MODLITBY MATEK. z komunity Solace. Zpravodaj pro ČR prosinec Radost z mateřství (J. Hejlová)

MODLITBY MATEK z komunity Solace

Zpravodaj pro ČR • prosinec 2016

Radost z mateřství (J. Hejlová)

75

MODLITBY MATEK

Milé maminky! V  MM přicházíme, abychom nabídly-odevzdaly děti Bohu, do  jeho milující náruče. Věříme, že On je miluje mnohem více, než jsme my samy schopné. Učíme se důvěřovat svému nebeskému Otci. A zakoušíme tuto skutečnost skrze zkušenosti, jakými se Bůh projevuje v našem životě. Pokud jsme upřímné samy k  sobě, musíme vědět, že Bůh je nám vždy věrný. Máme mnoho zkušeností, kdy se Bůh oslavil v  našich životech, kdy proměnil neproměnitelné. Kdy okolnosti často závisely především na  našem postoji. Na postoji odevzdaného srdce, tedy postoji plném důvěry v Boží dobrotu a moc. Je to podobné, jako když Maria mluví s Bohem a říká mu: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). Mohly bychom říct, že Marie nabízí Bohu směnku či tzv. bianco šek. Myslím tím takový šek, který je prázdným listem pouze s naším podpisem. Tedy šek, který sice vědomě podepisuji, ale výši obnosu vyplňuje sám Bůh. Když Marie podepsala tento šek, Bůh tam doplnil život ve vyhnanství, pak ve skrytosti, také život v chudobě. Život v každodenní nejistotě, kdy bude nakonec „probodeno“ její srdce, jak jí bylo prorokováno starcem Simeonem. Žádný ráj na zemi! Je to život každodenního kříže, který vede až pod skutečný kříž. Kříž, na kterém visí její nevinné, milované dítě-Boží syn. Taková byla cena, kterou zaplatila Boží matka. Bůh i dnes potřebuje maminky, které jsou ochotny podepsat mu takovéto šeky. To proto, aby mohl přetvořit naše životy a  životy našich dětí v požehnání. Aby mohl dosadit takové částky, které potřebuje dnešní svět. I nám se občas podaří vystavit takový krátkodobý šek Bohu. Někdy nám to vydrží jen pár hodin, jindy pár dnů, někdy do doby, než přijdou problémy. Pak jej trháme a nechceme s Bohem nic mít, nebo jsme s ním jen tak „zpovzdálí zadobře“. Máme štěstí, že můžeme vystavovat své šeky znovu a znovu. Bůh se neunaví naší nevěrností. Stále na nás čeká a je s námi vždy. A nejvíce, když jsme unavené, zraněné, zklamané, vyčerpané a slabé. Čeká na nás ve svém domě, vyhlíží nás a dělá vše pro to, aby své děti (kterými jednoznačně jsme!) přivedl zpět do svého domu. A nejen aby nás přivedl a vrátil nám statut královských dcer, ale také aby nás usmířil s celou rodinou, kterou jsme svou nevěrností opustily. Maminky, v  církvi jsme nedávno uzavřely úžasný rok Božího milosrdenství. Buďme vděčné! V MM nyní uzavíráme rok „Radosti z mateřství“, kterou jsme se snažily uvědomovat si a hledat slova díkůvzdání. Kdo nevidí, jak je Bůh dobrý? Kdo necítí onu vděčnost? Kdo se neraduje? Pokud je skutečně někdo takový, ať je mu útěchou skutečnost, že sama víra a odhodlání vydržet v důvěře Bohu, i když 2

Úvod

vnímá ze svého života jen prázdnotu či bolest, je velkým darem, za který je třeba stále děkovat. Maminky, najděte si čas a přečtěte si text o radosti z mateřství v brožurce MM a pohovořte o něm ve skupinkách. Můžeme tak uzavřít v MM i tento rok. Budeme rády, když nám napíšete, co prožíváte. Obraz tančící ženy,který máte na přední straně Zpravodaje, vystihuje radostnou ženu. Ženu, která otevřela své nitro Bohu – sama se odevzdala. Zatímco pravou rukou přijímá Ducha svatého, tak pod jeho vedením levou rukou nabízí své děti Bohu. Nabízí v radosti a velkoryse. Její radost je tak veliká, že přechází ve spontánní pohyb – tanec. Odevzdání není o pasivitě, ale o aktivním postoji. Nečekejte na další vyzvání „smím prosit“, ale začněte klidně tancovat samy… Pokoj do vašich srdcí, radost z mateřství a klidné vánoční svátky! Markéta

3

MODLITBY MATEK

Duchovní okénko Kniha „Radost z odevzdání se“ od Veroniky Williams Počátky hnutí Modliteb matek spadají do doby kolem roku 1995, kdy Veronika Williams pocítila ve svém srdci potřebu modlit se za své i ostatní děti. Po rozhovoru se svou švagrovou Sandrou se rozhodly modlit se společně a  prosit Pána, aby jim ukázal cestu, co po nich chce. Krásným svědectvím o této cestě je kniha Radost z odevzdání se. Veronika v ní ukazuje cestu, po které ji vedl Pán, přibližuje nám v ní způsob, jak ji Pán vedl, jak se dokázala skrze své odevzdání Pánu otevřít pro vanutí Ducha svatého a jaký velký dar to je – skutečné odevzdání se. V  knize se dočteme o  mnoha svědectvích a  zážitcích, kdy se skrze modlitbu a odevzdání svých představ věci daly do pohybu. Jak rostla její odevzdanost a napojení na Pána, tak se rozvíjelo dílo hnutí Modliteb matek. Pán jí posílal do cesty lidi, které potřebovala, nebo které nadchla ta samá myšlenka a potřeba modlit se za své děti. Pán o ni pečoval i v podobě zabezpečení domu pro rostoucí potřeby hnutí Modliteb matek a členů komunity Solace. Stále více bylo vidět, jak Pán Modlitbám matek žehná a ony se rozrůstají do nyní už 122 zemí světa. Veronica řekla, že není těžké se řídit pokyny Pána, když vidíte, jak vám dává najevo svou vůli. V srdci se nám při postoji odevzdanosti rozrůstá pokoj, který nám sice neodejme bolest, trápení a těžkosti, ale srdce zůstává v postoji odevzdanosti a důvěry. Veronika říkává, jak velmi ji trápí, když vidí matky, které mají obavy, nevědí, co dělat, trpí, mají strach o své děti. Přitom nás Ježíš vyzývá, abychom před Něj předstoupily a modlily se: „Pane, zde jsou mé děti. Miluješ je mnohem víc než já, dokážeš změnit věci, které já změnit nemohu a proto je odevzdávám do tvé bezpečné milující péče a raduji se, protože ti věřím.“

4

Duchovní okénko

Cesta počátků hnutí Modliteb matek až do dnešních dnů je povzbuzením. Sdílením svých zkušeností nám Veronika chce pomoci pochopit „odevzdání se“, abychom takto povzbuzeny mohly ve svém životě objevit stejnou radost. maminka Katka

Četly jste už knihu „RADOST Z ODEVZDÁNÍ SE“ ? Milé maminky, určitě si na tuto knížku najděte čas, stojí za to si ji přečíst! Dokáže vás posilnit a posunout vás vpřed k Božímu milosrdenství. Neměly bychom se bát otevřít svá srdce někomu, kdo vede náš život a každý den je v Duchu s námi. Já osobně se snažím si s  Bohem povídat každý den i  při svých všedních činnostech (vaření, úklid atd..). Přestože čtu Bibli a  pravidelně chodím do  kostela, pořád jsem cítila, že mi něco chybí, jelikož jsem své starosti a trápení nezvládala plně odevzdat Bohu a neustále jsem si kladla otázku: ,,Jak se Bohu mám ještě VÍC ODEVZDAT?“ Snažila jsem se, ale mé starosti, trápení a emoce byly vždy silnější. Až se mi dostala do rukou tato kniha, ve které jsem našla odpověď. Pomohla mi otevřít srdce právě tam, kde mi scházela Boží přítomnost. Nechala jsem se při četbě této knihy vést Bohem. Po přečtení jsem si uvědomila, že nechat se vést je to nejlepší rozhodnutí. Bůh mě opravdu v těch nejtěžších chvílích vždy podrží. Vím, že jsem teprve na začátku své cesty. Nevzdávám to, a i když někdy Boha zklamu, dává mi novou naději, abych mu i přesto zůstala věrná a vytrvala v úplném odevzdání se. Důležité je, aby se člověk nenechal strhnout tím zlým, aby nepropadal zoufalství a nenechal v sobě ty špatné myšlenky rozvíjet. Jak říkává moje babička (můj velký vzor v odevzdání se), když se cítíš špatně nebo jsi utrápená, začni si zpívat křesťanské písně a buď radostné mysli a s Bohem. Nejdůležitější je Bohu věřit, svěřit mu celý život, důvěřovat mu, odpouštět druhým, vážit si maličkostí, modlit se, milovat i ty, kteří nám ubližují, nechat se vést a nedělat jen svá rozhodnutí, ale nechat rozhodnutí na něm. Bůh je vždy s námi a neodmítne nás. Jsem vděčná Veronice Williams, že se dokázala natolik otevřít Bohu, že díky jeho vedení zvládla ve svém životě spoustu věcí a sepsala tuto krásnou knihu o svém životě, v němž se nachala Bohem vést. Dala nám navíc několik cenných modliteb, rad a povzbuzení, jak se radostně Bohu odevzdat, otevřít mu své srdce a přitom nemít strach a starosti. Také mám radost, že založila skupinku Modliteb matek, které se rozšířily do mnoha zemí, kde se k němu mohou maminky připojit. MM mě naplňují, díky nim vím a připomínám si, že Bůh se stará o naše děti, které nám svěřil, a je nám velkou oporou. maminka Lucie 5

