Občasník Nadace sv. Františka z Assisi

Zdarma. Neprodejné.

Občasník Nadace sv. Františka z Assisi 4, listopad 2008

č. Příčiny a důsledky světového zbrojení

Podvýživa a hladovění

Co jsou babyboxy?

Bratr malomocných Damián de Veuster

Prosíme, půjčujte lidem dobré vůle

Obsah Úvodní slovo ....................................................................................................................................... 3 1. Poděkování všem dárcům ............................................................................................................... 3 2. Přehled práce Nadace ...................................................................................................................... 4 3. Příčiny a důsledky světového zbrojení ........................................................................................... 4 4. Podvýživa a hladovění ..................................................................................................................... 7 5. Blahoslavený Damián de Veuster ................................................................................................. 11 6. Raoul Follereau, Sám nemůžeš být šťasten ................................................................................... 14 7. Ve škole církevních Učitelů - svatý Augustin o pastýřích............................................................. 16 8. Počuli sme Slovo Pánovo............................................................................................................... 18 9. Úcta k lidskému životu - Co jsou BABYBOXY ........................................................................... 19 Jak můžete s námi spolupracovat ...................................................................................................... 22 Kontaktní informace .................................................................................................................... 23 Zamysleme se nad sebou a vyznejme své hříchy ….......................................................................... 23

„Vím, že potrat je dnes největším nebezpečím pro mír, protože je to válka vedená proti dítěti – přímá vražda nevinného vykonaná samou matkou. A když dopustíme, že matka může zabít dokonce své vlastní dítě, jak můžeme chtít po jiných, aby se nezabíjeli navzájem? Stát, který potraty povoluje, neučí lidi milovat, ale používat násilí k dosažení svých cílů. Proto je potrat úhlavním nepřítelem lásky a míru; potrat lidi zaslepuje.“ (blahoslavená matka Tereza z Kolkaty)

Pán Ježíš učí: „Jestliže jste to udělali jednomu z těchto mých nejmenších bratří, udělali jste to mně.“ Umělý potrat je tedy vražda Božího Syna. Blahoslavená matko Terezie z Kolkaty, přimlouvej se za nás a pomáhej nám zachraňovat ohrožené životy těch nejpotřebnějších, dětí i dospělých!

2

Úvodní slovo Vážení spolupracovníci, dostává se Vám do rukou 4. číslo občasníku Nadace sv. Františka z Assisi. Dočtete se v něm nejdříve z dopisu Misionářek lásky, jak velmi si kolkatské sestry cení zdravotnického materiálu, který jsme jim díky Vašim příspěvkům mohli zaslat v 21. a 22. kontejneru. V přehledu práce Nadace se dozvíte, co se nám podařilo od září uskutečnit a na čem v současné době pracujeme. V části vzdělávací se budeme věnovat tématům světového zbrojení a nemocí z podvýživy. Z historie charitativní práce Církve Vám představíme misionáře, blahoslaveného Damiána de Veuster, bratra malomocných, který službě jim zasvětil celý život. Ze školy církevních Učitelů se seznámíte s učením svatého Augustina o věrných a nevěrných duchovních pastýřích. Z problematiky ochrany našich dosud nejmenších sester a bratří se dočtete o zřizování babyboxů u nás a o dalších možnostech bezpečného odložení nechtěných dětí. Na závěr uvádíme pravidelné zamyšlení nad svým životem a cestu k jeho zlepšení.

1. Poděkování všem dárcům Dopis sestry Sudhy (přeložen z angličtiny, originál lze najít na internetových stránkách Nadace. Adresa stránek je uvedena v kontaktech na str.23 tohoto Občasníku)

78, A.J.C. BOSE ROAD, KOLKATA - 700 014 „Jestliže jste to učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste to učinili,“ řekl Pán Ježíš. 29. října 2008 Dano Jarošová a všichni z Nadace svatého Františka z Assisi, tímto dopisem Vám sdělujeme, že se za Vás přimlouváme u Boha. Jsme vděčné Vám všem v Nadaci svatého Františka z Assisi. Všichni společně nám umožňujete přijímat zásilky lékařských a zdravotnických potřeb pro naše nejubožejší. Jsme vděčné Vám i všem ostatním za úžasnou práci, kterou s námi konáte. Ať Vám Bůh odplatí za Vaši štědrost pokojem, radostí a láskou. 21. kontejner jsme s vděčností převzaly 24. ledna 2008. Obsahoval 1239 balíků, z toho 412 balíků představovala léčiva a 827 zdravotnické potřeby. 22. kontejner jsme přijaly 11. července 2008. Obsahoval 349 balíků léčiv a 1055 zdravotnického materiálu, celkem 1404 balíky. S vykládkou jsme neměly žádné problémy. Všechen obsah je použitelný pro naše nejpotřebnější z chudých. Rozdělování darů, které posíláte, probíhá stejným způsobem jako u předcházejících kontejnerů. Největší podíl dostane vždy deset nemocnic pro malomocné, kde se konají operace poraněných a amputovaných rukou nebo nohou a jiné plastické operace. Například v Shanti Nagar, Radharani, Janla, Seemapuri atd. Všude si zdravotnického materiálu od Vás velmi cení a je velkou pomocí. V příloze připojujeme názvy několika léčiv. Pokud by bylo možné, pošlete je v další zásilce. Projevem naší vděčnosti k Vám jsou naše přímluvy za Vás u Boha. Svěřujeme Vás i do péče Panny Marie, Matky Ježíšovy a do přímluv blahoslavené Terezy z Kolkaty, naší Matky. Bůh Vám žehnej. Sr. M. Sudha, M.C.

3

2. Přehled práce Nadace a/ Vrcholí příprava 23. velkoobjemového kontejneru se zdravotnickým materiálem Snad nejdůležitější informace, o kterou se s Vámi chceme podělit, je, že v současné době vrcholí přípravy na odeslání 23. kontejneru. Nakládku plánujeme ve firmě Batist v Červeném Kostelci a v Brně, pokud všechna vyjednávání budou úspěšná, na 16. prosince. Spolupracovníci nyní kompletují kojenecké láhve a třídí pletené obvazy pro malomocné. Ve firmách Batist a Hartmann Rico začala výroba obinadel, gázy, vaty; jednáme s firmami o co nejvýhodnějších dodávkách multivitamínového přípravku Spofavit, kalcia a vitamínu C, hroznového cukru a desinfekce Betadine. b/ Příprava a tisk čtvrtého čísla Občasníku c/ Přednášky o životě a práci Misionářek lásky v Indii V říjnu jsme uskutečnili jednu přednášku o životě a práci Misionářek lásky v Indii. Rádi bychom touto cestou poděkovali paní Evě Pecháčkové ze Štítů u Šumperka, která nás na výše uvedenou přednášku nejen pozvala, ale také zajistila přednáškový sál v Kulturním domě, propagaci v místním a farním tisku a zorganizovala i sbírku berlí a finančních příspěvků. Děkujeme také všem občanům ze Štítů za dary finanční i hmotné (berle, chodítko). Další obdobná přednáška je plánována na polovinu prosince v jedné moravské farnosti, kam nás pozvaly velmi aktivní pletařky obvazů pro malomocné. Stejné přednášky s promítáním na Vaše požádání rádi uspořádáme kdekoliv. d/ Přednášky a materiály k záchraně nenarozeného života Pomohli jsme uspořádat 2 přednášky „Co nevíte o životě člověka před narozením“ o ochraně lidského života před narozením. e/ Průběžné získávání finančních prostředků a komunikace s dárci (příprava, tisk a zasílání poděkovánek) f/ Probíhala pravidelná pracovní setkávání spolupracovníků v Praze a Brně g/ Vývěsky - Provozujeme 13 vzdělávacích vývěsek v 6 městech ČR. Na všech vývěskách umisťujeme vzdělávací články, publikované v jednotlivých číslech Občasníku.

3. Příčiny a důsledky světového zbrojení Válka, zbraně a zbrojení jsou staré jako lidstvo samo. Někteří lidé považují válku za racionální pokračování politiky jinými prostředky a dějinám lidstva rozumějí jako dějinám válek. Vzletnými frázemi o významu válek pro charakter člověka, národa, technologický pokrok, růst životní úrovně apod. zakrývají hrůzu, násilí, zkázu, utrpení a smrt milionů nevinných pro své rozmary a zisky. Zapomínají na to, že války a zbrojení se financují z veřejných prostředků, z peněz obyvatel, nevinných obětí. Prostředky, které by měly sloužit rozvoji společnosti a zvyšování kvality života obyvatel, tak slouží k jejich zabíjení a utrpení. A nejde jen o prostředky financující válku, ale i o zbrojní výdaje (náklady na zbrojení a financování armády) v době míru, v době, kdy značná část veřejných prostředků využitelných pro blaho člověka končí v černé díře neprodukující žádné hodnoty.

Výdaje na zbrojení neustále rostou Ačkoliv se po pádu Železné opony a zhroucení světa rozděleného na americkou a sovětskou sféru vlivu očekávalo výrazné omezení zbrojení a celosvětový rozvoj životní úrovně a lidských práv, výdaje na zbrojení po počátečním mírném poklesu začaly od roku 1998 opět narůstat. V rozmezí let 1998 až 2007 celosvětově vzrostly o 45 %, přičemž se na tomto nárůstu nejvíce podílely USA a státy 4

Blízkého východu. Je neuvěřitelné, že v současné době, která bývá proklamována jako doba blahobytu a dodržování lidských práv, zbrojení celosvětově pohltí více než 1 bilion dolarů za rok. V roce 2007 činily podle Stockholmského ústavu pro výzkum míru (SIPRI) světové výdaje na zbrojení 1,34 bilionu dolarů, z čehož téměř polovinu vydávaly USA. Od roku 2001, kdy byly v USA zničeny dva mrakodrapy (Světové obchodní centrum), a v dalších letech pod hesly tažení proti terorismu, zahájily USA vojenská dobrodružství v Afgánistánu a Iráku. Americké zbrojní výdaje se zvýšily téměř o 60 %. Vojenské výdaje USA byly vyšší než výdaje všech dalších 32 zemí s nejvyššími zbrojními výdaji. Výdaje dalších dvou zemí v pomyslném žebříčku vojenských výdajů – Francie a Velké Británie – dosahovaly necelé desetiny výdajů USA. Z hlediska dalšího vývoje výdajů na zbrojení jsou důležité náklady na výzkum, vývoj a testy nových zbraňových systémů. USA v roce 2008 vyčlenily na tyto činnosti 75 miliard dolarů. Této částky nedosahuje celý vojenský rozpočet žádného státu! Pro porovnání - vojenský rozpočet Ruska dosahuje přibližně poloviny této částky. Proč se však vojenské výdaje USA tak rapidně zvyšují? Podle O. Krejčího (Armádní technický magazín č. 8, ročník 2008) spočívá růst vojenských výdajů USA v doktrinálních a ekonomických důvodech. Doktrinální důvody jsou založeny na myšlence, že se USA mohou řídit pouze svými zájmy a svými představami o potřebách ostatních. To vyžaduje, aby USA mohly prosazovat své zájmy bez spoléhání se na své spojence. Ekonomické důvody vyplývají z pozice vojenskoprůmyslového komplexu v ekonomice USA. Vojenské výdaje se staly jedním z nástrojů řízení ekonomiky, slouží jako jeden z hlavních prostředků přerozdělování daňových příjmů státu, financování výzkumu a vývoje, zajištění stability zaměstnanosti i růstu spotřeby obyvatel. Zbrojení pro zisk a pro řízení vlastní společnosti, nikoliv pro obranu, se stalo součástí amerického způsobu života. Vojenské výdaje v mld. USD Svět celkem

Změna 1998-2007 (v %)

1 339

+ 45

19

+ 51

Amerika

640

+ 63

Asie a Oceánie

219

+ 52

Evropa

370

+ 16

92

+ 62

Afrika

Blízký východ Země s nízkými příjmy Země se středně nízkými příjmy Země se středně vysokými příjmy Země s vysokými příjmy

42 152 107 1 039

Tabulka 1: Vojenské výdaje v roce 2007 ve světových regionech (Pramen: SIPRI Yearbook 2008)

Dopad zbrojení na rozvojové země Ačkoliv by se z Tabulky 1 mohlo zdát, že zbrojení je záležitostí převážně bohatých zemí, zvyšování vojenských výdajů postihuje i rozvojové země. A jsou to právě tyto země, kde v současnosti probíhá nejvíc vojenských konfliktů a které nejvíce potřebují mírovou a rozvojovou pomoc. Přestože vojenské výdaje jsou v rozvojových zemích podstatně nižší v porovnání se zeměmi vyspělými, často jsou vydávány na úkor základních služeb státu, jakými jsou zdravotní a sociální péče a školství. Podle údajů UNICEF vojenské výdaje rozvojových zemí převyšují výdaje na základní sociální služby, školství, zdravotnictví a přístup k pitné vodě. Tento negativní rys vládních výdajů je patrný zejména v zemích subsaharské Afriky, které patří mezi nejchudší země světa a jsou nejvíce ohroženy šířením nemoci AIDS.

