Modlitby matek. hnutí kř esť anských žen. Součást Komunity SOLACE. Zpravodaj pro ČR prosinec 2015

Součást Komunity SOLACE

Modlitby matek hnutí křesťanských žen Zpravodaj pro ČR • prosinec 2015

Kdo se může lidským okem podívat na tento malý žalud a vidět v něm sílu, ze které vyroste velký dub? A kdo se může lidským okem podívat na malou skupinku modlících se matek za své děti v malém pokoji a vidět v nich schopnost modlitebního hnutí rozrůst se do tolika zemí světa?

73

Modlitby matek

Milé maminky! I když se zdá, že všude ve světě už řinčí zbraně, zlověstný povyk a  bolestný pláč jako by chtěly přehlušit i  tuto dobu adventního ztišení a očekávání Krista, i když je mír ohrožen a ďábel vynakládá veškeré úsilí na to, aby ničil a rozděloval, přesto se nenechejme zastrašit! S důvěrou se modleme! Stále mysleme na to, že tam, kde jsou dvě nebo tři maminky, je Pán uprostřed nás. Stále zůstávejme ve spojení s Ježíšem (využijme známých 5 kamenů proti Goliášovi = mše svatá, eucharistie/adorace, četba Písma, půst, modlitba růžence), abychom byly posilněny v tomto boji v přemáhání jakéhokoliv Zla Láskou. Uvědomme si, že my bojujeme na straně vítěze! Antifona „Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus, Kristus vládne všem“, kterou jsme zpívali na svátek Krista Krále, je v tento čas obzvlášť působivá. Ježíš se již brzy narodí. Dnes vidíme méně rození a více umírání tisíců křesťanů, ale i těch, kteří Boha ještě nepoznali. Když Ježíš promlouvá o Duchu svatém: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy“ (Jan 16,12), mluví o utrpení, o kříži. Ježíš připravoval učedníky na realitu kříže, když říkal: „Vyloučí vás ze synagogy, ano přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabije, bude si myslet, že tím uctívá Boha“ (Jan16,2). Nechce se nám uprostřed nákupu vánočních dárků a vůně vanilkových rohlíčků myslet na věci, které k nám doléhají skrze média. Možná se utíkáme do praní záclon a umývání oken, jako bychom chtěly nechat plynout ten starý, známý čas. Svatý Otec však říká: „Dnes jsme svědky toho, že zabíjejí křesťany ve jménu Božím, protože je pokládají za nevěřící. Je to Kristův kříž: „Budou tak jednat, protože nepoznali Otce ani mne“ (Jan 16,3). Co se stalo mně – říká Ježíš – stane se také vám: pronásledování, soužení. Nepohoršujte se však, Duch nás povede a dá nám pochopení.“ Svatý otec k tomu dále dodává: „Je to mučednická cesta všedního dne, mučednická cesta při obraně práv lidí, mučednická cesta při obraně dětí, když tatínci a  maminky brání svoji rodinu; mučednická cesta mnoha nemocných, kteří trpí z lásky k Ježíši. My všichni máme možnost nést dál tuto velikonoční plodnost touto mučednickou cestou a nepohoršovat se.“ Jak se takovéto mučednické cestě říká? Láska. Jsme zrozeni k Lásce, Lásku máme žít ve svém nitru i okolí a z Lásky se také jednou budeme zodpovídat. Milujte se navzájem…milujte i ty, kdo vás nenávidí…milujte i své nepřátele. Jsme často tak pošetilé a tak se upoutáváme na věci pozemské, ale nezabydlujme se a buďme připraveny kdykoliv vyjít Pánu vstříc, zavolá-li naše jméno. Vždyť 2

Úvod

víme, kdo nás čeká. Každý týden mu s důvěrou odevzdáváme sebe i svoje děti, své manžele, kmotřence, kněze. V tomto spojení modlících se maminek po celém světě se sjednoťme a prosme za matky a jejich děti, které ostatní pronásledují, zabíjejí, ty kteří se nechávají ošálit. Vždy, když se modlíme za ty, kteří neznají Boha, modlíme se za svoji budoucnost. Výbornou příležitost k tomu budeme mít i během našich modlitebních Triduí. Využijme láskyplné náruče našeho Pána a ve shodě s naším povoláním adoptujme mateřskou láskou alespoň jednoho člověka, který v nás ať už přímo nebo nepřímo prostřednictvím médií vyvolává strach. Pokud nám v tom něco brání, pokud celým srdcem nepatříme jemu, prosme o milost obrácení, neboť každý náš skutek Lásky je vždy jen milost nám darovaná. Prosme o milost přijmout Ducha svatého, aby nás přivedl do celé pravdy a připravil nás i naše děti ke každodennímu malému či velkému mučednictví, podle Boží vůle. Pokoj a radost! Markéta

3

Modlitby matek

Slovo kněze Milé maminky, vzpomínám na setkání s vámi na říjnovém Národním setkání v brněnském Semilassu. Neobyčejně mě překvapilo, jak se vaše řady „omladily“. Pamatuji si na některé skupinky asi před deseti lety v Brně, na Národních setkáních, která se konala ještě na Biskupském gymnáziu, většinou bývaly přítomné maminky té starší a střední generace… a nyní: tolik mladých! To o něčem svědčí. Jednak o tom, že mateřství je náročné…, ale i nesmírně záslužné, vždyť v něm utváříte novou generaci v národě a také v církvi – v pozemském Božím království. Dále to svědčí o tom, že své mateřství berete vážně, což je krásné… a věřte, že Pán vás všechny velice miluje a že modlitby vašich skupinek i každé z vás bere také velmi vážně. Dále to vypovídá o tom, jak velmi potřebujete své starosti i radosti vzájemně sdílet a že vám společná modlitba mnoho dává. A ještě to svědčí o pozoruhodném vanutí Ducha svatého, který vás povolává ve stále větším počtu, a o tom, že se setkáváte s působením jeho moci ve svém srdci a v životních událostech. Ano, díky společným setkáváním poznáváme, že Bůh nám je blízko, a  smíme se setkávat s jeho milosrdenstvím a láskou. Vždyť i celé dějiny spásy jsou dějinami jeho tajemného sebezjevování nám lidem. Opět se blíží vánoční dny, v nichž budeme rozjímat o  tom, jak se k  nám sklonil a  zjevil nám tajemství všech tajemství: svého milovaného Syna Ježíše. Poslal ho, aby byl světlem jeho života a aby v našem nitru otevřel pramen živé vody. Jeho světlo přemáhá temnotu obtížných i bezvýchodných situací a proudy živé vody v nitru (Jan 4,14) nám dávají sílu jít dál a radostně svědčit. Kéž je vaše vánoční setkání s ním „živé“! Ať vás i vaše rodiny obdaruje svým pokojem a „milostí za milostí“(Jan 1, 16). To vám přeji a všem vám rád žehnám br. Ignác OFM 4

Slovo kněze

Raduji se (doufám, že s vámi všemi maminkami) v tomto našem zrání v čase blížící se spásy. Děkuji za všechny námi společně přijaté milosti, důvěřuji v oheň Ducha Svatého schopný přetavit i naši ubohost a otupělost v nadšení a horlivost pro Jeho Království a především spoléhám na Jeho nekonečné milosrdenství, které se v tomto roce chce vylít do našich srdcí a zahřát je svou uzdravující láskou. Pokojné a Boží blízkostí prosycené vánoční svátky vám přeje a na vaše modlitby spoléhá otec Šebestián.

5

Modlitby matek

Duchovní okénko Maminky, letos v Římě na mezinárodní konferenci MM všechny národní koordinátorky podepsaly nové stanovy pro Modlitby matek z  komunity SOLACE. Ráda bych vás touto cestou seznámila alespoň s nejdůležitějšími body tohoto dokumentu, které se vás jako členek hnutí Modlitby matek týkají. Vybrala jsem tři témata: komunita Solace – cíle komunity, Modlitby matek – vize, spiritualita a cíle skupinek, povinnosti vedoucí skupinek.

Komunita Solace Komunita Solace je laická komunita s centrem ve Star House v Sevenoaks, Kent v Anglii. Spiritualita komunity Solace je úplné odevzdání se, jednoduchost a radostná poslušnost vůči vůli Otce, takže skrze modlitbu můžeme být vedeni Otcem a být komunitou, která odpovídá na toto vedení a ne komunitou, která sama vyvíjí iniciativu.

Cíle komunity Solace ve Star House*1/ 1. Hledat Boží vůli pro Modlitby matek na celém světě. 2. Být centrem pro růst a rozvoj koordinátorek a členek v zájmu zachování vize a jednoty hnutí Modliteb matek na celém světě. 3. Být centrem pro další setkání /konference/ a školící programy, které mohou být svolané představenou komunity, její zástupkyní a jejími delegátkami. 4. Být spojeni přátelstvím a modlit se, aby „nikdo nebyl ztracen“. Mt 18,14 Přáním zakladatelky je, aby národní koordinátorky zakládaly podobné komunity Solace ve vlastních zemích.*2/

Modlitby matek komunity Solace Modlitby matek jsou mezinárodním hnutím malých skupinek žen, které se společně modlí za svoje děti a vnoučata.

6

Duchovní okénko

Vize a spiritualita Modliteb matek Tato vize se týká malých skupinek křesťanských matek, které se společně setkávají sjednocené v modlitbě za svoje děti v úplné odevzdanosti do Boží vůle a v naprosté důvěře v Jeho Slovo „Proste a dostanete“(J 16, 24).

Cíle skupinek Tyto skupinky jsou povolané: • • • •

modlit se za svoje děti a vnoučata a odevzdat je k Bohu*3/ podporovat jedna druhou modlitbou a přátelstvím*4/ starat se o duchovní růst podporovat a upevňovat jednotu a solidaritu mezi křesťanskými denominacemi*5/ • modlitbou podporovat rozvoj dalších skupinek Modliteb matek Povzbuzením a útěchou je maminkám vědomí, že mají podporu všech skupinek na světě.

Vedoucí skupinky V každé skupince by jedna členka měla být vedoucí pro danou skupinku. Tato úloha se může střídat.

Povinnosti vedoucích skupinek Vedoucí skupinky mají být zodpovědné za: • • • •

registraci své skupinky u národní koordinátorky a respektování její autority*6/ pravidelné setkávání skupinky k modlitbě přesné dodržování vize, spirituality a modliteb podle brožurky Modliteb matek seznámení skupinky a zajištění, že: – se striktně dodržuje zásada přísné důvěrnosti. O věcech se diskutuje a sdílí pouze v rámci skupinky, – nikdo nikomu neradí, když přijde na osobní těžkosti členek skupinky; členky se nemají modlit jedna za druhou, ale tento problém se má přednést Pánu v modlitbě, – všechny denominace jsou vítány s citlivostí.

7

Modlitby matek

Doplňující komentář: *1/ Členkami komunity se automaticky stávají ženy, které složí slib do služby v hnutí Modlitby matek. Jsou jimi diecézní koordinátorky, členky týmu nár. koordinátorky a ženy přímluvkyně (=tvoří modlitební zázemí pro službu koordinátorek, modlí se za potřeby hnutí a modlí se také za mír a rozšíření MM v aktuálně vybraných zemích světa). *2/ V naší zemi je za toto centrum v současné době považováno zázemí v jezuitském domě na Kozí 8 v Brně. Kdokoliv z vás může po předchozí domluvě navštívit toto místo – modlit se či pohovořit, o čem potřebuje. *3/ Veronika uvádí „za své děti a vnoučata“, ale rozumí se i za další lidi, které máme svěřeny, jsou to manžel, kmotřenci, kněží (podrobněji popisujeme ve Zpravodaji č. 72). *4/ Veronika má na  mysli duchovní přátelství. Nejde tedy o  to, abychom v  rámci skupinky byly všechny důvěrné kamarádky, ale o to, abychom se společně podporovaly v modlitbě a duchovním růstu. *5/ Jsme ekumenickým modlitebním hnutím. Převážná většina skupinek v naší zemi jsou ženy římskokatolického vyznání. Ovšem jsou mezi námi i maminky z jiných denominací, někde jsou skupinky smíšené. Musíme být vzájemně k sobě citlivé a respektovat se. Pokud by nás něco rozdělovalo, mysleme na to, že je mnohem více toho, co nás, matky, spojuje. *6/ Registrací se míní pouze adresa vedoucí skupinky, na kterou by chodil Zpravodaj. Ten považujeme za  důležitý zdroj informací (nyní vychází 2x ročně). Dozvíte se z něj, jak žijí maminky v našem hnutí, kde se můžeme sejít (národní setkání, duchovní obnovy, diecézní setkání, poutě, mnoho svědectví), ale především si můžete uvědomit vzájemné spojení v modlitbě. Maminky, pokud vám cokoliv kolem modlitby ve skupince není jasné, obraťte se na nás, rády s vámi promluvíme. Je také možné domluvit si návštěvu koordinátorky. Při setkání vám řekne o spiritualitě našeho hnutí, společně s vámi povede Modlitbu matek a zodpoví vám vaše otázky. Stejně tak ráda zodpovím případné dotazy k uvedeným částem stanov. Připomínám, že je dobré přečíst si knihu Veroniky „Radost z odevzdání“. Pokud ji nemáte, napište si o ni, rádi vám ji pošleme. Společně s knihou je možné poslat také DVD, kde Veronika mluví o odevzdání a modlitbě.

8

Ohlédnutí

Ohlédnutí Pouť do Medugorje, 31. 5 – 6. 6. 2015 V Medjugorje jsem byla poprvé a tak jsem jela plna očekávání. Díky manželům Kučerkovým šlo vše krásně a  já jsem se mohla ponořit do  odpočinku a  otevřít Panně Marii své srdce. Ze začátku bylo hodně pláče a slz, ale postupně jsem se uklidňovala a mohla jsem se soustředit na  modlitbu a  užívat si všech programů a  míst, které s  námi Kučerkovi, otec Šebestián a otec Michal navštěvovali. Velmi jsem vnímala úžasný POKOJ a MÍR, zvláště na Podbrdu a velice na mě zapůsobila adorace Nejsvětější svátosti v prostoru za kostelem. Vidět tolik lidí ponořených v modlitbě, klečících lidí z celého světa, kteří přijeli stejně jako já, aby se mohli svěřit, vyplakat, poděkovat, načerpat sílu, poradit se, poprosit za odpuštění, sdělit nesdělitelné, mlčet, nic neříkat, neboť Bůh i Panna Maria všechno ví a vidí do každého srdce. Bylo to úžasné, uzdravující, pokojné a pokorné. Je to promodlené místo a věřím, že bude brzy církví uznáno jako Lurdy. Bohu díky za pouť MM, které jsem se mohla zúčastnit. maminka Marie

Ohlédnutí za duchovní obnovou pro ženy ve službě MM na Svaté Hoře u Příbrami, 15. – 17. 5. 2015 Spolehnutím se na  Ducha svatého s  přímluvou Panny Marie Svatohorské se s pomocí svých zápisků pokusím napsat pro Zpravodaj něco z toho, co nám, skupince asi 50 matek (koordinátorek a stávajících přímluvkyň), bylo dáno na Svaté Hoře osobně prožít, zakusit, promodlit. Že to bude čas mimořádný jsem pochopila od prvního okamžiku… Úvodní slovo v pátek měla Markéta, která hovořila o službě v MM, že jsme hnutí modlitební a že tedy všechno, co budeme dělat, bude vycházet z modlitby a taky to tak bylo. Mezi námi seděl také otec Ignác, který se nám s láskou věnoval při mších svatých, adoracích, přednáškách, modlitbách, zpovědích…. Žasly jsme nad jeho mírností, moudrostí, dobrotou, laskavostí, ochotou, obětavostí, vyrovnaností, milosrdnou láskou a trpělivostí a taky jasným přesvěd9

Modlitby matek

čením, že Modlitby Matek jsou opravdovým dílem Ducha svatého, což nás velmi povzbuzovalo. Celonoční adoraci o. Ignác, OFM zahájil těmito slovy: „Ježíš nám říká: Nejsi nikdy sám, já jsem s Tebou, není jediné vteřiny, kdy bych na Tebe nečekal, každá duše má neopakovatelnou úlohu. Jsem s Tebou v těžkých hodinách, abych Tě učil, jsem s Tebou v hodině práce, abych Ti pomohl, nikdy Tě nenechám samotnou, často ke mně přicházej…“ Každá z nás se pak individuálně v nočním bdění připravovala na duchovní víkend.

