MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě
Moţnosti realizace cykloturistiky v procesu vzdělávání Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Vypracoval:
Mgr. Sylva Hřebíčková, Ph.D.
Bc. Jaroslav Pejchar 2. ročník, UTV Brno, 2011
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu pouţité literatury.
V Brně dne 6. května 2011 podpis..........................
Děkuji vedoucí práce Mgr. Sylvě Hřebíčkové, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost a cenné rady při vzniku práce.
Obsah ÚVOD......................................................................................................................6 1. STAV DOSAVADNÍCH POZNATKŮ............................................................9 1.1 Turistika.............................................................................................................9 1.1.1 Charakteristika............................................................................................ 9 1.1.2 Druhy turistiky.............................................................................................9 1.1.3 Sloţky turistiky..........................................................................................10 1.1.4 Význam turistiky........................................................................................11 1.2 Cyklistika a cykloturistika...............................................................................12 1.2.1 Charakteristika...........................................................................................12 1.2.2 Význam cyklistiky a cykloturistiky...........................................................12 1.2.3 Zásady pro pořádání cykloturistiky na školách.........................................13 1.2.4 Druhy cykloturistiky..................................................................................14 1.2.5 Organizace skupiny a signalizace..............................................................15 1.2.6 Vhodné kombinace spojené s cykloturistikou...........................................16 1.3 Struktura vzdělávání v rámci České republiky................................................18 1.3.1 Zapojení cyklistiky a cykloturistiky do vzdělávání v rámci České republiky. …………..……..........……....…18 1.3.2 Systém kurikulárních dokumentů..............................................................18 1.3.3 Úloha RVP a Vzdělávacích programů v procesu vzdělávání cyklistiky a cykloturistiky..........................................................................19 1.3.4 Bezpečnostní rizika a jejich eliminace v rámci RVP.................................22 1.3.5 Role učitele v rámci RVP ve spojení s cykloturistikou....................... ......22 2. CÍL, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A ÚKOLY PRÁCE......................................25 2.1 Cíl práce...........................................................................................................25 2.2 Výzkumné otázky............................................................................................25 2.3 Úkoly práce......................................................................................................25 3. METODIKA.....................................................................................................27 3.1 Charakteristika zkoumaného souboru..............................................................27 3.2 Metody získávání informací............................................................................29 4. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE................................................................31
4.1 Výsledky kvalitativní části výzkumu...............................................................30 4.2 Výsledky kvantitativní části výzkumu.............................................................33 4.3 Diskuze............................................................................................................54 5. NÁVRH CYKLOTURISTICKÉHO KURZU..............................................56 ZÁVĚR………………………..…………………………….....………………..60 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY…………..………….....………...….....63 PŘÍLOHY............................................................................................................66 RESUMÉ..............................................................................................................67
Úvod Tato diplomová práce se zaměřuje na zjištění aktuálního stavu a postavení cykloturistiky v procesu vzdělávání, a to jak z pohledu studentů, tak i učitelů. Výzkum, který je součástí práce, se zaměřuje na střední školy v oblasti Kutnohorska. Tato oblast nebyla vybrána náhodou, neboť autor diplomové práce působí jako učitel tělesné výchovy na gymnáziu v Kutné Hoře a přirozeně tak vyuţil vazeb na tuto oblast a téţ kontaktů na ostatní školy v regionu. Zvolené téma je určitě přínosem pro učitele tělesné výchovy i pro vlastní vyuţití v praxi při pořádání turistických akcí. Hlavním cílem práce bylo najít způsob, jak začlenit cykloturistiku do vzdělávání a navrhnout optimální kurz pro střední školy. Metody
pouţité pro dosaţení cíle práce obnášely studium, analýzu a
shrnutí poznatků z relevantní literatury v teoretické části a ve výzkumné části praktickou aplikaci metod polostrukturovaného rozhovoru a dotazníkového šetření. Publikace, které se zabývají cyklistikou nebo cykloturistikou, byly vyuţity zejména novější, a to například od Jana Ondráčka a Sylvy Hřebíčkové Cykloturistika (2007) nebo od Michala Škeřila a Petra Čegana Cykloturistika pro všechny (2003). Obecné informace o turistice byly čerpány rovněţ z aktuální literatury, například od Jana Neumana a kol. Turistika a sporty v přírodě (2000). Nepovaţovalo se za přínosné uvádět starší litaraturu a prameny, které byly téţ prostudovány, protoţe některé jejich poznatky a závěry byly jiţ překonány novějšími nebo byly součástí novějších prací a tím bylo zbytečné je uvádět. Prioritou bylo vyuţívat co nejaktuálnější poznatky, aby tak i samotná práce si mohla klást za cíl přijít s něčím moderním a vyuţitelným v současných podmínkách.V dalších částech bylo velmi vhodné získávat informace z oficiálních internetových
zdrojů,
jako
například
ze
stránek
Výzkumného
ústavu
pedagogického v Praze. Tento způsob získávání poznatků je velmi efektivní a lehce dostupný a umoţňuje se okamţitě dostat k nejnovějším informacím. Zásadním předpokladem je samozřejmě vyuţití pouze oficiálních a prověřených zdrojů, coţ bylo bez výjimky učiněno.
6
Celá teoretická část má tři hlavní kapitoly, které jsou obecným úvodem do dané problematiky. V první části jsou vysvětleny pojmy, které s tématem úzce souvisí a jejich vysvětlení je ţádoucí, protoţe se objevují v téměř všech částech práce, teoretické i výzkumné. Prostor je konkrétně věnován turistice a dalším podkapitolám s ní spojených. Ve druhé části je detailněji popsána cykloturistika a cyklistika, dále organizační a bezpečnostní pokyny. Zmíněny jsou i další moţnosti, jak vyuţít cykloturistiku v dalších oblastech turistiky a ve školních podmínkách. Třetí část se věnuje struktuře vzdělávání a rozboru kurikulárních dokumentů ve vztahu k cyklistice nebo cykloturistice. Opomenuti nejsou ani učitelé a jejich úloha ve spojení s cykloturistikou. Ve výzkumné části jsou postupně popsány kapitoly, které musely být stanoveny před samotným výzkumem, jako například cíle a metodika. Velkou část práce, coţ zároveň představuje i její zásadní část, zaujímají výsledky vlastního výzkumu, kde jsou detailně a i přehledně graficky zpracované všechny získané informace a data. Návrh cykloturistického kurzu je další nedílnou součástí. Výzkum byl zaměřen jak na pedagogy, tak i studenty, v obou případech šlo pouze o zástupce středních škol na Kutnohorsku. K výzkumu bylo vybráno celkem 8 škol, z nichţ se podařilo získat 175 vyplněných anketních dotazníků, coţ představuje dostatečně reprezentativní a variovaný vzorek pro zpracování a učinění závěrů potřebných ke splnění cílů této práce. Dále proběhly polostrukturované rozhovory s celkem 9 učiteli, jakoţto reprezentanty všech zkoumaných škol. Výzkumy přinášejí zajímavé informace ohledně aktuální situace na školách, přístupu studentů i vlastních zkušeností a pohledů pedagogů, a to ve vztahu k cyklistice a cykloturistice, potaţmo i sportu a tělesné výchově obecně. Poznatky z těchto výzkumů byly následně vyuţity a zohledněny při návrhu cykloturistického kurzu, který představuje závěrečnou syntézu, jak teoretických, tak i praktických poznatků získaných vlastním výzkumem. Právě tento návrh si klade za cíl, aby závěry této práce bylo moţno vyuţít i prakticky a třeba slouţit jako inspirace při pořádání cykloturistických kurzů. Součástí příloh je i přepis polostrukturovaných rozhovorů s učiteli, který představuje zajímavé doplnění práce, kdy je moţné i nezávisle, bez ohledu na
7
závěry autora, srovnávat mnohdy odlišné pohledy různých pedagogů. Toto je dáno jednak různými individualitami jedinců a jednak i aktuálními podmínkami na škole, přístupem vedení apod. Dále se jevilo jako zbytečné zatěţovat práci v příloze citací znění zákonů a předpisů, na které se v práci odkazuje. Tyto informace jsou obecného charakteru a lehce dostupné na internetu i v tištěné podobě. V neposlední řadě svou roli hrálo i ekologické hledisko.
8
1. Stav dosavadních poznatků 1.1 Turistika 1.1.1 Charakteristika „Turistika – komplex činností spojených s aktivním pohybem a pobytem v přírodě – má za cíl poznání přírodních a společenských poměrů ve zvolené oblasti a k tomu vyuţívá odborně technických znalostí a dovedností [7, str. 7].“ Turistika není jen poznávání zajímavých míst, ale jde i o fyzický pohyb, coţ turistiku odlišuje od často zaměňovaného výrazu cestovní ruch. U turistiky není na prvním místě výkon jedince, ale jde spíše o vnímání přírody, celkové zotavení a odpočinek.[7]
1.1.2 Druhy turistiky V přírodě se lze pohybovat různými způsoby, a proto rozlišujeme i různé druhy turistiky: Pěší turistika Nejrozšířenější druh turistiky, kde je vyuţívána především chůze v přírodě jako přirozený způsob pohybu. K jejímu provozování není zapotřebí ţádné speciální vybavení a dovednosti. Základní formy pěší turistiky jsou vycházky, výlety, tůry, delší turistické pochody a vícedenní putování spojené s nošením nezbytných věcí pro přenocování a stravování [6]. Cykloturistika Více v kapitole 1.2 Cyklistika a cykloturistika. Vysokohorská turistika V porovnání s pěší turistikou je mnohem více náročná a klade vyšší nároky na odborné specifické znalosti, dovednosti a tělesnou kondici. Pohyb i po vyznačených cestách často vyţaduje k postupu pouţití rukou. Od horolezectví se
9
odlišuje tím, ţe maximální obtíţnost končí u druhého stupně klasifikace UIAA1 [6]. Lyžařská turistika K přesunu se vyuţívají lyţe a zahrnuje v sobě běh na lyţích, sjezdové lyţování a skialpinismus [6]. Vodní turistika Vyuţívá různých druhů plavidel, nejčastěji kanoe nebo rafty, slouţících k přesunu z místa na místo. Plavidla jsou zejména provozována na říčních tocích. Mezi vodními turisty nejvyhledávanější říční toky v Čechách
jsou Vltava, Ohře,
Luţnice, Sázava a na Moravě často Morava, Moravice, Dyje atd [33].
1.1.3 Složky turistiky U kaţdého druhu turistiky lze rozlišit její jednotlivé sloţky, a to na základě definice turistiky udávající její obsah [7]. Pohybová složka Je dána samotnou pohybovou činností, kde se jízdou na kole zlepšují kondiční a koordinační schopnosti. Sloučením těchto schopností je jedinec schopný úspěšně zvládat jednotlivé pohybové dovednosti, jako je například nasednutí na kolo, šlapání, rozjezd, zastavení brţděním, jízda do kopce, jízda z kopce a podobně [7]. Kulturně - poznávací složka Tato sloţka prezentuje poznávání přírody, ţivot společnosti a výtvory lidské práce. Pobytem v přírodě člověk lépe vnímá kulturní a přírodní hodnoty. Neméně zajímavé je i seznámení s ţivotem společnosti, její historií a současností. Cílem poznávání by se mohly stát různé přírodní oblasti, stavební památky, místa spojená s historií našeho ţivotního prostoru (jeskyně), oblasti charakteristické odlišnou kulturou (folklorní oblasti, vinařské oblasti), místa spojená s 1
UIAA: Mezinárodní svaz horolezeckých asociací, (zdroj: http://www.theuiaa.org)
10
významnými osobnostmi, památky zapsané do světového kulturního a přírodního dědictví lidstva, skanzeny lidové architektury nebo národní kultovní místa (hora Říp, Sněţka) [6]. Odborně technické činnosti Jedná se o poznatky nejen praktického, ale i teoretického charakteru a díky tomu lze bezpečně a radostně pobývat v přírodě. Péče a údrţba materiálu je důleţitá pro jeho funkčnost a pohodlí turisty. Jednotlivé činnosti lze rozdělit do různých témat, např.: výstroj a výzbroj jednotlivce a skupiny zakládání ohně a manipulace s přenosnými vařiči stanování a bivakování orientace v terénu hygiena a první pomoc zdroje nebezpečí a jejich eliminace systém značení ochrana přírody [7]
1.1.4 Význam turistiky Kaţdá činnost, kterou jedinec vykonává, by měla mít nějaký cíl a tím pádem smysl a význam. Existují tři oblasti, ve kterých jdou určité cíle prosadit. Vzdělávací oblast Tím, ţe jedinec vyvíjí pohybovou aktivitu, dochází k rozvoji pohybových schopností a dovedností a procesem motorického učení si utváří návyky pro pohybové úkoly. Během tohoto učení získává i teoretické znalosti, které později uplatní při dalším zdokonalování zvolené pohybové činnosti [7]. Výchovná oblast V rámci turistiky spojené s pobytem a pohybem v přírodě je důleţité řídit se pravidly chování v přírodě vůči jednotlivcům a skupině. Dochází současně k
11
ovlivňování sociální sloţky jedince [7]. Zdravotní oblast Díky aktivitě nízké intenzity přináší rozvoj především obecné vytrvalosti, posilování a příznivé působení na orgánové soustavy. Na psychiku má rovněţ jednoznačně dobrý vliv. Jízda na kole je doporučována i zdravotně oslabeným, týká se zejména pohybového či kloubního aparátu apod [7].
