Občasník Nadace sv. Františka z Assisi

Občasník Nadace sv. Františka z Assisi Číslo

2, červenec 2008

Obsah Úvodní slovo ........................................................................................................................................................... 2 1. Bída našich nejmenších sester a bratří ................................................................................................................ 2 Situace dětí v Indii ............................................................................................................................................... 3 Průjmovitá onemocnění z pohledu lékaře ........................................................................................................... 5 2. Přehled práce Nadace .......................................................................................................................................... 7 3. Práce indických Misionářek lásky pro ohrožené děti .......................................................................................... 9 Domov dětí Nirmala Shishu Bhavan ................................................................................................................... 9 Prem Dan ........................................................................................................................................................... 10 Titagarh ............................................................................................................................................................. 10 Shanti Dan ......................................................................................................................................................... 11 4. Z historie charitativní práce opravdových katolíků - Werenfried van Straaten ................................................. 12 Rozhovor s Kristem v Riu ................................................................................................................................. 12 5. Ve škole církevních Učitelů - jak rostlo dílo matky Terezy .............................................................................. 15 6. Úcta k lidskému životu ...................................................................................................................................... 17 Kříž neplodnosti ................................................................................................................................................ 17 Tuberkulóza plic a těhotenství........................................................................................................................... 20 Jak můžete s námi spolupracovat ........................................................................................................................ 21 Kontaktní informace .............................................................................................................................................. 22 Zamysleme se nad sebou a vyznejme své hříchy… .............................................................................................. 22

Zdarma. Pouze pro vnitřní potřebu Nadace sv. Františka z Assisi, Brno

Prosíme, půjčujte lidem dobré vůle

Úvodní slovo Vážení spolupracovníci, dostává se Vám do rukou druhé číslo občasníku Nadace sv. Františka z Assisi. V tomto druhém čísle se dozvíte o utrpení našich sester a bratří dětského věku, žijících v bídě. Budete mít také možnost dozvědět se některá lékařská fakta o dětských onemocněních a bídě, která k nim vede. Tato onemocnění stále postihují velmi mnoho našich malých sester a bratří. Přečtete si o odeslání 22. kontejneru do Indie a o zahájení přípravy 23. kontejneru. V části věnované matce Tereze se seznámíme s dílem Misionářek lásky pro opuštěné indické děti. Z historie charitativní práce opravdových katolíků Vám představíme holandského kněze, premonstráta Werenfrieda van Straaten. Ze školy církevních Učitelů Vám představujeme budoucí učitelku Církve, blahoslavenou Terezii z Kolkaty, která geniálně propracovala metodu záchrany lidského života přesně podle Evangelia. Z problematiky ochrany našich dosud nenarozených sester a bratří se můžete dočíst o problémech umělého oplodnění a o nenarozeném dítěti, které zachránilo své nemocné matce život. Dále jak se i Vy můžete zapojit do pomoci chudým a ubohým. Na závěr uvádíme zamyšlení, kdo má větší právo na život a péči, zda lidé, nebo psi.

1. Bída našich nejmenších sester a bratří Patnáctiletá dívka vypráví:1 „Byla jsem v noci unesena skupinou Lord's Resistance Army (LRA), která se snaží svrhnout ugandskou vládu. Donutili mě zabít chlapce, který se pokusil o útěk. Jiného chlapce zase rozsekali, protože nespustil alarm, když jeho přítel utíkal. Dostala jsem pětatřicetidenní výcvik a poslali mně bojovat proti vládním vojskům.“ Každého z nás, pokud mu ještě srdce úplně nezkamenělo, silně zraňuje bezpráví páchané na nevinných a bezbranných dětech. Přestože odborníci odhadují, že je u nás týráno až 40 000 dětí,2 většina českých dětí žije ve srovnání s jejich méně šťastnými Dětští vojáci vrstevníky z rozvojových zemí v nepředstavitelném luxusu a pohodlí. I když se naše doba může pyšnit velkolepým technologickým pokrokem, zůstává mnoho těch nejzákladnějších potřeb dětí nenaplněno. Každý den zemře hladem 30 000 lidí, z toho 18 000 dětí. Tj. každých 5 sekund zemře jedno dítě hladem3. Každé čtvrté dítě je podvyživené. Polovina všech úmrtí dětí předškolního věku těsně souvisí s podvýživou. Uvádí se, že např. více než 10 milionů dětí do 5 let zemře z důvodů, které lze snadno předcházet.4 Příkladem takového dětského zabijáka je například malárie (bahenní zimnice, přenášená komáry). Této nemoci Ani 21.století padne ročně za oběť přibližně 1 milion dětí. Přitom je ale tato nemoc nepřineslo konec stoprocentně léčitelná. Ve třech případech ze čtyř stojí potřebné léky hladomorům 1 2 3 4

Coalition to stop the use of child soldiers, http://www.child-soldiers.org/childsoldiers/child-soldiers Týrání dětí. http://www.fod.cz/tyrani.htm Bread for the world. http://www.bread.org/learn/hunger-basics/hunger-facts-international.html Human Development Report 2002, str. 11; http://hdr.undp.org/reports/global/2002/en/

2

pouze 2,5 USD5 (tj. cca 40 Kč) Nicméně i tato částka zůstává pro mnoho lidí nedosažitelná. Stále ještě více než 100 milionů dětí nemá přístup ani k základnímu vzdělání.6 Devadesát sedm procent těchto dětí žije v rozvojových zemích. Důvody jsou především ekonomické. Rodiny nemají prostředky na zaplacení školného, uniforem, učebnic. Navíc své děti potřebují pro práci v domácnosti či pro výdělek, na kterém je často celá rodina závislá. Odhaduje se, že takto pracuje téměř 218 milionů dětí ve věku 5 až 17 let. Více než polovina z těchto dětí zastává práci, která přímo ohrožuje jejich zdraví. 8 milionů dětí jsou ve skutečnosti otroci.7 Na obchodování s lidmi se vydělává stále více peněz a ročně upadne do otroctví více než 1 milion dětí.8 Většinou jsou děti nuceny Vedle otroctví a zneužívání dětí pro pornografii a prostituci jsou asi pracovat v zemědělství největším výsměchem všem lidským právům (kterými se naše společnost tak ráda ohání) případy dětských vojáků (viz úvodní výpověď). Jedenáctiletí chlapci jsou běžně prodáváni ozbrojeným milicím, aby bojovali v konfliktech. Odhaduje se, že tímto způsobem „pracuje“ asi 300 tisíc dětí. Dětských vojáků stále přibývá, s tím jak přibývá vnitrostátních konfliktů. Děti jsou najímány jako povstalci a partyzáni. Dnes bojují v mnoha afrických zemích, ale i v Rusku, na palestinských územích či v Kolumbii.9

Situace dětí v Indii I když se v Indii vlivem ekonomického růstu začínají objevovat zhýčkané dětí trpící obezitou, situace těch nejchudších dětí se nijak zásadně nezlepšuje. Kromě kastovního systému zůstává závažným problémem nerovnost pohlaví, která vede k nedostatečné výživě žen a dívek. Ta způsobuje, že se každé páté dítě rodí s nízkou porodní hmotností. Každé druhé dítě do 5 let je podvyživené a 6 dětí z 10 trpí chudokrevností.10 Každé osmé dítě nikdy nenavštěvovalo školu.11 Každé druhé dítě ve věku 6 až 18 let nenavštěvuje pravidelně školu. Podle oficiálních údajů je 17 milionů dětí donuceno životními podmínkami pracovat, často za nepřiměřeně nízkou mzdu. Podle světových humanitárních agentur toto číslo může dosahovat až 111 milionů. Dva miliony dětí mezi 5. až 15. rokem jsou donuceny vydělávat si prostitucí. Stejnému údělu čelí více než 3 miliony mladých mezi 15. až 18. rokem. Většina jimi „vydělaných“ peněz samozřejmě končí v rukou dobře organizovaných gangů a místních mafií. Každým rokem je více než půl milionu nových obětí tohoto špinavého obchodu.12 Nejčastější formou dětské práce je tzv. „bond labour“. Děti Chlapec zaměstnaný na recyklaci jsou často doslova zotročovány, aby „vyrovnaly dluh“ rodičů, skládky který činí zpravidla 1 000 až 3 000 rupií (450-1350 Kč). Kromě práce v zemědělství děti často dělají domácí sluhy, vyrábějí ručně cigarety, tkají koberce, pracují na bavlníkových plantážích... 5 6 7 8 9 10 11

Human Development Report 2002, str. 28; http://hdr.undp.org/reports/global/2002/en/ UNICEF, http://www.unicef.org/girlseducation/index_bigpicture.html Anti-Slavery organization; http://www.antislavery.org/homepage/antislavery/childlabour.htm#how Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni, http://www.varianty.cz/articles.php? id=59 Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni, http://www.varianty.cz/articles.php? id=59 CRY - Child Rights and You, http://www.cry.org/whatwedo/didyouknow.html Chaturvedi, K., Chatervudi, S. K.: Situation of children and Women in India http://www.pitt.edu/~super1/lecture/lec21081/023.htm 12 Stop HIV/AIDS in India Initiative, (SHAI), http://www.shaii.org/index.php?option=com_content&task=blogcategory&id=82&Itemid=113

