Osoby do 25 let a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti, bariéry Klára Potočková
Výstupní analytická zpráva projektu KOOPERACE (Koordinace profesního vzdělávání jako nástroje služeb zaměstnanosti; reg. č. projektu: CZ.1.04/2.2.00/11.00017) Fond dalšího vzdělávání, 2015
Executive summary
Další vzdělávání vnímá cílová skupina poměrně pozitivně (64 % zastává pozitivní postoj). V posledním roce se mladí lidé bez zaměstnání účastnili dalšího vzdělávání v širší definici1 v 13 %, užší definici2 v 9 % a 3 % respondentů absolvovala v posledním roce rekvalifikační kurz. Důvodem neúčasti na různých formách dalšího vzdělávání byl u cílové skupiny nejčastěji nezájem či pocit zbytečnosti činnosti. Nezájem o absolvování stáže ve firmách mladí nejčastěji zdůvodňují absencí mzdy. Největší obecnou bariérou v dalším vzdělávání mladých lidí je finanční náročnost této činnosti, chybějící informace a absence zajímavých kurzů poblíž místa bydliště. Největší motivací mladých lidí k dalšímu vzdělávání je získání nových poznatků a zlepšení situace na trhu práce. Informace o dalším vzdělávání si mladí lidé nejčastěji hledají mezi svými známými a přáteli, přes internetové portály a přes úřady práce (proporcionálně srovnatelně). Více než čtyři pětiny (83 %) mladých lidí bez zaměstnání deklarují, že si hledají práci, nejvíce ti, kteří jsou bez práce nejkratší dobu. Ve zkoumané skupině více než polovina lidí (54 %) ještě nikdy neměla dlouhodobé zaměstnání. Mladí lidé při hledání práce (podobně jako při vyhledávání informací o dalším vzdělávání) nejčastěji využívají úřady práce, internetové portály i známé a přátele.
Absolvování rekvalifikace, workshopu, semináře nebo stáže (ve firmě nebo zahraniční) nebo má zkušenost s online kurzy. 2 Absolvování vzdělávacího kurzu, rekvalifikace nebo workshopu. 1
2
Obsah Executive summary ............................................................................................................... 2 1
Úvod............................................................................................................................... 5
2
Cíle a metodologie, popis vzorku .................................................................................... 6 2.1
Metodologie............................................................................................................. 6
2.1.1
Desk research .................................................................................................. 6
2.1.2
Pracovní skupiny .............................................................................................. 6
2.1.3
Regionální diskuse ........................................................................................... 7
2.1.4
Dotazníkové šetření ......................................................................................... 8
2.2 Definice dané skupiny na trhu práce a překryvy s dalšími zkoumanými skupinami projektu .............................................................................................................................10 2.3 3
4
Rozdělení do podskupin a rozdíly v rámci skupiny .................................................10
Postavení skupiny na trhu práce ...................................................................................11 3.1
Zaměstnanost, nezaměstnanost, ekonomická neaktivita ........................................11
3.2
Vývoj postavení skupiny na TP v uplynulých letech ................................................18
3.3
Regionální rozdíly ..................................................................................................20
3.4
Specifické potřeby a problémy skupiny na TP ........................................................21
3.5
Aktéři DPV ve vztahu k cílové skupině ..................................................................22
DPV dané skupiny .........................................................................................................22 4.1
Účast v DPV ...........................................................................................................22
4.1.1
5
Informační kanály ............................................................................................27
4.2
Motivace .................................................................................................................28
4.3
Postoje k dalšímu vzdělávání .................................................................................30
4.4
Potřeby v dalším vzdělávání ...................................................................................33
4.5
Bariéry (objektivního rázu)......................................................................................33
Vybrané nástroje ke vztahu ke skupině .........................................................................37 5.1
Informační nástroje.................................................................................................37
5.2
Administrativní nástroje ..........................................................................................38
5.3
Ekonomické nástroje ..............................................................................................39
6
Opatření zaměřená na skupinu .....................................................................................40
7
Závěr .............................................................................................................................42
8
Zdroje ............................................................................................................................43
9
Přílohy ...........................................................................................................................45 Příloha 1: Definice pojmů ..................................................................................................45 Příloha 2: Seznam zkratek ................................................................................................46 Příloha 3: Složení pracovní skupiny ..................................................................................47 3
Příloha 4: Emoti*scapeTM ..................................................................................................48 Příloha 5: Podrobnější popis projektů ...............................................................................48 Příloha 6: Tabulková příloha .............................................................................................48
Seznam grafů, tabulek a příloh Graf 1: Délka nezaměstnanosti podle pohlaví a vzdělání .....................................................14 Graf 2: Délka nezaměstnanosti osob do 25 let podle aktivity a dřívějšího zaměstnání..........15 Graf 3: Aktivita na trhu práce podle pohlaví a vzdělání .........................................................16 Graf 4: Účast v různých formách DV v posledních 12 měsících ............................................23 Graf 5: Účast na rekvalifikacích ............................................................................................24 Graf 6: Účast na různých formách dalšího vzdělávání ..........................................................25 Graf 7: Srovnání účasti na různých formách dalšího vzdělávání u pracujících (15–29 let) a nezaměstnaných (15–25 let) ................................................................................................26 Graf 8: Účast na dalším vzdělávání podle různých faktorů ...................................................27 Graf 9: Zdroje informací o dalším vzdělávání .......................................................................28 Graf 10: Postoje k dalšímu vzdělávání – srovnání pracujících a nezaměstnaných ..............31 Graf 11: Postoje k dalšímu vzdělávání nezaměstnaných osob do 25 let podle různých faktorů .............................................................................................................................................32 Graf 12: Hodnocení konceptu NSK.......................................................................................38
Tabulka 1: Kvótní rozložení CS v dotazníkovém šetření ........................................................ 9 Tabulka 2: Vzdělanostní struktura lidí ve věku 15–24 let ......................................................11 Tabulka 3: Vzdělanostní struktura nezaměstnaných ve věku 15–24 let ................................12 Tabulka 4: Vzdělanostní struktura lidí ve věku 18–25 let ve výzkumu Kooperace.................12 Tabulka 5: Délka nezaměstnanosti osob ve věku do 25 let ..................................................13 Tabulka 6: Využití zdrojů při hledání práce ...........................................................................17 Tabulka 7: Hlavní důvod nezaměstnanosti ...........................................................................17 Tabulka 8: Hlavní důvod nezaměstnanosti podle vzdělání ...................................................17 Tabulka 9: Ochota pracovat mimo svůj obor .........................................................................18 Tabulka 10: Vývoj na TP skupiny osob do 24 let ..................................................................19 Tabulka 11: Regionální srovnání skupiny mladých lidí do 29 let ...........................................20 Tabulka 12: Výroky – motivace k dalšímu vzdělávání ...........................................................29 Tabulka 13: Nejčastější emoce vyjadřované vůči dalšímu vzdělávání – srovnání pracujících a nezaměstnaných ..................................................................................................................31 Tabulka 14: Výroky – bariéry v dalším vzdělávání ................................................................35 Tabulka 15: Nejčastější důvody neúčasti na různých formách DV ........................................36 Tabulka 16: Složení pracovní skupiny DPV osob do 25 let ...................................................47
4
1 Úvod Tato studie je jedním z výstupů projektu Kooperace (Koordinace profesního vzdělávání jako nástroje služeb zaměstnanosti, CZ.1.04/2.2.00/11.00017), který probíhal ve Fondu dalšího vzdělávání v letech 2013–2015. Cílem projektu bylo komplexně zmapovat problematiku dalšího profesního vzdělávání v České republice a položit základy znalostního managementu v této oblasti. Profesionálům v oblasti DPV chce projekt svými výstupy poskytnout prostřednictvím aktuálních dat relevantní informační základnu pro jejich rozhodování a plánování, stejně jako jim díky platformě Koopolis dát k dispozici nástroj pro sdílení zkušeností a síťování.3 Ve své analytické části projekt mapoval a analyzoval současný stav dalšího profesního vzdělávání jak z pohledu systému, jeho aktérů a nástrojů, tak z pohledu jednotlivců, pro které je tento systém ve svém výsledku určen a jimž má pomoci zvýšit jejich dovednosti, kompetence, kvalifikace a přispět k jejich osobnímu rozvoji a obohacení života. V souladu se strategiemi Ministerstva práce a sociálních věcí se projekt Kooperace věnoval především vybraným skupinám na trhu práce, kterými jsou zaměstnavatelé, osoby pracující (zaměstnanci; osoby samostatně výdělečné činné) a skupiny osob z řad nezaměstnaných a ekonomicky neaktivních (osoby do 25 let; osoby ve věku 50–65 let; osoby se zdravotním postižením; osoby na mateřské/rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu blízkou; nízkokvalifikovaní; osoby ohrožené sociálním vyloučením). Zpráva je věnována problematice mladých osob do 25 let a jejich vztahu k dalšímu profesnímu vzdělávání. Všechny závěrečné zprávy zaměřené na již zmíněné skupiny na trhu práce, dodržují stejnou strukturu s cílem usnadnit čtenářům orientaci v textu i zprostředkovaných informacích. Třetí kapitola této zprávy je věnovaná metodologii, použitým zdrojům dat a definici cílové skupiny (dále CS). Definice dalších pojmů, jak byly stanoveny pro účely projektu Kooperace, nalezne zájemce v příloze 1 této zprávy. Pokud není stanoveno jinak, v textu analýzy se pod používanými pojmy vždy rozumí termíny podle těchto definic. Čtvrtá kapitola je věnována postavení mladých lidí na trhu práce, včetně jeho proměny v čase. Částečně jsou i zkoumány rozdíly mezi jednotlivými kraji. Tato část čerpá především z veřejně dostupných statistik, vlastního dotazníkového šetření a závěrů pracovních skupin projektu.4 Následující kapitola se zaměřuje na další profesní vzdělávání nezaměstnaných osob do 25 let. Postoje, motivace, bariéry a zkušenosti CS s formami dalšího profesního vzdělávání jsou nazírány především optikou dat z dotazníkového šetření. Kapitola 6 zkoumá vybrané systémové nástroje dalšího profesního vzdělávání, jako jsou rekvalifikace, Národní soustava kvalifikací, Evropský sociální fond ve vztahu ke skupině mladých lidí. Snaží se zhodnotit jejich přínos i limity ve využití konkrétní skupině. Zároveň se zaměřuje na nástroje určené ze své podstaty přímo pro tuto CS. Poslední kapitola se věnuje opatřením, která jsou přímo zaměřena na podporu dalšího vzdělávání zkoumané skupiny. Jde především o konkrétní opatření aktivní politiky zaměstnanosti a projekty, které se věnovaly podpoře dalšího vzdělávání CS ve snaze usnadnit jí vstup či návrat na trh práce, případně přispět ke zvýšení nebo prohloubení kvalifikace účastníků.
Platforma Koopolis je určena profesionálům v DV, kterým zprostředkovává souhrn informací, novinek a trendů z oblasti dalšího vzdělávání a zároveň jim umožňuje vzájemnou diskusi a sdílení zkušeností. 4Práce pracovních skupin je blíže popsána v kapitole 3.1.2. 3
5
2 Cíle a metodologie, popis vzorku Realizátoři projektu Kooperace chtějí prostřednictvím souhrnných zpráv o jednotlivých CS poskytnout profesionálům v oblasti dalšího vzdělávání informační základnu tak, aby jejich rozhodnutí zaměřená na další profesní vzdělávání cílových skupin a jejich lepší uplatnění na trhu práce byla založena na relevantních poznatcích a aktuálních datech a naplňovala tak zásady evidence-based policy. Cílem zprávy bylo zmapovat problémy a bariéry vybraných skupin na trhu práce v oblasti dalšího vzdělávání. Pozornost je věnována i postavení CS na trhu práce, jejím znalostem a zkušenostem s jednotlivými typy a nástroji dalšího vzdělávání i opatřením zaměřeným na CS. Tyto zprávy mají v souladu se záměrem projektu Kooperace doplnit souhrnný obrázek o systému DPV v České republice a prostřednictvím platformy Koopolis je shromáždit na jednom místě.
2.1
Metodologie
Záměrem této analýzy bylo podívat se na problematiku osob do 25 let z co nejširšího možného pohledu tak, aby výsledkem byl komplexní souhrn dosud zjištěných informací o dané skupině, jejím postavení na trhu práce, vztahu a zkušenostech s dalším profesním vzděláváním. Tomu odpovídá i šíře použitých informačních zdrojů a metod.
2.1.1 Desk research Realizační tým (dále RT) se na začátku analýzy rozhodl postupovat metodou desk research a shromáždit dostupné zdroje týkající se problematiky mladých lidí do 25 let časově ohraničené zhruba deseti uplynulými lety. Jako zdroj informací byly využity především odborné publikace a studie, diplomové a dizertační práce, dokumenty, strategie a záznamy veřejné správy, výstupy z realizovaných projektů, podpořených z Evropského sociálního fondu, periodika, právní normy, dostupná data a výstupy ze statistických a výzkumných šetření. RT postupoval v souladu s projektovou Metodikou pro sběr, kategorizaci a analýzu sekundárních dat o problémech a potřebách vybraných skupin TP za jednotlivé regiony ČR (KOOPERACE 2014a). Shromážděné zdroje byly dále kategorizovány a byla posuzována jejich relevance ve vztahu k problematice mladých lidí. U skupiny osob do 25 let je u sekundárních zdrojů statistického charakteru problém s nejednotným věkovým rozmezím, které se v jednotlivých analýzách používá. Výstupy z jednotlivých zdrojů jsou pak vzájemně obtížně porovnatelné. U každého z takových výstupů je v textu upozorněno, jakého věkového rozmezí se daná informace týká. Hlavním cílem této sekundárních analýzy bylo vyhodnotit dostupné informace o problémech skupiny v oblasti DPV z hlediska ČR i regionů, vybrat vhodné zdroje pro podrobnější analýzu, identifikovat oblasti, kde k dané skupině žádné informace nejsou nebo jsou příliš zastaralé nebo nedostupné. Na tyto oblasti se následně zaměřovala činnost realizačního týmu projektu v rámci sběru dat primárního charakteru. 2.1.2 Pracovní skupiny Následné vyhodnocení kategorizovaných zdrojů a dat už neprováděl samotný realizační tým, ale za účelem získání co nejširšího pohledu na danou problematiku byly organizovány expertní pracovní skupiny (dále PS). Pracovní skupiny se skládaly z odborníků na danou cílovou skupinu, sdružení experti zastupovali systémový pohled i přímou práci s danou 6
skupinou. Byli v nich zastoupeni pracovníci MPSV a MŠMT a jejich příspěvkových organizací, zaměstnanci úřadu práce, výzkumníci, pracovníci z akademické sféry, zástupci neziskového sektoru, vzdělávacích institucí a další odborníci, kteří se specializují na práci s touto cílovou skupinou, profesně se věnují tématice zkoumané skupiny, jejímu postavení na trhu práce a dalšímu vzdělávání. V pracovních skupinách byli zastoupeni jak regionální aktéři, tak experti na národní úrovni. Konkrétní složení pracovní skupiny věnované DPV osob do 25 let najdete v příloze 3 této zprávy. Pracovní skupina se scházela v počtu 3–6 osob přibližně každých 14 dní po dobu jednoho roku. Celkem proběhlo 21 setkání této expertní skupiny. Z každého jednání byl pořízen zvukový záznam a podle něho zápis, který byl vždy poskytnut ke zpětnému doplnění a upřesnění všem účastníkům dané pracovní skupiny. Jako samostatný výstup vznikl z každého jednání PS analytický výstup k probíranému tématu, který byl rovněž vždy poskytnut ke zpětné revizi všem účastníkům. Na úvodním setkání PS došlo k odsouhlasení definic a klíčových pojmů, které jsou jednotně užívány v rámci celého projektu Kooperace, i struktury pro šablony jednotlivých výstupů. Všechny tyto podklady připravil RT dle projektové metodiky Template pro zpracování výstupních analytických zpráv za vybrané skupiny trhu práce (KOOPERACE 2014d). Členové realizačního týmu měli v pracovní skupině roli moderátorů a analytiků, kteří na každé setkání PS připravili scénář, podle kterého jednání probíhalo. Pracovní skupina se scházela vždy nad konkrétním materiálem nebo tématem, k němuž realizační tým připravil podklady. Zároveň účastníci pracovní skupiny aktivně přicházeli s dalšími tématy a materiály vztahujícími se ke skupině. V případě, že PS postrádala vhodného zástupce pro analýzu konkrétní problematiky nebo představení příkladů dobré praxe, byli na ni zváni ad hoc hosté, obvykle realizátoři konkrétních projektů nebo odborníci na danou problematiku. Cílem pracovních skupin byl, kromě analýzy dostupných zdrojů, především popis a analýza samotné skupiny na trhu práce, identifikace její aktuální situace, zmapování důležitých nástrojů a opatření určených na podporu této skupině včetně zhodnocení jejich účinnosti. Kromě možnosti nechat zaznít škálu relevantních odborných názorů a zkušeností šlo také o hledání konsensu v dané oblasti. Závěry z pracovní skupiny citované v této zprávě vycházejí ze široké shody těchto odborníků na pracovní skupině a ve zprávě jsou vždy citovány pod zkratkou PS. Pokud nad uvedenými informacemi nepanovala shoda, je na to vždy upozorněno na příslušném místě analýzy citací nebo poznámkou pod čarou. Veškeré závěry z PS jsou interpretací garanta pracovní skupiny, který je autorem této zprávy. Závěry z pracovních skupin se prolínají celou analytickou zprávou, především kapitolami 4, 6 a 7. 2.1.3 Regionální diskuse Pro získání informací regionálního charakteru a ověření závěrů z pracovních skupin uspořádal RT v průběhu projektu několik druhů regionálních i meziregionálních aktivit za účasti profesionálů z oblasti dalšího vzdělávání v daném kraji. Jednalo se o regionální workshopy s pracovníky úřadu práce, fokusní skupiny za účasti regionálních aktérů v DV a meziregionální fokusní skupiny. Obvyklá délka těchto setkání byla cca 3 hodiny. RT opět připravil pro setkání podklady ve formě dat, statistik a modelových příkladů, jejichž řešení účastníci společně hledali. Cílem těchto regionálních aktivit bylo zmapovat specifika CS vyplývající z regionálního kontextu, zkontrolovat, zda nebyla opominuta žádná důležitá oblast, hypotéza nebo dobrá praxe. Dalším cílem bylo zmapovat regionální aktéry pracující s CS a lokální příklady dobré praxe, které mohly uniknout pozornosti RT a pracovních skupin. V tomto 7
ohledu splnily regionální diskuse svůj cíl: Upozornily na příklady dobré praxe, které se v kraji realizovaly, zhodnotily regionální aktéry pracující s CS a jejich roli. Pokud jde o nové hypotézy a poznatky, které měla tato setkání zprostředkovat, potvrdila se spíše zjištění, která vyplynula z práce pracovních skupin, než že by regionální diskuze přinesla nové podněty a témata. Mohlo tomu tak být ze dvou důvodů. Jednak mohla být analyzovaná problematika na PS zvolena dobře a v podstatě vyčerpala okruh podstatných témat ve vztahu CS k trhu práce a DV. Na pracovních skupinách byli zastoupeni i regionální aktéři, kteří podněty z regionů zprostředkovali. Druhým důvodem mohla být krátká časová dotace a jednorázové trvání regionálních diskusí, které neumožnilo hlubší rozbor témat a systematičtější práci s nimi. 2.1.4 Dotazníkové šetření Těžiště této zprávy je založené na výzkumném šetření realizovaném v rámci projektu Kooperace na podzim 2014. Vycházejí z něho především kapitoly 4 a 5, které obsahují výsledky dotazníkového šetření i fokusních skupin. Výzkumné šetření bylo primárně zaměřeno na aktuální situaci cílových skupin projektu na trhu práce, zmapování jejich postojů, problémů, bariér a informovanosti v oblasti dalšího profesního vzdělávání. Více viz metodiky projektu Kooperace (Kooperace 2014a, Kooperace 2014b). Výzkum měl přinést nová a aktuální data k CS, která mohou sloužit jako podklady pro lepší a přesněji zacílenou práci s touto skupinou. Realizační tým spolu se zástupci PS vytvořil seznam hypotéz a tematických okruhů výzkumu. Samotné dotazníkové šetření bylo zajištěno dodavatelem, ve veřejné zakázce zvítězila výzkumná agentura IPSOS, s.r.o. Agentura byla zodpovědná za naprogramování dotazníku, sběr dat podle zvolených kritérií, čištění a kódování dat a zpracování základních analýz. Za podrobnější zpracování dat byli zodpovědní autoři jednotlivých analytických zpráv z řad členů realizačního týmu. Samotnému dotazníkovému šetření předcházela kvalitativní část v podobně čtyř fokusních skupin, jejichž cílem bylo ověřit a zpřesnit navrhované hypotézy a tematické okruhy. Jedna fokusní skupina se konala se zaměstnavateli (Praha), jedna zahrnovala zaměstnance a OSVČ (Prostějov), dvě skupiny se zaměřovaly na CS osob z řad nezaměstnaných (Praha, Jihlava). Zjištění z fokusních skupin sloužila jako podklad ke konstrukci dotazníků. Vytvořeny byly tři samostatné verze dotazníků v délce do 30 minut – jeden pro zaměstnavatele, druhý zaměstnance a OSVČ a třetí pro osoby nezaměstnané a ekonomicky neaktivní. Poslední dotazník v sobě zahrnoval i otázky pokládané pouze vybraným cílovým skupinám. Dotazníky byly pilotně ověřeny na 1 % vzorku z každé kategorie respondentů a výsledky pilotáže byly použity pro zpřesnění finální verze dotazníku. Celkový šetřený vzorek byl 4 500 respondentů. Jednotlivé cílové skupiny byly ve vzorku zastoupeny proporcionálně ve velikosti zabezpečující co největší spolehlivost výběrového vzorku. Pokud mohl jeden respondent být zařazen zároveň do více zkoumaných skupin, bylo přípustné ho počítat pouze do jedné z nich. Výběr respondentů byl kvótní, splňující jeho kritéria tak, aby, pokud CS nebyla vymezena jinak, byl vzorek reprezentativní pro každou danou skupinu na trhu práce České republiky ve věku 15–65 let z hlediska pohlaví, věku, vzdělání, příjmu a regionu. Podrobné kvóty viz tabulka č. 1.
