Občasník Nadace sv. Františka z Assisi

Zdarma. Neprodejné.

Občasník Nadace sv. Františka z Assisi 7, říjen 2009

č.

Slumy – domovy nejchudších

Trpící spolupracovníci Matky Terezy

Maminky velkých rodin odpovídají

Malárie

Svatá Gianna Beretti Mollová – patronka nenarozených dětí a jejich maminek

Prosíme, půjčujte lidem dobré vůle Chybí-li vám starší čísla, na požádání je rádi zašleme.

OBSAH Úvod ................................................................................................................................................................... 3 1. Dopis od sestry Andrey, MC (květen 2009) .................................................................................................... 4 2. Výročí odchodu duše blahoslavené Matky Terezy do nebe............................................................................. 5 3. Nemocní a trpící spolupracovníci Matky Terezy............................................................................................. 7 4. Slumy – města rozvojového světa.................................................................................................................... 9 5. Malárie ........................................................................................................................................................... 12 6. Raoul Follereau: Sám nemůžeš být šťasten ................................................................................................... 16 7. Život svaté Gianny Beretti Mollové............................................................................................................... 16 Zázraky na přímluvu svaté Gianny .............................................................................................................. 18 Příběh Elizabety....................................................................................................................................... 18 Další poděkování svaté Gianně................................................................................................................ 20 8. Počuli sme slovo Pánovo ............................................................................................................................... 22 9. Krása lidského života - více dětí, více lásky .................................................................................................. 23 Zamysleme se nad sebou a přiznejme své hříchy… .......................................................................................... 25

Nadace sv. Františka z Assisi Nadace byla založena v roce 1993 v Brně s cílem pomáhat těm nejchudším z chudých. Proto Nadace úzce spolupracuje s indickou řeholí Misionářky lásky, kterou v Kolkatě založila blahoslavená Matka Tereza. Tyto sestry a bratři jsou známi svou obětavostí, s jakou pracují pro chudé, a také svou velkou skromností, nenáročností a evangelijní chudobou. Od roku 1999 poslala Nadace Misionářkám lásky do indické Kolkaty 23 velkoobjemových kontejnerů s více než 234 tunami zboží v celkové hodnotě přes 50 milionů korun. Kontejnery obsahují zdravotnický materiál: obvazy, gázu, vatu, injekční jehly a stříkačky, infúzní soupravy, léky a léčiva, vitamíny, hroznový cukr Glukopur, dezinfekci do ran, invalidní vozíky, berle, kojenecké lahve. Tento zdravotnický materiál využívají Misionářky lásky především k léčení malomocných. Další oblastí činnosti Nadace sv. Františka je ochrana života člověka od početí do přirozené smrti.

Kontaktní informace Kontaktní adresa: Nadace svatého Františka z Assisi, Svážná 4, 634 00 Brno – Nový Lískovec telefon/fax/záznamník: 543 331 527 (od 20 do 21 hodin) mobil 721 550 623 (Mgr. Dana Jarošová) mobil 608 879 663 (Ing. David Cichra) mobil 776 781 066 e-mail: [email protected] www: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelka/Nadace/ IČO: 48515566 Bankovní spojení: Česká spořitelna a. s., č. účtu 2028869399/0800, KS 0379, VS 009 (misie) Česká spořitelna a. s., č. účtu 1346868389/0800, KS 0379, VS 001 (nenarozený život)

2

Úvod Vážení spolupracovníci, rádi bychom Vám z celého srdce poděkovali za Vaši podporu a to nejen tu hmotnou a finanční, ale také za Vaše přímluvy a povzbudivé, často až dojemné reakce. Z nich si dovolujeme vybrat následující: …Děkuji velice za rychlou reakci… Přeji mnoho úspěchů a radostných chvil ve vaší záslužné práci… …Jsem 80letý skromný nemocný člověk a rád bych daroval své úspory pro potřeby nejubožejších… …Modlíme se za vás a za všechny, kteří s Boží pomocí pracují na tom, aby bylo v celém světě mezi lidmi více lásky a spravedlnosti... …Milá Danuško, děkuju Vám za čtení a posílám pár haléřů, dejte tam, kde je nejvíce potřeba… Jen díky Vaší podpoře jsme mohli začít objednávat zboží, které naložíme do již 24. kontejneru. Ten bychom rádi odeslali do Kolkaty uprostřed listopadu tohoto roku. Na tomto místě bychom rádi poděkovali všem, kteří se podíleli na organizaci a umožnění naší přednášky „O životě a díle Matky Terezy“, která proběhla 18. 9. 2009 na Vysočině. Pokud budete mít zájem, velmi rádi uděláme podobnou přednášku i u vás. Přednáška je zcela zdarma, a je k ní potřeba alespoň jeden zájemce a místnost s plátnem či bílou zdí, na kterou se dá promítat.

A co si budete moci přečíst v tomto čísle? Nejdříve se s Vámi podělíme o další, tentokráte květnový dopis od sestry Andrey, Misionářky lásky a lékařky v Kolkatě. Její díky, které vyjádřila slovy „…jste naším významným dodavatelem skvělého a absolutně nezbytného zdravotnického materiálu, který zahrnuje léky proti bolesti (diclofenac a paracetamol), které byly vždy a všude velmi vítány. Nemůžeme Vám dostatečně poděkovat! Doufáme a prosíme Boha, abychom mohli společně pokračovat v naší práci pro dobro našich trpících sester a bratří, obzvláště nejchudších z chudých – jako jsou malomocní pacienti…“ patří Vám, našim dárcům a spolupracovníkům. Naše společná pomoc je velmi důležitá, protože, jak píše sestra Andrea na jiném místě dopisu, počet malomocných pacientů, o které se starají Misionářky lásky, narůstá. Poté se zastavíme u výročí 12 let přechodu duše Matky Terezy do nebe, které jsme si připomněli 5. září. Společně se zamyslíme nad některými myšlenkami Matky Terezy a potom si představíme jedno její poněkud méně známé dílo – trpící spolupracovníky Matky Terezy. Každý z těchto spolupracovníků své bolesti a utrpení obětuje za konkrétní sestru řádu Misionářek lásky. Matka Tereza vždy zdůrazňovala důležitost tohoto duchovního spojení pro práci Misionářek. Předmětem úvah v rubrice globálních problémů budou tentokráte slumy neboli příbytky těch nejchudších. Miliarda lidí žije v pro nás nepředstavitelných podmínkách, v chatrčích z kusů dřeva, plechu a igelitu, bez elektřiny, odvozu odpadků a bez přístupu k nezávadné pitné vodě a hygienickým zařízením. V tradičním medicínském okénku Vás seznámíme s malárií, kterou je ročně postiženo přibližně 250 milionu lidí. Opět si budete moci přečíst další úryvky z knih velkého francouzského novináře a spisovatele Raoula Follereau. Tentokrát nám tento velký ochránce malomocných připomene hrdinky, o které se sice nezajímá televize ani časopisy, ale o to více bychom se o ně měli zajímat my. Ve škole svatých se seznámíme se svatou Giannou Beretti Mollovou, která za život svého čtvrtého dosud nenarozeného dítěte obětovala život svůj. Připomeneme si její život a také některé zázraky, které se udály na její přímluvu u Boha. Na Matku Terezu a její myšlenky si vzpomeneme při příběhu o Zacheovi (z Evangelia podle svatého Lukáše), nad kterým se budeme společně zamýšlet s autorem knihy „Počuli sme slovo Pánovo“. V části Ochrana lidského života Vám tentokrát přinášíme první odpovědi z rozhovorů, které vedl americký kněz Frank Pavone s matkami opravdu velkých rodin. Úplně na závěr se zamyslíme nad tím, jakým způsobem bychom měli vyrovnat Pánu cestu, aby nám mohl pomoci třeba i zázrakem. 3

1. Dopis od sestry Andrey, MC (květen 2009) (přeložen z angličtiny) „Jestliže jste to učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste to učinili.” ThMgr.Dana Jarošová předsedkyně správní rady Nadace svatého Františka z Assisi, Brno

Nirmala Shishu Bhavan 78, A.J.C. Bose Road, Kolkata 700 014 INDIA

12. května 2009 Drahá Dano Jarošová, VELKÝ DÍK! za Vaši minulou zásilku a milý dopis, který jste nám poslali 24. dubna 2009. Jak velké úsilí jste opět vložili do tohoto díla lásky. Věřím, že Pán Bůh jednoho dne plně odmění Vás a všechny pomocníky Nadace svatého Františka. Cítím se zahanbena, že mé díky a moje odpověď přicházejí tak pozdě… Jak víte, jsou mi 72 roky a věci už mi jdou den ode dne pomaleji. Obzvláště proto, že mám velké obtíže s chůzí a často musím zůstat na lůžku. Prosím, přimluvte se u Boha, abych pokračovala ve své službě tak dlouho, jak si to bude přát. Nyní k Vašemu dopisu. Když jsem Vám minule psala, zdravotní sestra, která má na starosti náš zásobovací sklad, mi předala nový seznam požadavků. Proto jsem si přesně neuvědomila, co právě nyní potřebujeme. Zavolala jsem si ji ještě jednou, aby mi ujasnila požadavky, které mi již dříve předala, – a řekla mi následující: Inzulínové injekční stříkačky, které jste poslali, v pořádku přišly – a byl tam nyní dostatek stříkaček o velikosti 40 jednotek, které sestra již rozdělila různým centrům pro malomocné a ošetřovnám. Vypadá to, že cukrovka je v Indii na prudkém vzestupu, tak jako nikdy dříve – proto je poptávka po inzulínových injekčních stříkačkách tak velká. Prosím, posílejte nám nadále tytéž stříkačky. Rukavice: sterilní rukavice posílejte v množství jako dříve. Nesterilních rukavic nám pošlete tolik, kolik jste schopni. Nejsou sice tak nezbytné jako injekční stříkačky a jehly nebo jiný zdravotnický materiál, ale jsou dnes velmi žádané, protože všichni se dnes zdráhají ošetřovat bez rukavic – tak jak jsme to dělávali dříve. Domnívám se, že je to ze strachu z nákazy AIDS. Nechávám tedy na Vašem zvážení, kolik krabic nesterilních rukavic můžete poslat. Možná stejný počet, jako bude krabic se sterilními rukavicemi. Jehly pro spinální punkce: tato žádost je z našich operačních sálů pro malomocné. Pokud vím, těchto jehel se používá pro míšní anestezii – ne pro podávání léků. Naše operativní zákroky jsou omezeny pouze na malomocné pacienty, to znamená, že se jedná většinou o amputace nohou prováděné za míšní anestezie. Proto se můžete omezit pouze na tento druh jehel pro spinální punkce. Močové katetry: názvem „Foley“ je označen velmi speciální druh katetru. Jak pro muže, tak pro ženy se jedná o DLOUHÉ katetry s nafukovacím Autorka dopisu sestra balónkem po straně, díky kterému katetr již zůstává na svém místě, jakmile je Andrea jednou zaveden. Nepoužíváme Tiemann katetry ani krátký typ katetru pro ženy na jedno použití. Sáčky na moč se dají zpravidla přichytit hadičkou ke katetru. Nevím, jaké háčky pro zavěšení jsou k dispozici. Ale možná bychom se na ně mohli podívat. Asi jsem se (v minulém dopise) zmiňovala o BERLÍCH – před nějakou dobou jste nám poslali velmi dobré dřevěné PODPAŽNÍ berle. Zdá se, že naši pacienti dávají přednost podpažním berlím před předloketními holemi z lehkého kovu - asi nemají potřebnou sílu v rukou. Shrnuto, jste naším významným dodavatelem skvělého a absolutně nezbytného zdravotnického materiálu, který zahrnuje léky proti bolesti (diclofenac a paracetamol), které byly vždy a všude velmi vítány. Nemůžeme Vám dostatečně poděkovat! Doufáme a prosíme Boha, abychom mohli společně pokračovat v naší práci pro dobro našich trpících sester a bratří, obzvláště nejchudších z chudých – jako jsou malomocní pacienti. Naše centra mají stále více a dokonce stále více mladších malomocných pacientů než dříve. Po celé Indii máme 11 center, kde provádíme operace, protože v klasických nemocnicích se lidem postiženým malomocenstvím nedostane žádné operace. Naše vlastní Konstituce (Pravidla řehole Misionářek lásky) nedovolují provoz nemocnic se vším všudy, pouze domovy. Výjimkou jsou však centra pro malomocné. A tato centra mají vždy z Vašich skvělých zásilek obrovský užitek. Kéž Vám Bůh hojně požehná za tuto vaši práci! 4

Co se týče detailů o centrech pro malomocné, požádám sestru koordinátorku, aby Vám poskytla čísla, protože já nepřicházím přímo do styku se statistikami. Konečně, děkuji vám, že jste tak šlechetně angažovaní také v obraně NEDOTKNUTELNOSTI LIDSKÉHO ŽIVOTA – od početí do přirozené smrti. Nemůžeme ani dostatečně zdůraznit důležitost tohoto základního práva, zejména v naší době. Vím, že občas vyžaduje velkou odvahu bránit Boží zákon - mocnosti Zla se totiž staly velmi silné. A k tomu došlo proto, že se těmto mocnostem nestavíme pevně na odpor. Kéž je svatý Michael naším ochráncem! S blížícími se Letnicemi (Seslání Ducha svatého) prosím Boha a přeji Vám vylití darů Ducha Svatého. Celý svět potřebuje veletok Jeho darů! Ať je Boží požehnání stále s Vámi, sestra M. Andrea, MC PS: Kdysi jste nám poslali dřevěné berle, ty jsou velmi užitečné pro naše pacienty, kteří nemají sílu ve svých rukou. Pošlete nám, prosím, ještě jednou tytéž dřevěné berle. Děkujeme.

