Obsah: LEGISLATIVA V PRAXI ROZHOVOR S. Rozhovor s Ing. Františkem Štanglem, radním pro oblast kultury a památkové péče Jihočeského kraje

1/2010 duben 2010

Obsah:

LEGISLATIVA V PRAXI  K novele zákonů č. 563/1991 Sb. a č. 250/2000 Sb.

ROZHOVOR S …  Rozhovor s Ing. Františkem Štanglem, radním pro oblast kultury a památkové péče Jihočeského kraje  Rozhovor s Ing. Lubomírem Bednářem, ředitelem Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou

TIPY *DOTACE * PROJEKTY * ODKAZY *INFORMACE  Odkazy na užitečné informace

Národní informační a poradenské středisko pro kulturu Blanická 4, P.O.Box 12, 120 21 PRAHA 2 www.nipos-mk.cz

odborný útvar [email protected] 221 507 941

LEGISLATIVA V PRAXI K novele zákonů č. 563/1991 Sb. a č. 250/2000 Sb. Sněmovna přijala novely dvou zákonů, jimiţ poněkud zkomplikovala ţivot příspěvkovým organizacím obecně a v kultuře zvláště. Jedná se o novelu zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů a o novelu zákona o účetnictví. Bývalý ministr financí (p. Kalousek) při projednávání novely zákona č. 250/2000 Sb., rozpočtová pravidla územních rozpočtů, v Poslanecké sněmovně totoţnými slovy tisk uvedl jak dne 23. 9. 2008, tak dne 3. 12. 2008: „Dovolím si vám připomenout, že novela je vyvolána potřebou dořešit otázku vlastnictví majetku příspěvkové organizace, která je zřízená územně samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí. Dosavadní znění, které je platné, vyvolává nejednoznačný výklad, zda příspěvková organizace může majetek vlastnit, nebo zda může pouze hospodařit s majetkem svého zřizovatele. Navrhovaná úprava dává naprosto jednoznačný výklad, že může nabývat do vlastnictví, ovšem pouze samozřejmě s výlučným souhlasem svého zřizovatele.“„ K tomu se nedá dodat nic jiného, neţ ocitovat text dotčeného zákona, § 27 v odst. 4 : Příspěvková organizace nabývá majetek pro svého zřizovatele, nestanoví-li tento zákon jinak. (A zákon nestanoví jinak.) Co k tomu dodat, kdyţ tak pravil “nejlepší ministr financí ze všech zemí Evropské unie …“ Asi i proto se k tomuto zákonu nekonala prakticky ţádná diskuze a poslanci text vládní novely schválili 163 hlasy. Poznamenávám - není pravdou, ţe se na tomto zákoně podepsala nechvalně známá poslanecká iniciativa. Ţádná nebyla. A ono proklínané ustanovení o „předchozím souhlasu“ pochází z dílny přičinlivých zaměstnanců Ministerstva financí, kteří zcela jistě dokonale znají ekonomickou praxi municipalit. (Uvedenou skutečnost lze doloţit četbou materiálů na www.psp.cz.) Hlavním problémem, který novela přinesla, je předchozí souhlas zřizovatele s přijetím účelově vázaného finančního daru. Je těţké předpokládat, ţe rodina Novákova, která se při návštěvě ZOO rozhodne „sponzorovat“ lachtany částkou 3.000,- Kč, tak bude čekat na to, aţ rada města schválí zoologické zahradě přijetí tohoto daru. Jediná cesta, kterou zákon PO umožňuje, je veškeré podobné dary přijímat jako „peněžité dary účelově neurčené“, k jejichž přijetí poskytne zřizovatel předchozí souhlas společný pro více právních úkonů např. při schvalování rozpočtu na daný rok. (viz § 39b, odst. 1 zákona č.250/2000 Sb.) A s panem Novákem se dohodnout, ţe určitě jeho peníze půjdou na krmení pro lachtany a ţe jeho rodina bude jmenovitě uvedena jako přispěvatel na péči o lachtany. Nesmí to však být uvedeno v darovací smlouvě. *** Druhou vypečenou novelou je novela zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Je moţné konstatovat, ţe projednávání parlamentního tisku č. 471 (novela zákona o účetnictví) proběhlo za naprostého nezájmu poslanců. Diskuze se nekonala. Ohledně účtování o sbírkách v muzeích a galeriích se do jisté míry lze přiklonit k výkladu ředitele odboru ochrany movitého kulturního dědictví ministerstva kultury:  Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je ve vztahu k zákonu č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákonem speciálním. Pro nakládání se sbírkami muzejní povahy platí