3

Mé sestře je deset let. Každé ráno v sedm odchází k pánovi, kterému dlužíme peníze, a vrací se v devět hodin večer. Nechová se k ní pěkně. Řve na ni a bije ji, když si myslí, že je příliš pomalá nebo pokud mluví s jinými dětmi. Přichází si pro ni, když je nemocná a nemůže jít do práce. Myslím, že to pro ni musí být velmi těžké... Nezajímá mě škola ani hraní. Jediné, co bych chtěl, je, aby už pro něj nemusela pracovat. Za 600 rupií (270 Kč) bych ji mohl vykoupit. To je jediná možnost, jak ji získat zpět... My ale nemáme 600 rupií... Nikdy nebudeme mít 600 rupií...13 Šťastnější osud potkal Shivalingu, 13letého chlapce, který byl zachráněn z práce místní organizací. Shivalinga začal tkát koberce ve svých devíti letech jako zástavu za půjčku 2000 rupií (cca 900 Kč), kterou si vzal jeho otec, zemědělský nádeník. Za svou práci dostával Shivalinga v průměru 1 rupii denně (0,45 Kč). Pokud by Shivalingův zaměstnavatel za každý den práce odečetl 10 rupií z původního dluhu (což je stále nezákonně nízká mzda), byl by dluh splacen do 8 měsíců. Přestože Shivalinga otročil téměř tři roky, zaměstnavatel tvrdí, že původní dluh Ruční tkaní koberců 2000 rupií stále trvá a naléhá na Shivalingova otce, aby chlapce vzal ze školy a poslal zpět k němu do práce.14 Organizace UNICEF odhaduje, že v Indii je přibližně 26 milionů sirotků15 z celkového počtu 400 milionů dětí do 18 let. Počet sirotků z důvodů nemoci HIV/AIDS se odhaduje na 2 miliony. Na nedávné konferenci o možnostech alternativní mimorodinné péče o děti bylo uvedeno, že pouze 1 sirotek z 10 nalezne útočiště v některém ze sirotčinců provozovaných indickou vládou či neziskovými organizacemi.16 Není tedy divu, že na ulici žije 18 milionů dětí do 14 let.17 Devět z jedenácti opuštěných dětí jsou děvčátka. To je způsobeno stále převládajícím značně nevýhodným celkovým postavením ženy ve společnosti. Dívka se totiž podle indického chápání provdává do cizí rodiny. Podle indických zvyků jsou navíc rodiče provdávané Děti zaměstnané na dívky povinni zajistit určité minimální věno, které mnoho chudých bavlníkové plantáži může naspořit pouze s velkými obtížemi. Proto jsou děvčátka i v 21. století stále často zabíjena již před narozením (5 milionů ročně),18 anebo ihned po narození (více než 10 000), či pohazována nešťastnými matkami. Dívky žijící na ulici jsou pak ve věku 10 až 11 let často unášeny místními gangy a prodávány do nevěstinců.19 Po těchto neradostných číslech nás už asi ani nepřekvapí, že jedna z šesti narozených dívek se nedožije svých patnáctých narozenin.20 Rukshaně21 je teprve patnáct let, její život by však již nyní mohl být předlohou pro román Charlese Dickense. Původně žila její rodina ve vesnici v Západním Bengálsku. Ještě jí nebylo 13 Human Rights Watch. The small hands of slavery: Bonded child labour in India, http://www.hrw.org/reports/1996/India3.htm 14 Human Rights Watch. The small hands of slavery: Bonded child labour in India, 1996 http://www.hrw.org/reports/1996/India3.htm 15 Unicef, India, Statistics, http://www.unicef.org/infobycountry/india_india_statistics.html 16 Workshop on Alternative Forms of Care for Children without Parental Care, Bangalore, Indie, 2006, str. 11, http://www.kinderpostzegels.nl/sitecontrol/en/upload/Seminar%20alternative%20forms%20of%20care%20Bangalo re%20november%202006%20report.pdf 17 Stop HIV/AIDS in India Initiative, (SHAI), internetová adresa viz výše 18 Hunger Proect, Joan Holmes, http://www.thp.org/girlchild04/jhn06.htm 19 ActionAid Sam Goes Walkies: About Delhi Street Children, http://www.samgoeswalkies.com/delhi.htm 20 Mercy Homes – A home for orphans, http://www.mercyhomes.org/hrml/mrcy_why.html 21 New Internationalist 377, April 2005, Street children Mumbai, India, http://www.newint.org/issue377/rukshana.htm

4

devět, když jí zemřel tatínek. Její strýc zabral jejich půdu a Rukshanu společně s matkou, setrou a dvěma bratry odvezl do Bombaje, kde je ponechal jejich osudu. Často neměli co jíst a Rukshana chodívala žebrat. Pak začala prodávat ve vlaku různé cetky. Její maminka však bývala často nemocná, a tak Rukshana ještě po večerech chodívala prát a uklízet do bohatších domácností, aby mohla pro maminku koupit potřebné léky. Přesto však její maminka umírá, když je Rukshaně 13 let. Její bratří Rukshanu vyhánějí, aby šla za svým snoubencem, se kterým již dříve domluvila matka její svatbu. Rukshana jej však nenašla a stala se kořistí jedné „podnikatelky", která ji odvezla na pláž, kde ji za peníze ukazovala mužům. A pak donutila Rukshanu vdát se za jednoho ze svých zákazníků. Rukshanin manžel však byl obviněn z Opuštěná indická děvčátka vraždy, utekl před policií a od té doby o něm Rukshana neslyšela. Rukshana se vrátila do Bombaje. Její bratři založili rodiny, a tak se začala starat o svou o čtyři roky mladší sestru Deepu. Spávají společně s dalšími několika děvčaty, přikryté pouze novinami, na mostě nedaleko jednoho z menších bombajských nádraží. Ve větším počtu jsou dívky přece jenom o něco bezpečnější před únosem či znásilněním, které jsou zde na denním pořádku. Dokonce už i Rukshaninu jedenáctiletou sestru jednou unesli do nevěstince, ale po několika dnech se jí naštěstí podařilo utéci. Po probuzení si sestry sbalí svých několik věcí a ukryjí je v koruně stromu. Pak jdou na nádražní záchody, kde se trochu umyjí a vyčistí zuby. Poté si vyzvednou své „zboží“ (různé tretky a časopisy) z nádražních skříněk a vydávají se za prací. V jednu si zajdou do jedné z pouličních vývařoven na oběd. Po kratším odpočinku se vydávají za prací a pracují až do devíti do večera. Rukshana ještě občas po večerech pomáhá v různých stravovacích zařízeních. Tato práce sice bývá špatně placená, ale Rukshana ji dělá ráda, protože, jak sama říká, se při ní naučí věci potřebné při vedení domácnosti. Sní o tom, že jednou bude mít svůj domov a že její sestra bude moci začít chodit do školy, kde se naučí číst i psát.

Průjmovitá onemocnění z pohledu lékaře Průjmovitá onemocnění představují v rozvojových zemích velký problém – nakazí se jimi minimálně 1 miliarda lidí a z nich odhadem 25 milionů umírá (tj. asi 70 000 denně). 6 milionů zemřelých jsou děti do 5 let (zemře jich asi 17 000 denně). Zarážející je v porovnání s těmito čísly téměř nulová úmrtnost na průjmovitá onemocnění v rozvinutém světě. Průjmovité onemocnění je charakterizováno počtem 2 nebo více řídkých či tekutých stolic během 12 hodin nebo jednou řídkou stolicí s krví, hnisem nebo hlenem. Rozdělujeme je na akutní (prudká), kterými se zabývá tento článek, a chronická. Akutní průjmovitá onemocnění se šíří hlavně znečištěnými potravinami, vodou a stykem s osobami či zvířaty, které vylučují původce nákazy.

Chlapci, kteří měli to štěstí a dostalo se jim u onemocnění cholerou alespoň základní péče - Indie

Nejčastější původci průjmů Bakteriální onemocnění - cholera a choleře podobná onemocnění (Vibrio cholerae 01 a jiná vibria), bacilární úplavice (Shigella), tyfus, paratyfus a salmonelózy (způsobeny různými Salmonelami), Escherichia coli a její serotypy, Campylobacter jejuni (způsobuje 10% všech průjmovitých onemocnění), nekrotizující enterokolitida (Clostridium perfringens), yersinióza (pseudotuberkulóza – Yersinia enterocolitica), Bacillus cereus a další. 5

Virová onemocnění – nejčastěji rotaviry – zejména u malých dětí. Parazitární onemocnění - amébóza (Entamoeba histolytica), lamblióza (Giardia lamblia). Jiné příčiny průjmu – celková onemocnění (otrava krve, tuberkulóza, malárie, leishmanióza, záněty plic, ledvin, středního ucha…), otravy (jídlem …), alergie, po léčbě antibiotiky, poruchy vstřebávání potravy, tropická sprue, nádory, systémová onemocnění a další. Průběh onemocnění je různý, od lehkých a přechodných průjmů (např. Bacillus cereus aj.) až po těžké průjmy provázené horečkami se sepsí (otravou krve), těžkou dehydratací (odvodněním organismu), prudkým zvracením, krvácením, břišní kolikou (intenzivní bolesti břicha) s možným rozvojem zánětu žlučníku, plic, osrdečníku, kloubů, mozkových blan, ledvin, pobřišnice (například proděravěním střeva u tyfu). Těžké neléčené případy končí smrtí. Léčení Antibiotika zkrátí dobu vylučování původců, ale vyvine-li se těžké odvodnění organismu, je jedinou možností vedoucí k záchraně života časná a rychlá rehydratace (léčebné zavodnění organismu doplněním vody a solí); u dětí, zvláště do 5 let života, záleží na každé hodině. Při úporném zvracení znemožňujícím pití rehydratačních roztoků (roztok podle WHO – v prášku, domácí rehydratační roztok) je nutné ihned zajistit podání rehydratačních roztoků infuzí do žíly. Během rehydratace se má podávat vhodná strava, i když I takto může vypadat léčba cholery… uprchlický přežívá nesprávný názor, že střeva mají při prudkém tábor v Mosambiku (Foto: Lékaři bez hranic) průjmu odpočívat. Kojenec musí být při průjmu dále kojen nebo se mu podává umělá výživa. Antidiarrhoika – nepodávají se při průjmu s krví a hlenem ve stolici – Smecta, loperamid (Imodium, Loperon…), sporně živočišné uhlí. Střevní antiseptika – Endiaron, Endiform … Antibiotika – ampicilin, doxycyklin, metronidazol, trimetoprim-sulfamethoxazol, norfloxacin … podle doporučení lékaře, používají se pouze u některých průjmů (tyfus, nekrotizující enterokolitida apod.). Je důležité si uvědomit, že na tato u nás často banální a velmi vzácně smrtelná onemocnění umírá v rozvojových zemích tolik dětí i dospělých proto, že k odvodnění organismu dochází v teplých oblastech rychleji, je výrazně horší hygienický standard (nefunkční kanalizace, zcela nevyhovující bydlení, chybí nezávadná pitná voda), špatně dostupné léky (rehydratační roztoky, infúze), hlad a podvýživa s nedostatkem vitamínů při extrémní chudobě či v souvislosti se sociálním stavem nemocného (váleční uprchlíci, oběti živelných katastrof). V zemích třetího světa je lékařská péče často vázána na majetnost a i relativně velmi levnou infuzi (kapačku) si nejchudší pacienti nemohou dovolit, a proto pro často řádově korunové až desetikorunové položky umírají. Prevence musí být celospolečenská a v zemích třetího světa velmi často selhává. 1. Boj proti chudobě, hladu, nezaměstnanosti, nevzdělanosti, podpora vzdělání, zdravotní výchova. 2. Zvyšování hygienického standardu – dostupnost pitné vody, kanalizace. 3. Kvalitní úprava jídel. 4. Dostupnost léčiv a lékařské péče. 5. U některých chorob očkování 6

Literatura: Šerý, V., Bálint, O.: Tropická a cestovní medicína. Medon, Praha, 1998. Šerý, V.: Lexikon cestovní medicíny. Encyklopedický dům, Praha, 1996.

