Zdarma. Neprodejné.
Občasník Nadace sv. Františka z Assisi 8, prosinec 2009
č.
24. kontejner odeslán
Matka Tereza a obyvatelé slumů
Příběh hrdinné maminky
HIV/AIDS
Arcibiskup Oscar Romero obránce chudých, utlačovaných, mučedník
Prosíme, půjčujte lidem dobré vůle. Chybí-li Vám starší čísla, na požádání je rádi zašleme.
OBSAH Úvod......... .................................................................................................................................................... 3 1. Kontejner č. 24 odeslán! .......................................................................................................................... 4 2. Obyvatelé slumů a Matka Tereza ............................................................................................................. 6 3. HIV/AIDS ................................................................................................................................................ 8 4. Misionářky a misionáři Matky Terezy mezi lidmi trpícími AIDS ......................................................... 11 5. Raoul Follereau: Sám nemůžeš být šťasten ........................................................................................... 13 6. Pastýř a mučedník arcibiskup Oscar Romero (1917 - 1980) ................................................................. 13 7. Ve škole učitelů Církve o majetku a lásce k Bohu................................................................................. 19 8. Počuli sme slovo Pánovo ....................................................................................................................... 20 9. Láska se nedělí, láska se násobí... .......................................................................................................... 21 10. Příběh hrdinné maminky Lorraine Allardové ...................................................................................... 23 Zamysleme se nad sebou a přiznejme své hříchy… .................................................................................. 25
Nadace sv. Františka z Assisi Nadace byla založena v roce 1993 v Brně s cílem pomáhat těm nejchudším z chudých. Proto Nadace úzce spolupracuje s indickou řeholí Misionářky lásky, kterou v Kolkatě založila blahoslavená Matka Tereza. Tyto sestry a bratři jsou známi svou obětavostí, s jakou pracují pro chudé, a také svou velkou skromností, nenáročností a evangelijní chudobou. Od roku 1999 poslala Nadace Misionářkám lásky do indické Kolkaty 24 velkoobjemových kontejnerů s 250 tunami zboží v celkové hodnotě přes 56,5 milionu korun. Kontejnery obsahují zdravotnický materiál: obvazy, gázu, vatu, injekční jehly a stříkačky, infúzní soupravy, léky a léčiva, vitamíny, hroznový cukr Glukopur, dezinfekci do ran, invalidní vozíky, berle, kojenecké láhve. Tohoto zdravotnického materiálu využívají Misionářky lásky především k léčení malomocných. 24. kontejner jsme odeslali do Kolkaty 30. listopadu 2009
Další oblastí činnosti Nadace sv. Františka je ochrana života člověka od početí do přirozené smrti.
Kontaktní informace Kontaktní adresa: Nadace svatého Františka z Assisi, Elišky Krásnohorské 59, 618 00 Brno telefon/fax/záznamník: 543 331 527 (od 20 do 21 hodin) mobil 721 550 623 (Mgr. Dana Jarošová) mobil 608 879 663 (Ing. David Cichra) mobil 776 781 066 e-mail:
[email protected] www: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelka/Nadace/ IČO: 48515566 Bankovní spojení: Česká spořitelna a. s., č. účtu 2028869399/0800, KS 0379, VS 009 (misie) Česká spořitelna a. s., č. účtu 1346868389/0800, KS 0379, VS 001 (nenarozený život)
2
Úvod Vážení spolupracovníci, rádi bychom Vám z celého srdce poděkovali za Vaši hmotnou, finanční a duchovní podporu, díky které jsme mohli 30. listopadu 2009 vypravit z Brna již 24. kontejner. Více si o průběhu nakládky a obsahu kontejneru budete moci přečíst na následujících stránkách Občasníku. Zde jen uveďme, že jsme naložili 14,5 tuny zdravotnického materiálu v hodnotě přibližně 5,5 milionu Kč. To jistě není málo. Kdyby se nespojilo tolik lidí dobré vůle s námi, stále bychom asi posílali pouze několikakilogramové balíky v hodnotě tisíců nebo desettisíců korun. Je krásné vidět, co dokáží lidé propojení v řetěz lásky. Na druhou stranu vzhledem k velikosti světové bídy (2 až 3 miliardy lidí ohrožených na životě hladem, nedostatkem pitné vody, banálními nemocemi…) se může leckomu zdát naše společná pomoc jako kapička v moři světové bídy a můžeme propadnout malomyslnosti. V článku „Obyvatelé slumů a Matka Tereza“ se zamyslíme nad tím, jak se tváří v tvář ohromné bídě zachovala blahosl. Matka Tereza. V tradičním medicinském okénku si povíme něco o smrtícím viru HIV a s ním spojené nemoci AIDS. Virem HIV je v současné době nakaženo přibližně 33 milionů lidí a v některých státech je HIV pozitivní více než čtvrtina populace. Zamyslíme se nad dopady této nemoci na nejchudší, nad prevencí přenosu viru HIV a překážkami, které v rozvojových zemích brání této prevenci. Opět si budete moci přečíst další úryvky z knih francouzského novináře Raoula Follereau. Ten bude vzpomínat na hrdinnou velkorysost spolupracovníků při výstavbě městečka Adzopé pro malomocné. Z velkých osobností Církve se tentokrát seznámíme se salvadorským arcibiskupem a mučedníkem Oscarem Romerem, který byl zavražděn proto, že hájil práva chudých. Poté dáme slovo význačným Učitelům Církve v otázce, zda láska k Bohu a k chudým je slučitelná s láskou k bohatství. V části Ochrana lidského života Vám přinášíme druhou část rozhovorů, které vedl americký kněz Frank Pavone s matkami velkých rodin. Přečteme si také nedávný příběh anglické matky, která obětovala svůj život, aby její nenarozené děťátko mělo co největší naději na přežití. Tito hrdinové lásky mohou s nadějí očekávat požehnaný příchod našeho Spasitele, Ježíše Krista. Uslyší: „Dobře, služebníku dobrý a věrný! Poněvadž jsi byl nad málem věrný, nad mnohým tě ustanovím. Vejdi v radost svého Pána!“ (Mt 25,21) - „Jdi a čiň i ty podobně.“ (Lk 10,37) Úplně na závěr budeme naslouchat svatému Augustinovi, který se zamýšlí nad tím, co by pro křesťana měl znamenat advent.
Další poděkování Na tomto místě bychom rádi poděkovali všem, kteří se podíleli na organizaci a umožnění naší přednášky „O životě a díle Matky Terezy“, která proběhla 7. listopadu 2009 v rámci charitního dne farnosti Praha Strašnice. Pokud budete mít zájem, velmi rádi uděláme podobnou přednášku i u vás. Přednáška je naprosto zdarma. Z Vašich milých dopisů tentokrát vybíráme: Obětaví spolubratři a sestry, z letáčku jsem se dozvěděla o práci Nadace pro lidi trpící hladem, bídou a nemocemi.i naše rodina má finanční problémy, ale hlad zatím nemáme. Tak mi teď před Vánocemi nedá, abych se nesnažila pomoci těm, kteří jsou na tom ještě hůře. Víme, že pomoc se na ta vzdálená místa do letošních svátků už nedostane, přesto bychom rádi malým přispěním pomohli… Pán Bůh Vám dej sílu i prostředky i k další činnosti…
Z přednášky v Praze Strašnicích
Odeslaný kontejner, svou práci a svůj život svěřujeme svatému archandělovi Michaelovi: „Svatý Michaele archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Ty kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a jiné zlé duchy, kteří obcházejí světem ke zkáze duší
3
1. Kontejner č. 24 odeslán! Je 6.15 ráno, pondělí 30. listopadu 2009. Do otevřené brány areálu bývalých pekáren Delicacy (Cejl 115, Brno) pomalu couvá kontejner. Dnes nakládáme 24. kontejner. Nastal den, ke kterému směřovaly všechny naše snahy od nakládky 23. kontejneru (16. prosince 2008). Obzvláště poslední měsíc byl pro ThMgr. Danu Jarošovou (předsedkyni správní rady naší Nadace) a její nejbližší spolupracovníky velmi náročný. Vedle vlastní práce v zaměstnání museli vyjednávat s dodavateli, propočítávat obsah kontejneru, přemýšlet, plánovat atd., aby všechno bylo do 30. listopadu připraveno. Kontejner přijíždí do Brna ze dvou třetin naložen. Jak se již stalo tradicí, nakládka začíná v pozdních večerních hodinách u hlavního dodavatele obvazového materiálu Batist v Červeném Kostelci. Nakládalo se v noci z neděle na pondělí. Aby se ušetřilo, jela Dana s několika spolupracovníky už v neděli večer do Červeného Kostelce naložit objednané zboží. Teď jsou již zpět a já (M.), který ještě nejsem stoprocentně probraný ze spánku, se tiše divím, jak je to možné, že oni po celonoční nakládce beze spánku nevypadají vůbec unaveně. Nyní nás všechny čeká další část nakládání. V místnostech, které jsme dostali k dispozici, už jsou přichystány další věci, které budeme nakládat. Jsou to vitamíny, kalcium, Glukopur, dezinfekce Betadine, berle, invalidní vozíky, obvazy pro malomocné a další. Všechny krabice jsou pečlivě popsány a očíslovány. Přicházejí první dobrovolníci. Pro samu nakládku jsou momentálně nejdůležitější lidé, kteří rovnají věci přímo v kontejneru. Je zapotřebí vše rovnat tak, aby bylo využito každého místečka a nehrozilo, že se pracně rovnané krabice zřítí. Těžké věci jdou dolů, lehčí nahoru. Ostatní pracovníci se zatím řídí pokyny z kontejneru a čile se přemísťují, aby podali tu nebo tamtu věc. Je slyšet pokyny jako: „18 pytlů Glukopuru.“, „10 krabic Gamma“, „krabice s ABC vitamíny až do odvolání“, „sáčky s gázou“. Každou krabici, každý pytel, dokonce i každou berli si odškrtává kolegyně v seznamu. Tak se ví, co přesně bylo naloženo a může se to porovnat s tím, co sestry v Indii převzaly. Pořádek se vyplácí. Zatím se za 10 let z žádného odeslaného kontejneru nic neztratilo. Občas je zapotřebí trpělivě čekat, než si hlavní nakladači srovnají další řadu a rozmyslí se, co dál. Ve chvílích volna se potom pojídá svačina (pro většinu z nás snídaně) a popíjí horký čaj, pročítají vystavené nástěnky o cestě kontejneru přes oceán nebo o zachraňování nenarozených dětí. Dnes trvá nakládka déle než obvykle. Kontejner je o jeden a půl metru delší než ten minulý a je v něm místo na 80 kubických metrů materiálu. Nakladači v kontejneru se opravdu činí, využívají každé skulinky, a tak je stále v kontejneru dost místa. Ale i s touto možností Dana počítala. Přibližně v deset hodin přijíždí dodávkové auto z Červeného Kostelce, které veze pro jistotu další obvazový materiál. Některé krabice putují přímo do kontejneru, jiné do našeho provizorního skladu. Zde se totiž ještě některé ne zcela plné krabice rozlepují a doplňují, aby místa v kontejneru bylo opravdu dobře využito. Nyní pracují všichni na plné obrátky. Za každou pomocnou ruku jsme velmi vděčni. Kolem půl druhé už je konečně všechno (14,5 tuny materiálu) naloženo. Byl nejvyšší čas. Na celnici by kontejner po třetí hodině nepřijali, a to je zapotřebí vyřídit ještě nutné papírování. Po krátkém úklidu areálu pro většinu z nás práce končí. Dana společně s několika dalšími však ještě jedou s kontejnerem na brněnskou celnici. Tam bude kontejner zapečetěn a otevře se až v Indii za přítomnosti sester. Někteří při čekání na celnici po Ve volné chvilce pročítáme probdělé noci usínají… nástěnky
4
Co přesně obsahoval 24. kontejner? Po domluvě s Misionářkami lásky jsme nakoupili, darem od dodavatelů získali a ve 24. kontejneru odeslali zdravotnický materiál v hodnotě 5 518 749 Kč, z čehož jsme uhradili: • obvazový materiál (gázu, obvazy, pružná obinadla, vatu), 2000 kusů infúzních souprav, injekční jehly a stříkačky, spinální jehly pro míšní anestézii a periferní žilní katétry, močové sáčky s křížovou výpustí a močové katétry Foley, chirurgické rukavice aj.) celkem za 2 412 023 Kč; • léčiva (léky proti bolesti Panadol a Veral, 774 000 tablet vitamínového preparátu ABC multivitamin, 252 000 tablet vitamínu C, 100 800 šumivých tablet Calcia C neo, eff., 1 500 kg hroznového cukru Glukopur, 360 l dezinfekce Betadine do ran a 8 600 tub masti Betadine) za 2 064 434 Kč. Pro zmrzačené malomocné jsme darem získali 3 invalidní vozíky, tři chodítka a 2 nová klozetová křesla, 176 párů berlí, ručně pletené obvazy, gázu, prubany, buničitou vatu, injekční jehly a stříkačky. Dále 28 větších a několik desítek menších Kramerových dlah pro lidi ležící se zlomeninami v blízkosti železničních stanic Kolkaty, podložky z celulózy pod pacienty na lůžku, 30 tub jódové masti do ran Betadine a 106 balení vitamínového preparátu Spofavit, šumivých tablet Calcia C neo, eff. a vitamínu C. Pro odložené indické kojence věnovaly maminky z celé ČR 161 kojeneckých lahví. To vše v celkové hodnotě 79 183 Kč. Celkem jsme naložili 14,5 tuny životně důležitých potřeb. Hodnota kontejneru je 5 597 932 Kč (dopravné a poskytnuté slevy včetně). Přepravu kontejnerů z ČR do Indie zajišťuje společnost pro námořní dopravu Čechofracht Praha, a.s., za dopravu kontejneru zaplatíme cca 100 000,- Kč. Kontejner bude dopraven pozemní cestou do Mělníka a železnicí do Bremerhavenu. Nalodění v přístavu Bremerhaven na loď MAERSK KENDAL dánské lodní společnosti MAERSK LINE proběhne 6. prosince 2009. V průběhu cesty bude kontejner přeložen na Srí Lance. Do kolkatského přístavu by měla loď doplout 6. ledna 2010. V Indii převezmou kontejner přímo Misionářky lásky a potvrdí, zda jim dorazilo všechno podle námi zaslaného seznamu. Materiál pak rozdělí do svých domovů, které mají umístěny po celé Indii. Největší část dostane deset velkých center pro malomocné. Další fotografie z nakládky kontejneru naleznete jak na našich internetových stránkách, tak také díky panu Atilu Rackovi v Brněnském deníku Rovnost (ze dne 1. 12. 2009) a na internetové adrese: http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-humanitarni-pomoc-pro-indii20091130.html
5
2. Obyvatelé slumů a Matka Tereza Malý Ricardo (8 let) vyráží každý den s partou kamarádů na 15kilometrovou pouť do centra města. Snaží se něco vyžebrat žonglováním. Jeho o 4 roky starší bratr Dodo zase denně naběhá více než 40 km se svým vozíkem. Sbírá vše, co lze prodat do sběrných surovin. Do školy nikdo z nich nechodí, protože musí přispívat do rodinného rozpočtu. Společně s dalšími sourozenci a rodiči žijí v jedné místnosti postavené z kusů plechu, lepenky, papíru a jiných odpadových materiálů. Ve své chatrči, která má pouze jedinou místnost, nemají ani elektřinu, ani vodu nebo kanalizaci… V minulém čísle našeho Občasníku jsme psali o slumech, tj. chudinských čtvrtích z provizorních chatrčí postavených z kusů plechu, igelitu, dřeva a jiného zpravidla odpadového materiálu. V takovýchto podmínkách žije přibližně miliarda lidí. Asi nikdo nepochybuje o tom, že je to strašné selhání lidské společnosti. Málokdo z nás si však za tímto obrovským číslem dokáže představit také miliardu tragických osobních příběhů dětí i dospělých, jejichž život je těžce poznamenán bídou.