Seznamovací večer na Svaté Hoře

Myšlenky o. Ignáce z dopoledního bloku: Děti to dnes mají velmi těžké. Dnes je ohrožuje mnoho věcí, patří mezi ně konzumismus, okultismus, gender, islám, esoterika… Trefné bylo přirovnání k popelářskému autu – děti nabírají všechno možné – dobré i zlé. Jediná cesta, jak tomu čelit, je výuka katechismu, psychologie, vzdělávání ve  víře a  také to, aby otcové plnili své role v rodinách. A hlavně modlitba matky! Srdce matky bdí nad dítětem. Nemůžeme děti izolovat, nelze děti ochránit či zabránit některým událostem. Ani 10

Ohlédnutí

Panna Maria neprosila: „Ať se mu nikdy nic nestane.“ Přijímala věci tak, jak šly, měla postoj, který vyjádřila slovy: „JSEM SLUŽEBNICE PÁNĚ.“ Cílem není děti uchránit, ale vyprosit jim u Pána Boha milost, aby obstály v pokušení, nebezpečí, aby unesly tíhu života. Pán nás volá, abychom modlitbou pomáhaly dětem, aby dorůstaly ke svobodě, my je máme v lásce a pravdě doprovázet na jejich cestě, aby neztratily smysl života. Pán nám tady nabízí cestu skrze toto krásné společenství. Je to cesta společné modlitby. MM jsou úžasný dar. Modlitba je vždy nejdůležitější! Spiritualita MM je v naprosté důvěře v Boha, ve víře, že Pán to má pevně ve svých rukou. Bůh má s námi a s našimi dětmi svůj plán. A byla tu další duchovní injekce – polední mše svatá v kapli, kam za námi „přišla“ Panna Maria v podobě milostiplné sošky z baziliky. Hlavním celebrantem i kazatelem byl kněz, který za námi přijel z Plzně, o. Didak, OFM, a hovořil o víře, o  předávání víry v  rodinách. Řekl zde: „Víra je dar, není možno si jej vydupat. Tento dar přichází prostřednictvím maminek, tet, babiček. Proč? Ježíš se vtělil skrze ŽENU. Žena je domovem. Její srdce a lůno jsou svaté místo. Pamatujme na to, že předávat víru je vaše povinnost. Střezme víru, aby rostla. Prosme za proměnu svého srdce. Ženo, matko, sestro – jsi strážkyní víry! Své srdce vystav Bohu, aby tvé srdce zušlechťoval. Své srdce předkládej Bohu k uzdravení. A pak vás prosím o LÁSKU. Jak přijdeme domů, modleme se: Získejte nás! Povzbuďte nás! Naučte nás to!“ V odpoledním bloku otec Ignác pokračoval: „…Kdybyste věděly, co vaše modlitby působí, byly byste možná pyšné… Skrze modlitbu Bůh projevuje účast na své moci, jak On řídí svět… Přijdeme před Pána a to už se začínáme modlit, už se odehrává modlitba, už nese plody. Ježíš je rád, když za Ním přicházíme. Obrovskou sílu má společná modlitba! Nemáme prosit sami. Prosme Otce v Ježíšově jménu. Když se modlí manželé spolu, má to ohromnou váhu, vliv na manželský a rodinný život, duchovně rosteme. Když je ve skupince důvěra, je to obrovský dar. Vzrůstá touha sloužit Bohu. Modlitba je něco úžasně rozměrného, jak to hořčičné semínko, když začne růst. MM jsou inspirované Duchem svatým. I  když to necítíme fyzicky, ale Duch svatý působí, jako by nám ukazoval cestu z pralesa našich životů. Člověk by nemohl jít životem, kdyby věděl, co ho čeká, DS dává odvahu. Ovoce modlitby jsou dary DS. Modlitba je vztah mezi námi a  Bohem. My máme věčné pokušení mít věci ve svých rukou, podle svých přání a tužeb, a to pak má Bůh svázané ruce. Bůh nás proměňuje do jednoty se sebou a mezi sebou. Učme se od Ježíše…neboť jsem tichý a pokorný srdcem. On, Syn, denně naslouchal Otci. On nás chce naučit, abychom taky nechtěli nic jiného, než plnit vůli Otce. Úžasný příklad sebeodevzdání 11

Modlitby matek

je Panna Maria. Ona je SLUŽEBNICÍ. Pane, děkuji Ti, že jsi nás pozval na cestu modlitby, tam, kde jsme, že chceš s námi v této době vykonat své dílo, protože Tvá LÁSKA zachraňuje svět!... A byl tu večer a s ním nastal jeden z vrcholných okamžiků našeho setkání, které pro nás u  příležitosti 20 let trvání MM připravila Markéta – Díkůvzdání Dítěti Ježíši. Sešli jsme ve v kapli, za okny se už stmívalo a my jsme se najednou ocitli v BETLÉMĚ ozářeném světlem svící. To, co každá z nás zažila při objetí a odevzdání DĚŤÁTKA JEŽÍŠE v podobě krásné sošky do jesliček, to se jen těžko popisuje. Byl to gejzír radosti, vděčnosti, díků, milostí. Bylo toho tolik, za  co jsme chtěly děkovat…. V neděli po mši svaté se setkání chýlilo ke konci. Na začátku nám Markéta položila otázku: „S čím jsi přijela na Svatou Horu?“ – a teď nastal čas pro reflexi a my jsme odpovídaly na další otázku: „S čím ze Svaté Hory odjíždím?“ Když jsme se zaposlouchaly do jednotlivých odpovědí a zadívaly se do proměněných tváří, můžu říct, že se mnohokrát na  mnoho způsobů opakovalo slovo radost, obdarování, nadšení, smíření s minulostí, odpuštění, odevzdání, síla modlitby, přátelství, láska, věrnost, poděkování za obdržení milostí na Svaté Hoře, rozhodnutí sloužit, pokračování ve službě, povzbuzení… DÍKY za toto setkání! Ze zápisníku Jany Machandrové

Mezinárodní konference MM v Římě, 15. – 19. 6. 2015 Na začátku konference Veronika řekla… Když jsme byly na  začátku, před dvaceti lety, nevěděly jsme, co od  nás bude Pán chtít. Kdyby mi někdo řekl, že budu cestovat po světě, řekla bych, že to není možné. Nebo že budu vystupovat před lidmi, to by se mi z toho rozbušilo srdce. Ale Bůh dělá nemožné možným. Nemyslete si, že nemůžete něco udělat, když je to Boží plán. Někdy můžeme mít svoje nápady, které nemusí být od Pána, proto vždy žádejme potvrzení, zdali je to jeho vůle. Chceme si vzpomenout na začátek MM… byla tu malá skupinka žen, která se začala modlit. Nespěcháme s tím, co máme udělat, čekáme na Boží odpovědi. Proto jsou také MM takové, jaké jsou. A my jsme svědky toho, jak je to krásné a mocné. To je důležitá zpráva pro všechny, kteří jsou zapojení do MM. Prosme proto, aby byl Pán v nás. Potřebujeme si to připomínat. MM byly na začátku jako malé semínko velkého stromu a vyrostl obrovský strom. Podívejme se na obrázek na přední straně. Vidíme požehnání na všech světadílech, 12

Ohlédnutí

požehnání na církvi, na rodině, na jednotlivcích. Malé stromečky znamenají pouze začátek. Jsou tu otcové z Modliteb otců a děti z Dětí Víry. Bůh dělá mnohem větší věci, než jsme si mysleli, kdo to prožil, ví, že to není jen o našich dětech. Mění nás to. Když jsme otevřené, Pán nás proměňuje. Je to o tom, nakolik dovolíme Pánu, aby konal v našich životech. Když řekneme ano, Duch svatý nás vede nejlépe, protože ví, co je pro nás nejlepší. Každý den dejme Pánu všechno a uvidíme, že Pán Bůh nám dá situace, které On sám připraví. Vždy, když přicházíme k Němu, očekávejme, že je to příležitost, abychom něco dostaly. Mluvme s Ním a čekejme jeho odpovědi. V našich kostelech máme Eucharistii, to je velké požehnání. Mám tu slova z Písma: „Kdyby se jen můj lid přede mnou sklonil…“ Pán nás volá tak, jako když matky volají své děti. Volá nás k sobě, abychom se učily být v jeho přítomnosti, aby na nás mohl vylít svoji milost. Svědectví kněží na konferenci: Když jsem byl osloven naší koordinátorkou, abych se stal duchovním otcem MM, velmi se mě to dotklo. Učil jsem se, jak odevzdat svůj život. Vím, že je to síla matky, která chce pro své děti to nejlepší. Maminky dávají mnoho sil do péče o rodinu. Někdo mi jednou řekl: Otče, vy jste na straně matek. Ano jsem, protože matky jsou vždy připravené darovat lásku. Jsou připravené se modlit. Otcové, buďte na straně matek, protože matky nikdy nevzdávají lásku, i když už mají jen malou naději. Náš pan biskup byl překvapen, jakou rychlostí se modlitby matek šíří v naší zemi. Děkuji vám, maminky, za vaši lásku, kterou dáváte nám, kněžím. Kdybych já neměl dobrou maminku, nebyl bych knězem. o. Paul z Nigérie Velmi děkuji za MM. Jan Pavel II. řekl maminkám, že mají přivádět děti do nebe. A my to neděláme jen konkrétními věcmi, ale i tím, že se modlíme. Matky, které se modlí, jsou pro mě velké. Tak jako Panna Maria byla vždy v modlitbách. Pro mě jako kněze je obrovskou posilou vědět o duchovním mateřství (adopci kněží) matkami z MM. A ve Španělsku se za nás maminky opravdu dobře modlí. o. Javier ze Španělska Jsem rád, že jsem mezi vámi. Vím, že modlitba mě činí silným. A  to i  v  mé vlastní farnosti. Cítím se silnější, když se lidé modlí za kněze. MM jsou darem pro svět, když se modlí za děti, ale je to i velký dar pro mě a ostatní kněze, když víme, že se za nás modlíte. Vím, jaké mají děti problémy, ale Bůh je větší než všechny 13

Modlitby matek

Otec Paul, Veronika, Carolyn a koordinátorky z Nigérie

naše problémy. My mu je musíme odevzdat a věřit mu. Pak zakusíme opravdovou zkušenost s jeho mocí. o. Van der Mee z Holanska Milé maminky, letos v  červnu jsem se zúčastnila společně s  Markétou mezinárodní konference MM v Římě. Každý den měla pro nás Veronika nachystané téma, o kterém cítila, že nám má předat...o základech MM, odevzdanosti, modlitbách v knížečce, o odpuštění, o útocích Zlého, o Modlitbách otců, Modlitbách dětí, zněla svědectví maminek z různých částí světa. Musím říct, že to byly silné chvíle, kdy jsem ani nevnímala čas, nejenom pro ta svědectví, pro slova Veroniky a svatá místa, ale také proto, že jsem málokteré mamince rozuměla a tak jsem bývala většinou ponechána sama sobě nebo naší milé překladatelce Marušce. Když jsem poslouchala její překlad, tužka se mi míhala v rukou. Pak jsem to, co jsem měla zapsané, mohla nechat uložit. Pozorovala jsem maminky – koordinátorky kolem 14

Ohlédnutí

a vnímala jsem, jako bych tam ani nepatřila, protože jsem nerozuměla tomu, co si navzájem svěřují, ale když jsem se znovu začetla do toho, co mluvila Veronika, náhle jsem rozuměla celým srdcem. Bůh vidí do každého koutku našeho srdce. On nechce, abychom věci schovávaly, a  to je základ, nechat Boha přijít do  každého kousku našeho života. Život má tolik problémů, jsou situace, které ani nemůžeme kontrolovat, ale Bůh nám dává svobodu. On chce naše ANO, my můžeme zvolit. Problémy přicházejí, my nemáme kontrolu. Ale je to na nás, jak odpovíme, někdo se zlobí, reptá, ale my to můžeme dát Bohu do rukou a my skutečně porosteme. Skrze tu bolest rosteme. Nebudeme plout na obláčku, my půjdeme tímto světem nahoru – dolů, ale když zůstaneme v  Jeho péči, když řekneme Bohu ANO, odevzdáme Bohu naše bolesti, On to může změnit. Je to tak jednoduché. My se z toho dostaneme skrze modlitbu..., my se přes tu bolest dostaneme modlitbou…, my tu bolest proměníme v modlitbě... Proměňte tu bolest odevzdaně v modlitbě. Odevzdávat musíme

Markéta, Maruška a Katka na konferenci v ŘŘímě 15

Modlitby matek

na 100% a tímto porosteme, budeme se stávat osobou, kterou tvoří Bůh. A kdo by nechtěl být tou osobou, kterou tvoří Bůh? :-) Bůh chce pro nás to nejlepší, Bůh nás miluje a čeká, co na to naše srdce. To není o kvalitě naší modlitby, ale o našem srdci. Vzpomínám si, jak jednou o. Šebestián řekl, že Boha naše hříchy nezajímají, On už za ně zemřel. Boha zajímá naše srdce! Takže jsem vděčná za MM, že se tomu každý okamžik dne mohu učit a že ani minutu na to nejsem sama. Tak, kéž nás tvoří Bůh a mějte se s Ním hezky. Katka Kučerková

Děkanátní setkání MM v Nedašově, 28. 6. 2015 V průběhu červnového tridua, v neděli 28. 6., proběhlo v naší farnosti „Děkanátní setkání MM“. Našimi vzácnými hosty byla Markéta K. a Maruška Borošová, také maminky z naší farnosti a celého děkanátu. Koordinátorky nám řekly svá svědectví o ovoci MM, pár slov ohledně modliteb ve skupinkách, při odevzdávání dětí, a odpověděly na množství dotazů, týkajících se MM. Součástí setkání byla samozřejmě společná modlitba MM a odevzdání dětí do rukou Pána Ježíše. Díky jednotě a poslušnosti jsme zažily sílu společné modlitby. Zvláště pak při odevzdávání jmen dětí do  košíčku před svatostánkem, nejedna maminka pocítila úlevu a pokoj ve svém srdci. Díky za pěkný zážitek a povzbuzení ke společné modlitbě za  naše děti. Děkuji za  krásné děkanátní setkání matek v  naší farnosti. Bylo to krásné a  požehnané setkání. Velké Pán Bůh zaplať Markétě i  Marušce a  hlavně BOHU DÍKY! maminky Marie, Ivana a Andělka

Diecézní setkání litoměřické diecéze v Liberci, 26. 9. 2015 V sobotu 26. září se na faře v Liberci Ruprechticích uskutečnilo diecézní setkání maminek z hnutí Modlitby matek. Podobné setkání proběhlo vloni a právě ono v  naší farnosti modlitby maminek významně ovlivnilo. Od  loňského září u  nás ve farnosti máme dvě nové skupinky maminek. Jednu dopolední a jednu odpolední. Pak zde ještě fungují modlitby seniorek, které se schází u jedné z nich doma. Letošní setkání, na které opět přijela národní koordinátorka tohoto hnutí Markéta Klímová a koordinátorka pro Prahu Maruška Tupá, bylo opět velice podařené a „motivující“. Sešlo se nás tu odhadem kolem 25 žen. Zkoušela jsem nás spočítat, ale nepovedlo se. Překvapivě víc maminek bylo mimo libereckých. Přijely maminky z Nového Boru, z České Lípy, Jablonce, Hrádku nad Nisou…, byly zde i členky Církve československé husitské, tak toto setkání mělo i ekumenický charakter.