P.S.: Přínos Nadace sv. Františka z Assisi pro nemocné průjmy: Zasíláme infúzní sety, vitamíny, výživu, injekční jehly a stříkačky.

Hory odpadů poblíž obytných zón jsou jedním z důvodů, které způsobily epidemii cholery v Luandských slumech v Angole – NY Times.

Indické dítě trpící cholerou

2. Přehled práce Nadace Dar Vaší lásky pro nejubožejší byl odeslán Vážení dobrodinci, milí spolupracovníci, oznamujeme Vám, že Vaše dary a příspěvky na pomoc nejpotřebnějším v Indii v celkové hodnotě 4 333 990 Kč, hmotnost nákladu 12,2 tuny, jsme odeslali do Kolkaty Misionářkám lásky matky Terezy v pořadí dvacátým druhým kontejnerem 13. května 2008. Do kontejneru jsme nakoupili, darem od dodavatelů získali,a odeslali zdravotnický materiál za 4 242 810 Kč, z toho jsme uhradili obvazový materiál (gázu, obvazy, pružná obinadla), 2 mechanické invalidní vozíky, dva tisíce infuzních souprav, injekční jehly a stříkačky, chirurgické rukavice aj. za 175 782 Kč, léčiva za 1 230 468 Kč (504 000 tablet vitamínového preparátu Spofavit, 255 000 tablet vitamínu C, 100 500 tablet vápníku, 1,5 tuny hroznového cukru Glukopur, 360 litrů desinfekce Betadine a 8 600 tub masti Betadine). Pro zmrzačené malomocné jsme získali 18 chodítek, 278 párů berlí, 1 invalidní vozík, ručně pletené obvazy, gázu, buničitou vatu, injekční jehly a stříkačky, pro odložené kojence věnovaly matky z celé ČR 273 kojenecké lahve, to vše v hodnotě 91 180 Kč. Kontejner jsme nakládali v noci v Batistu (Červený Kostelec) a ve dne ve skladech firmy Rosenpharma ve Veverských Knínicích. Kontejner byl naloděn v Hamburku na loď NORTHERN DIVINITY 14. května. Do kolkatského přístavu loď doplula 24. června. S Vaší pomocí jsme už před odesláním 22. kontejneru začali pracovat na odeslání dvacátého třetího kontejneru. Chtěli bychom jej odeslat na podzim 2008, jakmile se sejdou potřebné hmotné a finanční prostředky, aby život byl rychlejší než smrt. Pán Ježíš hodnotí Vaši pomoc těm nejpotřebnějším, jako byste ji prokázali jemu osobně. Za Vaši vytrvalou pomoc se Vám odmění požehnáním a pomocí na přímluvu blahoslavené Terezie a štěstím věčného života. Děkujeme Vám jménem zachráněných. ThMgr. Dana Jarošová, předsedkyně správní rady 7

INDIE

INDICKÝ OCEÁN Pomoc Nadace svatého Františka z Assisi, 22. kontejner se zdravotnickým materiálem v ceně 4 333 990 Kč, byl v Kolkatě převzat 24. června 2008. Vaše dary budou rozděleny do 10 operačních center pro malomocné (Surat, Seemapuri, Jyoti Nagar, Bokaro, Radharani, Janla, Titagarh, Shantinagarh, Cooch Behar, Nongpoh). Příští kontejner se stejnou pomocí odešleme na podzim.

8

3. Práce indických Misionářek lásky pro ohrožené děti Podle vyprávění našeho spolupracovníka dr. Marka, který v rámci své studijní cesty navštívil Misionářky lásky v Kolkatě.

Domov dětí Nirmala Shishu Bhavan Shishu Bhavan znamená v překladu „Domov dětí“ a je to obecný název pro mnoho dětských domovů, které Misionářky lásky otevřely v Indii. Většinou jsou situovány v blízkosti klášterů Misionářek lásky, protože nemocné a nedonošené děti potřebují stálou péči. Kolkatský Nirmala Shishu Bhavan není v tomto směru výjimkou a je asi 5 minut chůze od mateřince Misionářek lásky. Nirmala Shishu Bhavan patří k největším dětským domovům, které provozují Misionářky lásky. V době mé návštěvy Kolkaty (listopad 2006) tam bylo přibližně 275 dětí, z toho téměř 60 bylo postižených. V Shishu Bhavanech nalézají útočiště děti, které přežily předčasný porod, vlastní potrat nebo následky zneužívání drog v době těhotenství jejich matek. Velmi často jsou sestrám přineseny děti na pokraji smrti a přežívají pouze díky vytrvalé a láskyplné péči sester. Je celkem běžné, že dítě přinese policie či přímo svobodná matka. Někdy také sestry nacházejí opuštěné na ulici nebo je naleznou přede dveřmi Domova či mateřince.

Shishu Bhavan – dobrovolnice s dětmi

Shishu Bhavan – část pro malé nepostižené děti

Shishu Bhavan – postižené děti

Shishu Bhavan – postižený chlapeček

Jelikož nic nemůže nahradit rodinu, snaží se sestry umístit tyto své svěřence do rodin. Podle indických zákonů se adoptované dítě stává zákonným dědicem a může dědit majetek svých adoptivních rodičů. Pro mnoho dětí si přijíždějí adoptivní rodiče ze zahraničí. Kancelář pro adopce v Nirmala Shishu Bhavanu čile funguje. Potenciální rodiče si nejprve vyřídí všechny potřebné 9

formality. Poté v souladu se současnými indickými zákony přijedou na 1 až 2 týdny. Během nich se poznávají a sžívají s dítětem a nakonec si je odvezou. Sestra Mariosa mně dojatě vyprávěla, že během posledních dvou měsíců takto rodiče z Francie, Itálie a Španělska adoptovali více než 200 dětí. Sám jsem pak viděl, jak se jeden italský pár seznamoval s přibližně pětiletým hošíkem.

Titagarh – děti malomocných

Titagarh – vyučování pro děti malomocných

A obzvláště novopečená italská maminka vypadala velmi šťastně, když tohoto chlapečka držela v náručí. Starší chlapce (nad 10 let), pro které se nepodařilo najít adoptivní rodinu, Misionářky lásky posílají do chlapeckých domovů, které provozuje mužská větev tohoto řádu (Misionáři lásky). V domovech chlapci získají vzdělání, vyučí se řemeslu a bratři jim pomáhají sehnat zaměstnání. Pro starší dívky mají sestry kursy šití a jiných ručních prací. Sestry také pro ně hledají vhodné manžely a dávají jim malou výbavu, bez které by se nemohly provdat. Pro studijně nadané chlapce i dívky se často najde sponzor, který zaplatí jejich další vzdělávání. Nejčastěji se nepodaří najít rodiče pro postižené děti. I když se občas vyskytnou šlechetní rodiče, zejména z Kanady, Švýcarska či Francie, stále mnoho postižených dětí v Shishu Bhavanu zůstává. V době mé návštěvy bylo v Nirmala Shishu Bhavan přibližně 60 postižených dětí. O tyto děti se sestry za pomoci dobrovolníků moc hezky starají. Kromě něžné péče, které jsem byl svědkem během večerního krmení, se sestry také snaží rozvíjet schopnosti těchto dětí podle stupňů jejich postižení, takže tyto děti mají svůj vlastní „školní rozvrh“, mimo jiné zlepšování motorických dovedností, poznávání barev, poznávání částí těla, poznávání a počítání předmětů, zpívání a kreslení. Nirmala Shishu Bhavan však není pouze Domovem dětí, ale také hlavním organizačním střediskem Misionářek lásky. Tam je mimo jiné dopravován obsah námi zaslaných kontejnerů a odtud rozdělován do dalších indických domovů sester.

Prem Dan Prem Dan je velký nemocniční komplex pro těžce nemocné, který je uprostřed slumů (čti slamů). Pro děti z těchto slumů tam mají tzv. „slum schools“. Asi 250 dětí se učí číst, psát a počítat. Díky těmto školám se neuzavře dětem chudých přístup k dalšímu vzdělávání. 50 chudých dívek má možnost navštěvovat kursy šití. „Slum school“ v Prem Danu

Titagarh Titagarh je městečko malomocných na okraji Kolkaty. Tak jako v každém středisku pro malomocné, i tam funguje takový menší Shishu Bhavan, ve kterém jsou děti malomocných 10

pacientů. Do Titagarhu se může uchýlit celá rodina, ve které se objeví malomocenství. Podaří se tak často zabránit (hygiena v Shishu Bhavanu) přenosu nemoci mezi rodiči a na děti. Dětem jsou poskytována poučení o základních hygienických návycích, kterými chrání své zdraví proti infekčním nemocem. Dostává se jim také základního školního vyučování a je zajištěno i další vyučení řemeslu. Rodiče se pak podle svých možností zapojují do tkaní sárí či pomáhají v každodenním fungování střediska. Osud rodin, kterým se nepoštěstí získat odbornou péči, zajišťující celou rodinu, bývá žalostný. Vzhledem k sociálnímu stigmatu, které s sebou stále tato nemoc nese, je rodina vyhoštěna ze společnosti a její jedinou možnou obživou zůstává zpravidla žebrání. Malomocenství se pak často z jednoho člena rozšíří na celý zbytek rodiny. Misionářky lásky zažily také případy, kde jim malomocní rodiče přinesli své dítě, aby se od nich nenakazilo. Opustili své dítě ne proto, že by je milovali málo, ale protože je milovali příliš.