8
Tabulka 1: Kvótní rozložení CS v dotazníkovém šetření
Ekonomicky aktivní Nezaměstnaní a ekonomicky neaktivní
Cílová skupina
Minimální velikost vzorku
Zaměstnavatelé
500
Kraj
Velikost
Zaměstnanci
1000
Kraj
OSVČ
600
OZP Nízko kvalifikovaní Osoby na MD/RD Osoby do 25 let Osoby 50–65 let OOSV Zdroj: Výzkum Kooperace 2015
Kvóty
Pohlaví
Typ vlastnictví Věk
Vzdělání
Příjem
Kraj
Pohlaví
Věk
Vzdělání
Příjem
400
Kraj
Pohlaví
Věk
-
-
400
Kraj
Pohlaví
Věk
-
-
400
Kraj
-
Věk
Vzdělání
-
400
Kraj
Pohlaví
Věk
Vzdělání
-
400
Kraj
Pohlaví
Věk
Vzdělání
-
400
Kraj
Pohlaví
Věk
-
-
Samotný sběr dat probíhal v průběhu října a listopadu 2014 za využití CAPI a CASI metod sběru dat. Cílové skupiny disponující dostatečnými e-skills a přístupem k počítači (zaměstnanci, zaměstnavatelé, OSVČ, osoby do 25 let, ženy na mateřské nebo rodičovské dovolené a osoby pečující) byly dotazovány z důvodů finanční úspory online, za využití panelu respondentů dodavatele (CASI). U zkoumaných skupin, u nichž nebylo možné online dotazováním zajistit reprezentativní data (nezaměstnaní z řad OZP, osob s nízkou kvalifikací, osob ve věku 50–65 let a osob ohrožených sociálním vyloučením), bylo dotazování provedeno metodou rozhovoru face-to-face za využití sítě tazatelů vybavených notebooky (CAPI). Při analýze dat se u části CS (OOSV, osoby na MD/RD, osoby s nízkou kvalifikací) objevila nutnost podrobit dílčí závěry z dotazníkového šetření bližšímu zkoumání. Za tímto účelem byla realizována druhá vlna fokusních skupin, kterou zajistil dodavatel FOCUS – Centrum pro sociální a marketingovou analýzu, s.r.o. U respondentů z řady osob ohrožených sociálním vyloučením a lidí s nízkou kvalifikací byl kvůli obavě z menší otevřenosti ve větší skupině lidí zvolen formát mini fokusních skupin (3–4 osoby), aby byl prostor věnovat se problematice dostatečně do hloubky. Kvalitativní šetření bylo realizováno v červnu a červenci 2015. Pro osoby na MD/RD proběhla jedna fokusní skupina (Praha), 4 mini fokusní skupiny proběhly s osobami s nízkou kvalifikací (Prostějov, Karlovy Vary, Chomutov, Brno) a osobami ohroženými sociálním vyloučením (Praha, Liberec, Zlín, Tábor). Jedna fokusní skupina proběhla s osobami dlouhodobě nezaměstnanými v Ostravě. Někteří respondenti s nízkou kvalifikací zároveň spadali do skupiny mladých lidí do 25 let, se kterými se diskutoval zejména jejich odchod z formálního vzdělávání a možnost zvýšení kvalifikace díky některým formám dalšího vzdělávání.
9
2.2
Definice dané skupiny na trhu práce a překryvy s dalšími zkoumanými skupinami projektu
Skupina osob do 25 let je pro projekt Kooperace definována pouze věkem a vyloučením studentů. Do skupiny tedy spadají všechny „osoby ve věku 15–25 let, které nepokračují ve studiu“. Skupina je definicí (věkovým vymezením) podobná skupině osob 50–65 let, zatímco v ostatních skupinách (např. osoby ohrožené sociálním vyloučením) je možné, že v ní jednotlivec zůstane celý život, z/do věkově vymezených skupin se dostane tím, že stárne, dostane se do určité životní fáze. Obě skupiny však mají i další společné či příbuzné rysy. Z obou jmenovaných skupin se rekrutuje vysoký počet nezaměstnaných (mladí mají malou praxi, starší jsou před důchodem). Obě skupiny jsou svým způsobem kompatibilní – mladí lidé mají malé zkušenosti na trhu práce, ale mají z pohledu zaměstnavatelů perspektivu, starší lidé naopak zkušenosti mají, ale chybí jim různé kompetence, kterými disponují mladí (počítačová gramotnost, určitá míra flexibility atp.) a perspektiva vývoje je u nich omezenější. Další překryv je možné spatřit se skupinou osob ohrožených sociálním vyloučením a nízkokvalifikovanými, mladý člověk leckdy splňuje znaky obou skupin. (Resp. pokud má mladý člověk nízkou kvalifikaci, často spadá i do kategorie osob ohrožených sociálním vyloučením.) Někteří mladí lidé, kteří spadají do obou skupin, se mohou častěji než starší částečně odchylovat od společenských norem, někteří mají zkušenost i s mladistvou kriminalitou. Odchýlení od společenských norem v této věkové skupině může souviset s hledáním identity jedince, s „bojem“ proti autoritám či mladým rebelstvím, které se ve starším věku vytrácí. V souvislosti s trhem práce nemají mladí lidé oproti starším z těchto skupin žádnou pracovní zkušenost a pracovní návyky (PS). Ve věkové skupině osob do 25 let se může nacházet určitá podskupina nízkokvalifikovaných, kteří se následně mohou vrátit do formálního vzdělávání. Šance návratu do formálního vzdělávání mladých je větší než u ostatních věkových skupin. Jsou to lidé, kteří školu z různého důvodu neukončili nebo přerušili. Potřebují ale velkou podporu, motivaci a dohled, a i přesto je návrat zpátky ke studiu složitý. Zároveň existuje předpoklad (PS), že se lidé s nízkou kvalifikací budou chtít účastnit dalšího vzdělávání více než ti, kteří jsou nízkokvalifikovaní a zároveň patří i mezi osoby ohrožené sociálním vyloučením. Některé osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené do kategorie mladých nestudujících lidí také spadají, některé ženy jsou na trhu práce znevýhodňovány i vůbec možností se matkou v brzké době stát, takže někteří zaměstnavatelé dávají při výběru zaměstnance přednost jiným uchazečům. Mladé matky do 25 let mají často nízkou kvalifikaci, což může být jak příčinou, tak i následkem raného rodičovství (ibid.).
2.3
Rozdělení do podskupin a rozdíly v rámci skupiny
Rozdíly a třídění do podskupin je možné rozlišovat podle ukončeného vzdělání, protože lidé s různým stupněm vzdělání se odlišují v různých směrech. V této skupině je úroveň vzdělání zásadním specifikem, které ve větší míře než v jiných skupinách formuje záliby, přátele a do jisté míry i způsob komunikace lidí. Souvisí to i se zaměstnatelností, člověk s vysokoškolským vzděláním si hledá práci lépe (má více možností a díky absolvování studia lepší dovednosti) a jiným způsobem než méně kvalifikovaní lidé, kdy platí, že vysokoškoláci častěji využívají sociálního kapitálu než lidé na nižším vzdělanostním stupni. Rozdíly (osobnostní i v postojích) mezi jednotlivými věkovými kohortami ve skupině jsou markantnější než u starších lidí, mladí lidé se rychleji mění (ibid.).
10
Rozdíly v rámci skupiny je možné vidět v rozdílných ekonomických postojích – někteří mladí lidé chtějí hned po škole pracovat, jiná velká skupina lidí má naopak cíleně mezi ukončením školy a počátkem práce mezeru, kterou naplňují svými zájmy či cestováním, kdy jedním z důvodů neaktivity na TP může být to, že se zatím nechtějí v zaměstnání vázat. Někteří mladí lidé jsou orientováni spíše na přítomnost, budoucnost si často vůbec neplánují. Část skupiny lidí do 25 let se v porovnání se staršími věkovými kategoriemi příliš nesoustředí na trh práce, někteří z mladých nestudujících bydlí stále u rodičů, takže práci na plný úvazek ani z finančních důvodů nepotřebují. V této věkové kategorii část lidí ještě nezakládá vlastní rodiny, takže jsou v tomto ohledu finančně svobodnější. Cílová skupina tedy v porovnání se zbytkem ekonomicky aktivního obyvatelstva častěji využívá brigád nebo jiných krátkodobých prací, někdy pracuje nelegálně, v tzv. šedé zóně ekonomiky. Někteří mladí lidé mohou být z přemíry voleb (zejm. po ukončení školy) zmatení a může jim trvat delší dobu, než najdou vlastní identitu v období mladé dospělosti.
3 Postavení skupiny na trhu práce 3.1
Zaměstnanost, nezaměstnanost, ekonomická neaktivita
Cílová skupina, tedy osoby ve věku 15–25 let, které nepokračují ve studiu, se řadí mezi ohrožené či rizikové skupiny na trhu práce, neboť podléhá vyšší míře ohrožení nezaměstnaností než zbytek ekonomicky aktivní populace a bez podpory hledá obtížněji pracovní uplatnění (Sirovátka, Šimíková, 2013, s. 71–72). Z hlediska charakteristik se jedná o poměrně heterogenní skupinu, v níž hraje zásadní roli výše dosaženého vzdělání (s ní jsou následně spojené další rysy) a kterou spojuje kategorizace v určité věkové fázi, jak již bylo uvedeno v předchozí podkapitole. S danými charakteristikami cílové skupiny ovšem úzce souvisí i její zaměstnanost či nezaměstnanost, které jsou jednak jako u zbytku ekonomicky aktivního obyvatelstva ovlivněny vnějšími okolnostmi či vývojem a nastavením systému (např. stav ekonomiky v zemi, strukturální změny, demografický vývoj, celková nezaměstnanost a vládní politika) a dále vzdělanostní a oborovou strukturou cílové skupiny (ne/soulad poptávky a nabídky práce) a místem bydliště. V neposlední řadě hrají zásadní roli i obecné vlastnosti cílové skupiny jako jsou nedostatek praxe, minimum zkušeností a v některých případech i chybějící pracovní návyky. Naopak jako příznivé rysy se na pracovním trhu celkově jeví flexibilita, znalost cizích jazyků a počítačové dovednosti (PS). Cílovou skupinu, tedy mladé lidi ve věku do 25 let, je možné zhruba popsat i některými základními popisnými statistikami z hlediska vzdělání. Struktura obyvatel ČR do 24 let je z největší části tvořena mladými lidmi se základním a středním vzděláním s maturitou. Vzhledem ke zkoumané věkové skupině se dá očekávat, že velkou část lidí v kategorii ZŠ tvoří studenti středních škol. Tabulka 2: Vzdělanostní struktura lidí ve věku 15–24 let abs. (v tis.)
%
ZŠ
446,9
40,6
SŠ bez maturity SŠ s maturitou VŠ Celkem
147 434 70,6 1099
13,4 39,4 6,4 100
Zdroj: ČSÚ (VŠPS, 3. čtvrtletí 2014)
11
Dle ČSÚ (2014c) bylo ve 3. čtvrtletí 2014 ve věkové kategorii 15–24 let 59,6 tisíc nezaměstnaných lidí, což činí 19 % z celkového počtu nezaměstnaných. Absolventi středních škol s maturitou také tvoří největší část (42 %) nezaměstnaných v této věkové kategorii, což může být dané právě jejich vysokým počtem a tím pádem větším přetlakem na jedno pracovní místo. Zároveň počet nezaměstnaných vysokoškoláků v této věkové skupině není shodný s celkovým počtem vysokoškoláků bez práce (bez ohledu na věk), což je opět dané zkoumanou věkovou kategorií, kdy část studentů absolvuje vysokou školu ve věku 25 let a více. Tabulka 3: Vzdělanostní struktura nezaměstnaných ve věku 15–24 let abs. (v tis.) ZŠ SŠ bez maturity SŠ s maturitou VŠ Celkem
11,4 16,5 24,9 6,6 59,4
Zdroj: ČSÚ (VŠPS, 3. čtvrtletí 2014)
Ve výzkumu Kooperace (2015) bylo vzdělání respondentů dáno předepsanými kvótami, které byly nastaveny podle statistik ČSÚ. Vzdělání vzorku mladých nezaměstnaných lidí popisuje tabulka 4. Tabulka 4: Vzdělanostní struktura lidí ve věku 18–25 let ve výzkumu Kooperace ZŠ SŠ bez maturity SŠ s maturitou VŠ Celkem
% 32 % 30 % 34 % 5% 100 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; R4. Jaké je Vaše nejvyšší ukončené vzdělání? n = 417
Nějaký stupeň počátečního vzdělání ve svém životě opustily dvě pětiny mladých nezaměstnaných do 25 let, nejčastěji to byla střední škola (40 %) nebo učiliště (35 %). U většiny lidí, kteří nedokončili střední školu nebo učiliště, šlo o ukončení celého počátečního vzdělávání, po opuštění školy už žádnou jinou střední školu nevystudovali. Rovněž většina lidí (ze zkoumané skupiny) se středním vzděláním si po opuštění vysoké školy také žádnou další nevystudovala. Obecně vzato, Česká republika má nadprůměrný počet lidí vstupujících do sekundárního vzdělání (Vojtěch, Paterová 2015), ale počet absolventů je díky předčasným odchodům ze škol nižší. Tento jev může být způsoben různými důvody. Například díky postupnému snižování počtu lidí ve věkových kohortách je v poslední době snazší se na střední školu po ukončení základního vzdělání dostat, nicméně i přes údajné snížení obtížnosti učiva na sekundárním stupni, je pro určité procento lidí těžké školu dokončit. Příliš náročné studium jako důvod k opuštění školy uvedlo ve výzkumu Kooperace (2015) 37 % mladých nezaměstnaných, kteří nějakou školu nedokončili. Důvodem opuštění 12
školy může být rovněž nechuť se učit, neshody s učiteli či ztráta zájmu o obor. Ve výzkumu Kooperace (2015) byla možnost „zjistil/a jsem, že mě to nebaví“ nejčastějším (50 %) deklarovaným důvodem pro ukončení školy. Prevenci předčasných odchodů ze škol je možné podporovat rozšířením kariérového poradenství na školách, zvýšením důrazu na jeho důležitost či částečnou změnou obsahu. U lidí, kteří mají ke vzdělávání v obecném smyslu horší vztah, je těžké vzbudit motivaci ke vzdělávání dalšímu, které je z podstaty věci nepovinné a založené zejména na osobním zájmu o věc. Délka nezaměstnanosti vzorku mladých nezaměstnaných lidí do 25 let byla ve výzkumu Kooperace (2015) nejčastější do půl roku trvání (44 %). Kratší doba trvání nezaměstnanosti je dána věkovým vymezením skupiny, a tedy i krátkou dobou od absolvování školy. Větší počet respondentů v kategorii „do půl roku trvání nezaměstnanosti“ může být způsoben i obdobím sběru dat (podzim 2014), protože na podzim mnoho čerstvých absolventů školy ještě nemá nalezenou práci, a proto spadají do této kategorie délky trvání nezaměstnanosti, ale zaměstnání si v brzké době najdou (PS). Tabulka 5: Délka nezaměstnanosti osob ve věku do 25 let Do tří měsíců od 3 do 6 měsíců od 6 do 9 měsíců od 9 do 1 roku 1–2 roky 2–5 roky Déle než 5 let Celkem
% 20 % 24 % 11 % 12 % 18 % 8% 4% 97 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q1. Uvedl/a jste, že nyní nepracujete. Jak dlouho jste už bez zaměstnání? n = 417
13
Graf 1: Délka nezaměstnanosti podle pohlaví a vzdělání5 70%
65 %
60% 50% 40% 30%
48 %
46 %
43 %
38 % 31 % 25 %
32 %
28 % 25 %
32 % 29 %
20 %
20%
20 % 15 %
10% 0% muž
žena méně než 6 měsíců
ZŠ 6—12 měsíců
vyučení
SŠ
více než 1 rok
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q1. Uvedl/a jste, že nyní nepracujete. Jak dlouho jste už bez zaměstnání? n = 412
Mezi mladými muži a ženami v délce nezaměstnanosti není téměř rozdíl, ale vzdělání již na délku nezaměstnanosti vliv má. Se zvyšujícím se vzděláním se délka nezaměstnanosti snižuje, přičemž u středoškoláků je kategorie délky nezaměstnanosti „méně než 6 měsíců“ výrazně vyšší (65 %) než u zbylých dvou kategorií. I u skupiny mladých lidí platí, že nejhorší situaci na trhu práce mají mladí nízkokvalifikovaní – chybí jim často dostatečné vzdělání a z důvodu věku i případná praxe v oboru, zatímco středoškoláci si po případné kratší evidenci na úřadu práce mají větší šanci práci najít (vizte dále).