2. Výročí odchodu duše blahoslavené Matky Terezy do nebe Dne 5. září jsme vzpomenuli dvanácté výročí od smrti velké služebnice Boží, blahoslavené Matky Terezy, zakladatelky Misionářek lásky. Při této příležitosti si připomeňme nejvýznamnější data jejího života a některé její myšlenky. Všem zájemcům o život a dílo Matky Terezy rádi zapůjčíme knižní životopisy: Renzo Allegri - Matka chudých, Navin Chawla - Matka Tereza, či dokumentární film na DVD - Odkaz Matky Terezy.

Blahoslavená Terezie z Kolkaty, přimlouvej se za nás! Chronologický přehled života Matky Terezy 6. srpna 1910 – Ve městě Skopje v Albánii přichází na svět Agnes Bojaxhiu, budoucí Matka Tereza z Kolkaty. Jejími rodiči jsou albánští katolíci Kolë Bojaxhiu a Drane Bernai. Má sestru Age a bratra Lazara 27. srpna 1910 – Agnes je pokřtěna, v rodině jí říkají Ganxhe (Poupátko) 16. listopadu 1916 – Ve věku šesti let přijímá svátost biřmování. Oslava 12.výročí úmrtí blahoslavené 25. září 1928 – Pod vlivem dopisů, které posílali jezuitští Matky Terezy r.2009 v mateřinci misionáři z Indie, se rozhodla, že svůj život zasvětí Bohu a Misionářek lásky v Kolkatě stane se misionářkou. V osmnácti letech vstupuje do Kongregace naší Paní z Loreta. 6. ledna 1929 – Příjezd do Indie, do Kolkaty. 24. května 1931 – Skládá první sliby jako řeholní sestra a přijímá jméno Marie Terezie od Dítěte Ježíše, aby uctila svatou Terezii z Lisieux. Vyučuje a stává se na několik let ředitelkou bohaté dívčí střední školy. 10. září 1946 – Ve vlaku z Kolkaty do Darjeelingu, kam jede na duchovní cvičení, je Bohem volána, aby odešla z kláštera a sloužila nejchudším z chudých. 16. srpna 1948 – Opouští společenství loretánských sester a začne učit děti u zapáchající vodní jímky uprostřed slumu Motijhil. 19. března 1949 – Připojuje se k ní první pomocnice, její žákyně Shubashini Das, a tak se rodí nová kongregace Misionářek lásky. Oficiální schválení přichází z Vatikánu 7. října 1950. 22. srpna 1952 – V Kolkatě otevírají Dům pro umírající (Nirmal Hriday Ashram). Září 1957 – Matka Tereza otevírá první mobilní stanici pro pomoc malomocným. Leden 1964 – Je vybudována osada pro malomocné Shantinagar („Místo pokoje“). Prosinec 1964 - Papež Pavel VI. daruje Matce Tereze auto, kterého používal po dobu Eucharistického kongresu v Bombaji. Matka Tereza ho vložila do loterie a získala mnoho prostředků pro péči o chudé. 5

1. února 1965 – Misionářky lásky se stávají společenstvím řízeným přímo papeži. Sestry mohou otevírat své domy také mimo Indii. První takový dům se objevuje v Cocorote ve Venezuele. 22. srpna 1973 – Otevření domu v Hodeida v Jemenu, kde více než 600 let nebyl žádný křesťan. V říjnu a listopadu vznikají domy v Limě v Peru a v Addis Abebě v Etiopii. 10. prosince 1979 – Matka Tereza je v Oslo vyznamenána Nobelovou cenou za mír. Podzim 1984 - Matka Tereza poprvé navštěvuje Československo 26. října 1985 – Matka Tereza promlouvá k valnému shromáždění OSN. Prezident Reagan jí v Bílém domě předává Medaili svobody. Leden 1986 – Matka Tereza se setkává v Číně s prezidentem Teng Xiao Phingem, ale nepodaří se jí získat pro sestry povolení k působení v Čínské lidové republice. 3. února 1986 – Papež Jan Pavel II. navštěvuje Kolkatu a Dům pro umírající. Několik starých lidí nakrmil a byl při smrti tří lidí. 8. prosince 1988 – Ve Vatikánu je otevřen dům „Mariin dar“, který sestrám nabídl sám Jan Pavel II., aby v něm přijímaly opuštěné lidi. Prosinec 1996 – Matku Terezu postihuje těžká srdeční krize, která ohrožuje její život. 5. září 1997 – Matka Tereza umírá v mateřinci v Kolkatě důsledkem zástavy srdce ve věku 87 let. 13. září 1997 – Slavnostní státní pohřeb. Matka Tereza je pochována v kapli mateřince v Kolkatě. 19. října 2003 – Řím: V průběhu Světového misijního dne je Matka Tereza slavnostně prohlášena za blahoslavenou. V roce 2004 měli Misionářky a Misionáři lásky ve 130 zemích pěti kontinentů 710 středisek pro umírající, malomocné, opuštěné děti, základní školy, bezplatné ošetřovny, rehabilitační centra pro malomocné pacienty, školy šití, nedělní školy, katechetická centra, útulky pro těhotné matky atd., atd.

Poselství blahoslavené Matky Terezy Láska „Láska začíná doma. Vše záleží na tom, jak se milujeme (mezi nejbližšími) navzájem. Nebojte se milovat, až vás to bude bolet, neboť tak miloval Ježíš.“ Chudí „Bůh mě volal k tomu, abych sloužila těm nešťastníkům, kteří jsou nejchudší z chudých v celé Kolkatě. Když člověk miluje, necítí těžkosti a námahu. Spala jsem, kde se dalo, na zemi, často v chatrčích, které byly samá myš. Jedla jsem totéž, co lidé, kterým jsem pomáhala, a jenom tehdy, když vůbec bylo něco k snědku.“ Majetek „Pokud tě Bůh obdaroval velkým bohatstvím, snaž se ho dobře zužitkovat, rozděl se s jinými, kteří nemají nic. Vždy se snaž dělit se s ostatními (chudými), protože i malá pomoc je může zachránit před zoufalstvím. Mysli na to, aby ses nehonil za větším majetkem, než potřebuješ. Buď spokojen s tím, co máš.“ Chudoba bohatých zemí „Chudoba na západě je zvláštním druhem chudoby, kterou způsobuje osamělost vyplývající z nedostatku víry, z uzavření se Bohu, z nedostatku duchovního života. Fyzické zdravotní těžkosti můžeme léčit léky, ale osamocenost, zoufalství a nedostatek naděje můžeme léčit jedině vírou a láskou.“ Utrpení „Ve světě je tolik utrpení. Buďte svatí a horliví. Bůh chce vaší pomocí toto utrpení zmírnit.“ Apoštolát „Touha po duších je důsledkem i zkušebním kamenem pravé lásky k Bohu. Musíme být stravováni touhou po spáse duší, neboť ony se těší Ježíšovu největšímu zájmu.“

6

Radostnost „Radost je pro nás nutnou potřebou a silou, dokonce i fyzickou. Sestra, která v sobě vypěstuje ducha radosti, se cítí méně unavena a je vždy ochotna konat dobro.“ Literatura: Matka Tereza, myšlenky na každý den. Uspořádal bratr Angelo Devananda MC. Praha, Nové město, 1995 http://www.iencyklopedie.cz/matka-tereza/, http://vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=730&sel_kniha=106

3. Nemocní a trpící spolupracovníci Matky Terezy Z dopisu jednoho nemocného spolupracovníka Matky Terezy: „Je mi třicet let a trpím roztroušenou sklerózou od svých dvaadvaceti. Nesčetněkrát jsem pobýval v nemocnici. Můj neurolog říká, že je to jen otázka času, kdy budu odkázán na invalidní vozík a možná trvale upoután na lůžko. Samozřejmě neví, že Bůh je skvělý lékař, ne on. V době, kdy jsem byl v nemocnici, strávil jsem bezpočet hodin psaním povzbudivých dopisů a přímluvami za druhé. Během posledních osmi let jsem si postupně uvědomil, že Boží milost je opravdu bezmezná a že Bůh má pro mne úkol, i když mě lidská společnost odmítá. Cítím povinnost připojit se k přímluvám za ty, kteří jsou fyzicky schopni konat práci, kterou já konat nemohu. Začal jsem se u Boha přimlouvat za dílo Matky Terezy.“ Matka Tereza považovala za velmi důležité, že jejímu dílu pomáhali lidé dobré vůle nenáležící k řádu, často i jiného než křesťanského vyznání. Patří mezi „Spolupracovníky“, jak jsou označeni lidé, kteří se rozhodli následovat příklad Matky Terezy: „Budou se snažit milovat Boha ve svých bližních prostřednictvím upřímné služby těm nejchudším z chudých všech tříd a vyznání. Jejich cílem bude spojit se v duchu prosby a oběti s dílem Matky Terezy a Misionářek lásky.“ Postoj těchto šlechetných lidí však jde ještě dále: „Spolupracovníci Matky Terezy uznávají, že všechno dobro světa včetně darů mysli a těla a výhod původu a vzdělání jsou svobodné dary od Boha. Nikdo nemá právo na nadbytek bohatství, zatímco jiní umírají hlady a trpí nedostatkem ohrožujícím život. Usilují o nápravu této Ruce Matky Terezy velké křivdy tím, že se dobrovolně cvičí v chudobě a že se ve svém životě zříkají toho, co mohou ušetřit.“ Velmi zvláštní součástí společenství spolupracovníků jsou nemocní a postižení, kteří se nemohou vzhledem k svému postižení, nemoci nebo vysokému věku sami zapojit do aktivní práce. Místo toho je každý z nich ve spojení s určitou Misionářkou nebo Misionářem lásky. Obětují Bohu pouze svou bolest, utrpení a přímluvu za práci sester a bratrů. A naopak jejich aktivní protějšky pracují s obnovenou energií a prosí za ně. Jeden pro druhého se stává „druhým já“. To dává jistý smysl bolesti v životě, neboť jejich utrpení je pojímáno jako cesta vykoupení. Osobou, kterou Matka Tereza pověřila organizací nemocných a trpících spolupracovníků, což je název, pod kterým vešli ve známost, byla Jacqueline de Deckerová. Když 26. března 1969 Vatikán uznal Mezinárodní asociaci spolupracovníků Matky Terezy, Jacqueline byla jmenována do funkce mezinárodní koordinátorky pro nemocné a trpící. Celé roky horlivě seznamovala každou Misionářku lásky s někým, kdo je nemocný a trpí bolestmi. Nehleděla na své stálé utrpení a vlastnoručně napsala tisíce dopisů nemocným a trpícím. Jacqueline se již od sedmnácti let toužila stát misionářkou. Jeden jezuitský kněz ji inspiroval, aby šla do Indie a založila tam školu ošetřovatelství a sociální práce. Jacqueline vystudovala nejprve sociologii na lovaňské Katolické univerzitě (Belgie) a pak absolvovala kurs ošetřovatelství a první pomoci a pracovala 6 let jako zdravotní sestra. Po skončení druhé světové války se připravila na cestu, ale sotva vstoupila na palubu, dostala telegram, že kněz, který jí nabídl vedení a podporu, zemřel. Přesto vytrvala, i když měla jen málo peněz a nebyl nikdo, kdo by ji podporoval. Rozhodla se žít velmi prostě a přizpůsobit se indickým obyčejům v oblékání i stravování. Spala na zemi, byla ochotna posloužit každému, kdo potřeboval pomoc. V Indii se dozvídá o Matce Tereze, která se právě nedávno rozhodla sloužit chudým mimo zdi kláštera a právě získávala lékařské zkušenosti v Patně. 7

Jacqueline a Tereza se brzy velmi dobře poznaly. Měly hodně společného: lásku k chudým, lásku k Indii a lásku k svému Pánu. Sestra Tereza vyzvala Jacqueline, aby se k její práci, s kterou chtěla co nejdříve začít, připojila jako první. Jacqueline se však nejprve musela naléhavě vrátit na léčení do Belgie pro silné bolesti páteře, které se objevily. Jakmile se zotaví, připojí se k její práci v Kolkatě. „Zeptala jsem se Matky Terezy, jak si představuje svou práci. Odpověděla prostě: ‚Do Kolkaty odjedu v prosinci. Půjdu do ulic a uvidím, co mohu udělat. On mě povede.‘“ Lékaři, kteří vyšetřovali Jacqueline v Belgii, zjistili u ní degenerativní onemocnění páteře. Ve snaze předejít jistému ochrnutí museli provést řadu operací, kdy jí implantovali tkáň páteřních obratlů. Její lékař po mnoha bolestivých operacích Jacqueline řekl: „Nikdy jsem Matka Tereza s Jacqueline neprováděl tak rozsáhlé chirurgické zákroky jako teď u vás.“ v Římě, 1982 A oznámil jí, že je nutná ještě další operace. Pro Jacqueline to znamenalo konec snu, který byl tak blízko svému uskutečnění. Život Jacqueline byl i tak naplněn čilou prací, přestože okolo krku nosila ortopedický límec, její tělo obepínal korzet s železnou výztuží a při chůzi se musela opírat o berle. „Druhé já“ Matky Terezy vybudovalo síť, která čítá asi 5000 nemocných a trpících spolupracovníků z 57 zemí světa. Toto číslo nezahrnuje téměř 2500 nemocných a trpících, kteří zemřeli a byli nahrazeni jinými. Jacqueline osobně obětovala svá utrpení za Boží požehnání pro Matku Terezu. Zemřela 3. dubna 2009 po 96 letech života práce, přímluv a utrpení. Kontaktní adresa nemocných a postižených spolupracovníků Matky Terezy: Sick and Suffering CoWorkers, c/o Missionaries of Charity, Elisenstrasse 15, 45139 Essen, Germany. V případě, že by některý z čtenářů měl zájem o toto propojení a netroufal si sám napsat, můžeme mu pomoci se zprostředkováním.