přednostně zákon č. 122/2000 Sb., to znamená, ţe povinnost vedení evidence a inventarizace sbírkových předmětů podle zákona č. 122/2000 Sb. není novelou zákona č. 563/1991 Sb. dotčena.  Muzejní instituce (účetní jednotky) tudíţ ocení podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) zákona č. 563/1991 Sb. soubory věcí, které byly uznány za sbírky muzejní povahy zápisem do CES, a to 1,- Kč, s výjimkou případů, kdy je známá pořizovací cena takového souboru (takový případ není znám, ale nelze do budoucna vyloučit, že stát nebo územní samosprávný celek požádá o zapsání nové sbírky do CES, kterou např. zakoupil a její pořizovací cena tudíž známá bude).  Co je souborem stanoví zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, kdyţ stanoví povinnost evidovat jako majetek v účetní evidenci sbírky muzejní povahy, t. j. soubor věcí takto definovaný zákonem č. 122/2000 Sb. a Ministerstvem kultury osvědčením zápisu do CES. Společné znaky částí nebo prvků tohoto souboru uvádí charakteristika sbírky uvedená v CES.  V případě, ţe dojde k rozšiřování nebo zuţovaní souboru, který je oceněn ve výši 1 Kč, o další věc, ať uţ je či není známá její pořizovací cena, není nutné vytvářet účetní doklad, protoţe rozšířením souboru, byť o věc, jejíţ pořizovací cena je známá, se nemění nic na skutečnosti, ţe pořizovací cena sbírky muzejní povahy známá není.

Dovolím si však, v rámci jistě potřebné diskuze předloţit poněkud jiný názor. Podle mého soudu nelze zaměňovat pohled muzejníka a pohled účetního. Je nutno vycházet z toho, ţe sbírka (ve smyslu zákona) je tvořena jednotlivými sbírkovými předměty. U některých z nich je pořizovací cena známa, u jiných nikoliv. Cena sbírky je – podle mého soudu – tvořena součtem podmnoţiny sbírkových předmětů, u nichţ pořizovací cenu známe (resp. máme k doloţení účetní doklad). V případě archeologických nálezů (sbírkových předmětů) bude jejich cena stanovena nákladem na provedení archeologického výzkumu. Tj. ţádná cena smluvní, ale cena odvozená od skutečně vynaloţených a doloţitelných nákladů. Ona tato věc má totiţ ještě další souvislosti. Ze zákona jsou archeologické nálezy majetkem státu, či krajů, či obcí. V případě, kdy náklady na archeologický výzkum hradí právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající, tak vlastně tato osoba hradí pořízení majetku do vlastnictví státu, kraje či obce. Obávám se, ţe změna zákona o účetnictví tak nabývá dalekosáhlých významů. Ústavní listina práv a svobod sice říká, ţe zákonem můţe být stanoveno, který majetek můţe být ve vlastnictví veřejné správy (čl. 11) a zákon č.20/1987 Sb. v § 23a tak činí, ale …. Vyhláška č.410/2009 Sb. uvádí: § 71 Metoda oceňování souboru majetku (1) Soubor majetku (§ 24 odst. 4 zákona) je tvořen více věcmi a je charakterizovaný samostatným technicko-ekonomickým určením, nebo u kulturních památek, předmětů kulturní hodnoty určením společných znaků jeho částí nebo prvků (dále jen „soubor majetku“) s ohledem na jiný právní předpis. Do souboru majetku nelze zahrnout nemovitou věc, a to ani společně s věcí movitou. (2) Soubor majetku v případě kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty se oceňuje a) ve výši 1 Kč, pokud není známa pořizovací cena ani jedné z věcí tvořících soubor majetku, nebo b) součtem pořizovacích cen nebo reprodukčních pořizovacích cen všech jednotlivých věcí tvořících soubor majetku. (3) Pokud dochází ke změnám v rozsahu souboru majetku oceněného podle odstavce 2 písm.

