MODLITBY MATEK. z komunity Solace. Zpravodaj pro ČR červen 2016

MODLITBY MATEK z komunity Solace

Zpravodaj pro ČR • červen 2016

74

„…dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe…“ (Filipským 2, 2–3)

MODLITBY MATEK

Milé maminky! Radost z mateřství, i když je nám přirozeně dána, je velkým darem, který budeme objevovat do konce svého života a  jeho plný význam pochopíme až v  nebi. I  přes prožité porodní bolesti, přes rozechvění a  možná i  přes obavy, zda dokážeme být dobrými matkami, ve chvíli, kdy držíme v náručí své právě narozené dítě, vnímáme, že jsme od Boha obdržely dar, který náš život úplně promění. Je to naše cesta k Pánu a po ní máme jít. Mateřství není jen fyzická role, ale je to životní postoj, jehož výsadní právo náleží právě ženám. Na své cestě potkáme mnoho těch, které přirozeně můžeme vzít s sebou a mateřsky je třeba jen chvíli doprovázet. Proto je v našem hnutí i mnoho maminek, které prožívají duchovní mateřství a jsou požehnáním tomuto světu. Když naše děti povyrostou a přicházejí těžkosti, děkujme za ně Bohu. Mnohdy to, co jsme jako matky udělaly, nedopadne tak, jak jsme zamýšlely, jsme špatně pochopeny nebo dokonce způsobíme pohoršení a rozkol. Nenechme se oklamat a neuzavírejme své srdce lásce. My maminky máme být stále otevřené a milující. Ať se děje cokoliv. Postoj našeho srdce je důležitý, ovlivňuje mnohé v rodině, určuje atmosféru, v jaké vyrůstají naše děti, určuje to, jak náš muž bude ovlivněn láskou, která má přicházet někdy právě a skrze nás. Naše srdce má být upřímné, napojené na Boha; z Něho, z nekonečného pramene, čerpá milosrdenství a lásku. Samotné na tu pravou mateřskou lásku nemáme. Jsme tolik zavaleny denními starostmi, zraněními, snahou skloubit zaměstnání a  rodinu, že je velice těžké stále uchovávat srdce plné mateřské naděje. Naděje, která je živena láskou. Bůh je přece láska! Je nutné nejprve v tuto skutečnost uvěřit. Tolikrát nám to Otec osobně vyjádřil v Písmu: „Vzal jsem tě do svého náručí - vyzdvihl na svou tvář“ nebo „Proto bije srdce mé pro tebe“ nebo „Neboj se, ženo milovaná Bohem“… Dosaďte si svá jména do těchto vět. Každé z nás je Bůh říká osobně! Naše srdce nemůže zůstat nezměněno, uvěříme-li v tato vyznání. Maminky, radujme se z mateřství – je to jedinečná cesta, která předpokládá milující srdce, které se nebojí ústrků a které touží předávat lásku tam, kde jsou i léta zavřené dveře. Víme dobře, že obětovat se za druhé má smysl, i když je to v rozporu s rétorikou tohoto světa. Naše naděje, že u Boha není žádná situace beznadějná, že naše děti jsou milovány tím, kdo je stvořil, mnohem více, než je dokážeme milovat my, i naše víra v Jeho zaslíbení ať v nás tuto radost z mateřství umocňují. Pokoj do vašich srdcí a radost z mateřství! Markéta 2

Duchovní okénkoÚvod

Duchovní okénko Milé maminky, často se nás ptáte, kde je nejlepší místo pro vaše setkávání a jak dlouho má setkání trvat. Také na  to, kolik by vás mělo ve  skupince být. V  naší modlitební brožurce je modlitba za jednotu. Připomínám, že společnou modlitbou v jednotě se stáváme součástí velké rodiny, velkého společenství Modliteb matek.

Místo setkávání Setkání je možné v kostele nebo na faře. Nejlépe však doma. Domácí prostředí má specifickou atmosféru. Snadněji se nám zde bude sdílet a odevzdávat vše, co máme na srdci. Nepřehlédnutelným faktem je i to, že nás při modlitbě registrují ostatní členové rodiny. I když u modlitby nejsou, tak vědí, že se máma či babička právě nyní modlí za „těmito dveřmi“. A toto jsou důležité momenty, zvláště u malých dětí, ale nejen u nich. Můžete se střídat v různých domácnostech, ale berte ohled na to, že někde to není možné a tuto skutečnost bez hodnocení respektujte. Jsou maminky, které mohou být v rozpacích nad tím, že jejich domácnost není dostatečně hezká. Jinde zase není možné jít proti vůli manžela. Tam, kam přijdete s modlitbou, musí být také pokoj.

Délka setkání Setkání trvá různě dlouhou dobu v  závislosti na  aktuální potřebě a  podmínkách. Obvykle však hodinu až hodinu a půl. Při delší modlitbě už většinou ztrácíme koncentraci. Ta maminka, která vede ten den modlitbu (střídáme se ve vedení), dohlíží na to, aby nám „neutekl“ čas, zvláště u čtení z Písma, abychom neutekly od tématu. Dotyčná maminka však netlačí, ani se jinak nerealizuje. Jejím úkolem je citlivě doprovázet.

Velikost skupinky Počet žen ve skupince se doporučuje v rozmezí 2–8 žen. Různě veliké skupinky mají svá specifika a každému může vyhovovat něco jiného. Abychom dodrželi intimitu pro sdílení, dynamiku modlitby i rozumný čas pro celkovou délku modlitby, neměl by počet žen ve skupince být větší než osm. Pokud se rozrůstáte a je vám zatěžko se rozdělit, modlete se za to a pak navrhněte dva časy. Maminky se přirozeně rozdělí samy do dvou skupin. Myslete na to, že můžete tímto krokem (a je to 3

MODLITBY MATEK

časté) otevřít svou skupinku novým maminkám. Právě těm maminkám, které by se už do velké skupinky nevešly nebo by se v ní necítily dobře. Děkujeme za to, že máte snahu dodržovat jednotu naší společné modlitby také těmito usměrněními. Je velmi důležité je dodržovat, být „věrnými i v malých věcech“, jak píše níže Veronika. Pokud máme skutečně prožívat osobně odevzdání, je nutné mu vytvořit také podmínky. Vnímám, že poslušnost jde ruku v ruce s pokorou. Pokora je vlastnost, která se zvláště líbí našemu Pánu. Poslušnost s výhradami je vlastně neposlušností. Poslušnost a úcta jsou nezbytné na pracovišti, doma i  ve  společenství. Nevylučují naši osobní svobodu, kterou nám dává sám Bůh. Ježíšova poslušnost nám otevřela cestu ke svobodě. Jsou skupinky, které se nemohou přes některá usměrnění přenést. A nechtějí je z různých důvodů dodržovat, což bereme jistě na vědomí. Tyto skupinky musí ovšem přijmout fakt, že pokud nedodržují zásady, které v našem hnutí pro modlitbu máme, nemohou být součástí MM. Znovu opakuji, že poslušnost ne slepá, ale pokorná, je vždy požehnána a vede také k osobnímu duchovnímu růstu. Děkuji za vás, stále se modlíme za všechny maminky patřící do MM! Přikládám slova Veroniky z posledního Newsletteru: „Matky často říkají, jak jsou udivené nad způsoby a cestami, které volí Bůh, aby jim ve skupinkách žehnal. To my ve Star House jsme podiveny úplně nejvíc! Cítím, že dělat tuto službu je velkým privilegiem. Je čas děkovat Bohu za všechna jeho požehnání a milosti. Je také čas ohlédnout se a zhodnotit, jak vedeme své životy a jak trávíme svůj čas. Je tak snadné nechat věci, aby unikly, viďte? Všechna naše rozhodnutí a předsevzetí vezmou za své a ztratí se v každodenní životní rutině. Slovo, které mám na mysli, je vytrvalost. Mějme to slovo stále na paměti, hlavně v období potíží a nesnází, i když se nám zdá, že je těžké se modlit. Odměna je tak velká, hlavně když vytrváme. Někdy myslím na to, kolik fyzické bolesti jsou lidé schopni podstoupit v posilovnách a tělocvičnách, aby se udrželi v kondici a fit. Všechna ta odříkání, aby zhubli. Však bez práce nejsou koláče. Je ale přece důležitější být fit duchovně. (1 Korintským 9, 24–25) Víme, že nás Bůh vybízí, abychom s ním měly vztah, aby nás mohl vést, sytit, ukázat nám svou vůli v našich životech. Ve spojení s ním Ho poznáváme lépe a rozumíme tomu, kdo ON je. Dále poznáváme Jeho velkou moc, Jeho velkou lásku k nám, svým dětem, Jeho touhu nás mít celistvé a zdravé! Poznala jsem to ve svém vlastním životě, jak je důležité Mu dát čas, a  tak získat zkušenost, jak se složité situace mění a přinášejí pokoj.

4

Duchovní okénko

Přes média a společnost je nám stále předkládáno, jak máme vypadat. V  MM jdou všechny masky stranou, jsme skutečné, jsme jako děti. Nemusíme být chytré nebo teologicky na  výši; to nejlepší, co můžeme udělat pro svou svatost, je říci „ano“ Hospodinu a být otevřené všem jeho plánům, které by v nás chtěl uskutečnit. Je to tak osvobozující. Je opravdu důležité, abychom byly otevřené Jeho vůli, aby mohl konat skrze naše povahy a nadání, bez jakýchkoliv našich plánů. Když víme, že nás Bůh miluje, nemůžeme si přece dělat starosti, co od nás bude žádat. On nás zná nejlépe. Usilujme o to, abychom byly malé, nedůležité, tak, aby nás mohl opracovávat, zastřihávat jako vinný kmen, abychom vydaly bohatství ovoce. Vzpomínám si na to, že když jsem poprvé nabídla svůj život Ježíši, byla jsem tak nadšená, že jsem chtěla dopomoci druhým lidem k takové zkušenosti. Létala jsem, abych organizovala lidi, brala jsem je na modlitební setkání a začala jsem být hrozně unavená! Jednou v noci jsem se vzbudila a rezonovala ve mně slova: „Jen buď, jen odpočívej, jen dovol,“ napůl jsem stále spala a ptala se Boha „co tak jen láska?“ Dostalo se mi slov „ nejsi schopna milovat – to přijde skrze – DOVOL – DOVOL MI, ABYCH MILOVAL SKRZE TEBE.“ Bůh mi ukazoval, že pouze skrze Jeho konání jsme schopni milovat druhé. Sami ze sebe nejsme schopni ničeho. Když se to tak vezme, bylo to vlastně velké požehnání, když jsem si uvědomila, že Bůh žádá, abych byla malá, protože pak může být On velký ve mně. Je úžasné, že se nemusíme o nic zasluhovat, nemusíme si zasloužit Jeho lásku. Stačí, když budeme věrné v malých věcech a žádat Ho o vedení, abychom šly s Ním a NECHALY Ho více prostupovat do svých životů. Pouze potom můžeme poznat Jeho vůli a osobní plány s námi. On je naše pomoc – bez Něj nemůžeme dělat nic.... „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. (Mat 18, 3)

5

MODLITBY MATEK

Slovo kněze Otec Marián Dragúň, duchovní otec MM na Slovensku, píše… Milé mamy, v prebiehajúcom Roku milosrdenstva máme všetci príležitosť prehĺbiť v sebe dôveru v Boha, v jeho milosrdnú lásku. Základným pilierom spirituality modlitieb matiek je dôvera a  odovzdanosť voči Bohu. Práve vďaka tomu – ako tvrdí sv. Faustína – že milosrdenstvo je najvyššou vlastnosťou Boha, môžeme mať dôveru a odovzdávať seba, svoje deti do náručia Božieho milosrdenstva. Milosrdenstvo je najvyššou vlastnosťou Stvoriteľa. Iba cez milosrdenstvo môžeme vidieť Boha správnym spôsobom a ozajstne ho poznávať vo všetkých jeho vlastnostiach. Sv. Ján, milovaný učeník Pána, keď chcel povedať, kto je Boh, napísal vo svojom prvom liste: „Boh je láska“ (1 Jn 4, 8). Prečo nenapísal: „Boh je múdrosť“, „Boh je všemohúci“, „Boh je vševediaci“? Povedal to, čo je pre nás najdôležitejšie. Lebo vďaka milosrdnej láske všetky iné vlastnosti Boha sa nám stávajú blízke a zrozumiteľné. Preto sv. Faustína nás pozýva, aby sme pozerali na  Stvoriteľa i  na  celé stvoriteľské dielo cez najvyššiu vlastnosť Boha, akou je milosrdenstvo. Pán Ježiš povedal sv. Faustíne: „Veľmi Ma raní nedôvera duší. Taká duša vyznáva, že som svätý a spravodlivý, ale neverí, že som milosrdný, nedôveruje Mojej dobrote. I  satani zvelebujú Moju spravodlivosť, ale neveria v  Moju dobrotu“ (D 300). Kresťan má byť človek žijúci vo svete dobroty i Božieho milosrdenstva. Ak žijeme iba vo svete svätosti a spravodlivosti, čiže veríme v Boha, pričom neuznávame jeho milosrdnú lásku, podobáme sa satanovi. Potvrdzuje to sv. Jakub vo svojom liste, keď píše: „Aj zlí duchovia veria a trasú sa“ (Jak 2, 19). Milé mamy, prajem vám, aby ste sa nemuseli „triasť“ pred Bohom. Vyprosujem vám všetkým, aby tento svätý rok milosrdenstva bol časom dôvery a odovzdanosti, predovšetkým vo všetkom ťažkom, čo v živote prežívame. Nikdy nestrácajme vieru v milosrdnú Božiu lásku. Nech na vás všetkých a na vašich rodinách spočinie požehnanie milosrdného Boha. o. Marián

6

Ohlédnutí

Ohlédnutí Setkání zlínského děkanátu, 16. 1. 2016 Z farnosti i z celého děkanátu se sešlo asi 55 maminek. Přivítaly jsme vzácné hosty a  to Markétku Klímovou, Marušku Borošovou a  Lenku Hamplovou, naše drahé koordinátorky. Markétčino přání bylo, aby se jim podařilo opravdově nás povzbudit, občerstvit a nově nastartovat, aby nás Duch sv. naplnil velkou nadějí, velkou radostí a odhodláním. Síla modlitby je veliká, a tak věřím, že se mnohé opravdu podařilo. Bohu díky! Bylo to moc krásné setkání. Mluvilo se mimo jiné i o radosti, která může být tak veliká, tak silná, že se derou slzy do očí a nejde to zastavit. A že i my matky jsme požehnáním, když dokážeme důvěřovat Bohu za všech okolností a svou každodenní činnost dělat krok za krokem s láskou. Markéta nás na tuto cestu pozvala a povzbudila. Máme Boha, máme Světlo a cíl. Maruška s Lenkou přidaly své zkušenosti MM ve skupinkách a obohatily nás svou živou vírou, opravdovým přátelstvím a láskou. Boží Slovo, kterému jsme naslouchaly při společné modlitbě MM, bylo velkým povzbuzením (Jan 16). Nebát se těžkostí, které trvají jen chvíli, jako když žena rodí. Ale upnout zrak na Nový Život – a radost z něho. Při odevzdávání jmen našich dětí do košíčku pře svatostánkem jsme byly naplněny nadějným očekáváním, že se můžeme na Ježíše úplně spolehnout. Bylo to moc krásné setkání. Osvěžující, požehnané a užitečné! Děkujeme našim drahým hostům Markétce, Marušce a Leničce. Nenechte se odradit překážkami a kéž vám dá Pán sílu, odhodlání pokračovat v této Bohu milé činnosti. Bohu díky za vše! Požehnaný a velebený jsi Bože navěky! maminka Jitka

7

MODLITBY MATEK

DO pro MM na Vranově, 22. – 24. 1. 2016 „Radujeme se z mateřství“ Jako se stalo již tradicí, sešly se maminky z MM na DO pro ně určené i letos v  lednu. Zamýšlely jsme se nad „Radostí z  mateřství“, což bylo tématem těchto tří dnů. Dopoledne nás otec Šebestián vyzval, abychom se zamyslely nad tím, co nám brání v radosti z mateřství. Dále mluvil o tom, že věci nikdy nebudou v životě na 100%, ale kvůli tomu si nemáme nechat vzít radost. Mnohem více, než aby byly věci v pořádku, je důležité zůstat v lásce. „Rozdávejme tedy úsměvy, hlaďme děti, milujme je a nenechejme se rozladit…“ uzavřel otec Šebestián. Společná MM byla silným zážitkem, když při  odevzdání přišel v  monstranci i Pán Ježíš a všechny jsme si zřetelně uvědomovaly tento akt odevzdání. To, komu dáváme své děti a jaké je to pro ně obrovské požehnání a pro nás radost, že je o ně dobře postaráno. Je to tak na každém našem setkání, ale tentokráte jsme cítily, že jsme to společně prožily mimořádně silně.

