celkový náhradový poměr (poměr průměrného hrubého důchodu k průměrné hrubé mzdě). Výdaje na důchody jsou v průběhu času ovlivňovány změnami indexu ekonomické závislosti a opatřeními vedoucími ke změně výše celkového náhradového poměru. Index ekonomické závislosti determinují změny v indexu demografické závislosti a zaměstnanosti.29 Existuje však více druhů náhradových poměrů s různě definovaným obsahem. Obecně je náhradový poměr vyjadřován jako relace důchodu ke mzdě (hrubé nebo čisté) před odchodem do důchodu. V této souvislosti je vhodné zmínit alespoň úmluvy ILO, které se týkají standardů v oblasti sociálního zabezpečení a jsou závazné i pro členské státy EU. Minimální standardy stanovuje Úmluva č. 10 o minimálních standardech sociálního zabezpečení z roku 1952. Přísnější normy upravuje Úmluva č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách z roku 1967. Těmito úmluvami jsou stanoveny náhradové poměry (jako podíl výše nově přiznaného důchodu starobního důchodu vůči mzdě v předchozím roce před odchodem do důchodu) na úrovni 40 %, resp. 45 %. Uvedené standardy byly převzaty i do Evropského zákoníku sociálního zabezpečení (ETS č. 48) a dodatkového Protokolu (ETS č. 48 A). V oblasti důchodového pojištění má zákoník stejné požadavky na úroveň dávek jako Úmluva ILO č. 102. Protokol dále stanovuje minimální standard na úrovni Úmluvy ILO č. 128.30 U indexu demografické závislosti (poměr populace 65+ k populaci ve věku 15-64) se předpokládá jeho zdvojnásobení s tím, že v roce 2050 bude dosahovat 51 %. V EU se poměr čtyři lidé v produktivním věku na jednoho v postproduktivním věku, posune na dva ku jedné (v některých zemích dokonce ještě méně). U indexu efektivní ekonomické závislosti – procentuálního podílu neaktivních osob ve věku 65 a více na ekonomicky aktivních ve věku 15 až 64 let – je pro EU-25 očekáván výrazný nárůst z 37 % v roce 2003 na 48 % v roce 2025 a 70 % v roce 2050.31 Údaje pro jednotlivé členské země EU-25, včetně indexu celkové ekonomické závislosti, tedy poměru celkové neaktivní populace (celková populace bez ekonomicky aktivních) na ekonomicky aktivních osobách ve věku 15-64 let, viz příloha č. 3.
28
European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU-25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers (2004-2050), Dostupné z . s. 36. 29 European Commission. EU pension reform: an overview of the debate and an empirical assessment of the main policy reform options, s. 13. 30 HOLUB, Marek – POLLNEROVÁ, Štěpánka. Relace důchodu ke mzdě [online]. Praha: VÚPSV, 2004 [cit. 2008-05-08]. Dostupné z . s. 4-8. 31 European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU-25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers (2004-2050), s. 44-46.
17
V zemích EU-15 je podle projekcí (při nezměněných politikách uplatňovaných v souvisejících oblastech) předpokládáno v období 2004-2050 zvýšení výdajů na souvisejících se stárnutím zhruba o 4 procentní body HDP; pro EU-10 pouze 1,5 p. b. HDP (díky snížení veřejných výdajů v Polsku, což je částečně výsledkem přechodu z veřejného na soukromě financovaný systém; jinak by v EU-10 došlo k růstu o 5 p. b.). Rozpočtové dopady stárnutí se ve většině členských zemí začnou projevovat v roce 2010; největší nárůst se odehraje v období 2020-2040. Příloha č. 4 poskytuje bližší údaje o projektovaných celkových veřejných výdajích jednotlivých členských zemí na důchody v období 2004-2050.32
2.3
Nástroje koordinace penzijních systémů
2.3.1 Otevřená metoda koordinace Obecně představuje otevřená metoda koordinace (OMC) jeden ze základních mechanismů politické spolupráce v rámci EU, přičemž vychází z principu subsidiarity. Po lisabonském summitu Evropské rady (ER) v březnu 2000 byly stávající koordinační mechanismy v oblasti politiky zaměstnanosti a hospodářské politiky podle Smlouvy o ES rozšířeny o OMC (není však součástí primárního práva Společenství), která se uplatňuje v různých oblastech (např. informační společnost, výzkum a vývoj, vzdělávání). OMC je pojímána jako „prostředek šíření nejlepších postupů a dosažení větší konvergence směrem k hlavním cílům EU.“33 ER na svém zasedání ve Stockholmu v březnu 2001 zdůraznila, že stárnutí populace povede k výraznému zvyšování nároků na systémy sociálního zabezpečení a je tedy potřeba se zaměřit na otázky zachování přiměřené a udržitelné úrovně důchodů. ER navrhla, aby se OMC začala využívat také v oblasti starobních důchodů. V červnu 2001 pak ER v Göteborgu odsouhlasila tři základní principy pro dlouhodobou udržitelnost penzijních systémů: „zajistit schopnost systémů plnit cíle v sociální oblasti, zachovat jejich finanční udržitelnost, vyhovět měnícím se potřebám společnosti.“ Vlastní proces realizace OMC byl zahájen v prosinci 2001, kdy ER na základě návrhu cílů a pracovních metod aplikace OMC v rámci důchodové politiky vymezila jedenáct společných cílů rozdělených do následujících tří kapitol: přiměřenost důchodů, finanční udržitelnost důchodových systémů, modernizace důchodových systémů podle měnící se potřeby ekonomiky, společnosti a jednotlivců.34 32
European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU-25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers (2004-2050), s. 11. 33 BAŠTÝŘ, Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie, s. 203 a 209. 34 BAŠTÝŘ, Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie, s. 210-211.
18
Přiměřenost důchodů Pro členské země z tohoto cíle vyplývá, že by měly své penzijní systémy udržovat v takovém rozsahu, aby jim to umožnilo dosáhnout stanovených sociálních cílů. S přihlédnutím na národní specifika penzijních systémů by členské státy měly: zabezpečit, aby starší lidé nebyli ohroženi chudobou a měli důstojné životní podmínky; mohli se podílet na ekonomické prosperitě, a také se aktivně účastnit veřejného, společenského a kulturního života, zajistit všem osobám přístup k vhodným penzijním systémům (veřejným či soukromým) s tím, že nároky, které si zde vytvoří, jim umožní zachovat si v přiměřené míře životní úroveň i po odchodu do důchodu, podporovat solidaritu v rámci jedné generace i mezi generacemi navzájem.35 Finanční udržitelnost důchodových systémů Členské státy by měly aplikovat mnohostrannou strategii s vhodnou kombinací politik a zajistit stabilní financování penzijního systémů. Tomu odpovídají následující společné cíle: dosáhnout vysoké míry zaměstnanosti, případně i pomocí komplexních reforem trhu práce (jak předpokládá Evropská strategie zaměstnanosti a v souladu s Obecnými zásadami hospodářské politiky), zaručit, aby politika trhu práce, hospodářská politika i příslušné složky sociální ochrany (zejména pak penzijní systémy) obsahovaly účinné podněty pro zapojení starších pracovníků (tj. pracovníci nebudou motivování k předčasnému odchodu do důchodu ani nebudou nijak penalizováni za setrvání na trhu práce po dosažení statutární věkové hranice pro odchod do důchodu; dále by měl být umožněn postupný odchod do důchodu), reformovat penzijní systémy se zřetelem na celkový cíl, tj. zachování dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí; tato udržitelnost penzijních systémů ale musí být založena na zdravé rozpočtové politice (včetně případného snižování veřejného dluhu), zaručit, že nastavení penzijních systémů a jejich reformy nenaruší spravedlivou rovnováhu mezi ekonomicky aktivní populací a důchodci; první skupina by neměla být nadměrně přetěžována, zatímco druhé by měly být zachovány přiměřené důchody, prostřednictvím vhodného regulačního rámce a zdravého hospodaření dosáhnout toho, že soukromé a veřejné penzijní soustavy budou schopny poskytovat důchody s požadovaným stupněm efektivity, dostupnosti, přenositelnosti a bezpečnosti. Modernizace důchodových systémů V rámci této kapitoly se jedná o následující cíle: dosáhnout slučitelnosti penzijních systémů s potřebnou pružností a bezpečností na trhu práce; zajistit, aniž by došlo k narušení celistvosti daňových soustav členských států, aby lidé nebyli znevýhodňováni ve svých důchodových nárocích v souvislosti s mobilitou 35
BAŠTÝŘ, Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie, s. 210-211.
19
pracovních sil v rámci i mimo EU anebo s nestandardními formami zaměstnání; penzijní systémy by dále neměly odrazovat od samostatně výdělečné činnosti, přezkoumat soustavy důchodového zabezpečení ve vztahu k závazkům vyplývajícím z práva EU s cílem realizace zásady rovného zacházení s ženami a muži, zprůhlednit důchodové systémy a umožnit jejich adaptaci na měnící se okolnosti, aby jim občané důvěřovali; produkovat spolehlivé a srozumitelné informace o dlouhodobé perspektivě penzijních systémů (zejména z hlediska vývoje úrovně dávek a sazby příspěvků) a usilovat o co nejširší konsenzus ohledně důchodové politiky a reforem. Za oblast sociálního zabezpečení a záležitosti spojené s penzijními systémy nadále odpovídá každý členský stát. Účelem OMC je nalézat problémy, s nimiž se potýkají jednotlivé penzijní systémy bez ohledu na jejich případná národní specifika, a formulovat společné (obecné) cíle. Koordinace se zaměřuje na komunikaci a vzájemnou výměnu zkušeností (dobré i špatné praxe), ale také je zde snaha najít indikátory v sociální sféře, pomocí nichž by bylo možno provádět komparaci penzijních systémů a hodnotit jejich vývoj.36 Výstupem OMC jsou zprávy o národní strategii v oblasti důchodového systému – Národní strategická zpráva o přiměřených a udržitelných důchodech (NSRP) – pravidelně předkládané členskými státy. Na základě národních zpráv je sestavována Společná zpráva Rady a Komise o přiměřených a udržitelných důchodech (dále jen „společná zpráva“), která je komplexní analýzou a hodnocením penzijních systémů členských států; důraz se klade především na trvalou finanční udržitelnost systémů důchodového zabezpečení. V této souvislosti je vhodné doplnit, že v rámci OMC není preferován žádný ze způsobů financování penzijních systémů ani se neuvádějí žádná doporučení ohledně váhy jednotlivých pilířů.37 Od roku 2006 je NSRP součástí souhrnné Národní zprávy o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování, kterou předkládá každá členská země EU (první zprávy vypracovány na období 2006-2008). Došlo k tomu v souvislosti se zařazením Evropského procesu sociálního začleňování (zahájeného v prosinci 2000 na zasedání ER v Nice) do Evropského procesu koordinace politik v oblasti sociální ochrany a začleňování.38 2.3.2 Pakt stability a růstu Pakt stability a růstu (dále jen „Pakt“) souvisí s Hospodářskou a měnovou unií (HMU), která završuje dosavadní vývoj ekonomické integrace v EU (patří do I. pilíře EU, někdy však bývá označována jako samostatný, IV. pilíř). Ideu HMU prezentoval J. Delors po svém nástupu do čela Komise v roce 1985. Právní rámec HMU společně s harmonogramem realizace zakotvila v roce 1993 Maastrichtská smlouva.39
36
KREBS, Sociální politika, s. 201. BAŠTÝŘ, Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie, s. 211 a 213. 38 KREBS, Sociální politika, s. 129-130. 39 FIALA, PITROVÁ, Evropská unie, s. 509-524. 37
20
V měnové unii přešly kompetence členských zemí v měnové politice (kromě zemí s dočasnou výjimku na přijetí eura) na orgány Společenství – měnová suverenita se stává výlučnou pravomocí Společenství. Hospodářská unie však ve svém vývoji tak daleko nedospěla – v hospodářské politice má Společenství pouze doplňující kompetence.40 Odpovědnost je tedy na členských státech, nicméně se považuje za věc společného zájmu a v rámci Rady probíhá koordinace v souladu s hlavními směry hospodářské politiky. Za účelem „zajištění užší koordinace hospodářských politik a trvalé konvergence hospodářské výkonnosti členských států“ potom Rada sleduje vývoj v každém členském státě a pravidelné celkové hodnocení.41 Sbližování hospodářských politik členských zemí EU je důležitým prvkem v procesu měnové integrace a provádění jednotné měnové politiky. Za tímto účelem Maastrichtská smlouva stanovuje určitá ekonomická kritéria, tzv. maastrichtská konvergenční kritéria (dále jen „konvergenční kritéria“), která rovněž umožňují proces konvergence sledovat a hodnotit. Všechna zde uvedená monetární a fiskální konvergenční kritéria (upřesněná v dodatkových protokolech připojených ke smlouvě) musely členské státy splňovat před vstupem do třetí fáze HMU (a tedy zavedením jednotné měny).42 Jedním z konvergenčních kritérií je „dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek.“43 Dodatkový Protokol o kritériích konvergence uvedených v článku 109j Smlouvy o založení Evropského společenství (v aktuálně platném znění Smlouvy o ES se nyní jedná o čl. 121; pozn. autora) v článku 2 upřesňuje, že dané kritérium znamená, že se v době šetření na členský stát nevztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku.44 Stav veřejných financí pak sleduje Komise podle následujících (fiskálních) konvergenčních kritérií, přičemž zejména zkoumá (čl. 104 Smlouvy o ES a čl. 1 Protokolu o postupu při nadměrném schodku): „zda poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu nepřekračuje doporučovanou hodnotu, tj. 3 % (ledaže by poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíží doporučované hodnotě, anebo by překročení doporučované hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstával blízko k doporučované hodnotě), zda poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu nepřekračuje doporučovanou hodnotu, tj. 60 % (ledaže se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě).“
40
TOMÁŠEK, Michal. Evropské měnové právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. xiii, 145 s. (Beckova skripta). ISBN 80-7179-860-6. s. 5-6 a 17-22. 41 Euroskop, Smlouva o založení Evropského společenství (ES) ve znění smlouvy z Nice, čl. 98-99. 42 TOMÁŠEK, Evropské měnové právo, s. 17, 38-39. 43 Euroskop, Smlouva o založení Evropského společenství (ES) ve znění smlouvy z Nice, čl. 121. 44 Euroskop. Smlouva o Evropské unii (EU) – původní verze (tzv. Maastrichtská smlouva) [online]. c2006-2008 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z .
21
Vzhledem k tomu, že členské státy nebyly schopny splnit konvergenční kritéria, zejména týkající se rozpočtového deficitu, byla třetí etapa HMU zahájena až od 1. ledna 1999. Podle názoru některých členských států mělo být v dané situaci nahlíženo na kritéria pouze jako určitý směr dalšího vývoje. Německo však v obavě o stabilitu nové jednotné měny trvalo na jejich dodržení, dokonce navrhovalo zpřísnění. Důsledkem bylo přijetí Paktu jako dlouhodobé strategie hospodářské stability, díky níž měla být zajištěna rozpočtová disciplína jednak před zahájením třetí etapy HMU, ale také po přijetí jednotné měny.45 Pakt byl schválen na zasedání Evropské rady v Amsterodamu v červnu 1997 a celkově je tvořen těmito dokumenty: rezoluce Evropské Rady ze 17. června 1997 o Paktu stability a růstu, nařízení Rady (ES) č. 1466/97 ze dne 7. července 1997 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik; ve znění nařízení Rady (ES) č. 1055/2005 z 27. června 2005 (dále jen „nařízení o posílení dohledu nad rozpočty“), nařízení Rady (ES) č. 1467/97 ze dne 7. července 1997 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku; ve znění nařízení Rady (ES) č. 1056/2005 z 27. června 2005 (dále jen „nařízení o postupu při nadměrném schodku“).46 Paktem tak byly v návaznosti na ustanovení čl. 104 Smlouvy o ES, které se týkají rozpočtové situace a nadměrných schodků veřejných financí, specifikovány příslušné právní nástroje – preventivní a sankční povahy. Podle názoru Evropské rady jsou zdravé veřejné finance důležité pro cenovou stabilitu, hospodářský růst a vytváření nových pracovních příležitostí. Preventivní nástroje V souvislosti s preventivními nástroji jsou členské státy EU rozlišovány na dvě skupiny – zúčastněné členské státy (tj. státy, které přijaly jednotnou měnu) a nezúčastněné členské státy (tj. členské státy, které jednotnou měnu nepřijaly). Zúčastněné členské státy každoročně předkládají tzv. stabilizační programy (SP; stability programmes), nezúčastněné státy tzv. konvergenční programy (CP; convergence programmes).47 Podle nařízení o posílení dohledu nad stavy rozpočtů Rada v rámci výkonu mnohostranného dohledu ve smyslu čl. 99 Smlouvy o ES posuzuje předložené stabilizační a konvergenční programy (SKP). Přitom zejména přezkoumává, zda „střednědobý rozpočtový cíl“ v SCPs „poskytuje bezpečný prostor k zabránění vzniku nadměrného schodku, zda jsou hospodářské předpoklady“, na nichž jsou SCPs založeny, „reálné a zda jsou přijímaná nebo navrhovaná opatření dostatečná pro zamýšlenou cestu k postupnému dosažení střednědobého
45
FIALA, PITROVÁ, Evropská unie, s. 519-521. TOMÁŠEK, Evropské měnové právo, s. 59-63. 47 TOMÁŠEK, Evropské měnové právo, s. 60-63. 46
22
rozpočtového cíle.“ Jestliže Rada „usoudí, že cíle a obsah programu by měly být posíleny“, vydá stanovisko, v němž příslušný členský stát vyzve ke změně svého programu.48 V souladu se zmíněným nařízením Rada dále sleduje provádění SCPs za účelem „odhalení současného nebo očekávaného závažného odchýlení stavu rozpočtu od střednědobého rozpočtového cíle nebo od cesty k postupnému dosažení tohoto cíle.“ Nastane-li tato situace, Rada v rámci mechanismu včasného varování doporučí členskému státu úpravy zamezující vzniku nadměrného schodku. Pokud při následném sledování Rada usoudí, že „se stav rozpočtu trvale nebo vzrůstající měrou odchyluje od střednědobého rozpočtového cíle nebo od cesty k postupnému dosažení tohoto cíle“, doporučí okamžité přijetí nápravných opatření. Sankční nástroje Podle Paktu je sankce uplatňována proti zúčastněným členským státům, zatímco v případě nezúčastněných členských států lze za určitou sankci považovat to, že nebudou moci vstoupit do měnové unie, resp. přijmout jednotnou měnu. Řízení o uvalení sankcí probíhá podle procesních pravidel stanovených Smlouvou o ES (čl. 104) a Paktem. Rozhodujícími pravomocemi přitom disponuje Rada – rozhoduje (na základě doporučení Komise) o existenci nadměrného schodku veřejných financí a podává doporučení k odstranění tohoto schodku, vyzývá členský stát (pokud neplní doporučení) k provedení opatření ke snížení schodku a rozhoduje o případném uložení sankcí. Hovoříme zde o tzv. proceduře při nadměrném schodku (EDP; excessive deficit procedure).49 V roce 2005 proběhla reforma Paktu – došlo ke zpřísnění preventivní části Paktu, zejména ve vztahu k vývoji veřejných financí v hospodářsky příznivých obdobích. Členské státy by tato období měly využívat k dosažení vyrovnaného rozpočtu a snižování zadlužení. Naopak sankční část Paktu poskytuje více prostoru pro ekonomickou analýzu. Hodnocení fiskální politiky se zaměřuje na tzv. strukturální rozpočtové saldo (nezahrnuje vliv hospodářského cyklu a jednorázových opatření vlády). Důležitá je pozornost věnovaná dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí (především aspektu stárnutí populace), která se promítá do střednědobé strategie rozpočtové konsolidace.50 U členských zemí, kde schodek mírně překračuje referenční hodnotu (tj. 3 % HDP) v důsledku „provádění reformy důchodového systému zavádějící vícepilířový systém zahrnující povinný plně fondově financovaný pilíř“ přihlíží Komise a Rada „k nákladům na reformu veřejně spravovaného pilíře.“51
48
EUR-Lex. Nařízení Rady (ES) č. 1055/2005 ze dne 27. června 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik [online]. c2005 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z . čl. 5-10. 49 TOMÁŠEK, Evropské měnové právo, s. 62-63. 50 Ministerstvo financí. Stabilizační a konvergenční programy 2006/07: dobré časy maskují rozpočtovou nekázeň (informační studie) [online]. c2007 [cit. 2008-04-08]. Dostupné z . s. 2-3. 51 EUR-Lex. Nařízení Rady (ES) č. 1056/2005 ze dne 27. června 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku [online]. c2005 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z . čl. 1.1.
