Tom´asˇ Hal´ık: Vzd´alenym ´ nabl´ızku
1
Tom´asˇ Hal´ık
Vzd´alenym ´ nabl´ızku V´asˇ enˇ a trpˇelivost v setk´an´ı v´ıry s nev´ırou Nakladatelstv´ı Lidov´e noviny, 2007 • 7 Adel Bestavros • Trpˇelivost s druhymi je l´aska, ´ trpˇelivost se sebou samym ´ je nadˇeje, trpˇelivost s Bohem je v´ıra. • 9 ˚ S ateisty souhlas´ım v mnoh´em, cˇ asto t´emˇerˇ ve vˇsem – kromˇe jejich v´ıry, zˇ e neexistuje Buh. Na dneˇsn´ım pestr´em a hluˇcn´em veletrhu n´aboˇzensk´eho zboˇz´ı si se svou kˇrest’anskou v´ırou obˇcas pˇripad´am bliˇzsˇ´ı ˚ a ateistickym ˚ n´aboˇzenstv´ı neˇz mnoh´emu z toho, co je tam tak vt´ıravˇe nab´ızeno. skeptikum ´ cˇ i agnostickym ´ kritikum S ateisty urˇcit´eho druhu jsem schopen spoluproˇz´ıt jejich pocit Boˇz´ı nepˇr´ıtomnosti ve svˇetˇe. Povaˇzuji vˇsak jejich vyklad ´ tohoto pocitu za pˇr´ıliˇs un´ahleny´ – za projev netrpˇelivosti. Tak´e na mne cˇ asto dol´eh´a Boˇz´ı mlˇcen´ı a t´ıha Boˇz´ı vzd´alenosti. V´ım, zˇ e ambivalentn´ı charakter svˇeta a mnoˇzstv´ı paraˇ ˚ neexistuje“ cˇ i Buh ˚ je mrtev“. doxu˚ zˇ ivota umoˇznuje vysvˇetlovat Boˇz´ı skrytost tak´e vˇetami zˇ a´ dny´ Buh ” ” V´ım vˇsak jeˇstˇe o jin´e interpretaci, jeˇstˇe o jin´em moˇzn´em postoji k nepˇr´ıtomn´emu Bohu“. Zn´am tˇri (navz´ajem hluboce ” spojen´e) zpusoby ˚ trpˇelivosti tv´arˇ´ı v tv´arˇ Boˇz´ı nepˇr´ıtomnosti: Jmenuj´ı se v´ıra, nadˇeje a l´aska. Ano, hlavn´ı rozd´ıl mezi v´ırou a ateismem vid´ım v trpˇelivosti. Ateismus a n´aboˇzensky´ fundamentalismus a entusiasmus pˇr´ıliˇs lehk´e v´ıry se sobˇe vz´ajemnˇe n´apadnˇe podobaj´ı t´ım, jak rychle dok´azˇ ou byt ´ hotovi s tajemstv´ım, kter´emu ˚ – a pr´avˇe proto jsou pro mne vˇsechny tˇri tyto pozice stejnou mˇerou nepˇrijateln´e. rˇ´ık´ame Buh, S tajemstv´ım cˇ lovˇek nesm´ı byt ´ nikdy hotov“. Tajemstv´ı – na rozd´ıl od probl´emu – nelze dobyt; ´ je tˇreba trpˇelivˇe ” prodl´evat na jeho prahu a setrv´avat v nˇem. Nosit ho – jak je ps´ano v evangeliu o Jeˇz´ısˇ ovˇe matce – uvnitˇr, v srdci; nechat ho tam zr´at a (skrze nˇej nechat zr´at sebe samotn´e. • 10 Kdyby znamen´ı Boˇz´ı pˇr´ıtomnosti leˇzela tak ban´alnˇe dosaˇziteln´a na povrchu svˇeta, jak se domn´ıvaj´ı nˇekteˇr´ı n´aboˇzenˇst´ı nadˇsenci, v´ıry by nebylo zapotˇreb´ı. • 10 ´ ˚ zd´a byt (. . .) K zr´an´ı ve v´ırˇ e patˇr´ı tak´e pˇrijet´ı a pˇretrpˇen´ı chvil – a nˇekdy dlouhych ı –, kdy se Buh ´ udob´ ´ daleko, kdy ˚ av´a skryty. zust´ ´ To, co je zˇrejm´e a prokazateln´e, pˇrece nevyˇzaduje v´ıru; v´ıru nepotˇrebujeme ve svˇetle neotˇresitelnych ´ jistot, dostupnych ´ sil´am naˇseho rozumu, pˇredstavivosti cˇ i smyslov´e zkuˇsenosti. V´ıra je tu pr´avˇe pro chv´ıle sˇ erosvitu, mnohoznaˇcnosti zˇ ivota a svˇeta a tak´e pro noc a zimu Boˇz´ıho mlˇcen´ı. A jej´ım posl´an´ım nen´ı utiˇsit naˇsi zˇ ´ızenˇ po jistotˇe a bezpeˇc´ı, nybrˇ ´ z nauˇcit n´as zˇ´ıt s tajemstv´ım. • 11 ˚ V´ıra, nadˇeje a l´aska jsou tˇri aspekty naˇs´ı trpˇelivost´ı vuˇ ˚ ci Bohu; jsou to tˇri zpusoby, jak se vyrovnat se zkuˇsenost´ı Boˇz´ı skrytosti. Nab´ızej´ı zcela odliˇsnou cestu, neˇz jsou jak ateismus, tak lacin´e vˇerˇ en´ı“. Jsou vˇsak – oproti tˇemto dvˇema cˇ asto ” nab´ızenym ´ zkratk´am – opravdu dlouhou cestou. Tato cesta – podobnˇe jako exodus Izraele, jenˇz je jej´ım nejvystiˇ ´ znˇejˇs´ım biblickym ´ pˇredobrazem – vede tak´e pouˇst´ı a temnotou. Ano, obˇcas se tam cesta tak´e ztr´ac´ı – k t´eto pouti patˇr´ı neust´al´e ´ ˚ abychom ji hled´an´ı a tak´e obˇcasn´e bloudˇen´ı; nˇekdy mus´ıme sestoupit hodnˇe hluboko do propasti, do udol´ ı st´ınu, ˚ nebydl´ı na povrchu. znovu nalezli. Kdyby vˇsak tudy nevedla, nebyla by cestou k Bohu – Buh • 14 ˚ Neˇr´ık´am ateistum, zˇ e nemaj´ı pravdu, nybrˇ ´ z zˇ e nemaj´ı trpˇelivost; tvrd´ım, zˇ e jejich pravda je nedopovˇezen´a pravda. • 15 ˇ zek: The Fragile Absolute postmodern´ı filozof Slavoj Ziˇ
Tom´asˇ Hal´ık: Vzd´alenym ´ nabl´ızku
2
• Autentick´e dˇedictv´ı kˇrest’anstv´ı je pˇr´ıliˇs cenn´e na to, abychom ho ponechali v rukou fundamentalistickych ´ po˚ div´ınu. • 22 (. . .) Od sametov´e evoluce“ uplynulo uˇz nˇekolik let, prvn´ı vlny euforie a opojny´ proˇzitek z´avrati z novˇe otevˇrenych ´ ” prostor byly pryˇc, poˇca´ teˇcn´ı iluze vyvanuly a ve veˇrejn´em zˇ ivotˇe se objevovaly mnoh´e, dosud netuˇsen´e probl´emy ´ a komplikace. Do spoleˇcnosti se pomalu vkr´adalo cosi, co psychiatˇri nazyvaj´ z voln´eho pro´ ı agorafobie“ – uzkost ” stranstv´ı, doslova: strach z trhu. Na trhu zboˇz´ı i idej´ı bylo n´ahle k dost´an´ı t´emˇerˇ vˇse, nade vˇse pomyˇslen´ı – ale mnoho lid´ı bylo pr´avˇe tou pestrost´ı nab´ıdek a nutnost´ı mezi nimi volit zmateno a znejistˇeno. Nˇekter´e z t´e neˇcekanˇe oslniv´e ´ z´aplavy barev rozbolela hlava a chv´ılemi se jim dokonce zastesklo po cˇ ernob´ıl´em – ve skuteˇcnosti vˇsak nudnˇe, unavnˇ e sˇ ediv´em – svˇetˇe vˇcerejˇska. • 22 Kdyˇz Kristovi uˇcedn´ıci po p´adu komunismu vyˇsli po dlouh´e dobˇe svobodnˇe na veˇrejnost, vn´ımali vˇsude kolem mnoˇzstv´ı lid´ı, kteˇr´ı jim tenkr´at tleskali, a snad i ty nemnoh´e, kteˇr´ı jim dosud hrozili pˇest´ı. Nevˇsimli si vˇsak, zˇ e stromy okolo byly pln´e Zacheu. ˚ Tˇech, kteˇr´ı se nechtˇeli cˇ i nemohli vm´ısit do z´astupu starych ´ cˇ i zbrusu novych ´ vˇerˇ´ıc´ıch, kteˇr´ı vˇsak nebyli lhostejn´ı ani nepˇra´ telˇst´ı. Tito Zacheov´e byli hledaj´ıc´ı a zvˇedav´ı, avˇsak z´arovenˇ si chtˇeli zachovat odstup a nadhled; ta zvl´asˇ tn´ı smˇesice t´az´an´ı a oˇcek´av´an´ı, z´ajmu i plachosti, nˇekdy snad i pocitu˚ viny a jak´esi nepatˇriˇcnosti“ je drˇzela ve ” skrytu f´ıkov´eho list´ı. • 24 ˚ ze jevit jako nenapravitelny´ individualista, nezaˇraditelny“ Zacheus se muˇ ´ – tam, kde se lid´e ochotnˇe sˇ ikuj´ı do nadˇse” ˚ instinktivnˇe hled´a sv´e ukryt´e m´ısteˇcko ve vˇetv´ıch f´ıkovn´ıku. Nedˇel´a to z pychy, nych cˇ i rozhnˇevanych z´astupu, ´ ´ ´ ˚ ci absolutn´ım jak by se mohlo zd´at, vˇzdyt’ dobˇre v´ı o sv´e mal´e postavˇe“ a velkych ´ slabostech, o svych ´ dluz´ıch vuˇ ” ˚ a vyzv´ poˇzadavkum ´ am. Sv´e soukrom´ı, odstup a nadhled je schopen a ochoten opustit jen tehdy, je-li osloven jm´e” ˚ ze st´at, zˇ e n´ahle pˇrijme i ony absolutn´ı vyzvy ˚ zˇ ivot. Oslovit Zachea vˇsak muˇ ˚ ze jen ten, nem“ – pak se muˇ a zmˇen´ı svuj ´ komu nen´ı tento cˇ lovˇek, ukryty´ ve vˇetv´ıch f´ıkovn´ıku, ciz´ı a nezn´amy; ´ ten, kdo j´ım nepohrd´a a komu nen´ı lhostejny; ´ ten, komu nen´ı vzd´alen´e ani to, co se odehr´av´a v jeho mysli a srdci. Zacheu˚ mezi n´ami nen´ı m´alo – osud naˇseho svˇeta, c´ırkve i spoleˇcnosti, z´avis´ı moˇzn´a v´ıc, neˇz jsme ochotni si pˇripustit, tak´e na tom, budou-li tito Zacheov´e z´ısk´ani, cˇ i nikoliv. • 25 Lid´e si cˇ asto vykl´adaj´ı onu distanci, kterou Zacheov´e“ zaujali, jako projev jejich nadˇrazenosti“, ale v tom se patrnˇe ” ” myl´ ´ ı – tak jednoduch´e to nen´ı. M´am-li hovoˇrit z vlastn´ı zkuˇsenosti, tak tu jde sp´ısˇ e o jakysi ´ ostych. U nˇekterych ´ z nich ˚ a jejich heslum ˚ a praporum ˚ pramen´ı tak´e z tuˇsen´ı, zˇ e pravda je pˇr´ıliˇs kˇrehk´a, neˇz dokonce jejich nechut’ k z´astupum aby se mohla skandovat na ulic´ıch. • 26 Oslovit Zachea muˇ ˚ ze jen ten, kdo zn´a jeho jm´eno“ – zn´a jeho tajemstv´ı. Ten, komu tento lidsky´ typ nen´ı ciz´ı, kdo se ” ˚ dovede vc´ıtit do spletitych u˚ jeho plachosti. K Zacheum ˚ dneˇsn´ı doby se muˇ ˚ ze patrnˇe opravdovˇe pˇribl´ızˇ it jen ten, kdo ´ duvod s´am byl a do jist´e m´ıry st´ale je Zacheem. Lid´e, kteˇr´ı se c´ıt´ı nejl´epe uvnitˇr j´asaj´ıc´ıho z´astupu, Zacheovi asi tˇezˇ ko porozumˇej´ı. • 26 Jednou jsem vidˇel na stˇenˇe stanice praˇzsk´eho metra n´apis: Jeˇz´ısˇ je odpovˇed’!“, ktery´ tam zˇrejmˇe napsal nˇekdo, kdo ” se pr´avˇe vracel z nˇejak´eho nadˇsen´ım s´alaj´ıc´ıho evangelik´aln´ıho shrom´azˇ dˇen´ı. Avˇsak nˇekdo dalˇs´ı k tomuto prohl´asˇ en´ı pˇr´ıpadnˇe pˇripsal: Ale jak´a byla ot´azka?“. Pˇripomnˇelo mi to vyrok filozofa Erica Voegelina, zˇ e nejvˇetˇs´ım probl´emem ´ ” dneˇsn´ıch kˇrest’anu˚ nen´ı to, zˇ e by neznali spr´avn´e odpovˇedi, nybrˇ ´ z to, zˇ e zapomnˇeli ot´azky, kter´e byly kladeny a k nimˇz tyto odpovˇedi smˇerˇ ovaly. • 26 ˚ Odpovˇedi bez ot´azek – bez tˇech, kter´e je puvodnˇ e vyprovokovaly, ale i bez tˇech dalˇs´ıch, kter´e n´aslednˇe vzbuzuj´ı kaˇzd´e ˚ Kolikr´at vˇsak jsou n´am kˇrest’ansk´e pravdy“ pˇredkl´ad´any jako pok´acen´e, uˇz odpovˇedi – jsou jako stromy bez koˇrenu. ” neˇziv´e stromy, v nichˇz uˇz nemohou hn´ızdit zˇ a´ dn´ı pt´aci! (Mlady´ profesor Joseph Ratzinger jednou k Jeˇz´ısˇ ovu podobenstv´ı o kr´alovstv´ı Boˇz´ım jako stromu, v jehoˇz korunˇe hn´ızd´ı pt´aci, poznamenal – a nev´ım, nakolik by to dnes podepsal papeˇzskym ´ perem a opatˇril ryb´arˇ skou peˇcet´ı“ –, zˇ e se c´ırkev zaˇc´ın´a nebezpeˇcnˇe podobat stromu s mnoha uschlymi ´ ” vˇetvemi, na nˇezˇ cˇ asto usedaj´ı ponˇekud divn´ı pt´aci.) • 27 ˚ skuteˇcny´ smysl a dynamiku zˇ ivota: pravda se dˇeje v dialogu. Teprve setk´an´ı ot´azek a odpovˇed´ı vrac´ı naˇsim vyrok um ´ Odpovˇedi byvaj´ ´ ı v pokuˇsen´ı ukonˇcit proces naˇseho hled´an´ı, jako kdyby pˇredmˇetem rozhovoru byl probl´em – a ten
Tom´asˇ Hal´ık: Vzd´alenym ´ nabl´ızku
3
byl uˇz vyˇreˇsen. Ale s dalˇs´ı ot´azkou znovu prosv´ıt´a nevyˇcerpan´a hloubka tajemstv´ı. Opakujme st´ale znova: ve v´ırˇ e nejde o probl´emy, nybrˇ ´ z o tajemstv´ı, a proto nesm´ıme nikdy sej´ıt z cesty hled´an´ı a t´az´an´ı. Ano, naˇse cesta za Zacheem znamen´a cˇ asto cestu od probl´emu˚ k tajemstv´ı, od zd´anlivˇe koneˇcnych ´ odpovˇed´ı zp´atky k ot´azk´am. • 27 Tˇech, kteˇr´ı prohlaˇsuj´ı, zˇ e uˇz jsou v c´ıli, a nab´ızej´ı hotov´e, cˇ asto vˇsak lacin´e odpovˇedi, je nadbytek bohuˇzel i mezi tˇemi, kteˇr´ı se zakl´ınaj´ı Jeˇz´ısˇ ovym ´ jm´enem. • 29 Knˇez se nesm´ı st´at agit´atorem, propag´atorem, cˇ lovˇekem jednoduchych jeho ´ hesel a sˇ ikovn´e manipulace s druhymi; ´ ´ ulohou je druh´e sp´ısˇ e trpˇelivˇe – a s velkym ´ respektem ke kaˇzd´emu z nich – doprov´azet, zasvˇecovat“, uv´adˇet do bran ” tajemstv´ı, neˇz je z´ısk´avat“ stylem, j´ımˇz politici cˇ i obchodn´ıci upout´avaj´ı z´ajem o sv´e nejˇcerstvˇejˇs´ı zboˇz´ı. ” • 29 (. . .) N´asˇ jazyk je ovocem smyˇ ´ slen´ı naˇseho srdce. Nen´ı-li naˇse rˇ eˇc jen pr´azdnym ´ tlach´an´ım, bezduchou produkc´ı fr´az´ı, ˚ ze zpusobit ˚ pak uˇz sama je cˇ inem, jenˇz muˇ mnoho dobr´eho i zl´eho. • 30 Vzpom´ın´am, jak jsem poprv´e sledoval megashow evangelik´aln´ıch kazatelu˚ v americk´e televizi a dlouho doufal, zˇ e je to jen humorn´a sc´enka, v n´ızˇ komici karikuj´ı n´aboˇzenstv´ı; nechtˇel jsem vˇerˇ it, zˇ e si nˇekdo opravdu v´azˇ nˇe mysl´ı, zˇ e je moˇzn´e s takovou vulg´arn´ı samozˇrejmost´ı mluvit o Bohu, propagovat evangelium jako nˇejakou spolehlivˇe funguj´ıc´ı znaˇcku automobilu. Duchovn´ı radost tam byla zamˇenˇena za jej´ı lacinou n´ahraˇzku, z´abavnost – kyˇ ´ c podle vkusu ne˚ mysl´ıc´ıch konzumentu˚ masov´eho prumyslu z´abavy“ dneˇska. Je opravdu smutn´e pozorovat, jak z tˇech, kteˇr´ı mˇeli byt ´ ” proroky, se st´avaj´ı trapn´ı klauni. • 37 Ti na okraji uˇz jsou v centru, protoˇze Jeˇz´ısˇ s nimi sedˇel za jedn´ım stolem a pˇrijal je do srdce. Jeho srdce je ovˇsem moˇzn´a ˚ (. . .) A coˇz nejsou jeho pokladem pr´avˇe vˇsichni ti skrytˇejˇs´ı, neˇz by se n´am mohlo zd´at z nˇekterych ´ zboˇznych ´ obr´azku. lid´e na okraji – vˇcetnˇe onˇech pochybuj´ıc´ıch a hledaj´ıc´ıch? • 41 Paul Tillich tvrdil, zˇ e hlavn´ı dˇelic´ı linie nebˇezˇ ´ı mezi tˇemi, kteˇr´ı se povaˇzuj´ı za vˇerˇ´ıc´ı, a tˇemi, kteˇr´ı se povaˇzuj´ı za nevˇerˇ´ıc´ı, ˚ zanech´av´a lhostejnymi nybrˇ – at’ uˇz jsou to lhostejn´ı ateist´e“ cˇ i konvenˇcn´ı kˇrest’an´e –, a mezi ´ z mezi tˇemi, kter´e Buh ´ ” tˇemi, jichˇz se ot´azka po Bohu“ existenci´alnˇe dotyk´ ´ a: at’ uˇz jsou to v´asˇ niv´ı hledaˇci Boha mezi