Otec ŠŠebestián a otec Dominik 8

Slovo kněze

Odpoledne pak otec Dominik mluvil o Chaně a Samuelovi….z vstupu vybíráme: „Magnifikát je chvalozpěv na  mateřství. Kdyby nebylo mateřství – nebyla by spása. Magnifikát je inspirován chvalozpěvem Anny (Chany) – matky Samuela 1S 2,1-.. Chana se modlila takto: „Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu...“ „Jestliže se na mne rozpomeneš“…..smlouva mezi člověkem a Bohem. Když se před Hospodinem tolik modlila....když před Hospodinem „rozmnožovala čas“. Pro nás je dnes velké pokušení ztráty času. Bojíme se, že čas ztratíme. V modlitbě, jestliže je konána správným způsobem, se čas rozmnoží. Chana před Bohem ve svatyni rozmnožovala čas. Její tvář už nebyla smutná...její tvář nebyla uvadlá, svěšená, neodcházela se svěšenou hlavou. Byla radostná. Nabídla Bohu dar. Nabídla mu to, co dosud neměla a co si vyprošovala  – Samuela ( později se jí narodilo dalších 5 dětí). Samuel, ačkoliv ho Bohu odevzdala, nebyl frustrované dítě. Stal se z něj prorok a soudce. Dítě, každé dítě, není majetek, ale je dar Boží. Odevzdání není našim dobrodiním, ale je něčím, čím Bohu odpovídáme....Chana přinesla 3letého Samuela a 3letého býčka. Chana řekla chvalozpěv „mé čelo se pozvedá, má životní síla  se mi vlévá do žil». Tři pilíře radosti z mateřství 1. pilíř: Okamžik, kdy Chana přichází se svou modlitbou. Vylévá před Hospodinem svou bolest. Odešla pak z modlitby s pokojem v srdci, tj. přijetí a smíření, přijetí důvěry v Boha a Boží vůle. Modlitba předchází naplnění, tj. člověk ještě dříve, než ví, co se stane, řekne Bohu ANO – ANO k přijetí ženství a mateřství. Chana se modlila, aby se stala matkou. P. Maria říká „Ať se mi stane podle Tvého slova...» ANO není postaveno na tom, co se stane potom. Ale řekla ANO, protože Bohu věří. Říct Bohu ANO...k tomu je třeba dozrát, dotáhnout to až na: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle Tvého slova.“ 2. pilíř: Chana se dozví, že otěhotněla. Porodila. Prožívala radosti a slabosti své a své rodiny. Je potřeba nedopustit, aby nás lidská nedokonalost převálcovala. Důležité je vrátit se a stále se vracet k radosti, že na svět přišel člověk. 3. pilíř:  Okamžik, kdy Chana poprvé naplno vyjádří svou radost a chvalozpěv. Je to chvíle, kdy syna ztrácí a odevzdává své dítě Bohu. Odevzdání je navrácení dítěte Bohu  právě proto, že není naše a je jen darem.  Často máme problém s odevzdáním...dítě je dar a je to jeho život. Pokud dokážeme dítě odevzdat, přijde osvobození. Touto ztrátou mnohem více získáme. To, co nejvíce milujeme, odevzdáváme a získáme mnohem více. 9

MODLITBY MATEK

I Maria svůj chvalozpěv zpívá v situaci, která pro ni byla těžká. I přesto je v té chvíli schopna zpívat chvalozpěv Bohu.

Pouť matek ve Šternberku, 6. 2. 2016 Při této poutní mši obětují ženy svíci za své děti; tento starobylý zvyk pochází z 18. století, kdy ženy prosily za odvrácení nebezpečí obávaného vpádu pruských vojsk. V zaplněném kostele se sešly stovky žen, aby prosily a modlily se za své děti. Mši sv. sloužil o. arcibiskup Jan Graubner, který byl velmi povzbuzen přítomností tolika matek, kterým leží na srdci budoucnost jejich dětí a celého národa. Nabádal nás k ustavičné modlitbě za děti, dával nám za příklad Pannu Marii. Po  mši svaté se maminky mohly ohřát ve  farních prostorách, popovídat si s  ostatními matkami, zakoupit křesťanskou literaturu. Před závěrečnou adorací promluvila Markéta Klímová, koordinátorka MM o důležitosti modlitby za děti a k zapojení se do modliteb za naše děti. Během adorace jsme prosily za své děti, rodiny, za celý svět. Na tuto pouť nepřijely jen maminky z hnutí MM, ale i matky, které cítí potřebu modlit se za  své děti, protože ví, že pokud je svěří Pánu, ten je bude provázet ve všech životních situacích. Hromniční pouť byla velkým povzbuzením pro nás všechny, protože jsme opět zažily velké společenství těch, které jsou spojeny v modlitbě za své děti a které věří, že Pán jejich prosby vyslyší. maminka Jana

Společné setkání děkanátu rosického a modřického, 13. 2. 2016 Otevřená náruč Pána Ježíše v kostele Všech svatých v Ořechově přivítala maminky, které se rozhodly prožít společné odpoledne. Milého uvítání se nám dostalo i od zdejšího pana faráře p. Mariusze Sierpniaka. Nejdříve jsme se zamýšlely s našimi koordinátorkami Oldřiškou a Martinou nad spiritualitou MM i jednotlivými modlitbami z naší knížečky. Potom jsme se ponořily do společné modlitby matek. Jak píše jedna ze zúčastněných maminek: „Nejsilnějším a nejdojemnějším okamžikem pro mě bylo odevzdání dětí u oltáře, na kterém byla vystavena Nejsvětější svátost. Byla to chvíle velmi osobní, důvěrná a působivá. Košíky symbolizovaly přijímající Boží dlaně…..“ Celé setkání krásně doprovodila svým zpěvem místní schola.Veliké poděkování patří maminkám z Ořechova a okolí, které pro nás nachystaly pohoštění na místní nově opravené faře. maminka Martina 10

Slovo kněze

Maminky v kostele Všech svatých v Ořechově

Rekolekce Kroměříž, 19. – 21. 2016 V postní době jsem byla na rekolekci v Kroměříži. Neznala jsem to tam, jela jsem poprvé. Těšila jsem na se na ticho a jinak jsem si říkala, že se nechám překvapit. A taky že jo. Pán měl pro nás nachystaná slova jedné ženy, která, když začala mluvit, tak v sále by bylo slyšet špendlík, tekly slzy a snad každý vnímal Boží působení. Se svým mužem mezi nás přijela vrchní sestra a spoluzakladatelka domácího mobilního hospice paní Jana Sieberová. Přijela nám představit mobilní hospicovou péči v Hořicích. Když začala mluvit o začátcích, kdy pouze v srdci měla jistotu, že je „to“ potřeba (pomoci umírajícím lidem), kdy tomu nechávala čas – studovala, četla, kdy pochopila, že i na ni jako na „nevěřící“ působí Bůh, kdy cítila, že „to“ má vyšší cíl, kdy „to“ muselo vyrůst ze srdce rozoraného utrpením (nemoc v rodině), bolestí v nemocnici, kde pracovala, kdy zažívali anonymy, výhrůžky... Byla to smršť zázraků, svědectví, Božího působení, žádné předvádění sebe, ale hmatatelného působení Božího Ducha, pokud se Mu otevřeme. Nevím, jestli je paní Jana 11

MODLITBY MATEK

v Modlitbách matek, ale její odevzdanost a niterná blízkost s Pánem z ní proudila plnými hrstmi...Na svědectví paní Jany navazovala („náhodou“) slova p. MUDr. Jitky Krausové, která zase říkala, že musíme mít své ruce k obejmutí nastavené stejně na všechny strany.Vysvětlovala to na kříži milosrdenství – na našem ukotvení v Pánu, že všechno má vyrůstat v nepokřivené realitě i na našem směřování vzhůru – k Bohu. A pak na obě strany kříže – jedno rameno tvoří rodina, blízcí, farnost a druhé cizí lidé, obě ramena mají být v rovnováze, omluvím cizímu víc než omluvím svým? Jak přijímám milosrdenství druhých? Mám plášť milosrdenství, kterým přikrývám chyby a hříchy bližního? Paní doktorka nám na to všechno nastavovala zrdcadlo a doplňovala to svými bohatými zkušenostmi z praxe, ale také ze svého napojení na Živé Slovo. Kolikrát nás odkázala na ten a ten verš nebo kapitolu, kde to přesně navazovalo na to, o čem mluvila. ...Je tu zaslíbení uzdravení pro ty, kdo konají milosrdenství ... (Iz 58.7-12) Kdo z nás nepotřebuje uzdravení? Každý den, v každý okamžik, zrovna teď v tuto chvíli, je tu pro nás Pán, který nás uzdravuje, objímá a pak posílá – jdi a jednej také tak...Tak nejenom maminkám z Kroměříže, ale i nám všem přeji plnost čerpání z Boží lásky. maminka Katka

Setkání ostravsko-opavské diecéze, 27. 2. 2016 Setkání MM naší diecéze bylo velmi hezké a zúčastnilo se ho přes 250 maminek. Tématem, které nás letos provází, je radost z  mateřství. Při mši svaté jsme četli Podobenství o marnotratném synu a otec Šebestián ve své promluvě radost z mateřství nevšedně uchopil a „napasoval” na toto silné evangelium. Nejvíce na mne zapůsobila asi tato slova: V evangeliu syna vítá otec, ale my maminky jsme často v  situaci, kdy děti vítáme samy. Je radost z  mateřství dána a  určována kvalitou našich dětí? Jsou chvíle, kdy je velmi těžké se z mateřství radovat. Ale otec v podobenství svého syna, který mu prohýřil půlku majetku, objal! Láska nevidí nedostatky …to, že dítě zlobí. Láska vidí člověka. Láska unese všechno. Otec svému marnotratnému synu nic nevyčítal, ale objal ho. Pak je tady druhá scéna… starší brácha, který mu to nepřeje. A ten otec obejme i jeho. Tohle ustát…. Zůstat v klidu… Sledovat dobrotu svého dítěte… Přijmout jeho excesy…!!! On je rád, že je otcem. Radost být matkou není o tom, že mám hodné děti, ale že je miluji a že se těším z toho, že je mám. Nejde jen o děti, ale o všechny vztahy. Důležité je nenechat se polapit sebou, ale nechat se Duchem svatým oslovit a vést a hledat dobro druhého člověka. Radost z mateřství je vlastně radost z toho, že můžeme milovat. maminka Maruška 12

Slovo kněze

Maminky v kostele svatého Ducha v Ostravě

Po mši svaté si vzala slovo Katka, která všem poděkovala, že jsme přišli, a pak společně s Markétou kladly na srdce všem maminkám, že v MM je velmi důležité zůstat v jednotě. Máme vlézt Pánu Ježíši na klín, On se na nás neustále dívá s láskou. Máme být jako děti. Pán Ježíš nás svou láskou objímá, každý okamžik dne můžeme být s ním spojeni…máme sebe navzájem přijímat, dívat se na sebe s  vědomím, že každou z  nás má Bůh rád, abychom se ve  skupinkách vzdávaly svých představ – nechat splývat Boží lásku na sebe, Pán si nás vede…Markéta na to navázala slovy vybízejícími k tomu, abychom my samy naplňovaly poslání mateřství, abychom je uchopily zodpovědně. A dále pokračovala slovy: „Ano, máme být evangelizátorky, ale především uvnitř ve svých rodinách. A to je to nejnáročnější. Když jsou naše děti zklidněné, manželé spokojeni, tady je ta naše úloha mateřství. Jsme matkami, přijaly jsme tuto cestu, která je pro nás cestou do nebe – budeme spaseny jako matky. Naši muži často fyzicky chybí – výchova dětí připadá v rodinách většinou ženám. Snažme se, aby muži byli kněžími v našich rodinách. Dnešní svět potřebuje ženy velmi moudré, soucitné, prozíravé, nadšené…Život na zemi je velkým bojem o Boží Království. Pozor na vnitřní znechucení, únavu – pokud mnou projde nepokoj, zvítězila ve  mně sebeláska. To nepřítel se snaží rozhýbat 13

MODLITBY MATEK

nedůvěru v Boží dobrotu…“ Poté následovala „ukázková hodina“ MM s odevzdáváním dětí před vystavenou Nejsvětější svátostí oltářní. Poté jsme se přesunuly do  suterénu kostela, kde se nachází Pastorační centrum Jana Pavla II., a  tam se pokračovalo v přátelském setkání u kávy, čaje a hojně přinesených dobrůtek. A že bylo setkání opravdu radostné a požehnané? Rozzářené tváře maminek byly toho důkazem. Díky! A dá-li Pán, znovu na viděnou za rok či dva! maminka Jana

Setkání uherskobrodského děkanátu, 12. 3. 2016 Díky tobě Pane, že jsme se mohly sejít ke společné modlitbě s tebou. Tváře maminek plné očekávání a odvaha nových maminek přijít a modlit se jsou toho důkazem. Sešly jsme se v počtu téměř 70, přestože ve farnosti probíhaly ještě další akce, kterých bylo možné se také zúčastnit. My jsme prožily radost a povzbuzení, že jsme ve společenství, které objímá nejen naše děti, ale i děti celého světa. Společenství, kde matka matce rozumí, protože všechna mateřská srdce nesou v sobě podobné strasti i  radosti. Maminka 10 dětí: „Nejvíce mne oslovilo odevzdávání dětí, vkládaly jsme je do košíčků a odevzdávaly Bohu. Naše životy a životy našich dětí jsou jen v jeho rukou.“ Velký dík patří maminkám z vedení hnutí MM, které přijaly naše pozvání do  Uherského Brodu na  děkanátní setkání. Chceme poděkovat také hlavní koordinátorce Markétě, která vše krásně vysvětlila a také sama svědčila. Díky tobě Pane za tento požehnaný den. maminka Vlasta

Setkání litoměřické diecéze, 12. 3. 2016 Setkání Modliteb matek v naší diecézi se uskutečnilo v Liberci-Ruprechticích, kde je příjemné a pohostinné zázemí. Děkujeme otci Ignácovi za pozvání ke Svátosti smíření, za jeho vlídnost a laskavé oči. Matkám za upřímné přijetí, přípravu, čas a úklid. Děkujeme. Vážíme si Vaší služby. Setkaly jsme se v hojném počtu různých věkových skupin nás matek až po mladičkou maminku se synáčkem Karlíčkem, kterou Pan dovedl na setkání MM. Děkujeme Pane za krásné překvapení a uvědomění, jak krásné poslání máme. Všechny nás matky pojí radost z upřímné modlitby a odevzdání všeho, co máme, Pánu Ježíši. Veliká síla a dojetí námi prostupovalo při mariánské písni, kterou zpívaly všechny matky, uvědomění si daru, kterého se nám matkám dostalo a dostává. Ve14