5

Podíváme-li se na podíl zbrojních výdajů na hrubém domácím produktu (HDP, ukazuje produkční sílu zemí), zjistíme, že nejvyšších hodnot dosahuje zejména v rozvojových zemích. Zajímavé je porovnání tohoto podílu s podílem výdajů na vzdělání na HDP. Tak např. v Severní Koreji, přestože je stále ohrožena hladomorem, 23 % vyprodukovaného bohatství padne na zbrojení, zatímco na vzdělání putuje jen 4,1 % HDP. Velké rozdíly mezi těmito dvěma ukazateli jsou v zemích bohatých na suroviny (zejména ropu), kde zisky z jejich prodeje místo zvyšování životní úrovně obyvatel směřují na nákup zbraní.

Dává svět přednost zbraním či rozvojové pomoci? Alarmující je porovnání vojenských výdajů s výdaji na rozvojovou pomoc. V roce 2004 dosahovala světová rozvojová pomoc 78,6 miliardy dolarů, tedy téměř tolik, kolik USA dávají na vývoj nových zbraní. Převážná většina vyspělých zemí dává na rozvojovou pomoc méně než 0,7 % HDP, což je cílová částka pro rozvojovou pomoc stanovená OSN. Jak je patrné z grafu č. 1, rozdíly mezi výdaji na zbrojení a výdaji na rozvojovou pomoc jsou ve vyspělých zemích enormní. Relativně málo prostředků na rozvojovou pomoc dávají největší a nejsilnější světové ekonomiky. USA v roce 2004 poskytly na rozvojovou pomoc jen 4,1 % výdajů na zbrojení. 4,5 4

Podíl na HDP v %

3,5 3 2,5 2 1,5 1

Vojenské výdaje

USA

Švédsko

Velká Británie

Španělsko

Portugalsko

Norsko

Nový Zélend

Nizozemsko

Japonsko

Lucembursko

Itálie

Irsko

Řecko

Francie

Německo

Finsko

Dánsko

Kanada

Belgie

Austrálie

0

Rakousko

0,5

Rozvojová pomoc

Graf č. 1: Vojenské výdaje a rozvojová pomoc ekonomicky vyspělých zemí světa (Pramen: Global Policy Forum)

Nejde však pouze o to, že vyspělé země raději zbrojí, než pomáhají. Vyspělé země jsou také největší dodavatelé zbraní do rozvojových zemí. Tyto dodávky zbraní však přispívají ke vzniku a prodlužování ozbrojených konfliktů, které zanechávají miliony prostých lidí bez domova a činí z nich oběti válečných zločinů, hladu a nemocí. Na pozadí těchto událostí přitom západní společnosti těží v Africe ropu a další nerostné suroviny.1 Rozvojová pomoc bez omezení dodávky zbraní rozvojovým zemím tedy neléčí jednu ze skutečných příčin smutné situace těch nejchudších. Jakožto občané rozvinutější části naší planety bychom rozhodně neměli podlehnout falešnému pocitu těch hodných, kteří prostřednictvím rozvojové pomoci, organizované vládami a placené z našich daní pomáhají chudým státům. Naopak, je dobré si uvědomit, že bohatství, které odčerpávají naše firmy z těchto zemí pomocí zakázek na zbraně, či jinými ne zrovna Většina zbraní v Africe pochází morálně nejčistšími prostředky stále ještě mnohonásobně převyšuje z USA, Ruska či Evropské unie velikost naší pomoci. 1 OSN: Dodávky zbraní jsou zkázou Afriky, 2.2.2006, http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=69463

6

Výhled do budoucna Zvyšování vojenských výdajů a kontrola zbrojení se v současnosti začíná vymykat kontrole. Země s nejvyššími vojenskými výdaji a armádami odstoupily či se chystají odstoupit od mezistátních dohod o omezení zbrojení. To může nastartovat další vlnu zvýšení zbrojních výdajů, která také může zasáhnout rozvíjející se země, které se snaží hrát roli regionálních velmocí (např. Indie, Brazílie, Írán). Zdá se tedy, že náš svět bude utrácet čím dál více peněz za čím dál modernější zbraně. Vzhledem k válečným nepokojům, kterých jsme dnes svědky například v Demokratické republice Kongo2, lze jen stěží doufat, že těchto zbraní nebude nikdy použito. Raoul Follereau, velký ochránce malomocných, kterého jsme představili v minulém čísle našeho Občasníku, pronesl po druhé světové válce následující výzvu, která neztratila nic ze své naléhavosti: „Kdyby se použilo jen části, docela mizivé části důmyslu, duchaplnosti a peněz (místo na válku) k účelné péči o člověka, k jeho vzdělávání, k výstavbě a budování, jaké štěstí by dnes vládlo na zemi! Krvavé a hrozné poučení nechť konečně osvítí svědomí a srdce. Pouze láska k bližnímu zachrání svět.“

4. Podvýživa a hladovění Podvýživa postihuje dle oficiálních zdrojů téměř 1 miliardu lidí. Ve vážném ohrožení a v nebezpečí hladu žijí nejméně 3 miliardy lidí na Zemi. Denně umírá na světě hladem více než 25 000 lidí, skutečnost ale může být daleko horší. Jde tedy o nejrozšířenější a nejzávažnější současný světový problém. Podvyživeným nemocným chybí buď dostatečné množství stravy, nebo je strava nekvalitní, neobsahuje dostatečné množství bílkovin, solí, vitamínů a stopových prvků. Mezi nejvíce ohrožené skupiny patří děti. Nejčastější a nejzávažnější je podvýživa u dětí do 5 let. Často jsou postiženy také ženy, na které jsou kladeny zvýšené požadavky v průběhu těhotenství a kojení, a v některých státech se na podvýživě žen podílí i nerovnoprávné postavení ženy. Např. v Indii se rodí každé páté dítě podvyživené, protože jejich matky nemají přístup k dostatečně výživnému jídlu. Méně závažné formy podvýživy nacházíme u starších dětí a dospělých Podvyživené děti i za „běžných“ okolností. Zvláště nebezpečná jsou z hlediska výživy období přírodních katastrof, neúrody a válečných událostí. Prokázaný je přímý vztah mezi špatným stavem výživy (celková podvýživa, nedostatek bílkovin a některých vitamínů), stavem imunity (obranyschopnosti) organismu a vznikem a závažností průběhu infekčních onemocnění, kdy i jinak běžná onemocnění mohou probíhat život ohrožujícím způsobem. K smrti hladem dochází u zdravého člověka většinou po více než 30 dnech hladovění, v zemích třetího světa je však výchozí Olupující se kůže těžce výživový stav výrazně horší a smrt může při náhle vzniklém nedopodvyživeného dítěte statku přicházet již dříve.

A. Různé druhy podvýživy podle následků Onemocnění způsobená nedostatkem bílkovin a nedostatečnou výživností stravy dělíme na několik typů: 1. Podváha – mírný až střední stupeň podvýživy – 60 až 80% ideální hmotnosti 3, bez otoků 2. Kwashiorkor – 60-80% ideální hmotnosti, s otoky 3. Marazmus – méně než 60% ideální hmotnosti, bez otoků 2 Zdeněk Mihalco: Kongo: Křehké příměří trvá, vznikl humanitární koridor, 1.11.2008, http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=620756 3 Ideální hmotnost se stanovuje lékařsky na základě věku, výšky a s ohledem na místní poměry.

7

4. Marazmický kwashiorkor – méně než 60% ideální hmotnosti, s otoky Lehčí stupně podvýživy 1. Jejich výskyt mnohonásobně převyšuje počet závažných forem podvýživy. 2. Dochází k opoždění růstu, děti jsou méně aktivní, opožďuje se duševní vývoj, mají horší paměť, špatně se soustředí. 3. Závažnost spočívá ve faktu, že podvýživa není včas odhalena a léčena a projeví se po infekčním onemocnění, které mívá závažnější průběh. Vážná akutní podvýživa je stav, při němž je váha dítěte nižší než 70% ideální hmotnosti. I tuto formu podvýživy lze při přístupu ke správným prostředkům účinně léčit. Problém je však v tom, že i to nejlépe vyléčené dítě se pak vrací domů, do hladu... Kwashiorkor (název je převzat z domorodého jazyka v Ghaně) − Jde o onemocnění způsobené hlubokou poruchou výživy s hmotností 60-80% ideálního stavu, spojené s poruchou růstu, otoky a úbytkem svalové hmoty a změnou psychiky. − Postihuje zejména děti po ukončení kojení, nejčastěji ve 2. a 3. roce věku, zejména v oblastech, kde jsou hlavními plodinami kasava, jam, plantain, rýže nebo kukuřice (jednostranná škrobovitá strava). Bývá provázen nedostatkem draslíku, hořčíku, zinku, fosforu, síry, vitamínů skupiny B. − Často se rozvíjí v průběhu infekcí nebo po nich (infekce střevní, spalničky, černý kašel, onemocnění parazity, tuberkulóza). − Mezi příznaky patří porucha růstu (hmotnost dítěte je i při otoku pod normálem, růst je opožděný), otoky končetin, postupně přestupující na celé tělo, které jsou následkem těžkého nedostatku bílkovin a poruchy vnitřního prostředí, úbytek svaloviny a tukové podkožní tkáně. Dochází ke změnám duševním, děti ztrácí hravost, zvědavost, zájem o okolí. Netečnost se střídá s dráždivostí, tj. neztišitelným, častým, nepřiměřeným a vysilujícím pláčem. Nemocní trpí těžkým nePlně rozvinutý kwashiorkor chutenstvím. Dále se objevuje vypadávání vlasů, odbarvení dítěte z Haiti vlasů a kůže, průjmy, nesnášenlivost zejména živočišné stravy, záněty a praskliny kůže, olupování kůže v cárech, puchýře a vředy. Marazmus - Jde o onemocnění způsobené hlubokou poruchou výživy s nedostatečnou energetickou hodnotou stravy, spojené s hmotností pod 60% ideální, poruchou růstu a úbytkem svalové hmoty a podkožního tuku. - Nejčastěji vzniká u dětí v 1. a 2. roce věku zejména u dětí živených náhražkami mateřského mléka, které jsou špatně připravovány (velké ředění, nedostatečná hygiena, nekvalitní voda), nebo při pozdním zavádění nemléčné stravy v nedostačujících dávkách. - Děti špatně prospívají co do hmotnosti i výšky, jsou výrazně duševně dráždivé, hladové, velmi snadno zvracejí, mají tzv. hladový průjem, časté je odvodnění, otoky přicházejí až při dalším prohloubení stavu. Stav je provázen častými komplikujícími Marazmus batolete infekcemi – průjmovitá onemocnění, zápaly plic a podobně.