a), ocenění celého souboru majetku se nemění. Pokud dochází ke změnám v rozsahu souboru majetku v ostatních případech, ocenění souboru majetku se upraví o ocenění věci, které se příslušná změna týká. (4) Sbírka muzejní povahy, u které není známa pořizovací cena, se oceňuje 1 Kč; pokud dochází ke změnám v jejím rozsahu, ocenění této sbírky muzejní povahy se nemění. Pokud dochází ke změně rozsahu sbírky muzejní povahy, u které je známa pořizovací cena, ocenění této sbírky muzejní povahy se upraví o ocenění věci, které se příslušná změna týká. (5) Tvorbu souboru majetku, jeho změny a ocenění dokládá účetní jednotka průkazným účetním záznamem. Výše uvedený § 71, odst. 2 obsahuje věty a) a b): a) ve výši 1 Kč, pokud není známa pořizovací cena ani jedné z věcí tvořících soubor majetku, nebo Z uvedené věty jednoznačně vyplývá, ţe je-li známa hodnota aspoň jedné věci či více věcí, pak soubor majetku (sbírka) má hodnotu věci, u které je hodnota známa nebo součtu všech známých hodnot věcí tvořících soubor majetku (sbírku). b) součtem pořizovacích cen nebo reprodukčních pořizovacích cen všech jednotlivých věcí tvořících soubor majetku. Tomu by odpovídala i věta druhá, pakliţe by v ní nebylo uvedeno slůvko „všech“. Všechno je všechno, tzn. musím znát hodnotu všech věcí tvořících soubor majetku (sbírku). V jednom z komentářů k novele zákona o účetnictví se uvádí: Pokud jde o oceňování, novela zákona č. 304/2008 Sb., kterou se mění ZU přichází s jednoznačným požadavkem, aby kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby, o nichž se dosud vůbec neúčtovalo, nebo které byly evidovány na podrozvahových účtech pouze v ceně nekvalifikovaného odhadu, protože adekvátní ocenění nebylo k dispozici, byly nově oceněny ve výši 1 Kč. Požadavek se tedy netýká těch aktiv, u kterých je pořizovací cena prokazatelně k dispozici, ale především aktiv dosud v účetnictví nezachycených. V témţe komentáři je dále uvedeno: Termíny kulturní památka, sbírka muzejní povahy, předmět kulturní hodnoty a církevní stavba jsou naší legislativou jednoznačně vymezeny. Např. kulturní památka v zákoně č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, sbírka muzejní povahy v zákoně č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nebo předmět kulturní hodnoty v zákoně č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění pozdějších předpisů a další legislativě (zejména v prováděcích vyhláškách k uvedeným zákonům). Ovšem zákon č. 122/2000 Sb. vymezuje sbírku takto: §2 Vymezení základních pojmů (1) Sbírkou muzejní povahy je sbírka, která je ve své celistvosti významná pro prehistorii, historii, umění, literaturu, techniku, přírodní nebo společenské vědy; tvoří ji soubor sbírkových předmětů shromážděných lidskou činností (dále jen "sbírka"). (2) Sbírkovým předmětem podle odstavce 1 je věc movitá nebo nemovitost nebo soubor těchto věcí, a to přírodnina nebo lidský výtvor.