Slovo kněze

likou radost nám všem matkám udělalo také požehnání a pozdrav otce biskupa Jana Baxanta. Celé setkání vedly s pomocí Boží koordinátorky pražské a plzeňské diecéze. Sdělily nám to, co jsme potřebovaly slyšet, co můžeme při setkání skupinek vylepšit, jak více chválit Pána, více děkovat, než se dovolávat. Také jsme prosily Pána za koordinátorku pro naši litoměřickou diecézi. Děkujeme Bohu za  dar mateřství a  všeho, čeho se nám dostává. Děkujeme za Modlitby matek, v nichž smíme odevzdávat děti Pánu Ježíši a vyprošovat u Něho milosti pro rodiny své i našich bližních, smíme prosit za celý svět a za mír. Děkujeme za krásný duchovní prožitek při setkání MM v Ruprechticích. skupina matek z farnosti Nový Bor

Setkání hodonínského děkanátu, 1. 4. 2016 Naše modlitební skupinka se modlí už 18 let a během této doby se počet maminek různě měnil, až se počet ustálil na sedm maminek. Modlíme se tři generace, což je krásné a povzbuzující. Jsme různého věku i vzdělání, a přesto máme společné jedno, a to je víra. Uprostřed naší skupinky se zrodil nápad, že bychom mohly pozvat do naší farnosti dlouholetou šéfku MM Růženku Fialovou a nynější koordinátorku ČR Markétu Klímovou. Tak se stalo a ony přijely do Dubňan. Chceme jim vyjádřit velké díky. Jejich svědectví, zkušenosti byly pro nás velkou podporou, motivací a ujištěním, že jsme na místě, kde nás chce mít Bůh. Maminka Eva z naší skupinky řekla tato slova: „Když jsem začala navštěvovat skupinku MM, byla jsem překvapena, že jedno z  pravidel je neradit.  Nerozuměla jsem tomu, nechápala jsem to. Navíc jsem měla velký problém a nevěděla jsem, co s ním. Bylo mi řečeno jedno – modli se a odevzdej to našemu Pánu. A tak jsem i udělala. Dneska už tomu rozumím, chápu a ještě vřele doporučuji.“ Maminka Jiřka téměř celé setkání proplakala, byly to slzy naděje a nestydí se za to. Do děkanátního setkání si myslela, že jsou určité věci, které jsou už ztraceny, ale v některých příbězích koordinátorek se našla a zjistila, že ztracené není vůbec nic. Teď už věří, že se jí dítě fakt jen toulá a že se určitě vrátí. Setkání jí dalo novou energii, ze které bude čerpat hodně dlouho. Maminka Jana napsala: „Velmi mě potěšilo, že do Dubňan přijela mému srdci blízká dlouholetá šéfka MM Růženka Fialová – její humor, charisma, které vyzařuje, a hlavně hluboká důvěra v Boha – to jsem vždy na ní obdivovala. Její nástupkyně Markéta je ve velké jednotě s ní, mají stejného ducha a to mě velmi potěšilo. Růženka ráda přijela i  kvůli P.  Janu Pavlů, vzácnému knězi, který v  Dubňanech 15

MODLITBY MATEK

působil a modlitby matek podporoval a rád šířil. Když jsme se loučily před farou, byla už tma, jen hvězdy nad námi svítily. Zamávaly jsme s Růženkou do nebe, Otci Janovi na pozdrav. Věřím, že se za nás přimlouvá!“ Modlící se skupinka matek z Dubňan

Národní Pochod pro život v Praze, 2. 4. 2016 S několika maminkami z Brna a jejich rodinami jsem se zúčastnila letos v Praze národního Pochodu pro život. Počasí a organizace nemohly být lepší. Praha viděná mýma očima byla plná kontrastů. Jeden z nich byl viditelný hned na Klárově, kde se v poklidné atmosféře scházeli účastníci manifestace za život. Hned vedle dobíhaly stovky nadšených běžců svůj půlmaraton. Nemám nic proti běhání, i když je nepraktikuji. Rozdíl pozornosti a nadšení médií i přihlížejících lidí mezi těmito dvěma akcemi byl však na první pohled viditelný... Pan kardinál Duka na konci

Děti při letošní manifestaci v Praze 16

Slovo kněze

své promluvy jasně řekl: „Síla není v  počtu, ale ve  skutečnosti.“ A  tak to, milé maminky, skutečně je, důležitá je pravda. Za tou musíme stát a k té vést především své děti. Nebojme se, že je nás málo. Když jsme u nás doma v sobotu ráno vstávali v 4:45 h, řekl mi můj 8-letý syn, kterému se zdálo, že se nemohu probrat: „Mami, dospíš se ve vlaku, musíme pohnout, jdeme přece za život.“ Vnímali jsme, jak velkým přínosem byla osobní účast pro naše děti. Děti vzaly svůj úkol velmi zodpovědně a svou odhodlaností i nevinností byly nepřehlédnutelným nevinným manifestem pro všechny, které jsme na cestě potkali. Mnohdy je pro naše děti jedna takováto zkušenost výmluvnější, než tisíc našich slov. Nebojte se přizvat své děti k svědectví o pravdě. Pan kardinál ve své promluvě také zmínil: „…Kristus se zjevuje nejdříve ženám. Jaký postoj zaujmu ke vzkříšení já? Jak o něm budu svědčit?.... I kdybychom uzákonili protipotratový zákon, potraty budou probíhat dál…. I my jsme byli mnohdy oklamáni. Naším úkolem je ukazovat na tyto skutečnosti, aby i  ostatní mohli přemýšlet. Demografická krize je příčinou všech krizí. Je to krize lidského srdce, rezignace na poznání pravdy a krize zodpovědnosti. Člověk je živý a brána života je mu otevřena, i když byl zabit, zavražděn…“ uzavírá svou promluvu pan kardinál. M. K.

Setkání přerovského děkanátu, 8. 4. 2016 Když jsme se rozhodly  uspořádat děkanátní setkání, nejdříve zavládly v naší skupince trochu obavy, jak to zvládneme. Samozřejmě jsme na to nebyly samy, ale pěkně jsme to v modlitbě odevzdaly. Poté, co jsme zjistily, že se o průběh setkání postarají naše diecézní koordinátorky Maruška a Lenka, jsme se „hodily do klidu“ úplně. Zůstalo tak na nás jen zabezpečit nějaké občerstvení,  a to pro nás ženy není žádný problém. Byly jsme zvědavé, kolik se nás sejde. V čas určený k začátku setkání se začal náš sál plnit. Byly jsme moc rády. Zvlášť, když k  milým koordinátorkám Marušce a  Lence přibyla „sluníčková“ Markéta (kdo ji znáte, netřeba vysvětlovat). Samotné setkání bylo o  správném průběhu modliteb z brožury MM. Pro mne z něho vyplynulo několik poznatků, např.: 1. nutnost určité poslušnosti a pokory 2. větší váha na používání Písma Svatého 3. uvědomění si síly v jednotě

17

MODLITBY MATEK

Následovala samotná Modlitba matek. Na závěr jsme se alespoň krátce představily a řekly, odkud jsme připutovaly, a celé jsme to uzavřely setkáním u buchet . Byl to pro mne určitě skvělý zážitek, povzbuzení do dalšího setkávání. Cítila jsem zde velkou pospolitost žen, které pojí společný úmysl – modlitby za naše nejbližší. Děkuji všem přítomným za vytvoření této krásné atmosféry.

maminka Pavlína

Modlitba maminek na děkanátním setkání v Přerově

Setkání královehradecké diecéze, 9. 4. 2016 Chtěla bych Vám přiblížit atmosféru sobotního diecézního setkání Modliteb matek, které proběhlo v Pardubicích. Sešly jsme se v hojném počtu, odhaduji přes 50 maminek a babiček. Babiček byla ovšem převaha. Dnes vím, že to bylo v Božím plánu, protože téma „babička“ nás provázelo celým dnem. Setkání bylo zahájeno mší svatou. Markéta se nám přiznala, že nastaly problémy a málem se mše svatá nekonala. Bylo na ní vidět, že ji to vůbec nerozhodilo, na18

Slovo kněze

opak měla možnost nám poskytnout první svědectví. Nemáme se nikdy nechat odradit. Právě to, že nás v životě provází nezdar, nám pomáhá v růstu. My můžeme Pána prosit o pomoc a věřit, že On se o vše postará. Tím se posiluje naše víra a pokoj v našem srdci. Boží nepřítel útočí vždy, když jde o Boží věc, ale Pán nás ze všeho vysvobodí. Mše svatá se samozřejmě konala a celé setkání probíhalo v duchu přátelství a porozumění. V průběhu setkání zazněla svědectví o radosti z víry, o síle pomoci, kterou nám Pán dává, když mu s důvěrou svěřujeme své děti a prosíme o pomoc při jejich výchově. Bůh ví, že jsme jen lidé. Nedokonalí, hříšní, s omezenou schopností milovat. Je tu ale On, který doplňuje naše nedostatky a pomáhá nám při výchově našich dětí. On je miluje víc než my, On je chrání na všech jejich cestách, On jim dá vnuknutí, když se rozhodují, kam jít, On jim odpouští a má pro ně dokonalý plán spásy. Všech se nás velmi dotklo vyprávění Markéty o její babičce. Byla jsem překvapená, jak velmi podobný je příběh Markétiny a  mojí babičky. Kolika utrpeními ve svém životě ty naše babičky procházely a jak Bůh jejich bolesti použil pro požehnání v  našich životech. I  já jsem dlouho nešla správnou cestou. Do  kostela a ke svátostem jsem začala chodit teprve před šesti lety. Stále jsem si kladla otázku, kdo se za mě modlil, protože z celé naší rodiny jsem praktikující věřící pouze já. Na můj intenzivní „nátlak“ (Bůh mi odpusť), začala před rokem a půl občas do kostela chodit i moje maminka. Měla jsem podezření, že za tím vším je moje babička, která je už téměř čtyřicet let v nebi. V průběhu tohoto setkání se mé podezření proměnilo v JISTOTU. Bože díky! Také jsem moc ráda, že jsme se na závěr společně pomodlily Modlitby matek, protože jsem si stále nebyla jistá, zda se v naší skupince modlíme správně. Naše skupinka prošla mnoha změnami. Máme už jednu babičku Lidušku v nebi…Děkuji Bohu a všem organizátorkám za toto setkání. Vím, že pokud budu Bohu odevzdávat svou rodinu, On bude provázet všechny členy mé rodiny na cestě životem, která nás všechny přivede do nebe. maminka Martina

Setkání šternberského děkanátu, 15. 4. 2016 Na  setkání maminek šternberského děkanátu přišlo kolem padesáti  žen. Koordinátorky nám připomněly vznik hnutí Modlitby matek a  správný průběh modlitby. Koordinátorka Markéta dorazila téměř včas po  náročném cestování z  Brna a  osvěžila nás svými slovy. Mimo jiné připomněla příslib milostí, které Duch svatý skrze MM vyleje na svět v takové hojnosti, jako jsou Niagarské vodo19

MODLITBY MATEK

pády; asi bychom byly ohromeny, kdybychom u nich stály a zíraly na tu mohutnost padajících vod. Zazněla i krásná svědectví modlících se matek. V jednom společenství se modlily za budoucí zaměstnání maminek po mateřské dovolené a Pán jejich prosby vyslyšel. Jiné skupince Pán požehnal během let mnoha narozenými dětmi. Jedna mladá žena poděkovala své vlastní přítomné mamince za to, že jí vymodlila obrácení. Zazněl i odkaz paní Niklové ze Šternberka, která se tolik modlila za svou složitou rodinu, za farnost, za kněze, účastnila se všech poutí i modliteb farnosti. Na jejím pohřbu se otec Josef Červenka ptal: „ Kdo ji nahradí?“ Kdo převezme štafetu a bude se dál modlit za požehnání pro rodinu, pro farnost? Hlavním programem byla samozřejmě modlitba matek. Odevzdávaly jsme své děti Pánu, který byl přítomen v eucharistii. Otec Antonín přinesl Nejsvětější svátost oltářní i s doprovodem ministrantů do farního sálu, kde se celá akce odehrávala. Ve večerních hodinách, po malém občerstvení, nastalo vřelé loučení. maminka Pavla

Setkání pražské diecéze, 23. 4. 2016 Maminky z pražské arcidiecéze se letos sešly na svátek svatého Vojtěcha. Již podruhé to bylo v  prostorách komunitního centra v  Praze – Butovicích, kde jsme opět byly velmi mile přijaty. Sešlo se nás asi 50, mám radost z každé z vás, která jste svou účastí podpořila a pomohla vytvořit toto krásné společenství v modlitbě i sdílení. Moje poděkování patří i všem vám, kdo jste připravili zázemí tohoto setkání – také díky vaší obětavé pomoci a díky vašim modlitbám mohlo naše setkání pokojně proběhnout. Především pak chci vyjádřit dík našemu Pánu, který nám tento požehnaný čas daroval, opět nás nově naplnil, občerstvil a  povzbudil. S  velkou vděčností jsem vnímala Boží působení mezi námi od úvodní mše svaté přes slova svědectví, společnou modlitbu, až po všechna osobní setkání a rozhovory. Pro mě osobně bylo toto setkání především svědectvím, že i když jsem unavená a vnitřně prázdná, mohu se vložit do Božích rukou, nechat se obdarovat i nechat se použít ke službě, k níž sama nemám sílu. Oslovilo mě také svědectví Markéty o hloubce odevzdání i o potřebě neustálého obnovování tohoto postoje. Velmi mně byla blízká i slova P. Radka Tichého, který při homilii propojil příběh sv. Vojtěcha s těžkostmi, které prožíváme jako matky. Tak jako sv. Vojtěch narážel se svou touhou předat živé evangelium svým současníkům, i  my můžeme být bezradné ve snaze předat to, co vnímáme jako důležité, svým dospívajícím dětem. Tak jako sv. Vojtěch toužil nalézt klid v klášteře, přesto byl znovu povolán do služby, tak i my můžeme toužit po úniku od každodenních povinností k duchovnímu ztišení, 20

Slovo kněze

ale není nám to dopřáno. Všechny tyto situace můžeme přijmout, odevzdat Bohu a přinést mu je jako oběť, v níž se sjednocujeme s Kristovým utrpením. A Bůh to vše může použít pro dobro nás, našich dětí i celé církve. maminka Jana

Setkání českobudějovické diecéze, 30. 4. 2016 Na diecézní setkání do Písku jsem se moc těšila. Netrpělivě jsem čekala na email s podrobnými informacemi. Dočkala jsem se a 30. dubna vyrazila celá naše skupinka směr Písek. To, že nám spolu bylo moc dobře a odjížděly jsme s velkou duchovní vzpruhou, nemusím asi ani psát. Tak alespoň dva postřehy. Na  všech setkáních koordinátorky zdůrazňují dodržování jednoty, používat brožurku, nic nepřidávat, nic neubírat, neradit, nevynášet….Považuji to za  nesmírně důležité. Několik let jsem chodila do modlitební skupiny žen, která neměla žádnou pevnou strukturu. Zpočátku panovalo nadšení, ale postupně přibývalo rad, kritiky a možná někde na konci vyšel čas i na modlitbu. Bylo to zvláštní, ale můj hlavní  pocit ze setkání bývala nesvoboda. Ze skupiny jsem odešla. O to víc si vážím daného řádu našich setkání, který dává dostatek prostoru pro sdílení názorů a pocitů. Tak to bylo za prvé. A za druhé, nevím, která z koordinátorek označila naše vztahy ve skupinkách jako duchovní přátelství. Vysvětlovala to tak, že ve většině případů spolu netrávíme volný čas, naše rodiny se mnohdy neznají, netrávíme spolu dovolené, máme různé zájmy. To, co nás spojuje, je víra a naděje. Naplňuje mě radostí, že mám duchovní přítelkyně, a věřím, že i já jsem pro ostatní maminky duchovní přítelkyní. Markéto, Katko, Evo, děkujeme! maminka Marta