Shanti Dan V tomto velkém centru, zaměřeném zejména na mentálně postižené ženy a dívky, také fungují „slum schools“ (školy pro děti ze slumů), které navštěvuje přibližně 150 dětí. Dále je tam asi 50 dlouhodobě nemocných malých pacientů. Tyto děti sice většinou mají své rodiny, ale rodiče si nemohou dovolit platit jim v nemocnici dlouhodobou léčbu. Nechávají své děti v Shanti Danu na několik měsíců s nadějí, že se jejich zdravotní stav zlepší. V Shanti Danu jsou i děti pacientů nakažených virem HIV. Těmto dětem, na které se společnost dívá s krajní nedůvěrou a podezřením, se tam dostává lásky a péče sester.

Shanti Dan – malá pacientka

Shanti Dan – představená sestra Denisa s dětmi, jejichž rodiče trpí AIDS

11

Shanti Dan – oddělení dlouhodobě nemocných dětí

4. Z historie charitativní práce opravdových katolíků - Werenfried van

Straaten „Zbožnost pravá a bez poskvrny před Bohem Otcem je tato: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovat si neposkvrněnost tímto světem“ (Jak 1, 27; Mt 6, 1-18; Mt 25, 1- 46; 2 Jan, 10-11) Rodilý Vlám, premonstrát Werenfried van Straaten, založil podpůrnou organizaci „Kirche in Not“ v roce 1947 jako odpověď na problémy mnoha uprchlíků v Evropě po 2. světové válce a sbíral pro ně v Belgii a Holandsku oděvy, potraviny a slaninu. Právě díky sběru slaniny od farmářů si kněz vysloužil svou přezdívku „Speckpater“ (slaninový kněz), která v mnoha jazycích zlidověla. Již v 50. letech byla Evropa pro činnost Božího žebráka příliš malá. Jel do Indie a objevil tam matku Terezu v jejích útulcích pro umírající a seznámil s ní Evropu. Pomáhal jí po celý život a jeho dílo pomáhá jejímu řádu i nadále. Velmi známým se stalo také jeho dílo v Latinské Americe, odkud napsal následující dopis, jenž neztratil nic ze své naléhavosti P. Werenfried a matka Tereza v Domově pro 21. století. I přes úžasné pokroky ve vědě a umírajících v Kolkatě technice nejchudších lidí stále přibývá. Podle světových humanitárních organizací téměř 3 miliardy (skoro polovina lidstva) našich sester a bratří žijí v extrémní bídě, která je přímo ohrožuje na životě.

Rozhovor s Kristem v Riu Velcí, černí ptáci plachtí v širokých kruzích kolem jeho hlavy. Plášť mu visí volně přes rameno a okraj roucha bohatě řaseného padá mu na nohy. Tak jsem viděl Krista na vysokém kopci nad Rio de Janeiro, když jsem na své cestě Latinskou Amerikou navštívil také toto místo. Stísněn neuvěřitelnou bídou, která se táhne po celém tomto katolickém kontinentu, vystoupil jsem v skleslé náladě na kopec, abych si promluvil s Pánem. Mluvil jsem takto: „Pane Ježíši Kriste, přišel jsem z daleka, abych k tobě promluvil jménem chudých. Cestou jsem s hrůzou uzavřel do svého srdce bídu milionů. Dovol mi, abych ti řekl, že to, co jsem viděl v této části země, je skandál. Zde vládnou poměry, které jsou pro křesťany ostudou. Zde je tvoje Církev zranitelná jako nikde jinde na světě. Bitevní pole, na kterém se teď bojuje o budoucnost tvého království, leží v srdci chudých, kteří byli v této zemi až příliš dlouho ponecháni svému osudu. Rozhodující zbraně nejsou atomové bomby, ale láska a spravedlnost. Hlad, který byl dříve neštěstím, je teď bezprávím. Nejchudší vrstvy obyvatelstva už poznaly abnormální a hrozný charakter své bídy, odlišný od přepychu několika vyvolených. Bezprostřední sousedství nejhlubší bídy a marnotratného bohatství působí velké procitnutí. Revoluce už duní v hladových rezervacích Severovýchodu, v kávových plantážích Kolumbie, v zinkových dolech Bolívie a na všech universitách této kvasící země. Musím říci, Pane, že tato revoluce je spravedlivá, protože se obrací proti chudobě, negramotnosti, sociálnímu bezpráví a lidskému Kristova socha nad Rio de Janeirem zoufalství. Zde začal proces, který nesmíme zadržovat, ale který musíme moudře a statečně 12

dovést ke konci. A teď jsem v tomto podivuhodném městě, ve kterém ty stojíš s rozpjatýma rukama na tomto kopci na okraji oceánu. Je to nový Jeruzalém, nad kterým pláčeš? Díváš se vážně a melancholicky. Vidíš bělostnou krásu Copacabany, která se tulí v smaragdových polštářích pahorků. Vidíš město přepychu, obklopené zlatými plážemi. Žhne žlutí a okrem. Mrakodrapy stojí na štíhlých nohách v moři domů nebo těsně vykopaných svahů pahorků nebo v nekonečných řadách u bíle zpěněného oceánu. Krásné město, Pane! Ale vidíš? Vidíš také hrozná favelas, bídné čtvrti chudých, které se plazí vzhůru všude, kde se kopec nehodí pro moderní architekturu. Zde mají svou šanci Favelas architekti bídy a brutálně se těchto svahů zmocňují. Odtud, kde tak svrchovaně ovládáš vrchol, vypadají favelas jako cizí mozaika v šedém a černém. Ale každý kousek tohoto hrozivého obrazu pokrývá bídu celé rodiny. Žije zde osm set tisíc chudých. Hladem zahnáni utekli z nitra země k zlatému městu, ale přistáli v pekle. Včera v noci jsem bloudil po favelách. Sto metrů vysoko se šplhaly po kopci baráky bídy. Nejspodnější zachovávaly patřičný odstup od betonové silnice čisté jako sklo, ale bláto tisíců se neodvratně šine dolů. Šel jsem po ulici široké půl metru, po níž jsem se musel protlačit mezi chatrčemi. Pane, ty přece víš, jak zde bydlí Boží děti! Jak jsou odřeni a zraněni nesnesitelnou bídou. Přece jsi viděl, jak mi ta opilá žena – pracuje v baru a je placena kořalkou – plivla do tváře, protože jsem nebyl v hadrech. Znáš přece ten nepatrný krámek ze zpuchřelých prken, kde se neprodává na litry, ale na lžíce, protože tento lid je příliš chudý, aby naráz zaplatil víc. Vidíš odtud také strom, který se křečovitě dere ke světlu a čistému nebi mezi dvěma páchnoucími boudami. Ale co mají dělat lidé? Ti se dusí ve své bídě. Pane, ty víš, že jsem včera zoufale utekl ze zatuchlé bedny o rozměrech třikrát čtyři metry, kde bydlí dvanáct lidí. Stěny jsou polepeny titulními stránkami z obrázkových časopisů, slečnami v bikinách, obrazy svaté Barbory a Sofie Lorenové, slavného rioského karnevalu a Nejsvětější Panny. Střecha z rozpůlených dehtových sudů propouští vodu. Vzduch je ztuchlý zápachem a hudbou. Podlaha se hemží mouchami a malými dětmi. Nemocné děvče leží pod hadry na roztřepané matraci. Mezi tímto a dalším přístřeším je jen stěna z lepenky, plná trhlin a děr. Z protější strany hledí z oken mladé polooděné ženy. Chatrče stojí tak blízko sebe, že člověk neví, kde je uvnitř a kde je venku. Ano, Pane, za čtvrt hodiny jsem prchal z této chatrče, abych se vyzvracel na čerstvém vzduchu jako nemocný pes. Ale pro rodinu jsem nemohl učinit nic. Musil jsem ji nechat tam, kde už šestnáct let dřepí pohromadě. Znáš ji, Pane! Otec je Miguel de Souza Mandes a jeho žena Olivia-Maria. Napsal jsem pro tebe také jména dětí: Gracia-Maria, Osvaldo, Francisco, Vera-Lucia, Zilda, Pedro-Paulo, Vincenti, Belmira, Esmeralda a Maria de Conceicao, to je Maria bez poskvrny počatá! Šlechtická jména svobodných dětí Božích, které jsi vykoupil svou smrtí na kříži a které přesto bez své viny musí už zde na zemi žít v pekle. Je přece nevyhnutelné, Pane, že malý Vincenti se stane Dnešní Rio de Janeiro– bídné chatrče kousek od výstavních mrakodrapů zuřivým komunistou, až se jednou doví, že jeho sestra 13