Kategorie jsou z důvodu nízkého počtu lidí s vysokoškolským vzděláním ve vzorku sloučeny, případně se používá jako nejvyšší vzdělání pouze středoškolské. 5
14
Graf 2: Délka nezaměstnanosti osob do 25 let podle aktivity a dřívějšího zaměstnání 60% 50%
57 % 50 % 45 % 45 % 38 %
40% 29 %
30% 23 % 20%
26 %
25 %
18 %
26 %
18 %
10% 0% méně než 6 měsíců hledá práci/bude podnikat
6—12 měsíců nehledá práci
měl/a zaměstnání
více než 1 rok neměl/a zaměstnání
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q1. Uvedl/a jste, že nyní nepracujete. Jak dlouho jste už bez zaměstnání? n = 412
Ve zkoumaném vzorku je více než tři čtvrtiny (83 %) aktivnějších mladých lidí, tedy takových, kteří si hledají práci, budou si ji hledat nebo se připravují na podnikání. Aktivnější mladí lidé jsou nejvíce (50 %) zastoupeni v kategorii nejkratší délky nezaměstnanosti. Prvních šest měsíců nezaměstnanosti je klíčových. Mladí lidé, kteří si aktivně hledají práci, ji po této době většinou naleznou. Zároveň se po této době nezaměstnanosti často výrazněji ztrácejí pracovní návyky, takže šance na nalezení nové práce jsou i z těchto důvodů nižší. U mladé skupiny nezaměstnaných, kterým se práci nepodařilo po škole najít, hrozí, že si žádné prvotní pracovní návyky nevytvoří, protože forma činnosti se u zaměstnání a školy liší (PS). Pasivita při hledání práce u mladých lidí stoupá s narůstající délkou nezaměstnanosti, tím pádem si práci hledají stále hůře, čímž se s délkou nezaměstnanosti podíl pasivních lidí zvyšuje. Více než polovina mladých lidí, kteří jsou nezaměstnaní déle než jeden rok, si práci vůbec nehledá. V kategorii krátkodobé nezaměstnanosti (do 6 měsíců) je stejný poměr (45 %) lidí, kteří již mají zkušenosti se zaměstnáním, a těch, kteří ji nemají. Větší počet lidí v této kategorii, kteří ještě nikdy nebyli zaměstnaní, může být dán vyšším počtem absolventů, kteří opustili školu v nedávné době a v současné době si hledají první práci. V kategorii dlouhodobé nezaměstnanosti (více než jeden rok) dvě pětiny respondentů ještě žádné zaměstnání neměly. Vzhledem k věkovému rozmezí zkoumaného vzorku to mohou být lidé s nízkou kvalifikací (delší doba pobytu na trhu práce). U takových lidí dochází ke kumulaci bariér na trhu práce, které jim v nalezení práce zabraňují (nízké vzdělání, absence praxe) a kumulací se jejich situace často ještě zhoršuje. Mladí lidé s nízkou kvalifikací, zejména ti v kategorii dlouhodobě nezaměstnaných, častěji směřují na sekundární trh práce, který je 15
charakterizován pracovními místy s nižší prestiží, malými požadavky na kvalifikaci, nízkými výdělky, horšími podmínkami práce a značnou nejistotou zaměstnání (Mareš 2002). Graf 3: Aktivita na trhu práce podle pohlaví a vzdělání 100 % 90 %
86 %
88 %
92 %
82 %
80 %
73 %
70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0% muži
ženy
ZŠ
vyučení
SŠ
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q5. Které z následujících tvrzení nejlépe odpovídá Vaší současné situaci? n = 411
Aktivita nezaměstnaných na trhu práce (ve smyslu popsaném výše) se mezi muži a ženami statisticky neliší. Nicméně, jak je patrné dále, v dalším vzdělávání jsou více aktivní ženy. Muži mohou být více orientovaní na trh práce, hledají si práci přímo a jiným způsobům (jako je např. zvyšování kvalifikace) věří méně anebo je nepovažují za možnost zlepšit si situaci na trhu práce. Mohou mít pocit, že jiné aktivity je mohou od hledání práce zdržovat. Aktivita na trhu práce se zvyšuje s rostoucím vzděláním, ačkoli rozdíl v aktivitě u lidí s výučním listem a lidí se středoškolským vzděláním není příliš velký. Téměř všichni středoškoláci i vyučení deklarují, že si hledají práci či se připravují na podnikání, lidé se základním vzděláním tuto činnost deklarují ve třech čtvrtinách případů. Lidé se základním vzděláním mají v této věkové skupině většinou větší odstup od absolvování počátečního vzdělání než středoškoláci či vyučení, a proto, jestliže se jim od dokončení školy ještě nepodařilo zaměstnání najít (takových lidí bylo v celém vzorku více než polovina), mohou být frustrovaní a v hledání zaměstnání pokračovat rezignovaně a pomalejším tempem či vůbec. Lidé s vyšším vzděláním (v tomto případě středoškoláci) mají hledání práce snadnější, protože mají díky němu více možností, a mívají i vyšší sociální a kulturní kapitál, což jim při hledání práce může oproti jejich vrstevníkům s nižším vzděláním pomoci. Čím vyšší má člověk vzdělání, tím má také více informací o různých možnostech na trhu práce (PS). Lidé s vyšším vzděláním si častěji hledají informace přes internetové portály, lidé se základním vzděláním si nejčastěji hledají mezi svými známými a přáteli, úřad práce jako zdroj informací o práci využívají méně než lidé s vyšším vzděláním. Míra využívání známých a přátel jako zdroje informací při hledání práce je mezi zkoumanými vzdělanostními stupni totožná, nicméně reálný efekt se může odlišovat. Lidé se většinou pohybují ve stejném 16
společenském kruhu, takže zkušenosti, známosti nebo kontakty pocházejí ze stejných zdrojů (Haythornthwaite 2005). Při předpokladu, že mladí nezaměstnaní lidé s nízkou kvalifikací žádné kontakty a známosti nemají, nemohou tedy pomoci svým známým ze stejného okruhu, kteří za nimi přijdou se žádostí o pomoc při hledání práce. Naopak síť středoškoláků může být z výše popsaných důvodů v tomto ohledu úspěšnější. Celkově z výsledků výzkumu Kooperace (2015) vyplývá, že vyučení a mladí lidé se středním vzděláním využívají při hledání práce zdroje ve větší míře a využívají jich více druhů. Tabulka 6: Využití zdrojů při hledání práce6 Úřad práce Internetové portály Známí a přátelé
ZŠ 59 % 59 % 68 %
vyučení 70 %
SŠ 72 %
76 %
86 %
71 %
70 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q8. Jak hledáte / budete hledat práci? n = 417
Hlavní důvod nezaměstnanosti mladé skupiny lidí do 25 let je podle nich absence praxe (tu jako hlavní důvod své nezaměstnanosti označilo 28 % respondentů), dalším uváděným důvodem je nedostatek volných míst v regionu (14 %) a nedostatečné vzdělání respondenta (11 %). Důvody se liší v závislosti na vzdělání: mladí nezaměstnaní lidé se základním vzděláním nejčastěji (28 %) uváděli jako hlavní důvod své nezaměstnanosti nedostatečné vzdělání. Čtvrtina vyučených (v dané kategorii nejvíce lidí) uváděla hlavní důvod své nezaměstnanosti absenci praxe, stejně jako středoškoláci, kteří ovšem tento důvod uváděli ve více případech (38 %). Tabulka 7: Hlavní důvod nezaměstnanosti7 % 28 % 14 % 11 %
Chybí mi praxe V mém regionu nejsou volná místa Mám nedostatečné vzdělání (dokončená škola)
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q12. Jaký je podle Vás hlavní důvod, že nyní nemáte zaměstnání? n = 417
Tabulka 8: Hlavní důvod nezaměstnanosti podle vzdělání Důvod ZŠ vyučení SŠ
Mám nedostatečné vzdělání Chybí mi praxe Chybí mi praxe
Procent z typu školy 28 % 26 % 38 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q12. Jaký je podle Vás hlavní důvod, že nyní nemáte zaměstnání? n = 417 6 7
V tabulce vybrány pouze tři nejčastější důvody, každý respondent měl možnost označit více odpovědí. V tabulce zobrazeny pouze tři nejčastější důvody nezaměstnanosti.
17
Nedostatek praxe je pro skupinu mladých nezaměstnaných typický, souvisí rovněž s malou mírou informovanosti skupiny o pracovních a vzdělávacích možnostech. Nedostatečná praxe v souvislosti s hledáním práce tvoří začarovaný kruh: zaměstnavatelé mladého člověka často z důvodu absence praxe nechtějí zaměstnat, a protože jedinec si nemůže práci najít, nemá možnost si praxi doplnit. Nad takovým člověkem visí hrozba dlouhodobé nezaměstnanosti, která kromě dalších dopadů způsobuje v některých případech i větší apatii, nižší sebevědomí či zhoršení komunikace v sociální skupině (PS). Nedostatečnou pracovní praxi absolventů by zlepšilo zkvalitnění praxe na školách, ideálně způsobem, aby byla zaměstnavateli přijímána stejně hodnotně jako pracovní praxe. Dále by samozřejmě mohla pomoci vyšší aktivita samotných mladých nezaměstnaných, kterých se nedostatek praxe dotýká. Mladí nezaměstnaní v tomto směru totiž příliš aktivní nejsou, například stáž ve firmě jako nástroj přímo na tento problém uzpůsobený, někdy v životě využilo pouze 6 % dotazovaných z cílové skupiny. Hlavním důvodem (38 %), proč mladí lidé o stáži neuvažují, byl fakt, že nechtějí pracovat zadarmo. Další možností, jak získat praxi, jsou stáže v zahraničí, tuto možnost využila 2 % dotazovaných. Hlavním důvodem nevyužívání nástroje byla u mladé skupiny nezaměstnaných jazyková bariéra (30 %). Ačkoli obecně platí, že mladá skupina lidí je oproti starším věkovým kategoriím lépe jazykově vybavena, týká se to jen její části. Část mladých jazykové kompetence nemá, jsou to především lidé s nižší kvalifikací. Někteří ze třetiny dotázaných, které od stáže v zahraničí odrazuje jazyková bariéra, reálně s cizím jazykem problém mít nemusejí, mohou se pouze obávat ho aktivně používat nebo se v něm nemusejí cítit dostatečně jistí. Více než tři čtvrtiny (80 %) mladých nezaměstnaných je ochotno pracovat mimo obor, který vystudovali nebo který dobře znají. Nejméně ochotni jsou změnit obor vyučení (ačkoliv i u nich jsou tři čtvrtiny ochotných), pracovat v jiném než známém oboru jsou nejvíce (91 %) ochotní nízkokvalifikovaní lidé, což není s ohledem na očekávanou malou praxi z důvodu zařazení do věkové skupiny nijak překvapivé. Absolventy středních škol, kteří jsou ochotni pracovat mimo svůj obor v 82 % případů, mohou do jisté míry tvořit lidé s všeobecněji zaměřeným oborem studia, kterým z podstaty věci nemusí změna oboru tolik vadit. Tabulka 9: Ochota pracovat mimo svůj obor ZŠ vyučení SŠ
Ano 91 % 75 % 82 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q14. Jste ochotný/á pracovat mimo obor, který dobře znáte? n = 417
3.2
Vývoj postavení skupiny na TP v uplynulých letech
Vývoj postavení mladých lidí na trhu práce lze vykreslit pomocí několika ukazatelů – absolutních a relativních. K zachycení pozice skupiny je možné využít počty zaměstnaných a nezaměstnaných osob dané kategorie, dalším typicky používaným ukazatelem je míra nezaměstnanosti. Z hlediska absolutních čísel zaměstnanost mladých lidí nepřetržitě klesá již od roku 2007 a postupně se dostala až pod úroveň 300 tisíc v roce 2013. Paralelně počet nezaměstnaných mladých postupně rostl, přičemž zaznamenal skokový růst v roce 2009 v důsledku hospodářské krize a následně se pohyboval stabilně kolem 70 tisíc do roku 2013. V roce 2014 nicméně následoval prudký pokles. Míra nezaměstnanosti cílové skupiny, relativní 18
ukazatel vývoje postavení mladých lidí na trhu práce, v sobě odráží oba uvedené absolutní počty8. Tabulka 10: Vývoj na TP skupiny osob do 24 let (v tis./ v %) Počet osob ve věku 15– 24 let Podíl na populaci 15–64 let Nezaměstnané osoby 15–24 let Zaměstnané osoby 15– 24 let Míra nezaměstnanosti osob 15–24 let Míra nezaměstnanosti osob 15–64 let
2006 1347
2007 1340
2008 1343
2009 1332
2010 1297
2011 1234
2012 1192
2013 1148
2014 1091
18 %
18 %
18 %
18 %
18 %
17 %
16 %
16 %
12 %
79
46
41
71
73
68
72
69
54
373
382
377
354
327
303
300
294
309
18 %
11 %
10 %
17%
18 %
18 %
20 %
19 %
15 %
8%
6%
6%
9%
10 %
9%
9%
8%
7%
Zdroj: ČSÚ 2013, vlastní zpracování
Vývoj v České republice odpovídá evropskému trendu. Míra nezaměstnanosti se na úrovni Evropské unie pohybovala v letech 2006 a 2007 mezi 15 a 20 %, avšak od roku 2008 došlo v důsledku hospodářské krize ke zlomu a nezaměstnanost mladých začala narůstat. V září 2013 činila míra nezaměstnanosti u mladých lidí v EU-28 necelých 24 % (v porovnání s celkovou mírou nezaměstnanosti byla více než dvojnásobná), nicméně faktem i nadále zůstává výrazná rozdílnost v daném ukazateli mezi jednotlivými členskými státy (např. nejníže se pohybovalo Německo s necelými 8 % a nejvýše naopak Řecko s hodnotou přesahující 57 %) (Evropská komise 2013; Infoabsolvent, NÚV 2014). Zajímavý fenomén, jenž bývá v kontextu daného problému sledován, je tzv. NEET skupina, tedy podíl lidí, kteří nejsou ve vzdělání, v zaměstnání nebo v profesní přípravě. U cílové skupiny lidí ve věku 15 až 24 let dosahoval podíl NEET hodnoty 13 % v roce 2012 na úrovni Evropské unie a od roku 2008 stále vykazuje mírný růst, zatímco Česká republika se drží pod průměrem a v uvedeném roce dosáhl podíl NEET v ČR 8 % (Eurofound 2012: 29). V České republice se míra nezaměstnanosti mladých lidí v uplynulých pěti letech držela pod evropským průměrem a rovněž kopírovala uvedený evropský trend, přičemž v roce 2013 dosáhla hodnoty 19 %. Před vypuknutím hospodářské krize byla celková situace na trhu práce logicky příznivější, a to i pro absolventy škol, kteří byli po dokončení studia lépe absorbováni trhem práce a snadněji tak nacházeli pracovní uplatnění (v tuzemsku míra nezaměstnanosti mladých lidí vykazuje stabilní poměr k celkové nezaměstnanosti – cílová skupina má 2,5x vyšší nezaměstnanost než zbytek populace). Nepříznivé období pro mladé lidi nastalo mezi lety 2008 a 2009, a v následujících dvou až třech letech se situace dále vyvíjela velmi negativně a míra nezaměstnanosti mladých lidí tudíž stoupala. Poslední vývoj naznačuje mírný pozitivní trend, který by mohl pravděpodobně být následkem ožívání ekonomiky. Současně existuje několik dalších faktorů, které přispívají k zdánlivě lepšímu vývoji situace. Jedná se o důsledek demografického vývoje, kdy na trh práce vstupují slabší populační ročníky, zároveň celkový počet osob z cílové skupiny je ještě snižován rostoucím
Míra nezaměstnanosti vyjadřuje podíl nezaměstnaných lidí na ekonomicky aktivních obyvatelích ČR v daném věku (zde 15–25, jde tedy o součet nezaměstnaných a zaměstnaných lidí). 8
19
podílem absolventů, kteří pokračují ve studiu na dalších stupních vzdělání (Trhlíková 2014; PS).