Setkání svitavského děkanátu, 6. 5. 2016 Myšlenka proč uspořádat setkání právě ve Svitavách se zrodila již v lednu tohoto roku, když jsme se tři maminky z naší farnosti zúčastnily Duchovní obnovy pro MM ve Vranově u Brna. Ihned po návratu jsme se pustily do naší plánované akce ve Svitavách. Tak jak  se to jevilo s organizačním zajištěním  zpočátku  všechno velmi jednoduše, opak byl pravdou. A protože jsme ženy statečné a zvyklé v životě bojovat, a to nejen za naše rodiny a ratolesti, nevzdaly jsme to, ačkoliv jsme stále pochybovaly, zda to vůbec všechno zvládneme. Prvním problémem bylo zvolení nejvhodnějšího termínu konání setkání. Vypadalo to, že  vzhledem k mnoha   ji21

MODLITBY MATEK

ným lákavým duchovním akcím ve stejný čas náš termín nedáme  nikdy dohromady. Devět dnů před děkanátním setkáním MM jsme vše pokorně odevzdávaly Pánu v modlitbě odevzdanosti a On se skutečně postaral. Sešly jsme se přímo na faře, neboť letošní jaro bylo chladnější a ve stodole, kde se setkání MM mělo původně konat, by nám byla zima. Před plánovanou hodinou se  začaly scházet maminky různého věkového složení a z různých farností. Nakonec se nás k našemu velkému překvapení sešlo asi 50.  Naše diecézní koordinátorky Lenička Hamplová a  Maruška Borošová spolu s  naší národní koordinátorkou  Markétkou Klímovou nás setkáním provázely, obohatily nás o svá vlastní svědectví – plody modlitby, čímž nás velmi povzbudily. Protože se tam setkalo i pár maminek, které  se v MM „zatím“ nemodlí, pověděly naše koordinátorky i  něco  z  historie Hnutí modliteb matek, způsobu a  vedení modlitebních skupinek. Některé maminky, které  se  ve  skupinkách už nějakou dobu modlí, sdělovaly, že konečně teď více prožily a pochopily, o čem MM vlastně jsou. Co se nás přítomných maminek velmi dotklo u srdce  byla jednak myšlenka Markétky, že si nás Bůh volá prostřednictvím našich dětí, a také, že Zlý nespí, ale neustále nás pokouší a snaží se náš zastrašit  a svést z cesty k Bohu. Na to je však jediná zbraň, modlit se a modlit se a to v naprosté odevzdanosti Pánu. Velmi jsme také ocenily projev našich děvčat koordinátorek, který byl v Duchu svatém i velmi lidský, ženský, citový, srozumitelný a s jemným humorem. Vrcholem setkání byla modlitba s odevzdáváním dětí do košíčků přímo do rukou Božích před vystavenou Nejsvětější Svátostí, kterou nám přinesl otec Petr Krajčovič, pomodlil se s námi a na závěr nám dal požehnání. Celým Duchovním setkáním nás  kytarou a zpěvem doprovázela  maminka Soňa, ke které jsme se všechny přidaly. O přestávce a také po oficiálním ukončení setkání jsme  společně s přítomnými maminkami sdílely své dojmy při kafíčku, čajíčku a  nějakých těch dobrotách, co jsme si připravily. Před rozloučením a  odjezdem maminek do  svých domovů nás přišel pozdravit  náš pan děkan otec Václav Dolák, kterému  pracovní vytížení ve službě nedovolilo se našeho setkání zúčastnit. Poděkovaly jsme mu za jeho podporu MM a možnost uspořádání setkání v našem děkanátu. maminka Lenka a Boženka

Duchovní obnova pro ženy ve službě MM, 13. – 15. 5. 2016 Je to již druhý rok, co se společně setkaly maminky, které slouží v MM. Nejsou to jen diecézní koordinátorky, ale také jejich osobní modlitební partnerky, mamin22

Slovo kněze

ky z pohotovostní skupinky a maminky modlitebnice-přímluvkyně, které se denně modlí také za celé hnutí MM u nás v České republice, za službu národní koordinátorky i za MM po celém světě. Tentokráte jsme se sešly v Jiřetíně pod Jedlovou a čas prožitý zde byl velmi intenzívní duchovně, pracovně i modlitebně. Otec Radek Vašínek z Hrádku nad Nisou nás svým přirozeným radostným duchem výborně doprovázel naším ústředním tématem „ Radost z mateřství“. Nechyběl ani o. Ignác Majvald, který poskytnul zpovědní zázemí. Vše proběhlo v radostném duchu, kdy jsme zakoušely vzájemnou jednotu, pokoj i radost z toho, že MM jsou součástí našeho života a že my je můžeme svou službou podpořit, každý podle svých darů, které jsme dostaly skrze Ducha svatého. Tento svatodušní víkend jsme také mohly zakoušet jeho vylití v  hojné míře. S  vděčností nad tím, že se vzájemně neseme v modlitbě, a povzbuzeni v radosti a ve službě, vykračujeme k dalším dnům!

Maminky při modlitbě křížové cesty společně s o. Radkem V. a o. Ignácem M.

Setkání plzeňské diecéze, 21. 5. 2016 Premonstrátský klášter v Teplé u Mariánských Lázní hostil v sobotu 25. května diecézní setkání hnutí Modlitby matek. Naše skupinka z Plzně v počtu tří maminek měla za úkol vítat účastnice a zapisovat je na prezenční listinu. Cesta do Teplé 23

MODLITBY MATEK

byla překrásná, všude kolem rozkvetlá pole, louky a stromy podél cest plné květů. Modlily jsme se růženec. Potkaly jsme se s maminkami z Chebu, Sokolova, Boru u Tachova, města Touškova apod. Nejvíce mne oslovila modlitba chval a prosba za děti, ke které jsme se setkaly v kapli před vystavenou Nejsvětější svátostí. Naším průvodcem po celou dobu setkání byl opat kláštera P. Filip Lobkowicz, OPraem., hudební doprovod zajistil a svátostí smíření posloužil P. Petr Mecl.  Z opatova úvodního slova mi dlouho znělo v uších: Nemluvte tolik s dětmi o Bohu jako spíše s Bohem o svých dětech (František kardinál Tomášek). Sloužil pro nás mši svatou v kostele a prošli jsme společně Branou milosrdenství, po mši sv. jsme měli možnost modlit se před rakví bl. Hroznaty, zakladatele kláštera a patrona plzeňské diecéze. Celé setkání s velkou pečlivostí připravily diecézní koordinátorky, Klára a  Maruška a  další maminky. Nechyběly výborné koláče, buchty, káva a  také nejvzácnější chvíle – chvíle svědectví. Národní koordinátorka Markéta K. s  sebou přivezla velmi vzácnou návštěvu – Růženku F., zakladatelku Hnutí v  našich zemích a  slovenskou národní koordinátorku Janku P.  Obě podaly krásné svědectví a  kdo měl chuť, mohl se také přidat. Celé setkání uteklo velmi rychle, ani jsme se nenadály a byl čas k  odjezdu. Pro mne osobně bylo setkání velmi obohacující, pociťovala jsem velkou vděčnost za to, že se mohu pravidelně modlit za své děti spolu s mnoha dalšími matkami na celém světě a už nyní vidět ovoce našich modliteb. Děkuji za  toto setkání Bohu a všem, kteří se podíleli na přípravě a na jeho průběhu. maminka Pavla Pan opat Filip Lobkowicz, OPraem. s koordinátorkami Markétou a Maruškou 24

Newsletter

Newsletter V dubnu jsme jely na první návštěvu Kanady, která byla organizovaná sestrou Annou. Setkaly jsme se s ní na obnově ve Wigratzbadu v Německu. Později se stala oblastní koordinátorkou MM v Polsku. Když byla požádána svými nadřízenými, aby se přesídlila do Kanady, zeptala se, jestli se může angažovat v MM. A tak došlo  na tuto naši cestu. Chvála našemu Pánu, jen On to umí naplánovat a načasovat. Na letišti nás čekaly Dawn, Marie, Denise a Jennifer. Dawn neměla ani zdání, že z ní zakrátko bude národní koordinátorka a že jí budou pomáhat děvčata z jejího nynějšího týmu. Byl to požehnaný čas a setkaly jsme se s mnoha maminkami v jejich skupinkách MM. Od té doby jich taky mnoho vzniklo. Krásný výlet byl k vodopádům na Niagaře a ta úžasná síla těch velkých vodopádů byla ohromná. Nicméně to bylo až později, kdy si Carolyn uvědomila, že během několika týdnů jsme navštívily obě místa, která mi dal náš Pán ve vidění v modlitbě, kterou jsem se modlila na počátku vzniku MM. Toto byl ten velký vodopád na pozadí obrazu Boží rodiny. Také jsem ihned nepochopila, že Duch sv. (který je často znázorňován jako voda) bude vylit takovou silnou měrou na MM, které byly představovány obrazem Boží rodiny. Byl to úžasný emocionální okamžik, když jsme tam jen tak stály a  žasly nad cestami Pána a nad tím, že nám dal tak mocný obraz, aby nám ukázal své plány pro MM. Ten obraz se mi zjevil na samém počátku vzniku MM, kdy jsme měly jen hrstku skupinek. V té době jsem neměla zdání, jak to všechno bude, ale dnes vidím naplnění nádherného Božího plánu s námi. On skutečně vylévá svého sv. Ducha na MM nádherným a zázračným způsobem. MM se dnes nacházejí ve více než 120 zemích světa. Mnoho matek se k nám přidává, ty nejnovější v Uzbekistánu a Kostarice. Ano, my všechny děkujeme našemu Pánu za  nesčetná požehnání, ochranu a velkou lásku k nám. Máme mnoho krásných dopisů od maminek. Dělí se s námi o zkušenosti s vyslyšenými modlitbami, svědčí o velké lásce a přátelství, kterých se jim dostalo skrze MM, a o obdivuhodných cestách, jak si je Bůh přitáhl k sobě blíž. 25

MODLITBY MATEK

Vždy se rády přidáme v radosti nad svědectvím vyslyšených modliteb, radujeme se s matkou, která ví, že Bůh slyšel její pláč a odpověděl. Žalm 30, 6 mi vždy přijde na mysl a utěšuje nás: Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá. Přinášíme vám níže svědectví, které poslala Veronika. Jsou od maminek z celého světa. I na nich je vidět, že jsme mnoha národností, povah a mentalit, ale jednoho mateřského srdce… ....... o Boží věrnosti..... Po  dvou letech došlo k  vyřešení soudního sporu mého syna. Dostalo se mu spravedlnosti a práva, o které usiloval, skrze spravedlivého soudce, za což jsme se modlily. Velmi se mu ulevilo, že to vše skončilo. Pověděla jsem mu o přímluvách skrze MM a modlím se za jeho obrácení. Bůh byl věrný a spravedlivý. Mnoho díků za vaše modlitby. Jsem tak vděčná, že jste se mnou stály v tomto čase v modlitbě. Ať vám Bůh všem žehná. … o úžasných Božích cestách, které vedou k usmíření… („Ty jsi všemohoucí Bůh, Ty můžeš věci změnit.“ – z naší modlitební brožurky) Věci se udály, když můj syn chtěl navštěvovat svou dceru a musel kvůli tomu k soudu. Téměř koncem roku 2014 mu začala postupně odpovídat na textovky, ale bylo to příliš bolestivé, abych si dělala naděje. Také nebyla v kontaktu s otcem často. Potom najednou začala svému otci skypovat. V  prosinci 2014 skypovala mně a mluvily jsme spolu téměř hodinu a navrhla, že by za mnou přijela a zůstala přes víkend. Vnučka přijela v lednu a zůstala do konce víkendu. Byl to krásný víkend, kdy jsme spolu mluvily o minulosti a o tom, co si prožila ve škole. Cítila jsem, že došlo k prolomení ledů. Byl to zázrak a věřím, že se tak stalo skrze modlitby v MM. Na  cestě domů bylo počasí tak hrozné, že moje auto dostalo smyk na  sněhu a  skončila jsem v  poli. Ostatní řidiči to viděli, ale nezastavili, aby mi pomohli. Modlila jsem se k Bohu, že mi bude muset pomoci On, protože On ví, co se má udělat. Nakonec zastavil nějaký pán a mladá paní a šli požádat o pomoc do nedaleké farmy. Přivedli s sebou traktor, aby mě mohli vytáhnout. Sláva Bohu. Píšu vám to proto, že matka vnučky se mnou nebyla v kontaktu přes čtyři roky a ten další den mi poslala dvě textovky, jestli jsem v pořádku a že jsme dlouho spolu nemluvily a nerozešly jsme se v dobrém. Téměř pět let jsem se za toto modlila. MM jsou úžasná věc. ******************** Můj syn M má velmi citlivou duši a kolem něj jsou odolnější sourozenci. Když mu bylo asi 12, byla jsem nemocná a neměl tolik pozornosti a péče, kterou potře26

Newsletter

boval. A tak jako důsledek se stal odtažitý vůči mně a za žádných okolností mi nedovolil, abych se ho dotkla. Syn studoval hudbu a jeho učitelka hudby mu nabídla, aby o  víkendech hrál s  její rodinou. Dostal pozvání do  její rodiny. Syn pozvání do rodiny, která byla vřelá a přátelská a plná lásky, přijal. V rodině měli dvě dcery. Syn a jejich starší dcera spolu brzy začali chodit. Syn v létě zpíval na koncertě a tak jsem si ho šla poslechnout. Nešla jsem hned za ním. Čekala jsem, až přijde on. Když přišel ke mně, měl na tváři plno úsměvů a objal mě. Byl uvolněný, hodně se smál. Po koncertu jsme šli s mnoha lidmi na večeři. Když jsem se po večeři zvedla, že zaplatím, zvolal: „Mami, já zaplatím za tebe!“ Zase mě objal. Takto bylo ukončeno 12leté období pichlavosti. Jsem tak šťastná a vděčná. Nedávno jsem pověděla svým dětem, jak jsem jako dítě dala své oblíbené ukulele na vánoční charitní sbírku v kostele pro sirotky. Po pár týdnech mi přišel větší balík. Můj syn mi poslal nové ukulele. Byla jsem dojatá. Stále se udivuji, jakou proměnou prošel můj syn a jak se věci, které vypadají nezvratné, dají změnit a vyřešit. ... o Božím milosrdenství a lásce dotýkající se našich srdcí ... Poté, co jsem se ve skupince sdílela, Veronika nás vybídla, abychom si zazpívaly „Já jsem Tě vykoupil“ – úplně jsem cítila, že já i můj syn jsme v souznění a míru někde v nebi, a i když dnes trpí syn schizofrenií, jsem schopna „odevzdat“ svého syna našemu Pánu! ******************** Bůh utváří cesty podle svého uvážení a dává svobodnou vůli těm, o kterých ví, že jsou potřební. Byla jsem to také já, a ne tak dávno – slabá, zahořklá a odhodlaná být v centru veškerého rodinného dění, přátel, vnoučat, důchodového odpočinku a služby v kostele. Ne v duchu Jeho vůle, ale v hříchu pýchy, závisti, zloby a ničení. Unie matek se stala správnou cestou, abych došla k Modlitbám matek s jejich klidným a tichým duchovním přivítáním... Snažila jsem se „zachránit“ svého 5letého vnuka, ale místo toho jsem to dusila konfliktem a ovládáním. Dárek MM pro mě bylo slovo „ODEVZDÁNÍ SE“ – nevěřila bych, nebyla jsem toho schopna. Nicméně poklidné přijetí a smysl MM mě pomalinku postrkovaly skrze něžnost a úsměv Carolyny. Odevzdání se stalo darem v mé potřebě poznat vlastní jednotu s Bohem, vykoupení, své odcizení a vzdálenost od těch, které miluji, ale které jsem obviňovala. Jen postupně docházelo k záchraně, kdy jsem se uzdravovala, bylo mi dáno poznání a pochopení a něžná láska a pozornost. Tolik děkuji ******************** 27

