Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Možnosti využití koně ve službách policie ČR Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Dr. Ing. Pavla Šťastná
Eliška Valentová Brno 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Možnosti využití koně ve službách policie ČR“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucí Bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Dne.......................................... podpis autora..........................
PODĚKOVÁNÍ Děkuji touto cestou vedoucí bakalářské práce Dr. Ing. Pavle Šťastné, za její hodnotné rady, odborné připomínky a pomoc při psaní této bakalářské práce.
ABSTRAKT Cílem této práce je seznámit čtenáře s jízdní policií, jejími úkoly a možnostmi využití služebních koní ať už v běžném výkonu služby, na pátracích akcích, preventivních či reprezentačních akcích, nebo také na bezpečnostních opatřeních. V práci je rozebrána historie a vývoj koní, jejich domestikace a počátky jejich praktického využívání člověkem. Dále se zabývá jejich využitím u bezpečnostních složek. Popisuje kritéria výběru vhodného plemene, co se temperamentu a dovedností týče, a rovněž nastiňuje požadavky kladené na jednotlivé koně. Je zde stanovena metodika použití koní u jízdní policie. Práce se rovněž zaměřuje na popis výcviku koní u jízdní policie Brno - Medlánky, kdy je uveden i aktuální výčet koní a je popsán i chod oddělení. Klíčová slova: - jízdní policie, hipologie, služební kůň, bezpečnostní opatření.
ABSTRACT The aim of this thesis is to introduce the role of the Mounted police and their tasks as well as to discuss the variety of uses of police horses either in common service, in the search and rescue field or during preventive or official public events. The thesis is divided into two parts. In the theoretical part, the author explains the evolution of horses, the process of their domestication and above all, the history of using horses to help human beings. The main focus is on the use of horses by security police forces. More specifically, this chapter describes the criteria valid for choosing suitable horse breeds according to their dispositions as well as their abilities. Furthermore, it outlines the requirements placed on individual horses. Finally, the theoretical part provides methodology of using horses by the Mounted police. The practical part of this thesis deals with a concrete example of police horse training at Mounted police unit in Brno Medlánky. Last but not least, the thesis also includes a list of current horses used as well as a detailed description of running the given department. Keywords: - mounted police, hippology, police horse, safety precautions
Obsah 1 Úvod....................................................................................................................................7 2 Literární přehled..................................................................................................................9 2.1 Vývoj a původ koní.....................................................................................................9 2.2 Domestikace koní......................................................................................................10 2.3 Využití koně v průběhu času......................................................................................11 2.4 Koně ve vojenských a policejních službách..............................................................12 2.5 Historie jízdní policie u nás.......................................................................................13 2.5.1 Založení jízdní policie v Brně:...........................................................................13 2.6 Současnost jízdní policie...........................................................................................14 2.6.1 Policie ČR .........................................................................................................14 2.6.2 Služební hipologie.............................................................................................14 2.6.2.1 Oddělení služební hipologie.......................................................................14 2.6.2.2 Základní úkoly služební hipologie.............................................................15 2.6.2.3 Využívání služebních koní.........................................................................15 2.7 Plemena koní ............................................................................................................16 2.7.1 Dle různých kritérií můžeme koně rozdělit:......................................................16 2.7.2 Charakteristika vybraných plemen koní:...........................................................17 2.7.3 Genové rezervy v ČR.........................................................................................20 2.7.3.1 Seznam plemen koní zařazených do národního programu pro uchovávání genových rezerv v ČR ...........................................................................................20 2.7.4 Využívaná plemena u policie ČR.......................................................................23 2.7.4.1 Český teplokrevník.....................................................................................23 2.8 Etologie koní..............................................................................................................25 2.8.1 Smyslové orgány................................................................................................25 2.9 Podmínky pro výběr k policii, výcvik, zkoušky........................................................29 2.9.1 Kritéria pro výběr koní:.....................................................................................29 2.9.2 Výcvik mladých služebních koní.......................................................................29 2.9.3 Ukončení výcviku mladých služebních koní.....................................................30 2.9.4 Disciplíny zkoušky v základním a výcvikovém kurzu......................................31 2.9.4.1 Jezdecká drezúra........................................................................................31 2.9.4.2 Terénní zkouška..........................................................................................32 2.9.4.3 Speciální parkúr policejních dovedností....................................................33 2.9.4.4 Ústní zkouška z teorie................................................................................35 2.9.4.4.1 Vydání osvědčení a zařazení do kategorie..........................................35
2.10 Obměna, doplňování početních stavů a vyřazování služebních koní......................36 3 Materiál a metodika...........................................................................................................38 3.1 Běžný den koně u jízdní policie................................................................................38 3.1.1 Přehled koní na oddělení služební hipologie Brno - Medlánky.........................39 4 Diskuse..............................................................................................................................41 5 Závěr..................................................................................................................................43 6 Přehled použité literatury..................................................................................................44 7 Přílohy...............................................................................................................................46
1 ÚVOD Kůň - inteligentní, krásné, elegantní a impozantní zvíře. Zvíře, jehož potenciálu si člověk všiml již ve starověku a jakmile si osvojil schopnost koně chovat, začal jej i plně využívat. Kůň svoji silou pomohl budovat civilizace a impéria, dokázal přepravovat člověka i náklad rychleji a dále než by byl sám člověk schopen a spolu s vynálezem kola pomohl rozhýbat svět. Člověk však také záhy pochopil, že kůň se dá efektivně využít i pro jiné než mírové využití, neboť kůň svojí mohutností a rychlostí dokázal se schopným jezdcem vnést hrůzu na bitevní pole a toto ovládnul. Jízda se stala symbolem a vládcem bitevního pole, kdy si tuto výsadu udržela až do doby první světové války, kdy sílu koně postupně nahradil tank. Spolu s tímto nasazením koní se vyvíjela techniky jízdy a rovněž i taktika jejich nasazení. I když kůň ztratil prim na bitevním poli, od vojenského nasazení byl jenom krůček k jeho využití u bezpečnostních složek, kde se využívá dodnes. Policie a její předchůdci získali v minulosti díky koním tolik potřebnou mobilitu a hlavně ideální prostředek k udržování veřejného pořádku, neboť stejně jak jízda působila na šiky vojáků, dokázala formace koní bezpečně udržet pod kontrolou rozvášněný dav a to jak pouze svojí přítomností, čímž dokáže zapůsobit na psychiku davu, tak i svoji schopností dav vytlačovat a rozrážet, tato potřeba se udržela až do současnosti. Toto ovšem není jediné využití policejního koně. Kůň je také vhodný pro hlídkování jak v nedostupných terénech, tak i v parcích a rekreačních oblastech, navíc použití koní je ekologičtější než by bylo použití dopravního prostředku. V neposlední řadě plní kůň také reprezentativní funkci, neboť policista na koni je cílem mnoha pohledů kolemjdoucích a všeobecně budí zájem lidí, který pomáhá zlepšování veřejného povědomí o policii. Dané téma jsem si vybrala z důvodu, že pracuji na oddělení služební hipologie a také hlavně z důvodu velké lásky ke koním. Tato práce si klade za cíl seznámit jejího čtenáře s možnostmi využití koně u policie a to jak v rámci teorie, tak i s ohledem na praktické zkušenosti a dále zjistit výhody a nevýhody při použití koní u policie. V první části se věnuje historii, vývoji koní a počátky jejich domestikace a výcviku. Popisuje kritéria výběru a vhodnosti jednotlivých plemen s ohledem na jejich temperament a charakter. Rozebírá se praktický chov koní u oddělení jízdní policie, jak z hlediska výcviku a ustájení, tak i z hlediska jejich přímého nasazení, kdy se popisují jednotlivé způsoby využití pro účely policie, kdy se stanoví podmínky hlídkové i pořádkové služby. V další části stanovuje podmínky při přezkušování koní i jezdců. Jsou zde zmíněny i důležité smysly koní, díky
kterým můžeme
přizpůsobovat výcvik. V neposlední řádě také přednáší výpis platných interních aktů řízení 7
a také zákony, podle kterých se upravuje činnost samotných oddělení jízdní policie. Při psaní práce bylo vycházeno jak dostupné literatury a judikatury, tak i z mých praktických zkušeností nasbíraných při působení u jízdní policie Brno - Medlánky.
8
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Vývoj a původ koní Vývoj koňovitých začal před více než 60 miliony let ve třetihorách, tedy ještě dříve než tu byli lidé. Tehdejší prakůň (Hyracotherium) žil v době eocénu. Dnešním koním se však vůbec nepodobal, svým vzhledem připomínal spíše lišku. Na předních nohou měl čtyři a na zadních tři prsty s měkkými polštářky, měl klenutý hřbet svažující se k ocasu a měl drobné ostré zuby. Na těle měl pruhy a skvrny, které ho pravděpodobně maskovaly před predátory. Živil se výhradně listy a mladými výhonky. Vývoj Hyracotherium začal v Americe, odkud se po pevninském mostu rozšířil na východ i západ (Gordon-Watson, Montgomery, 2003).
Obr. č. 1 Hyracotherium Nástupcem Hyracotherium byl v oligocénu Mesohippus, který měl vlivem změny klimatu na koncích prstů kopýtka. Následovaly další výrazné změny klimatu i životního prostředí. Pralesy ustupovaly savanám, půda se vysušila a byla tvrdší. Mesohippa vystřídal počátkem miocénu Miohippus. Ten byl o poznání větší, měl delší nohy a chrup uzpůsoben ke žvýkání rozmanitější potravy. Na všech nohách už měl tři prsty a váhu nesl prostřední z nich (Gordon-Watson, Montgomery , 2003). Pralesy postupně vymizely a nahradili je bezlesé pláně a stepi porostlé trávou. Tento vývoj vedl i ke změně ve stavbě těla tehdejších „koní“. Došlo k vývoji stoliček, prodloužení krku, oči se posunuly do stran a zrak tak obsáhl širší zorné pole. Také uši se prodloužily a staly se pohyblivějšími. Svaly končetin zmohutněly, rychlost a pohyblivost koně výrazně stoupla. Posledním vývojovým stupněm před moderním koněm byl Pliohippus, který žil v pliocénu asi před pěti až šesti miliony lety a byl první, který měl už jen jeden prst krytý mohutným kopytem (Edwards, 1992). Pliohippus byl skvěle přizpůsoben k životu na rozlehlých pláních, stepích a prériích, řezáky zesílily a prodloužily
9
se a na stoličkách s vysokými korunkami se vyvinuly hrbolky a valy sloužící k rozmělnění celulózy obsažené v trávě. Měřil asi 1,22 m a vzhledem připomínal zebru nebo osla (Gordon-Watson, Montgomery, 2003). Současní koně rodu Equus se začali vyvíjet pře více než jedním milionem let. Vlivem dlouhého sucha vyprahly velké oblasti a stáda koní se proto musela za potravou a vodou stěhovat. Koně se tak rozšířili do Jižní Ameriky, Asie a později i do Evropy. Do Austrálie kůň nepronikl, protože již byla od ostatních kontinentů oddělena. Později na americkém kontinentu koně, z dosud nejasných příčin, vyhynuli. Podle Mahlera (1995) možná vlivem hromadného onemocnění (znovu se na svůj mateřský kontinent dostali až po objevení Ameriky v 15. století). Na vývoji koně domácího se podílely pravděpodobně tři druhy koní: tarpan lesní, tarpan stepní a kůň Převalského nebo-li kertag, ten jako jediný z nich přežil dodnes. Z těchto tří druhů vznikly čtyři prvotní typy koní a poníků. První, nazývaný keltský nebo atlantský kůň či pony, který se vyvinul na území severozápadní Evropy. Druhý typ žil na severovýchodě Evropy a v Asii. Byl větší a robustnější, obrůstal dlouhou hustou srstí, tělo mu pokrývala tlustá vrstva podkožního tuku. Tento typ byl zřejmě předchůdce dnešních chladnokrevníků. Třetí typ pocházející ze střední Asie, měl útlou, štíhlou kostru, dlouhý krk, dlouhé uši a velmi jemnou srst. Od tohoto typu vzešel karabašský a andaluský kůň a sorraia pony. Čtvrtý typ koní obýval západní Asii. Šlo o koně malého vzrůstu s jemnou srstí, měli jemnou hlavu a vysoko nasazený ocas. Z tohoto typu byli vyšlechtěni arabští plnokrevníci. Z dnešních koní je nejblíže původnímu typu Kaspický pony (GordonWatson, Montgomery, 2003).