23
2.3.3 Další nástroje Evropská strategie zaměstnanosti Evropská strategie zaměstnanosti (EES; European Employment Strategy) byla započata na zasedání ER v Lucemburku v listopadu 1997. Zaměřuje se na posilování koordinace národních politik zaměstnanosti a zahrnuje čtyři základní společné cíle – zaměstnatelnost, soukromé podnikání, adaptabilitu a rovné příležitosti mužů a žen. Od března 2000 je EES klíčovou součástí Lisabonské strategie a při její realizaci se uplatňuje OMC.52 EES ovlivňuje systémy sociální ochrany, resp. penzijní systémy tím, že se snaží vytvářet pobídky k tomu, aby starší pracovníci neodcházeli z trhu práce (zejména předčasně). Tímto je dosaženo snižování počtu uplatňovaných nároků na starobní důchody a zajištěna delší doba přispívání do systému. Jedním z cílů dohodnutých (v roce 2003) v rámci EES je zvýšit do roku 2010 efektivní průměrný věk odchodu z trhu práce na úrovni EU o pět let (v roce 2001 se jednalo o 59,9 let). V rámci hlavního směru zaměstnanosti č. 17 by pak mělo být prostřednictvím politik zaměstnanosti dosaženo do roku 2010 celkové průměrné míry zaměstnanosti v EU 70 %, alespoň 60 % u žen a 50 % u starších pracovníků (55-64 let), a také snížení nezaměstnanosti. Hlavní směr zaměstnanosti č. 18, který se zaměřuje na podporu celoživotního přístupu k práci, má být naplňován mimo jiné podporou aktivního stárnutí, odpovídajícími pobídkami k práci a odrazováním od předčasného odchodu z trhu práce.53 Nařízení Rady Ve vazbě na zavedení volného pohybu osob ve Společenství bylo potřeba se věnovat tomu, jak překlenout různorodost systémů sociálního zabezpečení členských států a jejich působnost, omezenou na daný stát. Cílem bylo zajistit, aby oprávněné osoby nebyly kráceny či dokonce ztrácely své nároky na příslušné dávky při změně místa ekonomické aktivity nebo pobytu. Článek 42 Smlouvy o ES zmocňuje Radu k přijetí nezbytných opatření v souvislosti s volným pohybem pracovníků (osob). Tato opatření mají zajistit započtení dob pro vznik nároku na dávky i výpočtu jejich výše podle národních předpisů členských států a dále vyplácení dávek osobám bez ohledu na bydliště v jiném členském státu. Cílem je vytvořit systém koordinace, nikoliv sjednocení národních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení.54 Uvedená opatření upravovalo nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 z 4. června 1971, o použití systémů sociální ochrany na zaměstnané osoby, osoby výdělečně činné a členy jejich rodin v rámci celého území Společenství a nařízení Rady (EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1408/71. Od 20. května 2004 52
EUROPA (Activities of the European Union). The birth of the European Employment Strategy: the Luxembourg process (November 1997) [online]. Last updated 15.03.2005. [cit. 2008-04-27]. Dostupné z . 53 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2005 o hlavních směrech zaměstnanosti členských států na období 2005-2008 (2005/600/ES) [online]. c2005, poslední revize 25.1.2006. [cit. 2008-04-27]. Dostupné z . s. 24 a 27. 54 TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2006. 287 s. ISBN 80-7201-631-8. s. 232-234.
24
platí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení“), které současně zrušilo nařízení Rady (EHS) č. 1408/71.55 Nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení se vztahuje „na státní příslušníky členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v některém členském státě“ a dále „na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé.“ Pokud jde o věcný rozsah, nařízení se aplikuje na následující dávky: v nemoci, v mateřství (a rovnocenné otcovské dávky), v invaliditě, ve stáří, pozůstalostní dávky, dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, pohřebné, dávky v nezaměstnanosti, předdůchodové dávky a rodinné dávky.
2.4
Dílčí závěr
Sociální politika EU i další politiky prošly v průběhu integračního procesu značným vývojem. Vývoj a změna pojetí (nejen) sociální politiky souvisí s vytvářením jednotného vnitřního trhu, zejména s naplňováním svobody volného pohybu osob. Od roku 2000 byla zahájena Lisabonská strategie (program rozvoje EU na léta 2000-2010), která zahrnuje hospodářskou, sociální i ekologickou oblast. Sociální politika nadále patří mezi sdílené politiky. Rozhodujícími pravomocemi tedy disponují členské státy a na úrovni EU pak na základě Smlouvy o ES probíhá jejich spolupráce. V politice zaměstnanosti a hospodářské politice má Společenství doplňující kompetence – zaměřuje se na podporu členských států. K nástrojům koordinace penzijních systému řadíme hlavně otevřenou metodu koordinace (OMC), Pakt stability a růstu (Pakt), Evropskou strategii zaměstnanosti (EES) a nařízení Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. OMC se využívá od roku 2001 v oblasti starobních důchodů s těmito agregovanými cíli: přiměřenost důchodů, finanční udržitelnost penzijních systémů a dále jejich modernizace. Účelem OMC je především výměna informací a zkušeností. Členské státy předkládají NSRP k celkovému hodnocení stavu a vývoje penzijních systémů; základním kritériem je dlouhodobá finanční udržitelnost. Pakt byl přijat v červnu 1997 jako dlouhodobá strategie hospodářské stability k zajištění a sledování rozpočtové disciplíny před i po zahájení třetí etapy HMU. Upravuje podrobněji preventivní a sankční nástroje v rámci procesů týkajících se nadměrných schodků veřejných financí podle Smlouvy o ES. Od reformy Paktu v roce 2005 je věnována daleko větší pozornost dopadům stárnutí populace na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí při posuzování nadměrného schodku. EES se zaměřuje na koordinaci národních politik zaměstnanosti v rámci Lisabonské strategie. Nařízení Rady (ES) č. 883/2004 má vazbu na volný pohyb osob a umožňuje poskytování příslušných dávek ze systémů sociálního zabezpečení bez ohledu na jejich teritoriální omezenost.
55
EUR-Lex. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení [online]. c2004 [cit. 2008-04-27]. Dostupné z . čl. 2, 3, 90 a 91.
25
3
Analýza nástrojů koordinace penzijních systémů
Vzhledem k zaměření této práce, tj. dlouhodobou udržitelnost penzijních systémů, převažují v následující analýze nástrojů koordinace z pozice členských zemí EU a stanovených cílů fiskální aspekty, doplněné případně o další (zejména sociální). Základ tedy tvoří především výsledky jednotlivých členských zemí (členěny podle jednotlivých rizikových kategorii z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí) u fiskálních konvergenčních kritérií podle stanovisek a doporučení Rady ke stabilizačním a konvergenčním programům (SCPs). Rozpočtové dopady stárnutí obyvatelstva jsou předmětem zájmu všech členských zemí EU, nicméně zde existuje široké rozpětí rizika, s nímž se jednotlivé země potýkají (odlišovat se přitom mohou také faktory, které situaci ovlivňují). Pro celkové hodnocení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí je míra rizika rozlišována na nízké, střední a vysoké.56 Tabulka 3-1: Celková klasifikace rizika dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí (EU-25) Kategorie rizika
Země
Nízké Střední Vysoké
DK, EE, LV, LT, NL, AT, PL, FI, SE BE, DE, ES, FR, IE, IT, LU, MT, SK, UK CZ, EL, CY, HU, PT, SI
Pramen: European Commission. Public Finances in EMU – 2007. . s. 55.
Pro členské země s vysokou mírou rizika je charakteristický podstatný nárůst výdajů spojených se stárnutím populace, což jen podtrhuje nezbytnost provádění opatření na jejich snížení. Navíc Česká republika, Řecko, Kypr, Portugalsko a Maďarsko mají velké schodky veřejných financí a Řecko současně také vysoké veřejné zadlužení. V kategorii se středním rizikem lze rozlišit dvě skupiny zemí – první jsou členské státy s velkými výdaji v souvislosti se stárnutím a měly by je tedy redukovat. Tyto země však jsou v poměrně obtížné rozpočtové situaci (Španělsko, Irsko a Lucembursko). Druhá podskupina zemí by potřebovala provést konsolidaci veřejných financí ve střednědobém horizontu. Dlouhodobým nákladům stárnutí již nemusí věnovat tak výraznou pozornost díky tomu, že provádějí reformy svých penzijních systémů (Slovensko, Itálie, Německo, Francie, Velká Británie a Malta). Poslední kategorie, tj. země s nízkým rizikem, obecně pokročily nejdále v řešení problémů spojených se stárnutím. Což předznamenává dobrou rozpočtovou pozici, např. existenci velkých přebytků, redukování dluhu či akumulaci aktiv a (nebo) komplexní penzijní reformy (v některých případech zahrnující změnu směrem k penzijním schématům na soukromé bázi). To však neznamená, že by uvedené země nebyly vystaveny riziku ohledně dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí – ta je podmíněna pokračováním v reformách, které by snížily dlouhodobé rozpočtové dopady stárnutí obyvatelstva (Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rakousko, Polsko a Švédsko) a posílily stav rozpočtů.
56
European Commission. Public Finances in EMU – 2007 [online]. c2007 [cit. 2008-03-12]. Dostupné z . s. 55-56.
26
3.1
Plnění fiskálních (a sociálních) cílů z pohledu členských zemí Evropské unie
3.1.1 Země s nízkým rizikem udržitelnosti veřejných financí Do kategorie zemí s nízkým rizikem dlouhodobé udržitelnosti je zařazeno devět členských zemí. Část skupiny tvoří země EU-15, jmenovitě Dánsko (DK), Nizozemí (NL), Rakousko (AT), Finsko (FI) a Švédsko (SE). Z nových členských zemí (EU-10) se jedná o Estonsko (EE), Litvu (LV), Lotyšsko (LT) a Polsko (PL). V této rizikové kategorii je EDP vedena pouze proti Polsku, u něhož je aktuální vývoj dále popsán podrobněji. V případě Nizozemí tato procedura probíhala od dubna 2004 do června 2005. V uvedené skupině zemí mají fiskální konvergenční kritéria stanovená a sledovaná podle Smlouvy o ES a Paktu týkající se schodku veřejných financí (dále jen „schodek“) a veřejného zadlužení (dále jen „dluh“) relativně široký rozsah v rámci hodnoceného období, tedy let 2005-2009. Rozpočtová situace zemí se v roce 2005 nacházela v rozmezí od přebytku ve výši 4 % HDP (DK) po schodek ve výši 2,5 % HDP (PL). Z dalších zemí pak podle SCPs předložených koncem roku 2006 nebo začátkem roku 2007 měly schodek Rakousko (1,6 % HDP), Lotyšsko (0,5 % HDP) a Nizozemí (0,3 % HDP). Žádná ze zemí v dané rizikové skupině tedy nepřekračovala doporučovanou referenční hodnotu pro schodek, tj. 3 % HDP. Pro rok 2009 všechny členské země plánují stav rozpočtů mezi přebytkem 2,7 % HDP (FI) a schodkem 0,9 % HDP (LV).57 V případě dluhu se v roce 2005 všechny země pohybovaly mezi 4,5 % HDP (EE) a 63,5 % HDP (AT). Z porovnávaných zemí překračuje referenční hodnotu 60 % HDP pouze zmíněné Rakousko. Podle SP z března 2007 však předpokládá dosažení nižší úrovně snížením dluhu na 59,9 % HDP v roce 2008 a dále na 58,5 % v roce 2009. V rámci celého srovnávaného období (2005-2009) žádná další země neočekává zvýšení dluhu nad referenční hodnotu. V roce 2009 je výše dluhu plánována mezi 2,1 % HDP (EE) a 58,5 % HDP (AT).
POLSKO V červenci 2004 Rada v souladu s čl. 107(6) Smlouvy o ES rozhodla o existenci nadměrného schodku v Polsku. Současně na základě čl. 104(7) Smlouvy o ES a čl. 3 nařízení o postupu při nadměrném schodku Polsku doporučila snížit schodek pod úroveň 3 % HDP, a to důvěryhodným a spolehlivým způsobem v souladu s postupem specifikovaným ve stanovisku Rady z července 2004 ke konvergenčnímu programu předloženému v květnu 2004. Lhůta k provedení příslušných opatření byla stanovena na rok 2007. Při svém hodnocení a následně vydaném doporučení Rada zohledňovala v Polsku prováděnou změnu penzijního systému směrem spočívající v zavedení fondově financovaného pilíře (v roce 1999). Do schodku nebyly zahrnovány roční náklady penzijní reformy, jejichž odhad činil přibližně 1,5 % HDP.
57
European Commission, Public Finances in EMU – 2007, s. 222, 228, 250, 252, 260, 264, 266, 285 a 288.
27
Na základě revize cíle pro výši schodku v roce 2007 přijala Rada v listopadu 2006 rozhodnutí, že opatření uskutečněná Polskem nejsou dostačující.58 Podle aktualizovaného programu z listopadu 2006 na období 2006-2009 Polsko očekávalo snížení schodku pod referenční hodnotu v roce 2007. Schodek pro tento rok byl plánován na 1,4 % HDP, dále v roce 2008 ve výši 1 % HDP a 0,6 % HDP v roce 2009. Uvedené hodnoty neobsahují náklady na penzijní reformu – po jejich zahrnutí by schodek dosáhl následující výše: 3,9 % HDP (2006), 3,4 % HDP (2007), 3,1 % HDP (2008) a 2,9 % HDP (2009). Ve svém stanovisku z února 2007 Rada konstatuje, že uvedený program předpokládá snížení schodku v roce 2007. Nicméně současně Rada upozorňuje na to, že dosavadní podniknutá opatření stále nejsou dostačující a mělo by dojít k jejich posílení. Závěrem Rada doporučuje zlepšit současnou rozpočtovou situaci nejpozději v roce 2007 a ke snížení schodku zajistit zlepšování strukturálního schodku nejméně o 0,5 % HDP v období 2006-2007. 3.1.2 Země se středním rizikem udržitelnosti veřejných financí V této rizikové kategorii se nachází deset členských zemí. Ze zemí EU-15 sem patří Belgie (BE), Německo (DE), Španělsko (ES), Francie (FR), Irsko (IE), Itálie (IT), Lucembursko (LU) a Velká Británie (UK). Z nových členských zemí (EU-10) zde nalézáme Maltu (MT), která od 1. ledna 2008 přijala euro a Slovensko (SK). Ze všech těchto zemí je EDP vedena proti Itálii a Slovensku (u Slovenska však v květnu 2008 navrhla Komise Radě zrušit její rozhodnutí o existenci nadměrného schodku59). U dalších zemí (DE, FR, MT a UK) již byla procedura ukončena.60 Podle SCPs (z listopadu a prosince 2006) se v roce 2005 rozpočtová situace uvedených zemí pohybovala v rozsahu od přebytku ve výši 1,1 % HDP (ES a IE) až po schodek ve výši 4,1 % HDP (IT). Pro rok 2009 je plánován stav rozpočtů mezi přebytkem ve výši 0,9 % HDP (ES) a schodkem ve výši 1,9 % HDP (SK). V daném roce tedy všechny země předpokládají, že jejich schodky budou (převážně výrazným způsobem) pod referenční hodnotou (3 % HDP). Kromě uvedeného Španělska očekávají přebytek i některé další země: Belgie (0,7 % HDP), Irsko (0,6 % HDP), Lucembursko a Malta (shodně 0,1 % HDP). Španělsko společně s Irskem přitom mají přebytky v průběhu celého hodnoceného období 2005-2009. U zemí se schodkem překračujícím 3 % HDP v roce 2005 jsou do roku 2009 předpokládány následující změny schodků: IT (ze 4,1 % na 1,5 % HDP), DE (ze 3,2 % na 1 % HDP), MT (ze schodku 3,2 % na přebytek 0,1 % HDP) a SK (ze 3,2 % na 1,9 % HDP). Tyto země by se tak dostaly na úroveň, kdy již splňují kritérium výše schodku.61
58
Council of the EU. Council recommendation of 23 February 2007 (6533/07): Poland [online]. c2007 [cit. 2008-05-04]. Dostupné z . s. 2-7. 59 European Commission. Commission’s assessment of the budgetary situation in Slovakia in relation to Commission recommendation for a Council Decision abrogating the Decision on the existence of an excessive deficit in Slovakia (Brussels, 6th May 2008) [online]. c2008 [cit. 2008-05-17]. Dostupné z . s. 12. 60 European Commission. Excessive deficit procedure: ongoing and closed procedures [online]. [cit. 2008-0503]. Dostupné z . 61 European Commission, Public Finances in EMU – 2007, s. 213, 224, 230, 234, 238, 242, 254, 258, 282, 290.