vˇerˇ´ıc´ımi (napˇr´ıklad ” mystikov´e), anebo lid´e z´apas´ıc´ı s Bohem“ (jako Nietsche), cˇ i lid´e, kteˇr´ı zˇ ´ızn´ı po v´ırˇ e, ale nemohou spoˇcinout v zˇ a´ dn´e ” podobˇe n´aboˇzenstv´ı, s n´ızˇ se dosud setkali, pˇr´ıpadnˇe z´apas´ı st´ale se svymi pochybnostmi. ´ • 42 Budeme-li rozumˇet tˇem, kteˇr´ı jsou vystaveni Boˇz´ımu mlˇcen´ı, skrytosti, vzd´alenosti – ano i tˇem, kter´e tato zkuˇsenost ˚ ze n´as to dov´est k zralejˇs´ı podobˇe v´ıry, neˇz je naivn´ı a vulg´arn´ı teismus, ktery´ dovedla k odm´ıt´an´ı n´aboˇzenstv´ı –, muˇ pr´avem provokoval a provokuje ateistickou kritiku. • 43 (. . .) Tzv. negativn´ı teologie“ (ˇci apofatick´a teologie) (. . .) tvrd´ı, zˇ e k Bohu se nejjistˇeji dostaneme cestou negov´an´ı, ” ˚ natolik pˇresahuje moˇznosti naˇsich uvah, ´ pop´ır´an´ı vˇsech pozitivn´ıch vypovˇ ed´ı o nˇem, protoˇze Buh pˇredstav a jazyka, ´ ˚ zeme nanejvyˇ ˚ ze v´est k vytv´arˇ en´ı buˇ ˚ zku. ˚ Proto jsou zˇ e o nˇem muˇ ´ se rˇ´ıci to, co nen´ı; pokusit se vyslovit to, co je, muˇ ˚ zeme uk´azat, zˇ e urˇcity´ zpusob ˚ tato mystick´a teologie a nˇekter´e druhy ateismu“ tak dobˇre kompatibiln´ı. Proto muˇ ” pop´ır´an´ı Boha“ k Bohu, vˇsepˇresahuj´ıc´ımu tajemstv´ı, nakonec sp´ısˇ e pˇribliˇzuje, neˇz od nˇej vzdaluje. ” • 45 prukopn´ ˚ ık mezin´aboˇzensk´eho dialogu Thomas Merton • Co se od n´as dnes chce, nen´ı ani tak mluvit o Kristu, nybrˇ ´ z nechat ho zˇ ´ıt v n´as, aby ho lid´e mohli naj´ıt t´ım, zˇ e budou c´ıtit, jak v n´as zˇ ije. • 49 ˚ mi obˇcasn´e zjiˇstˇen´ı, zˇ e cˇ lovˇek pˇrijde nez´avisle na nˇeco, co nˇekdo moudry´ vymyslel (. . .) Pˇri m´e l´asce k paradoxum ˇ pˇred n´ım, poskytuje dokonale paradoxn´ı smˇes uspokojen´ı a frustrace, hrdosti a pokoˇren´ı z´aroven. • 60 Je ateismus hˇr´ıch? Ano – ovˇsem sp´ısˇ e ve smyslu dluhu (jak naznaˇcuje vyraz pro vinu jakoˇzto dluh v nˇekterych ´ ´ ´ jazyc´ıch, latinsk´e debitum cˇ i nˇemeck´e Schuld) – je to nedodˇelan´a pr´ace, nedoˇreˇseny´ ukol, nedostavˇen´a stavba. Je to
Tom´asˇ Hal´ık: Vzd´alenym ´ nabl´ızku
4
nedovaˇreny, ´ a proto jeˇstˇe nestravitelny´ pokrm, k nˇemuˇz je tˇreba jeˇstˇe dodat sˇ petku soli v´ıry. Ateismus je uˇziteˇcn´a antit´eze k naivn´ımu, vulg´arn´ımu n´aboˇzenstv´ı – ale je tˇreba j´ıt d´al, k synt´eze, k zral´e v´ırˇ e. Zral´a v´ıra zn´a vydech i n´adech, ´ noc i den – ateismus je jen fragment. • 72 ˚ urˇcitˇe nen´ı tak, jak jsme my, jak jsou vˇeci, jak je svˇet. Pr´avˇe tato jeho radik´aln´ı odliˇsnost od zpusobu ˚ Buh byt´ı svˇeta a n´as ˚ byl ban´alnˇe po ruce“, pak by ve svˇetˇe d´av´a prostor pro existenci ateismu a agnosticismu – ale tak´e v´ırˇ e. Kdyby Buh ” byla zbyteˇcn´a vˇsechna v´asˇ enˇ v´ıry, vˇsechna odvaha lidsk´e nadˇeje rˇ´ıci ano“ tv´arˇ´ı v tv´arˇ Nedohl´ednuteln´emu, vyslovit ” toto ano“ tv´arˇ´ı v tv´arˇ´ı vˇsemu, co n´am sugeruje rezignuj´ıc´ı ne“, cˇ i nanejvyˇ ´ s pochybovaˇcn´e snad“. Pr´avˇe proto je na ” ” ” tomto svˇetˇe nikdy neskonˇceny´ z´apas v´ıry a nev´ıry tak dramaticky´ a tak zaj´ımavy. ´ • 73 Bible je kniha paradoxu˚ – t´emˇerˇ kaˇzd´e tvrzen´ı vyvaˇzuje nˇejakym skuteˇcnˇe cˇ i zd´anlivˇe opaˇcnym, abychom se ´ jinym, ´ ´ l´ınˇe neusadili na povrchu vˇec´ı, v bahnit´e mˇelˇcinˇe pˇr´ıliˇs lacinych ´ jistot. • 73 ˚ stvoˇril cˇ lovˇeka k sv´emu obrazu a podobenstv´ı, cˇ teme na prvn´ı str´ance P´ısma. Jsou si tedy nˇejakym ˚ Buh ´ zpusobem podobni. Pˇreˇzeneme-li tuto pravdu, upadneme do primitivn´ıch antropomorfn´ıch pˇredstav o Bohu a od nich pak uˇz ˚ cˇ lovˇek stvoˇril Boha podle sv´eho obrazu! nen´ı daleko k opaˇcnym ´ tvrzen´ım ateistu: • 73 (. . .) Obrazem Boˇz´ım (. . .) nen´ı nˇejaky´ abstraktn´ı, ide´aln´ı cˇ lovˇek, cˇ lovˇek vymalovany´ v uˇcebnic´ıch anatomie cˇ i mor´alky, ˚ nikoliv vˇsak re´alnˇe ve svˇetˇe a dˇejin´ach. Kaˇzdy´ cˇ lovˇek idea cˇ lovˇeka, lidsk´a pˇrirozenost“ existuj´ıc´ı ve fantazii teologu, ” – j´a i ty, Zacheus vˇcerejˇska i dneˇska – je obrazem Boˇz´ım; Boˇz´ı nekoneˇcnost se muˇ ˚ ze zobrazit jen u nekoneˇcn´e pluralitˇe ´ lidsk´eho svˇeta. Kaˇzdy´ z tˇechto portr´etu˚ Boˇz´ıch je uplnˇ e jiny´ – ale kaˇzdy´ je signovany´ autorem, kaˇzdy´ je autenticky, ´ kaˇzdy´ je pravdivy! ´ Nakolik si zachov´ame Bohem vtiˇstˇenou a uloˇzenou originalitu – nestaneme se kopi´ı druhych, ´ falzem –, vypov´ıd´a kaˇzdy´ z n´as pr´avˇe svou nezamˇenitelnou jedineˇcnost´ı nˇeco nov´eho a pravdiv´eho o Bohu a jeho nevyˇcerpateln´em tajemstv´ı. A tak se pˇr´ımo vnucuje ot´azka: Zacheus – a uˇz jsme jistˇe pochopili: n´asˇ obraz, ne-li n´as vˇsech, tedy alesponˇ n´as ˚ mnohych, ten skryty, zrcadlem, podobenstv´ım, obrazem ´ ´ a pˇrece vyhl´ızˇ ej´ıc´ı cˇ lovˇek –, nen´ı tak´e on nˇejakym ´ zpusobem Boha – totiˇz Boha skryt´eho, a pˇrece vyhl´ızˇ ej´ıc´ıho? • 75 souˇcasny´ francouzsky´ teolog Joseph Moingt • Buh ˚ neexistuje pro n´as, v naˇs´ı rˇeˇci, v naˇsem svˇetˇe nijak jinak neˇz t´ım, zˇ e ho nech´av´ame existovat jako naˇseho“ Boha. ” Avˇsak on existuje pro sebe sama – a my m´ame k nˇemu, k tomu, jak on je s´am v sobˇe, pˇr´ıstup jen v t´e m´ırˇe, v jak´e jsme pˇripraveni vzd´at se snah dˇelat z nˇeho naˇseho“ Boha, naˇse vlastnictv´ı, Boha podle naˇseho obrazu, pˇrechov´avaˇce naˇs´ı ” minulosti, kter´y je pro n´as duleˇ ˚ zit´y k potvrzen´ı naˇs´ı spoleˇcensk´e identity, – v t´e m´ırˇe, v n´ızˇ ho nech´av´ame b´yt jin´ym“ ” a existovat pro jin´e. • 76 Joseph Moingt ˚ ze byt • Tato doba vypr´azdnˇen´ı, tato doba vymˇ ´ eny s ciz´ımi, muˇ ´ dobou bez Boha, ale tento cˇ as nepˇr´ıtomnosti je nutny, ´ abychom Bohu umoˇznili, aby se n´am dal takovy, ´ jaky´ je. Mus´ıme ho nechat pˇrij´ıt v jeho novosti, i kdyˇz ˚ pak tˇreba nebudeme schopni v tom, ktery´ k n´am pˇrich´az´ı odjinud, poznat Boha naˇsich otcu. • 76 (. . .) Pavel n´am pˇredstavil kˇrest’anstv´ı jako v´ıru schopnou odlouˇcit se od sv´e minulosti, zbavit se starych ´ zvyku˚ a