1.2 Cyklistika a cykloturistika 1.2.1 Charakteristika Cyklistika a cykloturistika jsou pojmy, které spolu úzce souvisí a prolínají se. Cyklistika je jízda na jízdním kole se soutěţním, rekreačním nebo dopravním zaměřením. Cykloturistika je druh turistiky provozovaný převáţně na jízdním kole. Nemá soutěţní charakter a lze ji chápat jako prostředek aktivního odpočinku ve volné přírodě či v obci. Kombinuje se zde pěší turistika s mototuristikou, kde se tyto dvě činnosti výborně doplňují a mají velmi dobrý vliv na zdraví člověka a minimálně narušují ţivotní prostředí. I přes rychlejší přesun na kole lze kvalitně vnímat okolí. Zvládnutí techniky jízdy na kole je ovšem nejzákladnějším předpokladem a stejně tak znalost dopravních předpisů, poskytnutí první pomoci a základní opravy a údrţby kola [7]. Cykloturistika na úrovni školní tělesné výchovy splňuje všechny tři úkoly. Fyzickým zatíţením zdravotní úkol, během přesunu po kulturních zajímavostech výchovný úkol a provozem jízdního kola zlepšování technických znalostí a dovedností, tedy vzdělávací úkol [7]. Cyklistiku a cykloturistiku lze provozovat na různých typech povrchů a s tím souvisí i správný výběr druhu kola. Silniční kolo lze pouţít pouze na kvalitním zpevněném povrchu, horské kolo většinou bývá speciálně upraveno a hodí se do těţšího terénu, trekingové nebo crossové kolo je univerzálně pouţitelné, jak při jízdě po zpevněných cestách, tak i v lehčím terénu [9].
12
1.2.2 Význam cyklistiky a cykloturistiky Jízdní kolo pouţité k dopravním či rekreačním účelům se stává velmi dostupnou aktivitou z pohledu materiálního vybavení. Kvalita a počet cyklotras se neustále zvyšuje. Provozováním cyklistiky a cykloturistiky se rozvíjí cestovní ruch i v málo navštěvovaných lokalitách České republiky, přibývá sluţeb a pracovních příleţitostí spojených s cykloturistikou a to obohacuje proţitky běţné turistiky. Minimální vliv na ţivotní prostředí, nulové emise a bezhlučnost jsou další velké výhody, které zúčastněné obce velmi vítají. S kolem lze zaparkovat téměř všude a v městském provozu se lze pohodlně vyhnout dopravním zácpám či jiným problémům spojených s provozem motorových vozidel [7]. S cyklistikou se zcela běţně počítá při plánování výstavby nových komunikací a stává se rovnocennou s jinými druhy dopravy. Kolo se velmi často stává
alternativním
dopravním
prostředkem
při
dovolených
a
jiných
příleţitostech, se kterým se dá efektivně dojet například do historických center měst, do městských parků, přírodních rezervací atd. Povědomost o zdravém ţivotním stylu rovněţ přispívá k rozšíření cyklistiky a cykloturistiky mezi populaci, neboť pro zdravého jedince je to způsob, jak bojovat proti nejrůznějším civilizačním chorobám [7].
1.2.3 Zásady pro pořádání cykloturistiky na školách Cykloturistickému kurzu předchází dlouhodobá příprava, která má několik částí. V první fázi se učitel zabývá organizační přípravou. Ta zahrnuje stanovení cíle akce, sběr informací a moţností v dané lokalitě, informování rodičů na třídní schůzce, informační schůzku pro ţáky, vypracování časového a obsahového programu, zajištění potřebného vybavení pro studenty a plánování odjezdu a přesunu na místo [7]. Dále navazuje metodická příprava, kterou učitel rovněţ plánuje dlouho dopředu a týká se zejména zjišťování tělesné a odborné připravenosti studentů během celého školního roku v hodinách tělesné výchovy. Vhodně lze i uplatnit vazbu na jiné předměty, vyhledávání informací spojené s oblastí, přípravu a
13
studium materiálů, upozornění a zopakování pravidel silničního provozu, zadání a konzultaci zadaných referátů a v rámci tělesné výchovy, nebo při jiné příleţitosti, zkontrolování materiální vybavenosti a fyzické úrovně, např. při kontrolní vyjíţďce [7]. Během plánování je třeba brát v potaz, pro jakou věkovou, fyzicky zdatnou a materiálně vybavenou skupinu je kurz pořádán a tomu podřídit výběr lokality, kde se bude celá akce konat. Cíle je dobré volit spíše skromnější neţ zbytečně experimentovat a klást vysoké nároky [7]. Pro pedagogické pracovníky, kteří se účastní cykloturistického kurzu, jsou podstatné pokyny, které vydalo Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy (dále jen MŠMT) ve Věstníku z roku 2006, konkrétně v kapitole „Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, ţáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy (č.j. 37 014/2005-25 ze dne 22.12.2005)“. Článek 16 Sportovně turistické kurzy se zabývá cykloturistikou: „Před zahájením cyklistického kurzu ověří vedoucí kurzu povinné vybavení, technický stav jízdních kol (včetně povinnosti mít ochrannou přilbu) a znalosti ţáků o pravidlech silničního provozu,2 bez jejichţ znalosti se ţáci nemohou kurzu zúčastnit.V silničním provozu má druţstvo maximálně 10 cyklistů, za které odpovídá vedoucí druţstva. Trasu přesunu volí vedoucí kurzu s ohledem na výkonnost a zdravotní stav ţáků, na stav a frekvenci dopravy na komunikaci atd. Při přesunech v rámci cyklistického kurzu za dopravního provozu musí být na začátku a na konci skupiny zletilá osoba, která je plně způsobilá k právním úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole, přičemţ minimálně jedna osoba musí být pedagogickým pracovníkem.“ [14]
1.2.4 Druhy cykloturistiky Cykloturistický kurz je moţné rozdělit do několika druhů. Klasickým druhem je tzv. putování. Celá skupina se přemisťuje po předem naplánované trase z místa jednoho přespání na druhé se všemi věcmi vezenými na 2
Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
14
kole nebo v doprovodném vozidle. Moţnosti přesunu jsou různé. Stejně výkonná skupina se můţe přemístit společně, od odlišně výkonné skupiny se zdatnější mohou oddělit a pokračovat po náročnější trase na místo určení s pedagogickým dozorem [11]. Pro méně zdatné jsou nejideálnějším druhem hvězdicové vyjížďky. Celá skupina táboří pouze na jednom místě a podniká různě dlouhé výlety do okolí. Trasa je společná nebo upravená podle výkonnosti [11]. Kombinovaná forma se hodí pro déletrvající akce, kde se kombinuje putování s hvězdicovými vyjíţďkami, kde lze vyuţít i jiných dopravních prostředků s přepravou jízdních kol [11]. Další moţností je naplánovat dálkové jízdy, ale vzhledem k velké fyzické a časové náročnosti nelze toto pro cykloturistický kurz v rámci školy doporučit [11].
1.2.5 Organizace skupiny a signalizace Během jízdy u rekreačních cyklistů by měla celá skupina zachovávat pořadí a rozestupy by měly být na rovině 2 -3 metry. Větší rozestupy jsou nutné při prudkých sjezdech a na nekvalitní nebo nepřehledné silnici, a to v rozmezí 10 – 15 metrů. Velmi zkušení cyklisté mohou praktikovat jízdu v závěsu (rozestupy méně jak 1 metr) [6]. Pokud se celá skupina chystá zastavit, musí vedoucí počítat s délkou druţstva a zvolit místo tak, aby všichni svěřenci stáli za sebou mimo vozovku. Zastavení předchází předem domluvený signál, viz níţe. Následné rozjíţdění musí být po 200 – 500 metrů pomalejší neţ běţné tempo, aby skupina plynule pokračovala pohromadě [6]. Kaţdý člen skupiny hlídá optimální rozestupy za sebou a jestliţe se druţstvo výrazně rozdělí, okamţitě to hlásí vedoucímu přes ostatní členy. Volba tempa se podřizuje slabším a tempo by mělo zůstat stejné. Tempo do stoupání je třeba nastavit tak, aby celé druţstvo dojelo na vrchol kopce pohromadě a nemuselo se čekat na pomalejší. Jízda se můţe stát problémovou, pokud se tempo
15
výrazně mění. Vede to k předčasnému vyčerpání a pocit z jízdy je špatný, zejména pro slabší cyklisty [6]. Pro zachování co největší bezpečnosti je zapotřebí všechny účastníky kurzu předem seznámit s velmi jednoduchou signalizací, která upozorňuje účastníky na různé provozní informace. Tyto signály vysílané v dostatečném předstihu se musí dostat aţ k poslednímu jezdci. Pokud nastane nějaká nepředvídaná situace, je třeba včas zareagovat a pomocí signálu předejít například hromadnému pádu. Ruce nebo celé paţe provádí signalizaci a příliš se neodchylují od osy těla kvůli zachování stability jezdce. Mezi nejpouţívanější signály patří např.: [37] - odbočení skupiny tak, ţe vedoucí jezdec zvedne příslušnou paţi k odbočení nad hlavu, aby jej viděl i poslední jezdec, aby včas upozornil další dopravní prostředky za ním a všichni jezdci za vedoucím pouze mírně upaţí. [37] - nerovnost na vozovce se nejčastěji ukazuje rozevřenou dlaní směrující dolů, kde hrbol nebo díra je na straně ruky. [37] - na zpomalení nebo zastavení lze upozornit upaţenou paţí střídavě poníţ a povýš, dlaň je otočená dolů [6] - velká překážka se signalizuje opakovaným zapaţováním. Na straně pohybující se paţe je i překáţka [6].
1.2.6 Vhodné kombinace spojené s cykloturistikou Cykloturistika v rámci vzdělávání lze propojit s celou řadou povinných předmětů na základních nebo středních školách. Existuje několik diplomových a bakalářských prací, kde se jejich autoři touto problematikou zabývají. Kombinací například s matematikou se ve své bakalářské práci zabývá Liberda (2009), kde pro jednu z jím projetých cyklotras na Jesenicku vytvořil pracovní list s různými
16
matematickými úlohami pro vyšší stupeň gymnázia a na podobné téma i Palán (2009) zpracoval pracovní listy z matematiky pro kaţdou jím zmapovanou cyklotrasu
na
Humpolecku.
Další
moţnosti
mezipředmětové
vazby
s cykloturistikou popisují v elektronickém učebním textu Ondráček a Hřebíčková (2007) u předmětů zeměpis (práce s mapou a buzolou, určování světových stran, atd.), přírodopis (základy první pomoci, rozeznávání stop zvířat, rostlin, atd.), dějepis (historické události vztahující se pro danou oblast, atd.), chemie (chemické procesy v přírodě, atd.) a fyzika (často ve spojení s dovednostmi, např. jízda na kole). Cykloturistiku lze pro větší atraktivitu dále spojit s dalšími druhy turistiky a tím případný kurz obohatit. Nejvhodnější je samozřejmě vybírat akce spojené s pobytem v přírodě. Mezi moţné spojení s cykloturistikou ve školních podmínkách lze zařadit zejména vodní, vysokohorskou, pěší turistiku, případně horolezectví. Skloubit cykloturistiku a vodní turistiku je organizačně velmi náročné na přepravu materiálu. Ideální se jeví vybrat tábořiště poblíţ zvoleného vodního toku, dovoz vodáckého vybavení svěřit půjčovně či agentuře a přepravu kol zajistit dostupnými dopravními prostředky, jako je například vlak a tímto se dostat co nejblíţe tábořišti a odtud se vlastními silami přemístit na místo určení. Případně zajistit odvoz batohů. Po té uţ záleţí na organizačních schopnostech vedoucího kurzu, jak naplánuje jednotlivé aktivity. Původní význam pojmu horolezectví vyjadřoval aktivitu, při které bylo cílem zdolat vrchol hory. V současné době se tohoto označení uţívá pro nejrůznější jiné činnosti a speciální sportovní disciplíny, které se původnímu obsahu velmi vzdálily. Horolezectví je tedy pohyb v horolezeckém terénu, který je přírodní (např.: skalnatý, sněhový, ledový apod.) nebo umělý (většinou komerční horolezecké stěny) imitující přírodní prostředí [18]. Zařadit horolezectví do cykloturistického kurzu středních škol je spíše okrajovou záleţitostí a z důvodu bezpečnosti je dobré vyuţít nabídky komerčních provozovatelů, kde je zajištěna, jak výstroj, tak většinou i proškolený instruktor. Umělé horolezecké stěny jsou téměř v kaţdém větším městě (např.: Kutná Hora, Vlašim, Havlíčkův Brod, Jihlava atd.).