Střípky ze života ve slumech Keňa: Většina z nás asi ráda vzpomíná na dětství. Mnoho dětí ze slumů v Nairobi (Keňa) však nikdy na dětství vzpomínat nebude. Těch let, ve kterých se rádi vracíváme k dětství, se totiž nedožijí. Nikdo se o ně nezajímá, nikdo na ně nemá čas. Jejich rodiče, kteří stěží uživí rodinu, nemají prostředky na to, aby jejich děti mohly chodit do školy. A tak se děti obracejí k ulici, která jim nabízí volnost a povyražení. Stávají se součástí part, které žijí na smetišti a vydělávají si tříděním odpadu. Večer dostanou za svou práci peníze, které okamžitě utratí za jídlo a drogy. Mezi drogami je oblíbené především lepidlo. To je mnohem levnější než chleba a poskytuje tak snadnou možnost, jak zapomenout na bezvýchodnou situaci a trochu si zpříjemnit těžký život. Následky čichání se však brzo dostavují nejčastěji v podobě těžkého poškození mozku. Proto mají -náctiletí obyvatelé ulice často tupý výraz a vratký krok a končí jako nemohoucí lidské trosky.1 Indie: Také v indických slumech až příliš často nechodí děti do školy a snaží se přispívat do rodinného rozpočtu. Této situace originálně využívají indické železnice. Vlak při vjezdu do slumové oblasti zpomalí, aby do něj mohly naskočit místní děti s velkými pytli. Tyto pytle hbitě plní odpadky, které se válejí pod nohama pasažérů. Za každý pytel dostane dítě od indických železnic 2 rupie (tj. cca 1 Kč)2. A teď si představme na místě dětí ze slumů sami sebe, naše děti nebo vnoučata. A to ještě není Děti hledají na haldách odpadků, co by se dalo ještě použít nebo zpeněžit stále to nejhorší. Horší to mají děti, které upadnou do rukou místní mafie. Ta si je vycvičí ke krádežím, prostituci nebo je zmrzačí a využívá jich k žebrání. Zdá se Vám to barbarské? Pak si uvědomte, že i v naší „civilizované“ Evropě se ročně prodá více než 100 000 dětí a žen.3 Evropané nejsou lepší než Indové, co se týká zneužívání lidské bídy. Pouze mají méně příležitostí a ruce více svázané strachem z policejního stíhání. Vraťme se však k problematice slumů. Jistě již mnohé z nás napadla otázka, jak těmto lidem pomoci. Samozřejmě, ideální by bylo odstranit příčiny vzniků slumů. Zvýšit pracovní příležitosti na venkově a zabránit tak přílivu obyvatelstva. Současným obyvatelům slumů pak zajistit možnost slušné obživy sebe a své rodiny. Jenže k tomu nikdo z nás nikdy nebude mít potřebnou moc a prostředky. Mnozí z nás to na tomto místě tedy vzdávají a na svou omluvu prohlašují, že tento problém stejně nemohou vyřešit. Podívejme se však, jaký postoj k nejubožejším obyvatelům slumů zaujala Matka Tereza, jejímž blahoslavením (r. 2003) nám ji Církev dává za vzor. Současný papež Benedikt XVI. pak ve své encyklice „Deus caritas est (Bůh je láska)“ několikrát jmenuje Matku Terezu ve společnosti velkých světců milosrdné lásky, kteří jsou nám světlem na cestě ve škole lásky.
1
Jakub Zahradníček: Street Kids v Nairobi: život v prachu smetiště a lepidla, 2.3.2009. Lidé a Země http://www.lideazeme.cz/clanek/street-kids-v-nairobi-zivot-v-pachu-smetiste-a-lepidla 2 http://tusicisny.blog.sme.sk/c/197660/Skutocny-milionar-z-chatrce.html 3 Žadatelky o azyl a obchod s lidmi, Výzkumná zpráva pro úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, oddělení pro Českou republiku, www.unhcr.cz/dokumenty/vyzkum_02.pdf
6
Příklad Matky Terezy Matka Tereza (středoškolská profesorka dějepisu a zeměpisu) vždy jednala velmi konkrétně. Pokud viděla podvyživené dítě, nepřemýšlela o tom, co vede k problému podvýživy a jak tento problém odstranit, ale snažila se sehnat jídlo, aby toto hladové dítě nakrmila. Podobně, když potkala nemocného či malomocného. Matka Tereza vyučovala od svých osmnácti do třiceti sedmi let na střední škole pro děvčata z bohatých vrstev. Když tuto školu opustila, aby sloužila a pomáhala nejchudším obyvatelům slumů, jistě si nedělala iluze o tom, že svou prací vyřeší problém všech nejubožejších obyvatel Kolkaty. Měla však jistotu, že v každém jednotlivém chudákovi slouží přímo Kristu. Práce ve slumech: Matka Tereza začínala svou práci pro nejchudší mezi zavšivenými, otrhanými a špinavými dětmi ve slumu Motijhil. Učila je bengálské abecedě a poučovala o hygieně. Pokud to bylo potřeba, sama obcházela rodiče a přesvědčovala je, aby poslali děti do její školy. Když se dozvěděla o někom, kdo je nemocný nebo již dlouho nejedl, sama jej navštívila v jeho chatrči. Pro její činnost jí brzy začali lidé říkat „sestra ze slumů“. Matka Tereza se potkává se všemi myslitelnými chorobami (zejména malomocenstvím a tuberkulózou) a snad veškerou myslitelnou bídou světa (sama onemocněla tuberkulózou, malárií, zápalem plic, opakovaným infarktem). Na hromadě odpadků nachází polomrtvou ženu, jejíž tělo je ohlodáno potkany. Mezi odpadky na smetišti vyhledává pohozené děti, odložená novorozená miminka, a to i taková, která přežila svůj potrat. Ve stokách nachází umírající lidi s nepředstavitelně zapáchajícími ranami, které se hemží larvami hmyzu, v bídné chatrči pak malomocnou ženu bez prstů, kterou vlastní rodina vypudila z domu. Pro tuberkulózní pacienty zařizuje provizorní ošetřovnu. Mezi jejími pacienty převládají ti obyvatelé slumů, kteří si vydělávají na živobytí jako rikšové či nosiči břemen na tržištích. Co pacient, to příběh o těžkém životě plném dřiny za nepatrnou mzdu, která sotva stačí jejich rodinám. Nikdo z těchto pacientů nemá prostředky a možnosti léčby této silně infekční a zákeřné nemoci. S každým pacientem zachraňuje Matka Tereza také jeho manželku a děti před ještě větší bídou. To platí i o péči Matky Terezy o malomocné. Těm posílá na pomoc mobilní ambulantní ošetřovny a později se jí daří zakládat i celé vesničky pro malomocné, které zahrnují nejen ošetřovnu a nemocnici, ale také školu pro děti a dílny pro vyléčené, ale nevratně zmrzačené malomocné. I kdybychom zachránili pouze jednoho člověka ... : Matka Tereza viděla v každém, a obzvláště v chudém a ubohém, samého Krista, kterému se rozhodla celým svým životem sloužit. To by také mohla být nejlepší odpověď na často se opakující námitku, že stejně svou pomocí nezachráníme všechny. Pokud však vidím ve svém bližním Krista, jak mu mohu odmítnout pomoc? Copak nás nezajímají jednotlivci, ale jen řešení problémů? Copak neposkytneme ošetření členu rodiny jenom proto, že nemůžeme vyléčit všechny nemocné? A nedáme najíst jednomu našemu hladovému dítěti jenom proto, že není v našich silách nakrmit všechny hladovějící děti? Jednou se Matky Terezy někdo ptal, zda by nebylo lépe učit lidi chytat ryby, než jim je dávat. Na to Matka Tereza mu odpověděla, že její lidé se neudrží na vlastních nohou, natož aby dokázali udržet prut a pokoušeli se něco chytit. Ale až zesílí, pak mu tyto lidi pošle a on je bude učit chytat Matka Tereza s nejchudšími z chudých ryby. Matka Tereza by jistě neodporovala svatému Augustinovi, který učí: „Je dobré dát hladovějícímu chléb, ale ještě lépe je zajistit, aby již nemusel hladovět.“ Nicméně poznala, kde je její místo a co je její poslání. K tomu, aby se odstranily příčiny nelidských podmínek života těch nejchudších ve slumech, by bylo zapotřebí velkých a rozsáhlých změn v nespravedlivém uspořádání společnosti. A k těmto změnám 7
je zapotřebí nejen peněz, ale také politické moci. A zatímco by člověk dělal politiku, před jeho prahem by umírali Lazarové (Lk 16,19-31), kterým neměl čas pomoci. Matka Tereza proto slouží těm, kteří potřebují pomoc tady a teď. Svou prací a láskyplnou péčí zvěstuje svou lásku k lidem, která je založena na vroucí lásce k Bohu. Vždyť láska je to hlavní, co naší společnosti chybí. Kdyby bylo na světě dostatek lásky a dobré vůle, všechny problémy světa (i ty nejpalčivější) by mohly být mírumilovně vyřešeny. Sama Matka Tereza pak říká, že při rozhovorech s mocnými tohoto světa nedává detailní návody, co by měli udělat. Ale snaží se s nimi mluvit o lásce.
Pane, co chceš, abych učinil? Kéž je nám blahoslavená Matka Tereza příkladem, že nemáme propadat beznaději, i když budeme stále slýchat o bídě miliard našich bratří sester. Vždyť pomoci třeba jen jednomu jedinému nejubožejšímu znamená pomoci samému Kristu. A to přece není málo! Nezapomeňme také, že proti světové bídě nebojují pouze ti, kteří se osobně věnují ubohým, ale i ti, kteří plní ruce těchto „bojovníků na první linii“. A nezastupitelnou roli mají i všichni ti, kteří sice nemají ani prostředky, ani zdraví, ale svými přímluvami u Boha, povzbudivými vzkazy a jinou morální podporou posilují paže „bojovníků“ i jejich „zásobovatelů“. Vždyť tváří v tvář veškeré hmotné i mravní bídě světa se tak snadno ztrácí odvaha a ďábel má velký zájem na tom, aby armáda bojující proti bídě svůj boj konečně vzdala. Vždyť není naší zásluhou, že „my máme“, a není chybou těch nejubožejších, že „oni nemají“. Nezapomeňme, že kdo více dostal, od toho se také bude více požadovat. S příkladem Matky Terezy před našima očima se společně se svatým Pavlem ptejme: „Pane, co chceš, abych učinil?“ Blahoslavená Matko Terezo, přimlouvej se za nás!
3. HIV/AIDS Sedmiletý Kalilo nemá maminku ani tatínka, zemřeli na AIDS. V Zambii, kde žije společně s babičkou, je každý šestý dospělý nakažen virem HIV. Každá rodina v jejich vesnici je nějak postižena touto chorobou. Nedávno zemřelo ve vedlejší chatrči dvouměsíční miminko. Jeho maminka zemřela na AIDS a rodina neměla prostředky, aby sehnala nějakou náhražku mateřského mléka. V protější chatrči zase často trpí hladem. Otec rodiny je nakažen virem HIV a již nemá sílu pracovat na poli.