jistot, odm´ıtnout partikularitu a j´ıt k druh´ym. Pavel n´am pˇredstavil kˇrest’anstv´ı nikoliv jako aspekt nˇejak´e ortodoxie cˇ i orto˚ komunikace mezi lidmi a mezi spoleˇcenstv´ımi. Pavlovo vyjit´ı z hranic praxe, nybrˇ ´ z jako novou politeia – novy´ zpusob Izraele a vykroˇcen´ı k n´arodum“ ˚ (pohanum) ˚ by mˇelo b´yt paradigmatem pro cel´e dˇejiny c´ırkve. ” To je ono specificky kˇrest’ansk´e! C´ırkev m´a podobnˇe st´ale vych´azet i ze sv´e kˇrest’ansk´e minulosti, umˇet mnoh´a dˇedic” ´ tv´ı“ nechat stateˇcnˇe za sebou. To byl a je jej´ı ukol. Pˇri pohledu do dˇejin vˇsak vid´ıme nˇeco jin´eho: C´ırkev se brzy st´ahla do nov´eho, sv´eho vlastn´ıho partikularismu, pˇredstava nov´eho Izraele“ nevedla k odvaze byt ´ st´ale lidem na cestˇe, ” odv´azˇ nˇe pˇrekraˇcuj´ıc´ım vˇsechny hranice. Stali jsme se sp´ısˇ druhym ´ Izraelem“, dalˇs´ım partikul´arn´ım spoleˇcenstv´ım ” vedle Izraele, neˇz skuteˇcnˇe nov´ym Izraelem, ktery´ by nav´azal na dynamicky´ aspekt v´ıry vyvolen´eho n´aroda, na Abrahamovo vyjit´ı ze sv´e vlasti i na exodus, vyjit´ı z Egypta, ale zejm´ena na Pavlovo vyjit´ı z hranic mojˇz´ısˇ sk´eho Z´akona, z hranic zˇ idovstv´ı ke vˇsem bez rozd´ılu. C´ırkev sp´ısˇ vytvoˇrila novou partikul´arn´ı jednotku mezi jinymi, zaˇcala si stˇreˇzit ´
Tom´asˇ Hal´ık: Vzd´alenym ´ nabl´ızku
5
˚ pˇred´avany´ majetek. Helenizace kˇrest’anstv´ı, kter´a mlad´e c´ırkvi kdysi sv´e hranice a z v´ıry udˇelala dˇedictv´ı otcu“, ” ´ eho kontextu jednoho n´aroda do mnohem sˇ irˇs´ıho kulturn´ıho kontextu tehdejˇs´ıho svˇeta, umoˇznila vykroˇcit z pˇr´ıliˇs uzk´ vedla – podle Moingta – pozdˇeji paradoxnˇe k nov´e judaizaci“ kˇrest’anstv´ı, opˇet k fixaci na jeden jazyk“. C´ırkev by ” ” ˚ hovoˇr´ı vˇsak mˇela svatoduˇsnˇe hovoˇrit vˇsemi jazyky“ a nepˇredpokl´adat pˇredem, zˇ e naˇse kˇrest’anstv´ı je jazyk, j´ımˇz Buh ” ˚ zeme ke vˇsem a jemuˇz jsou vˇsichni povinni rozumˇet. My se mus´ıme snaˇzit rozumˇet tˇem druhym, ´ a jen tak a pot´e se muˇ snaˇzit srozumitelnˇe oslovit druh´e. • 79 Vyzn´av´ame-li Boha Abrahamova (. . .), pak mu prok´azˇ eme vˇernost nikoliv t´ım, zˇ e se pˇrimkneme k urˇcit´e tradici minu˚ losti, nybrˇ ´ z t´ım, zˇ e budeme jako Abraham vych´azet do novych ´ prostoru. • 81 mistr Eckhart ˚ d´ıv´a na n´as, je tot´ezˇ oko. • (. . .) Oko, j´ımˇz se my d´ıv´ame na Boha, a oko, j´ımˇz se Buh • 82 Aggiornamento – zdneˇsnˇen´ı“, ono st´ale citovan´e obl´ıben´e slovo Jana XXIII., neznamen´a a nemˇelo znamenat povrchn´ı ” ˚ modernizaci ve smyslu pˇrizpusoben´ ı se duchu tohoto svˇeta“, pˇred n´ımˇz pr´avem varuje P´ısmo. Aggiornamento zna” men´a v italˇstinˇe prostˇe aktualizaci – jako kdyˇz provˇerˇ ujeme po deseti letech seznam pozvanych ´ na svou narozeninovou oslavu a vid´ıme, zˇ e nˇekter´a jm´ena mus´ıme vyˇskrtnout a jin´a pˇridat: ten uˇz zemˇrel, ten se odstˇehoval, s t´ımhle jsem se poh´adal, ale tenhle zaj´ımavy´ p´ar, s n´ımˇz jsem se sezn´amil loni o dovolen´e, tady dosud chyb´ı. Aggiornamento koncilu ˚ ˚ kter´e m´a k tomu tedy mˇelo znamenat revizi t´emat, na nˇezˇ by c´ırkev mˇela kl´ast duraz, a inventarizaci prostˇredku, k dispozici. • 84 Nˇekter´e ztr´aty – uˇc´ı n´as Jeˇz´ısˇ – jsou ziskem. Mnoh´e krize – rˇ´ıkal C. G. Jung – jsou sˇ anc´ı. • 90 (. . .) V´ıtˇezstv´ı, kter´e je spojeno s n´asilnym ´ potlaˇcen´ım protivn´ıka a jeho kultury, byv´ ´ a cˇ asto v´ıtˇezstv´ım Pyrrhovym. ´ ˚ ych Co je potlaˇcen´e a vytˇesnˇen´e“, co nen´ı zpracovan´e a integrovan´e, to se cˇ asto v ruzn ´ podob´ach vrac´ı. V oblasti ” individu´aln´ıho zˇ ivota n´as o tom pˇresvˇedˇcil Sigmund Freud a o podobn´em mechanismu v z´apasu kultur ledacos naznaˇcil jeho nonkonformn´ı zˇ a´ k Carl Gustav Jung. • 90 V konfrontaci s antickym ´ pohanstv´ım c´ırkev dok´azala na prahu svych ´ dˇejin pˇrevz´ıt, tvoˇrivˇe zpracovat a integrovat ˇ ˇ ıma a pozdˇeji umˇela nav´azat na mnoh´e motivy kultury keltsk´e i slovansk´e; na prahu mnoh´e poklady star´eho Recka a R´ ˇ ıny a Japonska. novovˇeku prok´azali jezuitˇst´ı mision´arˇ i velkou vn´ımavost pro hodnoty kultur C´ • 93 jeden znalec rusk´e literatury pˇri sledov´an´ı filmu reˇzis´era Tarkovsk´eho • (. . .) kamkoliv v rusk´em n´arodˇe kopneˇs motykou jen trochu pod povrch, naraz´ısˇ na n´aboˇzenstv´ı. • 95 Myˇslenka, zˇ e Jeˇz´ısˇ ova matka je ikonou c´ırkve, kter´a byla tak drah´a Janu Pavlu II., ani mnˇe nen´ı ciz´ı, zvl´asˇ tˇe jsme-li schopni rozv´ıjet tuto metaforu v duchu mystiky kˇrest’ansk´eho Vychodu a jeho teologie ikony. ´ • 95 C´ırkev, ch´apeme-li ji teologicky a ne pouze sociologicky, mysticky a ne jen byrokraticky, je pro n´as tajemstv´ı: nezn´ame pˇredevˇs´ım jej´ı hranice, nev´ıme ani, kde zaˇc´ın´a a kde konˇc´ı, kdo do n´ı patˇr´ı a kdo ne. Svaty´ Augustin napsal: Mnoz´ı, ˚ kteˇr´ı si mysl´ı, zˇ e jsou uvnitˇr, jsou vnˇe – ale tak´e naopak. Posledn´ı koncil zduraznil, zˇ e c´ırkev je sv´atost´ı – tj. symbolem ˚ ze byt a z´arovenˇ n´astrojem – jednoty vˇsech lid´ı a n´arodu˚ v Kristu; jednoty lidstva, kter´a vˇsak nemuˇ ´ plnˇe uskuteˇcnˇena uvnitˇr dˇejin – je to eschatologicky´ c´ıl“. Kaˇzdy´ cˇ lovˇek, skrze tajemstv´ı Vtˇelen´ı, je uˇz nyn´ı nˇejak“ spojen s c´ırkv´ı – uˇz ” ” ´ cast na jeho mystick´em tˇele“, c´ırkvi. svym ´ lidstv´ım je totiˇz spojen s lidstv´ım Kristovym, ´ a tud´ızˇ m´a i urˇcitou uˇ ” • 96 Znalci Cervantesova d´ıla uˇz d´avno upozornili na geni´aln´ı dialektiku jeho slavn´eho rom´anu. Dlouho si mysl´ıme, zˇ e pravdu m´a samozˇrejmˇe bodry´ realista Sancho, zat´ımco Quiote je sn´ılek a ubohy´ potˇreˇstˇenec. Ale pˇri pozorn´em cˇ ten´ı ˚ ze byt se uk´azˇ e, zˇ e tomu muˇ ´ tak´e jinak. Jsou vˇeci, kter´e Sancho ze sv´e perspektivy prostˇe nevid´ı. Quijote a Sancho ˚ e perspektivy vidˇen´ı svˇeta; Quijote je poˇsetilec pouze bez Sancha, zat´ımco jsou zkr´atka dvˇe str´anky cˇ lovˇeka, dvˇe ruzn´ Sancho bez Quijota je pˇr´ızemn´ı t’ulpas.