Myslím, ţe ani zákon č.122/2000 Sb. nedefinuje sbírku nijak jednoznačně. Navíc, kdyţ v odstavci 2) uvádí, ţe sbírkovým předmětem můţe být i „soubor věcí“. Podle mého soudu – je-li soubor majetku (podle jiného právního předpisu – zde předpokládám podle zákona č.122/2000 Sb.) sbírkou, pak by se měla oceňovat nikoliv 1,- korunou, ale součtem všech známých hodnot jednotlivých věcí tvořících sbírku. Jiţ teď slyším Vaše proklínání … Ale co kdyţ někdo ve Vašem muzeu či galerii vykrade depozitář? V případě, ţe sbírka byla oceněna jednou korunou, pak nepůjde ani o přestupek. Jak se bude postupovat v případě, kdyţ ze sbírky (v hodnotě 1,Kč) zapůjčíte jeden sbírkový předmět a pro účely pojištění bude oceněn - co pak s tím? Mám pocit, ţe se tu zmotal význam slova „sbírka“ a „soubor majetku“, a to ke škodě věci. Osobně jsem toho názoru, ţe by bylo uţitečné dohledat moţné účetní doklady a sbírky ohodnotit součtem známých hodnot sbírkových předmětů. Vím, ţe je to práce pro vraha, ale zamyslete se nad argumentační hodnotou toho, kdyţ budete znát (alespoň dílčí) hodnotu majetku, který pro svého zřizovatele spravujete. *** Pro pobavení ještě uvedu citaci z důvodové zprávy vlády k dotčené novele zákona o účetnictví: Protože jednou z podmínek pro zachycení majetku v účetnictví je jeho ocenění, je i v zemích Evropské unie tendence oceňovat „fiktivní cenou“ ve výši 1 Kč, resp. 1 Eura kulturní památky a obdobný majetek, u kterého je problematické nebo neefektivní stanovit jeho ocenění jiným způsobem. Nejedná se o rozšíření předmětu účetnictví, ale pouze o zjednodušení metodiky oceňování. Pokud jsou tyto druhy majetku vedeny již v jiných evidencích, není známa jejich pořizovací cena a nebylo o nich účtováno, potom ani jejich zavedení do účetnictví nemusí být problematické. S ohledem na ustanovení § 10, § 33 a § 33a zákona budou využitelné jako účetní záznamy i informace uvedené v těchto evidencích. Z hlediska členění analytických účtů bude tento majetek členěn podle způsobu jejich ocenění, tzn. „fiktivní cenou“ nebo pořizovací cenou, případně reálnou hodnotou podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. h). Tímto způsobem bude zajištěna odpovídající vypovídací schopnost účetnictví i při rozdílném způsobu ocenění. V příloze účetní závěrky, resp. v příloze k účetním výkazům za Českou republiku, budou uvedeny vysvětlující informace k těmto skutečnostem. Účetní halt musí mít cenu – alespoň fiktivní. Musím se přiznat k tomu, ţe obě novely mne nabudily tak, ţe jsem napsala poslancům rozpočtového výboru podrobný rozklad k výše uvedeným nesmyslům. Ani jim nestálo za to poslat mne k brdičkům, natoţ odpovědět. Soudím, že ta část zákona o účetnictví, která ukládá účtování o sbírkách, by měla být zrušena. Možná, že by v tomto ohledu bylo dobré uplatnit zákonodárnou iniciativu krajů. Přeji Vám krásné a uţitečné jaro.

