Vzpomínky. Již 25 let přinášíme světlo do života potřebným

Vzpomínky Již 25 let přinášíme světlo do života potřebným

25

1990

2015

25 let Slezské diakonie očima ředitelky

„Nikdo není zbytečný na světě, kdo ulehčuje břemeno někomu jinému“. Mgr. Zuzana Filipková, Ph.D.

Je mým velkým potěšením, že už pátým rokem můžu stát v čele Slezské diakonie. Slezská diakonie letos slaví 25 let. Je to už čtvrt století od té doby, co jsme po sametové revoluci mohli obnovit diakonickou práci. Je úžasné vědět, že Pán Bůh nás provázel a žehnal naší práci. Slezská diakonie je především Boží dílo, kterého jsme vykonavateli. Je to diakonická služba, která se opírá o Kristova slova, kde církev a její následovníci jsou vyzváni k tomu, aby konali skutky lásky.

Kvalita, inovace, nové přístupy, celoživotní učení provází naši práci významným způsobem doposud a já doufám, že flexibilitu a pružnost reagovat na nové sociální potřeby si Slezská diakonie uchová i v dalších letech. Dále bych ráda zmínila několik dalších významných událostí, které se staly ve Slezské diakonii za posledních pár let. Již od roku 2011 probíhá vzdělávání nejen pro naše zaměstnance, ale i pro další poskytovatele sociálních služeb v našem kraji. Tyto vzdělávací projekty jsou financovány z Evropské unie v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Ve Slezské diakonii došlo k rozvoji mezinárodního dobrovolnictví, a to nejen v rámci Evropy, v roce 2014 jsme poprvé vyslali dva dobrovolníky do Afriky - do Tanzánie. V průběhu roku 2013 jsme zahájili novou aktivitu – Program pro pěstounské rodiny. Program je velmi úspěšný, Slezská diakonie v roce 2014 uzavřela přes 200 dohod s pěstounskými rodinami.

Matka Tereza řekla: „Mnoho lidí na světě zoufale touží po kousku chleba, ale mnohem více je těch, kdo zoufale touží po malém kousku lásky“. Do Slezské diakonie jsem nastoupila na začátku 90. let, takže si velmi dobře pamatuji počátky naší práce. Obnovení diakonické práce po sametové revoluci nebylo jednoduché. Neměli jsme vlastní zázemí, chybělo nám materiální vybavení pro provozování sociálních služeb. Nebyl zde dostatečně vyškolený personál. Všechny sociální služby jsme provozovali ve velmi skromných podmínkách.

V roce 2014 jsme zahájili stavbu Diakonického a vzdělávacího centra v Českém Těšíně. Toto centrum nabídne prostory pro sociální účely, ale také vzdělávání a jiné. Neméně významná je také aktivní účast na organizaci Gerontologických dnů Ostrava, kde pravidelně zaměstnanci Slezské diakonie prezentují naši práci.

Od samého začátku byli zde však lidé, kteří měli nadšení a srdce pro diakonickou práci. Tehdejší ředitel Česlav Santarius měl úžasnou odvahu vstupovat do nových, často složitých projektů a aktivit. Toto období je charakteristické vznikem mnoha nových a různorodých sociálních služeb. V té době však chyběla legislativa, která by nastavovala procesy a metodiky sociální práce, jak je tomu dnes. Začala vznikat střediska především ve městech Karviná, Český Těšín, Třinec, Komorní Lhotka, postupně i v dalších městech Moravskoslezského kraje.

Nejtěžší období naší práce jsme však prožili v roce 2012, kdy na začátku roku došlo ze strany našich donátorů k výraznému poklesu finančních prostředků. V tomto roce jsme rušili, zavírali naše služby, propouštěli zaměstnance. Jsem vděčná Pánu Bohu, že nás touto krizí provedl a my dnes s nadšením můžeme dál budovat další aktivity.

Dalším významným obdobím byly povodně v roce 1997 v Krnově a okolí. V této pro nás nové oblasti jsme začali pomáhat lidem, kteří ztratili svůj domov kvůli ničivým záplavám. Na humanitární pomoc navázala nabídka sociálních služeb, především pro osoby s postižením, které v tomto regionu chyběly.

Mé velké poděkování patří všem kolegům a zaměstnancům, dobrovolníkům a spolupracovníkům Slezské diakonie, kteří se na její práci podíleli a podílí již mnoho let. Bez jejich úsilí, zápalu a otevřeného srdce by taková práce vůbec nemohla vzniknout ani pokračovat.

S radostí vzpomínám na zahájení práce Slezské diakonie v Praze a v Brně. V Brně v našich aktivitách pokračujeme dodnes a před námi i v budoucích letech stojí další výzvy.

Práce Slezské diakonie se vždy rozvíjela v návaznosti na sociální potřeby lidí, kteří žijí v našich městech, obcích v našem regionu. Za naším rozvojem velmi často však stojí konkrétní člověk, který je nějakým způsobem vyloučený z běžného života. Naše úloha je dát mu sílu a vytvořit podmínky ke zpětnému začlenění. Věřím, že i v dalších letech neztratí naše služby svůj smysl.

Významným milníkem, který poznamenal pozitivně celou naši práci, bylo zahájení vzdělávání zaměstnanců v oblasti kvality sociálních služeb.

1

Obsah ÚVOD Úvodní slovo ředitelky Slezské diakonie Obsah Slezská diakonie je významným poskytovatelem sociálních služeb Působnost Slezské diakonie Organizační struktura

1

2

Slezská diakonie je významným poskytovatelem sociálních služeb

3

HISTORIE SLEZSKÉ DIAKONIE Vývoj služeb pro lidi bez domova Příběhy uživatelů z Azylových domů

4 5

Vývoj služeb pro osoby se zdravotním postižením Příběhy uživatelů služby Podpora samostatného bydlení Příběh uživatelů Rané péče Příběh uživatele Sociálně terapeutických dílen

6 7 8 9

Vývoj služeb pro seniory Příběh uživatelky Domova pro seniory

10 11

12 13

Slezská diakonie je nestátní nezisková organizace, jejímž posláním je poskytování kvalitních sociálních služeb potřebným lidem na základě křesťanských hodnot. Zřizovatelem je Slezská církev evangelická augsburského vyznání.

Kvalita a vzdělávání Vzdělávání ve Slezské diakonii

14 15

Slezská diakonie podporuje osoby s postižením, seniory, osoby bez domova a všechny ty, kteří se dostali do nejrůznějších těžkých životních situací. Ročně nabízípomoc a podporu až 8 000 klientů.

Projektová činnost ve Slezské diakonii Další projekty, Kvalitní život i v nemoci Diakonické vzdělávací centrum

16 17 18

Slezská diakonie působí na území Moravskoslezskéhokraje již od roku 1990. Postupně rozšířila svou činnost také do Jihomoravského a Olomouckého kraje.

Dobrovolnické centrum Příběhy dobrovolníků

20 21

Mezinárodní dobrovolnictví

22

Sociální podnikání ve Slezské diakonii

24

Program pro pěstounské rodiny

26

Příběhy z Denního stacionáře, Mateřské školy, Základní školy a Střední školy Slezské diakonie

27

Zamyšlení zaměstnance Slezské diakonie Hodnoty Slezské diakonie

28

Více než šedesát středisek je řízeno centrálně Ústředím Slezské diakonie v Českém Těšíně. K 10. červnu 2014 má Slezská diakonie zaregistrováno 104 sociálních služeb. Celkem poskytuje 23 různých druhů sociálních služeb: terénní programy, služby sociální rehabilitace, podpory samostatného bydlení, pečovatelskou službu, tísňovou péči, odlehčovací služby, služby osobní asistence, služby rané péče, sociálně aktivizační služby pro seniory a OZP, pro rodiny s dětmi, odborné sociální poradenství a intervenční centrum. Dále provozuje azylové domy, noclehárny, centra denních služeb, denní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením,domov pro seniory, dům na půl cesty, chráněné bydlení, nízkoprahová denní centra a zařízení pro děti a mládež a sociálně terapeutické dílny.

Vývoj služeb pro lidi sociálně vyloučené nebo ohrožené sociálním vyloučením Příběhy uživatelů služby Sociální asistence PILÍŘE A NOVÉ VÝZVY SLEZSKÉ DIAKONIE

Výchovně vzdělávací činnost je se sociálními službami Slezské diakonie propojena díky vzdělávacím institucím Diakonického školství Slezské diakonie. Žákům se speciálními vzdělávacími potřebami nabízí vzdělávání Mateřská škola, základní škola a střední škola Slezské diakonie v Českém Těšíně a Mateřská škola a základní škola Slezské diakonie v Krnově. Těšínská škola působí také na odloučených pracovištích ve městech Karviná, Bohumín a Ostrava. Během 25letého působení vybudovala Slezská diakonie silnou pozici nejen na regionální, či národní úrovni, ale také na poli mezinárodním. Ing. Soňa Kantorová, pracovník propagace

2

25 let působení Slezské diakonie na území Moravskoslezského kraje

Město Albrechtice

Široká Niva

Krnov

POLSKO

Bruntál Rýmařov Petrovice u Karviné

Bohumín Moravskoslezský kraj Ostrava

Karviná

Orlová

Stonava

Havířov

Oblast Těšínsko Oblast Karvinsko Oblast Ostrava, Havířov Oblast Bruntál, Krnov, Nový Jičín Oblast Frýdek-Místek, Třinec Úsek Brno Oblast Diakonické školství

NĚMECKO

Ústředí SD Český Těšín

Mapa středisek Slezské diakonie

Olomoucký kraj

Frýdek-Místek

Třinec

Komorní Lhotka

POLSKO

Nový Jičín

Tichá

Jablunkov

Zlínský kraj SLOVENSKO

ČESKÁ REPUBLIKA

Brno

NĚMECKO

RAKOUSKO

Organizační struktura leden 2015

3

SLOVENSKO

Historie Slezské diakonie začala u osob bez domova

Vývoj služeb pro lidi bez domova Hned po založení organizace Slezské diakonie v roce 1990 vznikla myšlenka začít pomáhat lidem bez domova. Ke vzniku služeb lidem bez domova přispěla v 90. letech minulého století zejména amnestie prezidenta Václava Havla. Ve městech bylo najednou plno lidí propuštěných z vězení, kteří neměli kam jít. Tak tomu bylo i v Karviné. Z toho důvodu vzniklo první středisko Slezské diakonie v Karviné, které bylo na faře SCEAV v Karviné a jmenovalo se středisko Agapé. To poskytovalo poradenství a stravu pro lidi na ulici. Pracovníci však vnímali, že samotné poradenství a strava nestačí, že je třeba tyto lidi i někde ubytovat a více s nimi pracovat. Proto vzniklo v roce 1992 nové středisko Bethel, které se stalo prvním azylovým domem Slezské diakonie. Středisko poskytovalo služby jak pro muže, tak pro ženy. Postupně se služby rozšířily o matky s dětmi a mládež vracející se z dětských domovů. Prvním vedoucím tohoto střediska byl pan Josef Mrózek.

se nastěhovali tři muži. Začali tento dům opravovat, pěstovat zeleninu a také chovat ovce, krůty, slepice, kachny a prasata. V roce 2002 vznikl další azylový dům pro muže v Bruntále a o něco později i ve Frýdku – Místku. Začali jsme rovněž vnímat potřebu vzniku zařízení pro ženy a matky s dětmi. Podařilo se nám tato zařízení otevřít v Petrovicích u Karviné a v Bruntále. Nemůžu opomenout zařízení, které vzniklo v Karpentné, a které bylo určeno lidem bez domova s duševním onemocněním. Toto zařízení však po půl roce jeho fungování ukončilo svou činnost, jelikož se nepodařilo sehnat peníze na jeho provoz. Postupně vznikaly další služby – azylový dům pro ženy a matky s dětmi v Orlové a noclehárna s nízkoprahovým denním centrem v Českém Těšíně. V nedávné minulosti pak vznikl azylový dům pro ženy SÁRA v Třinci a středisko pro ženy a matky s dětmi ve FrýdkuMístku. Toto středisko poskytuje několik služeb, a to azylový dům pro ženy, azylový dům pro matky s dětmi, noclehárnu pro ženy a sociální rehabilitaci pro ženy. Na konci roku 2014 Slezská diakonie zaregistrovala novou službu – terapeutickou komunitu v Neborech. Toto zařízení slouží lidem se závislostí.

