Narodil se v Žarošicích Akademického sochaře Jiřího Vlacha můžeme přiřadit k nejvýznačnějším soudobým moravským sochařům, který má své pevné místo v kontextu české výtvarné kultury. Je zřejmé, že elán a tvůrčí jiskra jsou tomuto umělci, žarošickému rodáku, vlastní. Rok 2011 byl pro něj opět pracovní. Vše začalo autorskou výstavou v Expozici času ve Šternberku (4. 3. – 1. 4. 2011), ve městě, kde prožil dětská léta. V létě zorganizoval již třetí sochařské sympozium umělecké skupiny Trojkolka (22. 7. – 29. 7. 2011) a znovu s mezinárodní účastí, neboť přizval k účasti prof. Jacka Dworského z polské Wroclawi. Tentokrát se však celá akce neodehrávala v sochařských ateliérech střední uměleckoprůmyslové školy, ale přímo v umělcově ateliéru ve Starém Městě. Žarošický rodák Jiří Vlach patří ke generační vlně umělců, kteří studovali v uvolněné atmosféře konce 60. let, v období, které bývá považováno v českém umění za přelomové, protože jednak ukončilo etapu socialistického realismu a jednak vytvořilo předpoklady, které určují podobu umění až do současnosti. Narodil se 14. srpna 1946 v Žarošicích v rodině nadšeného vlastivědného pracovníka Jaroslava Vlacha, vyučeného typografa, který dlouhá léta působil jako knihovník na Univerzitě Palackého v Olomouci. Cesta za uměním byla pro Jiřího přímočará. Otec měl pochopení pro synovy umělecké sklony a od začátku ho v jeho zálibě podporoval. S profesionálním školením začal u doc. Stanislava Vymětala na katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Studium na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti (1961–1965) a posléze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1965–1972) bylo
jen logickým vyústěním v dalším rozvíjení uměleckého talentu. Po absolutoriu vysoké školy a po jednoroční vojenské službě v Klatovech se vrátil do Starého Města, kde s rodinou žije a tvoří dosud. Více než tři desetiletí jsou pro něj spojena se Střední uměleckoprůmyslovou školou v Uherském Hradišti, kde v roce 1974 začal učit (na oboru keramiky, zpočátku společně se svým bývalým učitelem sochařem Stanislavem Mikuláštíkem). V roce 1976 převzal vedení oboru a působil zde do roku 2010. Za tu dobu prošla jeho rukama řada studentů, nových adeptů umění, z nichž mnozí se již prosadili a jsou ve své práci velmi úspěšní. Ačkoli je Jiří Vlach původním zaměřením keramik, smysl svého tvůrčího úsilí nalézá především v umění „malých forem“, v medaili a plaketě, v komorní plastice. Od konce 70. let, kdy byly jeho práce poprvé vybrány do československé kolekce pro mezinárodní medailérskou přehlídku FIDEM v Lisabonu (1979), je v odborných kruzích hodnocen zejména jako medailér a představitel naší drobné zvláště reliéfní plastiky, který participuje na všech významných domácích i mezinárodních medailérských přehlídkách. A zde se mu zatím dostalo také největších úspěchů a ocenění, například v roce 1989 získal Cenu Grand prix II. Mezinárodního kvadrienále v mincí a medailí v Kremnici nebo v roce 1995 Hlavní cenu 19. mezinárodního sympozia v maďarské Nyíregyháze. V posledních desetiletích se jeho jméno často cituje ve spojení s Mezinárodním sympoziem lité medaile, plakety a drobné plastiky v Uherském Hradišti, které se stalo jedním z důležitých center středoevropského medailérství. Když v roce 1988 začal společně
195
s několika přáteli připravovat první ročník, neměl s podobným projektem žádné zkušenosti kromě osobní účasti na některém z podobných setkání v zahraničí. První průkopnický ročník se uskutečnil v sochařských ateliérech Střední uměleckoprůmyslové školy „na Franklovce“ (červenec/srpen 1988). Zúčastnilo se ho osm umělců (šest československých a dva ze zahraničí). Výsledek byl vynikající a zavazujícím do budoucna. Během více než dvaceti let se pak podílel na organizování dalších celkem deset ročníků, na nichž se vystřídalo padesát šest umělců z deseti evropských zemí. Rozpětí autorova tvůrčího zájmu je široké. Zahrnuje kromě klasické sochařiny a medailérství také kresbu, okrajově ilustraci (Psí víno), realizace pro architekturu, reliéfy na zvony. Škála výrazových prostředků v rozsáhle koncipovaném žánrovém programu má rozpětí od intimně expresivně lyrického pojetí přes náměty filozofické, motivy ze světa přírody nebo s figurálním tvaroslovím. Jednotlivá díla mají svůj pevný řad, vlastní slovník pojmů, jsou pohledem do duše umělce, obrazem jeho vnitřního světa, docela soukromého, zašifrovaného spletí symbolů, náznaků a významových posunů. Podněty mají většinou reálný základ, vycházejí z určitých životních situací a zkušeností, vzpomínek. Plastikám a plaketám nechybí fantazie, tvůrčí jiskra, příběh ovšem bez literární popisnosti, někdy zvláštní nadsázka, ani specifický smysl pro humor optimistického skeptika. Jednou čerpá z elementů živé či neživé přírody, jejichž vytříbenou skladbou vyplňuje plastický výjev obsahu, v němž je často kladen důraz na překvapivě důležitý detail. Jindy zase vychází z abstraktního tvarosloví, či pohybu lidského těla nebo se přiklání k jinotajným alegoriím a nápovědím, v nichž se promítá rituál výtvarného myšlení a řeči. Rozmanitý je rovněž rejstřík námětů. Čerpá z elementů živé i neživé přírody, spojuje a sjednocuje organické a geometrické prvky, reaguje na ohrožení přítomnosti civilizačními problémy nebo je zaujat ženským tělem, jeho estetickými i emocionálními podněty. Většina z nich vzniká přeměnou reálného impulzu v přiléhavou metaforu. Zcela výjimečná je inspirace historická (medaile J. A. Komenský 1990, Variace na jáchymovský morový tolar 1994, apod.). Ve Vlachových reliéfech, plastikách nebo kresbách však vždy najdeme příběh, cit pro napětí, smysl pro hru, kterou rozehrává už samotný akt tvoření. Je v nich místo i pro náhodu, která přeje připraveným.