MODLITBY MATEK

2.„Pozvánka k večeřadlu“ (zkráceno) Má cesta začala před mnoha lety a některé z vás ji i částečně znají. Ráda bych se s vámi podělila o jeden zlomový okamžik, který začal pozváním. Byla jsem oslovena, abych přijala pozvání „ke stolu“. Pozvání bylo vysloveno s takovou vřelostí, opravdovostí a láskou, že jsem v závěru nemohla nepřijmout. Snažila jsem se nejdříve odmítnout, ale Bůh trval na svém. Zakusila jsem tak opravdovou lásku Pána skrze druhé. Krmila jsem tehdy své novorozené miminko ve společenské místnosti pro zaměstnance, poté, co jsem odvezla starší děti do školy. Jako v  každé takové rodině byla rána hektická a  nebyla jsem prostě schopna vyšetřit čas na  krmení, kdy ho mé dítě potřebovalo. A tak jsem si v tichosti a poklidu krmila dítě, když to začalo vypadat, že se lidé začínají scházet k nějaké schůzce. Některé lidi jsem znala a bylo příjemné si trochu popovídat. Všechny jsem ujistila, že se nebudu schůzky účastnit a  že brzy odejdu. Ve  zpravodaji jsem si všimla zprávy o  MM a  byla jsem zvědavá, o čem to tedy je. Sama nejsem katolička a nevěděla bych, co dělat..... postupně jsem se začala cítit nejistě, myšlenky mi běhaly jako splašené a začala jsem být rozpačitá. Měla jsem v sobě vnitřní konflikt mezi touhou dovědět se více o schůzce, o přítomných lidech, a tím, co jsem si naplánovala na daný den. Věděla jsem, že pokud si nesplním všechny úkoly na svém pomyslném seznamu, budu si to později tvrdě vyčítat....Schůzka už měla začínat, lidé se sesedli ke stolům a já jsem ještě dokrmovala své miminko. Proč zrovna dnes muselo to krmení zabrat tak dlouho? Pak jsem zaslechla, jak mě někdo zavolal jménem a pozval „ke stolu“. Pozvání se opakovala několikrát. Vzpomínám si, že jsem pocítila klid a pokoj a nakonec jsem souhlasila, že chvíli zůstanu – ale zůstanu na pohovce. Teď s odstupem vidím, jak mi Bůh něžným způsobem dal poznat, o čem jsou MM. Z chvilky se vynořila celá schůzka. Byla jsem uchvácena. Bůh vše tak nenápadně zařídil, že mě ani nenapadlo, že jsem vedena. Na jakou jsem se to vydala cestu. Tato první schůzka MM pro mě otevřela mnoho dveří: přátelství, objevení a možnost dozvědět se více o katolické víře, dveře pokoje a míru, čas strávený s Bohem a také otevření způsobu jak žít naplno život z víry... a věřím, že tečkou bylo uvolnění ze sevření deprese, se kterou jsem bojovala mnoho let... Otočila jsem stránku svého života, když jsem se dostala do  kontaktu s  lidmi víry, viděla jejich lásku a mír, které zakoušeli ve svých životech.... MM, pravidelné týdenní mše, uvedení života víry do běhu rodiny, jako modlitba před jídlem, díkůvzdání. Hledala jsem víru, protože jsem cítila, že je to správné. Pak už jsem věděla, že poznávat víru je něco, co mám následovat. Nechtěla jsem víru jen pro sebe, ale pro celou rodinu, pro své děti. Toužila jsem po vědomostech, které bych dětem mohla předat. Chtěla jsem je učit pěstovat vztah s Bohem. Uvědomila jsem 28

Newsletter

si, že jsem byla vnitřně uzavřená a  promarnila jsem mnoho možností. Vyrostla jsem jako anglikánka, ale neuměla jsem žít pro Boha. MM se pro mě staly školou víry. Odevzdávání dětí, svých břemen a modlitba za potřebné každý týden, to bylo jako léčebný balzám na mé rány. Postupně jsem se uzdravovala pod láskyplným Božím dohledem. Čas byl důležitou složkou mého přerodu. Bylo pro mě požehnáním, že jsem měla možnost a čas, abych to mohla využít pro sebe a svou cestu, abych se mohla snažit zaplnit prázdnotu, kterou jsem měla uvnitř. Vytváření nových zvyků a zbavování se starých zabere čas a Bůh měl se mnou trpělivost. Můj manžel mě podporoval na celé mé cestě a musím si přiznat, že to se mnou nebylo vždy jednoduché. Díky Bohu, že mi dal ten časový prostor a nebyla jsem tlačena, protože bez toho bych nebyla celá já. Nyní, obrácena k Bohu, jsem naplněna více a více cítím, že až přetékám. Začala jsem toužit po Eucharistii a abych mohla být zcela ponořena do  Boží lásky a  abych mohla skutečně přistoupit „k  večeřadlu“. Po mnoha letech úvah (a stagnace) jsem byla přivítána do katolického společenství o Velikonocích v roce 2012. Každý den rozmlouvám s Bohem a stále mu říkám ano a snažím se být otevřená všemu, co mi nabízí. Ráda bych povzbudila každou z vás, abyste zvážily a využily pozvání od Pána. Ujišťuji vás, že vás povede něžně a tam, kde vás bude chtít mít. … „Překročení hranic“… Naše skupinka MM začala před dvěma měsíci v Číně a jsme vděčné za možnost se připojit k dalším modlícím se matkám. Skupinku vedeme v angličtině, protože jsme různorodého původu. Pocházíme z Francie, Číny, USA, Koreje i Japonska! … o „ Úžasném uzdravení“ … Tak ráda bych se s vámi podělila o příběh úžasného uzdravení svého miminka. Syn se narodil ve 24 týdnu a dostal 1% na přežití, vážil pouhých 680 gramů a měl plíce plné cyst. Řekli nám, že by mu musela narůst nová plicní tkáň, protože takhle nebude moci dýchat, natolik byly plíce poškozené. Měsíc poté, co jsem ho poprvé držela v náručí, dostal zápal plic, dále začal mít problémy s odumíráním trávícího ústrojí – vážil akorát pod kilogram a museli mu zavést průduch. To zabralo a vzali mu 40% tenkého střeva a celé tlusté střevo. 4 měsíce byl na ventilátoru na téměř 100% kyslíku, což poznamenalo jeho oči. Mnoho lidí se za něj modlilo v různých částech světa. Drželi jsme se verše: „On odpustí všechny naše hříchy a zahladí všechny naše nepravosti.“ Dostala jsem textovou zprávu od někoho, kdo ani nevěděl, že jsem těhotná, že měl pocit, že potřebuji slyšet vzkaz: „Měj víru v Boha.“ 29

MODLITBY MATEK

Skupinka MM se modlila a dostala obraz Ježíše, jak sbírá květiny a dává je do košíku, aby je použil. Zvedl hyacint a cítili, že to bylo „W“. Když došly domů a jedna maminka se podívala na informace o hyacintu, našla jedno obecné jméno „dech nemluvňátek.“ Přesně za co jsme se modlily! Přítelkyně se modlila nad inkubátorem a viděla Ježíšovy nohy u inkubátoru a tak jsem snadněji mohla ten večer od inkubátoru odejít. Také měly vidění Ježíše, jak fouká na synův obličej, když bylo řečeno, že bude potřebovat operaci laserem, aby mu zachránili oči poškozené kyslíkem. Druhý den bylo při kontrole zjištěno, že synovy oči jsou naprosto zdravé. Náš malý syn se vrátil domů v  šesti měsících, bez kyslíku, a  lékaři tomu nemohli ani uvěřit, jeden dokonce plakal. Nemohli věřit, že jeho plíce plně dýchají. Prostě zázrak. Dodnes nemáme žádné lékařské vysvětlení . … o „ naději v čekání“ Právě osobně prožívám vámi zmiňovanou pomoc a podporu, kterou si v  MM maminky navzájem dávají. Už jen to, že můžeme mít velkou důvěru a trpělivost v čekání, kdy necháme všemohoucího Boha konat v jeho stanoveném čase, je pro mě velkou posilou. .... o „ důvěře, odevzdání a naději..“ Na naší první schůzce MM ve čtvrtek jsme se sešly tři maminky. Stále jsem otevřená „potvrzení“ a ráda bych se podělila o jeden takový případ. Na konci našeho setkání, než jsme se v tichosti rozešly, řekla jedna maminka, že to pro ni byla velmi užitečná zkušenost. Zemřel jí syn, který měl 49 let. Trvalo jí hodně dlouho se s jeho smrtí vyrovnat. Úkon „odevzdání“ jí pomohl se na věc podívat jinak a cítila, že ji to uvolnilo. Byla jiná po modlitbě. Velmi děkuji, jak v MM necháváme prostor Bohu, aby v nás pracoval, už to má vliv na svět kolem nás. ******************** Čím to pro mě začalo? Už to je deset let, co se modlím v MM za své děti. Začala jsem chodit, když si řeholní sestřička z farnosti všimla, že si dělám vždy velké starosti o své děti – snažila jsem se, co jsem mohla, aby si zachovaly víru na celý život – všechny mé 4 děti už nepraktikují víru a navenek se jí vzdaly. Po několika pozváních jsem se přidala k MM a začala se každý týden modlit – nebyla jsem ale schopna to zcela odevzdat. Po schůzce s Carolyn jsem měla cíl. Uvažovala jsem nad tím, proč se mé děti zdánlivě nemění, ale pak jsem slyšela, jak řekla: „Bůh na tom pracuje.“ Od té chvíle jsem měla jiskřičku naděje. Šla jsem na další přednášky a slyšela o 100% odevzda30

Newsletter

nosti Ježíši, ale jak na to? Již uplynulo několik let, šla jsem na několik duchovních obnov, stále se učím. Minulý rok jsem jela s MM na pouť do Svaté země. To, co jsem tam objevila, se dá nazvat snad jen Božím královstvím na zemi. Láska, radost, pokoj, co jsem tam zakusila, mi pomohly jako vyléčení „mrzáka“ o berlích prochodit ulice Jeruzaléma, Ein Karem a Galileu s ženami a kněžími z celého světa a to mi otevřelo mysl k odevzdání jiným způsobem. Co je nyní pro mě úžasné na MM je to, že mohu nechat Ježíše skrze Ducha sv. působit na své děti, a to do hloubky jejich srdcí. Naplňuje mě to úžasem a navíc to, že jsem toho všeho součástí!!!!!!!!!!! … působení Ducha, jak „matka pověděla druhé…“ Jsem ve skupince matek v hrabství Jižní Sussex. Skupinka MM je úžasným požehnáním pro mě i pro mou dceru. S nadšením představuji MM dalším maminkám. ******************** V  současné době pobývám na  Madeiře, abych unikla anglické zimě. Je zde spousta anglických matek, jejichž děti žijí v Anglii. Oslovila jsem zdejšího kaplana a od nového roku je ochotný začít s MM i zde. Budu se vracet zpět do Anglie před vánočními svátky, ale od 12. ledna budu zase na 6 týdnů zpět a tak doufám, že začneme skupinku MM. ******************** Před několika lety mě oslovila příjemná paní, kterou jsem do té doby v kostele nepotkala. Požádala o modlitbu za organizaci, pro kterou pracovala – MM. Dříve jsem o MM neslyšela a nebyla jsem si úplně jistá, že se do něčeho takového budu chtít zapojit. S  kamarádkou jsme se začaly modlit za  její práci a  rozhodla jsem se, že to bude vše, jak se v tomto hodlám angažovat. Měla jsem hodně povinností a  práce v  našem kostele. Neměla jsem zájem si vzít na  starosti další schůzky, všichni říkali, ať uberu, že toho mám moc a roky mi neubývají. Vždyť jsem mohla vstoupit do Unie matek, ale řekla jsem si, že to počká, až půjdu do důchodu. Nicméně, jak jsem řekla, ta paní, která mě na začátku oslovila, byla tak příjemná, že jsem si s ní vzala službu na nedělní mši. Ona potom mluvila o MM a velmi brzy mě to začalo fascinovat. Potom jsme místně zorganizovaly ranní schůzky při kávě pro ostatní ženy. Když se rozmluvila tam, byla jsem „polapena“, ale řekla jsem si, že budu chodit jen jednou za měsíc na skupinku. Brzy nato začala naše týdenní setkání. Opravdu jsem řekla týdenní. Už po první schůzce by mě nikdo nezastavil, abych nešla za týden znovu. Také se mnou byla má švagrová a několik kamarádek z kostela a další paní se brzy přidala. Staly se z nás kamarádky. Mám ráda tu něhu 31

MODLITBY MATEK

a pospolitost, kterou tvoříme. Nikdy jsem nebyla nadšena pro opakované a napsané modlitby. Nyní nacházím klid v řádu MM, také naše zpívání bylo často velmi neadekvátní, ale Bůh řekl, že má rád radostné zvuky. Vždy se objevilo čtení z Písma, které chtěla některá z nás sdílet. Postupně jsme se naučily odevzdávat své děti Bohu a nechat dělat Jeho, co je pro ně nejlepší. U toho to neskončilo. Uvědomila jsem si, že po letech mého křesťanství jsem se naučila uvolnit se a důvěřovat Bohu ve všem, nejen v tom, co se týkalo mých dětí. Došlo k přeměně mého myšlení a existence. Mám vždy radost z toho, co si na další týden Bůh přichystá. To už opravdu musí být něco velmi velkého, aby mě to zdrželo od setkání MM. Spiritualita MM je pro mě každodenní součást, je to můj čas s Ježíšem. Nemohu ani vypovědět, jak důležité jsou pro mě MM každý týden. Je to tak silné být součástí celosvětového řetězce, kdy vyznáváme stejnou věc, stejnými modlitbami. Pevně věřím, že MM obnovují a obnoví církev a že z toho vyjde lepší svět. Sláva našemu Pánu! ******************** Zdravím, o MM jsem se dozvěděla náhodou a koncept mě uchvátil. Moc ráda jsem se modlila modlitby z brožurky a toužila jsem po skupince/skupinkách v naší farnosti. První kamarádka, kterou jsem oslovila, se taky nadchla a i její maminka, která je upoutána na lůžko a která hledala možnost, jak pomoci svým dětem a vnukům. Navíc se to zalíbilo manželovi, takže zde asi začneme i modlitby otců. … o velkém požehnání… Naše skupinka se modlí už více jak devět let a přináší nám to radost a pokoj. Je to pro nás čest, že můžeme být součástí MM – dostala jsem darem přátelství a pokoj. Od té doby, co jsem v MM, se mi dostalo mnoho milostí i požehnání pro mou rodinu. MM jsou pro mě každodenním mírem a pokojem. … o síle modlitby duchovní matky… (která se modlila za mladého muže, který silně uvažoval o ukončení svého života sebevraždou). Jeho slovy: skrze tvou lásku jsem objevil v sobě dobrotu a laskavost. Bůh tě použil, abys mě zachránila před sebou samým a  před zlým. Nyní máme společnou radost v tomto poznání. Máme pouto, za které ti děkuji, za tvou ochranu, jak jsi nade mnou bděla – Bůh ti žehnej. Děkuji, že jsi mi pomohla ochránit si nejcennější dar – dar života. Má duchovní sestro, děkuji za tebe Ježíši. Nenacházím správná slova, jak to vše vyjádřit.