17
Školy v přírodě vyuţívá stále více základních škol. Jejich náplň je různě zaměřena podle potřeb školy. Mezi aktivity můţe být zařazena i cykloturistika, případně hry na kolech. Na trhu je široká nabídka agentur zabývajících se pořádáním škol v přírodě na různé téma.
1.3 Struktura vzdělávání v rámci České Republiky 1.3.1 Zapojení cyklistiky a cykloturistiky do vzdělávání v rámci České republiky S prvními kroky výuky dítěte lze začít ve velmi raném věku, záleţí ovšem na rodičích. Lze to tehdy, kdy dítě zvládá chůzi, coţ je kolem 2 let, a to na jakémsi čtyřkolovém vozítku [10]. Zde se seznámí se zatáčením a s pocitem jízdy. Ve třech letech, pokud má dítě a rodiče zájem, mohou být uskutečněny první pokusy na odpovídajícím vybavení. Výuka je pro dítě zpočátku velmi náročná, a proto by měla být rozdělena do krátkých úseků. Náročnost je dána nejen fyzickým zatíţení, ale také stereotypem pohybu. U malého dítěte hrají roli nízké silové schopnosti a poměr váhy kola k hmotnosti jedince, který je pro něj nepříznivý v porovnání s dospělým [7]. Dříve se cykloturistika ve školách provozovala v rámci tělesné výchovy. Nedávná školská reforma cykloturistiku řadí do tzv. Rámcových vzdělávacích programů (RVP) (2010), kde je zahrnuta do tělovýchovných oblastí výuky a výborně zde funguje i mezipředmětová vazba [7].
1.3.2 Systém kurikulárních dokumentů Probíhající školská reforma zavádí do vzdělávání nový systém kurikulárních dokumentů (viz Obr. 1) pro vzdělávání ţáků od 3 do 19 let. Tyto dokumenty jsou zpracovávány na dvou úrovních, a to státní a školní. Na státní úrovni v systému kurikulárních dokumentů hovoříme o Národním programu vzdělávání (NPV) a Rámcovém vzdělávacím programu (RVP). NPV se zabývá vzděláváním jako celkem v počáteční fázi. RVP určuje závazné rámce vzdělávání s předškolní, základní a střední etapou. Školní vzdělávací programy (ŠVP) se
18
nachází na školní úrovni a podle těchto programů se odvíjí vzdělávání na jednotlivých školách. ŠVP si kaţdá škola zpracovává sama, ale musí se drţet zásad daných v jednotlivých RVP. Školy mohou vyuţít i takzvaný Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů, který je k jednotlivým RVP vydáván. Rámcové i školní vzdělávací programy jsou veřejně přístupné dokumenty. [8]
Obr.1: Systém kurikulárních dokumentů [38, str. 5]
1.3.3 Úloha RVP a Vzdělávacích programů v procesu vzdělávání cyklistiky a cykloturistiky Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání je dokument, kterým se musí všechny mateřské školy řídit a platí od 1. září 2007. Tento dokument zahrnuje několik kapitol, podle kterých školky vytvoří ŠVP. V kapitole s názvem Vzdělávací oblasti se turistika zmiňuje v tématickém celku Dítě a jeho tělo, kde by měl pedagog rozvíjet mimo jiné lokomoční pohybové činnosti, nelokomoční pohybové činnosti a jiné činnosti, kam právě turistika patří. Cykloturistika se v předškolním prostředí nedá příliš uplatnit, v lepším případě můţe jít o pokus o cyklistiku na dopravním hřišti nebo na jiném bezpečném místě, a to například
při pořádání
školek v přírodě nebo v příměstských centrech.
U takto malých dětí je nutné dbát na výborný technický stav jízdního kola a
19
pouţívat co nejvíce prvků pasivní ochrany (helma, chrániče kloubů, rukavice atd.). [7] Dokument Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání je v platnosti od 1. 9. 2005, a to pro všechny základní školy, včetně těch, které vzdělávají ţáky s lehkým mentálním postiţením (upravuje příloha k RVP ZV), i pro víceletá gymnázia. Od roku 2005 došlo k několika změnám. Poslední změna byla provedena s účinností od 1.9.2010. RVP ZV zahrnuje několik vzdělávacích oblastí. Pro cykloturistiku je důleţitá vzdělávací oblast Člověk a zdraví, kde současně vzniká, více či méně, mezipředmětová vazba. Na prvním stupni se v souvislosti s turistikou a pobytem v přírodě jedná o přesun do terénu, chování v dopravních prostředcích při přesunu, chůzi v terénu atd. Na druhém stupni lze jiţ plánovat turistickou akci (cykloturistickou), přesun do terénu a uplatnění pravidel bezpečnosti silničního provozu v roli cyklisty nebo chodce a vypracování dokumentace z turistické akce. Předměty, u kterých je silná vazba k cykloturistice, jsou zejména zeměpis (orientace v terénu pomocí mapy, buzoly atd.), přírodopis (poskytnutí první pomoci, pozorování zvířat a určování jejich stop, rostlin, ochrana ţivotního prostředí), dějepis (historie vztahující se k dané lokalitě), chemie (chemické procesy v přírodě, vliv člověka na ţivotní prostředí), fyzika (jízda na kole, stavba tábora atd.). [28] Pro základní vzdělávání je stále platné vyučování podle vzdělávacích programů a jejich obsah určují čtyři dokumenty: Vzdělávací program základní škola, Vzdělávací program obecná škola 1. - 5. ročník a 6. – 9. ročník a Vzdělávací program národní škola. [28] Učivo pro vzdělávací program Základní škola se dělí na tři etapy (1. a 2., 3. – 5. a 6. – 9. ročník). Tématický celek Turistika a pobyt v přírodě popisuje podrobně jeho náplň. Základem pro všechny etapy je celkový pohled na vnímání turistiky jako zdravého ţivotního stylu, poznávání něčeho nového a rozvoj různých dovedností souvisejících s pobytem v přírodě. Pro 1. – 2. ročník je zařazena jízda na koloběţce (platí v případě, ţe byla turistika zařazena do tématického plánu konkrétní třídy), 3. – 5. ročník se setkává s výukou jízdy na kole zahrnující nasedání, sesedání, jízdu v přímém směru, zatáčení, odbočování, brţdění, zastavení (platí v případě, ţe byla turistika zařazena do tématického plánu
20
konkrétní třídy) a 6. – 9. ročník se setkává s cykloturistikou, konkrétně s jízdou na kole, horském kole, přesunem po trase mimo silnici a jako rozšiřující učivo je moţné zařadit jízdu obratnosti, jízdu ve skupině i na silnici. [28] Vzdělávací program Obecná škola je rozdělen na dva stupně 1. – 5. a 6. – 9. ročník. V prvním aţ pátém ročníku jízdu na kole a koloběţce školy provozují na víceúčelovém hřišti. Turistika a cyklistika je dále obsaţena v okruhu Hry a sport a zde se současně učí i pravidla silničního provozu. Turistika má i zájmovou formu s dotací 2 x 60 minut týdně. Na druhém stupni se koncepce programu téměř neliší od vzdělávacího programu základní školy. Cykloturistika je opět obsaţena v předmětu turistika a pobyt v přírodě a jízda na kole a na horském kole mimo silnici a v silničním provozu je omezena do 30 km. Znalost trasy, terénu a dopravních předpisů jsou jedny z poţadavků programu. Jako rozšiřující učivo k tělesné výchově si ţák můţe vybrat volitelný předmět Sport a pohybové aktivity zahrnující i různé druhy turistiky. [30,31] Vzdělávací program Národní škola má specificky nastavené vyučování jako školní den a činnosti se během dne logicky střídají a jsou přiřazovány ke známým předmětům pro lepší pochopení. Turistika a pobyt v přírodě jako jedna z činností v tělesné výchově popisuje jen zásady táboření, čtení turistické mapy, orientaci v přírodě, stavbu a rušení tábořiště, zacházení s noţem, pilou a sekyrou a chůzi v terénu do 20 km. Jízda na kole, která souvisí s cykloturistikou, je zmíněna aţ v dalších činnostech spolu se znalostí dopravních předpisů pro cyklisty a chodce a jiných aktivit. [29] Gymnaziální vzdělávání se od 1. září 2009 řídí dokumentem Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (dále jen RVP G), který vytvořil Výzkumný ústav pedagogický v Praze a na svých internetových stránkách dává k dispozici i dokument Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou (dále jen RVP GSP). Oba dokumenty schválilo Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky dne 24. července 2007. RVP G se svou koncepcí hodně podobá plánu základních škol a cykloturistikou se nějak zvlášť nezabývá ani v dokumentu RVP GSP. Turistika je opět zmíněna u předmětu tělesná výchova jako turistika a pobyt v přírodě. Turistická akce je zpravidla pořádána v předposledním ročníku (v 7. ročníku osmiletého nebo ve 3. ročníku čtyřletého
21
gymnázia), ale v pravomoci ředitele je moţné přesunout kurz do jiného ročníku. Tyto akce také souvisí s projekty školy a škola má moţnost si zvolit druh turistiky (cykloturistika, vodní turistika apod.). Výběr je většinou dán kvalifikací a zájmem zúčastněných pedagogů nebo materiálním vybavením školy (např. chata v cykloturisticky příhodné oblasti). [38, 39]
1.3.4 Bezpečnostní rizika a jejich eliminace v rámci RVP RVP
se
eliminací
bezpečnostních
rizik
konkrétně
nezabývá.
Systematickou výuku dopravních předpisů a teoretických znalostí techniky jízdy na kole a dalších činností souvisejících s cykloturistikou lze povaţovat za prevenci proti moţným nebezpečím, která vznikají během turistických akcí. Při jízdě v provozu na silnici jsou účastníci povinni dodrţovat zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Předpisy důleţité pro cyklisty najdeme v Oddílu 5 zvláštní ustanovení pro chůzi, jízdu nemotorových vozidel, jízdu na zvířeti a vedení a hnaní zvířat, konkrétně v kapitole jízda na jízdním kole pod paragrafy 57 a 58. Pro cykloturisty jsou rovněţ důleţité i další vybrané zákony a vyhlášky jako například zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, vyhláška č. 341/2002 Sb.
1.3.5 Role učitele v rámci RVP ve spojení s cykloturistikou Všichni učitelé, kteří mají zájem organizovat cykloturistiku na základních nebo středních školách v rámci RVP, by měli mít určitý stupeň kvalifikace k pořádání těchto akcí. Potřebnou kvalifikaci lze získat studiem oborů zaměřených na tělesnou výchovu na některé vysoké škole, kde je cykloturistika zařazena mezi povinné předměty. Pro lepší přehled uvádím informace o předmětech a profilech absolventů na vysokých školách v Českých Budějovicích, Brně a Praze.
22
Katedra tělesné výchovy a sportu na Jihočeské Univerzitě v Českých Budějovicích vyučuje cykloturistiku v předmětu Teorie a didaktika turistiky a sportů v přírodě. Způsob ukončení tohoto předmětu je formou zápočtu a výuka probíhá jako sedmidenní kurz. Cíl předmětu uvádí katedra na internetových stránkách informačního systému STAG takto: „Cílem předmětu je rozšířit praktické a teoretické znalosti z cykloturistiky, sportů v přírodě a dalších tělovýchovných aktivit v přírodním prostředí. Přesvědčit o společenské potřebě dalšího rozvoje uvedených aktivit v různých sférách společenského ţivota. Vzbudit zájem o začlenění těchto činností do vlastního způsobu ţivota. Formy turistiky a základy cykloturistiky, adaptační procesy na přírodní prostředí, turistické dovednosti, pohybové hry v přírodním prostředí, modifikované sportovní aktivity.“ [34] Předmět zahrnuje, podle výše zmíněné internetové stránky, pěší turistiku 8 hodin, cykloturistiku 12 hodin, táboření 12 hodin, drobné hry v přírodě 6 hodin, orientační běh 6 hodin, ekologické aspekty pobytu v přírodě 4 hodiny, obecné činnosti a dovednosti spojené s pobytem v přírodě 4 hodiny. Předpokladem
pro absolvování předmětu je dobrý zdravotní stav a
znalost jízdy na kole. Absolvent je způsobilý vést a řídit děti nebo dospělé při pohybových aktivitách v přírodě. [35] Tento kurz jsem úspěšně absolvoval v roce 2005 a na základě doškolení bylo moţné získat u členů katedry tělesné výchovy a sportu licenci instruktora cykloturistiky. Nyní, podle informací jednoho současného studenta, za poplatek 500 Kč získává stejnou licenci kaţdý absolvent bez nutnosti doškolení. Masarykova univerzita v Brně na Fakultě sportovních studií vyučuje předmět s názvem Cykloturistika, který musí absolvovat studenti z celkem 14 mateřských oborů. Předmět je ukončen zápočtem a kurz trvá 5 dní. Cíle a další informace o předmětu jsou uvedeny na internetových stránkách informačního systému Masarykovy univerzity. „Cíle předmětu: na konci tohoto kurzu bude student schopen: interpretovat teoretické znalosti cykloturistiky a cyklistiky, určit základní podmínky realizace cykloturistického zájezdu v oblasti, určit optimální trasu zájezdu vzhledem k fyzickým schopnostem klientů, analyzovat základní sloţky cykloturistiky, sestavit organizační plán cykloturistické akce, zhodnotit cykloturistickou akci po její realizaci“. [33]
23
Univerzita Karlova v Praze na Fakultě tělesné výchovy a sportu nabízí oborovou specializaci Sporty v přírodě, kde absolvent získá velmi cenné zkušenosti z mnoha kurzů a znalosti včetně cykloturistiky. Specializace Sporty v přírodě vystihuje anotace uvedená na internetových stránkách informačního studijního systému SIS: „Všestranná specializace pro všechny, kteří chtějí bezpečně vést a efektivně vyuţívat sporty a aktivity v přírodě k výchovným i rekreačním účelům ve školách, centrech volného času, občanských sdruţeních, aktivních cestovních kancelářích i v poradenských a tréninkových institucích. Program zahrnuje rozsáhlou praxi i teoretické zarámování prováděných aktivit i realizovaných programů.“ Splnění všech podmínek zaručuje získání licence cvičitel cykloturistiky. [32]
24
2. Cíl, výzkumné otázky a úkoly práce 2.1 Cíl práce Cílem práce je zjistit moţnosti začlenění cykloturistiky do procesu vzdělávání v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem a vytvořit návrh cykloturistického kurzu pro střední školy v oblasti Kutnohorska..