MODLITBY MATEK

Maminky, pokud jste tuto knihu nečetly, je možné si o ni napsat. Prodáváme ji za symbolickou cenu 50 Kč. Má ale jistě mnohem větší hodnotu. Je dobrou inspirací na cestě v růstu vašeho osobního odevzdání se. Veronika nyní píše pro maminky novou knihu, prosím, vzpomeňte na ni v modlitbě, aby Pán zase vedl její ruku.

6

Slovo kněze

Slovo kněze Vzkaz maminkám od jednoho malého kluka Jako malé děti jsme se doma modlili pravidelně zásvětnou modlitbu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Pamatuji si na pocity, které ve mně jako malém klukovi svolávání na společnou večerní modlitbu vyvolávalo, a nebyly nejpříjemnější. Moje reakce na  svolávání zase asi nebyly příjemné mým rodičům. A  přesto už tehdy jsem vnímal (i když samozřejmě nedal najevo), že toto večerní společné sejití se k modlitbě je nějak důležité, a když rodiče z nějakých důvodů opomněli nás svolat, jakoby něco k úplnosti dne chybělo. Samozřejmě, že jsme je neupozornili a naopak rádi se vyhnuli této večerní „procedůře“. Dnes jsem rodičům velice vděčný za jejich odvahu zápolit každý večer s našimi rozmary a leností a pravděpodobně až na  věčnosti se dozvíme, nakolik právě tyto večerní modlitby formovaly naše budoucí životní směřování.  Maminky, milujte duše svých dětí a dejte jim včas dobrý pokrm a nenechte se oklamat protesty jejich dětské nezralosti.  o. Šebestián

Otec Šebestián Š při zahájení letošního národního setkání v Brně 7

MODLITBY MATEK

Dar matky Bylo to na duchovních cvičeních. Exercitátor mi dal za úkol uskutečnit v rámci meditace setkání s matkou, která zemřela před rokem. Bylo to pro mě velmi působivé setkání, které mi otevřelo oči, a já jsem viděl svou matku v jiném světle než doposud. V tomto fiktivním rozhovoru jsme si pověděli všechno to, co jsme za jejího života nestihli. Pán Bůh mi v modlitbě dal poznat, že jsem ji v průběhu jejího života podceňoval, protože jsem tento postoj viděl u otce, jelikož matka pocházela z chudé rodiny a už v útlém dětství musela jít pracovat jako služka. Nepamatuji si na chvíle, kdy by mě maminka byla objala, přitulila mě k sobě. V tomto rozhovoru a modlitbě jsem si uvědomil, že maminka se s námi neuměla mazlit, protože sama v dětství lásku nedostala, její otec měl problémy s alkoholem a bylo jich jedenáct dětí. S ní se nikdo nikdy nemazlil a tak i ona uměla nám dětem a potom i vnoučatům „jenom sloužit“. Celý její život byl službou rodině, manželovi a nám čtyřem dětem a pak vnoučatům. Byl jsem ještě mladý, když v průběhu jednoho roku nečekaně náhle zemřel můj otec a pak sestra. Sestra zanechala tři malé děti ve věku od tří do deseti let. Moje matka se o  ně starala až do  jejich dospělosti, protože o  tři roky později zemřel i jejich otec, můj švagr. A tak zase tiše sloužila, neustále se starala, aby bylo dobře, aby byl klid, aby všichni byli spokojení. Poslední roky jejího života byly naplněné službou utrpení, téměř úplnou ztrátou zraku a modlitbou. Velmi se modlila za nás za všechny, i když její modlitba někdy v únavě přecházela do spánku. Ale hned, když se probrala, pokračovala dál. V devětasedmdesáti letech zemřela na rakovinu. V tom vnitřním dialogu jsem si uvědomil, že jsem byl tak málo vděčný za její život, za svědectví její služby, pokory, tichosti a modlitby. Po skončení meditace hned následovala mše svatá, kterou jsem obětoval na poděkování za dar matky. S velkým překvapením jsem poslouchal slova evangelia, které četl kněz: „A kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.“ (Mk 10, 44) A tak jsem se slzami v očích pochopil, že moje maminka nebyla poslední, ale první. o. Marián

V očiach mamy  Pred desiatimi rokmi ma Boh pozval, aby som mu odovzdal najvýnimočnejšiu „samozrejmosť“. Prišiel čas vrátiť Bohu osobu, s ktorou ma spojil jedinečným spôsobom, keď mi pod jej srdcom, v jej materskom lone, vzbudil život a vdýchol nesmrteľnú dušu. Stala sa pre mňa ikonou Božieho milosrdenstva. Jeho lúče sa dotýkali môjho srdca pri jej pohľade, ktorým On sám hľadel do mojej tváre. V oživení pohľadu do jej očí objavujem Boží pohľad, ktorým na mňa hľadí neodvola8

Slovo kněze

teľná láska, ktorá hladí, chápe, miluje, učí, motivuje a zaručuje bezpečnú priazeň, neohrozenú dôveru a prijatie. Boh zatvoril matkine oči, aby otvoril moje. Aby som spoznal nedocenený poklad materstva v dare matky. Prežívanie adventu s Pannou Máriou ma pozýva žasnúť nad Božím sprevádzaním v neúnavnej, starostlivej a vytrvalej láske vás, každej mamy. Osobným prijatím povolania k  materstvu sa najviac podobáte nielen Presvätej Bohorodičke, ale ste pre nás ikonou Božej lásky a obrazom jeho milosrdenstva. Dovoľte nám pozrieť sa do vašich milujúcich očí, aby sme v nich uzreli Boží milujúci pohľad. Túžime objaviť jeho zjavenie a v úprimnosti kontemplovať obraz Boha v tvári milujúcej mamy. Ako je lono matky povolané a uspôsobené chrániť počatý život, zabezpečiť jeho rozvoj a priviesť ho k zrelej plnosti, tak Boh svojím milosrdenstvom chráni náš život a je pripravený urobiť všetko pre naše šťastie, aby sme dozreli pre večnú svätosť. Materstvo je bohoslužba, ktorou Boh dáva človeku účasť na zázraku života. Večný Boh, ktorý sa cez lásku matky stal človekom, prichádza medzi nás stále bližšie a jedinečným spôsobom v každom dare materstva. Vy, mamy, ste prijatím povolania k materstvu vstúpili do dejín ľudstva nezištnou službou daru života. Prežili ste s nami svoj osobný advent, keď nás Boh pod vaším materinským srdcom utvoril a povolal vojsť do tohto života. Teraz, keď nás matersky sprevádzate modlitbou, nosíte nás priamo vo svojom srdci, z ktorého nás miluje Boh. Je to spôsob, ktorým v nás Boh chráni a zveľaďuje prijatý život. Pripravuje nás pre ponúkanú večnosť. Túžime sa svojimi adventnými snaženiami naučiť naplno dýchať prijatý Boží život a načúvať tlkotu milosrdnej lásky v Božom slove, aby Kristus, ktorému patríme a spolu sme jeho telom, v nás dorástol do plnej miery. Nech Božia láska, rozliata v našich srdciach, stane sa ešte zjavnejšou a radostne darovanou z vašich materinských sŕdc, schopných neskromného sebadarovania. Nech sú vaše srdcia miestom, z ktorého Boh vysiela lúče nekonečného milosrdenstva k svojim deťom. Nech služba lásky nedokáže unaviť vašu ochotu a nadšenie, ktorými premieňate svet. Nech Boh požehná a privedie k naplneniu každú adventnú snahu, ku ktorej vás inšpiroval i ktorú vo vás ešte len vzbudí, aby každé slovo vtelenej Lásky, ktorým sa vám bude prihovárať, dostalo vo vašej odpovedi odzrkadlenie jeho svätej tváre, do ktorej hľadieť je pre človeka darom najvyššieho šťastia. Nech vašej tvári nikdy nechýba jeho milujúci pohľad a úsmev, ktorým sa k nám približuje sám Pán. Adveniat! Nech príde! o. Aurel Halajčík 9