3.3
Regionální rozdíly
Postavení cílové skupiny na trhu práce můžeme kromě mnoha jiných kritérií rozlišovat i z regionálního hlediska. Z tohoto pohledu je nejvíce nezaměstnaných do věku 29 let 9 v Moravskoslezském a Jihomoravském kraji. Absolutní počty jsou samozřejmě ovlivněné velikostí, počtem obyvatel v kraji a celkovou nezaměstnaností v kraji. Tabulka 11: Regionální srovnání skupiny mladých lidí do 29 let Kraj
Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Celkem/Průměr
Abs. počet nezaměstnaných lidí ve věku 15–29 let (v tis.)
Míra nezaměstnanosti ve věku 15–29 let
3,1 6,4 3,6 2,9 3,8 6,8 3,3 4,2 4 3,9 8,3 5,3 3 10,2 68,8
5,2 9,6 10,3 8,8 20 18 14,6 14,3 10,9 14,1 11,7 15,6 11 16,5 12,9
Podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu10
Zdroj: ČSÚ (VŠPS, průměr roku 2013; VŠPS 2014), vlastní výpočty
Nejvíce problematický se v tomto kontextu jeví Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj, v nichž počet nezaměstnaných mladých lidí dosahuje nejvyšších hodnot ze všech krajů. V uvedených krajích je problém způsoben především vzdělanostní strukturou obyvatel, tzn. častou nízkou kvalifikací mladých, dále pak menším počtem volných pracovních míst a existencí sociálně vyloučených lokalit, jejichž obyvatelé často nemají vůbec informace o možnostech zaměstnání, natož například o nástrojích řešících či pomáhajících v otázce nezaměstnanosti (PS). Mezi kraji existují rozdíly z ekonomického hlediska a struktury trhu práce, nicméně specifické rozdíly mezi jednotlivými kraji ve vztahu k cílové skupině nebyly zaznamenány. Ani rozdílnost mezi městem a venkovem v souvislosti s tématem není příliš vnímána, i když je deklarováno, že na vesnicích je patrná vyšší míra sociální kontroly a naopak pro větší Zvýšení věkové kategorie způsobeno jinou metodikou měření v uvedeném zdroji. Podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu vyjadřuje podíl nezaměstnaných na všech obyvatelích ČR v daném věku (zde 15–64.) Jde o nový způsob měření nezaměstnanosti, který vychází nižší, než je dříve udávaná míra nezaměstnanosti. 9
10
20
5,1 6,5 6,7 5,9 8,4 10,9 7,8 6,4 6,5 7,6 8,4 9,2 7,6 10 7,7
města je typická anonymita a výraznější množství příležitostí, ať už v negativním nebo pozitivním smyslu (ibid.).
3.4
Specifické potřeby a problémy skupiny na TP
Cílová skupina mladých lidí je díky svému vymezení pouze z hlediska věku skupinou velmi heterogenní, takže jakákoli generalizace vlastností skupiny je velmi obtížná, nicméně se jisté charakteristiky typické pro tuto věkovou kategorii dají vypozorovat (následující ale platí spíše pro skupinu nezaměstnaných mladých lidí bez praxe). Mladí lidé mají větší potřebu vedení než starší jedinci a zároveň mají větší potřebu cítit uznání u svých vrstevníků. Ti mladí lidé, kteří vycházejí z ústavní péče, jsou mnohdy nesamostatní, a tím pádem i častěji nezaměstnaní. Dobrým počinem jsou Domy na půli cesty (organizace, která lidem odcházejícím z dětských domovů či jiné ústavní péče nabízí i sociální služby na přechodnou dobu). U této cílové skupiny je více než u starších lidí třeba pracovat s případnými drogovými a jinými závislostmi (PS). Nejdůležitějšími bariérami při vstupu mladých na trh práce jsou chybějící praxe a malá míra informovanosti o pracovních a vzdělávacích možnostech. Dalšími bariérami jsou nedostatek osobní motivace, diverzifikovanost oborů a bariéry související s rodinným a sociálním prostředím – zejména ve vyloučených lokalitách. Dále mezi bariéry může být zařazena dlouhodobá nezaměstnanost a její dopady na psychiku a motivaci nezaměstnaného jedince (ibid.). Mladí lidé si jsou často nejistí ohledně svého budoucího profesního směřování, tomu by pomohla větší rozšířenost možnosti diagnostiky povolání pro jednotlivce, ideálně na všech základních a středních školách. Informačně poradenská střediska na úřadech práce jsou zahlcena administrativou, nezvládají radit klientům, vzniká tedy nutnost personálního posílení a vzdělávání sociálních pracovníků v terénu, jakožto mezičlánek mezi úřadem práce a lidmi. Další možností je činnost poradců-specialistů na práci s mladými v neziskových organizacích, které se cílové skupině s ohledem na vstup na trh práce věnují. Mladí si totiž často neuvědomují, co obnáší profese, kterou vystudovali a neumí si představit vstup na trh práce. Někdy může být motivátorem pro změnu myšlení o práci a vzdělávání vycestování do jiného prostředí (ideálně zahraničí) nebo „pracovní šok“. Specifickým skupinám by měli pomáhat lidé ze stejných skupin, mluví „stejnou řečí“ a rozumí daným problémům (ibid.). K vyřešení části problémů mladých lidí na trhu práce by pomohla lepší komunikace a kooperace zainteresovaných institucí. Ve školách by mělo dojít k zvýšení informovanosti o možnostech po skončení studia již během něj. Zároveň by pomohla lepší komunikace škol a neziskových organizací (a jiných pomáhajících institucí), dále by měla fungovat lepší spolupráce škol a firem (př. projekt Pospolu), což by mohlo vést i k zvýšení kvality školní praxe. Dalším faktorem je zvýšení motivace rodin a firem, aby spolupracovaly s úřadem práce, pokud je na něm mladý absolvent zaregistrován (ibid.). Vztah zaměstnavatelů ke skupině mladých lidí do 25 let je ambivalentní. Zaměstnavatelé deklarují, že chtějí široce kompetentní absolventy škol, že si cení klíčových dovedností zaměstnanců oproti odborným – s rostoucí úrovní vzdělání přikládají zaměstnavatelé jednotlivým klíčovým kompetencím větší význam (Trhlíková 2014), zároveň reálně potřebují někoho konkrétně zaměřeného, což je nicméně krátkodobé hledisko (záleží samozřejmě vždy na oboru firmy) (PS). Zároveň samozřejmě existuje rozdílné stanovisko různých skupin mladých lidí o vlastním postavení na trhu práce. Existují dva extrémy, jedni si po absolvování školy velmi věří, „myslí si, že trh práce čeká jen na ně“ a druzí mají naopak nízké sebevědomí. Obecně se vnímají tak, že jsou na trhu práce diskriminovaní, protože jim chybí praxe a zkušenosti, 21
neuvědomují si, jaké mají možnosti, chybějí jim i životní zkušenosti. Někteří mladí lidé si dále neuvědomují, že při vstupu do zaměstnání hodně záleží na jejich osobních charakteristikách (spolehlivost, komunikace apod.) a jejich rozvoj podceňují. Někteří zjišťují, že v oboru, který vystudovali, není práce a často mají přehnané nároky na výši mzdy. Po nějaké době bez práce ztrácejí mladí lidé motivaci si zaměstnání dál hledat a často ztrácejí pracovní návyky, což si nejsou schopni sami uvědomit (ibid.).
3.5
Aktéři DPV ve vztahu k cílové skupině 11
Mladý člověk se na trhu práce ocitne po absolvování školy. Pokud nemá nalezené zaměstnání dopředu, zamíří většinou na úřad práce, kde hledá informace o práci, případně o dalším vzdělávání. Úřad práce komunikuje s více institucemi – ve vztahu ke zkoumané skupině jsou to zejména vzdělávací agentury, kde si ÚP objednává vzdělávací kurzy, s kariérními poradci ve školách nebo neziskových organizacích, komunikuje také občas s domy na půli cesty, které svým klientům shánějí zaměstnání, dále ÚP inzeruje informace v tisku a médiích. Důležitým prostředníkem mezi ním a mladými lidmi je škola, kterou kontroluje školský inspektorát, zřizuje magistrát nebo krajský úřad. Školy dále komunikují s nízkoprahovými kluby; vzdělávací agentury komunikují se školou nabídku kurzů a vzdělávací potřeby lidí; škola dále komunikuje s pedagogicko-psychologickou poradnou, kde se řeší vzdělávací plány a problémoví jedinci. Pedagogicko-psychologická poradna komunikuje s OSPODem (kurátor pro mládež) o vzdělávacích kurzech, s lékaři (společní pacienti/klienti), s kariérními poradci ve školách či neziskovými organizacemi (poradenství) a s nízkoprahovými kluby. Neziskové organizace (zejm. občanské poradny a podporovaná zaměstnávání) komunikují s kulturními zařízeními, kde poskytují informace o službách, dále s domy na půli cesty, kde si vzájemně sdílejí zkušenosti; a se vzdělávacími agenturami, které potřebují mít přehled o nabízených kurzech (PS). Z analýzy vztahů mezi institucemi vyplývá, že nejvíce informací různých typů potřebují vědět sociální pracovníci a kariérní poradci na různých pozicích – ti zároveň mají většinou přímý vliv na klienty. Hodně závisí na aktivitě jednotlivců – jak odborníků, kteří mají možnost se vzdělávat v různých oblastech, aby mohli klientům lépe pomáhat, tak i na samotných lidech z cílové skupiny (ibid.).
4 DPV dané skupiny 4.1
Účast v DPV
Výsledky měření proměnné účast v dalším profesním vzdělání se v různých výzkumech (někdy i podstatně) liší. Kromě validity otázky je třeba brát v potaz i vliv různé šíře definice pojmu vzdělávání, která se ve výzkumech může lišit. Pro skupinu mladých lidí se v různých výzkumech navíc používají odlišné věkové kategorie. Podle ČSÚ (2013a) činila účast v neformálním vzdělávání osob ve věku 18–24 let cca 32 %. Účast v pracovně orientovaném neformálním vzdělávání byla oproti starším skupinám nízká a činila pouze 15 %, zatímco do soukromě orientovaného vzdělávání bylo zapojeno 18 % mladých, tedy naopak nejvíce ze všech věkových skupin. Rabušicová a Rabušic (2008) uvádějí účast na neformálním vzdělávání ve věku 20– 29 let 42 %, tedy výrazně nad průměrem dospělé populace.
Podkapitola je pojata jako vztahová analýza institucí, které by teoreticky mohly pomáhat a radit cílové skupině v různých životních situacích, zejména ve vztahu k DPV a trhu práce. 11
22
Průměrný čas věnovaný dalšímu vzdělávání ve skupině 20–29 let je dle výzkumu NÚOV (Úlovcová 2003) 12 hodin za rok. (U těch, kteří se dalšímu vzdělání soustavněji věnují, je to 54 hodin za rok.) Podíl mladých lidí, kteří se nějaké formy dalšího vzdělávání účastnili v posledním roce, je 22 %; podíl těch, kteří se dalšího vzdělávání účastnili ve vyšší míře než průměrné, je 17 %. „Z výsledků výzkumu vyplývá, že více než 75 % mladé populace se dalšího vzdělávání neúčastní buď vůbec, nebo velice sporadicky, tj. ani ne jednou za rok. Zbylá část populace věnuje dalšímu vzdělávání v průměru necelých 12 hodin za rok, tj. pouze necelou jednu hodinu měsíčně“ (ibid.). Ve srovnání (viz graf 4) s ostatními zkoumanými skupinami se mladí lidé do 25 let bez zaměstnání v posledním roce účastnili dalšího vzdělávání v nejširší definici 12 téměř v nejvyšší míře (13 %). Dalšího vzdělávání v užším vymezení 13 se skupina mladých lidí účastnila v posledním roce ve srovnání s ostatními skupinami spíše více (9 %) (Kooperace 2015). Je možné předpokládat, že část kurzů patrně bude tvořit jazykové vzdělávání, dále tematicky část kurzů bude patřit spíše do zájmového vzdělávání, kdy více než v jiných věkových skupinách může docházet k pokračování pěstování zájmů, které byly započaty v mladším věku na různých volnočasových kroužcích. Graf 4: Účast v různých formách DV v posledních 12 měsících 16 % 14 % 12 % 10 % 8% 6% 4% 2% 0%
15 % 13 %
13 % 11 %
10 % 7%
Osoby na MD/RD a pečující
9% 6%
8% 6%
5%
OZP
4%
Osoby do 25 let Osoby 50—65 let
Nízko Osoby ohrožené kvalifikovaní sociálním vyloučením
Absolvování rekvalifikace, workshopu nebo stáže (ve firmě nebo v zahraničí) nebo má zkušenost s online kurzy Absolvování pouze vzdělávacích kurzů, rekvalifikace nebo workshopu Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q20. Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání? Prosím, neberte vůbec v potaz školení k bezpečnosti práce a požární ochraně, kterým musí povinně ze zákona projít každý zaměstnanec. n = min. 400 pro každou skupinu
Rekvalifikační kurz s výstupním osvědčením o rekvalifikaci absolvovala v posledních 12 měsících 3 % respondentů ze skupiny mladých nezaměstnaných, dříve než před rokem takový kurz absolvovala téměř 2 % lidí z cílové skupiny. Velmi nízká čísla mohou být ovlivněna vymezením cílové skupiny a typem kurzu – mladí lidé do 25 let během svého Absolvování rekvalifikace, workshopu, semináře nebo stáže (ve firmě nebo zahraniční) nebo má zkušenost s online kurzy. 13 Absolvování vzdělávacího kurzu, rekvalifikace nebo workshopu. 12
23
života neměli reálně možnost rekvalifikaci absolvovat a ani pro ně jako forma dalšího vzdělávání není příliš zaměřena (PS). Předpokládáme, že vzhledem k věku mladí lidé v nedávné době ukončili určitý stupeň formálního vzdělávání, uplatnění na pracovním trhu si tedy hledají zejména v něm a k rekvalifikaci přistupují až po delší době nezaměstnanosti. V případě mladých lidí, kteří vzdělávací systém z nejrůznějších důvodů opustili, se projevují ze strany oficiálních institucí (např. ÚP) snahy spíše je dostat zpátky do školy než posílat na rekvalifikace. Graf 5: Účast na rekvalifikacích 14 %
13 %
12 %
11 %
10 %
9% 8%
8%
7% 6%
6% 4% 2%
4%
3% 2%
2%
1%
1%
0% MD/RD
OZP
Mladí do 25 let Osoby 50—65 let
V posledním roce
Nízko kvalifikovaní
OOSV
Před více než 12 měsíci
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q20. Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání? Prosím, neberte vůbec v potaz školení k bezpečnosti práce a požární ochraně, kterým musí povinně ze zákona projít každý zaměstnanec. n = min. 400 pro každou skupinu
Respondenti ze zkoumané skupiny jako odpověď na otázku, proč danou formu dalšího vzdělávání nezvažují (zde rekvalifikace, kurzy, workshopy, semináře) odpovídali v nejvyšší míře (19 %) „nechce se mi, nemám zájem“, což rovněž může být částečně způsobeno tím, že rekvalifikace jako nástroj APZ není primárně určen pro tuto cílovou skupinu (PS), a proto nabízené podmínky mohou být mladými lidmi vyhodnoceny jako nedostatečné. Na rozdíl od rekvalifikací je pro mladé lidi, absolventy s malou nebo žádnou praxí, určena jiná forma dalšího vzdělávání – stáže ve firmách (viz dále). Nicméně této formy se cílová skupina účastnila také poměrně v malé míře (4 % před více než rokem/ 3 % během posledního roku). Stáží v zahraničí se účastnilo pouze zanedbatelné množství lidí ze zkoumané skupiny.
24
Graf 6: Účast na různých formách dalšího vzdělávání 40 %
36 %
35 % 28 %
30 % 25 % 20 % 15 % 10 % 5%
10 %
9% 5%
4% 3%
1% 1%
12 %
3% 4%
0% Vzdělávací kurzy, Stáž ve firmě workshopy, semináře
Stáž v zahraničí
Před více než rokem
Online kurzy
Čtení odborných Zaučení u článků, zaměstnavatele literatury, časopisů
Během posledního roku
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q20. Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání? Prosím, neberte vůbec v potaz školení k bezpečnosti práce a požární ochraně, kterým musí povinně ze zákona projít každý zaměstnanec. n = 417
Z ostatních forem dalšího vzdělávání se mladí lidé v posledním roce nejvíce věnovali čtení odborných článků, literatury nebo časopisů (36 %), zaučeno u zaměstnavatele bylo v posledním roce 12 % respondentů. Pětina mladých lidí byla zaměstnavatelem zaučena dříve než před rokem, což je ovlivněno definicí výběrového vzorku, konkrétně stávající nezaměstnaností respondentů. Může být překvapivé, že jen malé procento ze zkoumané skupiny někdy absolvovalo online kurz (3 %, během posledního roku 4 %). Dále téměř třetina zúčastněných lidí (30 %) tvrdí, že online kurz vůbec nezná. Ve srovnání se zaměstnanými lidmi do 30 let14 se skupina nezaměstnaných mladých lidí do 25 let vzdělávala v průběhu svého života po dokončení školní docházky poměrně málo. U zaměstnanců může ve vyšší míře účasti v dalším vzdělávání částečně hrát roli i navýšení věku o pět let, protože nejenom že měli reálně více času se vzdělávání po absolvování školy účastnit, ale do vzorku pracujících patří i vyšší množství vysokoškoláků, kteří se obecně dalšího vzdělávání účastní více než lidé s nižším vzděláním. Dále samozřejmě může působit i samotný fakt, že zaměstnaní mají práci, protože kromě kurzů, které k vykonávání zaměstnání potřebují, je může stimulovat i samotné zaměstnání ve smyslu aktivizace člověka.
14
Vážený poměr zaměstnanců a OSVČ. Věk musel být navýšen kvůli početnímu zastoupení vzorku.