2.2 Výzkumné otázky Hlavní výzkumná otázka: Jaké postavení zaujímá cykloturistika v procesu vzdělávání u učitelů tělesné výchovy a studentů na středních školách v oblasti Kutnohorska? Další otázky: - Mají učitelé a studenti kladný vztah k cykloturistice? - Jaké jsou překáţky pro pořádání cykloturistických kurzů?
2.3 Úkoly práce K dosaţení cílů práce bylo nutné stanovit následující úkoly práce: 1) V teoretické části vymezit pojmy turistika a cykloturistika. 2) Prostudovat moţnosti RVP a sledovat, kde je cykloturistika zařazena. 3) Popsat stav výuky cykloturistiky na vybraných vysokých školách v České republice. 4) Výzkum na vybraných středních školách v oblasti Kutnohorska.
25
5) Uskutečnit polostrukturované rozhovory s učiteli, kteří mají v kompetenci pořádání turistických akcí. 6) Na základě polostrukturovaných rozhovorů s učiteli sestavit anketní dotazník pro studenty. 7) Provést výzkumné šetření. 8) Vyhodnotit anketní dotazníky a provést diskuzi. 9) Vytvořit návrh kurzu.
26
3. Metodika 3.1 Charakteristika zkoumaného souboru Práce se zaměřuje svým výzkumem na střední školy v oblasti Kutnohorska, a to jak na učitele tělesné výchovy, tak na jejich studenty. V oblasti Kutnohorska se střední školy nacházejí pouze ve dvou největších městech: Kutná Hora a Čáslav. V těchto městech jsou i střední odborná učiliště a některá jsme rovněţ zahrnuli do výzkumu. Polostrukturované rozhovory se uskutečňovaly přímo ve školách, kde dotyční učitelé působí. Anketní dotazníky určené studentům byly anonymní a vedení škol souhlasilo s jejich vyplněním a pouţitím výsledků v naší diplomové práci. Anketní dotazníky byly primárně určené studentům středních škol druhého nebo třetího ročníku a na víceletém gymnáziu pak sextě nebo septimě. Dotazníkové šetření jsme uskutečnili téměř na všech níţe uvedených školách kromě Vyšší odborné školy, Střední průmyslové školy a Obchodní akademie v Čáslavi. Polostrukturované rozhovory s učiteli tělesné výchovy proběhly na celkem osmi středních školách. Na jedné z nich byl uskutečněn polostrukturovaný rozhovor dokonce se třemi učiteli, ale pro nízkou kvalitu záznamu je třetí rozhovor
nepouţitelný.
Celkem
bylo
pořízeno
a
pouţito
devět
polostrukturovaných rozhovorů, z toho pouze se dvěma ţenami, a to ze Středního odborného učiliště v Čáslavi a z Církevního gymnázia sv. Voršily v Kutné Hoře. Učitelé odpovídali na patnáct připravených základních otázek a v některých případech samozřejmě vyplynuly během polostrukturovanáho rozhovoru i nějaké doplňující otázky. Témata výzkumných rozhovorů jsou součástí příloh. První ze zkoumaných škol byla Střední zemědělská škola v Čáslavi, která se nachází v ulici Sadová s číslem popisným 1234. Zřizovatel této příspěvkové organizace je Středočeský kraj na dobu neurčitou. Vlastníkem budovy je rovněţ zřizovatel. Kapacita školy je 400 ţáků a působí zde 20 učitelů. Pro studenty, kteří mají komplikované dojíţdění, slouţí domov mládeţe s kapacitou 310 lůţek, který ubytovává studenty nejen ze zemědělské školy, ale i z dalších středních škol a učilišť. Areál školy se nachází v oploceném lesoparku, který slouţí k relaxaci a také pro výuku odborných předmětů a tělesné výchovy. [21] Hlavní organizátor
27
všech kurzů v rámci tělesné výchovy pořádaných na škole je pouze jeden aprobovaný učitel. Ostatní učitelé, kteří vyučují tělesnou výchovu, nemají potřebnou aprobaci a mají minimum hodin. Polostrukturovaný rozhovor byl pořízen s hlavním učitelem tělesné výchovy (věk 27, délka praxe: 3 roky, aprobace: tělesná výchova). Další školou, která se stala předmětem zkoumání bylo Církevní gymnázium sv. Voršily (dále jen CG sv.Voršily, KH), které sídlí v ulici Jiřího z Poděbrad 288 ve městě Kutná Hora a je školskou právnickou osobou, která je zařazena do sítě škol MŠMT. Klášter sester voršilek je současně budovou školy. Sestry voršilky jsou také zřizovatelem této instituce (Českomoravská provincie Římské unie řádu svaté Voršily). Gymnázium zahájilo činnost v roce 1993 a poskytuje osmileté středoškolské vzdělání. [15] Na této škole jsem zaměstnancem od září 2010 jako učitel tělesné výchovy. Osobně mám na starosti nejvíce hodin tělesné výchovy a ostatní hodiny mají rozdělené moji kolegové, kteří jsou v tělesné výchově velmi zkušení s dlouhou praxí a právě s jedním z nich byl uskutečněn polostrukturovaný rozhovor. V současné době (2011) má tato škola v ŠVP uvedený pouze vodácký kurz, ale jiţ připravuji změnu, která by umoţňovala i pořádání případného cykloturistického kurzu. Polostrukturovaný rozhovor mi poskytla kolegyně (věk 42, délka praxe: 5 let, vzdělání: studuje na Fakultě tělesné kultury v Olomouci), která je vedoucí školního klubu a vyučuje tělesnou výchovu. Víceleté Gymnázium Jiřího Ortena v Kutné Hoře v ulici Jaselská 932 (dále jen GJO, KH) patří mezi školy s nejdelší tradicí na Kutnohorsku. Jedná se o příspěvkovou organizaci a zřizovatelem školy je Středočeský kraj. Škola má kapacitu 600 ţáků. [17] Na tomto gymnáziu působí několik učitelů tělesné výchovy. Celkem jsme oslovili tři pedagogy. První učitel: věk 35, délka praxe: 11 let, aprobace: tělesná výchova a matematika, druhý učitel: věk 36, délka praxe: 14 let, aprobace: tělesná výchova a biologie a třetí učitel: věk 51, délka praxe 23 let, aprobace: tělesná výchova a občanská výchova. Polostrukturovaný rozhovor s posledním učitelem bohuţel nebyl pouţit pro nízkou kvalitu záznamu na diktafonu.
28
V Kutné Hoře jsme dále zkoumali na Vyšší odborné škole, Střední průmyslové škole a Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky (dále jen VOŠ, SPŠ a JŠ, KH) se sídlem v ulici Masarykova 197, jejímţ zřizovatelem je Středočeský kraj. [23] Zde nám poskytl polostrukturovaný rozhovor velice zkušený učitel a sluţebně nejstarší (věk 70, délka praxe: 38 let, aprobace: tělesná výchova). Čáslavské Gymnázium má také mnohaletou tradici a spolu se Střední odbornou školou pedagogickou (dále jen Gym a SOŠPg, Čáslav), která vznikla jako nový typ vzdělávání ve školním roce 1975 /1976, tvoří jednu školu. Budova je v ulici Masarykova 248. Zřizovatelem je Středočeský kraj. O polostrukturovaný rozhovor jsme poţádali učitele (věk 41, délka praxe: 15 let, aprobace: tělesná výchova a matematika), na kterého nám dalo kontakt vedení školy, kde vyučuje. [16] Polostrukturovaný rozhovor i dotazníkové šetření bylo pořízeno i na Středním odborném učilišti dopravním (dále jen SOUD, Čáslav) v Čáslavi se sídlem v ulici Aug. Sedláčka. Škola je příspěvkovou organizací a její zřizovatel je Středočeský kraj. Škola působí téměř šedesát let ve výuce auto oborů. V současné době nabízí jeden maturitní obor. [19] Učitel tělesné výchovy (věk 32, délka praxe: 8 let, aprobace: tělesná výchova a biologie) nám ochotně odpověděl na připravené otázky. Střední odborné učiliště (dále jen SOU Čáslav) nacházející se v ulici Ţiţkovo nám.75 v Čáslavi je příspěvková organizace zřizovaná Středočeským krajem. Studenti se zde vzdělávají v potravinářských, zemědělských a technických oborech. Kapacita školy činí 414 ţáků. Zajímavý polostrukturovaný rozhovor nám na této škole poskytla učitelka tělesné výchovy (věk 55, délka praxe: 28 let, aprobace: tělesná výchova a branná výchova). Poslední školou, kde byl pořízen pouze rozhovor, byla Vyšší odborná škola, Střední průmyslová škola a Obchodní akademie v Čáslavi (dále jen VOŠ, SPŠ a OA Čáslav) v ulici Přemysla Otakara II. 938. Jde opět o příspěvkovou organizaci zřizovanou Středočeským krajem. Kapacita na střední škole je 500 a na vyšší odborné škole 310 ţáků. Škola má k dispozici i vlastní domov mládeţe. [19]
29
Na otázky nám odpovídal učitel tělesné výchovy (věk 35, délka praxe: 9 let, aprobace: tělesná výchova a chemie).
3.2 Metody získávání informací Data důleţitá pro diplomovou práci jsme získávali pomocí metody dotazníkové a polostrukturovaného rozhovoru. Vytvoření anketního dotazníku pro studenty středních škol na Kutnohorsku předcházelo několik polostrukturovaných rozhovorů s učiteli tělesné výchovy s předem připravenými otázkami a celý polostrukturovaný rozhovor byl s jejich souhlasem zaznamenán na diktafon (mobilní telefon Nokia E51) a poté přepsán. Dotazníkovou metodu označuje Chrástka ve své knize (2007) jako velmi často pouţívanou metodu v pedagogickém výzkumu a dotazník, někdy téţ anketu, tvoří soustava předem připravených a promyšlených otázek. Dotazník má i svoje nevýhody, jako například nevystihuje, jací respondenti skutečně jsou. Existuje několik druhů poloţek v dotazníku, různé formy poţadované odpovědi a poloţky zjišťující fakta, znalosti nebo vědomosti, mínění, postoje a motivy. Konstrukci dotazníku ve finální podobě by měly hlavně tvořit poloţky jasné a srozumitelné, jednoznačně formulované otázky a celý anketní dotazník by neměl být příliš rozsáhlý. Náš anketní dotazník tvořilo dvacet pět otázek, které měly formu, jak otevřenou, tak uzavřenou. S podmínkami vyplňování jsme vţdy studenty předem seznámili. Grafické vyhodnocení anketního dotazníku bylo vytvořeno v programu Microsoft Excel, který je součástí kancelářského balíku Microsoft Office XP.