32

Národní setkání MM

Národní setkání MM 21. – 23. 10. 2016 „RADUJEME SE Z MATEŘSTVÍ“ „Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.“ (Jan 16, 21) Milé maminky, s mnohými z vás jsem se letos již setkala osobně na regionálních setkáních. Uvědomovaly jsme si, čím pro nás MM jsou, jak se v MM modlíme a společně jsme se snažily prožívat opravdové odevzdání. Vědomí modlitební odpovědnosti za naše děti i získaná posila z jednoty tohoto společenství je mi stále velkým povzbuzením a také všem těm, které o tom různě svědčily, a jistě nejen jim. Ráda bych navázala na naše duchovní přátelství a pozvala vás na národní setkání, které se uskuteční v Brně. Letos s vámi chceme prožít společný čas na téma, kterého se dotýkáme již od začátku roku, a to je „Radost z mateřství“. Pozvání k hlavní přednášce přijala Františka Böhmová, která je sama součástí našeho společenství. Těšit se můžete na doprovod našeho duchovního otce Šebestiána, ale i dalších kněží, kteří budou připraveni vám posloužit duchovním rozhovorem či svátostí smíření. Samy budete mít možnost sdílet se nejen ve skupinkách. Zažijeme odevzdání při společné modlitbě matek. I mnoho neformálních chvil, kde se budete cítit jako mezi svými. Věřím, že i letos budete moci vyslechnout silná svědectví o tom, co se děje, když se Bůh skutečně stane Pánem v našich životech. Přijměte pozvání a přijeďte i se svými spolusestrami v modlitbě. Mnoho maminek svědčilo o tom, jak bylo pro jejich skupinku povzbudivé, když přijely společně a  prožily tak čas jinak než je běžné při modlitebních setkáváních během roku. Neváhejte s sebou vzít také své kněze, kteří by vás mohli doprovodit. A dejte nám o nich vědět, abychom s nimi mohly počítat při zpovědní službě. Maminky, když pro vás připravujeme program setkání, vnímáme, jak je požehnané, když můžete zůstat na celý čas. Zklidnit rozběhlou mysl, odpočinout ve společenství, nehlídat čas odchodu a  nechat se vytrhnout z  každodennosti. Je-li to 33

MODLITBY MATEK

možné, zvažte a zůstaňte s námi celý víkend. Mnoho svědectví přichází právě až v neděli v rámci reflexe, kdy se maminky loučí. Již nyní se s celým svým týmem za vás všechny modlíme. Kdyby někdo váhal, stačí si pročíst reflexe ze setkání uplynulých let…J Na viděnou v Brně se těšíme! Markéta a tým

Místo konání konference: KC Babylon, Kounicova 686/22, 602 00 Brno Jak se dostanete na místo? Z hlavního nádraží ke KC Babylon se dostanete tramvají č. 4, 9 nebo 12 – vystoupíte na zastávce Česká. Poté musíte přesednout na trolejbus č. 32, 34 nebo 36 (odjezd z ulice Brandlova – za rohem) a vystoupíte na zastávce Smetanova. Z CDM na ul. Grohově se do KC Babylon dostanete pěšky, je to pouhých 400 m. Ubytování: Letošní ubytování bude jako obvykle v  Církevním domově mládeže Svaté Rodiny na ul. Grohova 107/10 v Brně. Všichni, kdo přijedete v pátek, se můžete ubytovat v čase od 16:00 – 22:00 h. Na tomto místě na Vás bude čekat ubytovací služba, u níž obdržíte všechny potřebné informace. Ti, kteří přijedou až v sobotu, budou ubytováni po skončení sobotního programu. Stravování: V pátek není stravování zajištěno, proto spoléhejte na vlastní zdroje. V sobotu bude automaticky zajištěna pro ubytované snídaně na Grohově ul. Oběd, pokud si ho v přihlášce objednáte, bude obsahovat hlavní jídlo a pití. Při sobotní registraci obdrží všichni účastníci automaticky také bagetku a pití. Sobotní večeře bude formou švédských stolů po ukončení programu. O jídlo se tradičně postará firma Váhala, spol. s. r.o. Prosíme, abyste přinesly také něco z vlastních zdrojů – tak, jak tomu bylo v uplynulých letech. V neděli bude pro ubytované opět zajištěna snídaně. Oběd bude pak pro všechny, kdo si jej objednají v přihlášce, a to hromadně v CDM na Grohově ul. Doobjednání jídla až na místě nebude možné! Způsob platby: 1. Platbu proveďte bankovním převodem na účet číslo: 2000168590/2010

34

Národní setkání MM

uveďte variabilní symbol 21102016 a do poznámky uveďte jméno a příjmení (které jste uvedly na přihlášce), jinak platbu nelze identifikovat! 2. Složenkou na adresu: Modlitby matek, P. O. BOX 400, 660 00 Brno 2 Prosíme, pokud budete chtít ubytování, pošlete své přihlášky do 9. 10. 2016 vč. platby! Pokud nebude platba na účtu k tomuto datu, nemůžeme brát přihlášku jako závaznou. Ti z vás, kteří nebudou požadovat nocleh, se mohou přihlašovat až do 16. 10. 2016. Doporučujeme se zapojit do  společné novény za  konferenci od  12. 10. 2016 (budeme se modlit 1. desátek radostného růžence: „kterého jsi z Ducha svatého počala“).

Informace k přihlášce: Každá účastnice setkání musí mít vlastní přihlášku (ne společnou). Přihlášku je možné zaslat dvěma způsoby: 1. vytištěný formulář poštou na adresu: Modlitby matek, P. O. BOX 400, 660 00 Brno 2 2. na stránkách www.modlitbymatek.cz

Program Pátek 21. 10. 17:30 h mše sv. v kostele sv. Rodiny na Grohové, R. D. Mgr. Michal Seknička 18:30 h slovo duchovního otce MM 19:00 h radostný růženec s meditací 19:45 h adorace 20:30 h ukončení Sobota 22. 10. od 7:30 h registrace 8:30–9:00 h ranní chvály 9:00–9:30 h zahájení 9:30–10:30 h F. Böhmová: „Radost z Boha“ 35

MODLITBY MATEK

11:15–12:30 h mše sv. kostel sv. Tomáše, celebruje R. D. Mgr. Šebestián Pavel Smrčina OFM 12:30–14:30 h oběd, adorace, zpověď 14:30–15:00 h F. Böhmová: „Radost z mateřství“ 15:00–15:15 h M. Pavlíková: „Mateřský vzduch pro mou zem“ 15:15–16:00 h sdílení ve skupinkách 16:00–16:30 h přestávka 16:30–17:00 h svědectví 17:00–18:30 h Modlitba matek 18:30 h večerní agapé Neděle 23. 10. 9:15–10:15 h mše sv. v kostele sv. Rodiny, celebruje R. D. Mgr. Tomáš Paradič, CFSsS 10:15–12:00 h reflexe, svědectví 12:15 h společný oběd

36

Přihláška na národní setkání Hnutí Modlitby matek 21. – 23. 10. 2016 v Brně Jméno a příjmení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bydliště:. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E-mail:. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tel.: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Diecéze:. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zaplatím:

 bankovním převodem,  složenkou

Žádám o zajištění (požadovanou možnost označte křížkem ×):

 Nocleh z pátku na sobotu se sobotní snídaní 250 Kč  Nocleh ze soboty na neděli s nedělní snídaní 250 Kč  Sobotní oběd 80 Kč  Nedělní oběd 80 Kč  Konferenční poplatek 200 Kč (platí všichni účastníci bez ohledu na počet dnů, které strávili na konferenci) Účastníci sobotního programu obdrží automaticky svačinovou bagetku a 0,5 vody.



Celková cena ……………… Kč (vyplní účastník)

Pár řádků ze Slovenska

Pár řádků ze Slovenska Milé mamy, srdečne vás pozdravujem. Hneď na začiatku roku prišla na Slovensko „veľká návšteva z neba“ – relikvie svätej Terezky z Lisieux. Mnohí sa čudovali, ako je možné, že povstal „celý národ“ a ľudia čakali v dlhých radoch, aby sa mohli pomodliť pri ostatkoch tejto MALEJ svätej. Pred príchodom relikvií na Slovensko sme sa modlili deviatnik. Každý deň bola prednáška o živote svätej Terezky. Každý deň sme hlbšie spoznávali jej život, jej pohľad na radosť a utrpenie, na rodinu, vieru, predstavených, na kňazov a Cirkev. Každý deň som viac a viac vnímala, ako jej život je úzko spätý so spiritualitou našej komunity. Jej „malá cesta čistého srdca a úplnej odovzdanosti“ je presne to, k  čomu nás Pán Ježiš vedie cez MM. Toto je cesta, na ktorej sa naše obrovské batohy neprávostí, utrpenia, duchovnej biedy a hriechu môžu zmeniť na bremeno ľahké a jarmo príjemné. Mladé mamičky sa pýtajú, ako majú vychovávať svoje deti. Raz dávno mi môj duchovný otec povedal: Ak budeš robiť veci s láskou, nemôžeš sa pomýliť. My staršie sme naše deti už vychovali a určite každá z nás odovzdala deťom tú najväčšiu starostlivosť a lásku, akej sme boli v tom čase schopné. A predsa teraz mnohé vidíme našu výchovu ako nedostatočnú. Pozeráme sa na ňu zákonnícky, bez lásky a milosrdenstva k sebe samým a k našim manželom. Niekedy nás táto vina oberá o pokoj a nádej, napriek tomu, že sme si svoju nedostatočnosť priznali a hriech vyznali. Veľmi by sme to chceli napraviť, ale už sa nedá. My ten čas už vrátiť nemôžeme. Pri pohľade na naše deti našimi očami je niekedy ťažké dôverovať Bohu a nič si nevyčítať. Ale často situácia vôbec nie je taká zlá, ako ju vidíme. Chýba nám odstup – stíšenie sa pred Eucharistiou – a túžba vidieť nás a naše deti Ježišovými očami. Začať môžeme len od seba. Moje srdce potrebuje byť očistené a uzdravené – potrebujem Krv a Vodu, ktoré vytryskli z Ježišovho srdca. Lebo moje srdce je miesto, kde si volím život alebo smrť, kde sa rozhodujem, ako budem žiť: v beznádeji zo svojej minulosti a v strachu o svoju budúcnosť, alebo v radosti z prítomnej chvíle. Možno práve pre toto nám Boh Otec poslal Modlitby matiek, aby nás upriamil na jeho lásku. On môže vrátiť čas, lebo On je Pánom času. On môže aj naše zlyhania a hriechy premeniť na požehnanie. Potrebujeme zakúsiť dážď milostí, ktorý tryská z jeho milosrdného srdca. Môžeme prosiť samé za seba, ale aj

39

MODLITBY MATEK

za  mamy z  našej skupinky, ktoré sa modliť nevládzu. Veď Ježiš má moc zmeniť chod vecí a jeho vôľa pre nás je Láska. Pán Ježiš nás mamy pozýva, aby sme sa opäť radovali z materstva. Kľúčom k radosti je vďačnosť. Vďakyvzdanie je tá najkrajšia modlitba, ktorá sa začína tromi slovami: Ďakujem, ďakujem, ďakujem. A opakujeme ich až dovtedy, kým nebudeme jasne vedieť a vidieť, za čo konkrétne Pánu Bohu ďakujeme. Takáto modlitba čistí naše srdce, oči a vovádza nás do pravdy. Mraky sa rozostúpia, keď ústa ďakujú. (A. Voskampová, Tisíc darov) Modlitba je dnes ako soľ z rozprávky Soľ nad zlato. Neexistuje žiadny väčší dar ako úprimná modlitba. Modlitba mamy by mala byť pribalená ku každému darčeku, ktorým chceme potešiť našich drahých. Modlitba je ako neviditeľný obal lásky, ktorý prináša pokoj a nádej na zemi a vysiela ľúbeznú vôňu do neba.

Preto dobrorečme, milé mamy, Pánovi a nezabúdajme na jeho dobrodenia. Veď on nám odpúšťa všetky neprávosti, on lieči všetky naše neduhy; on vykupuje náš život zo záhuby a venčí nás milosrdenstvom a milosťou. Nevyčíta nám ustavične naše chyby, ani sa na nás nehnevá naveky. (porov. Ž 103) V modlitbe s vami spojená mama Jana Pajanová

40

Triduum

Triduum TRIDUUM – „Modlíme se za budoucnost našich dětí a naši vlast,“ píše Veronika W. a dále dodává: „Mnoho z vás se sdílelo, že jste skrze modlitební Triduum zakusily mnoho požehnání. Pro vás, které jste v MM nové, bych to ráda vysvětlila. Každé tři měsíce si určíme tři dny, abychom se sešly v našich skupinkách ke společné modlitbě. První den je den našeho pokání, kdy žádáme Pána Ježíše, aby nám ukázal, co bychom měly změnit. Druhý den se modlíme (zástupně) za  ty, kteří svým jednáním a skutky ovlivňují naše děti (skrze drogy, pornografii, multimédia, špatnou výuku, internet, za popové zpěváky atd.). Prosíme Pána, aby jim odpustil a změnil jejich srdce. Třetí den je den chval, díkůvzdání a radosti. Některé z vás si možná neumí představit, jak trávíme tyto dny. Je to individuální v možnosti každé skupinky. Chápu, že není možné pro maminku, aby opustila svou rodinu na tři dny, ale je dobré, pokud může, strávit trochu času ve své skupince nebo o samotě spojena v modlitbě se skupinkami MM po celém světě. V  poslední době jsem nebyla schopna trávit čas v  naší komunitě, a  tak jsem se modlila sama a každý den jsem nabídla Pánu modlitbu na úmysl daného dne. Opravdu to pro mě byl požehnaný čas a cítila jsem se s vámi všemi spojena. Dokonce, pokud je maminka schopna se pomodlit i byť jen jednu krátkou modlitbu, přispěje tím do celku a přinese požehnání pro celý svět.“ ************ Milé maminky, znovu vás chci povzbudit, abyste se, pokud je to možné, zapojily ve farnostech do modlitebního Tridua, kdy se maminky z celého světa spojují v modlitbě. Připojte se i maminky, které jste doma. Zvláště sobotní den je tak aktuální, kdy se modlíme za ty, kteří škodí našim dětem. V duchu sv. Terezie z Lisieux, která je patronkou misionářů, ač prožila celý zasvěcený život na  jednom místě. Tady je naše bojiště. Je za koho prosit! My nebojujeme proti člověku, ale proti duchu zla ve všech sférách lidského konání. Zde je naše parketa, kdy můžeme našemu milujícímu a dobrému Otci vkládat do náruče všechny ty, kteří žijí v nepravdě. On už se postará, protože Pán Ježíš už jednou zvítězil nad věškerým zlem. S brněnskými maminkami se sejdeme opět v kostele sv. Máří Magdalény, vždy po mši svaté, která je v 18:00 hod. maminka Jana 41

MODLITBY MATEK

Zamyšlení Svatá Terezie z Lisieux Svatá Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, kterou papež Jan Pavel II. prohlásil v roce 1997 za učitelku církve, zemřela jako čtyřiadvacetiletá r. 1897 po devíti letech strávených za zdmi kláštera. Přes svůj krátký život je podivuhodnou osobností, nádherným darem církvi. Mnoho lidí našlo v jejích spisech cenné rady a inspiraci pro svůj vlastní duchovní život. Jedním z nich je bývalý newyorský biskup Patrick Ahern (zemřel 2011), jehož knihu Tři dary Terezie z  Lisieux, z  níž toto krátké pojednání čerpá, vydalo loni nakladatelství Portál. Prvním Tereziiným darem je to, že je přitažlivá pro všechny. Co je příčinou takové popularity? Odpověď je jednoduchá: získala si mnoho srdcí proto, že je tak lidsky vřelá. Lidé se vztahují k její zkušenosti, jež je díky jejím vlastním zápiskům i díky svědectví jejích současníků, zvláště jejích sester, dobře známá. Ve svém životopise upřímně odhaluje svá osobní tajemství. Během krátkého života dosáhla vysokého duchovního rozvoje, přestože se musela potýkat nejenom s  temnotou své duchovní noci, ale také s fyzickou bolestí způsobenou nemocí a frustrací ze života v uzavřeném společenství žen. Když čteme o  jejím dětství, dozvídáme se, že raná léta jejího života byla poznamenána přehnanou přecitlivělostí. I když vyrůstala v úžasné rodině obklopena láskou, řada nečekaných ztrát ji uvrhla do víru emocionální nestability. Ve věku čtyři a půl roku ztratila Terezie maminku – Zélie Martinová zemřela na rakovinu prsu. Malá Terezka přilnula k o deset let starší sestře Pavlíně, která o ni s láskou mateřsky pečovala. Proto když Pavlína odešla do  kláštera, aniž by na  to malou sestru připravila, desetiletá Terezie se nervově zhroutila. Pro lékaře bylo obtížné stanovit diagnózu, rodina se obávala o její život a intenzivně se modlila za zázrak – a Terezii se skutečně zdraví zničehonic zázračně vrátilo. V následujících dvou letech byla Terezce důvěrnicí sestra Marie. Po jejím odchodu na Karmel zůstala Terezie zase opuštěná, neměla se komu svěřit se svými úzkostmi. Byla nicméně od dětství pevně zakořeněná v Bohu. Na Štědrý den roku 1886, ve věku třinácti let, Terezie konečně dokázala usmířit svou křehkou citlivost s duchovním vědomím. Skrze jednu nezapomenutelnou zkušenost přešla z věku nedokonalého dospívání do věku dospělosti, v němž se stala obdivuhodnou ženou. Období dospívání, v němž zakoušela psychický stres, ji posílilo a dalo jí pochopit křehkost lidské exi42

Zamyšlení

stence. Nemělo by nás udivovat, že si Bůh vybral toto velmi nadané a těžce zkoušené dítě k tomu, aby nás vedlo k bolestnému hledání sebe samých. Terezie došla k poznání, že je malou duší, jejíž svatost povstane z její maličkosti.