Tom´asˇ Hal´ık: Vzd´alenym ´ nabl´ızku
6
• 97 (. . .) Pane Silbersteine, jak to pˇriˇslo, zˇ e vy, tak sˇ armantn´ı cˇ lovˇek, jste si vzal tak oˇsklivou zˇ enu?“ ” (. . .) Mlady´ muˇzi, kdybyste mˇel moje oˇci, byla by to tak´e pro v´as ta nejkr´asnˇejˇs´ı zˇ ena na svˇetˇe!“ ” (. . .) • 98 ˇ ˇ Liter´arn´ı historik V´aclav Cern y´ napsal o dobr´em voj´aku Svejkovi, jedn´e z archetypickych ´ postav cˇ esk´e literatury, zˇ e je to Sancho Panza bez dona Quijota. V tomto Haˇskovˇe rom´anu, ktery´ za hranicemi proslavil cˇ eskou literaturu asi v´ıc neˇz kter´akoliv jin´a kniha, najdeme jeden z nejsarkastiˇctˇejˇs´ıch popisu˚ bohosluˇzby (vˇcetnˇe k´az´an´ı zcela opil´eho poln´ıho kur´ata) ve svˇetov´e literatuˇre. Je to mˇse (a c´ırkev) vidˇen´a oˇcima Sancho Panzy. Tento pohled m´a jistˇe svou autenticitu, a to nejenom proto, zˇ e rakousk´a arm´ada za prvn´ı svˇetov´e v´alky mˇela jistˇe v´ıc neˇz jen jednoho opil´eho kur´ata; ostatnˇe cel´a Evropa t´e doby n´am ve zpˇetn´em pohledu pˇripad´a opil´a aˇz k deliriu tremens. Ve stejn´e dobˇe zr´aly na opaˇcn´e stranˇe t´ezˇ e fronty texty poln´ıho kur´ata“ Teilharda de Chardin, v nichˇz popisuje krvav´e ” kataklysma v´alky jako mystickou souˇca´ st kosmick´e mˇse“, jako tajemstv´ı promˇenov´ ˇ an´ı svˇeta, z nˇehoˇz se v bolestech ” ˚ zeme to rozhodnout rod´ı nov´a jednota lidstva. Kdo mˇel pravdu? Komu z nich d´av´a n´asˇ dneˇsek za pravdu? Muˇ v´azˇ en´ım poˇctu opilych kur´atu˚ v dneˇsn´ıch v´alk´ach na stranˇe jedn´e a m´ırou nov´eho vˇedom´ı“ dneˇsn´ı generace na ´ ” druh´e stranˇe? Spor Quijotu˚ a Sanchu˚ je st´ale nerozhodnuty´ a bude zˇrejmˇe trvat do konce svˇeta. Anebo ti dva“ dok´azˇ ou j´ıt svˇetem ” spolu a vz´ajemnˇe se korigovat jako ti dva hrdinov´e Cervantesova rom´anu? Dok´azˇ eme se skrze jejich spor, jejich ˇ uˇcit pˇrekon´avat vlastn´ı pokuˇsen´ı k jednostrannostem? Budeme trpˇelivˇejˇs´ı a vn´ımaodliˇsnost i kompatibilitu z´aroven, vˇejˇs´ı k tajemstv´ım, kter´a se z´arovenˇ ukazuj´ı i skryvaj´ ´ ı v paradoxech uvnitˇr naˇseho svˇeta? • 102 Biosf´erou Pravdy je tajemstv´ı, nevyˇcerpateln´a hloubka a nezmanipulovateln´a vyˇ ´ ska, jej´ı vlast´ı je eschaton, absolutn´ı ˚ zitou souˇcasnou ulohou ´ ˚ ci naˇsim pokusum ˚ abbudoucnost za horizontem dˇejin, a jej´ı duleˇ je byt ´ trvale v opozici vuˇ ˚ pˇr´ıstupu˚ a n´azoru. ˚ Ani solutizovat nˇektery´ z naˇsich lidskych omezenych) pohledu, ´ (perspektivou naˇsich vychodisek ´ ´ ˚ ze Pravdu v jej´ı eschatologick´e plnosti strhnout z nebe na zem“ cˇ i vystavˇet vˇezˇ , kter´a by dos´ahla naˇse v´ıra nemuˇ ” aˇz do nebe; sp´ısˇ e n´as uˇc´ı nadˇej´ı a vytrvalost´ı pˇrekon´avat pokuˇsen´ı rezignace, skepse i triumfalismu a s otevˇrenym ´ a pokornym ´ srdcem naslouchat tomu, jak Pravda sama k n´am pˇrich´az´ı a promlouv´a – byt’ promlouvala st´ale jen v zrcadle a v h´adank´ach“ a v mnohoznaˇcnych znamen´ıch cˇ asu“. ´ ” ” • 103 Ronald Rolheiser • Vzd´aleni od re´aln´e, v dˇejin´ach zakotven´e komunity (c´ırkve), at’jsou jej´ı chyby jak´ekoliv, jsme vystaveni nebezpeˇc´ı zˇ ´ıt bez konfrontace, udˇelat si z n´aboˇzenstv´ı vˇec soukrom´e fantazie, sd´ılen´e s nˇekolika podobnˇe smyˇ ´ slej´ıc´ımi jedinci, ale nikdy nebudeme konfrontov´ani s vyzvou, kter´a je pro n´as nejpotˇrebnˇejˇs´ı. C´ırkve jsou kompromisnick´e, ´ sˇ pinav´e a hˇr´ısˇ n´e, ale-stejnˇe jako naˇse pokrevn´ı rodiny – jsou skuteˇcn´e. V pˇr´ıtomnosti lid´ı, kteˇr´ı s n´ami pravidelnˇe ˚ zeme lh´at, hlavnˇe sobˇe samym, sd´ılej´ı zˇ ivot, nemuˇ a ut´ıkat pˇred sebou k vzneˇsenym ´ ´ idej´ım. V komunitˇe se zjev´ı pravda a fantazie jsou zapuzeny. • 104 ˚ ze byt (. . .) Ztr´ata iluz´ı o c´ırkvi – kter´a zpravidla dˇr´ıv nebo pozdˇeji cˇ ek´a mnoh´e nadˇsen´e konvertity – muˇ ´ velmi ˚ ehu uˇziteˇcnou, moˇzn´a dokonce nevyhnutelnou zkouˇskou zralosti v´ıry, podobnˇe jako mus´ı cˇ lovˇek nejpozdˇeji v prubˇ ˚ I ve vztahu k rodiˇcum ˚ je toto ztroskot´an´ı projekc´ı naˇsich dosp´ıv´an´ı un´est ztr´atu iluz´ı o dokonalosti vlastn´ıch rodiˇcu. infantiln´ıch pˇra´ n´ı spojeno cˇ asto s bolestnou kriz´ı a s f´az´ı odporu. Avˇsak cˇ lovˇek by mˇel dˇr´ıv cˇ i pozdˇeji naj´ıt novou, ˚ a nemˇel by z objevu jejich nedokonalost´ı a slabost´ı odvodit destruktivn´ı z´avˇer, zˇ e zralejˇs´ı podobu l´asky k rodiˇcum ˚ tomu nez´asady, kter´e n´am naˇsi rodiˇce pˇred´avali, aniˇz byli schopni jim sami ve vˇsech pˇr´ıpadech plnˇe dost´at, kvuli plat´ı a uˇz n´as nezavazuj´ı. • 106 Jeden z podstatnych ´ rozd´ılu˚ mezi c´ırkv´ı a sektou je v tom, zˇ e sekta – a nikoliv c´ırkev – se omezuje na tvrd´e j´adro“ ” ˚ pˇr´ıpadnˇe vid´ı v tomto typu cˇ lenu˚ ide´al. C´ırkve byvaj´ naprosto identifikovanych ´ cˇ lenu, ´ ı starˇs´ı, moudˇrejˇs´ı, zkuˇsenˇejˇs´ı a velkorysejˇs´ı: vˇed´ı, zˇ e potˇrebuj´ı kromˇe tvrd´eho j´adra“, kostry, i ponˇekud elastiˇctˇejˇs´ı tˇelo (a zˇ e nen´ı na z´avadu, nen´ı-li ” ˚ ze byt toto tˇelo pˇrehnanou dietou pˇr´ıliˇs podvyˇziven´e). Nav´ıc v nich byvaj´ ´ ı lid´e, kteˇr´ı vˇed´ı, zˇ e pojem j´adra a okraje muˇ ´ ˚ ze platit jak´asi analogie Kristova slova, zˇ e posledn´ı budou v organismu, jako je c´ırkev, ponˇekud relativn´ı; i zde muˇ ” prvn´ımi“.
Tom´asˇ Hal´ık: Vzd´alenym ´ nabl´ızku
7
• 107 Kdyˇz pozoruji nˇekter´e katol´ıky, jak by r´adi zdisciplinovali pluralitu c´ırkve podle sv´e, cˇ asto velmi sv´er´azn´e kon˚ dum“ ˚ ˚ cepce katolicismu, je mi smutno, zˇ e si tito horlivci pro Hospodinuv vubec neuvˇedomuj´ı, zˇ e jsou vlastnˇe ” nebezpeˇcnymi atent´atn´ıky, ohroˇzuj´ıc´ımi jednu z nejvit´alnˇejˇs´ıch funkc´ı c´ırkve, jej´ı katolicitu – vˇseobecnost, kter´a by ´ ostatnˇe mˇela byt ´ ide´alem vˇsech kˇrest’anskych ´ c´ırkv´ı, modl´ıc´ıch se Apoˇstolsk´e vyzn´an´ı v´ıry. • 107 ´ Boˇze, jak bych si pˇra´ l, aby se v c´ırkvi uskuteˇcnila vize apoˇstola Pavla o organismu, v nˇemˇz vˇsechny udy se navz´ajem ˚ ˇ ı a respektuj´ı sv´a odliˇsn´a posl´an´ı, kde ruka noze cˇ i oko uchu neˇr´ıkaj´ı nepotˇrebuji tˇe“! Jak bych v ruznosti doplnuj´ ” ˚ si pˇra´ l, abychom si koneˇcnˇe se vˇsemi dusledky uvˇedomili, zˇ e tˇelo Kristovo“ potˇrebuje jak oˇci, hled´ıc´ı progresivnˇe ” ˚ e tradice, jak ruku, aktivnˇe zasahuj´ıc´ı do dˇen´ı ve svˇetˇe, tak pozorn´e, nenahluchl´e ucho, dopˇredu, tak nohy, stoj´ıc´ı na pudˇ tiˇse, kontemplativnˇe nslouchaj´ıc´ı na Boˇz´ım srdci! • 112 ˚ ze zˇ ´ıt bez