28
Výše dluhu byla v roce 2005 na úrovni mezi 6,1 % HDP (LU) a 106,6 % HDP (IT). Mezi další země překračující referenční hodnotu dluhu (60 % HDP) patří Belgie (93,2 % HDP), Malta (74,2 % HDP), Německo (67,9 % HDP) a Francie (66,6 % HDP). V rámci všech zemí střední rizikové kategorie se v roce 2009 očekává dluh mezi 8,5 % HDP (LU) a 103,5 % HDP (IT). Kromě Malty ani jedna ze zemí, jejichž výše dluhu byla v roce 2005 nad doporučovanou hodnotou, nepředpokládá snížení dluhu pod tuto hranici do konce porovnávaného období. Pro rok 2009 jsou plánovány tyto úrovně dluhu: 103,5 % HDP (IT), 78,3 % HDP (BE), 59,4 % HDP (MT), 65,5 % HDP (DE) a 60,7 % HDP (FR). Ostatní země (ES, UK, SK a LU) nepřekračují v rámci celého sledovaného období (tedy let 2005-2009) referenční hodnotu pro dluh. Nejnižších hodnot dluhu přitom dosahuje Lucembursko, jehož výše dluhu v tomto období nepřesáhne 9 % HDP. Dále je popsán vývoj v Belgii, která podle výše uvedeného plánuje nejvýraznější redukci dluhu téměř o 15 procentních bodů.
BELGIE Jak bylo výše uvedeno, výše dluhu podle stabilizačního programu z prosince 2006 dosahovala 93,2 % HDP v roce 2005. Hlavním cílem střednědobé rozpočtové strategie je podle aktualizovaného SP na období 2006-2010 redukce nadále vysokého poměru dluhu až na úroveň 75 % HDP v roce 2010. Toho má být docíleno prostřednictvím vytváření nominálních rozpočtových přebytků (z 0,3 % HDP v roce 2007 na 0,9 % HDP v roce 2010) jako přípravy na stárnutí obyvatelstva. Dalším faktorem, který bude ovlivňovat celkové zlepšení situace je snížení výdajů zhruba 1,25 p.b. HDP v období 2006-2010 (z toho 0,75 p.b. připadá na snížení úroků z dluhu a zbývající část na snížení primárních výdajů). Rozpočtové výsledky ale mohou být mírně horší než plánované, což se týká obzvláště roku 2007 (především vzhledem k některým přehnaně optimistickým předpokladům v rámci rozpočtu).62 V Belgii jsou dlouhodobé rozpočtové dopady stárnutí nad průměrem EU, což je způsobeno zejména významným růstem výdajů na důchody v období 2004-2050 (z 10,4 % na 15,5 % HDP). Výchozí rozpočtová pozice s vysokými primárními přebytky sice přispívá ke zmírňování projektovaných dlouhodobých rozpočtových dopadů stárnutí, avšak není dostatečná k pokrytí značného růstu výdajů. Situaci navíc komplikuje současná úroveň dluhu, jehož snížení vyžaduje udržování vysokých primárních přebytků po delší období. To by však přispělo k omezení rizika udržitelnosti veřejných financí. Celkově Rada pokládá stávající strategii plynulého omezování (stále ještě vysokého) dluhu za příklad fiskální politiky vedené v souladu s pravidly Paktu. Přestože existují určitá rizika z hlediska dosažení rozpočtových cílů, v případě střednědobého rozpočtového cíle (MTO) je očekáváno jeho naplnění v průběhu programového období, tedy let 2006-2010. V souvislosti s výší dluhu a projektovaným zvýšením výdajů spojených se stárnutím Rada vyzývá k výraznějšímu zaměření na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, přinejmenším prostřednictvím plnění MTO a dále realizací reforem.
62
Council of the EU. Council opinion of 27 March 2007 on the updated stability programme of Belgium, 20062010 (2007/C 89/2)[online]. c2007 [cit. 2008-04-10]. Dostupné z . s. 2-4.
29
Míra nezaměstnanosti v roce 2005 činila 8,4 % s tím, že zaměstnanost starších pracovníků (50-64 let) se za posledních pět let zlepšila z 26,3 % v roce 2000 na 31,8 % v roce 2005; zůstává však stále pod průměrem EU (42,5 % v roce 2005). Index ekonomické závislosti přitom v roce 2005 byl 26,3 a předpokládá se jeho zvýšení na hodnotu 41,3 v roce 2030. Společná zpráva o sociální ochraně a sociálním začleňování (dále jen „Společná zpráva o sociální ochraně“) zdůraznila význam zlepšení situace v zaměstnanosti starších pracovníků za účelem zabezpečení přiměřených a udržitelných penzí. V roce 2005 provedla Belgie reformu předčasných penzí – došlo ke zvýšení hranice věku pro odchod do předčasného důchodu z 58 na 60 let a dále posílení pobídek k setrvání na trhu práce po dosažení 62 let. Dále by měla pokročit ve větší přístupnosti II. pilíře, zejména pro ženy.63 3.1.3 Země s vysokým rizikem udržitelnosti veřejných financí Mezi země s vysokým rizikem dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí patří celkem šest členských zemí. Ze zemí EU-15 se jmenovitě jedná o Portugalsko (PT) a Řecko (EL). U zemí EU-10 potom jde o Českou republiku (CZ), Maďarsko (HU), Kypr (CY) a Slovinsko (SI). Poslední dvě jmenované již přijaly (od 1. ledna 2008) jednotnou měnu euro. S výjimkou Slovinska je proti všem uvedeným zemím buď vedena procedura při nadměrném schodku (CZ, HU a PT) nebo vedena byla (EL a CY)64. Pro Českou republiku je analýza plnění „závazků“ vůči EU předmětem samostatné kapitoly (kapitola 4.2). V uvedené skupině zemí mají fiskální konvergenční kritéria sledovaná a vyhodnocovaná podle Paktu, tj. schodek a dluh, poměrně široký rozsah. Srovnáme-li výši schodků v roce 2005, tak se pohybují v rozmezí 1,4 % HDP (SI) až 7,8 % HDP (HU). Pro rok 2009 jsou plánovány (podle SCPs z prosince 2006) schodky v rozmezí 0,4 % HDP (CY) až 3,2 % HDP (HU); v případě zmíněného Slovinska dochází k poklesu na 1 % HDP. Nejhorší zemí v této rizikové skupině je tedy Maďarsko, a to v průběhu celého období 2005-2009 s tím, že i v roce 2009 očekává hodnotu schodku přesahující referenční hranici (tj. 3 % HDP). Dále následují Portugalsko a Řecko, kde výše schodku v roce 2005 značně překračuje referenční hodnotu – schodek činí 6 %, resp. 5,2 % HDP. Obě země však podle svých SP předpokládají snížení schodku na úroveň 1,5 % HDP (PT), resp. 1,2 % HDP (EL). Zbývající země (SI a CY) se v průběhu sledovaného období (2005-2009) pohybují pod hladinou 3 % HDP.65 Pokud jde o výši dluhu, ta se v roce 2005 u porovnávaných zemí pohybuje od 28 % HDP (SI) do 107,5 % HDP (EL). V roce 2009 jsou (podle SCPs z prosince 2006) plánovány schodky v rozmezí od 28,3 % HDP (SI) do 91,3 % HDP (EL). V rámci skupiny je tedy zemí s nejhoršími výsledky Řecko. Přestože u něj v roce 2009 dochází oproti roku 2005 ke snížení dluhu přes 16 procentních bodů, výše dluhu během celého období 2005-2009 stále značně překračuje referenční hodnotu (tj. 60 % HDP). Další pořadí zemí (podle výše dluhu v roce 63
European Commission. Joint Report on Social Protection and Social Inclusion: 2007 [online]. c2007 [cit. 2008-03-25]. Dostupné z . s. 167-173. 64 European Commission. Excessive deficit procedure: ongoing and closed procedures. 65 European Commission, Public Finances in EMU – 2007, s. 232, 246, 256, 271 a 280.
30
2005) je následující: Kypr (69,2 % HDP), Portugalsko (64 % HDP), Maďarsko (61,7 % HDP) a již zmíněné Slovinsko. Pouze Kypr však předpokládá v roce 2009 snížení dluhu pod referenční hodnotu, konkrétně na úroveň 49 % HDP. Maďarsko dokonce očekává růst výše dluhu o více než 7 procentních bodů ve srovnání s rokem 2005.
MAĎARSKO V červenci 2004 rozhodla Rada o existenci nadměrného schodku v Maďarsku. Podle konvergenčního programu z května 2004 Maďarsko plánovalo korekci schodku do roku 2008. Meziroční cíle ohledně výše schodku byly následující: 4,6 % HDP (2004), 4,1 % HDP (2005), 3,6 % HDP (2006), 3,1 % HDP (2007) a 2,7 % HDP (2008). Rada doporučila kompetentním orgánům v Maďarsku, aby byly v plném rozsahu uskutečněny avizované ve zmíněném CP, případně další nezbytná opatření. Pro snížení schodku pod referenční hodnotu stanovila lhůtu do roku 2008. Dále Rada vyzvala k tomu, aby Maďarsko provedlo plánované reformy veřejné správy, zdravotnického a vzdělávacího systému tak, aby zabezpečilo omezení výdajů a zlepšilo dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.66 V lednu 2005 Rada zjistila, že Maďarsko nesplnilo podaná doporučení, takže v březnu 2005 vydala Rada další doporučení s tím, že lhůta pro odstranění schodku byla ponechána na původním termínu (rok 2008). Situace se bohužel nezlepšovala, tudíž v říjnu 2006 přijala Rada již třetí doporučení a rovněž posunula lhůtu na rok 2009. Snižování schodku mělo probíhat podle plánu určeného CP ze srpna 2006. Zde byly stanoveny tyto cíle pro úroveň schodku: 10,1 % HPD (2006), 6,8 % HDP (2007), 4,3 % HDP (2008) a 3,2 % HDP (2009). Maďarsku bylo rovněž doporučeno, aby nekompromisně zavedlo účinná opatření ke korekci strukturálního schodku. Dále Rada vyzvala k přijetí plánovaných strukturálních reforem a posílení rozpočtové kontroly prostřednictvím zlepšení rozpočtových pravidel.67 Poslední vývoj můžeme zhodnotit na základě stanoviska Rady z února 2008 ke konvergenčnímu programu na období 2007-2011 předloženým v listopadu 2007. Hlavním cílem aktualizovaného CP je napravit schodek do roku 2009 (snížením z 6,2 % HDP v roce 2007 na 3,2 % HDP v roce 2009; makroekonomický scénář se přitom v zásadě nemění) a dále dosáhnout úrovně 2,2 % HDP v roce 2011. Rozpočtová konsolidace bude probíhat především na straně výdajů, jednak jejich omezením, a dále budou od roku 2009 výdaje redukovány postupným prováděním strukturálních reforem v oblasti veřejné správy, vzdělávání, zdravotní péče a penzí společně s dalším snižováním dotování cen. Pokud jde o výši dluhu, pro rok 2007 byla odhadována kolem 65 % HDP s tím, že do konce programového období se předpokládá jeho pokles o 3,6 procentního bodu.68 66
Council of the EU. Council recommendation to Hungary of 5 July 2004 [online]. c2004 [cit. 2008-05-04]. Dostupné z . s. 2-4. 67 European Commission. Communication from the Commission to the Council (June 2007): Assessment of the action taken by Hungary in response to the Council recommendation of 10 October 2006 [online]. c2007 [cit. 2008-05-04]. Dostupné z . s. 2. 68 Council of the EU. Council opinion of 12 February 2008 on the updated konvergence programme of Hungary, 2007-2011 (2008/C 49/6) [online]. c2007 [cit. 2008-05-04]. Dostupné z . s. 20-23.
31
Ačkoliv reformy z let 2006 a 2007 pomohly potlačit růst výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva, Maďarsko je hodnoceno jako vysoce rizikové z hlediska udržitelnosti veřejných financí. Dlouhodobé rozpočtové dopady stárnutí jsou stále nad průměrem EU. Navíc, podle odhadu v CP je rozpočtový stav v roce 2007 rizikový z hlediska udržitelnosti veřejných financí i bez zahrnutí dlouhodobých dopadů stárnutí. K poklesu rizika by měla přispět další rozpočtová konsolidace. V souvislosti s úrovní dluhu a růstem výdajů na stárnutí Rada vyzývá Maďarsko ke zlepšení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí pomocí rychlého pokroku směrem k dosažení střednědobého rozpočtového cíle (0,5 % HDP) a pokračování reformy penzijního systému.
3.2
Anticipace budoucího vývoje
Jak vyplývá z popsaných oblastí, resp. politik EU souvisejících s penzijními systémy a jejich koordinací, je zřejmé, že všechny prošly značným vývojem v návaznosti na rozšiřování a prohlubování ekonomické integrace. Vliv EU na vývoj v oblasti sociální ochrany je však současně determinován tím, že sociální politika patří mezi sdílené politiky. Protože EU neusiluje o vytvoření jednotného sociálního systému, nelze s největší pravděpodobností ani v budoucnu očekávat nějaké zásadní změny v této oblasti. Základní metodou používanou ve vztahu k penzijním systémům tedy zůstane OMC. Je ale možné, že bude zakotvena přímo do Smlouvy o ES, podobně jako např. koordinovaná strategie zaměstnanosti. Podle mého názoru však není potřeba, aby docházelo k rozšiřování či doplňování cílů OMC v oblasti důchodů. Důležitější je jejich naplňování. OMC umožňuje v rámci EU vzájemnou výměnu informací, zlepšování znalostí a identifikovat společně problémy, což je nepochybně pozitivní proces. Určitou slabinou (danou charakterem sociální politiky na úrovni EU) však je, že EU nedisponuje dostatečnými nástroji, které by umožnily postupovat vůči členským státům při dlouhodobějším neplnění stanovených cílů. V případě výše uváděných nástrojů koordinace je potřeba ocenit, že EU je schopna dostatečné sebereflexe a dokáže své politiky, přijaté strategie a cíle přehodnotit tak, jak se stalo např. u Lisabonské strategie či Paktu stability a růstu v roce 2005. Lze tedy předpokládat, že i do budoucna bude tohoto kritického pohledu schopna. Vzhledem k tomu, že Lisabonská strategie se nyní hlavně zaměřuje na růst (založený hlavně na znalostech a inovacích) a zaměstnanost, lze očekávat, že bude dále docházet k určitým kolizím mezi hospodářskými, sociálními a environmentálními cíli a určitému oslabování pozice posledních dvou jmenovaných oblastí69. Přestože se EU snaží s určitými úpravami o zachování svého sociálního modelu, je otázkou, zda tento model opravdu obstojí pod tlakem vývoje hospodářství a konkurenceschopnosti ve světě. U Paktu se mi jeho úpravy z roku 2005, zejména změna spočívající v zohledňování nákladů na reformu veřejně spravovaného důchodového pilíře, jeví jako odpovídající pro individuální posuzování výsledků členských států. Podle mého mínění pravděpodobně nedojde v nejbližších letech k dalším výraznějším změnám tohoto nástroje.
69
srv. DVOŘÁKOVÁ, Zuzana a kol. Management lidských zdrojů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 485 s. (Beckovy ekonomické učebnice). ISBN 978-80-7179-893-4. s. 50-51.
32
3.3
Dílčí závěr
Analýza nástrojů koordinace penzijních systémů se zaměřuje především na oblast jejich fiskální udržitelnosti, resp. udržitelnosti veřejných financí. Základem rozboru je tedy souhrnné hodnocení výsledků dosahovaných členskými zeměmi, které jsou rozčleněny do tří rizikových skupin (nízká, střední a vysoká) z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. U zemí s vysokou mírou rizika je typický značný růst výdajů souvisejících se stárnutím obyvatelstva. V rámci kategorie se středním rizikem existují dvě skupiny zemí. První skupina zemí by měla redukovat výdaje na stárnutí obyvatelstva, zatímco země v rámci druhé skupiny již dlouhodobé náklady stárnutí snižují díky prováděným reformám penzijních systémů. Země s nízkým rizikem udržitelnosti veřejných financí sice dosáhly nejvýraznějšího pokroku v oblasti výdajů spojených se stárnutím a jejich rozpočtová situace je dobrá, nicméně celkový úspěch závisí na pokračování reforem v dané oblasti.