MODLITBY MATEK

Ohlédnutí Návštěva Star House Přijaly jsme pozvání od naší zakladatelky Veroniky a třetí týden v srpnu se vypravily do Star-House, komunitního domu Modliteb matek. Protože naše návštěva neměla mít rozměr pouze duchovní, ale také pracovní, požádaly jsme naše manžele, zda by nemohli jet s námi. Věděly jsme, že nás budou čekat náročné úkoly jako oprava střechy, malování a technické věci nejrůznějšího druhu. Před cestou do Anglie jsme měli informace o chatrném zdraví Veroniky a tak jsme vůbec netušili, zda se s námi  zakladatelka MM osobně setká. Jaké bylo naše překvapení, když Veronika naší návštěvou natolik pookřála, že s námi  trávila téměř každou volnou chvilku. Každý den naplněný prací v domě i na zahradě jsme prokládali adorací a modlitbami za potřeby MM na celém světě. Každý večer jsme pak procházeli s Panou Marií  jednotlivá zastavení bolestného, radostného i slavného  růžence. Jednotlivá zastavení byla před mnoha lety zakomponována do rozlehlé zahrady, která Star House obklopuje, a návštěvníci Star House ji využívají k meditacím a rozjímání. Růžencová zastavení  vsazená do zahrady vedou k prohloubení vztahu k Panně Marii, která (jak nám Veronika při jednom setkání objasnila) stála u zrodu MM a byla Veroničinou průvodkyní při sepisování  modliteb obsažených v brožurce MM. Veronika ji nazývá „mentorkou-učitelkou“. Milé bylo také setkání s otcem Mauricem z afrického Jižního Sůdánu, který nám ve Star House sloužil nedělní mši svatou. Atmosféra Star House i společně slavená nedělní mše ho natolik oslovily, že se za námi v úterý vrátil. Chtěl se od Veroniky dozvědět více o MM. Možná se s námi jednou budou modlit i maminky z jeho rodné země, která je tolik zkoušena občanskými válkami. Při obědě nám pak otec Maurice vyprávěl o jeho velmi odvážné cestě ke kněžství. Nikdo z nás nepochyboval, že naše setkání není náhodné. Děkovali jsme Pánu za vzájemné povzbuzení. Cesta naší skupiny  byla požehnáním pro každého účastníka a také  velkým povzbuzením pro ty, kteří v tomto domě slouží. Odjížděli jsme naplněni jistotou, že jsme byli v pravý čas na pravém místě a pomohli tam, kde bylo třeba. Za všechny účastníky maminky Martina a Martina

10

Ohlédnutí

Při mši svaté s o. Mauricem v komunitním domě Star House

Děkanátní setkání ve Vyškově, 9. 9. 2016 Ke společnému sdílení a modlitbám se sešlo asi 30 maminek z Vyškova a okolí. Přátelský projev naší národní koordinátorky Markéty a diecézních koordinátorek Marušky a Lenky přispěl k příjemné a vstřícné atmosféře. Některé maminky vyslechly poprvé a jiné si obnovily pravidla setkávání se k modlitbám ve skupinkách, důležitost udržet modlitbu v jednoduchosti a čistotě. V průběhu setkání a především při modlitbě odevzdání, která proběhla později v kostele, si mnohé z nás uvědomily, jak jsme Pánu vděčné, že nás povolal modlit se takto za naše děti. V modlitbě je stále obnovována naše důvěra, láska, naše vztahy, jistota, že nejlepší místo pro naše děti je v náručí Toho, který je miluje více než my, v náručí našeho-jejich Otce v nebesích. K dnešnímu dni přibyly 2 skupinky maminek. Věřím, že stejně jako my i ostatní prožijí obnovenou radost z víry, z odevzdání, z duchovního přátelství, protože Ježíš nás spojuje svou láskou. maminka Jana

11

MODLITBY MATEK

Vikariátní setkání v Hradci Králové – Pouchově, 16. 9. 2016 Vikariátní setkání probíhalo v přátelské atmosféře plné důvěry. Po vikariátním setkání se jedna z našich dvou místních skupinek rozrostla o další členku – vnímáme to jako ovoce tohoto setkání, které bylo požehnáním pro všechny maminky. Děkujeme všem maminkám! Škoda, že čas utíkal tak rychle a  nemohly jsme si více popovídat individuálně, naštěstí nás, dá-li Bůh, čekají další podobná setkání, která budou jistě příležitostí k dalšímu bližšímu poznávání a sdílení se…maminka Veronika Maminka Iva píše: „…Nejvíce jsem si uvědomovala zájem nás maminek řešit věci v našich rodinách skrze modlitbu odevzdanosti. Také  více cítím, že se můžeme stále víc opírat o vzájemnou modlitbu, že mé starosti jsou neseny a odevzdávány maminkami v naší skupince i maminkami modlícími se na celém světě. Vikariátní setkání se velice vydařilo i svým pokračováním na faře, kde jsme ochutnaly mnohé dobroty, které jsme společně připravily…“ „Velmi mně oslovila svědectví. Před půl rokem byl můj manžel pokřtěn. Modlí se snámi každý večer desátek růžence. Přesto se ptal jednou kněze, proč se modlíme ty předepsané modlitby. Odpověď kněze byla, že v době krize drží tyto naučené modlitby nad vodou. Pak vysvětloval, že např. lidi po nemoci, po úrazech často nedokážou dát dohromady souvislou myšlenku. Naučená modlitby jsou to jediné, co zformulují. Na setkání byla jedna paní z jednoty bratrské, která je několik let v MM. Svědčila, jak se evangelíci nemodlí předepsané modlitby, ale ona s manželem se přesto růženec modlí. Před časem měla velké psychické problémy, byla na lécích a nebyla schopná zfomulovat žádnou myšlenku. Jediné, co dala dohromady, byla naučená modlitba. Pro mne to bylo silné svědectví….“ píše maminka Martina.

Pouť k svatým branám milosrdenství do Říma, 25. 9. – 3. 10. 2016 Když jsem v prosincovém zpravodaji 2015 četla o pouti Modliteb matek k Svatému roku Božího milosrdenství do Itálie, na poutní místa Assisi, Damiáno, Cascie – sv. Rita, Loreto, Manopello, Lanciano, San Giovanni Rotondo, Monte San Angelo, Monte Cassino, Řím, moje srdce zajásalo. První myšlenka byla – tam jedu. Zaujalo mě město Cascie – sv. Rita, neboť jsem viděla film Svatá Rita. Obdivovala jsem její nelehký život plný zvratů, násilí, nenávistí, ale ona, pevnou vírou v Ježíše Krista, dokázala odpouštět a odpustit svým nepřátelům. Všechna sv. místa byla nádherná, úžasná – tolik štěstí a Božích doteků jsem ještě nezažila. 12