Důležité místo ve Vlachově díle zaujímá kresba. Je základním stavebním kamenem dosavadní práce. Zprostředkovává divákovi přímý kontakt s vnitřním světem umělce. Autor zachycuje a definuje věci, které ho napadají během dne nebo v čase nebo se vynořují z paměti. V kresbách zaznamenává své inspirace a úvahy, mohou být reakcí na určité prožitky či reminiscencí na konkrétní dílo. Některé jsou bytostně svázány s finální plastikou nebo reliéfem. Většina z nich je zvláště v současnosti zcela autonomním projevem a od počátku zamýšlena jako definitivní. Jiří Vlach je pozoruhodnou osobností naší medailérské tvorby. Jeho tvorba překračuje hranice regionu. Patří k těm, kteří promlouvají a mohou oslovit i budoucí generace. Autobiografie: Studia: Střední uměleckoprůmyslová škola Uh. Hradiště (1961–1965, S. Mikuláštík); Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha (1965–1972, ateliér užitého sochařství, J. Kavan, J. Malejovský). Ceny: 1989 GRAND PRIX II. Mezinárodního quadrienale medaile v Kremnici; 1995 Hlavní cena XIX. mezinárodního sochařského sympozia Nyíregyháza; 2004 Plzeň, IV. mezinárodní bienále kresby. Sympozia: 1980 Dzintari (LV), Mezinárodní sochařské a medailérské sympozium; 1986 Siklós (H), Mezinárodní sympozium keramiky; 1988, 1990, 1992, 1994, 1997/1998, 2000, 2002, 2005, 2007, 2009 Uh. Hradiště, 1. – 10. ročník Mezinárodního sympozia lité medaile, plakety a drobné plastiky; 1989 Kremnica, II. Mezinárodní quadrienale medaile; 1995, 2001 Nyíregyháza-Sóstó (H), 19. a 25. mezinárodní sochařské sympozium; 1999, 2001 Uh. Hradiště, Trojkolka (1. sympozium umělecké skupiny se zahraniční účastí). Výstavy samostatné (výběr): 1996 Ostřihom (H), Duna Múzeum, Európa Közép Galéria; 2001 Uh. Hradiště, Galerie Slováckého muzea; 2002 Znojmo, JMM, DU; Olomouc, Galerie G; 2004 Brno, MZM, Mramorové sály Biskupského dvora; 2004/2005 Uh. Brod, Galerie Panský dům; 2007 Veselí nad Moravou, Galerie Ve Dvoře; 2009 Praha, Galerie U Lávky,
196
2011 Šternberk; Expozice času. Zastoupen ve veřejných sbírkách: Národní galerie Praha, Národní muzeum Praha, Moravská galerie Brno, Moravské zemské muzeum Brno, Múzeum mincí a medailí Kremnica (SK), Slovácké muzeum Uh. Hradiště, Krajská galerie výtvarného umění Zlín, British Museum Londýn (GB), Horácká galerie Nové Město na Moravě, Muzeum umění Olomouc, Slovenská galerie Bratislava, Galerie výtvarného umění Hodonín, Galerie výtvarného umění Cheb, Museum sztuki medalierskie Wroclaw (PL), Városi galéria Nyíregyháza (H), Town Galery Riga (LV), Duna galéria Esztergom (H). PhDr. Milada Frolcová Slovácké muzeum v Uherském Hradišti J. A. Komenský, 1990
Krajina v naději, 1991
Stisk, 1989
197
Mirage, 1995
Vodopád, 1995
Memoriál, 1995
198
Popraviště, 1995
Pták, 1995
Důstojník, 1996
199
Zahrada, 2000
Přilbice, 1998
Zvíře, 2000
200
Dirigent, 2000 Domácí orloj, 2002
Bouře, 2004
201
Noční motýl, 2007
Vydal HVK v Žarošicích (povoleno Ministerstvem vnitra pod VSP/1 – 5618/91 R ze dne 26. 2. 1991) Odpovědný redaktor: PhDr. Ladislav Valihrach Sazba a grafická úprava: Jiří Rusek Tisk: Tiskdruck Velímský, Brno Náklad: 400 ks Žarošice 2012 202