25
Graf 7: Srovnání účasti na různých formách dalšího vzdělávání u pracujících (15–29 let) a nezaměstnaných (15–25 let) 80 %
76 %
70 % 60 % 50 %
50 %
42 %
40 % 30 %
28 % 23 %
20 %
20 % 10 %
37 %
36 %
9% 5%
10 % 10 %
7 %8 % 4 %3 %
4 %5 % 1 %1 %
Stáž ve firmě
Stáž v zahraničí
12 %
3 %4 %4 %
0% Vzdělávací kurzy, workshopy, semináře
Online kurzy
Čtení odborných Zaučení u článků, literatury, zaměstnavatele časopisů
Před více než rokem (nezam.)
Během posledního roku (nezam.)
Před více než rokem (zam.)
Během posledního roku (zam.)
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q20. Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání? Prosím, neberte vůbec v potaz školení k bezpečnosti práce a požární ochraně, kterým musí povinně ze zákona projít každý zaměstnanec. n = 417/219
Kurzů dalšího vzdělávání (rekvalifikace, workshopy a semináře) se bez ohledu na dobu konání kurzu účastní ve vyšší míře ženy (20 %) než muži (9 %), více lidé se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním (20 %); lidé, kteří si hledají práci (16 %), než ti, kteří si práci nehledají (7 %), a dále lidé, kteří již byli někdy zaměstnáni (19 %). Ženy se obecně dalšího vzdělávání účastní více, proto není překvapivé, že to platí i v mladší věkové skupině. Podobně platí, že dalšího vzdělávání se častěji účastní vzdělanější lidé. Lidé, kteří si hledají práci, mohou dalšího vzdělávání využívat jako prostředku při hledání pracovního uplatnění nebo jsou v tomto směru obecně aktivnější než ti nezaměstnaní, kteří práci vůbec nehledají. Podobné vysvětlení může platit i u rozdílu mezi těmi, kteří už někdy byli zaměstnáni, a těmi, kteří nebyli. Lidé v této věkové skupině, kteří ještě nebyli nikdy zaměstnaní, jsou z velké části pravděpodobně absolventi, kteří školu dokončili před poměrně nedávnou dobou. Tito absolventi mohou mít pocit, že jsou díky tomu vzdělaní dostatečně a to, co jim na pracovním trhu chybí, je zejména praxe. Ve srovnání důležitosti dalšího vzdělávání a praxe, totiž celá polovina mladých lidí soudí, že další vzdělávání je méně důležité než praxe, další část lidí (31 %) si myslí, že jsou tyto dvě formy získávání zkušeností co do důležitosti srovnatelné.
26
Graf 8: Účast na dalším vzdělávání podle různých faktorů
Účastnil se Celkem
14 %
Žena Muž Postoj k DV
zaměstnán
Hledá práci
Byl již
20 % 11 % 9% 7% 16 %
Ne Ano
27 %
9%
9%
16 %
48 %
10 % 16 %
Nezná/neví
53 %
9%
SŠ, VŠ Vyučen Základní
Zná ale nezvažuje
50 %
20 %
Negativní Pozitivní
Nehledá Hledá
Zvažuje
11 % 8%
35 %
33 %
41 %
16 %
59 %
19 %
54 % 50 % 45 %
23 % 29 % 30 %
41 %
35 % 53 %
18 %
29 % 25 %
47 %
0%
3% 10 % 16 %
24 %
52 % 19 %
5%
50 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q20. Jaké máte zkušenosti s následujícími způsoby dalšího vzdělávání? Prosím, neberte vůbec v potaz školení k bezpečnosti práce a požární ochraně, kterým musí povinně ze zákona projít každý zaměstnanec. n = 417
Obecně se dá tvrdit, že zkoumaná skupina se dalšího vzdělávání příliš neúčastní, jediná větší účast je čtení odborných článků a zaučení zaměstnavatelem, nicméně tyto formy patří pod další vzdělávání pouze v jeho nejširší definici. Ostatních forem, které jsou nějakým způsobem formalizovány, se mladí nezaměstnaní do 25 let účastní jen ve velmi malé míře. Respondenti dále spíše deklarují, že se „potřebují vzdělávat, aby si našli práci“ (výrok byl na škále 1–10 hodnocen průměrně mírou souhlasu 6,8), nicméně z nízké účasti na dalším vzdělávání a zároveň k deklarované aktivitě při hledání práce vyplývá, že mladí nezaměstnaní další vzdělávání jako prostředek k hledání zaměstnání spíše nepoužívají. 4.1.1 Informační kanály Mladí lidé bez zaměstnání si informace o dalším vzdělávání hledají ve stejné míře mezi svými známými a přáteli, přes internetové portály či se obracejí na úřad práce. Téměř třetina dotázaných si informace hledá i na sociálních sítích. Uvedené možnosti (kromě úřadu práce) implikují spíše aktivnější formu vyhledávání informací o dalším vzdělávání ze strany skupiny mladých lidí, dá se říct, že pouze nečekají, jaké informace se k nim dostanou, ale pokud mají zájem, vyhledávají si je sami. Informace o dalším vzdělávání přes úřady práce jsou chápány jako pasivnější forma vyhledávání, lidé se informace dozvídají z letáků či od
27
7% 9% 9% 100 %
zprostředkovatelek. Pětina mladých nezaměstnaných lidí si nevyhledává informace o dalším vzdělávání nikde. Graf 9: Zdroje informací o dalším vzdělávání15
Mezi svými známými a přáteli
44 %
Internetové portály
44 %
Přes úřady práce
43 %
Na sociálních sítích
31 %
Tištěné inzeráty
24 %
Média (televize, rádio)
16 %
Neziskové organizace
7%
Nikde
20 % 0%
10 %
20 %
30 %
40 %
50 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q33. Kde si vyhledáváte informace o možnostech dalšího vzdělávání? n = 417
4.2
Motivace
Účast na dalším vzdělávání je pevně podmíněna motivací jednotlivce, tedy souhrnu vnitřních podnětů, které vedou k určité činnosti. Motivaci je možné rozlišovat na vnitřní, založenou na individuálních přesvědčeních, vlastnostech a hodnotách; a vnější, která vychází z externího popudu. Vnitřní motivace je u skupiny mladých lidí do 25 let, zejména těch nezaměstnaných, poměrně velkým problémem. Mladí lidé bez zaměstnání často nemají žádnou motivaci se dalšího vzdělávání účastnit, nemusí v něm vidět potřebu. Demotivace může souviset i se špatnými zkušenostmi se vzděláváním (včetně počátečního), svoji roli může u některých hrát i obava a nedůvěra ve vlastní schopnosti, a to zejména u lidí s nízkou kvalifikací. Mladí lidé mohou mít pocit, že se již nepotřebují dále vzdělávat, když právě opustili vzdělávací systém, že pro absolventy je daleko podstatnější praxe. Pokud se lidé v této věkové skupině rozhodnou se nějaké formy dalšího vzdělávání zúčastnit, zásadní motivací je získání práce nebo kariérní postup, tedy motivace vnější (PS). Ve výzkumu NÚOV (Úlovcová 2003) byl požadavek či doporučení zaměstnavatelem k absolvování kurzu nejsilnějším motivátorem; ostatní důvody měly zanedbatelný význam. V případě vzdělávání u zaměstnavatele, je u mladých lidí motivace vyšší, mladí zaměstnanci se chtějí dále vzdělávat a udržet si práci, výhodou může být i fakt, že je kurz hrazen zaměstnavatelem.
15
Respondenti měli možnost vybrat více možností.
28
Význam vlivu dosavadní úrovně vzdělání se promítá i do této cílové skupiny, platí, že vyšší motivaci se dále vzdělávat mají lidé s vyšším stupněm vzdělání. Motivace k dalšímu vzdělávání byla ve výzkumu v rámci projektu Kooperace (2015) zkoumána pomocí baterie výroků, které měli respondenti hodnotit na škále od 1 k 10, kde 10 byl největší a 1 nejmenší souhlas s výrokem.16 Tabulka 12: Výroky – motivace k dalšímu vzdělávání Výrok Mám dobrý pocit, když se něco nového dozvím a naučím.
Průměrné hodnocení 7,4
Potřebuji se vzdělávat, abych našel/a práci. Potřebuji se vzdělávat, abych mohl/a v práci růst a mít lepší podmínky.
6,8 6,7
Zaměstnavatelé si všímají, jestli se člověk dál vzdělává.
6,5
Je výhodné se vzdělávat, protože člověk dostane vyšší podporu od úřadu práce, než kdyby se nevzdělával.
5,8
Rád/a bych změnil/a obor a začal/a znovu, proto je potřeba se vzdělávat.
5,5
Musím se vzdělávat, protože se to po mně vyžaduje.
5,4
Další vzdělávání nepomáhá k získání práce. Nemám chuť už se něco dalšího učit. Nepotřebuji se vzdělávat.
5,4 4,8 4
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q26. Na další vzdělávání dospělých existují různé názory, nás by zajímalo, co si o něm myslíte právě Vy. Uveďte prosím, do jaké míry s každým výrokem souhlasíte nebo nesouhlasíte. n = 417
Zkoumaná skupina mladých lidí bez zaměstnání deklarovala poměrně vysokým průměrným hodnocením dobrý pocit z nově naučených poznatků. Toto hodnocení výroku bylo relativně vysoké u všech zkoumaných skupin a příliš nekoresponduje s celkovou výší navštěvovaných forem dalšího vzdělávání (u mladých viz předchozí podkapitola). Přes uvedený nesoulad tvrzení a reálného chování skupiny je pozitivní, že dozvídání se nových věcí je poměrně kladně hodnoceno (kromě uvedeného průměru to dokazuje i vysoký počet respondentů, pětina oslovených, kteří hodnotili výrok nejvyšší známkou 10 bodů). Výrok hodnotily pozitivněji ženy (průměr 7,9) než muži (7) a lidé s vyšším vzděláním (SŠ 8 bodů; ZŠ 6,7 bodů), což opět koresponduje s celkovým trendem, jak již bylo popsáno výše. Ve výzkumu se rovněž projevují výše zmiňované faktory vnější motivace, zejména tlak ze strany zaměstnavatelů a hledání uplatnění na pracovním trhu obecně. Relativně vyšší hodnocení se objevují u výroků „potřebuji se vzdělávat, abych našel/a práci“ (průměrné hodnocení 6,8 bodů), „potřebuji se vzdělávat, abych mohl/a v práci růst a mít lepší podmínky“ (6,7 bodů) a „zaměstnavatelé si všímají, jestli se člověk dále vzdělává“ (6,5 bodů). U všech třech výroků dávaly vyšší hodnocení ženy, vzdělání nemělo vliv (kromě prostředního výroku, kdy vyšší hodnocení dávali absolventi středních škol). Uvedené tři Baterie byla uvozena otázkou „Na další vzdělávání dospělých existují různé názory, nás by zajímalo, co si o něm myslíte právě Vy. Uveďte prosím, do jaké míry s každým výrokem souhlasíte nebo nesouhlasíte.“ 16
29
výroky společně s dalším průměrně hodnoceným výrokem („je výhodné se vzdělávat, protože člověk dostane vyšší podporu od úřadu práce, než kdyby se nevzdělával“, 5,8 bodů) tvoří faktor jakéhosi pragmatismu, který vycházel i z měření zátěží jednotlivých výroků. Někteří mladí lidé mají k dalšímu vzdělávání praktický až pragmatický přístup, vzdělávají se tedy zejména, když z toho pro ně plynou ještě jiné výhody. Pohlaví ani vzdělání nemělo větší vliv. Ve výzkumu rovněž mladí lidé deklarovali spíše nesouhlas s výroky „nemám chuť už se něco dalšího učit“ (průměrné hodnocení 4,8 bodů) a „nepotřebuji se vzdělávat“ (4 body). Vyšší průměrné hodnocení dávali muži (5 a 4,4 body) než ženy (4,3 a 3,1 body) a lidé s nižší kvalifikací (ZŠ 5,9 a 4,5 body) než s vyšší (SŠ 3,6 a 3,1 body). Menší míra souhlasu s uvedenými výroky implikuje postoj mladé skupiny nezaměstnaných, kteří věří, že obecně je další vzdělávání potřebné a je dobré se dále vzdělávat, ale mohou mít pocit, že na tuto činnost mají díky svému věku ještě čas a v současnou chvíli potřebují řešit důležitější věci. Uvedená zjištění souvisejí i s obecným popisem motivace mladých nezaměstnaných lidí uvedeným výše – skupina nemá přílišnou motivaci účastnit se dalšího vzdělání, v návaznosti na trh práce je pro ni podstatnější získání chybějící praxe. Pokud se mladí lidé rozhodnou se dále vzdělávat, činí tak tehdy, když vnímají z okolí stimuly, že by jim další vzdělávání mohlo k něčemu pomoct (k vyšší podpoře od ÚP či přímo k dosažení pracovního místa nebo kariérního postupu). Zároveň skupina deklaruje, že je přínosné se něco nového dozvídat, že se dále vzdělávat potřebují a že mají dobrý pocit z nově nabytých vědomostí, ale dalšímu vzdělávání se v současné době příliš nevěnují, což může být způsobeno různými důvody, z nichž některé jsou popsány výše.
4.3
Postoje k dalšímu vzdělávání
Postoje k dalšímu vzdělávání17 mladé skupiny nezaměstnaných jsou spíše pozitivní, a to v pasivním směru (do klastru pozitivního aktivního postoje k dalšímu vzdělávání bylo zařazeno 20 % respondentů, do pozitivního pasivního 44 % mladých nezaměstnaných), vyloženě negativně se k dalšímu vzdělávání staví 19 % dotázaných. Pracující18 lidé ve stejném věku vykazují rovněž pozitivní postoj k dalšímu vzdělávání, ale v o něco vyšší míře – skoro tři čtvrtiny dotázaných (50 % z nich má pozitivní pasivní postoj a 22 % pozitivní aktivní; negativní aktivní postoj deklarovalo pouze 6 %).
Postoje k dalšímu vzdělávání byly měřeny pomocí ověřeného nástroje Emoti*scape TM, kdy respondent vybral ze 41 obrázků emocí jeden, kterým odpovídal na otázku „Když se řekne další vzdělávání dospělých, jaký pocit s ním máte spojený?“. V další otázce respondent popsal, proč si vybral právě tento obrázek. Emoce byly následně tříděné do různých typů klastrů podle podobnosti. Viz příloha 4. 18 Zaměstnanci a OSVČ. 17
30
Graf 10: Postoje k dalšímu vzdělávání – srovnání pracujících a nezaměstnaných Pozitivní aktivní Nezaměstnaní mladí 15—25 let
Pozitivní pasivní
20 %
Pracující mladí 15—29 let
Negativní pasivní
44 %
22 %
Negativní aktivní 17 %
50 %
0%
19 %
21 %
50 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q24. Když se řekne „DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH“, jaký pocit s tím máte nejvíce spojený? Vyberte jeden obrázek, který se podle Vás nejvíce hodí. n = 417/219
Mladí nezaměstnaní nejčastěji vyjadřovali postoj k dalšímu vzdělávání emocí patřící do klastru „nadšení, inspirace“ (19 %) a „klid, pohoda“ (18 %). Naproti tomu pracující ve věku 15–29 let vyznačovali ve vztahu k dalšímu vzdělávání „zájem, zvědavost“ (34 %) a také „nadšení, inspirace“ (18 %). U nezaměstnaných mladých lidí se základním vzděláním nicméně převažuje klastr „podráždění, zklamání“ (22 %), u vyučených mladých nezaměstnaných převažoval pocit, řadící se do klastru „nadšení, inspirace“ (23 %) a u středoškoláků „zájem, zvědavost“ (29 %). Tabulka 13: Nejčastější emoce vyjadřované vůči dalšímu vzdělávání – srovnání pracujících a nezaměstnaných
Nejčastější pocity Nezaměstnaní ve věku 15– Zaměstnanci ve věku 15– 25 let 29 let 1. Nadšení, inspirace (19 %) 1. Zájem, zvědavost (34 %) 2. Klid, pohoda (18 %)
2. Nadšení, inspirace (20 %)
3. Podráždění, zklamání (13 %)
3. Klid, pohoda (15 %)
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q24. Když se řekne „DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH“, jaký pocit s tím máte nejvíce spojený? Vyberte jeden obrázek, který se podle Vás nejvíce hodí. n = 417/219
31
6%
100 %
Celkově pozitivní postoj k dalšímu vzdělávání vyjadřovalo o něco více žen (70 %) než mužů (60 %). Postoj se rovněž mění se vzděláním, mladí nezaměstnaní se základním vzděláním další vzdělávání hodnotí půl na půl (pozitivní přístup deklarovalo 51 % lidí se ZŠ vzděláním), pozitivněji se k němu staví mladí lidé s výučním listem (pozitivní postoj deklarovalo 63 % vyučených) a nejlepší vztah k dalšímu vzdělávání mají absolventi středních a vysokých škol 19 (76 % z nich má k DV pozitivní postoj). Pozitivní postoj k dalšímu vzdělávání rovněž deklarovalo více těch mladých bez zaměstnání, kteří práci hledají (70 %) oproti těm, kteří ji nehledají (30 %). Postoj k dalšímu vzdělávání se mění rovněž s délkou nezaměstnanosti, mladí lidé s kratší délkou nezaměstnanosti jsou ve více případech nakloněni dalšímu vzdělávání (72 % dotázaných s délkou nezaměstnanosti do 6 měsíců) oproti těm s delší dobou bez zaměstnání (pozitivní postoj k dalšímu vzdělávání má 64 % mladých lidí s dobou nezaměstnanosti 6–12 měsíců a 54 % s dobou nezaměstnanosti delší než jeden rok). Graf 11: Postoje k dalšímu vzdělávání nezaměstnaných osob do 25 let podle různých faktorů Pozitivní Celkem
64 %
Žena Muž
Hledá
práci
Délka
nezam.