Ohlédnutí

Když jsme přijeli do Cascie, nemohla jsem uvěřit, že jsem na místě, kde žila sv. Rita. Při mši svaté otec Šebestián kázal to, co jsem potřebovala slyšet. Pomyslela jsem si, že hned půjdu ke  zpovědi, jen jak to bude možné. Prošla jsem dveřmi chrámu a otec Šebestián stál přede mnou. „Otče, mohu ke zpovědi?“ „Tak pojď,“ odpověděl otec. Byla to nejkrásnější zpověď a na tak krásném místě. Oči jsem měla zalité slzami – dojetím, radostí z Božích milostí, kterých se mi dostalo. Chválím Tě, Bože, vzdávám Ti díky, že jsem zde. Každý další den byl nádherný, plný dojmů a dojetí ze svatých míst a krásných duší kolem. Vše klapalo pod Božím vedením. Neděle – pouť ke Svaté bráně baziliky sv. Petra ve Vatikánu – byla pro mne vyvrcholením poutě. Pod Andělským hradem jsme se modlitbou ztišili a soustředili své myšlenky, se kterými jsme chtěli dojít k cíli pouti. Přemýšlela jsem o těch, které bych teď chtěla mít vedle sebe, a celou svou velkou rodinu jsem ve svém srdci vzala s sebou k Bráně milosrdenství. U kostela Santa Maria jsme se pomodlili „Zdrávas Královno“ a v čele s otcem Šebestiánem, který nesl kříž, kráčeli ke  Svatopetrskému náměstí. Sochy světců na vrcholu kolonády smiřují nebe i zemi a ukazují jistou cestu ke spáse. Při vstupu do Brány milosrdenství jsem cítila, jak se moje srdce naplňuje Boží přízní, láskou a velkou vděčností, že jsem právě zde, že mohu zažít lásku Boha, který potěšuje, odpouští a dává naději. Děkuji Pánu Bohu, otci Šebestiánovi, Markétce Klímové, delegátce Terezce a  všem maminkám, manželům a  dětem, kteří s  námi všemi tvořili toto úžasné společenství na pouti. maminka Zdeňka Účastnila jsem se pouti „za svatými“ v Itálii se společenstvím Modliteb matek. Když sv. otec František otvíral bránu milosrdenství ve Vatikánu, nepomyslila jsem si ani ve snu, že i já bych touto branou mohla někdy projít. Díky pozvání Verunky týden před odjezdem jsem jako náhradnice sbalila kufr, na internetu našla potřebné základní poznatky o místech, kam jedeme, naštudovala kilometry a info o svatých, které navštívíme. Kdyby nebylo manžela, který řekl „jeď,“ tak jsem to vzdala, představa, že pojedu autobusem cca 4000 km, byla děsivá. Ale teď jsem za to „postrčení“ vděčná. Tady bych se mohla zeširoka rozepsat o jednotlivých posvátných místech, zážitcích, o duchovním nabití a nebralo by to konce! Ale nerozepíšu se, protože to všechno do sebe teprve musím vstřebat, znovu se vrátím na jednotlivá místa podle 13

MODLITBY MATEK

fotografií, víc informací si najdu na internetu, musím si znovu životopisy všech světců, kteří nás na pouti obdarovali, naštudovat, abych se pak mohla podělit o své zážitky i s jinými. Tak to zkrátím se závěrem, že Bůh je dobrý scénárista, ten nejlepší, je dobrý průvodce životem, ten nejlepší, tak stačí se na  něho, včetně všech svatých, plně spolehnout a nic v životě nebude už takový problém, jak se nám někdy zdá. Díky všem organizátorům, průvodcům, Verunce, manželovi, ale především Pánu Bohu za všechno!!! maminka Jana Když se mě máma někdy v zimě zeptala, jestli bych s ní jela v září do Itálie, hned jsem kývla. Proč taky ne. Máma se totiž už strašně dlouho chtěla podívat do San Giovanni Rotonda. Že pojedeme s Modlitbami matek, mě trochu zarazilo, ale řekla jsem si, že to nějak dopadne, že to prostě nějak přežiju. Pak přišlo září. Ve škole žádný klídeček, to si nemyslete! A já, v maturitním ročníku, jsem se musela uprostřed všech těch předmaturitních a předpřijímačkových starostí sbalit a na týden se vrátit do prázdnin. Což bylo nakonec vlastně moc fajn, podívat se na svůj život z trochu jiného úhlu a uvědomit si, že problémy, kterými teď žiju, vlastně nejsou tak podstatné, že mají lidi mnohem horší starosti než já. Pouť byla jedním slovem krásná! Nejvíc mě asi zasáhlo již zmíněné San Giovanni Rotondo a otec Pio. Na křížovou cestu, hrob otce Pia obklopený nádhernými mozaikami a kříž, kde otec Pio obdržel stigmata, asi nikdy nezapomenu. Moc mě ale oslovila i svatá Rita a její život a proto jsem se rozhodla, že si ji vezmu jako biřmovací patronku. Na pouti se sešla skvělá skupina. Byla příjemná změna být ve společnosti, kterou netvořili pouze moji vrstevníci, a chlapi v čele s p. Šebestiánem skvěle dotvářeli atmosféru. Mámy jsou prostě děsně fajn a nejlepší byly ty, co už jsou i babičkami. Taková bych chtěla jednou být. No a na závěr, vypadá to, že jsme si na pouti s maminkou vymodlily nové bydlení, které moc potřebujeme. A taky doufám, že jsem tam sobě a celé své třídě vymodlila maturitu a všechny přijímačky. Tak snad všechno klapne. Moc všem děkujeme za hezkou pouť a milé přijetí. Mlada S. Na této pouti mě oslovilo a hluboce zasáhlo více věcí, ale jako nejdůležitější pro mě hodnotím cestu Božího milosrdenství v Římě. Za prvé bylo úžasné, že jsme 14

Ohlédnutí

Skupina českých poutníků na konci křížové cesty v San Giovanni Rotondo

ji šli jako samostatná skupina jenom my. Vidět ty davy, jak se tísní kolem nás, a moci projít středem tak snadno, bylo naprosto úžasné. Velmi silně mě zasáhlo, když jsem si uvědomila, že kdykoli jsme došli k uzavřené části cesty, vždy se před námi otevřela cesta další. (Díky dobrovolníkům, kteří tuto cestu strážili jako andělé.) Uvědomila jsem si, že pokud kráčíme s Pánem v jeho lásce a milosrdenství, otevřou se nám i cesty, které dosud byly nepřístupné a zdálo se nám nemožné jimi projít. I modlitby, které jsme se cestou modlili, byly velmi silné. Každý z nás si s sebou nesl své problémy, nemoci, přátele, rodinu, situace, které sám neumí vyřešit. Symbolika otevřené brány byla pro mě velmi povzbuzující a stejně jako celá pouť mě utvrdila v tom, že co Pán řídí, moudře řídí, a že s ním se nemusíme ničeho bát. Jen mu svůj život skutečně beze zbytku odevzdat.... maminka Markéta 15

MODLITBY MATEK

Poutníci před Branou milosrdenství ve Vatikánu

V letošním roce 2016, to je v roce Božího milosrdenství, se mi naskytla příležitost absolvovat pouť do Itálie. Díky společenství modlících se maminek jsme společně s manželkou mohli navštívit mnoho krásných poutních míst, která mě velmi povzbudila v mé slabé víře v Boha. Při zpáteční cestě se většina účastníků svěřila se svými pocity, co kdo a jak prožíval v tento nezapomenutelný týden. Tahle upřímná svědectví povzbudila i mě, abych se svěřil se svými pocity. Součástí poutě byla návštěva v chrámu Porcinkule. Zde stojí malá kaplička chráněná klenbou nádherné katedrály. Tuto kapličku opravil sv. František a je magnetem pro poutníky z celého světa. Taktéž nazaretský domek Panny Marie uprostřed kostela v Loretě mě velmi okouzlil. Jak tyto malé stavby přitahují neustále zástupy lidí. Tato místa mě přivedla na myšlenku a přirovnání, že jak jsou chráněné tyto stovky a tisíce let staré památky, důkazy existence Ježíše Krista, tak jsme zastřešeni i my ochranou všech svatých, se kterými jsme se během pouti měli možnost seznámit. Prosím Boha, aby tento pocit ve mně přetrval i po zbytek života. Ještě jednou děkuji všem, kdo tuto pouť zorganizovali. J. Šenk 16

Ohlédnutí

Děkanátní setkání v Zábřehu, 7. 10. 2016 Na čtyřicet maminek se zúčastnilo děkanátního setkání v Zábřeze. Snahou koordinátorek Marušky a Katky bylo přítomné maminky povzbudit v radosti z mateřství (i když okolnosti jsou mnohdy víc než obtížné), v radosti ze společné modlitby, posílit ve vytrvalosti a věrnosti v modlitbě. Zdůrazněna byla také spiritualita našeho hnutí – spiritualita odevzdanosti, které se musíme opakovaně, každý den znovu a znovu, učit, o ni se pokoušet a v ní se povzbuzovat. S krátkým komentářem k jednotlivým modlitbám pak koordinátorky prošly brožurkou MM, vysvětlily některé body i význam důležitosti vytváření společenství jednoty. Vrcholem setkání byla společná modlitba matek provázená krásnou atmosférou a přítomností Pána Ježíše v Nejsvětější Svátosti spolu s požehnáním zábřežského děkana p. Františka Eliáše. Příjemná atmosféra pak plynule vyústila v  živou debatu u  občerstvení, které bohatě připravily místní maminky. maminka Lenka