Druhý Tereziin dar je její vytrvání v přesvědčení. O Vánocích 1886 vstoupila Terezie do výjimečného období, v němž přijímala zvláštní milosti. S nově nabytou jistotou věděla, že chce život zasvětit spáse duší. Více než kdy jindy si byla jistá, že je připravena vstoupit na Karmel. Biskup Hugonin i jeho generální vikář byli proti tomu, považovali ji za  příliš mladou, aby mohla učinit tak závažné rozhodnutí. Během pouti do Říma (podzim 1887), které se zúčastnila se svým otcem a sestrou Célinou, požádala Terezie odvážně svatého otce při audienci, aby mohla vstoupit na Karmel v patnácti letech. „Nuže…, nuže… Vstoupíte, bude-li to Pán Bůh chtít.“ I když tato odpověď Terezii neuspokojila, po návratu domů biskup Hugonin – zřejmě pod vlivem svého tajemníka mons. Révéronyho, který mohl Terezii pozorovat po celou dobu pouti – dává 1. ledna matce představené souhlas, aby ona sama rozhodla. Ta stanovila datum Tereziina vstupu do kláštera: 9. duben 1888 po skončení postní doby. Terezie byla zklamaná, přesto o tom píše: Chci věřit, že jsem musela vypadat nerozumně, když jsem nepřijala radostně své tři měsíce vyhnanství, ale věřím také, že i když to tak nevypadá, tato zkouška byla velmi veliká a hodně jsem v ní vyrostla v odevzdanosti a jiných ctnostech. Pokud víme, byl Tereziin život v klášteře všední a jednotvárný, avšak právě v této jednotvárnosti dokázala nalézat Boha v každém okamžiku běžného života. V dopise své sestře Pavlíně píše: Na cestě, kterou jdu, není pro mě žádná útěcha, a přece mi přináší všechny útěchy, poněvadž ji vybral Ježíš a poněvadž já toužím potěšovat jen jeho samotného, docela samotného. Těmito slovy nám Terezie ukazuje význam obyčejnosti a předkládá argument, že zbožné pocity nejsou tím, co Boha těší, tím, 43

MODLITBY MATEK

co z  nás udělá svaté. To, co nás činí svatými, je, dokážeme-li setrvat v konání božské vůle i tehdy, když zápal pohasne, a vytrváme-li v modlitbách, přestože se stanou roztěkanými a vyprahlými. Třetí Tereziin dar je její malá cesta. Nejedná se tak úplně o učení, je to jednoduše způsob, jak se velmi přiblížit Bohu. Je to cesta k následování, směr, kterým se můžeme vydat, prostředek, který nás dopraví do místa našeho určení. Terezie odhalila svou malou cestu při dychtivém hledání Boha, dospěla k ní intuicí a pak ji jednoduše žila. Tereziino učení o maličkosti žádá, abychom radostně a úplně přijali sami sebe se všemi svými slabostmi, ať jsou jakékoli, a těšili se z toho, že jsme, kým jsme, a máme to, co máme. Terezie nikdy neučila, abychom vyhledávali utrpení. Učí nás jednoduše milovat život takový, jaký je, a milovat sebe takové, jací jsme, tedy milovat to, co ona nazývá „maličkost“. Tím myslí naši bídu, naše slabosti, naše selhání, věci, za něž se stydíme a které bychom udělali jinak, kdybychom měli znovu tu možnost. Tohle vše Terezie neváhala nazvat bohatstvím. Učí nás, abychom to, co nemůžeme změnit, přijali, ba abychom to přivítali jako svatou Boží vůli, abychom za to byli vděční. Dávno předtím, než to bylo vyhlášeno na Druhém vatikánském koncilu, věřila, že všichni lidé jsou povoláni ke svatosti. Malé duše, které tvoří velkou většinu lidstva, jsou si dobře vědomy svých omezení, vědí, že i drobné těžkosti každodenního života je naplňují pocitem marnosti, uvědomují si chudobu svého ducha i to, že nejsou schopny v životě vykonat něco opravdu významného. Přesto i takové duše mohou mít s Bohem blízký vztah a jejich životy se svým významem mohou rovnat životům velkých duší. Život Terezie byl od počátku do konce plný dobrých skutků, které byly Bohu milé. Ale věděla, že to, co ji spasilo, nebyly tyto skutky. Skutky byly důsledkem její víry a Bohu přinášely potěšení, protože byly plodem její důvěry v něj. Boha těší, když mu důvěřujeme. Malá cesta je často redukována na věrné vykonávání malých věcí. To je její součástí. Ale je to „důvěra, nic než důvěra“, kterou v nás Bůh hledá a která „nás má dovést k Lásce“. „Žít z Lásky znamená: když Ježíš dřímá, být klidný v loďce bouří smýkané. Nevzbudím ho, srdce dost důvěry má, že u nebeských břehů přistane…“1 Jana Šv.

44

Svědectví

Svědectví Tajemství života čeká ve mně, v objetí věčné Lásky se rodí, svůj dar mi dáváš do otevřených dlaní a bereš, až dozraje čas… Jsem němá k slovům Milosti, a přece ji cítím tak blízko, nebe i země se otvírají a Světlo svítí na cestu… Není radost bez slzí a slzy bez radosti, není život bez lásky a láska bez života… Dal jsi mým dnům dotek Slunce a řekl: Pojď a neptej se na cestu, jednou dojdeš až tam, kde v trní rostou růže… Karolína Mikotová

Spousta malých zázraků Milé maminky, chtěla bych se s vámi podělit o svůj radostný zážitek z vyslyšené modlitby. Bylo to v  době, kdy jsem pochybovala ve  víře. Měla jsem kolem sebe v práci samé nevěřící a i můj muž je nevěřící. Byla jsem nešťastná, nechtěla jsem žít bez víry. Ve vedlejší farnosti byla skupinka modliteb matek a jednou mi dokonce nabídly, že můžu přijít mezi ně. Nevěděla jsem přesně, oč jde, a navíc se scházely v den, kdy jsem neměla hlídání pro děti, takže jsem nešla. Později jsem si našla na internetu něco víc o modlitbách matek a litovala jsem, že mezi ně nepatřím. Jednou v neděli večer, když byl můj muž pryč, jsem si pustila nějaký křesťanský film s nadějí, že mi odpoví na mé otázky. Po shlédnutí filmu mi došlo, že jeho hlavním poselstvím bylo asi toto: „Člověku samotnému se jde špatně do nebe, měl by mít někoho k sobě.“ Bylo mi do pláče a modlila jsem se, aby mi tedy Bůh někoho dal. 45

MODLITBY MATEK

Druhý den dopoledne mi přišla od  kamarádky sms, v  níž se ptala, jestli chci dnes přijít na  modlitby matek, že přesunuly termín, protože jim ten předchozí už nevyhovoval. Nemohla jsem tomu uvěřit. Bůh vyslyšel mou modlitbu. A hned druhý den. Třesoucí se rukou jsem odepsala, že přijdu. Od té doby, co se scházím s ostatními maminkami na modlitbách matek, se můj život úplně změnil, nedovedu ani popsat jak. Zažila jsem spoustu malých zázraků a jsem nesmírně vděčná, že už nejsem ve víře sama. maminka Maruška

Na každém setkání žasneme, jak Bůh koná Milé maminky, moje cesta k MM byla úžasná. Je mi 34 let a před jistým časem jsem žila v Bratislavě spolu s manželem a dětmi. Cítila jsem, že velmi toužím patřit do nějakého společenství. Hodně mi to chybělo, protože před manželstvím jsem patřila do společenství, ze kterého jsem musela odejít kvůli změně práce a bydliště. Slyšela jsem o MM, ale netušila jsem, jak se přidat, tak jsem jen toužila. Trvalo to asi 2 roky. Byl to čas dozrávání a tiché pozvánky ze strany Boha. S manželem a 3 dětmi jsme se přestěhovali do místa, odkud pocházím. Hned první měsíc našeho společného bydlení jsem po jedné mši svaté oslovila jednu paní, o které jsem věděla, že patří k MM. Úžasně mi pomohla. Vlastně Pán otevíral dveře a ovoce čekání najednou dozrálo. Velice rychle jsme se našly, 4 mladé maminky s malými dětmi. Setkáváme se každé pondělí a každé setkání žasneme, jak Bůh koná. Modlily jsme se za  utrápené bezdětné ženy v  našich rodinách a  okolí. Úplně všechny už jsou matkami!! I ty, které čekaly mnohé roky. A naše modlitby za děti pro jiné ženy Bůh vyslyšel tak, že i nám seslal další děti. Nám se v listopadu loňského roku narodilo páté děťátko a kamarádce z naší skupinky zase třetí – vytoužené. Modlíme se za své děti a lidi v našich srdcích a máme neskutečně moc vyslyšených proseb. V našem „sešitku bylo zpočátku tak mnoho těžkých úmyslů“. Nedávno jsem si je přečetla a zjistila jsem, že jsou všechny vyslyšené: Obrácení alkoholika, pokoj v rodině, vytoužené dítě, nové bydlení… Chvála Bohu! Ale nadevše se těšíme ze vzájemné blízkosti a  lásky v  naší skupince. Jsme si přítelkyněmi, sestrami. Cítíme se být součástí velké rodiny maminek a víme, že jsme na správném místě. A taky vím, že jsme ještě jenom na začátku. Je skvělé, že nečekáme se založenýma rukama, ale bojujeme za své děti modlitbou. A Pán je s námi. Díky Ti Pane za vše! maminka Naďa

46

Modlitby za kněze

Modlitby za kněze Maminky, jistě víte, že nás Veronika často vyzývá, abychom se modlily za kněze. Doslova říká: „Adoptujte si kněze jako duchovní syny a modlete se za ně.“ Připojuji se k ní a prosím vás, abyste nepolevovaly v tomto modlitebním úsilí. Uvědomujme si, že kněží jsou lidé jako my, mají své slabosti a bojují stejně jako bojujeme ve svém každodenním životě my. Pán si je však vyvolil, ne snad proto, že by byli nejlepší (ať mi kněží prominou), ale proto, že se rozhodl povolat do služby právě je a ne jiné. Právě s nimi počítal a oni zaslechli jeho hlas a řekli své ANO na celý život. Možná si myslíte, že se to všem nedaří tak, jak byste očekávaly. Nesklouzávejme do povrchních soudů, ani se nesnažme dělat pořádky. Vždy pamatujme na to, že Pán si je takové vyvolil. Naši povinností je modlit se za ně, ne je posuzovat. Pokud si je adotuptujete, a právě ty, kteří vám způsobují „pohorošení“, bude to nová rovina vašeho vztahu. Kněz se stane vaším duchovním synem. Může snad matka nadávat na své dítě, kterému se zrovna nedaří? Ne, nemůže! Co by to bylo za mámu! Láska jí to nedovolí. Matka se modlí. A  tak dělejme i  my. Modleme se za  naše pastýře, aby nás vedli k Pánu po jeho cestách. Aby byli vytrvalí a také abychom jim uměly vyjadřovat skutečnou křesťanskou lásku a pochopení. Veronika nám v posledním Newsletteru píše o kněžích: „Pán nám žehnal také skrze naše duchovní otce a tímto bych jim všem ráda poděkovala za jejich lásku a podporu po celou tu dlouhou dobu. Níže uvádím úryvek z naší brožurky ke 20. výročí .... Zakoušíme mnoho požehnání skrze všechny duchovní, se kterými se setkáváme po celém světě a kteří nás podporují. Mnozí nám řekli, že se stali kněžími jen díky modlitbám svých matek. Vždy jsme byly podporované kněžími, biskupy i kardinály kamkoliv jsme přišly. Jsem si jista, že to je práce Ducha sv., který nám umetá cestičku. Na Novém Zélandu jsem mluvila s biskupem a vzpomínám si, že jsem mu toho ještě nestačila mnoho říct, když mi řekl:„Toto je z Ducha sv. a rád bych to uvedl do každé farnosti.“ Bylo mi řečeno, že jistý australský kněz, který byl na svatbě v Nizozemí, narazil na MM a když se vrátil, začal MM doma. Také jsme se dozvěděly o  jiném australském knězi, který tvrdí, že vděčí za  své kněžství MM z Malty. Nyní podporuje maminky ve své farnosti v založení MM. 47

MODLITBY MATEK

Ruský protestantský kněz nám řekl, že se celá jeho farnost změnila od té doby, co začali dělat MM. Kněz z anglinkánské církve v Anglii také potvrdil, že vznik MM vnesl nového Ducha mezi jeho farníky. Nedávno jsme měly neplánovanou návštěvu kněze z  Indie. Byl velmi nadšený z naší modlitební brožurky a je ochotný pomáhat svým místním maminkám k založení MM. Otec Joy, který má na starost seminaristy, přeloží brožurku do 10 různých oblastních indických jazyků. Pán k nám vždy přivede úžasné lidi. Máme velkou kupu dopisů a mezi nimi jsou i dopisy od kardinálů, biskupů a kněží, kteří nám posílají svá požehnání. Nedávno jsme se setkali s kardinálem Vincentem Nicholsem, naším kardinálem v Anglii – byl to on, kdo zajistil, aby naše malá modlitební brožurka měla svolení k tisku (Imprimatur).“ Drahý Pane, ze srdce ti děkujeme, že jdeš vždy o  krok před námi, připravuješ nám cestu a dáváš nám vše, co potřebujeme. Odnímáš nám starosti, jak vše uspořádat. Děkujeme Ti, Pane, za úžasnou podporu kněží, kteří nikdy nepochybovali, že naše služba pochází ze zdrojů tvého Ducha sv. Amen. Veronika Poprosila jsem některé maminky kněží, o  kterých vím, že se v  našem hnutí modlí za  své syny-kněze, aby vám napsaly, jak ony jako matky vnímají potřebu modlitby za ně. M. Milé maminky, na  naší poslední duchovní obnově ve  Vranově u  Brna byla tématem „Radost z mateřství“. Byla jsem na tomto setkání tak trochu v jiném postavení než ostatní maminky. Mám totiž syna, který byl Bohem povolán k  nejkrásnějšímu poslání, jaké může být – k poslání kněze. Pokusím se s vámi podělit o radosti i starosti svého mateřství. Nejprve bych se chtěla svěřit s velikou radostí, kterou stále po celou dobu jeho kněžského života prožívám. Ale zároveň s touto radostí přichází i úzkost, obavy, strach… . Věřte, nikdy není a nikdy nebylo lehké být knězem. Ale jsou to muži a nejspíš si tuto skutečnost tak nepřipouštějí. Ale mámě s jejím citem a instinktem stačí pohled a ví, že se něco děje. Kněží jsou stejní lidé jako my ostatní. Potřebují cítit vztah, lásku a zá48