Zájem o spolupráci projevilo i město Třinec, které sice provozovalo azylový dům pro muže, ale chtělo tuto službu předat někomu jinému. Proto jej převzala Slezská diakonie. Převzetím azylového domu v Třinci od ledna 1998 vznikl ve Slezské diakonii úsek azylových domů. V tomto období se služby azylových domů rozšířily o noclehárny, nízkoprahová denní centra a terénní programy. Jelikož jsme si uvědomovali, že je potřeba s těmito lidmi aktivně pracovat, začaly vznikat různé aktivity, které vedly k aktivizaci těchto lidí. Mezi prvními byly stolařské dílny. Poté následovaly kurzy na PC, košikářské dílny, výroba svíček, malířské a stěhovací práce, údržba zeleně apod.

Za 25 let práce Slezské diakonie vzniklo mnoho aktivit a služeb pro lidi bez domova. Ve všech jsme však vnímali velké Boží požehnání a vedení. Mnohým lidem mohla být podána pomocná ruka. Součástí těchto služeb byly i startovací byty (sociální byty), které pomohly těmto lidem postavit se na vlastní nohy. Mnozí z těchto lidí mohli najít práci a založit si vlastní rodinu. Jsme za to Bohu velmi vděční.

Po návštěvě Kofoedovy školy v Dánsku jsme se inspirovali jejich způsoby práce a zakoupili starý dům v Neborech, do kterého

Dovolte, abych uvedl čtyři příběhy našich klientů. Petr Wiselka, vedoucí Oblasti Frýdek-Místek, Třinec

4

Azylové domy

První příběh - Karel

azylový dům BE

k-M de

Karel bral od mládí drogy a pil alkohol, proto se ani nevyučil a rodiče jej vyhodili z bytu. Po několika letech života na ulici a motivační práce terénních pracovníků přišel Karel do azylového domu. Zde se zapojil do stolařské dílny. Po čase odešel do startovacího bytu a našel si i práci ve stolárně, kde mohl ukázat, co se naučil v dílně azylového domu. Nakonec skončil jako mistr ve stolárně a odešel do vlastního bytu.

TH EL Fr ý íste k

az

vý yl o mB dů

ETHEL

Frýdek-Mís tek

Druhý příběh - Jiří

ek íst

azylový dům SÁ

RA

Frý d

ek -M

Jirka se vyučil a nastoupil do práce, ale postupně se u něj rozvinulo psychické onemocnění, které bylo podpořeno pitím alkoholu. A tak Jirka skončil na ulici a následně v psychiatrické léčebně v Opavě. Rodina i lékaři říkali, že to s ním nemá cenu. Po propuštění z léčebny nastoupil do azylového domu. Jeho první slova byla: „Nemáte zde mříže v oknech. Vyskočím z okna a zabiju se.“ Díky programu v azylovém domě, duchovní podpoře a lékům se Jirka začal měnit. Mezi tím jeho otec dostal infarkt a stal se z něj ležák. I matka trpěla těžkou nemocí. Jirka se proto vrátil domů a začal se starat o nemocné rodiče, chodil přitom do práce a jeho život se od základu změnil.

Třetí příběh - Dežo Dežo byl mladý Rom, syn významného romského aktivisty. Dežo však začal pít a skončil na ulici. Jeho otec jej proto přivezl do azylového domu, protože si s ním nevěděl rady. Po několika letech v azylovém domu se jeho život velmi změnil. Nastoupil do práce v automobilce Škoda. A jelikož velmi dobře pracoval a snažil se, poslala jej automobilka do Německa, kde nastoupil do vyššího managmentu. Po několika letech nám přišel jeho otec poděkovat. Byl velmi vděčný, že díky naší službě se jeho syn změnil.

Čtvrtý příběh - Jana Jana nastoupila do azylového domu pro matky s dětmi se dvěma syny. Janě hrozilo odebrání dětí z důvodu její závislosti na alkoholu a zanedbávání péče o děti. Díky programu azylového domu a práci se závislými se mohla Jana zbavit závislosti, naučila se starat o děti a o rodinu. Za nějaký čas odešla do vlastního bytu, kde žije se svým manželem a starají se o své syny.

Za všechny tyto lidi, ale i mnoho dalších, kteří díky této naší službě mohli změnit své životy a začlenit se zpět do společnosti, chceme poděkovat Pánu Bohu, který dokáže dělat velké změny v životech lidí. Petr Wiselka, vedoucí Oblasti Frýdek-Místek, Třinec

5

Vývoj služeb pro osoby se zdravotním postižením ve Slezské diakonii Slezská diakonie realizuje služby pro osoby se zdravotním postižením téměř od počátku své činnosti a tyto služby tvoří nejvýznamnější část aktivit naší organizace. Služby pro osoby se zdravotním postižením jsou velmi různorodé a jsou zaměřeny významně na podporu začlenění těchto lidí do běžné společnosti. Kapacity služeb jsou proto nízké – orientované na konkrétní potřeby jednotlivých osob a jsou poskytovány jak v pobytových zařízeních, tak v rámci ambulantních či terénních forem. Velká část našich služeb je orientována na osoby s mentálním postižením nebo kombinovaným postižením.

bylo budováno speciální školství na Krnovsku i Těšínsku, které v následujících letech procházelo významným rozvojem. V roce 2004 vstoupila naše organizace do oblasti poskytování služeb osobám s duševním onemocněním v rámci střediska JORDÁN Třinec. Slezská diakonie reagovala na potřebu rozvoje služeb v Brně, kde v roce 2005 zahájila poskytování služeb pro děti se zdravotním postižením a jejich rodiny. V souvislosti s novým zákonem o sociálních službách, který vstoupil v platnost k 1.1.2007 byly služby pro osoby se zdravotním postižením rozčleněny do celé škály pobytových, ambulantních i terénních služeb a Slezská diakonie se stala poskytovatelem služeb od rané péče pro rodiny s dětmi s postižením, přes stacionáře pro děti i dospělé, sociálně-terapeutické dílny, osobní asistenci, odlehčovací služby, podporu samostatného bydlení až k chráněnému bydlení či domovu pro osoby se zdravotním postižením. V návaznosti na proces transformace pobytových služeb pro osoby se zdravotním postižením v Moravskoslezském kraji došlo v letech 2009 – 2010 k významnému rozvoji služeb, které na tento proces navazují a umožňují lidem s postižením žít v běžné společnosti. Poslední významnou aktivitou bylo zahájení poskytování služeb pro osoby s těžkým tělesným a kombinovaným postižením v rámci DUHOVÉHO DOMU Ostrava. Tyto služby mohou být realizovány díky spolupráci s městem Ostrava, které vybudovalo pro služby zázemí.

První služby pro osoby se zdravotním postižením vznikaly v roce 1994 na Těšínském Slezsku a byla to střediska EDEN Český Těšín, denní stacionář a BETEZDA Komorní Lhotka, domov pro OZP, kde bylo navázáno na předchozí diakonickou práci. Další rozvoj v oblasti služeb pro osoby se zdravotním postižením zaznamenala Slezská diakonie po povodních v roce 1997, kdy byly vybudovány domky v Široké Nivě na Krnovsku, které byly využity k chráněnému bydlení. Slezská diakonie tak vstoupila do nového regionu – Krnovska - kde v následujících letech došlo k masivnímu rozvoji služeb pro lidi s postižením. Hned v roce 1998 byl zahájen provoz denního stacionáře BENJAMÍN a následovaly další služby. Slezská diakonie služby pro osoby se zdravotním postižením nejen budovala samostatně, ale také přebírala provoz služeb (domov, stacionáře), které byly do té doby provozovány státem nebo obcemi. V letech 1997 – 1999 byla ve Slezské diakonii realizována velmi významná investiční akce – stavba střediska EBEN-EZER v Horním Žukově u Českého Těšína. Středisko EBEN-EZER tak zahájilo svou činnost v roce 2000 a poskytlo komplex služeb pro dospělé osoby se zdravotním postižením. Toto období bylo také ve znamení přebírání 3 stacionářů pro děti se zdravotním postižením, které do té doby provozoval okresní úřad. Zároveň

Všechny služby pro osoby se zdravotním postižením mají jeden společný jmenovatel a tím je podpora plnohodnotného života těchto osob ve společnosti. Mgr. et Ing. Romana Bélová, náměstkyně pro sociální práci Zuzana Hazan, vedoucí Oblasti Bruntál, Krnov, Nový Jičín

6

Podpora samostatného bydlení

Radana Když před dvěma roky opouštěla domov se zvláštním režimem, někteří pracovníci domova se obávali o její bezpečí. Paní Radana se stěhovala do městského nájemního bytu. Chtěla začít žít běžným způsobem s podporou terénní sociální služby. S terénní sociální službou podpora samostatného bydlení vstoupil a do kontaktu už o půldruhého roku dříve. Její mamince, která ji dělala opatrovnici, se ale její iniciativa příliš nelíbila. Pobytová služba byla pro maminku zárukou, že bude o její dceru dobře postaráno. Duševní nemoc, kterou paní Radana trpí, se totiž v některých obdobích projevuje silněji. A pracovníci pobytové služby jsou dost blízko, aby si všimli probíhajících změn a zabezpečili včas úpravu medikace. Paní Radana už byla v té době dospělá a finančně nezávislá, mamince se nicméně podřídila. Pobytovou službu domova se zvláštním režimem užívala ještě jeden a půl roku až do maminčiny smrti. V době stěhování do nájemního bytu si paní Radana vytýčila cíl, aby neskončila na psychiatrii a aby vycházela s penězi a naučila se vařit nová jídla. Nyní po dvou letech samostatného bydlení může říci, že je na dobré cestě. S podporou ambulantního psychiatra se jí daří žít ve víceméně stabilizovaném duševním stavu. S podporou pracovníka terénní služby vychází se svými penězi a naučila se vařit i nová jídla. Nejsou to ale jen profesionální podporovatelé, kteří jí pomáhají zvládat její život. Paní Radana už téměř dva roky žije se svým přítelem, se kterým se seznámila ještě před přestěhováním. Během této doby spolu překonali lecjaké těžkosti, které nezřídka provázejí sžívání dvou lidí. Uvědomili si, co spolu sdílet chtějí a v čem si potřebují zachovat nezávislost. Našli dostatečně velký prostor, ve kterém mohou prožívat vzájemnost. Paní Radana si dlouhodobě udržuje placenou domácí práci, kterou si přivydělává ke svému invalidnímu důchodu. Práce však neřeší pouze její příjem, ale také náplň části dne a vědomí vlastní užitečnosti. Paní Radana je se svým současným životem spokojená.

Pavel Možná jej potkáváte v ulicích města Krnova, když se prochází se svým psem. Chlapík ve středním věku s jezevčíkem. Pavel má svého psa velmi rád a věnuje se mu opravdu zodpovědně. Má kolem sebe samozřejmě i kamarády, ale tak blízko jako jeho Rarášek mu žádný z nich není.

p í an

Pavel je člověkem s mentálním postižením a kromě toho je omezený ve způsobilosti k právním úkonům. Což znamená, že má soudem ustanoveného opatrovníka. Pavel prožil významnou část svého života v ústavu sociální péče. V době před sametovou revolucí se zdálo, že v ústavu stráví celý svůj život. Soud se v té době písemně vyjádřil v tom smyslu, že je neschopný života mimo toto zařízení. V současné době je tomu osm let, co Pavel bydlí ve svém bytě s podporou, kterou mu poskytují pracovníci sociální služby NOE Krnov, Bruntál.

užby NOE Krn elka sl ov ivat , už na Ire

První léta po přestěhování nebyla pro opatrovníka ani pracovníky sociální služby snadná. Pavel se několikrát dostal do konfliktu se zákonem. Zdálo se, že opravdu samostatné bydlení není ta ideální cesta, ale vše chtělo svůj čas a Pavel se postupně ukáznil. Spolupráce s terénní sociální službou se postupně začala od kontroly posouvat k podpoře a Pavel jde za svým maximem a může být na sebe hrdý.