Národní setkání MM Maďarska ve Veszprému, 8. 10. 2016 Maminky, měla jsem tu čest být letos hostem a mluvit o MM také k maminkám v Maďarsku. Bylo to stejné a přeci tak jiné. Dávno víme, že maminky na celém světě mají stejné starosti, stejné obavy, děti se podobně vyhraňují a stejně zlobí. Prožívají nemoci, bolestivé zkušenosti dospívání apod. Ale jsou tu dané odlišnosti každého národa, každé země. Tak například zatímco z maďarské klobásky s označením „mírně pálivá“ mi mohla shořet pusa, maďarské maminky s klidem přibalí malým dětem ještě ostřejší do svačinového boxíku. Nemohla jsem si i na tak banálním příkladu nevzpomenout na  papeže Františka, který mluví o  tzv. principu inkulturace hned v úvodu své nové exhortace Amorislaetitia (Radost z lásky). Píše:…„Každý všeobecný princip (…) potřebuje být inkulturován“. Způsob, jakým se chápou některé konkrétní problémy v dané zemi, nemůže být „globalizován“ na celý svět a ne všechny diskuze mohou být vyřešeny zásahem učitelského úřadu církve. Jiná věc jsou samozřejmě dogmatické otázky, které jsou církví jasně definovány. Centrálními pasážemi celé exhortace jsou pak kapitoly IV a V (Láska v manželství, Láska, která se stává plodnou). Mimořádným způsobem přispívají duchovním i psychologickým vhledem do různých oblastí života manželů a rodičů. Jsou vhodné zvláště k četbě obou manželů společně, je-li to možné. Maminky, nebojte se a nechte se inspirovat, je to čtivé a přínosné. Mě při té příležitosti napadlo, jak bychom jistý princip inkulturace mohly použít také v  našich skupinkách. Nebo 17

MODLITBY MATEK

je to něco jiného? Tak až na něj dojde, modlete se s ještě větší důvěrou modlitbu za jednotu. Drahé maminky! V sobotu 8. října 2016, o svátku Panny Marie – patronky Maďarska – bylo ve Veszprému 2. celostátní setkání MM. Hnutí MM je v Maďarsku velmi ,,mladé“, takže nás na setkání není ještě tolik jako na Slovensku nebo v Čechách. Od roku 2002 se jedna skupinka babiček ve Veszprému modlila MM – celých 9 let – až se k nim v roce 2011 přidala naše skupinka. Tehdy nám s manželem „vylétlo“ z domu poslední dítě a já jsem cítila velkou potřebu modlit se za naše tři dospělé děti. A tak jsme s kamarádkami založily druhou skupinku MM ve Veszprému. V  tomtéž roce jsme navázaly kontakt s  Jankou, slovenskou koordinátorkou, která přijela s maminkami mezi nás, aby nás povzbudily a předaly nám spiritualitu MM. Od té doby se maminky na Slovensku modlily za maďarské maminky. Na podzim 2014 jsme pozvaly Veroniku do Maďarska. Byla u nás tři dny, na venkově a v Budapešti měla celkem šest přednášek. V  roce 2015 jsem složila slib koordinátorky MM (žiji v  Maďarsku už 38 let, narodila jsem se a do škol jsem chodila v Bratislavě, mám česko – mad’arsko – slovenské kořeny – identitu). Stále jsem nechápala, proč já? Proč si Pán Bůh nevybral mladší maminku, Maďarku? Měla jsem hromadu otázek a stále jsem kolem sebe hledala někoho, kdo by převzal koordinování MM. Až do včerejška, kdy jsem konečně pochopila Boží záměr ve svém životě, když jsem si uvědomila, že mě Pán Bůh vede tak, jak on to potřebuje. Veronika má už svůj věk a zdravotní problémy, nemůže už tolik cestovat… A v našem okolí jsou země, kde už 20 let(!) existují a rostou MM, kde maminky nacházejí v modlitbě útěchu a učí se odevzdanosti. A já mohu lehce s těmito úžasnými maminkami komunikovat! Umíme si navzájem pomáhat a povzbuzovat se. Proto jsem na setkání pozvala Janku s Anežkou už dvakrát a jedenkrát a nikoliv naposled Markétku, českou koordinátorku. Večer před setkáním jsme se za toto setkání spolu modlily, za všechny maminky, za naše národy, a děkovaly jsme Pánu za jeho dobrý úmysl s námi všemi a odprošovaly jsme za všechno zlo, kterým si naše národy dlouhá léta navzájem ubližovaly, aby životy našich dětí byly už od této minulosti osvobozené. Bylo to jako v nebi. 18

Ohlédnutí

Mad’arské maminky byly nadšené a velmi povzbuzené svědectvími Janky a Markétky a vším, co jim předaly o spiritualitě MM. Byly a jsou vděčné, že přišly mezi nás s velkou láskou, pochopením a přijetím. Vždyť my, matky, máme stejné starosti, které nezávisí na národnosti a věku: bojíme se o duševní a tělesné zdraví svých dětí, děláme si starosti o to, s kým se přátelí, jak se jim daří ve škole, jakého si vyberou partnera, jaké bude jejich manželství, rodina, práce,… atd. Markétka svým svědectvím (o obrácení svého manžela) maminky povzbudila a utvrdila je v přesvědčení, že Pán Ježíš má svůj čas i prostor – On ví nejlépe, kdy a jak má vstoupit do našich životů – my se máme „jen modlit“ a odevzdávat své úzkosti. Její manžel se obrátil tehdy, kdy už děti mohly být svědky, že jejich modlitba za tatínka byla vyslyšená! Mnohé z nás si děláme starosti, že naše děti, manželé, rodiče … nejsou věřící. Tímto svědectvím nám Markétka předala velkou naději. Celý rok jsem z Boží milosti cítila, že mi náš nebeský Otec nastavuje zrcadlo – jaká umím být! Ano, taková bývám i já!... Často jsem si to uvědomovala, když mi něco vadilo v chování druhého. Byla jsem za to vděčná, že to už aspoň vidím! Janka na setkání začala mluvit přesně o tom, co právě prožívám!... Až jsem viděla úsměv na tváři našeho nebeského Otce nad mým překvapením – cítila jsem se být oslovená – a skrze Janku mi poslal odpověď: mám prosit o odpuštění za ty projevy, které mi na druhém vadí, protože těch jsem se dopustila i já! Byl to pro mě velký zážitek – jak nás náš Pán používá, jak nás vede a jak se stará! V průběhu krátkého agapé přicházely maminky za Jankou a Markétkou a sdílely se s nimi o tom, co je dopoledne oslovilo, co se jich osobně dotklo. Byly to srdečné rozhovory! Po obědě jsme se všechny maminky spolu modlily MM a bylo to velmi silné. Před modlitbou jsme vyjmenovávaly své hříchy a nedostatky a odprošovaly jsme za ně: „Pane, prosíme Tě, odpusť nám!“ Otec Ivan (duchovní otec MM v MR) se ve své homilii zaměřil na díkůvzdání. I Pana Maria s radostí a vděkem v srdci naplnila Boží vůli. Co je jeho vůle v našich životech? On do našich srdcí a duší vložil touhy. Upřímné, hluboké a čisté touhy se shodují s jeho vůlí. Když s vděčným srdcem vyjmenováváme Boží dary, které jsme v životě dostali, zažijeme hlubokou důvěru v Boha. Manželstvím v krizi můžeme pomoct tím, že je vybídneme, aby vyjmenovali, za co mohou děkovat tomu druhému. Vděčnost nám „rozšíří“ srdce a posilní v nás důvěru v Boha – základem slova eucharistie je „díkůvzdání“.

19

MODLITBY MATEK

Nakonec vyjmenoval, za co všechno můžeme děkovat, dokonce i za to, že umíme být vděční. Děkuji Ti, Bože, za toto mezinárodní setkání, za útěchu a lásku, kterou jsi nás obdaroval. S láskou Jana Beránková, maďarská národní koordinátorka