PhDr. Alena Mockovčiaková duben 2010

ROZHOVOR S … Tentokrát přinášíme dva rozhovory. Rozhodli jsme se udělat rozhovor nejen s ředitelem Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, ale také s jejím zřizovatelem Jihočeským krajem. Oběma jsme poloţili obdobné otázky, aby čtenáři měli moţnost posoudit, jak se na problematiku muzejnictví dívají obě strany. Rozhovor s Ing. Františkem Štanglem, radním pro oblast kultury a památkové péče Jihočeského kraje 1. Vzhledem k vašim dlouholetým profesním zkušenostem vás prosíme o definici muzea – galerie. Vyjdu-li ze zákonné definice muzea, vidím, ţe řadou přívlastků popisuje to, co bychom v zásadě mohli charakterizovat jako odborné budování a správa sbírek. To, co povaţuji za současné situace muzeí, která bojují nejen o své rozpočty, ale i o návštěvníky, za podstatné, je to, ţe zákonná definice zavádí mimo jiné pojem "veřejné kulturní sluţby". Tzn. ţe moderní muzeum, principiálně řečeno, neexistuje jen kvůli tomu, aby vytvářelo, uchovávalo a odborně zpracovávalo sbírky, nýbrţ aby tyto sbírky prostřednictvím různých nástrojů prezentace dokázalo poutavě předvést veřejnosti. Nevím, jaká přesně by měla být definice muzea, koneckonců definice je vţdy svým způsobem omezující. Dnes uţ je jasné, ţe se muzea, mají-li mít nějakou budoucnost, musí stát otevřenou, ţivou institucí, která své poslání dokáţe před odbornou ale i laickou veřejností přesvědčivě obhájit. A toho jsou po mém soudu schopna právě jako instituce nabízející veřejné, s důrazem na veřejné, kulturní sluţby. 2. Co děláte jako zřizovatel, aby se návštěvníci do vámi zřizovaných institucí vraceli? Zřizovatel nemá tolik přímých nástrojů, jako mají samy organizace. Chybí mu přímý kontakt s návštěvníkem, nemůţe rozvinout přímý marketing. Disponuje však jedním z nejpodstatnějších nástrojů, jímţ je rozpočtová politika. Ţádný projekt se neobejde bez peněz, rekonstrukce budov, expozic, výstavba depozitářů a obecně rozvoj si ţádají prostředky. Nehledě k tomu, ţe je nutné uspokojit základní provozní potřeby organizací. Koncepčním plánováním finančních toků, které probíhá v úzké spolupráci s organizacemi, lze cíleně vytvářet podmínky pro to, aby se k vám návštěvníci s uspokojením vraceli. 3. Které akce ve vámi zřizovaných institucích měly v letošním roce největší úspěch? Je to bezesporu výstava Šumava Karla Klostermanna, která proběhla v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, pokračuje ve zmenšeném rozsahu ve třech rakouských muzeích, a zaznamenala na poměry jihočeských muzeí rekordní návštěvnost. Výstava byla nejen připomenutím jubilea významné literární osobnosti a drobnokresbou dobového ţivota na Šumavě na pozadí Klostermannova díla, demonstrovala současně odbornou úroveň a akceschopnost sbírkotvorných institucí zřizovaných Jihočeským krajem, jeţ se na výstavě podílely. 4. Podporujete ty aktivity Vámi zřizovaných institucí, které zvyšují komfort návštěvníků a jak? Jihočeský kraj podporuje aktivity organizací, které zvyšují návštěvnický komfort, nejčastěji formou finanční spoluúčasti v projektech, jeţ organizace podávají do národních grantů nebo strukturálních fondů EU a fondů přeshraniční spolupráce. Na mnohé z těchto grantů nebo projektů by organizace finančně nedosáhly, a proto kraj ve vybraných případech, dle finančních moţností