Myšlenky z dopisů Matky Terezy adresovaných Jacqueline de Deckerové: … spojuji práci s vaším utrpením, a tak vás mám nablízku. … Toužila jste se stát a hluboko ve svém srdci přese všechno jste misionářkou. Proč se duchovně nespojit s naším společenstvím, které tak vroucně milujete? Zatímco my pracujeme ve slumech atd., vy máte také svou zásluhu, účastníte se přímluv i práce svým utrpením a svými přímluvami. Je zde obrovské množství práce a já potřebuji pracovnice, to je pravda, ale potřebuji i duše, jako jste Vy, které se přimlouvají a trpí pro tuto práci. Chtěla byste být mou duchovní sestrou a stát se Misionářkou lásky, tělem v Belgii, avšak duší v Indii? … Cílem našeho společenství je ukojit žízeň Ježíše na kříži snahou o spasení a posvěcení chudých lidí ve slumech. Kdo by to mohl uskutečnit lépe než Ty spolu s dalšími, kteří trpí stejně jako Ty. Abychom uhasili tuto žízeň, musíme mít kalich, a Ty i ostatní, muži, ženy a děti, mladí i staří, chudí i bohatí jste všichni vítáni, abyste tento kalich vytvořili. Ve skutečnosti můžeš vykonat mnohem víc na svém lůžku bolesti než já, když zůstávám na nohou. Ale Ty i já můžeme dělat všechno v Jeho jménu společně a získat nám tím sílu. … Jediná věc, kterou musíme sdílet, je duch našeho společenství. Úplné odevzdání se Bohu, láskyplná víra a naprosto veselá mysl. Tím se stanete Misionářkami lásky. Každý, a kdokoli se touží stát Misionářkou lásky, poslem Boží lásky, je vítán. Potřebuji však, aby se připojili především ochrnutí, zmrzačení a nevyléčitelně nemocní. Pro nás to bude znamenat, že každá sestra bude mít někoho, kdo se za ni přimlouvá, trpí pro ni, myslí na ni, píše jí a stává se tak jejím druhým já. Jsem upřímně velmi ráda a děkuji Bohu, že Tě mám za své druhé já. (J. de Deckerové, když už prodělala polovinu z předpokládaných operací) … Po tak dlouhé době dostat od Tebe zprávu! Často na Tebe myslím, a protože moje druhé já tolik trpí, jsem schopna růst a postupovat. Už jsi znovu upoutána na lůžko. Myslím, že jsi měla tolik operací, kolik máme my domů… Jsi to zcela jistě Ty, na jejíchž bedrech spočívá veškeré utrpení a onemocnění… 8

… S Tvým téměř zcela ochrnutým tělem plným bolesti se snažíš prokázat své matce veškeré služby, což dnes často nedělají ani zdraví lidé. Je to Tvůj život oběti, co mi dává sílu. Tvá matka je Kristus v bolestné podobě a Tvoje starostlivá péče o ni Tě přibližuje ke mně do Nirmal Hriday, kde naši lidé touží po lásce a péči. Kéž bych mohla za Tebou přijet a pečovat o Tvou matku, zatímco budeš na operaci… Matka Tereza o Jacqueline řekla novináři Renzo Allegri: „Někdy mi Jacqueline píše: ,Jsem si jistá, že poslední dobou máš hodně práce a musíš hodně chodit, pracovat a mluvit. Poznám to podle bolestí v zádech a podle dalších, které teď mimořádně zesílily.‘ Jacqueline se nikdy nesplete. Tajemné zákony, které řídí lidské duše, takové výměny umožňují. Je to moje mocná přítelkyně, která za mne vykonává nejobtížnější část mého díla.“

Závěr Také my jsme povoláni k Lásce, kterou naplňujeme své hlavní poslání na světě – poslání Lásky, která přesahuje tělesná omezení, vzdálenosti, únavu a bolest, protivenství a těžkosti. Lásky tak obětavé, že zapomíná na sebe. Žádná maličkost není pro Boha tak malá, aby neposloužila ke spáse. Možnosti, jak se mohou tělesně i duševně postižení účastnit na díle Lásky:

• neustálou prací na svém přiblížení k Bohu, který tyto ubohé a trpící přímluvce obzvláště miluje, jak čteme například v podobenství o Lazaru a boháči. Přímluvy za růst a pokračování díla, oběti.

• každou prací, která je v rozumné míře proveditelná, která může posloužit ubohým – pletení obvazů pro malomocné, věnování hmotných přebytků ve prospěch nejpotřebnějších.

• konat běžné věci s výjimečnou Láskou – nejsme všichni povoláni pro výjimečné vrcholné dílo techniky, naším cílem má být hluboká lidskost dotýkající se potřeby a nedostatku nejchudších – hladových, žíznivých, lidí bez domova a kvalitního ošacení, vězněných a nemocných. („Ani nejdokonalejší dary nejsou ničím bez lásky; láska je nejlepší cesta, abychom se jistě dostali k Bohu.“)

• psaní, překlady a opisy textů užitečných pro duchovní růst pomáhajících a pro zvýšení povědomí o strašné chudobě našich bratří a sester.

• rozšiřování informací o dobrém díle pro chudé. • láskyplnou, ale pevnou a nerozmazlující výchovou dětí a vnuků, která je učí velkodušnosti, obětavosti a čestnosti. Literatura: Chawla, N.: Matka Tereza. Fascinující příběh jejího života. Praha, Pragma, 1998. Matka Tereza, Myšlenky na každý den. Uspořádal br. Angelo Devananda. Praha, Nové město, 1995

4. Slumy – města rozvojového světa Co je slum? Co jsou vlastně slumy a jak žijí jejich obyvatelé? Podle definice Organizace spojených národů agentury UN-HABITAT1 slumy jsou chudinské čtvrti z improvizovaných a obvykle nelegálně postavených chatrčí, které se nacházejí především na předměstích velkoměst v chudých zemích. Ve velkoměstských slumech se špatným přístupem k pitné vodě, mizernou hygienou, kanalizací a přelidněnými přístřešky žije dnes šestina obyvatel planety, tedy asi jedna miliarda lidí2. Výše uvedená agentura OSN odhaduje, že do roku 2020 se tento počet zdvojnásobí.

1 2

http://www.unhabitat.org/ The Challenge of slums, Global report on human settlements 2003. UN-HABITAT, http://www.unhabitat.org/pmss/getPage.asp?page=downloads

9

Za nejohyzdnější slumy na světě jsou považovány slumy v Lagosu, Addis Abebě, či Bamaku, za největší slum v Kolkatě, za nejbizarnější slum v Manile. Ale nejděsivější slumy jsou v brazilském Sao Paolo, výstavním městě s houštinou bílých mrakodrapů, která je dokonce hustší než ta v New Yorku. Snad nikde na světě nežijí bída a blahobyt tak těsně vedle sebe. Hranice mezi slumem a výstavností tady má často jen šíři domovní stěny. Vozovku a vysoký dům dělí někde jen metr, možná metr a půl prostoru. A tady, na pásu země mezi zdí a krajnicí, vznikl souvislý pás chatrčí z lepenky, plechu, listí a papíru. Jsou přilepeny k domům jako vlaštovčí hnízda.3 Podobná místa jsou všude v rozvojovém světě, ať už se jim říká kampungy jako v Indonésii, bidonvilly jako ve francouzsky mluvících afrických zemích, favely jako v Brazílii či townshipy jako v Jižní Africe. Ve slumech žijí 554 miliony Asiatů, 128 milionů Latinoameričanů (třetina obyvatel měst) a 187 milionů Afričanů (70 procent obyvatel měst).4 Experti odhadují, že ve velkoměstech přibývá a bude přibývat v průměru 180 tisíc lidí denně, tj. 66,5 milionů ročně. V Káhiře došla krize při hledání místa k životu tak daleko, že lidé obydlili i hrobky na velkém hřbitově a vytvořili tak čtvrť známou jako Město mrtvých.5

Příčiny vzniku slumů Proces stěhování obyvatel z venkova do měst je velmi dlouhodobým a dalo by se říci přirozeným jevem souvisejícím s ekonomickým pokrokem, kdy stále vyspělejší průmysl vyžadoval stále větší počet pracovníků, zatímco rozvíjející se a efektivnější zemědělská výroba byla stále méně náročná na množství lidské práce. V naději na lepší život se lidé z chudého venkova stěhovali do bohatších měst. Stěhování do měst se však v rozvojových zemích v mnoha ohledech liší od dříve započatého procesu v rozvinutých zemích. Podobně jako ve vyspělých zemích je hlavním důvodem stěhování vysoká míra chudoby a nezaměstnanosti ve venkovských oblastech. Lidé se stěhují hlavně z ekonomických důvodů. Na městech je lákají pracovní příležitosti a vyšší platy, a tak se počet lidí proudících z venkova do měst neustále zvyšuje. Zásadním rozdílem oproti vyspělým zemím však je, že sociální a ekonomický rozvoj měst výrazně zaostává za počtem přistěhovalců. Většina nově příchozích tak má problémy se získáním zaměstnání. Spontánní osídlování velkých měst má pak většinou charakter rozsáhlých slumů6. Očekávání přistěhovalců ohledně vyšší kvality života a lepšího pracovního uplatnění však v drtivé většině nejsou naplněna. Jak žijí lidé ve slumech V přeplněných slumech žijí lidé často v horších podmínkách, než kvůli kterým opustili své rodné vesnice. Vysoký počet nekvalifikovaných obyvatel na straně jedné a malá nabídka pracovních míst na straně druhé s sebou přinášejí vysokou nezaměstnanost. Vzhledem k absenci jakéhokoliv sociálního systému a podpoře nezaměstnaných jsou obyvatelé slumů nuceni zajišťovat si své živobytí nelegálním způsobem (v tzv. šedé ekonomice) nebo přímo kriminální činností. Zaměstnání v šedé ekonomice se vyznačuje nízkými platy, nízkou produktivitou a nekvalifikovanou prací. Obvykle jde o pololegální práci malého měřítka prováděnou v domácnosti. Šedá ekonomika zahrnuje až 72 % zaměstnanosti Afriky, v Asii činí 65 % a v Latinské Americe 51 %.7 3

http://www.rozvojovka.cz/jak-se-zije-ve-slumu_200_32.htm The Challenge of slums, Global report on human settlements 2003. UN-HABITAT, http://www.unhabitat.org/pmss/getPage.asp?page=downloads 5 http://www.incz.info/chudina.htm 6 http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2131234, POTTER, R. (2004): Geographies of Development. Harlow, Pearson 7 NOVOTNÝ, J. (2006): Nejchudší země světa. Geografické rozhledy, 16, č. 1, s. 2-3. 4

10

Ve slumech tak bují kriminalita a organizovaný zločin. S kriminalitou jdou ruku v ruce alkoholismus a prostituce. Neutěšené sociální podmínky se projevují rozpadem rodin. Ulicemi slumů se potuluje velké množství opuštěných dětí, kterým je upřeno teplo domova a vzdělání. Z opuštěných dětí se rekrutují dětské gangy, které přispívají k zvyšování násilí a chaosu ve slumech a zapojují se i do obchodu s drogami a dětskou prostitucí. Slumy obvykle nejsou napojeny na technickou infrastrukturu. Chybí pitná voda, kanalizace, hygienická zařízení, elektřina, odvoz odpadků, silnice atd. Velkým problémem je nedostatek pitné vody. Např. v ghanské Akkře mohou lidé z chudinských čtvrtí využívat jen dešťovou nebo balenou vodu.8 Nedostatečné vybavení slumů veřejným vodovodem se odráží v ceně vody. Paradoxně tak nejchudší obyvatelé platí za vodu vyšší cenu než bohatí. Extrémním případem je peruánská Lima9, kde chudí platí za vodu dvacetkrát vyšší cenu než bohatí. Nedostatečné či chybějící napojení slumů na kanalizační síť má za následek, že jejich obyvatelé jsou Žena utíká z hořícího slumu v Sao Paolo, závislí na veřejných toaletách, za které musí platit a Brazílie (říjen 2009) především čekat v dlouhých frontách. Například v chudinských čtvrtích zimbabwské metropole Harare se v průměru 1 300 lidí dělí o jednu toaletu. Průměrná čekací doba je 5 minut, ale v nejhustěji obydlených oblastech se čeká až 20 minut. Průzkum ukázal, že kvůli poplatkům, čekacím dobám a nehygienickým podmínkám lidé využívají veřejná prostranství.10 Slumy jsou často obklopeny znečištěnými průmyslovými oblastmi. Nízká úroveň bydlení neposkytuje dostatečnou ochranu proti živelným pohromám, jako jsou povodně či zemětřesení. Nekvalitní materiál používaný na vytápění přispívá ke znečištění ovzduší. Průjmem a infekcemi, vyvolanými nedostatkem vody, špatným stavem kanalizace a znečištěným ovzduším trpí téměř polovina obyvatel měst Afriky, Asie a Latinské Ameriky. V přelidněných oblastech, kde lidé navíc trpí podvýživou a nízkou imunitou, se rychle šíří choroby jako tuberkulóza, malárie nebo žlutá zimnice. Největší hrozbou je AIDS, který za sebou zanechává množství sirotků. Na rozdíl od venkova je v městech zdravotní péče dostupnější a kvalitnější, chudinu však od využití těchto služeb odrazují vysoké poplatky a časová náročnost návštěvy zdravotnického zařízení.11 Situaci v takovýchto slumech je možné ilustrovat na příkladu Kibery, jednoho z největších slumů světa, který se nachází na okraji keňského hlavního města Nairobi. Hustota zalidnění je zde 3 000 obyvatel na hektar (tj. na jednoho člověka připadá 3,3 m2). Rozblácená zem je pokryta vrstvou odpadků, lidé žijí v chatrčích ze zrezivělého plechu bez přívodu elektřiny a vody. Místní muži se v průměru dožívají 47 a ženy 50 let. Kojenecká úmrtnost je 15,1 %, třikrát vyšší než ve zbytku města (pro srovnání kojenecká úmrtnost v ČR dosahovala v roce 2008 jen 0,3 %). Téměř každý pátý člověk je HIV pozitivní.12