2.2 Domestikace koní Ze všech nynějších velkých domácích zvířat byl kůň ochočen nejpozději. Možná je to vlivem jeho velikosti, síly a rychlosti nebo možná díky jeho nevypočitatelnosti, bojovnosti a také možná díky velkému temperamentu. Koně prostě nebylo snadné polapit a zkrotit. Dávno před tím, než se člověku podařilo koně ochočit, v době ledové mezi nimi panoval vztah lovce a kořisti. Pro lovce nebylo snadné zdolat tak rychlé a odvážné zvíře kamennými nástroji, musel být chytřejší a svůj hon na koně nějak zorganizovat. Zaháněl koně do přirozených pastí, kde je lovci ubíjeli anebo se koně zřítili z vysoké strmé skály. Toto dokládají i obrovské hromady koňských kostí objevené ve Francii u města Solutré, dále pak i jeskynní malby a rytiny z Francie, Španělska, Itálie i ze Sibiře (Edwards a kol., 1998). 10
Pravěcí lidé žili ze dne na den a jejich zítřek byl nejistý. Snažili se proto nějakým způsobem potraviny skladovat. Znali již některé plodiny, které jim vydrželi přes zimu, ale stále nedokázali skladovat čerstvé maso, nezkazilo se jen bylo-li zmrzlé nebo živé. Některá zvířata se s tehdejším člověkem sžívala a postupně tak zdomácňovala. Člověk tak měl maso na dosah. K domestikaci koní kočovnými kmeny došlo až jako poslední někdy kolem roku 4000 př. n. l. a následovali psa, ovce, kozy, prase i tura (Mahler, 1995).
2.3 Využití koně v průběhu času První zdomácnělá stáda koní se skládala jen z klisen a hříbat, hřebci vzhledem k jejich agresivitě se nechovali. Říjné klisny byly uvazovány nedaleko od osady a lákaly divoké hřebce, kteří je připustili (tento způsob se používá i v dnešní době v místech s divokými nebo polodivokými koňmi). Zpočátku lidé využívali jen jejich maso, kůži, mléko a trus, později je začali využívat i jako tažná a jezdecká zvířata. Lidé tak získali rychlost, vytrvalost a sílu v podobě koní a to jim umožňovalo překonávat delší vzdálenosti při hledání nových pastvin (Edwards a kol., 1998). Kolem roku 3500 př. n. l. bylo v Mezopotámii vynalezeno kolo, tímto se značně usnadnilo obchodování, později se začaly používat válečné vozy a koně jako válečný prostředek. Postupně se zdokonalovala výzbroj a výstroj jak pro jezdce, tak i pro koně. Pro těžce vyzbrojené jezdce se používali stále silnější koně, k jejich ovládání se začali používat udidla, otěže a ostruhy. Zpočátku se postroje dělaly ze dřeva nebo kůže, později z bronzu či železa. Sedla se používala až v době římského císařství (Gordon- Watson, Montgomery, 2003). Ve středověku se těžká plemena začala již používat v zemědělství při obdělávání půdy. V 17. století vzrostl zájem o chov rychlých a silných koní, které by bylo možné zapřáhnout do dostavníků. V Anglii v 18. století vzrůstající popularita sportu s vyššími nároky na rychlost, ovlivnila chov arabů a berberů a vznikl tak základní kámen pro chov anglického plnokrevníka (Gordon-Watson, Montgomery, 2003). Významně zasáhla do chovu koní i rytířská doba a to hlavně požadavky na jejich typ a výkonnost. Určujícím kritériem byla jejich využitelnost ve vojenství, turnajích a slavnostních ceremoniálech. Cílem bylo šlechtit konstitučně tvrdé, mohutné a pohyblivé koně. Chov koní byl ovlivněn i díky poznatkům získaných v Orientu. Koně byli při křížových výpravách ukořistění a jejich chovu byla věnována velká pozornost. Snahou bylo je chovatelsky využít k zušlechťování některých domácích plemen a ke křížení s chladnokrevnými klisnami pro produkci turnajových a válečných koní. Ze zkušeností 11
některých zemí platila zásada, že vůbec nejlepší váleční koně pocházejí z křížení chladnokrevných klisen se španělskými andaluskými hřebci. Pro jezdecké využití se využívali hlavně mimochodníci, protože byli velmi vytrvalí a příjemní k jízdě, což znamenalo, že se jezdec méně unavil než při jízdě na koních s normálním chodem. Parádní kůň musel být exteriérově působivý, byl lehčí, temperamentní a měl vznosné chody. Oblíbenými koňmi pro ceremoniální účely byli koně z Orientu, koně španělští, limusinští a navarští. Později se více prosazovali koně španělští. Použití klisny jako rytířského koně se považovalo za přestupek, rytíř musel používat pouze hřebce (Dušek, 1995). V 19. století role koně vrcholí. Jeho všestranné využití v armádě, zemědělství i průmyslu se rozšířilo po celém světě. Žádná továrna se neobešla bez své stáje. Koně zajišťovali veškerou dopravu, nákladní i osobní v dostavnících či kočárech nebo v sedle. Koně dokonce časem tahali i vagonky po kolejích či lodě v přístavech. S pomocí koní se doručovala i pošta pomocí dostavníků či Pony Expressu, který závisel na rychlosti a vytrvalosti koní a jejich rychlému střídání. Koně byli spouštěni i hluboko pod zem, aby tahali vytěžené uhlí. Chov koní poklesl, jakmile člověk vynalezl parní stroj a spalovací motor, který zabudoval do dopravních prostředků. Tažné koně nahradil traktor, kočáry vystřídaly automobily, tanky a letadla byly zase výzbrojí armády. Války a nezájem o koně měl za následek, že se výrazně snížily jejich stavy jen asi na desetinu dřívějšího stavu. Po druhé světové válce se zájem o chov koní opět zvyšuje, ale jen pro sportovní, rekreační účely a pro využití při slavnostních, státních a jiných ceremoniích (Mahler, 1995).
2.4 Koně ve vojenských a policejních službách Chvíli poté, co si člověk koně ochočil, poznal jeho potenciál a začal jej používat pro válečné účely a postupem času i pro účely bezpečnostních složek. Dokonce již v roce 1345 př. n. l. byl sepsán chetitským jezdcem výcvik a péče o vojenské koně. Asi o 1000 let později napsal athénský vojevůdce Xenofón dílo O umění jezdeckém, kterým položil základ klasickému jezdectví. Klasická drezúra a její cviky pro koně a jezdce byly původně vyvinuty pro válečné účely (Swinney, Harris, 2011). Poprvé se koně u jízdní policie objevili v 18. století, kdy převzaly od armády dohled nad civilními nepokoji. V roce 1758 byl v Londýně ustanoven první oddíl jízdní policie, od tohoto okamžiku se jednotky rozšiřovaly po celém světě. V New Yorku řídí dopravu, dohlížejí na davy při větším shromáždění lidí. Dále je zavedena jízdní policie ve Francii, Kanadě, Švédsku, Německu, Rusku, Slovensku, Polsku, Belgii, Itálii, Austrálii, Jamajce, Africe, Indii i Pákistánu, kde hlídkují hlavně na hranicích. Koně u policie jsou i v jiných 12
státech, kde plní různé úkoly a jsou použity různá plemena většinou s ohledem na zemi, kde působí, např. v Barceloně se používají výhradně andaluští hřebci, na rozdíl od jiných států, kde se hřebcům vyhýbají pro jejich temperament. V zemích, kde jsou královské rodiny, bývají koně i v královské stráži. Mezi další úkoly jízdní policie patří hlídkování v parcích, rezervacích i na státních hranicích, udržování veřejného pořádku v ulicích města, dohlížení na průběh průvodů a slavností (Edwards a kol., 1998).
2.5 Historie jízdní policie u nás Pod pojmem jízdní policie máme na mysli hipomobilní policie, protože jiná jezdecká zvířata se u nás nepoužívají. Až do zavedení vozidel se spalovacími motory, byl kůň v armádě bezkonkurenčně nejrychlejším přepravním prostředkem. Vojenský kůň se přestal využívat po II. světové válce, ačkoliv již po I. světové válce bylo zřejmé, že za stávající situace ve vojenství, nemá dále jízda budoucnost. Po armádě převzaly jízdu policejní složky a vznikla tak jízdní policie. Zde byla využita rychlost koní ke stíhání zločinců a to hlavně v místech, kam se auto nedostalo (Macek, Uhlíř, 1997). Jízda v armádě v našich zemích přetrvávala do poloviny 50. let 20. století a u pohraniční stráže asi do poloviny 60. let. Poté se koně u policie i v armádě přestali využívat až do roku 1991, kdy byla založena jízdní policie v Praze, kterou následovalo později i Brno a Zlín a byly založeny i jízdní oddíly městské policie v Praze, Pardubicích a Ostravě (Macek, Uhlíř, 1997). 2.5.1 Založení jízdní policie v Brně: V roce 1946 byla veškerá jízda na Moravě převedena do stavu pohraničních útvarů a byla využita pro výkon služby v pohraničí. Díky mimořádné osobní iniciativě, podal zemský velitel plk. Mlynář návrh na Ministerstvo vnitra, aby se jezdectvo vrátilo do Brna. Tomu bylo vyhověno a dne 29. července 1948 byl v Brně, s účinností od 1. srpna 1948, zřízen Jezdecký oddíl Brno jako samostatný útvar pořádkové služby SNB. Následujícího roku bylo používání koní omezeno a následně byly všechny jezdecké oddíly zrušeny. V Brně bylo oddělení jízdní policie znovu založeno v roce 1993 v Žebětíně, kde bylo pouhé tři roky od založení. Po dohodě s radnicí byl získán bývalý vojenský objekt v Medlánkách, kam se oddělení jízdní policie později přestěhovalo. Zde se postupným budováním a rekonstrukcemi získaly stáje pro 24 koní, výběhy a krytá jízdárna.