B. Důsledky hladovění Psychické důsledky hladovění Hlad je schopen rozložit lidskou osobnost. Lidé s postupujícím hladověním ztrácejí zábrany, rozvíjí se podrážděnost, přecitlivělost k hluku, deprese, hysterie, agresivita, halucinace, silná únava, apatie. Dochází ke změnám osobnosti, které mohou u postižených přetrvávat trvale či dlouhodobě. 8

Hladový může sáhnout až k požívání listí, kůry stromů, špíny, ptáků, psů, krys a dokonce i ke kanibalizmu, jak je známo z případů ze druhé světové války či za velkého hladomoru na Ukrajině. Velmi deprimující je často bezvýchodnost situace prohlubující utrpení nemocných, která vede někdy až k zoufalým činům, sebevraždám, vraždám dětí. Smrtnost závažných forem podvýživy (procento zemřelých v důsledku podvýživy) od 50. let 20. století neklesá. V 50. letech 20. století byla smrtnost 20% (tj. každé páté dítě s touto formou podvýživy umírá na její následky), v 90. letech 20. století dokonce 23,5%, přičemž smrtnost podvýživy spojené s otoky činí 50 až 60%! Je navíc pravděpodobné, že i tato nepřijatelně vysoká smrtnost je podhodnocena, protože údaje pocházejí téměř výhradně z lépe vedených Chlapec postižený nemocnic. nómatem. Neúspěchy v léčbě jsou často připisovány zastaralému a chybnému vedení a léčbě pacientů. Nemocné děti umírají většinou 5. až 8. den po přijetí do nemocnice, převážně náhle, často dochází k prohloubení stavu po propuštění do domácího ošetřování. Smrt hladem ponejvíce nastává na selhání energetického metabolismu, selhání srdce, rozvrat vnitřního prostředí a komplikující infekce.

C. Jak léčit podvýživu a jak jí předcházet Léčba podvýživy je poměrně složitá. Je nutno u ní nejen nahradit chybějící složky potravy, ale také léčit nákazy, které nemocné mohou ohrozit, a též vychovávat matky a rodiny ke správné péči a výživě.

1. Náhrada chybějících složek potravy V počáteční fázi tekutá strava z odstředěného mléka, cukru a rostlinného oleje, přídavek draslíku a hořčíku, zinku a mědi, Toto je skutečný hlad – pokročilý vitamínů A, B, C a D, později se k léčbě přidává i železo marazmus s kyselinou listovou. Při nutnosti je podávána krevní transfúze. Je nutná i patřičná náhrada tekutin. Další fáze vyžaduje výživu podzemnicí olejnou, psofokarpem (luštěnina bohatá na bílkoviny a tuk), pšenicí a kukuřicí. Celkově trvá vyživení 2 až 3 měsíce. Z přidružených nákaz se nejčastěji vyskytují zápaly plic, infekce močových cest, sepse (otrava krve), průjmy, nómata (vředy vycházející ze sliznice tváře, vedoucí k odumírání tkání) a další. Léčebně se užívají antibiotika, případně antiparazitika.

Hladovějící dítě v Indii marazmus

2. Prevence Předcházení podvýživě spočívá v co nejdelším kojení, ve včasném zavádění doplňků mléčné stravy, v prevenci infekcí, očkování a v pravidelném sledování růstu. Vážným problémem ale zůstává extrémní chudoba velké části nemocných, která neumožňuje i při správné léčbě dlouhodobě a pravidelně užívat kvalitní stravu a dodržovat hygienu. Správné léčebné prostředky často chybí. Léčba vážné podvýživy pomocí léčebných hotových potravin musí být významně rozšířena. Země musí vyvinout protokoly, které by podporovaly léčbu podvýživy, a musí přijmout nové růstové standardy (doporučení WHO). Dárci musí posuzovat kvalitu potravinové pomoci zasílané malým dětem, aby se zajistilo, že bude odpovídat jejich

specifickým potřebám.

9

Musí se rozšířit akademický i praktický výzkum, aby se urychlil vývoj nových doplňkových potravin a strategií zaměřených na zajištění výživových potřeb malých dětí, žen v reprodukčním věku a lidí nemocných TBC a HIV/AIDS. Podvýživa je celosvětový problém. Je potřeba vytvořit politickoekonomické plány, které by odrážely skutečné potřeby podvyživených a které by jak pomáhaly ohroženým, tak by se snažily předcházet příčinám světového hladu. Svatý Augustin učí: „Je dobré dát hladovějícímu chléb, ale ještě lépe je zajistit, aby již nemusel hladovět.“ Rozvinuté země by měly pomoci rozvojovým zemím, aby si zajistily potravinovou soběstačnost prostřednictvím rozvoje a podpory místního zemědělství. Samozřejmostí by také měla být snaha předcházet válečné konflikty, v jejichž patách přicházejí hladomory. Jak však uvádíme na jiném místě tohoto čísla našeho časopisu, rozvinuté země mají až příliš velký zájem na udržování válečného napětí zejména v surovinově bohatých zemích. Odkazy: http://en.wikipedia.org/wiki/Starvation http://www.bread.org/learn/hunger-basics/hunger-facts-international.html http://www.stopthehunger.com/ http://www.foodfirst.org/pubs/backgrdrs/1998/s98v5n3.html http://www.rozhlas.cz/lekari/podvyziva/ http://ekonomika.ihned.cz/c1-24067840-svetu-znovu-hrozi-odveky-nepritel-hlad http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1282 Hlad v Indii: http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7669152.stm

Odbarvení kůže a vlasů černošského chlapce je následek podvýživy.

Pomoc Nadace svatého Františka z Assisi hladovějícím: Multivitamínový přípravek Spofavit, vitamín C a doplňky stravy (kalcium), hroznový cukr Glukopur, infúzní sety.

5. Blahoslavený Damián de Veuster – bratr malomocných.4 Josef de Veuster se narodil 3. ledna 1840 v malé vesničce Tremeloo ve vlámské části Belgie jako sedmé z osmi dětí. Již od svých chlapeckých let miluje svůj rodný kraj a tvrdou selskou práci, a vše nasvědčuje tomu, že jednou převezme otcovo hospodářství. Poznává však, že Bůh jej volá na jiné pole, a v devatenácti letech vstupuje do noviciátu Misionářů Nejsvětějších Srdcí Panny Marie a Pána Ježíše. Tam dostává řeholní jméno bratr Damián a začíná studovat, aby se mohl stát knězem.

4 Text je doplněn úryvky z knihy W. Hünnermanna: Otec vyhoštěných. Vydáno 1946 Vincentinem v Praze Břevnově.

10

V roce 1863 odjíždí s dalšími bratry a sestrami ze své kongregace na Havaj. Původně měl jet s touto skupinou jeho starší bratr August (bratr Pamfilius), ale těsně před odjezdem onemocněl tyfem. Na Havaji byl Damián místním biskupem vysvěcen na kněze a postupně působil v misijních stanicích Puna a Kohala a vybudoval v nich kvetoucí farnosti. Damián poprvé poznával smutný osud malomocných, kteří podle vládního nařízení museli být deportováni na Molokai. Ostrov Molokai byl v té době označován jako „peklo na zemi“. Každý týden přivážel vládní parník lidi nakažené malomocenstvím. V době, kdy ostrov ještě neměl přístaviště, byli malomocní nemilosrdně shazováni z parníku do moře a mnozí z nich se utopili, dříve než se jim podařilo doplavat na ostrov. Kromě zásobování potravinami se vláda již o malomocné nestarala. Vyhoštění malomocní byli odsouzeni k „doživotnímu vězení“ a bez jakékoli naděje čekali ve svých bídných chatrčích na dlouhou a bolestivou smrt. Těžko se tedy divit tomu, že na Molokai vládla anarchie a právo silnějšího. Lidé si byli více vlky než bratry. Na setkání kněží z různých misijních stanic souostroví Havaj v roce 1873 připomíná jeden starší kněz nelidskou situaci malomocných na Molokai. Několik kněží se hlásí, že jsou připraveni jít sloužit mezi tyto lidi, kteří jsou pohřbeni za živa. Biskup Maigret vybral Damiána. 10. května tak přichází na Molokai první Student bohosloví člověk dobrovolně a z lásky k druhým. Přichází, aby sloužil těm, kteří tam byli Damián de Veuster přivezeni násilím. … Odpoledne doprovodil kněz biskupa k lodi. Ještě jednou se sklonil pod žehnající rukou. Poslední pozdrav, poslední sbohem a Damián osaměl, Damián zůstává sám, zdravý, mezi malomocnými na Molokai. Sám se vrací domů do vesnice malomocných Kalawao. Domů? Což má misionář na Molokai nějaký domov? A přece! Vedle kostela stojí pro něj připravena ubohá chýše z trávy. V ní uloží na rohoži k smrti znavené tělo. Na okraji osady malomocných náhle ucítil Damián, že jej někdo zatáhl za kleriku. U cesty ležel jakýsi člověk. Bolavý obličej je pokryt špínou. Do červena zanícené oči pohlížejí žalostně ke knězi. Úpěnlivě se k němu vztahují znetvořené ruce. „Hlad! Hlad!“ skřehotá chraplavý hlas. Kněz mu podal svůj poslední kousek chleba. Nemocný se do něho chtivě zakusuje. Mezi jídlem mu z bezertých úst vytékají sliny. „Kde bydlíš?“ táže se misionář. Nemocný se dlouho dutě směje jako pomatený. „Měl jsem chatu“, Malomocný pacient. chechtá se, „ale jiní přišli a vyhnali mne. Řekli mi, že k umírání není třeba žádné chýše.“ Kněze zachvátila hrůza. Ano, tohle je vskutku peklo. Pak se sklání k ošklivému, špinavému, odporně páchnoucímu člověku, bere ho do náruče a odnáší do vlastní chaty. … Další den šel Damián obhlédnout svoji novou rodinu. Šel od chýše k chýši. Všude viděl úžasnou špínu, všude nacházel bídu a děs, smrt a hnilobu, hnisavé rány, zmrzačené údy, znetvořené obličeje, lidi o berlích, lidi lezoucí po zemi jako červi. Osm set lidí obývalo tento ostrov, pohané a křesťané, puritáni a katolíci. Těch posledních jenom dvě stě. Ale kněz tu byl pro všechny. Ke všem se skláněl, omýval je, Obličej znetvořený malomocenstvím obvazoval, potíral mastmi, těšil a usmíval se na ně. Damián konal nekonečnou křížovou cestu se sty zastaveními, všude se potkával s Pánem, osmsetkrát spatřil Veroničinu roušku se svatou tváří svého Mistra a Pána. … Odpoledne zašel Damián do nemocnice. Nemocnice – to v nás budí představu čistoty, úhledných postelí a láskyplné péče. Ale na Molokai byla právě nemocnice místem hrůzy… 11