33
4
Penzijní systém České republiky
4.1
Model a právní úprava českého penzijního systému
Sociální zabezpečení představuje jeden z nástrojů realizace sociální politiky. Existují různá pojetí sociálního zabezpečení – podle jednoho jej tvoří tři základní oblasti: sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc. Posláním sociálního pojištění je napomáhat řešení sociálních událostí, na které se lze připravovat dopředu pomocí odkládání části finančních prostředků.70 V České republice (ČR) se sociální pojištění skládá ze čtyř subsystémů: veřejné zdravotní pojištění, státní politika zaměstnanosti, nemocenské pojištění a důchodové pojištění. Poslední dva jmenované zahrnujeme podle platné právní úpravy do sociálního zabezpečení.71 4.1.1 Struktura českého penzijního systému První pilíř tvoří povinné základní důchodové pojištění – průběžně financované (PAYG) a dávkově definované (DB). Pojištění je univerzální a pokrývá všechny ekonomicky aktivní osoby, pro všechny pojištěnce platí jednotná právní úprava; důchod z tohoto pojištění pobírá více než 99 % obyvatel ve vyšším věku než je hranice pro nárok na starobní důchod. Současně existuje dobrovolné doplňkové, kapitálově financované, příspěvkově definované (DC) penzijní připojištění se státním příspěvkem (podle pojetí EU lze označit za třetí pilíř).72 K oblasti penzijních systémů se vztahují především následující právní předpisy: zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“); účinnosti nabyl od 1. ledna 1996, zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o penzijním připojištění“), zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“), zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla); (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Na Českou republiku se však jako na člena EU vztahují od 1. května 2004 rovněž příslušné předpisy EU (resp. ES), tj. zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 z 29. dubna 2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Dále jsme vázáni 70
REKTOŘÍK Jaroslav a kol. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. 1. vydání. Praha: Ekopress. 264 s. ISBN 80-86119-90-2. s. 217-220. 71 VANČUROVÁ, Alena – KLAZAR, Stanislav. Sociální a zdravotní pojištění: úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: ASPI, 2005. 95 s. ISBN 80-7357-102-1. s. 18. 72 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Důchodové pojištění [online]. [cit. 2008-04-07]. Dostupné z .
34
mezinárodními smluvními dokumenty o sociálním zabezpečení. Uvedené přepisy ES a mezinárodní smlouvy mají přednost před naší právní úpravou. V obou případech jde o prostředky koordinace oblasti sociálního zabezpečení, které zaručují práva a nároky osob migrujících v rámci EU nebo mezi dvěma smluvními státy.73 Z dalších mezinárodních dokumentů se jedná zejména o již zmiňovanou (v kapitole 2.2) Úmluvu Mezinárodní organizace práce (ILO) č. 102 o minimálních standardech sociálního zabezpečení (1952) a č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních důchodech (1967). Dalším dokumentem je revidovaný Evropský zákoník sociálního zabezpečení Rady Evropy (1990; dále jen „Evropský zákoník“). V ČR obě úmluvy vstoupily v platnost v lednu 1993. Úmluvu č. 102 (a Evropský zákoník) ratifikovala ČR pro všechny druhy důchodů (stanovuje náhradový poměr ve výši 40 %), zatímco Úmluvu č. 128 pouze pro starobní důchody (zde náhradový poměr ve výši 45 %).74 Povinné základní důchodové pojištění První pilíř českého penzijního systému, tj. povinné základní důchodové pojištění (dále jen „základní důchodové pojištění“), upravuje zákon o důchodovém pojištění. Účast na pojištění je povinná pro fyzické osoby taxativně vyjmenované v ust. § 5 tohoto zákona (zejména zaměstnanci v pracovním poměru či na základě dohody o pracovní činnosti, osoby ve služebním poměru nebo osoby samostatně výdělečně činné). Zákon dále umožňuje dobrovolnou účast na důchodovém pojištění.75 Z důchodového pojištění jsou poskytovány následující důchody: starobní (včetně starobního důchodu před dosažením důchodového věku; dále jen „předčasný důchod“), plný invalidní, částečný invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí. Výše důchodu se skládá ze dvou složek – základní výměry (stanovuje se pevnou částkou) a procentní výměry (určena procentní sazbou z výpočtového základu). Důchody jsou pravidelně (i mimořádně) valorizovány podle růstu úhrnného indexu spotřebitelských cen a růstu indexu reálné mzdy.76 Tabulka 4-1: Sazby pojistného na důchodové pojištění; platné od 1. ledna 2004 Sazba pojistného
Subjekt
(% vyměřovacího základu)
Organizace a malé organizace Zaměstnanci Osoby samostatně výdělečně činné Osoby dobrovolně účastných důchodového pojištění
21,5 6,5 28 28
Pramen: Sociální pojištění: podle stavu k 14. 1. 2008. Ostrava: Sagit, 2008. Zákon o pojistném na sociální zabezpečení. ust. § 7.
73
Česká správa sociálního zabezpečení. Mezinárodní smlouvy [online]. [cit. 2008-04-08]. Dostupné z . 74 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pojistněmatematická zpráva o sociálním pojištění: 2006 [online]. c2006 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z . s. 72-73. 75 Sociální pojištění: podle stavu k 14. 1. 2008. vyd. Ostrava: Sagit, 2008. ÚZ – edice úplných znění. č. 644. ISBN 978-80-7208-657-3. Zákon o důchodovém pojištění. ust. § 1, 5-6. 76 Sociální pojištění: podle stavu k 14. 1. 2008, Zákon o důchodovém pojištění, ust. § 4 a 67.
35
Od roku 1995 byl zákonem o rozpočtových pravidlech zaveden v rámci systému základního důchodového pojištění zvláštní účet důchodového pojištění (součást státních finančních aktiv), kde jsou převáděna kladná salda mezi příjmy a výdaji důchodového systému. Za rok 1996 byl systém v přebytku ve výši 4,4 mld. Kč. V letech 1997 – 2003 výdaje na důchody přesahovaly vybrané příjmy na důchodovém pojištění. Změna nastala v roce 2004, kdy došlo ke zvýšení sazby pojistného na důchodové pojištění z 26 % na 28 %. V tomto roce dosáhl přebytek systému důchodového pojištění ve výši 8,3 mld. Kč a v roce 2005 ve výši 6,6 mld. Kč.77 Tabulka 4-2: Příjmy důchodového pojištění a výdaje na důchody (kap. 313 SR - MPSV) Rok 2001 2002 2003 2004 2005
Příjmy
Výdaje
Saldo
(mld. Kč)
(mld. Kč)
(mld. Kč)
180,2 192,2 202,8 235,8 250,1
196,1 208,3 220,3 225,2 241,2
– 15,9 – 16,1 – 17,6 10,6 8,9
Pramen: Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pojistněmatematická zpráva o sociálním pojištění: 2006. . s. 41.
Následující tabulka uvádí výdaje na jednotlivé druhy důchodů v relativním vyjádření, z nichž je patrné, že ve vztahu k dlouhodobé finanční udržitelnosti důchodového systému mají starobní důchody největší váhu. Tabulka 4-3: Výdaje na důchody podle druhu důchodu (kap. 313 - MPSV); v % celku Druh důchodu Rok 2001 2002 2003 2004 2005
starobní
plný invalidní
částečný invalidní
71,8 71,6 71,6 71,9 72,1
14,3 14,4 14,4 14,4 14,4
3,9 4,0 4,2 4,2 4,3
Celkem vdovský
vdovecký
sirotčí
8,1 8,1 7,9 7,7 7,4
1,2 1,2 1,1 1,1 1,1
0,6 0,7 0,7 0,7 0,7
100,0 100,0 100,0 100,0 100,0
Pramen: Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pojistněmatematická zpráva o sociálním pojištění: 2006. . s. 42.
4.1.2 Úpravy penzijního systému z hlediska koordinace legislativy V roce 1993 byla podepsána Evropské dohoda zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a ES a jejich členskými státy na straně druhé; v platnost vstoupila 1. února 1995. Přihlášku ke členství v nynější EU podala ČR 17. ledna 1996. V dubnu 1998 začal probíhat tzv. screening, tedy srovnávání národní legislativy s evropským právem. Jestliže nový zákon o důchodovém pojištění nabyl účinnosti od ledna 1996, lze určitě říci, že změny tohoto zákona byly provedeny i s ohledem na probíhající proces harmonizace s právem ES.78
77 78
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pojistněmatematická zpráva o sociálním pojištění: 2006, s. 40-42. Euroskop. Historie vstupu ČR do EU [online]. c2006-2008. [cit. 2008-04-27]. Dostupné z .
36
Vybrané dosavadní změny penzijního systému a důchodového pojištění: rok 1994 • přijat zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem; český penzijní systém se tak skládá ze dvou pilířů;79 rok 1995 • přijat zákon o důchodovém pojištění; tímto zákonem ČR zavedla (jako první ze států střední a východní Evropy) potřebnou dynamizaci systémů – zahájen proces zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod a zavedena pružná věková hranice, změna konstrukce výpočtu důchodu (reaguje na vývoj vnějších faktorů), umožněn odchod do trvale kráceného předčasného starobního důchodu (až tři roky dříve před dosažením statutární hranice); zákon o důchodovém pojištění znamenal významný posun směrem k praxi obvyklé v členských státech EU (např. nárok na důchod nebyl podmíněn pobytem na území ČR), je v souladu s právem ES;80 rok 1996 • zaveden zvláštní účet důchodového pojištění jako součást státních finančních; v rámci státního rozpočtu tedy lze určit bilanci základního důchodového pojištění; prostředky z tohoto účtu je možné použít výhradně na zvýšení dávek, případně na úhradu záporného salda pojistného na důchodové pojištění; rok 2002 • zavedení pravidelné valorizace (poprvé od ledna 2003), „zvýšení důchodu se stanoví tak, aby u průměrného starobního důchodu činilo nejméně 100 % růstu cen a dále též nejméně jednu třetinu růstu reálné mzdy“; dále stanoveny podmínky pro valorizaci v mimořádných termínech;81 rok 2003 (s účinností od 1. ledna 2004) • zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod stejným tempem i po roce 2007, cílem sjednocení hranice na úrovni 63 let pro muže a bezdětné ženy v roce 2013 (u ostatních žen v závislosti na počtu vychovaných dětí v rozmezí 59 až 62 let); • omezení možnosti odchodu do předčasného důchodu (zrušen dočasně krácený předčasný důchod) rok 2007 • ve vazbě na nález Ústavního soudu z června 2006 se doba péče o dítě u všech pojištěnců (mužů i žen) od 1. července 2007 prokazuje stejným způsobem, tj. čestným prohlášením při žádosti o důchod;82 tímto je naplňován jeden z cílů OMC v rámci kapitoly modernizace důchodových systémů, konkrétně zásady rovnosti. 79
KREBS, Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 4. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2007. 504 s. ISBN 978-80-735-7276-1. s. 216. 80 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pojistněmatematická zpráva o sociálním pojištění: 2006, s. 136-137 81 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Hlavní změny v důchodovém pojištění schválené v roce 2002 [online]. c2002, poslední aktualizace 22.4.2005 [cit. 2008-04-28]. Dostupné z . 82 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Hlavní změny v důchodovém pojištění schválené v roce 2007 [online]. c2007, poslední aktualizace 18.10.2007 [cit. 2008-04-28]. Dostupné z .
37
4.2
Plnění „závazků“ vůči Evropské unii – penzijní systém
Jak již bylo uvedeno v kapitole 2, reforma Paktu v roce 2005 soustředila pozornost na prevenci výskytu nadměrných schodků a (větší měrou) provázala realizaci střednědobé strategie rozpočtové konsolidace s dlouhodobou udržitelností veřejných financí ve vazbě na stárnutí obyvatelstva. Dochází tak k zesílení vztahu mezi zdravými veřejnými financemi a uspořádáním penzijního systému, tzn., že Pakt vytváří poměrně výrazný tlak na provádění reformních kroků v důchodovém zabezpečení, především v oblasti starobních důchodů.83 Česká republika je v současné době podrobena proceduře při nadměrném schodku (EDP), která byla zahájena rozhodnutím Rady z července 2004 (podle čl. 104(6) Smlouvy o ES) o existenci nadměrného schodku v ČR. Současně Rada podala doporučení kompetentním českým orgánům, aby byla co nejdříve učiněna příslušná opatření ke snížení schodku pod hranici 3 % HDP do roku 2008, a to důvěryhodným a udržitelným způsobem. Snižování schodku mělo probíhat v souladu se stanoveným plánem specifikovaným konvergenčním programem (CP) s těmito meziročními cíli: 5,3 % HDP v roce 2007, 4,7 % v roce 2005, 3,8 % v roce 2006 a 3,3 % v roce 2007. Pro přijetí opatření stanovila Rada lhůtu do 5. listopadu 2004 s předpokladem provedení příslušných kroků v dosažení cíle pro rok 2005.84 V červenci 2007 přezkoumala Rada aktualizovaný CP, který se týkal období let 2006-2009 (předložen opožděně dne 15. března 2007). Makroekonomický scénář, z něhož CP vycházel, Rada posoudila jako věrohodný, rovněž tak předpovědi míry inflace se jevily jako realistické. CP stanovuje za hlavní cíl střednědobé rozpočtové strategie dosažení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, a to především „přiblížením se ke střednědobému cíli pro strukturální schodek ve výši 1 % HDP.“ Naplnění střednědobého rozpočtového cíle se posouvá o jeden rok (na rok 2013). Díky vyššímu růstu HDP a zaměstnanosti společně s převedením části nevyužitých rozpočtových prostředků byl za rok 2006 vytvořen nižší schodek, než se očekávalo (Komise v prognóze z jara 2007 předpokládala 2,9 % HDP; v předchozím CP stanoven cíl 3,8 %). Strukturální schodek vypočítaný podle společné metodiky se měl zvýšit na přibližně 4,5 % HDP v roce 2007 a dále se postupně zlepšovat na hodnotu 3,5 % HDP v roce 2009. Plánovaná fiskální konsolidace spoléhala na omezení výdajů na veřejnou spotřebu. CP však neobsahoval podrobnější informace o způsobu dosažení. V případě veřejného zadlužení odhad pro rok 2006 činil 30,4 % HDP, tedy poměrně hluboko pod referenční hladinou 60 % HDP. V průběhu programového období CP předpokládá zvýšení míry zadlužení téměř o 2 procentní body.85
83
Ministerstvo financí. Stabilizační a konvergenční programy 2006/07: dobré časy maskují rozpočtovou nekázeň (informační studie) [online]. c2007 [cit. 2008-04-08]. Dostupné z . 84 European Commission. Council Recommendation of 10 October 2007 to the Czech Republic (13312/2/07) [online]. c2007 [cit. 2008-03-23]. Dostupné z . s. 2-3. 85 Rada Evropské unie. Stanovisko Rady ze dne 10. července 2007 k aktualizovanému konvergenčnímu programu České republiky na období 2006-2009 (2007/C 204/01) [online]. [cit. 2008-04-08]. Dostupné z . s. 1-4.
38
Rada posoudila (i s ohledem na případná politická rizika z vyrovnané situace v PSP ČR) rozpočtovou strategii jako neslučitelnou s nápravou schodku do roku 2008 – termínem stanoveným Radou v doporučení z července 2004; CP odkládá odstranění schodku do roku 2010. Protože hospodářský vývoj byl v dané době příznivý a růst vyšší, než se předpokládalo, Rada tuto situaci hodnotila jako vhodnou k „posílení konsolidačního úsilí a dosažení výraznějšího snížení, než jaké program předpokládá“, a kladně ocenila fiskální konsolidaci navrhovanou podle tehdy projednávaného zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Dlouhodobý dopad stárnutí obyvatelstva v ČR výrazný vliv na rozpočet a značně převyšuje průměr EU. Nejvýznamněji se na něm podílí podstatné zvýšení výdajů na důchody v poměru k HDP. K udržitelnosti veřejných financí by přispěla reforma důchodového systému. Podle mínění Rady je ČR „z hlediska udržitelnosti veřejných financí vystavena vysokému riziku.“ V závěru svého stanoviska (podle čl. 9 odst. 3 nařízení o posílení dohledu nad stavy rozpočtů) Rada vyzvala ČR, aby: „v roce 2007 omezila zhoršování stavu rozpočtu a nejpozději do roku 2008 zajistila přesvědčivé a udržitelné odstranění nadměrného schodku, uzpůsobila složení výdajů v zájmu snížení podílu povinných výdajů, s ohledem na předpokládané zvyšování výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva zlepšila dlouhodobou udržitelnost veřejných financí provedením nezbytné důchodové reformy a reformy zdravotní péče.“ Rada následně ve svém doporučení vydaném v říjnu 2007 podle čl. 107(7) Smlouvy o ES (ČR dle Paktu patří mezi nezúčastněné členské státy, neaplikuje se tedy čl. 107(9) a 107(11) Smlouvy o ES) stanovila lhůtu 9. srpna 2008 pro zavedení příslušných opatření k odstranění nadměrného schodku. Za účelem snížení schodku pod 3 % HDP Rada na základě projekcí doporučila zlepšení strukturálního schodku přinejmenším o 3/4 % HDP v roce 2008 oproti roku 2007. K dosažení střednědobého rozpočtového cíle ve výši 1 % HDP vyzývá Rada v původním termínu, tj. do roku 2012.86 Zatím posledním hodnocením kroků prováděných ČR je stanovisko Rady ze dne 4. března 2008, v němž Rada posuzovala konvergenční program z listopadu 2007 na období 2007-2010. Uvedený program Rada považuje „za krok správným směrem“. Současně ale zdůrazňuje, že k úspěšné fiskální konsolidaci bude nutné uskutečnit další opatření. Stále totiž existují „rizika ohrožující dlouhodobou udržitelnost veřejných financí“, mezi něž patří hlavně stárnutí populace společně se stavem důchodového systému a zdravotnictví. Rada navíc usuzuje, že „dobře koncipovaná penzijní reforma“ by mohla pozitivně ovlivnit také potenciální růst.87
86
European Commission. Council Recommendation of 10 October 2007 to the Czech Republic (13312/2/07) [online]. c2007 [cit. 2008-03-23]. Dostupné z . s. 4 a 8. 87 Rada Evropské unie. Stanovisko Rady ze dne 4. března 2008 k aktualizovanému konvergenčnímu programu České republiky na období 2007-2010 (2008/C 74/06) [online]. c2008 [cit. 2008-04-08]. Dostupné z . s. 24-26.