Slumy jako turistická atrakce Ale i na bídě obyvatel slumů se dá vydělávat. Novým podnikatelským odvětvím se totiž stává pořádání zájezdů pro bohaté turisty do slumů. Takové zájezdy většinou pořádá mafie, která daný slum 8

MAXWELL, D. (1999): Urban Livelihoods, Food and Nutrition Security in Greater Accra. International Food Policy Research Institute Research Report, Washington, D.C. http://www.ifpri.org/pubs/abstract/112/rr112.pdf 9 HADDAD, L., RUEL, M., GARRETT, J. (1999): Some Urban Facts of Life: Implications for Research and Policy. World development, 27, č. 11, s. 17-38. 10 MAXWELL, D. (1999): Urban Livelihoods, Food and Nutrition Security in Greater Accra. International Food Policy Research Institute Research Report, Washington, D.C. http://www.ifpri.org/pubs/abstract/112/rr112.pdf 11 The Challenge of slums, Global report on human settlements 2003. UN-HABITAT, http://www.unhabitat.org/pmss/getPage.asp?page=downloads 12 CARE (2006): Cities on the brink: Urban poverty in the 21st century. http://www.careinternational.org.uk/Cities+On+The+Brin k:+Urban+poverty+in+the+21st+century+6828.twl,

11

kontroluje. Návštěvníkům z bohatých zemí, znuděným prohlídkou safari, přírodních či kulturních památek je nabízeno prožít potěšení z lidské tragédie při návštěvě slumu. Okružní jízdy po slumu jsou nabízeny např. v keňském slumu Kibera, v kterém žije asi 800 tisíc lidí. Obyvatelé tohoto slumu těžce nesou, když se stávají turistickou atrakcí. Jeden místní obyvatel k tomu řekl: „Vnímají nás jako loutky. Chtějí přijet, prohlédnout si nás, vyfotografovat, projít se a říci přátelům, že byli v nejhorším slumu v Africe. To pro nás však žádnou změnu nepřináší… Pokud někdo přijde, ať pro nás něco udělá. Anebo pokud chce skutečně vědět, jak žijeme a co cítíme, ať tu s námi stráví noc nebo ať přijde, když je liják a cesty se rázem změní v řeku.“13

Závěr Život ve slumech je pro nás, obyvatele vyspělých zemí, těžko představitelný. V České republice si často ani neuvědomujeme, kolik obyvatel naší planety živoří v nuzných podmínkách. Měli bychom se zamyslet nad osudy prostých obyvatel nejchudších čtvrtí a nad tím, jak jim můžeme pomoci. Jsou to skuteční lidé, kteří žijí své těžké životy. Dodatek: Matka Tereza a obyvatelé slumů Z pomoci Matky Terezy obyvatelům slumů vyzařuje víra, naděje a láska. Víra v život věčný, naděje v Boží spravedlnost a láska ve všech jejích skutcích i skutcích spolupracovníků. Matka Tereza opustila zdi kláštera právě proto, aby mohla sloužit nejchudším z chudých obyvatel slumů. Svou práci začíná v kolkatském slumu Motijhil. Shromažďuje zanedbané a zavšivené děti a učí je číst, psát a počítat. Pro starší děvčata otvírá kurs šití a ručních prací. Dopolední výuku často začíná koupelí a poučením o hygieně. V odpoledních hodinách vyhledává a pomáhá nemocným v jejich chatrčích. Podle možností jim buď sama pomáhá, nebo nekompromisně trvá na jejich přijetí do nemocnice. Když se dozví o podvyživeném dítěti nebo rodině, která nemá co jíst, snaží se jim sehnat nějaké jídlo. Později pronajímá chatrč, kde zařizuje improvizovanou ošetřovnu a školu… Při idylickém líčení rozvoje díla Matky Terezy si ani nedokážeme představit, jak vyčerpávající a náročná je služba ve slumech. Dusivé vedro. Teplota vystupující až na 46 stupňů a vlhkost překračující 95 procent. Oblečení se Matce Tereze lepilo na zpocené tělo a zdálo se jí, že je celá upatlaná špínou. Ve slumech je totiž špinavé všechno: chatrče, cestičky mezi nimi, sloužící také jako odpadové kanály, zem, lidé i hadry, do kterých se oblékají. Po podlaze běhá hmyz, myši a švábi. V práci Matky Terezy pokračují nyní Misionářky lásky. V jejich domovech nacházejí obyvatelé slumů školy pro své děti, kurzy šití pro dívky či ošetřovny pro nemocné. Podle pokynů a vzoru Matky Terezy Misionářky vycházejí do slumů a samy hledají ty, kteří již nemají sílu vyhledat pomoc.

5. Malárie Malárie je vážné parazitární onemocnění, které v současnosti ohrožuje kolem tří miliard lidí žijících ve 109 zemích tropů a subtropů. Vyvolavatelem je krevní parazit z rodu Zimnička (Plasmodium, obr. 1). Z člověka na člověka je tento parazit přenášen komárem rodu Anopheles (obr. 2). Závažnost a průběh malarických onemocnění vyvolaných jednotlivými druhy zimniček se liší. Nejzávažnější formu onemocnění způsobuje Zimnička tropická (Plasmodium falciparum), tato forma se nazývá také „tropika“. Zimnička čtvrtodenní (P. malariae) způsobuje o něco mírnější onemocnění, při kterém se charakteristické maláriové záchvaty opakují každý čtvrtý den, a proto se tato forma nazývá „kvartána“. Další, nejmírnější formou onemocnění je malárie třetidenní, vyvolávaná dvěma druhy zimniček (P. vivax a ovale). Časové prodlevy mezi záchvaty souvisejí s vývojem parazita a jeho uvolňováním do krve, kde napadá červené

13

http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=352907

12

krvinky a způsobuje jejich rozpad, přičemž dochází také k uvolňování toxických látek, které vyvolávají typické příznaky onemocnění.

Příznaky onemocnění Malárie se zpočátku projevuje příznaky podobnými chřipce. Objevuje se horečka, zimnice, bolesti hlavy, nevolnost, zvracení. Rozpad červených krvinek způsobuje typické malarické záchvaty horečky a zimnice, které mohou trvat i desítky hodin. Výsledkem rozpadu červených krvinek je chudokrevnost (anémie), která vážně ohrožuje život nemocného. Zimnička může způsobit také poškození mozku, ledvin (obr. 3) a plic. Nejvíce ohrožené skupiny lidí Malárie ohrožuje zejména děti, u kterých snadno vyvolává vážné formy Obr. 1 Krevní parazit onemocnění. Často u nich dochází k selhání ledvin, poškození mozku a Zimnička (Plasmodium) plicním otokům. Takto postižené děti umírají do tří dnů od nastoupení příznaků onemocnění. Pokud přežijí, mají trvalé následky. U těhotných žen je vysoké riziko úmrtí v souvislosti s chudokrevností. Dochází u nich k samovolným potratům, nebo k porodům dětí s nízkou porodní hmotností. Dále je třeba uvést uprchlíky v oblastech válečných konfliktů, lidi, kteří putují za prací do oblastí s výskytem malárie, a také kočovné kmeny. Ohrožení jsou také turisté cestující do postižených oblastí. Prokázání nákazy Nákaza se prokazuje na základě mikroskopického vyšetření krve na přítomnost parazita v červených krvinkách. Tato metoda má ovšem nízkou citlivost. Udává se, že zachytí asi jednoho nakaženého člověka ze sta. Proto jsou veškeré odhady počtu nakažených osob zřejmě značně podhodnoceny. Existují také rychlé testovací soupravy, které dokáží odhalit nákazu na základě zjištění určité látky z těla zimniček v krvi pacienta. Tyto testy jsou však v rozvojových zemích dostupné jen v malých množstvích a často se neprovádějí potřebná školení zdravotnických pracovníků ohledně jejich správného používání, tudíž většinou závisí rozpoznání nákazy právě na málo citlivé mikroskopii. Léčba Malárie se dá léčit a existuje řada léků. Problémem je stále častější odolnost zimniček k jednotlivým účinným látkám těchto léků. Donedávna se jako univerzální lék používal, a v některých oblastech stále ještě používá, chlorochin. Ale právě na tento lék se už v mnoha zemích objevila u parazitů odolnost a v současnosti se proto doporučuje používání léků založených na kombinaci látek získaných z pelyňku, tzv. artemisininů. Ty jsou velmi účinné, ale v mnoha zemích stále nedostupné. Dalšími možnými léky jsou chinin, primachin, halofantrin, sulfonamidy, atd. Některé léky, např. chinin nebo halofantrin, mohou být nebezpečné pro těhotné ženy.

Obr. 2 Přenašeč malárie, komár Anopheles

Prevence Prevence malárie spočívá zejména v zabránění přenosu parazita z komárů na člověka, popřípadě v zabránění přenosu zimniček z nakaženého člověka na komáry, kteří by je přenesli na další hostitele. Na předcházení nákazy se klade velký důraz. Světová zdravotnická organizace doporučuje lidem v postižených oblastech používání moskytiér ošetřených insekticidními látkami (obr. 4). Dalším způsobem je sprejování obydlí insekticidy. Boj proti komárům bývá prováděn také například vypouštěním sterilizovaných samečků komárů, kteří nemohou oplodnit samičky, nebo vypouštěním ryb požírajících larvy komárů do vodních toků a nádrží, ve kterých se larvy komárů vyvíjejí. Očkování lidí se může uplatnit jak v předcházení výskytu vážných forem malarického onemocnění lidí, tak právě při snižování množství parazitů v krvi nakažených lidí, což může vést k tomu, že komár nenasaje dostatečnou dávku zimniček pro další přenos. Očkovací látka, která by zabránila nakažení člověka, však dosud neexistuje.

13

Situace v rozvojových zemích Malárie se dnes vyskytuje téměř ve všech zemích tropů a subtropů (obr. 5). Co je ale překvapivé, ještě v šedesátých letech 19. století docházelo k epidemiím malárie dokonce na severu Evropy, ve Švédsku, Finsku a Dánsku. Malárie z těchto oblastí vymizela úplně až na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Celá Evropa byla oficiálně prohlášena za prostou malárie teprve v roce 1975. V České republice bývá ročně hlášeno několik desítek případů malárie, kterou si lidé dovezli z malarických zemí. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) se počet lidí postižených malarickým onemocněním v roce 2006 odhadoval na 247 milionů. Kolem jednoho milionu lidí ročně na malárii umírá, 90% úmrtí připadá na Afriku. Většinu obětí tvoří děti mladší pěti let. Asi 200 tisíc dětí umírá ročně na následky onemocnění matek během těhotenství. Nejvíce Obr. 3 Otoky očí, břicha postiženou oblastí je Afrika, na prvních pěti místech v počtu případů jsou a končetin vyvolané Nigérie, Kongo, Etiopie, Tanzánie a Keňa. Z mimoafrických oblastí mají onemocněním ledvin jako nejvíce případů Indie, Barma, Bangladéš, Indonézie, Papua Nová Guinea a následek malárie Pákistán. Největší počet onemocnění má na svědomí tropická malárie (Zimnička druhu falciparum). Ta představuje hlavního původce onemocnění v afrických zemích, kdežto mimo Afriku stále ještě převažuje malárie třetidenní (terciána) vyvolaná druhem vivax, ačkoliv počty případů tropické malárie značně vzrůstají i v těchto oblastech. Například v Indii se tropická malárie podílí na 45% případů. Nejvíce malárií postiženými oblastmi v Indii jsou státy Orissa, Jharkhand, Západní Bengálsko, Chhattisgarh nebo také Madhya Pradesh a státy na severovýchodě země. V oblastech, kde se malárie vyskytuje trvale (např. africké země) a neustále dochází k přenosu na člověka sáním komárů, má mnoho lidí vytvořenu určitou míru obranyschopnosti proti zimničkám, která je částečně chrání před vážným onemocněním. Lidé (např. kočovné kmeny, lidé putující za prací, utečenci apod.), kteří do takových oblastí přicházejí z oblastí, kde se malárie vyskytuje v menší míře nebo vůbec, nemají dostatečnou úroveň obranyschopnosti a s větší pravděpodobností u nich při nakažení dochází k rozvoji závažných forem malárie, ohrožujících jejich život. Právě pro nedostatečnou obranyschopnost bývají v Africe mezi oběťmi malárie děti. Naopak v jihovýchodní Asii se intenzita přenosu malárie liší podle ročních období, lidé si buď nevytvoří obranyschopnost, nebo ji ztratí, a proto bývají postihovány všechny věkové kategorie. V celé jihovýchodní Asii představuje velký problém obchod s falešnými léky. Ten ohrožuje tisíce lidských životů a má za následek také šíření zimniček, které získávají vinou neúčinné nebo špatně prováděné léčby odolnost k účinným látkám léků proti malárii. Malárie v těhotenství Následky malárie u těhotných žen a jejich dětí bývají velmi vážné. Průběh onemocnění se liší podle druhu zimniček v dané oblasti a také podle toho, zda má žena vytvořenu proti malárii obranyschopnost. Ani ta však nákaze nezabrání. Těhotné ženy bývají ohroženy na životě zvláště chudokrevností, která je následkem rozpadu červených krvinek napadených zimničkami, nebo poškozením mozku. Zimničky pronikají také do plodového koláče (placenty) a mohou způsobit smrt dítěte v počátečních fázích těhotenství, předčasný porod nebo narození mrtvého dítěte. Pokud dítě přežije, rodí se s nízkou porodní hmotností (pod 2500g), na jejíž následky umírá jen v Africe ročně asi 100 tisíc dětí. Jestliže je žena nakažena virem HIV, nebo již prodělává onemocnění AIDS, bývají následky malárie mnohem horší jak pro ženu, tak pro její dítě. V boji proti malárii u těhotných žen se doporučuje opět používání moskytiér, sprejování obydlí Obr. 4 Spánek pod moskytiérou insekticidy, okamžitá léčba jednotlivých případů a také preventivní léčba spočívající ve dvou dávkách antimalarik podaných během druhého a třetího trimestru těhotenství. 14