Esmeralda musela prodávat své mladé tělo na plantáži Copacabany, aby mohla žít. Pane Ježíši Kriste, co máme dělat? Proč to mají malá děvčátka z Evropy lepší než Esmeralda? Proč se nepotřebují procházet jako vysokonohé gazely před milionáři, kteří hned vedle favely ve svých klubech, v kasinu a herně vyhazují peníze, které vydělali na krvi chudých! „Nechte maličké přijít ke mně“, řekl jsi kdysi. Ale na kopec nad Riem přicházejí jen turisti a námořníci Favelas amerických námořních lodí, které kotví před přístavem. Jsou to vlastně také děti, a ty se nepohoršíš nad jejich hračkami fotoaparátů a dalekohledů, ani nad jejich otázkami o výšce tvé postavy a šířce tvých rozpjatých paží. Snášíš to, když Johny Reefs z Milwaukee vyškrábe své jméno a jméno své přítelkyně ve velkém srdci na dveřích kaple, která ti slouží jako podstavec. Ano, jsou to děti, které obdivují tvé obrovské rozměry a pak spěšně hledají v průvodci další pamětihodnosti. Nemyslí to zle a chápu, že je snášíš. Ale Esmeralda a všechny děti bídy z Latinské Ameriky mají na tebe větší právo, protože jsou ve větší nouzi. Vím, Pane, že ti nic nesmím vyčítat. Vyčítat mohu jen nám. Zde na kopci stojí jen tvůj obraz, kamenný Kristus, který byl na horu dopraven po kouskách na hřbetě oslů. Živým Kristem musíme být my. Není to tvá vina, že ti tak zřídka dáváme možnost, abys byl srdcem a motorem našeho života. Učiň z nás konečně svůj majetek, Pane, a dej nám sílu, abychom vyzařovali tvou dobrotu a lásku pro tyto chudé bratry. Dej, ať poznáme, že největším nebezpečím není komunismus, ale bída, ve které zakrňují, zatímco my zůstáváme tvrdí a sobečtí. Dej nám ušlechtilost, abychom se dovedli vzdát všech přebytečných věcí, ne ze strachu před komunismem, ale z vědomí křesťanské povinnosti. Přinuť nás konečně k spravedlnosti a lásce ke všem, kdo proklínají tvé jméno, protože v nás nepoznávají tvou dobrotu. A požehnej teď ze svého vysokého kopce nad Riem malou Evropu, aby se stala velikou v lásce.“ ... Tváří tvář této bídě P. Werenfried neklesl, ale rozvinul zde pomocný program s rozhlasovými školami a nouzovými byty. Nakupuje vyřazená armádní terénní auta, která umožňují pastorační činnost v neschůdných oblastech povodí Amazonky, v oblastech, kde na jednoho kněze připadá oblast o rozloze České republiky. P. Werenfried vidí život v jeho celistvosti, proto se v jeho práci harmonicky spojují pastorační, charitativní, teologické a sociální prvky. Sám o své práci říká: „Bůh pláče ve všech utlačovaných a trpících lidech naší doby. Slzy chudých, se kterými se ztotožňuje, jsou jeho slzy. Nemilujeme ho, jestliže jeho slzy nestíráme.“ P. Werenfried zemřel v roce 2003 krátce po svých 90. narozeninách.

14

5. Ve škole církevních Učitelů - jak rostlo dílo matky Terezy Každý z nás už byl nepochybně zasažen bídou třetího světa. I když jsme většinu času kvůli sdělovacím prostředkům zahlceni aférami, politikou, módou, fotbalem, péčí o vzhled svého těla, domu či auta, přesto k nám občas proniknou sugestivní obrázky podvyživených dětí, obyvatelů slumů, obětí válek či nemocí. Pouze toho, komu již úplně ztvrdlo srdce v tomto moderním bezcitném světě, nechávají tyto obrázky chladným. Mnoho lidí podle svých možností podporuje nějaké dobré dílo. Někteří se velmi obětavě osobně angažují v humanitárních či rozvojových projektech. Většinu z nás však ochromí velikost bídy. Až příliš často rezignujeme a říkáme si: „Copak já zmůžu…“ A protože máme pocit, že zmůžeme příliš málo, nakonec neděláme vůbec nic… Podívejme se, co zmohlo jedno malé děvčátko, které se jmenovalo Agnes Bojaxhiu a které se narodilo v roce 1910 v albánském městě Skopje. Dnes známe Agnes pod jménem matka Tereza. Prostřednictvím díla, které založila, se dnes dostává pomoci milionům nemocných, chudých a bezbranných. Takové zázraky dokáže nezištná a obětavá Láska, která vidí v bližním trpícího Krista. Agnes Bojaxhiu Na počátku příběhu stojí zbožná maminka, na které Agnes jasně viděla, jak vypadá prakticky žitá víra. S maminkou chodila malá Agnes např. pomáhat chudé rodině, která měla hodně dětí. Již ve 12 letech v ní vyprávění jezuitských misionářů probouzí touhu jít do Indie pomáhat chudým. V 18 letech se jako dospělá dívka rozhoduje zasvětit svůj život práci pro chudé v Indii. Vstupuje do řádu sester Naší Paní Loretánské, který má misie v Indii. Po příjezdu do Indie se nevyvíjí vše dle představ mladé sestry Terezy. Po noviciátu nezačíná pracovat mezi chudými, ale dostává za úkol učit zeměpis a dějepis ve škole pro děvčata z bohatých vrstev. Sestra Tereza tento úkol poslušně přijímá. Svou práci miluje a je velmi oblíbená u svých studentek. Bůh si ji během následujících 18 let připravuje na úkol, pro který se nadchla už jako děvčátko. V 36 letech během duchovních cvičeních nabývá sestra Tereza přesvědčení, že je jejím posláním sloužit nejchudším z chudých za zdmi kláštera. Poté, co dostává povolení od papeže, opouští klášter s jeho pohodlím a jistotami. Měla pouze tři sárí a pětirupiovou bankovku (2,25 Kč). Tedy daleko méně, než má kdokoliv z nás, kteří jsme tak pevně přesvědčeni, že nic nezmůžeme. Sestra Tereza nejdříve absolvuje několikaměsíční ošetřovatelský kurz v Patně. Pak se vrací do Kolkaty a 20. prosince 1948 začíná pracovat mezi chudými obyvateli slumu Motijhil. První den přichází pět malých žáčků. Už to nejsou navoněná děvčata z lepších vrstev, ale špinavé a zavšivené děti ze slumů. Sestra Tereza již nemá k dispozici vybavenou školní třídu, tabuli, ani židle, a tak kreslí písmena bengálské abecedy do země. Učí pod širou oblohou u zapáchající vodní jímky. Za týden počet žáků vzrostl na 21. Výuka často začíná koupelí a poučením o hygieně. Lidé cítící sounáležitost přinášejí břidlicové tabulky, knihy, židle, stůl. Začátkem nového roku počet žáků překročil padesátku. Sestře Tereze ve svém volném čase pomáhají tři další učitelky. Sestra Tereza se však nezastavuje. Ještě v lednu zprovozňuje ošetřovnu tuberkulózních pacientů. Začátkem února pak již čile funguje další škola, tentokrát v Tiljale. V březnu 1949 se přidávají k sestře Tereze její dvě bývalé žákyně. A s uplývajícími měsíci přicházejí další mladé dívky, které chtějí věnovat svůj život službě nejchudším a které budou prvním členkami nové kongregace nazvané „Misionářky lásky“. Sestra Tereza se tak stává matkou Terezou. Sestry provozovaly dopoledne školu a odpoledne ošetřovnu. Navštěvovaly nemocné a staraly se, aby byly těžké případy přijaty do nemocnice. Nemocnice jsou však v té době přeplněné a často odmítají přijímat „beznadějné“ případy. Tito lidé pak umírají opuštění na ulici. Pro ně zakládá matka Tereza svůj první domov – „Domov umírajících“. Sem sestry přinášejí lidi umírající 15

na ulici, aby zemřeli obklopeni láskou a péčí. Pro mnoho umírajících je to poprvé po dlouhých letech, kdy cítí, že je má někdo opravdu rád. Umírají usmíření a s pokojem v srdci. Samé matce Tereze takto zemřely v náručí tisícovky lidí. Matce Tereze vždy velmi ležel na srdci osud dětí, kterým se věnovala už od začátku své práce mezi nejchudšími z chudých. V té době bylo v Kolkatě velmi mnoho sirotků22, pohozených dětí z důvodu bídy či postižení, dětí, které přežily vlastní potrat… Pro tyto děti zakládá v roce 1954 Shishu Bhavan, což znamená „Dům dětí“. Jelikož byl brzy tento dům přeplněn, matka Tereza brzy otvírá další Shishu Bhavany v různých částech Kolkaty. Již od začátku své misie přemýšlí matka Tereza o tom, jak pomoci malomocným. Sociální stigma této nemoci způsobilo, že tito lidé žili a umírali bez jakékoliv pomoci za okrajem lidské společnosti.23 Matka Tereza a její sestry nejdříve využívají mobilních ošetřoven, díky kterým mohou přinést léky a ošetření tisícovkám malomocných pacientů. V roce 1958 zakládá na okraji Kolkaty první velké středisko pro malomocné – Titagarh. Kolonie malomocných ovládaná gangy, které se policie raději vyhýbala, se mění na vesničku, kde se každý snaží podle svých možností přiložit ruce ke společnému dílu. Do roku 1960 působily Misionářky lásky „pouze“ v několikamilionové Kolkatě, což bylo přesně podle církevního práva, které zakazuje kongregaci mladší než deset let, aby otevírala nové domy mimo diecézi, ve které vznikla. Jakmile však desetiletá lhůta uplynula, začíná matka Tereza zakládat nové domy po celé Indii. Koncem šedesátých let už měly Misionářky lásky jen v Indii 25 domů! Z těchto domů uveďme např. Shantinagar – soběstačná vesnice, ve které žijí malomocní jako svobodní občané pohromadě se zdravými, bez obav, že budou vyhnáni policií a bez pokořování lidmi, kteří by je odháněli za okraj společnosti.24 K otevření prvního domu v zahraničí došlo v roce 1965 ve Venezuele. V této době již měla matka Tereza 300 následovnic. V dalších letech zakládá matka Tereza domovy v Římě, v Austrálii, v Londýně, Jordánsku, v newyorském Bronxu, Bangladéši, Severním Irsku, v oblasti Ghazy, Jemenu, Etiopii, na Sicílii, v Papui-Nové Guineji, na Filipínách, v Panamě, Japonsku, Portugalsku, Brazílii, Burundi, v bývalém Sovětském svazu, Jihoafrické republice a na mnoha místech východní Evropy. Po mnoha obtížích se matce Tereze podařilo otevřít dům i v její rodné Albánii. V roce 2006 měl řád více než 4 500 sester 89 národností, 743 domovy ve 134 zemích, z toho 242 domovy v samé Indii. Uvádí se, že Misionářky lásky živí přibližně 500 000 rodin, vyučují asi 20 tisíc dětí ze slumů a ošetřují přibližně 90 000 malomocných. V jejich mobilních ošetřovnách se ročně dostává ošetření cca 6 milionům nemocných…25 A na začátku toho všeho byla jedna sestra, která měla pouze pět rupií a tři sárí… Měla však pevnou víru, že Bůh ji volá sloužit těm nejubožejším. V chudých a potřebných viděla Krista, který na kříži žízní po lásce duší. A svou nesobeckou láskou spojenou s velkou praktičností „nakazila“ tisíce dalších. Kéž bychom se všichni snažili hořet ohněm Lásky jako matka Tereza. Potom bychom také byli schopni zapálit další duše a náš svět by byl mnohem láskyplnější. Blahoslavená Terezie z Kolkaty, přimlouvej se za nás, abychom ve spolupráci s tvými kolkatskými sestrami a bratřími pomáhali zachraňovat životy Kristu v jeho nejubožejších! Literatura: Nawin Chawla: Matka Tereza – Fascinující příběh jejího života, Pragma 1998 Renzo Allegri: Matka chudých – Život Matky Terezy z Kalkaty, Karmelitánské nakladatelství, 2002 22 V Indii je v současné době 26 milionů sirotků do 18 let; 18 milionů dětí do 14 let žije na ulici; 9 z 11 opuštěných dětí jsou děvčátka. 23 I když indická vláda vyhlásila, že malomocenství je vymýceno, odhadují charitativní organizace současný počet malomocných v Indii na 500 000. Jak nám uvedla sestra Andrea M.C. v dopise, jelikož indická vláda ruší nemocnice pro malomocné, stále více malomocných hledá pomoc u Misionářek lásky. 24 V dnešní době mají Misionářky lásky deset velkých center pro malomocné, kde se provádějí operace. Do těchto center proudí většina zdravotnického materiálu, který s Vaší pomocí posíláme do Indie. 25 Např. http://www.planetpapers.com/Assets/2540.php, http://www.cosmicbaseball.com/mteresa01.html