13
2.6 Současnost jízdní policie 2.6.1 Policie ČR Policie je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor. Policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Policie působí na území České republiky, nestanoví-li tento zákon nebo jiný právní předpis jinak. Úkoly policie vykonávají příslušníci policie a zaměstnanci zařazení u policie. Policie je podřízena ministerstvu. Ministerstvo vytváří podmínky pro plnění úkolů policie. Policejní prezident odpovídá za činnost policie ministrovi. Policie při plnění svých úkolů spolupracuje s ozbrojenými silami, bezpečnostními sbory a dalšími orgány veřejné správy, jakož i s právnickými a fyzickými osobami. Policisté jsou při plnění úkolů Policie ČR, za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, oprávněni použít k provedení nebo dokončení služebního zákroku donucovací prostředky. Mezi donucovací prostředky patří i vytlačování koněm, který se využívá v zákrocích pod jednotným velením. Při zákroku pod jednotným velením rozhoduje o použití donucovacího prostředku velitel zakročující jednotky. O použití donucovacího prostředku může na místě zákroku rozhodnout také nadřízený tohoto velitele, který tímto rozhodnutím přebírá velení do ukončení zákroku. Rozhodnutí velitele zakročující jednotky a jeho nadřízeného o použití donucovacího prostředku nebo zbraně musí být zadokumentováno záznamovou technikou se zvukem nebo v listinné podobě (zákon č. 273/2008 Sb.). 2.6.2 Služební hipologie Služební hipologií se dle ZPPP č. 80/2009 rozumí činnost týkající se držení, ošetřování, používání, výcviku a chovu služebních koní. 2.6.2.1 Oddělení služební hipologie Oddělení služební hipologie, jsou zřízena u Policie ČR, Krajských ředitelství policie, zejména k zajištění úkolů na úseku veřejného pořádku, boje s kriminalitou, pátrání po hledaných osobách, úkolů speciálního charakteru a reprezentaci a propagaci Policie ČR s využitím služebních koní. Oddělení jsou základními výkonnými články útvarů policie. U krajských ředitelství 14
policie jsou začleněny pod odbory služby pořádkové policie, jako součást pořádkových jednotek. U útvarů s celostátní působností spadají pod příslušného služebního funkcionáře. 2.6.2.2 Základní úkoly služební hipologie Oddělení služební hipologie (dále jen „OSH“) plní zejména úkoly při: •
ochraně veřejného pořádku, bezpečnosti osob a majetku,
•
zajišťování bezpečnosti chráněných objektů, prostorů a osob,
•
ochraně vnitrostátních letišť s mezinárodním provozem,
•
předcházení a odhalování trestných činů a přestupků,
•
pátrání po osobách a věcech,
•
zjišťování důkazů pro účely trestního řízení,
•
preventivní činnost.
OSH mohou dále plnit úkoly na úseku reprezentace a propagace policie, a to zejména: •
prezentace služebních koní na společenských, sportovních a kulturních akcích,
•
pořádat exkurze pro děti předškolního věku, žáky a studenty škol v areále útvaru spojené s přednáškami o využívání služebních koní v rámci policie,
•
účastnit se služebních a veřejných jezdeckých závodů v ČR i v zahraničí. 2.6.2.3 Využívání služebních koní
Služební koně mohou být využívání na oddělení: •
k výkonu hlídkové služby – výkon služby je prováděn dvojčlennými hlídkami jezdců, v případě nasazení do bezpečnostních opatření nejméně skupinou 4 jezdců. Do výkonu služby se služebními koňmi nastupují jezdci přímo na oddělení a odtud vyjíždí na koních do služby nebo se přepraví pomocí speciálního služebního dopravního prostředku na dané místo a teprve tam zahájí hlídkovou službu. Hlídková služba se nejčastěji provádí v chatových oblastech, kde je zvýšená trestná činnost nebo v místech, kde je zhoršen přístup dopravním prostředkům. Dále bývá služba prováděna v parcích, rekreačních oblastech či při různých bezpečnostních opatřeních, kde je větší pohyb osob. Ve výkonu služby plní policisté na koních různé úkoly, např. řeší přestupky v blokovém řízení, komunikují s občany, spolupracují s jinými orgány, dohlížejí na veřejný pořádek a BESIP, a získávají poznatky ke spáchanému přestupku či trestnému činu nebo k jejich pachateli
15
či podezřelým osobám. •
k pátrání po pohřešovaných a hledaných osobách
•
k propátrávání těžko přístupných lesních nebo horských terénů
•
k reprezentaci policie na společenských, kulturních a sportovních akcích
•
k zajištění veřejného pořádku při sportovních a kulturních akcích v součinnosti s pořádkovými jednotkami
•
k dalším stanoveným úkolům speciálního charakteru.
2.7 Plemena koní 2.7.1 Dle různých kritérií můžeme koně rozdělit: 1) podle stupně prošlechtění ➢ primitivní – jde o plemena původní s tvrdou konstitucí, dospívají později, mají menší tělesný rámec ➢ přechodná – jde o přechodnou formu mezi plemeny primitivními a ušlechtilými ➢ ušlechtilá – byla dlouhodobě šlechtěna podle konkrétních chovných cílů nebo vznikala křížením dvou či více plemen 2) podle převládající užitkovosti na plemena – jezdecká, klusácká, dostihová, kočárová, tažná, těžká tažná, soumarská, vícestranná až mnohostranná užitkovost (jezdecko-tažná, tažně jezdecká, jezdecko-kočárová, jezdecko-soumarská, atd.). 3) podle geografického rozšíření na plemena – stepní, horská, severská, jižní, západní, atd. 4) podle zemí vzniku na plemena – anglická, francouzská, americká, německá, ruská, atd. 5) podle mohutnosti na plemena – malá, střední, velká 6) podle kraniologických typů na plemena ➢ Brachykefální – krátká lebka (arab) ➢ Dolichokefální – dlouhá lebka (chladnokrevníci) ➢ profil lebky – štičí, rovná, klabonosá 7) podle fylogenetického původu a společného předka ➢ plemena stepní, mongolského typu ➢ plemena východní, orientálního typu ➢ plemena západní, okcidentálního typu 16
➢ plemena severská, nordická (Navrátil, 2010) 2.7.2 Charakteristika vybraných plemen koní: A. Skupina koní mongolských (stepních) – předkem byl kůň Převalského (kertag), který je malého rámce (130 – 140 cm), hlava je těžší, má dolichokefální tvar lebky s náznakem klabonosu, nozdra jsou obráceny dopředu, horní pysk přesahuje dolní. Krk je kratší s krátkou stojatou hřívou. Zbarvením jsou plaváci nebo hnědáci, ojediněle isabely. Typický je úhoří pruh a tmavé kroužky u karpálních a hlezeních kloubů. Část mongolských plemen si zachovala původní vlastnosti primitivních plemen, ostatní byla v průběhu 20. století intenzivně zušlechťována evropskými kulturními plemeny. Z tohoto důvodu jsou v současnosti dva typy mongolských koní – primitivní plemena a zušlechtěná plemena (Dušek a kol., 1999). Plemena této skupiny dnes žijí v severní Číně, Mongolsku, Tibetu, na úpatí Himalájích, v tundrách i asijských tropech a subtropech, na Kavkazu, v Kirgizii a v severní Evropě (Mahler, 1995). ◦ Primitivní plemena skupiny mongolských koní – byla výborně přizpůsobena asijským podmínkám a měla mimořádně tvrdou konstituci. Zástupci: - Baškirský, Jakutský, Kazašský, Mongolský a Altajský kůň ◦ Zušlechtěná plemena skupiny mongolských koní – hlavním důvodem zušlechtění primitivních plemen byly především potřeby armády. Jezdecké útvary potřebovaly rychlé, vytrvalé a dobře přiježděné koně. Většina těchto nově vzniklých plemen je středního rámce (145 – 165 cm). Zástupci:
-
Kabardinský,
Karačajevský,
Kustanajský,
Kušumský
a Novokirgizský kůň B. Skupina východních (orientálních) koní – plemena této skupiny mají původ od divokého předka tarpana, který byl ve srovnání s kertagem lehčí tělesné stavby, zřetelný rozdíl byl i v utváření lebky. Hlava tarpana byla kratší, s poněkud rozšířenější čelní částí, tedy s určitými brachykefálními prvky. Výška byla přibližně stejná jako výška kertaga nebo o něco vyšší. Žil v asijských a východoevropských oblastech, ale také v západní Evropě u Pyrenejského pohoří. Divoce žil v ruských stepích až do poloviny 19. století, kdy byl pronásledován a vyhuben, protože působil škody na polích. Chov tarpanů probíhal v Polsku, než byl jejich chov rozpuštěn a tito koně splynuli s domácím zemským chovem. Na základě jejich potomků byl chován bilgorajský kůň, ze kterého vznikl křížením „polský tarpan“ 17
nesoucí znaky původních divokých tarpanů (Dušek a kol., 1999). ◦ Podskupina íránských koní – oblast Íránu je považována za nejvýznamnější domestikační centrum východních koní. Podskupinu tvoří plemena, která vznikla šlechtěním domestikovaných tarpanů. Zástupci: - Achaltekinský, Jomutský, Lokajský, Karabairský, Kurdský, Kolchidský, Kaspický kůň, Kathiawari ◦ Podskupina arabských koní – při šlechtění plemen této podskupiny měl hlavní vliv arabský kůň. Díky principům plemenitby a nabytým zkušenostem vyšlechtili arabští nomádi kulturní plemeno, které nejvýznamněji ze všech ovlivnilo následné šlechtění ostatních kulturních plemen. Zástupci: - Arabský plnokrevník, Perský arab, Berberský, Karabašský, Azerbajdžánský kůň, Shagya-arab, Těrský kůň ✗
Plemena odvozená z berbersko-arabské krve Zástupci: - Španělský kůň (mnohá ze současných kulturních plemen byla španělskými koňmi značně ovlivněna a byli také základem vzniku plemene lipického a starokladrubského), Andaluský, Lusitánský kůň, Lipicán, Starokladrubský kůň, Orlovský klusák, Camarque, Fríský kůň, Westernová plemena (mustang, pinto, appaloosa, quarter horse)
◦ Podskupina anglických koní – plemena vznikla korekcí vlastností dřívějších plemen a užitkových typů anglickým plnokrevníkem. Na jeho vývoji se výrazně podílel arabský, berberský a perský kůň. Zástupci: ✗
Speciální plemena - Anglický plnokrevník (A 1/1), Anglický polokrevník, Americký klusák, Francouzský klusák, Ruský klusák
✗
Plemena šlechtěná na sportovní a jezdeckou výkonnost Francouzská teplokrevná plemena – Angloarab, francouzský jezdecký kůň, Limousinský, Charollaiský kůň Německá
teplokrevná
Westfálský, Württemberský,
plemena
Holštýnský, Bavorský
–
Trakénský,
Oldenburský, kůň,
Meklenburský
Hannoverský, Východofríský, teplokrevník,
Brandenburský teplokrevník Evropská plemena zušlechťovaná německými a francouzskými plemeníky – Holandský, Švédský, Anglický teplokrevník, Irský 18
sportovní kůň Anglická teplokrevná plemena – Clevelandský kůň, Norfolk, Yorkshirský kůň, Hackney, Hunter Středoevropská teplokrevná plemena – Furioso, Gidran, Nonius, Kmen Przedswit, Kmen North Star, Kmen Star of Hannover Ruská teplokrevná plemena – Buďonnovský, Donský, Ukrajinský jezdecký kůň Zámořská teplokrevná plemena – Morgan, Sadler horse, Australský teplokrevník, Brumby Česká teplokrevná plemena – Český teplokrevník, Moravský teplokrevník, Kůň Kinských ◦ Podskupina tarpanovitých koní – do této podskupiny jsou zařazena plemena blízká svým původem tarpanovi Zástupci: - Hucul, Konik, Bosenský kůň C. Skupina západních (okcidentálních) koní – plemena této skupiny odvozují původ od západního koně, který se výrazně lišil od koní východního typu, a to hlavně robustní tělesnou stavbou velkého rámce. Nejtypičtějším představitelem je podle kraniologických znaků kůň norický. Většina těchto plemen byla šlechtěna na výkonnost v tahu (Dušek a kol., 1999). ◦ Francouzská chladnokrevná plemena – Ardenský kůň, Auxois, Bretoňský, Buloňský kůň, Percheron, Mérenský kůň, Comtois ◦ Ostatní
evropská
chladnokrevná
plemena
–
Belgický,
Finský
kůň,