svobody. (. . .) Stejnˇe jako svoboda bez rˇ a´ du vˇzdy nakonec ztroskot´a, tak i rˇ a´ d nemuˇ • 115 Tak jako svoboda a rˇ a´ d patˇr´ı nutnˇe k sobˇe, tak k sobˇe patˇr´ı kˇrest’ansk´a v´ıra a dˇedictv´ı osv´ıcenstv´ı“, sekul´arn´ı huma” nismus a kriticky´ racionalismus – pr´avˇe na jejich kompatibilitˇe stoj´ı kultura Z´apadu. Jsou to bratˇri, kteˇr´ı se mus´ı pr´avˇe ˇ ve sv´e odliˇsnosti vz´ajemnˇe doplnovat a korigovat. V´ıra bez kritickych ´ ot´azek by se zmˇenila v nudnou a neˇzivotnou ideologii, infantiln´ı bigotnost nebo ve fundamentalismus a nebezpeˇcny´ fanatismus. Avˇsak sama racionalita bez spiri˚ vych´azej´ıc´ıch ze svˇeta v´ıry, by byla podobnˇe jednostrann´a a nebezpeˇcn´a, mohla by vyustit ´ tu´aln´ıch a etickych ´ impulzu, v cynicky´ pragmatismus cˇ i zahoˇrklou skepsi. • 120 Origenes ˚ dopustil nesrovnalosti v Bibli, aby n´am uk´azal, zˇ e se nesm´ıme spokojit s doslovnym • Buh P´ısma, nybrˇ ´ vykladem ´ ´ z abychom vˇzdy hledali jeho hlubˇs´ı smysl. • 121 M´am r´ad provokativn´ı kritiky n´aboˇzenstv´ı, jako byl Nietzsche, srˇs´ıc´ı origin´aln´ımi n´apady a nut´ıc´ı k nov´emu promyˇ ´ slen´ı v´ıry; m´am r´ad ty, kteˇr´ı n´am ukazuj´ı sloˇzitost probl´emu˚ mezi v´ırou a nev´ırou, kteˇr´ı ned´avaj´ı svymi n´amitkami ´ v´ırˇ e usnout a pohodlnˇe ztuˇcnˇet; jsem tomu r´ad, doˇzene-li mne nˇekdo aˇz tam, kde mi dojdou vˇsechny m´e dosavadn´ı argumenty a mus´ım se s´am znovu vyklonit do vzruˇsuj´ıc´ı propasti tajemstv´ı. • 121 ˚ ze byt Ateismus muˇ ´ zaj´ımavy´ a podnˇetny´ ve sv´e kritick´e funkci; st´av´a se neobyˇcejnˇe nudnym ´ a neplodnym ´ tam, kde se s´am promˇen´ı v dogmatickou metafyziku, jako se to stalo pozitivistick´emu materialismu a marxismu. • 125 ´ ech a povrchn´ıho optiMnoho lid´ı si zas dlouho pˇestovalo dˇetinskou pˇredstavu magick´eho boha, boha lacinych ´ utˇ ˚ zka, mismu, andˇel´ıcˇ ka str´azˇ n´ıcˇ ka“ k naˇsim sluˇzb´am, notorick´eho utˇesˇ ovatele, zˇ e vˇse vˇzdy pˇrece dobˇre dopadne, buˇ ” ´ ˇ ktery´ mˇel plnit vlastnˇe jedinou ulohu – fungovat“ jako bezchybny´ vyplnovaˇ c naˇsich i nejpoˇsetilejˇs´ıch pˇra´ n´ı. Takovy´ ” ˇ ˚ zovy´ buˇ ˚ zek se tud´ızˇ z´akonitˇe zhrout´ı v prvn´ı v´azˇ nˇejˇs´ı krizi naˇseho zˇ ivota. Rada ˚ zkem ruˇ lid´ı se po rozchodu s t´ımto buˇ omylem – cˇ asto s jistou hrdost´ı objevitelu˚ koneˇcn´e pravdy o realitˇe“ svˇeta – prohlaˇsuje za ateisty“. Patrnˇe nenaˇsli ” ” ˚ nefunguje“, zˇ e tato projekce naˇs´ı infantiln´ı kˇrest’ana, zˇ ida cˇ i muslima, ktery´ by jim pogratuloval k objevu, zˇ e Buh ” touhy po vˇsemoci (protekc´ı velk´eho spojence za kulisami svˇeta) je modla a zˇ e jej´ım sk´acen´ım se ocitli uˇz v pˇreds´ıni moˇzn´eho setk´an´ı s zˇ ivym ´ Bohem, Bohem abrahamovsky poutnick´e v´ıry. • 127 pr´azdnymi fr´azemi, ale skuteˇcnym I nˇekter´e pravdy se v nepravy´ cˇ as st´avaj´ı nejen trapnymi ´ ´ ´ pohorˇsen´ım a zranˇen´ım. • 130 ˇ ˚ bliˇzn´ı?“, ptali se Jeˇz´ısˇ e – se z´amˇerem, aby stanovil jasn´e hranice. Je j´ım pouze rˇ a´ dny´ Zid, pln´ıc´ı sv´e Kdo je muj ” ˇ n´aboˇzensk´e povinnosti, – anebo snad tak´e hˇr´ısˇ n´ık a celn´ık, jako tento Zacheus? Je to jen Zid, anebo snad tak´e nˇekdo ˚ z naˇsich neobˇrezanych ´ sousedu? A Jeˇz´ısˇ , jak je jeho zvykem, vypr´av´ı pˇr´ıbˇeh – podobenstv´ı o milosrdn´em Samarit´anovi. A tajenka pˇr´ıbˇehu, odpovˇed’ na poloˇzenou ot´azku, k n´ızˇ Jeˇz´ısˇ s´am nakonec vyprovokuje tazatele svou protiot´azkou, je tato: Ty s´am se uˇcinˇ bliˇzn´ım. ˚ bliˇzn´ı, to nen´ı n´amˇet pro spekulaci, na to nehledej odpovˇed’ u zˇ a´ dn´eho mistra, to urˇcujeˇs ty s´am, svou Kdo je tvuj ˚ zeˇs pˇrekroˇcit kaˇzdou hranici. T´ım, zˇ e pˇrekraˇcujeˇs sv´e sobectv´ı, t´ım, zˇ e jsi lidem bl´ızko – prax´ı, svym ´ postojem, j´ımˇz muˇ ˚ zeˇs neust´ale a bez hranic rozˇsiˇrovat pole bl´ızkosti. zejm´ena v jejich potˇreb´ach –, t´ım pˇretv´arˇ´ısˇ lidi ve sv´e bliˇzn´ı, t´ım muˇ
Tom´asˇ Hal´ık: Vzd´alenym ´ nabl´ızku
8
• 133 ˚ v pokladu, ktery´ peˇclivˇe (. . .) L´ın´a v´ıra, kter´a se pohodlnˇe us´ıdlila ve svych zvyc´ıch a jistot´ach, v dˇedictv´ı otcu“, ´ ” zakopala a nehodl´a – jako nanicovaty´ a l´ıny´ spr´avce v Jeˇz´ısˇ ovˇe podobenstv´ı o hˇrivn´ach – nic riskovat, nic investovat do hry, boj´ı se o cokoliv pˇrij´ıt. A tak tak´e tato v´ıra tento poklad o nic nerozmnoˇz´ı, a jak Jeˇz´ısˇ varuje, pˇri koneˇcn´em ´ ctov´an´ı pˇrijde o vˇsechno – bude j´ı vzato i to, co m´a. vyuˇ • 133 Hled´a-li cˇ lovˇek vyslovnˇ e Boha – a pˇritom prohlaˇsuje, zˇ e je ateista, protoˇze ho nenaˇsel v niˇcem, co mu nab´ızej´ı n´aboˇzen´ sk´e instituce a doktr´ıny, jak je poznal (a jak se s nimi cˇ asto zklamanˇe rozeˇsel) –, r´adi bychom zpochybnili ne jeho hled´an´ı, nybrˇ ´ z jeho dosavadn´ı sebeporozumˇen´ı, jeho sebeoznaˇcen´ı za ateistu. R´adi bychom mu rˇ ekli, zˇ e je ateistou“ ” ˚ jen vzhledem k jist´emu typu n´aboˇzenstv´ı a jeho vˇerˇ´ıc´ıch (a patrnˇe v jejich oˇc´ıch), zˇ e je odpurcem l´ın´eho n´aboˇzenstv´ı“ – ” ˚ ci t´eto podobˇe n´aboˇzenstv´ı) spojencem, bliˇzn´ım a bratrem Augustina, Pascala, Kierkegaarda avˇsak zˇ e je (i v odporu vuˇ ˚ ze a nesm´ı a tis´ıcu˚ dalˇs´ıch, pro nˇezˇ pr´avˇe v´ıra je cenou neust´al´eho v´asˇniv´eho hled´an´ı Boha, kter´e na t´eto zemi nikdy nemuˇ skonˇcit. • 135 ˚ ze byt (. . .) Fanatismus protin´aboˇzensk´e nen´avisti muˇ ´ kˇreˇcovitym ´ pokusem pˇrekˇriˇcet nevˇedom´e, pˇred sebou samymi ´ skryvan´ e pochybnosti ateistu˚ o jejich nev´ırˇ e, stejnˇe jako fanatismus vˇerˇ´ıc´ıch byv´ ´ ´ a z´astupnym ´ z´apasem s vlastn´ımi nepˇriznanymi n´aboˇzenskymi pochybnostmi. ´ ´ • 136 Mnoh´e formy ateismu“ jen pˇrejmenovaly Boha a jeho rˇ a´ d, ale nezbavily se ho. ” • 136 (. . .) Skryty´ paradox tohoto v´asˇ nivˇe protestuj´ıc´ıho ateismu: s´am pˇredpoklad spravedliv´eho rˇ a´ du ve svˇetˇe, smysluˇ ani a jen zl´ı trest´ani, je – jak spr´avnˇe prohl´edl pln´eho a dobr´eho, pˇredem dan´eho, v nˇemˇz jsou dobˇr´ı jen odmˇenov´ Nietzsche – n´aboˇzensk´y pˇredpoklad, a tud´ızˇ i protest proti nˇemu se pohybuje v t´emˇze n´aboˇzensk´em prostoru. Bylo by pˇrece absurdn´ı, aby protest proti poruˇsen´ı rˇ a´ du vzn´asˇ el cˇ lovˇek, ktery´ samu existenci tohoto rˇ a´ du uˇz pop´ır´a. Kdy˚ bychom tento rˇ a´ d neuzn´avali a nevˇerˇ ili v jeho existenci, proˇc bychom se pak vubec mˇeli pozastavovat nad zlem a nespravedlnost´ı – vzhledem k cˇ emu