30
4. Výsledky práce a diskuze 4.1 Výsledky kvalitativní části výzkumu První otázkou jsme zjišťovali, jestli školy jezdí na cykloturistické kurzy. Na ţádné škole není výhradně cykloturistický kurz a pouze na dvou (GJO, KH a VOŠ, SPŠ a JŠ, KH) je v kombinaci s pěší turistikou, a to pořádaný nepravidelně. Na jedné škole zatím cykloturistické kurzy plánují. Ve druhé otázce jsme se ptali, které jiné turistické kurzy ve škole pořádají. Vodácký kurz pořádají na všech středních školách kromě dvou oslovených středních odborných učilišť. Na těchto učilištích provozují jen okrajově pěší turistiku v rámci adaptačního kurzu (SOUD, Čáslav) nebo sportovního dne (SOU, Čáslav). Třetí otázka měla zjistit, na jaký druh školních výletů nebo kurzů nejraději oslovený učitel jezdí nebo který by chtěl zařadit. Učitelé mají nejraději a chtěli by zařadit zejména vysokohorskou turistiku (GJO, KH a CG, KH) a cykloturistiku v kombinaci s pěší (GJO, KH, a VOŠ, SPŠ, a OA, Čáslav). A na učilištích vodní turistiku. Čtvrtá otázka zjišťovala, zda mohou studenti vyjádřit svůj názor v otázce výběru turistické akce. Na většině škol, které kurzy pořádají, mají studenti moţnost výběru minimálně ze dvou moţností, ale i tak je výběr ovlivněn učiteli a vedením školy. Na Gym. a SOŠPg, Čáslav, je nabídka omezena jen na vodní turistiku v kombinaci s pěší a z časových důvodů nepočítají zařadit další. V páté otázce jsme zjišťovali, jaké jsou podle učitelů největší překáţky při pořádání cykloturistických kurzů. Jednoznačně převaţovaly odpovědi, které se týkaly bezpečnosti, materiální vybavenosti, ale také dopravy, financí, malého zájmu nebo lenosti u studentů. Šestá otázka se týkala bezpečnostních rizik - zda je moţné je nějakým způsobem eliminovat. Většina učitelů vidí předcházení rizik v dobré organizaci podle předpisů a ve výběru vhodné lokality s minimálním provozem. Zmíněn byl i výborný technický stav u jízdních kol studentů a pouţití prvků pasivní ochrany (helmy, reflexní oblečení).
31
Sedmá otázka byla zaměřena také na bezpečnost. „Jsou ostatní turistické akce méně nebezpečné?“ Většina učitelů povaţuje všechny turistické akce za rovnocenné z hlediska bezpečnosti, protoţe kaţdá akce má svá specifická rizika a nelze je příliš srovnávat. Někteří uvedli jako méně nebezpečné vodní turistiku (SZeŠ, Čáslav), pěší turistiku (CG sv. Voršily, KH) a jeden z učitelů cykloturistiku označil za nejvíce nebezpečnou (SOUD, Čáslav). V pořadí osmá otázka měla zjistit, jestli je cyklistika nebo cykloturistika nějakým způsobem zařazena do výuky tělesné výchovy nebo zda škola nabízí zájmový krouţek. Pouze jediná škola (CG sv. Voršily, KH) nabízí studentům alespoň zájmový krouţek ve školním klubu, ale není o něj velký zájem. V pravidelné výuce není jízda na kole zahrnuta na ţádné škole. Na jedné škole (VOŠ, SPŠ a OA, Čáslav) dotázaný tělocvikář zmínil připravovaný projekt, který by měl cykloturistiku podpořit, a to v mezipředmětové vazbě, ale s podrobnostmi zatím nebyl seznámen. Gymnázium Jiřího Ortena v Kutné Hoře cykloturistiku uplatňuje během projektu „Týden za školou“. Na SOUD, Čáslav, se ubírají trochu jiným směrem a připravují na příští rok krouţek motokrosu v souvislosti s nově otevíraným oborem zaměřeným na motocykly. Devátá otázka byla spíše doplňující k předchozí otázce. Pokud byla odpověď negativní, následovala otázka na důvod. Důvod byl většinou zmíněn jiţ u osmé otázky a týkal se časových důvodů, malého počtu učitelů vykonávajících dozor, neochoty dětí, špatných podmínek v okolí školy – absence cyklotras bez provozu. U desáté otázky jsme se dotazovali na oblíbenost jízdy na kole u studentů. Nikdo z učitelů tento zájem nemá zmapovaný, ale na čtyřech školách (SZeŠ, Čáslav, VOŠ, SPŠ a OA, Čáslav, SOUD, Čáslav a Gym. a SOŠPg, Čáslav) se domnívají, ţe cyklistika oblíbená je, ve třech případech pochybují o oblíbenosti (GJO, KH, CG sv. Voršily a VOŠ,SPŠ a JŠ, KH) a na jedné se spíše kloní k názoru, ţe jde o záleţitost módních trendů (SOU, Čáslav) a není zde představa. Některé školy cyklistiku alespoň podporují instalovanými stojany na kola a v jednom případě i uzamykatelným přístřeškem (Gym. a SOŠPg, Čáslav). Jedenáctá otázka byla zaměřena na skutečnost, které sporty nebo činnosti při tělesné výchově jsou podle učitelů u studentů nejvíce oblíbené. Nejvíce byl
32
zmíněn florbal a fotbal. Obecně potom míčové hry. V jednom případě softbal u dívek (VOŠ, SPŠ a OA, Čáslav) a na jiné škole i atletika (CG sv. Voršily, KH). U dvanácté otázky byla odpověď většinou stručná. Vztah k cykloturistice má kladný osm učitelů a pouze jeden ji nevyhledává. V tomto jediném případě hraje roli moţná i věk (70 let) dotázaného učitele. Otázkou čtrnáct jsme si udělali představu, jak jdou učitelé příkladem studentům tím, jestli nosí helmu při jízdě na kole. Z devíti dotázaných tělocvikářů jich helmu nosí šest, jeden pouze při delších vyjíţďkách (CG sv. Voršily, KH) a ve dvou případech helmu nenosí nikdy (SZeŠ, Čáslav a VOŠ,SPŠ a JŠ, KH). Poslední patnáctá otázka byla zaměřena na oblíbenost cykloturistiky během dovolené. Nikdo cykloturistiku vysloveně nezavrhuje během svého volna, aţ na jednoho nejstaršího dotázaného učitele.Všichni jezdí spíše nepravidelně a mezi největší překáţky patří především rodinné záleţitosti jako malé děti nebo v jednom případě neochota partnera (CG sv. Voršily). Největší nadšení z cykloturistiky projevila paní učitelka ze SOU, Čáslav, která pořádá rodinné putovní výlety na kole. Mezi doplňující otázky patřilo zmínění nějaké zajímavé lokality, popřípadě způsob převozu kola. Nejoblíbenější lokality jsou pro dotázané učitele zejména horské oblasti jako například Šumava (SZeŠ, Čáslav), Orlické Hory (SOUD, Čáslav), ale také oblast Moravy (Pálava, Lednicko - valtický areál) (GJO, KH, a Gym. SOŠPg, Čáslav). Ze zahraničních zájezdů bylo zmíněno Norsko a Francie, které organizuje cestovní kancelář (GJO, KH).
4.2 Výsledky kvantitativní části výzkumu Celkem bylo vyplněno 175 anketních dotazníků a stejný počet jsme zahrnuli do výsledků práce. U některých otázek, pokud byla odpověď „ne“, mohl dotazovaný pokračovat pouze na další odkazovanou otázku. V několika případech nebyly některé otázky vůbec vyplněny a v otevřených otázkách se vyskytly ojediněle i nevhodné aţ vulgární odpovědi, které jsme samozřejmě ignorovali. Na začátku anketního dotazníku kaţdý student vyplnil údaje o škole, věku, třídě a pohlaví. Na všech uvedených školách byli studenti velmi ochotní a vedení velmi vstřícné, a proto mohly být anketní dotazníky rozdány celkem do 7 škol.
33
Nejlepší příleţitost oslovit studenty byla na Gym. a SOŠPg Čáslav, kde se podařilo získat 42 vyplněných anketních dotazníků, dále na GJO KH 31 anketních dotazníků, SZeŠ Čáslav 30 anketních dotazníků,
SOU dopravní Čáslav 29
anketních dotazníků, VOŠ, SPŠ a JŠ KH 28 anketních dotazníků, CG sv. Voršily KH 8 anketních dotazníků a na SOU Čáslav bylo vyplněno 7 anketních dotazníků. V grafu je znázorněn procentuální podíl jednotlivých škol (viz Obr. 2).
Podíl jednotlivých škol v dotazníkovém šetření
VOŠ, SPŠ a JŠ, KH 16%
CG sv. Voršily, KH 5%
GJO, KH 18%
SZeŠ, Čáslav 17% SOU, Čáslav 4%
Gym. a SOŠPg, Čáslav 23%
SOU dopravní, Čáslav 17%
Obr. 2: Podíl jednotlivých škol v dotazníkovém šetření. Nejvíce dotázaných studentů bylo ve věku 18 let (63 studentů), pak následoval věk 17 (43 studentů), věk 16 (24 studentů), věk 19 (13 studentů), věk 15 (6 studentů) věk 20 (4 studenti) a věk 21 a 22 (po 1 studentovi). Na obrázku je věkové sloţení uvedené v procentech (viz Obr. 3).
34
Věkové sloţení dotazovaných studentů 22 let 1% 21 let 1%
15 let 3%
20 let 2% 16 let 14%
19 let 7%
17 let 25% 18 let 47%
Obr. 3: Věkové sloţení dotazovaných studentů. Do výsledků práce byli zahrnuti muţi i ţeny dohromady. Ţeny byly zastoupeny o něco méně, coţ se určitě projevilo na vyhodnocení, ale rozdíl nebyl tak výrazný. Ţeny tvořily 75 a muţi 100 dotázaných. Graf ukazuje poměr mezi pohlavími v procentech (viz Obr. 4).
Poměr dotazovaných ţen a muţů
Ţeny 43% Muţi 57%
Obr. 4: Poměr dotázaných ţen a muţů V první otázce jsme se studentů ptali, jaké sportovní činnosti provozují nejraději i mimo školu. Výčet aktivit je velmi rozmanitý. Pro studenty, kteří nesportují, bylo moţné zakrouţkovat i moţnost „ţádné“, kterou označilo 9 dotázaných. Velmi potěšující pro náš výzkum je skutečnost, ţe cyklistice nebo jízdě na kole se věnuje
35
nejvíce respondentů. Další sporty jsou zastoupeny výrazně méně, kromě fotbalu. Četnost uvedení u jednotlivých sportovních činností je znázorněn na Obr. 5.
Nejraději provozované sportovní činnosti i mimo školu ţádné
9 60
cyklistika fotbal
47
florbal
30 27
plavání běh
24
lyţování
22 19
posilování in line brusle
15
volejbal
14
zumba
12
hokej
12
tenis
11
tanec
10
pěší turistika
10
basketbal
10
bruslení
8
squash
5
jízda na koni
5
motokros
4
gymnastika
4
aerobic
4
míčové hry
3 0
10
20
30
40
50
60
70
Obr. 5: Nejraději provozované sportovní činnosti i mimo školu. Druhá otázka měla zjistit nejoblíbenější sportovní činnosti při hodinách tělesné výchovy. Většina učitelů, se kterými byl pořízen polostrukturovaný rozhovor, víceméně odhadla výsledek správně, a to ţe mezi nejoblíbenější sporty patří fotbal a florbal. Ţádnou oblíbenou sportovní činnost označilo 20 studentů. Seznam sportů a hodnota uvedení v této otázce ukazuje graf (viz Obr. 6).
36
Nejraději provozované sportovní činnosti při hodinách tělesné výchovy
ţádné
20
fotbal
57 45
florbal volejbal
27
basketbal
25
gymnastika
16
posilování
14
míčové hry
14
atletika
11
baseball a softball
9
házená
6
stolní tenis
6
ringo
4
aerobik
4
soft tenis
3
trampolíny
2
nohejbal
2
frisbee
2 0
10
20
30
40
50
60
Obr. 6: Nejraději provozované sportovní činnosti při hodinách tělesné výchovy. Třetí otázkou jsme zjišťovali, zda mají středoškoláci přehled o turistických kurzech, které pořádá jejich škola. Z anketních dotazníků vyplynulo, ţe mladší se o kurzy příliš nezajímají a přehled mají starší studenti, kterých se kurzy aktuálně týkají. V grafu jsou odpovědi vyjádřené v procentech (viz Obr. 7).
37
Máte přehled o turistických kurzech pořádaných vaší školou?
ano, mám 49%
ne, nemám 51%
Obr. 7: Přehled o kurzech pořádaných školou. Dále jsme ve čtvrté otázce ptali, zda by měla škola nabídku turistických kurzů rozšířit. Pro ty, kteří v předchozí otázce odpověděli „Ne, nemám“ se v této otázce nabízela odpověď „nevím“, ale přesto někteří odpovídali „ano, mám“ nebo „ne, nemám“ aniţ by věděli, jaká je aktuální nabídka turistických kurzů, coţ svědčí o tom, ţe občas někdo při odpovídání příliš nepřemýšlel. Těsná většina zájem o rozšíření má (viz Obr. 8).
Měla by škola nabídku turistických kurzů rozšířit?
nevím 42%
ano 45% ne 13%
Obr. 8: Měla by škola nabídku turistických kurzů rozšířit? Pátá otázka sledovala, jestli mají studenti vůbec zájem o vícedenní turistické kurzy. Ve velké většině zájem mají a tuto moţnost označilo 115, pouhých 36 zájem nemá a 24 dotázaných si není jistá svou účastí a označili odpověď „nevím“.
38
Tato otázka jen dokazuje, ţe má rozhodně cenu turistické kurzy pořádat, i kdyţ se najde určitá část, která pobyt v přírodě bohuţel nevyhledává (viz Obr. 9).