16

Ohlédnutí

Každá z nás má své těžkosti a trápení a společná modlitba je pro mnohé z nás osvobozující. Je pro nás povzbuzující, když víme, že máme za zády „armádu“ žen, které se usilovně modlí i za naše děti, když my zrovna nemůžeme. Na závěr ještě svědectví jedné z nás. Kamarádka začala navštěvovat modlitby matek právě po loňském setkání. Trápilo ji, že její dospělá dcera „žije na hromádce“ a její přítel, který věřící není, se do ženění nehrne. Vytrvale se v našem společenství za svou dceru modlila. Po nějakém čase dcera s přítelem začali navštěvovat kněze, který vedl přípravu na manželství. Před měsícem byla svatba. I  já sama na  svých dětech vidím, že se mění – často mě to až překvapí. Také naše vztahy v rodině se hodně zlepšily. Věřím, že žijeme v Božích rukách. Musím se smát, když někdo říká, že víra v Boha je nemoderní a modlení je nuda. maminka Jolana

Národní setkání Modliteb matek v Brně, 23. – 25. 10. 2015 Motto: „Chválíme Boha a děkujeme mu za milosti, které jsme přijaly skrze MM.“ Maminky, letos v Brně na národním setkání MM jsme zažily mimořádně požehnaný čas. Po celou dobu setkání mnohé z nás silněji než jindy vnímaly přítomnost Ducha svatého, a tak jsme pod jeho vedením velebily Pána od pátečního večera až po nedělní rozloučení. Naplňovala nás vděčnost za uplynulé roky, za všechny vyslyšené modlitby, za spiritualitu odevzdání, která z nás činí svobodné ženy žijící v pokoji a radosti. Každá z nás mohla na vlastní kůži zakoušet, jak jsme si blízké, i když se neznáme. Na skupinkách vládla důvěrná a otevřená atmosféra, kde by jinde uplynuly dny i týdny, než by se prolomil ostych. Vzájemné vědomí propojenosti v modlitbě z nás dělá skutečné duchovní přítelkyně. Nezáleží na věku, vzdělání či sociálním postavení, nezáleží na temperamentu nebo společných zájmech. Vzájemně můžeme v přátelství i mlčet, ale především se společně modlit. To nás spojuje pevnými vztahy, které stojí na dobrých základech. Buďme tedy vděčné Pánu stále, a to i když prožíváme utrpení. Možná si někdo myslí, že jeho život je Boží milostí nezasažen, že jeho prosby nebyly vyslyšeny, možná vám docházejí síly…, mnohé z nás zakusily během tohoto setkání pocit vděčnosti za vše, co z milosti Boží neseme, za vše, co nám připadá všední a možná i obtížené. Je mnoho důvodů proč přehodnotit svůj postoj, učit se odevzdání a být vděčný za to, co nám Pán dává z lásky. Dovoluji si připomenout, že skrze MM se učíme důvěře, i když dostaneme místo splněných představ kříž. Bolest a utrpení jsou tajemstvím. Neznamená 17

Modlitby matek

to, že když nerozumíme, nemají smysl a my máme zapomenout na postoj vděčnosti. Samo o sobě by toto nemělo smysl. Záleží na nás, zda porosteme nebo budeme poraženi. Utrpení patří mezi vlákna, ze kterých je také utkána radost. A naše oči mohou vidět určité skutečnosti jen přes slzy. A tak se nebojme rozpárat ten starý „svetr“ utrpení a namotejme z vlny klubíčka radosti a z nich pak utkejme nový oděv vděčnosti. M.

Sobotní mše svatá v kostele Nejsvětější Trojice

O vděčnosti promluvil v pátek večer duchovní otec hnutí otec Šebestián. Provedl nás vším, co by nám mohlo na cestě k vděčnosti stát v cestě. Postoj vděčnosti vyvěrá z postoje víry, odevzdanosti… vzhledem k minulosti, přítomnosti, budoucnosti… Vybídl nás, abychom popřemýšlely, jestli nemáme někde v minulosti nevyřešený postoj, jestli jsme už vyrovnané se svým hříchem v minulosti, protože, když to uznám, vyznám a lituji toho, tak mně už nic nebrání žít přítomnost… Tu máme žít ve  vnitřním postoji vděčnosti, radostnosti, vždyť se máme dobře, máme Eucharistii, křest, bydlení, jídlo… budoucnost – až to přijde, tak to přijde, teď řeším to, co mám na starosti dnes: vzhůru srdce :-))). Povzbudil nás k vděčné, radostné poloze srdce, abychom chválily Boha. Chvála je, že neřeším sebe, ale jsem fascino18

Ohlédnutí

ván Bohem, podstatou nebe je, že chválím Boha… měly jsme se zahledět do svého srdce, co nám brání být vděčné, a chválit, abychom to mohly odložit… Z pera Jany Kalendové…. Chtěla bych se s Vámi podělit o prožitky z letošní konference MM, která alespoň pro mne byla vyjímečně silným duchovním zážitkem a povzbuzením. Předně bych chtěla poděkovat všem, kteří svou prací, slovem a modlitbami pro nás připravili tento čas plný chvály a vděčnosti, do něhož jsme se mohly nechat vtáhnout. Děkuji moc zvláště Markétě za její ochotu přenechat Pánu svoje plány a udělat spoustu věcí jinak, než měla původně připraveno. Věřím, že vše takto pod Božím vedením proběhlo mnohem lépe. Těšily jsme se například na pásmo svědectví, na které nakonec v sobotu večer nezbyl čas, ale když jsme na závěr společně z celého srdce zpívaly „dobrý je náš Pán“, cítily jsme, že už opravdu není co dodat. Během dopoledního programu, kdy se s námi o svá svědectví přišli podělit zvaní hosté, bylo vše také zcela v Boží režii. Markéta se nám svěřila, kolik hostů odřeklo účast na poslední chvíli, ale myslím, že Duch svatý uměl lépe počítat, protože na ty, kteří nepřijeli, by už stejně nezbyl čas :-). Jako první dostal slovo generální vikář Mons. Jiří Mikulášek. S láskou vzpomínal na svoji maminku, která ho podporovala svou modlitbou a byla mu tak velkou pomocí i v době, kdy sama měla pocit, že už nemá co dát. Připomněl nám, jakou velkou hodnotu má vše, co děláme s láskou, i to obyčejné praní plínek. Otec s námi strávil celé dopoledne a jsme moc rády, že mu s námi bylo dobře. Druhým hostem byla maminka Veronika Hegerová, která si s sebou na pódium přivedla šest malých dětí (a sedmé v bříšku). Svým vystupováním, jednáním s dětmi a upřímným projevem by nás i beze slov přesvědčila, že svoje odevzdání se Bohu bere zcela vážně. Kéž bychom to všechny uměly, takto s dětskou důvěrou čekat, že nás Bůh povede a o všechno se postará. Jejími slovy: „Odevzdání je taková úleva, že má člověk hned o všechny starosti míň“. Dalším hostem byl Ivan Melo ze Slovenska, jeden ze tří koordinátorů Modliteb otců. Vyprávěl nám, jak ho Bůh dovedl do MO. Prvním impulzem k jeho hledání byla proměna, kterou pozoroval u své manželky, vracející se ze setkání Modliteb matek. Poté, co prosil Pána o znamení, zda má sám o něco takového usilovat, se mu dostalo do rukou poselství z Medžugorje, ve kterém stálo „zakládejte modlitební skupiny“ :-) Přirovnal spiritualitu MM a MO ke spiritualitě svaté rodiny, v níž Ježíš, Maria i Josef říkají své „ano“ Otci. V současné době jsou MO v 10 zemích, na Slovensku letos proběhlo již 10. setkání MO ve Svitu.

19

Modlitby matek

Poté se nám představila rakouská koordinátorka MM Gerti Brodowitz, která přijela do Brna i se svojí modlitebnicí Irene Schweiger. Přestože v Rakousku jsou MM teprve od roku 2002, je Gerti již v pořadí druhou koordinátorkou. Její předchůdkyně zemřela v roce 2010. Bylo to nečekané a pro maminky velmi smutné, ale zato teď podle Gertiných slov „mají přímluvkyni v nebi“. Gerti byla sama překvapená, když zjistila, že by měla tuto službu převzít. Boží cesty jsou často překvapivé, ale důležité je, že se po  nich necháme vést. Jak nám to připomněla Gerti slovy Veroniky „pokud jsme úplně malí, Bůh může dělat velké dílo“, a to se děje i v Rakousku. Další svědectví bylo opět z úst mužů, a to dvou tatínků z řečkovické farnosti, Petra Handlara a Davida Kasana, kteří nedávno založili skupinku Modliteb otců. Vyprávěli nám, jak je Pán přivedl k  myšlence i  k  realizaci skupinky MO, jak se Duch svatý stará, aby toho nenechali, když přicházejí pochybnosti. Vyjádřili přesvědčení, že za to můžeme i my svými modlitbami za manžele :-) Povzbuzovali nás také, abychom svým mužům nechaly svobodu, nenutily je, ale nechaly uzrát jejich potřebu modlitby. Na závěr se nám přestavila Anežka Dvořáková, dcera Františky, kterou mnohé znáte. Její strhující svědectví o návratu k víře nás velmi oslovilo. Bylo pro nás velkým povzbuzením slyšet, jak Bůh odpovídá na vytrvalé modlitby, jak semínko víry zaseté v dětství přečkalo i bouřlivé období puberty a 10 let tápání v různých ezoterických naukách. Slovy Anežky: „Nikdy předtím jsem Boha nepoznala osobně, našla jsem ho ve třiceti, ale tu touhu po Bohu mi do srdce vložili rodiče. To, co jsem zažila, teď pro mě má smysl. Kdybych měla trpět tisíckrát víc, ale vedlo by mě to k obrácení, řekla bych ano.“ Na konferenci jsme obdržely mnoho požehnání, a tak bych ráda vzkázala maminkám, které s námi nemohly být, že toto požehnání je i pro vás. Stejně tak myslím i na ty z vás, které jste se během konference nedokázaly spolu s námi ze srdce radovat, protože prožíváte něco bolestného. Bůh ví o všech vašich slzách a je s vámi, i my vás neseme ve svých modlitbách. Na závěr si dovolím ještě krátké svědectví z našeho návratu domů. V neděli jsem měla pocit, že jsme tak obdarované, že už to ani víc nejde. Možná právě proto nám Pán připomněl, že se o nás stará pořád, a to i ve všech maličkostech. S několika maminkami jsme po obědě směřovaly na nádraží, zcela v klidu a pohodě, protože náš vlak měl jet až za hodinu. Vystupovaly jsme z tramvaje právě ve chvíli, kdy měl odjíždět ten předchozí. V klidu jsme koupily lístky a teprve pak se pořádně podívaly na hodinky a na cedule, abychom zjistily, že do odjezdu zpožděného rychlíku nám ještě zbývá několik minut. V pohodě jsme do vlaku nastoupily a uvelebily se 20

Ohlédnutí

v prázdném kupé. Teprve během jízdy, když se některé z nás pokusily dojít do jídelního vozu, jsme zjistily, že ostatní vagóny jsou narvané a stojí se v nich i v uličkách. My jsme ale dojely pohodlně až do  Prahy. Bohu díky! Chvála, radost, díkůvzdání, to jsou slova, za kterými se skrývají pocity těch, kteří ve dnech 23. – 25. 10. 2015 mohli zakoušet atmosféru na konferenci MM v Brně. Všechno, co nám bylo dáno prožít, bylo úžasné, neopakovatelné, jen těžko popsatelné. Velký dík patří především obětavosti zvláště brněnskému týmu organizátorů pod vedením sestry Markéty, ale taky všem kněžím a hostům, kteří přišli mezi nás. Letos byla naše radost umocněna tím, že prožíváme již 20. výročí Modliteb matek a plody našich modliteb jsou již znatelné. Z promluvy R.D.Mgr. Jindřicha Čoupka, pátek, kostel Sv. Rodiny Proč se modlit? Je to jako zeptat se: Proč milovat? Modlí se ten, kdo miluje! A maminkám v jeho farnosti to došlo jako první, že se modlí za své děti. Milují Boha a milují své děti. Brzy se přidali i tatínkové. A tuto zkušenost udělal i otec Jindřich. Jako kněz si člověk musí připomenout, co je v základu kněžství. Problémy a tisíc maličkostí okolo kolikrát chtějí zastínit to nejdůležitější. A tak otec Čoupek pro povzbuzení připomenul, co je základem, podstatou, přirozeností pro ženy – matky. Jako jsou brambory přirozeností bramboračky, tak přirozeností člověka je otcovství a  mateřství. „Ploďte a  množte se a  naplňte zemi.“ – k  tomu je člověk stvořen jako MUŽ a ŽENA. Z evangelia plyne, že úkolem matek je duchovní doprovázení dětí. Na křížové cestě říká Ježíš ženám – „plačte nad sebou a nad svými dětmi“ – tatínci tam nejsou. Nahlédněme do Listu sv. Petra, kde se hovoří o lásce, úctě a věrnosti… „Stejně i vy, ženy, podřizujte se svým mužům, i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží…, tichý a pokojný duch, to je před Bohem převzácné… Stejně i muži, když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet.“ A z 1. listu Timotejovi: „Žena bude spasena jako matka, jestliže setrvá ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti.“ Z promluvy D. ThLic. D. Valera, neděle, kostel sv. Rodiny VELKOU VĚC S NÁMI UČINIL HOSPODIN, NAPLNILA NÁS RADOST…. Příběh z evangelia – uzdravení slepého Bartimea ( Mk 10, 46-52). Tento příběh z evangelia je hlubokou modlitbou prosebnou. Člověk NEVIDÍ! Ale mluví s Bohem a volá čím dál hlasitěji, až uslyší odpověď: POJĎ ZA MNOU! Slepec se zvedne a jde a odhodí svůj PLÁŠŤ. Všechno zahodil, aby mu to nepřekáželo na cestě za Je21