7

Raná péče

Raná péče a my Když se můj nejmladší syn před třemi lety narodil, netušila jsem o Rané péči vůbec nic. Kryštof se narodil v termínu, po bezproblémovém těhotenství, jako třetí synek. Kromě bouřlivé reakce na očkování TBC, byl zcela zdravý a normálně se vyvíjející dítko. Ovšem velmi tiché, když se ostatní děti začínaly rozpovídávat, náš Kryštof si stále zachovával mlčení. Protože ani ve svých 19 měsících neukazoval na předměty, nesdílel s námi svoji pozornost a ani na naše pokyny velmi nereagoval, rozhodla jsem se to řešit. Slova o tom, že je to kluk a ti jsou pomalejší, mě opravdu neuklidnily a začala jsem se pídit. Na internetu jsem narazila na skupinu maminek, jejichž děti měly podobné problémy. Jako první pomoc mi doporučily ranou péči, která přijede k nám domů, okoukne dítě v jeho prostředí, zapůjčí pomůcky, ukáže způsoby, jak dítko rozvíjet, pomůže lépe před sebou valit balvan úřednické mašinérie atd. Strýček Google mi nabídl kontakt na ranou péči v Ostravě. Zasedla jsem za klávesnici a vypotila email o našem problému. Ta nás přesměrovala na krnovskou poradnu rané péče Slezské diakonie. Ve svém emailu jsem sepsala snad všechny zážitky s naším synkem, popsala problémy a požádala o pomoc. Odpověď přišla vzápětí. Konečně někdo nebagatelizoval to, že můj syn ještě ve 20 měsících neukazuje, že nerozumí běžným příkazům, nemluví, jediné, co v té době dělal bylo, že si pobroukával snad desítky různých písniček a melodií. Email byl velmi povzbudivě napsaný, byl mi navržen termín, kdy by dvě pracovnice rané péče přijely k nám, synka by okoukly a doporučily, co a jak dělat. kdy můžu paní poradkyni kdykoliv napsat a sdělit jí své obavy, ale i Kryštofovy pokroky, požádat o radu a nikdy jsem nebyla shledána otravnou a obtěžující matkou. Pokaždé ocením i nezávislý pohled paní poradkyně na problém, který zrovna aktuálně s Kryštofem řešíme, nevtíravě nabídne řešení, nikdy nic direktivně nenakazuje. O moje dítě se doopravdy zajímá a na její návštěvy se vždy těšíme.

Tak v červnu roku 2010 přijely dvě velmi sympatické paní k nám domů. Nic pro ně nebyl problém, najednou jsem nebyla matka, která nezvládá výchovu svého syna a ten nemluví proto, že se mu vůbec nevěnuji, nebo naopak velmi věnuji, takže nemá potřebu mluvit. Jedna paní se mnou probrala papírování, druhá šla nenápadně okouknout našeho benjamínka. Doporučily, jak všechno komentovat, jak s ním komunikovat, jakým způsobem posílit oční kontakt, jak rozvíjet hru a jelikož bylo před prázdninami, dohodly jsme se na tom, že jestli i v září se vývoj nesrovná, zahájíme spolupráci. I když Kryštof udělal přes prázdniny velký pokrok (začal ukazovat, objevilo se prvních cca 10 slov atd.) stejně jsem jako správná otravná matka opět zažádala o spolupráci a kupodivu jsem nebyla poslána do oněch míst, ale zakrátko k nám dorazila naše paní Svatka. Byla ověšena spoustou pomůcek, nezbytnými formuláři a naše spolupráce začala.

Kryštof v září 2011 nastoupil do školky a já jsem chtěla spolupráci s ranou péčí ukončit, abych nezabírala místo potřebnějším, bohužel, ale i bohudík k tomu nedošlo. I když jsem měla pocit, že vše je v pořádku a Kryštof se dobře aklimatizuje, byl ze školky vyloučen. Paní poradkyně ihned poradila, co dělat a na koho se obrátit, dostalo se mi i slov povzbuzení, za což velmi děkuji. V rámci spolupráce s ranou péčí jsem jinou než pozitivní zkušenost nezískala. Raná péče se pro mě a moji rodinu stala velkým pomocníkem a spojencem v boji za to, aby moje nestandardní dítě se mohlo v budoucnosti zapojit normálně do života.

Vždy jsem na rané péči oceňovala, že respektovala mě jako rodiče, vždy stála na straně dítěte a rodiny jako celku. Nikdy jsem neslyšela, že posté opakovaný úspěch, jak se Kryštof konečně vyčůral do záchodu, je již obehraná písnička (i když, co si budeme nalhávat, JE). Velkou pomocí je zapůjčení pomůcek, které nemusíme kupovat. Neutuchající emailová komunikace,

Tímto chci také poděkovat naší paní poradkyni Bc. Svatavě Olejkové a také paní Mgr. Ivaně Kmínkové, fakt děkujeme. Dana Rozprýmová, Bruntál

8

Sociálně terapeutické dílny

Umělecká dráha Jirky se snažili pochopit pocity Jirky, jeho svět – svět plný úcty k autoritám. Jednoho dne začal být Jirka za podpory maminky aktivnější. Sám chtěl začít hrát divadlo. Teď Jirka hraje asi 3 měsíce a je naprosto nadšený. Najednou je to jiný člověk, slyší chválu, potlesk. Konečně si začíná věřit, mluví. On s námi mluví! Je otevřenější, plný sebevědomí. Rodina začala projevovat zájem, kde že to vlastně ten Jirka chodí, copak to v těch dílnách vyrábí a kde že bude hrát divadlo.

V roce 2013 zahájili klienti střediska EFFATHA Nový Jičín svou „uměleckou dráhu“. Začali hrát maňáskové divadlo. A to ne jen tak obyčejné divadlo, s obyčejnými maňásky. Pro své hraní si sami s pracovnicí tvoří scénáře – i když na téma známé pohádky. Dopomáhají při tvorbě vlastních maňásků a kulis. Snaží se aktivně zapojovat do celé přípravy i samotného hraní. Sami se doma poctivě připravují, učí texty, a tak divadlo mění postupně životy alespoň některých z klientů Slezské diakonie EFFATHA Nový Jičín a snad bude motivací i pro další z nich.

Hraní divadla, a nejen to může měnit životy. Stačí jen chtít, pustit se do toho a dokázat všem okolo, že JÁ na to prostě MÁM! Že mám své místo na světě a jsem prostě TADY. Že můžu pracovat, dle svých možností, můžu být v něčem dobrý. I k tomu jsou sociální služby. Je úžasné, že můžeme naše klienty doprovázet na cestě jejich životem, sledovat jejich změny a být jednoduše přitom, když jsou šťastní, být tím neviditelným „prstíkem“ při nalézání sebe sama.

Tak třeba příběh pana Jirky. Jirkovi je 32 let. Narodil se jako jedno z dvojčat. Sestra úspěšně ukončila vysokou školu a Jirka… je, jaký je a „nic neumí“, řekl tatínek. Marně jsme tatínka přesvědčovali, jak může být na Jirku pyšný, marně jsme se snažili uctivého a „poslušného“ Jirku naučit prosazovat svá práva. Jirka byl vždy ten tichý, pokorný chlapec, který se moc nezapojoval, v kolektivu nevynikal, byl takový „nijaký“.

Jirko, Věrko, Petře, Pavlo, Verčo, Patriku, Kamile, Ali ….. DĚKUJEME VÁM!!! I díky Vám je náš život bohatší. Člověk má proč žít, ví, že jeho práce má smysl. Dáváme si navzájem.

Až jednoho dne se něco zlomilo, snad to byla i účast v projektu „Poznáváme řemesla aneb jednou nohou v práci“, kdy Jirka společně s ostatními klienty jezdil po celém Moravskoslezském kraji a mohl sledovat různé druhy řemesel. I my pracovníci jsme

zaměstnanci EFFATHA Nový Jičín

9

Vývoj služeb pro seniory ve Slezské diakonii začala specializovat na seniory s poruchami paměti.

Slezská diakonie vnímala vždy jako jednu z priorit službu starým a nemohoucím lidem. Proto se od dob svého vzniku snažila navázat na již dobrou praxi diakonické práce v Komorní Lhotce. Na začátku 20. století farář Karol Kulisz a Sdružení evangelických žen z Těšína otevřelo středisko BETEZDA Komorní Lhotka, ve kterém našli své útočiště jak lidé bez přístřeší, sirotci, osoby zdravotně postižené tak senioři. V roce 1923 pak byla postavena budova BETANIA a v létech 1934-35 SAREPTA. Na prvorepublikovou diakonickou práci pak v roce 1992 Slezská diakonie navázala znovuotevřením křesťanského Penzionu pokojného stáří BETANIA Komorní Lhotka, který byl vybudován za pomocí dobrovolníků. V současné době BETANIA Komorní Lhotka, domov pro seniory, poskytuje pobytovou službu seniorům, jejichž zdravotní a sociální stav vyžaduje pomoc druhé osoby.

Vznikla respitní péče původně v domácnosti seniorů a později došlo v roce 2005 k rozšíření na pobytovou odlehčovací službu. Oba dva druhy registrovaných služeb se postupně začaly rozvíjet na základě ověřené potřebnosti a v současné době poskytuje také konzultační činnost v oblasti péče o osoby s poruchami paměti, svépomocné skupiny pro pečující a setkávání „O třetí“ pro osoby v prvních stádiích demence. Zároveň v Ostravě vzniká v roce 2003 specializovaná služba pro seniory – DORKAS Ostrava, tísňová péče, která pomocí 24hodinové služby pomocí tísňového tlačítka a telefonu zabezpečuje domácnost seniorů a současně monitoruje potřeby seniorů žijících v osamění.

V Ostravě byl na podzim 1992 zaregistrován ELIM Ostrava, pečovatelská služba, jehož prvotním a hlavním záměrem bylo provozovat diakonickou práci a pečovatelskou službu nejen pro členy sboru Církve bratrské v Ostravě, ale i pro širší veřejnost. Po bližším seznámení se s činností Slezské diakonie došlo k převedení střediska ELIM Ostrava, pečovatelské služby pod Slezskou diakonii, a to od 1. 1. 1999. Od té doby se zvýšil počet uživatelů a rozšířena byla také nabídka poskytovaných služeb jako např.: klub seniorů, nabídka kompenzačních pomůcek atd.

Terénní sociální služby Osobní asistence byly ve městě Karviná zaregistrovány v roce 2000, v Českém Těšíně v roce 2001, v Třinci v roce 2005 a v roce 2006 v Jablunkově. V souvislosti s reálnými potřebami stávajících uživatelů střediska, byly služby střediska Osobní asistence k 1. 1. 2006 rozděleny na dvě samostatné služby, tj. osobní asistenci a respitní péči. V roce 2009 došlo ke změně názvu střediska z OSOBNÍ ASISTENCE na TABITA. Služby jsou poskytovány především lidem seniorského věku. Služby pro seniory tvoří tedy pevnou a nedílnou součást nabídky Slezské diakonie.

Již více jak deset let působí Slezská diakonie v obci Stonava se svojí pečovatelskou službou určenou seniorům a lidem se zdravotním postižením.

Jsme vděční za to, že se podařilo ustát některé těžké chvíle, jsme vděční za všechny drobné radosti, které jsme směli prožít spolu se seniory, jejich rodinami, nebo jen tak mezi sebou. Jsme vděční všem, kdo nás na této cestě podpořili, provázeli a snad budou i dále provázet.