Zájem o vícedenní turistické kurzy
nevím 14% ne, nemám 21% ano, mám 65%
Obr. 9: Zájem o vícedenní turistické kurzy. Šestá otázka zkoumala, jaký druh turistiky dotazovaní preferují. Výsledek není pro cykloturistiku příliš dobrý, i kdyţ v otázce číslo 1 uvedlo cyklistiku nejvíce studentů. Nejoblíbenější je tedy vodní turistika, označilo jí 88 dotázaných a za ní následovala v dalším pořadí lyţařská (80 dotázaných), pěší (60 dotázaných), cykloturistika (62 dotázaných) a vysokohorská turistika (29 dotázaných). Prostor jsme dali i pro méně tradiční druhy turistiky poloţkou „jiné (uveďte které)“, tuto moţnost vyuţilo minimum studentů. Uvedli pouze dva další druhy, a to mototuristika (2 dotázaní) a hipoturistika neboli turistika na koni (2 dotázaní) (viz Obr. 10)
39
Preferovaný druh turistiky mototuristika 1% cykloturistika 19%
hipoturistika 1% vodní 26%
vysokohorská 9%
pěší 20%
lyţařská 24%
Obr. 10: Preferovaný druh turistiky Otázka číslo sedm se zaměřila na zjištění, zda jednotlivé druhy turistiky kombinovat či nikoliv. Pokud student zakrouţkoval volbu „ano, kombinovat“ (označilo 91 dotázaných), byl vyzván, aby pokračoval v podotázce, kde bylo uvedeno pět vzorových kombinací, ze kterých si mohl vybrat jednu nebo i více odpovědí. Moţnost „ne, nekombinovat“ uvedlo 63 dotázaných a odpověď „nevím“ vyuţilo jen 20 studentů. Základní vyhodnocení otázky je uvedeno v procentech (viz Obr. 11) a výsledek podotázky níţe (viz Obr. 12), kde největší ohlas získala kombinace vodní a pěší turistiky (35 dotázaných) a o něco méně cykloturistika a pěší turistika (27 dotázaných).
Kombinovat nebo nekombinovat nevím 11%
ne, nekombinovat 36%
ano, kombinovat 53%
Obr. 11: Kombinovat nebo nekombinovat
40
Výběr kombinací cyklo + vodní 17%
vodní + vysokohorská 13%
vodní + pěší 34%
cyklo + vysokohorská 9%
cyklo + pěší 27%
Obr. 12: Výběr kombinací Zájem o zařazení cyklistiky do pravidelné výuky jsme zjišťovali v osmé otázce. Z velmi vyrovnaných počtů odpovědí u dvou moţností „ano“ (uvedlo 85 dotázaných) a „ne“ (uvedlo 89 dotázaných) nelze jednoznačně určit na základě zájmu, zda výuku na Kutnohorsku zavést či nikoliv (viz Obr 13).
Zájem o cyklistiku ve výuce
ano 49%
ne 51%
Obr. 13: Zájem o cyklistiku ve výuce Následující devátá otázka byla spíše doplňující k předchozí a moţnost odpovídat měli pouze ti, kteří označili v osmé otázce volbu „ano“, tedy měli zájem o pravidelnou výuku cyklistiky ve škole. Výběr byl omezený čtyřmi moţnostmi, největší zájem by měli studenti o zlepšení fyzické kondice (34 dotázaných) a o něco méně bylo označeno být v přírodě (29 dotázaných), opustit budovu školy (24
41
dotázaných) a samotná jízda kole by se líbila nejméně studentům (19 dotázaných). Graf vyjadřuje zastoupení jednotlivých odpovědí v procentech (viz Obr. 14).
Co by se Vám na výuce cyklistiky líbilo?
opustit budovu školy 23%
zlepšení fyzické kondice 32%
být v přírodě 27%
jízda na kole 18%
Obr. 14: Co by se Vám na výuce cyklistiky líbilo? Větší podporu cyklistiky od školy (zájmový krouţek) v desáté otázce by uvítalo 84 studentů a 89 dotázaných by takovou aktivitu školy nevyuţilo. Opět nelze ţádné škole na Kutnohorsku jednoznačně doporučit zavedení takového krouţku. Pravděpodobně by zájem na základě výsledků nebyl příliš velký. Graficky je to znázorněno v procentech (viz Obr 15).
Uvítali byste od školy větší podporu cyklistiky nebo c
y
k
l
o
t
u
r
i
s
t
i
k
y
?
ano 49%
ne 51%
Obr. 15: Uvítali byste od školy větší podporu cyklistiky nebo cykloturistiky?
42
V jedenácté otázce jsme se ptali, jestli dotazovaní studenti někdy absolvovali kurz nebo výlet na kole v rámci školy. V případě, ţe odpověď byla „ano“ (uvedlo 25 dotázaných), mohli připsat místo a počet dní, ale ne kaţdý toto uvedl. Místa, která se objevila napsaná v anketním dotazníku, byla Kutná Hora (2 dny), Kladruby (5 dní), Bylany (1 den) a Šumperk (7 dnů). Naprostá většina se takového výletu či kurzu nikdy neúčastnila a odpověď ne označilo 145 studentů (viz Obr 16).
Účast na kurzu nebo výletě na kole v rámci školy
ano 15%
ne 85%
Obr. 16: Účast na kurzu nebo výletě na kole v rámci školy. Dvanáctá otázka byla pro náš výzkum také důleţitá, ale z otázky číslo 1 uţ bylo zřejmé, ţe na kole jezdí většina dotázaných, coţ se potvrdilo a na jednoduchou otázku, jestli studenti jezdí na kole, odpovědělo „ano“ 160 studentů a moţnost „ne“ označilo 13 studentů a ti byli z této otázky odkázáni téměř na úplný konec anketního dotazníku, protoţe nemohli objektivně posoudit další zkoumané skutečnosti. Graficky zpracováno v procentech (viz Obr. 17).
43
Jezdíte na kole?
ne 8%
ano 92%
Obr. 17: Jezdíte na kole? Abychom zjistili, jak jsou na tom studenti na Kutnohorsku s vybavením, ptali jsme se, zda mají vlastní jízdní kolo. Jízdním kolem disponuje 147 respondentů a 9 studentů kolo nemá a musí si ho půjčovat. V grafu vyjádřeno v procentech (viz Obr 18).
Máte vlastní jízdní kolo?
ne 6%
ano 94%
Obr. 18: Máte vlastní jízdní kolo? Logicky navazující otázka, v pořadí čtrnáctá, měla upřesnit, na jakém druhu kola dotázaní jezdí. Výsledek nebyl nijak překvapující, horské kolo (MTB) provozuje
44
většina (85 dotázaných), další nejčastější odpověď byla „trekingové“ (38 dotázaných), „silniční“ (29 dotázaných) a na freestylovém kole jezdí nejméně studentů (11 dotázaných). Moţnosti označit „jiné“ vyuţili jen 3 studenti a jednalo se spíše o kuriózní druhy jako „ukrajina“ (2 dotázaní) a „skládačka“ (1 dotázaný). Odpovědi jsou rovněţ uvedené v grafu (viz Obr. 19).
Na jakém druhu kola jezdíte? freestylové 7%
jiné 2%
silniční 1
7
%
trekingové 23%
horské (MTB) 51%
Obr. 19: Na jakém druhu kola jezdíte? Otázkou číslo patnáct jsme zjišťovali pouţívání helmy při jízdě na kole. Helmu nenosí 60 dotázaných, nosí 52 a občas 47 dotázaných (viz Obr. 20).
Jezdíte na kole s helmou?
ano 33%
ne 37%
občas 30%
Obr. 20: Jezdíte na kole s helmou?
45
Další, šestnáctá otázka, rozhodně potvrdila oblíbenost kola z hlediska pouţívání jakoţto dopravního prostředku a i to, ţe kolo při různém dojíţdění plní svou funkci.103 dotázaných se běţně na kole dopravuje, 55 však nikoliv (viz Obr. 21).
Vyuţíváte kolo jako dopravní prostředek?
ne 35% ano 65%
Obr. 21: Vyuţíváte kolo jako dopravní prostředek? Sedmnáctá otázka vyţadovala od studentů zamyšlení nad tím, kolik času průměrně stráví jízdou na kole během jednoho týdne mimo zimní období. Nejvíce, 48 dotázaných, tráví týdně na kole 1 – 2 hodiny, 37 dotázaných označilo poloţku „nevím“ a dále moţnosti „půl hodiny“ 24 respondentů, 5 – 6 hodin a více jak 7 shodně 12 studentů (viz Obr. 22).
Kolik času průměrně strávíte jízdou na kole během jednoho týdne?
půl hodiny 15%
nevím 23%
více jak 7 hodin 8% 5-6 hodin 8%
1-2 hodiny 30% 3-4 hodiny 16%
Obr. 22: Kolik času průměrně strávíte jízdou na kole během jednoho týdne?
46
V osmnácté otázce nás zajímalo, kolik studentů se věnuje cykloturistice během letních prázdnin. Této činnosti se věnuje 125 dotázaných a 30 studentů cykloturistiku přes prázdniny nevyhledává (viz Obr. 23).
Provozujete cykloturistiku během letních prázdnin? ne 19%
ano 81%
Obr. 23: Provozujete cykloturistiku během letních prázdnin? V devatenácté otázce jsme se ptali, jak často během celého roku jezdí studenti na kole. Vybírat mohli celkem z pěti moţností s různými hodnotami četností za jeden měsíc. Zimní období nebylo bráno v úvahu. Nejvíce respondentů označilo moţnost „1 – 3x měsíčně (46 dotázaných), dále následovaly odpovědi v sestupném pořadí „4 – 6x měsíčně“ (44 dotázaných), „7 – 9x měsíčně“ (37 dotázaných), „více jak 12x měsíčně“ (18 dotázaných) a „10 – 12x měsíčně“ (17 dotázaných) (viz Obr. 24).
Jak často během celého roku jezdíte na kole? více neţ 12x měsíčně 11%
1-3x měsíčně 29%
10-12x měsíčně 10%
7-9x měsíčně 23%
4-6x měsíčně 27%
Obr. 24: Jak často během celého roku jezdíte na kole?
47
Pro náš výzkum bylo také důleţité zjistit, jaký druh povrchu nejvíce vyhovuje. Ke kaţdému uvedenému druhu povrchu se měli studenti vyjádřit a vybírat mohli ze čtyř odpovědí u kaţdé poloţky. Silniční povrch vyhovuje 96 dotázaným, spíše vyhovuje 40 dotázaným, spíše nevyhovuje 14 dotázaným a nevyhovuje 3 dotázaným (viz Obr. 25).
Jak vyhovuje silniční povrch. spíše nevyhovuje 9%
nevyhovuje 2%
spíše vyhovuje 26% vyhovuje 63%
Obr. 25: Jak vyhovuje silniční povrch. Zpevněná cesta vyhovuje 102 dotázaným a je nejoblíbenější, spíše vyhovuje 38 dotázaným, spíše nevyhovuje 6 dotázaným a nevyhovuje 1 dotázanému (viz Obr. 26).
Jak vyhovuje zpevněná cesta? spíše nevyhovuje 4%
nevyhovuje 1%
spíše vyhovuje 26%
vyhovuje 69%
Obr. 26: Jak vyhovuje zpevněná cesta?
48
Lesní nebo polní cesta vyhovuje 71 dotázaným, spíše vyhovuje 44 dotázaným, spíše nevyhovuje 25 dotázaným a nevyhovuje 8 dotázaným (viz Obr. 27).
Jak vyhovuje lesní nebo polní cesta?
spíše nevyhovuje 17%
nevyhovuje 5%
vyhovuje 48%
spíše vyhovuje 30%
Obr. 27: Jak vyhovuje lesní nebo polní cesta? Poslední poloţkou ve dvacáté otázce byl „terén“ a obliba uţ nebyla tak jednoznačná. Tento druh povrchu vyhovuje 47 dotázaným, spíše vyhovuje 32 dotázaným, spíše nevyhovuje 40 dotázaným a nevyhovuje 29 dotázaným (viz Obr 28).
Jak vyhovuje terén?
nevyhovuje 20%
vyhovuje 31%
spíše nevyhovuje 27%
spíše vyhovuje 22%
Obr. 28: Jak vyhovuje terén?
49
Dvacátou první otázkou jsme se ptali, jaký profil trati studentům vyhovuje. Nejméně ţádaný je kopcovitý profil (4 dotázaní), ale na druhou stranu moţnost „je mi to jedno“ zakrouţkovalo 45 dotázaných. Rovinatý získal 50 hlasů a nejatraktivnější je pro většinu studentů mírně kopcovitý (56 dotázaných) (viz Obr. 29).
Jaký profil trati studentům vyhovuje?
je mi to jedno 29%
kopcovitý 3%
rovinatý 32%
mírně kopcovitý 36%
Obr. 29: Jaký profil trati studentům vyhovuje? „S kým jezdíte na kole nejčastěji?“ tak zněla další, dvacátá druhá otázka. K dispozici zde byly 4 moţné odpovědi. S rodinnými příslušníky jezdí nejčastěji 37 dotázaných, s kamarády nejvíce, a to 98 dotázaných, s přítelem nebo s přítelkyní 26 dotázaných, sám nebo sama 48 dotázaných a s někým jiným uvedl pouze 1 dotázaný (viz Obr 30).