Teprve tam spatřil hrůzu vší hrůzy. To už nebyli lidé, ale živé, lezoucí mrtvoly, mnohé se stráveným obličejem, slepá strašidla s tváří napolo rozežranou červy. A tito ubožáci byli bez jakékoliv pomoci. V molokaiském špitále nebyl lékař, nebyli ošetřovatelé, nebyly milosrdné sestry. Vláda se sice starala o zásobování potravinami. Parník „Kilauea“ přivážel s novými malomocnými každý týden i zásoby. Ale všechno ostatní chybělo. Nebyly léky, nebyly pokrývky pro nemocné, kteří při svém nedostatečném krevním oběhu za chladných nocí žalostně mrzli. Nebyla tam dokonce ani voda! Musela se zdaleka dovážet. A tak tu často hynuli žízní, všechno se lepilo špínou a hemžilo hmyzem. Ve vší té bídě a neřádu byli nemocní ponecháni svému osudu. Ubožáci museli pomáhat těm, kteří byli ještě zbědovanější. Kdo nenašel slitovníka, musel zahynout. … Damián se neomezil pouze na vysluhování svátostmi, ale soucítil i s lidskou bídou malomocných a snažil se zmírnit jejich nesnesitelné životní podmínky. Jednou na své cestě do Honolulu, kde se snažil shromáždit dary pro své chráněnce, navštívil také předsedu zdravotní komise a ministra vnitra v jedné osobě. ... „Vy přijíždíte z Molokai?“ tázal se ministr, překvapen mohutným Noha malomocného zjevem. „Ano, přicházím z Molokai,“ odpověděl klidně kněz. „Prosím o pomoc pro své malomocné. Ve všem trpí nedostatkem.“ „Dovolte mi otázku! Zajisté věnujete, což je ostatně samozřejmé, pozornost jenom katolíkům, kteří pokud vím, tvoří malé procento počtu nemocných.“ „Pane ministře! Křesťanská láska nezná rozdíl. Jsem tam pro všechny.“ „Zvláštní. Velmi zvláštní. Ale k věci! Našel jste na Molokai jistě všechno v nejlepším pořádku. Pečujeme o tento ostrov. Guvernér na Molokai nám zasílá ty nejlepší zprávy.“ „Guvernér bydlí za horami. K osadě malomocných zajede nanejvýš jednou do roka. Pokud jde o výživu nemocných, státní péče je jistě dostatečná. Ale ve všem ostatním panuje naprostý nedostatek. Nejsou po ruce ani léky.“ „Vždyť víte, že proti malomocenství není léku.“5 „Ale jsou léky, které tiší bolesti, jsou prostředky, které zacelují ohyzdné rány.“ „Na takové přepychové léky nemáme peněz!“ utrhl se předseda zdravotní komise. Damián ucítil, jak jím zalomcoval nával vzteku. Namáhavě se ovládl a pokračoval: „Potřebuji dřevo na stavbu, tesaře, zedníky, řemeslníky! Obydlí malomocných jsou špinavé díry, prolezlé štěnicemi. Staré slaměné baráky musíme spálit a vystavět domy z kamene nebo ze dřeva. Potřebuji jednoho lékaře a ošetřovatele do lazaretu, pořádné postele a teplé přikrývky.“ „To všechno by daleko překročilo náš rozpočet,“ odvětila Excelence a pozorně kladla proti sobě pěstěné špičky prstů. „Překročte tedy rozpočet, ke všem čertům!“ zahřímal misionář, zatím co ministr bez sebe lapal po vzduchu. Ale kněz se ještě jednou ovládl: „Excelence, nechte na Molokai aspoň zřídit vodovod! Aspoň to! Vodu, Excelence! Malomocní hynou nedostatkem vody. Špína a bída jsou nepopsatelné. Nechte zbudovat vodovod na Molokai. To je moje poslední prosba.“ Ministr propuknul v nervozní smích: Damián se svými malomocnými svěřenci. „Vodovod na Molokai! Vodovod pro divochy! To je znamenité! Pane, vy jste se octl mimo skutečnost. To, co žádáte, je směšné.“ „Pak tu nemám co pohledávat,“ pravil Damián dutým hlasem, bledý jako smrt. „Utrpení malomocných na Molokai padne na vaši hlavu, pane ministře.“ Misionář se obrátil k odchodu. Ministr však chtěl využít této chvíle a zasadit zničující úder. 5 Dnes již existuje levný a účinný lék proti malomocenství.

12

„Chci s vámi, důstojnosti, jednat tak, jako bych neslyšel vaše poslední slova,“ pronesl klidně. „Ale musím si s vámi pohovořit ještě o jiné věci. Nemůžeme trpět, abyste sem z Molokai dojížděl. Mohl byste na náš ostrov přinést zárodky nákazy. Je nám velice líto, ale vidíme se nuceni dát vám najevo, že nepřipustím, abyste v budoucnu opouštěl osadu malomocných. Rozhodnete-li se přece se tam vrátit, musí to být provždy. Jsem nucen vám formálně zakázat, abyste vůbec někdy opustil Molokai.“ „Už tedy nesmím víckrát opustit Molokai,“ opakoval si tiše. „A jak mám udržovat spojení se svými představenými? Pane ministře, potřebuji občas radu, potřebuji pomoc pro sebe sama a musím si přece dojít pro svátost pokání. Jak se to má dít, zavřete-li mne navždy na Molokai?“ „Ale, pane páter, nikdo vás nenutí, abyste se na Molokai vracel. Všichni budeme mít plné pochopení pro to, zřeknete-li se za těchto okolností pokračování ve své tamější činnosti.“ „Ach, tak je to tedy míněno!“ řekl táhle misionář, ale pak jeho hlas zmohutněl a byl jako hrom, který se ministrovi svezl nad hlavou. „Tak je to míněno! Chcete mi bránit, abych se vrátil na Molokai! Nechcete žádného katolického misionáře mezi malomocnými. Pane, Damián postižený přepočítal jste se! Domníváte se, že svými příkořími dokážete, aby malomocenstvím katolický kněz zběhl od svého praporu. Jste na omylu, pane ministře!“ Damián de Veuster se poté obrátil a kvapnými kroky opustil pokoj. Dveře za sebou přibouchl, až se omítka sypala. Excelence sklesla do křesla a nezmohla se víc, než na zvolání: „Sklenku vody, prosím…“ ... Damián de Veuster odjížděl nejbližším parníkem na Molokai, ale nejel s prázdnýma rukama. Pomoc, kterou mu ministr odepřel, mu byla štědře poskytnuta odjinud. Katolíci i jinověrci závodili v obětech a darech, které přinášeli pro malomocné. Na palubu parníku „Kilauea“ nanesli množství postelí a pokrývek, dřeva a nástrojů, potravin a léků. Honolulské řeholnice, z nichž mnohá by ráda jela ošetřovat nemocné, sehnaly veliké balíky šatstva a prádla, bedny cukru a čaje, sucharů i jiných dobrot. Mezi dary byl i malý zvon na kostel svaté Filomény. Damiánovi, když viděl všechny ty poklady, vytryskly slzy. Na Molokai ho přijali s jásotem a brzy nastala radostná práce, která měla od základů změnit tvářnost ostrova hrůz. Nejdříve vzali do práce nemocnici a důkladně ji vyčistili. Nemocní dostali pořádné postele a teplé, vlněné pokrývky. Pak se Damián dal do stavby. Staré chýše z trávy byly jedna po druhé spáleny a nahrazeny vzdušnými dřevěnými domky. Damián byl architektem, stavitelem i tesařem v jedné osobě. Ne nadarmo prolezl kdysi jako dítě v Tremeloo všechny dílny. Zrána navštívil těžce nemocné, přinášel jim svátostnou útěchu a ovázal jim rány. Odpoledne však vrzala pila, dunělo kladivo a svištěl hoblík. Mezi keři a květinami stálo brzy na tucty domečků. Nejdříve, když se Damián chopil díla, postávalo kolem něho na sta malomocných a udiveně pohlíželi na jeho silné, hbité ruce. Ale později misionář volal: „Tak, teď už jste se dost nalelkovali. Ty, ty a Damián na smrtelné ty, vy jste ještě silní, máte ještě zdravé ruce. Dáte se se mnou do posteli. toho. Práce je pro vás nejlepším lékem!“ Kanakové se váhavě chápali díla. Ze začátku byla mnohá deska špatně seříznuta, ale kněz si brzo vychoval zručné tovaryše. Po krátké době měl tolik pomocníků, že pozvolna vyrůstaly celé ulice vzdušných, dřevěných domečků. Práce působila lehce nemocným velikou radost a těžce nemocní se těšili ze svého nového, pěkného přístřeší, do něhož se stěhovali ze svých zašpiněných doupat. … Damián zavedl pravidelnou samaritánskou službu. Lehce nemocní, kteří posud mohli užívat rukou a nohou, byli určeni k vodní službě. V dlouhé řadě pochodovali každé ráno k prameni a přinášeli ve velikých džbánech do špitálu a do každé chaty vodu. V čele obyčejně kráčel sám kněz se dvěma hliněnými džbány v silných rukou. Jiné pak určil za ošetřovatele nemocných, a ti museli střídavě v určitou dobu v lazaretě nebo v domcích posloužit nemocným.

13

Damián se ztotožnil se svými malomocnými. A v roce 1884, jedenáct let po svém příjezdu na Molokai, se stává jedním z nich. Kříž, který pomáhal nést druhým, nyní dostihl také jeho. Stal se malomocným. Damián se však nevzdává a až do své smrti usilovně pracuje. Dosáhl toho, že na ostrově se pravidelně střídají lékaři. Přicházejí také jeho následovníci a těsně před svou smrtí se dočkává toho, že přijíždějí první řeholní sestry (tři františkánky), aby na ostrově pracovaly jako ošetřovatelky nemocných. Damián zesnul tiše a pokojně 15. dubna 1889 ve věku 49 let. Leckterý čtenář na tomto místě asi čeká datum, kdy byl Damián prohlášen za svatého. Překvapující je, že Damián za svatého prohlášen dosud nebyl. (Podle nejnovějších zpráv je proces svatořečení téměř u konce a čeká se pouze na podpis papeže. Samo svatořečení se plánuje na konec roku 2009.)6 Malomocní u hrobu blahoslaveného I na svoji beatifikaci (prohlášení za blahoslaveného) si „musel Damiána počkat“ až do roku 1995. Jak je to možné? Damiánovi životopisci to vysvětlují tím, že ne všichni o něm psali pozitivně. Někteří Damiánovi „spolubratři“ ho obviňovali, že šel mezi malomocné pouze proto, aby se proslavil.7 Damián jednu dobu dostával více podpory od protestantských církví, než od své vlastní katolické Církve. Navíc, aby zlepšil neutěšenou situaci malomocných, tak psal poněkud nevybíravé dopisy na Zdravotní radu do Honolulu. Nezapřel v sobě tvrdou náturu sedláka a byl schopný jít kvůli zlepšení situace malomocných do konfliktů s každým. Nicméně, pokud by občas nepřitvrdil, situace na Molokai by se nikdy nezačala měnit k lepšímu. Leckomu však nebyl po chuti způsob, kterým burcoval svědomí společnosti, která by se tak ráda spokojila s tím, že malomocným občas něco pošle a tím se jich zbaví. Myslíme, že pomluvám o Damiánovi se nelze příliš divit. Vždyť ani matka Tereza neunikla špinavé slině různých pisálků či filmařů. Život blahoslaveného Damiána (či matky Terezy), život až k smrti obětavé milující lásky, vybízí každého z nás k odpovědi. A ti, kteří chtějí odpovědět NE lásce a milosrdenství, potřebují umlčet své svědomí a přesvědčit sami sebe, že všechno vlastně bylo jinak a oni nemusejí měnit svůj způsob života. Kéž však alespoň my dokážeme odpovědět ano a to ne nějaké váhavé ano, ale rozhodné ANO. Blahoslavení Damián i matka Tereza nám pak jistě ukáží, co znamená toto ANO lásce v našich životech. Blahoslavení Damiáne a matko Terezie z Kolkaty, přimlouvejte se za nás!