Na konci 90 let si pracovníci Slezské diakonie začali uvědomovat i problematiku seniorů, kteří zůstávají doma z důvodu svého zhoršeného zdravotního stavu, ale kteří by zároveň rádi byli ve společnosti svých vrstevníků. Proto je v roce 2001 založeno SILOE Ostrava, centrum denních služeb (původně pro všechny seniory), a od roku 2003, kdy došlo k navázání spolupráce s MUDr. Ivou Holmerovou a Českou alzheimerovskou společností, se služba

Věříme, že nic z toho nebylo nahodilé, děkujeme za víru a důvěru, která nás mohla vést i posilovat. Marta Machová, vedoucí střediska SILOE Ostrava

10

Domov pro seniory

Životní příběh paní Anny Wicherkové Mám-li napsat příběh života, musím podotknout, že ho napíšu ve zkratce. Můj život byl totiž velmi složitý a nedá se napsat jen tak lehce. Šest let po svatbě jsme se nastěhovali do Rychvaldu, ale nevěděli jsme, že jsme vlétli přímo do hnízda „estébácké smečky“. Byl to prostě hrozný život, a to jen proto, že jsme byli věřící, že se u nás konaly každý měsíc biblické hodiny. Druhý důvod byl ten, že manžel měl bratra na Západě – v Anglii, v době II. světové války. Jeho bratr byl generálem letectví, proto jsme neměli žít. Detaily nemůžu popisovat, co s námi dělali, protože by to bylo na knihu. Byla to hrozná agresivita. Ničili nás psychicky, duševně, nervově i fyzicky, jen abychom nežili, to byl jejich vytyčený cíl. Normálnímu člověku nepřijde na mysl čeho všeho a jaké způsoby a finty dovedli používat, jen aby nás zničili. Ve své agresi se neštítili sahat nám na život různými způsoby, což bylo nejhorší. Trvalo to od roku 1953 do roku 1995. Trvalo to 42 let. Pak se stal zvrat. Pán Bůh se už na to asi nemohl dále dívat. Poslal k nám orlovského faráře p. Szkanderu. Ten nás zastihl právě v takovém hrozném stavu. Hned nám nabídl, jestli bychom nechtěli jít do BETANIE, že je volné místo. A do měsíce jsme byli v BETANII. Pán Bůh ho použil jako Božího posla, protože Boží milost a Boží láska je neskonalá a naše modlitby nebyly nadarmo. Když jsme přijeli do BETANIE, do 14 dnů jsem dostala těžký infarkt, jako výsledek dvaačtyřicetiletého utrpení. Ale jsem šťastná, že nás Pán Bůh z toho ďábelského areálu, kde jsme bydleli, přemístil do zóny svého Božího království, tj. do BETANIE, za což jsem Pánu Bohu velmi vděčná. Manžel si té svobody vychutnal jenom 2 roky a zemřel. Zůstala jsem sama a začaly mě pronásledovat různé potíže zdravotního rázu, dokonce smrtelné. Pán Bůh drží nade mnou svou ochrannou ruku, takže mě pokaždé z toho vysvobodil. Pánu Bohu děkuji za to, že zřídil Slezskou diakonii, která se stará o všechny potřebné, kteří toho nejvíce potřebují. Děkuji Slezské diakonii, že nás tu oba s manželem přijali a vytrhli nás ze zlého, a že tak činí mnohým jiným. Jsem ráda, že alespoň takovým způsobem mohu poděkovat Slezské diakonii za vše a přeji jí, aby nadále vzkvétala a pomáhala všem, kteří potřebují pomoc, a aby ji Pán Bůh vždy, všude a ve všem bohatě žehnal.

11

Vývoj služeb pro lidi sociálně vyloučené nebo ohrožené sociálním vyloučením Po období rozvoje služeb zaměřených na lidi se zdravotním postižením a na lidi bez domova, přichází ve Slezské diakonii po roce 2000 na řadu rozvoj služeb pro lidi sociálně vyloučené nebo ohrožené sociálním vyloučením.

s místní samosprávou a jejich sociálními odbory byla postupně v průběhu uplynulých let založena nízkoprahová zařízení pro děti a mládež POHODA Karviná, KLUB ON LINE Karviná, KANAAN Bohumín a NZDM na Albrechticku.

Jim jsou určeny především terénní programy, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a nízkoprahová zařízení pro děti a mládež. Tyto služby vznikaly na základě poptávky zadavatele, tedy sociálních odborů samospráv měst a obcí, ve kterých Slezská diakonie působila. Dělo se tak například v Bohumíně, v Ostravě a Karviné. V současné době, v roce 2014, dosahuje počet klientů těchto služeb počtu více jak 1 500 lidí.

Mezi jedinečné a velmi potřebné služby v regionu i Slezské diakonii patří zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc TIMOTEI Bruntál (od října 2012), které reaguje na potřeby dětí v úzké spolupráci s pracovníky oddělení sociálně právní ochrany dětí z Bruntálu, Krnova a Rýmařova. Z podnětu odborů sociálně právní ochrany dětí a na základě legislativního ukotvení prevenčních služeb v zákoně o sociálních službách Slezská diakonie, opět za významného přispění Evropského sociálního fondu, postupně nabídla v jednotlivých městech Moravskoslezského regionu síť sociálních asistencí, tedy sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi. Dělo se tak zejména v období let 2006-2010 ve městech Karviná, Orlová, Bohumín, Ostrava, Frýdek-Místek, Třinec, Český Těšín, Krnov, Rýmařov.

Naše organizace velmi rychle a flexibilně zareagovala na nabídku Evropského sociálního fondu - prostřednictvím Společného regionálního operačního programu (SROP) a za jeho finanční podpory postupně vznikaly služby pro lidi žijící ve vyloučených lokalitách v Bohumíně - Pudlově a v Karviné - Novém Městě. Tak vznikl v polovině roku 2005 terénní program KONTAKT Bohumín na Drátovenské ulici, který reagoval na těžkou životní situaci lidí v lokalitě Pudlov, zejména dětí a rodin s dětmi.

O skutečnosti, že prevenční služby Slezské diakonie, určeny lidem ohroženým sociálním vyloučením, jsou na vysoké kvalitativní úrovni, svědčí i ocenění, například cena Časovaná bota pro KLUB ON LINE Karviná z roku 2007.

V roce 2006 založila Slezská diakonie opět s podporou SROPu terénní program KONTAKT Karviná, který vyhledává potřebné lidi v lokalitě Nového Města. Dětem a mládeži v Karviné se začali postupně věnovat pracovníci STREETWORKU ON LINE. Služba vznikla na základě finanční podpory SROPu v roce 2006. Již 13 let se Slezská diakonie věnuje dětem a mladým lidem ohroženým sociálním vyloučením a také různými sociálně nežádoucími jevy – záškoláctvím, experimentováním s drogami, nepodnětným rodinným prostředím, šikanou nebo užíváním alkoholu. Ve spolupráci

Další aktivitou realizovanou v oblasti Třinec, Frýdek-Místek je „Adopce pro budoucnost", jejíž smyslem je pomoci sociálně slabým rodinám. Firma či člověk si může tzv. adoptovat dítě, které pak finančně podporuje. Díky tomu tyto děti mohou studovat, navštěvovat různé kroužky, chodit na obědy apod. Milana Bakšová, vedoucí Oblasti Karvinsko

12

Sociální asistence

Sociální asistence pomáhá být dobrou mámou Rodina paní Nikoly začala se službou sociální asistence Slezské diakonie spolupracovat v květnu 2012 na základě kontaktu z OSPOD Orlová. V té době rodina bydlela v hygienicky zcela nevyhovujících podmínkách ve starém domě, který byl určen k demolici. V rodině žijí dva malí chlapci (2 a 4 roky), o které paní Nikola se svým druhem dle svých omezených finančních možností pečovali dobře, mladší syn však měl od raného věku potíže s přijímáním potravy a schopností ji strávit. Z tohoto důvodu s ním maminka začala dojíždět do gastroporadny do Karviné, někdy se ale stalo, že návštěvu opomenula, aniž by si alespoň telefonicky dohodla náhradní termín návštěvy.

Sociální asistence pomohla Danielovi dostat se do rodiny

Spolupráce s naší službou byla z počátku zaměřena především na pravidelné návštěvy gastroporadny a případně jiných lékařů, které si uživatelka s pomocí sociální pracovnice brzy zvykla dodržovat. Pravidelné konzultace v gastroporadně spojené s úpravou výživy dítěte se projevily pozitivně na jeho zdravotním stavu a v současné době lze říci, že se jeho stav normalizoval a nyní s ním maminka do poradny dojíždí již jen jednou ročně ke kontrolnímu vyšetření.

Spolupráce s rodinou paní Šárky začala v únoru 2012. Jednalo se o maminku samoživitelku s 2 nezletilými dětmi, chlapci ve věku 10 a 9 let, kteří řádně chodili do školy. Paní Šárka již nějakou dobu také pečovala o syna své kamarádky, která ji požádala, z důvodu špatné sociální situace, o pomoc s výchovou.

Během několika měsíců se díky vlhkosti stavby stav bytu výrazně zhoršil a rodina začala zvažovat změnu bydlení. Vzhledem k tomu, že neměla finanční prostředky na zaplacení kauce v bytě společnosti RPG, rozhodla se rodina s pomocí naší pracovnice přestěhovat na některou z ubytoven v Orlové, což se v srpnu 2012 podařilo.

Paní Šárka nás kontaktovala nejdříve za účelem poskytnutí poradenství, později projevila zájem o dlouhodobější spolupráci. Kamarádka paní Šárky nejevila o svého syna zájem, finančně se nepodílela na jeho výchově, syna ani paní Šárku žádným způsobem delší dobu nekontaktovala. Paní Šárka nevěděla, kde se matka nezletilého chlapce vyskytuje. Chlapec tak neměl některá povinná očkování, lékařské prohlídky apod. Paní Šárka tedy projevila zájem o svěření do své péče.

Rodina v současné době obývá na ubytovně jednopokojový byt s vlastním sociálním zařízením. I přes daleko vhodnější podmínky k bydlení, rodina stále zvažuje změnu bydlení. Než se přestěhování povedlo realizovat, byla však na druha paní Nikoly uvalena vazba a následně byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky, proto se maminka rozhodla s dětmi na ubytovně zatím zůstat.

Paní Šárce jsme pomohli také s jejími vlastními syny, a to pomocí formou školní přípravy zejména anglického jazyka, matematiky a českého jazyka. Oba chlapci se dle slov paní Šárky narodili předčasně, důsledkem bylo diagnostikováno u obou ADHD, byli v péči psychiatrické ambulance v Ostravě, kam pravidelně s maminkou dojížděli na kontroly, měli předepsánu medikaci, vzhledem k hyperaktivitě oba chlapci navštěvovali hokejový klub. S dětmi probíhala pravidelná školní příprava, cílem bylo zamezit opakování ročníku, a také, přestupu na speciální základní školu, který staršímu Noemu reálně hrozil z důvodu špatných školních výsledků. Během spolupráce, která byla ukončena v listopadu 2013, se podařilo opakování ročníku i přestupu zamezit. Uživatelka získala nejmladšího Daniela do své péče, později se stala Danielovou pěstounkou. V rámci služby využívala rodina fakultativní činnosti jako výlety a společné akce.

Vzhledem ke změně situace v rodině pomohla pracovnice paní Nikole sestavit plán hospodaření rodiny, na základě kterého zjistily, že by mohla měsíčně ušetřit cca 1200 Kč, za které by si paní Nikola chtěla v budoucnu pořídit část nábytku nebo jiného zařízení, které by po přestěhování mohla využít i v novém bytě. Spoření financí bylo také cílem jednoho z individuálních plánů, které paní Nikola s pracovnicí uzavřela. Během tříměsíční doby, po kterou platil tento plán, se paní Nikole s podporou pracovnice povedlo naspořit částku 3000 Kč, za kterou si pořídila starší lednici, kterou do současné doby neměla vůbec a automatickou pračku, neboť dosud byla nucena prát ve společné pračce určené k užívání všem rodinám na ubytovně.