Modlitby matek

žíšem. Člověk, který se modlí, je člověkem na cestě za Bohem. Modlitba vyznačuje cestu, po které má člověk jít. CO CHCEŠ, ABYCH PRO TEBE UDĚLAL? Tu otázku položil Všemohoucí Bůh. PANE, AŤ VIDÍM. Cílem každé naší modlitby je vyprosit si Boží Království, aby sestoupilo na tuto zem. Tenhle člověk mluvil o věci pozemské na rozdíl od synů Zebedeových – přesto právě on byl vyslyšen, protože jeho prosba směřovala k Božímu Království. Synové Zebedeovi však chtěli sedět na trůně, jejich prosba směřovala k jejich království. Slepec nás učí hledat Boží Království. TVÁ VÍRA TĚ ZACHRÁNILA….TVÁ VÍRA…JDI a vydej se na cestu. Už dávno předtím zahodil svůj plášť. Dokázal se zbavit všech jistot! Prosme Pána, aby nás naučil se modlit, aby naše modlitba byla cestou, na které hledáme BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ A JEHO SPRAVEDLNOST, aby nám k tomu mohl přidat vše ostatní! P.S. Z Brna jsem odjížděla naplněná láskou a vděčností za nesmírný dar Modlitby matek, obdarována novou nadějí a vírou, že SLOVO z 2K 13,11 (Žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.) SE NAPLNÍ. maminka Jana

Reflexe maminek po konferenci…. Rezonuje ve  mně po  konferenci (kromě osobních zkušeností) poznání, jaký je rozměr MM. Jak MM podporují a  rozvíjejí křesťanskou spiritualitu a  každá maminka skrze pravidelné modlitby matek může růst a zrát ve víře. MM nejsou jen jakási jednorázová duchovní obnova, nadstavba k běžné praxi křesťana. Je to součást duchovního života a ten život může být obohacen skrze MM. Zachvátil mě pocit vděčnosti, protože pěstování důvěry v Boha, odevzdávání se Bohu zcela a plně, mě k Bohu bude více přibližovat. Snaha Ho mít ve všem a všude bude jen narůstat, jak poroste můj důvěrný vztah s Ním. Uvědomila jsem si, že to u každé maminky může mít jiný časový horizont a zrání (i podle svědectví ve skupinkách). Je to něco, co se nedá naučit, je to něco, co se žije skrze pravidelnou skutečnost. Svědectví, kdy maminky, které nejsou dobré přítelkyně, si ve skupince maximálně věří, které se v modlitbě podporují a spoléhají se jedna na druhou, je úžasný stav. Dále nás to jen vede blíže k Eucharistii, důvěře v Boha. Neslyšela jsem ani na jedné konferenci nebo mimo ni, že by některá maminka, která dochází do MM, litovala, 22

Ohlédnutí

Skupinky maminek při sobotním sdílení 23

Modlitby matek

že se přidala, vždy nastane změna v životě. Protože i když úmysl, pro který jsem se třeba přidala, nebyl vyslyšen z nějakého důvodu, už to, že se pomalu měním já, mění se mé postoje – je zázrak a práce Ducha sv. Kolikrát si to pak dotyčná maminka ani sama neuvědomí, protože jsou to změny dlouhodobě nepatrné, kousek po kousku, že ten přerod jde tak nějak přirozeně bez velkých gest. U mě osobně jsou MM velkou školou pokory a boje proti egu a pýše.... prostě běh na dlouhou trať, nic menšího... Jsem plná vděčnosti za MM. maminka Anna Ráda bych se s  vámi rozdělila o  několik dojmů z  letošní konference. Niterné prožitky lze sice velmi obtížně vyjádřit slovy, nicméně se o to pokusím. Celý program, svědectví, mše svatá a  vůbec vše, co bylo řečeno, mě potěšilo. Atmosféra přirozená, pokojná a hluboká... bez velkého „humbuku“. Bylo úplně neuvěřitelné, jak Duch svatý všechno vedl...od páteční mše až po poslední požehnání O. Šebestiána na závěr v sobotu. Velmi vtipné bylo, že tahle silná tečka přišla v momentě, kdy jsem už opravdu musela vyběhnout na tramvaj, abych stihla autobus domů. Původně jsem měla obavu, že budu muset utéct z rozjetého programu. Těch pro mě důležitých okamžiků bylo více, a zpětně se mi mnohé vybavují v paměti....snažit se „pouze odevzdávat“...a zůstávat v klidu, bez jiné mé vlastní aktivity...a chválit Boha…a stále se těšit z toho, co přichází... a zůstávat pokorná...a hlavně milovat a s velkou trpělivostí rozdávat lásku... Tohle jsou jen nepatrné střípky z promluv otce Šebestiána, jak jsem je v tu chvíli vnímala. Taky všechna svědectví byla velmi silná a v podstatě nebylo řečeno ani slovo navíc. Pro mě osobně byla důležitá a podstatná i zkušenost přítomnosti Ducha svatého a spolehnutí se na Něj. Velké díky všem organizátorům! maminka Marie Zdravím Vás od Náchoda. Z naší skupinky jsme se zúčastnily Národní konference dvě. Obě jsme byly na konferenci poprvé a obě jsme velice rády, že jsme jely. Nádherná atmosféra plná pokoje, radosti a  modlitby dýchla určitě na  každého. Úžasná organizace, která neměla chybu, i velice dobré ubytování a jídlo. Chci také přispět svou troškou do mlýna. Na konferenci jsem skoro neodjela. Od  pondělí mě trochu zlobila záda, ale v  pátek mně bylo opravdu moc špatně. Záda bolela na různých místech a trápil mě vysoký tlak, kterým vůbec netrpím. Zdálo se mi, že mi je stále hůř a hůř. Měly jsme s Janou koupeny včasné jízdenky na vlak a já měla pocit, že ani nezvládnu vzít auto a jet je na nádraží vrátit. Nevěděla jsem, jestli si Pán Bůh přeje mě na konferenci mít, nebo zda mám zůstat doma. 24

Ohlédnutí

Ležela jsem v ložnici na posteli a nevěděla, co si počít. Napadlo mě jediné řešení, pomodlila jsem se dva desátky růžence a poprosila Pána, aby mi skrze Písmo svaté ukázal svou vůli. Otevřela jsem Bibli náhodně. Četla jsem odstavec, na který mi padly oči. Bylo to z proroka Jeremiáše 6,4. Aniž bych byla v obraze, co se tam vlastně píše, tak mě upoutala tato věta: „Vstaňte a vyražte za poledne.“ Nepochybovala jsem ani chvilku, že Pán mě skrze tuto krátkou větičku ukázal, jaká je jeho svatá vůle. Vlak nám z Náchoda vyjížděl v 12.22 hod. Musím říct, že ještě při páteční mši svaté mi nebylo moc dobře, ale postupně jsem cítila, že mi začíná být lépe. V sobotu už mě vysoký tlak nezlobil a záda bolela jen trochu v odpoledních hodinách. No a v neděli jsem už neměla žádný zdravotní problém. Bůh je tak dobrý. maminka Lída Přijely jsme na setkání tři modlící se maminky z Jablonce nad Nisou. Ani chvilku jsme nelitovaly dlouhé cesty. Už v pátek jsme se účastnily chval v kostele svaté Rodiny na Grohově, kde k nám promluvil bratr Šebestián. Jeho slova byla pro mne ušitá na míru. Myslím, že žít v přítomnosti se stále ještě musíme učit. V kulturním centru Semilasso jsem viděla, kolik se nás sjelo na  setkání. Bylo nás skoro 400. Klobouk dolů před všemi organizátorkami, protože zvládnout umístit a nakrmit takové množství lidí a ještě dodržet časový harmonogram programu setkání nebylo nic jednoduchého. Po spontánním srdečném uvítání hlavní koordinátorkou Markétou na mne zapůsobila svědectví maminek, které svědčily o síle modliteb velmi spontánně a často i velmi vtipně, a tak pokračovaly v srdečné atmosféře svými spontánními výpověďmi. Silně na mne zapůsobil klid a laskavost maminky se šesti dětmi, které byly na pódiu naprosto vzorné. Pochopila jsem, jakou úlevou pro ni bylo odevzdat všechny starosti do rukou Božích. Překvapilo mne také, že vedle modliteb matek existují také modlitby otců v ČR i na Slovensku. Naše modlitby je inspirovaly, jsme jim vzorem. V malých skupinkách, kde jsme pokračovaly v našich svědectvích, jsme se více sblížily a společné sdílení mne opravdu obohatilo. Také vystoupení Růženky, první koordinátorky hnutí modliteb matek v ČR, bylo úžasným zážitkem. Poznaly jsme nejen její šarm, ale dověděly jsme se také o začátcích hnutí v Anglii i v České republice. Ten den na nás čekaly ještě dárky plné překvapení. Prvním dárkem bylo osobní požehnání od přítomných kněží na závěr bohoslužby a druhým vylosování citátů z Bible. Moje vylosovaná slova mi byla opravdu ušitá na míru. Při bohoslužbě v kostele nejsvětější Trojice jsem silně cítila Boží přítomnost.

25

Modlitby matek

Společná modlitba všech přítomných maminek byla vyvrcholením odpoledního programu. Mé poděkování patří celé skupině maminek, které vedly celé modlitby velmi citlivě. Tak tedy ještě jednou veliký dík Markétě a všem organizátorkám i všem zúčastněným kněžím a bratrům. Celé setkání bylo požehnané a pro mne bylo velkým obohacením. maminka Květa Patřím do skupinky z Jablonce nad Nisou, jsem vděčná, že jsem se mohla zúčastnit konference, a  to konference výroční, a  vnímat kontinuitu vzniku hnutí u nás, od úžasné Růženky, maminek, které se modlí už 20 let, vnímala jsem zázemí, které má hnutí v řádových bratrech a kněžích… Zážitků a obdarování jsem obdržela mnoho, včetně toho, že mi Anička (myslím, že ze Znojma) přenechala růženec, který jsem si vybrala a jí se též líbil, a vybrala si jiný, který s kamarádkami hned po cestě zasvětily modlitbě…. Snad ještě zmíním jednu věc, která mě z mého pohledu posunula na cestě dál, a to je praxe odevzdání, kterou jsem po setkání v Liberci (litoměřická diecéze), kam přijely koordinátorky Markéta a Marie z Prahy, více propojila s  všedním životem, ne jenom s  praxí MM ve  skupince. Když mě přepadne zmatek, negativní emoce, často za  tím objevím strach, tak prostě přiznám: teď se cítím zmatená, vystrašená, bezradná, neumím si poradit, prosím Pane, odevzdávám Ti tuto svou situaci, bezradnost…. a najednou obdržím klid a pokoj a pak někdy, třeba za nějaký čas i nápad, radu, odpověď, co dál……Tuto praxi jsem měla možnost prohloubit a více pochopit právě na konferenci modliteb matek ….Děkuji z celého srdce. maminka Jana Tento víkend jsem se spolu se dvěma členkami MM v Jablonci nad Nisou zúčastnila celostátní konference MM v Brně. Byla to moje první účast na celostátní konferenci. Jela jsem tam se záměrem načerpat pozitivní energii ze setkání maminek v období, které je velmi bouřlivé. Všude se diskutuje téma běženců a reakce jsou většinou negativní. Na setkání matek jsem si připadala jako v jiném světě. Laskavé přijetí sestřiček na internátě, kde jsme byly ubytované, humor, zpěv a vzájemné sdílení na  samotné konferenci. Celý průběh víkendu mi pomohl zahřát srdíčko a já se ho teď budu snažit opakovat tady v sychravém Jablonci v Jizerských horách. Už jenom pomyšlení na to, jak jsme jako matky propojené a společně vyladěné na pomoc a na lásku, mi dodává potřebnou energii. Veliké díky úžasné Markétě, celému týmu a těším se někdy opět na setkání. maminka Jarka 26

Ohlédnutí

Chtěla bych tímto způsobem poděkovat za krásnou konferenci, z níž jsem opět přijela plná dojmů a vnitřního nadšení. Nedá se napsat všechno, bylo by to hodně dlouhé. Byla jsem na adoraci, nevyslechla jsem tedy všechna svědectví, ale s tím si hlavu nedělám. Pán Bůh se vždy postará o to, abych slyšela, co mám slyšet. Z příběhu paní se sedmi dětmi jsem si uvědomila, jak ovlivnilo její životní cestu to, když se za ni modlila už maminka v Modlitbách matek. Zaujalo mne, jak říkala, že se od maminky naučila hovořit s Bohem celý den. Také se o to už nějakou dobu pokouším, ale jsem na začátku. Svědectví Anežky, která chtěla žít bez Boha, je pro nás nadějí a důkazem, co znamená modlitba matky, jak ji přivedla zpátky. V některých příhodách jsem se i já částečně poznávala. Například ve strachu z utrpení, v mém případě mi dělá problémy vše odevzdat Bohu. Krásná byla vysoká účast kněží, jsem zvláště vděčna za požehnání jednotlivě nás všech i všech, které nosíme v srdci. Vyřídila jsem jim to. Také druhý dárek, živé slovo pro nás, byl šitý na míru všem, se kterými jsme o tom mluvily. Dík. Ale konference, to byly také vztahy. Než jsem jela, měla jsem obavy z cesty nazpět. V Brně jsem nikdy nebyla a nevěděla jsem, jak to zvládnu. Nechala jsem to na Pánu Bohu, aby on to zařídil. Naše milé koordinátorky Eva a Katka, vždy ochotné pomoci, mi nabídly, že mne svezou do Písku, ale pak mi domluvily dopravu blíže k domovu se skupinkou žen, které mne vzaly do Českých Budějovic. Všechny jsme přesvědčené, že to bylo setkání od Pána Boha. Velice jsme si rozuměly a já teprve v tichu domova jsem si uvědomila, že toto setkání je pro mne obrovským Božím darem. Už nějakou dobu jsem myslela, jak by bylo dobře najít nějakou spřízněnou duši, se kterou bych si rozuměla v duchovních i osobních věcech a s níž bych mohla i občas něco podniknout, například cestu na naše setkání. V autě také vyšlo najevo, že manžel jedné z žen kdysi pracoval s mojí sestrou, a když se dozvěděl, že je nemocná, celá rodina včetně dětí se za ni každý den modlí. To už jsme všechny byly hodně překvapené, sestru to velice dojalo. maminka Maruška Moc Vás zdravím a  chtěla bych Vám napsat, že nakonec to všechno dopadlo s Božím vedením úžasně. Jak jsem Vám psala v e-mailu, že bych moc chtěla jet na konferenci modlících se matek, tak se mi to splnilo. Manžel byl sice celý víkend mimo domov, ale můj taťka mě a mamku zavezl na konferenci a dva malé vnoučky vzal do Bonga a celý den se jim věnoval a hlídal je. Já jsem si to mohla díky němu po celý den krásně prožít. Bylo to pro mě něco nádherného. Svědectví byla moc hezká, pak mši svatou jsem mohla po dlouhé době prožít jinak než s dětmi a to požehnání kněží byl opravdu dost silný zážitek. Na tuto konferenci jsem jela 27

Modlitby matek

docela unavená, protože znáte to, dva malí kluci, domácnost, každodenní povinnosti atd... A právě skrze toto setkání jsem všechny starosti mohla hodit za hlavu a plně se odevzdat Bohu a načerpat tak novou sílu k plnění mateřské role. Velké díky, paní Markéto, za to, jak jste to krásně všechno připravily, znamená to pro mě velkou oporu a povzbuzení. Uvědomila jsem si, jak obrovský dar mi dal Pán, když mohu zakoušet, co je to mateřství, a zároveň cítím velkou zodpovědnost při výchově našich malých chlapečků. maminka Dana

Setkání koordinátorek ve Volfířově, 20. – 22. 11. 2015 Během tohoto víkendu se členky týmu národní koordinátorky a diecézní koordinátorky sešly na již tradičním listopadovém setkání, kde se společně modlily a pracovaly. Uvědomovaly jsme si, jak je pro nás toto společenství požehnané a  důležité. Vnímaly jsme také svou křehkost a z toho vyplývající potřebu stálé modlitby. Přestože tvoříme stabilní a hezké užší společenství, je potřeba k tomu, aby to tak bylo i nadále, dívat se ne jedna na druhou, ale na Pána. Pokud by se některá z nás „zapomněla“, spustil by se přirozeně proud zklamání nad nenaplněním osobních očekávání apod. Samy to jistě občas zakoušíte ve svých skupinkách. Snažíme se naše vztahy stavět na tom, co nás spojuje, ale především na modlitbách. Na tomto setkání si každá z nás si vždycky náhodně vybere jednu, kterou bude po  celý další rok doprovázet v  modlitbách. Po  roce tyto dvojice opět změníme. Společná modlitba nás ve službě velmi povzbuzuje. Příští rok budete mít možnost sejít se se svými koordinátorkami na mnoha akcích, které pro vás připravujeme.