Franches- montagnes, Hafling, Jutský kůň, norik, Šlesvický chladnokrevník ◦ Anglický chladnokrevná plemena – Clydesdale, Shire, Suffolk ◦ Ruská chladnokrevná plemena – Bitjug, Lotyšský chladnokrevník, Ruský tažný kůň, Sovětský chladnokrevník, Rorijský kůň, Vladimirský kůň ◦ Česká chladnokrevná plemena – Českomoravný belgický kůň, Slezský norik D. Skupina severských (nordických) koní – plemena severských koní odvozují původ od malého severského koně. Některá z nich byla označována jako pony. V současnosti jsou do skupiny pony zařazovány všechna plemena s kohoutkovou výškou 148 cm a nižší. Zástupci: - Fjordský kůň, Islandský pony ◦ Anglo-nordická plemena pony – Connemara, Dales, Dartmoor, Exmoor, 19
Falabella, Fell, Highland, New forest, Shetland pony, Welsh pony ◦ Plemena pony šlechtěná na sportovní výkonnost – Australský jezdecký pony, Hackney pony, Pony selle francais, Riding pony 2.7.3 Genové rezervy v ČR Genovou rezervou (zdrojem) je myšlen jedinec nebo jeho reprodukční materiál (sperma, vajíčko, embryo) autochtonního nebo adaptovaného druhu, plemene nebo populace, která se nachází na území ČR a má význam pro lidstvo k výživě či v zemědělství. Genetické rezervy v zemědělství jsou výchozím materiálem pro šlechtění nových odrůd a plemen, které umožňují adaptaci na nové podmínky jako je změna klimatu, životního prostředí nebo socioekonomické situace. Původní, nezušlechtěná plemena si zachovávají mnoho primitivních vlastností, na rozdíl od moderních plemen, která jsou vyšlechtěna pro intenzivní produkci, dosahují vysoké užitkovosti za cenu ztráty těchto primitivních vlastností, jako jsou např. odolnost vůči klimatickým stresům, místním parazitům, patogenům atd. Z tohoto důvodu jsou původní plemena zdrojem genů využitelných pro zlepšení zdraví a užitných vlastností plemen a v budoucnu mohou významně přispět k zajištění potravin (Máchal, 2011). Při uchovávání genových rezerv se používá jako základní metoda in situ, tj. chov zvířat přímo v produkčních systémech, který umožňuje přirozený vývoj plemen. Cílem šlechtění a udržování populací genetických rezerv in situ je jejich udržitelný rozvoj (Máchal, 2011). V místech, kde z různých důvodů není možné udržení zvířat v produkčních systémech, se používá forma ochrany ex situ používaná např. v zoologických zahradách či ekologických centrech. Jejich možnosti jsou však omezené a ochrana vyžaduje složitější koordinaci (Máchal, 2011). 2.7.3.1 Seznam plemen koní zařazených do národního programu pro uchovávání genových rezerv v ČR a) Starokladrubský kůň – jde o naše jediné autochtonní plemeno pojmenované podle hřebčína, ve kterém vzniklo. Hřebčín v Kladrubech nad Labem byl založen v roce 1579 Rudolfem II. na místě, kde se dříve chovali španělští koně pro vojenskou potřebu a pro císařský dvůr. Z Itálie a Španělska sem byli importováni koně, kteří byli mohutnější, většího tělesného rámce a lépe tak vyhovovali chovatelským záměrům. Chov se postupně sjednotil a ustálil do svých charakteristických znaků. 20
Dříve byli starokladrubští koně více barevně pestřejší, dnes už se uchovaly jen dvě barvy, a to bělouš s kmeny Generale a Generalissimus, a vraník s kmenem Sacramoso. Stádo vraníků bylo ve 30. letech minulého století zrušeno, ale bylo znovu regenerováno v roce 1938 zbylými jedinci a využitím lipické krve. Později byl chov vraníků přemístěn do hřebčína Slatiňany. Starokladrubský kůň je velmi ušlechtilý kočárový kůň velkého, mírně obdélníkového rámce s typickou klabonosou hlavou, malýma ušima, delším, klenutým svalnatým, vysoko nasazeným krkem, oválným, delším trupem, s širokými tvrdými kopyty (Dušek a kol., 1999).
Obr. č. 2 Starokladrubský vraník b) Hucul – dle různých literárních pramenů je považován za předchůdce huculského koně domestikovaný karpatský tarpan. Chov huculských koní byl v období tureckých výbojů ovlivněn orientálními koňmi, potomstvo tak bylo ušlechtilejší, ale méně přizpůsobivé podmínkám chovu. Při migraci náboženských přesídlenců se jejich noričtí hřebci začali pářit s místními klisnami a díky tomu bylo jejich potomstvo mohutnější, kostnatější a silnější. V roce 1852 zřídila rakousko-uherská správa hřebčínů v Radovci speciální huculský hřebčín Lučina v Bukovině s cílem vyšlechtit soumary pro potřebu armády. Po druhé světové válce bylo stádo přesunuto do československého hřebčína Topol'čianky. Spolu s ním choval hucula i hřebčín státních lesů na Muráni, kde se snažili hucula zmohutnět fjordskými, haflingskými a norickými plemeníky. Tyto pokusy však byly neúspěšné. Následkem pozdějšího úpadku a zájmu o huculské koně poklesly jejich stavy, proto byl založen státy chovající hucula Hutzul International Federation, s cílem 21
zachránit toto autochtonní plemeno. c) Hucul je méně ušlechtilý, méně harmonický kůň malého, obdélníkového rámce s menší výraznou hlavou, silnějším krátkým, vysoko nasazeným krkem. Kopyta s vrdou rohovinou, postoj vpředu pravidelný, vzadu často šavlovitý. Barva je hnědá, plavá nebo tzv. myšák, na hřbetě s častým úhořím pruhem. Hucul je konstitučně mimořádně tvrdý, vytrvalý, výborně krmitelný, plodný, všestranně použitelný kůň. Rozšířen v Rumunsku, Polsku, na Slovensku, v České republice, Maďarsku a Rakousku (Dušek a kol., 1999). d) Slezský norik – klisny slezské části pozdější Československé republiky byly zušlechťovány norfolkskými hřebci. Klisny vzešlé z tohoto šlechtění byly později opakovaně připařovány původními norickými hřebci. Vyhlazovacím křížením norickými plemeníky časem vznikl ráz slezského norika. Následným postupným převáděním původně různorodé, částečně i teplokrevné populace klisen a následnou cílenou
plemenitbou
s
využitím
původů
zakladatelů
vzniklo
plemeno
chladnokrevných koní morfologicky odlišné od originálního norického koně. Důslednou selekcí byla odstraněna řada nedostatků původních noriků. Chov slezských noriků v České republice probíhá v Klokočově u Opavy (Dušek a kol., 1999). e) Českomoravský belgik – v první fázi šlechtění bylo provedeno převodné křížení klisen, pravděpodobně různých původů a rozdílného stupně zušlechtění, importovanými originálními belgickými plemeníky. Později byl zřízen soukromý chov v hřebčíně Lukov, kde chovaly originálního belgického koně, který ovlivňoval vývoj šlechtění chladnokrevného koně především na Moravě. Pro výběr plemeníků byly hlavním kritériem šlechtění povinné všestranné výkonnostní zkoušky. Součástí byla zkouška v těžkém tahu v páru na pohyblivých vahách. Importovaní belgičtí plemeníci založili genealogické linie českomoravského belgického koně. Po roce 1970 nebyla v chovu chladnokrevníků rozlišována plemenná příslušnost a tím došlo k rozšíření reprodukční základny českomoravského belgického koně na úkor čistoty jeho původu. V posledním desetiletí došlo k obnově jeho čistokrevné plemenitby a přiznání statutu genetického zdroje ČR. Českomoravský belgický kůň je mohutnější, poměrně harmonický tažný kůň středního, čtvercového rámce s těžší, sušší hlavou s výrazným okem, málo výrazným širokým kohoutkem. Barvou je ryzák nebo hnědák. Konstitučně méně tvrdý s dobrou mechanikou pohybu, velmi dobrý v tahu, náročnější na podmínky 22
chovu (Dušek a kol., 1999). 2.7.4 Využívaná plemena u policie ČR Výběr vhodného plemene je pro policii ČR velmi důležitým kritériem pro následné služební využití, proto je podstatné, aby byl kůň splňoval charakteristické požadavky, neboť při výkonu služby se mohou služební koně setkávat s mnoha faktory ovlivňujícími chování koně. Z tohoto důvodu musí být služební koně především psychicky odolní a klidní nejlépe bez zlozvyků, vzhledem k tomu, že se koně používají hlavně v běžném provozu, kdy přichází do častého kontaktu jak s lidmi, tak i s dopravními prostředky. Toto bývá pro koně sám o sobě stresující faktor, nehledě na to, že do míst výkonu služby se koně musí přepravit pomocí přepravníku na koně. Mezi další faktory, se kterými se koně musí často potýkat, a kterých se mohou leknout, patří nákladní auta, trolejbusy, štěkající psy, zvuky související se silničním provozem jako troubení apod., dále oslňování různými barvami světel, často blikajících, šustivé materiály zvláště ve větrném počasí, kočárky, kontejnery atd. Mezi extrémní podmínky, se kterými se služební koně mohou setkat, patří jejich nasazení na demonstracích a různých sportovních utkáních. Koně zde musí čelit velkému rozvášněnému davu lidí, ze kterého proti nim často vyletují různé předměty, jako dlažební kostky, pyrotechnika a zápalné lahve. Mohou se setkat i prostředky, které používá policie, jako zásahové výbušky a dýmovnice. Z výše uvedených důvodů vyplývá, že je zapotřebí plemeno koní, kteří jsou schopni se naučit tyto situace dobře zvládat a celkově jsou povahově klidní až flegmatičtí a psychicky vyspělí. Mimo nasazení do výkonu služby musí koně zvládat intenzivní výcvik pro použití pořádkových služeb, tak i pro sportovní disciplíny. Po zhodnocení všech faktorů, kterým koně musí čelit s přihlédnutím na četnost plemen v ČR a finančním možnostem, bylo rozhodnuto, že pro účely využití u policie je nejvhodnějším plemenem Český teplokrevník. Městská policie v ČR používá pro plnění svých úkolů koně plemene Starokladrubský vraník. 2.7.4.1 Český teplokrevník Na území ČR byly původně chovány dva typy teplokrevníků. Tažný typ byl ovlivněn především importovanými oldenburskými plemeníky a jejich potomstvem. Na vývoji ušlechtilejšího moravského teplokrevníka se podíleli plemeníci rakousko-uherští kmene Furioso, Przedswit a Gidran. Český teplokrevník byl intenzivně šlechtěn od konce 23
19. století četnými importy hřebců těžkých teplokrevných plemen a omezeně normanskými. V poválečných letech začal chov českého teplokrevníka ztrácet na významu. Český teplokrevník dříve představoval vícestranného koně pro zemědělství s převahou využití v tahu, později byli koně již většího tělesného rámce, robustní, avšak úměrně ušlechtilí než tomu bylo v předválečné době. Výběrem plemeníků byly pověřeny státní hřebčince Nemošice, Písek a Tlumačov, které vykupovaly hřebečky, odchovávaly je na hříbárnách a prověřovali je systémem všestranných výkonnostních zkoušek, po té je přerozdělovali na připouštěcí stanice. Obnovu jezdeckého typu později realizovali chovatelé korekcí vlastností anglickým plnokrevníkem a trakénským koněm. Hřebčín Albertovec používal k šlechtění ušlechtilých plemeníků kmene Furioso, čelil nebezpečí deprese z příbuzenské plemenitby tohoto kmene založením linie Quoniam trakénakým plemeníkem. Tato linie později pozitivně ovlivnila vlastnosti teplokrevníků v Čechách i na Moravě. V následujících letech stoupal zájem o jezdecké koně a díky tomu se postupně měnila koncepce šlechtění. Ústavy pro chov koní zahájily sportovní testaci koní převládajícího jezdeckého typu. Importem plemeníků reprezentujících plemena šlechtěná na sportovní výkonnost byly postupně připravovány podmínky pro intenzivnější šlechtění. Tímto vyvrcholila jednoznačná orientace na zástupce plemen Hannoverský kůň, holštýnský kůň, selle français a dalších. Selekčním kritériem se stala sportovní, především skoková výkonnost prověřovaná výkonnostními zkouškami. Krátké období šlechtění a množství použitých plemen jsou příčinou variabilnější tělesné stavby a velkou škálou barev. Kohoutková výška kolem 165 cm. Povahu mají převážně mírnou, jsou učenliví. Jejich temperament je klidný, ale živý. Jsou to koně s pevnou a dobrou tělesnou konstrukcí, dlouhověcí a všestranní jezdečtí koně s dobrou mechanikou pohybu a jde o dobré skokany (Dušek a kol., 1999).