Paní Šárka si před ukončením spolupráce se službou našla zaměstnání, chlapci pokračovali v docházce 4. ročníku a navštěvovali dále hokejový klub. Mladší Daniel byl zapsán do MŠ. Jelikož došlo ke zlepšení situace v rodině, nebylo zapotřebí i nadále využívat službu sociální asistence, spolupráce tak byla po vzájemné domluvě ukončena.

V současné době se dá konstatovat, že rodinná situace je stabilní, matka se o obě děti stará svědomitě, kromě pravidelných návštěv v gastro poradně s oběma chlapci absolvovala také několik zubních prohlídek, během kterých byly oběma chlapcům odstraněny kazy. Paní Nikola říká: „Chci ve spoření pokračovat a připravit se na to, až se jednou přestěhujeme z ubytovny do bytu, budeme mít vlastní spotřebiče a nábytek.“

13

Mezi základní pilíře poskytování sociálních služeb Slezské diakonie patří kvalita a profesionalita

Kvalita a vzdělávání ve Slezské diakonii Slezská diakonie realizuje širokou škálu sociálních služeb pro osoby v různých složitých životních situacích. Jsou to např. lidé se zdravotním postižením, senioři, lidé bez přístřeší, rodiny s dětmi v nepříznivé sociální situaci, mládež ohrožená sociálním vyloučením nebo lidé řešící svou zadluženost apod. Jedním z důležitých pilířů poskytování sociálních služeb je jejich kvalita a profesionalita s důrazem na praktickou realizaci hodnot organizace. Systém řízení kvality je ve Slezské diakonii nastaven již od roku 2001, kdy jsme začali zavádět do praxe našich služeb standardy kvality v sociálních službách a zahájili jsme realizaci podpůrných konzultací ke kvalitě. Od té doby se aktivity ke kvalitě stále rozvíjely a lidé v organizaci se s nimi sžívali. Systém je koordinován manažerkou kvality z Ústředí Slezské diakonie. V roce 2007, kdy vstoupil v platnost nový zákon o sociálních službách, se standardy kvality v sociálních službách staly povinnou součástí poskytování sociální služby.

Cvičné audity jsou kontrolním prvkem řízení kvality a ověřují, jak jsou standardy kvality ve službě funkční a zda zpracované metodické materiály reflektují praxi služby a naopak. Třídenní audity poskytují ucelený obraz o kvalitě poskytované služby.

Při zavádění systému kvality v organizaci jsme si uvědomovali, že jde o proces, který musí být především přijat samotnými pracovníky a je to proces dlouhodobý, protože musí reagovat na měnící se potřeby uživatelů i pracovníků v jednotlivých službách. V současné době se systém řízení kvality skládá z několika hlavních prvků, kterými jsou:

Cechy jsou poměrně novým nástrojem a nabízejí vedoucím pracovníkům ve službách platformu pro sdílení metodických otázek a zkušeností s poskytováním konkrétního typu sociální služby. Cechy k jednotlivým službám se scházejí několikrát ročně a z jejich setkávání vycházejí podněty pro vzdělávání či další rozvoj v organizaci.

• podpůrné konzultace ke standardům kvality v jednotlivých službách, • rozvojové konzultace, • cvičné audity, • podporovatelky ve kvalitě, • akreditované i neakreditované vzdělávání ke kvalitě, • cechy a • specialisté.

Specialisté jsou osoby, které se ve své činnosti specializují na konkrétní problematiku a zprostředkovávají nové informace a trendy směrem do organizace, ale mohou sdílet zkušenosti Slezské diakonie také navenek.

Systém konzultací ke kvalitě a vzdělávání ke kvalitě je v organizaci nejstarším prvkem řízení kvality a prvkem velmi osvědčeným. Je založen na spolupráci s externími konzultanty inspektory kvality certifikovanými MPSV. V posledních letech se do konzultačního týmu připojily také podporovatelky ve kvalitě, tedy osoby v organizaci, které prošly výcvikem a jsou schopny konzultovat funkčnost zavedených standardů a poskytovat metodickou podporu. Konzultace jsou nástrojem pro podporu kvality služby a řešení náročných oblastí, které se s poskytováním sociální služby váží.

14

Vzdělávání ve Slezské diakonii Systém odborného vzdělávání je neméně důležitou součástí práce Slezské diakonie a zajišťuje pracovníkům odborný rozvoj s dopadem na kvalitu poskytovaných služeb. V organizaci dlouhodobě vzděláváme právě v oblasti kvality sociálních služeb a za poslední desetiletí proběhla řada vzdělávacích aktivit uvnitř organizace i na zakázku jiných spolupracujících subjektů. Vzdělávání bylo dosud vždy zajištěno v rámci realizovaných projektů podpořených z Evropské unie. K realizaci vzdělávacích aktivit a podpůrných aktivit ke kvalitě jsme již v roce 2003 využili projektu financovaného z předvstupních fondů Phare, ve kterém se také pilotně zavedl systém ISO do střediska EBEN-EZER. Tento systém je ve středisku stále certifikován a přináší na poskytování služby nový pohled i přidanou hodnotu do způsobu řízení kvality střediska. Po vstupu ČR do Evropské unie se otevřely možnosti financování vzdělávání a kvality ze zdrojů Evropského sociálního fondu a od roku 2005 tyto zdroje využíváme kontinuálně. Vždy dvouleté projekty přinesly poměrně rozsáhlý systém akreditovaného vzdělávání ve kvalitě, v metodách práce s jednotlivými cílovými skupinami i v manažerských dovednostech, které byly více zahrnuty do projektu „Učící se Slezská diakonie“ realizovaném v letech 2011-2013. V tomto projektu byly také vyškoleny podporovatelky ve kvalitě. Akreditované vzdělávání realizujeme prostřednictvím vlastních akreditovaných kurzů, kterých již máme více než 30, a také prostřednictvím nákupu kurzů od externího dodavatele. Kurzy organizuje Vzdělávací středisko fungující na Ústředí Slezské diakonie. Nespornou výhodou realizovaných projektů je zajištění vzdělávání zaměstnanců zdarma či s minimálními náklady.

V současné době probíhá realizace projektu „Vzdělávání poskytovatelů sociálních služeb na Těšínském Slezsku“ - tento projekt nabízí nejen řadu akreditovaných kurzů, ale jeho inovací je otevření vzdělávání také pro další spolupracující organizace z regionu a kurzy tak nabízíme 6 poskytovatelům sociálních služeb. Kromě vzdělávání realizovaného v rámci projektů nabízí Vzdělávací středisko také řadu vzdělávacích aktivit „na zakázku“ služeb nebo vycházejících z potřeb celé organizace. Ročně tak v organizaci proběhne několik desítek aktivit ke kvalitě a několik desítek vzdělávacích aktivit, které mají dopad na všechny zaměstnance v organizaci. Systém řízení kvality a systém odborného vzdělávání je významnou součástí práce Slezské diakonie, bez kterých by se široký rozsah poskytovaných služeb mohl jen stěží realizovat v potřebné kvalitě a s důrazem na individualitu přístupu k potřebám našich uživatelů. Je velmi cenné, že pracovníci v organizaci tyto systémy přijali za své a jsou při realizaci vysoké kvality poskytovaných služeb aktivními hráči. Bez odborně připravených, ale především bez osobně zainteresovaných a pro svou práci nadšených pracovníků si práci diakonie neumíme představit. Díky profesionalitě jejich práce spojené s hodnotami organizace se tak mohou lidské životy proměňovat a vize Slezské diakonie se může naplňovat. Mgr. et Ing. Romana Bélová, náměstkyně pro sociální práci

15

Činnost Slezské diakonie je založena na vícezdrojovém financování

Projektová činnost ve Slezské diakonii řízení služby chráněného bydlení, které nazvala ARCHOU Ostrava. V rámci střediska SOCIÁLNÍ ASISTENCE se osamostatnila pobočka ve Frýdku-Místku a nadále poskytuje služby sociálně potřebným rodinám s dětmi.

Projekty a Slezská diakonie - to je něco, co k sobě od počátku fungování organizace nerozlučitelně patří. Veškeré služby poskytované Slezskou diakonii jsou vlastně projekty, které často čerpají peníze z více zdrojového financování, kde projektové (grantové) dotační peníze hrají významnou část celkových nákladů těchto služeb.

Mezi ukončené služby v roce 2012 patří středisko TABITA Karviná poskytující osobní asistenci a odlehčovací služby z důvodu dlouhodobého nedostatku finančních prostředků. Ze stejného důvodu ukončilo činnost i středisko STREETWORK Havířov poskytující terénní program mezi lidmi drogově závislými.

U příležitosti 25. výročí vzniku Slezské diakonie vás zvu na krátký exkurz do historie zejména pěti posledních let (projekty a vznik středisek v prvních dvaceti letech působnosti organizace jsou zaznamenány v publikaci s názvem Sborník Slezské diakonie).

Milníkem roku 2013 je zahájení poskytování sociálních služeb v městském zařízení, které z prostředků Evropské unie postavilo město Ostrava. Jedná se o středisko DUHOVÝ DŮM Ostrava, které nabízí škálu sociálních služeb pro lidi se zdravotním postižením – domov, denní stacionář, odlehčovací službu a podporu samostatného bydlení. V tomto roce vznikly i další nová střediska, jako je SOCIÁLNÍ ASISTENCE Jablunkov, Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež na Albrechticku a KONTAKT Havířov provozující terénní program.

V roce 2010 se Slezská diakonie rozšířila a začala poskytovat sérií služeb sociálně terapeutických dílen v Krnově, Novém Jičíně a Frýdku-Místku, které později dostaly shodný název EFFATHA (biblický výraz znamenající „otvírej, otevři“, protože služba chce otevírat a objevovat nové příležitosti a možnosti pro uživatele, kterými jsou zejména lidé s mentálním postižením). Tento rok dal vzniknout i službě podporovaného samostatného bydlení v Neborech s názvem Ranč Nebory. Služba se později přesunula do Třince v rámci služby NOE Třinec a na Ranči Nebory vzniklo odloučené pracoviště střediska BETHEL Třinec, azylový dům s novým názvem OÁZA Nebory. Vizi tohoto zařízení je vytvořit terapeutickou komunitu pro osoby se závislosti – věříme, že této vize bude dosaženo v roce 2015. Do struktury sociálních služeb přibyly i rozšíření stávajících středisek SOCIÁLNÍ ASISTENCE, které se rozšířily do měst Bohumín, Frýdek-Místek a Český Těšín a rovněž do Orlové.

Rok 2014 přinesl další rozjezd služby ARCHA Třinec nabízející lidem s duševním onemocněním možnost využít chráněné bydlení. Mgr. Ilona Bužková, vedoucí Odboru projekty a racionalizace řízení

Známkou života organizace je nejen vznik a rozvoj nových služeb a projektů, ale rovněž ukončení některých stávajících činností. I to bylo součástí roku 2010. Konkrétně byl ukončen provoz týdenního stacionáře v rámci střediska KARMEL Tichá, v rámci služeb pro děti s postižením středisek LYDIE Český Těšín, EUNIKA Karviná a SALOME Bohumín byly ukončeny odlehčovací služby. V roce 2011 zahájilo svoji činnost středisko SÁRA Frýdek-Místek, které nabízí své služby azylového domu a noclehárny ženám bez domova a matkám s dětmi, které potřebují azylové ubytování. Vzniklo a zahájila činnost i středisko ARCHA Nový Jičín, které poskytuje služby chráněného bydlení lidem se zdravotním postižením.