28

Newsletter

Newsletter Homílie Mše svatá u příležitosti 20. výročí Modliteb matek Westmisterská katedrála, Londýn 31. října 2015 Drahé sestry a bratři, nejprve bych rád popřál vše nejlepší vám všem, kteří jste součástí Modliteb matek, u příležitosti vašeho 20. výročí. Gratuluji vám předně a hlavně jménem pana kardinála, kterému je opravdu líto, že tu dnes nemůže být s vámi. V pondělí jsme se oba vrátili ze Synody o rodině konané v Římě. Nyní je pan kardinál v Madridu na mezinárodní konferenci zabývající se nelegálním obchodem s lidmi. Absence pana kardinála znamená, že mám to privilegium tu být s  vámi já a mohu slavit tuto mši svatou při příležitosti vašeho výročí a slouženou na počet naší Blahoslavené Panny Marie. Když jsem si pročítal vše, co jste mi poslali o MM, byl jsem hluboce dojat hloubkou a  prostotou vaší víry a  především způsobem, jakým se navzájem provázíte při modlitbách za své děti a vnoučata. Tato představa, jak se vzájemně doprovázíte, mě vrátila dva týdny nazpět do Audienční síně u sv. Petra, kde se konala oslava 50. výročí biskupské synody – ovoce II. vatikánského koncilu. Každé tři roky se sejdou u Svatého otce biskupové z celého světa, aby se mohli zamyslet nad různými důležitými záležitostmi, které mají dopad na život a poslání církve. Při této oslavě zmínil papež František synodální církev. Tímto měl na mysli církev, ve které se všichni, tedy lidé i pastýři a římský biskup, vzájemně doprovázejí a podporují ve víře a důvěře v Ducha Svatého. Svatý otec řekl, že taková myšlenka se velmi lehce vyjadřuje slovy, ale už to není tak lehké ji realizovat v praxi. Papež František mluvil o nás všech, kteří jsme pokřtění, bez rozdílu našeho postavení v církvi, nebo úrovně našeho vzdělání; my všichni jsme prostředníky evangelizace. Není to jen něco „pro profesionály“. Všichni máme být zapojení, protože, jak to vyjádřil papež František, Kristovy ovečky mají určitý „čich“ rozpoznat nové cesty, které nám Hospodin předkládá.

29

Modlitby matek

Tuto myšlenku můžeme vidět v praxi v MM, vycházející z modlitby Kristova stáda, z modlitby věrných matek, které mohou být někdy až na pokraji svých sil kvůli své lásce k dětem. Ano, myslím, že v MM se zrcadlí synodální církev, o které mluvil papež František – církev, která je otevřená, ekumenická a zahrnující všechny lidi, obzvláště ty potřebné. Vím, že to platí o MM. Bohu díky. Samozřejmě, že vzorem církve, příkladem pro každého věřícího člena církve, je Marie, matka Krista Pána a matka církve. Dnešní evangelium o Zvěstování je Boží Slovo o modlitbě. Je to modlitba budoucí matky, panny zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Marie. Marie je radostně pozdravena – „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Bylo jí řečeno, aby se nebála a poslouchala. Když jí bylo zvěstováno, že počne a porodí syna, přirozeně se ptá, jak se to má stát. Gabriel jí odpoví, že z moci Ducha Svatého. A na znamení, že pro Boha není nic nemožné, Mariina sestřenice Alžběta, ve svém pokročilém věku, počne a porodí syna. Tento dialog, tato modlitba, skrze kterou Marie pozorně naslouchá, je zakončen Mariinou modlitbou poslušnosti: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ I my můžeme vstoupit do tohoto Evangelia modlitby spolu s Marií, protože jsme požehnaní a milostí zahrnutí skrze jejího Syna jako dcery a synové našeho Boha Otce. Nemusíme se bát, ať už je situace s našimi dětmi jakkoliv složitá, protože pro Boha není nic nemožného díky moci Svatého Ducha. Vím, že žijete modlitbu ze Zvěstování ve  vašich skupinkách MM. Vím, kolik užitku a prospěchu tyto skupinky přinesly a nesou dál skrze vyslyšené modlitby za vaše děti a vnoučata a v růstu vás matek ve vaší lásce a vzájemné podpoře. Při této příležitosti 20. výročí vzniku MM vzdáváme díky za ty z vás, které jste odpověděly Bohu a daly této iniciativě vzniknout. Vzdáváme díky za modlitební skupinky matek po  celém světě a  za  jejich svědectví o  Ježíši Kristu a  moci jeho Ducha, žádáme o přímluvu Matku Pannu Marii, aby se skupinky MM mohly dále rozrůstat a přinášet ovoce a neustále hlásat Radostnou Zvěst Ježíše Krista. +Peter Doyle biskup northamptonský, předseda biskupské komise pro manželství a rodinný život

30

Pár řádků ze Slovenska

Pár řádků ze Slovenska Konference modliteb matek ve Svitu, 1. – 3. 5. 2015 V květnu tohoto roku jsme se zúčastnily národní konference pro MM na Slovensku. Velké společenství v kraji pod Tatrami bylo milým propojením s nám jazykově blízkými sousedy. Atmosféra pouti po Svaté zemi, kterou se zde Jana P. maminkám snažila zprostředkovat, byla hmatatelná. Maminky tak měly možnost poklonit se dítěti Ježíši a prožít vnitřně tajemné betlémské události. Vždy, když jsem na nějakém zahraničním setkání, dojímá mě velká různorodost žen i prostředí. Je obdivuhodné, jak to vše umí Duch Svatý propojit v jednotící sílu, v sílu modlitby tisíců matek, se kterými se spojujeme každý týden a vlastně každou minutu ve společné modlitbě za naše děti. Na tomto setkání mě velmi zaujala sobotní promluva řecko-katolického vikáře Vladimíra Skyby z bratislavské eparchie, ve které promlouval o tom, abychom se nenechaly poplést statistikami a  obecnou atmosférou toho, že do  kostela chodí stále méně lidí. A vybízel k odvážnému postoji, svědčícímu o živém Bohu. Otec Skyba říká: „Nepřijímejme jazyk tohoto světa a nelamentujme nade vším. Nikdy nebyla účast na  bohoslužbách 100% a  ani by to technicky nebylo možné. Ano, dnešní doba není prokřesťanská. Ale toto společenství Modliteb matek na tomto místě je znakem živého Boha. Existují tři skupiny lidí: ti, co jsou solí (je jich málo), velká skupina, která je „solená“ a pak Jidáši. Není důležité, aby byli všichni lidé na světě v kostele, mnohem důležitější je, abychom my byli solí. Jsme hroudou soli, která zpřítomňuje Ježíše a svět se ho tak může dotýkat. Ježíš je láska, která nesoudí. Jidáš je potřebný, on ukáže na tebe a řekne: „Ten to je.“ A já pak mohu říct Ježíši: „Tady jsem.“ Snažme se přijmout mentalitu Ježíše Krista a nepohoršujme se nad svými slabostmi a nedokonalostmi, vždyť je tu někdo mnohem větší. Je to láska, která dává život. Kéž máme odvahu vydávat lásku ve svých skupinkách, ve svých společenstvích. Důležitá je naše modlitba, naše spiritualita. Naše děti přijdou do věku, kdy se samy budou chtít rozhodnout. Matky ve společenství MM solí tento svět. Nebojme se a nesuďme Jidáše, kteří se nám posmívají a zpochybňují naše snahy. Naše síla je ve vzkříšení a naše poslání je oznámit to světu. Našim úkolem není nahnat lidi do církve, ale „jen“ oznámit a svědčit, že tato láska skutečně existuje. Řekněte Bohu „tady jsem“, ať jste jakkoliv hříšní. Pokud to skutečně uděláme, Bůh v tu chvíli udělá zázrak v našem srdci – promění ho. Nene31

Modlitby matek

chávejme se tedy oklamat statistikami. Vždyť když se budou matky modlit, budou se jejich děti dotýkat lásky, odpuštění, přijetí. Postoj našeho srdce „tady jsem“ nás proměňuje. Je to postoj, který řeší všechny problémy a těžkosti…..“ M.

10. výročí posvěcení kaple sv. Giovanny Berettové Mollové v komunitním domě Útěcha v Bratislavě Drahé mamy, pozdravujeme Vás z Bratislavy. Minulý týždeň sme slávili 10. výročie posvätenia kaplnky v našom komunitnom dome Útecha. Osem dní sme ďakovali Pánovi za Kaplnku sv. Gianny Berettovej Mollovej. Každý deň prišiel do kaplnky niekto „zvonku“ na adoráciu a každý deň sme sa spájali v modlitbách vďakyvzdania za našu kaplnku s mamami na celom Slovensku. Ďakovali sme za milosti, ktoré dostali všetci, ktorí tam za tých desať rokov prišli – za každú vysušenú slzu, uzdravené srdce, za každú chvíľu pokoja a ticha, za novú nádej a radosť... Ďakovali sme za všetkých, ktorí nám akýmkoľvek spôsobom pomohli pri budovaní komunitného domu a kaplnky. Prosili sme spolu s  kráľom Šalamúnom, aby v  našej kaplnke nikdy nechýbal kňaz, ktorý príde odslúžiť svätú omšu, aby tam ani jeden deň nechýbal človek, ktorý príde na adoráciu, a aby v našom komunitnom dome Útecha nikdy nechýbala mama, ktorá bude mať otvorenú náruč pre všetkých, čo budú prichádzať. Modlili sme sa, aby Pán vypočul každú prosbu vyslovenú v našej kaplnke a aby sa sklonil ku každému, kto sa tam bude modliť s otvoreným srdcom. Ďakujeme Vám, ktorí ste boli s nami zjednotení, ktorí ste nám písali alebo telefonovali, mali sme z toho radosť. Po ôsmich dňoch ďakovných adorácií sme v pondelok 16. novembra 2015 mali svätú omšu. Celebroval ju o. Ján Formánek spolu s o. Mariánom Dragúňom, duchovným otcom MM na Slovensku. Otec Ján nás v homílii povzbudzoval k vernosti Bohu a jeho láske v každej situácii nášho života. Hovoril o dôležitosti našich modlitieb. Boli sme rady, že otec Ján mohol prísť medzi nás. Prežili sme popoludnie plné milosti. Prišlo viac ako 40 ľudí a  všetci sme sa zmestili. :) Navzájom sme si boli darom pri zdieľaní. Prišli staré mamičky, dokonca aj prastaré – teta Vierka, ktorá nám veľmi pomohla ešte na začiatku. Mali sme 32

Pár řádků ze Slovenska

návštevu z Čiech, prišla Růženka s novou koordinátorkou Markétkou a mamou Kristínkou. Prišli medzi nás aj nové mladé mamičky, ktoré nás obohatili o svoje skúsenosti s  MM. Takmer z  každej diecézy bola aspoň jedna mama. O  jedlo sa starali naše dospelé deti. :) Božia réžia je najlepšia. Ešte raz ďakujeme za Vaše modlitby a prajeme Vám požehnané dni. Za MM s láskou a vďakou mama Jana Pajanová „Raduj sa a plesaj, dcéra Siona, lebo ja prichádzam a budem bývať uprostred teba...“ (Zach 2, 14) Nabízíme vám tento zajímavý článek, o tom jak vidí aktuální situaci v současném světě Janka P.

Neočakávaná návšteva Pred necelým mesiacom sme dostali v  našej skupinke MM slovo proroka Jeremiáša od polovice 21. kapitoly do polovice 22. kapitoly. Pán sa nám prihováral veľmi živo k situácii, ktorá bola a je pre nás mnohých ešte stále nečakaným prekvapením – a to je príchod utečencov z krajín Stredného východu do stredu Európy. Cítili sme veľmi jasne, ako nás cez slová Písma Pán pozýva, aby sme si otvorili srdcia pre týchto ľudí skôr ako domy. Aby sme ich prijali v srdci a modlili sa za nich. Len tak budeme pripravené na pomoc, akú bude pre nich od nás žiadať Pán. Máme sviť spravodlivo, vytŕhať utláčaných z rúk násilníkov. Nemáme hovoriť: Kto sa odváži napadnúť nás a vtrhnúť do našich úkrytov? Ak budeme mať otvorené srdcia pre tých, ktorí utekajú, Pán ich sám usmerní a nájde im miesto, kde budú moct žiť. Lebo toto hovorí Pán: ...nezaobchádzajte zle s cudzincom, so sirotou a vdovou a neutláčajte ich... Keď budeme mať pre nich otvorené srdcia a budeme sa za nich modliť, oni skôr, ako k nám prídu, budú cítiť našu lásku a stretnutia s nimi môžu byť požehnané. A keby aj prišli k nám jako nepriatelia, modlitba bude pre nás bezpečný úkryt. Minulý týždeň sme si na  MM otvorili znovu proroka Jeremiáša, 51. kapitolu verš 11–19. Boli sme prekvapené a dotknuté Božím vedením. Pán nás volá do boja! Ostrite šípy, napĺňajte tulce! ... Rozviňte zástavu proti múrom Bábelu, zosilnite stráž, postavte hliadky, zriaďte postriežky... Rozmýšľali sme, o aký boj ide. Toto slovo bolo pre mňa meditáciou na niekoľko dní. Myslím, že před Rokom Božieho milosrdenstva ide o  boj proti Bábelu v  nás samých, v našich srdciach. Možno práve utečenci, kterých môžeme sledovať v te33