by nˇejak´a ud´alost mohla byt ´ nespravedliv´a“ cˇ i zl´a“? ” ” • 137 ˚ e v´ıry v boˇzsky´ rˇ a´ d dobra a spravedlnosti, a dokonce tuto V´asˇ nivy´ ateismus protestu proti Bohu a v´ırˇ e s´am stoj´ı na pudˇ v´ıru pr´avˇe onou bolest´ı a protestem potvrzuje a vyzn´av´a. Chci-li prokl´ınat Boha, mus´ım pˇrinejmenˇs´ım vˇerˇ it v jeho existenci – a pak mu mohu vyˇc´ıtat, zˇ e nen´ı bohem podle mych ´ pˇra´ n´ı a krit´eri´ı, zˇ e nepln´ı m´e pˇredstavy o tom, jak by se mˇel chovat. Rozhodnu-li se pak zavrhnout Boha“, zavrhl jsem jen svou vlastn´ı (ˇcasto nevˇedomou) n´aboˇzenskou ” ˚ ze iluzi – a stoj´ım na kˇriˇzovatce, kde si mohu vybrat, zda chci povaˇzovat zˇ ivot za jednu velikou absurditu (coˇz muˇ ˚ erou byt v´est k rezignaci cˇ i cynismu), anebo navzdory temnot´am s trpˇelivost´ı a duvˇ ´ otevˇren pro moˇzny´ paprsek svˇetla; ˚ erˇ ovat Bohu – Tajemstv´ı a snaˇzit se sp´ısˇ porozumˇet Jeho po odvrhnut´ı boha – plniˇce mych ´ pˇra´ n´ı“ naj´ıt odvahu duvˇ ” pˇra´ n´ım a plnit je. V´ıra v zˇ iv´eho Boha m´a povahu dialogu, v nˇemˇz je prostor i pro vykˇ ´ riky protestu – mnohdy teprve skrze mnoh´e krize a hled´an´ı se cˇ lovˇek nauˇc´ı zˇ ´ıt tv´arˇ´ı v tv´arˇ tajemstv´ı, un´est i sv´e pochybnosti a nakonec pˇriznat Bohu ˚ svobodu byt ´ skuteˇcnym ´ Bohem, mnohdy radik´alnˇe odliˇsnym ´ od boha naˇsich snu“. ” • 139 Zral´a v´ıra je trpˇelivost´ı setrv´an´ı v noci tajemstv´ı. • 139 Zral´a v´ıra je vˇzdy v´ıra zranˇen´a bolestmi svˇeta, pozn´ame ji podle jizev(. . .). • 142 (. . .) [Nˇekteˇr´ı] se snaˇz´ı obnovit cˇ istotu a vroucnost sv´e v´ıry t´ım, zˇ e vˇsechny sv´e vlastn´ı probl´emy a pochybnosti prom´ıtnou na ty druh´e – a tam je dok´azˇ ou odm´ıtnout, odsoudit a vykoˇrenit! Mnoho samozvanych ´ inkvizitoru˚ minulosti i pˇr´ıtomnosti, v´asˇ nivˇe pot´ıraj´ıc´ıch heretiky“, se rekrutuje z rˇ ad tˇech, kteˇr´ı si nedok´azali pˇriznat a un´est sv´e vlastn´ı ” ˚ v´ıry“ je nekoneˇcny´ – pochybnosti a pokouˇsej´ı se jich zbavit mechanismem projekce“. Jeˇstˇe zˇ e boj proti nepˇra´ telum ” ” ˚ kdyby se jim podaˇrilo vyhladit vˇsechny a zustali by tu sami, pak by je teprve dostihli jejich vlastn´ı d´emoni, vr´atili by se do sv´eho domu a jejich posledn´ı vˇeci by byli horˇs´ı neˇz ty prvn´ı“. ” • 145 (. . .) Nezn´amost [Boha] nespoˇc´ıv´a v jeho vzd´alenosti, ale sp´ısˇ naopak: v jeho pˇr´ıliˇsn´e bl´ızkosti. Vˇzdyt’ nejm´enˇe zn´ame to, co je n´am nejbliˇzsˇ´ı, nejvlastnˇejˇs´ı, nejsamozˇrejmˇejˇs´ı. Nikdo z n´as nevidˇel svou vlastn´ı tv´arˇ – v´ıd´av´ame jen jej´ı obraz v zrcadle. ˚ zeme vidˇet jen v zrcadle; na jin´em m´ıstˇe Pavel vyslovnˇ Tak´e Boha muˇ e rˇ´ık´a, zˇ e bˇehem zˇ ivota Boha pozn´av´ame jen ´ cˇ a´ steˇcnˇe, jako v zrcadle, v h´adance“ (i Koˇr 13, 12), aˇz po smrti ho uvid´ıme tv´arˇ´ı v tv´arˇ“. ” ”
Tom´asˇ Hal´ık: Vzd´alenym ´ nabl´ızku
9
• 147 Martin Luther • (. . .) To, co m´a pro cˇ lovˇeka nejvyˇssˇ´ı hodnotu, to je jeho bohem. • 152 ˚ je n´am nezn´amy´ proto, zˇ e ho hled´ame na nespr´avnych Ten nezn´amy´ Buh ´ m´ıstech. Hled´ame ho mezi bohy tohoto ˚ mezi nadpˇrirozenymi svˇeta, mezi filozofickymi konstrukcemi, mezi projekcemi svych bytostmi“, ´ ´ pˇra´ n´ı a strachu, ´ ” ˚ plody sv´e fantazie, hled´ame ho mezi antickymi bohy za kulisami svˇeta, v jak´esi nebesk´e rˇ editelnˇe svych osudu, ´ ´ hled´ame ho jako deist´e ran´e moderny v jak´esi mechanick´e d´ılnˇe pro vyrobu cˇ i opravu kosmu. Ale tam nikde nen´ı. ´ Nevid´ıme ho, protoˇze je pˇr´ıliˇs bl´ızko. Nen´ı vzd´alenou bytost´ı nad n´ami, je hlubinou naˇseho zˇ ivota, je v naˇsem byt´ı, v nˇem zˇ ijeme, dych´ ´ ame, pohybujeme se a jsme“. ” • 152 To, co je nejbl´ızˇ e, nejsn´aze pˇrehl´ızˇ ´ıme. • 154 ˚ Bez Pavla by kˇrest’anstv´ı zˇrejmˇe zustalo jednou z mnoha sekt v r´amci zˇ idovstv´ı. Teprve s Pavlem pˇrekraˇcuje nejen kulturn´ı a n´aboˇzensk´e hranice Izraele, nybrˇ ´ z boˇr´ı vˇsechny dosud nedotknuteln´e hranice tehdejˇs´ı spoleˇcnosti: nez´aleˇz´ı uˇz na tom, je-li cˇ lovˇek zˇ id cˇ i pohan, muˇz cˇ i zˇ ena, otrok nebo svobodny. ´ Vˇsechny tyto pˇrehrady jsou relativizov´any t´ım, co je pro Pavla absolutn´ı: novost zˇ ivota v Kristu – dosaˇzen´ı svobody, k n´ızˇ jsme vˇsichni povol´ani, k n´ızˇ jsme byli osvobozeni Kristem a kterou mus´ıme za kaˇzdou cenu uh´ajit. • 155 Nietzscheho proslul´e kladivo – pˇri jeho pateticky deklarovan´em filozofov´an´ı kladivem“ – nebyv´ ´ a pˇredevˇs´ım n´astro” jem destrukce, nybrˇ ´ z sp´ısˇ klad´ıvkem mineraloga, zkoumaj´ıc´ıho skryt´e j´adro kamene, cˇ i klad´ıvko neurologa, zkouˇsej´ıc´ıho naˇse reflexy. Niˇc´ı-li, pak proto, zˇ e chce prokopat novou cestu cˇ i otesat dosud nedotknutelny´ kv´adr – vˇcetnˇe mnoha olt´arˇ n´ıch kamenu˚ –, aby z nˇej osvobodil v nˇem uˇz tuˇsenou sochu, novy´ tvar, novou kvalitu. • 158 Judaismus (a jemu v mnoh´em podobny´ isl´am) jsou v podstatˇe pr´avn´ı syst´emy, zaloˇzen´e na logice smluvn´ıho vztahu. ´ zasny´ prulom ˚ Jeˇz´ısˇ – ale jeˇstˇe radik´alnˇeji Pavel – uˇcinil uˇ a obrat: pokus nahradit vztah m´a d´ati – dal“ dialektikou milosti ” a v´ıry, nahradit n´aboˇzenstv´ı pravidel n´aboˇzenstv´ım l´asky. • 161 ˚ Tyˇ Boˇz´ı existence“ (ktery´ – na rozd´ıl od ´ z skvˇely´ Anselm z Cantenbury, ktery´ vymyslel geni´aln´ı ontologicky´ dukaz ” ˚ ˚ – stoj´ı za to st´ale znovu promyˇ tˇech vˇsech ostatn´ıch dukaz u“ ´ slet a interpretovat), vymyslel z´arovenˇ perverzn´ı – a po ” stalet´ı, aˇz dodnes tak vlivnou – satisfakˇcn´ı soteriologii, v n´ızˇ je Kristova smrt spravedlivym ´ platidlem v podivnych ´ smluvn´ıch obchodech mezi d’´ablem, Bohem a cˇ lovˇekem, odˇskodnym“, vyrovn´avaj´ıc´ım dluhy a konejˇs´ıc´ım uraˇzenost ´ ” poˇskozen´eho panovn´ıka. • 168 ´ redn´ım symbolem kˇrest’anstv´ı kˇr´ızˇ a ne zpodoben´ı zmrtvychvst´ To, zˇ e je ustˇ an´ı, nen´ı zˇrejmˇe d´ano jen t´ım, zˇ e ud´alost ´ vzkˇr´ısˇ en´ı a vzkˇr´ısˇ eny´ Jeˇz´ısˇ by byli obt´ızˇ nˇejˇs´ım t´ematem k vytvarn´ emu zpodoben´ı. I kˇr´ızˇ e na stˇenˇe chr´amu˚ a na stˇen´ach ´ naˇsich dom´acnost´ı n´as vyb´ızej´ı: ted’ jdi a sv´ym zˇ ivotem dopovˇez ten pˇr´ıbˇeh! Posledn´ım zastaven´ım kˇr´ızˇ ov´e cesty je obraz uloˇzen´ı do hrobu, avˇsak ta rozj´ımav´a cesta m´a pokraˇcovat naˇs´ı dalˇs´ı zˇ ivotn´ı cestou. Je n´am rˇ eˇceno: Ted’ ty jsi byl ˚ vybr´an za svˇedka Vzkˇr´ısˇ en´ı“ – ty m´asˇ dosvˇedˇcit, jakym je Jeˇz´ısˇ v tomto svˇetˇe a v t´eto dobˇe zˇ ivy! ´ zpusobem ´ ” • 169 Je-li podle Pavla v´ıra v Jeˇz´ısˇ ovo zmrtvychvst´ an´ı podm´ınkou naˇs´ı sp´asy, pak tato v´ıra mus´ı byt ´ ´ zˇrejmˇe nˇecˇ ´ım mnohem v´ıc neˇz naˇs´ım pˇresvˇedˇcen´ım, zˇ e se to kdysi stalo“ – naˇse n´azory, domnˇenky, teorie, s nimiˇz souhlas´ıme, a poznatky, ” kter´e nos´ıme v hlavˇe, n´as pˇrece nemohou spasit. • 173 ´ toho, kter´eho mˇela za zahradn´ıka, kdyˇz Pavel na cestˇe do Damaˇsku Kdyˇz M´arˇ´ı Magdal´ena uslyˇsela sv´e jm´eno z ust ˇ uslyˇsel ot´azku Savle, proˇc mne pron´asledujeˇs?