Nad 12 měsíců 6—12 měsíců Do 6 měsíců
36 %
70 %
30 %
60 %
SŠ, VŠ Vyučen Základní Nehledá Hledá
Negativní
40 % 76 %
24 %
63 %
37 %
51 %
49 %
44 %
56 % 70 %
30 %
54 % 64 % 72 % 0%
46 % 36 % 28 % 50 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q24. Když se řekne „DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH“, jaký pocit s tím máte nejvíce spojený? Vyberte jeden obrázek, který se podle Vás nejvíce hodí. n = 417
Výsledky výzkumu Kooperace (2015) ukázaly, že pozitivnější postoj k dalšímu vzdělávání vykazují spíše aktivnější (ve významu popsaném výše) a vzdělanější mladí lidé, což potvrzuje původní předpoklad z pracovních skupin (PS). Fakt, že dalšímu vzdělávání se více věnují vzdělanější lidé, vychází i z dalších výzkumů (např. Respekt Institut). Počáteční vzdělávání totiž samozřejmě člověka jen nevzdělává ve smyslu naučení více poznatků, ale i vychovává a kultivuje jeho předpoklady k dalšímu životu, ať už po profesní nebo osobní stránce. Ačkoli je vzdělávací systém v ČR poměrně neprostupný a vzdělávání je v něm Kategorie jsou z důvodu malého počtu lidí s vysokoškolským vzděláním ve vzorku sloučeny, případně se používá jako nejvyšší vzdělání pouze středoškolské. 19
32
100 %
komunikováno jako proces, který je ukončen poslední vykonanou zkouškou ve škole (PS), ukazuje se, že i přesto má na další vzdělávání velký vliv. Může to být dáno jednak jinou strukturou výuky ve vyšších stupních vzdělávacího systému, u vysokých škol dále zájmem studenta o vybraný obor, kdy po skončení vysoké školy zájem neutuchá, ale je dále rozvíjen prostřednictvím dalšího vzdělávání. Systém počátečního vzdělávání nicméně sám o sobě nemusí být tím kauzálním pojítkem na vyšší zájem o další vzdělávání u vzdělanějších lidí, svou roli mohou hrát i osobnostní rysy lidí, kteří jsou více vzdělaní proto, že mají o učení zájem, a dá se tedy předpokládat, že jim zájem potrvá dále do dospělosti. Nemusí jít vždy o vysokou školu, ve výzkumu Kooperace (2015) i přes absenci vzorku vysokoškoláků z důvodu věku pro skupinu mladých nezaměstnaných, vykazovali pozitivní přístup k dalšímu vzdělávání rovněž ti s vyšší kvalifikací (středoškoláci a vyučení). Kauzální vztah vlivu počátečního vzdělávání na vzdělávání další platí obecně, bez ohledu na věk, je ale pozitivní, že mladá skupina nezaměstnaných se statistice nevymyká. Po revoluci v roce 1989 se totiž výrazně změnil vzdělávací systém (a změnami prochází i nadále) a dále existují názory, že dnešní mladá generace je jiná než ty předchozí ve smyslu zpohodlnění a absence předpokladu tvrdé práce za splněním nějakého cíle. Z výsledků výzkumu Kooperace (2015) tedy vyplynulo, že postoje mladé skupiny nezaměstnaných lidí do 25 let k dalšímu vzdělávání jsou vesměs pozitivní, nicméně je to spíše pouze deklarovaný, efemérní postoj, který se v reálné účasti na formách dalšího vzdělávání příliš neprojevuje.
4.4
Potřeby v dalším vzdělávání
Někteří mladí lidé si ze školy mohou odnést negativní postoj k jakémukoli získávání vědomostí, proto je některými odborníky navrhováno pořádat kurzy dalšího vzdělávání pro mladé lidi úplně jinou formou, než na kterou jsou zvyklí ze školy. Ideální jsou samozřejmě formy vhodné pro mladé lidi, tedy učení se praxí a získáváním zkušeností, například vzdělávání zážitkovými kurzy, účast na vzdělávacích workshopech atp. Veškeré informace si mladí lidé bez problémů umějí vyhledat sami, takže vyhledávání informací nemá být předmětem dalšího vzdělávání (PS).
4.5
Bariéry (objektivního rázu)
S výše uvedenými motivacemi úzce souvisejí bariéry účasti v dalším vzdělávání. Obvykle bývají rozlišovány tři základní skupiny faktorů bránící dospělým v účasti na dalším vzdělávání; jedná se o bariéry situační, institucionální a osobnostní (Rabušic, Rabušicová 2008). Zvláštní kategorií bariér, která stojí mimo tři zmíněné, jsou bariéry systému. Situační bariéry představují soubor objektivních podmínek znemožňujících jedinci účast na dalším vzdělávání. Mezi nejvýznamnější překážky z této věkové skupiny patří nedostatek času a finanční náklady, přičemž rozložení bariér se liší podle vlastností zkoumané skupiny. U ekonomicky aktivních jedinců ve věku 20–29 let (včetně studentů) se jako důvod neúčasti na dalším vzdělávání objevuje zejména časové hledisko (16 %), finanční náklady na další vzdělávání jako bariéra jejich účasti nebyly příliš deklarovány (5 %) (Úlovcová, 2003: 74). Ve výzkumu Kooperace (2015) skupina nezaměstnaných mladých lidí bariéru nedostatku času spíše nedeklarovala (průměrné hodnocení výroku 20 „nemám na vzdělávání čas“ bylo 4,3), zato se jako největší bariéra účasti na dalším vzdělávání projevuje právě nedostatek financí (výrok „nemám na vzdělávání peníze“ byl průměrně hodnocen 7 body). Finanční bariéry jsou pro cílovou skupinu do jisté míry specifikem, protože tato cílová skupina vzhledem k věku většinou nemá našetřené peněžní prostředky a zároveň patrně 20
Respondenti hodnotili výroky na škále od 10 do 1, kdy 10 bylo nejvyšší hodnocení a 1 nejnižší.
33
záleží na míře finanční podpory od rodičů (PS). Hodnocení ani jednoho výroku výrazně neovlivňovalo pohlaví ani vzdělání. Mezi situační bariéry dále patří nutnost dojíždět či přílišná vzdálenost bydliště od místa konání kurzů, zdravotní indispozice a případně etnické bariéry (Žáčková 2009: 11). Původní předpoklad, že mladí lidé jsou v porovnání se staršími lidmi více ochotni do kurzů dojíždět, se nepotvrdil (průměrné hodnocení výroku „musel/a bych za vzděláváním dojíždět, což je komplikované“ hodnotila mladá skupina průměrem 5,4 bodu a starší lidé mezi 50 a 65 lety průměrem 5,9 bodu). Hodnocení výroku je na škále v průměrné pozici, lze tedy říci, že nutnost dojíždění do kurzů cílová skupina nevnímá jako výraznou překážku, u důvodů neúčasti na jednotlivých formách se tato bariéra vůbec neobjevila. Nicméně hodnocení výroku je ovlivněno tím, jestli se respondenti dále vzdělávat chtějí nebo ne. Extrémní hodnocení výroku (1 bod) je možné u zkoumané skupiny vysledovat u obyvatel větších měst (nad 100 tis. obyvatel), druhý pól (hodnocení 10 bodů u lidí z menších měst) se výrazně neprojevil. Bariéry v dalším vzdělávání plynoucí ze zdravotních omezení se ve výzkumu u této věkové skupiny významně neprojevily. Etnické bariéry ve výzkumu zkoumány nebyly. Současně lze mezi situační bariéry zařadit i gender, pokud na další vzdělávání nahlížíme z perspektivy životního cyklu. Rodinné povinnosti jako překážku limitující účast na dalším vzdělávání uvedlo ve věkové skupině 18–24 let 7 % žen a 3 % mužů (ČSÚ 2013a: 139), ve výzkumu Kooperace (2015) tato proměnná jako bariéra dalšího vzdělávání zkoumána nebyla. Institucionální bariéry bývají charakterizovány jako nesoulad nabídky dalšího vzdělávání jako celku a jeho poptávky ze strany koncových příjemců. Do této kategorie tedy spadá nedostatek informací o vzdělávacích kurzech, nedostatek vhodných kurzů či jejich nízká kvalita (nedostatek informací bývá někdy vytyčován jako samostatná bariérová kategorie). Nedostatek informací o vzdělávacích kurzech a nedostatek vhodných kurzů byly ve výzkumu Kooperace (ibid.) hodnoceny stejně. Souhlas s výrokem „chybí mi informace o možnostech vzdělávání v dospělosti“ hodnotila cílová skupina průměrným hodnocením 5,9 bodů. Pohlaví respondenta nemělo na hodnocení výroku větší vliv (ženy průměrně hodnotily výrok 6,1 body, muži 5,8 body). Vyšší míru chybějících informací o dalším vzdělávání deklarovali ve zkoumané skupině lidé se základním vzděláním (průměrné hodnocení výroku 6,5 bodů), se zvyšujícím se vzděláním průměrné hodnocení klesalo na průměrných 5,5 bodů u středoškoláků. Takové zjištění není překvapivé, lidé s vyšším vzděláním mají větší zájem se i dále vzdělávat, proto si informace i častěji hledají, v některých případech mohou být také ve vyhledávání informací zručnější než lidé se vzděláním nižším. Nedostatek vhodných kurzů deklarovalo 16 % mladých nezaměstnaných lidí 21 , celkově byl výrok hodnocen průměrně (5,9 bodů), případná nedostatečná nabídka kurzů v regionu tedy není vnímána negativně. Z pohledu jednotlivce tedy buď kurzy v jeho regionu jsou, nebo se nechce vzdělávat a na umístění kurzů mu tedy nezáleží anebo nemá problém dojet jinam. Pohlaví nemá na hodnocení výroku vliv, podobně jako u předchozího je rozdíl mezi průměrným ohodnocením velmi malý (ženy 6 bodů, muži 5,8 bodů). Nejvyšší míru špatné nabídky kurzů v regionu deklarovali lidé s výučním listem (průměrné hodnocení výroku 6,5 bodů), středoškoláci hodnotili výrok průměrnou známkou 5,2 bodů, nabídka kurzů v regionu se jim zdá průměrná (13 % z nich dokonce ohodnotilo výrok extrémní známkou 1). Popsané hodnocení může být výsledkem snahy dovzdělávat se ve svém oboru, kterou 21
Hodnocení výroku „v mém regionu se nenabízejí kurzy toho, co by mě zajímalo“ známkou 9 a 10.
34
nicméně deklaruje pouze čtvrtina (28 %) mladých lidí, kteří se chtějí dále vzdělávat. Ale i ti, kteří se přímo ve svém oboru vzdělávat nechtějí, musejí vycházet z již dosažených znalostní z počátečního vzdělávání. Absolventi výučních oborů mají díky různorodosti a specifičnosti jednotlivých oborů menší šanci najít kurz dalšího vzdělávání, který by rozvíjel dovednosti v učebním oboru získané. Naopak mezi absolventy středních škol je mnoho lidí, kteří vystudovali školu obecnějšího charakteru, takže pro ně je nabídka kurzů dalšího vzdělávání logicky širší, nehledě k tomu, že vzdělávací agentury častěji pořádají více kurzů obecných (práce s počítači, jazyky, soft skills), které se pro absolventy učebních oborů hodí méně. Kvalita vzdělávacích kurzů ve výzkumu Kooperace nebyla hodnocena. V kategorii ekonomicky aktivních osob ve věku 20–29 let uvedlo nedostatečnou kvalitu kurzů 3,5 % lidí neúčastnících se DV (Úlovcová, 2003: 74). Osobnostní bariéry, mezi které řadíme individuální postoje, názory a očekávání a nelze je zařadit do překážek objektivního rázu, hrají spíše roli v otázce individuální motivace ke studiu v rámci dalšího vzdělávání. Ve výzkumu Kooperace (2015) se zkoumal pocit ze školního prostředí, obavy z neúspěchu a předsudek věku. Výrok „necítím se dobře ve školním prostředí“ byl hodnocen průměrně (průměrné hodnocení 5,3 bodů), zkoumaná skupina tedy nemá na pocit ze školního prostředí vyhraněný názor. Nezaměstnaní mladí lidé se podobně vymezují i vůči obavám z neúspěchu (průměrné hodnocení výroku „bojím se, že bych kurzy nezvládl/a“ je 4,6 bodů). Nejnižší průměrné hodnocení (3,1 body) výroku „další vzdělávání není pro lidi mého věku“ vyznívá v kontextu věkové kategorie velmi pozitivně a v souladu s hodnocením dalšího vzdělávání jako takového. Mladí lidé mají pocit, že další vzdělávání se pro ně hodí; nepotvrdil se tedy předpoklad, že tím, že v nedávné době absolvovali školu, mají pocit, že všechno umí a nepotřebují se v současné době vzdělávat. Nicméně z jiných otázek v dotazníku vyplývá, že i přes to je pro ně v kontextu trhu práce výhodnější doplňovat si přednostně chybějící praxi a dalšího vzdělávání se v současné době příliš neúčastní. Tabulka 14: Výroky – bariéry v dalším vzdělávání Výrok
Průměrné hodnocení
Nemám na vzdělávání peníze. Chybí mi informace o možnostech vzdělávání v dospělosti.
7 5,9
V mém regionu se nenabízejí kurzy toho, co by mě zajímalo.
5,9
Musel/a bych za vzděláváním dojíždět, což je komplikované.
5,4
Necítím se dobře ve školním prostředí. Bojím se, že bych kurzy nezvládl/a. Nemám na vzdělávání čas. Další vzdělávání není pro lidi mého věku.
5,3 4,6 4,3 3,1
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q26. Na další vzdělávání dospělých existují různé názory, nás by zajímalo, co si o něm myslíte právě Vy. Uveďte prosím, do jaké míry s každým výrokem souhlasíte nebo nesouhlasíte. n = 417
Kromě výše uvedených bariér, které na jedince ve vztahu k dalšímu vzdělávání působí většinou přímo, ovlivňují jej i faktory systémových bariér, které ač působí nepřímo, na 35
další vzdělávání a účast v něm také mají vliv; jde o bariéry vzdělávacího systému a sociálního a rodinného prostředí. Vzdělávací systém je podle pracovní skupiny (2014) extrémně neflexibilní, některé kompetence v něm nejsou vůbec obsaženy. Špatná zkušenost z počátečního vzdělávání přímo ovlivňuje motivaci mladých lidí ke vzdělávání dalšímu; tu ovlivňuje i diferenciace „lepších a horších“ žáků na školách a jejich brzké oddělování do různých typů škol. Mladí lidé s nižším vzděláním si neuvědomují, že by si kvůli horším podmínkám na trhu práce měli kvalifikaci zvyšovat, ti s nejnižším vzděláním mohou mít problém absolvovat rekvalifikace, u kterých je určitý stupeň vzdělání podmínkou. U mladých lidí hrají ve vztahu k dalšímu vzdělávání roli i bariéry sociálního prostředí – obava z odlišování se od vrstevníků, mladí totiž obecně preferují skupinovou účast u jakékoli aktivity. Rovněž v rodině dochází k silnému ovlivňování postoje dítěte, potažmo mladého člověka vůči vzdělávání. Mezigenerační reprodukce vzdělanostního statusu je v České republice vysoká (Katrňák 2004, Šafr 2010), v rodině rovněž dochází k přenosu sociálního a kulturního kapitálu, což všechno formuje postoj člověka ke vzdělávání (nejprve počátečnímu, poté dalšímu). Ve výzkumu Kooperace (2015) byly rovněž zkoumány důvody, proč se jednotlivé cílové skupiny neúčastní vybraných forem dalšího vzdělávání. 22 Skupina mladých nezaměstnaných se v největší míře neúčastnila rekvalifikací, workshopů nebo seminářů z důvodu absence zájmu o kurz (19 %; tvrzení „nechce se mi, nemám zájem“), pocitu zbytečnosti této činnosti (19 %) nebo absence vhodných kurzů (16 %). Důvody neúčasti online kurzů byly podobné, 17 % respondentů23 nemělo o online kurzy zájem, dalších 17 % lidí z cílové skupiny tvrdilo, že „je to k ničemu“. Stáže ve firmě se nejvíce mladých lidí (40 %) neúčastnilo z důvodu „nechci pracovat zadarmo/chci mít zaplaceno“, stážím v zahraničí nejvíce (31 %) bránila jazyková bariéra. Tabulka 15: Nejčastější důvody neúčasti na různých formách DV Forma dalšího vzdělávání Rekvalifikace, workshopy, semináře Online kurzy
Stáž ve firmě Stáž v zahraničí
Nejčastější důvod neúčasti „nechce se mi, nemám zájem“ "je to zbytečné" „nechce se mi, nemám zájem“ "je to zbytečné" "nechci pracovat zadarmo" jazyková bariéra
% z všech důvodů 19 % 19 % 17 % 17 % 40 % 30 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Uvedl/a jste, že nezvažujete ** Z jakého důvodu tento způsob dalšího vzdělávání nezvažujete? n = 400
Na mladého člověka působí ve vztahu k dalšímu vzdělávání řada vlivů, z nichž některé se dají nazvat bariérami. Záleží zejména na tom, jestli je člověk zaměstnaný, nebo ne. Zaměstnaní mladí lidé nemají na další vzdělávání čas, nezaměstnaní naopak čas mají, Respondenti byli nejdříve tázáni na určitou formu dalšího vzdělávání, pokud odpověděli, že se dané formy nikdy neúčastnili, byli tázáni na důvod neúčasti. 23 Procenta jsou počítána z těch respondentů, kteří odpověděli, že neuvažují o dané formě vzdělávání. 22
36
ale nemají finance. Nutnost případného dojíždění za kurzy dalšího vzdělávání nevnímá cílová skupina jako velkou překážku, spíše má pocit nedostatku informací o jeho možnostech a vnímá spíše nedostatečnou nabídku kurzů poblíž místa bydliště. Na účast a formu dalšího vzdělávání mladých lidí působí i vlivy, kterých si jedinec nemusí být vědom. Jde zejména o rodinné prostředí, které v dětství člověka formuje k přístupům ke vzdělání jako takovému, a vzdělávací systém, který je v ČR v současné době ve školách komunikován tak, že vzdělávání končí odchodem z formálního vzdělávání (PS). V souvislosti s trhem práce mladí nezaměstnaní lidé upřednostňují získávání praxe před dalším i počátečním vzděláváním (50 % dotázaných z této cílové skupiny odpovědělo, že je pro ně další vzdělávání méně důležité než praxe a průměrné hodnocení výroku „pro uplatnění na trhu práce je praxe důležitější než vzdělání“ bylo v této skupině 7,8 bodů – nejvíce ze všech zkoumaných skupin), což může souviset právě s jejich nezaměstnaností, vidí, že jim samotné vzdělání k vyřešení nezaměstnanosti nepomůže a od zaměstnavatelů slyší, že nedostatek praxe je při přijetí do zaměstnání problémem.