Obr. č. 3 Český teplokrevník
24
2.8 Etologie koní Etologie se zabývá souhrnným studiem životních projevů koní a sledováním přirozených reakcí koní či stáda na prostředí. Je důležitá i v chovu koní, kde znalost jejich projevů je nezbytným předpokladem pro zvyšování jejich výkonnosti. Jde o rozsáhlou škálu různých projevů koní, které můžeme pozorovat jak ve stádě, tak u jednotlivce. Patří sem způsob pohybu při vstávání či lehání, chování v souvislosti s příjmem potravy, chování koní při hře, boji nebo obraně, sociální chování, stájový pud i sexuální chování. Výsledky se studie etologie využíváme v chovu koní denně, např. při začleňování nových jedinců do již existujícího stáda. Etologie koní je postavena na základě pozorování a hodnocení jejich projevů, které jsou přímo spojeny se smysly a smyslovými orgány koně. 2.8.1 Smyslové orgány Smyslový (senzorický) a výkonný (motorický) aparát živočichů zprostředkovává interakce s vnějším prostředím. Zpracování podnětů vnějšího prostředí se tak realizuje pomocí smyslových orgánů jedince. Funkčním prvkem každého smyslového aparátu je receptor (Duruttya, 2005). Kůň má velmi citlivé smysly, které dokonale spolupracují s jeho základními instinkty, zatímco chuť má vyvinutou méně než ostatní savci, zrak a sluch jsou naprosto jedinečné (Gordon-Watson, Montgomery, 2003). Při výcviku služebních koní se nejvíce ze smyslů využívá zrak a sluch a to hlavně při navykání na barevné, šustivé materiály či hluk nebo střelbu. Etologie, hlavně stádový pud, se využívá při učení mladých koní na rušivé jevy, kde se využívají starší koně, kteří s rušivými elementy nemají již problém. Zrak koně – skladbou je koňské oko podobné očím mnoha jiných savců, ale velikostí patří k největším zvířecím očím. V porovnání s lidským okem je dvojnásobně větší (Hillová, 2011). Kůň má umístěny oči po stranách hlavy a v osách mírně dovnitř sbíhavých, nikoliv v ose vodorovné. Toto umístění je pro koně výhodné, protože mu poskytuje širší zorné pole než má člověk a hlavně v minulosti, kdy byl kůň kořistí různých dravců, jim poskytovalo výhodu. Celkové zorné pole koně se pohybuje kolem 350° (člověk má max. 200°), zbytek zabírají tzv. slepé zóny, které jsou za jeho zádí. Z výzkumů bylo zjištěno, že kůň má mimořádnou
ostrozrakost.
Na
blízkou
vzdálenost
zpozoruje
nejmenší
pohyb
a zaznamenává posuny vyšší než 0,2 mm, takové pohyby není člověk schopen rozeznat. 25
Vidí i takové pohyby jako chvění papíru v mírném vánku, chvění karoserie auta chodem motoru. Možnost takové ostrozrakosti je dána astigmatickým tvarem oka. Rohovka není segmentem koule, ale je elipsoidní, takže horizontální zakřivení je jiné než vertikální. Lom světla na okraj rohovky je jiný než ve středu a kůň ostře vidí i nepatrné předměty a pohyby (Duruttya, 2005). Někteří chovatelé koní si dříve mysleli, že koně jsou barvoslepí. Díky výzkumu se však dokázalo, že koně dokáží rozeznat některé barvy, a to šedou, růžovou, zelenou, žlutou, modrou a bílou. Nerozeznají červenou od černé. Při testech koně nejsilněji reagovali na žlutou barvu. Takové poznatky jsou pro nás důležité hlavně při tréninku koně. Měli bychom koně seznamovat se všemi barvami, se kterými by se mohl kdekoliv setkat a ty neustále měnit (Dušek a kol., 1999).
Obr. č. 4 Zorné pole koně Sluch koně – koně jsou velmi citliví na zvuky a dokážou vnímat i ultrazvuky nebo infrazvuky, které jsou pro člověka neslyšitelné. Kůň je schopen rozlišit zvuky a rytmy chůze a např. bezpečně pozná chůzi svého ošetřovatele. Dobrý sluch je umožněn značnou pohyblivostí ušních boltců, které kůň může paralelně otáčet jak dopředu, tak dozadu až o 180°. Zvyšuje se tak citlivost zvukového příjmu a kůň je tak i pravděpodobně schopen zjistit vzdálenost zdroje zvuku. Sběr zvukových vln a zesílení zvukových podnětů zlepšuje i trychtýřovitá stavba ucha koně (Dušek a kol., 1999). Kůň velmi dobře rozlišuje intonaci hlasu ačkoliv nerozumí slovům. Rozeznává zvýšení nebo snížení tónu hlasu. Hlasité a rázné okřiknutí vyvolává u koně něco jako trest, naopak laskavý, uklidňující či mírný hlas je pro koně pochvalou. Tón hlasu bývá obvykle účinnější než hlasitost. Opakováním takových hlasových povelů je kůň schopen naučit se a vykonat určitý cvik. Tohoto se využívá hlavně při výcviku na lonži, kde po několika 26
opakováních koně přejdou na povel cvičitele do nižšího nebo vyššího ruchu či chodu (Duruttya, 2005). Hlasité zvuky s vysokou hodnotou decibelů, jako například střelba z pušky nebo různé výbušné předměty či rachot z výfuku auta, může koně dost poplašit a vyděsit. Takový strach může být překonán systematickým navykáním na dané rušivé jevy. Tohoto se hlavně využívá u výcviku policejních koní, kdy je nezbytné, aby koně snášeli spoustu hluku kolem sebe (Hillová, 2011). Důležitým znakem je pro nás i řeč uší. K nejdůležitějším projevům nálady a úmyslů koně bývá postavení ušních boltců, které nám signalizuje momentální stav koně, ze kterého můžeme odvodit, zde nás kůň se zájmem vnímá, či je připraven k útoku. Boltce namířené dopředu znamenají ostražitou zvědavost a dobrou náladu. Uši stočené dozadu bývají znakem uvolnění či nudy, někdy to může znamenat i zdravotní potíže koně. Ušní boltce přitisknuté dozadu k hlavě jsou typickým projevem špatné nálady a útočnosti, mohou také znamenat, že se kůň cítí být ohrožen. Pokud kůň svěsí uši do stran, dává najevo buď ospalost, nebo nemoc, takto postavené uši bývají i častým výrazem podřízenosti vůči výrazně dominantnímu koni (McBane, Douglas-Cooper, 2008). Čich koně – u koní a psů je čichový analyzátor nejlépe vyvinut ze všech hospodářských zvířat a převyšuje i schopnosti čichu člověka. Čich koním slouží hlavně jako důležitý orientační smysl. Hraje důležitou roli při volbě potravy. V otevřeném terénu kůň rozeznává vůně na vzdálenost mnoha set metrů a může podle nich určit, kterým směrem je stáj. Dále mu čich slouží k rozeznání ostatní koně ve stádě, partnera druhého pohlaví, či dokáže najít své místo ve stáji (Dušek a kol., 1999). Koně dokážou dokonce vycítit strach člověka podle jeho potu a tím je i ovlivněn výcvik koně, kdy kůň může odmítnout poslušnost. Mohou dávat najevo své podráždění, strach či nechuť k novým pachům tím, že odfrkují nebo popotahují, případně mohou i couvnout (Gordon-Watson, Montgomery, 2003). Chuť koně – podle výběru potravy můžeme říci, že ji koně mají velmi dobře vyvinutou. Dle získaných zkušeností kůň rozeznává na pastvě stravitelné a užitečné byliny od jedovatých. Přijde-li kůň do neznámé krajiny, pojídá často i škodlivé druhy, ale časem se je naučí rozeznat. Kůň je všeobecně velmi vybíravý když se jedná o potravu či vodu. Raději hladoví, než by snědl zkažené, zapáchající nebo plesnivé krmivo, z tohoto důvodu se dá usuzovat, že kůň se řídí spíše vůní než chutí. Někteří koně vyžadují čistá vědra a žlaby, jiní se nenapijí z cizí napáječky, i když je voda nezávadná a čistá. Toto se může 27
projevit na nedostatečném příjmu vody, který se může negativně projevit na výkonnosti. Chuti koně využíváme i při jeho výcviku, kdy mu po provedení správného cviku či překonání překážky můžeme dát pamlsek. Kůň si na tuto formu pochvaly rychle zvykne a hlavně slouží k upevnění požadovaných cviků, k útlumu obranné nebo strachové reakce či k získání důvěry koně ke cvičiteli nebo jezdci (Duruttya, 2005). Koně mají rádi slanou chuť a rychle si zvyknou a naučí milovat i sladkou, naopak nemají rádi kyselé nebo hořké. Jakmile kůň detekuje v dutině ústní hořkou chuť, vyplivne vše, aby se této chuti vyhnul. Z tohoto důvodu bývá složité dát koním některá léčiva, která bývají hořká. V praxi se většinou tyto léky maskují chutí něčeho sladkého, například melasovou krmnou směsí, cukrovou polevou či jablečným sirupem, ale může postačit i posypání cukrem (Hillová, 2011). Hmat koně – velmi citlivý je celý povrch kůže koně, hrudní končetiny, jazyk a nejcitlivější je horní pysk. Ten je opatřen dlouhými hmatovými vousy, kterými kůň prozkoumává a ohmatává neznámý předmět. Neznámý předmět vzbuzuje u koně zvědavost i strach, ale ve většině případů, hlavně u koní ve volnosti, zvítězí vždy zvědavost. Při tréninku je důležité, abychom nový předmět či překážku nejprve koni ukázali a nechali ho očichat či dotknout, aby zjistil, že předmět není pro něj nebezpečný. Vysoká citlivost se využívá u velmi neklidných koní při obtížných veterinárních či podkovářských pracích. V těchto případech se používá nosní skřipec tzv. „fajfka“, kterou se bolestivě sevře horní pysk koně do malého provazového poutka zmenšovaného otáčením dřevěného držadla. Toto je pro koně velice bolestivé a může být omámen, díky tomu je dále necitlivý k další bolesti. U slepých koní jsou hrudní končetiny zvláště jemným a citlivým nástrojem hmatu, ale i kůň s dobrým zrakem využívá ke své orientaci dojmů z hmatů, které přijímá stykem kopyt se zemí. Pozná zda se jedná o tvrdou, měkkou nebo bahnitou půdu. Z tohoto důvodu bývají často při výcviku problémy přinutit koně přejít přes nějaký předmět či koberec. Citlivost dotyku je u koní značná, kůň reaguje i na dosednutí mouchy na jeho kůži. Vnímavost kůže je však na různých částech těla rozdílná. Nejcitlivější místa jsou rohovky očí, pysky, uši a slabiny (Duruttya, 2005).