Modlitby matek

levízii, sú pre nás výzvou od Pána, aby sme sa zamysleli nad naším životom a nad naším vzťahom k Bohu. Aby sme objavili v našom srdci modly, o kterých nevieme. Aby sme sa pýtali Pána, ktorá časť nášho srdca mu ešte nepatrí, kde sme ho ešte nepustili... Uvedomila som si, aké lákavé pre nás je sedieť pri televíznych novinách a chvieť sa hrôzou z toho, čo sa deje vo svete, alebo pozerať nejaký obľúbený seriál – čas týchto vysielaní máme podivuhodne vyhradený výlučne pre televíziu. Ale akým velkým problémom je vyhradiť si len niekoľko minút pre ticho s Pánom, pri Božom slove alebo pri adorácii. Výsledok poznáme – po správách sme plné nepokoja a po stretnutí s Ježišom smenaplnené novou nádejou a radosťou, ktorá sa šíri okolo nás jako vôňa nardového oleja bez toho, aby sme čokoľvek povedali. Niekedy hodiny beháme po obchodech alebo po internete a nakupujeme veci v zľavách, ktoré často ani nepotrebujeme, a pritom zabúdame, aký je čas drahý. Sme nespokojné s tým, čo máme, s našou robotou, s deťmi, s politikmi, lebo nevieme povedať svoje osobné FIAT na plnenie Božej vôle. Nechceme sa pozrieť do svojho srdca, tak radšej pozeráme a rozoberáme životy druhých – to nebolí, ale ani nikam nevedie. Niekedy šomreme ako Izraeliti, lebo sme zahladené samy na seba, a tak si zatvrzujeme srdcia. Strácame priateľstvo s Ježišom a ani to nebadáme. Často sa ponosujeme, ako sú niektorí ľudia bohatí a na akých autách chodia. Ale už menej sa pozeráme na to, ako a čorobia. Keď chvíľu počúvame samy seba, zistíme, že vlastne hovoríme len o našej úbohej závisti, ktorá môže aj zabíjať, a o našej neschopnosti úprimne ďakovať Pánu Bohu za to, čo máme. Prorok Jeremiáš hovorí Pánovo slovo: Osprostel každý človek, vedomosti nemá, dožil sa hanby každý zlievač pre modlu, lebo je klam jeho liatina, nieto ducha v nej. Ničotou sú, dielom na posmech, v deň svojho navštívenia zahynú. Drahé mamy, možno si poviete, veď to nie je o mne. Ale Pán nás všetky pozýva, aby sme sa pripravili na boj. Aby sme zosilnili stráže, aby sme pripravili postriežky. Prosme ho, aby nám pomohol a ukázal, čo to znamená pre každú z nás osobne. Rozvinutie zástavy by mohlo byť pre nás rozhodnutie zmeniťsvoj život a prosiť, aby sme sa vedeli pozrieť na seba Božími očami. Pane, tu je môj život, pomôž mi, prosím. Pán Ježiš túži, aby sme ho pozvali do nášho života, veď práve preto nás do MM pozval. Čaká, že sa mu odovzdáme a dovolíme mu byť Pánom nielen nášho života, ale aj života našich detí a manželov. Ak toto rozhodnutie spravíme, potom sa nemusíme báť utečencov, ani ničoho iného, aj kebysme mali ísť tmavou dolinou, lebo JEHO prút a JEHO palica sú nám útechou. 34

Pár řádků ze Slovenska

Pán Ježiš nás cez MM pozýva, aby sme boli jako deti. Do jednej škôlky v Rakúsku umístnili deti utečencov medzi rakúske deti. Pýtali sa potom malého chlapčeka, jako sa správajú tí utečenci. Chlapčekova odpoveď bola: my v našej škôlke nemáme utečencov, my tu máme len deti. mama Jana

Janka, Markéta a Růženka

35

Modlitby matek

Triduum Triduum je pro nás matky pozváním připomínat si každého čtvrt roku Velikonoční třídenní a prožívat ho spolu s Matkou Boží Marií. Toto modlitební třídenní je darem od Pána nejen pro matky z MM, ale pro celou církev a svět. Matky na celém světě se spojují v jednotlivých dnech v modlitbě na stejný úmysl. V mnoha farnostech jej matky, otcové a děti připravují v kostele pro celou farnost. Někde si maminky připravují Triduum jen ve své skupince MM. Jiné jej připravují doma pro rodinu a  prožívají ho v  kruhu nejbližších. Ty maminky, které jsou samy, se duchovně spojují s těmi, kdo se modlí. V pátek odprošujeme za svoje hříchy. V pátek, když byl Pán Ježíš ukřižovaný, jeho Matka stála pod křížem a možná měla sílu jen na jedinou modlitbu, kterou ji naučil její Syn: Otče, odpusť nám naše viny…a modlila se ji za nás. Připojme se k půstu a modlitbě matek na celém světě a litujme svých hříchů. V sobotu odpouštíme těm, kteří ublížili nám a našim dětem a prosíme o jejich obrácení. Sobota byla pro Matku Boží těžkým dnem. Zůstala sama, opuštěná a do nebe jako by se nedalo dovolat. Ale ona určitě netoužila po pomstě. Naopak, odpouštěla těm, kdo zabili jejího Syna a prosila za jejich obrácení. V neděli chválíme Pána, děkujeme mu za všechno, co udělal v našem životě. V neděli, když se Pán potkal se svou Matkou, byla to velká radost. Radovali se, že vydrželi až do konce a tak naplnili Boží vůli. Přidejme se k radosti celého nebe z přeslavného vítězství a děkujme za všechno. V následujícím roce 2016 jsou Velikonoční triduum a březnové triduum MM ve stejný víkend. Máme jedinečnou možnost prožít ho víc s Marií sjednocené s celým křesťanským světem. Na jednom z prvních modlitebních Triduí MM v Bratislavě jsme při modlitbě dostali obraz: Velké černé zvíře táhlo za sebou velký černý kočár plný lidí a jelo velkou rychlostí. Najednou bylo nucené zastavit – dveře kočáru se otevřely a lidé vystupovali ven.

36

Triduum

Vysvětlení obrazu: Ďábel, který držel v zajetí mnoho lidí, byl nucený zastavit před silou společných modliteb mnoha matek. Díky modlitbám během třídenní je mnoho lidí vysvobozených z otroctví. maminka Janka Milé maminky z  Brna a  okolí. Srdečně vás všechny zdravím a  ráda bych vás povzbudila, pokud u vás ve farnosti nepořádáte tzv. Triduum, kdy se spojujeme tři dny v modlitbě na stejný úmysl, vždy poslední víkend v kvartálu. Možná jste ještě nezaregistrovaly, že je možné se takto sejít také v centru Brna, hned u vlakového nádraží v kostele sv. Máří Magdalény, vždy po mši svaté, která začíná v 18:00 h. Klidně s sebou vezměte i celou rodinu, je to doba velkých milostí pro naše rodiny i pro celý svět. maminka Jana Maminky, napište nám, kdy a kde pořádáte Triduum ve vaší farnosti, rádi tuto informaci vyvěsíme na  našich stránkách. Příprava Tridua není důvod k  velkým přípravným plánům ani jiným rozepřím. Veronika sama v Římě řekla: Nejsme-li v jednotě, jsme otevřeni útokům zlého. Pro skupinky dokonce ani není Triduum povinné, ovšem velmi doporučované, jak můžeme pochopit i z předchozího textu. Dvojice či trojice žen, které vedou daný den, ať se sejde pár dnů předem a pouze v modlitbě se připravuje na vedení modlitby daného dne. Po přečtení Písma dostanete z Ducha sv. nějaký symbol. Pokud ne, neznásilňujte situaci a buďte svobodné. Zkrátka Triduum bude bez symbolu. Raději bez něj, něž za každou cenu vymyšlené. Dbejte, ať vše vychází z modlitby. Pán vás velmi překvapí, budete-li mu takto důvěřovat. Pak prožijete Triduum úplně jinak. M. Nejbližší Triduum bude 29. – 31. 1. 2016. Doporučené texty: pátek Jeremiáš 7, 2-3; sobota Genesis 18, 24-33, 12-14; neděle Žalm 103, 1-5 (Vybrané čtení je jen doporučené, můžete si sami zvolit své texty.) Další triduum je pak v době velikonočních svátků 25. – 27. 3. 2016. Březnové texty budou aktuálně ke stažení na našich stránkách. 37

Modlitby matek

Zamyšlení Svatí manželé V neděli 18. října kanonizoval Svatý otec František manžele Louise a Zélii Martinovy, rodiče sv. Terezie od Dítěte Ježíše. V průběhu synody o rodině, kdy se biskupové a kardinálové z celého světa zamýšleli nad složitou situací dnešních rodin, nám církev postavila za vzor manžele, kteří žili v devatenáctém století. I přes tento časový odstup nám Louis a Zélie mohou být velkou inspirací. Mladí lidé se poprvé setkávají v dubnu 1858 a velmi rychle se do sebe zamilují. O tři měsíce později, 13. července, slaví svatbu. Jemu je třicet čtyři let, jí šestadvacet. Oba se o několik let dříve ucházeli o přijetí do kláštera. Oba byli z různých důvodů odmítnuti. Hlubší duchovní analýza těchto neúspěchů tuší zásah Prozřetelnosti. Bůh prostě odmítl trávit věčnost bez své Terezičky. Louis i  Zélie měli své zaměstnání. On měl v  Alençonu hodinářství, ona stála v čele malého podniku na výrobu alençonské krajky: zaměstnávala asi dvacet krajkářek, které jí přinášely své výrobky, z nichž sestavovala větší celky. Za své dělnice cítila Zélie odpovědnost. Poznala všechny starosti šéfů malých podniků. V roce 1870 prodal její manžel své hodinářství a začal se věnovat spravování obchodu své ženy. Vydělané peníze dobře investoval. Manželé Martinovi přijímali děti, které se jim narodily, s otevřenou náručí. Bylo jich devět, všechny byly milované, očekávané a některé oplakávané: tři z nich zemřely několik měsíců po narození, dcera Helenka v pěti letech. Všech pět dcer, které se dožily dospělosti, vstoupilo do kláštera: Marie, Pavlína, Celina a nejmladší Terezie na karmel v Lisieux, Leonie do kláštera Navštívení v Caen. Louis a Zélie se ujímají i ostatních členů rodiny. Až do roku 1871, kdy se přestěhovali, s nimi bydlí Louisovi rodiče, otec umírá v roce 1865. O dva roky později přiměje Zélie svého ovdovělého otce, aby se k nim nastěhoval a až do jeho smrti o rok později o něho obětavě pečuje. Spiritualita manželů Martinových se dá vyjádřit třemi principy: svrchovanost Boha, důvěra v jeho Prozřetelnost a odevzdanost do jeho vůle. Bůh je na prvním místě v jejich srdci a v jejich životě. Plnohodnotné štěstí, i když z něj něco zakoušejí už zde na zemi, situují Louis a Zélie pouze do nebe. Připomínají našemu ma-

38

Zamyšlení

terialistickému světu, že on sám není svým vlastním cílem. „Skutečné štěstí není z tohoto světa, ztrácíme čas, když ho tady hledáme,“ píše Zélie ve svých dopisech. Výchova dětí má pro Louise a Zélii jeden cíl: vychovat je pro nebe. Pro své dcery si přejí především svatost: „Zatím je třeba, milé dcerušky, dobře sloužit Pánu Bohu a snažit se, abychom si zasloužili být jednou mezi světci.“ Silou příkladu spíš než slovy svědčí rodiče Martinovi svým dětem o tom, co je křesťanský život. Každý den mají děti před očima podívanou na rodiče, kteří se modlí. Jsou pro své děti živými obrazy Boha. Terezie odejde k Otci tím snadněji, že měla zkušenost s lidským otcovstvím plným dobroty a něhy. Louis a Zélie zastávají přesvědčení, že před svými dětmi jsou pouhými zmocněnci autority Boží, pouze Jemu náleží „autorská práva“. Oni nejsou pány života, nemají nad ním právo a spoléhají na Prozřetelnost, že jim pomůže děti vychovávat. Na konci života Zélie tuší, k jakému povolání směřují její dvě nejstarší, a přiznává, že by byla šťastná, kdyby viděla, že z jejích dcer jsou řeholnice; zároveň dodává, že by to „nebylo bez bolesti“. Ona bude této bolesti ušetřena, Louis však nikoliv. Před Vánocemi roku 1876 vyhledá Zélie lékaře kvůli trvalé bolesti na  hrudi. Je jí čtyřiačtyřicet let. Doktor jí bez okolků oznamuje, že jí nezbývá mnoho času, protože má rakovinu prsu. Jestliže se její nejbližší v šoku z této zprávy hroutí, Zélie s  jemnocitem mateřské lásky některé utěšuje, o  jiné se stará a  s  pozoruhodným rozlišováním připravuje život rodiny po  své smrti. Prohlubuje svou modlitbu a odevzdává se v této zkoušce do Boží vůle. 28. srpna 1877, po velkém utrpení, v pokoji umírá. Louis zůstává sám s pěti dcerami ve věku 4 až 17 let. Rozhoduje se přestěhovat se do Lisieux, aby byl blíž rodině Zéliina bratra. Protože nechce už další odloučení, odmítne poslat dcery do penzionátu a všichni společně pak několik let poklidně žijí v malém domě zvaném Buissonety. Toto tiché štěstí si Zélie pro svou rodinu vždycky přála. Dívky Martinovy pak jedna po  druhé zaslechnou v  srdci volání k  řeholnímu životu. Později shodně zahlédnou ve svém otci nového Abraháma, který vystoupil na horu Karmel, aby tam Bohu nabídl své děti. „Pán Bůh mi prokazuje velkou čest, když ode mě žádá všechny mé děti. Kdybych měl něco lepšího, spěchal bych mu to nabídnout.“ Bude to on sám: o několik týdnů později se objeví první příznaky nemoci, v níž rozpozná Boží odpověď na svou nabídku. Je stižen mozkovou arteriosklerózou s psychotickými projevy, jeho blízcí jsou nuceni ho nechat internovat v psychiatrické nemocnici v Caen. Louis tuto zkoušku vědomě prožívá v jednotě s utrpením Krista a svá strádání a ponížení obětuje Bohu za spásu duší. Psychiat39

Modlitby matek

rickou léčebnu opouští po třech letech. Poslední dva roky o něho pečuje rodina Zéliina bratra spolu s jeho dcerou Celinou. V červenci 1894 Louis umírá ve věku 71 let. O deset let později vynese „uragán slávy“ rozpoutaný Terezií na světlo její rodiče. Už od roku 1925 požaduje Řím jejich blahořečení. Došlo k němu až v roce 2008. To dlouhé čekání bylo prozřetelnostní, protože není pochyb o tom, že naše doba obzvlášť potřebuje příklad a přímluvu manželů, kteří dokázali z obyčejného rodinného života vytvořit ohnisko lásky, jež neustále vyzařuje do světa. maminka Jana Šv. (podle H. Mongin, Prier 15 jours avec Louis et Zélie Martin) Pozn. Nyní v  karmelitánském nakladatelství vyšla modlitební brožurka: „Novéna k svatým manželům Martinovým“.