Situace ve světě Odhaduje se, že na celém světě je nakaženo virem HIV kolem 33 milionů lidí.4 Drtivá většina z nich žije v rozvojových zemích Afriky a Asie. Ročně z těchto nakažených na následky onemocnění AIDS umírají více než 2 miliony lidí. Kolem 2 milionů nakažených v roce 2007 tvořily děti. Každý den se jich nakazí asi 1800. Nejpostiženější oblastí je Afrika na jih od Sahary, na kterou připadá asi 23 milionů (67%) nakažených HIV a žije tam téměř 90% všech nakažených dětí na světě. Indie má podle některých odhadů 2 až 3 miliony,5 podle jiných až 5 milionů nakažených.6 Nejvíce postižených je mezi lidmi v produktivním věku (15 – 49 let). V České republice je evidováno 1189 osob7 nakažených virem HIV a tento počet neustále stoupá. Odhaduje se, že ve skutečnosti je jich třikrát až desetkrát více (12 000). Výrazně horší situace je v nedaleké Ukrajině, kde se počet nakažených odhaduje na 400 000.8 Model viru HIV Onemocnění HIV/AIDS není zdaleka pouze problémem zdravotním, ale také společenským a ekonomickým. Postiženi nejsou jen sami nakažení, ale celá rodina, zejména děti. A teď si uvědomme, že v některých zemích generace rodičů doslova vymírá na tuto nemoc (viz Tabulka 1). 4
Národní program boje proti AIDS v České republice, http://www.aids-hiv.cz/udajevesvete.html Lakhashe S., Thakar M., Godbole S., Tripathy S., Paranjape R. (2008): HIV infection in India: epidemiology, molecular epidemiology and pathogenesis. Journal of Bioscience. 33:515-525. 6 Godbole S., Mehendale S. (2005): HIV/AIDS epidemic in India: risk factors, risk behaviour & strategies for prevention & control. Indian Journal of Medical Research. 121: 356-368. 7 Národní program boje proti AIDS v České republice, http://www.aids-hiv.cz/udajevCR.html 8 AIDS: Jistý si nemůže být nikdo. http://clovekvtisni.cz/index2.php?parent=&sid=&id=329&idArt=683 5
8
V roce 2007 ztratilo v subsaharské Africe jednoho nebo oba rodiče vinou HIV/AIDS kolem 12 milionů dětí.9 Kdo se o tyto děti postará? Někdy příbuzenstvo, mnohdy však tyto děti, často samy nakažené, končí na ulicích velkých měst. Děti bývají kvůli své nemoci, nebo dokonce jen kvůli tomu, že v jejich rodině je někdo nakažen, odmítány ve školách, nemocnicích nebo sirotčincích. Potom se stávají snadnou kořistí pro místní gangy, jsou nuceny k prostituci nebo k otrockým pracím.10
Stát
% dospělých (15 až 49 let) žijících s HIV/AIDS
Svazijsko Botswana Lesotho Zimbabwe Jihoafrická rep. Namibie
38,8% 37,3 % 28,9 % 24,6 % 21,5 % 21,3 %
Počet lidí žijících s HIV/AIDS (včetně dětí) 220 tisíc 350 tisíc 320 tisíc 1,8 milionu 5,3 milionu 210 tisíc
Počet úmrtí v důsledku AIDS v 2003
Počet dětí osiřelých v důsledku AIDS
17 tisíc 33 tisíc 29 tisíc 170 tisíc 370 tisíc 16 tisíc
65 tisíc 120 tisíc 100 tisíc 980 tisíc 1,1 milionu 57 tisíc
Tabulka 1: Nejpostiženější země v Africe, údaje na konci roku 2003 (zdroj: UNAIDS)
Co to je HIV/AIDS Původcem onemocnění AIDS je virus známý pod zkratkou HIV (Human Immunodeficiency Virus, neboli virus lidského selhání imunity). Tento virus napadá v těle člověka buňky odpovědné za řízení obranyschopnosti, a tak postupně snižuje schopnost organismu bránit se různým nakažlivým onemocněním, nebo také třeba rozvoji rakovinových nádorů. Samo onemocnění AIDS (Acquired Immuno Deficiency Syndrome, syndrom získaného selhání imunity) je až poslední fází nákazy virem HIV, kdy si obranyschopnost organismu již nedokáže poradit ani s nákazami, které pro zdravého člověka nepředstavují žádný problém. Rozlišují se dva základní typy viru, které se označují HIV-1 a HIV-2. HIV-1 je zodpovědný za většinu případů na celém světě, snadno se přenáší a hlavní cestou přenosu je pohlavní styk. HIV-2 se vyskytuje jen v některých oblastech, nemá sklony k většímu šíření a hlavní cestou přenosu je patrně kontakt s krví obsahující tento virus (používání stejné Kaposiho sarkom v ústech injekční jehly několika narkomany, krevní transfúze).11 nemocného AIDS
Přenos Způsoby přenosu viru HIV souvisí s jeho chováním v organismu. Jelikož napadá krevní buňky (zejména T lymfocyty a makrofágy) zodpovědné za obranyschopnost a množí se v nich, čas od času se z nich uvolňuje, aby napadal další a další buňky, představuje krev nakažených osob velké riziko. K přenosu krví dochází zejména u narkomanů při používání stejných injekčních jehel několika lidmi. Uvádí se, že značný počet nakažených padá na vrub opakovaně používaných injekčních stříkaček u lékaře.12 V minulosti, dokud nebylo zavedeno povinné testování krve dárců na přítomnost viru HIV, docházelo také k přenosu nákazy cestou krevních transfúzí. Tento přenos bývá dodnes pozorován v rozvojových zemích, kde krev dárců není vždy testována.13 Virus HIV se však vyskytuje i v mužském semeni a v poševním sekretu žen a přenáší se pohlavním stykem. Právě tento způsob přenosu je v současné době nejčastější a je zodpovědný za hromadné rozšíření onemocnění HIV/AIDS po celém světě.
9
UNAIDS. Report on the global AIDS epidemic 2008: executive summary. UNAIDS Geneva. www.unaids.org Indie: Zneužívání dětí podporuje šíření AIDS. http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?x=192719 (přístup 9.11.2009) 11 Gomes P., Abecasis A., Almeida M., Camacho R., Mansinho K. (2003): Transmission of HIV - 2. The Lancet Infectious Diseases. 3:683-684. 12 http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/185637-kazdy-paty-african-se-nakazi-hiv-u-lekare.html 13 Sehgal S. (1998): HIV epidemic in Punjab, India: time trends over a decade. Bulletin of the World Health Organization, 76(5):509-513 10
9
Nakazit se však mohou i děti, a to jak před narozením (přestupem viru přes plodový koláč), tak během porodu. Jelikož se virus vylučuje také mlezivem (sekret mléčné žlázy tvořený těsně kolem porodu, postupně se mění na mateřské mléko) a mateřským mlékem, mohou být děti nakaženy také kojením14.
Stádia onemocnění Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se průběh onemocnění po infekci virem HIV klasifikuje do čtyř stádií podle přítomnosti různých příznaků a přidružených nákaz.15 Po nakažení se u části lidí projevuje tzv. retrovirový syndrom (virus HIV patří do čeledi Retroviridae), který se podobá chřipce, často trvá i několik týdnů a samovolně odeznívá. Následuje období, kdy organizmus svádí občasné boje s pomalu, ale jistě se množícím virem; příznaky nemusejí být žádné, a to po mnoho let. Čtvrté stádium je již rozvinuté onemocnění AIDS, které se projevuje celkovým chátráním organizmu. Z přidružených Kambodža - HIV pozitivní pacienti nákaz a dalších doprovodných stavů bývají časté plicní nemoci (tuberkulóza, zápal plic), nemoci nervové soustavy (poškození mozku virem HIV, zánět mozkových blan), plísňová a parazitární onemocnění (kandidiáza, toxoplasmóza), nebo také nádorová onemocnění (Kaposiho sarkom, rakovina děložního krčku).
Léčba Onemocnění HIV/AIDS se dosud nedá vyléčit. Léky (antiretrovirotika), kterých se dnes používá, velmi dobře zpomalují množení viru v těle, ale nedokáží zlikvidovat virus ukrytý v buňkách. Je třeba kombinovat několik léků. Také dosud neznáme očkovací látku. Léčený člověk může virus dále šířit. Léky používané proti HIV/AIDS jsou velmi drahé, a i když je už některé z rozvojových zemí poskytují díky zahraniční pomoci pacientům zdarma, rozhodně se nedostává na všechny potřebné. Průměrný podíl lidí, kterým se léčba dostane, nedosahuje například v afrických zemích ani 40%. V Indii se podle odhadů dostane léků pouze asi 18% nakažených lidí.16 Problémem také je, že tyto léky se musí brát pravidelně po celý život.
Prevence Nejspolehlivějšími prostředky při prevenci sexuálního přenosu HIV je předmanželská zdrženlivost a manželská věrnost.17,18 V prevenci přenosu viru HIV krevní cestou je potřeba bezpodmínečné testování krve dárců na přítomnost viru HIV v jejich krvi a důsledné neopakované používání jednorázových krevních stříkaček a jehel. Prevenci přenosu viru HIV z matky na dítě je třeba provádět v těhotenství, při porodu i po narození dítěte. Podávání léků během těhotenství snižuje hladinu viru HIV v matčině krvi a snižuje tak riziko nakažení dítěte. Vyloučit ho nicméně nedokáže. Porod se někdy doporučuje provádět císařským řezem. Je nutno rozvážit riziko nakažení dítěte virem HIV a riziko císařského řezu a jeho komplikací pro ženu a dítě. Po porodu je třeba nekojit a krmit děti mléčnými náhražkami.19 Pokud se nakaženým dětem nedostane léčby, polovina z nich se nedožívá dvou let života.20
14
Thorne C., Newell M.L. (2007): HIV. Seminars in Fetal and Neonatal Medicine. 12:174-181. WHO case definitions of HIV for surveillance and revised clinical staging and immunological classification of HIVrelated disease in adults and children. WHO Geneva. http://www.who.int/hiv/pub/vct/hivstaging/en/index.html 16 UNAIDS. Report on the global AIDS epidemic 2008: executive summary. UNAIDS Geneva. www.unaids.org 17 Radio Vaticana, Slova Benedikta XVI. o preservativech jsou realistická, překlad z Le Mond, 11.dubna 2009, http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=11110 18 http://www.tyden.cz/nazory/kondomy-proti-aids-nepomahaji_447.html 19 Thorne C., Newell M.L. (2007): HIV. Seminars in Fetal and Neonatal Medicine. 12:174-181. 20 Život bez HIV pro děti v Zimbabwe, http://www.lekari-bez-hranic.cz/forgotten/top10/zimbabwe_HIV_children.php 15
10
Překážky účinné prevence a boje s nákazou HIV/AIDS Výše zmíněné metody ochrany před sexuálním přenosem HIV jsou těžko pochopitelné pro světské organizace, které považují promiskuitu (střídání sexuálních partnerů) za něco běžného. Proto se tyto organizace tolik upínají k prezervativům (kondomům). Často pak podrobují ostré kritice každého, kdo se odváží tvrdit vědecky zjištěný fakt, že kondomy sice při správném používání značně snižují riziko nakažení, nicméně ho stoprocentně nevylučují (dokonce je riziko nakažení vyšší než riziko otěhotnění21), a to obzvláště v tak zamořených oblastech, jako jsou země jižní Afriky. Ukazuje se, že závažným problémem je pak pocit falešné jistoty, který kondom dává.12 Velkým problémem je také nedostatek zdravotníků, ošetřovatelů a dalších lidí dobré vůle, kteří by zajistili rozdělování pomoci mezi potřebné, vyhledávali obyvatele ohrožené nebo nakažené virem HIV. Situace je taková, že mnoho zdravotníků v rozvojových zemích opouští nemocnice a zdravotnická střediska z důvodu nízkého platu, nicméně pacientů naopak přibývá.22 Zdravotničtí pracovníci, zejména v ošetřovnách ve venkovských oblastech, navíc často nemají dostatečné znalosti o této nákaze.23 Nákaza se šíří také díky tomu, že u mnoha obyvatel rozvojových zemí se dosud udržují různé mýty a pověry ohledně této nemoci a mnoho lidí ani o existenci nákazy HIV/AIDS neví. Běžným názorem bývá například, že pohlavní styk s pannou vyléčí nakaženého virem HIV. Je třeba také říci, že zatímco šíření viru HIV je v rozvinutých zemích možné zejména z důvodu uvolnění morálky, v rozvojových zemích tuto situaci komplikují ekonomické a společenské důvody. Velmi časté je, že s manželskou věrností mají problém zejména muži, kteří kvůli své práci jsou odloučeni na delší dobu od rodiny. Muži se pak většinou nakazí při styku s prostitutkou a následně po svém návratu nakazí i svou manželku.18,24 Dostupnost a levnost sexuálních služeb je však způsobena tím, že dívky, mladé ženy, svobodné matky a vdovy nemají často jinou možnost obživy. Prodávají se pouze za kus chleba nebo ovoce, jen aby uživily samy sebe a případně své děti. Můžeme těmto ženám zazlívat, že nechtějí nechat umřít sebe ani své Africký hřbitov obětí AIDS děti? Celosvětově jen asi 10% těhotných žen má přístup k prostředkům, které snižují riziko přenosu viru HIV na jejich dítě.25 Jak bylo výše uvedeno, léky se zdaleka nedostanou všem potřebným. Nekojit znamená pro nejchudší obyvatele rozvojových zemí nechat své děti umírat na podvýživu a průjmová onemocnění. Kvalitní mléčné náhražky pro kojence jsou totiž buď úplně nedostupné, nebo příliš drahé. Aby jejich miminka neumřela, jsou tak matky donuceny je kojit i přesto, že riskují nákazu dítěte virem HIV.26
4. Misionářky a misionáři Matky Terezy mezi lidmi trpícími AIDS Blahoslavená Matka Tereza vždy projevovala lásku a velmi soucítila s lidmi, kteří trpí AIDS a jsou tak vlastně odsouzeni k předčasné a velmi bolestivé smrti. Stejně jako u malomocných pacientů se snažila, aby tito lidé byli vnímáni bez jakýchkoliv předsudků. A právě proto, že se jich společnost stranila, stali se nemocní AIDS, stejně jako malomocní a další vyděděnci, jejími nejmilejšími dětmi. Matka Tereza patřila mezi první, kteří začali pomáhat obětem AIDS. V roce 1985 založila v New Yorku první hospic. Následovaly další hospice v San Francisku, Atlantě a později i v dalších zemích, ve 21
Weller S., Davis K. (2002): Condom effectiveness in reducing heterosexual HIV transmission. Cochrane Database Syst. Rev. (1):CD003255. 22 http://www.lekari-bez-hranic.cz/forgotten/top10/zimbabwe_HIV_children.php 23 Sehgal S. (1998): HIV epidemic in Punjab, India: time trends over a decade. Bulletin of the World Health Organization, 76(5):509-513 24 http://www.lekari-bez-hranic.cz/forgotten/top10/zimbabwe_HIV_children.php 25 UNAIDS. Report on the global AIDS epidemic 2008: executive summary. UNAIDS Geneva. www.unaids.org 26 Musumeci M., Palano G.M., Castronuovo P., Pietra V.,Simpore J., Musumeci S. (2007): Human immunodeficiency virus type-1 and cytokines in colostrum from HIV-infected mothers in Burkina Faso. J Infect Developing Countries, 1(1):25-29.