Modlitby za kněze

jem okolí. Uvědomuji si, že nemá rodinu, jeho zázemím je farnost, popřípadě řeholní společenství, ale i v nich jsou problémy, vždyť jsou to všechno chybující lidé. Já vždycky poznám, že něco není v pořádku. On si nestěžuje, ale já umím číst mezi řádky. Stejně tak poznám, když je spokojený, radostný – to se neozývá – je dobře. Do života mu moc nemluvím (i když někdy také ano). Každý den a často i v noci se za něho s tatínkem modlíme a prosíme Boha a celé nebe o přímluvu, naše anděle strážné, svaté patrony a  především naši matičku v  nebesích Pannu Marii. Prosím i vás, milé maminky, budete-li tyto řádky číst, modlete se za své kněze. Kněží jsou pro spásu našich duší nenahraditelní, ale potřebují naši lásku, modlitby a odpuštění. Uvědomme si, že jejich případné selhání je i naší vinou. Ale přesto, všechny tyto i jiné starosti a problémy jsou mnohem a mnohem malichernější, než je moje radost ze skutečnosti, že mám syna kněze a že vyslyšel Boží hlas a poslechl. Čím jsem starší, tím je radost z tohoto mateřství větší. Ale větší je i moje zodpovědnost být mu stále, i na dálku, dobrou mámou. Spolu s tatínkem neustáváme v modlitbách a postech za něho. Prosíme také za jeho spolubratry a všechny kněze. Pokud máte, milé maminky, syna, který je Bohem volán jako ten můj, buďte rády a nebraňte mu. Svěřte ho s radostí a důvěrou do Božích úmyslů. Proste za něho a až na něho bude biskup vkládat ruce, prožijete stejnou radost jako já. Bůh žehnej vám a vašim blízkým! maminka Miluše Milé Maminky! Byla jsem vybídnuta, abych vám napsala o synu, který je knězem, jaká byla jeho cesta ke kněžství a také proč je důležité se stále za kněze modlit. Když se mělo narodit čtvrté dítě, tak jsme očekávali dceru, ale byl to místo Michalky syn Michal. Když jsem přijela domů z porodnice, tak nás rodiče přivítali a babička si všimla, že jsem smutná z toho, že nemám konečně děvčátko. Tehdy mi řekla: „Poděkuj Bohu za něj, že je zdráv, nevíš, co pro něj má Bůh připraveno a jaké plány do  budoucna zamýšlí. Co když z  něj jednou bude kněz?“ Byla to tenkrát prorocká slova, na která jsem během roků, kdy byl kolotoč kolem dětí, zapomněla. Vytrvale jsem se za děti modlila a časem se ukázalo, že ho Pán skutečně ke kněžství vedl a stále vede. Rád ministroval a každý rok během prázdnin býval týden s bohoslovci v semináři. Po vojně byl rok v Rajnochovicích jako správce a pracoval s mládeží. Po roce šel do semináře a svěřila jsem to všechno Panně Marii. Jestli 49

MODLITBY MATEK

se měl stát knězem, věděla jsem, že vše zvládne. Proto je velmi důležitá modlitba za kněze jak rodičů, tak i babiček a dědečků. Vždyť na ně ze všech stran doléhají různé neřesti, které se kolem nich dějí. I když neřekne, co ho trápí, maminčino oko a srdce pozná, že něco těžkého prožívá. Proto se za kněze modleme a pomáhejme jim tak, aby se mohli naplno věnovat svým ovečkám. Tak přeji všem kněžím, aby měli co nejvíce věrných oveček, které se za ně modlí, a žádné berany. Jsem jen prostá venkovská máma 4 synů. Díky Bohu za to. maminka Marie-Zita Když jsem po dvou letech manželství zjistila, že čekáme vytoužené dítě, měli jsme s manželem i nejbližším okolím velikou radost. Co nejdříve jsme jeli na Turzovku prosit P. Marii za své dítě a svěřit jí je do ochrany. Narodil se nám syn. Víc dětí nám Bůh nesvěřil, i když asi 15 roků jsme o další děti prosili. Od útlého věku syn říkal, že bude knězem. Na gymnáziu (za totality) měl nařízený povinný ateistický kroužek, protože chodil do náboženství a ministrovat. Vždy jsme se za něho hodně modlili. Manžel je hluboce věřící, modlíme se společně. V pubertě asi půl roku bylo potřeba víc „zabrat“, byl ale biřmovaný a milost Boží a Duch svatý působili. Prosím, učte své děti odříkání, trpělivosti, hodně jim čtěte životopisy svatých a ať vidí, že se s manželem modlíte. Nyní je syn už přes 20 let knězem. Musíme všechny těžkosti stáří denně obětovat a podpořit ho modlitbou. Je tolik nástrah!!! Manžel dokázal brát synovo kněžství radostně, mně to tak lehko nešlo. Snažím se s Boží pomocí o stálé odevzdání. Říkám maminkám, ať mají více dětí, že je Pán každému nesvěří. Prosím, odevzdávejte ještě v lůně své děti do ochrany P. Marii, ať se o ně stará. My samy toho moc nezmůžeme. Postěte se za své děti. Vyberte svým dětem věřící kmotry, ať vám pomohou s výchovou a mají v nich vzor. Někdy býváme s manželem na faře, je tam víc kněží a snažíme se o trochu tepla domova. Jsou vděční za teplou polévku a topinku. Moc prosím, děkujte za každé počaté dítě!!! S přáním ať Pán žehná našim rodinám a Královna Turzovská rozprostře nad námi svůj ochranný plášť maminka Jiřina

50

Z vašich dopisů

Z vašich dopisů Pán se stará Každá žena, která je obdařena darem dítěte, cítí v srdci radost. Pro mne je to od  Pána to nejkrásnější povolání, které mi dal. V  úžasu stále děkuji za  důvěru, kterou do mne vložil a děti mi svěřil. Současně mě učí důvěřovat mu a přijímat každé dítě jako jedinečné, s jeho hřivnami i slabostmi. Víc než před dvaceti lety mi dal postupně tři syny. Pravda, když připočtu ještě manžela jako mužský prvek v rodině, někdy jsem se cítila nepochopená tím mužským světem. Ale brala jsem to s humorem a často jsem zvala do svého srdce Pannu Marii jako svou nejlepší přítelkyni. Jistě i díky velké Boží milosti se nám podařilo syny dovést až k prahu dospělosti. Těšili jsme se s manželem na pokojné společné stárnutí, společné poutě na různá krásná svatá místa, doufali i v moudrost, která se stářím prý přichází. Z  tohoto poklidu nás vyrvaly velké starosti s  jedním ze synů, manželova ztráta zaměstnání, vážná nemoc mojí maminky. A v neposlední řadě zpráva, že ve svých 46 letech čekám dítě. Z té poslední zprávy jsem byla tak překvapená, že jsem se tomu u paní doktorky smála, poslala mě tedy domů, a ať přijdu za týden. Hned z ordinace jsem šla na mši svatou, a až tam mi to všechno došlo, v ruce jsem držela fotku z ultrazvuku. Přijetí této zprávy doma u večeře vyvolalo velké překvapení, i vidlička vypadla z ruky. Měsíce čekání na rizikovém těhotenství nebyly jednoduché, bojovali jsme, hodně se toho změnilo. Postupně jsme s manželem vnímali pohledem víry, jak moc nás Pán miluje, jak ví o každé naší nesnázi, jak se chce postarat, jak čeká na naše „ano“ úplně ve všem. Jak jsme museli opustit naše „jistoty“ a plány, věřit slovy „Buď vůle tvá.“ Ta se naplnila v pátek 13. listopadu 2015 ve svátek sv. Anežky České, kdy se nám narodila téměř čtyřkilová zdravá dcerka Klárka. Náš život není vůbec poklidný, s moudrostí stáří to zatím také nevypadá, ale očividně Klárka vnesla nové světlo do naší rodiny, přiblížila nás znovu všechny víc k  sobě. Díky Bohu máme několik přátel, kteří nás celou dobu provázeli a stále provází modlitbou, laskavým slovem a milým pohledem při setkání, a to je pokaždé povzbuzením. Ano, život na vesnici s sebou přinese někdy i bolestné neomalené poznámky, ale to nás ještě víc přibližuje Pánu. Děkuji, že jsem se mohla o tuto nečekanou radost podělit a třeba tak povzbudit maminky, které se ocitnou v podobné situaci. „Oslavujme Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky!“ maminka Leona 51

MODLITBY MATEK

Aktuality Setkání děkanátu Vyškov Kdy: 9. 9. 2016 Kde: Stará fara, Kostelní 2, Vyškov V kolik: od 16:30 h Program: slovo koordinátorek, svědectví, dotazy, společná modlitba matek, občerstvení Předpokládané ukončení: 19:30 h

Setkání vikariátu Hradec Králové Kdy: 16. 9. 2016 Kde: Kostel sv. Pavla, Velká 1/66, Hradec Králové – Pouchov V kolik: od 16:30 h Program: slovo koordinátorek, svědectví, dotazy, společná modlitba matek, občerstvení Předpokládané ukončení: 19:30 h

Setkání zábřežského děkanátu Kdy: 7. 10. 2016 Kde: Farní 9, Zábřeh (bývalá budova ZUŠ) V kolik: od 16:30 h Program: slovo koordinátorek, svědectví, dotazy, společná modlitba matek, občerstvení Předpokládané ukončení: 19:30 h

Setkání hranického děkanátu Kdy: 4. 11. 2016 Kde: Farní úřad, Školní nám. 38 V kolik: od 16:30 h

52

Aktuality

Program: slovo koordinátorek, svědectví, dotazy, společná modlitba matek, občerstvení Předpokládané ukončení: 19:30 h

Setkání konického děkanátu Kdy: 3. 12. 2016 Kde: MC Srdíčko, Kostelní 46, Konice V kolik: od 15:00 h Program: slovo koordinátorek, svědectví, dotazy, společná modlitba matek, občerstvení Předpokládané ukončení: 18:00 h

Triduum ČERVEN 2016 pátek 24.6.  Žalm 5, 7-8 sobota 25.6. Izajáš 63, 7-9 neděle 26.6.  2 Korintským 4, 7-18 ZÁŔÍ 2016 pátek 23.9. Efezským 2, 4-10 sobota 24.9.  list Jakubův 2, 12-13 neděle 25.9. 1 Petr, 13-16 LEDEN 2017 pátek Žalm 27 sobota Nehemjáš 9, 29-37   neděle list Jakubův 5, 7-11

Zpravodaj Maminky, Zpravodaj vychází 2x ročně v prosinci a červnu. Posíláme ho v množství 1, 4 nebo 5 ks. Pokud potřebujete upravit počet výtisků či změnit dodací adresu, napište nám. Je ideální, když chodí hromadně na vedoucí dané skupinky.

53

MODLITBY MATEK

Díky! Děkujeme z celého srdce za vaše finanční dary! Na požádání vám rádi vystavíme doklad o finančním daru, který můžete uplatnit při odečtu z daní. Také srdečně děkujeme za všechnu pohostinnost, se kterou přinášíte příspěvky vašich kuchyní a vašeho srdce na regionálních setkáních! Bez vaší pomoci a štědrosti bychom nemohly tuto službu vykonávat. Ještě jednou díky za vše. M.K. a tým

Mše svatá P. Bonaventura, OFM v Plzni slouží mši svatou za nás maminky v Modlitbách matek každé úterý v 17:30 h. Můžete se tak duchovně připojit.

Nové skupinky MM Vítáme nové modlitební skupinky z  Ostravy-Poruby, Nového Jičína, Hradce Králové, Morkovic, Olomouce, Semil-Pipic, Oslavan, Štítné nad Vláří, Slatiňan, Dobromilic, Hnojníka, Brumova-Bílnice, Hluku, Kroměříže, Popovic, Vlachovic u Zlína, Milotic, Koutů nad Desnou, Hrušek, Štětí, Příbrami, Velvarů, Radostína nad Oslavou, Prahy 9, Polné, Rokytnic nad Rokytnou, Kroměříže, Dražic, Brna-Maloměřic, Lipovce, Opavy, Ivančic, Telče, Prahy 4, Zhoře, Hovězí, Chrastavy. Přejeme vytrvalost v modlitbě a objevení radosti z odevzdání!

54

Do vašeho diáře

Do vašeho diáře • • • • • • •



Setkání vyškovského děkanátu, 9. 9. 2016 Setkání královéhradeckého vikariátu, 16. 9. 2016 Setkání zábřežského děkanátu, 7. 10. 2016 Pouť MM do Itálie, 25. 9. – 2. 10. 2016 Národní setkání MM v Brně, 21. – 23. 10. 2016 Setkání hranického děkanátu, 4. 11. 2016 Setkání konického děkanátu, 3. 12. 2016

Pohotovostní skupinka Františka Dvořáková, tel. 737  875  974; Věra Krejčí tel. 723  724  610; Marie Hamříková, tel. 731 208 537; Anděla Suchá, tel. 603 275 258; Mirka Prokopová, tel. 724  510  727; Růžena Fialová, tel. 608  618  822; Jana Pláteníková, tel. 774 838 824; Jana Bartáková, tel. 774 706 626; Marie Kadlecová, tel. 724 819 614; Marie Pietrasová, tel. 491  421  798; Barbora Králíková, tel. 775  642  385; Marie Ventová, tel. 736 779 178; Marcela Krejčí, tel. 737 983 691; Ludmila Králová, tel. 732 935 010; Janka Pecherová, tel. 723 331 951; Marie Stehlíková, tel. 723 490 967; Jitka Kořenková, tel. 728 063 676 Prosíme, obracejte se na pohotovostní skupinku pouze s prosbami v urgentních případech. Dlouhodobé prosby nebo přímluvy v tíživé životní situaci s důvěrou odevzdávejte ve svých mateřských skupinkách.

55

Milé maminky, ať všechny vaše prázdninové cesty vedou k Pánu. „Vždyť naše cesty jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny naše stopy…“ On vidí naše úmysly, On je napřimuje. Ať z milosti Boží poznáváte Pána na nových místech i v nových lidech, ať jste jeho svědky až na sám konec země. A šťastné návraty domů! Markéta

Korespondenční adresa: Modlitby matek – hnutí křesťanských žen P. O. BOX 400, 602 00 Brno 2 Pro osobní setkání: Brno, Kozí 8 (po předchozí domluvě) Národní koordinátorka: Markéta Klímová, mobil 774 618 822 e-mail: [email protected], www.modlitbymatek.cz Číslo účtu: 2000168590/2010 Fio Banka Zapsán do evidence period. tisku pod evid. č. MK ČR E 13146; vychází 2x ročně Redakce: M. Klímová, J. Švancarová Grafická úprava: P. Chládek Korektury: J. Švancarová, M. Možná Fotografie použité ve zpravodaji: archiv MM Titulní strana: „Radost z mateřství“ nakreslila K. Třešková a její dcera Terezka (9 let) Tisk: LITERA BRNO, Tábor 43a, Brno v nákladu: 4 700 ks