39
Podle programu je hlavním cílem rozpočtové strategie napravit v roce 2008 nadměrný schodek a v dalším období pokračovat v krocích ke splnění střednědobého cíle, tj. strukturálního schodku ve výši 1 % HDP v roce 2012. Hodnoty schodku veřejných financí by měly být následující: 3,4 % HDP v roce 2007; 2,9 % HDP v roce 2008; 2,6 % HDP v roce 2009 a 2,3 % HDP v roce 2010. Konsolidace přitom bude zaměřena především na výdajovou stranu (škrty se nejvíce dotknou sociálního zabezpečení). Podle Rady směřuje rozpočtová politika popsaná v programu k nápravě nadměrného schodku do roku 2008, což je v souladu s jejím doporučením. Splnění tohoto cíle však předpokládá zdrženlivost na straně výdajů a dále sledování dopadů prováděných daňových reforem. Riziko udržitelnosti veřejných financí je nadále hodnoceno jako vysoké. Zde je opět vazba na dlouhodobé dopady stárnutí – dochází k podstatnému zvýšení výdajů na důchody v poměru k HDP. Dalším významným faktorem je nárůst výdajů na zdravotnictví. Ke snížení rizika udržitelnosti veřejných financí by tedy přispěly strukturální reformy důchodového systému a v oblasti zdravotní péče zaměřené na výdaje. Rada konstatuje, že zatímco ve zdravotnictví již byly podniknuty určité reformní kroky, tak v případě reformy důchodového systému „stále chybí jasný harmonogram jejího provádění.“ V závěru svého stanoviska Rada vyzývá ČR, aby kromě toho, že využije vysoké tempo hospodářského růstu ke zrychlení konsolidace a k dřívějšímu dosažení střednědobého rozpočtového cíle, provedla potřebnou důchodovou reformu a reformu zdravotnictví. Pro hodnocení přiměřenosti starobních důchodů můžeme využít ukazatel náhradový poměr. Úmluva ILO č. 102 stanovuje náhradový poměr jako podíl nově přiznaného starobního důchodu ke mzdě v roce předcházejícím roku odchodu do důchodu, a to ve výši 40 %. Přísnější Úmluva ILO č. 128 požaduje pro starobní důchod náhradový poměr na úrovni 45 %. Úmluvy jsou přitom plněny, je-li náhradový poměr dosažen alespoň pro jednoho vybraného typického příjemce (pojištěnec s třiceti lety pojištění a se mzdou rovnající se 1,25násobku průměrné mzdy v národním hospodářství nebo se mzdou kvalifikovaného dělníka).88 Tabulka 4-4: Plnění úmluv ILO / Evropského zákoníku pro starobní důchod (2004-2006) Mzda kvalifikovaného dělníka Rok 2004 2005 2006
Starobní důchod
(Kč/měs.)
hrubá 17 682 18 717 19 507
výše
čistá 13 826 14 551 15 103
Kč/měs. 6 060 6 574 6 971
% mzdy kvalifikovaného dělníka
hrubé 34,3 35,1 35,7
čisté 43,8 45,2 46,2
Pramen: Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pojistněmatematická zpráva o sociálním pojištění: 2006. . s. 72.
Protože v ČR jsou důchody zdaňovány až od výše 198 tis. Kč za rok a zdravotní pojištění platí za důchodce stát, můžeme se souhlasem ILO používat podíl k čisté mzdě. ČR tedy v roce 2005 a 2006 splňovala požadavky podle Úmluvy ILO č. 128, a také Evropského zákoníku (stanovuje stejné minimální úrovně náhradového poměru).
88
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pojistněmatematická zpráva o sociálním pojištění: 2006, s. 72.
40
4.3
Varianty české penzijní reformy a „závazky“ vůči EU
V březnu 2004 se představitelé politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (dále jen „PSP ČR“) dohodli na procesu přípravy důchodové reformy. Současně byl ustaven Tým expertů, aby po organizační stránce zajistil proces přípravy procesu reformy. Na podzim 2004 vznikla odborná pracovní skupina, tzv. Výkonný tým, jehož členy byli odborníci z Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), Ministerstva financí (MF) a další (jeden až dva) členové delegovaní politickými stranami z PS. Cílem Výkonného týmu bylo „kvantifikovat různé varianty důchodové reformy navržené Týmem expertů.“89 Analýzu variant penzijní reformy obsahuje Závěrečná zpráva z června 2005. Výkonný tým se po dohodě s Týmem expertů zaměřil pouze na oblast základního důchodového pojištění.90 V následující části této kapitoly je provedena stručná deskripce variant navrhovaných parlamentními stranami (kromě US-DEU, která již není parlamentní stranou) a rozbor „závazků“ ČR vůči EU. Úvodem však zařazuji tzv. základní variantu, kde je nastíněn vývoj kumulovaného dluhu důchodového systému, z něhož je zřejmá nezbytnost jeho reformy.
ZÁKLADNÍ VARIANTA Kromě výše uvedených variant modeloval Výkonný tým také tzv. základní variantu, tj. projekci vývoje důchodového systému bez legislativních změn (vychází se přitom z legislativy platné k 1. říjnu 2004) s tím, že by vláda prováděla jen minimální valorizace. Cílem varianty je „demonstrovat rozsah problémů v důchodovém systému, pokud by nebyl reformován.“ Současně tvoří východisko hodnocení různých parametrických úprav.91 V základní variantě bude deficit důchodového systému dosahovat 4-5 % HDP ročně. V roce 2065 potom výše kumulovaného dluhu systému dosáhne téměř 110 %, resp. 260 % HDP do roku 2100. Celkový náhradový poměr v rámci systému základního důchodového pojištění se během projektovaného období udržuje na poměrně vysoké úrovni (kolem 38 % průměrné mzdy). Některými prameny (např. NSRP, 200592) uváděná stabilita důchodového systému zhruba do roku 2020 (po parametrických úpravách účinných od 1. ledna 2004) je podle Výkonného týmu jen zdánlivá. Aby bylo možné hradit vysoké deficity systému vyvolané rychlým růstem výdajů po roce 2020, muselo by v následujících dekádách docházet k tvorbě vysokých přebytků systému. Přehled makro a mikroekonomických výsledků základní varianty pro období projekce (2005–2100), poskytuje příloha č. 5.
89
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Národní strategická zpráva o přiměřených a udržitelných důchodech (2005) [online]. c2005 [cit. 2008-04-08]. Dostupné z . Příloha 1. 90 Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005) [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2005 [cit. 2008-04-18]. Dostupné z . s. 9. 91 Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 13-15. 92 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Národní strategická zpráva o přiměřených a udržitelných důchodech (2005), s. 12-13 a 19.
41
VARIANTA ČSSD Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) navrhuje přechod na hypoteticky příspěvkově definovaný systém (NDC) – založen na průběžném financování se zavedením tzv. pomyslných individuálních účtů (dále jen „individuální účet“). Každý jedinec má vlastní individuální účet pro sledování stavu odvedeného pojistného na důchodové pojištění, podle něhož se následně vypočítá výše starobního důchodu (dochází tedy k posílení ekvivalence v rámci systému). K zajištění ochrany jedinců s nízkými příjmy zaveden tzv. minimální garantovaný důchod. 93 Varianta ČSSD počítá s těmito parametrickými úpravami: postupné zvýšení statutární věkové hranice pro odchod do důchodu (dále jen „statutární důchodový věk“) na 65 let pro muže (v roce 2030) i ženy (v letech 2033-2043, podle počtu dětí), od roku 2010 převod pojistného ze státní politiky zaměstnanosti do důchodového systému a změny valorizace důchodu (podle inflace a 1/2 růstu průměrné reálné mzdy). Při přechodu na NDC systém bude transformační období, kdy bude docházet ke zvyšování váhy NDC složky starobního důchodu na celkovém důchodu s tím, že v roce 2040 dojde k úplnému přechodu na NDC systém.
VARIANTA KDU-ČSL Podle Křesťanské a demokratické unie – Čs. strany lidové (KDU-ČSL) mají být provedeny parametrické úpravy státního PAYG DB pilíře. Zároveň je možné tzv. částečné dobrovolné vyvázání (opt-out), tedy převod části prostředků na vlastní kapitálový účet. Pojistná sazba na důchodové pojištění tvoří 28 % hrubé mzdy (20 p.b. na starobní důchody); může být také diferencovaná, např. pro rodiče (sazba podle počtu dětí) nebo nově vstupující na trh práce. Příjmy státního pilíře jsou posíleny zvýšením sazby daně z přidané hodnoty z 5 % na 8 %.94 Statutární věková hranice pro odchod do starobního důchodu se zvyšuje na 65 let pro muže a bezdětné ženy (pro ženy s dětmi zachována redukce podle počtu vychovaných dětí). Starobní důchod z PAYG DB systému pro vyvázané osoby je složen z důchodu ze státního systému a dílčeného důchodu (12/20 plného důchodu); váha složek důchodu závisí na době účasti v dosavadním a reformovaném systému.
VARIANTA ODS Občanská demokratická strana (ODS) zavádí v rámci průběžně financovaného státního pilíře tzv. rovný důchod, který je pro všechny stejný a činí 20 % průměrné mzdy; předčasný starobní důchod neexistuje. Dochází také ke snížení pojistné sazby na 20 % (12 p.b. připadá na starobní důchody). Statutární důchodový věk se zvyšuje současným tempem na 65 let pro muže i ženy bez rozdílu; další zvyšování probíhá od konce třicátých let zhruba na úroveň 71 let v roce 2100. Přechod na systém rovného důchodu probíhá generačním způsobem – ročníky 1975 a mladší budou pobírat pouze rovný důchod (valorizován mzdově).95
93
Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 17-20. Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 21-25. 95 Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 30-33.
94
42
VARIANTA KSČM Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) chce zachovat státní PAYG DB systém ve stávajícím stavu. Statutární důchodový věk od roku 2030 roste o 4 měsíce za kalendářní rok pro muže i ženy (bez ohledu na počet dětí) až na 65 let. Dochází k posílení příjmové strany systému, zejména pomocí převodu příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (od roku 2012), příjmů z celostátního inkasa spotřebních daní (ve výši 10 %) a zvýšení pojistné sazby důchodového pojištění na 32,6 % v roce 2040, resp. 33,5 % v roce 2060. Vývoj ostatních parametrů systému odpovídá základní variantě.96
STRANA ZELENÝCH (SZ) Strana zelených (SZ) se stala parlamentní politickou stranou po volbách do Poslanecké sněmovny v červnu 2006 a jako strana vládní koalice se podílí na řešení reformy penzijního systému. SZ podporuje třípilířový systém, v němž první pilíř má být „reformovaný, silný, státem garantovaný systém důchodů, založený na mezigenerační solidaritě a financovaný průběžným způsobem“; definován však bude příspěvkově s minimální zákonnou valorizací. Bude existovat možnost částečného dobrovolného vyvázání do zavedeného druhého pilíře. Došlo by ke snížení pojistné sazby na důchodové pojištění o 3 p.b. s tím, že další 3 % by doplnil pojištěnec. SZ navrhuje postupné zvyšování statutárního důchodového věku (na 65 let pro muže a bezdětné ženy od roku 2020, u žen s dětmi od roku 2030). Celkový náhradový poměr bude klesat z nynějších 42 % na 30 % koncem století.97
POROVNÁNÍ VARIANT A ROZBOR „ZÁVAZKŮ“ VŮČI EU Jak konstatuje Závěrečná zpráva, pro hodnocení finanční udržitelnosti penzijního systému jsou vhodná makrofinanční kritéria. Výkonný tým si stanovil následující kritéria: výdaje, příjmy, saldo a kumulované saldo penzijního systému, celkový náhradový poměr a pojistná sazba na důchodové pojištění. Tato kritéria jsou použita i při rozboru „závazků“ vůči EU.98 Snížení výdajů oproti základní variantě může být provedeno třemi způsoby, resp. jejich kombinací: snížením výše nově přiznávaných důchodů, nižší valorizací a zvýšením statutárního důchodového věku. V základní variantě tvoří výdaje státního pilíře 13 % HDP (zvýšení cca o 5 % HDP oproti současným výdajům bude způsobeno demografickým šokem ve 30. letech 21. století). Největší pokles výdajů nastává ve variantě ODS – výdaje budou dlouhodobě pod hranicí 6 % HDP. ODS toho dosahuje snížením starobního důchodu na 20 % průměrné mzdy a zvyšováním statutárního důchodového věku. Varianty ČSSD a KDU-ČSL se z dlouhodobého hlediska dostávají na úroveň 8 % HDP. K nejmenší změně dochází u varianty KSČM – výdaje se sníží pouze na 12,4 % HDP (jediné opatření na výdajové straně je posun statutárního důchodového věku na 65 let).99
96
Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 26-29. Strana zelených. Volební program 2006: sociální politika (stejná práva – stejné šance) [online]. c200-2008 [cit. 2008-04-30]. Dostupné z . čl. 6.6. 98 Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 40. 99 Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 39-41. 97
43
Příjmy důchodového systému jsou sice v základní variantě dlouhodobě stabilní (8, 4 % HDP), nepostačují však k dlouhodobému krytí budoucích důchodových nároků. V této pozici je také varianta KSČM – bez provedení podstatných opatření na straně výdajů zachovává stejnou úroveň dávek. KSČM tuto situaci řeší zvyšováním pojistné sazby až na 33,5 % a převodem prostředků z jiných částí státního rozpočtu. Zde se KSČM může dostat do rozporu s jedním z cílu OMC (oblast finanční udržitelnosti), podle něhož nemá nastavení systému narušovat spravedlivou rovnováhu mezi ekonomicky aktivní populací a důchodci – v daném případě zvyšování pojistné sazby přetěžuje první skupinu. Příjmy systému dále zvyšuje varianta ČSSD, u níž je nárůst sazby na 29,6 % v důsledku převodu příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V ostatních variantách (ODS a KDU-ČSL) se naopak příjmy plynoucí do důchodového systému omezují. Nejvíce pak ve variantě ODS (o 8 p.b. pro všechny), zatímco varianta KDU-ČSL snižuje pojistné diferencovaně vybraným skupinám.100 Nejdůležitějším kritériem, podle něhož lze posoudit dlouhodobou udržitelnost jednotlivých reformních variant, je saldo důchodového systému. Varianty uváděných politických stran jsou dlouhodobě udržitelné: saldo se stabilizuje v rozmezí – 0,3 až 0,7 % HDP, pouze varianta KSČM se blíží deficitu kolem 1 % HDP. V úvahu je však nutno vzít transformační deficity u variant KDU-ČSL a ODS, které vznikají v důsledku časového nesouladu mezi příjmy a výdaji důchodového systému (výpadek příjmů se projeví již po zahájení reformy, výdaje se ale sníží až s odstupem 15 až 30 let). Pro zhodnocení „štědrosti“ důchodového systému můžeme využít celkový náhradový poměr. Je však potřeba mít na vědomí, že uvedené kritérium nepostihuje možné rozdíly ve výši individuálních náhradových poměrů (souvisí s úrovní redistribuce v systému). Nejvyšší celkový náhradový poměr nabízí varianta KSČM, a to na úrovni 40 % průměrné hrubé mzdy. Této úrovně je ale dosahováno zejména výraznějším zvýšením pojistného na důchodové pojištění a zadlužováním státního rozpočtu (od roku 2020 by převody do důchodového systému činily 0,9 % HDP ročně). Varianta KSČM se sice může jevit jako nejlepší ve vztahu k přiměřenosti důchodů, jakožto jednoho ze základních cílů OMC, dosahování tohoto výsledku ale není založeno na zdravé rozpočtové politice – ta je přitom podmínkou v rámci dalšího cíle OMC, konkrétně reformy penzijního systému s ohledem na zachování dlouhodobé finanční udržitelnosti. Podle ostatních variant dojde ke snížení náhradového poměru. Na konci horizontu projekce (tj. roku 2100) se v případě varianty ČSSD jedná o 27 %, resp. 28 % u KDU-ČSL (zde však díky dobrovolnému částečnému vyvázání do fondového pilíře lze dosáhnout vyššího poměru). Náhradový poměr ve variantě ODS je nastaven na úroveň 20 %. Zde ale současně dochází ke snížení pojistné sazby na důchodové pojištění o 8 p. b., přičemž se vychází z předpokladu, že občané tímto způsobem uvolněné prostředky použijí na zabezpečení ve stáří a zajistí si tak vyšší celkový náhradový poměr.
100
Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 42-48.