S kým jezdíte na kole nejčastěji?
sám 23%
s někým jiným 0%
s přítelem/kyní 12%
s rodinnými příslušníky 18%
s kamarády 47%
Obr. 30: S kým jezdíte na kole nejčastěji?
50
Ve dvacáté třetí otázce jsme se ptali na názor, jaké jsou podmínky pro cyklistiku v místě školy a jejím okolí. Odpověď mohli označit i ti, co ve dvanácté otázce uvedli, ţe na kole nejezdí. 79 dotázaných si myslí, ţe podmínky jsou dobré, 45 špatné a 50 nedokázalo posoudit a zakrouţkovalo „nevím“ (viz Obr. 31).
Podmínky pro cyklistiku v místě školy a jejím okolí
nevím 29%
dobré 45%
špatné 26%
Obr. 31: Podmínky pro cyklistiku v místě školy a jejím okolí Ne kaţdý můţe všechen volný čas věnovat cyklistice a existují různé důvody a překáţky. Co nejvíce středoškoláky v provozovaní cyklistiky omezuje, jsme se snaţili zjistit v otázce dvacet čtyři. Velká část uvedla nedostatek volného času (101 dotázaných) nebo „jiné zájmy“ (82 dotázaných). Přítel nebo přítelkyně (4 dotázaní), rodiče (3 dotázaní) uvedlo minimum respondentů. Zdraví, asi nejzávaţnější důvod, přece jen uvedli 2 dotázaní (viz Obr 32).
Co nejvíce omezuje v provozování cyklistiky? zdraví 1% jiné zájmy 43%
přítelkyně 2%
nedostatek volného času 52% rodiče 2%
Obr. 32: Co Vás nejvíce omezuje v provozování cyklistiky?
51
Poslední, dvacátá pátá otázka, měla celý anketní dotazník uzavřít a ujasnit situaci, co se studentům na cyklistice líbí a co nelíbí. Zde byl ponechán velký prostor k vyjádření. Bohuţel ne kaţdý toho vyuţil, ale i přesto jsme získali potřebné informace. Výsledkem je opravdu dlouhý výčet, jak kladných tak záporných ohlasů k cyklistice. Nejvíce se studentům líbí příroda a nejvíce zastoupená negativní odpověď byla „námaha“. Všechny odpovědi jsou přehledně zpracovány v grafu (viz Obr. 33 a Obr. 34)
Co se Vám na cyklistice líbí? příroda
68
zlepšení kondice
48
čerstvý vzduch
23
relaxace - odreagování
20
pohyb
13
poznávání nových míst
12
kontakt s přáteli
10
rychlost - jízda z kopce
10
ţáţitky - zábava
9
rychlý přesun
8
dopravní prostředek
8
Nízké náklady
7
volnost
6
dostupnost s kolem
5
dobrý pocit
5
adrenalin
4
ekologie
3
vítr ve vlasech
3
zdraví
3
moţnost přemýšlet
3
terén
1
zpevnění vazů
1
poslech hudby
1 0
10
20
Obr. 33: Co se Vám na cyklistice líbí?
52
30
40
50
60
70
80
Co se Vám na cyklistice nelíbí? námaha
33
provoz
15
otlaky a bolest
13
počasí
12
kopce
10
bezpečnost
9
auta
7
helma
6
čas
6
technika a servis
5
málo cyklostezek
5
malá rychlost
4
cena kol a vybavení
4
díry na silnici
4
terén
3
hmyz
2
alergie
2
oblečení
1
technická náročnost
1
krádeţe
1
celkově cyklistika
1
malý komfort
1
není cítit benzín
1 0
5
10
Obr. 34: Co se Vám na cyklistice nelíbí?
53
15
20
25
30
35
4.3 Diskuze Výzkum probíhal prakticky bez problémů a vznikl v poměrně krátkém časovém horizontu, a to díky pečlivé přípravě a intenzivnímu jednání zpočátku s vedením školy a poté s učiteli tělesné výchovy. Všechny kontakty na jednotlivé školy byly získány z jejich internetových prezentací, kde nám poté předali většinou telefonní čísla nebo emailové adresy na konkrétní osoby. S kaţdým učitelem jsme se dohodli na přesném datu a čase naší schůzky. Všechny polostrukturované rozhovory probíhaly přímo ve škole, kde dotyční učitelé působí. Největším problémem byl čas vymezený na polostrukturovaný rozhovor. Ne kaţdý se mohl naší výzkumné problematice věnovat více jak 20 minut, a proto byly některé odpovědi velmi stručnější neţ byla původní představa. Pouze u jednoho polostrukturovaného rozhovoru nastal technický problém se záznamem na diktafon. Během schůzky jsme kaţdého tělocvikáře poţádali o další spolupráci s následující částí výzkumu – dotazníkovým šetřením. Anketní dotazníky se úspěšně dostaly ke studentům téměř na všechny vytipované školy. Studenti většinou působili při vysvětlování, jak vyplňovat anketní dotazník, zaskočeně. Všichni si tyto informace vyslechli bez vyrušování a tvrdili, ţe jim je vše jasné. Ve výsledku ovšem někteří nevyplnili všechny poloţky a tím mírně zkreslili objektivnost anketního dotazníku. Dvě školy ze sedmi, které jsme zařadili do dotazníkového šetření, mají ve svých třídách téměř výhradně muţe a kvůli tomu ţeny měly menší zastoupení. Vztah k cyklisturistice, kromě jednoho nejstaršího, je u ostatních učitelů tělesné výchovy na Kutnohorsku velice kladný, a to zejména v osobním ţivotě. V rámci školy se vyskytují určité překáţky jako nezájem studentů nebo podpora vedení školy. Se zařazením pravidelné výuky cyklistiky na ţádné škole nelze počítat, ať uţ z organizačních důvodů, nebo tím, ţe o cyklistiku není aţ tak jednoznačný zájem ze strany studentů. Reálné je ovšem nabídnout studentům ve škole zájmový krouţek cykloturistiky nebo cyklistiky. Co se týká volby druhu turistické akce, zájem je největší o vodní turistiku. Lyţařská turistika, jako druhá nejoblíbenější, je největším překvapením. Z praxe jsou většinou zkušenosti jiné. Vzhledem k výsledkům u otázky, co se studentům na cykloturistice nelíbí, lze
54
usuzovat, ţe kvůli lenosti a neochotě podat větší sportovní výkon je cykloturistika a cyklistika u studentů méně oblíbená. Potvrzují to i otázky zaměřené na čas strávený na kole za týden a četnost výjezdů za měsíc. Na druhou stranu si velká část uvědomuje důleţitost zvyšování fyzické kondice. Během letních prázdnin cykloturistiku provozuje převáţná většina a největším důvodem je patrně kontakt s přírodou. Dostupnost vybavení u studentů je podle výsledků velmi dobrá, otázkou zůstává jen technický stav. Bezpečnost si bohuţel ještě poměrně hodně dotázaných neuvědomuje a na kole s helmou jezdí málo. Obecně o vícedenní turistické kurzy je velký zájem a učitelé jezdí na tyto akce rádi. Důleţité je, aby učitelé včas informovali studenty o aktuální nabídce a mohla tak vzniknout diskuze o výběru, nebo případně podle zájmu nabídku kurzů rozšířit nebo zkombinovat. Vedení školy ale většinou tomu nebývá nakloněno. Vyplývá to z některých polostrukturovaných rozhovorů.
55
5. Návrh cykloturistického kurzu Na základě výsledků polostrukturovaných rozhovorů s učiteli tělesné výchovy a dotazníkového šetření se studenty na středních školách na Kutnohorsku je moţné přiblíţit se ideálnímu návrhu kurzu, který by vyhovoval oběma stranám. Realizace ovšem můţe ztroskotat na zákazu od vedení školy, které má toto rozhodnutí v kompetenci. Zavedení takového kurzu do školního vzdělávacího programu je jen formalitou, protoţe si kaţdá škola můţe měnit a doplňovat určité části sama za dodrţení předepsaných podmínek uvedených v Manuálu pro tvorbu školních vzdělávacích programů, který je volně k dispozici na internetových stránkách Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. Tento návrh kurzu vychází i z poznatků získaných v teoretické části. Co se týká organizačních postupů a bezpečnostních předpisů, tyto jsou v souladu se zákony České republiky. Organizační příprava Z výsledků, které jsme získali, můţeme jednoznačně jako hlavní cíl kurzu označit poznání přírodních památek a poměrů, a to i v kombinaci s pěší turistikou v dané lokalitě. Vzhledem k tomu, ţe většina studentů není zvyklá trávit na kole příliš mnoho času a preferují rovinatý nebo mírně kopcovitý profil, je vhodné volit oblast s menšími výkyvy převýšení a vyhnout se tak horské oblasti. Dobré zkušenosti u učitelů tělesné výchovy jsou s nedalekou lokalitou ve Zbraslavicích, s Rekreačním a sportovním střediskem u Starého rybníka. Z polostrukturovaných rozhovorů vyplynulo, ţe velká část není ochotná investovat do takových akcí, a proto by rozpočet měl být nastaven co nejníţe, takţe volit co moţná nejúspornější druh dopravy na místo a ubytování. Nejlepší variantou je, kdyţ škola můţe vyuţít vlastní objekt nebo objekt zřizovatele v příhodné oblasti (případ SZeŠ). Protoţe většina studentů provozuje horské nebo trekingové kolo, můţou naplánované trasy vést nejen po silnici, ale i po zpevněných nebo lesních a polních cestách, coţ vyhovuje i velké části dotázaných. Tím by se i částečně eliminovala bezpečnostní rizika na komunikacích s provozem. V místě kurzu by neměla chybět ani vhodná hřiště pro oblíbené sporty jako jsou míčové hry, konkrétně fotbal nebo volejbal a
56
jiné. Vedoucí musí předat informace i zákonným zástupcům studentů, nejlépe na třídní schůzce. Další povinností vedoucího kurzu je ověření povinného vybavení, technického stavu jízdních kol a znalosti studentů o pravidlech silničního provozu. Zákonný zástupce studenta nebo zletilý student musí předat prohlášení, ţe je student zdravý. Vedoucí kurzu dále zajistí, aby na 10 studentů byl alespoň jeden pedagog v pracovně právním vztahu ke škole a zajistí lékárničku vyhovující předpisům a rozsahu kurzu a obstará si seznam telefonních čísel na zákonné zástupce studentů. Dopravu materiálu je podle některých učitelů vhodné svěřit dopravci s nákladním automobilem. V rámci úspor lze na nedaleké místo odvézt pouze zavazadla menším a provozně levnějším vozidlem (např. nabídka někoho z rodičů) a kurz zahájit od budovy školy, kde můţe proběhnout i krátký program v podobě překáţkové dráhy a seznámení se signalizací během jízdy a dalšími organizačními záleţitostmi a po té se vlastními silami přesunout do tábořiště. Průběh kurzu Samotný kurz začíná jiţ přesunem na určené místo a měl by být nastaven s dostatečnou časovou rezervou pro další činnosti jako ubytování a seznámení s programem a časovým rozvrhem pro další hodiny a dny. Kurz by měl být spojen i s jinými předměty a později získané poznatky vyuţít i v další teoretické výuce. Samotné vyjíţďky je vhodné nastavit spíše s niţšími nároky na fyzickou kondici a kurz doplňovat jinými aktivitami, jak jiţ bylo zmíněno výše. Pro věkovou kategorii 17 – 18 let u rekreačních cyklistů činí doporučená maximální denní zátěţ 100 kilometrů. [7] Vzhledem k výsledkům dotazníkového šetření by tato vzdálenost byla spíše pro mnohé trestem neţ proţitkem, a proto je vhodné výrazně ubrat, nebo skupiny rozdělit na studenty s různou výkonností a během trasy vhodně kombinovat s oblíbenou pěší turistikou. Místo cyklistiky je moţné do kurzu začlenit i volné dny s různými aktivitami jako fotbal, volejbal a určitě vítaným koupáním na koupališti. Vztah k vodní turistice a plavání je totiţ u studentů velmi kladný. Různé orientační hry za pouţití mapy a buzoly, hry a překáţkové dráhy na kole, instruktáţ běţných oprav a lepení či výměna duše,
57
základy první pomoci by měly být další nedílnou součástí. Zhodnocení a seznámení s navazujícím programem jsou samozřejmostí na konci kaţdého dne. Po návratu z kurzu Záţitky a poznatky by měly být zahrnuty do několika hodin ve vyučování se zmíněnými předměty v kapitole 1.2.5 ale i dalších, pokud vedoucí kurzu spolupracuje se svými kolegy. Pokud ovšem jela celá třída nebo její velká většina. Stručný návrh – shrnutí: Místo: Rekreační a sportovní středisko u „Starého rybníka“ Zbraslavice, (20 km od Kutné Hory, 21 km od Čáslavi) Nabídka sportovišť a služeb v areálu: 2 tělocvičny - velká a malá, posilovna, hřiště na pláţový volejbal, celkem 3 hřiště na basketbal, volejbal/nohejbal/tenis, stoly na stolní tenis venkovní a vnitřní, hřiště na minifotbal, plocha pro malou kopanou nebo venkovní cvičení (pro ubytované je vše zdarma), za určitý poplatek je moţné vyuţít další sluţby objednané dopředu, jako je například půjčovna nafukovacích kajaků, horolezecká stěna, sauna, trampolíny atd. (zdroj: http://www.zbraslavice.eu) Délka pobytu: 5 dní Student odevzdá: písemné prohlášení podepsané zákonným zástupcem nebo zletilým studentem, ţe je zdráv ještě před zahájením kurzu Povinné vybavení: jízdní kolo horské nebo trekingové včetně osvětlení a splňující všechny technické podmínky, cyklistická přilba a další prvky pasivní ochrany podle moţností, náhradní duše, lepení a základní nářadí podle moţností, zámek na kolo, spací pytel, sportovní obuv a oblečení v odpovídajícím mnoţství a kvalitě na 5 dní a hygienické potřeby, kapesné v odpovídající výši, léky v případě uţívání (nutné nahlásit předem), psací potřeby a sešit