organizace a atraktivity projektu, přistupuje ke kofinancování nebo celkovému předfinancování projektu z rozpočtu Jihočeského kraje. V daném případě se jedná zejména o rekonstrukce objektů, repasé expozic, vybavenost provozů a zajištění ochrany sbírek. 5. Jaký typ prezentace odborných sbírek a práce galerií pokládáte za nejúčinnější? Nikdo nevymyslel ještě nic spolehlivějšího, neţ je expozice, výstava, komentovaná prohlídka či přednáška. Všechny tyto způsoby prezentace moţná budou mít v budoucnu podobu produktového balíčku, který bude dostupný ve virtuální podobě, snad jako elektronická kniha nebo třeba supra aktivní webová stránka. Dnes ţijeme v době, kdy je potřeba invenčně a technologicky podpořit to, co je pro návštěvníky dostupné a srozumitelné. U jednotlivých způsobů prezentace, které jsem zmínil, je to nejen otázka technologické vybavenosti, ale i marketingové prozíravosti, která počítá s faktorem času a psychologií návštěvníků. Osobně preferuji krátkodobé a střednědobé výstavy 2-5 měsíců doplněné v lepším případě komentovanou prohlídkou či přednáškou. Na výstavu musí mít člověk čas, mít čas se potěšit, mít moţnost se vrátit a současně se i těšit z věcí nastávajících. 6. Využívají Vámi zřizované organizace virtuální formu prezentace a jak ji podporujete? Výstava Šumava Karla Klostermanna byla dobrým dokladem toho, jak vyuţít multimédií a virtuální reality přímo v expozici. Virtuální prezentace je trochu jiná oblast, spjatá zejména s internetem. V současné době připravuje Jihočeský kraj projekt, který má za cíl odlehčit kapacitě serverů a výpočetní techniky v organizacích a připraví podmínky pro rozsáhlou digitalizaci sbírkového fondu. Synergických efektů digitalizace je mnoho, a některé z nich se mohou stát klíčem pro vstup do virtuálního muzea. Virtuální prohlídky expozic, jako jedna z forem prezentace, jsou integrální součástí www stránek některých muzeí jiţ nyní. 7. Jak se do Vaší činnosti promítají problémy, se kterými se Vámi zřizované organizace setkávají při zpracování žádosti o grant, eventuelně při realizaci projektů? PO mají nejen formálně ale i fakticky poměrně velkou autonomii, která vyţaduje velkou míru odpovědnosti za odbornou přípravu podávaných projektů. Dlouholetá zkušenost organizací s čerpáním národních grantů a zkušenosti s čerpáním z evropských fondů usnadňují podávání nových projektů. Do té míry má zřizovatel víceméně volné ruce pro řešení otázek finanční spoluúčasti nebo jiné materiální podpory podávaným projektům. 8. Pomáhají tzv. standardy práci v muzeích a galeriích? Muzejní standardy jsou v různé míře součástí muzejní praxe jiţ léta, nejsou tedy něčím zcela novým a lze říci, ţe "přechod" na standardy proběhl, alespoň v případě muzeí zřizovaných Jihočeským krajem, hladce. Právní zakotvení standardů pomohlo dlouholetou muzejní praxi legalizovat a nenapadá mne případ, kde by našim sbírkotvorným organizacím přineslo závaţné provozní nebo jiné problémy. Naopak, standardy jsou po mém soudu ukazatelem "dobrých mravů", lze-li to tak říci, a v jistém smyslu i nástrojem, jak zajistit rozumnou zřizovatelskou politiku. 9. Jak je vám nápomocna Asociace krajů ve Vaší práci? S Asociací krajů spolupracujeme zprostředkovaně a dosud tomu tak bylo zejména v případech, kdy jsme hledali oporu pro argumenty vycházející z "lokálních problémů", které není moţné jiným způsobem přednést nebo vyřešit. Naposledy jsme takto jednali ve věci koncepce informační politiky státu, která se dotýkala projektu Internetizace knihoven, to ovšem není přímo muzejnické téma.

Rozhovor s Ing. Lubomírem Bednářem, ředitelem Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou

1. Vzhledem k Vašim dlouholetým profesním zkušenostem Vás prosíme o definici muzea – galerie. Definovat galerii jako muzeum umění je moţné v několika různě obsáhlých variantách. Objektivně za nejvýstiţnější povaţuji tu, která vyplývá ze zákona č. 122/2080 Sb. a říká, ţe se jedná o instituci, jejímţ posláním je zejména získávat, shromaţďovat, trvale uchovávat, evidovat, odborně zpracovávat a zpřístupňovat veřejnosti sbírky muzejní povahy. Vedle citovaných odborných činností, které se více či méně opírají o stanovenou nebo jinak ověřenou metodiku, bych zdůraznil roli zpřístupňování sbírek veřejnosti, při níţ jednoznačně záleţí na invenci kaţdé galerie. 2. Proč se k Vám do galerie návštěvníci vracejí? Důvodů k opakovaným návštěvám naší galerie je jistě více, z nichţ k nejfrekventovanějším patří zaměření a kvalita našich sbírek, témata nových výstavních projektů a doplňkových programů a účinná propagace veřejných sluţeb galerie. 3. Která akce/výstava ve Vaší galerii se setkala s největším ohlasem? Pokud se mohu vyjádřit pouze k období mého čtyřletého působení v Alšově jihočeské galerii, pak to byla velká sezónní výstava v hlavním sále galerie (zámecká jízdárna) v roce 2008 s názvem ,,Autoportrét v českém umění 20. a 21. století“ a poté další rok tematicky navazující výstava prací ţáků a studentů jihočeských škol s názvem ,,V Zemi já“ ve stejných prostorách, která byla charakteristická ohromným zájmem zmíněných škol. 4. Vyplácejí se Vám ty aktivity vaší galerie, které zvyšují komfort návštěvníků, ale nejsou přímo galerijního charakteru (a které to jsou)? Domnívám se, ţe jakékoli aktivity, které zvyšují komfort návštěvníků galerie, se vyplácejí, nikoli však finančně, to spíš naopak, ale ve formě vyšší kvality poskytovaných veřejných sluţeb. V našich podmínkách a moţnostech je to např. zpřístupnění výstavních prostor 7 dní v týdnu bez poledních přestávek, nadstandardní kvalita vydaných katalogů a tištěných průvodců nebo virtuální průvodce všemi výstavními prostorami u vchodu do galerie. 5. Jaký typ prezentace odborných sbírek a práce galerie pokládáte za nejúčinnější? Nejúčinnější typ prezentace činnosti galerie spočívá v častém uvedení galerie v hromadných sdělovacích prostředcích, zejména v televizi, ale vedle toho je nezastupitelná forma prezentace galerie na vlastních webových stránkách, případně na stránkách významných partnerů a kvalitně zpracovaná výroční zpráva. 6. Využívá Vaše galerie virtuální formy prezentace? Ano, naše galerie vyuţívá virtuální formy prezentace, u vchodu do sídla galerie v Hluboké nad Vltavou máme instalovanou velkou plazmovou obrazovku s virtuální procházkou výstavními prostorami v celé galerii a dotykovou obrazovku, na níţ si návštěvník sám volí, co chce vidět.