6. Raoul Follereau, Sám nemůžeš být šťasten. (60. léta 20. stol.) V minulém čísle Občasníku jsme Vám představili Roula Follereaua, francouzského spisovatele, myslitele, ale hlavně ochránce malomocných. V dnešním čísle přinášíme několik dalších úryvků z jeho knihy „Sám nemůžeš být šťasten“. Blázen! Kočka nemůže být dědičkou… Bezpochyby to potěší 800 milionů lidí, kteří dnes večer nemají nic, vůbec nic, čím by utišili svůj hlad. „Svou poslední vůlí odkázala Mrs. A. Ch. své černé kočce Opál třetinu svého majetku, totiž 83 333 dolarů, aby mohla žít v přepychu. Soud však rozhodl, že kočka nemůže být dědičkou. Částka odkázaná kočce Opál se rozdělí mezi ostatní dědice. Sestra zemřelé Mrs. M. F. se zavázala, že se bude o kočku starat až do její smrti.“ 6 http://www.kitv.com/news/16763324/detail.html 7 Nabízí se otázka, proč tedy také oni nešli na Molokai. Damián by je jistě přivítal s otevřenou náručí, protože z jeho dopisů je cítit, že trpěl opuštěností a velmi doufal, že mu již brzy přijde někdo pomoci.

14

A přitom ještě někdo tvrdí, že prý civilizace nedělá „pokroky“. Láska podobná kosti, hozené psu „Milostivá paní, sbírají pro chudé!“ Paní volá z koupelny: „Dejte ten starý oblek mého muže a panenku, kterou Marlene již nechce… Ah… také toho malého medvídka, vy víte, ten, co je pohozen na skříni. Je sice rozbitý, ale ONI si s tím již poradí.“ A když obtížný trapič mnohokrát poděkoval a dveře se za ním zavřely, natáhla se milostivá paní opět ve své koupací vaně a byla dojata svým dobrým skutkem. Byl to však skutek zlý. Ne, milostivá paní, chudáci nepotřebují vaše bezcenné zbytky. Vzdát se něčeho „ve prospěch“ chudáka nebo dávat něco do rukou jejich malých dětí, co byste s určitostí odhodila do popelnice, je špinavý skutek. A není na něm vůbec nic, čím byste mohla očistit své srdce… „Milostivá“ paní, vy jste nepocítila, že chudí a jejich děti jsou také lidé a že nechtějí to – i když z nejtrpčí nutnosti něco přijímají — co vy už nechcete. Takhle by měla vypadat láska?… Asi jako když se psovi hodí kost.

Velmi „vznešená“ dáma mi píše na voňavém papíru: „Prosím Vás, neposílejte mi již žádné takové sešity s hroznými obrázky malomocných. Celé dvě noci mě děsily úzkostné sny. Přikládám 10 franků pro malomocné, ale pro lásku Boží (jak by láska Boží mohla u ní spočinout?), dejte mi s tím už pokoj!“ Odpověděl jsem: „Nechť Vám Bůh ponechá Vaše úzkostné sny, milostivá paní. To je největší poklad, který Vám mohu přát až do chvíle, kdy tyto fotky, které se Vám zdály tak hrozné (kdybychom tak mohli fotografovat duše!), vzbudí ve Vás nejen zděšení, nýbrž účinnou a odvážnou lásku. Vracím Vám Vašich 10 franků, jelikož byly podány špatně a protože nevím, co bych si s nimi počal. Sama je dáte některému chudákovi, až budete schopna vidět chudákovu bídu a podat mu pomocnou ruku. Vy jste si myslela, že konáte dobrý skutek? Ve skutečnosti jste nás chtěla mít s krku, nás i chudáky. Je to láska? Ano, láska, ale jako když máte ráda psa a hodíte mu kost!“ Když pan Vincenc (svatý Vincenc z Pauly) vypravil poprvé jednu ze svých „dcer lásky“, aby navštívila hladovějící, řekl jí: „Vzpomeň si, že je zapotřebí velké lásky, aby chudí, jimž přinášíš chléb, ti odpustili.“ Láska nesmí být povýšením sytého nebo libovůlí, které se s uspokojením učiní zadost; láska je úkolem, který nás všechny zavazuje. Daruj lásku a všechno se poddá a urovná samo od sebe. Bůh nechť nám všem dá takové úzkostné sny, které by nás vedly k našim bratřím. Bůh nechť nám dá milost zděšení vzhledem k celosvětové bídě a nouzi, abychom my, kteří jsme šťastni, byli způsobilí omluvit se za své štěstí tím, že se naučíme opravdově milovat. Civilizace Snad si leckdo vzpomene na skandál, který se udál mezi dvěma světovými válkami; tehdy byl šálek zrnkové kávy v Rakousku nesmírně drahým a nesnadno dosažitelným druhem zboží, zatímco nadprodukce kávy sloužila v Brazílii k vytápění železničních lokomotiv. Ale to byl pouze začátek. Uvedu aspoň jeden rok a několik čísel: zatímco v roce 1934 zemřelo hladem na celém světě 2 400 000 lidí, zničili ti, co žili v nadbytku, dobrovolně: 200 000 železničních vagónů kávy, 258 000 vagónů cukru, 26 000 tun rýže, 25 000 tun masa.

Automatický kotel, ve kterém se spaluje nadprodukce pšenice, kukuřice, ovsa, hořčice, výlisky řepky olejky. Kotel vyrábí firma Verner z Červeného Kostelce.

A od té doby se uskutečnily ještě horší věci. 1959. Několik řádků bez nadpisu, několik čísel v rohu stránky jedněch novin, téměř schovaných, jako by se styděly. Porozumíme, proč: „Úroda pšenice Spojených států byla toho roku největší za celou dobu jejich dějin: 1 300 milionů bušlů oproti 500 milionům v roce 1953. 15

Financování těchto přebytků si vyžaduje od vlády vydání ve výši vojenského rozpočtu. Kdyby USA nevyrobily v tomto roce ani jediné zrnko pšenice, zbylo by ještě v roce 1960 téměř 325 milionů bušlů.“ A to v době, kdy polovina lidstva hladoví… Zpráva, kterou jsme obdrželi z Ghany: „Za přítomnosti předsedy vlády a ministra pro hospodářství zapálil prezident ghanského komitétu mezinárodní kontrolní komise pro kávu 500 tun kávy, pocházející z úrody r. 1964. – Podobné akce se budou periodicky opakovat, až se roční produkce kávy zmenší o 5% a bude dosaženo normy stanovené mezinárodní komisí.“ A telegram ještě zvlášť zdůrazňuje, že se tato velkolepá ceremonie odehrála „uprostřed jásajícího davu.“ Zatímco v Asii umírají stamilióny hladem, pohrává si Čína s atomovou bombou. Indie a Pákistán vydávají čtyřikrát víc peněz na zbrojení než na zemědělství. Hitler, jenž chtěl nahradit máslo kanóny, byl v tomto směru pouhým učednickým břídilem. A k tomu by chtěli ještě mír.

7. Ve škole církevních Učitelů – svatý Augustin o Pastýřích Svatý Augustin, biskup a učitel Církve (narozen v Africe 354, zemřel 430). „Naučte se a držte v paměti, jaká je naděje křesťanů, proč jsme křesťané. Ne, abychom hledali pozemské štěstí, které nechybí často ani lupičům.“ Augustin se narodil 13. 11. 354 v severoafrickém městě Thagasta v rodině pohanského římského úředníka a zbožné křesťanské matky, svaté Moniky. Po studiích v Thagastě a Madauře se věnoval vyučování řečnictví; v mládí žil nevázaným životem, roku 372 se mu narodil nemanželský syn Adeodatus. Svou zkažeností velmi zarmucoval svou matku, která neustále prosila Boha za synovo obrácení. Ciceronův spis Hortensius jej vyprovokoval k zájmu o filosofii: Tehdy Augustin vstoupil do manichejské sekty a setrval v ní devět let. Od roku 383 vyučoval řečnictví v Římě, od roku 384 v Miláně. Po dlouhých vnitřních bojích („Chtěl bych, kdybych mohl. Mohl bys, kdybys chtěl!“) se roku 387 nechal pokřtít milánským biskupem svatým Ambrožem. Roku 389 se vrací do Thagasty v severní Africe a zakládá klášterní komunitu. Roku 390 nebo 391 přijal z rukou biskupa Valeria kněžské svěcení a roku 393 se stal ve městě Hippo Regius biskupem. Thagasta (dnes Souk Ahras) – Svůj život věnoval nejen práci na filosofických a teologických spisech, rodiště svatého Augustina díky kterým ho dnes známe, ale zejména péči o svou církevní obec v souladu se svým výrokem: „Biskup nemá předsedat, ale sloužit!“. O jeho pastýřské horlivosti svědčí také následující tři čtení, vybraná z Liturgie hodin během roku. Augustin zemřel během nájezdu Vandalů roku 430. Poznámka: Svatý Augustin je příklad pro dnešní hříšníky, aby ho následovali v obrácení, i v pokání.

Z knihy Liturgie hodin během roku, 24. týden, 2. čtení ČTVRTEK Buď vzorem věřícím Když Pán řekl, co mají tito pastýři rádi, říká také, co zanedbávají. Nepravosti ovcí totiž jsou velmi rozšířené. Zdravých a tučných ovcí je velmi málo, posílených totiž pokrmem pravdy, dobře vypasených Božím darem. Avšak ti špatní pastýři takové nešetří. Nemají dost na tom, že se nestarají o ony neduživé a slabé, zbloudilé a ztracené. Pokud mohou, zabíjejí i tyto silné a tučné. I ty slabé žijí; jsou živy z Božího milosrdenství. A přece špatní pastýři, pokud je na nich, je usmrcují. „Jak usmrcují?“, řekneš. Špatným životem; tím, že dávají špatný příklad. Což bylo nadarmo řečeno Božímu služebníku, vynikajícímu mezi údy nejvyššího pastýře: „Dávej všem příklad dobrých skutků!“? „Buď vzorem věřícím!“? Když totiž vidí třebas i silná ovce, že její představený žije většinou špatně, a když své oči odvrátí od Pánových předpisů a pozoruje člověka, začne si ve svém srdci říkat: „Jestliže můj představený tak žije,