28
2.9 Podmínky pro výběr k policii, výcvik, zkoušky Dle ZPPP č.11/2010 Sb. a ZPPP č. 80/2009 Sb. 2.9.1 Kritéria pro výběr koní: 1. Výběr a nákup vhodných koní pro potřebu oddělení služební hipologie je realizován nejen u hřebčínů a hřebčinců, které se zabývají chovem a šlechtěním koní v širokém měřítku, ale v dnešní době již nejčastěji i u soukromých chovatelů. 2. Požadavky na nové služební koně: •
plemeno teplokrevných koní – dnes se používá výhradně plemeno Český teplokrevník viz. Využívaná plemena u policie ČR
•
věk minimálně 3 roky – většinou se kupují koně obsedlí již socializovaní a zvyklý na ošetřovatele
•
minimální kohoutková výška 165 cm
•
pohlaví
–
valach,
hřebec
(valach
se
pořizuje
nejčastěji,
vzhledem
k temperamentnějšímu hřebci a problémy s jeho ustájením) •
barva – hnědák, vraník, ryzák
•
stupeň výcviku – základní jezdecký výcvik
•
dobrá fyzická kondice a exteriér
•
dobrý charakter, klidný temperament, bez stájových zlozvyků
•
dobrý zdravotní stav (u vytipovaných koní pro nákup provede veterinární lékař rantgeny předních a zadních končetin na náklady policie, aby se potvrdil dobrý stav kloubů)
3. Při výběru je kladen důraz na reakci koně na rušivé podněty 2.9.2 Výcvik mladých služebních koní a) Drezúrní příprava – cílem základního drezúrního výcviku je příprava služebního koně pro využití u policie se správným návykem na korektní pomůcky jezdce. Výsledkem je kůň klidný a vyrovnaný, pružný, uvolněný a obratný, s energickým pohybem, čímž se dosáhne úplného souladu s jezdcem. Kůň reaguje na pobídky jezdce klidně, ochotně, pozorně a v přirozené rovnováze. b) Skoková příprava – cílem základního skokového výcviku je rozvíjení schopností mladého služebního koně překonávat ve všech chodech méně náročné přírodní i klasické překážky. Dále pak posílení zejména zádových svalů koně, které jsou 29
takto postupně připravovány na dlouhodobou zátěž při výkonu služby. Samotný skokový výcvik je zaměřen především na zlepšení provedení skoku (technika nohou, síla odrazu), obratnost (šikovnost koně, improvizační schopnosti) a připravenost koně (přiježděnost, klid, reakce na pomůcky jezdce). c) Nácvik speciálních rušivých jevů a překonávání speciálních překážek – cílem nácviku speciálních rušivých jevů a překonávání speciálních překážek je připravit služebního koně pro praktický výkon služby. Kůň důvěřuje svému jezdci a bez odporu reaguje na jeho pomůcky, je schopen plnit požadavky speciálního výcviku v psychické a fyzické pohodě. Stupeň vycvičenosti je prokázán v závěrečných zkouškách, kdy mu je zadána příslušné kategorie dle zkušebního řádu. d) Příprava v terénu – cílem přípravy v terénu je kůň, který má dobře vyvinuté svaly, je v dobré kondici a je schopen ve všech chodech absolvovat jízdu v terénu. Přípravou v terénu se mladý služební kůň přirozenými prostředky uvolňuje, stává se obratnější, samostatnější, učí se chodit v rovnováze a sílí. e) Aktivní odpočinek – způsoby aktivního odpočinku jsou: ◦ volný pohyb ve výběhu – je přirozeným prostředkem, který odstraňuje strnulost a bujnost. Přispívá k psychické a fyzické pohodě koně ◦ lonžování – lonžováním se kůň uvolňuje, učí poslušnosti a pravidelnosti chodů. Cvičením na kruhu střídavě na obě ruce sílí jeho záď a vytváří se správné svaly zad a krku nutné k nesení váhy jezdce ◦ pohyb na pohybovacím zařízení – tento způsob aktivního odpočinku je využíván k pohybování koní zejména při nepříznivém počasí, které neumožňuje použití výběhů. Odstraňuje stájovou ztuhlost a bujnost mladých služebních koní. 2.9.3 Ukončení výcviku mladých služebních koní 1. Výcvik mladého služebního koně ve výcvikovém středisku je ukončen úspěšným závěrečným přezkoušením dle zkušebního řádu, které absolvuje s instruktorem oddělení a zadáním kategorie viz. stejná kapitola - Zadání kategorie služebnímu koni. 2. Závěrečné přezkoušení je prováděno za účasti pracovníka oddělení, kam bude služební kůň přidělen. 3. Výsledkem výcviku je služební kůň s výborným charakterem, vysokým stupněm 30
socializace, v rovnováze fyzické i psychické, který je schopen pohybovat se jak v terénu, tak ve frekventovaném silničním provozu v doprovodu jiného služebního koně nebo samostatně. Respektuje svého jezdce a na jeho pobídky reaguje klidně a ochotně. Zadání kategorie služebnímu koni – komisionální závěrečné přezkoušení služebního koně a následné zařazení do kategorie „hlídkový služební kůň“, který plní běžné úkoly výkonu služby v terénu a v silničním provozu, nebo „služební kůň pro speciální úkoly“, který plní úkoly ve výkonu služby jako hlídkový služební kůň a je současně určen i k plnění speciálních úkolů v případech zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti, zejména při jeho hromadném narušení. Vzhledem k tomu, že v současné době již výcvikové středisko neexistuje, výcvik mladých nových koní si zabezpečují jednotlivá oddělení služební hipologie, která si koně vybrala a zakoupila. Zde se provádí i pozdější přezkoušení jak koní, tak jezdců ve výcvikovém kurzu či nových jezdců a koní v základním kurzu. 2.9.4 Disciplíny zkoušky v základním a výcvikovém kurzu Jezdci a služební koně jsou přezkušováni z těchto disciplín: a) jezdecká drezúra b) terénní zkouška c) speciální parkúr policejních dovedností d) ústní zkouška z obecného přehledu hipologie, základů veterinární péče a ze základů policejních činností 2.9.4.1 Jezdecká drezúra 1) Jezdec se služebním koněm převádí při zkoušce vylosovanou drezúrní úlohu stupně „Z“. Drezúrní úloha je čtená a je předváděna na drezúrním obdélníku o rozměrech 20 x 40 m s vyznačenými písmeny. 2) Jezdec a služební kůň jsou zkušební komisí hodnoceni jako celek, u jezdce je kladen hlavní důraz na sed, správné působení pomůcek na služebního koně a přesné provedení předepsaných cviků. Dále je hodnoceno korektní nasednutí a sesednutí. U služebního koně je hodnocen stupeň výcviku tzv. uvolněnost, prostupnost, ochota reagovat na pomůcky jezdce. 3) Zkouška je hodnocena výrokem zkušební komise:
31
a) „Splnil“ - dvojice odpovídá požadovanému stupni výcviku. Jezdec korektně působí správným sedem a pomůckami na uvolněného a prostupného služebního koně. b) „Nesplnil“ - jezdec má nedostatky v sedu, špatně používá pomůcky, stupeň výcviku služebního koně není na požadované úrovni. 4) Pokud je jezdec se služebním koněm v jezdecké drezúře hodnocen výrokem „nesplnil“, nemůže pokračovat v další části praktické zkoušky. 2.9.4.2 Terénní zkouška 1) Terénní zkouška prověřuje schopnosti jezdce a služebního koně překonávat různé typy přírodních překážek. Důraz je kladen na správný sed a působení pomůcek jezdce na služebního koně a ochotu služebního koně překonávat překážky. 2) Terénní zkouška probíhá ve venkovních prostorách výcvikového střediska. Počet hodnocených překážek je 6 při maximální výšce a hloubce 80 cm a maximální šířce 100 cm (typ překážek vyjíždění a sjíždění svahu, překonání 5 kavalet v klusu, překonání kmene stromu, překonání suchého příkopu, překonání proutěné překážky). Tab. č. I Hodnocení zkoušky Bezchybné vykonání cviku
10 bodů
Odepření poslušnosti a následné vykonání cviku
5 bodů
Odepření poslušnosti (3 pokusy)
Hodnoceno výrokem „nesplnil“
Výrok „splnil“ při dosažení minimálního počtu bodů
50
3) V případě nepříznivého počasí v době konání závěrečného přezkoušení se tato část zkoušky uznává z průběhu výcviku v základním nebo výcvikovém kurzu. 4) Pokud je jezdec se služebním koněm při terénní zkoušce hodnocen výrokem „nesplnil“, nemůže pokračovat v další části praktické zkoušky. 5) Pokud není služební kůň na základě písemného potvrzení příslušného veterinárního lékaře schopen absolvovat terénní zkoušku, je hodnocen pouze z disciplin jezdecká drezúra a speciální parkúr policejních dovedností. Takto zadaná kategorie služebního koně je platná pouze po dobu 1 roku od přezkoušení a služební kůň musí v následujícím výcvikovém kurzu terénní zkoušku povinně absolvovat. V případě opětovné neschopnosti absolvování terénní zkoušky ze zdravotních
32
důvodů bude služební kůň vyřazen pro nezpůsobilost k výkonu služby u policie. 6) Služební koně, kteří dovršili věku 15 let, absolvují při přezkoušení pouze discipliny jezdecká drezúra a speciální parkúr policejních dovedností. 2.9.4.3 Speciální parkúr policejních dovedností 1) Seznam předepsaných cviků: a) Projetí určeným úsekem kolem služebního vozidla se zapnutým výstražným a zvukovým zařízením; za bezchybné se považuje, když jezdec vede služebního koně v kroku určeným prostorem v blízkosti vozidla. Služební kůň projde kolem vozidla v klidu a bez zaváhání. b) Přejezd sklopné lávky; za bezchybné se považuje, když služební kůň krokem vkročí v klidu a bez zaváhání na lávku a v přímém směru ji plynule přejde. Z lávky nesmí vybočovat, pokud seskočí ve směru pohybu, není to považováno za chybu. c) Práce s obuškem na služebním koni; za bezchybné se považuje, když jezdec vede služebního koně v pracovním klusu uličkou mezi dvěma řadami 8 sloupků různé výšky a sráží obuškem předměty různého tvaru, váhy a velikosti. d) Vytlačování služebním koněm; za bezchybné se považuje, když jezdec vede služebního koně k určitému předmětu, který je posunován služebním koněm po určené dráze. Jezdec má možnost volby čelního nebo bočního vytlačování předmětu.