Proč opatření ke snižování výskytu malárie selhávají Důvodů, proč jsou mnohé programy pro tlumení výskytu malárie z větší části neúčinné, je mnoho. Na jedné straně se mnoho nadnárodních organizací chlubí tím, kolik prostředků na boj s malárií v rozvojových zemích vynakládá, na druhé straně ukazují některé studie, že často se tento boj provádí s velmi špatnou organizací. V mnoha oblastech světa pokrývá systém veřejného zdravotnictví jen malou část obyvatelstva a přístup k lékům je pro většinu rozvojových zemí omezený. V letech 2006 a 2007 probíhal v 18 afrických zemích průzkum, podle jehož výsledků žádná z těchto zemí nemá dostatečný přístup k lékům proti malárii. Jak již bylo řečeno, ve většině případů nejsou zdravotníkům v rozvojových zemích dostupné rychlé testy pro zjišťování nákazy. Podle doporučení WHO by měli lidé v ohrožených oblastech používat během spánku moskytiéry ošetřené insekticidními látkami. Distribuce těchto moskytiér potřebným lidem je však také více než nedostatečná. Například v roce 2006 mělo pouze 6 afrických zemí dostatek moskytiér pro alespoň polovinu obyvatelstva žijícího v rizikových oblastech. Těhotné ženy zůstávají často ohroženy i v případě, že rodina tyto sítě dostane, neboť jsou používány přednostně hlavami rodin, staršími členy rodiny, nebo dětmi. Často jsou moskytiéry špatně uchovávány, čímž se snižuje jejich účinnost. Preventivní léčba těhotných žen je často odmítána z různých důvodů, zejména zde hraje roli nesouhlas manželů těhotných žen s tím, aby jejich manželky byly ošetřovány zdravotníky mužského pohlaví. Dále bývá Obr. 5: Mapa výskytu malárie zmiňován strach z podávání nepředepsaných léčiv nebo z úmyslu způsobit neplodnost. U těhotných žen mají zdravotníci navíc omezený výběr léků, které lze ženám podat. Pokud se ženy nakazí zimničkami odolnými k léku dostupnému, neexistuje často jiná varianta, kterou by u nich bylo možné použít. Za válečných konfliktů, které sužují mnohé africké země, je navíc nemožné vést boj s nákazami systematicky. Použitá literatura: Brabin B.J., Wasame M., Uddenfeldt-Wort U., Dellicour S., Hill J., Gies S. Monitoring and evaluation of malaria in pregnancy – developing a rational basis for control. Malaria Journal 2008; 7(Suppl I):S6. Dostupné na www.malariajournal.com/content/7/SI/S6. Brooks M.I., Singh N., Hamer D.H. Control measures for malaria in pregnancy in India. Indian Journal of Medical Research 2008; 128:246-253. Dash A.P., Valecha N., Anvikar A.R., Kumar A. Malaria in India: challenges and opportunities. Journal of Bioscience 2008; 33:583-592. Desai M., Kuile F.O., Nosten F., McGready R., Asamoa K., Brabin B., Newman R.D. Epidemiology and burden of malaria in pregnancy. Lancet Infectious Diseases 2007; 7:93-104. Reiter P. Global warming and malaria: knowing the horse before hitching the cart. Malaria Journal 2008; 7(Suppl I):S3. Dostupné na www.malariajournal.com/content/7/SI/S3. Singh N., Dash A.P., Thimasarn K. Fighting malaria in Madhya Pradesh (Central India): Are we loosing the battle? Malaria Journal 2009; 8:93-100. Dostupné na www.malariajournal.com/content/8/I/93. Plasmodia. In:Votava M. a kol. Lékařská mikrobiologie speciální. Neptun, 2003, str.393-397. WHO Fact Sheet on Malaria, dostupné na http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs094/en/index.html World Malaria Report 2008, WHO, Geneva, dostupné na http://apps.who.int/malaria/wmr2008/ Obrázky: Č.1 http://www.k-state.edu/parasitology/546tutorials/ProtQuery26 Č.2 http://zoology.fns.uniba.sk/poznavacka/images/i27_Anopheles.jpg Č.3 CDC/Dr. Myron Schultz Creation Date: 1975, http://phil.cdc.gov/phil_images/20030528/7/PHIL_3894_lores.jpg Č.4 http://www.syngenta.com/en/media/newstopics/images/Icon%20mosquito%20net.jpg Č.5 http://www.vakciny.net/CIZINA/MAL%C1RIE/malarie.htm#2

15

6. Raoul Follereau: Sám nemůžeš být šťasten Přinášíme opět několik úryvků z knih tohoto velkého ochránce malomocných. Sestra Colette Jmenovala se Colette. Sestra Colette.

Bylo to v roce 1872, kdy vystoupila na Pobřeží otroků na břeh. Pečovat, učit, utěšovat – to se stalo jejím denním programem po celý její život, den co den po celých 24 let. Tři generace vychovala. A s jakou prozíravostí a s jako něžností! Každý ji nazýval tím nejvzácnějším a nejkrásnějším jménem, které se pro ni hodilo: mamá. Zemřela jako opravdová misionářka, vytrvalá, vzpřímená. Bylo jí 70 let. Položil jsem květiny na její hrob v Porto Novo.

Jmenovala se opět Colette. Sestra Colette. V roce 1947 se odebrala do střední Afriky, aby tam založila novou misijní stanici. Aby pokračovala v cestě obtížné a Porto Novo v africké republice Benin podivuhodné. Při odjezdu řekla: „Daruji jim celý svůj život.“ A skutečně jim věnovala celý svůj život. Ale její život byla pouhá dvě léta. Dvě podivuhodná léta zápasů a radostí. V roce 1949 zemřela na následky žlučové hematurie. Bylo jí 46 let. Položil jsem květiny na její hrob v ubohoučké vesnici v Čadu. Jmenovala se Colette. Sestra Colette. Slyšel jsem ji, jak skládala svůj první řeholní slib před biskupem, který několik týdnů před tím požehnal hrob druhé Colette. A pak jsem ji viděl večer v řeholních šatech – bílých cestovních šatech – s tváří štěstím rozzářenou. A jako na starou a známou přítelkyni jsem se na vás, sestro Colette III., usmál, když jste se vydávala na cestu za láskou k bližnímu. Každý den – již po 40 let Nebyla nikdy přebornicí ani hvězdou. Její jméno nebylo zapleteno do žádného skandálu, nikdy se nedala rozvést, nikdy nepřekonala rekordy, nikdy neztratila perlový náhrdelník. Jmenuje se – jakpak se vlastně jmenuje? Nikdo se to nedověděl. Pro ostatní misionářky, své sestry, pro malomocné a jejich děti, se jmenovala Anna Marie, sestra Anna Marie. Když přišla do tohoto ztraceného domova pro malomocné na náhorní planině Madagaskaru, bylo jí 26 let, byla mladá, velmi hezká a velmi čilá. To bylo před čtyřiceti lety. Za necelých 40 let své místo neopustila, ani na vánoce nebo velikonoce. Ani na jediný den. Nikdy si neodpočinula. Skloněna nad malomocnými nevzhlédla nikdy, kromě chvíle, kdy upírala svůj zrak k nebi. Z hezké mladé dívky, která zasvětila svůj život nejvznešenějšímu a nejbolestivějšímu apoštolskému povolání, stala se scvrklá stařenka s lícemi ožehnutými tropickým sluncem. Ale ty její oči… Pohybuje se malými krůčky, jako myška cupitá širým domovem malomocných. A když přechází kolem, propuká ohromné nadšení… a každý malomocný, mající na svých rozežraných rtech nesmělý a zkřivený úsměv, ji zdraví těmi prostými slovy: „Dobrý den, mama!“

7. Život svaté Gianny Beretti Mollové 24. dubna 1994 při blahořečení Gianny Beretti Mollové řekl papež Jan Pavel II.: „Gianna Beretti Mollová byla příkladnou studentkou, angažovanou ženou katolické Církve a šťastnou matkou, která se rozhodla obětovat svůj život, aby dítě, které nosila ve svém lůně, mohlo žít. Tato dívka je dnes mezi námi…“ „Petře, chtěla bych ti říci všechno, co k tobě cítím! Ale nejsem toho schopna. Doplň si to sám!“ Adresát těchto řádků Petr Molla byl přítomen v Římě, když byla jeho žena, autorka těchto řádků, které napsala k výročí svatby, prohlášena za blahoslavenou. Vedle něho byla jeho nejmladší dcera, jako by své matce z oka vypadla. Je dnes lékařkou. Pro ni přijala její matka raději smrt, než aby ji zbavila života.

16

Srpen 1961 Gianna Beretti Mollová očekává své čtvrté dítě. Od druhého měsíce těhotenství trpí nádorem. Přicházejí v úvahu tři možné zásahy: úplné odstranění dělohy i s dítětem a nádorem; odstranění dítěte a nádoru; odstranění nádoru, aby se dítě zachránilo, ale s velkým rizikem pro život matky. Gianna Beretti Mollová je dětskou lékařkou a velice se angažuje jako katolička. Nemůže se smířit s myšlenkou, že by se měla zbavit dítěte: „Udělejte, co chcete, ale nejdůležitější je, aby se dítě zachránilo.“ Odevzdává se zcela do rukou Prozřetelnosti a rozhodne se, že bude odstraněn jen nádor. Chirurgický zákrok proběhl bez komplikací. I přes bolesti se opět vrací ke své práci až do konce těhotenství. Na Velký pátek 1962 se dítě narodilo císařským řezem a mělo porodní váhu 4,5 kg. Daří se mu dobře, ale matce je den ze dne hůře. Po sedmidenním smrtelném zápase umírá na zánět pobřišnice 28. dubna 1962 ve věku 39 let. Odmítla utišující léky, aby mohla své bolesti při plném vědomí obětovat Bohu. Je připravena opustit svět, jen lituje, že musí zanechat své děti bez matky. Svěřuje se své sestře Virginii: „Kdybys věděla, jak to bolí, když máš zemřít, a musíš zanechat docela malé děti.“ Nebyla žádnou mystičkou, která myslí jen na nebe a žije na zemi jako v slzavém údolí. Jedna řádová sestra se ji pokoušela těšit. Odpověděla jí: „Sestro, vy vůbec Gianna Beretti Mollová nemůžete vědět, co to znamená, být matkou!“ Její poslední slova byla: „Ježíši, se synem Pierluigim miluji Tě, Ježíši, miluji Tě!“ a dcerou Mariolinou. Jako lékařka byla velice známá svou obětavostí. Její přítelkyně Bianca vzpomíná na její lékařskou praxi: „Gianna ošetřovala mou matku a sestru během jejich dlouhé nemoci, a to s velkým nasazením a obětavostí. Celý měsíc přijížděla každý večer na kole, i když byla zima a mlha, a vozila jedné nemocné řádové sestře mléko. Mnozí si ani nemohli dovolit koupit si léky. Gianna je ošetřovala bezplatně a dokonce jim dávala i peníze na potřebné léky.“ Tři její sourozenci se již rozhodli pro kněžství nebo řeholní život, i ona se vážně zabývala myšlenkou pracovat v misiích Jistý kněz jí to však rozmluvil. Gianna však žila svatě i v laickém prostředí. Její smrt vyvolala v okolí velké pohnutí. K úžasu se však pojilo i rozhořčení. Někteří lidé nechápali, jak mohla matka tří dětí podstoupit takové riziko, aby zachránila své čtvrté dítě. Navíc jako lékařka si musela být vědoma, jaké má šance na přežití. Gianna měla velkou lásku k Ježíši v Eucharistii. Za svým rozhodnutím stála až do konce. Druhá operace, která by však její dítě stála život, byla možná ještě před koncem těhotenství. Ona ji však odmítla. Její muž to komentuje: „Nebyla to v žádném případě sebevražda. Svěřila se Boží prozřetelnosti. Rozhodnutí mé ženy bylo klíčovou událostí celého jejího života. To je možné pochopit, jen když známe její dětství a hluboce náboženskou atmosféru, v jaké vyrůstala u svých rodičů. Gianna za to nečekala žádnou odměnu.“ Konstatování procesu blahořečení: „Dosáhla takového stupně prožívané, dokonalé blíženské lásky, že se zcela svobodně z vlastního podnětu rozhodla obětovat svůj život, aby tím zachránila život svého čtvrtého, nenarozeného dítěte. Tímto skutkem, který ve světle víry a blíženské lásky zcela strávil její život, zanechala nádherný příklad opravdové úcty k vznikajícímu životu a poslušnosti k Božím přikázáním a k učitelskému úřadu Církve. Následovala s neobyčejnou horlivostí Krista, který řekl: Vy jste moji přátelé, když konáte, co vám ukládám.“(Jan 15,14). Svědectví k jejímu blahořečení: Její příklad byl zdrojem světla již před jejím blahořečením. Již záhy po smrti ji lidé žádali o přímluvu. Připisuje se jí mnoho uzdravení, především při ohroženém těhotenství, o nichž se dočteme v aktech jejího blahořečení. 19. května 1967. Jedna mladá žena měla po císařském řezu velké krvácení. Umírala a přijala svátost nemocných. „Volala jsem o pomoc Giannu. Pak jsem ztratila vědomí. Tu jsem pocítila její přítomnost. Byla jsem uzdravena.“