5 Vybrané nástroje ke vztahu ke skupině Obecně vzato, v České republice neexistuje žádný vhodný a využívaný nástroj na podporu dalšího vzdělávání skupiny mladých lidí do 25 let. U této věkově vymezené skupiny je vhodné další vzdělávání navázat na vzdělání počáteční více než u jiných skupin, protože mladí lidé nemají kvůli věku na trhu práce příliš zkušeností, na které by se další vzdělávání dalo napojit. Provázanost počátečního s dalším vzděláváním obecně chybí, ačkoli existují v oficiálních dokumentech náznaky (např. MŠMT 2001), že by se tento stav měl v rámci celoživotního učení zlepšit. Existuje zároveň názor, že systém počátečního vzdělávání nemá potřebnou úroveň a že se zkvalitňováním vzdělávacího systému by se mělo začít především u něj (PS). Nástroje v dalším vzdělávání se obecně dají rozdělit na legislativní, informační, administrativní a ekonomické, ačkoli některé nástroje svou povahou spadají do více druhů. Mezi legislativními nástroji se, kromě zákonů a strategií, které se vztahují k dalšímu vzdělávání obecně (Kooperace 2015) a platí tedy mj. i pro mladé do 25 let, cílové skupině nic specificky nevěnuje.
5.1
Informační nástroje
Online informační nástroje o dalším vzdělávání jsou pro skupinu mladých do 25 let vhodné, protože oproti jiným věkovým skupinám jsou mladí schopnější poměrně efektivně potřebné informace na internetu vyhledávat (PS). Oproti starším lidem ve věku více než 50 let, mladí využívají k vyhledávání informací o dalším vzdělávání i sociální sítě (Kooperace 2014). Mladí lidé obecně nemají dostatečný přehled o možnostech a formách dalšího vzdělávání, neorientují se v systému, proto jsou pro ně vhodné shrnující weby, ideálně zaměřené na jejich věkovou skupinu. Příkladem takového shrnujícího webu je InfoAbsolvent nebo Průvodce světem povolání. Portál InfoAbsolvent je souhrnným webem pro studenty a absolventy, popisuje mj. konkrétně různá povolání, sleduje i tematické statistiky, obsahuje test na vyhledání vhodného studijního oboru, hodí se pro základní orientaci na trhu práce, což je pro cílovou skupinu vhodné. Odborníky (PS) jsou vyzdvihovány aktualizované informace o požadavcích zaměstnavatelů a jimi žádaných kompetencích, oborech a mobilitě; dále možnosti navigace prostřednictvím oborů a povolání a v neposlední řadě malé nároky, které jsou na uživatele kladeny. Na stránkách nicméně není uvedena metodika sběru dat a ani jinak se nelze dopátrat toho, jakým způsobem byla data sbírána, což činí portál méně důvěryhodným. Web Průvodce světem povolání je typově podobný jako InfoAbsolvent. Jeho 37
výhodou je propojení s integrovaným systémem (ISTP), jinak je však hůře zpracovaný a obsahuje méně informací než InfoAbsolvent (ibid.). ISTP (integrovaný systém typových pozic) je rovněž souhrnným portálem pro nezaměstnané osoby. Zahrnuje v sobě poradce při výběru povolání, popis profesí dle Národní soustavy povolání, databázi kurzů dalšího vzdělávání a katalog pracovních míst určený zejména pro personalisty. Zásadní nevýhodou portálu je jeho neaktualizovanost, a tudíž pravděpodobná nevyužívanost a neznalost mezi potenciálními uživateli. Jobtip patří mezi internetové nástroje na pracovní sebediagnózu, kterých existuje více. Poradce pro výběr povolání ocení hlavně ctižádostivější jedinci s vyšší PC gramotností, ale poradce je vhodný pro každého. Odborníci (ibid.) soudí, že značná část cílové skupiny k tomu nemá dostatečný kulturní a informační kapitál.
5.2
Administrativní nástroje
Mezi administrativní nástroje dalšího vzdělávání, které jsou pro cílovou skupinu využitelné, patří Národní soustava kvalifikací a rekvalifikace (obecný popis nástrojů, jejich klady a zápory viz Kooperace 2015). NSK z důvodu malého množství uznatelné praxe patrně nevyužije tolik mladých lidí jako ve starších věkových kategoriích, ale na druhou stranu, zejména pro mladé lidi s nízkou kvalifikací existence nástroje může mít velký význam, protože je to pro ně šance, jak alespoň nějakou kvalifikaci získat. Na úřadech práce se nezaměstnané mladé lidi (zejména mladistvé) snaží spíše vracet do škol, takže NSK je vhodnější spíše pro ty starší z uvedené věkové skupiny, kteří mají zároveň více zkušeností (např. se dá navazovat na volnočasové záliby, kterým se mladí lidé věnují více než ti starší). Skupina mladých lidí o soustavě většinou neví (PS). Z nezaměstnaných mladých lidí o existenci možnosti nechat si uznat praxi vědělo 12 % dotázaných. I přes většinovou neznalost konceptu nástroj hodnotili mladí lidé bez zaměstnání vesměs pozitivně (Kooperace 2015). Graf 12: Hodnocení konceptu NSK 10 „To je výborný nápad“ – 1 „To není vůbec dobrý nápad“ 10 7—9 5—6 2—4 1 Nevím
40 %
0%
37 %
13 %
3% 6%
50 %
100 %
Zdroj: Výzkum Kooperace 2015; Q37B. Jak takový systém hodnotíte?
n = 417
Pro některé mladé lidi může být výhodná kratší doba a jednodušší získání kvalifikace podle NSK než získání výučního listu. Existují obavy, že by se po rozšíření znalosti o NSK mezi mladé lidi ve věku učňů tato možnost nadužívala, čemuž by se mělo nějakým způsobem zamezit. Pro mladé lidi bez praxe certifikát NSK může znamenat ceněnou položku do životopisu, standardizovaný vzhled certifikátu navíc zlepšuje jeho vnímání u zaměstnavatelů. Nedostatky nástroje pro cílovou skupinu jsou spatřovány např. v náročnosti některých zkoušek, což může být pro některé ze skupiny mladých lidí odrazující. Dále je pro mladé lidi nevýhodou finanční zátěž nutná pro složení některých zkoušek, protože mladí lidé (zejména ti nezaměstnaní) nemají většinou vytvořené velké finanční rezervy. Některé kurzy 38
vedoucí ke zkoušce mají stanovené podmínky, které mohou být pro některé ze skupiny nesplnitelné (např. věk u mladistvých nebo dosažené vzdělání u lidí s nízkou kvalifikací) (PS). Dalšího vzdělávání ve formě rekvalifikací se osoby do 25 let účastní v podobném množství jako ostatní věkové kategorie (v roce 2011 lidé do 25 let tvořili 13 % ze všech účastníků rekvalifikací) (MPSV 2011). Z nezaměstnaných mladých lidí se v posledním roce rekvalifikací účastnily 3 % ze zkoumané skupiny, dříve než v posledním roce 2 % z nich, což v porovnání s ostatními zkoumanými skupinami je poměrně málo (Kooperace 2015). Existuje názor (PS), že pro určité části zkoumané skupiny nejsou rekvalifikace příliš vhodným nástrojem. Lidé ve věku do 25 let jsou často nedávnými absolventy školy, takže si uplatnění hledají většinou v oboru, který vystudovali. Případné rekvalifikace se účastní většinou až po několika letech neúspěšného shánění zaměstnání v původním oboru, případě po nedokončeném studiu. Mladí lidé se základním vzděláním rekvalifikace využívají za účelem zvýšení kvalifikace a zlepšení postavení na trhu práce, ale ne všech se z důvodu výše vzdělání mohou účastnit. Oproti studiu ve škole je to pro ně rychlejší forma vzdělání, více navázaná na trh práce a kurzy si nemusejí sami hradit (ibid.). Rekvalifikační kurzy mají pro (zejména dlouhodobě) nezaměstnané mladé lidi význam zvláště v aktivizaci jedince a v (znovu)získání některých pracovních návyků, které se mohou v období nezaměstnanosti ztrácet. Získaným certifikátem si mohou mladí lidé zvýšit sebevědomí a samozřejmě v neposlední řadě i reálně zvýšit své šance na trhu práce. Nicméně tento fakt může na druhou stranu, v případě nezlepšení stavu po absolvování rekvalifikace, působit naopak velmi demotivačně. Pro mladé lidi, kteří jsou na trhu práce omezeni zejména absencí praxe, by bylo vhodné, kdyby rekvalifikace byly zaměřené převážně prakticky (ibid.). Projekt UNIV kromě jiného (viz Kooperace 2015) pilotoval uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení. Mladí lidé vzhledem k věku mají leckdy málo takových uznatelných zkušeností, ale mohou navazovat například na „praxi“ z případných zájmových kroužků, které ze školního věku ještě mohou přetrvávat. Výhodou je částečné nahrazení absence praxe a různé certifikáty mají i psychologický efekt na jejich držitele – více si věří u pohovorů, snadněji se mu dovednost prokazuje (než když certifikát nemá) a zároveň si uvědomí, co všechno je možné do životopisu napsat, čímž si situaci na trhu práce může trochu vylepšit. Problémem je, že velká část ze zkoumané skupiny o možnostech uznávání různých, i informálních znalostí neví. Zaměstnavatele často daný typ znalostí zajímá, protože to částečně vypovídá o osobnosti uchazeče, ale mnohdy jim nezáleží na tom, jestli jsou to znalosti uznané nebo ne, což opět může mladým lidem bez praxe zvýšit konkurenceschopnost. Ve státní sféře je ale uznatelné pouze formální vzdělání nebo akreditované kurzy (PS).
5.3
Ekonomické nástroje
Mezi hlavní ekonomické nástroje, které mají přímý dopad na cílovou skupinu, patří Evropský sociální fond (ESF). Podle odborníků (PS) projekty ESF pomohly mnoha lidem i z cílové skupiny, protože jsou na ni ve velké míře cíleny. Dopady projektů jsou často vidět, projekty celkově mají širokospektrální podporu, výzvy jsou poměrně otevřené, systém celého ESF není rigidní, umožňuje přinášet nové impulzy, což je pro mladou, nestabilní skupinu lidí vhodné. Projekty ESF mají samozřejmě i mnoho nevýhod (pro bližší popis viz Kooperace 2015), jednou z nich je i častá krátkodobost účasti cílové skupiny v nich, někteří mladí lidé hledají spíše činnost, kterou by mohli dělat dlouhodobě, proto se některých projektů nemusejí chtít kvůli tomu účastnit. Programy Erasmus, Leonardo da Vinci, Grundvig (nyní už pouze Erasmus+) jsou pro skupinu mladých lidí do 25 let velmi vhodné. Do zahraničí vyjede spíše právě tato skupina,
39
mladí lidé častěji než starší ještě nemají závazky, zároveň jim činnosti v programech dodají sebevědomí a přehled a zaměstnavatelé to oceňují (ibid.). Dalším pro zkoumanou skupinu velmi vhodným ekonomickým nástrojem jsou stáže. Mladým lidem po škole chybí zejména praxe, kterou si díky stáži u zaměstnavatele mohou doplnit a zároveň získat lepší přehled o fungování firmy. Kvalitnější praxe se jim dostane, když bude zaměstnavatel finančně motivován za čas strávený se stážistou (jako je to v projektu Stáže ve firmách). V některých případech, pokud je stážista šikovný, může u zaměstnavatele zůstat i na pracovní poměr (ibid.). Stáže jako nástroj doplňování chybějící praxe nicméně není mezi mladou skupinou lidí příliš rozšířen, ze skupiny mladých nezaměstnaných lidí se ho účastnilo pouhých 7 % lidí (dříve než před rokem 4 %, během uplynulého roku 3 %) (Kooperace 2015). Je možné, že zkoumaná skupina o takové možnosti vůbec neví, stáže zatím nejsou ve společnosti komunikovány ve smyslu, který mají, na nižších stupních škol se o nich jako o možnosti po absolvování školy skoro nemluví. Pro samotné absolventy bez praxe může být demotivační jednak to, že za práci nedostanou finanční odměnu (nejčastější důvod proč se stáží neúčastní, viz dříve) a jednak někteří mohou být zaměřeni na hledání dlouhodobé práce a stáž mohou vnímat jen jako krátkodobou náhražku, která jim de facto brání v hledání a nastoupení do normálního pracovního poměru. Stáž je proto vhodná zejména pro studenty, ideální je doplňovat si praxi pomocí placených brigád při studiu, což ovšem většinou nemá charakter stáže.
6 Opatření zaměřená na skupinu Opatření, která jsou zaměřená na skupinu mladých lidí do 25 let, mohou být evropského, národního i regionálního charakteru. Poměrně nové nástroje Evropské komise představují program Záruky pro mladé a iniciativa Mládež v pohybu. Program Záruky pro mladé patří k dalším nástrojům, které se pokouší snižovat či zabraňovat zvýšení nezaměstnanosti mladých lidí. Program „představuje nový přístup k řešení nezaměstnanosti mladých lidí. Má zajistit, aby všechny osoby mladší 25 let získaly během čtyř měsíců od chvíle, kdy ukončily formální vzdělání nebo přišly o práci, slušnou, konkrétní nabídku uplatnění, a to bez ohledu na to, zda jsou zapsané na pracovním úřadě jako žadatelé o práci či nikoli. Mělo by jít buď o nabídku pracovního místa, odborné praxe či stáže, nebo možnost dalšího vzdělání. Nabídka by měla zároveň odpovídat konkrétním potřebám a specifické situaci dané osoby“ (Evropská komise 2014a). Podle odborníků (PS) není nástroj příliš známý pod svým názvem, ale činnosti v něm obsažené se (minimálně na úrovni úřadu práce) realizují. Existuje ale pochybnost, jestli je to při současném fungování ÚP reálné a jestli se částečně nedubluje funkce informačních a poradenských středisek. V Zárukách je popsaná příhraniční spolupráce, což je pro mladé Čechy dobrá věc, zvlášť spolupráce s Německem, protože na německém pracovním trhu jsou Češi žádaní a většinou je to pro ně výhodné. Bariérou je nicméně neznalost němčiny, která se velké části skupiny mladých lidí týká. Dále je na programu pozitivně hodnocen důraz na roli kariérového poradenství, a to už od počátečního vzdělávání (PS). Program Záruky pro mladé je navržen v rámci komplexního balíčku podpory Evropské komise Mládež v pohybu. Tato iniciativa má za cíl zlepšit vzdělání a zaměstnatelnost mladých lidí a snížit jejich nezaměstnanost, která v současné době v EU dosahuje vysokých hodnot (Evropská komise 2014b). Informace o podporách, iniciativách, strategiích Evropské unie a hlavně jejich konkrétní dopady se k cílové skupině dostávají většinou neformální cestou – přes přátele nebo média. Tok informací může vést i přes instituce (úřad práce, školy atp.), ale vždy to záleží na lidech, kteří se v dané instituci pohybují, zda dokážou či chtějí si informace předávat. Strategie se ze své podstaty nemusí dodržovat, záleží hodně na národní implementaci (PS). 40
Opatření na národní úrovni vychází z iniciativ konaných Evropskou unií, takže konkrétně pro skupinu mladých lidí do 25 let se vychází z programu Záruky pro mladé a dále z různých strategií, které podporují zaměstnanost mladé skupiny občanů. Většinu opatření realizují úřady práce ve své agendě. Z národního hlediska podpora osob do 25 let vychází z národních strategií (např. Strategie vzdělávání 2020) a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, zejména z činností aktivní politiky zaměstnanosti. V tomto směru dochází k vyšší podpoře této skupiny lidí, protože je na trhu práce řazena mezi ty více ohrožené. Celorepublikově jsou na skupinu mladých lidí zaměřené také některé národní projekty (zejména realizované z fondů ESF). Jedním z takových projektů jsou Stáže ve firmách, realizované pod hlavičkou Fondu dalšího vzdělávání. Stáže ve firmách mají mladé absolventy jako jednu ze svých cílových skupin, a z principu se pro ni nástroj nejvíce hodí (viz výše). Hlavním cílem projektu je zavedení systému dalšího vzdělávání formou stáží. Projekt byl samotnými účastníky i odborníky (PS) hodnocen dobře, stážisté za největší přínos považovali možnost naučit se novým věcem praktickou formou a získání nových kontaktů (více informací o projektu a jeho hodnocení je k nalezení v příloze 5). Částečně podobným projektem jako Stáže ve firmách je i projekt Odborné praxe pro mladé, který byl realizován pod úřadem práce ve většině krajů ČR (zde hodnocení pouze pro Ústecký kraj). Rozdílem oproti Stážím je pojetí praxe – v tomto projektu se pro účastníky zajišťovalo společensky účelné pracovní místo včetně náhrady mzdy. Účastníci byli podporováni díky individuálnímu i skupinovému poradenství a měli možnost v rámci projektu absolvovat zvolenou rekvalifikaci. Odborníky (PS) je projekt hodnocen pozitivně, nicméně je poukázáno na zvýšené náklady na jednotlivce oproti Stážím ve firmách. (Více informací o projektu k nalezení v příloze 5.) Další projekt s celorepublikovým záběrem nese název Komunita – proti nudě imunita, projekt realizovalo hnutí Antikomplex. Projektem se hnutí snaží podporovat dobrovolnictví na místní úrovni, dva vzájemně propojené cíle: rozvoj dobrovolnictví a komunitní rozvoj. Činnost tedy patří do občanského vzdělávání (konkrétní aktivity popsány v podrobnější analýze v příloze 5). Projekt byl hodnocen velmi dobře, podobné aktivity odborníci (PS) vzhledem k cílové skupině podporují. Regionálně zaměřené projekty vycházejí ze vzdělávacích potřeb dané cílové skupiny v regionu a jsou většinou koncipovány na uplatnění dané cílové skupiny v konkrétních oborech, které vyžaduje místní trh práce. Jedním z regionálně zaměřených projektů je i projekt Mladá naděje v Libereckém kraji. Cílem projektu bylo zvýšení zaměstnanosti dlouhodobě nezaměstnaných osob z řad mladých lidí prostřednictvím cíleného využití nástrojů APZ, projekt byl realizován Krajskou pobočkou ÚP v Liberci. Obecné aktivity projektu byly hodnoceny dobře (PS), ale projekt narážel na problémy, které účastníkům aktivity nijak neulehčovaly (rigidita některých procesů a spolupráce s dodavatelem). Více informací o všech regionálních projektech naleznete v příloze 5. Např. ve Středočeském kraji byl realizován projekt Fandíme mladým, jehož cílem bylo zvýšení znalostí a dovedností skupiny mladých osob, a tím podpořit jejich vstup na trh práce. Cíle bylo dosahováno motivačními programy, konkrétním vzděláváním a nabídkou rekvalifikací. Projekt byl hodnocen (PS) poměrně špatně z důvodu malého počtu účastníků a zároveň vysokých nákladů na jednotlivce, krátkého motivačního programu, špatně použitých nástrojů APZ a omezeného výběru rekvalifikací. Dalším z příkladů regionálních projektů je projekt První šance i mladým bez vzdělání, který byl realizován Krajskou pobočkou ÚP v Ústí n. L. Cílem projektu bylo zvýšit kompetence mladých lidí s malou nebo žádnou pracovní zkušeností na trhu práce a tím 41
zvýšit jejich zaměstnatelnost a šance na získání udržitelného zaměstnání. Aktivity projektu vycházely z nástrojů APZ a podobaly se výše popsaným aktivitám. Problémem projektu byly pasivita a nezájem účastníků, kteří byli do programu posíláni z úřadu práce, nicméně na konci projektu byl počet podpořených osob vyšší než původní předpoklad. Obecný koncept projektu byl hodnocen kladně (PS), pro takto specifickou skupinu se mnoho projektů nerealizuje.
