Numismatika aKAPITOLY Z DĚJIN PENĚZ U3V ZLÍN, 6.5.2014 Mgr. Marek Tomaštík, Ph.D. FLKŘ UTB
Numismatika (numizmatika) - (z lat. nummus = peníz, mince) - historická věda, která se zabývá platebními prostředky (mincemi, bankovkami, státovkami, směnkami, šeky, cennými papíry, nouzovými platidly, poukázkami, žetony a předmincovními typy platidel) a jejich historickou úlohou.
V užším slova smyslu je to historická věda, která se zabývá kovovými penězi, mincemi, v souvislosti s hospodářskými a sociálními jevy, osvětluje dějinný vývoj a dějinný úkol peněz.
Numismatika
Podobory: Notafilie
(bankovky)
Medaile Odznaky
Řády
a vyznamenání Nouzová platidla
- geografické dělení podle kontinentů a územně politických celků,
- chronologické dělení na předmincovní platidla, starověká, středověká, novověká a moderní platidla,
- měnové dělení podle měnových systémů a platidel tvořících měnovou soustavu určitého státu či územního celku.
Statéry
Denáry
Brakteáty
Groše
Tolary Krejcary
Koruny
Numismatika
jejím předmětem a současně hlavním pramenem jsou platební prostředky cílem je zkoumání funkce těchto prostředků v procesu společenské směny od nejdávnější minulosti až po současnost platební prostředky → předmincovní platidla, mince a další kreditní platidla a početní peníze (žetony)
Platidla
předmincovní platidla mincovní platidla pomincovní
Numismatika - terminologie
peníze – prostředek směny různých druhů zboží, měna – systém, druh celé existující peněžní soustavy, mince - kus kovu určitého tvaru za jehož stříž a zrno ručí stát nebo vydavatel mince obrazem a opisem
Nálezy mincí
Numismatika - terminologie
monomentalismus – měna určitého státu je založena na oběhu jediného kovu (zlata nebo stříbra bimetalismus – jestliže souběžně obíhají zlaté a stříbrné mince v jednom státu střížek – kus kovu, zpravidla okrouhlého tvaru, který je opatřen na líci i rubu ražbou; líc → je vyznačen obrazem a písmem vydavatel mince ražba mince – výrobní proces uskutečňovaný v mincovně fabrika mince – kvalita provedení ražby aversu a reversu mince
Numismatika - terminologie
obraz na minci – motivy jsou zpravidla symbolické(figurální, architektonické, heraldické, rostlinné, zvířecí aj.) text – legenda se objevuje vesměs v opisu, někdy jako nápis v mincovním poli, popřípadě i na hraně mince stříž – hrubá váha mince jakost – vyjadřuje poměr drahých kovů k tzv. náčistu (zpravidla mědi) v každé minci legování – proces směšování drahého kovu a kovu obecného, jakost se určuje v tisícinách drahého kovu
Numismatika - terminologie
zrno také jádro mince (ryzí váha) – je množství drahého kovu v každém střížku hodnota mince – pojem technickoekonomický spočívá v druhu mincovního kovu a ve váze mince:
vnitřní hodnota mince – skutečná hodnota ryzího kovu v minci nominální hodnota mince – zákonem stanovená kupní síla vyznačovaná na minci kursovní hodnota – cena mince na mezinárodním měnovém trhu
papírová platidla – jsou kreditními penězi, které uvádí do oběhu stát jako platidla s nuceným oběhem (státovky) nebo emisní banka jako bezúročné poukazy (bankovky)
Numismatika Dějiny
Numismatika
z řeckeho NOMOS (peniz) a latinskeho NUMUS velice starý vědní obor, první mince 7. stol. př. Kr. v období renesance největší poptávka po antických mincích, šlechtici
– si vytváří tzv. mincovní kabinety
první knihy byly vydány v Evropě již v 15. století.