11
kterých se nedostávalo pomoci obětem AIDS. Lidé postižení AIDS často propadají zoufalství a beznaději. V hospicích Matky Terezy však umírají pokojní a usmíření.
Shanti Bhavan Domov Shanti Bhavan (Dům míru) byl otevřen v roce 1998 pro pomoc 15 lidem trpícím tuberkulózou. Během let přicházel do domova narůstající počet obětí AIDS. Nyní tam Misionáři lásky pečují o lidi nemocné nebo umírající na choroby spojené s AIDS. Bratr Yesudas říká: „Je nás zde pět bratří a třicet pacientů, všichni ve věku kolem třiceti let. Podle měřítek světa jsou tito muži příliš mladí, aby zemřeli. Úkolem nás Misionářů lásky, kteří pracujeme s těmito mladými muži, je dát jim naději. Jsem obklopen mnoha lidmi, kteří na mě upírají svůj zrak, jak uvnitř, tak okolo Shanti Bhavanu. Třeba Mitu Sahoo, který zemřel ve věku dvanácti let na onemocnění spojené s AIDS. Držel mou ruku a díval se na mě zdrceně: ,Co jsem udělal, že musím procházet tímto utrpením?‘ Život mu přinesl pouze bolest, soužení a pocit marnosti.“ Bratr Yesudas pokračuje: „Každý den nás Bůh volá, abychom byli svědky života a naděje v situacích, kdy musíme čelit smrti. Matka Tereza nám vždy říkala, že Misionáři lásky jsou povoláni být Misionáři Boží lásky a jeho slitování a jeho přítomnosti ve světě. Musíme přinášet naději lidem, kteří jsou často ve zdánlivě beznadějné situaci.“ „Mezi trpícími a potřebnými jsem si uvědomil, že pouze prostřednictvím lásky si plně uvědomujeme, že jsme lidé. Čím více se stáváme lidmi tím, že milujeme jiné, tím více poznáváme Boha, který se stal člověkem, aby nás vykoupil.“ „Zde v Shanti Bhavanu denně vídám bolest a pokoření lidí trpících HIV/AIDS. Často se divím, jak mohu stále ještě věřit v příslib Boží ochrany, když recituji Žalm 91: On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránil na všech tvých cestách. Ptám se sám sebe, kde byla Boží ochrana, když ji tito lidé nejvíce potřebovali. Kde jsou jejich andělé?“ „Jak jsem tak přemýšlel o těchto otázkách, uvědomil jsem si soucit a něžnost Boží ochrany, která proudí skrze ruce HIV pacientů, kteří společně s námi pomáhají svým postiženým bratřím a sestrám. Uvědomil jsem si tu zvláštní krásu vlídnosti, kterou mají naši spolupracovníci a která je činí vskutku anděly pro nemocné. A tak jsem přišel k poznání, že Bůh je Bohem těch, kteří mají zdrcené srdce. Bohem těch, kteří mají zdeptaného ducha a ztýrané tělo. Toto jsou jeho svatyně, kde přebývá jeho přítomnost – ne relikvie mrtvých anebo oltáře zbudované lidskýma rukama.“ „Uprostřed vší smrti a utrpení je v Shanti Bhavanu naděje a život. Třebaže většina těchto lidí ví, že jejich konec je blízký, nepoddávají se beznaději a sdílejí bolest a úzkost s ostatními. Pečují o ostatní, naslouchají jim, a také prosí Pána o dobré zdraví pro bratry.“ Zdroj: http://www.asianews.it/index.php?l=en&art=11081 , http://www.asianews.it/index.php?l=en&art=14020
Nemocní AIDS v hospici Misionářek lásky v San Francisku, USA
12
5. Raoul Follereau: Sám nemůžeš být šťasten Přinášíme opět několik úryvků z knih tohoto velkého francouzského ochránce malomocných. Raoul Follereau v nich vzpomíná na hrdiny lásky, kteří se často zřekli něčeho příjemného, někdy velmi potřebného i srdci drahého, aby mu pomohli postavit městečko Adzopé pro malomocné v pralese africké republiky Pobřeží slonoviny. Do jeho rukou vložili dobří lidé 3 miliardy starých francouzských franků. Protože věděl, že tyto peníze vyšly většinou z peněženek chudých, přijímal je na kolenou. Ne, maminko „Chceš, bonbón?“ – „Ne, maminko.“ – „Čokoládu, lízátko?“ – „Děkuji, maminko.“ – „Tak řekni, co bys chtěla k svačině?“ – „Nic, maminko. Ale snad přece.“ – „Tak dobře. Řekni to.“ – „Chtěla bych místo toho raději peníze.“ – „A co si s nimi počneš?“ – „Dám je na malomocné.“ Podobné dialogy se opakovaly po tisících v četných místech a vesnicích Rakouska; desetitisíce rakouských dětí se zřekly zákusku, nějaké pochoutky nebo sladkosti, aby tím bylo pomoženo některému malomocnému daleko, daleko od jejich domova; lidem, které nikdy neviděly. Raoul Follereau Uspořádaly velmi dojemnou a pohnutou slavnost a předaly mi částku 2 200 000 (1903 -1973) francouzských franků. Kolik to asi bylo svačin, bonbónů, čokolády… Po celý svůj život budu na tento den vzpomínat. Rád bych jim byl vysvětlil, že udělaly něco nesmírně velkého, nádherného, něco, co má nekonečně větší cenu než ohromná částka peněz, kterou sebraly. Rád bych jim byl poděkoval; a zatím děkovaly ony za to, že jsem k nim přišel. Viděl jsem jejich učitele: byli šťastni, přešťastni. K tomuto štěstí se nedalo již nic připojit. Pronesl jsem několik slov, bezvýznamných slov, aby nebylo znát, že pláču radostí. Dva snubní prsteny Navštívil mě mladý přítel a vyprávěl mi: „Za necelý jediný rok jsem ztratil matku a otce. Nyní jsem zcela sám a nemám již nic, co by mi bylo milé a drahé. Mám pouze snubní prsteny svých zemřelých rodičů. Dávám vám je pro malomocné.“ Pak se rychle vzdálil, abych neviděl slzy v jeho očích. A já jsem ho nezdržoval, aby neviděl zase moje slzy. Tyto snubní prsteny, tyto symboly nejdojímavější a nejvyšší lásky, jsem velmi často ukazoval. Nyní je však již ukazovat nemohu, neboť jsem je daroval – podle přání našeho přítele. Návštěva Po jedné mé přednášce v okolí Paříže přišla ke mně chudá, skromná žena, žijící osaměle a v ústraní, a zašeptala mi: „Chtěla bych s vámi mluvit, ale úplně o samotě.“ Dnes ráno tedy přišla do mé kanceláře a řekla mi: „Je tomu již hodně dávno, kdy jsem vás slyšela poprvé mluvit. Od onoho dne však jsem téměř posedlá myšlenkou vám pomoci, abyste vyhrál bitvu, kterou vedete s malomocenstvím. Pro své živobytí nemám nic víc než starobní důchod a ten mi stačí, abych mohla být živa. Protože však mám v sobě ještě dost síly, mohu občas leckde pracovat jako pomocnice v domácnosti. A co si vydělám, ukládám již několik let stranou pro malomocné. Moje pracovní hodiny jsou tedy věnovány malomocným, a zde vám pro ně přináším a předávám tyto úspory.“ Pak vyňala ze své staré kabelky malý balíček. Otevřel jsem jej: bylo v něm 50 000 franků. Padesát tisíc franků! V tehdejší době to pro pomocnici v domácnosti znamenalo 400 pracovních hodin. Takto se tato prostá žena Malomocní muži a ženy, o které pečují Misionáři lásky zříkala několikaměsíčního přilepšení a blízko Kolkaty v Titagarhu bezpochyby velmi často i něčeho nezbytného, aby mohla pomáhat jiným, nešťastným lidem, které nikdy neviděla a neuvidí… (citováno z knihy Sám nemůžeš být šťasten, knihu Vám rádi půjčíme). 13
6. Pastýř a mučedník arcibiskup Oscar Romero (1917 - 1980) „Církev zrazuje svou lásku k Bohu a věrnost Evangeliu, pokud přestane být obránkyní chudých. Pokud přestane být tou, která zušlechťuje každý oprávněný boj za spravedlivější společnost a která připravuje cestu pro opravdovou vládu Boží v našich dějinách.“ (Oscar Romero, 6. 8. 1979)27
Salvador Salvador je malý, hustě osídlený stát ve Střední Americe. 85% jeho obyvatel se hlásí ke katolické víře. Na počátku 20. století byla ekonomika Salvadoru založena především na produkci kávy, která se ve velkém vyvážela ze země. Oscar Arnulfo Důležitost produkce kávy vedla k zavádění velkých plantáží a koncentraci půdy do Romero, rukou pouhých 14 rodin. Drtivá většina obyvatel pak byli bezzemci, bez jakékoliv salvadorský naděje na získání půdy28, odkázáni na otrockou práci na plantážích. Tato situace arcibiskup vedla ke společenským nepokojům, neboť chudí lidé se dožadovali zejména spravedlivé mzdy, pozemkové reformy a svobody projevu. Vlastníci půdy se však opírali o diktátorské režimy, které udržovaly pořádek a likvidovaly své odpůrce prostřednictvím armády. Každý, kdo se odvážil pozvednout hlas proti této situaci, byl nemilosrdně odstraněn. Brutální vraždy byly na denním pořádku. „Jako kazatel a salvadorský občan se stydím, že shromáždění lidí jsou neustále masakrována, a to jenom proto, že v ulicích protestovali za spravedlnost a mír… Není zapotřebí útočit na demonstranty, kteří požadují spravedlnost, je zapotřebí vyslechnout jejich hlas.“ (Oscar Romero)29 Pronásledování se samozřejmě nevyhnula ani Církev. Zejména ti kněží, řeholníci a řeholnice, kteří se ujímali chudých a nebáli se kritizovat uspořádání společnosti a státní zločiny. Takoví byli mučeni, zabíjeni nebo vypovězeni ze země. Do jejich zavazadel, far a klášterů byly často podstrčeny zbraně a oni byli odsouzeni jako zakuklení marxističtí teroristé. Nemohla chybět také lživá kampaň, která měla ukázat kněze jako podvodníky, kteří žijí z hlouposti lidí. Z vrtulníků byly shazovány letáky s výzvou: „Buď vlastencem – zabij kněze“. Hromada mrtvých po řádění eskadron smrti
Arcibiskupem
Oscar Arnulfo Romero se narodil 15. srpna 1917 v malém městě Ciudad Barrios na hranici Salvadoru a Hondurasu. Měl sedm bratří a sester, jeho matka byla dobrá, tichá, hluboce zbožná. Ve 13 letech vstoupil do semináře. Studoval v Salvadoru a v Římě. V roce 1942 byl vysvěcen v Římě na kněze a po návratu do své země v srpnu 1943 začíná sloužit ve farnosti Anamorós a potom v třetím největším městě Salvadoru, v San Miguel, kde působil 20 let. Byl přísný kněz, hluboce zbožný, zdravého učení a se zvláštní láskou k chudým. Povahou byl plachý, skromný, soucitný a pokorný, konzervativní v myšlení i v jednání. V roce 1970 je jmenován pomocným biskupem, v roce 1974 biskupem diecéze Santiago de Maria. Jeho biskupské heslo znělo „Spolucítit s Církví“. V sedle koně procestoval svou diecézi, aby poznal osudy svých lidí. Každý den vídával umírající děti, protože jejich rodiče neměli peníze na penicilin. Mluvíval Romero s papežem Pavlem se sedřenými nádeníky, kteří dostávali méně než polovinu své mzdy a VI. Papež jej povzbuzoval kteří byli surově zbiti, když žádali zaplacení dlouhých přesčasů. Romero na cestě služby Církvi a věnoval mnoho diecézních i svých prostředků ke zmírnění té trpícímu salvadorskému nejkřiklavější bídy. Cítil však také, že není v pořádku, když chudí lidu dostávají pomocí milodarů jenom zčásti zpět to, co jim bylo ukradeno 27
U.S. Catholic, Archbishop Oscar Romero, http://www.uscatholic.org/oscar_romero Salvador, http://geography.upol.cz/soubory/lide/fnukal/KGG_RGAM_Salvador.htm 29 Katolícke noviny, 11.1.2004, http://www.katnoviny.sk/Kn_2004/02_2004/publicistika.htm 28
14
nespravedlivě nízkou mzdou a vykořisťovanou prací. Na obranu chudých však ještě veřejně nevystupoval. 23. února 1977, kdy v zemi již doutná občanská válka, se stává Romero arcibiskupem. Jeho volba byla zklamáním, přímo zděšením zejména pro progresívní kněze, kteří se snažili zasazovat o práva zbídačeného obyvatelstva. Romero byl totiž známý jako zbožný knihomol, který se soustředil na vnitřně prožívanou víru a který kritizoval kněze, kteří se dali strhnout k politice. Jeho volbu však naopak přivítala jak tehdejší vláda, tak konzervativní biskupové, kteří byli zvyklí na to, že Církev má stát při státních mocenských strukturách. Vražda Romerova přítele: Jen tři týdny po Romerově jmenování 12. března 1977 byl zavražděn jeho dlouholetý osobní přítel, jezuitský kněz Rutilio Grande, jeden ze zakladatelů Federace křesťanských rolníků, která bojovala za práva salvadorských chudých. Zaplatil životem za to, že řekl na adresu velkopodnikatelů, kteří bezohledně vykořisťovali chudé rolníky, a přitom se vydávali za katolíky: „Žrádlo vašich psů je lepší než jídlo, které jedí děti chudých campecinů (rolníků).“ (I v dnešní době je zahanbující porovnat, jak se mají psi v České republice a jiných rozvinutých zemích ve srovnání s třemi miliardami chudých lidí ve třetím světě a nenarozenými.) Grande byl zavražděn cestou na mši svatou společně s jedním starcem a sedmiletým ministrantem. Romero ještě v noci odcestoval na místo vraždy. Jak asi musel být pohnut, když viděl mrtvolu svého přítele. Když potom při zádušní mši stál ve venkovském kostele, který byl do posledního místečka zaplněn, nemohl nevnímat nevyslovenou otázku vesničanů: „Budeš stát při nás tak, jako při nás stál tvůj přítel?“ Na to odpověděl: „Chci vás poprosit o vaše přímluvy a prosby. Chci být věrný svému slibu, že neopustím svůj lid. Chci raději kráčet spolu s ním, i když bych riskoval ztrátu svého úřadu.“ Arcibiskup Romero A svůj slib Romero také splnil. Stal se učitelem a ochráncem svého lidu. v katedrále Věděl, že největším nepřítelem křesťanství v jeho zemi nejsou pohané, ale zbohatlí křesťané, kteří zotročují nemajetné a neváhají bezohledně používat i brutálního násilí pro udržení současného pořádku. Ve svém pastýřském listu říká, že úlohou Církve je následovat Krista ve službě světu, která je vyjádřena jako aktivní zaujetí pro věc chudých. Svým příkladem usiloval vrátit surově vykořisťovaným jejich lidskou důstojnost. Vynakládal všechny své síly, aby chudí neplatili svým životem za bezuzdný přepych boháčů, kteří obsadili nejen hlavní místa ve společnosti, ale i mnohá místa v Církvi „Kristus je mezi pytli a koši rolníků. Kristus je mezi těmi, kteří jsou týrání a vězněni. Kristus umírá hladem společně s dětmi, které nemají co jíst. Kristus je v chudých, kteří prosí, aby Církev vyslechla jejich hlas.“ (Oscar Romero) Hlasem chudých: Romero stále jasněji cítil, že jeho úlohou je být „hlasem těch, kteří žádný hlas nemají“. Jeho kázání informovala a vysvětlovala a měla neocenitelnou hodnotu pro lid. Četným analfabetům nahrazovala noviny. Romero kázával 1,5 hodiny i více, a bylo zjištěno, že ho prostřednictvím arcidiecézní rozhlasové stanice YSAX poslouchalo v celé zemi 73% venkovských a 47% městských obyvatel. Romero nejen vykládal Evangelium a mluvil o Božím království, ale pokaždé také odbočil k aktuální situaci v zemi. Oznamoval zprávy z vesnic, četl dlouhé seznamy mrtvých a nezvěstných a odpovědné lidi označoval jménem. Tato kázání zahanbovala, demaskovala, protestovala, vyslovovala požadavky a obžaloby.30 Mocní nechali tuto rozhlasovou stanici dynamitem dvakrát vyhodit do vzduchu. Prostý pokoj monsignora Romera. Na stolku i na zdi jsou „Kázání, které nepoukazuje na hřích, není fotografie papeže Pavla VI., jehož velmi obdivoval. kázáním ve smyslu Evangelia. Kázání, které 30