16

6. Úcta k lidskému životu Kříž neplodnosti Statistiky uvádějí26, že v současné době v naší zemi trpí 15 až 20 % manželských dvojic neplodností (tj. téměř každý pátý pár!). Za neplodnost je přitom považováno, pokud se manželům nedaří déle než 1 rok dosáhnout vytouženého těhotenství. Přání mít dítě je projevem manželské lásky a povolání k otcovství a mateřství. Není pochyb, že bezdětnost působí neplodným manželům značné utrpení. Osobní svědectví27 potvrzují, že velikost zejména ženina utrpení si nelze představit. Ať již tělesné nebo duchovní mateřství je hluboce spojeno s posláním ženy a ona sama pociťuje prázdnotu, pokud její nejhlubší touha nedochází naplnění. Jak děsivě musí znít výrok „NIKDY“pro ženu, která touží nosit své děťátko pod srdcem, přivést do života a vychovávat. U citlivějších povah se může také vyskytnout pocit sebeobviňování. Bůh jim prý nedopřává dítě, protože nejsou dostatečně dobré. Bůh je prý trestá za jejich chyby. Neplodným párům mohou navíc ještě více znepříjemňovat život reakce okolí. Od dobře míněných, nicméně spíše zraňujících než hojivých rad přátel, až po jedovatosti typu: „Podívejte se na ně, na katolíky. Nám by chtěli zakazovat potrat, hormonální antikoncepci, předmanželský sex. Mluví velkými slovy o lásce k dětem, ale sami si užívají pohodlný život bez dětí!“ Nemalý nátlak mohou vytvářet také prarodiče: „Nebuďte hloupí, zkuste umělé oplodnění.“ Načež mohou následovat vyslovené či pouze naznačené dodatky typu: „Přece si nenecháte omezovat své svědomí tou zkostnatělou Církví, která byla vždycky proti pokroku a sto let za opicemi.“ Anebo: „Musíte se rozhodnout, co je pro vás důležitější. Děťátko anebo kázání faráře?“ Umělé oplodnění se pak opravdu může zdát jako výdobytek moderní civilizace, který zachrání rodinné a osobní štěstí. Proč má tedy Církev k těmto metodám výhrady? Nepřeje si snad Církev naplnění manželství v podobě dětí? Táž Církev, která od svého počátku bránila důstojnost manželství a rodiny? Metod umělého oplodnění je více, nicméně zpravidla se pod tímto pojmem rozumí oplodnění ve zkumavce (tzv. in vitro fertilizace). V současné době takto v naší republice přichází na svět asi 1,5% dětí.28 Průběh tohoto typu umělého oplodnění lze ve stručnosti popsat následovně. Žena dostane hormony pro zvýšení produkce vajíček, a několik z nich je následně odebráno z vaječníku. Tato vajíčka jsou pak oplodněna na Petriho misce spermiemi. Poté lékař vybere 2 až 4 embrya, která jsou podle jeho mínění nejnadějnější, a ta jsou zavedena do dělohy ženy. Přebytečná embrya se zmrazí pro případné další použití. Pokud dojde k vícečetnému těhotenství (zpravidla se však neuchytí žádné Umělé oplodnění: Vpravení jediné spermie jehlou embryo), je doporučována tzv. „redukce“, což je zjemnělé (vpravo) do vajíčka označení pro potracení „nadbytečných“ dětí. (uprostřed) Jelikož nový človíček není počat v lůně matčina těla jako výsledek lásky a tělesného spojení jeho rodičů, objevuje se prostor pro manipulaci. Již nemusí nutně docházet ke spojení vajíčka a spermie manželů, což je tzv. homologní oplodnění, ale může se bez závažnějších technických problémů použít spermie či vajíčka (či obojího) od anonymních dárců, tzv. heterologní oplodnění. V tomto případě se zcela jasně porušuje právo dítěte narodit se z otce a matky, které zná a kteří jsou spojeni manželstvím. I když tato situace sice bohužel občas nastává (předmanželský sex, manželská nevěra, znásilnění, 26 Gennet, Neplodnost, http://www.gennet.cz/asist_reprodukce/neplodnost.htm 27 Embracing the Cross of Infertility, http://www.hli.org/infertility/infertility_transcript.pdf 28 MUDr. Jaroslav Hulvert, Umělé oplodnění a rady ženám, 19.2.2003, http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=2266

17

opuštěné a pohozené děti....), neměli bychom ji vědomě a dobrovolně vytvářet. Je také zrazeno výlučné právo manželů stát se otcem a matkou jeden prostřednictvím druhého. Z výše uvedeného popisu umělého oplodnění vyplývá, že i homologní oplodnění (spermie i vajíčka pocházejí od manželského páru) s sebou přináší mnoho morálních problémů. Církev učí a věda potvrzuje, že život člověka začíná početím. V tomto okamžiku vzniká nový a jedinečný lidský jedinec, který má svou lidskou důstojnost. A Církev, ať vhod či nevhod, vždy bránila, brání a bude bránit lidskou důstojnost. Nikdo z nás jistě nechce, aby o jeho životě a smrti a životě jeho blízkých rozhodoval někdo jiný, který by posoudil jejich zdravotní stav, věk, schopnosti, či případně by rozhodoval pouze na základě náhody. A teď si představme, že jsem byli počati společně s dalšími devíti sourozenci na Petriho misce pomocí umělého oplodnění. Začali jsme se Zmrazená embrya vyvíjet. Měli jsme štěstí, právě my jsme padli do oka lékaře a označil nás za vhodného kandidáta pro zavedení do dělohy společně s dalšími dvěma či třemi sourozenci. Méně šťastní sourozenci byli buď ihned zlikvidováni nebo zmrazení (polovina z nich zmrazení a rozmrazení nepřežije). K velkému překvapení lékařů se nám v děloze maminky podařilo všem uhnízdit a začali jsme se vyvíjet. Pak z nás potratář vybral jednoho či dva, kteří jsme dostali právo se narodit. Zbylí byli usmrceni ve stáří 11 týdnů solnou injekcí do srdíčka. A co naši zmrazení sourozenci? Možná dostanou jednou šanci, pokud se rodiče rozhodnou donosit další děti. Možná se o ně rodiče budou soudit, protože se mezitím rozvedli. Ale s největší pravděpodobností budou po určité době zlikvidováni, případně legálně či nelegálně použiti na „vědecké“ účely... Představujeme si opravdu takto lidskou důstojnost, k níž nás může přivést byť sebekrásnější touha po dítěti? Je více než pochopitelné, že každý normální manželský pár touží po dítěti. Ale neměli bychom zapomínat, co říká Katechismus: „Dítě není něco, co se rodičům dluží, ale je to dar .... Dítě nemůže být považováno za předmět vlastnictví; za něco, k čemu by vedlo uznání domnělého ,práva na dítě‘. V této oblasti má pouze dítě opravdová práva: ,právo být plodem zvláštního úkonu manželské lásky svých rodičů a také právo být respektováno jako osoba od chvíle svého početí´“.29 Je třeba být velmi opatrný. Žijeme v relativním materiálním blahobytu a díky technickému pokroku se v našem vědomí začíná probouzet pocit, že máme právo absolutně kontrolovat svůj i cizí život. Nárokujeme si právo na potrat, když se nám dítě nehodí, a naopak právo na dítě (někdo dodává „zdravé dítě s daným pohlavím, barvou očí, vlasů, inteligencí“), když po něm toužíme. Děláme si právo na ukončení utrpení nejen vlastního, ale i cizího, pokud podle našeho mínění je toto utrpení příliš velké. Život svůj i jiných začínáme hodnotit podle užitku (radosti, rozkoší...), který přináší. Pán Ježíš však říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (Mt 16,24) Papežská Akademie pro život ve svém nedávném dokumentu30 říká: „Žádná osoba si nemůže nárokovat právo na existenci či neexistenci jiné lidské osoby. V opačném případě by totiž osoba, o jejíž existenci se rozhoduje, měla menší práva než osoba, která rozhoduje. Sebekrásnější účel, jakým dítě bezpochyby je, nemůže posvětit jakýkoliv prostředek. Zastánci umělého oplodnění argumentují tím, že se jedná o léčbu neplodnosti a není přece žádný důvod zakazovat léčbu. Je třeba však upozornit, že nazývat umělé oplodnění léčbou neplodnosti není logické. Neplodnost se zde neléčí, ale pomocí techniky obchází. Pokud byly všechny naplánované cykly oplodňování neúspěšné, či pokud manželé zatouží po dalším dítěti, je 29 Katechismus katolické Církve, paragraf 2378, http://katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=2378 30 Pontifical Academy for life, Final Communique on „The dignity of human procreation and reproductive technologies. Antropological and ethical aspects“, únor 2004, http://www.vatican.va/roman_curia/pontifical_academies/acdlife/documents/rc_pont-acd_life_doc_20040316_xgen-assembly-final_en.html