44
4.4
Doporučení pro reformu českého penzijního systému
„Jakákoliv reforma důchodového systému v sobě skrývá volbu „něco za něco“. Ideální reforma, která by umožnila zachovat nízkou věkovou hranici pro odchod do důchodu, vysoké důchody pro všechny a nízkou pojistnou sazbu prostě neexistuje. Všechny varianty se musí pohybovat uvnitř tohoto „magického trojúhelníku“. … Ideální důchodový systém neexistuje. Přesto je možné výrazně zlepšit diverzifikaci rizik, kterým systém a pojištěnci čelí.“ Výkonný tým, Závěrečná zpráva (2005)101
Doporučení ve vztahu k podobě reformy českého penzijního systému nejsou rozhodně nijak jednoduchou záležitostí, což ostatně platí i pro jiné země. Je zřejmé, že varianty reformy navrhované jednotlivými parlamentními politickými stranami odrážejí jejich pojetí (nejen) sociální politiky a jejich „závazky“ vůči občanům jako voličům. Tento základní rámec pak vede k rozdílným způsobům, jakými navrhují řešit problém udržitelnosti důchodového systému, resp. veřejných financí. Navíc, jak již bylo řečeno v části věnující se obecně konstrukci penzijního systému, principy a parametry není vhodné vytrhávat z kontextu celkového uspořádání systému, rozhodující je jejich ucelené působení. Protože v rámci reformy penzijního systému lze získat výhody pro určitou část populace jen díky zhoršení podmínek pro jinou část, mohou příslušné rozhodnutí o výsledné podobě systému (zejména jeho protichůdných prvcích) učinit pouze politici, a to v „souladu s ekonomickými principy“ a s ohledem na dlouhodobou neudržitelnost stávajícího penzijního systému, resp. jeho státního pilíře. „Rozhodnutí o důchodové reformě je rozhodnutím o tom, co má být obětováno jeho stabilitě.“ Uvedené politické rozhodnutí by se především mělo týkat způsobu zajištění dlouhodobé finanční udržitelnosti povinného důchodového systému, diverzifikace jeho financování, a dále otázek příjmové solidarity a mezigenerační nespravedlnosti systému. Nezbytnou součástí je také strategické rozhodnutí, jehož cílem bude „formulovat dlouhodobou reakci důchodového systému na očekávané problémy.“ Strategie přitom „musí obsahovat vizi nejen pro státní důchodový systém (tzv. I. pilíř), ale také pro dobrovolné systémy soukromého zabezpečení.“ Důležité je poskytnout občanům spolehlivé a objektivní informace o dlouhodobé perspektivě systému a přijaté strategii tak, aby se mohli v dostatečném předstihu rozhodnout o jejich zabezpečení ve stáří.102 Podle Výkonného týmu je nezbytné, aby byly provedeny výrazné parametrické úpravy důchodového systému. Mělo by se změnit financování důchodových nároků z náhradních dob pojištění. Rovněž je důležité učinit opatření k tomu, aby starší pracovníci byli motivováni k setrvání na trhu práce, např. prostřednictvím určitého bonusu či snížením pojistného po překročení statutárního důchodového věku. Dalším prvkem, který je potřeba přehodnotit je míra příjmové solidarity, která je zatím na vysoké úrovni a mělo by dojít k jejímu snížení. Toho lze docílit např. pomocí snížení pojistné sazby na důchodové pojištění s tím, že uvolněné prostředky budou spořeny ve fondovém DC systému. Další možností je zavést dva stropy pro placení pojistného – pojistné z příjmů mezi první hranici a druhou hranicí by částečně plynulo také do fondového pilíře (z výdělků nad druhou hranici by již nebylo 101 102
Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 39. Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 65, 83-86.
45
pojistné odváděno). Z hlediska dlouhodobé udržitelnosti je také důležitým faktorem míra valorizace důchodů. Pokud jde o příjmy důchodového systému, podle názoru Výkonného týmu jejich výraznější zvyšování není cestou vedoucí k řešení dlouhodobé udržitelnosti. Fondový DC pilíř potom považuje za prostředek, který v rámci důchodového systému sníží mezigenerační nespravedlnost a který slouží k diverzifikaci rizik financování (i když povede ke vzniku transformačního deficitu). „Státní důchodový pilíř může mít podobu jak rovného důchodu, parametricky upraveného PAYG DB systému, tak i podobu NDC systému s minimálním garantovaným důchodem.“ Jednotlivé parametry pak lze nastavit v souladu se strategickým cílem – prvotní je tedy „nalezení co nejširší shody“ nad jeho podobou. Strategii důchodové reformy je poté nutno bez zbytečných odkladů zahájit odpovídajícími opatřeními. Výkonný tým rovněž doporučuje začít řešit problémy III. pilíře. V širší rovině by měla být kvůli ekonomické konvergenci ČR k vyspělým evropským zemím věnována pozornost i hospodářské politice. S těmito závěry se lze v zásadě ztotožnit. Je rozhodně správné začít od přijetí základního strategického rámce založeného na co nejširší shodě parlamentních politických stran, která by měla zajistit průchodnost důchodové reformy a zaručit stabilitu budoucího uspořádání důchodového systému. Reforma by měla být chápána jako kontinuální proces, přičemž rozhodnutí o reformě důchodového systému je rozhodnutím dlouhodobého charakteru. Otázkou však zůstává, zda se při současném rozložení politických sil v PSP ČR opravdu podaří takovou politickou shodu nalézt. Pokud jde o samotné návrhy důchodové reformy předložené politickými stranami, tak zde, podle mého názoru, nebyla věnována dostatečná pozornost diverzifikaci rizik financování důchodů. Varianty sice byly vyhodnoceny jako dlouhodobě udržitelné, včetně varianty KSČM v podobě parametrické optimalizace (zvyšující výrazně pojistnou sazbu a založenou na poměrně nezdravé rozpočtové politice), nicméně žádná strana nepočítá se zavedením druhého pilíře v podobě zaměstnavatelského pojištění nebo povinného spoření do fondů. Určitou výjimkou jsou KDÚ-ČSL a SZ, které počítají s možností částečného dobrovolného vyvázání formou spoření na vlastní kapitálový účet v rámci fondového pilíře. Nejedná se však o systém, který by odpovídal především zmiňovanému modelu Světové banky s povinným druhým pilířem. V této souvislosti by ale bylo problematické nastavení parametrů povinného pilíře a výsledná výše transformačního deficitu, která by bez posílení příjmů systému nebo snižování veřejných výdajů, ohrožovala rozpočtovou pozici103. Povinný fondový DC pilíř by však mohl přispět nejen k lepšímu rozložení rizika financování důchodového systému,104 ale případně také pozitivně ovlivňovat (zejména v závislosti na vývoji na kapitálovém trhu, administrativních nákladech fondů, výši průměrné mzdy a naděje dožití105) celkový náhradový poměr dosahovaný v rámci systému, tedy úhrnem ze všech jeho pilířů. Vzhledem k tomu, že ve všech variantách reformy státního pilíře (vyjma varianty 103
Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 81. srv. Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 61 a 85. 105 Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005), s. 58 a 80.
104
46
KSČM) celkový náhradový poměr výrazně klesá oproti základní variantě, se podle mého mínění rozhodně nejedná o nedůležitou skutečnost. Zejména s ohledem na dosavadní vývoj v oblasti penzijního připojištění, kde sice spoří poměrně velký počet obyvatel, avšak relativně malé částky (koncem roku 2007 již 3,6 mil. osob; průměrný měsíční příspěvek v roce 2006 činil 431 Kč, což je 2,2 % průměrné mzdy106), které i přes jejich výsledné zhodnocení nebudou velmi pravděpodobně v budoucnu plně dostačovat k vyrovnání výpadku u důchodu vypláceného z I. pilíře, se mi jeví ponechání přípravy dalšího zabezpečení na stáří pouze na dobrovolné bázi jako nepříliš prozíravé. Jistěže lze namítnout, že každý má právo se svobodně a odpovědně rozhodnout, jakou formou a v jaké míře se zajistí na stáří. Komplikace ale nastává v tom, jakým způsobem by následně měl stát přistupovat k lidem, kteří si individuálním způsobem nenaspoří žádné prostředky anebo jen v nedostatečné výši. Otázka tedy zní, zda jedince, kteří se nebudou odpovědně zajišťovat na stáří (bez ohledu na to, jestli se jedná o neznalost, nezájem či naopak spoléhání na státní pomoc), má, či vůbec může (i s ohledem na mezinárodní závazky) stát ponechat pouze důsledkům jejich vlastního chování. Tyto osoby se přitom v závislosti na dosaženém individuálním náhradovém poměru a stanovené výši životního minima mohou dostat pod hranici chudoby a tedy do sociální sítě, což ve výsledku znamená zvyšování výdajů z veřejných rozpočtů. Tato práce se sice nezaměřuje na třetí pilíř, nicméně i ten byl předmětem širších úvah Výkonného týmu a jeho změny jsou rovněž součástí připravované vládní důchodové reformy. Protože je zřejmé, že v budoucnu určitě dojde k poklesu (celkového) náhradového poměru z prvního pilíře, navrhoval bych v souvislosti s udržováním přiměřené úrovně starobních důchodů umožnit v rámci stávajícího penzijního připojištění uzavřít smlouvu i ve prospěch osoby mladší 18 let (jak lze např. u stavebního spoření). Po dosažení věku 18 let nebo případně až při získání vlastních pravidelných příjmů (nejpozději však do 26 let) by se každý mohl rozhodnout o dalším pokračování v penzijním připojištění. Pokud by mezi dosažením zletilosti a rozhodnutím o pokračování (písemně by se oznamovalo penzijnímu fondu) nebyly placeny příspěvky, využíval by se již existující institut přerušení penzijního připojištění a rovněž tak by za tuto dobu nenáležel státní příspěvek. Lze si představit, že jako motivace pro rodiče k uzavírání smluv o penzijním připojištění by mohl sloužit třeba vyšší státní příspěvek do doby dosažení věku 18 let, případně větší sleva na dani (na vyživované dítě). Vzhledem k tomu, že tento systém je založen na kapitálovém principu, je kromě výše příspěvků rozhodující také doba jejich placení a průběžného zhodnocování. Přestože by prodloužení doby placení příspěvků znamenalo určité zvýšení výdajů na státní příspěvky, převažoval by pozitivní efekt v podobě výrazně vyšší celkově naspořené částky.
VLÁDNÍ REFORMA V současné době již můžeme konstatovat, že došlo k dalšímu vývoji směrem k realizaci reformy důchodového systému. Byla připravena koncepce důchodové reformy, která je rozložena na tři etapy.107 V případě I. etapy schválila vláda usnesením č. 124 ze dne 11. února 106 107
KREBS, Sociální politika, s. 233. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální reformy [online]. c2007, poslední aktualizace 8.11.2007 [cit. 2008-05-10]. Dostupné z .
47
2008 návrh novely zákona o důchodovém pojištění.108 Novela zatím prošla v PSP ČR prvním čtením (12. března 2008) a je přikázána k projednání Výboru pro sociální politiku, který se jí bude zabývat na svém jednání dne 14. května 2008.109 Novela zákona o důchodovém pojištění obsahuje opatření, která vycházejí ze Závěrečné zprávy a návrhu Dohody politických stran o dalším pokračování důchodové reformy z konce roku 2005. Tato opatření jsou zaměřena na výdajovou stranu systému základního povinného důchodového pojištění a týkají se především doby pojištění a náhradní doby pojištění, podmínek nároku na důchod nebo výše důchodu. V oblasti starobních důchodů se navrhuje pokračování zvyšování důchodového věku na 65 pro muže, bezdětné ženy a ženy s jedním vychovaným dítětem (u žen s více dětmi na 62 až 64 let). Vláda si je vědoma dalších souvislostí, takže zamýšlí navazující kroky, např. ke zvýšení zaměstnanosti starších osob (podporou aktivního stárnutí) či k omezení předčasných odchodů z trhu práce (redukce procentní výměry předčasného starobního důchodu nyní ve dvou pásmech; ve druhém pásmu, v zásadě od třetího roku předčasného odchodu, zvýšení sazby na 1,5 % výpočtového základu, pro první pásmo sazba 0,9 %). Pokud jde o náhradní doby pojištění, dochází ke zrušení zápočtu doby studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole. Z hlediska výše důchodu navrhuje vláda zvyšovat procentní výměru starobního důchodu za dobu výdělečné činnosti, i když jedinec souběžně pobírá starobní důchod. Dále podle novely dochází k postupnému prodlužování délky doby pojištění na 35 let (se započítáním náhradních dob pojištění).110 V rámci II. etapy důchodové reformy bude v letech 2008 a 2009 řešena oblast financování prvního důchodového pilíře a soukromých důchodů. Mezi plánovaná opatření patří zejména zavedení plateb státu za náhradní doby pojištění a vytvoření rezervy pro důchodovou reformu. V oblasti soukromých důchodů se počítá s oddělením majetku akcionářů a klientů, možností nabízet různě zaměřené penzijní plány, podporou motivace k placení větších příspěvků, odstupňováním výše státního příspěvku podle délky placení (spoření) a zvýhodněním čerpání doživotních penzí z penzijního připojištění oproti jednorázovému vyrovnání. K úkolům u soukromých důchodů vytvořilo Ministerstvo financí (MF) pracovní skupinu, v níž se dále účastní MPSV, Česká národní banka (ČNB) a Asociace penzijních fondů (APF). Třetí etapa, jejíž příprava je plánována na druhé pololetí roku 2008 a rok 2009, se bude týkat diverzifikace financování v podobě dobrovolného částečného vyvázání (opt-out) ze státního pilíře na kapitálový účet do soukromě spravovaného systému ve výši cca 4 p. b. ze stávající procentní sazby pojistného na důchodové pojištění.111 Právě možnost částečného vyvázání se ukazuje být největší překážkou podpory reformy ze strany ČSSD. V listopadu 2007 totiž grémium strany odmítlo vyvádění peněz do soukromých fondů dříve, než bude přijato euro. ČSSD tedy 108
Vláda České republiky. Usnesení č. 124 ze dne 11. února 2008 [online]. c2008 [cit. 2008-05-10]. Dostupné z . 109 Poslanecká sněmovna. Sněmovní tisk 435: novela z. o důchodovém pojištění [online]. c2008 [cit. 2008-05-10]. Dostupné z . 110 Poslanecká sněmovna. Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony [online]. c2008 [cit. 2008-05-10]. Dostupné z . Důvodová zpráva, obecná část. 111 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Druhá a třetí etapa (důchodové reformy) [online]. poslední aktualizace 8.11.2007 [cit. 2008-05-10]. Dostupné z .
48
při jednáních o reformě požadovalo, aby se ODS, pro kterou je to naopak zásadní bod reformy, zavázala, že uvedenou možnost nezavede. Ani jedna strana však v dané záležitosti nehodlala ustoupit. Ze strany ČSSD je však tímto ohrožena i podpora zvyšování věku odchodu do důchodu a doby pojištění, na čemž se dosud strany v zásadě shodovaly.112
4.5
Dílčí závěr
Penzijní systém České republiky tvoří dva pilíře – povinné základní důchodové pojištění (průběžně financované a dávkově definované) a dobrovolné doplňkové penzijní připojištění se státním příspěvkem (kapitálově financované a příspěvkově definované). Z hlediska udržitelností veřejných financí a přiměřených důchodů patří mezi nejdůležitější legislativní změny právě přijetí zákona o důchodovém pojištění, pravidelné valorizace (od ledna 2003) a pokračování ve zvyšování statutárního důchodového věku i po roce 2007. ČR je podrobena proceduře při nadměrném schodku (zahájena v červenci 2004). V červenci 2007 Rada usoudila, že přijatá rozpočtová strategie není dostatečná k nápravě schodku do stanoveného termínu, tj. roku 2008. Na rozpočet přitom mají vliv dlouhodobé dopady stárnutí obyvatelstva, přičemž nejvíce se zvyšují výdaje na důchody. Podle konvergenčního programu by mělo dojít k nápravě schodku již v roce 2008. Riziko udržitelnosti veřejných financí je nadále hodnoceno jako vysoké. Za účelem jeho snížení nás Rada opakovaně vyzývá k reformě důchodového systému. V případě výše veřejného zadlužení se dlouhodobě nacházíme výrazně pod referenční hladinou, tedy 60 % HDP. Zásadním materiálem k důchodové reformě je Závěrečná zpráva připravená v roce 2005 Výkonným týmem, který se zde zabýval analýzou variant navrhovaných politickými stranami (ČSSD, KDU-ČSL, ODS, KSČM a US-DEU). Jako výchozí modeloval tzv. základní variantu (vývoj státního pilíře bez legislativních změn), která ukazuje dlouhodobou neudržitelnost důchodového systému. Rozhodnutí o reformě musí být učiněno politiky na základě ekonomických principů. Výkonný tým považuje na nutné provedení podstatných parametrických úprav a dalších opatření, např. ve vztahu k motivaci starších pracovníků na trhu práce. Důležitá je rovněž celková míra valorizace důchodů. Fondový DC pilíř by přispěl k diverzifikaci rizik financování. Reforma penzijního systému by neměla být dále odkládána. V současné době již existuje vládní koncepce důchodové reformy, která vychází zejména ze Závěrečné zprávy. Skládá se ze tří etap s tím, že opatření v rámci první etapy, která se týkají výdajové strany systému základního důchodového pojištění (zvyšování důchodového věku, omezení náhradních dob či prodloužení doby pojištění), již projednává Poslanecká sněmovna. Druhá etapa důchodové reformy se dotkne financování prvního důchodového pilíře a soukromých důchodů, zatímco třetí je zaměřena na diverzifikaci financování v podobě dobrovolného částečného vyvázání ze státního pilíře na kapitálový účet.
112
VAŠEK, Petr. Důchody: dohoda se vzdaluje. Hospodářské noviny [online]. 27. 11. 2007 [cit. 2008-05-10]. Dostupné z .