DUHOVÝ DŮM Ostrava, rehabilitační místnost

V roce 2012 převzala Slezská diakonie od Diakonického institutu

16

Další projekty Slezská diakonie neposkytuje jen sociální služby, ale své projekty rozvíjí i v dalších oblastech. Z pohledu pěti posledních let své činnosti prožívá svůj boom Vzdělávací středisko Slezské diakonie, kterému se daří získávat finanční zdroje v rámci strukturálních fondů EU. Nově je zahájena činnost podpory pěstounských rodin. S úspěchem se setkává i projekt zaměřený na podporu umírajících a pozůstalých s názvem Služba doprovázení. Rozvíjí se oblast sociálního podnikání, v rámci kterého vznikají dobročinné obchůdky (Bazárek pod věží v Třinci, Almara v Českém Těšíně), projekt Renewal na obnovu starých aut, Šifonér – šatník v Třinci-Kanadě a připravuje se rozjezd dalších sociálně-podnikatelských aktivit.

projekt RENEWAL

Mgr. Ilona Bužková, vedoucí Odboru projekty a racionalizace řízení

„Kvalitní život i v nemoci” Od otevření nového střediska Slezské diakonie, domovinky Siloe v roce 2001 v Ostravě Nové Vsi, kdy jsme začali pracovat s lidmi s poruchami paměti a získávali první zkušenosti, jsme začali také pociťovat potřebu další služby pro tuto cílovou skupinu. Denní centrum jsme postupně rozšířili o odlehčovací službu v domácnostech uživatelů a podle potřeby uživatelů jsme postupně rozšiřovali kapacitu. V rámci Programu švýcarsko-české spolupráce jsme se v roce 2011 ucházeli o dotaci na novou sociální službu domov se zvláštním režimem. V dubnu 2011 jsme vyhlásili soutěž na zpracování dokumentace k rekonstrukci budovy a přistavění patra pro novou sociální službu - Domov se zvláštním režimem. Záměr projektu byl podán na MPSV 30. 9. 2011. Záměr Slezské diakonie pro vybudování nové sociální služby byl vybrán pod názvem "Kvalitní život i v nemoci" a zpracovával se finální projekt ve spolupráci s architektem Ing. Davidem Mokrým, který od počátku spolupracuje se Slezskou diakonii a prováděl veškerou dokumentaci ke stavbě V říjnu 2012 byl projekt schválen a 100 % podpořen. Ukončení projektu je naplánováno na 31.3.2016. Momentálně je projekt ve fázi výstavby. Bc. Renáta Motyková, DiS., vedoucí Oblasti Ostrava, Havířov

17

Diakonické vzdělávací centrum

DVC Dlouhodobou vizí Slezské diakonie je zřídit prostory pro diakonické a církevní aktivity s možností využití prostor objektu, který je součástí budovy Ústředí Slezské diakonie sídlícím v Českém Těšíně. Nový objekt by řešil jednak stav stávajících chátrajících budov, jednak řešil prostory pro plánované aktivity s využitím pro klienty, veřejnost, diakonii i církev. Vize po různých překážkách a obměnách se stává realitou a 1. září 2014 je objekt předán jako staveniště stavební firmě k realizaci demolice a stavby Diakonického vzdělávacího centra. Investiční projekt Diakonického vzdělávacího centra (dále jen DVC) spolufinancovaný ze zdrojů Regionálního operačního programu Evropské unie zahrnuje komplex aktivit směřujících k podpoře sociálního začleňování osob se zdravotním postižením společně s aktivitami vzdělávacího typu. DVC je projektem Slezské diakonie, avšak počítá s úzkou součinností se svým zřizovatelem - Slezskou církvi evangelickou a.v. Vznikající zázemí pro rozvoj aktivit se dá rozdělit na diakonické aktivity (Chráněné bydlení, Praktická škola, Multifunkční informační centrum) a společné aktivity pro církev a diakonii (Archiv, Knihovna se studovnou a čítárnou, Muzeum). Budovaný objekt bude poskytovat zázemí pro různorodé aktivity. Jedná se o chráněné bydlení pro osoby se zdravotním postižením s kapacitou 12 osob, které budou mít k dispozici dvě bytové jednotky. Jedna bytová jednotka je navíc projektovaná tak, aby zde mohli být ubytováni i lidé imobilní využívající invalidní vozík. Služba nabídne lidem s postižením možnost přechodu z institucionální péče do chráněného bydlení s příležitostí aktivního zapojení se do běžného života společnosti.

18

Střední škola diakonického školství Slezské diakonie se přesune ze stávajících do nových prostor a nabídne svým studentům z řad lidí se zdravotním postižením příjemné vzdělávací zázemí v centru města. Multifunkční informační centrum nabídne základní poradenství o dostupnosti sociálních služeb v regionu a zároveň bude vystavovat výrobky uživatelů sociálních služeb s možností objednání výrobků k zakoupení. K dispozici zde budou i informační materiály různých sociálních služeb a materiály, které pomohou řešit nepříznivou sociální situaci lidí v nouzi. Součástí objektu bude rovněž knihovna nabízející knihy s křesťanskou, sociální a pedagogickou tématikou k zapůjčení nebo ke studiu na místě v prostorné studovně a čítárně. Knižní fond knihovny bude zúžený a specializuje se na literaturu v oblasti sociálních věd, pedagogiky, teologie a křesťanské literatury. Knihovna bude nabízet své služby a různorodé vzdělávací aktivity pro odbornou i širokou veřejnost. V rámci Archivu a Muzea budeme chtít shromáždit dokumenty za sto let historie Slezské církve evangelické a.v. s důrazem na zdokumentování doby totality v Československu a jejím dopadem na sborovou a diakonickou práci. Muzeum nabídne příležitost pro neformální vzdělávání širší veřejnosti a prostor pro komunikaci o specifické společné historii regionu v oblasti života křesťanských církví a filantropie. Archiv poskytne zázemí pro archivaci dokumentů významných z hlediska činnosti Slezské církve evangelické a.v. a Slezské diakonie včetně návaznosti na zaznamenání historie diakonické sociální práce v období komunismu. Předpokládaným termínem pro rozjezd aktivit v objektu je říjen 2015. Mgr. Ilona Bužková, vedoucí Odboru projekty a racionalizace řízení

19

Dlouholetá tradice dobrovolnictví ve Slezské diakonii

Dobrovolnické centrum „Dobrovolnictví je dobrá vůle jednotlivce podělit se s těmi, kteří to potřebují, o část svého času, energii, vědomosti a zkušenosti. Je to víra v poselství dobrých skutků.“

Krnov, p.o. Dále jiným poskytovatelům soc. služeb na Krnovsku (program Dobrovolnictví v jiných přijímajících organizacích): Domov pro seniory Krnov, p.o. a Harmonie, domov pro osoby se zdravotním postižením, p.o. Již třetím školním rokem vysíláme dobrovolníky do potřebných rodin v rámci programu Dobrovolnictví potřebným lidem. Také tyto dobrovolnické programy jsou akreditovány a finančně podporovány Ministerstvem vnitra ČR. Mimo oblast sociálních a zdravotnických služeb organizujeme dobrovolníky v programu Dobrovolnictví v civilní ochraně v Třinci. Tým proškolených dobrovolníků s psychosociálním výcvikem je připraven pomáhat lidem při řešení následků nejrůznějších mimořádných událostí, např. v r. 2009 při povodních na Novojičínsku nebo opět v rámci řešení následků povodní pomáhali v postižených oblastech v r. 2013 ve Středočeském kraji. Velmi zajímavou příležitost pro dobrovolníky nabízí Služba doprovázení (tj. doprovázení umírajících a pozůstalých).

paní Antonie, dobrovolnice v programu Dobrovolnictví potřebným lidem

„Dobrovolnictví chápu jako pomoc druhým bez očekávání vděčnosti či protiplnění.“ dobrovolník David, program Dobrovolnictví v civilní ochraně v Třinci

Dobrovolnictví a nezištná pomoc potřebným lidem má v zařízeních Slezské diakonie dlouholetou tradici. Vychází z aktivit věřících křesťanů, dobrovolníky byli v minulosti zejména věřící lidé ze sborů Slezské církve evangelické a.v. V červenci 2002 zahájilo činnost Dobrovolnické centrum Slezské diakonie, v říjnu téhož roku se Slezská diakonie stala členem Koalice dobrovolnických iniciativ v České republice. Stěžejní aktivity Dobrovolnického centra od začátku existence směřují do programu Dobrovolnictví ve střediscích Slezské diakonie. Program je již deset let akreditován Ministerstvem vnitra ČR a stovky zapojených dobrovolníků podporovali a v bohatém počtu stále podporují široké spektrum potřebných lidí v sociálních a návazných službách Slezské diakonie. Posláním programu je podpora psychosociálních podmínek a pohody uživatelů služeb. Několikaleté zkušenosti z oblasti organizování dobrovolnické služby v kvalitních sociálních službách přinášíme od roku 2009 zdravotnickým zařízením v našem regionu (program Dobrovolnictví v nemocnicích): aktuálně jde o Nemocnici Třinec, p.o. a Sdružené zdravotnické zařízení

Kapacita dobrovolnických míst ve všech programech se pohybuje okolo 300, v roce 2013 jsme spolupracovali s 276 dobrovolníky. Naším cílem není naplnit každé zařízení dobrovolníky, naším cílem jsou spokojení dobrovolníci, kteří se cítí být potřební, jasně vnímají svou úlohu v zařízení a jsou součástí týmu našich pracovníků. Na dobrovolnictví nám velmi záleží a snažíme se dobrovolníky podporovat. Vnímáme je jako jeden ze zásadních nástrojů pro výchovu příštích generací a změnou pohledu na nezištnou pomoc druhým usilujeme o posílení sociálního cítění ve společnosti. Investici do dobrovolnictví vidíme jako investici do občanské společnosti. Mgr. Lucie Protivanská, koordinátro tuzemského dobrovolnictví

20

Dovolte, abych se představil, jsem Martin a bydlím v domově Slezské diakonie HOSANA Karviná. Dnes nemám práci v dílnách a hlavně je středa, čekáme na paní Hanku. Budeme mít dobrotu bábovku, bublaninu, jablkový závin? Mám rád všechno a hlavně kafíčko. Jsem velký sběratel věcí. Rád poslouchám hudbu a sbírám cédéčka. Právě posloucháme Olympic, ten má nejraději Petra.

Příběh paní Hanky – „Dobrovolnictví mi přináší pokoru.“ Středa – to je můj den, kdy chodím za Martinem, Renátou, Petrou, Janou … Je to náš pečící den. Dnes pečeme bublaninu s malinami a rybízem. Vybírám recepty se snadným postupem. Klienti zvládnou co nejvíce sami, pak je práce baví a vaření se jim líbí. Někteří jen koukají a Martin – ten vzorně pomývá nádobí. Úkoly máme rozděleny, já musím hlídat čas, ať se nám buchta nepřipálí. Za 20 minut vyndáváme plech z trouby a vaříme kávičku. Venku přestává pršet, jdeme se podívat ven. Povídáme si na různá témata, smějeme se. Dlouho jsem zvažovala, co mám ve svém volném čase zajímavého dělat. Doslova mě nakopla má dcera, která studuje sociální práci a chce pracovat s dětmi s postižením. Já bydlím blízko a nějak mě to tady přitáhlo, šla jsem se podívat a zeptat, zda bych zde mohla nějak pomoci. Mám velmi ráda ruční práce, dělám prstové maňásky a myslela jsem, že budeme plést. Nakonec jsme došli k buchtám a každou středu pečeme dobroty. Dobrovolnictví mi přináší pokoru a náboj do života. Přijít a vidět chlapa, jak poctivě věší prádlo švy na švy, aby nemusel žehlit vím, že jsem v HOSANĚ.

21

Mezinárodní dobrovolnictví Mám si vzít batoh nebo kufr? Jaké oblečení budu potřebovat? Jaké je v České republice vlastně počasí celý rok? Jak se řekne „děkuji“ česky? Nebude mi smutno po domově, po mém oblíbeném jídle? S jakými lidmi budu pracovat? Jací budou ostatní dobrovolníci? Zvládnu se naučit český jazyk?