“ a kdyˇz Augustin na zahradˇe zaslechl popˇevek Tole, lege!“, pak to ” ” nebylo jen jednoduˇse nˇekdy po Vzkˇr´ısˇ en´ı, nybrˇ ´ z s´ıla a skuteˇcnost Vzkˇr´ısˇ en´ı byla v tˇechto ud´alostech, i tam se Vzkˇr´ısˇ en´ı ˇ ım 6, 6). dˇelo, tam je tito lid´e mohli zakusit jako neskonˇcenou, zˇ ivou ud´alost. I my budeme m´ıt uˇ ´ cast na jeho vzkˇr´ısˇen´ı (R´ • 174 ˇ Rada vyznamn ych teologu˚ h´aj´ı teorii o creatio continua“, st´ale pokraˇcuj´ıc´ım stvoˇren´ı; nemohli bychom podobnˇe ´ ´ ” mluvit o ressurectio continua“, trvale pokraˇcuj´ıc´ım Vzkˇr´ısˇ en´ı? ”
Tom´asˇ Hal´ık: Vzd´alenym ´ nabl´ızku
10
• 174 Augustin ˚ ted’ tvoˇr´ı svˇet. • (. . .) Modlit se znamen´a zavˇr´ıt oˇci a uvˇedomit si, zˇ e Buh • 175 ˇ lidsk´eho zˇ ivota nen´ı jako cˇ as vˇec´ı, nen´ı to pouze chronos – cˇ as plynouc´ı jednosmˇernˇe jako voda v rˇ ece, cˇ as hodinek Cas ˚ Je to tak´e kairos – cˇ as pˇr´ıleˇzitosti, naˇzraly cˇ as, cˇ as k nˇecˇ emu. a kalend´arˇ u. • 175 Martin Heidegger • Technika pˇrekonala vˇsechny vzd´alenosti, avˇsak nevytvoˇrila zˇ a´ dnou bl´ızkost. • 180 ´ ˚ Osnovatel´e utoku z 11. z´arˇ´ı potˇrebovali mnohem v´ıc neˇz sama mrtv´a tˇela televizn´ı obrazy rˇ´ıt´ıc´ıch se mrakodrapu, kter´e obˇehnou okamˇzitˇe cely´ svˇet. V tˇechto obrazech, nikoliv ve vybuˇ ´ snin´ach, je hlavn´ı s´ıla a moc terorismu; chemick´e vybuˇ ´ sniny jsou jen nezbytny´ pˇr´ıpravny´ prostˇredek – hlavn´ı zbran´ı jsou vybuˇ ´ sn´e obrazy. Emoce, kter´e tyto obrazy bud´ı, ˚ zabit´ı jsou jen vedlejˇs´ım produktem. Teroristum ˚ pˇrece nejde o tyto lidi a jejich smrt, nybrˇ jsou hlavn´ım c´ılem teroristu; ´ z ˚ bez tˇechto obrazu˚ by atent´aty o psychologicky´ efekt, ktery´ jejich smrt vyvol´a prostˇrednictv´ım medi´aln´ıch obrazu; samy byly margin´aln´ı, lok´aln´ı z´aleˇzitost´ı. V´alek a vyvraˇzd’ov´an´ı ohromn´eho mnoˇzstv´ı lid´ı bylo v dˇejin´ach bezpoˇcet – ˚ ze zn´ıt cynicky, 11. z´arˇ´ı naprosto okrajovym v tomto kontextu je, jakkoliv to muˇ ´ fenom´enem – avˇsak triumfem n´asil´ı ˚ ze takto uˇcinit viditelnym, je to, zˇ e se muˇ ´ virtu´alnˇe vstoupit do kaˇzd´e dom´acnosti miliard lid´ı na vˇsech kontinentech – a sˇ´ırˇ it to, oˇc jde: strach. • 181 ´ M´edia jsou – a i toto je jedna z podstatnych – arbitry pravdy: vˇetˇsina lid´ı m´a nˇejakou ud´alost za ´ n´aboˇzensk´ych uloh ˚ zitou, protoˇze byla na pˇredn´ım m´ıstˇe pravdivou, protoˇze ji vidˇela na vlastn´ı oˇci“ na televizn´ı obrazovce, a za duleˇ ” zpravodajstv´ı cˇ i na tituln´ı str´ance novin. Postupnˇe se notoricky´ televizn´ı div´ak uˇc´ı nahrazovat vlastn´ı oˇci“ st´ale v´ıc ” oˇcima kamery“, a to do t´e m´ıry, zˇ e i jeho bezprostˇredn´ı vn´ım´an´ı vˇec´ı je pak uˇz natolik bezdˇecˇ nˇe ovlivnˇeno a struk” turov´ano optikou kamer (a implicitn´ı ideologi´ı producentu˚ masm´edi´ı), zˇ e uˇz nen´ı schopen se d´ıvat vlastn´ıma oˇcima a myslet vlastn´ım mozkem, hodnotit vlastn´ım svˇedom´ım (a tyto org´any jeho humanity – a s nimi jeho individualita a osobn´ı identita – postupnˇe ochabuj´ı a odum´ıraj´ı). • 218 ˚ hˇr´ıch, nemˇel bych se nechat uhranout a zdrtit t´ımto pohledem, nybrˇ Vid´ım-li svuj ´ z se sp´ısˇ e obr´atit ke zdroji svˇetla, ˚ kter´e mi vubec umoˇznilo ho vidˇet a pˇriznat si ho. Obracet se st´ale zpˇet by mohlo v´est k tomu, zˇ e n´as potk´a osud Lotovy zˇ eny – zˇ e bychom se stali sp´ısˇ e solnymi sloupy“ neˇz sol´ı zemˇe. ´ ” • 223 ˚ ˚ (. . .) Otec Tischner [ˇr´ık´aval], zˇ e nepoznal jeˇstˇe nikoho, kdo by odpadl od v´ıry v dusledku toho, zˇ e pˇreˇcetl Marxuv ˚ Kapit´al, zato zˇ e zn´a mnoho tˇech, kteˇr´ı odpadli od v´ıry v dusledku hloupych ´ k´az´an´ı sv´eho far´arˇ e. • 228 Nietzsche byl celym ´ svym ´ zˇ ivotem i d´ılem Quijotem, ryt´ırˇ em smutn´e postavy. I kdyˇz se nemus´ıme shodnout s odpovˇed’mi, kter´e dobyl pˇri sv´e – tak podivnˇe skonˇcivˇs´ı – vypravˇ e, pˇrece nesm´ıme pˇreslechnout alesponˇ ot´azky, kter´e ho ´ k n´ı pˇrimˇely. Ztroskotal-li nˇekdo na odpovˇed´ıch, t´ım dobrodruˇznˇejˇs´ı vyzvou jsou pˇrece ot´azky, kter´e n´am zanechal! ´ Kdyˇz slyˇs´ım, jak se mnoz´ı kˇrest’an´e pˇr´ıliˇs rychle vyrovn´avaj´ı s Nietzschem, jak jeho radik´aln´ı kritiku kˇrest’anstv´ı pˇr´ıliˇs rychle vysvˇetluj´ı jeho sˇ´ılenstv´ım, a nˇekdy dokonce jeho sˇ´ılenstv´ı Boˇz´ım trestem, rˇ´ık´am si: Mluv´ı z nich Sancho Panza – ten, ktery´ bez Quijota je jen pˇr´ızemn´ı t’ulpas. • 230 Jeden z otcu˚ psychologie n´aboˇzenstv´ı, americky´ filozof William James, rozezn´aval dva typy lid´ı – sick soul“ (nemocn´e ” duˇse) a healthy-minded people“ (lidi zdrav´e mysli) – a ukazoval, zˇ e oba tyto lidsk´e typy maj´ı rozd´ılnou cestu k Bohu: ” ti zdrav´ı“ skrze vdˇecˇ nost za harmonii svˇeta, ti druz´ı zpravidla skrze krizi, kter´a jim skyt´ ´ a pˇr´ıleˇzitost k nov´emu ” ” zrozen´ı“. • 242 Jednomu mlad´emu muˇzi, ktery´ se dlouh´a l´eta nemohl rozhodnout, zda v Boha vlastnˇe vˇerˇ´ı, nebo ne (. . .), a vˇerˇ´ı-li v nˇej, zda v nˇeho vˇerˇ´ı dostateˇcnˇe, jsem jednoho veˇcera – kdyˇz uˇz i j´a jsem byl pˇredlouhymi diskusemi s n´ım poˇra´ dnˇe ´ ˚ zit´e, abys mˇel jistotu, zˇ e vˇerˇ´ısˇ v Boha; ba nen´ı ani to uplnˇ ´ ˚ zitˇejˇs´ı, unaven – rˇ ekl: V´ısˇ , ono nen´ı tak straˇsnˇe duleˇ e nejduleˇ ” zda ty v nˇeho vˇerˇ´ısˇ . Podstatn´e je, zˇ e Buh ˚ vˇerˇ´ı v tebe.“
Tom´asˇ Hal´ık: Vzd´alenym ´ nabl´ızku
11
• 242 V´ıra nen´ı vykon, v´ıra je spolehnut´ı; ve v´ırˇ e nem´ame br´at tak pˇr´ıliˇs v´azˇ nˇe sebe a stupnˇe sv´eho pozn´an´ı a formy sv´ych ´ ˚ ze doj´ıt k osudov´emu zabloudˇen´ı, je-li pˇresvˇedˇcen´ı, nybrˇ ´ z m´ame br´at velmi v´azˇ nˇe Boha. I v n´aboˇzensk´em hled´an´ı muˇ ˚ pˇredem hled´a jeho. cˇ lovˇek tak zaujat v´asˇ n´ı sv´eho hled´an´ı, zˇ e pˇrehl´edne tu rozhoduj´ıc´ı skuteˇcnost, zˇ e totiˇz Buh
Stano Krajˇci, 15. – 31. 1. 2008
typeset by LATEX