40

Vzpomínka

Vzpomínka Vzpomínka na otce Jana Pavlů * 25. 1. 1961 † 5. 5. 200 6 Otec Jan Pavlů byl prvním duchovním otcem našeho hnutí. V  květnu 2016 uplyne 10 let od jeho smrti. Osobně jsem ho nepoznala, ale nemohu napsat, že se mi proto o něm píše těžko. Když jsem byla s Růženkou a Jankou Bartákovou letos v listopadu v Řečkovicích u jeho hrobu, vnímala jsem, jak je vzpomínka na něj živá. Děvčata se předbíhala ve vzpomínání na něj a já jsem vnímala obrovské charizma, které z tohoto kněze muselo vycházet, a že se za nás maminky, které tak moc podporoval, přimlouvá u Pána. Musela jsem si klást otázku: „Jak na mě budou lidé jednou vzpomínat?“ Janka…: „Jedna z  mých vzpomínek na  o. Jana spadá do  období v  roce 1988, kdy na kurzu pro katechety vyučoval otec Jan dogmatiku. V duchu jsem si říkala, že to bude asi pěkně nezáživný předmět. Ale opak byl pravdou. Každou hodinu dogmatiky jsme byli naplněni Duchem svatým. Jeden z výroků otce Jana si zvláště pamatuji. Tehdy řekl: „Kdo se jednou spálí o Krista, ten musí křičet. To znamená vydat o něm světu svědectví.“ Kéž bychom i  my, stejně jako otec Jan, vydaly v  dnešním světě, ve  zkoušené Evropě, svědectví do krajnosti! V této souvislosti jsme našly starý článek otce Jana, který vůbec nezestárl, naopak jakoby nabral na aktuálnosti. Část z něj nyní nabízíme… Drahé sestry, nezdá se vám, že když se modlíte, že mluvíte do prázdna, bez důvěry a naděje, že mechanicky opakujete stále stejné věty? Necítíte, že vašemu životu chybí nadšení, naděje, chuť, jiskra, orientace? Možná už jste přečetly mnoho náboženských knih, a přesto stále Pán Ježíš není vašim důvěrným přítelem. V našich kostelech máme mnoho neobrácených návštěvníků bohoslužeb, lidí se spícím srdcem, kteří nikdy neudělali životní rozhodnutí pro Ježíše na základě setkání s ním a jeho mocí. Bolí nás, že tolik lidí Ježíše nezná nebo jsou vůči němu lhostejní. Možná, že je to pro-

41

Modlitby matek

blém právě vaší rodiny, že se vám nepodařilo předat víru dalším generacím. Jen zapálený zapaluje. Jen kdo je sám zasažený, může zasáhnout srdce druhých. Nemáme jasno v  tom, co je v  naší víře podstatné a  co je druhořadé, dobově podmíněné. Když přišel sv. Pavel do Efezu, ptal se učedníků: „Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?“ Odpověděli mu: „Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý.“ (Sk 19,2). Když položím dnes stejnou otázku v našich kostelech: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ Zavládnou rozpaky, hrobové ticho. Někteří nesměle řeknou: „Byli jsme pokřtěni a biřmováni.“ A já se ptám dál: „Udělali jste při udělování svátostí nějakou zkušenost, na kterou nemůžete zapomenout? Změnilo se něco ve vašem životě?“ Je pravdou, že Duch svatý přebývá v hlubině našeho srdce, ale je to jako žhavé uhlíky pod vysokou vrstvou popela. Navenek neproniká žádné teplo, nic není vidět. Je potřeba odhrnout tu vysokou vrstvu popela, aby se mohl oheň znovu rozhořet… Málokdo ví, že na začátku koncilu prosil blahoslavený papež Jan XXIII. o nové Letnice a nové vylití Ducha sv. A podle Ježíšových slov prosba o Ducha sv. je vyslyšena vždycky (Lk 11,13). ……Na začátku byla jen velká žízeň po hlubším životě. Dostal jsem mnohokrát víc, než jsem kdy očekával. Můj život se stal velkým dobrodružstvím. Viděl jsem jednat živého Pána Ježíše tak, jak o tom píší evangelia, působit Ducha sv., jak o tom svědčí Skutky apoštolů. To je mé svědectví jako kněze. Duch sv. vede každého po originálních cestách. Duch sv. touží naplnit nejhlubší touhy každé z vás. o. Jan (Zpravodaj č. 22 z roku 2001)

42

Svědectví

Svědectví Skutečně Modlitby matek? Moc jsem toužila dostat se blíž k Bohu a měla jsem pocit, že jsou lepší (doslova hodnotnější) společenství, kde to půjde rychleji, bezpečněji, zaručeněji!!! Fungovala jsem před tím v přímluvném společenství a moc mně to táhlo k františkánské spiritualitě a  františkánským terciářům. Už jsem tam byla jako doma, jen kývnout. Jenže všechny akce terciářů a MM se najednou termínově kryly. Bůh po  mně chtěl jednoznačné rozhodnutí. A  já nevím proč, zvolila jsem MM. Pak se to začalo dít. Najednou spadly okovy, jejich tíha i šupiny z očí a otevřela se mi hloubka a síla modliteb matek. Uvědomila jsem si, že zrovna tento rozměr jsem tu nečekala... Ale právě odevzdanost ve spiritualitě Modliteb matek je naprosto přirozená, proto tak lehce uchopitelná, a když se přijme, sama člověka táhne na hloubku, nahoru. Lehce a jistě. A najednou nejsou zapotřebí žádné berličky, schodky.... Právě realita mateřství nás jakoby drží ve správném směru... Nevím, jak to dobře popsat... Původně jsem hledala aktivní, produchovnělé společenství, kde lidé mají s Bohem a cestou k němu velké zkušenosti a k Bohu mě dotlačí. V MM je to jinak. Zdá se mi, jako by mi společenství krylo záda a hlídá, abych necouvla, neztratila se na cestě a neutopila se v kaluži.... Ale před Bohem stojíme každá sama. Se svým pravdivým postojem, vztahem k němu, se svou zodpovědností.... Sama, s Ním… V lásce, důvěře..., jo, síla... A tu už nemá cenu žádná přetvářka, stylizace. Protože ty naše děti jsou reálné, osobní bolesti taky, On přede mnou..., proč kličkovat? Před kým? Před Tím, který mně zná líp než já sama? Jo. MM jsou nesmírně hluboké, pravdivé. Ale to moje svědectví je pořád stejně fádní. Myslela jsem, že to po obnově dokážu napsat líp. Ve zkratce: brala jsem MM jako cestu, kdy se můžu přimlouvat za děti. Trochu mi to připadalo, jako když jsem děti vodila do školky, kterou jsem dobře vybrala. Měly tam ten nejlepší dohled a taky jsem je vždycky vyzvedla o něco lepší. Dobrá strava, něco se naučí...A pro sebe jsem hledala něco pořádného. Teď, když jsem pochopila, mám obrovskou radost, že jsem u  Pána a všichni tam jsou se mnou (i když si to ještě neuvědomují). maminka Maruška

43

Modlitby matek

Maminka Moji rodiče se rozvedli v roce 1980 po 13 letech manželství. Maminka pocházela z tradiční katolické rodiny, její dva strýcové byli kněží a víra se přes všechny těžkosti socialismu předávala bez kompromisů s režimem. Po rozvodu jsme všechny čtyři děti zůstaly u maminky, tři dcery a jeden syn ve věku 6 – 13 let. Mamince neustále hrozilo, že jí budeme pro její „náboženský fanatismus“ odebráni. Bránila se jediným způsobem – modlitbou. Když jsem šla večer spát, modlila se. Když jsem se náhodou v noci probudila, modlila se. Ráno se modlila také. Modlila se s námi, i když to v pubertě nebylo vůbec lehké. Snažila se nám vytvořit společenství, ve kterém bychom víru žili přirozeně se svými vrstevníky, a podařilo se jí to. Z okolí neměla valnou podporu. Příbuzní jí říkali, že sama výchovu čtyř dětí nezvládne. Psychologové, ke kterým jsme museli docházet, tvrdili, že se jí nepodaří vychovat z nás dobré lidi. Dnes je mamince přes sedmdesát let. Modlí se dál. Všechny její děti žijí ve svátostném manželství, všechny jsou i se svými manžely a manželkou praktikujícími katolíky. Všichni jsou aktivní v Modlitbách matek i Modlitbách otců. Všichni pochopili, jak je modlitba za děti důležitá, i když se právě neděje nic dramatického. Maminka má jedenáct vnoučat a může se ze všech pouze radovat. Semeno, které svými modlitbami zasela, vyklíčilo a vyrostlo, a přináší bohaté plody. maminka Veronika P.S. V době kdy se chystal tento Zpravodaj Veroničina maminka zemřela.

44

Z vašich dopisů

Z vašich dopisů Milé maminky! V poslední době se stále intenzívněji setkáváme se zprávami o bojích Islámského státu. Jsou nám předkládány záznamy a fotografie, kdy členové tzv. Islámského státu zabíjejí doslova v přímém přenosu, vedou „svatou válku“ a ve jménu svého náboženství hrozí vyhlazením všech nemuslimů. Nevěřím, že by si Bůh přál násilí, nevěřím, že by jakékoliv vyznání na  světě mohlo chtít, aby byli zabíjeni lidé. Dívám se na své děti, dívám se na mámy a děti na celém světě. Nevěřím, že by Bůh chtěl, aby někdo zabíjel naše děti. Ať jsou to děti malé nebo děti velké, dospělé. Obracím se na všechny matky na celém světě, na matky všech vyznání, na matky, které nevěří v Boha, ale věří v lásku, na všechny matky, které mají rády svoje děti, na ty, které chtějí, aby jejich děti nemusely vyrůstat ve strachu – prosím, modlete se. Modlete se za srdce těch, kteří se rozhodli šířit násilí. Modlete se, aby tito lidé poznali lásku, které se jim zřejmě nedostávalo. Modlete se za srdce těch, kteří mají pocit, že mohou rozhodovat o životě druhých. Každý z nás je jedinečný. Nejsou na světě dva stejní lidé. Každý z nás má svůj život a svůj životní úkol. A nikdo si nezaslouží, aby se jen tak, třebaže ve jménu Boha, rozhodovalo o jeho životě či neživotě. Prosím, modlete se za ty, kteří ve jménu Boha páchají násilí na druhých. Věřme, že Bůh je všemocný a dokáže celou zem zakrýt svou láskou. Věřím, že síla matek a  síla lásky je mocnější než násilí a  zlo. Matky, prosím, spojme se v modlitbě! maminka Monika Jsem z  České provincie Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže. Zakladatel chtěl sestry, které rozumějí kříži. Učím se to. Vy, maminky, křížům svých rodin rozumíte mnohem lépe než já, i když jsem sestra s křížem v názvu kongregace. Je mi ctí, že si mě Katka Kučerková z ostravsko-opavské diecéze, kde jsem také 4 roky působila, vybrala za modlitebnici a že mohu pamatovat na Vás všechny. Cítím, že máte mnoho křížů, a závažnějších než my, řeholníci. Vlastní rodinu nemáme, ale na příbuzné, přátele, známé či lidi, kteří nás kdekoli osloví a prosí o mod45

Modlitby matek

litbu pamatujeme a  také se snahou o  důvěru je vkládáme Pánu do  rukou. Je to podobně těžké jako u Vás, zvlášť u členů rodiny. Je to to nejlepší, co lze udělat, ale i nám to někdy trvá, než rodinu do Božích rukou s důvěrou vložíme. Ke 20. výročí přeji hnutí Modliteb matek stálou Boží blízkost, světlo Ducha svatého a mateřskou přímluvu Panny Marie při řešení každodenních situací, i těch, které vyžadují léta či desetiletí. V modlitbě spojená s. Alena Mojčáková, t. č. v Olomouci Nedávno mi napsal jeden ze současných bohoslovců o brožurku pro svou babičku. Velmi mě to potěšilo a část emailové komunikace níže přeposílám. Je radost, když do služby dorůstají muži, kteří chápou sílu a důležitost modliteb nás maminek. A je naší povinností je provázet v modlitbě a o to vás také prosím. M. „Píši Vám tuto zprávu s velkou radostí a poděkováním za balík, který mi byl od Vás poslán. Moc Vám za něj děkuji a brožurky a letáčky předám zase dále... Pamatuji a nadále budu v modlitbě pamatovat na Vás i na celé dílo Modliteb matek, aby Pán tomuto krásnému dílu stále žehnal, a aby Vám dával sílu v jeho šíření. Věřím, že pro mnoho dětí a lidí, za které se modlíte, je toto společenství velkou posilou, milostí a požehnáním!!! Mohu Vás ujistit, že pro mě určitě je – cítím v tom pro mě velké Boží požehnání a povzbuzení! DÍKY!!!“ Nevím, jestli to, co se mi přihodilo, se dá nazývat přímo svědectvím, ale hluboce mne tato situace zasáhla. Z jiného úhlu pohledu by se dalo říci – běžná věc, došly hostie. Letos v květnu jsem byla ve Štípě na mši svaté. Když jsem přistupovala ke svatému přijímání jako poslední, knězi došly hostie. Obrátil se na akolytu vedle, ale ten v té chvíli rovněž odevzdal poslední hostii. Kněz se bez jakéhokoliv gesta, že se vrátí, otočil a odešel, stejně jako jeho kolega. Zůstala jsem sama stát před oltářem a při pohledu na dvě odcházející postavy se někde v mém nitru ozval výkřik. Trochu vyčítavý. A co já, Ježíši? Stála jsem otočená zády k lidem, v očekávání, co se bude dít. Nevím, jak dlouho. Cítila jsem v zádech pohledy lidí. Jako by říkali: „To je ta poslední, na kterou se nedostalo.“ Zapomenutá..., možná si přijmout Pána ani nezaslouží! Cítila jsem se zahanbená. V tom jsem ale uslyšela ještě jiný hlas. Ve stejnou chvíli se kněz otočil a vykročil ke mně s bílou hostií. Jen ke mně, před celým kostelem. V očích lidí možná zapomenutá, pro mne jsi jedinečná, vzácná... 46

Z vašich dopisů

Chtěla bych Vám říct krásnou zkušenost, kterou jsme mohly prožít v naší skupince. Do  skupinky přibyly další maminky a  dlouho jsem mezi ně nemohla ze zdravotních důvodů chodit. Když jsem potom přišla, zjistila jsem, že ty nové maminky nemají žádné informace o MM, forma odevzdání do košíčků vlastně ani nebyla odevzdáním, ale byly to osobní modlitby. Rozhodla jsem se, že nebudu nic říkat, protože mě asi berou jako „neustále napravující“. Tak jsem požádala paní Marušku Borošovou, koordinátorku, aby nás ve skupince navštívila a všem nám znovu vše vysvětlila a objasnila. Zažily jsme krásné setkání. Přišly úplně všechny maminky. Všechny jsme měly oči a srdce doširoka otevřené. Duch Svatý nám dal obrovskou milost. I já jsem tomu ne úplně dobře rozuměla, jak jsem zjistila, takže jsem byla šťastná, že nás Duch Svatý sjednotil a nyní prožíváme krásná setkání. Jsme si vědomy, že se stále musíme modlit za naši skupinku. maminka Zuzka Vzpomínka na Petru Pospíšilovou Je středa k deváté hodině večerní. To vždycky kmitám, aby už děti byly v postelích a já mohla zapnout na počítači skype. Dnes nespěchám, protože vím, že Peťa nezavolá. Už nikdy mi nezavolá, abychom se spolu přes počítač – nebo jindy přes mobil, když počítač zrovna obsadí manžel nebo se porouchá mikrofon – pomodlily Modlitby matek. Už ani nevím, kdy jsme s tím začaly. Je to pěkných pár let. Věděla jsem, že pokud se mám Modlitby matek modlit, pak jedině s Peťou – o pět let starší a zkušenější kamarádkou, mojí biřmovací kmotrou. Jenomže jak, když bydlíme každá jinde? Skype se nám zdál dobré řešení. Mělo to své kouzlo. Někdy jsme se slyšely jen tak zdálky a se zvláštním šuměním a o to více jsme se snažily si porozumět. A co teprve ty zpěvy! Pokoušet se zpívat ve vlastním tempu, nebo zkusit souznít s počítačovou ozvěnou? Doufaly jsme, že si to Pán nahoře nějak přebere. Přesně před týdnem jsme se slyšely naposledy. Ve čtvrtek večer Peťu před domem srazilo auto a na místě zemřela. Tak zničehonic se nám rozpadla naše dvoučlenná modlitební skupinka. Osiřela jsem jako Petiny děti a je mi smutno. „Milý Ježíši, Ty dobře vidíš do našich srdcí a vidíš také naši bolest…“ Nepochybuji o tom, že Pán může vyždímat i z tragédie dobrou věc. Třeba mám založit novou skupinku. Jestli ano, doufám, že mi k tomu, Peti, shůry požehnáš! A věz, že v těch příštích Modlitbách matek, budou-li jaké, budu vkládat do košíčku velice vroucně nejen svá čtyři, ale také i ta tvoje, tak náhle opuštěná, tři kolečka… maminka Lenka Tillichová P.S. Dodávám, že na všechny maminky z MM, které nás předešly k Pánu, pamatujeme a necháváme za ně několikrát ročně sloužit mši svatou. M. 47

Modlitby matek

Aktuality Milé maminky, vaše diecézní koordinátorky se s  vámi sejdou během prvního pololetí 2016 na  úrovni diecézí. V  těch početnějších oblastech (olomoucká a brněnská diecéze) pak v rámci děkanátů. Tato setkání jsou pro naše vzájemné povzbuzení, pro svědectví a příští rok také proto, abychom spolu prožily radost z mateřství. Informace o setkáních budou aktuálně na našich webových stránkách. Některá děkanátní setkání v olomoucké a brněnské diecézi zde ještě nejsou uvedena, protože se teprve připravují. Proto zvláště maminky z výše uvedených diecézí sledujte aktuální informace na internetu. Bližší informace získáte již nyní u vašich diecézních koordinátorek, kontakty jsou uvedeny na našich stránkách. Koordinátorky jistě uvítají nějaký malý příspěvek z vaší kuchyně při společném občerstvení podle vašich možností. Především se však připojte k modlitbě novény za tato setkání vždy 9 dnů předem, a to desátkem „který Ducha svatého seslal“. Přislíbila jsem účast na všech diecézních a částečně i na děkanátních setkáních. Už nyní se těším na setkání s vámi v modlitbě, ale i na to osobní, lidské! M.