7. S jakými problémy se setkáváte při zpracování žádosti o grant, eventuelně při realizaci projektu? Nenapadá mě nyní, jaké problémy bych právě teď uvedl. Hlavním předpokladem úspěšné ţádosti o grant je vůbec se o tomto grantu dozvědět. Protoţe jsou grantové prostředky pro nás velmi důleţité, máme vytvořeny organizační a personální podmínky k tomu, aby nám v tomto směru nic neuniklo a byli jsme schopni zpracovávat kvalitní ţádosti na kvalitní projekty, samozřejmě. Nebo li u nás má tuto oblast na starosti jeden zaměstnanec, který ji ve spolupráci zejména s odbornými zaměstnanci galerie zajišťuje. A lze konstatovat, ţe toto opatření je pro galerii efektivní. 8. Pomáhají tzv. standardy práci v galerii? S vyhlášenými standardy pro práci muzeí a galerií trvale pracujeme a pravidelně vyhodnocujeme ve výročních zprávách. Jistého pokroku jsme v poslední době dosáhli určitě v časové a ekonomické dostupnosti. Bohuţel, charakter objektů, v nichţ působíme (památkové objekty), nám zatím neumoţňuje realizaci zásadních změn v oblasti fyzické dostupnosti, ale i tam řešení hledáme. 9. V čem je Vaše galerie jedinečná? Galerie výtvarného umění je sama o sobě výjimečná svým posláním v tom, ţe je tzv. paměťovou institucí a ţe zprostředkovává kvalifikovaným způsobem výtvarné umění veřejnosti, včetně souvisejících dostupných informací, jako nedílnou součást kultury. Tyto galerie jsou také součástí vzdělávacího procesu, zejména nastupujících generací národa a vychovávají k estetickému vnímání a cítění jeho obyvatel. Alšova jihočeská galerie je v tomto smyslu výjimečná v rámci jihočeského regionu, neboť je jedinou svého druhu v tomto kraji. Mimo to je také jedinečná svými sbírkami, jejichţ historický a umělecký význam přesahuje středoevropský prostor.