Po semináři se vracím do mého nového domova a začínám od pondělí do pátku docházet do mého střediska, kde působím šest hodin denně. Zpočátku se seznamuji s pravidelnými aktivitami, které na středisku probíhají. Pomalu se sžívám s každodenním životem na projektu a s uživateli. Sama objevuji, v jaké oblasti mohu středisku pomoci, být užitečná a jaký vlastní projekt mohu s uživateli vést. Uvědomuji si, kolik „darů“ si můžeme navzájem dát a co vše se můžeme od sebe navzájem naučit. Zpočátku je velkou překážkou jazyková bariéra, protože český jazyk je pro mě velmi těžký. Uvědomuji si, že znalost češtiny je pro mě klíčová, protože tak mohu více komunikovat s uživateli, pracovníky a ostatními lidmi v České republice.

Je prvního září a já sedím již několik hodin ve vlaku do Českého Těšína, obklopena svými zavazadly. Přijíždím do stanice, vystupuji a na nástupišti vidím dvě postavy. Jedna z nich drží cedulku s mým jménem, jak milé. Čekají na mě. Očekávám, že jsou to lidé, kteří mi vždy podají pomocnou ruku. První dny v mém novém domově strávím poznáváním střediska, uživatelů a pracovníků. Bydlím s dalším zahraničním dobrovolníkem, se kterým věřím, že budeme přáteli. Poprvé se jdu podívat do města a jdu sama nakupovat. Poprvé musím komunikovat v českém jazyce, protože lidé na mě mluví a nepoznají, že jsem z cizí země a nerozumím zatím ani slovíčko česky.

Během roku také navštívím některé projekty mezinárodních dobrovolníků. Jsou pro nás organizovány dvě tzv. „Study visits“. První je organizována na podzim a druhá na jaře. Během těchto návštěv konkrétních projektů jsem vyzvána připravit si aktivity s uživateli, abych vtáhla dobrovolníky do života střediska. Každá „Study visit“ je zaměřena na konkrétní téma, které společně s ostatními dobrovolníky pod vedením koordinátora diskutujeme a reflektujeme. „Study visit“ je pro mě velmi přínosná a obohacující, protože díky ní získávám širší obraz o různých cílových skupinách. Získávám nové podněty a motivaci pro vlastní práci na středisku, čímž pomalu objevuji jednu ze skrytých stránek neformálního vzdělávání.

Během prvního týdne mé služby se účastním příjezdového semináře, který trvá 6 dnů a na kterém se setkávám se všemi mezinárodními dobrovolníky, kteří stejně jako já působí na rok nebo deset měsíců ve střediscích Slezské diakonie, ve školách Slezské diakonie nebo jejích partnerských organizacích. Jedno dopoledne semináře zde potkávám již známou tvář, která mě čekala první den na nádraží. Mohu s ní během tohoto dopoledne hovořit otevřeně o svých očekáváních a obavách z mého roku dobrovolné služby a ona mi naslouchá. Během semináře se učím český jazyk a především se učím vyslovit písmeno „ř“, které je pro mě zatím tou největší překážkou. Zamýšlím se nad tím, jak dobře pracujeme v týmu, diskutuji s ostatními mezinárodními dobrovolníky různorodé pohledy a názory na odlišné kultury.

Před Vánoci je organizováno v Českém Těšíně Vánoční setkání, kterého se účastním s ostatními mezinárodními dobrovolníky a také zde mám obě tváře, které mě čekaly první den mého příjezdu na nádraží. Program setkání je v rukou nás, dobrovolníků. Sdílíme Vánoční zvyky a tradice našich domovských zemí. Uprostřed služby se těším na pětidenní střednědobý seminář, na kterém mám prostor setkat se s ostatními mezinárodními dobrovolníky. Během semináře zpětně reflektuji svá očekávání a obavy, které jsem si definovala na začátku mé služby a hodnotím svoji motivaci ke službě. Takováto reflexe mého půlročního působení na středisku mě „nakopne“ k tomu, abych

Ptám se sama sebe: „Co je to neformální učení a proč se na něj klade takový důraz?“ Na konci služby krásu neformálního učení objevuji.

22

„Dobrovolná služba v České republice mi dala spoustu

„Strávila jsem jeden rok dobrovolnicí ve Slezské diakonii

dobrých věcí. Naučila jsem se nový jazyk, získala

a opravdu jsem si užila svůj dobrovolnický rok, protože

dovednosti, které mohu využít v mé budoucí práci

to přineslo spoustu pro mě profesní a osobní zkušenosti,

a potkala opravdu, ale opravdu skvělé lidi (je to

které jsem nemohla realizovat po absolvování vysoké školy.

pravda, byť to zní jako klišé).

Jsem se naučila hodně od profesionálové a dostala jsem ty

Když se podívám zpět i po jednom roce, tak si stále

nejlepší podmínky k realizaci své mini-projektů v praxi.

myslím, že dobrovolnictví pro mě bylo jedním

A to mne pomohlo vytvořit své osobní a profesní dovednosti.

z největších a nejpůsobivějších dobrodružství,

Uvědomila jsem si, že může mít vedoucí pozice a mohu

které jsem doposud zažila, a Česká republika se stala

organizovat a plánovat svou práci samostatně.“

mým druhým domovem!“

Irina, Ukrajina

Timea, Maďarsko

(v ČJ napsala sama dobrovolnice)

„V září 2013 jsem měla skvělou a jedinečnou

„Jsem 27letá Francouzka a strávila

příležitost začít dobrovolnou službu se Slezskou

jsem v České republice rok na Evropské

diakonií v České republice. Můžu říci, že to pro mě byl

dobrovolné službě. Byl to ten nejkrásnější zážitek v mém

zatím ten nejvíce obohacující zážitek, který mi

životě. Potkala jsem úžasné lidi, našla práci, kterou

dal mnohem více, než budu moct kdykoli

jsem měla opravdu ráda a našla také velice srdečnou zemi.

splatit. Kdybych měla možnost, vydala

Tento rok mi otevřel oči nejen co se světa, ale také co se

bych se na tento zážitek znovu

mě samotné týče. Měla jsem tak možnost poznat sama

a neotáčela bych se zpět!“

sebe.“

Arianna, Itálie

Charlène, Francie

a přínos dobrovolné služby pro mě samotnou. Teď už vím, že můj „kufr učení“ již není prázdný a odvážím si toho domů mnohem více, než jsem si přivezla.

si stanovila nové cíle mého učení a naplánovala si nové projekty, které chci ve středisku zorganizovat. Ke konci služby, v červnu, se s ostatními mezinárodními dobrovolníky setkávám na třídenním evaluačním semináři. Jedno dopoledne se ho také účastní moje známá tvář z nádraží, se kterou společně hodnotím rok mého působení. Je to také čas, kdy jsme všichni dobrovolníci naposledy spolu, protožedobrovolníci působící na projektech škol Slezské diakonie již odjíždějí domů.

Být zahraničním dobrovolníkem v cizí zemi je nenahraditelnou životní zkušeností, kterou Vám nikdy nikdo nevezme. Zážitky, přátelé a pomoc, kterou jste dali a získali, ta bude vždy Vaše. Věřím v to, že dobrovolnictví má smysl a obohacuje životy.

Čím více se blíží konec mé dobrovolné služby, tím více si uvědomuji samotný význam a krásu neformálního učení

Mgr. Janka Adameová, M.A., vedoucí sekce zahran. vztahů, Interdiac Mgr. et Bc. Zuzana Hartmannová, koordinátorka mez. dobrovolnictví Filip Grék, koordinátor projektů SD

Vyslaní dobrovolníci od roku 2008 - 2014

Hostování dobrovolníci od roku 2005 - 2014

23

Slezská diakonie zapojuje osoby se znevýhodněním do pracovního procesu

sociální podnik CHRPA, prodejna BAREVNÝ DOMOV v Ostravě

Sociální podnikání ve Slezské diakonii Sociální podnikání je cesta pro všechny zúčastněné. Jak pro nás, pracovníky Slezské diakonie, tak pro lidi dlouhodobě nezaměstnané nebo ohrožené na trhu práce, ale zároveň pro celou naši společnost, které přináší užitek.

nácviková a klasická pracovní místa lidem se zdravotním postižením. Tento projekt přispěl k bourání předsudků veřejnosti vůči lidem s mentálním postižením a zároveň přinesl těmto lidem nové zkušenosti a dovednosti, které mohli dále uplatnit na trhu práce.

Sociální podnik poskytuje lidem ohroženým na trhu práce příležitost zapojit se a využít svůj potenciál. V mnoha případech se jedná o osoby s různými typy zdravotního znevýhodnění. Ti by mnohdy velmi rádi pracovali, ale z různých důvodů se nemohou v plné míře zapojit do pracovního procesu, a to je problém. Všichni chceme jen ten nejlepší výkon, zaměstnavatele nevyjímaje. Pracovníci s menším výkonem pak zůstávají bokem zájmu firem. Ve Slezské diakonii pracujeme s těmito lidmi na různých úrovních a snažíme se je zapojovat do mnoha motivačních a aktivizačních činností.

V roce 2011 vznikl projekt RENEWAL, původně jako pracovněterapeutická aktivita služby pro osoby bez domova, ale s vizí do budoucna fungovat jako sociálně podnikatelská aktivita Slezské diakonie. Od počátku se v projektu vystřídalo 10 uživatelů – osob sociálně vyloučených, jejichž prací je oprava a renovace starých automobilů, ale také jejich prezentace na výstavách automobilů a soutěžích. O úspěšnosti svědčí skutečnost, že čtyři

První sociálně podnikatelskou aktivitu se podařilo zrealizovat v roce 2001 ve středisku Eben-Ezer, kde vznikla myšlenka založit Diakodílny, které nabízely pracovní uplatnění lidem se zdravotním postižením. Tato aktivita se natolik rozvinula, že v roce 2004 bylo založeno občanské sdružení Ergon-chráněná dílna, které v současné době funguje samostatně a je významným sociálním podnikem zaměstnávajícím cca 150 lidí se zdravotním postižením na Těšínském Slezsku. V roce 2011 byla ředitelka Ergonu oceněna prestižní cenou „Sociálně prospěšný podnikatel roku“. V roce 2004 byla otevřena i kavárna a čajovna NINIVE (nyní Rodinná kavárna)

sociální podnik CHRPA, prodejna BAREVNÝ DOMOV v Ostravě

V letech 2008 – 2012 byla ve Slezské diakonii provozována Kavárna Empatie ve Frýdku-Místku, jejíž snahou bylo poskytnout

24

z nich si našli stálou práci a našli si své místo ve společnosti a zároveň se jim podařilo, že jimi renovovaný automobil získal Průkaz historického vozidla.

sociální podnik BAZÁREK POD VĚŽÍ v Třinci

V roce 2008 byla v Krnově založena CHRPA, sociální firma Slezské diakonie, která zajišťuje chráněná pracovní místa pro cca 30 lidí se zdravotním postižením. Mezi její hlavní činnosti patří výroba dekorativních, dárkových a reklamních předmětů a jejich prodej ve vlastním obchůdku v Krnově. V roce 2013 byly aktivity rozšířeny o prodejnu v centru Ostravy. CHRPA provozuje také zahradnictví a veřejné WC v Krnově. Velkým oceněním bylo získání ochranné známky Česká kvalita Práce postižených. Po tomto úspěchu byla otevřena další prodejna v Ostravě. K sociálně podnikatelským aktivitám ve Slezské diakonii řadíme také „naše bazárky“. Ať už jde o BAZÁREK POD VĚŽÍ nebo ŠIFONÉR v Třinci, ale také o ALMARU v Českém Těšíně. Jedná se o místa, kde lidé pomáhají tím, že darují, či zakoupí věc za výhodnou cenu a pomůžou tak lidem, kteří to potřebují. Všechny tři bazárky spojuje skutečnost, jak je pro sociální podnikání typické, že veškeré získané prostředky jsou zpětně investovány na podporu sociálních služeb. Abychom nezapomněli, k sociálnímu podnikání se také řadí DIAKOSERVIS s.r.o., jehož předmětem podnikání je mimo jiné silniční motorová doprava, opravy automobilů, drobnější stavební práce a opravy a další služby řemeslného charakteru. Mezi nejnovější přírůstky do rodiny sociálně podnikatelských aktivit přibyla tiskárna, která je provozována Diakoservisem. Ta nabízí digitální, ofsetový, velkoplošný, sublimační a tamponový tisk, knihařské zpracování, grafické návrhy, design a další. Sociální podnikání se ve Slezské diakonii stále rozvijí, vznikají nové a zajímavé myšlenky, jejichž hlavním cílem však je vytvořit pracovní příležitosti pro lidi znevýhodněné na trhu práce.

renovovaný automobil rojekt RENEWAL

Mgr. et Ing. Romana Bélová, náměstkyně pro sociální práci Kamila Kudrysová, pracovník propagace

RODINNÁ KAVÁRNA Krnov

25

Slezská diakonie reaguje na aktuální požadavky společnosti

Program pro pěstounské rodiny Program pro pěstounské rodiny (PPR) je jednou z novějších aktivit Slezské diakonie, protože jeho realizace byla zahájena na počátku roku 2013. Služba pěstounským rodinám a ohroženým dětem však pro nás není něčím naprosto novým. Podpoře pěstounských rodin jsme se věnovali do roku 2008 téměř 10 let ve středisku Ráchel v Havířově.