17

Scéna se odehrála v Brazílii v listopadu 1977. Jedna matka, Luisa Sylvie Cirilová, protestantka, se podrobila císařskému řezu. Dítě se narodilo mrtvé. Následky operace byly neobyčejně bolestivé. Lékařská diagnóza zněla: velký píštěl v konečníku. K operaci ji bylo nutno přemístit do 600 km vzdálené nemocnice. Aby se tomu předešlo, prosila za ni jedna její přítelkyně, kapucínská řeholnice, která měla právě službu, Giannu Mollovou. Bolesti náhle ustaly. Lékaři konstatovali, že píštěl se sám zcela zahojil. Větší počet matek, které se ocitly v obzvláště tíživé situaci nebo nebyly schopny přijmout své mateřství, našly u Gianny odvahu říci ANO k životu a zachránit dítě za KAŽDOU cenu, i když to pro ně představovalo velké riziko. To byla zvláštní milost od Gianny Beretti Mollové. Dcera Gianna Emanuela se narodila Doktorka medicíny Gianna Emanuela Mollová, za kterou díky matčině oběti života.Na snímku matka ochotně nabídla život, na Maracanském stadionu v Brazílii na s otcem, 97letým Pietrem Mollou Druhé mezinárodní oslavě rodiny v roce 1997 vypověděla: „Drahá maminko, děkuji ti za to, že jsi mi darovala život dvakrát: Když jsi mě počala a když jsi dovolila, abych se narodila… Snažím se, aby můj život byl přirozeným pokračováním tvého, tvé radosti ze života, tvého nadšení, a abych našla jeho plný smysl ve sdílení a věnování se těm, kdo žijí v utrpení. Drahá maminko, přimlouvej se za všechny matky a všechny rodiny, které se k tobě obracejí a tobě se svěřují.“

Svatořečení Gianny Beretti Mollové proběhlo v Římě 16. května 2004. Je zajímavé, že dnes Gianna Mollová koná zázraky právě v Brazílii, o níž uvažovala jako o svém misijním pracovišti. Působí to dojmem, jako by nejpotřebnějším v Brazílii chtěla z nebe vynahradit, co v pozemském životě nestihla.

Zázraky na přímluvu svaté Gianny Příběh Elizabety Těhotenství a první komlikace: Elizabeta Arcolino Comparini je učitelkou katolického náboženství v Brazílii, v diecézi Franco (stát Sao Paolo). V polovině listopadu roku 1999, když jí bylo 35 let, zjistila, že je počtvrté těhotná. 30. listopadu došlo k silnému krvácení. Ultrazvuk ukázal, že vyvíjející se dítě, 5 až 6 týdnů staré, bylo v malém plodovém vaku, který měl délku 0,8 cm a na zadní stěně dělohy bylo vidět 22 mm velkou krevní sraženinu. Lékařka řekla, že je nejisté, že při takovém začátku těhotenství bude dítě donošeno až do porodu. 9. prosince ukázalo ultrazvukové vyšetření embryo o délce 1 cm a také velkou krevní sraženinu, měřící 5,2 x 3,5 cm. 19. prosince bylo nalezeno tlukoucí srdíčko dítěte, ale také odlučování velké části placenty v zadní části dělohy. Vše naznačovalo, že bezprostředně hrozí spontánní potrat. Předpověď byla pesimistická. Lékařka, která sledovala případ, Dr. Nadia Bicego Vieitez de Almeida, která se starala o předchozí Elizabetina těhotenství, řekla, že dítě sotva žije a že při tak Rodina Elizabeth. Otci na klíně sedí velké ztrátě krve a poškození placenty pravděpodobně zachráněná Gianna Maria. Elizabeta spontánně potratí nebo budou muset dříve či později potrat vyvolat. Navzdory předpokladům srdíčko dítěte nepřestalo tlouci a těhotenství pokračovalo. Ztráta plodové vody: 11. února 2000 pocítila Elizabeta vážné potíže a šla do nemocnice. Ultrazvuk ukázal, že v 16. týdnu těhotenství předčasně praskly plodové blány. Plod byl živý navzdory tomu, že odtekla plodová voda. Radiolog dosvědčil, že v matčině děloze nebyla žádná plodová voda, která by chránila dítě před bakteriemi z porodního kanálu a proti tlaku samé dělohy. To znamenalo, že jak dítě, tak matka byly ve vážném nebezpečí infekce. Dr. Bicego doporučila ukončit těhotenství potratem. 18

V zoufalém pokusu zachránit dítě dostávala Elizabeta denně 4 litry kapacích infuzí, aby se podpořila tvorba plodové vody. Ale marně. Další ultrazvuk, provedený 15. února, ukázal, že nedošlo k žádnému podstatnému zvýšení objemu plodové vody a že objem této tekutiny byl nedostatečný, aby těhotenství mohlo být donošeno. V tomto okamžiku, tj. 15. února 2000, byly vyhlídky pro dítě přesně nulové. Elizabeta zůstala v nemocnici. Předpokládalo se, že dítě zemře. V tu dobu se dvě studie, jedna v Sao Paulo a jedna v San Francisku, zabývaly životaschopností těhotenství s prasklou blánou plodového obalu ve stáří 22 až 26 týdnů, což je o mnoho týdnů později, než byl případ Elizabety a jejího dítěte. Ve všech zkoumaných případech byly plody spontánně potraceny do 60 dnů po prasknutí plodové blány. Takže lékaři zapojení do případu udělali závěr, že plod 16 týdnů starý bude též samovolně potracen. Potrat jako jediné řešení? Dr. Bicegová a jiní lékaři sdělili Elizabetě, že těhotenství bude ztraceno a že s prasklými blánami dostane infekci. Doporučili jí potrat, aby si zachránila život a dali jí nějaký čas na rozmyšlenou. Ale praktikující katolička Elizabeta, jak později vypověděla, věděla ve svém srdci, že si nemůže vybrat potrat a že se musí pokusit dítě donosit. Byla rozrušena a plakala, když si lékařka přišla pro rozhodnutí. Brazilský biskup Diogenes da Silva Matthes drží na klíně spící Elizabetin manžel Carlos Cesar, který jí stál věrně po boku, řekl, že Giannu Marii.Svatořečení Gianny si manželka přeje kněze. Zavolali místního faráře ze San Sebastiana Beretti Mollové, Řím 2004. Fr. Ovidio Jose Alves de Andrade. Dr. Bicegová řekla, že se vrátí za 15 minut s dokumenty, které je třeba podepsat pro souhlas s potratem. V době, kdy přišla dr. Bicegová, byla u Elizabety také její přítelkyně Izabela, která slyšela rozhovor o potratu. Izabela odešla do nemocniční kaple, aby prosila Pannu Marii o světlo v této situaci. Po určité době, kterou strávila v modlitbě, se Izabela chystala k odchodu. Překvapeně zahlédla, jak kolem dveří prochází diecézní biskup Diogenes da Silva Matthes, který byl v nemocnici navštívit nějakého pacienta. Ihned ho zastavila, aby ho informovala o tom, co se děje. Ukázalo se, že znal Elizabeth a Carlose. Byl oddávajícím knězem při jejich sňatku v San Sebastiano, kde oba pracovali jako katecheté. Izabela řekla biskupovi, co se děje, a on ihned šel do Elizabetina pokoje, kde se seznámil s celou situací. Po vyslechnutí příběhu biskup řekl: „Betinho, budeme prosit Boha a On nám pomůže“ a požádal Dr. Bicegovou, aby ještě počkala. Potom odešel. Blahoslavená Gianna: Chvíli poté, kdy biskup odešel, přišel farář Ovidio a začal Elizabetě udílet svátost nemocných. V tomto okamžiku se biskup vrátil a přinesl životopis blahoslavené Gianny Beretti Mollové. Řekl Elizabetě: „Udělej to, co udělala blahoslavená Gianna, a když to bude nutné, obětuj svůj život pro dítě. Přimlouval jsem se doma a ve své prosbě jsem řekl blahoslavené Gianně: ‚Nyní přišla příležitost, abys byla prohlášena za svatou. Přimluv se před Pánem o milost zázraku a zachraň život tohoto malého dítěte.‘“ Elizabeta věděla o blahoslavené Gianně a o tom, jakým způsobem zemřela. Také věděla, že první zázrak, který umožnil Gianně stát se blahoslavenou, se stal v Brazílii. Jednalo se o ženu, která měla život ohrožující komplikace po císařském řezu. Tento zázrak se přihodil v nemocnici, založené bratrem Gianny Mollové, kapucínem Albertem. Poté, co poznala život blahoslavené Gianny, Elizabeta se během svého třetího těhotenství po dvou předchozích císařských řezech rozhodla porodit normální cestou, i přes problémy, které to znamenalo. V té době jí dal tentýž biskup Silva obrázek s blahoslavenou Giannou. Elizabeta se hrozně bála, ale prosila blahoslavenou Giannu o pomoc a porodila přirozenou cestou chlapce, který vážil více než 5 kg. Hrdinné rozhodnutí: Proto tentokrát, posílena předchozí zkušeností a pomocí blahoslavené Gianny a téhož biskupa, Elizabeta řekla Dr. Bicegové, že se pokusí donosit dítě, dokud bude jeho srdce bít. Různí potratáři v nemocnici se o tom vyjádřili, že je to šílenství. Ale dr. Bicegová o tomto klíčovém okamžiku později vypověděla: „Nevím, zda to byla intuice přes nedostatek vlastní odvahy, nebo jsem byla tažena Elizabetinou vírou, která se zdála být bez hranic. Ale rozhodla jsem se počkat, co se stane.“ Elizabeta později vypověděla, že pro ni osobně „.největším Ježíšovým zázrakem byla proměna lékařčina srdce. Lékařka byla neotřesitelná ve svém odhodlání provést potrat, ale jednoho dne mi řekla: ‚Vaše víra mě donutila velmi přemýšlet. Nyní i já mám víru a tedy čekejme, dokud plod bude žít.‘“

19

Protože Elizabeta odmítla potrat, byla 18. února 2000 z nemocnice propuštěna a odešla do domu tety svého manžela, Janete Arcolino, která byla zdravotní sestrou. Dr. Bicegová jim půjčila domů přístroj k zaznamenávání srdečních ozev dítěte, a řekla jim, aby kontrolovali Elizabetinu teplotu, krevní tlak a srdeční ozvy dítěte každých šest hodin. Nebyly žádné známky infekce ani přírůstku plodové vody. Pokračovala superhydratační léčba kapacími infuzemi a pro všechny případy i léčba hormonem kortisonem na podporu vývoje plic dítěte. Podpora i chvíle úzkosti: Během této doby, jak později vypověděl farář Ovidio, se celá farnost dovolávala blahoslavené Gianny Mollové a žádala ji o zázrak. Farnost se předtím velmi zasazovala o ochranu lidského života a každý měsíc se udělovalo speciální požehnání těhotným ženám. Do proseb k blahoslavené Gianně byla také zapojena komunita sester karmelitek, které požádaly o přímluvy další konventy v Brazílii. Co se týká Elizabety, měla to velmi obtížné. I přes svou důvěru v Boha a předchozí zkušenost prožívala okamžiky, kdy se velmi bála, že zemře se svým dítětem. Občas se cítila úplně osamělá a opuštěná od Boha. Obávala se, co se stane s jejími třemi dětmi, pokud zemře. Dr. Bicegová velmi pozorně sledovala těhotenství a zaznamenala, že během dalších 15 týdnů nedošlo k nahromadění plodové vody. I kdyby se nějaká vytvořila, jakmile by se Elizabeta pohnula, aby vstala a šla do koupelny, všechnu tekutinu by ztratila. Porod: Když nastal 32. týden těhotenství a děťátko vážilo 1820 gramů, bylo rozhodnuto, že bude proveden císařský řez, který se uskutečnil 31. května 2000. Nově narozená dcera Gianna byla v dobrém stavu, až na levou nožičku, která byla zkroucená, pravděpodobně kvůli stlačení v děloze. Problémy však nepřestávaly. Lékaři zjistili, že Elizabeta má poraněný děložní sval. Placenta přirostla k děložní stěně. Došlo k silnému krvácení (ztratila více než 75% krve), hemorragickému šoku, plicnímu kolapsu a začala upadat do komatu. Elizabeta proto strávila 3 dny na jednotce intenzivní péče. Zdravý vývoj děťátka: Novorozená dcera byla poslána domů 17. června 2000. Vážila 1960 gramů. Pozdější chirurgická operace s následnou léčbou napravily stočenou nožičku. V červenci 2001 dětská lékařka Dr. Maria Engracia Ribeiro vyšetřila kompletně děťátko a zjistila, že je naprosto normální a zdravé, inteligentní a živé se silnou Gianna Maria v roce 2009 osobností. Další kontrola provedená 17. ledna 2002 nezjistila žádný problém v kterémkoliv směru vývoje dítěte. Nebyly zjištěny žádné problémy s imunitou či dýcháním a dítě bylo na svůj věk naprosto zdravé. Lékařská komise Kongregace pro svatořečení studovala tento případ jako možný zázrak 10. dubna 2003 a rozhodla, že i přes kritickou prognózu pro matku a dítě v důsledku naprosté ztráty plodové vody v 16. týdnu těhotenství a přes lékařské ošetření, které bylo v tomto vážném případě nedostačující, jsou dobré výsledky těhotenství a zdraví matky i dítěte z hlediska lékařského nevysvětlitelné. Výnos o super miraculo (O nejvyšší podivuhodnosti) byl vyhlášen Kongregací v přítomnosti papeže Jana Pavla II. dne 20. prosince 2003. Svatořečení Gianny se slavilo 16. května 2004. Zdroje: http://te-deum.blogspot.com/2008/04/st-gianna-molla-second-miracle.html, http://www.veritatis.com.br/article/4766/entrevista-com-d-diogenes-acerca-de-santa-gianna-e-de-marcela-de-jesus http://www.nailsonvaz.com.br/Site/arquivos/not_09fev17.asp