Setkání děkanátu Zlín Kdy: 16. 1. 2016 Kde: Zlín-Jižní svahy, Okružní 5430. Salesiánské středisko, kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů V kolik: 17:00 h Program: slovo koordinátorek, společná modlitba matek, dotazy, občerstvení Dopravní spojení: MHD Otrokovice Žel. stanice trolejbus č. 6 směr Kocanda na zastávku Slunečná, odjezd 15:50 nebo 16:10. Jinak jede každých 20 min. Z nádraží vlakového i autobusového ve Zlíně 5 – 10 min pěšky na zastávku U zámku, odtud spoje 8,9,6 do zastávky Slunečná. Od zastávky Slunečná je to asi 5 min pěšky...po pravé straně Salesiánské středisko i s kostelem. Jde to dobře vidět.

48

Aktuality

Duchovní obnova pro MM Téma: Radujeme se ze svého mateřství „…nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.“ (Jan 16, 21) Kdy: 22. – 24. 1. 2016 Místo konání: Vranov u Brna Povede: P. Mgr. Pavel Šebestián Smrčina, OFM a P. ThLic. Dominik Valer, OFM Cena: 1000 Kč/osobu za celou obnovu vč. ubytování v pěkných pokojích s vlastním soc. zařízením a plnou penzí. Platbu provedete až na místě. Přihlašujte se emailem na: [email protected], pokud nemáte tuto možnost, tak i telefonicky 774 618 822. Ubytování v pátek je možné od 15:00 – 18:00 h, poté volejte 774 618 822. Přihlašujte se do 19. 1. 2016. Do ubytovací knihy potřebujeme znát: jméno+příjmení, poštovní adresa, telefon, datum narození. Dopravní spojení: První možnost z Hlavního nádraží v Brně tramvají č. 4 na Tomkovo náměstí a  odtud autobusem č. 57 na  Vranov. Druhá možnost přisednout k někomu do auta. Proto pokud jedete autem a máte volné místo nebo naopak auto k dispozici nemáte a rády byste se svezly, napište nám to. V případě, že z oblasti, kde bydlíte, pojede někdo, s kým se můžete podělit o náklady a zpříjemnit si tak společně cestu, rádi propojíme.

Pouť ve Šternberku Kdy: 6. 2. 2016 Kde: Šternberk, kostel Zvěstování Panny Marie Program: 9:30 modlitba radostného růžence a příležitost ke svátosti smíření 10:00 mše sv. s darováním svíce a symbolickou ofěrou matek 12:00 polední přestávka 13:00 adorace s modlitbou za děti 13:30 závěrečné požehnání a zakončení pouti Maminky, až do  loňského roku jsme byly aktivními účastnicemi této pouti a spolupodílely jsme se také na programu, tedy především na vedení Modlitby ma49

Modlitby matek

tek. Protože byl ve Šternberku přestaven (kapacitně zmenšen) kulturní dům, a tím bylo znemožněno, aby odpolední část programu probíhala ve vyhřátých prostorách, odstoupily jsme i my po dohodě s místním duchovním otcem A. Pechalem od Modlitby matek, která vyžaduje určitý časový prostor a v místním chladném kostele by tak byla velmi obtížná. Modlitba matek bude nahrazena kratší adorací s modlitbou za děti, kterou povede kněz. Tím sice odstupujeme od praktického vedení Modliteb matek, ale ne od aktivní účasti na této krásné a smysluplné pouti.

Setkání děkanátu Rosice a Modřice Kdy: 13. 2. 2016 Kde: kostel Všech svatých (horní kostel) V kolik: 14:30 h Program: slovo koordinátorek, svědectví, společná modlitba matek, dotazy, občerstvení

Rekolekce MM a MO v Kroměříži Kdy: 19. – 21. 2. 2016 Kde: Kroměříž Otec Josef Červenka je nyní v  rekonvalescenci po  chirurgickém zákroku, proto další informace uvedeme na našich stránkách v nejbližší době.

Diecézní setkání ostravsko-opavské diecéze Kdy: 27. 2. 2016 Kde: Ostrava – Zábřeh, kostel sv. Ducha V kolik: od 15:00 h Program: mše sv., slovo koordinátorek, společná modlitba matek, dotazy, svědectví, občerstvení

Setkání děkanátu Uherský Brod Kdy: 12. 3. 2016 Kde: Farní úřad, Masarykovo náměstí 68, Uherský Brod V kolik: od 14:00 h Program: slovo koordinátorek, společná modlitba matek, dotazy, občerstvení

50

Aktuality

Diecézní setkání litoměřické diecéze Kdy: 12. 3. 2016 Kde: Liberec Ruprechtice, Markova 299/4, 460 14, Liberec V kolik: od 14:00 h Program: promluva koordinátorek, společná modlitba matek, svědectví, občerstvení, mše sv.

Diecézní setkání královehradecké diecéze Kdy: 9. 4. 2016 Kde: SSM, Zborovské náměstí 2018, Zelené Předměstí, Pardubice V kolik: od 14:00 h Program: mše sv., slovo koordinátorek, společná modlitba matek, dotazy, svědectví, občerstvení Doprava: Od nádraží ČD autobusem MHD č. 6 nebo 18.

Diecézní setkání pražské arcidiecéze Kdy: 23. 4. 2016 Kde: Komunitní centrum sv. Prokopa, V Hůrkách 1292/8, Praha – Nové Butovice (spojení: metro trasa B na stanici Hůrka) V kolik: od 14:00 h Program: mše sv., slovo koordinátorek, společná modlitba matek, dotazy, svědectví, občerstvení

Diecézní setkání českobudějovické diecéze Kdy: 30. 4. 2016 Kde: V kostele Narození Panny Marie a na děkanství v Písku V kolik: od 13:00 h Program: mše sv., slovo koordinátorek, společná modlitba, dotazy, svědectví, občerstvení

Pouť MM do Medžugorje Kdy: 22. – 28. 5. 2016 Cena: 2 500 Kč doprava + 65 € noclehy se snídaní Cestovní pojištění, ostatní stravu, kapesné si každý účastník zajišťuje a hradí sám. 51

Modlitby matek

Odjezd v neděli 22. 5. v odpoledních hodinách z míst, která přihlášeným upřesníme. V pondělí ráno jsme kolem 7:00 h u moře – v tzv. Chorvatských Lurdech na Makarské, kde bychom slavili mši svatou a po ní nás bude čekat předepsaná zhruba tříhodinová přestávka u  moře. Odpoledne dojezd do  Medžugorje a  ubytování. Ubytování máme v penzionu Sebastian. Ubytování je v pokojích po dvou až pěti lidech s vlastním příslušenstvím. Je nám k dispozici kuchyň s vybavením s možností zajištění ostatního jídla. Úterý, středa, čtvrtek, pátek by byl společný duchovní program – dopoledne česká mše svatá a svědectví, setkání s horou Podbrdo, čeká nás brzký ranní výšlap na Križevac s modlitbou křížové cesty a svítáním, adorace... Možnost sv. smíření a duchovních rozhovorů. Doprovázejí nás dva kněží. Z Medžugorje domů by se odjíždělo v pátek večer po večerním programu. Doma budeme v sobotu 28.5. v odpoledních hodinách. Přihlásit se můžete na email: [email protected], tel. 604 919 709 Potřebujeme znát: jméno+příjmení, číslo pasu (musí být platný), bydliště, telefon.

Diecézní setkání plzeňské diecéze Kdy: 21. 5. 2016 Kde: Klášter premonstrátů v Teplé, 36461 Teplá – Klášter 1 V kolik: od 13:00 h Program: bude vhodný pro celou rodinu, sledujte naše stránky, informace o programu budou ještě upřesněny

Pouť MM k Svatému roku Božího milosrdenství do Itálie Kdy: 25. 9. – 2. 10. 2016 Plánujeme pouť po poutních místech Itálie. Konkrétně se jedná o tato místa: Assisi, Damiáno, Cascie – sv. Rita, Loreto, Manopello, Lanciano, San Giovanni Rotondo, Monte San Angelo, Monte Cassino, Řím. Duchovně nás doprovodí P. Mgr. Pavel Šebestián Smrčina, OFM. Cena bude upřesněna. Přesné informace, včetně přesné ceny budou dány na  naše stránky na  přelomu roku, ale už nyní se můžete hlásit u Katky Kučerkové: [email protected], tel. 604 919 709 Je možné vzít s sebou i své rodinné příslušníky (manžel, děti). 52

Aktuality

Zpravodaj Maminky, Zpravodaj nyní vychází pouze 2x ročně, zpravidla v prosinci a červnu, zato s větším počtem stránek. Posíláme ho v množství 1, 4 nebo 5 ks. Pokud potřebujete upravit počet výtisků, napište nám. Děkujeme z celého srdce za vaše dary, díky kterým nemusíme doplácet na benzín, když jezdíme ke skupinkám, máme tolik potřebné kancelářské zázemí v Brně i dostatek tištěného materiálu.

Mše svaté Maminky, donedávna nám sloužil každý pátek mši svatou za MM – za vás maminky – otec A. Mareš. Nyní je už velmi nemocný a nemůže v této službě pokračovat. Prosím, vzpomeňte na něj v modlitbě. Aktuálně se ujal této služby P. Bonaventura, OFM v Plzni. Mše svaté budou slouženy vždy v úterý v 17:30 h. Můžete se tak duchovně připojit.

Nové skupinky MM Vítáme nové modlitební skupinky z  Kopřivnice-Lubiny, Vracenovic, Branišovic, Třanovic, Hradčovic, Prahy 7, Prahy 5, Hnojníku, Nového Sedla, Rokytnice nad Rokytnou, Štítné nad Vláří, Brna, Vrchoslavic u Němčic na Hané, Návojné, Žďárné, Všechovic, Nedašovy Lhoty, Chropyně, Brankovic, Luhačovic, Horní Lhoty-Načeradců, Litomyšle-Dolního Újezda, Leskovce, Lančova – Horní Lidče, Drnovic – Újezda, Valašského Meziříčí, Chocně, Sedlčan, Veselí na Moravě, Bořitova, Prahy, Vendryně, Mylína a po dvou skupinkách z Nového Boru a Chodova, Mělníka, Prahy – Zlíchova, Hradce Králové. Přejeme vytrvalost v modlitbě a objevení radosti z odevzdání!

53

Modlitby matek

Do vašeho diáře • • • • • • • • • • • • • • • •

54

Setkání děkanátu Zlín, 16. 1. 2016 DO pro MM na Vranově u Brna, 22. – 24. 1. 2016 Triduum, 29. – 31. 1. 2016 Pouť ve Šternberku, 6. 2. 2016 Setkání děkanátu Rosice a Modřice, 13. 2. 2016 Rekolekce MM a MO v Kroměříži, 19. – 21. 2. 2016 Diecézní setkání ostravsko-opavské diecéze, 27. 2. 2016 Diecézní setkání litoměřické diecéze, 12. 3. 2016 Setkání děkanátu Uherský Brod, 12. 3. 2016 Triduum, 25. – 27. 3. 2016 Diecézní setkání královehradecké diecéze, 9. 4. 2016 Diecézní setkání pražské arcidiecéze, 23. 4. 2016 Diecézní setkání českobudějovické diecéze, 30. 4. 2016 Diecézní setkání plzeňské diecéze, 21. 5. 2016 Pouť do Medžugorje, 22. – 28. 5. 2016 Pouť do Itálie, 25. 9. – 2. 10. 2016



Pohotovostní skupinka

Pohotovostní skupinka Noela Frolková, tel. 605 131 548; Františka Dvořáková, tel. 737 875 974; Marie Hamříková, tel. 731 208 537; Marie Pietrasová, tel. 491 421 798; Václava Smejová, tel. 777 610 919; Anděla Suchá, tel. 603 275 258; Mirka Prokopová, tel. 724 510 727; Růžena Fialová, tel. 608 618 822; Jana Pláteníková, tel. 774 838 824; Jana Bartáková, tel. 774 706 626; Marie Kadlecová, tel. 724 819 614; Barbora Králíková, tel. 775  642  385; Věra Papežová, tel. 775  062  460; Marie Ventová, tel. 736  779  178; Marcela Krejčí, tel. 737 983 691; Ludmila Králová, tel. 732 935 010; Kamila Varmusová, tel. 608 746 472; Janka Pecherová, tel. 723 331 951; Marie Stehlíková, tel. 723 490 967; Jitka Kořenková, tel. 728 063 676 Prosíme, obracejte se na pohotovostní skupinku pouze s prosbami v urgentních případech. Dlouhodobé prosby nebo přímluvy v tíživé životní situaci s důvěrou odevzdávejte ve svých mateřských skupinkách.

55

Milé maminky, přeji vám, aby všechna vaše námaha a práce byly odvedeny v radosti, protože z radostných tváří září něco uzdravujícího a osvobozujícího. S radostí se pojí pokoj a kde je pokoj, je i láska, je tam Ježíš. Ať se nám tedy přes všechny obtíže podaří tuto atmosféru pravých Vánoc nastolit u našich rodinných krbů. Nezapomínejme, že Bůh má pro nás velké pochopení, vede nás krok za krokem a když je potřeba, tak na nás čeká. A co nedokážeme, On učiní. Tedy vzhůru srdce! Kdo ještě nestihl, nechť vykročí přes pomalu končící advent do radosti Vánoc. To vám přeji a stále se s vámi spojuji v modlitbě. Markéta

Korespondenční adresa: Hnutí Modlitby matek, P. O. BOX 400, 602 00 Brno 2 Pro osobní setkání: Brno, Kozí 8 (po předchozí domluvě) Národní koordinátorka: Markéta Klímová, mobil 774 618 822 e-mail: [email protected], www.modlitbymatek.cz Číslo účtu: 2000168590/2010 Fio Banka Zapsán do evidence period. tisku pod evid. č. MK ČR E 13146; vychází 2x ročně Redakce: M. Klímová, J. Švancarová Grafická úprava: P. Chládek Korektury: J. Švancarová, M. Možná Fotografie použité ve zpravodaji: M. Klímová, K. Kučerková Titulní strana: archiv Komunita Solace Tisk: LITERA BRNO, Tábor 43a, Brno v nákladu: 4 500 ks