TIPY *DOTACE * PROJEKTY * ODKAZY *INFORMACE

PROJEKTY Oznamujeme, ţe pracujeme na projektu Znalostního, metodického a informačního centra pro kulturu. Podali jsme ţádost o podporu z Integrovaného operačního programu a čekáme, zda uspějeme. Hlavním cílem projektu je vybudovat komplexní odborný servis pro oblast kultury v podobě systému sluţeb pro všechny subjekty působící v oblasti kultury, tedy systém, který bude schopen pruţně reagovat na aktuální potřeby praxe. Prioritně je zaměřen na získávání a analýzu informací, ekonomických a statistických dat vypovídajících o oblasti kultury. Předmětem je zajištění speciálního analytického a informačního servisu pro územní samosprávné celky a nevládní neziskové organizace zaměřeného zejména na: poskytování konzultací k řešení praktických problémů provozu a zajištění veřejných sluţeb kultury poskytování informačních a vzdělávacích sluţeb speciálně zaměřených na problematiku veřejných sluţeb kultury v malých obcích (kroniky, vydávání zpravodajů a neperiodických publikací, dotační podpora aktivit občanských sdruţení, prezentace obce na www atp.) vytvoření a zajištění vzdělávacího systému zaměřeného na aktuální problematiku poskytování a prezentace veřejných sluţeb kultury jak obecně, tak podle jednotlivých oborů a typů veřejných sluţeb kultury (včetně pořádání dílen a seminářů). Výsledkem bude rozšíření potřebných informačních a konzultačních sluţeb, vytvoření systému dalšího vzdělávání a rozšíření moţností dosud zajišťovaného veřejně přístupného interaktivního digitálního prostoru pro poskytování servisu v kultuře. Zajištěno bude vytvoření a průběţná aktualizace rozsáhlého informačního zázemí vyuţitelného jak pro potřeby ústředního orgánu státní správy, tak pro ÚSC a jako informační základny pro veřejnost zajímající se o kulturu. Výše vyjmenované cíle projektu budou naplněny prostřednictvím vytvoření Znalostního, metodického a informačního centra pro kulturu: Databáze údajů o financování kultury z veřejných rozpočtů Jedná se o vytvoření databáze ekonomických dat z účetních výkazů obcí, měst a krajů – pokud uţívají prostředků svého rozpočtu i k financování kultury. Databáze subjektů kultury Databáze bude vytvořena a postupně aktualizována ze subjektů (právnických osob), které vykazují svoji působnost v oblasti kultury – nadace, občanská sdruţení, obecně prospěšné společnosti a jiné NNO. Databáze modelových problémů veřejných služeb kultury a jejich řešení Databáze vznikne na základě vlastního know-how (zkušenosti spojené s poskytováním poradenství) a s vyuţitím produktů pořízených podle zákona č.121/2000 Sb., autorského zákona (licenční smlouvy). Databáze zákonů vztahujících se k oblasti veřejných služeb kultury, jejich kolizních míst a návrhů řešení Jedná se o databázi právních norem (zákony, vyhlášky, standardy), zmapování kolizních míst těchto předpisů v oblasti kultury – na základě vyuţití vlastního know-how a s vyuţitím produktů pořízených podle zákona č.121/2000 Sb., autorského zákona (licenční smlouvy).

Dálkově přístupný systém garantovaných informací o kultuře (e-kultura) Zpřístupnění části výše uvedených databází všem uţivatelům, po splnění podmínek přihlášení zpřístupnění uţivatelům se speciálním zájmem individuálně řešit jejich problém – např. formou konzultace, řešení problému či obsáhlejší expertizní studie. Projekt distančního vzdělávání managementu veřejných služeb kultury a jeho realizace Vytvoření tezauru modelových řešení v podobě případových studií s moţností je řešit v domácích podmínkách uţivatele. Následně pak bude nabídnuta podrobnější konzultace k poptávanému problému, k řešení navrţeném uţivatelem a vysvětlení případných disproporcí obou přístupů, resp. řešení daného problému. Všechny výše vyjmenované výstupy projektu budou nejen prezentovány, ale budou i dostupné prostřednictvím veřejně přístupné webové stránky. V případě, že projekt uskutečníme, rádi bychom znali Vaše názory a problémy, se kterými se musíte při své práci vypořádat a s nimiž bychom Vám mohli pomoci. Své návrhy, podněty, nápady a dotazy posílejte na: [email protected]

ODKAZY Ministerstvo kultury vydalo Sborník statí o kultuře v letech 2004 – 2009, který navazuje na dva předchozí sborníky mapující období 1989 – 1998, respektive 1998 – 2003. Smyslem Sborníku je přidat do této řady další informace o stavu a vývojových trendech kultury v České republice za dané období. Uvedenou problematikou se ve sborníku vedle MK zabývají kraje, vybraná města a obce ČR a asociace, sdruţení, svazy a instituce působící v kultuře. Více informací naleznete na: http://www.mkcr.cz/cz/ministerstvo/knihovna/sbornik-stati-o-kulture44731/