Christian Feldmann: Sny začínají žít, Velcí křesťané našeho století, Signum Unitatis 1991
15
lahodí hříšníkům, takže nepociťují svůj hřích, zrazuje Evangelium. Kázání, které neznepokojuje hříšníky a uklidňuje je v jejich hříších, ponechává zemi Zabulon a Neftalí ve stínu smrti.“ (Oscar Romero, 24. 3. 1978) Na velikonoční pondělí roku 1978 otevřel brány kněžského semináře v San Salvadoru pro všechny vysídlené oběti násilí - přestěhovaly se do něj stovky vyhnaných, hladových a týraných lidí. Dále zastavil dostavbu katedrály, dokud nebude nastolen mír a spravedlnost. „Až skončí válka a hladoví budou nakrmeni,“ prohlásil, „potom můžeme pokračovat ve stavbě katedrály“.31 Násilí se stupňuje: Mezitím se stupňoval konflikt mezi chudinou a vládnoucí vrstvou. Vláda se kromě armády opírala o tzv. eskadry smrti. Ty likvidovaly nejen vznikající partyzánské skupiny, ale terorizovaly také civilní obyvatelstvo. Oficiálně se k nim vláda nehlásila, jejich zločiny však nikdy nevyšetřovala. Nad vraždami rolníků se už nikdo, kromě vlastních rodin, nepozastavoval. Každý měsíc přinášel tisíce mrtvých, jejichž rozkládajícími se zmrzačenými těly páchly řeky a odpadní kanály. Od začátku roku 1979 sám Romero dostával každý den dvě až tři, ale později celý štos anonymních výhrůžek smrtí, jestliže nezmění způsob kázání. Stálo v nich např. „Ty bastarde, budeme pít tvou krev“ nebo „Rozdrtíme tě na kousky“, „Tvé dny jsou sečteny“. Někdy byl list beze slov pouze s nacistickým hákovým křížem nebo bílou rukou otištěnou na černém papíře. Do této doby anonymních výhrůžek spadá i jeho nominace na Nobelovu cenu míru za rok 1979. Romero žádal v roce 1980 v otevřeném dopise amerického prezidenta Jimmyho Cartera, aby USA přestaly podporovat násilí a nespravedlnost. Každý den totiž USA Uprostřed mládeže přispívaly 1,5 milionu dolarů ve formě zbraní a armádního výcviku na udržení tehdejší politické situace v Salvadoru. Na adresu USA pak řekl: „To nejlepší, co se nám v Salvadoru může přihodit, je, že nás nechají na pokoji. Tvrdí, že jsme násilníci a teroristé. Církev nepopírá, že lidé jsou různí, ale v sociální nespravedlnosti se nachází hlavní příčina našeho problému. Církev nekáže ani násilí ani nenávist, ale mír není možný bez spravedlnosti.“ Nepochopení a opuštěnost: Romerova žádost americkému prezidentovi zůstala nevyslyšena. Stejně jako výzvy k jeho biskupům. Většina z nich se obrátila ke svému arcibiskupovi zády a poslala v květnu 1979 do Říma dokonce tajný dokument, ve kterém Romera obviňovala z toho, že dělá politiku podněcuje třídní boj a revoluci, je komunista a hledá svou slávu. Na rozdíl od nich však Romero odmítal jakoukoliv politickou funkci, dokud bude trvat násilí proti lidem, jejichž je pastýřem. V Evropě, která byla tehdy vyděšena i pouhým slovem komunismus, však očividně uvěřili tajnému dokumentu jeho biskupů. Romero při své návštěvě Říma v roce 1979 nezískal žádnou podporu, ani když ukazoval fotografie brutálně zavražděných kněží. Později o tom zklamaně vyprávěl: „Byl jsem tam úplně sám. Všichni se na mne dívali, jako kdybych mluvil čínsky.“ „Církev ve svém horlení pro Evangelium poznává, že její místo je při chudých, utiskovaných, vyvržených a že jejich jménem musí mluvit a žádat jejich práva. Ale mnoho lidí, kteří náleží k vyšším vrstvám, má pocit, jako by sami vlastnili Církev. Mají pocit, že Církev je zanedbává a neplní své duchovní povinnosti. Církev už prý neučí věcem duchovním, ale hlásá politiku. Tak to není. Církev ukazuje na hřích a společnost musí naslouchat této žalobě a stávat se takovou, jakou ji chce Bůh.“ (Oscar Romero, 8. 7. 1979)
Atentát
Kaple, v níž byl Romero ve chvíli obětování chleba a vína zastřelen. 31
V lednu 1980 zasáhla armáda proti pokojné manifestaci odborů, výsledkem akce bylo 24 mrtvých. Podobných masakrů vykonaných oficiální armádou přibývalo. V reakci na tyto události pronesl Romero 23. března 1980 v katedrále památná slova proti utlačovatelům národa: „I když jsou pokřtěni, i když chodí na mši svatou, nepatří k lidu Božímu, jakmile odmítnou přijmout
http://www.fatherjohndear.org/, článek: „Oscar Romero, 25 Years Later"
16
požadavky Evangelia s konkrétními důsledky.“ Otevřeně vyzval vojáky, národní gardisty a policisty, aby odmítli plnění rozkazů, které jsou nemorální a odporují Božímu přikázání. „Žádný voják není povinen poslouchat rozkaz, který se příčí vůli Boží. Boží zákon zní: Nezabiješ! Je nejvyšší čas, abyste opět objevili své svědomí a poslouchali ho místo hříšných rozkazů. Bratři, patříte k našemu lidu, a zabíjíte vlastní bratry a sestry rolníky… Ve jménu Boha, ve jménu trpících lidí, jejichž nářek volá do nebe stále naléhavěji, žádám vás, zapřísahám vás, ve jménu Boha vám nařizuji: zastavte násilí!“ Následující den sloužil Romero zádušní mši svatou za matku svého přítele v malé kapli nemocnice „La Divina Providencia“, ve které bydlel ve skromném bytě. Ve svém kázání mimo jiné řekl: „Je marné milovat sám sebe a chránit se před nebezpečími života. Kdo se jim chce vyhnout, svůj život ztratí. Kdo však se z lásky ke Kristu postaví do služeb druhým, bude žít – jako pšeničné zrno, které Nešťastní věřící umírá, ale jen zdánlivě. Nezemře-li, zůstane samo. Podmínkou úrody je umírání. odnášejí smrtelně Víme, že nikdo neumírá navždy, a že obdrží korunu ti, kdo s hlubokou vírou, zraněného Romera s nadějí a láskou splnili svou úlohu.“ Zatímco kázal, přijel před otevřené dveře kaple červený volkswagen. Muž, sedící na zadním sedadle, zamířil po způsobu odstřelovačů na postavu za oltářem. Střela dum-dum, zákeřná munice, která vybuchuje v těle, zasáhla Romera do hrudi v okamžiku, kdy pozdvihoval chléb a víno a skolila ho přímo k nohám Ukřižovaného. Krev mu vytryskla z úst a uší. Slyšeli ho šeptat slova: „Bože, smiluj se nad vrahy“. Zemřel za několik minut při převozu do nemocnice. „Mučednictví je milostí, které se necítím být hoden. Pokud Bůh přijme oběť mého života, kéž je moje krev semenem svobody a znakem naděje, že svoboda se brzy stane skutečností.“ (Oscar Romero) Pohřeb: K arcibiskupovu pohřbu na Květnou neděli 30. března 1980 se na náměstí před katedrálou shromáždilo na 250 000 lidí, mnozí s palmovými větvemi v ruce. Ve chvíli, kdy mexický kardinál Ernesto Ahumada chválil Romera jako mučedníka Major spravedlnosti, na náměstí vybuchla zápalná bomba, svržená z vládní budovy. Mezi Roberto účastníky pohřbu byly stovky partyzánů. Okamžitě vyňali z ranců a tašek revolvery a D‘Aubuisson, samopaly a začali střílet na vládní budovy. Vypukla panika, smuteční hosté se tlačili do organizátor katedrály, aby tam hledali ochranu. Stále explodovaly bomby, lidé křičeli, nohy jim atentátu klouzaly v kalužích krve, šlapalo se po nich. Rakev s Romerovým tělem se převrhla, víko z ní spadlo. V katedrále hrozilo lidem, že se udusí v kouři a horku. Zatímco na náměstí pokračovala přestřelka – střílelo se tři hodiny a zahynulo 39 lidí a 200 jich bylo zraněno – bylo Romerovo tělo narychlo pohřbeno v kryptě jedné postranní kaple. Biskup diecéze Cuernevaca z Mexika, Sergio Mendez Arceo, řekl po pohřbu novinářům: „Myslím, že bylo příhodné, že biskupové, kteří přijeli na počest Romera, trpěli ve stejné situaci jako jeho lid.“ Občanská válka: V Salvadoru bylo ten den vyhlášeno stanné právo. Je možné se divit tomu, že v zemi propukla občanská válka? Vždyť byl brutálně umlčen hlas toho, který na straně jedné vyzýval k zastavení násilí a na straně druhé tišil nenávist prahnoucí po pomstě. A do těch, kteří se s ním přišli rozloučit, nechali tehdejší vládcové střílet. Válka trvala až do roku 1992 a vyžádala si 75 000 lidských životů, 12 000 zraněných, 8 000 pohřešovaných a zaplavila zemi milionem uprchlíků. Konec této války však situaci chudých příliš nezměnil. 14 rodin vlastní 60 % půdy a 1,3 milionu obyvatel této země (tj. každý pátý) má denní příjem nižší než jeden dolar a bojuje o holé Rakev s Romerovým Pohřeb na Květnou přežití…32 tělem v den pohřbu
32
K výročí smrti arcibiskupa Romea, http://www.blisty.cz/2005/3/25/art22591.html
17
neděli
Závěr Oscar Romero nedělal politické sliby. Nikdy nesliboval svému lidu, že bude konec masakrům, že zajistí spravedlivější řád, nebo pomoc papeže, ani to, že přesvědčí prezidenta USA, aby skončil s vojenskou pomocí Salvadoru. Slíbil však, že bude lid provázet na jeho křížové cestě třeba až k své smrti. Učil, že privilegované místo Církve je mezi těmi, kteří trpí. Slíbil lidu, že Bůh ho nikdy neopustí. To byla radostná zvěst, kterou hlásal. Bude Romero svatořečen?: I když to vypadá, že si Romero v roce 1979 při audienci u Jana Pavla II. s papežem příliš neporozuměl, vše nasvědčuje tomu, že Církev po Romerově smrti brzy pochopila jeho velikost. Byl to sám Jan Pavel II., který dal schválení k započetí procesu svatořečení. V roce 1983 navštívil Romerův hrob a prosil ho o přímluvu u Boha. Popsal ho jako „horlivého pastýře, který položil život za své stádo“. Od roku 1997 je Romero počítán mezi „služebníky Boží“. V roce 1998 - 18 let po smrti - bylo jeho tělo nalezeno neporušené, velmi ohebné. Romerovy spisy a výroky také obstály v teologickém zkoumání Kongregací pro víru, tehdy ještě vedenou kardinálem Josephem Ratzingerem (dnešním papežem Benedictem XVI).33 Ten také nedávno řekl, že si arcibiskupa Romera velmi váží, je přesvědčen, že je mučedník víry a že si nepochybně zaslouží blahořečení.34 Zajímavé je, že po smrti arcibiskupa Romera byl v Salvadoru zaznamenán četný vzrůst kněžských a duchovních povolání. Tabulky s poděkováním Romerovi za vyslyšení Opět se potvrdilo, že „krev mučedníků je semenem nových křesťanů.“ Novým způsobem se tedy naplnilo prohlášení jednoho jezuity, který byl zabit o týden později po Romerovi: „S arcibiskupem Romerem Bůh navštívil Salvador. “ Podle pomocného biskupa San Salvadoru Gregoria Rosa Cháveze35, který osobně poznal arcibiskupa Romera, jedinou opravdovou překážkou v procesu svatořečení mohou být paradoxně církevní představitelé Salvadoru. Mnozí z nich jsou stále přesvědčeni, že oni tenkrát jednali správně, zatímco Romero se vydal na pochybnou cestu. „Když Církev přišla do světa hříchu, aby zachránila a osvobodila, hřích světa vstoupil do Církve a rozdělil ji na opravdové křesťany a na ty, kteří jsou křesťany pouze podle jména a vnějšího chování.“ (Oscar Romero) V mnoha směrech nám může připomenout Oscar Romero dnes již svatořečeného Damiána de Veustera (viz čtvrté číslo našeho Občasníku), který zasvětil svůj život péči o malomocné na ostrově Molokai. Oba neměli za svého života téměř žádné příznivce mezi vládnoucími vrstvami ani v samé Církvi, ale za to je bezmezně milovali jejich lidé. Oba byli obviňováni z toho, že hledají pouze svou slávu a popularitu (ne bohatství, ani peníze!). Oba také nekompromisně odhalovali nespravedlnosti a krutosti vůči svým lidem a nakonec za ně položili svůj život. Oba jsou nám příkladem lásky, která se vydává až do krajnosti. Kéž je chceme svým životem a svou upřímnou láskou k Bohu v jeho nejchudších z chudých následovat. Cesta je následující: Připomínat utiskovaným jejich lidskou důstojnost a z ušetřených prostředků je zachraňovat před předčasnou smrtí.