20

Národní setkání MM v Brně

Národní setkání MM v Brně 21. – 23. 10. 2016 Milé maminky, rády bychom napsaly něco z  našeho celostátního setkání, které bylo letos na téma „Radost z mateřství“, stejně jako motto v MM celého roku 2016. Předně bychom si moc přály, abyste i vy mohly někdy zakusit tu neopakovatelnou atmosféru těchto podzimních víkendů, kdy se sjíždí kolem 400 maminek z celé České republiky většinou do Brna. Většinou ten, kdo začne na tato setkání jezdit, už se účasti na  nich nevzdá. Přišlo mnoho krásných reflexí o  radosti, vděčnosti, také svědectví… alespoň stručný souhrn toho, co jsme zažily, níže nabízíme. „Jsem maminkou dvou malých dětí a tak jsem si před letošní konferencí MM zajistila hlídání a manžela jsem už dlouho připravovala na to, že pojedu na konferenci do Brna, aby si nic na tento termín neplánoval. Nachystala jsem jim potřebné věci jako je jídlo, oblečení, instrukce, atd... a s klidným srdcem jsem vyrazila ještě s dvěma maminkami z Dubňan do Brna. To, co jsme prožily, se slovy ani nedá vyjádřit. Nádherný a povzbudivý pocit, který nás posílil a obdaroval v našich srdcích. Já osobně jsem letošní motto: „Radost z mateřství“ prožila velmi intenzivně, protože jsem se pár týdnů před konferencí dozvěděla, že mě Bůh obdaroval třetím těhotenstvím, a tak jsem během setkání pociťovala v srdci touhu Pána chválit a děkovat mu za ten nádherný dar nosit další miminko pod srdcem. Není to samozřejmost, ale zázrak, když nám Bůh svěřuje své děti do  naší péče, a  i  přes všechna úskalí v životě, která nás potkávají během výchovy našich dětí, máme obrovskou oporu a posilu v modlitbě za ně. I když to kolikrát není v našich silách a nemůžeme různé situace ovlivnit, můžeme to při modlitbě ve skupince MM svěřit a vložit do Božích rukou a Bůh už se postará. To, co mě na konferenci velmi oslovilo, je odevzdanost a důvěra v Boží ochranu a vedení našich dětí. Taky to, že ve svém životě se musím ještě hodně učit říkat Bohu: „Staň se vůle ne má, ale tvá.“ maminka Danka ************ „Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk.“ (Jan 16, 21) To je 21

MODLITBY MATEK

ústřední verš, pojící se k tématu „Radujeme se z mateřství“. Kdybychom se soustředily na bolest při porodu, zřejmě bychom ohrozily život svého dítěte, možná i svůj vlastní. Soustřeďme se na dítě, nechme se vést, důvěřujme. Mnohé události v našem životě jsou mimo naše chápání, ale každá z nás můžeme svědčit o každodenních malých i velkých zázracích. Pán vstupuje a dotváří, co jsme nezvládly či zcela opomněly, pokud mu vycházíme vstříc s otevřeným srdcem. Pokud ho ve svobodě zveme do svého života. Mnohdy je to jen přirozený postoj hledající pravdu. Často se říká, že nadpřirozené staví na přirozeném. Čeho se tedy bojíme?! Strach nám brání v radosti, strach vyvolává starost a obavy. Strach nás nutí zveličovat vlastní já a pak se dostáváme do nešťastných rozhodnutí. Mnohdy jsme zbytečně nevhodně aktivní. Ztišme se před Pánem a umenšujme se, mateřství je tak velké, že stačí vstoupit s malou duší. Mateřství má být živeno láskou – toho nejvíce je třeba. Uchovejme si čisté srdce, aby bylo připraveno přijmout Boží plán v našem životě. Stejně jako to udělala Maria. V pátek při mši sv. se s námi o. Michal S. podělil o svědectví jedné ženy, které se mělo narodit postižené dítě. Do poslední chvíle jí lékaři tvrdili, že dítě nebude zdravé. Ona prosila Boha o sílu tuto situaci unést, ne o zázrak. Nakonec se jí narodila zdravá holčička…Dále otec připomněl slova papeže Františka, který říká: „Všechny matky jsou protilátkami proti sobeckému individualismu. Bez matek by víra ztratila bezprostřední vřelost…“ Ano, jsme to my, maminky, kdo má být srdcem domova. Tím, kdo rozpouští napětí a vnáší pokoj, ten, kdo se rozdává. Bylo nám to doslova přidáno do genetické výbavy…mateřství je vloženo do srdce každé ženy. Každá žena byla povolána stát se duchovní matkou. Mnohé jste si to možná neuvědomily, ale už jimi dávno jste bez ohledu na to, zda máte děti. Kolik objímajícího mateřského náručí je potřeba v našich rodinách, společenstvích, farnostech, na našich pracovištích, v celém tomto světě, který žije bez Boha… Otec Šebestián v pátek položil otázku: „Co mi brání skočit Ježíši do náruče?“ Maminka Michaela k tomu později napsala: „...na mši svatou v pátek na Grohově jsem dorazila trochu se zpožděním, těžko se nám v  centru Brna hledalo místo na zaparkování. Když mluvil o. Šebestián, abychom skočili Ježíši do náruče, zvedla jsem oči a On tam byl...nádherná nadživotní socha Ježíše s rozpřaženýma rukama, přesně mezi dvěma sloupy, za kterými jsem stála...tato touha skočit Ježíši do náruče mě provází už delší čas...překážek je milion, přesto ale vím, že je to to jediné, co mě může zachránit...tedy každého z nás…“ Otec mluvil o usmíření a odpuštění. Také o tom, že se nemáme starat. Doslova řekl: „nestarejte se!“ Neznamená to však, že přestaneme vařit a uklízet apod., jen 22

Národní setkání MM v Brně

se nemáme starat. Rozumíte tomu? Je to tak, že si přestaneme myslet, že vše stojí na nás. A přestaneme reptat, naříkat a hořekovat. Dále mluvil o tom, že se nemáme bát. Ježíš přece řekl: „Já jsem zvítězil nad světem.“ My pořád něco rádoby jistíme, hledáme zlo na každém rohu. Jsme často zahleděni do negativních věcí, kterých je kolem nás tolik. Zdroj radosti přece není to, že jsme bez kříže…A my máme důvod k radosti, neboť jsme každý rok blíže k nebeskému království! A nic nás nemůže odloučit od lásky Kristovy! :)

KKostel sv. rodiny Brno, socha Ježíše 23

MODLITBY MATEK

24

Národní setkání MM v Brně

25

MODLITBY MATEK

„…Přesto, že jsem se zúčastnila jen pátečního programu národní konference, jsem pocítila velké obdarování a posilu. Na závěr adorace mnou úplně proniklo to, že jsem milovaná a drahá dcera – způsobem, kdy mě Pán jakoby zasáhl paprskem poznání, ať si uvědomím, že je pořád se mnou. Ať odhodím strach a úzkost, což mě často ochromuje. Hlavou mi proběhly všechny situace, jak šly za sebou, všichni lidé v mém životě, které mi Pán poslal do cesty, všechny obdržené milosti. A naráz jsem jakoby prohlédla a uvědomila si, že jsem stále v rukou Božích jako Jeho milovaná a drahá dcera. Jsem vděčná, že jsem to mohla prožít. Bohu díky nejen za Vás organizátorky a přímluvkyně, ale také za všechny maminky, které přijely zblízka i zdaleka a za všechna obdarování…“ maminka Jitka *************** Přednášejícím hostem národního setkání byla Františka Böhmová, která mluvila o radosti z Boha a radosti z mateřství. Uvědomujeme si, jak jsou tyto chvíle nepřenosné, ale alespoň několik hezkých myšlenek nyní nabízíme: – – – – – –

Bůh má rád radostné srdce, duši vždy rozesmátou. Radostným srdcem zkrásní tvář (je to nejlevnější kosmetika). Bůh nám stále říká „jsem blízko“. Každý z nás dostal od Boha vlastní melodii, kterou zpívá jen jeho duše. Nemohu udělat nic, čím bych Boha odradila od lásky ke mně. Blahoslavení, kdo se umí smát sami sobě, neboť se nikdy nepřestanou bavit.

Maminka Majka napsala: „Františka na  setkání mluvila o  Deníku vděčnosti. Rozhodla jsem se založit si ho. Znamená to ale nejprve si ho koupit. Nevěděla jsem jaký, jen aby byl ten nejtlustší, jak říkala i Františka. Přišla jsem do velkého papírnictví, aby byl výběr, našla jsem ten nejtlustší sešit s tvrdými deskami a byl na něm obrázek závodního auta. Na to už dávno nejsem, tak jsem se chtěla podívat, jestli mají i s jinými obrázky. A hned na dalším bylo řepkové pole, ve kterém stála matka medvědice s roztaženými předními tlapami a pod ní malé medvídě otočené k ní!!! Přesně tak, jak o medvědici vyprávěla Františka příběh. Málem to se mnou praštilo o zem! Neuvěřitelné! Prohrabala jsem celý stoh těch sešitů, ale s medvědem byl jen jeden jediný. A už mám obrovský důvod k prvnímu zápisu vděčnosti. A ještě jedna „maličkost“. Poslední dobou jsem se pár svých drahých snažila potěšit textem 8. dne z Novény odevzdanosti. Tak obrázek medvědice pro 26