Numismatika v českých zemích
18.stol. první numismatické bádání, Mikulaš Foit – 1771 prvni spis Josef Smolík – Pražské groše a jejich díly I.-IV. Emil Fiala – soupis sbírky denárů prof. Nohejlová-Prátová – soupis nálezů mincí v ČR
Numismatika v českých zemích
Narodní muzeum v Praze a MZM v Brně – numismatické pracoviště NM Praha základ
sbírky 6 tis. mincí ze sbírky České královské společnosti + dar hraběte Šternberka před r. 1945 za Gustava Skalského 130 tis. minci dnes má sbírka přes milion mincí
Dějiny peněz
Dějiny peněz
dějiny vývoje směny vývoje směny jako důsledku společenské dělby práce, výměnný
obchod, předmincovní prostředky – v E někde přetrvávají až do 10.-12.stol., skot, koně, tkaniny, Afrika a Oceánie až do 19.-20.stol., postupně ustálení na užití drahého kovu – 2.tisíciletí, Babylonie,
Paleolit
Surovina na výrobu kamenné industrie, radiolit, jantar, obsidián, šňůry s navlečenými kostěnými perlami, zvířecími zuby, lasturami Světový unikát, hrob
šamana z Brna Francouzské ulice, s předměty kulturního významu
Neolit
chov dobytka a výroba keramiky = nové produkty ke směně textilní tkaniny, zemědělské produkty poprvé sekerky z hlíny
Eneolit
lasturové terčíky – platidlo ze vzdálených oblastí, k nám importovány, jantar, psí zuby v hrobě významné ženy v Bučovicích
Doba bronzová
platební funkce přechází na kovy, upřednostňování před ostatními materiály, např. měděná žebra, únětické hřivny, sekerky, náramky, srpy měděná žebra – nejčastěji průměr 17 a 22 cm, zlatý drát v ml. době bronzové, stočený do osmičkovitých svitků (52-115g) bronzové kruhové peníze.
Předmincovní platidla
Doba železná
funkci platidla přebírá železo, dvojité hřivny, bochníkovité a tyčinkovité tvary předmincovní platidlo bylo prostředkem směny a až postupným vývojem se stalo peněžním platidlem (do vynálezu peněz) ve starověkých státech jako platidlo vážený kov (stříbro) použití přesných závaží,
např. v Mezopotámii – závaží ve tvaru zvířat
mince vznikají v 7. stol. př.n.l. v Lýdii
(odsud do Řecka a později do Říma), vyrobeny z kovu 4:1 (4 díly zlata, 1 díl stříbra), ražené s reliéfem, měly jednotnou váhu
Nejstarší mince
Statér z Lýdie, 640 př. n. l.,
Peníze v době historické
přelom 7.-6. st. Př. Kr. → první mince v okruhu evropské civilizace v Malé Asii, od 4. st. př. Kr. pak pronikala mince prostřednictvím Řeků do celé středomořské oblasti, antické mince měly vysoký reliéf vydávání peněz bylo velmi úzce navázáno na váhové jednotky Typy mincí:
Drachma, Tetradrachma, hemidrachma, hemiobol, trihemiobol, as, stator,
Vydávání mincí
Znak moci státu, proto je tam vyobrazen panovník
Peníze v době historické
Římské mincování: As,
denár, quinar, sestertius,
od r. 187 př. Kr. ražen stříbrný denárius před koncem letopočtu došlo i k ražbě mince zlaté – Caesar, Pak úpadek, Reformy mincí Dioklecián, Konstatnin, Východ říše drachmy.
Peníze v době historické
v centrální Evropě se stali tvůrci mincí Keltové, Na našem území razili mince již v 3. stol. př. Kr. na řece Moravě existovala jakási měnová hranice – za ní na východě se razily stříbrné mince, na západě zlaté mince
naše země – většinou zlaté mince – statery, naleziště Němčice – stř. Morava – první hlavní město Moravy,
Duhovky, suberáty,
První formy padělání, o keltské mince mizí s koncem Keltů u nás, kolem 25 př.Kr.