Ukázky násilí, proti kterému protestoval 33
Wikipedia, Óscar Romero, http://en.wikipedia.org/wiki/%C3%93scar_Romero http://scottdodge.blogspot.com/2007/05/pope-benedict-xvi-on-archbishop-oscar.html 35 The story of a martyr bishop, http://trentagiorni.tripod.com/articoli/us-199802-5a.htm 34
18
Zavraždění salvadorských jezuitů
Vzpomínka na arcibiskupa Romera: Tam, kam vozí mrtvé Márnice v Isidro Menendez byla pověstná. Sem byla posílána všechna mrtvá těla, která byla nalezena na ulici, ve škarpách a na skládkách San Salvadoru. Byly doby, kdy každý den auto na odpadky přiváželo šest až osm mrtvol. Mrtvá těla ležela v márnici, dokud nepřišel někdo, aby je identifikoval. Občas nikdo nepřišel. Lidé se báli, že by z toho mohli mít potíže. Do této márnice odvezli těla kněze Octavia a čtyř chlapců poté, co je 20. ledna 1979 Národní garda zabila v El Despertar. To se brzy rozkřiklo po okolí. Šla jsem tam se svým otcem, který se přátelil s Octaviem již od dětství. Šli jsme do márnice hledat naše mrtvé. Vchod do márnice byl přísně střežen. Monsignore Romero přijel ve stejném okamžiku jako my a ihned vešel do márnice, zdrcen žalem. Octavio Ortiz Lunovi byly v době vraždy 34 roky. Romero ho znal již jako dítě a poté jako seminaristu v San Miguel. Octavio byl prvním knězem, kterého vysvětil. „Kde jsou? Kde jsou?“ s výkřikem vstoupil Romero dovnitř márnice. Nikdo se ho neodvážil zastavit. Gardisté se na něho dívali ode dveří plni zvědavosti, aby viděli arcibiskupa, který přišel na místo duchů. My jsme vešli za ním. Podlaha byla jednou velkou kaluží krve. Bylo tam všech pět mrtvých těl pohozených na podlaze. Stále z nich ještě tryskala krev. Kolem nich byly někteří lidé z naší komunity, kteří dorazili před námi. „Kde je Octavio?“ „Tady, Monsignore.“ Ukázali jsme na jeho mrtvé tělo. Nikdy by mě nenapadlo, že by to mohl být on. Jeho tělo bylo naprosto zploštělé, jeho obličej znetvořen do té míry, že to vypadalo, že snad žádný ani nemá. Tolikrát jsem viděla Octavia při jídle v našem domě, ale stejně jsem ho nemohla poznat. Monsignore Romero si poklekl na zem a vzal do rukou rozdrcenou hlavu Octavia. „To nemůže být pravda. To není on, to nemůže být on…“ Slzy stékaly po Monsignorově obličeji, když držel Octavia s něžnou láskou. „Přejeli ho tankem a roztříštili jeho hlavu, Monsignore.“ „Nemohu uvěřit, že by byli takoví barbaři,“ řekl. Gardisté stáli ve dveřích jako stíny. Monsignorova klerika byla pokryta krví. Kněz Octavio Plakal a držel Octavia ve své náruči. Ortiz Luna, vedoucí „Octavio, synu, dokončil jsi svůj úkol. Byl jsi věrný služebník…“ mládežnických Marichi vešla naprosto rozrušená. skupinek „Nemáš fotoaparát, že?“ zeptal se jí Monsignore. „Ne, tady ne. Je doma.“ „Tak jdi a přines jej. Vyfotografuj pro mne Octavia, tak jak je..., jak ho zřídili... A potom se ujisti, že mají na pohřbu opravdu jeho tělo. Že je to on… Zůstal dále na zemi bez hnutí. Nehýbal již ani s mrtvým tělem Octavia a jen se na něj díval. „Octavio, synu…“ Carmen Elena Hernandez Zdroj: http://caminantesi.blogspot.com/2007/03/san-romero-de-las-amricas.html
7. Ve škole učitelů Církve o majetku a lásce k Bohu Láska k Bohu a k chudým je neslučitelná s bezuzdnou láskou k bohatství a k jeho sobeckému užívání. Svatý kardinál Robert Bellarmino, Učitel Církve, jezuita, v knize Úpění holubice čili o užitečnosti slz píše: „Co učí o lakotě boháčů církevní Otcové:“ ♠ Svatý Basilius v kázání k bohatým na text Evangelia „Zničím sýpky své“ říká: „Což nejsi lupičem ty, jenž pokládáš za vlastní to, co jsi dostal k rozdílení? Hladovému náleží chléb, jejž ty zadržuješ; nahému košile, kterou máš uloženu v komoře, bosému obuv, která se u tebe sesychá, nuzným peníze, jež máš zakopány; proto činíš bezpráví tolika chudým, kolik bys jich mohl podělit.“ ♠ Svatý Ambrož říká v kázání jedenaosmdesátém: „Říkáš však: Jaká nespravedlnost je v tom, když pečlivě uschovám svůj vlastní majetek, aniž usiluji o cizí? Nestydaté slovo! VLASTNÍ říkáš? Co to je? Z jakých skrýší jsi to vynesl na tento svět? A dále: Není větším zločinem vzít majícímu, než odpírat potřebným, když bys mohl udělit a máš přebytek.“ 19
♠ Svatý Jeroným píše v listě k Hedibii k první otázce: „Máš-li více, než potřebuješ k výživě a oblečení, rozdej to a pokládej se v tom za dlužnici.“ ♠ Svatý Jan Zlatoústý volá v homilii třicáté čtvrté k lidu antiochijskému: „Což Bůh od nás žádá něco těžkého nebo obtížného? Chce, abychom proměnili v nezbytné to, co přesahuje nezbytnou potřebu; a chce, aby bylo dobře rozděleno to, co je uloženo nadarmo a bez užitku. A dále: Svého vlastního majetku, člověče, jsi správcem o nic méně než ten, kdo spravuje majetek Církve. A ještě dále: Nepřijal jsi k tomu, abys utrácel v rozkoších, nýbrž abys rozdal v almužnách; máš-li pak vůbec něco svého? Majetek chudých ti byl svěřen, ať jsi jej získal poctivou prací či dědictvím po otci.“ Tolik svatý Jan Zlatoústý, jenž mluví o přebytku, nikoli o tom, co je nezbytné pro vlastní potřebu nebo pro rodinu. ♠ Svatý Augustin píše ve výkladu žalmu 147: „Přebytky bohatých jsou nezbytné pro potřeby chudých; cizí majetek má v držení, kdo má přebytky. Týž autor říká v osmé homilii padesáté knihy homilií toto: Bůh tě poctívá, a jako by ti říkal: Sám dříve vezmi ze společného majetku, co postačí potřebám tvého domu; co zbude, dej Kristu.“ Konečně v padesáté promluvě na Evangelium svatého Jana praví: „Pro tebe jsou to nadbytky, ale pro nohy Páně (chudé) to jsou nezbytné potřeby.“ ♠ Svatý Lev volá v kázání pátém o mešních sbírkách: „Také pozemské a Kardinál Robert tělesné statky pocházejí ze štědrosti Boží, aby právem požadoval počet z toho, Bellarmino, SJ co svěřil neméně k spravování, než k držení.“ (1542-1621) ♠ Svatý Řehoř praví v třetí části Správy pastýřské, v napomenutí dvaadvacátém: „Ti, kteří ani neusilují o cizí, ani nerozdílejí ze svého, mají býti napomenuti, aby si řádně uvědomili, že země, z níž byli vzati, je všem lidem společná, a proto také plodí věci k výživě pro všechny společně, a nadarmo se pokládají za nevinné ti, kdo si společný dar Boží přivlastňují sami pro sebe.“ ♠ Svatý Bernard mluví v dopise čtyřicátém druhém k Jindřichovi, arcibiskupu senskému, takto: „Nám patří, volají chudí, to, co rozhazujete, nám je krutě odnímáno to, co vy zbytečně utrácíte.“ Tak učí svatý Bernard. Nejinak učí i lepší učitelé scholastičtí. ♠ Svatý Tomáš, který vyniká nade všechny ostatní, totiž píše: „Věci, které někteří lidé mají v nadbytku, patří z přirozeného práva chudým.“ (Summa theol. II-II, otázka 66. čl. 7.) Podobně dále: „Pán přikazuje udílet nejen desátek, nýbrž všechny přebytky.“ (Tt. otázka 87. čl. 1. ad 4.) Konečně v komentáři ke 4. knize Sentencí dosvědčuje, že takový je obecný výrok theologů. (4. Sent. d. 15, 2, 4.) Tolik se nám zdálo vhodným krátce citovat z nauky svatých a učených církevních otců, aby se někdo nedomníval, že jsem mluvil příliš stroze a přísně o sdílení majetku s chudými,“ dodává svatý Robert Bellarmino (citováno z knihy Úpění holubice čili o užitečnosti slz, rádi Vám ji půjčíme).