Obr. č. 5 Přechod přes koberec a vytlačování služebním koněm e) Přechod přes barevný podklad (koberec) a přes prostor s různými poházenými předměty; za bezchybné se považuje, když jezdec vede plynule služebního koně přes vymezený prostor.
33
f) Průjezd uličkou se sníženým podhledem; za bezchybné se považuje, když jezdec vede služebního koně v kroku ke sníženému podhledu. Služební kůň jde plynule a nesmí před podhledem couvat, vybočit ani jím proskočit. g) Reakce na střelbu; za bezchybné se považuje, když služební kůň stojí v klidu ve vymezeném prostoru. Při vystřelení dvou ran nesmí opustit vymezený prostor. h) Couvání v omezeném prostoru; za bezchybné se považuje, když jezdec korektně za využití správných pomůcek vede služebního koně ve vymezeném prostoru krokem vzad (3-4 kroky), aniž by opustil tento prostor. i) Reakce na házené předměty; za bezchybné se považuje, když všichni účastníci kurzu stojí v řadě vedle sebe. Služební koně jsou v klidu, před házenými předměty neuskakují ani neutíkají. Každý jezdec se služebním koněm se hodnotí samostatně. j) Přenesení břemene a praporu; za bezchybné se považuje, když jezdec vede služebního koně v kroku určenou trasou a přemístí dané předměty nebo prapor na určená místa. Služební kůň nesmí před předmětem (praporem) uhýbat, uskakovat do strany ani nacválat.
Obr. č. 7 Přenesení břemene k) Práce ve dvojici; za bezchybné se považuje, když: ▪ se dvojice pohybuje ve všech chodech, boční vzdálenost koní je co nejmenší, je zachována koordinovanost pohybu, dvojice zůstává pohromadě, ▪ se dvojice v kroku rozdělí a oba jezdci zamíří opačným směrem k místu, které určí zkušební komice. Služební koně se pohybují v klidu, plynule a bez zaváhání určeným směrem.
34
l) Průchod kolem ohně nebo dýmovnice; za bezchybné se považuje, když všichni jezdci vedou služebního koně krokem ve vymezeném prostoru v blízkosti ohně nebo dýmovnice. Každý jezdec se služebním koněm se hodnotí samostatně. Tab. č. II Hodnocení jednotlivých cviků Bezchybné provedení cviku
10 bodů
Nepřesné provedení cviku
5 bodů
Neprovedení cviku (3 pokusy)
0 bodů
Maximum dosažených bodů je 120. Při dosažení minimálně 90 bodů je zadána kategorie „hlídkový služební kůň“. Při dosažení minimálně 105 bodů je zadána kategorie „ služební kůň pro speciální úkoly“. 2) Pokud jezdec se služebním koněm ve speciálním parkúru policejních dovedností nezíská minimální bodové ohodnocení 90 bodů, bude ohodnocen výrokem „ nesplnil“ a nemůže se zúčastnit ústní zkoušky z teorie. 2.9.4.4 Ústní zkouška z teorie 1) Jezdec absolvuje před odbornou komisí ústní teoretickou zkoušku z: ◦ obecného přehledu hipologie, ◦ základů veterinární péče o služebního koně, ◦ základů policejních činností. 2) Při ústní zkoušce z teorie odpovídá jezdec na 3 vylosované otázky a je komisí hodnocen výrokem „splnil“ nebo „nesplnil“. 2.9.4.4.1 Vydání osvědčení a zařazení do kategorie 1) Na základě posouzení úrovně provedení jednotlivých cviků a jednotlivých disciplín jsou jezdci a služebnímu koní přiděleny body podle příslušných tabulek bodového hodnocení. 2) Každý cvik je ohodnocen maximálním počtem bodů, ze kterých jsou strhávány dílčí body za chyby v provedení. 3) Jezdci bude vydáno osvědčení při dosažení hodnocení z jednotlivých disciplín:
35
Tab. č. III Hodnocení disciplín - jezdci Disciplína
Minimální počet dosažených bodů
Výrok komise
Jezdecká drezúra
---
„splnil“
Terénní zkouška
50
„splnil“
Speciální parkúr policejních
90
„splnil“
Ústní zkouška z teorie
---
„splnil“
Celkový výsledek
---
„splnil“
dovedností
4) Služebnímu koni bude zadána kategorie při dosažení hodnocení z jednotlivých disciplín Tab. č. IV Hodnocení disciplín - koně Disciplína
Minimální počet
Výrok komise
dosažených bodů Jezdecká drezúra
---
„splnil“
Terénní zkouška
50
„splnil“
Speciální parkúr policejních dovedností
„splnil“
„hlídkový služební kůň“
90
„služební kůň pro speciální úkoly“
105
Ústní zkouška z teorie
---
„splnil“
2.10 Obměna, doplňování početních stavů a vyřazování služebních koní Dle ZPPP č. 80/2009 Sb. 1) Obměna a doplňování početních stavů služebních koní je zabezpečována nákupem z civilního sektoru. Nákup služebních koní pro oddělení zajišťuje odbor z převedených finančních prostředků na nákup koní od krajských ředitelství policie, cestou správy logistického zabezpečení Policejního prezidia České republiky. 2) Výběr koně pro policejní službu a vyřazení služebního koně je prováděno komisionálně. Členy komise jsou: a) policista odboru, b) veterinární lékař, c) vedoucí oddělení nebo jím pověřený pracovník. 3) Komise posuzuje zejména: 36
a) zdravotní stav koně, b) povahové vlastnosti, c) vhodnost pro výkon služby, d) mechaniku pohybu (předvedení koně na ruce v kroku a klusu), e) úroveň vycvičenosti (předvedení koně pod sedlem), f) exteriér (minimální výška v kohoutku měřená hůlkou 165 cm). 4) Po převzetí je kůň zařazen na výcvikové středisko odboru (nově od ledna 2013 na oddělení, které si ho zakoupila) do doby ukončení výcviku a zadání kategorie. Závěrečné přezkoušení dle zkušebního řádu absolvuje služební kůň s jezdcem oddělení, na které bude převeden. 5) Služební kůň je vyřazen v případě: a) úhynu, b) úrazu s následkem trvalé neschopnosti pro výkon služby, c) nezpůsobilosti k výkonu služby nesplněním podmínek pro zadání kategorie, d) vleklé nevyléčitelné nemoci, stáří nebo závažné povahové nebo psychické vady, které se projevily v průběhu výcviku a pro které služební kůň není využitelný pro službu. 6) Návrh na vyřazení služebního koně překládá vedoucí oddělení vedoucímu odboru. 7) Po komisionálním posouzení bude neupotřebitelný služební kůň vyřazen v souladu s interním aktem řízení. 8) Vyřazeného služebního koně lze neodkladně a bezbolestně utratit.
37
3 MATERIÁL A METODIKA 3.1 Běžný den koně u jízdní policie Pro koně u jízdní policie Brno začíná den před sedmou hodinou ráno, kdy dostanou snídani ve formě sena a mačkaného ovsa s ječmenem spolu s granulemi a někdy dostanou jako přídavek suché pečivo či nějaké jádrové ovoce. Po ranním krmení se koně v závislosti na počasí buď odvedou do výběhu, kde mají dostatek pastvy, vodu na napojení i stín pod stromy, nebo v případě špatného počasí zůstanou ve stáji. Následuje místování boxů a čisté nastýlání slámou a pilinami. Vyšší vrstvou pilin se nastýlá pouze dvěma koním, neboť tito podestýlku používají jako krmivo, čímž narušují stanovenou krmnou dávku, což se negativně projevuje na jejich fyzické kondici. Navíc konzumací podestýlky ztrácí svůj význam, kdy může dojít ke zranění koně při válení v boxu. Již během místování přijde do stáje ranní směna policistů, kteří dle instruktáže zůstávají v areálu a mají společně s přidělenými koňmi výcvik nebo jsou veleni do výkonu služby. Před odjezdem do služby či před jízdou nastává důkladné čištění přidělených koní. Výcvik v areálu – většinou kolem deváté hodiny se začíná s výcvikem, který se může skládat z jízdy na jízdárně, venkovní či kryté, pod vedením cvičitele nebo z jízdy v terénu. Výcvik na jízdárně může být zaměřen na práci s koněm s využitím drezúrních prvků k uvolnění a ohýbání koně, případně může být prokládán lehčí gymnastikou nebo nahrazen pouze skokovou přípravou. Jízda v terénu se skládá vždy, díky členitosti terénu, z jízdy do kopce a z kopce a několika klusových a cvalových pracích, které jsou prokládány krokem. Policejní areál je umístěn v Brně - Medlánkách v blízkosti letiště. Kolem většiny areálu jsou lesy, pole i louky, takže práce v terénu bývá na různých podkladech. Výcvik trvá přibližně hodinu, poté následuje odsedlání, zchlazení nohou, a pokud je zima, tak i zadekování či stání pod soláriem. Vzhledem k momentálnímu nízkému počtu policistů na oddělení a vyššího počtu koní, jezdí každý policista, který má dle instruktáže psaný výcvik, dva až tři koně. Po odježdění prvního koně si policista vyčistí a nachystá dalšího a sním jde také dle instruktáže do terénu či na jízdárnu. Do terénu se jezdí minimálně ve dvou koních, aby se zajistila bezpečnost jezdců. Většinou jednou za čtrnáct dní bývá společný výcvik, kterého se účastí většina koní i policistů. Výcvik spočívá ve společné práci, jako jízda ve formacích, nácvik rušivých jevů (dýmovnice nebo oheň, výbuška či střelba, vlajky, plachty), dále vytlačování lidí či tlačení kontejnerů a jiné situace, které nastávají při použití koní na bezpečnostních 38
opatřeních. Tento výcvik bývá rozdělen na dvě skupiny, vždy tak, aby byli minimálně použiti čtyři koně a zbytek jezdců provádí práci na zemi a působí rušivě na koně. Po skončení výcviku jedné skupiny se jezdci vymění a následuje stejný výcvik s jinými koňmi. Společný nácvik trvá asi hodinu a půl a nahrazuje pro koně jinak běžný výcvik. Výkon služby – v případě, že je kůň velen do služby, tak po krmení a čištění následuje přesun do místa, kde se bude provádět hlídková služba. Přesun může být za pomoci přepravníku na koně nebo tzv. po kopytě, a to v případě, že místo výkonu služby není příliš vzdáleno. Výkon služby bývá situován převážně v rekreačních oblastech, kde je velký počet chat, a které jsou špatně dostupné pro motorizované či pěší hlídky. Koně zde procházejí různými terény, setkávají se s lidmi a dopravními prostředky. Hlídka trvá zpravidla 3 hodiny. Po ukončení hlídky následuje přesun zpět na oddělení. Služba i výcvik probíhá na směny v ranním a odpoledním režimu. V případě, kdy kůň není ve službě ani ve výcviku je dle počasí ve výběhu až do příchodu odpolední směny, která všechny koně odvede zpět do stáje. Ty koně, kteří daný den mají psaný odpočinek, jsou ve stáji, u ostatních se opakuje ranní režim s výcvikem a výkonem služby. Není možné, aby kůň v jeden den absolvoval výkon služby i výcvik, toto zajišťuje týdenní plán. Po odježdění všech přidělených koní a také po výkonu služby si každý jezdec očistí svého přiděleného koně. Policisté, kteří mají odpolední směnu, pravidelně vybírají z boxů exkrementy. Večer mezi šestou a sedmou hodinou se koně krmí opět senem a mačkaným ovšem a ječmenem s granulemi dle předepsaných krmných dávek. Po nakrmení se stáje uzavírají a koně mají klid. 3.1.1 Přehled koní na oddělení služební hipologie Brno - Medlánky V této kapitole je zpracován přehled ustájených služebních koní na oddělení služební hipologie v Brně. Zpracované údaje jsou dle současného stavu při počtu čtrnácti koní. Je zde zmíněn i věk, zastoupení barvy u jednotlivých koní, pohlaví, dobu odslouženou u policie a zastoupení plemen.