58
Ubytování a cena: v chatkách pouze ve vlastním spacím pytli, 39 Kč za osobu na den Stravování a cena: zajištěno v areálu, začíná se večeří a končí snídaní, plná penze 177 Kč za osobu na den Doprava: doprovodným vozidlem převoz bagáţe na místo, hromadný přesun a dodrţování pořadí podle pokynů vedoucího kurzu na kolech, nejlépe po značených cyklostezkách Celkové náklady: student za 5 dní zaplatí přibliţně 800 Kč + jeho osobní výdaje, finální vyúčtování proběhne po skončení kurzu Program: cyklovýlety do okolí s kulturně poznávací činností spojené s pěší turistikou, přednášky, referáty studentů na předem zadané téma, orientační hry cyklistické a běţecké, instruktáţe základních oprav a údrţby kola a výměna a lepení duše, ve volném čase sportovní hry a činnosti v areálu, moţnost koupání v rybníku pouze pod dozorem učitele, případné vyuţití různých sluţeb, večer po kaţdém dnu jeho zhodnocení a seznámení s dalším programem
59
Závěr Tato práce ukazuje aktuální pozici cykloturistiky v systému vzdělávání, jak u učitelů tělesné výchovy, tak u studentů na středních školách na Kutnohorsku. Hlavním cílem práce bylo najít způsob, jak začlenit cykloturistiku do vzdělávání a navrhnout optimální kurz pro střední školy. K získání těchto informací a poznatků byl proveden vlastní výzkum na vybraných školách a tento byl následně detailně analyzován a popsán s vyuţitím metod a postupů, které jiţ byly v této práci dříve uvedeny. Při zkoumání anketních dotazníků od studentů a polostrukturovaných rozhovorů s učiteli bylo moţno vyvodit zajímavé a pro cíle práce přínosné závěry. Je samozřejmě nezbytné brát v úvahu, ţe jde pouze o omezenou skupinu dotazovaných v rámci jednoho regionu. Práce si tak nemůţe činit nárok na nějakou absolutní generalizaci zkoumaných jevů a výsledky předkládat jako dané a aplikovatelné všeobecně na vybrané kategorie studentů a učitelů, přesto jde o vzorek dostatečně reprezentativní a široký, aby bylo moţno do určité míry zevšeobecňovat a učinit závěry, které minimálně jasně reprezentují existující tendence v rámci zkoumaných jevů. Na
základě
provedeného
výzkumu
lze
konstatovat,
ţe
pozice
cykloturistiky je výrazně lepší u učitelů tělesné výchovy neţ u studentů. Naprostá většina učitelů má k cyklistice velmi kladný vztah, sami kolo často vyuţívají jako dopravní prostředek a stavěli by se pozitivně i k začlenění cyklistiky do běţné výuky a zavedení cykloturistických kurzů. Tento pozitivní postoj ovšen naráţí na reakci studentů. Studenti v rámci školy totiţ o cyklistiku většinou zájem nemají. Toto jasně vyplynulo z analýzy získaných anketních dotazníků. Zajímavé však je, ţe mimo školu je situace jiná a jízdu na kole vyhledává velká část dotázaných a provozuje třeba i cykloturistiku během letních prázdnin. Největším nepřítelem pohybu na kole se zdá být nedostatek volného času. Další faktor, který je nutno brát v úvahu, představuje postoj vedení školy, které v otázkách pořádání kurzů i skladby běţné výuky hraje velmi významnou roli, v mnoha případech i rozhodující. I kdyţ existuje celkem velký zájem ze strany učitelů, vedení na některých školách podporuje více jiné kurzy nebo také
60
ţádné, to v případě učilišť. Objektivně lze připustit, ţe přístupy a rozhodnutí vedení mají leckdy svá opodstatnění a reagují na aktuální situaci na škole. Bezpečnost se ukázala jako menší problém, neţ by se očekávalo. V porovnání s jinými druhy kurzů řadí sice někteří učitelé cykloturistiku k více rizikovým, ale vyloţeně ji nezavrhují. Jiní bezpečnost vnímají u všech turistických akcí na podobné úrovni a jsou přesvědčeni, ţe dobrou organizací, pouţíváním prvků pasivní ochrany a výběrem vhodné lokality lze nejlépe předcházet úrazům. Trendem na dotazovaných školách je jednoznačně vodní turistika. Vedení školy tyto akce bez problémů podporuje a studenti této formě turistiky dávají přednost před ostatními nabízenými kurzy. Na většině škol je běţné, ţe studenti mají moţnost ovlivnit výběr kurzů, především
z hlediska jejich náplně.
O vícedenní pobyty v přírodě mají studenti velký zájem, ale cykloturistiku mají spíše spojenou s velkou námahou, a to je u mnohých odrazující. Zdravotní přínos si ovšem uvědomují. Poznatky z výzkumu byly následně vyuţity při vypracování návrhu cykloturistického kurzu, který tak mohl bezprostředně reagovat na zjištěné skutečnosti a při aplikaci všech povinných předpisů a bezpečnostních pravidel je začlenit. Takto sestavený kurz se snaţí vyjít vstříc poţadavkům a přáním studentů, aby pro ně představoval lákavou a zajímavou alternativu k ostatním kurzům. Zároveň je třeba brát v úvahu moţnosti samotné školy, bezpečnostní podmínky, ale třeba i finanční poměry, které jsou v případě některých studentů bohuţel při účasti na vícedenních kurzech rozhodující. Při pořádání cykloturistického kurzu lze na základě výsledků výzkumu spíše doporučit plánovat méně náročnou variantu v mírně kopcovité lokalitě, kde bude dostatek zpevněných cest bez provozu v přírodním prostředí pro horská a trekingová kola a vhodně a často vyuţívat pěší turistiku. Za zváţení stojí i kombinace s vodní turistikou, coţ ovšem výrazně komplikuje organizaci. Pro školy a učitele tělesné výchovy tato práce předkládá návrh, jakým způsobem začlenit cykloturistiku do vzdělávání s respektováním všech potřeb studentů. Určitě není ţádoucí pořádat kurz, který by měl za následek zavrhnutí
61
dané aktivity a pobytu v přírodě vůbec. Během plánování kaţdé akce v přírodě by měla být součástí i společná diskuze mezi školou a studenty. Vlastní výzkum tvoří zcela zásadní část této práce, jeţ si klade za cíl, aby bylo moţné poznatky a závěry vyuţít i prakticky a slouţit jako inspirace při plánování cykloturistických kurzů. Výzkum není samozřejmě vyčerpávající a jistě by se našly další oblasti v rámci daného tématu stojící za hlubší prozkoumání, případně by bylo moţné rozšířit vzorek dotazovaných z hlediska geografického, věkového nebo typu školy, to by ovšem jiţ překračovalo moţnosti a vytyčený cíl a zadání této práce.
62
Seznam použité literatury Publikace 1. HENDL, J. Kvalitativní výzkum : Základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-73-67-040-2. 2. HRUBÍŠEK, I. Horské kolo od A do Z. 1. vyd. Praha: SNTL- Nakladatelství technické literatury, 1992, 144 s. ISBN 80-03-00678-3. 3. CHRÁSTKA, M. Metody pedagogického výzkumu. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. 265s. ISBN 978-80-247-1369-4. 4. LANDA P., LIŠKOVÁ J. Rekreační cyklistika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004, 96 s. ISBN 80-247-0726-8. 5. LIŠKOVÁ, J. Kolo a děti. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 92s. ISBN 80-247 1134-6. 6. NEUMAN, J. a kol. Turistika a sporty v přírodě. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 200s. ISBN 80-7178-391-9. 7. ONDRÁČEK, J., HŘEBÍČKOVÁ, S. Cykloturistika. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 121 s. ISBN 978-80-210-4443-2. 8. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, VÚP v Praze, Praha, 2007, ISBN 978-80-87000-11-3. 9. SOULEK, I., MARTINEK, K. Cyklistika. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2000, 112 s. ISBN 80-7169-951-9. 10. ŠAFRÁNEK, J. Kolo pro děti i jejich rodiče. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 211 s. 11. ŠKEŘIL, M., ČEGAN, P. Cykloturistika pro všechny. 1. vyd. Ostrava: MONTANEX, 2003, 56s. ISBN 80-7225-108-2. Bakalářské práce 12. LIBERDA, D. Možnosti cykloturistiky v oblasti Jeseníky, Brno 2009, 40 s. Bakalářská práce na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity na katedře Atletiky, plavání a sportů v přírodě. Vedoucí práce Mgr. Sylva Hřebíčková Ph.D. 13. PALÁN, J. Možnosti cykloturistiky na Humpolecku, Brno 2009, 49 s. Bakalářská práce na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity na
63
katedře Atletiky, plavání a sportů v přírodě. Vedoucí práce Mgr. Sylva Hřebíčková Ph.D. Elektronické zdroje 14. http://aplikace.msmt.cz/PDF/JKMPBOZzakudoPV.pdf 15. http://www.cgym-kh.cz/s/informace-o-skole 16. http://www.gymcaslav.cz/index.php?view=28 17. http://www.gymkh.cz/O%C5%A1kole/Z%C3%A1kladn%C3%AD%C3%BA daje/tabid/106/language/cs-CZ/Default.aspx 18. http://www.horolezeckametodika.cz/001formy/01formy.php 19. http://www.soudopravnicaslav.cz/o-skole/ 20. http://www.spscaslav.cz/index.php?option=comcontent&view=article&id=3& Itemid=182 21. http://www.szescaslav.cz/ 22. http://www.theuiaa.org 23. http://www.vos-kh.cz 24. http://www.vuppraha.cz//wp-content/uploads/2009/12/VP_ZS.doc 25. http://www.vuppraha.cz/ramcove-vzdelavaci-programy 26. http://www.vuppraha.cz/ramcove-vzdelavaci-programy/gymnazialni vzdelavani 27. http://www.vuppraha.cz/ramcove-vzdelavaci-programy/predskolni-vzdelavani 28. http://www.vuppraha.cz/ramcove-vzdelavaci-programy/zakladni-vzdelavani 29. http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/Narodni_skola_1-9.pdf 30. http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/obecna_skola_1-5.doc 31. http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/obecna_skola_6-9.doc 32. https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?do=predmet&kod=PSPB011 33. https://is.muni.cz/auth/predmety/predmet.pl?id=523520 34. https://wstag.jcu.cz/portal/prohlizeni/index.jsp 35. https://wstag.jcu.cz/portal/prohlizeni/index.jsp 36. http://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_turistika 37. ONDRÁČEK, J., HŘEBÍČKOVÁ, S. Turistika I. Elportál, Brno: FSpS MU, ISSN 180-128X, 2007
64
38. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 100 s. [cit. 2011-04-15]. Dostupné z WWW:
.ISBN 978-80-87000-11-7. 39. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 103 s. [cit. 2011-04-22]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-8700012-0
65
Přílohy Příloha č. 1 - Seznam témat výzkumného rozhovoru Příloha č. 2 - Přepis výzkumných polostrukturovaných rozhovorů Příloha č. 3 - Ukázka anketního dotazníku Příloha č. 4 - DVD s textem práce a audio nahrávkami polostrukturovaných rozhovorů
66
Resumé Tato práce se zabývá tím, jakým způsobem lze uplatnit cykloturistiku v procesu vzdělávání. Během výzkumu byly vyuţity dvě základní metody - dotazníkové šetření a metoda polostrukturovaného rozhovoru. Výzkum probíhal na středních školách na Kutnohorsku. Hlavním cílem bylo zjistit, jaký vztah k cyklistice a cykloturistice panuje mezi studenty a učiteli na vybraných školách. V práci jsou dále popsány základní pojmy a vzdělávací systém. Výsledky výzkumu a návrh cykloturistického kurzu tvoří další nedílnou součást.
Summary This thesis deals with possible concepts of implementing of cyclotouring in the educational process. Two primary methods were used in the research interrogatory research and half – structured interview method. The research was realized at secondary schools in the Kutna Hora region. The main objective was to identify a relation to cycling and cyclotouring among students and teachers at selected schools. Furthermore, the thesis describes fundamental terms and the educational system. Research findings and a presentation of a cyclotouring course is another integral part.
67