8. Počuli sme slovo Pánovo (Jan 1,1-14)
Na počiatku bolo Slovo a Slovo bolo u Boha a Bohom bolo Slovo. Skrze neho povstalo všetko a bez neho nepovstalo nič z toho, čo povstalo. V ňom bol Život a ten Život bol svetlom ľudí. A toto Svetlo svieti vo tme, ale tma ho neprijala. Povstal človek, Bohom poslaný a nazýval sa Ján. Ten prišiel ako svedok, aby svedčil o Svetle, aby všetci uverili skrze neho. On sám nebol Svetlom, ale prišiel svedčiť o Svetle. Bolo však pravé Svetlo, ktoré osvecuje každého človeka, prichádzajúceho na tento svet. Bolo ve svete a svet skrze neho povstal, ale svet ho nepoznal. Medzi svojich prišiel, a svoji ho neprijali. Otisk Kristovy Tým však, čo ho prijali, dal moc stať sa dietkami Božími, ktorí veria v jeho meno; tváře na Tuktorí sa nezrodili z krvi, ani zo žiadosti tela, ani zo žiadosti muža, ale z Boha. rínském plátně A Slovo sa stalo telom a prebývalo medzi nami... 20
Hovorí sa, že každý začiatok je ťažký. Nuž ani tento náš nebude výnimkou. Máme pred sebou Jánov prológ, ktorý nie je ľahko pochopiť a nie je ľahko vysvetliť. Ale ak spojíme svoju dobrú vôľu s modlitbou – dve veci, ktoré rozhodne nesmú pri čítaní Evanjelia chýbať – určite porozumieme aspoň niečo. A to bude práve to, čo nám pri tejto príležitosti chce Boh povedať. Evanjelista nám tu s radosťou oznamuje, že aj nám dáva Boh prostredníctvom svojho Syna, svojho Slova, možnosť stať sa dietkami a navzájom bratmi; že ponúka svoj blažený a nepomíňajúci život nám, svojim tvorom, aby tak založil jednu veľkú božsko-ľudskú rodinu. Slovo, ktoré je od počiatku u Boha, zjavuje sa v plnosti časov ako Svetlo... A všetkým sa zjavuje. Osvecuje každého človeka, prichádzajúceho na tento svet. Dáva každému možnosť poznať ho, zamilovať si ho a tým sa začleniť do Božej rodiny. Tak sa Slovo stáva Svetlom a Svetlo Životom. Aby sa nám dostatočne objasnil, prebýval medzi nami ako človek; stal sa Telom. A aby sa s nami celkom úzko spojil, stalo sa toto Telo Chlebom, v ktorom prijímame jeho vlastný život. A krv tohto Tela utvára medzi nami nové nadprirodzené pokrvenstvo, rodinné spoločenstvo narodených nie zo žiadosti tela, ani z vôle muža, ale z Boha. A hneď povedľa tohto Slova, Tela, Života a Svetla stojí v Jánovom prológu človek, ktorý nato prišiel na svet, aby o ňom svedčil, aby tak žiaril odrazeným svetlom Kristovým do sveta, ako mesiac žiari do noci svetlom slnka. Má svedčiť vo tmách, že Svetlo je už tu a tak svedčiť, aby všetci skrze neho uverili. Touto Krstiteľovou postavou je zreteľne vyjadrená funkcia aj nás všetkých, čo počúvame toto Slovo, čo vidíme toto Svetlo a dostávame tento Život. Máme aj my ako on vydávať svedectvo o zvestovanej skutočnosti a tak ho vydávať, aby skrze nás aj ostatní uverili. Sestra, brat, zlyhali by sme, keby sme toto Slovo a tento Život neprijali. A zlyhali by sme, keby sme ho ďalej neodovzdávali. A zlyhali by sme – rozumie sa – nie bez následkov. Ak sme z tohto úvodu k Jánovmu Evanjeliu aspoň čiastočne pochopili Boží zámer so svetom a svoju úlohu v ňom, povedzme a nahlas povedzme: Bohu vďaka! (A. Faudenom, Počuli sme slovo Pánovo, str. 16-19)
9. Láska se nedělí, láska se násobí... V sedmém čísle Občasníku jsme přinesli odpovědi maminek velkých rodin na čtyři otázky amerického kněze Franka Pavone, představitele sdružení Kněží pro život (Priests for life). V tomto čísle přinášíme odpovědi na další čtyři otázky. Anglický originál všech otázek a odpovědí je uveden na internetových stránkách, adrese http://www.priestsforlife.org/testimony/motherslargefamilies.htm. 5. Mnoho maminek (a také tatínků), které znám, vyjádřilo údiv i beznaděj, když jsou postaveni před úkol mít doma tři malé děti. Proč je právě tento počet bodem, při kterém se zdá, že se rodiče rozhodují, že už nebudou mít více dětí? (Marion Metz, 9 dětí) Pokud zvládnete své první dítě, je to velká věc. Když máte další dítě, procházíte mnoha pochybnostmi a strachy. To je normální, ale to se uklidní. Život je jiný, ale lepší. Musíme si jen zvyknout na změnu. Chtěli bychom zorganizovat své životy, ale nejde to vždycky. Děti jsou dobrodružství. Je to radostné i srdcervoucí, ale je úžasné, pokud umíte na chvíli odhodit svou malichernost a být pružnou. Je to organizovaný chaos. (Barbara Igou, 12 dětí) Když jsem měla třetí dítě, myslela jsem si: „Bože, vždyť nebudu mít dostatek rukou!“ Děláme si starosti s hloupostmi. Všechno, co je zapotřebí, je prostá víra. (Cathy LeBlanc, 11 dětí) Tři děti – to byl tvrdý oříšek. Vaše ruce jsou plné. A když jsou všechny ještě malé, je snadné se cítit přetíženi. Ale také jsem věděla, že budeme mít více dětí. Pamatuji si, že jsem přemýšlela, že nebudou pořád dětmi, že už bude konec v dohledu. Myslím, že čtyři byly ještě těžší. Nejstarší dítě ještě nechodilo do školky. Bylo znuděné a přivádělo mě k šílenství. Můj manžel zůstával 21
dlouho v práci, takže jsem neměla pomoc, které bych mohla využít. Začínala jsem se vážněji zabývat přirozeným plánováním rodičovství (PPR) a následující tři roky jsme neměli žádné další dítě. To je, proč nám Bůh dává PPR. Tyto tři roky přinesly změnu. Potom jsem měla další dítě a když uběhly další tři roky, přišlo další. Když jsem otěhotněla s posledním, myslela jsem si, že o mně lidé budou mluvit jako o bláznovi – tak stará, a čeká dítě. Ale každý mně tolik podpořil. Byla jsem doslova zaplavena pozitivními ohlasy. Lidé byli tak hodní, dokonce mi i záviděli! Byla jsem tak mile překvapena, protože dnešní společnost velmi snižuje význam velkých rodin. 6. Jiná myšlenka, kterou se dnešní společnost snaží podsouvat rodičům, je, že pokud budou mít hodně dětí, nebudou je schopni všechny milovat tak hluboce, jako by je dokázali milovat, pokud by měli malou rodinu. Co byste řekla o tom? (Cathy LeBlanc, 11 dětí) Mám ráda komiks „Family Circus“ – když tam maminka očekávala čtvrté dítě a někdo se jí zeptal: „Jak rozdělíte Vaši lásku mezi všechny ty děti?“, řekla, že její láska se násobí, a nikoliv dělí. Vaše láska roste takovým způsobem, jakým potřebuje. Bůh dává více lásky, ale musíte být v souladu se svými dětmi. Je snadné na to zapomenout. Ale vždycky jsem se snažila být v duševním souladu se svými dětmi. Jak je to jen důležité, aby to maminka věděla! (Lucille Dippolito, 20 dětí) Když se narodilo devatenácté dítě, rodina ho zahrnula takovou láskou! Dostalo tolik lásky od své rodiny! Pokud by to bylo jediné dítě, nikdy by nedostalo tolik lásky. Pokud ale máte velkou rodinu, děti dostávají tolik lásky od svých bratří a sester! Nic nepřináší více radosti než dítě. 7. Máte seznam 5 nejdůležitějších věcí, které by maminky velkých rodin měly nebo naopak neměly dělat? (Cathy LeBlanc, 11 dětí) Na prvním místě je manželství. Pracujte na svém manželství. Zacházejte se svými dětmi jako s individualitami. Nedívejte se na všechny stejně, každé z nich je tak odlišné. Milujte je všechny stejnou mírou, ale ne stejným způsobem. Poslušnost z lásky, ne ze strachu. Užívejte si svých dětí! 8. Jaké jsou vaše postřehy, kterých jste nabyla během let a které můžete nabídnout jiným rodičům? (Damaris Niewald, 10 dětí) Děti vás naučí víc, než vy naučíte je. Snažte se nešlapat po jejich důstojnosti. Občas dětem naplácám. Dr. James Dobson36 říká, že máte dětem naplácat tehdy, když svévolně neposlouchají. Děti Vás mohou zkoušet a dotírat, strhávat pozornost na sebe. Jak čelím obtížím? Modlitbou. Pokud na ně budu křičet, mohou se uzavřít. Myslím, že mnoho rodičů vychovává děti s netrpělivostí. Známosti jsou možné teprve tehdy, když už jsou připraveni, aby se oženili nebo vdali. Zde ve Spojených státech jsou známosti tak předčasné! Je to jako z Hollywoodu, tak falešné! Moje děti nemohou mít známosti. Nemají mě za to rády, ale to nevadí. To je, o co mne Bůh požádal, abych udělala; rodičovství. Rodičovství je dotazování se Boha, co udělat. Moje děti jsou dost omezovány. Nemohou zůstat přes noc u jiných dětí. Nehodlám riskovat. Štěstí je volba. Poslušnost je také volba. Teddy Roos říká, že jste natolik šťastni, kolik sami chcete být. Život však občas sráží člověka k zemi, ale musíte udělat rozhodnutí, že budete bojovat proti zatrpklosti. Od tohoto rozhodnutí se vás však ďábel bude snažit odradit. (Pokračování v 9. čísle Občasníku)
Ilustrační foto rodiny Amy 36
Americký psycholog – velký zastánce tradičních rodinných hodnot
22
10. Příběh hrdinné maminky Lorraine Allardové „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“. (Jan 15,13) Ve čtvrtém měsíci těhotenství se Lorraine Allard dozvěděla zdrcující zprávu, že trpí pokročilým stádiem rakoviny. Lékaři jí doporučovali potrat s následnou okamžitou chemoterapií. Místo toho Lorraine s nezlomnou odvahou trvala na pokračování těhotenství až do okamžiku, kdy bude její nenarozený syn moci žít. Svému manželovi Martynovi řekla: „Pokud umřu, mé děťátko bude žít.“ Porod císařským řezem byl stanoven na 26. týden (7. měsíc). Lorraine však dostala porodní bolesti a porodila přirozenou cestou o týden dříve. Syn Liam se narodil 18. listopadu 2007. Po porodu nastoupila Lorraine na chemoterapii, ale 18. ledna 2008 zemřela. Pouze několikrát si mohla pochovat svého syna vyňatého z inkubátoru. Její manžel řekl: „Lorraine byla po celou dobu velmi pozitivní - měla sílu za nás oba. Ke konci jsme již věděli, že se věci nevyvíjejí dobře, ale ona se rozplývala radostí, že dala Liamovi život.“
34letý Martyn Allard, technik pracující na ropném poli a žijící v St. Olaves poblíž Great Yarmouth, v Norfolk, ve Velké Británii, a jeho 33letá žena Lorraine měli již tři dcery - Leah (10 let), Amy (8 let) a Courtney (20 měsíců) když se dozvěděli, že očekávají svého prvního chlapce. „Mysleli jsme, že tím bude naše rodina úplná a již jsme žádné děti neplánovali“, řekl pan Allard. Ale v říjnu 2007 začala Lorraine trpět křečovitými bolestmi břicha. Vyšetření v nemocnici Jamese Pageta v Gorlestonu odhalilo nádorové postižení jater. Jeho původ byl zřejmě v nádoru tlustého střeva, který se dlouhé roky vyvíjel bez zaznamenaných příznaků. „Lékaři říkali, že nemohli nic dělat, protože byla těhotná,“ řekl pan Allard. „Na rovinu jim řekla, aby ji nezbavovali dítěte. Ztratila by vůli bojovat.“ Paní Allardová porodila předčasně několik týdnů po stanovení diagnózy Statečná Lorraine, v nemocnici Norfolkské a Norwichské university. „Liam byl tak maličký, vážil Martyn a dva týdny pouhých 765 gramů. Když ho sestřička zvedla, dovolila Lorraine, aby ho krátce starý Liam políbila před tím, než ho dali do inkubátoru,“ řekl pan Allard. „Byla tak emocionální. Byla pevně odhodlaná mu dát co největší šanci a byla šťastná, že ho mohla porodit přirozenou cestou. To znamenalo, že se nebude muset před nástupem na chemoterapii 2 týdny zotavovat po císařském řezu.“ Léčba začala téměř okamžitě po porodu a paní Allardová se z ní zotavovala doma. Pouze čtyřikrát navštívila v nemocnici svého syna. Poprvé, když byl dva týdny starý. Během této návštěvy byla pořízena drahocenná fotografie, jak chová svého syna. Liam se rychle zotavoval a je naděje, že bude v březnu 2008 puštěn z nemocnice domů. Ale zdraví jeho maminky se začalo zhoršovat ještě před Vánoci a vyšetření ze 17. ledna ukázalo, že nádory stále rostou. Zemřela následující den. Pan Allard řekl: „Lékaři prohlásili, že rakovina již není léčitelná, ačkoliv se snažili zmenšit nádory, což jí ještě mohlo dát několik let života. Dva týdny předtím, než zemřela, nic nejedla a nebyla schopná pít. Položil jsem se vedle ní a ona pevně tiskla mou ruku. Tak jsme byli přibližně půl hodiny. Cítil jsem na své hrudi, jak její srdce bije stále pomaleji. Tak pomalu odcházela ze světa. Bylo to velmi pokojné.“ „Až bude Liam starší, nebudu mu říkat, že Lorraine za něj dala život. Ale řeknu mu, že se snažila, aby měl co největší šanci přežít. Lorraine mi řekla, že nechce, aby se kvůli tomu Liam cítil provinile.“ Tatínek Lorraine Tom Berry řekl: „Byl jsem uchvácen způsobem, jakým se k tomu Lorraine postavila. Žila pro svého manžela a děti. Byla velkou osobností se srdcem ze zlata.“ Doplňme, že děti narozené ve 25. týdnu mají padesátiprocentní šanci na přežití. Tato šance se snižuje na 39 procent pro děti narozené ve 24. týdnu a na 17 procent (neboli jedno ze šesti) pro děti ve 23. týdnu. Proto bylo tak důležité, aby Lorraine donosila svého syna co nejdéle. Zdroj: http://www.thisislondon.co.uk/news/article23434133-mother-sacrificed-her-life-by-refusing-cancer-treatment-so-her-premature-baby-would-live.do