18

třeba započít celý proces od začátku. Církev se nikdy nestavěla proti opravdové léčbě neplodnosti, která napravuje porušený ženin cyklus či zlepšuje kvalitu spermií muže. Právě naopak, Církev k tomuto výzkumu dává podněty, vyzývá a morálně jej podporuje.“31 Církev také radí manželům, aby neváhali využít metod, které opravdu léčí neplodnost. Často je to také dobrý důvod dát si do pořádku svoji životosprávu, protože plodnosti zcela jistě neprospívá konzumace alkoholu, kouření a celkově nezdravý styl života. Na tomto místě bych rád upozornil, že umělé oplodnění je pro lékařské instituce enormně finančně zajímavé. Cena jednoho cyklu je cca 35 000 Kč,32 celková částka včetně poporodní péče se pak vyšplhá v průměru na 280 000 až 300 000 Kč.33 Nelze se tedy divit, že nalézt lékaře, který by neplodnost opravdu léčil bez použití umělého oplodnění, je velmi obtížné. Ale možné to je. Neplodnost je pro manžele jistě velmi těžký kříž. My však věříme, že Bůh je Láska. A Láska jistě nedává člověku zkoušky, aniž by mu dala sílu je zvládnout. Z Bible známe několik neplodných manželských párů – Abrahám a Sára (syn Izák), Elkán a Anna (syn Samuel), Zachariáš a Alžběta (syn Jan Křtitel). Bůh jim nakonec dopřál potomka, ale až v době, kdy bylo zřejmé, že se jedná opravdu o Boží dar. Darované dítě pak nebylo určeno pouze pro potěchu rodičů, ale Bůh si je vyvolil pro svou službu. Myslím, že je úlohou nás všech, abychom dokázali s neplodnými manžely nejen soucitně trpět, ale také jim pomáhali znovuobjevovat Boží vůli. Manželská láska, jako obraz lásky Boží k nám, je povolána k tomu, aby milovala, sloužila a bránila lidský život ve všech jeho dimenzích,34 i kdyby jej nemohla biologicky předávat. Láska neplodných manželů, jejich čas a síly se pak s pomocí Boží mohou otevřít jiným potřebným lidem, ať už prostřednictvím adopce dítěte, či služby Pánu Ježíši v našich trpících a opuštěných Dítě je dar Boží. Nemáme na něj sestrách a bratřích. Na světě je tolik hmotné i duchovní „právo“, nelze si ho koupit. bídy! Tolik slz a tak málo rukou, které by usušily slzy a pohladily! Možná už nás někdy zaskočila utrpení našich méně šťastných sester a bratří a nespravedlnost tohoto světa (bída ve třetím světě, hladomory, vykořisťování dětí, obchodování s lidmi, nemoci, živelné pohromy...). A také se vynořila otázka: „Pane, proč necháváš nevinné takto trpět? Pane, proč s tím něco neuděláš?“ Ale napadla nás někdy odpověď: „Ale človíčku, vždyť jsem přece stvořil tebe, tvé ruce k lámání chleba hladovým, tvůj hlas, aby zněl tam, kde se děje bezpráví, tvé srdce a tvůj rozum, aby mírnil bídu a odstraňoval její příčiny...?“ Život ve službě bližním je sice jiný, než jak si ho partneři představovali, když si říkali své „Ano“, ale krásný a šťastný, protože dokázali odpovědět na Boží volání, vzít svůj kříž a následovat Božího Syna v utrpení i službě. Jistě, snadno se to říká. Obzvláště tomu, kdo sám tento kříž nenesl. Domnívám se, že rozhodnutí manželů neřešit svou neplodnost morálně nedovolenými prostředky se v dnešní společnosti dá bez nadsázky označit jako hrdinství. Takové manžele dnes pochopí jen člověk opravdu věřící. Lze asi počítat s označeními jako „hlupák“ či „náboženský fanatik“. Tito manželé si jistě zaslouží naše pochopení, naši podporu, naše přímluvy. Dokáží-li se rozhodnout a zvednout svůj kříž, pak se mohou stát světlem pro ostatní, kteří se tak jako oni potýkají s křížem neplodnosti. Poznámka redakce: Prosíme čtenáře o jejich připomínky.

31 Např. Institut Pavla VI. (http://www.popepaulvi.com/about.htm) 32 MUDr. Zbyněk Mlčoch, Neplodnost, cena umělého oplodnění, hrazení zdravotní pojišťovnou?, http://www.zbynekmlcoch.cz/info/ostatni_obory/neplodnost_cena_umeleho_oplodneni_hrazeni_zdravotni_pojistov nou_.html 33 Umělé oplodnění, 10.10.2003, http://www.zena-in.cz/rubrika.asp?idc=7700&id=7 34 http://www.vatican.va/roman_curia/pontifical_academies/acdlife/documents/rc_pont-acd_life_doc_20040316_xgen-assembly-final_en.html (viz výše)

19

Nenarozené dítě své nemocné matce zachránilo život

Tuberkulóza plic a těhotenství Ošetřující lékař J. A. MacDougall vypravuje: V prosinci jsem to konečně matce musel říci. Z lékařského hlediska jsme byli poraženi. Přijala to odevzdaně - ležela tam a chřadla, bylo jí jenom třiadvacet let a měla roční dítě. Byla to upřímná a statečná žena, nyní vinou tuberkulózy velmi blízko smrti. Žádala jenom o jedno: „Budu-li na Štědrý den naživu,“ řekla pomalu, „ráda bych, abyste mi slíbil, že mohu jít na Vánoce domů.“ Věděl jsem, že by neměla. V dolní části pravé plíce se jí zvětšovalo tuberkulózní ložisko. Kohokoli mohla kašláním nakazit. Ale slíbil jsem jí to, protože jsem si byl jistý, že zemře ještě před Vánocemi… Její manžel měl tuberkulózu, když se vrátil z války, ale měla klidný průběh a ani nevěděl, že ji měl. Ještě předtím, než se zjistilo, že je nakažen, se vzali, a ona se od něj nakazila. Přišlo to tak rychle a nákaza se usadila na tak nesnadném místě, že to ohromilo každého lékaře, který se jí snažil pomoci. Tuberkulózní ložisko v dolní části plíce se vyskytuje velmi zřídka. Jak se k němu dostat? Bohužel zásah v oblasti hrudníku nebyl možný, protože by to znamenalo odstranit několik spodních žeber, která její tělo potřebovalo na oporu. Lékaři ... přes jehly do plíce napumpovali vzduch, jehož tlak měl zapřičinit zhroucení plíce. To nefungovalo. ... Povolal jsem odborníka na tehdy nový lék streptomycin. Řekl mi, že není k dispozici. Když jsem mu případ vylíčil, i tak mi poradil, abych jej nepoužíval. Telefonoval jsem jinému lékaři, který se zabýval zaváděním vzduchu do břišní dutiny. Vzduch tlačí bránici na plíci. Doufali jsme, že vyvineme-li tlak na dolní část plíce, přinutíme tuberkulózní ložisko k uzavření. Příroda by pak mohla zacelit a vyléčit ložisko tak, že strany srostou. Zvážili jsme rizika a rozhodli jsme se jim čelit. Vpustili jsme vzduch do pobřišnice, ale to ji téměř zabilo... K mému překvapení byla na Štědrý den stále naživu. Ložisko se pořád zvětšovalo ... Ale měla můj příslib, a já jsem ho dodržel. Řekl jsem jí, aby nedržela své dítě a přes ústa nosila roušku. Do nemocnice se vrátila pozdě na Štědrý večer a od té doby se její stav stále zhoršoval, ale stále byla naživu. K našemu překvapení to Na samé hranici trvalo týdny. Přijala svátost nemocných. smrti nyní v sobě Koncem února vážila 36 kg. Nemohla jíst a zvracela, i když nic nejedla! Zavolal jsem k poradě konzultanta. Byl také v nosila další život. rozpacích, ale zeptal se mne, jestli si nemyslím, že by mohla být těhotná. Byl to směšný nápad. Byla tak nemocná, že jednoduše nemohla počít. Její tělo to přece nemohlo zvládnout. Navzdory tomu jsem jí předepsal těhotenský test. K mému úžasu byl pozitivní. Na samé hranici smrti nyní v sobě nosila další život. Podle zákona jsme ji mohli poslat na potrat. Ale neudělali jsme to. Manželé byli proti tomu a my doktoři také…, protože jsme si byli jisti, že by ji to zabilo. Mysleli jsme si, že stejně samovolně potratí... V červnu se stala neuvěřitelná věc. Její teplota začala klesat, začala jíst a přibírat na váze. Ložisko přestalo růst. Bránice tlačila zespodu na dolní část nemocné plíce, aby bylo místo pro její rostoucí dítě. Příroda udělala to, čeho my jsme nebyli schopni: stlačila strany smrtonosného otvoru k sobě. Dítě zachraňovalo matku. A dítě ji opravdu zachránilo. Když se jí narodilo zdravé dítě, ložisko se uzavřelo. Povolení umělých potratů není správné. Lékař tady není od toho, aby život bral, ale aby jej zachraňoval. Dítě nezničilo svou matku, ale zachránilo ji. „Duše spravedlivých jsou v Boží ruce“. (Mdr 3,1) Zkráceno z Celebrate Life, ALL, USA, 2000 20