16

proč já nemohu dělat to, co dělá on?“ Usmrtil silnou ovci. Když tedy zabil zdatnou ovci, co udělá pak s ostatními? Když i to, co sám neupevnil, ale nalezl to silné a zdatné, zabíjí svým špatným životem? Říkám vaší lásce a opakuji znovu: když ovce žijí, i když jsou ovce silné v Pánově slově a řídí se tím, co uslyšely od Pána: „Konejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte,“ přesto, kdo žije špatně před očima lidí, pokud záleží na něm, zabíjí toho, kdo se na něj dívá. Proto ať se neutěšuje tím, že onen není mrtev. Onen žije, ale přesto je on vrah. Jako když prostopášný muž hledí žádostivě na ženu; i když ona je čistá, on se dopustil cizoložství. Pánova slova jsou pravdivá a jasná: „Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil v svém srdci.“ Nedostal se do její ložnice, a přece už cizoloží ve svém srdci. Tak každý, kdo žije špatně před očima těch, jimž je představeným, pokud je na něm, zabíjí i silné. Kdo ho napodobuje, umírá. Kdo ho nenásleduje, žije. A přece, pokud je na něm, oba usmrtil. Písmo praví: „Tučná zvířata zabíjíte, ale mé ovce nepasete.“ PÁTEK Připrav svou duši na pokušení Už jste slyšeli, co špatní pastýři mají rádi. Podívejte se, co zanedbávají: „Co bylo slabé, jste neposilovali; co bylo nemocné, jste neléčili. Co bylo poraněné,“ to znamená, co bylo nalomené, „jste neobvazovali; co bylo rozptýlené, jste nepřiváděli zpátky; co bylo ztracené, jste nehledali, ale ukrutně jste šlapali po tom, co bylo silné.“ Usmrcovali jste a zabíjeli. Ovce je slabá: Má slabé srdce, takže by mohla povolit v pokušení, přijde-li znenadání a ona není připravena. Když taková slabá uvěří, nedbalý pastýř jí neřekne: „Synu, když vstupuješ do Boží služby, stůj pevně ve spravedlnosti a v bázni a připrav svou duši na zkoušky.“ Kdo totiž takhle mluví, posiluje slabého a ze slabocha dělá siláka. On pak, až uvěří, nebude skládat svou naději do štěstí tohoto světa. Jestliže byl veden k tomu, aby spoléhal na štěstí tohoto světa, toto štěstí ho zkazí. Až ho překvapí protivenství, nalomí ho nebo snad i zahubí. Kdo takto staví, nestaví ho na skálu, ale na písek. „Ta skála je Kristus.“ Křesťané mají následovat Krista v utrpení a nevyhledávat rozkoše. Slabého posílí, když mu řekne: „V tomto světě čekají tě zkoušky, ale Pán tě ze všech vysvobodí, jestliže se od něho nevzdálíš svým srdcem. Aby posílil tvé srdce, proto Hippo (dnes Annaba), v němž přišel trpět, zemřít; proto přišel, aby se nechal poplivat, trním svatý Augustin roku 430 zemřel. korunovat, urážet a nakonec přibít na dřevo. To všechno udělal pro tebe, tys neudělal nic. To nebylo pro něho, ale pro tebe.“ Jací jsou to lidé, že se bojí, aby neurazili ty, s nimiž hovoří; nejen, že je nepřipraví na hrozící zkoušky, ale slibují dokonce štěstí na tomto světě, které Bůh tomuto světu neslíbil! On předpovídá, že na svět budou až do konce světa přicházet samé strasti, a ty chceš, aby křesťan byl z těchto strastí vyňat? Právě proto, že je křesťan, musí trpět v tomto světě ještě poněkud více. Vždyť apoštol říká: „Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, musejí podstupovat pronásledování.“ Líbí-li se ti to, pastýři, který myslíš na své zájmy, a ne na zájmy Ježíše Krista, ať si on (apoštol) říká: „Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, musejí podstupovat pronásledování;“ ty říkej: „Budeš-li zbožně žít v Kristu, budeš mít hojnost všeho dobrého. A nemáš-li děti, budeš mít a všechny vyživíš a žádné ti neumře.“ Což není toto tvoje stavba? Podívej se, co to děláš? Kam kladeš základy? Stavíš ho na písek. Přižene se déšť, přivalí se řeka, přijde vítr, oboří se na tento dům; a padne, a jeho pád bude veliký. Zvedni ho z písku a postav ho na skálu. Koho chceš udělat křesťanem, ať je postaven na Kristu. Ať se dívá na Kristovo utrpení, jež si nezasloužil, ať se dívá na toho, který hříchu neučinil; který platí za to, co neuloupil; ať pozorně poslouchá, co mu říká Písmo: „Šlehá každého, koho uznává za svého syna“; ať je buď připraven na šlehy, nebo ať neusiluje o to, aby byl uznán za syna. SOBOTA Poskytni obvaz útěchy „Šlehá každého, koho uznává za syna.“ A ty řekneš: „Snad budeš výjimkou?“ Je-li někdo vyňat z utrpení z počtu synů. „Tak tedy šlehá každého syna?“ ptáš se. Zcela jistě šlehá každého syna, třeba 17

i jediného. Onen jediný je narozen z Otcovy podstaty, je rovný Otci „v božské přirozenosti“, jeho Slovo, skrze něž všechno povstalo. Na něm nebylo co šlehat. Proto se oděl tělem, aby nebyl bez utrpení. Ten tedy, který šlehá jedináčka, který byl bez hříchu, nechá přivlastněného syna bez ran? Apoštol praví, že jsme byli povoláni, abychom byli přijati za syny. Dostalo se nám přijetí za syny, abychom byli spoludědici jediného Syna a též jeho dědictvím. „Chtěj po mně, a dám ti národy v dědičné držení.“ Svým utrpením nám dal příklad. Aby pak slabý nepovolil, nic nepovolil v budoucích pokušeních. Nesmí se nechat oklamat falešnou nadějí, ani zlomit zastrašováním. Řekni mu: „Připrav svou duši na zkoušky.“ Snad začíná klesat, třást se, nechce přijít. Řekni mu zas toto: „Bůh je věrný! On nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete.“ Vždyť toto slibovat a mluvit o budoucích utrpeních, znamená posilovat slabé. Když se někdo příliš bojí, a je tím odstrašován, a ty mu slibuješ Boží milosrdenství - ne, že bude bez zkoušek, ale že Bůh nedopustí, aby byl zkoušen víc, než snese, - to znamená obvazovat nalomeného. Někteří, když slyší o budoucích souženích, více se obrní a žízní po nich jako po svém nápoji. Za slabý pokládají pro sebe lék nabízený věřícím a hledají i mučednickou slávu. Jiní zase, když slyší o budoucích zkouškách, které musejí přijít a jaké přicházejí právě na křesťana a jaké nikdo nezakusí než ten, kdo chce být opravdovým křesťanem, když tedy takové zkoušky hrozí, nechají se tím zlomit a kolísají. Poskytni obvaz útěchy a obvaž, co je zlomené. Řekni: „Neboj se!“ Ten, v něhož jsi uvěřil, ve zkouškách neopouští. Bůh je věrný, on nedopustí, abys byl zkoušen víc, než sneseš. To neříkám já, ale apoštol. On také praví: „Žádáte důkaz, že skrze mne mluví Kristus?“ Když tedy toto slyšíš, slyšíš to od samého Krista. Slyšíš to od pastýře, který pase Izraele. Vždyť jemu bylo řečeno: „Slzami nás napojíš s mírou.“ Co říká apoštol: „Nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete, totéž říká prorok: „S mírou.“ Ty jen neopouštěj toho, kdo tě kárá a povzbuzuje, kdo tě odstrašuje a těší, kdo tě zraňuje a uzdravuje.

8. Počuli sme Slovo Pánovo Vstal: niet ho tu! Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem – a zděsily se. On však jim řekl: „Neděste se! Hledáte Ježíše Nazaretského, který byl ukřižován? Vstal z mrtvých, tady není. Toto je místo, kam ho položili. (Mk 16, 5-6) Málokto má medzi ľuďmi toľko lásky, ale aj toľko nenávisti a nepriateľstva, ako náš Pán Ježiš Kristus. Počujme, čo ľuďom diktovala nenávisť voči nemu kedysi: „Zviažte ho a opatrne veďte. Pribite ho na kríž a pozorujte. A keď bude zjavne mŕtvy, ešte ho prebodnite... Ale ani potom mu neverte. Keď ho pochováte, nezabudnite zapečatiť hrob a postaviť k nemu stráže.“ Autor knihy Počuli sme slovo Možno povedať, že ľudská zloba ešte nikoho tak dôkladne nezabila a tak Pánovo starostlivo nepochovala ako Krista; ale pritom sa nikoho po smrti tak nebála ako práve jeho. A tento strach jeho protivníkov bol naozaj vždy aj odôvodnený. My sa im usmejme. Veď ako možno zabiť Pôvodcu života, zavrieť do hrobu a ustrážiť toho, ktorý sa vie živý ukryť do kúska chleba a vteliť sa do Cirkvi... Je zbytočné hľadať živého medzi mŕtvymi. Smiešne je hľadať Krista v minulosti ako kohosi, ktorého pochovali a na ktorého sa zabudlo. Myslíte si, priateľa, že zabijete a pochováte toho, ktorý je prítomný v Cirkvi? Omyl. Tertulián vám povie, že krv mučeníkov je semenom nových kresťanov. A ak sa vám aj niečo podarí pre našu slabosť, bojte sa, že zas vstane a budete mať väčšie starosti s mŕtvym ako so živým. Táto história sa stále opakuje. To je zákon vpísaný do dejín. Ale konečne, načo hovoriť. Vy sami neveríte, že by bol mŕtvy; ani to neveríte, že by ho bolo možno zabiť... Preto vo vás tá stála obozretná zúrivosť... Ale len zúrte. Nám to slúži ako ďalší dôkaz, že Kristus naozaj z mŕtvych vstal a ďalej žije... Proti mŕtvemu netreba bojovať.

18

Pane Ježišu Kriste, daj nám pri stretaniach s tvojimi a našimi protivníkmi silu nosiť na svojich telách – ako hovorí tvoj apoštol – tvoje umučenie, aby sa tak zjavil v nás aj tvoj život, tvoj pokoj, víťazstvo a sláva. Amen. (A. Faudenom, Počuli sme slovo Pánovo, Rím, 1979, str.1073 – 1074)

-------------------------------------------------------------

9. Úcta k lidskému životu – Co jsou BABYBOXY (čti bejbyboxy) Babybox je novodobé označení pro místo, kam mohou zoufalé matky anonymně odložit své novorozené dítě, o které se nedokáží postarat. Jde o speciálně vybavenou schránku umístěnou nedaleko zdravotnického zařízení. O dítě se bezprostředně postarají pracovníci zdravotnického zařízení a pokud se o něj rodiče již nepřihlásí, bývá nabídnuto k adopci. Ve schránce si také maminka může vzít lísteček s informacemi o budoucím osudu jejího děťátka. V něm se také dočte, jaké jsou možnosti získat dítě zpět, pokud by si svůj čin rozmyslela. V České republice se v oblasti babyboxů angažuje zejména Nadační fond pro odložené děti Statim a jeho sesterské občanské sdružení Babybox pro odložené děti - Statim8. Na Slovensku funguje projekt Hniezdo záchrany9. Podobné projekty fungují i v dalších evropských zemích – Itálii, Maďarsku, Německu, Rakousku...

Babyboxy v ČR První babybox byl v naší vlasti otevřen 1. června 2005 v Praze Hloubětíně. Nejnovější babybox mají v Chomutově (otevřen 19. listopadu 2008). Osmnáctý by měl začít fungovat od 5. prosince v Kolíně. V současné době funguje 17 babyboxů a pomohly zachránit již 14 dětí (devět dětí v Praze, dvě v Brně, dvě v Olomouci a jedno v Mladé Boleslavi). Zatímco některé z nalezených dětí se narodily zřejmě v „polních podmínkách“ mimo nemocnici, jiné byly velmi dobře ošetřené a zaopatřené. Některé maminky zanechaly také dopis či vzkaz, ze kterého je patrná bezvýchodnost jejich situace a přání, aby se jejich děťátko co nejrychleji dostalo k novým rodičům. Maminky často také zůstávají stát opodál a přesvědčují se, že babybox zafungoval a jejich dítěte se ujímají lékaři. Tyto ženy pak jistě nebyly krkavčími matkami, ale možná naopak hrdinkami. I bez podpory okolí (a možná i přes odpor nejbližších) dokázaly podle svých možností zajistit dítěti život a budoucnost, i když měly alternativu legálního potratu. Pro babyboxy také mluví fakt, že naše společnost nedokáže ani ve 21. století zajistit matkám potřebnou podporu, a tak se stále najdou občas matky, které své děti v zoufalství odkládají bohužel nejen do babyboxů. Uveďme si několik případů z poslední doby: 1. 3. března 2007 našel železničář odložené dvoudenní dítě poblíž vlakového nádraží v Lounech. Dítě bylo silně podchlazené, ale Babybox umístěný na Nemocnici Milosrdných bratří naštěstí se ho podařilo zachránit.10 v Brně 2. 14. listopadu 2007 našla zaměstnankyně sokolovské nemocnice nahé novorozeně zabalené v prostěradle odložené v čekárně ambulance sokolovské nemocnice.11 3. 13. prosince 2007 našli bezdomovci na pražském sídlišti Spořilov čerstvě narozeného chlapečka zabaleného do igelitky a pohozeného do kontejneru; chlapeček byl silně podchlazen a skončil na jednotce intenzivní péče.12 Svůj boj o život po několika dnech naštěstí vyhrál. 4. 7. dubna 2008 našla čtrnáctiletá dívka odloženou novorozenou holčičku na schodech činžovního domu ve Vsetíně.13 8 9 10 11

http://www.statim.cz/ http://www.hniezdozachrany.sk/ Ludvík Hess: Železničář našel v tašce miminko, http://www.statim.cz/59-clanek.php Matka odložila novorozence v čekárně ambulance, iDNES.cz, 14.11.2007, http://zpravy.idnes.cz/matka-odlozilanovorozence-v-cekarne-ambulance-fr1-/domaci.asp?c=A071114_145607_domaci_cen 12 Z kontejneru vytáhli tašku s novorozenětem. Chlapec žije, iDNES.cz, 13.12.2007. http://zpravy.idnes.cz/zkontejneru-vytahli-tasku-s-novorozenetem-chlapec-zije-pel-/krimi.asp?c=A071213_110519_krimi_cen