OHLASY A REAKCE: ♣ „V dnešní době uvolněné morálky a důstojnosti ukazuje tento příběh, že stále existuje Absolutno.“ John, London, 25/1/2008 14:35 ♣ „Jak statečná žena! Bůh jí žehnej, jejímu manželovi i jejich chlapečkovi. Jsem si jistá, že každý na ni musí být hrdý.“ - Sarah, Glasgow, 25/1/2008 15:13 23
♣ „Vrcholná oběť člověka, který položí svůj život. Znala fakta, že by chemoterapie postihla malého. Vzdávám jí čest za její nesobecké rozhodnutí. Ať Bůh dá jejímu manželovi moudrost, až bude děti vychovávat sám, a mnoho pomoci od ostatních.“ - Valerie, Ohio,USA, 25/1/2008 15:08 ♣ „Tato žena byla opravdu statečná. Prosím za její rodinu v dalších letech. Prosím, aby všichni dostali veškerou lásku a podporu, kterou potřebují. Děti uvidí, jak úžasnou matku měly.“ - Jill, Banner Elk, North Carolina, 25/1/2008 15:23 ♣ „Lorraine je skutečně pochodeň světla zářícího na cestě časů tmy, ve kterých se nacházíme.“ - James Mills, Nottingham, 25/1/2008 15:26 ♣ „Jak silný příběh. Láska, čest, hrdinství, sebezapření, trpělivost, vytrvalost při bolestech a utrpení, naděje a víra. Zcela jistě láska Boží byla v této ženě, protože to bylo to, co se odráželo v jejím životě i smrti. Zde je opravdová hrdinka. Rodině: Ať tě Pán žehná a chrání tě, ať Pán rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Pán obrátí k tobě svou tvář a dá ti pokoj navěky. Numeri 6:24-25“ - Dan Calhoun, Maličký Liam Allard Winston-Salem, NC, 25/1/2008 16:32 ♣ „Tato žena obětovala svůj život. Nezáleží na tom, zda by nakonec stejně zemřela. Na čem záleží je, že ochotně, radostně a nesobecky nejen přijala svůj úděl, ale obětovala dokonce několik dalších měsíců/ let pro záchranu nenarozeného dítěte. Toto JE oběť, a kdyby někdo z nás musel udělat stejné rozhodnutí, určitě bychom to považovali za oběť. Je to oběť vzdát se i jediného dne svého života pro někoho, bez ohledu na zbytek našeho života. Ať odpočívá v pokoji s Bohem a ať Bůh žehná její rodině, která ji podpořila a zejména jejímu chlapečkovi. Díky Bohu za matky, jako je tato.“ - Elizabeth Comeau, Nova Scotia, Canada, 25/1/2008 ♣ „Jakým požehnáním byla Lorraine pro svou rodinu. Stálo to hodně odvahy a síly pro Lorraine a jejího manžela učinit toto rozhodnutí a Bůh bude žehnat jí i její rodině pro tuto úžasnou oběť. Mé přímluvy jsou s vámi.“ - Laurie Short, Red Lion, PA, 25/1/2008 16:47 ♣ „Měli bychom oslavovat takový příkladný typ žen místo zaměřování se na „celebrity“ a podobně ubohé životy.“ - Richard, London, 25/1/2008 13:23 ♣ „Jaká statečnost a důstojnost! Propotratové davy by měly přemýšlet dlouze a usilovně o tomto případu ženy, jejíž láska k nenarozenému dítěti vedla k obětování svého života pro záchranu života dítěte.“ James Levy, Madrid, Spain, 25/1/2008 13: 08 ♣ „Tento příběh je holdem hodnoty každé lidské bytosti, jak před, tak po narození. Lorraine byla úžasná žena, která si vážila Lorraine s Liamem a manžel se dvěmi dcerami posvátnosti každého lidského života.“ - Tevis Tumulty, Goodyear, Arizona, 25/1/2008 ♣ „Pro mladou matku dát svůj život pro záchranu života dítěte je dát se na cestu svatosti. Přidávám se k ostatním za Lorraine a její rodinu, ať je její hrdinství povzbudí a vede v jejich životních zápasech, aby byli hodni radovat se v její společnosti v nebi.“ - Alba Thorning, Oxford, 25/1/2008 15:52 Zdroj:http://www.dailymail.co.uk/health/article-510308/Mother-sacrificed-life-refusing-cancer-treatment-prematurebaby-live.html
Jak můžete s námi spolupracovat 1. Účastnit se přípravy kontejnerových zásilek – pravidelně se scházíme: * v Brně – jednou týdně v suterénu fary kostela svatého Jakuba, Rašínova 5, bližší informace na telefonním čísle 543 331 527 (od 20 do 21 h) a mobilu 608 879 663 * v Praze – jednou za dva týdny v klášteře svaté Voršily u Národního divadla, vchod z ulice Ostrovní, č. 11. Bližší informace na telefonním čísle 732 858 163 24
2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
* Další centra pomoci jsou: Česká Skalice, Dobruška, Jihlava, Mladkov, Olomouc, Ostrava, Plumlov, Prostějov, Svratka, Humenné. Přípravou a nabídnutím informativních letáků nebo tohoto časopisu dalším lidem dobré vůle Finančním příspěvkem na účet č. 2028869399/0800 (viz níže Upozornění dárcům). Vašich příspěvků bude využito na nákup zdravotnického materiálu podle požadavků Misionářek lásky Věcnými dary – zdravotnický materiál po předchozí domluvě Překladatelskou prací z anglického, německého a dalších jazyků do češtiny, případně obráceně Podporou osvěty k záchraně nenarozených dětí Pomocí nastávajícím matkám, které životní tíseň podněcuje k umělému potratu, aby dostaly sílu obhájit život dítěte (povzbuzení, konkrétní pomoc, poskytnutí našeho telefonního čísla 776 781 066) Seznamovat lidi dobré vůle s tragedií nejubožejších lidí ve třetím světě – prostřednictvím literatury, fotografií, filmů, které Vám na Vaše přání zašleme poštou Nabídněte některou z našich přednášek – O životě a práci Misionářek lásky v Indii; nebo O ochraně nenarozeného života a o boji proti eutanázii. Přednášky jsou naprosto zdarma a je možné je nabídnout jak jednotlivcům, tak skupinám nebo kolektivům.
Upozornění dárcům Poděkování, které dárcům posíláme, je podle zákona č.586/92 Sb. o daních z příjmů dokladem k ročnímu daňovému zvýhodnění: - zaměstnancům se za uplynulý rok část daru vrátí snížením daně, pokud si o ně zažádají do poloviny února ve své mzdové účtárně; - podnikatelé si mohou o darovanou částku snížit základ daně v přiznání k dani z příjmů. 1) Abychom Vám mohli písemně potvrdit přijetí daru, prosíme Vás o vyplnění adresy a částky na poštovních poukázkách typu „A“ HŮLKOVÝM PÍSMEM a výraznou černou barvou. Ve zprávě pro příjemce nám vždy, prosíme, uveďte, pokud nechcete, abychom Vám písemně odpovídali, anebo jiné Vaše požadavky. 2) Potřebujete-li potvrzení u příspěvků zasílaných z Vašeho účtu nebo u příspěvků zasílaných složenkou přes vlastní účet u některého peněžního ústavu, sdělte nám, prosíme, svou adresu, datum zaslání, způsob zaslání a výši Vašeho příspěvku, a to buď e-mailem, dopisem, telefonicky nebo textovou zprávou na příkazu k úhradě. Potvrzení Vám rádi vystavíme, abyste mohli získat daňovou úlevu.
Zamysleme se nad sebou a přiznejme své hříchy… Advent - příchod JEŽÍŠE Skrze Ducha svatého přijal tělo z Panny Marie a stal se člověkem; A znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce; Buďte připraveni, protože Syn člověka přijde ve chvíli, kdy se nejméně nadějete; ... a bude nás soudit podle naší lásky a našeho milosrdenství k Němu v těch nejubožejším; „Strojíš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani své bratry, ani své příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také oni nepozvali, a tak ti to odplatili.“ (Lk 14,12-13) Vybíráme z Liturgie hodin, druhé čtení z 33. neděle během roku
Svatý Augustin: Neodmítejme první příchod, abychom se nemuseli bát druhého (Ps 95, 14.15: CCL 39, 1351-1353)
Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy před Pánem, že přichází, že přichází soudit zemi. Přišel poprvé a přijde opět. Při prvním příchodu zaznělo v Evangeliu toto jeho slovo: Od této chvíle uvidíte Syna člověka, jak přichází v oblacích. Co to znamená: od této chvíle? Cožpak Pán nepřijde teprve později, až budou všechna pokolení země nad sebou naříkat? Nejprve přišel v těch, kdo ho hlásali, a naplnil celý svět. Neodmítejme tento jeho první příchod, abychom se nemuseli bát druhého. Co má tedy křesťan dělat? Užívat tohoto světa, ale nikoli mu otročit. Co to znamená? Mít jako bychom neměli, jak říká apoštol: Bratři: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho nevyužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí. Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá starosti, klidně čeká, až jeho Pán přijde. Vždyť co je 25
to za lásku ke Kristu, bojíme-li se, aby nepřišel? Neměli bychom se, bratři, stydět? Milujeme, a bojíme se jeho příchodu. Milujeme ho pak opravdu? Nebo máme raději své hříchy? Nuže, ty hříchy mějme v nenávisti a milujme toho, který přijde hříchy trestat. Přijde, ať chceme, nebo nechceme. Že nepřichází hned teď, neznamená ještě, že nepřijde. On přijde, ale nevíme kdy. Když tě však najde připraveného, nevadí, že to nevíš. Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy. Přišel poprvé a přijde opět, soudit zemi. Nalezne ty, kteří uvěřili jeho prvnímu příchodu, jak se radují, že přichází soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. Co je to spravedlnost a co je pravda? U soudu shromáždí své vyvolené kolem sebe, a ostatní od sebe oddělí: jedny postaví po pravici, druhé po levici. Co je spravedlivější a pravdivější, než že nemohou od soudce čekat milosrdenství ti, kteří před příchodem soudce sami nechtěli milosrdenství prokazovat? Naopak ti, kteří se snažili být milosrdní, budou souzeni milosrdně. Těm po pravici bude řečeno: Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. A přičítají se jim skutky milosrdenství: Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi jíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít a tak dále. Co se naopak vyčítá těm na levici? Že nechtěli prokazovat milosrdenství. A kam půjdou? Jděte do věčného ohně. Tato hrozná zpráva vyvolá velký nářek. Co však k tomu říká jiný žalm? Ve věčné paměti bude spravedlivý; nemusí se obávat zlé zprávy. Jaké zlé zprávy? Jděte do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Kdo se bude radovat z dobré zprávy, nebude se bát zprávy zlé. To je přece spravedlnost, to je pravda. Copak proto, že ty jsi nespravedlivý, přestane být soudce spravedlivý? Nebo proto, že ty jsi lhář, přestane být pravda pravdou? Chceš-li však u soudce nalézt milosrdenství, buď milosrdný, dřív než on přijde. Odpusť, jestliže někdo něco spáchal proti tobě, dávej z toho, čeho máš dostatek. Komu vlastně patřilo, z čeho dáváš? Přece jemu! Kdybys dával ze svého, byla by to štědrost. Protože však dáváš z jeho, jenom vracíš. Máš něco, co bys nebyl dostal? Dary Bohu nejmilejší jsou: milosrdenství, pokora, upřímná kajícnost, pokoj, láska. Ty přinášejme, a můžeme bezpečně očekávat příchod soudce, který bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy.
Vánoční vzpomínka „Toho času vydal císař Augustus rozkaz, aby byl vykonán soupis celé říše... I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města. Odešel také Josef z Galileje z města Nazareta do Judska, do města Davidova, jež se nazývá Betlém, poněvadž pocházel z rodu a kmene Davidova, dát se zapsat s Marií, svou zasnoubenou manželkou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnily se dny, aby porodila. I porodila svého prvorozeného syna; ovinula ho plénkami a uložila do jeslí, poněvadž pro ně nebylo místo v útulku pro pocestné.“ (Lk 2, 1-7) Čtyřdenní cesta z Nazareta do Betléma. Marné hledání místnosti pro narození Božího Syna. Nakonec jeskyně, sloužící jako chlév. Únava, tma, hnůj, chlad, plíseň, hlodavci a hmyz. Buďme k sobě upřímní a pozorně zhodnoťme, jak prožíváme vánoční slavnosti v dnešní době. Bohaté hostiny, zábavný program, výlety… Pán Ježíš učí o dnešku: „Jestliže jste co vykonali pro jednoho z mých nejmenších, vykonali jste to pro mne.“ Nazýváme se křesťany, ale kolikrát jsme si vzpomněli během Vánoc na miliardy na životě ohrožených sester a bratří, kteří žijí v nepředstavitelné bídě? Naše Vánoce nebudou křesťanské, dokud neuznáme ty nejubožejší za skutečné zástupce Krista. Kristus je totiž za své nástupce sám ustanovil, protože slíbil, že kdo ho v jeho nejubožejších nasytí, napojí, vyléčí, zachrání před smrtí, bude přijat do nebe. Kdo ne, bude odmítnut. Kam? Do věčného ohně. A my na to nepamatujeme ani o Vánocích. Putující Svatá rodina nám připomíná dnešní hladové, mrznoucí, nemocné a jiné potřebné ve třetím světě. Křesťanské Vánoce zachraňují životy těch nejohroženějších. Kristus očekává, že každý křesťan zachrání tolik lidských životů, kolik je schopen. A pouze tyto milosrdné křesťany se chystá přijmout do nebe. Neslitujeme-li se, hřešíme bohovraždou. Polepšeme se, dokud je čas. Vynasnažme se, aby ani jediný z nejpotřebnějších na světě nezemřel naší vinou, naší nedbalostí, naším přejídáním a oslavováním, naším zbytečným utrácením.
Kontakt: Nadace svatého Františka z Assisi, Elišky Krásnohorské 59, 618 00 Brno telefon 543 331 527 (20 až 21 hod.), mobil 608 879 663, e-mail:
[email protected] www: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelka/Nadace/ 26