7 Závěr Mladí lidé v tomto věku jsou velmi diferencovanou skupinou, po studiu či vstupu na trh práce mohou následovat různé vzorce chování – hledání práce a zaměstnání, zakládání rodiny, cestování či pasivní nezaměstnanost v místě bydliště. Nezaměstnaní mladí lidé, kterých je v daném věku čtvrtina24, nicméně ve větší míře deklarují, že si hledají práci. Zkoumaná skupina mladých lidí do 25 let vnímá další vzdělávání obecně poměrně pozitivně. Mladí lidé mají dojem, že je dobré se učit nové poznatky kvůli vlastnímu rozvoji a zejména kvůli zlepšení postavení na trhu práce. Nicméně patrně vzhledem k věku se skupina domnívá, že na další vzdělávání má ještě čas, zejména nezaměstnaní se orientují na přímé hledání práce a další vzdělávání jako pojítko mezi ním a pracovním uplatněním zatím nevidí. Největší bariérou osob do 25 let ve vztahu k dalšímu vzdělávání je u nezaměstnaných lidí finanční náročnost této aktivity, u zaměstnaných osob v tomto věku to je nedostatek času. Dále někteří mladí lidé bez zaměstnání postrádají informace o možnostech dalšího vzdělávání či zajímavé kurzy poblíž místa svého bydliště. Zkoumaná skupina se nejrůznějších forem dalšího vzdělávání účastnila v posledním roce25 ve 13 %, rekvalifikací se mladí lidé bez zaměstnání v posledním roce účastnili ve 3 %. Zlepšení vnímání dalšího vzdělávání u skupiny mladých lidí a vyšší vlastní aktivitě na této činnosti by mimo jiné pomohla změna obecného pojetí vzdělávání již v rámci školního vzdělávacího systému. Vzdělávání by mělo být komunikováno jako proces, který nekončí absolvováním daného stupně školy, ale pokračuje dále, i po vstupu na trh práce. Zvýšení počtu lidí v daném věku v kurzech dalšího vzdělávání, potažmo zlepšení jejich situace na trhu práce, by dále pomohly lepší nastavení systému poradenství a zlepšení komunikace jednotlivých poradců, kariérních na školách a úřadech práce, a terénních v různých neziskových organizacích a sociálních programech. Mnoha mladým lidem, kteří se dále nevzdělávají pouze proto, že o možnosti nevědí, by pomohlo cílené zvyšování informovanosti prostřednictvím různých kampaní či veletrhů a zacílení formy kurzu potřebám mladé skupiny. Zároveň existují nástroje dalšího vzdělávání, které jsou přímo na skupinu mladých lidí (absolventů) zaměřeny, zejména stáže. Věříme, že se další vzdělávání jako nástroj podpory zvyšování kvalifikace bude dále systémově rozvíjet a mladým lidem ulehčí jejich nesnadnou situaci na trhu práce.
24 25
Míra nezaměstnanosti, tzn., nepočítáme studenty. V posledním roce od data sběru, tzn. podzim 2014.
42
8 Zdroje ČSÚ, 2013a. Vzdělávání dospělých: specifické výstupy z šetření Adult Education Survey 2011 [online]. Praha: ČSÚ [vid. 2015-04-20]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20561193/331313.pdf/3b3fda80-d409-4adc-a79d4f9613511f2d?version=1.0 ČSÚ, 2013b. Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS – roční průměry 2013 [online]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/250132-14 ČSÚ, 2014a. Vzdělávání dospělých v České republice v evropském kontextu. Specifické výstupy z šetření Adult Education Survey 2011 [online]. Praha: ČSÚ [vid. 2015-04-27]. Dostupné z https://www.czso.cz/documents/10180/20561197/23004114.pdf/2defbde6-c04e4355-93b9-78acdf7b0b4d?version=1.0 ČSÚ, 2014b. Zaměstnanost a nezaměstnanost dle výsledků VŠPS – 3. čtvrtletí 2014 [online]. Praha: ČSÚ [vid. 2015-04-24]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/zamestnanost-a-nezamestnanost-podle-vysledku-vsps-3ctvrtleti-2014-0gp5cmxt04 ČSÚ, 2014c. Trh práce v ČR – časové řady 1993 až 2013 [online]. Dostupné z: http://notes.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/publ/250130-14-r_2014 EUROFOUND, 2012. NEETs – Young people not in employment, education or training: Characteristics, costs and policy responses in Europe. Publications Office of the European Union. Luxembourg. EVROPSKÁ KOMISE, 2013. Návrh společné zprávy o zaměstnanosti [online]. Brusel [vid. 2015-04-20]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/2014/jer2014_cs.pdf EVROPSKÁ KOMISE, 2014a. Záruka pro mladé lidi [online]. Brusel [vid. 2015-05-05]. Dostupné z http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=1079&langId=cs EVROPSKÁ KOMISE, 2014b. Mládež v pohybu [online]. Brusel [vid. 2015-05-05]. Dostupné z http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=950&langId=cs HAYTHORNTHWAITE, C., 2005. Social networks and internet connectivity effects. Information, Community & Society: Taylor & Francis. INFOABSOLVENT, NÚV, 2014. Nezaměstnanost mladých v ČR a EU [online]. [vid. 2015-0424]. Dostupné z: http://www.infoabsolvent.cz/Temata/ClanekAbsolventi/0-004/Nezamestnanost-mladych-v-CR-a-EU/12 KATRŇÁK, T., 2004. Odsouzeni k manuální práci. Vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině. Praha: Sociologické nakladatelství. KOOPERACE, 2014a. Metodika pro sběr a analýzu primárních dat k on-line a f2f dotazníkovému šetření v jednotlivých regionech ČR. Praha. KOOPERACE, 2014b. Metodika pro sběr, kategorizaci a analýzu sekundárních dat o problémech a potřebách vybraných skupin TP za jednotlivé regiony ČR. Praha.
43
KOOPERACE, 2014c. Scénář realizace fokusních skupin pro analýzu problémů a potřeb vybraných skupin na trhu práce. Praha. KOOPERACE, 2014d. Template pro zpracování výstupních analytických zpráv za vybrané skupiny trhu práce. Praha. KOOPERACE, 2015: Výstupní analytická zpráva o systému DPV v ČR. Praha. MAREŠ, P., 2002. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: SLON. MPSV, 2011. Statistiky o rekvalifikacích. Uchazeči v rekvalifikaci I. – čtvrtletní [online]. [vid. 2015-04-29]. Dostupné z: odkaz MPSV, 2014. Pololetní statistiky absolventů škol a mladistvých v evidenci ÚP [online]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/abs/polo MŠMT, 2001: Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. Praha: MŠMT. RABUŠICOVÁ, M. a RABUŠIC, L., 2008. Učíme se po celý život? O vzdělávání dospělých v České republice. Brno: Masarykova univerzita. SIROVÁTKA, T. a ŠIMÍKOVÁ, I., 2013. Politika zaměstnanosti a další opatření na trhu práce v dlouhodobé perspektivě a v průběhu krize. Praha: VÚPSV. ŠAFR, J., 2010. Vliv kulturního a sociálního kapitálu rodiny původu na socioekonomický status dnešních třicátníků [online]. Socioweb 06/2010 [vid. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=348&lst=113 TRHLÍKOVÁ, J., 2014. Přechod absolventů středních škol na trh práce – srovnání situace absolventů učebních a maturitních oborů [online]. Praha: NÚV [vid. 2015-04-24]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/Prechod_Abs_srovnani_2014_pro_www.pdf ÚLOVCOVÁ, H. et al., 2003. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha: NÚOV. VOJTĚCH, J. a PATEROVÁ, P., 2015. Vývoj vzdělanostní a oborové struktury žáků a studentů ve středním a vyšším odborným vzdělávání v ČR a v krajích ČR a postavení mladých lidí na trhu práce ve srovnání se stavem v Evropské unii. Praha: NÚV. ŽÁČKOVÁ, H., 2009. Co brání dospělým v účasti na dalším vzdělávání? Praha: Národní vzdělávací fond, ProFuturo 1.
44
9 Přílohy Příloha 1: Definice pojmů Další profesní vzdělávání je vzdělávání realizované po ukončení počátečního (školního) vzdělávání, jehož cílem je zlepšení a aktualizace stávajících kompetencí (znalostí, dovedností) a nabytí nových kompetencí (znalostí, dovedností) umožňujících kariérní růst nebo změnu či získání kvalifikace. Další profesní vzdělávání je součástí celoživotního učení, může zahrnovat různé formy vzdělávání a učení (obecné, odborné, specifické, formální, informální, neformální) a hraje zásadní roli v zaměstnatelnosti jedince. Nástroj DPV představuje nástroj veřejné politiky, kterým stát nebo územně správní celky zasahují pomocí různých opatření do oblasti DPV, tj. podporují ji, regulují a neponechávají ji zcela tržnímu mechanismu. Nástroje se obecně člení na:
Ekonomické – představují různé formy finanční nevratné podpory (daňové odpisy nebo slevy na daních, dotace, půjčky, fondy, rozpočty). Např. Evropský sociální fond v ČR. Legislativní – představují nástroje systémové právní povahy (zákony a navazující právní předpisy, povolení, zákazy, nařízení vlády, vyhlášky územně samosprávných celků, kvóty, konvence) a strategické a koncepční nástroje. Např. zákon č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Administrativní – představují budování státní infrastruktury a přímé poskytování služeb státem směřující k podpoře konkrétní sociální skupiny nebo jednotlivců. Např. rekvalifikace. Informační – představují veřejně dostupné informace (projekty ESF, mediální kampaně, databáze, online informační servery, žebříčky kvality, informační materiály). Např. informační výstup z projektu KONCEPT.
Definice jednotlivých skupin na trhu práce
Zaměstnanci – do této skupiny patří všechny osoby ve věku 15–65 let zaměstnané na hlavní nebo vedlejší pracovní poměr, které nejsou v současné době nezaměstnané nebo ekonomicky neaktivní. Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) – do této skupiny patří fyzické osoby samostatně výdělečné činné ve věku 15–65 let bez i se zaměstnanci. Osoby se zdravotním postižením (OZP) – za osoby se zdravotním postižením jsou považovány fyzické osoby uznány orgánem sociálního zabezpečení invalidními v prvním, druhém nebo třetím stupni a osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, že již nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení, nebo osoby, které doposud mají platné rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou, viz Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 § 67. Dotazovány budou pouze osoby ve věku 15–65 let, které jsou v době dotazování nezaměstnané nebo ekonomicky neaktivní. Nezaměstnaní s nízkou kvalifikací – za osoby s nízkou kvalifikací jsou považovány osoby ve věku 15–65 let s nejvyšším dosaženým vzděláním základním nebo absolventi praktických/speciálních škol. Patří sem i osoby nedoučené. Podle metodiky ISCED jde o kvalifikaci 1 a 2. Osoby na mateřské nebo rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu blízkou – do této skupiny patří osoby ve věku 15–65 let, které jsou na mateřské nebo
45
rodičovské dovolené, nebo pečují o osobu blízkou (seniora, dítě se zdravotním postižením, o nevyléčitelného, postiženého či těžce nemocného člena rodiny). Osoby do 25 let – osoby ve věku 15–25 let, které nepokračují ve studiu. Osoby 50–65 let – osoby ve věku 50–65 let, které nejsou v důchodu. Osoby ohrožené sociálním vyloučením – za osoby ohrožené sociálním vyloučením jsou považováni lidé, kteří splňují alespoň jednu z následujících dvou podmínek: 1. žijí v domácnosti, v níž je současný čistý měsíční příjem včetně sociálních dávek nižší než 5 500 Kč na osobu včetně nezletilých dětí v případě vícečlenné domácnosti, nebo nižší než 9 500 Kč v případě jednočlenné domácnosti. 2. žijí v domácnosti, kde všichni její členové věku 15–65 let jsou v současné době nezaměstnaní nebo ekonomicky neaktivní.
Příloha 2: Seznam zkratek APZ - Aktivní politika zaměstnanosti CAPI - Computer Assisted Personal Interviewing CASI - Computer Assisted Self Interviewing CS – Cílová skupina ČR – Česká republika ČSÚ – Český statistický úřad DPV – Další profesní vzdělávání DV – Další vzdělávání ESF – Evropský sociální fond ISTP – Integrovaný systém typových pozic MD – Mateřská dovolená MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy NEET- Not in Education, Employment, or Training NSK – Národní soustava kvalifikací NÚOV – Národní ústav odborného vzdělávání NÚV – Národní ústav pro vzdělávání OOSV – Osoby ohrožené sociálním vyloučením OSPOD - Orgán sociálně-právní ochrany dětí OSVČ – Osoby samostatně výdělečně činné OZP – Osoby se zdravotním postižením PS – Pracovní skupina RD – Rodičovská dovolená RT – Realizační tým SŠ – Střední škola TP – Trh práce ÚP – Úřad práce VŠ – Vysoká škola ZŠ – Základní škola
46
Příloha 3: Složení pracovní skupiny Tabulka 16: Složení pracovní skupiny DPV osob do 25 let
Účastníci skupiny Gabriela Michaela Dagmar Magdalena Lucie Vladislava Michaela Markéta Richard Klára
pracovní Divišová Svobodová Opravilová Mouralová Smékalová Růžičková Hiekischová Brzobohatá Veleta Potočková
RCV VOŠSP FDV FSV UK ČZU Charita ÚP Ústí n.L. RCV MŠMT, Kustod FDV
Představení některých členů pracovní skupiny: Mgr. Michaela Svobodová, Ph.D. V současné době působí od r. 2010 na VOŠ sociálně právní v Praze, kde se jako učitelka věnuje vzdělávání studentů denní i kombinované formy a vzdělávání pedagogů v rámci jejich dalšího vzdělávání. V obecně prospěšné společnosti Sirius, o.p.s. se zabývá od počátku r. 2015 jako projektová manažerka ohroženým dětem a mladistvým. Současně od r. 2002 do r. 2014 působila jako odborná asistentka na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, kde se v rámci vedení závěrečných prací či spolupráce na výzkumných projektech zabývala vzděláváním mladých, podporovaným zaměstnáváním osob ohrožených sociální exkluzí. PhDr. Michaela Hiekischová V současné době působí na Úřadu práce ČR, Krajské pobočce v Ústí nad Labem, kde se několik let věnovala osobám do 25 let, kterým poskytovala komplexní poradenský servis k problematice vzdělávání a k volbě povolání, zároveň se věnovala poradenství v oblasti rekvalifikací. V průběhu své praxe mimo jiné spolupracovala v rámci projektu „Predikce budoucích kvalifikačních potřeb trhu práce“ s Krajskou hospodářskou komorou Ústeckého kraje, a podílela se na zpracování metodiky. Ing. Markéta Brzobohatá Po dobu působení v pracovní skupině pracovala v organizaci „Republikové centrum vzdělávání, s.r.o.“, kde se jako odborný poradce vzdělávání a lektor věnovala odbornému poradenství pro další vzdělávání a výuce poradenských programů v projektech Evropské unie pro nezaměstnané osoby vedené na Úřadě práce, korespondující s cílovou skupinou mladých do 25 let. Při probíraných tématech pracovní skupiny reflektovala praxi s cílovou skupinou v rámci působení v organizaci.
47
Mgr. Richard Veleta, Ph.D. V současné době působí ve vzdělávací společnosti KUSTOD s.r.o. jako lektor, konzultant a projektový manažer. Vede kurzy lektorských dovedností, působí jako autorizovaný zástupce pro profesní kvalifikaci NSK „Lektor dalšího vzdělávání“. Jeho specializací je vedle didaktiky vzdělávání dospělých i téma uznávání výsledků předchozího učení, kterému se věnuje od r. 2005. V rámci rekvalifikačních kurzů je v úzkém kontaktu s cílovou skupinou mladých dospělých, zejména s absolventy středních odborných škol. Ve volném čase jako člen občanského sdružení Age Management o.s. se věnuje prosazování principů age managementu pro skupiny ohrožené nezaměstnaností, tj. zejména pro mladé dospělé a starší pracovníky. Mgr. Klára Potočková Vystudovala sociologii na FF UK, v současné době pracuje jako výzkumná pracovnice ve Fondu dalšího vzdělávání, v projektu Kooperace. Profesně se zaměřuje zejména na kvantitativní sociologický výzkum, v rámci projektu se věnovala zejména dalšímu vzdělávání osob do 25 let a osob ohrožených sociálním vyloučením.
Příloha 4: Emoti*scapeTM
Příloha 5: Podrobnější popis projektů Připojeno jako samostatná příloha
Příloha 6: Tabulková příloha Připojeno jako samostatná příloha
48