Národní setkání MM v Brně

Františka Böhmová při přednášce s „interaktivními pomůckami“ 

mě znamená přesně takový zázrak, jak se píše ve zmíněném 8. dni novény. Jen si ho pěkně najděte samy . V  neděli pak otec Tomáš P.  děkoval za  dar mateřství a  řekl, že jeho povolání ke kněžství je s darem mateřství propojeno. Maminka Míša nám poté o kněžích napsala: „…A velkou radost jsem měla z výzvy chránit naše kněze. I v naší farnosti došlo díky rychlým změnám v osobě kněze k velkým nepokojům a bude to chtít hodně modliteb, času, síly k odpuštění a odvahy začínat znovu, než se vše uklidní. Postupem času se na mém kolečku objevilo 8 kněží, kteří prošli mým životem a kde cítím, že se za ně mám modlit. Trochu jsem si připadala jako hamoun, ale asi je to ten deficit 2 dětí (sama jsem ze 4), tedy stavějme hradby lidem, kteří hovoří špatně o  našich kněžích a  nenechávejme je v jejich samotě, jsou naši pastýři a my jejich ovečky, které je potřebují.“ Otec Tomáš mluvil také o tom, že kdo chce žít opravdově své povolání (ať už mateřství či kněžství), musí přistoupit na  oběť. Oběť ze srdce a  z  lásky se stává 27

MODLITBY MATEK

skutečnou a pramení z ní radost. Radujme se z Boha, ne z vnějších věcí. Tuto radost nám nemůže nikdo vzít. Uvědomujeme si vlastní hříšnost a omezení, nejsme takové, jaké bychom měly být. Neomlouvejme se, ale skutečně litujme svých hříchů. Bůh nemá problém s  našimi hříchy, On je mnohem větší než to, co se mi nepovedlo…a končí slovy: „Radujme se z daru mateřství, protože je to obdarování pro celý svět!“ Z  radostného dopisu Marušky vybíráme: „…Letošní setkání maminek bylo o radosti z mateřství… Mnohdy nechápeme, kde ji brát. I já jsem se radosti vnitřně bránila, vždy se přece najde něco, nač si můžeme stěžovat. To bylo na počátku našeho setkání v Brně, ale pak se dostavila myšlenka: „A ty nemáš být za co vděčná?“ A najednou přicházel jeden dík za druhým… Při sdílení ve skupince převládala radostná vděčnost našim kněžím, kteří mnohým z nás pomohli v často těžkých situacích. Oni jsou nositeli té radostné zvěsti, z které čerpáme i my svou radost. Bohu díky za ně!...“ Maminka Markéta v reflexi píše, jak se jí dotkla hlavní svědectví o smrti již dospělých dětí. A dodává: „Je možné vůbec mluvit o radosti, když se stane něco tak tragického? Jasně jsme si musely každá položit otázku: „Co je vlastně skutečnou

Maminky při sobotním setkání 28

Národní setkání MM v Brně

tragédií? Dlouhý život bez Krista nebo krátký, který skončí v jeho náruči?“ Mnozí možná nechápali, ale já jsem viděla při těchto svědectvích pokoj, radost a úlevu na tvářích žen, které přišly o své děti. A nevylučovalo to slzy, které zrovna nebylo vidět…Tyto matky byly v radosti, protože věděly, že jejich děti jsou již tam, kam každá z nich chce ty své přivést…“ Míša píše: „Hodně se mě vnitřně dotkl fakt, že se v  podstatě v  každou minutu někdo na  světě modlí za  naše děti, je to neuvěřitelná síla, to propojení, ta naděje... Ve  skupince s  ostatními maminkami jsem si připadla se svými „jen“ dvěma dětmi jako břídil, ale s  tím musí člověk počítat. A vzhledem k  všemu, co mě v  životě potkalo, je to zázrak, že mi je Bůh svěřil. V neděli dopoledne, když v reflexi mluvila jedna maminka za druhou, tak jsem velmi silně prožívala radost z různosti maminek, jejich vystupování, vnímání, slov, postojů... nesmírné bohatství právě v té různosti.“ A maminka Klára to potvrzuje slovy: „Bylo velkou radostí vidět tolik žen, žen různého věku -matek, babičekshromážděných na jednom místě. Bylo velkou vzpruhou vidět a cítit, že se mohu opřít o radost jiných, že se jí mohu nechat nést, když vlastní mateřství zrovna příliš pro všechnu dřinu a  únavu s  malými dětmi radostně neprožívám. Bylo velkým povzbuzením slyšet, že i jiné ženy prožívají v mateřství podobné bolesti a problémy. Silně bylo cítit, že všechno těžké, co mateřství přináší, včetně smrti, je vlastně neseno radostí, protože mateřství je Boží dar a Bůh je láska a láska přináší radost, opravdovou radost.“

29

MODLITBY MATEK

Pár řádků ze Slovenska Milé mamy, ktoré ste prijali do svojho života Pána Ježiša ako svojho Spasiteľa a Vykupiteľa, srdečne vás pozdravujeme z Bratislavy!   Pred mesiacom sme sa vrátili z Anglicka z návštevy komunitného domu Star House. Bolo to stretnutie senior koordinátoriek – mám, ktoré začali slúžiť ako národné koordinátorky v MM krátko po začatí MM. Bolo nás sedem zo siedmich krajín. Tieto stretnutia sú vždy milé. Všetky sme sa zhodli, že MM sú požehnaním pre naše rodiny, pre celý svet a pre každú mamu osobitne. Veronica nám rozprávala o situácii v Anglicku, o jej službe, o radostiach aj starostiach, ktoré prežíva. Hovorila nám aj o  svojom detstve, keď ich opustil otec a s mamou zostalo šesť malých detí, najstaršie malo 8 rokov. Žili veľmi chudobne, ale v skutočnosti boli veľmi bohatí tichou modlitbou, ktorou ich mama sprevádzala. Učila ich úplnej dôvere v Božiu lásku a moc. Chudoba, v ktorej žili, bola pre nich najlepšou školou dôvery a úplného odovzdania sa. „Všetky bolestné situácie,“ pokračovala Veronica „sú požehnaním, ak ich ponúkneme Pánovi. Aj odmietnutie, lebo cez to Pán formuje náš charakter. Porovnávanie je vlastne posudzovanie. Keď sa raz rozhodneme vo svojom srdci, že sa odovzdáme, potom oveľa viac očakávame, že sa udejú veci, ktoré pripraví Pán. Potrebujeme byť malé, aby sme sa vedeli odovzdať. Ak sa nedokážeme odovzdať samé, musíme dôverovať, že Pán to môže urobiť. Dôležité je len, aby sme mali vo svojom srdci naozajstnú túžbu po odovzdaní sa. Prosme o túžbu úplne sa odovzdať a tak dáme Pánovi možnosť, aby sa Jeho vôľa uskutočnila v nás. Najdôležitejšia je túžba srdca. Iba svojím chcením to nedokážeme. Buďme malé, aby sme mohli byť veľké v Pánovi. Nechápala som vo svojom živote mnoho vecí. Museli sa mi stať, aby som ich pochopila. Aby som pochopila iných, aby som videla, ako Pán môže zmeniť situácie, v ktorých sa práve nachádzame.“ Z Česka a Slovenska sme na toto stretnutie cestovali s Ruženkou (českou koordinátorkou) a Ankou (našou prekladateľkou). Po prvýkrát sme si na ceste do Star House – nášho materského komunitného domu uvedomili, že komunita Útecha je postavená na jednom desiatku radostného ruženca. A to je veľmi dobrý základ. Uvedomili sme si, že celými „dejinami“ našej mladej komunity kráča Božia Mat30

Pár řádků ze Slovenska

ka Mária úplne nenápadne. Ochraňuje, vedie a povzbudzuje tichou prítomnosťou tak, ako to naozaj vie len dobrá a milujúca Matka. Ešte pred vznikom prvej skupinky MM sa Veronica so Sandrou modlili desiatok radostného ruženca: ktorého si Panna v  Betleheme porodila, aby spoznali Božiu vôľu. Keď Veronica písala knižočku MM, prosila práve Pannu Máriu, aby jej poradila, aké slová majú byť na obale a prišla jej odpoveď: „Obráťte sa v modlitbe na Ježiša... Kedy uveríte ako veľmi vás miluje?“. Neskôr počula Veronica raz v noci slovo MENTHOR a nevedela, čo to znamená. Ani nikto, koho stretla, nevedel, či je to človek, alebo vec. Až raz sa jej dostal do rúk časopis z Medjugoria. Na zadnej strane bol nápis: Mária je tvoj MENTHOR. Vtedy pochopila, že Mária bude jej učiteľkou. Neskôr pri modlitbe mala obraz betlehemských jasličiek s Máriou, Jozefom a malým Ježiškom pod vodopádom a dostala uistenie, že Pán Boh cez MM vyleje na zem Ducha svätého vodopádom. V záhrade domu, ktorý chcela Veronica kúpiť pre MM bola socha Panny Márie Lurdskej v životnej veľkosti. To bolo potvrdením, že ten dom je naozaj pre MM. Neskôr, keď sa koordinátorky modlili na medzinárodnom stretnutí MM, mali obraz rybárskej siete, ktorá zachraňuje tých, čo sa zdajú beznádejne stratení. Jej oká sú zrnká ruženca. Drahé mamy, ďakujme Pánu Ježišovi, že spiritualita MM je spiritualitou života Jeho Matky Márie. Ďakujme za komunitné domy v Star House v Anglicku, ale aj v Little Star House na Slovensku (ako volajú v Anglicku náš slovenský dom). Prosme Pána, aby poslal ľudí, ktorí v nich budú ochotne pomáhať. Prosme, aby v týchto požehnaných domoch nikdy nechýbali láskavé ruky mamy, ktoré budú vítať tých, čo potrebujú útechu. mama Jana Pajanová, slovenská národní koordinátorka