49
Závěr Tato bakalářská práce se věnuje problematice penzijních systémů a souvislostem s veřejnými financemi. Základním cílem byla analýza procesu koordinace penzijních systémů členských států EU zaměřená na fiskální udržitelnost. K naplnění tohoto cíle práce nejdříve stručně vymezuje oblast sociální politiky. V rámci důchodového zabezpečení, složky sociální politiky, jsou charakterizovány možné způsoby financování a uspořádání penzijních systémů se zaměřením na modely Světové banky, Mezinárodní organizace práce a samozřejmě Evropské unie, tedy tzv. třípilířové systémy. Dílčím cílem byla deskripce základních nástrojů koordinace penzijních systémů využívaných v rámci EU, včetně jejich historického vývoje. Konkrétně jsou popsány následující nástroje: otevřená metoda koordinace (OMC), Pakt stability a růstu (Pakt), Evropská strategie zaměstnanosti (EES) a přímo aplikovatelná nařízení Rady týkající se koordinace soustav sociálního zabezpečení. Z těchto nástrojů vychází následná analýza, která se zaměřuje na výsledky členských zemí EU v oblasti schodků veřejných financí a veřejného zadlužení, tedy fiskální konvergenční kritéria. Členské země jsou přitom rozděleny podle kategorií rizik z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí na země s nízkým, středním a vysokým rizikem. U zemí s vysokým rizikem je typický značný nárůst výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva. V rámci skupiny zemí se středním rizikem udržitelnosti se vyskytují jak země, které by měly dlouhodobé náklady stárnutí snížit, tak země, které je již redukují pomocí reforem svých penzijních systémů. Země s nízkým rizikem udržitelnosti dosahují nejlepších výsledků s tím, že jejich rozpočtová situace je dobrá. Ovšem i tyto země by měly pokračovat v dalších reformách. Předmětem další části práce je český penzijní systém v podmínkách našeho členství v EU. Z hlediska vývoje našeho důchodového systému je významný zákon o důchodovém pojištění, který platí od roku 1996. Kvůli udržitelnosti systému základního důchodového pojištění byly následně provedeny jeho různé parametrické úpravy. Jak ale vyplývá z analýzy Výkonného týmu a výsledků základní varianty, dlouhodobou udržitelnost je nutno posuzovat v mnohem delším horizontu, takže uváděná stabilizace (přibližně do roku 2023) je pouze zdánlivá. K zajištění financování vysokých deficitů systému vzniklých rychlým růstem výdajů po roce 2020 v důsledku demografického šoku by nejprve muselo dojít k tvorbě vysokých přebytků. Uvedený závěr tak podtrhuje nezbytnost přijetí a realizace reformy důchodového systému. V následujících kapitolách, které pokračují v problematice českého penzijního systému, je proveden rozbor našich „závazků“ vůči EU v dané oblasti. Další prostor je věnován variantám reformy penzijního systému i doporučením. Z hlediska dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí je Česká republika řazena mezi země s vysokým rizikem. Od června 2004 proti nám probíhá procedura při nadměrném schodku. Podle konvergenčního programu z listopadu 2007 na období 2007-2010 by k nápravě schodku mělo dojít již v roce 2008, tedy v termínu stanoveném Radou. Dlouhodobé dopady stárnutí populace jsou však v ČR značně nad průměrem EU, přičemž největší podíl připadá na růst výdajů na důchody. Rada tedy opakovaně (naposledy v březnu 2008) vyzývá k provedení reformy důchodového systému.
50
V souvislosti s reformou penzijního systému jsou zásadní koncepce parlamentních politických stran, které byly v roce 2005 modelovány a analyzovány Výkonným týmem. Celkovou analýzu spolu s přijatými závěry obsahuje Závěrečná zpráva vydaná v červnu 2005. Varianty jednotlivých politických stran jsou převážně založeny na různých parametrických úpravách stávajícího PAYG DB pilíře (zvyšování statutárního důchodového věku, změny pojistné sazby na důchodové pojištění, změny míry valorizace aj.), s nímž se nadále počítá jako základním zdrojem pro poskytování starobních důchodů. Pouze dvě strany (KDU-ČSL a SZ) navrhují částečné dobrovolné vyvázání ze státního pilíře ve prospěch fondového. Podle Výkonného týmu je potřeba, aby rozhodnutí o důchodové reformě bylo uskutečněno politiky v souladu s ekonomickými principy a s vědomím dlouhodobé neudržitelnosti stávajícího systému. O přijaté strategii musí být dostatečně informována veřejnost tak, aby se každý mohl racionálně a svobodně rozhodnout o svém zajištění v postproduktivním věku. Konkrétní podoba penzijního systému může být různá. Parametry systému přitom budou nastaveny v souladu se strategickým cílem. Vzhledem ke zpožděním účinků je nezbytné bezodkladně zahájit naplňování strategie důchodové reformy. Podle posledního vývoje můžeme říci, že vláda již činí příslušné kroky. Vláda totiž v únoru 2008 předložila Poslanecké sněmovně novelu zákona o důchodovém pojištění, která obsahuje opatření z připravené koncepce důchodové reformy (konkrétně I. etapy) a která zatím prošla prvním čtením. Podle mého názoru jsem zadání bakalářské práce a stanovené cíle naplnil výše uvedeným způsobem. Pokud jde o otázku v samotném názvu práce, myslím, že vstup České republiky do Evropské unie náš penzijní systém již výrazně ovlivňuje, což samozřejmě platí i do budoucna. Děje se tak především působením příslušných politik Společenství a z nich vycházejících nástrojů koordinace a dalších činností Společenství v oblasti sociální ochrany. Rozhodování o novém uspořádání českého penzijního systému, jeho konkrétním nastavení a případných budoucích úpravách je výhradně vnitrostátní záležitostí. Rámec tohoto rozhodování však tvoří naše „závazky“ ve vztahu k EU a různé mezinárodní závazky. Oblast koordinace penzijních systémů v rámci EU je poměrně široká, vezmeme-li v úvahu fiskální i sociální aspekty. Protože dostupná literatura se většinou zabývá pouze jedním z těchto hledisek, považuji za přínos své bakalářské práce zejména ucelenost pohledu na proces koordinace penzijních systémů v EU a k tomu používané nástroje, a dále také na problematiku českého penzijního systému z hlediska našeho členství v EU a jeho reformu.
51
Použité zdroje MONOGRAFIE A OSTATNÍ PUBLIKACE [1] BAŠTÝŘ, Ivo a kolektiv. Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie. [2]
[3] [4] [5] [6]
[7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18]
1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 334 s. ISBN 80-210-3722-9. BEZDĚK, Vladimír. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem): I. díl. Praha: Česká národní banka, 2000. 62 s. (Výzkumné publikace ČNB – sekce měnová; č. 25). BRDEK, Vojtěch - JÍROVÁ, Hana - KREBS, Vojtěch. Trendy v evropské sociální politice. Praha: ASPI, 2002. 251 s. ISBN 80-86395-25-1. DVOŘÁKOVÁ, Zuzana a kol. Management lidských zdrojů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 485 s. (Beckovy ekonomické učebnice). ISBN 978-80-7179-893-4. FIALA, Petr – PITROVÁ, Markéta. Evropská unie. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 743 s. ISBN 80-7325-015-2. HAD, Miroslav – URBAN, Luděk. Evropská společenství: první pilíř Evropské unie. 2. rozš. a upr. vyd. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2000. 165 s. ISBN 80-8586488-6. KREBS, Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 4. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2007. 504 s. ISBN 978-80-735-7276-1. MARYÁŠ, Jaroslav a kol. Evropská unie a euroregiony: vybrané kapitoly. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, [2005?]. 154 s. PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005. 526 s. ISBN 80-735-7049-1. REKTOŘÍK Jaroslav a kol. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. 1. vydání. Praha: Ekopress. 264 s. ISBN 80-86119-90-2. SLANÝ, Antonín a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. 375 s. ISBN 80-7179-738-3. SLANÝ, Antonín – KREBS, Vojtěch a kol. Sociální ochrana a důchodový systém. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 71 s. ISBN 80-210-3390-8. Sociální pojištění: podle stavu k 14. 1. 2008. vyd. Ostrava: Sagit, 2008. ÚZ – edice úplných znění. č. 644. ISBN 978-80-7208-657-3. ŠULC, Jaroslav. Alternativy reformy penzijního systému v České republice. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2005. 94 s. ISBN 80-86754-34-0. ŠULC, Jaroslav. Penzijní připojištění. 2. akt. a rozš. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2004. 196 s. ISBN 80-247-0772-1. TOMÁŠEK, Michal. Evropské měnové právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. xiii, 145 s. (Beckova skripta). ISBN 80-7179-860-6. TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2006. 287 s. ISBN 80-7201-631-8. VANČUROVÁ, Alena – KLAZAR, Stanislav. Sociální a zdravotní pojištění: úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: ASPI, 2005. 95 s. ISBN 80-7357-102-1.
52
INTERNETOVÉ ZDROJE [19] Council of the EU. Council opinion of 12 February 2008 on the updated convergence
[20]
[21]
[22]
[23] [24] [25]
[26]
[27]
[28]
[29]
[30]
programme of Hungary, 2007-2011(2008/C 49/6) [online]. c2007 [cit. 2008-05-04]. Dostupné z . Council of the EU. Council opinion of 27 March 2007 on the updated stability programme of Belgium, 2006-2010 (2007/C 89/2)[online]. c2007 [cit. 2008-04-10]. Dostupné z . Council of the EU. Council recommendation of 23 February 2007 (6533/07): Poland [online]. c2007 [cit. 2008-05-04]. Dostupné z . Council of the EU. Council recommendation to Hungary of 5 July 2004 [online]. c2004 [cit. 2008-05-04]. Dostupné z . Česká správa sociálního zabezpečení. Mezinárodní smlouvy [online]. [cit. 2008-04-08]. Dostupné z . EUR-Lex. Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (1957). [online]. [cit. 2008-03-25]. Dostupné z . EUR-Lex. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení [online]. c2004 [cit. 2008-04-27]. Dostupné z . EUR-Lex. Nařízení Rady (ES) č. 1055/2005 ze dne 27. června 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik [online]. c2005 [cit. 2008-0406]. Dostupné z . EUR-Lex. Nařízení Rady (ES) č. 1056/2005 ze dne 27. června 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku [online]. c2005 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z . EUR-Lex. Nařízení Rady (ES) č. 1466/97 ze dne 7. července 1997 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik [online]. c1997 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z . EUR-Lex. Nařízení Rady (ES) č. 1467/97 ze dne 7. července 1997 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku [online]. c1997 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z . EUR-Lex. Úřední věstník: řada L028 – L129 (1. 2. 2008 – 17. 5. 2008) [online]. c2008, poslední aktualizace 17.5.2008 [cit. 2008-05-17]. Dostupné z .
53
[31] EUROPA (Activities of the European Union). The birth of the European Employment
[32]
[33]
[34]
[35]
[36]
[37]
[38]
[39]
[40]
[41] [42] [43]
Strategy: the Luxembourg process (November 1997) [online]. Last updated 15.03.2005. [cit. 2008-04-27]. Dostupné z . European Commission. Commission’s assessment of the budgetary situation in Slovakia in relation to Commission recommendation for a Council Decision abrogating the Decision on the existence of an excessive deficit in Slovakia (Brussels, 6th May 2008) [online]. c2008 [cit. 2008-05-17]. Dostupné z . European Commission. Communication from the Commission to the Council (June 2007): Assessment of the action taken by Hungary in response to the Council recommendation of 10 October 2006 [online]. c2007 [cit. 2008-05-04]. Dostupné z . European Commission. Council Recommendation of 10 October 2007 to the Czech Republic (13312/2/07) [online]. c2007 [cit. 2008-03-23]. Dostupné z . European Commission. EU pension reform: an overview of the debate and an empirical assessment of the main policy reform options [online]. c2002 [cit. 2008-04-13]. Dostupné z . European Commission. Excessive deficit procedure: ongoing and closed procedures [online]. [cit. 2008-03-17]. Dostupné z . European Commission. Joint Report on Social Protection and Social Inclusion: 2007 [online]. c2007 [cit. 2008-03-25]. Dostupné z . European Commission. Public Finances in EMU – 2007 [online]. c2007 [cit. 2008-0312]. Dostupné z . European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU-25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers (2004-2050) [online]. c2006 [cit. 2008-04-12]. Dostupné z . European Commission. The long-term sustainability of public finances in the European Union (2006) [online]. c2006 [cit. 2008-04-12]. Dostupné z . Euroskop. Historie vstupu ČR do EU [online]. c2006-2008. [cit. 2008-04-27]. Dostupné z . Euroskop. Lisabonský proces [online]. c2006-2008 [cit. 2008-04-05]. Dostupné z . Euroskop. Politiky EU [online]. c2006-2008 [cit. 2008-04-05]. Dostupné z .
54
[44] Euroskop. Smlouva o založení Evropského společenství (ES): konsolidovaná verze – ve
[45]
[46]
[47] [48]
[49]
[50] [51]
[52]
[53]
[54] [55] [56]
[57] [58]
znění Amsterodamské smlouvy [online]. c2006-2008 [cit. 2008-03-27]. Dostupné z . Euroskop. Smlouva o založení Evropského společenství (ES): konsolidovaná verze – ve znění smlouvy z Nice [online]. c2006-2008 [cit. 2008-03-09]. Dostupné z . Euroskop. Smlouva o Evropské unii (EU) – původní verze (tzv. Maastrichtská smlouva) [online]. c2006-2008 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z . HOLUB, Marek – POLLNEROVÁ, Štěpánka. Relace důchodu ke mzdě [online]. Praha: VÚPSV, 2004 [cit. 2008-05-08]. Dostupné z . Ministerstvo financí. Stabilizační a konvergenční programy 2006/07: dobré časy maskují rozpočtovou nekázeň (informační studie) [online]. c2007 [cit. 2008-04-08]. Dostupné z . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Druhá a třetí etapa (důchodové reformy) [online]. poslední aktualizace 8.11.2007 [cit. 2008-05-10]. Dostupné z . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Důchodové pojištění [online]. [cit. 2008-04-07]. Dostupné z . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Hlavní změny v důchodovém pojištění schválené v roce 2007 [online]. c2007, poslední aktualizace 18.10.2007 [cit. 2008-04-28]. Dostupné z . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Hlavní změny v důchodovém pojištění schválené v roce 2002 [online]. c2002, poslední aktualizace 22.4.2005 [cit. 2008-04-28]. Dostupné z . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Národní strategická zpráva o přiměřených a udržitelných důchodech (2005) [online]. c2005 [cit. 2008-04-08]. Dostupné z . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pojistněmatematická zpráva o sociálním pojištění: 2006 [online]. c2006 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální reformy [online]. c2007, poslední aktualizace 8.11.2007 [cit. 2008-05-10]. Dostupné z . Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rozhodnutí Rady ze dne 12. července 2005 o hlavních směrech zaměstnanosti členských států na období 2005-2008 (2005/600/ES) [online]. c2005, poslední revize 25.1.2006. [cit. 2008-04-27]. Dostupné z . Poslanecká sněmovna. Sněmovní tisk 435: novela z. o důchodovém pojištění [online]. c2008 [cit. 2008-05-10]. Dostupné z . Poslanecká sněmovna. Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé
55
[59]
[60]
[61]
[62]
[63]
[64]
[65]
další zákony [online]. c2008 [cit. 2008-05-10]. Dostupné z . Rada Evropské unie. Stanovisko Rady ze dne 4. března 2008 k aktualizovanému konvergenčnímu programu České republiky na období 2007-2010 (2008/C 74/06) [online]. c2008 [cit. 2008-04-08]. Dostupné z . Rada Evropské unie. Stanovisko Rady ze dne 10. července 2007 k aktualizovanému konvergenčnímu programu České republiky na období 2006-2009 (2007/C 204/01) [online]. c2007 [cit. 2008-04-08]. Dostupné z . Strana zelených. Volební program 2006: sociální politika (stejná práva – stejné šance) [online]. c200-2008 [cit. 2008-04-30]. Dostupné z . VAŠEK, Petr. Důchody: dohoda se vzdaluje. Hospodářské noviny [online]. 27. 11. 2007 [cit. 2008-05-10]. Dostupné z . Vláda České republiky. Usnesení č. 124 ze dne 11. února 2008 [online]. c2008 [cit. 2008-05-10]. Dostupné z . VYHŇÁKOVÁ, Sylva. Monitoring I: analýza důchodových reforem z hlediska české důchodové reformy [online]. Praha: VÚPSV, 2003 [cit. 2008-04-13]. Dostupné z . Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005) [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2005 [cit. 2008-04-18]. Dostupné z .