19

5. 18. dubna 2008 bylo nalezeno mrtvé novorozeně v řece Moravě ve Spytihněvi na Zlínsku.14 6. 29. května 2008 bylo nalezeno mrtvé novorozeně v třídírně odpadů v Pileticích u Hradce Králové. Pitva prokázala, že se holčička narodila živá a zdravá.15

Nejčastější námitky Odložení miminka do babyboxu je (prý) v naší republice trestné. Podle trestního zákoníku se dopouští trestného činu ten, kdo „opustí dítě, o které má povinnost pečovat a které si samo nemůže opatřit pomoc, a vystaví je tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví“. Odložení dítěte do babyboxu tedy trestné není, protože dítěti bude během několika desítek sekund poskytnuta odborná péče. Policie pátrá po osobě, která dítě do babyboxu odložila, pouze v případě, že dítě jeví např. známky tělesného týrání. S výše uvedeným právním výkladem souhlasí celá řada soudců, státních zástupců, advokátů a dalších právníků (včetně členů Nejvyššího soudu).16

Chlapeček nalezený v kontejneru na pražském sídlišti

Dítě (prý) má právo znát své biologické rodiče. S tímto právem souhlasíme. Dítě, které nezná své biologické rodiče, může mít v budoucnosti problémy s nalezením své identity. Znalost biologických rodičů napomáhá také v případě léčby geneticky podmíněných chorob. Cílem babyboxů je však zachovat nejdůležitější právo dítěte, a to právo na život v okamžiku, kdy může být toto právo zoufalou situací matky ohroženo. Koneckonců, pokud byste měli na výběr žít bez znalosti svých rodičů anebo nežít vůbec, kterou možnost byste si vybrali?

Babyboxy (prý) zvýší počet odložených dětí. Tato obava se nenaplnila a k žádnému masovému odkládání dětí nedošlo. Doba po porodu dítěte je pro maminku nepochybně velmi psychicky náročná, obzvláště nemá-li žádnou podporu ve svém okolí. Je jistě možné, že maminka, která by jinak své dítě nikdy neopustila, může vyřešit svou aktuální situaci, kterou vidí momentálně jako bezvýchodnou, odložením dítěte do babyboxu a tohoto činu posléze litovat. Jenže jak dokládají výše uvedené případy, může se také stát, že maminka (pravděpodobně ve zkratu), odloží dítě do popelnice, lesa atd... Takže zjednodušeně si můžeme představit tuto specifickou situaci takto: Pro miminko, jehož maminka řeší obtížnou situaci, máme dvě varianty. Ve variantě A existuje babybox a dítě je do něj odloženo. Možná už nikdy nepozná svoje rodiče, možná toho jeho maminka bude celý život litovat, ale Liduška je čtvrtým miminko je naživu, v odborné péči a s velkou pravděpodobností se dostane dítětem, které pomohly do milující rodiny. Ve variantě B babybox neexistuje. V tomto případě si zachránit babyboxy „osud“ hodí kostkou. Padne-li mu jednička, dvojka, trojka, čtyřka nebo (Brno, 9. 6 . 2006). pětka, tak maminka obtížnou situaci i s dítětem přetrpí a dítě zůstane u své maminky. Padne-li mu však šestka, tak maminka dítě pohodí a ono zemře. Která varianta (A nebo B) by se Vám jako miminku více zamlouvala? Babyboxy (prý) vedou k neodpovědnému jednání. Při této námitce se zpravidla argumentuje tím, že babybox nabízí ženě jednoduché řešení nepohodlí vyplývajícího z péče o dítě. Jistě je také možný nátlak ze strany otcovy, pro kterého by odložení dítěte do babyboxu znamenalo vysvobození z otcovských povinností, včetně povinnosti výživného. Pro tyto

13 Na schodech paneláku leželo novorozeně, regionvalassko.cz, 8.4.2008, http://www.regionvalassko.cz/aktuality_zobraz.php?lang=1&id=198&akt=1189&page=6 14 Policisté našli v řece mrtvé novorozeně. Pátrají po matce, Týden, 18.4.2008, http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/cerna-kronika/policiste-nasli-v-rece-mrtve-novorozene-patraji-pomatce_55008.html 15 Mrtvé novorozeně nalezené v třídírně odpadů se narodilo živé, ct24, 30.5.2008, http://www.ct24.cz/domaci/16918mrtve-novorozene-nalezene-v-tridirne-odpadu-se-narodilo-zive/ 16 Ludvík Hess: Vzkaz MUDr. Františku Schneibergovi, 19.12.2007, http://www.statim.cz/76-clanek.php

20

případy se však nabízelo daleko jednodušší řešení – potrat. Nezpůsobuje spíše ten nezodpovědné jednání? Shrnutí V ideálním světě, ve kterém by se lidé řídili přikázáními Božími, by se miminka rodila pouze do šťastných rodin. Náš svět však má do tohoto ideálu daleko a spíše můžeme říci, že se stále více od tohoto ideálu vzdaluje. Vždyť i my, kteří se hlásíme ke křesťanství, často dáváme přednost materiálním výdobytkům civilizace, pohodlí a rozkoši před Vírou, Nadějí a Láskou. A co teprve ti, kteří o Bohu neslyšeli, či slyšeli slova pouze hanlivá. Ovocem toho je předmanželský sex, nevěra, znásilnění, sexuální zneužívání, ale také touha po pohodlném životě, vysoké životní úrovni, kariéře... Mnoho počatých dětí je z počátku nechtěných. Leckdo z nás vděčí za svůj život tomu, že nás naši rodiče přijali s láskou a z nechtěného dítěte se stalo dítě chtěné a milované... Ale ne všichni rodiče toto dokáží. Je smutné, že žena v období, kdy je nejzranitelnější, často nedostává podporu od svých nejbližších. Babybox v žádném případě není všelék pro tuto situaci. Babybox však může zachránit miminku život v těch temných okamžicích, kdy zoufalá maminka, která neví jak dál, nevidí jinou možnost než odložit své nedávno narozené dítě. Pokud však máme možnost mluvit s maminkou, která je přesvědčená, že si své počaté (či již narozené) dítě nemůže ponechat, měli bychom ji být schopni informovat nejen o babyboxech, ale také o dalších možnostech: 1. Porod a adopce: Matka nechá před odchodem z porodnice dítě k adopci. Po šesti týdnech pak podepíše písemný souhlas. 2. Diskrétní porod: Matka porodí daleko od svého bydliště, kde dítě rovnou předá do náhradní péče. Osobní údaje matky jsou součástí dokumentace zdravotní pojišťovně. Dítě je sice zapsáno v matrice místa svého narození, ovšem v rodném listě má jméno pravé matky, případně také otce. Anonymita je tedy jen částečná. Doposud posledním (celkově 3. Utajovaný porod: Ženy mohou písemně požádat o své utajení v čtrnáctým) dítětem nalezeným souvislosti s porodem. Podmínkou je trvalý pobyt na území ČR. v babyboxu je Klárka Dokumentace se vede jen pod spisovou značkou, po porodu je (Praha Hloubětín, 20. 8. 2008) zapečetěna a otevřít se může pouze z rozhodnutí soudu. 4. Anonymní předání novorozence: Od roku 2001 nabízí Fond ohrožených dětí anonymní převzetí novorozence, anonymita je garantována pracovníky Fondu. Převzetí je možné do hodiny. Přestože by si každý přál, aby jak babyboxy, tak i další výše uvedené možnosti zůstaly nevyužity, jejich existence je velmi důležitá. Všechny tyto možnosti, i když mají své nedostatky, jsou volby pro Život a dávají prostor Lásce, která se staví proti „Kultuře smrti.“

Kontakty na fungující babyboxy v ČR: 1. Brno - Nemocnice Milosrdných bratří, Polní 3, 639 00 Brno, tel. 543 165 111–112 (ústředna), 543 165 110, 126 (vrátnice), http://www.nmbbrno.cz 2. Frýdek-Místek – Nemocnice ve Frýdku Místku, Elišky Krásnohorské 321, 738 18 Frýdek-Místek, tel. 558 415 111 (ústředna), http://nemfm.cz 3. Chomutov - Krajská zdravotní a.s. Nemocnice Chomutov, Kochova 1185, 430 12 Chomutov, tel. 474 447111), fax: 474 626196, http://www.nspcv.cz 4. Kadaň - Nemocnice Kadaň, Golovinova 1559, 432 01 Kadaň, tel. 474 944 111 (ústředna), http://www.nemkadan.cz 5. Kladno - Oblastní nemocnice Kladno,Vančurova 1548, 272 59 Kladno, tel. 312 606 111 (ústředna), http://www.nemkladno.cz 6. Kolín – Oblastní nemocnice Kolín a.s., Žižkova 146, 280 02, tel. 321 756 111 (ústředna), http://nemocnicekolin.cz (termín zprovoznění 5. 12 .2008) 7. Liberec - Krajská nemocnice Liberec, Husova 10, 460 63 Liberec, tel. 485 311 111 (ústředna), http://www.nemlib.cz 8. Mladá Boleslav - Klaudiánova nemocnice Mladá Boleslav, Klementa 147, 293 50 Mladá Boleslav, tel. 326 74 21 11 (spojovatelka), 21

9. Olomouc - Fakultní nemocnice Olomouc, I. P. Pavlova 6, 775 20 Olomouc, tel. 588 441 111, 585 851 111 (spojovatelka), http://www.fnol.cz 10. Opava – Slezská nemocnice v Opavě, Olomoucká 86, 746 01 Opava, tel. 553 766 111 (ústředna), http://www.nemocnice.opava.cz 11. Ostrava – Městská nemocnice Ostrava, Nemocniční 20, 728 80 Ostrava – Fifejdy, tel. 596 191 111, http://www.mnof.cz 12. Pardubice - Pardubická krajská nemocnice, Kyjevská 44, 532 03 Pardubice, tel. 466 011 111 nebo 467 431 111 (spojovatelka), http://www.nem.pce.cz 13. Pelhřimov – Nemocnice Pelhřimov, ulice Slovanského bratrství 710, 393 38 Pelhřimov, telefon 565 355 111 (spojovatelka), http://www.hospital-pe.cz 14. Praha – GynCentrum s. r. o. Hloubětínský zámeček, Hloubětínská 3/13, 198 00 Praha 9 - Hloubětín, tel. 266 610 245, http://www.gyncentrum.cz 15. Příbram – Oblastní nemocnice Příbram a.s., U nemocnice 84, 261 26 Příbram, tel. 318 641 111, http://www.nemocnicepribram.cz 16. Sokolov – Nemocnice v Sokolově, Slovenská 545, 356 01 Sokolov, tel. (+420) 352 520 111 (ústředna), http://www.kkn.cz 17. Ústí nad Orlicí – Orlickoústecká nemocnice a.s., Čs. armády 1076,562 18 Ústí nad Orlicí, tel. 465 710 111, http://www.ou-nem.cz 18. Zlín – Krajská nemocnice Tomáše Bati, Havlíčkovo nábřeží 600, 762 75 Zlín, tel. 577 551 111, http://www.bnzlin.cz