Keltské mince
Duhovky
Čechy, Bójové, Statér BIATEC hlava/ konec 1. stol. př. Kr
Peníze v době historické
Ranný středověk – úpadek mincovnictví, reforma Karla Velikého – karolínská libra → používána od 9. až poč. 11. st. rozvíjející se severoevropský obchod dal vzniknout za pomoci Vikingů nové mincovní jednotce hmotnosti tzv. severské marce (hřivna:216 g) ražba denáru podle diferencované markové normy trvala až do 13.st. kdy si rozvíjející dálkový obchod vynutil zavádění zlatých mincí
Peníze v době historické
rozšiřování zlaté mince ve 13. a 14. st. → měla povahu i funkci obchodních peněz přelom 14. a 15. st. mizí v Evropě z oběhu hrubá mince, kterou vystřídaly drobné nominály plnící funkci regionální měny koncem 13. st. znovuoživení zlaté mince v podobě benátského dukátu a florénu 14. a 15. st. ražba různých druhů zlatých mincí
Peníze na Velké Moravě
Neobíhaly zde žádné vlastní mince, Naturalní směna, předmincovní platidla Pomocí cizích platidel (byzantská říše), Předmincovní platidlo Velkomoravská Šátečky,
hřivna – sekerkovitý tvar,
První ražby českého knížectví
od 10. st. přemyslovští panovníci měli ve svých rukou mincovní regál tzn. výhradní právo ražby mince v českých zemích emisí stříbrné mince denáru soustředění výroby mince do Kutné Hory na základě reformy Václava II. z r. 1300 první mincovny byly v Praze na Vyšehradě, v Malíně a na Libici, v Olomouci, Jihlavě a Znojmě
Výroba mince
Přípravné práce
přepalování stříbra souběžně bylo prováděno zrnění mědi v huti následovala pak výroba slitiny Ag + Cu, dochází k lití cánů do látkových ve vodě ponořených pytlíků
Dílo mincířské
cány přijímali mincíři a zpracovávali je ve šmitnách hrubou minci stříhali mincíři pomocí mincířských nůžek přímo z cánů v podobě tenkých válečků v
15. st. bylo pro střížky užíváno průbojníků
odstřižené střížky byly potom kvečovány tj. vyrovnávány kladivem
Bělení
střížky byly vloženy do roztoku kuchyňské soli a vinného kamene a zahřívali se v měděných kotlích potom byly osušovány a připraveny k ražbě
Dílo pregéřské
vlastní ražba aversu a reversu probíhala v tzv. preghauzu pomocí štoku do kterého byl zapuštěn spodní kolek a úderem kladiva do svrchního kolku byla provedena ražba mince
Výroba papírových platidel
Od 18. stol. nejstarší byly zhotovovány metodou knihtisku a měditisku na počátku 19. st. ocelotisk s od konce 19. st. ofset a hlubotisk ochrana před paděláním → kombinace různých tiskových technik, zvláštního druhu i následně chemické ochrany kresby papírové peníze jsou výsledkem tzv. bankovkové grafiky bankovkový papír je chráněn ochrannými barevným vlákny, bankovkovým ochranným proužkem
Vývoj měny
rozeznáváme měnu: denárovou grošovou, tolarovou,
konvenční, zlatkovou korunovou
a brakteátovou
Denárová měna 900 – 1300
ražba dvoustranných mincí, spojená s Boleslavem I. vedle Boleslavských mincí se setkáváme i s mincemi knížete Soběslava nebo Vojtěcha v 11. st. počátek panovnického mincovního regálu první denáry měly rozměr 15 – 20 mm polovina denárů tzv. oboly reforma první poloviny nová mincovní jednotka tzv. hřivna (marka) první české denáry jsou typově uniformní
Denárová měna 900 – 1300
Boleslav II., 967 999
Břetislav I., 1037 1055
Břetislav II., 1092 - 1100
Cheb — městská ražba fenik (1220 1300)
Denárová měna 900 – 1300
Brakteáty 1210
– mince, které byly raženy jako jednostranné mince bez opisu byly raženy také střední a malé brakteáty variabilní
figurální motivy
Brakteráty
Přemysl Otakar I., 1192 - 1193, 1197 1230 — velký brakteát
Přemysl Otakar II., 1253 - 1278 — střední brakteát český
Grošová měna (1300 – 1547)
od r. 1300 byly zaraženy první pražské groše a jejich díly, tzv. parvi denarii nebo krátce parvy, skutečná měnová soustava a přechod od brakteátů ke grošům byl stanoven v poměru 6 brakteátů = 1 groš početní jednotka kopa grošů = 60 grošů nebo 720 parvů (= haléřů), r. 1384 → zavedeny dva druhy černých čtyřhranných drobných mincí: 1 groš = 7 penízů = 14 haléřů = 28 obolů ve 14. st. byla v oběhu paralelně zlatá mince → emise českých florénů tlustý groš – ražený Ladislavem Pohrobkem a Jagellonci mincovnictví → intenzivnější ražba tlustého groše,
Grošová měna (1300 – 1547)
Václav II., 1283 - 1305 — pražský groš
Václav II., 1283 - 1305 — parvus
Grošová měna (1300 – 1547)
Jan Lucemburský, 1310 1346 — florén
Karel IV., 1346 1378 — Dukát (před rokem 1355)
Tolarová měna
r. 1573 návrat k tolarové měně nutnost vydání mince která by spojovala těžký tolar s bílým malým penízem v jednotnou měnovou soustavu byla zahájena ražba tzv. dlouhé mince → projevila se v soustavném zlehčování ražených mincí → 1623 státní úpadek obnova financí Ferdinanda II. od r. 1624, stabilita měnové soustavy pro další léta 17. a první poloviny 18. st.