Gianna Beretta Molla, Heiligspreschung am 16. Mai 2004 in Rom

Další poděkování svaté Gianně Vybráno a přeloženo z http://www.saintgianna.org/readthankyou.php Denně jsem prosila svatou Giannu za přítelkyni, která měla již tři samovolné potraty a obtíže s otěhotněním. Je jí 44 let a 6. února porodila zdravou holčičku. Děkuji ti, svatá Gianno. Dala jsem její obrázek dalším přátelům, kteří mají rodiny nebo přátele s těžkostmi při početí nebo s těhotenstvím. 20

*** Poté, co nám v minulém roce zemřel syn Josef, prosili jsme Boha o další dítě. Cítili jsme, že tuto touhu po dalším dítěti vložil Bůh do našich srdcí, tedy to byla jistě Jeho vůle. Byli jsme zklamaní, když ani po měsících proseb a poznávání Jeho vůle se nám nedařilo, abych otěhotněla. Měli jsme v té době šest dětí, které také usilovně prosily o dalšího sourozence. Dozvěděla jsem se, že relikvie svaté Gianny budou v našem kostele a modlila jsem se novénu ke svaté Gianně a svatému Josefovi (protože, tak se jmenoval náš syn, kterého jsme ztratili). Když relikvie svaté Gianny byly vystaveny v našem kostele, společenství se nade mnou přimlouvalo k Bohu a na břicho mně položili rukavice svaté Gianny. Další den, který byl svátkem svatého Josefa, jsme zjistili, že jsem otěhotněla. Asi nemusím říkat, že moje děti byly nadšené stejně jako já a můj manžel. *** Svatá Gianna byla prohlášena za svatou den po pohřbu mé prvorozené Patrick Dalton, narozený dcerky. Dobrá přítelkyně mé matky nám poslala kopii novény k tehdy ještě díky přímluvě svaté blahoslavené Gianně společně s jejím příběhem. Od té doby naše rodina Gianny Mollové začala prosit Giannu o přímluvu. Mé první těhotenství bylo velmi komplikované a kromě toho, že jsem ztratila dcerku, jsem málem také sama přišla o život. Řekli mi, že je 60 až 80 %ní šance, že se komplikace budou opakovat i při příštím těhotenství. Tolik jsme však s manželem toužili po dítěti, že jsme byli ochotni zkusit to znovu. Ale po dlouhé měsíce od smrti dcery se nám nedařilo otěhotnět. Je to téměř rok, co jednu neděli byla v našem kostelním zpravodaji upoutávka na výstav ostatků svaté Gianny. Rozhodli jsme se jej navštívit. Přiložili mi rukavice svaté Gianny na bříško, a obrázek, který jsem dostala, jsem stále nosila při sobě. Během dvou měsíců jsem otěhotněla. Pravidelně jsem prosila svatou Giannu a obrázek jsem stále měla při sobě, zejména během lékařských vyšetřeních, kdy jsem se obávala zničujících zpráv. Nakonec jsem byla schopná donosit svoji druhou dcerku do 36. týdne těhotenství a ona přežila i velkou komplikaci během porodu. Nyní je dcerce 11 měsíců a je naprosto zdravá, šťastná a plná energie. Nepřestávám děkovat svaté Gianně za to, jak se o nás stará. Není větší dar nad dar života. *** Děkuji ti, svatá Gianno, za nekomplikovaný porod naší dcery Gianny Rose 20. února 2006. V roce 2003 se Giannin starší bratr Derek narodil k věčnému životu den po svém pozemském narození. Lékař řekl, že další otěhotnění je nepravděpodobné. Nicméně poté, co jsem se dotkla Gianniných relikvií a prosila ji o přímluvu, otěhotněla jsem, aniž by mi musely být odstraněny vaječníkové cysty, jak tomu bylo při předchozím těhotenství s Derekem. Odpovědí na naše prosby byl nekomplikovaný porod naší holčičky. Děkuji ti, svatá Gianno, za přímluvu.

Prosba za přímluvu svaté Gianny Boh, ktorý si naším Otcom, vzdávame Ti chválu a velebíme Ťa, pretože si nám v Gianne Beretta Mollovej daroval a dal poznať svedkyňu Evanjelia ako mladú ženu, manželku, matku a lekárku. Vzdávame Ti vďaku, pretože cez dar jej života nás učíš prijímať a vzdávať úctu voči každému ľudskému stvoreniu. Ty, Pane Ježíši, si pre ňu bol jediným vzorom. Vedela Ťa rozpoznať aj v kráse prírody; zatiaľ čo sa pýtala na svoju voľbu v živote, hľadala Ťa ako Ti slúžiť najlepším spôsobom; cez manželskú lásku sa stala znamením Tvojej lásky pre Cirkev a pre ľudstvo. Ako Ty, dobrý Samaritán, zastavila sa pri každej chorej, maličkej a slabej osobe. Podľa Tvojho príkladu a pre lásku darovala Rukavice svaté Gianny seba celú, rodiac nový život.

21

Duchu Svätý, prameň všetkej dokonalosti, daruj nám múdrosť, inteligenciu a odvahu podľa príkladu Gianny v našom osobnom, rodinnom a profesionálnom živote, aby sme sa vedeli dať k dispozícii v službe každému človeku a takto rástli v láske a vo svätosti. Amen. S církevním schválením Angelo Mascheroni, pomocný biskup v Miláně

8. Počuli sme slovo Pánovo Istý muž, menom Zachej, chcel vidieť Ježiša (Lk 19,1-10) Čítaj tiež Mk 10, 23-27, Občasník č.5 A hľa, bol tam istý muž, menom Zachej, ktorý bol hlavným mýtnikom a bol bohatý. Ten si žiadal vidieť Ježiša, ako vyzerá, ale nemohol, lebo bol malej postavy. Pobehol teda napred a vyšiel na planý figovník, aby ho uzrel, keďže mal tade ísť. A keď Ježiš prišiel na to miesto, pozrel sa hore a povedal mu: „Zachej, chytro zostúp, lebo dnes sa mám zastaviť v tvojom dome!“ I zostúpil chytro a prijal ho s radosťou. No všetci, čo to videli, šomrali a hovorili: „Prijal pohostinstvo u hriešneho človeka.“ Zachej však vstal a povedal Pánovi: „Pane, polovicu svojho majetku dám chudobným a ak som voľakomu ukrivdil, vrátim mu Planý figovník (fíkovník) štvornásobne.“ Ježiš mu povedal: „Dnes prišla spása tomuto domu, lebo aj on je Abrahámovým synom. Syn človeka totiž prišiel hľadať a spasiť, čo zahynulo.“

Zachej žil v pohodlí a v prepychu, žil tomu, čo ľudia nazývajú šťastím. Na spôsobe, akým sa k nemu dostáva, mu veľmi nezáležalo. Ľudove mu preto hovorili zbojník, publikán (hriešnik). Úradný titul bol hladší. Volal sa vrchný nadmýtny. Tento človek dostal raz čudnú chuť. Chcel uvidieť Ježiša. Keď sa so svojou malou postavou v zástupe úplne utopil, vyšiel z neho a utekal dopredu, aby z planého figovníka dosiahol svojím pohľadom proroka z Nazareta. Týmto svojím čudným počínaním sa vážený pán nadmýtny z Jericha stal veľkým vzorom aj pre nás kresťanov, ktorý sa uberáme za Ježišom Kristom. Nám totiž poväčšine stačí aj to, že za ním ideme. Aby sme ho aj videli a dôkladne poznali, o to sa príliš nenamáhame. Museli by sme kvôli tomu neraz zhasnúť svoj televízor, odložiť zaujímavú knihu alebo noviny, prerušiť príjemný rozhovor a sadnúť k Evanjeliám. Museli by sme sa vydeliť zo zástupu a ísť napriek protináboženským predsudkom svojich priateľov na bohoslužbu, a to aj po únavnom pracovnom dni, alebo sobotňajšom zábavnom programe, keď je tak dobre v teplej mäkkej posteli. Museli by sme byť inakší, ako sú tí druhí, prekonávať ľudské ohľady a znášať ľudský smiech. A to všetko je ťažké. Ale taká je podmienka: Kto chce poznať Ježiša, musí konať ako Zachej... Musí vyjsť z množstva, dostať sa spod zákona väčšiny a odlepiť sa od zeme, prekonať príťažlivosť pohodlia a telesnosti. Sestra, brat, len z tejto pozície možno Ježiša poznať a poznaného milovať. Keď sa Zachej stretol s Ježišom, až vtedy sa ukázalo, aká veľká duša obýva to malé telo. Kvôli tomu sa zaväzuje splniť spravodlivosť voči tým, ktorých v živote ukrivdil, a splniť lásku ponúknutím polovičky svojho majetku chudobným. A to je klasická ukážka každého ozajstného stretnutia s Ježišom, ktoré sa vždy končí veľkodušnou ochotou zrieknuť sa, podeliť sa. Sestra, brat, preskúmajme sa, prečo aj nás neťahá poznať Ježiša, prečo sa aj my nezháňame po ňom ako Zachej... štúdiom Evanjelia napríklad... 22

Nie azda preto, že sa bojíme naprávať krivdy, ktoré sme spôsobili na majetku, na dobrom mene, že nemáme odvahu podeliť sa o to, čo nám zvyšuje v duchovnom zmysle, s núdznymi? Nie je príčinou nášho slabého záujmu o Ježiša Krista strach splniť spravodlivosť a lásku? Ak áno, dodajme si odvahy a presvedčíme sa, že najväčším bohatstvom je byť Kristovým priateľom (A. Faudenom, Počuli sme slovo Pánovo, s. 861- 867) – poznávať ho a milovať.

9. Krása lidského života - více dětí, více lásky Americký kněz Frank Pavone je představitelem sdružení Kněží pro život (Priests for life). Na svých cestách po USA měl příležitost potkat mnoho velkých rodin. Na jeho otázky odpovídaly maminky Marion Metz (9 dětí), Damaris Niewald (10 dětí), Barbara Igou (12 dětí), Cathy LeBlanc (11 dětí) a Lucille Dippolito (20 dětí). Některé z otázek a odpovědí naleznete jak v tomto, tak v následujících 2 číslech našeho Občasníku. Anglický originál všech otázek a odpovědí je uveden na internetových stránkách, adrese http://www.priestsforlife.org/testimony/motherslargefamilies.htm. 1. Co říkáte lidem, kteří tvrdí, že si nemohou dovolit mít více dětí, či dokonce mít vůbec nějaké děti? (Lucille Dippolito, 20 dětí) Pro každou malou pusinku, kterou nám pošle Bůh, dá nám to málo, co je zapotřebí. Důvěřovala jsem Bohu, že pokud On mi poslal dítě, bude toto dítě živit. Žila jsem lépe než rodiny s dvěma či třemi dětmi. Moje děti plnily své povinnosti. Není to v tom, kolik máte dětí, ale jaká je Vaše víra v Boha. (Marion Metz, 9 dětí) V každém okamžiku jsme byli otevření pro příchod dětí. Bůh se o nás tak dobře postaral. Nikdy jsme například neměli s dětmi žádné zdravotní problémy. Pokud máte alespoň špetku víry, všechno v tom velkém plánu zafunguje. (Cathy LeBlanc, 11 dětí) Nevíte, o co přicházíte. Připouštím, naše finanční situace je dobrá, takže jsme nikdy neměli problémy s penězi. Nerada bych v tomto směru soudila jiné páry. Vím, že mnoho velkých rodin sotva s penězi vystačí. Ale zvládnou to a nedopustí, aby se peníze staly překážkou. 2. Jak jste byli schopni vše zvládnout s tolika dětmi? Rodina Duggarová - 14 dětí (ilustrační foto). (Marion Metz, 9 dětí) Prvních pět chlapců je ve věku 15, 13, 12, 9 a 7. Děvčata mají 5 a 3, potom 2 roky a nakonec čtyři měsíce. Plánování je naprosto nezbytné. Plánování a rozdělování úkolů je velmi důležité. Mé povinnosti mě často vyhánějí z domova. Každé dítě dostane úkol na dobu, kdy jsem pryč. I můj dvouletý syn může alespoň ustlat svou postýlku. Pokud zvednete laťku, děti porostou s příležitostí. Pokud od nich očekáváte hodně, udělají hodně. Můj manžel pracoval u námořního letectva, takže bylo vždy velké nebezpečí, že se mu něco stane. Vždycky jsme chtěli mít jistotu, že naše děti zvládnou boj se svými chybami pro případ, že by musely žít u našich příbuzných. (Damaris Niewald, 10 dětí) Z finančního hlediska to bylo naprosto jednoduché. Můj manžel je dobrým správcem peněz. Nechodíme jíst do restaurací a děti nemají seznamy hraček, které si přejí. Nemáme žádný nadbytek. Každé další dítě nutí maminku, aby se přizpůsobila nové situaci. Při každé člověka napadne: „To nezvládnu.“ Po prvních třech dětech jsem si dala určitý čas, abych se přizpůsobila. Tři roky, abych byla přesná. Kimberly Hahn14 říká, že každé dítě je podnět, kterým nás Bůh volá, abychom se změnili. Vidím ženy, které zbytečně mrhají časem mimo domov. Bůh Vás volá, abyste se s každým dítětem obětovala. Dětí vás donutí, abyste se změnila. Bůh mi dopřál milost, abych s každým novým dítětem změnila svůj život. Nemůžeme zůstat věčně teenagery.