Jak můžete s námi spolupracovat 1. Účastnit se přípravy kontejnerových zásilek – pravidelně se scházíme: • v Brně – jednou týdně v suterénu fary kostela svatého Jakuba, Rašínova 5, bližší informace na telefonním čísle 543 331 527 (od 20 do 21 h) a mobilu 608 879 663 (nepřetržitě) • v Praze – jednou za dva týdny v klášteře řádu svaté Voršily u Národního divadla, vchod z ulice Ostrovní č. 11. Bližší informace na telefonních číslech 732 858 163, 777 197 654 • Další centra pomoci jsou: Česká Skalice, Dobruška, Jaroměřice nad Rokytnou, Jihlava, Mladkov, Olomouc, Ostrava, Plumlov, Prostějov, Svratka; 2. Přípravou a nabídnutím informativních letáků o naší práci nebo tohoto časopisu dalším lidem dobré vůle; 3. Finančním příspěvkem na účet č. 2028869399/0800 (viz níže Upozornění dárcům). Vašich příspěvků bude využito na nákup zdravotnického materiálu podle požadavků z Kolkaty; 4. Věcnými dary – v současné době sbíráme: berle, francouzské hole, chodítka pro dospělé, mechanické invalidní vozíky, kterých nemají Misionářky lásky pro své pacienty nikdy dostatek; 5. Překladatelskou prací 6. Podporou osvěty k záchraně nenarozených dětí; 7. Pomocí nastávajícím matkám, které životní tíseň podněcuje k umělému potratu, aby se zachránil život dítěte (přímluva u Boha, povzbuzení, konkrétní pomoc, poskytnutí našeho telefonního čísla 776 781 066); 8. Seznamovat lidi dobré vůle s tragedií nejubožejších lidí ve třetím světě – prostřednictvím literatury, fotografií – které Vám na Vaše přání zašleme poštou, e-mailem.

Upozornění dárcům Poděkování, které dárcům posíláme, je podle zákona č.586/92 Sb. o daních z příjmů dokladem k ročnímu daňovému zvýhodnění: - zaměstnancům se za uplynulý rok část daru vrátí snížením daně, pokud si o ně zažádají do poloviny února ve své mzdové účtárně; - podnikatelé si mohou o darovanou částku snížit základ daně v přiznání k dani z příjmů. 1) Abychom Vám mohli písemně potvrdit přijetí daru, prosíme Vás o vyplnění adresy a částky na poukázkách typu „A“ HŮLKOVÝM PÍSMEM A VÝRAZNOU ČERNOU BARVOU. Ve zprávě pro příjemce nám vždy, prosíme, uveďte, pokud nechcete, abychom Vám písemně odpovídali, anebo jiné Vaše požadavky. 2) Potřebujete–li potvrzení u příspěvků zasílaných z Vašeho účtu, u příspěvků zasílaných složenkou přes vlastní účet u některého peněžního ústavu včetně, sdělte nám, prosíme, svou adresu, datum zaslání, způsob zaslání a výši Vašeho příspěvku, a to buď e-mailem, dopisem, telefonicky nebo textovou zprávou na příkazu k úhradě, abychom Vám mohli toto potvrzení poslat. V příštím 3. čísle Občasníku si budete moci přečíst: 1. Zprávu o odeslání 23. kontejneru - pokud 3. číslo Občasníku nevyjde dříve 2. Ze života matky Terezy – Domov pro umírající 3. Četbu na pokračování 4. Ohlasy na dopisy čtenářů, budou -li 5. Globální problémy ze života potřebných lidí v rozvojových zemích 21

Kontaktní informace Kontaktní adresa: Nadace svatého Františka z Assisi, Svážná 4, 634 00 Brno – Nový Lískovec telefon/fax/záznamník: 543 331 527 (od 20 do 21 hodin) mobil 721 550 623 (Mgr. Dana Jarošová) mobil 608 879 663 (Ing. David Cichra) mobil 776 781 066 (Mgr. Ing. Eva Štěpančíková) e-mail: [email protected] www: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~omelka/Nadace/ IČO: 48515566 Bankovní spojení: Česká spořitelna a. s., č. účtu 2028869399/0800, KS 0379, VS 009 (misie) Česká spořitelna a. s., č. účtu 1346868389/0800, KS 0379, VS 001 (nenarozený život)

Zamysleme se nad sebou a vyznejme své hříchy: O lidech a psech My Češi jsme milovníci psů. I když přesný počet psů v České republice není znám, uváděné odhady se pohybují mezi 1 až 2 miliony.35,36 I když se mezi námi najdou takoví, kteří nemají psy rádi, většina z nás je miluje. Koneckonců přece říkáme: „Pes, přítel člověka.“ Pes provází člověka už tisíce let a mnohokrát mu prokázal a stále prokazuje cenné služby. Pro nevidomé je pes často jediným pomocníkem a doslova je drží při životě. Jak však konstatuje autorka článku „Miláček Čechů: PES“37, pes se také čím dál častěji stává zhýčkaným domácím mazlíčkem. Češi podle autorky utratí 2 miliardy ročně na předměty určené výhradně psům. Tato částka nezahrnuje žrádlo, ale oblečky, kosmetiku, postýlky, skříně, luxusní obojky a jiné (viz např. internetový obchod LUXURY DOG38). Na našich hřbitovech a zahradách se začínají objevovat mramorové pomníky se jmény „Ritunka“, „Terrynek“, „Betynka“... Nicméně v tom není naše země výjimečná. Psi v Japonsku stále častěji nahrazují děti39 a v USA se na pejsky utratí desítky miliard dolarů.40 Na tomto místě se možná v leckterém čtenáři začalo něco uvnitř bouřit. Zatímco více než 2 miliardy našich bratří a sester žije v nepředstavitelné bídě, páníčci utrácejí miliardy na přepych svých mazlíčků. Z morálního hlediska lze jen stěží ospravedlnit luxus našich mazlíčků, který je vykoupen tím, že odepřeme tyto prostředky lidem ohroženým na životě. Než však začneme házet kamení, měli bychom si zamést před vlastním prahem a zpytovat své svědomí. Ať už se nám výdaje na mazlíčky mohou zdát Skříň na oblečky pro psy sebenesmyslnější, přece jenom v nich lze najít jakýsi odlesk za 5 630 Kč základní touhy lidského srdce, a to: „Milovat a být milován.“ 35 36 37 38 39

http://www.mvcr.cz/casopisy/s/zpravy/snemovna/2001/010226.html http://druidova.mysteria.cz/ZVIRATA_A_ROSTLINY/PSI_CIPY.htm Benešovská J.: Miláček Čechů: PES, 19.3.2008, http://www.mixxx.cz/?q=node/1904 Boutique LUXURY DOG, http://www.luxurydog.cz/ Psů více než dětí. Psí matky zaplavují Japonsko, Mostecký deník, 27.8.2007, http://mostecky.denik.cz/ze_sveta/aktualne493730.html 40 Kho, N.D.: Pets in America have $40 billion spent on them by doting owners, 10.10.2007, http://www.sfgate.com/cgi-bin/article.cgi?file=/c/a/2007/10/10/MNNFS8O0V.DTL

22

Kolik peněz utratíme my za věci, které jsou pouze pro požitek, zábavu a přepych nás samých? Domnívám se, že problém je v tom, že nejsme denně konfrontováni s bídou třetího světa. Věřím, že pokud bychom se denně setkávali s lidmi trpícími chronickým hladem či dětmi umírajícími na běžné nemoci, které se dají léčit za pár korun, málokteré srdce by zůstalo chladné a nevzdalo by se všech zbytečností a často i věcí potřebných ve prospěch trpících sester a bratří. Taková setkání však nejsou v našem životě příliš častá. Snad jen občas něco zahlédneme v televizi, v novinách nebo v letáčku humanitární organizace. Ale to zpravidla rychle zasuneme někam do pozadí, to se nás přece tady v České kotlině netýká. Evangelium nás však poučuje, jak dopadneme, pokud se budeme chovat jako boháč, u jehož vrat lehával hladový a nemocný Lazar.41 Možná i ten boháč věděl o Lazarovi pouze z doslechu, možná se mu také vyhýbal, aby se nemusel dívat na jeho bídu. To ho však před Božím soudem nezbavilo zodpovědnosti za svého bratra Lazara. I když to nahlas zpravidla nevyslovíme, často máme strach, že když se něčeho vzdáme ve prospěch bídných, bude náš život chudší. Že si nebudeme moci dovolit to či ono, že nebudeme mít čas na svou oblíbenou kratochvíli, že nám bude chybět nějaká konkrétní citová útěcha.... Ale opak je pravdou. Kromě pokladu, který si tím získáme v nebi, už zde na zemi budeme štědře odměněni – širším a citlivějším srdcem, větší schopností lásky, Božím Podvyživený indický chlapec požehnáním a pokojem. Pán Ježíš nám říká: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“42 Nebojme se tedy každý podle svých možností, času a prostředků věnovat se službě potřebným. Budeme-li stejně jako matka Tereza dělat malé věci s velkou láskou, stane se náš život krásným svědectvím o Lásce, která překonává prostor i čas. Hlavně však tato Láska poráží naše sobectví, naši pohodlnost a přináší nám pokoj, který svět nemůže dát, ani vzít. Jen ještě malé srovnání. Výdaje na psy v naší republice činí asi 2 miliardy ročně. Za tuto částku by mohli zdravotníci zachránit život a zdraví 20 milionů malomocných lidí nebo dalších smrtelně nemocných tuberkulózou aj. Další položka je náš čas. V čase, který věnujeme péči o psy, bychom mohli také zachránit množství ohrožených lidských životů.

41 Lk 19, 19-30 42 Jan 14,27

23

Zpráva auditora

24