Tolarová měna
Šlikova tolarová mince
Ferdinand I., 1521 - 1564 — 1/2 tolar, Jáchymov
Ferdinand I., 1521 - 1564 — 10 Krejcar 1562
Tolarová měna
Rudolf II., 1576 - 1612 — tolar 1582, České Budějovice Fridrich Falcký, 1619 1620 — 48 krejcar 1620, Kutná Hora
Konvenční měna
měnová reforma Marie Terezie r. 1750 vycházela z odlišné peněžní jednotky z kolínské marky raženo
10 tolarů, které představovaly současně 20
zlatníků
tolar tvořil opět vedoucí minci 1759
prvně raženy drobné mince určené výhradně pro české země: měděné tzv. grešle
zavedení kreditních měděných mincí bylo úvodem k rozšíření úvěrového systému i na minci hrubou v podobě emise papírových peněz
Konvenční měna
5 zlatých, 1796
5 zlatých, 1796
Konvenční měna
Marie Terezie, 1740 1780 — tolar 1760
Marie Terezie, 1740 1780 — dukát 1765, Kremnica
František II., 1792 - 1835 — dukát 1809, Salzburg
Zlatková měna1857 – 1892
v roce 1857 se zavádí vídeňská měna založená na zlatce, podepsání mincovní smlouvy s Německým celním spolkem – peněžní jednotkou celní libra – podle ní raženy rakouské zlaté (florint) = 100 krejcarů; souběžně zaveden zlatý standart x sněm však pro stříbrný monometalismus, zastavena ražba zlatého dukátu; klesající ažio stříbra (světový trh kryt zlatem, zásoby stříbra rostli) -- nejistota
Zlatková měna1857 – 1892
Rakouská a spolková měna, 1857 - 1892 — 2 zlatník 1867
František Josef I., 1848 - 1916 — 4 dukát 1869
Zlatková měna1857 – 1892
5 zlatých, 1881
5 zlatých, 1859
Korunová měna
1892 zavedena korunová měna ražbou zlatých a stříbrných mincí jakož i emisí bankovek vyšších nominálů, zaměnitelných za kov. úrovni britské libry, tj. na úrovni pravého zlatého standardu. Byla to tzv. funkční zlatá měna devizová. To je měna se zákonně stanoveným obsahem zlata v peněžní jednotce.
Korunová měna
Korunová měna, 1892 - 1918 — 5 koruna 1900
Korunová měna, 1892 - 1918 — 10 haléř 1892
František Josef I., 1848 - 1916 — 4 dukát 1906
František Josef I., 1848 1916 — 100 koruna 1908
Korunová měna – papírové peníze
Československé mince
Korunová měna: 1919
měnová odluka A. Rašína a následným okolkováním veškerého vyššího korunového oběživa obecně označení koruna československá 1953 peněžní reforma → papírová platidla a kovové mince výměna starých platidel se realizovala v několika krocích částka do 300 Kčs na osobu v poměru 1:5, částky nad tuto základní sumu pak 1:50
Československá měna
Prvorepubliková mince o hodnotě 5 korun československých.
Porovnání velikosti prvorepublikových mincí 5 Kč: zleva mince let 1925, 1928, 1938
Stokorun československých
Měna České republiky
po zániku ČSFR – rozpad měnové jednoty rychlá měnová odluka, v ČR okolkováním státovek v hodnotách 100 Kčs, 500 Kč, 1000Kčs Ty jsou v průběhu r. 1993 nahrazovány papírovými státovkami ČR a mincemi
Měna České republiky
Děkuji za pozornost