56
Seznam tabulek TABULKA 1-1: SROVNÁNÍ PAYG A FF; DB A DC DŮCHODOVÝCH SYSTÉMŮ ......................................................... 10 TABULKA 3-1: CELKOVÁ KLASIFIKACE RIZIKA DLOUHODOBÉ UDRŽITELNOSTI VEŘEJNÝCH FINANCÍ (EU-25) ....... 26 TABULKA 4-1: SAZBY POJISTNÉHO NA DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ; PLATNÉ OD 1. LEDNA 2004 ................................... 35 TABULKA 4-2: PŘÍJMY DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ A VÝDAJE NA DŮCHODY (KAP. 313 SR - MPSV) ....................... 36 TABULKA 4-3: VÝDAJE NA DŮCHODY PODLE DRUHU DŮCHODU (KAP. 313 - MPSV); V % CELKU .......................... 36 TABULKA 4-4: PLNĚNÍ ÚMLUV ILO / EVROPSKÉHO ZÁKONÍKU PRO STAROBNÍ DŮCHOD (2004-2006).................... 40
57
Seznam zkratek APF .................... Asociace penzijních fondů AWG .................. Pracovní skupina k stárnutí obyvatelstva (Working Group on Ageing Populations) ČNB ................... Česká národní banka ČR ...................... Česká republika ČSSD ................. Česká strana sociálně demokratická ČSSZ .................. Česká správa sociálního zabezpečení CP....................... konvergenční program (convergence programme) DB ..................... dávkově definovaný (defined benefit) DC ...................... příspěvkově definovaný (defined contribution) EC ...................... Evropská komise (European Commission) EDP .................... procedura při nadměrném schodku (excessive deficit procedure) EES .................... Evropská strategie zaměstnanosti (European Employment Strategy) EHS .................... Evropské hospodářské společenství ER ...................... Evropská rada ESUO ................. Evropské společenství uhlí a oceli FF ....................... fondově financovaný (fully funded) HMU .................. Hospodářská a měnová unie ILO ..................... Mezinárodní organizace práce (The International Labour Organization) KDU-ČSL .......... Křesťanská a demokratická unie – Čs. strana lidová KSČM ................ Komunistická strana Čech a Moravy MF ...................... Ministerstvo financí MPSV................. Ministerstvo práce a sociálních věcí MTO(s) .............. střednědobý rozpočtový cíl(e); (medium-term budgetary objective/s/) NDC ................... hypoteticky příspěvkově definovaný (notional defined contribution) NSRP ................. Národní strategická zpráva o přiměřených a udržitelných důchodech (National Strategy Report on Ade quate and Sustainable Pensions) ODS ................... Občanská demokratická strana OMC .................. otevřená metoda koordinace (open method of coordination) OSN ................... Organizace spojených národů OSVČ ................. osoba samostatně výdělečně činná PAYG................. průběžně financovaný penzijní systém (pay-as-you-go) PSP ČR .............. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky RE ...................... Rada Evropy (Council of Europe) SCP(s) ................ stabilizační a konvergenční program(y); (stability and convergence programme/s/) SP ....................... stabilizační program (stability programme) SZ ....................... Strana zelených US-DEU ............. Unie svobody – Demokratická unie WB ..................... Světová banka (The World Bank)
58
Zkratky členských zemí EU BE ...................... Belgie CZ ...................... Česká republika DK ...................... Dánsko DE ...................... Německo EE....................... Estonsko IE ........................ Irsko EL....................... Řecko ES ....................... Španělsko FR....................... Francie IT ........................ Itálie CY ...................... Kypr LV ...................... Litva LT....................... Lotyšsko LU ...................... Lucembursko HU ...................... Maďarsko MT ..................... Malta NL ...................... Nizozemí AT ...................... Rakousko PL ....................... Polsko PT ....................... Portugalsko SI ........................ Slovinsko SK ...................... Slovensko FI ........................ Finsko SE ....................... Švédsko UK ...................... Velká Británie BG ...................... Bulharsko RO ...................... Rumunsko
EU-10 ................. Evropská unie – 10 členských států, které vstoupily do EU 1. května 2004 (CZ, EE, CY, LV, LT, HU, MT, PL, SI, SK) EU-12 ................. Evropská unie – 12 členských států, které přijaly euro (BE, DE, IE, EL, ES, FR, IT, LU, NL, AT, PT, FI) EU-15 ................. Evropská unie – 15 členských států (před 1. květnem 2004) EU-25 ................. Evropská unie – 25 členských států (před 1. lednem 2007)
59
Seznam příloh TAB. (PŘÍLOHA) 1: PROJEKTOVANÉ ZMĚNY VELIKOSTI A STRUKTURY POPULACE EU-25 (V MIL.) .......................... 61 TAB. (PŘÍLOHA) 2: PROJEKTOVANÁ MÍRA ZAMĚSTNANOSTI (EU-25; V %) ............................................................. 62 TAB. (PŘÍLOHA) 3: PROJEKTOVANÉ ZMĚNY DEMOGRAFICKÉ A EKONOMICKÉ ZÁVISLOSTI (EU-25) ........................ 63 TAB. (PŘÍLOHA) 4: HRUBÉ VEŘEJNÉ VÝDAJE NA DŮCHODY V OBDOBÍ 2004-2050 (EU-25; V % HDP) ................... 64 TAB. (PŘÍLOHA) 5: PŘEHLED MAKRO A MIKROEKONOMICKÝCH VÝSLEDKŮ ZÁKLADNÍ VARIANTY (ČR) ................ 65
60
Přílohy Příloha 1 Tab. (příloha) 1: Projektované změny velikosti a struktury populace (EU-25; v mil.) Populace celkem Země BE DK DE EL ES FR IE IT LU NL AT PT FI SE UK CY CZ EE HU LT LV MT PL SK SI EU-25 EU-15 EU-10
2004
2050
10,4 5,4 82,5 11,0 42,3 59,9 4,0 57,9 0,5 16,3 8,1 10,5 5,2 9,0 59,7 0,7 10,2 1,4 10,1 3,4 2,3 0,4 38,2 5,4 2,0 456,8 382,7 74,1
10,8 5,5 77,7 10,7 43,0 65,1 5,5 53,8 0,6 17,3 8,2 10,1 5,2 10,2 64,2 1,0 8,9 1,1 8,9 2,9 1,9 0,5 33,7 4,7 1,9 453,8 388,3 65,5
Populace 0-14
změna (%)
2004
4 2 –6 –3 1 9 36 –7 42 8 1 –4 0 13 8 34 – 13 – 17 – 12 – 16 – 19 27 – 12 – 12 –5 –5 1 – 12
1,8 1,0 12,2 1,6 6,2 11,1 0,8 8,2 0,1 3,0 1,3 1,6 0,9 1,6 10,9 0,1 1,6 0,2 1,6 0,6 0,4 0,1 6,6 0,9 0,3 74,8 62,4 12,4
Populace 15-64
2050
změna (%)
2004
2050
1,6 0,9 9,5 1,3 5,0 10,4 0,9 6,2 0,1 2,8 1,0 1,3 0,8 1,7 9,4 0,1 1,1 0,2 1,2 0,4 0,3 0,1 4,4 0,6 0,2 61,4 52,7 8,6
– 11 – 16 – 22 – 18 – 19 –7 4 – 25 26 –9 – 24 – 21 – 13 4 – 13 – 11 – 28 – 23 – 24 – 35 – 22 1 – 33 – 36 – 16 – 18 – 15 – 30
6,8 3,6 55,5 7,5 29,1 39,0 2,7 38,5 0,3 11,0 5,5 7,1 3,5 5,8 39,2 0,5 7,2 0,9 6,9 2,3 1,6 0,3 26,7 3,8 1,4 306,8 255,1 51,7
6,3 3,3 45,0 5,9 22,9 37,4 3,2 29,3 0,4 10,6 4,7 5,5 3,0 6,0 37,8 0,6 5,0 0,7 5,2 1,7 1,1 0,3 19,4 2,7 1,1 259,1 221,3 37,8
Populace 65+
změna (%)
2004
2050
změna (%)
–8 –8 – 19 – 21 – 21 –4 16 – 24 30 –4 – 15 – 22 – 14 4 –4 19 – 31 – 27 – 25 – 26 – 30 12 – 27 – 27 – 24 – 16 – 13 – 27
1,8 0,8 14,9 2,0 7,1 9,8 0,4 11,1 0,1 2,3 1,3 1,8 0,8 1,5 9,5 0,1 1,4 0,2 1,6 0,5 0,4 0,1 5,0 0,6 0,3 75,3 65,2 10,1
3,0 1,4 23,3 3,6 15,0 17,4 1,4 18,2 0,1 4,3 2,5 3,2 1,4 2,5 17,0 0,3 2,8 0,3 2,5 0,8 0,5 0,1 9,9 1,4 0,6 133,3 114,2 19,1
67 70 57 80 111 77 219 64 124 91 95 83 73 60 78 193 93 33 60 49 30 141 100 124 97 77 75 88
Pramen: European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers (2004-2050). . s. 30.
61
Příloha 2 Tab. (příloha) 2: Projektovaná míra zaměstnanosti (EU-25; v %) Celkem (15-64 let)
Země BE DK DE EL ES FR IE IT LU NL AT PT FI SE UK CY CZ EE HU LT LV MT PL SK SI EU-25 EU-15 Eurozóna EU-10
Ženy (15-64 let)
Starší pracovníci (55-64 let)
2003
2010
2025
2050
2003
2010
2025
2050
2003
2010
2025
2050
59,6 74,9 65,4 58,9 59,7 63,1 65,5 57,2 62,6 73,6 69,1 67,8 67,7 73,1 71,5 67,7 64,8 62,9 56,9 61,2 61,9 54,1 51,0 57,8 62,8 63,1 64,6 62,9 55,7
62,1 76,4 70,9 62,7 66,4 64,4 70,9 61,0 64,4 75,3 73,5 71,9 70,2 74,9 72,9 73,6 66,8 68,4 60,8 67,3 69,9 56,7 57,0 62,1 67,7 66,9 68,1 66,9 60,7
64,7 77,3 73,2 64,9 70,3 66,7 73,6 63,6 64,9 76,5 75,1 72,9 73,8 77,4 74,2 78,2 72,1 71,9 65,3 73,4 73,1 62,4 68,4 72,7 69,9 70,3 70,5 69,4 69,4
65,5 77,9 73,5 65,1 71,4 68,0 74,6 65,7 65,4 77,9 76,4 73,4 74,4 77,6 74,7 77,3 69,7 70,8 63,2 71,7 71,4 61,3 66,1 68,7 69,3 70,9 71,5 70,5 67,1
51,8 70,2 59,3 44,6 46,2 57,0 55,7 44,9 51,7 66,0 61,7 61,2 65,8 71,6 65,3 59,3 56,6 59,3 50,7 58,4 57,8 33,7 45,8 52,2 58,0 55,4 56,5 54,1 50,0
56,0 72,0 65,8 50,0 55,6 58,9 62,7 50,0 55,6 70,1 67,8 66,4 67,9 73,5 67,3 67,0 59,8 64,7 54,2 64,6 65,3 39,6 51,8 56,9 62,5 60,2 61,2 59,4 55,2
60,3 72,7 67,8 54,6 62,5 61,8 67,7 53,9 58,1 73,4 70,5 68,7 71,9 76,1 70,0 72,8 66,5 68,9 60,3 71,3 69,1 49,0 64,3 68,9 65,9 64,7 64,6 63,1 65,0
61,0 73,3 68,3 55,6 64,2 63,4 69,1 56,1 58,7 75,2 71,8 69,5 72,7 76,4 71,1 72,0 63,8 67,4 58,6 69,0 66,7 48,6 60,9 64,3 66,4 65,5 66,1 64,6 62,1
28,1 59,8 39,5 42,1 40,6 36,3 48,8 29,4 30,3 44,4 30,1 51,4 49,4 68,8 55,4 50,2 42,5 52,7 28,7 45,3 44,1 32,0 26,7 25,2 23,5 39,9 41,4 37,4 31,7
33,2 61,5 56,4 44,4 45,6 42,3 55,5 35,9 35,3 48,1 40,1 56,5 54,1 70,9 56,9 60,7 48,1 55,3 39,6 53,1 53,4 29,3 35,2 38,5 40,4 47,1 48,6 46,0 39,8
42,8 65,6 65,8 51,9 59,6 49,4 66,8 49,4 40,2 53,5 54,2 63,0 62,3 75,1 62,5 65,2 59,8 61,7 49,8 65,1 59,2 30,3 42,7 51,7 50,0 56,8 58,0 56,5 49,2
44,4 66,7 65,7 52,9 62,5 52,9 68,9 54,6 41,8 55,2 58,0 64,7 64,9 76,6 63,9 69,1 58,9 61,7 49,5 66,2 58,7 33,1 48,7 51,2 52,6 58,9 60,2 58,8 51,9
Pramen: European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers (2004-2050). . s. 39.
62
Příloha 3 Tab. (příloha) 3: Projektované změny demografické a ekonomické závislosti (EU-25) Index efektivní ekonomické závislosti
Index demografické závislosti Země BE DK DE EL ES FR IE IT LU NL AT PT FI SE UK CY CZ EE HU LT LV MT PL SK SI EU-25 EU-15 EU-10
Index celkové ekonomické závislosti
2003
2025
2050
změna (2003-50)
2003
2025
2050
změna (2003-50)
2003
2025
2050
26 22 26 26 25 25 16 28 21 20 23 23 23 26 24 14 20 23 22 22 23 19 18 16 21 24 25 19
36 34 38 36 33 37 25 39 28 34 35 41 36 33 29 35 31 34 29 31 34 33 28 36 35 36 33
47 42 52 60 66 46 45 62 36 41 52 59 47 41 45 43 55 43 48 45 44 41 51 51 56 51 52 50
21 20 26 35 41 21 29 34 15 20 30 36 24 14 21 30 35 20 26 23 21 22 33 34 35 27 26 31
43 28 39 41 40 39 23 49 33 27 33 30 33 35 32 18 29 35 39 35 35 34 35 28 32 37 38 34
55 42 50 52 45 53 31 60 42 41 45 43 54 45 42 35 47 41 51 38 39 54 46 38 49 48 49 45
71 52 69 88 88 66 56 93 55 51 67 73 60 50 57 52 76 57 74 60 58 66 74 73 77 70 70 73
28 24 30 47 48 27 33 44 22 24 35 43 27 15 25 33 46 22 35 25 23 32 40 45 44 33 32 39
156 101 127 150 144 144 125 162 138 101 113 118 121 111 113 120 119 135 156 144 137 170 183 146 127 136 132 159
150 106 117 141 118 146 108 149 137 107 108 116 128 113 114 96 116 118 140 107 113 154 127 105 124 125 126 124
164 116 135 181 162 156 132 179 149 114 128 149 133 117 128 114 154 137 172 134 137 168 163 151 157 147 145 158
změna (2003-50)
8 14 9 31 18 12 7 17 11 13 15 30 12 6 14 –6 35 2 16 – 10 0 –2 – 20 6 31 11 13 –1
Pramen: European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers (2004-2050). . s. 49.
63
Příloha 4 Tab. (příloha) 4: Hrubé veřejné výdaje na důchody v období 2004-2050 (EU-25; v % HDP) Změna
Změna
Změna
Absolutně
2004
Hrubé veřejné výdaje na důchody (v % HDP) 2010
2020
2030
2040
2050
2004-30
2030-50
2004-50
2004-50
10,4 9,5 11,4 – 8,6 12,8 4,7 14,2 10,0 7,7 13,4 11,1 10,7 10,6 6,6 6,9 8,5 6,7 10,4 6,7 6,8 7,4 13,9 7,2 11,0 10,6 10,6 10,9
10,4 10,1 10,5 – 8,9 12,9 5,2 14,0 9,8 7,6 12,8 11,9 11,2 10,1 6,6 8,0 8,2 6,8 11,1 6,6 4,9 8,8 11,3 6,7 11,1 10,3 10,4 9,8
12,1 11,3 11,0 – 9,3 13,7 6,5 14,0 11,9 9,0 12,8 14,1 12,9 10,4 6,9 9,9 8,4 5,4 12,5 7,0 4,9 10,2 9,7 7,0 12,3 10,7 10,8 9,5
14,7 12,8 12,3 – 11,8 14,3 7,9 15,0 15,0 10,7 14,0 16,0 14,0 11,1 7,9 12,2 9,6 4,7 13,5 7,9 5,6 9,1 9,2 7,7 14,4 11,9 12,1 9,8
15,7 13,5 12,8 – 15,2 15,0 9,3 15,9 17,0 11,7 13,4 18,8 13,8 11,6 8,4 15,0 12,2 4,4 16,0 8,2 5,9 7,9 8,6 8,2 16,8 12,8 12,9 10,6
15,5 12,8 13,1 – 15,7 14,8 11,1 14,7 17,4 11,2 12,2 20,8 13,7 11,2 8,6 19,8 14,0 4,2 17,1 8,6 5,6 7,0 8,0 9,0 18,3 12,8 12,9 11,1
4,3 3,3 0,9 – 3,3 1,5 3,1 0,8 5,0 2,9 0,6 4,9 3,3 0,4 1,3 5,3 1,1 – 1,9 3,1 1,2 – 1,2 1,7 – 4,7 0,5 3,4 1,3 1,5 – 1,0
0,8 0,0 0,8 – 3,9 0,5 3,2 – 0,4 2,4 0,6 – 1,7 4,8 – 0,3 0,2 0,7 7,6 4,5 – 0,5 3,7 0,7 – 0,1 – 2,1 - 1,2 1,3 3,9 0,8 0,8 1,3
5,1 3,3 1,7 – 7,1 2,0 6,4 0,4 7,4 3,5 - 1,2 9,7 3,1 0,6 2,0 12,9 5,6 – 2,5 6,7 1,8 – 1,2 – 0,4 – 5,9 1,8 7,3 2,2 2,3 0,3
Země BE DK DE EL ES FR IE IT LU NL AT PT FI SE UK CY CZ EE HU LT LV MT PL SK SI (1) EU-25 (1) EU-15 EU-10 (1)
15,5 12,8 13,1 – 15,7 14,8 11,1 14,6 17,4 11,2 12,2 20,8 13,8 11,2 8,6 19,8 14,1 4,2 17,1 8,5 5,6 7 8 9 18,3 12,8 12,9 11,2
Bez Řecka (EL)
Pramen: European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers (2004-2050). . s. 65.
64
Příloha 5 Tab. (příloha) 5: Přehled makro a mikroekonomických výsledků základní varianty (ČR) 2005
2010
2020
2030
2040
2050
2060
2070
2080
2100
28,0
28,0
28,0
28,0
28,0
28,0
28,0
28,0
28,0
28,0
8,5 8,4 0,2
8,4 8,0 0,4
8,4 8,2 0,2
8,4 9,1 – 0,7
8,4 11,0 – 2,6
8,4 12,4 – 4,0
8,4 12,7 – 4,3
8,4 12,5 – 4,0
8,4 12,6 – 4,0
8,4 13,0 – 4,5
0,3
2,4
6,3
4,4
– 12,0
– 42,7
– 88,5
– 127,2
– 166,2
– 244,1
42,1
39,7
37,4
37,0
37,9
38,2
37,9
38,0
38,2
38,0
64,6 6,3
62,0 6,4
57,8 6,4
57,4 6,0
57,3 5,6
57,2 5,5
57,2 5,5
57,2 5,6
57,2 5,6
57,1 5,7
82,4 7,5
76,7 7,6
66,5 7,4
63,0 6,7
62,9 6,3
62,9 6,2
62,8 6,2
62,8 6,1
62,8 6,1
62,8 6,2
Makroekonomická kritéria Příspěvková sazba (% hrubé mzdy) Příjmy (% HDP) Výdaje (% HDP) Saldo (% HDP) Kumulované saldo (% HDP) Celkový náhr. poměr (%) Mikroekonomická kritéria *
Muž (PTJ ) s prům. mzdou Hrubý náhr. poměr (%) Vnitřní míra výnosu (%) * Žena (PTJ ) s prům. mzdou Hrubý náhr. poměr (%) Vnitřní míra výnosu (%) *
PTJ – příjmově typizovaný jedinec
Pramen: Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005). Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2005. . s. 16.
65