Jak můžete s námi spolupracovat 1. Účastnit se přípravy kontejnerových zásilek – pravidelně se scházíme: • v Brně – jednou týdně v suterénu fary kostela svatého Jakuba, Rašínova 5, bližší informace na telefonním čísle 543 331 527 (od 20 do 21 h) a mobilu 608 879 663 • v Praze – jednou za dva týdny v klášteře svaté Voršily u Národního divadla, vchod z ulice Ostrovní, č. 11. Bližší informace na telefonních číslech 732 858 163 • Další centra pomoci jsou: Česká Skalice, Dobruška, Jaroměřice nad Rokytnou, Jihlava, Mladkov, Olomouc, Ostrava, Plumlov, Prostějov, Svratka, Humenné. 2. Přípravou a nabídnutím informativních letáků nebo tohoto časopisu dalším lidem dobré vůle 3. Finančním příspěvkem na účet č. 2028869399/0800 (viz níže Upozornění dárcům). Vašich příspěvků bude využito na nákup zdravotnického materiálu podle požadavků Misionářek lásky 4. Věcnými dary – zdravotnický materiál po předchozí domluvě 5. Překladatelskou prací z anglického, německého jazyka, případně obráceně 6. Podporou osvěty k záchraně nenarozených dětí 7. Pomocí nastávajícím matkám, které životní tíseň podněcuje k umělému potratu, aby se zachránil život dítěte (povzbuzení, konkrétní pomoc, poskytnutí našeho telefonního čísla 776 781 066) 8. Seznamovat lidi dobré vůle s tragedií nejubožejších lidí ve třetím světě – prostřednictvím literatury, fotografií – které Vám na Vaše přání zašleme poštou 9. Nabídněte naše přednášky o činnosti Misionářek lásky v Indii, o záchraně nenarozeného života a o boji proti eutanázii. Jednotlivcům, skupinám nebo kolektivům.

22

Upozornění dárcům Poděkování, které dárcům posíláme, je podle zákona č.586/92 Sb. o daních z příjmů dokladem k ročnímu daňovému zvýhodnění: - zaměstnancům se za uplynulý rok část daru vrátí snížením daně, pokud si o ně zažádají do poloviny února ve své mzdové účtárně; - podnikatelé si mohou o darovanou částku snížit základ daně v přiznání k dani z příjmů. 1) Abychom Vám mohli písemně potvrdit přijetí daru, prosíme Vás o vyplnění adresy a částky na poukázkách typu „A“ HŮLKOVÝM PÍSMEM A VÝRAZNOU ČERNOU BARVOU. Ve zprávě pro příjemce nám vždy, prosíme, uveďte, pokud nechcete, abychom Vám písemně odpovídali, anebo jiné Vaše požadavky. 2) Potřebujete–li potvrzení u příspěvků zasílaných z Vašeho účtu nebo u příspěvků zasílaných složenkou přes vlastní účet u některého peněžního ústavu, sdělte nám, prosíme, svou adresu, datum zaslání, způsob zaslání a výši Vašeho příspěvku, a to buď e-mailem, dopisem, telefonicky nebo textovou zprávou na příkazu k úhradě, abychom Vám mohli toto potvrzení poslat.

V příštím čísle Občasníku si budete moci přečíst: 1. Práce Nadace – odeslání 23. kontejneru 2. Četba na pokračování – R. Follerau (úryvky z dalších knih) - „Počuli jsme Slovo Pánovo“ 3. Globální problémy – finanční krize 4. Světoví zabijáci – nemoci, které zabíjejí chudé

Kontaktní informace Kontaktní adresa: Nadace svatého Františka z Assisi, Svážná 4, 634 00 Brno – Nový Lískovec telefon/fax/záznamník: 543 331 527 (od 20 do 21 hodin) mobil 721 550 623 (Mgr. Dana Jarošová) mobil 608 879 663 (Ing. David Cichra) mobil 776 781 066 (Mgr. Ing. Eva Štěpančíková) e-mail: [email protected] www: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelka/Nadace/ IČO: 48515566 Bankovní spojení: Česká spořitelna a. s., č. účtu 2028869399/0800, KS 0379, VS 009 (misie) Česká spořitelna a. s., č. účtu 1346868389/0800, KS 0379, VS 001 (nenarozený život)

Zamysleme se nad sebou a vyznejme své hříchy ... Svatý Antonín Paduánský Úryvek ze životopisu od švýcarského spisovatele Waltera Nigga Antonín putoval neúnavně po cestách bez konce, sužován slunečním úpalem, smáčen lijáky, rozcuchán bouří a nečasem, zdržován sněhem, který v zimě pokrýval horské stezky. Jedl darovaný chléb, pil ze studní u cest, nocoval ve stájích a stodolách, v jeskyních a bídných chatrčích. Žil jak člen velkého bratrstva vyvržených a vyděděných. Znal náladu žebráků, kteří proklínají svou chudobu a v zuřivé zášti nadávají na bohaté, kteří před nimi zavírali dveře i srdce. Putoval chudičký, bosý, v nevzhledném rouchu. Děti se mu posmívaly, psi na něj štěkali. A přece všude hlásal poselství o veliké radosti, které láska Boží přinesla světu v temnotách. Těžko bylo otevřít světlu pravdy a milosti zatrpklá srdce. Křiklavý rozpor mezi životem boháčů a chudáků zatemňoval duše ubohých bratří. Svět byl plný pohoršení. Bohatí a mocní vykořisťovali bezmocné. Páni a knížata vládli bez ohledu na právo a spravedlnost. Také pastýři Církve zapomínali na své povinnosti a libovali si v blahobytu, který jim přinášela bohatá obročí. Nouze učinila z mnoha poctivých měšťanů dlužníky nemilosrdných lichvářů, kteří vyžadovali neslýchané úroky a úroky z úroků. Ostrý pluh nejrůznějších soužení rozedral srdce a v těch pak vzcházela setba nenávisti a 23

kacířství. Mohl se někdo divit, když prostí lidé napodobovali ty, kteří je utlačovali? Nikdy nebylo v zemi tolik lupičských band, zlodějů, jako právě v té době. Mučili je, věšeli, když je pochytali, ale dělali ti odsouzení něco jiného, než soudci a páni, kteří je odsuzovali? Dřív by muselo být probuzeno svědomí bohatých a mocných a pak teprve mohl být postaven chudým a utiskovaným před oči zákon Boží. Nejdřív muselo a bylo třeba změnit poměry a pak bylo možno kázat evangelium lásky a milosrdenství. Na diecézní synodě v Bourges kázal Antonín kněžím a lidu. Do diecéze se vloudilo mnoho zlořádů. Prudká bouře zuřila venku, když Antonín kázal. Ale mocněji než hukot živlů zněl hlas velkého kazatele, který vybízel posluchače k pokání a ke změně smýšlení. Svolával Boží soud na bohaté, kteří zapomínají na své bratry v nouzi, na prostopášníky a hýřily, na lichváře, kteří tučněli z bídy chudých. „Boží hněv na vás, vy zhýralci a hýřilové! Boží hněv na vás, kteří se sytíte slzami utlačovaných! Pamatujte, že je Katedrála ve francouzském městě neuhasitelný oheň, ve kterém je smrt bez smrti, konec bez Bourges. V ní kázal svatý Antonín konce; budete hledat smrt, ale nenaleznete ji. Spálí vás oheň hněvu Pána, Boží bič na vás, neodvrátíte-li se od svých hříchů!“ Drtivý úder blesku otřásl základy Božího domu, když se Antonín obrátil k pastýřům, kteří zanedbávali své povinnosti a holdovali smyslnosti tam, kde měli nasadit svůj život pro spásu svěřeného stáda. „Pán přikázal knížeti své Církve, aby popojel s lodičkou od břehu. Chtěl, aby se jeho apoštolové odpoutali od země a od jejího bohatství. Jak může vést duše k nebi ten, který leží na zemi? Blažený kněz, který může říci: Jsem dobrý pastýř. Jan viděl sedm zlatých svícnů, sedm ctností kněze: čistotu srdce, znalost bohovědy, výmluvnost, milosrdenství k chudým, přísnost k podřízeným, svědomitou péči o svěřený lid.“ – Na tomto místě učinil kazatel přestávku. Pak se obrátil k biskupovi na trůně: „Teď mluvím k tobě, nositeli mitry! Proč jsi vlažný v péči o své stádo? Oblékáš se do pestrých kožešin, jezdíš na bohatě vyzdobeném koni, nosíš ostruhy, které jsou zrudlé krví Kristovou. Pán byl zahalen v chudičké plenky, když ležel v jesličkách a ty si odpočíváš na lůžku ze slonové kosti a halíš se do kožešin. – Tvým vzorem buď chudý Pán ve stáji. – Nehledáš, co je Božího, hledáš svůj zisk. Toho, kdo nechce rozmnožovat tvé bohatství, pronásleduješ, stíháš ho mečem exkomunikace (vyloučení z Církve), ale těm, kteří přicházejí s dary, říkáš: Vy jste pravé dítky Církve, vy jste požehnaní, protože jste se smilovali nad její chudobou a dali jste jí ze svých pokladů. Ale Církev, na kterou myslíš ty, není království Boží, nýbrž palác, v kterém bydlíš. Zaslepenče, což nevíš, že nejbližší blesk tě může udeřit do srdce?“ Mrtvolná bledost se rozlila po biskupově tváři. Oběma rukama stiskl opěradlo svého trůnu, jakoby očekával, že se každou chvíli zhroutí zasažen Božím hněvem. Otřesen sklonil hlavu a neodvážil se vzhlédnout. A mocný kazatel pokání promluvil opět k posluchačům: „Bůh mě k vám poslal, abych vám oznámil, že vás stihne jeho trest. Kdo však bude činit pokání, tomu dá milosrdenství. Musil jsem odsoudit hřích, ale mohu potěšit a požehnat ty, jejichž srdce je zkroušené. Blažený, kdo oplakává své hříchy a odstraňuje je Ježíšovou krví!“ Zástup odcházel z katedrály mlčky, hluboce otřesen. Biskup si zavolal kazatele a vyznal se mu ze svých hříchů, jako kdysi David prorokovi. Také jemu se dostalo Božího milosrdenství a útěchy, ale též vážného napomenutí: „Bratře v Pánu, Bůh tě povýšil, proto se pokoř, jinak bude tvůj pád veliký, hluboký. Měj lásku k chudým a dávej jim svoje přebytky. Pamatuj, že boháč oděný v purpur byl v den soudu bez naděje, ale žebrák Lazar, který dokonale miloval Boha, se nebál příchodu soudce. Bratře biskupe, pros Pána, aby ti dal zemřít v klínu chudoby, abys mohl být odnesen anděly do lůna Abrahámova.“

Kontakt: Nadace svatého Františka z Assisi, Svážná 4, 634 00 Brno – Nový Lískovec, tel. 543 331 527 (20-21 hod.), 608 879 663, e-mail: [email protected] Občasník vychází pro vnitřní potřeby Nadace svatého Františka z Assisi a je neprodejný. 24