14 Americká katolická spisovatelka.

23

(Lucille Dippolito, 20 dětí) Po určitém počtu dětí jsem říkala lidem: Já už jsem na odpočinku. Děti si střídají své povinnosti. Jedno dítě pere, druhé peče… 3. Zdá se, že podle názoru dnešní kultury být dobrým rodičem znamená zajistit mnoho materiálních věcí pro své děti. Potřebují děti mnoho věcí, aby byly šťastné a aby z nich vyrostli dobří občané? (Lucille Dippolito, 20 dětí) Ne. To je ta nejhorší věc, kterou můžete udělat. Dávat jim všechno, po čem jejich srdce zatouží – to je úplně špatně. Potřebují rozvíjet své vlohy. Tím, že člověk něco dělá, učí se. Děti musí být ti, kteří něco dělají… To bylo zákonem naší rodiny, tím, že děti něco dělaly, učily se. Tím, že musely pracovat, aby se něco udělalo, začaly si také dané věci vážit. Čím více dáváte, tím budete šťastnější; to je to, čemu musíte své děti naučit. A Vy se stanete šťastnou, když budete sledovat, jak se rozvíjejí. Až budu stát před soudem Božím, řeknu, že jsem pro své děti udělala všechno. (Cathy LeBlanc, 11 dětí) Hračky, které děti dostanou na Vánoce, se během jednoho či dvou týdnů válejí po zemi a děti by mnohem raději měly kontakt s nějakou osobou než neživou hračku. Mnohem raději by byly se svými kamarády než v pokojíčku s videohrou. Novost hračky vyprchá. Novost z toho, že mám sourozence, ta jen tak nezmizí. Nejšťastnější děti jsou ty, které mají na hraní krabici – na rozdíl od těch, které mají v krabici hračku. Děti rády používají své představivosti. Co se týká mých pravidel, nedovolím svým dětem, aby hrály videohry. Mají tendenci brát si je všude, kam jdou, a stát se na nich závislé. Neustálá potřeba podnětů je špatná. 4. Jaké to je, když porovnáte vztah, který máte se svým manželem nyní, po mnoha dětech, a vztah, který byl na počátku, když jste se provdala? (Marion Metz, 9 dětí) Náš vztah je mnohem hlubší. Vždycky říkám své tchýni, že věci, pro které se člověk zamiluje, nejsou věci, které lidi udrží pohromadě. Rodina Curtisova má 13 dětí, z toho čtyři (Damaris Niewald, 10 dětí) Když jste čerstvě vdaná, s Downovým syndromem. všechno je nové a nádherné. Ale když trpíte s někým, s kým jste spoutaná, pouto vytvořené společně prožitým utrpením je nezlomitelné. Můj manžel a já jsme opravdu jednou bytostí. Stál při mě už tak v mnohém. V pravdě jsme společenství lásky – 30 let, to už je opravdu odevzdanost. Naše duše jsou srostlé v jednu. Pokud jednou svaříte dva kusy kovu dohromady, už je neoddělíte. (Pokračování v 8. čísle Občasníku)

Jak můžete s námi spolupracovat 1. Účastnit se přípravy kontejnerových zásilek – pravidelně se scházíme: * v Brně – jednou týdně v suterénu fary kostela svatého Jakuba, Rašínova 5, bližší informace na telefonním čísle 543 331 527 (od 20 do 21 h) a mobilu 608 879 663 * v Praze – jednou za dva týdny v klášteře svaté Voršily u Národního divadla, vchod z ulice Ostrovní, č. 11. Bližší informace na telefonním čísle 732 858 163 * Další centra pomoci jsou: Česká Skalice, Dobruška, Jihlava, Mladkov, Olomouc, Ostrava, Plumlov, Prostějov, Svratka, Humenné. 2. Přípravou a nabídnutím informativních letáků nebo tohoto časopisu dalším lidem dobré vůle 3. Finančním příspěvkem na účet č. 2028869399/0800 (viz níže Upozornění dárcům). Vašich příspěvků bude využito na nákup zdravotnického materiálu podle požadavků Misionářek lásky 4. Věcnými dary – zdravotnický materiál po předchozí domluvě 5. Překladatelskou prací z anglického, německého a dalších jazyků do češtiny, případně obráceně 6. Podporou osvěty k záchraně nenarozených dětí 7. Pomocí nastávajícím matkám, které životní tíseň podněcuje k umělému potratu, aby dostaly sílu obhájit život dítěte (povzbuzení, konkrétní pomoc, poskytnutí našeho telefonního čísla 776 781 066) 8. Seznamovat lidi dobré vůle s tragedií nejubožejších lidí ve třetím světě – prostřednictvím literatury, fotografií, filmů, které Vám na Vaše přání zašleme poštou 24

9. Nabídněte některou z našich přednášek – O životě a práci Misionářek lásky v Indii; nebo O ochraně nenarozeného života a o boji proti eutanázii. Přednášky jsou naprosto zdarma a je možné je nabídnout jak jednotlivcům, tak skupinám nebo kolektivům.

Upozornění dárcům Poděkování, které dárcům posíláme, je podle zákona č.586/92 Sb. o daních z příjmů dokladem k ročnímu daňovému zvýhodnění: - zaměstnancům se za uplynulý rok část daru vrátí snížením daně, pokud si o ně zažádají do poloviny února ve své mzdové účtárně; - podnikatelé si mohou o darovanou částku snížit základ daně v přiznání k dani z příjmů. 1) Abychom Vám mohli písemně potvrdit přijetí daru, prosíme Vás o vyplnění adresy a částky na poštovních poukázkách typu „A“ HŮLKOVÝM PÍSMEM a výraznou černou barvou. Ve zprávě pro příjemce nám vždy, prosíme, uveďte, pokud nechcete, abychom Vám písemně odpovídali, anebo jiné Vaše požadavky. 2) Potřebujete-li potvrzení u příspěvků zasílaných z Vašeho účtu nebo u příspěvků zasílaných složenkou přes vlastní účet u některého peněžního ústavu, sdělte nám, prosíme, svou adresu, datum zaslání, způsob zaslání a výši Vašeho příspěvku, a to buď e-mailem, dopisem, telefonicky nebo textovou zprávou na příkazu k úhradě. Potvrzení Vám rádi vystavíme, abyste mohli získat daňovou úlevu.

V příštím čísle Občasníku si budete moci přečíst: 1. AIDS/HIV 2. Církevní učitelé o skutcích milosrdenství 3. Svatá Kateřina Sienská 4. Hrdinské matky, které položily svůj život za život svých dětí 5. Maminky velkých rodin (pokračování)

Zamysleme se nad sebou a přiznejme své hříchy… Kdokoliv z nás se může dostat do situace, kterou nelze přirozenými prostředky zvládnout. Vždy je však možné poprosit Boha o zázrak. V dějinách Církve bychom napočítali miliony zázraků. Nejznámější jsou zázračná uzdravení v Lurdech (Francie) nebo zázraky, které se dějí po smrti výjimečně dobrých žen a mužů před jejich svatořečením nebo blahořečením. I když v tomto druhém případě vejde ve známost většinou pouze jeden nebo dva zázraky, které Církev důkladně a pečlivě prověřila, skutečný počet zázraků je nepochybně mnohonásobně vyšší. Proč na prosbu někoho Bůh odpoví zázrakem, a proč v jiném případě ponechá volný průběh? Jakým způsobem si v tísni můžeme vyprosit zázrak? A čeho je třeba, aby nás Pán Bůh vyslyšel? Odpověď na tyto otázky hledejme v Evangeliu. Pán Ježíš v něm učí: „Proste, a bude vám dáno,“ a přímo nás vyzývá, abychom o zázraky prosili. Nešťastnému otci, který prosil o uzdravení svého těžce nemocného syna, řekl: „Všechno je možné tomu, kdo věří.“ Otci zemřelé dcery dodával důvěru Manželé Mollovi s dětmi slovy: „Neboj se a věř.“ Svatý Augustin, Učitel Církve, doporučuje: „Chceš, aby tvá prosba pronikla k Bohu? Udělej jí dvě křídla - půst a almužnu.“ Chceme-li tedy prosit o zázrak, je bezpodmínečně nutné, abychom znali Kristovo učení o Božím milosrdenství, a abychom svoji víru opřeli o existenci zázraků. Dále je třeba žít podle křesťanské morálky, protože hříšníky Bůh neslyší. A hlavně nesmíme zapomenout konat pro své bližní to, co chceme, aby Bůh vykonal pro nás. Vždyť ve světě jsou až 3 miliardy lidí, kteří potřebují naši pomoc, aby nemuseli předčasně zemřít - hladem, nemocemi, válkami, interrupcí, eutanázií atd. „Blahoslavení milosrdní, vždyť oni dojdou milosrdenství“. Když se člověk nechová k bližním bratrsky, nemůže čekat, že se Bůh bude k němu chovat otcovsky: Jakou měrou měříte milosrdenství pro své bližní, takovou mírou Bůh naměří své milosrdenství vám.

25

Nikdy nepřestávejme důvěřovat v Boží moudrost, protože Bůh je vševědoucí. Proto mu nepředepisujme, jakým způsobem nás má vyslyšet, protože Bůh to ví sám dokonale a vždy lépe než my. Příklad nám podává sám Boží Syn před ukřižováním: „Otče, je-li to možné, odejmi ode mne tento kalich (utrpení). Ne jak chci já, ale staň se tvá vůle.“ Výsledek: v pátek strašlivá smrt na kříži, a v neděli nejslavnější zmrtvýchvstání a záchrana pro všechny lidi dobré vůle, vyvrcholení Boží lásky a milosrdenství. I v těžkých situacích ponechme tedy na Pánu Bohu, je-li pro nás lepší vyslyšení našich proseb, nebo utrpení. Přenechme Pánu Bohu, dá-li nám pouze kříž, nebo i slávu zmrtvýchvstání. Pokusíme-li se shrnout předcházející, vidíme, že pokud chceme doufat v zázrak, je zapotřebí seznámit se studiem Evangelia s požadavky, které nám Bůh ukládá. Tyto požadavky lásky k bližnímu potom plnit ze všech sil: životem v chudobě, skutky milosrdenství, využíváním svátostí, vzorným plněním povinností svého stavu a povolání; prosbou svatých, aby nám zázrak na Bohu vyžádali. Příkladem nám mohou být svatí muži a svaté ženy, kteří měli velkou lásku k lidem a velkou důvěru v Boha. Jako ukázku uveďme příběh ze života blahoslavené Matky Terezy z Kolkaty, která vypráví: „V období dešťů se v Kolkatě spustil vytrvalý déšť, a ne přestat. Začala jsem si dělat starosti, protože jsem na dvůr nechala složit 95 beden sušeného mléka, a ten déšť ho mohl zničit. ,Pane, co mám dělat?‘ prosila jsem. ,To mléko je venku.‘ Zdálo se, jako by mě Ježíš nechtěl slyšet, protože pršelo dál, hustě a bez přestání. Vzala jsem tedy kříž a přinesla ho ke krabicím, ale ani kříž déšť nezastavil. Trvalo pět dní, než se zase vyjasnilo. Bedny plavaly ve vodě. Šly jsme je otevřít, abychom zjistily, jestli se z nich dá ještě něco zachránit, ale k našemu velkému údivu bylo mléko dokonale suché. Několik krabic mělo rozbité víko, ale štěrbinami ve dřevě nepronikla dovnitř ani kapka. Spousta lidí se diví, když o takových věcech slyší. Ale není na nich nic mimořádného: je to všechno jednoduché, logické. Když vidím chudého člověka, zaplaví mě touha mu pomoci. A já jsem přitom jen žena. O kolik víc nám musí toužit pomáhat Ježíš. Stačí slepě věřit v jeho lásku, a každý den můžeme být svědky jeho zázraků.“ (Z knihy Renzo Allegri, Matka chudých) Také my můžeme prosit Boha o zázrak a doufat ve vyslyšení v situacích, které jsou z lidského hlediska beznadějné. Podmínkou je, abychom Bohu zcela důvěřovali a žili dobrým křesťanským životem. „ZBOŽNOST PRAVÁ A NELÍČENÁ před Bohem Otcem je tato: Ujímat se sirotků a vdov v jejich soužení a zachovat si neposkvrněnost od tohoto světa.“ (Jak 1,27) Život bez skutků milosrdenství je neúplný - VÍRA BEZE SKUTKŮ JE MRTVÁ. Nikdo si jistě nepřeje pohřbít svou víru. Proto ze všech sil podporujme Misionářky lásky v Indii. Jejichž řeholi založila blahoslavená Matka Tereza. Jejich spolehlivé ruce pečují o nejchudší z chudých a zachraňují životy časné i věčné. Bez účasti na těchto skutcích lásky bychom asi stěží mohli doufat, že jednoho dne neuslyšíme: „Pryč ode mne, zlořečení, do ohně věčného, který je připraven ďáblu a jeho andělům! Neboť jsem lačněl a nedali jste mi jíst; žíznil jsem a nedali jste mi pít … Co jste tak neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste to neučinili.“ (Mt 25,41-45) (Velmi přivítáme, pokud kdokoliv z našich vážených čtenářů tyto myšlenky doplní a rozšíří ve shodě s Písmem svatým.) Kontakt: Nadace svatého Františka z Assisi, Svážná 4, 634 00 Brno – Nový Lískovec, telefon 543 331 527 (20 až 21 hod.), mobil 608 879 663, e-mail: [email protected] www: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelka/Nadace/ Občasník vychází pro vnitřní potřeby Nadace svatého Františka z Assisi a je neprodejný.

Slum v Mumbai v Indii

26