39
Tab. č. V Přehled koní jméno
stáří (let)
barva
pohlaví
plemeno
odsouženo let
Boss
15
hnědák
valach
Český teplokrevník
9
Camelot
5
hnědák
valach
Český teplokrevník
0
Derwisz
8
černý hnědák
valach
Polský kůň
5
Enrico
8
hnědák
valach
Slovenský teplokrevník
5
Listr
11
hnědák
valach
Český teplokrevník
7
Lucas
5
tmavý hnědák
valach
Český teplokrevník
0
Matýsek
10
tmavý hnědák
valach
Český teplokrevník
6
Ohio
12
ryzák
valach
Český teplokrevník
9
Prestige
10
ryzák
valach
Český teplokrevník
6
Rozárka
15
ryzák
kobyla
Český teplokrevník
10
Sid
16
hnědák
valach
Český teplokrevník
13
Ulcin
13
hnědák
valach
Český teplokrevník
9
Vizír
9
tmavý ryzák
valach
Český teplokrevník
6
Zairo
8
hnědák
valach
teplokrevný typ
4
40
4 DISKUSE V rámci policie ČR fungují ještě další dvě oddělení služební hipologie, a to v Praze a Zlíně. Primární zaměření těchto oddělení je stejné jako oddělení v Brně, řídí se stejnými interními akty řízení a využívají stejného plemene koní, což je Český teplokrevník. Rozdíly mezi jednotlivými odděleními jsou především v početních stavech, kdy v Praze je nyní 18 koní a ve Zlíně je koní 9. Dalším rozdílem je dislokace jednotlivých oddělení, kdy v Brně je oddělení umístěno mimo zástavbu v terénu a je zde zázemí, kde jsou velké výběhy, dvě venkovní jízdárny, krytá jízdárna, kolotoč pro koně, lonžovací kruh a možnost volné jízdy v členitém terénu. Toto vše leží na pozemcích ve vlastnictví policie. Praha má k dispozici pouze krytou jízdárnu a stáje, kdy jízdárna je v podnájmu. Zlínská policie má k dispozici venkovní výběhy a stáje, které však nejsou majetkem policie, rovněž chybí možnost výcviku na jízdárně. Z výše uvedených skutečností platných v současné době je zřejmé, že policie v Brně má pro výkon služební hipologie nejvhodnější podmínky a zázemí a i z tohoto důvodu zde donedávna sídlilo Výcvikové středisko policejního prezidia, které mělo za úkol výcvik nových koní pro policii. Výše nastíněné početní stavy koní na jednotlivých odděleních, rovněž jako dislokace jednotlivých odděleních jsou neměnné a jsou dány platnou systematizací. Tyto stavy si udržuje již od roku 1991 s malými odchylkami od stanoveného počtu z důvodu obměny koní. V dřívějších dobách měli sbory SNB mnohem více koní, jejichž úkolem bylo především udržování veřejného pořádku. Pro srovnání městská policie provozuje na území ČR tři oddělení a to v Ostravě, Pardubicích a Praze. Pro výkon své činnosti používají výhradně starokladrubské vraníky, které městská policie smluvně odebírá od chovatele ve Slatiňanech za výhodných podmínek. Toto plemeno není pro služební použití u policie ČR ideální, neboť jde o kočárové plemeno, které je hůře ovladatelné vzhledem k jeho mohutnosti. Dále by při náročném policejním výcviku mohlo dojít ke zdravotním komplikacím u koní a to hlavně k poškození kloubů na končetinách a páteře. Pro účely městské policie toto plemeno dostačuje, protože jejich koně neprochází tak přísným výcvikem a především nemohou být ze zákona použity při zákrocích jako donucovací prostředek. Městská policie koně využívá pouze k hlídkovým službám a veřejným ukázkám. Jízdní policie je využívána rovněž v zahraničí, kdy například na Slovensku jsou oddělení jízdní policie dislokována v Bratislavě a Košicích. Ve Spolkové republice Německo má každá spolková země své vlastní oddělení, kdy používají převážně domácí 41
německá plemena např. Hannoverský kůň. Pro zajímavost v Itálii používají jednotlivá oddělení výhradně koně stejných barev, kdy se takto od sebe odlišují. Takto to dříve fungovali i v Praze. Rakousko a Francie služeb jízdní policie nevyužívá a žádné oddělení služební hipologie nemá. Co se vybavenosti týče, mají všechny státy vybavení pro koně na srovnatelné úrovni, neboť všude se koně primárně používají pro pořádkové účely a je tedy nezbytné, aby byli vybaveni protiúderovými ochrannými prostředky. Rovněž i výcvik koní je zaměřen na pořádkovou činnost (Kuřitková, ústní sdělení).
42
5 ZÁVĚR Bakalářská práce byla zpracována s cílem seznámit čtenáře s možnostmi využití koní u jízdní policie, jejími úkoly a také s výhody a nevýhody při jejím použití. Psaní práce a prostudováváním podkladů pro mě bylo také velkým přínosem. Dozvěděla jsou se spoustu zajímavých a užitečných věcí, hlavně z oblasti etologie a smyslových orgánů koní, které budu moci využít při výcviku služebních koní. Dále bych chtěla zdůraznit, že jízdní policie, jako taková, bude hrát v budoucnosti určitě svoji roli. To hlavně díky jejím výhodám, kdy v mnoha ohledech dokáže předčit i zásahové a hlídkové vozy. Služební koně se budou nadále používat jak v hlídkových službách, tak i při bezpečnostních opatřeních, kde je výhodou jejich mobilita a respekt, který vzbuzují hlavně při dynamickém vytlačování davu. Neodmyslitelnou úlohu budou zastávat také při pátracích akcích, kde jsou dle mého názoru velkým přínosem pro bezpečnostní složky. Zde je výhodou, že se služební koně dostanou do těžko přístupných míst, kam se nedostanou vozidla, jsou rychlejší než pěší hlídky a propátrají i větší prostor. Dalo by se říci, že koně dokážou nahradit 8 – 10 pěších policistů. Mezi další úkoly bude i nadále patřit využití koní při veřejných akcích a ukázkách, kde demonstruje a osvětluje svoji činnost, a rovněž také starty koní a jejich jezdců v mezinárodních soutěžích jízdní policie, kde mohou předvést své dovednosti. Reprezentování jízdní policie bývá i v rámci běžného výkonu služby, až to není jejím hlavním úkolem. Mezi nevýhody bych chtěla uvést pouze to, že služební kůň je jen zvíře a bohužel zatím nevíme co si myslí a jak v dané situaci zareaguje, což může někdy vést i ke zranění jezdce. S takovým rizikem by, ale každý jezdec měl počítat. Mezi problémy které bych chtěla zmínit v souvislosti s použitím koní na bezpečnostních opatřeních, jako jsou demonstrace a sportovní utkání, patří občasné nevhodné velení. K tomuto dochází zejména díky nevědomosti jednotlivých velitelů opatření, neboť tito často neznají reálné možnosti použití koní a nedovedou je v krizových situacích správně a účelně nasadit. Tímto dochází k nevhodnému taktickému nasazení jízdy, kdy není využit jejich potenciál a také často dochází k duplicitě či absenci pořádkových jednotek na daném místě. Tomuto by šlo zabránit častějšími a propracovanějšími společnými nácviky s těmito pořádkovými jednotkami. Takovýmto výcvikem by šlo zabránit jistě mnoha nedopatřením, ale je jasné, že při masových akcích může dojít k nepředvídatelným okolnostem díky nevyzpytatelnosti davu, na které se ze strany velitelů dá jen obtížně reagovat a řídit ideálně síly použité při opatření. Úkoly jízdní policie jsou tedy jasně dané a do budoucna neměnné. 43
6 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY DUŠEK J., 1995: Kůň ve službách člověka (středověk). Apros, Jílové u Prahy, 262 s. DUŠEK J., MISAŘ D., MÜLLER Z., NAVRÁTIL J., RAJMAN J., TLUČHOŘ V., ŽLUMOV P., 1999: Chov koní. Brázda, Praha, 416 s. DURUTTYA M., 2005: Velká etologie koní. Hipo-dur, Košice, 583. EDWARDS H. E., 1992: Velká kniha o koních. Gemini, Bratislava, 240 s. EDWARDS H. E., LANGRISH B. a HOUGHTON K., 1998: Obrazová encyklopedie koní. Ottovo nakladatelství, Praha, 400 s. GORDON-WATSON M. a MONTGOMERY S., 2003: Kůň: historie chovu, plemena, péče o koně, jezdecký výcvik. Fragment, Havlíčkův Brod, 256 s. HILLOVÁ CH., 2011: Jak myslí kůň. Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, Praha, 192 s. MACEK P. a UHLÍŘ L., 1997: Dějiny policie a četnictva I., Themis, Praha, 178 s. MAHLER Z., 1995: Člověk a kůň. Dona, České Budějovice, 183 s. MÁCHAL L., 2011: Chov zvířat I. chov hospodářských zvířat. Mendelova univerzita, Brno, 237 s. MCBANE S. a DOUGLAS-COOPER H., 2008: Svět koní. Svojtka & Co., Praha, 160 s. MISAŘ D., 2011: Vývoj chovu koní v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Brázda, Praha, 295 s. SWINNEY N. J. a HARRIS M. C., 2011: Koně: původ a vlastnosti 100 plemen koní z celého světa. Svojtka & Co., Praha, 240 s. Internetové zdroje: BLAŽEK L.: Z historie jízdní policie Brno. Databáze online [cit. 2013-02-05]. Dostupné na http://www.kometabrno.cz/jezdectvi/historie.htm NAVRÁTIL J., 2010: Plemena koní. Databáze online [cit. 2013-02-25]. Dostupné na http://ksz.af.czu.cz/plemenakoni/index.html Oddělení jízdní policie Brno. Databáze online [cit. 2013-02-05]. Dostupné na http://www.kometabrno.cz/jezdectvi/soucastnost.htm
44
Interní akty řízení: Zákon č. 273/2008 Sb. - o policii České republiky Závazný pokyn policejního prezidenta č. 11 ze dne 1. května 2010, kterým se stanoví postup policistů na úseku činnosti služební hipologie Závazný pokyn policejního prezidenta č. 80 ze dne 17. června 2009, kterým se upravuje činnost služební kynologie a služební hipologie
45
7 PŘÍLOHY
46