Služby zajišťují odborníci s pověřením k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, psycholog a řada spolupracujících externích odborníků. V PPR nabízíme zajištění krátkodobého i dlouhodobějšího hlídání dětí v pěstounské péči, nabízíme také podporu odborníků, podporujeme dítě v kontaktu s jeho původním rodinným prostředím. Důležitou součástí programu je zajištění povinného vzdělávání pěstounů, k čemuž využíváme různorodé formy a přístupy. Oblíbenou formou vzdělávání jsou víkendové vzdělávací pobyty, kterých ročně organizujeme několik. Na víkendových pobytech se pěstouni nejen vzdělávají, ale mohou spolu strávit čas odpočinku a zajišťujeme také hlídání dětí. Vzdělávání přizpůsobujeme potřebám pěstounských rodin, proto se nejedná jen o semináře, ale také interaktivní kluby, kde mohou pěstouni sdílet své zkušenosti, problémy i radosti s dalšími rodinami.

S novelou zákona o sociálně právní ochraně jsme rozšířili pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí jsme se do oblasti poskytování služeb pěstounským rodinám vrátili a máme z toho velkou radost. Jsme si vědomi, jak důležité je rodinné prostředí a jak zásadní vliv má na život dítěte. Chceme svou činností přispět k podpoře těch lidí, kteří se rozhodnou poskytnout dětem bezpečné zázemí a příležitosti pro co nejkvalitnější život. Pěstounské rodiny poskytují zázemí dětem, které prošly ve svých původních rodinách řadou traumatizujících zážitků nebo své rodiče vůbec nepoznaly. Pracovníci Programu pro pěstounské rodiny nazýváme profesionály se srdcem, protože jejich snahou je přinést odbornou podporu náhradním rodinám, ale zároveň zachovat přirozený běh rodinného života. V rámci Programu pro pěstounské rodiny provázíme pěstounské rodiny v jejich péči o děti v pěstounské péči, věnujeme se také pěstounům na přechodnou dobu, kteří umožňují ohroženým dětem překonat období, než jsou děti umístěny do stabilního rodinného prostředí.

Do Programu pro pěstounské rodiny jsou postupně vytvářeny a implementovány standardy kvality sociálně-právní ochrany dětí. Program pro pěstounské rodiny je rozvíjející se aktivitou, která si klade za cíl přinášet pěstounským rodinám kvalitní služby odpovídající jejich potřebám a přáním. Věříme, že tato práce má hluboký smysl, protože podporuje pěstounské rodiny s dětmi, které musely již ve velmi mladém věku projít řadou traumat a přináší těmto dětem novou naději.

Počet rodin, se kterými v rámci PPR spolupracujeme již překročil 150 a pobočky jsou rozmístěny ve městech Český Těšín, Třinec, Jablunkov, Havířov, Ostrava, Frýdek-Místek, Karviná, Orlová. Nově rozvíjíme službu pěstounským rodinám také ve Zlínském kraji. Program je metodicky řízen z Ústředí Slezské diakonie.

Mgr. et Ing. Romana Bélová, náměstkyně pro sociální práci

26

Denní stacionář, MŠ, ZŠ a SŠ Slezské diakonie Krnov K práci ve Slezské diakonii jsem se dostala díky své neteři Markétce, která se narodila předčasně jako jedno z dvojčat. Její sestra Karolínka byla až na nízkou porodní váhu zdravá, ale Markétka trpěla hydrocefalem a dalšími komplikacemi. Původní prognóza byla velmi špatná, lékaři si mysleli, že Markétka zemře. Našel se ale jeden, který to nevzdal a udělal ve dvou měsících Markétce tzv. šant, jež odváděl přebytečnou tekutinu. Tato operace jí zachránila život. V devíti měsících už Markétka začala rehabilitovat v Benjamínu a ve třech letech začala navštěvovat mateřskou školu. V současnosti má Majda devět let a chodí na základní školu. Přínos vzdělávání je ohromný. Nejen pro samotnou Markétku, ale i pro její rodinu, která má možnost si odpočinout od neustálé péče. Majda se díky rehabilitacím Vojtovou metodou doslova postavila na nohy a s oporou chodí a ve škole se naučila komunikovat používáním jednoduchých slov. To je velký pokrok pro dítě, kterému lékaři v případě přežití prorokovali, že nebude chodit, nebude mluvit, nebude vnímat, jen ležet. Ti by se teď divili, kdyby ji viděli, jak si sama oblékne tepláky, nazuje boty, jak se sama nají nebo si dojde na záchod. Pod dozorem dokonce umí doma uvařit kávu. Ve škole se účastní muzikoterapií, hraje na různé nástroje nebo maluje v rámci arteterapie prstovými barvami. To ji moc baví a dokáže se radovat tak bezprostředně, že jí můžeme jen závidět. Miluje počítač a telefon, umí si zapnout skype. Telefonování probíhá tak, že se jí ptám a ona odpovídá jednoduchými slovy. Ke svým spolužákům si vypěstovala pečující vztah. Snaží se pomáhat, venku vozí kočár, když vidí, že má některé dítě zavázanou ruku, tak vnímá, že ho něco bolí.

Lenka a Markétka Lenka Juríčková je asistentkou pedagoga v Mateřské škole a základní škole Slezské diakonie v Krnově. Její příběh je propojený s příběhem její neteře Markétky, která se narodila s velmi vážným handicapem a v současnosti navštěvuje základní školu, kde Lenka pracuje.

Pája se mi narodila těsně po revoluci s Downovým syndromem a pupeční kýlou. Ve třech letech podstoupila operaci srdce. V té době jsem viděla v televizi pořad o stacionáři pro handicapované děti. Říkala jsem si, jak by bylo fajn mít blízko podobné zařízení, kde by Pája mohla chodit a být i v jiném prostředí, než doma. Po povodních v roce 1997 se mi tento sen splnil v podobě denního stacionáře Benjamín, kam jsme ji přihlásili jako úplně prvního klienta. Všichni jsme byli nadšení. Pája měla radost z nového kolektivu a nám znatelně ubylo starostí spojených s péčí o ni. Děti, které mají handicap, si vás rychle otočí kolem prstu. V rodině se pak často věnujete právě jim. Ve školním kolektivu je ale pozornost rozprostřená a to dětem prospívá. Navíc Pája má ještě o tři roky starší zdravou sestru, které jsem se tím pádem mohla více věnovat a dokonce jsem si v té době doplnila pedagogické vzdělání. Když pak vznikla vedle stacionáře i škola, začala jsem v ní pracovat jako asistentka pedagoga. Byl to pro mě nejrozumnější krok. Pája ve škole udělala velké pokroky. Do deseti let se nám vůbec nedařilo ji naučit mluvit, až díky kolegyni Míše se rozmluvila pomocí globálního čtení. Nezískala sice takovou slovní zásobu, jako běžní lidé, ale je schopná říct vše, co potřebuje sdělit. V současnosti Pája navštěvuje Benjamín a v září nastoupí do nově otevřené střední školy Slezské diakonie v Krnově. Zpátky do školy se už moc těší, bude to pro ni změna a zpestření. Hodně lidí si myslí, že děti jako je Pája nebo i hůř postižené, které leží a komunikují jen očima, že s Vámi nenaváží žádný kontakt. I já jsem si dříve myslela, že se s těmito dětmi nedá pracovat. Není to ale pravda. Když tyto děti poznáte, vyčtete jejich emoce a potřeby z tváře. Zklidní vás to a obohatí. Dnes jsme velmi zaměření na materiálno a tyto děti nám ukazují, že nejdůležitější jsou vztahy. Prožívají plnohodnotnější životy, než většina z nás, která nebude nikdy tak šťastná a bezstarostná jako děti s handicapem, když je o ně dobře postaráno.

Lída a Pája Lída Jurčáková je maminkou Páji s Downovým syndromem, která je historicky první klientkou krnovského denního stacionáře Benjamín a posléze základní školy. Lída si v průběhu pobytu Páji v Benjamínu doplnila vzdělání a dnes pracuje jako asistentka pedagoga v Mateřské škole a základní škole Slezské diakonie v Krnově. Pojďme se podívat na jejich příběh:

27

O motivaci k práci v sociální službě a hodnotách Slezské diakonie

Zamyšlení zaměstnance Slezské diakonie Taková nenápadná starší žena… Nebyla moc velká. Co si ji pamatuji, měla šedivé vlasy, obnošenou sukni a kostkovanou košili. Taková nenápadná starší žena, kterou byste v davu určitě přehlédli. Ve svých dvaceti letech se provdala za těžce postiženého kvadruplegika. Aby je oba uživila, pracovala po večerech a přes den se starala o svého muže. Spolu s ním se jí podařilo zrealizovat stavbu prvního zařízení pro tělesně postižené v Československu a snad i zlepšit pohled komunistického režimu na tyto lidi. Po smrti svého muže neúnavně pracovala pro evangelický sbor, navštěvovala nemocné a umírající. Byla to moje prateta, která bezesporu naplnila slova Apoštola Pavla i Alberta Schweitzera: Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. (Galatským 5,13) Otevřte oči a hledejte, kde nějaký člověk potřebuje trochu času, trochu účasti, trochu společnosti, trochu péče. Je to možná někdo osamělý, zahořklý, nemocný, nešikovný, pro koho můžeš něčím být. Je to možná stařec nebo dítě. Nenech se zastrašit, když musíš čekat nebo experimentovat. Buď připraven i na zklamání. Ukaž se lidem jako člověk. (A. Schweitzer) Taková nenápadná starší žena, kterou byste v davu určitě přehlédli….. Je pro mě vzorem a motivací k práci v sociální službě. Bc. Marta Machová, vedoucí střediska SILOE Ostrava

Hodnoty Slezské diakonie Osoba Ježíše Krista jako zdroj víry a vzor pro službu a život. Přistupujeme ke klientovi jako k Božímu stvoření. Klíčové hodnoty: • • • • • • •

Pomoc každému - osobní přístup Odpovědnost v různých rovinách Osobní růst Láskyplné vztahy Týmová orientace Transparentnost Respekt

25 1990

28

2015

Děkujeme všem zaměstnancům Slezské diakonie, kteří se podíleli na tvorbě této brožury. Odpovědný redaktor: Ing. Soňa Kantorová Korektura: Ing. Soňa Kantorová Grafická úprava: Markéta Fojtíková Vydala v roce 2015: Slezská diakonie, Na Nivách 7, 737 01 Český Těšín www.slezskadiakonie.cz

Na Nivách 7 737 01 Český Těšín tel.: +420 558 764 333 e-mail: [email protected] www.slezskadiakonie.cz číslo účtu: 23035791/0100