31

MODLITBY MATEK

Zamyšlení Svatá Rita z Cascie „Máte-li nějakou nouzi či potřebu, běžte za  svatým Antonínem, je-li to věc beznadějná, běžte za svatou Ritou,“ řekl p.  Tomáš Špidlík, SJ při exerciciích seminaristům, jak dosvědčuje p.  M. Hřib. Kdo je tato světice, za níž putuje do umbrijského městečka Cascia tolik poutníků? Ve  vesnici Roccaporena u  Cascie se v  roce 1381 manželům Lottiovým, kteří byli již pokročilého věku, narodila dceruška. Pojmenovali ji Margherita. „Rita“, jméno, pod kterým ji známe dnes, je vlastně zdrobnělina. Rita se měla stát světicí tichosti, což se předpokládalo kvůli zázraku se včelami. Jednoho dne uložili děvčátko do proutěného košíku a postavili jej pod strom do stínu, aby mohli pracovat na poli. Pojednou přilétlo hejno včel a holčičku obklopilo. Vnikly děvčátku do úst a bez jediného bodnutí do nich nanesly med. K tomu, aby se stala světicí tichosti, byla Rita takříkajíc předurčena také dobrotou svých rodičů. Uprostřed mnohých krutostí byli Ježíšovými „usmiřovateli“. Dělali vše pro to, aby přispěli k ukončení veškeré nenávisti v jejich vesnici. Když Rita trochu povyrostla, sama se starala o své rodiče a většina práce okolo domu připadla na  ni. Stejně jako mniši, kteří žili jednotlivě v  jeskyních v  okolí Rocaporeny, i  Rita milovala samotu. Rodiče jí dovolili obývat malou samostatnou místnost. Rita si ji přeměnila na kapli, kde se celým srdcem modlila ke Kristu a snila o tom, že se stane řeholnicí, jeho nevěstou. Zdálo se, že se jedná o její povolání, neboť milovala samotu a život modlitby. Její staří rodiče však chtěli, aby se vdala, snad proto, že ji stále více potřebovali. Rita – vždy poslušná – s pokornou úctou přijala to, co její rodiče nazvali „dobrou volbou“. A tak se jako velmi mladá provdala za Paola Manciniho. První roky byly pro ni těžké, protože povahy obou manželů se k sobě zrovna nehodily. Manžel projevoval svou autoritu poněkud příliš tvrdě, což zastrašovalo nesmělou Ritu. V době úmrtí rodičů, kteří zemřeli krátce po sobě a jimž Rita obětavě a trpělivě sloužila, ji potěšila změna chování jejího manžela. Oba manželé se k sobě začali 32

Zamyšlení

krůček po krůčku přibližovat. Pod vlivem své manželky se stal Paolo dobrým křesťanem. Rita byla duší modlitby. S  hlubokou vroucností uctívala trpícího Krista. Její růženec dokazuje oddanost Panně Marii. Můžeme si ji představit, jak srovnává události ve svém životě s tajemstvími a čerpá z nich odvahu a naději. Po dobu patnácti let žili manželé relativně šťastně. Pak jednou večer přišla šokující zpráva: Paolo byl při návratu z města Cascia zavražděn (pravděpodobně r. 1417). Tragédie je zahalena tajemstvím, ale je nepochybné, že se stal obětí krevní msty. Kromě přirozeného žalu nad ztrátou manžela trpěla Rita mučivými obavami o jeho duši. Věděla, že náhlá smrt bývá děsivou záležitostí. Rita měla dvě děti – dva syny, mezi nimiž byl malý věkový rozdíl, možná se jednalo o dvojčata. Narodili se během prvních let manželství. Po vraždě otce se již bezmála dospělí chlapci nedokázali od své matky naučit jednomu – odpuštění. Ona sama z  celého srdce učinila hrdinský skutek odpuštění vrahům. Po  tomto kroku milosrdenství a pro něj samotný se začalo říkat, že Bůh jí dal poznat, že duše jejího manžela byla spasena. Synové však byli založeni spíše jako jejich svárliví předkové a vyrůstali v časech naplněných nenávistí. Když jim Rita připomínala Pánova slova: „Milujte se navzájem a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,“ (Mt 5, 44), vnímala, že ji synové nepochopili. Nechali se unést svým falešným smyslem pro čest vyjádřeným vendetou – krevní mstou. Z  tohoto důvodu Rita učinila hrdinný skutek, když vyslovila modlitbu, která byla v souladu s jejím křesťanským cítěním. Jasně pronesla tato ohromující slova: „Vezmi si je, Bože, ještě před tím, než tě urazí.“ Modlitba byla vyslyšena, protože kronikář zapsal, že Ritini synové „byli povoláni k lepšímu životu.“ Zemřeli jako křesťané poté, co se zřekli své nenávisti. Rita pociťovala silnou touhu po řeholním životě. Klášter sester augustiniánek v městě Cascia ji přitahoval. Její žádost o přijetí však byla zamítnuta. V klášteře totiž žily sestry, které patřily ke klanu, jenž byl v nepřátelství vůči klanu, k němuž patřila Rita. Aby napomohla k ukončení těchto pocitů hněvu, stala se poselkyní míru a pokoje. S pokorou a odvahou kráčela od domu k domu a ptala se všech znesvářených rodin, zda se mezi sebou usmířily. Poté, co byla podepsána listina o aktu usmíření, mohla Rita vstoupit do kláštera svaté Máří Magdalény. Bylo jí čtyřicet let. V  průběhu noviciátu došlo k  „zázraku s  vinnou révou“. Matka představená, aby vyzkoušela Ritinu poslušnost a trpělivost, jí nařídila, aby zalévala suchý klacík, který předtím Rita na její příkaz zasadila na záhonku. Rita svědomitě uposlechla. Tradice praví, že jednoho dne na tom klacíku vyrašily pupeny. Stala se z něj vinná réva.

33

MODLITBY MATEK

Na Velký pátek roku 1442 Rita vroucně prosila Krista, aby jí dal pocítit alespoň jeden z mnoha trnů, které probodly jeho čelo. Obdržela, oč prosila, pocítila bolest a na čele se jí objevila nevyléčitelná rána, která jí zůstala až do smrti. V klášteře žila Rita v cele oddělené od ostatních jako poustevnice. Rozjímavý život bylo to jediné, na čem jí záleželo. Noci zasvětila modlitbě a s přicházejícím rozbřeskem hluboce litovala přerušení nebeských rozhovorů. Věhlas této poustevnice se brzy začal rozšiřovat. Lidé proudili v zástupech, aby jí odevzdali své záležitosti. Pro všechny přátele svaté Rity znamená 22. květen důležité datum. Toho dne v roce 1457 odešla do nebe. Stalo se tak v sobotu, v den Panny Marie. Zrovna začala první večerní modlitba před následující nedělí. Venku kvetly růže. Jedna růže předtím zázračně rozkvetla v lednu téhož roku na zasněžené zahradě u domku, kde dřív Rita bydlela. Rita zemřela v  pověsti svatosti. Oficiálně byla prohlášena za  blahoslavenou v roce 1626, svatořečena byla v roce 1900 papežem Lvem XIII. Od tohoto data se úcta k ní rozšířila po celém světě. Podle knihy Svatá Rita, světice v  bezvýchodných záležitostech (P.  John Otto, Kartuziánské nakladatelství 2015), připravila J. Šv.

34

Svědectví

Svědectví Na každém setkání žasneme, jak Bůh koná Milé maminky, moje cesta k MM byla úžasná. Je mi 34 let a před jistým časem jsem žila v Bratislavě spolu s manželem a dětmi. Cítila jsem, že velmi toužím patřit do nějakého společenství. Hodně mi to chybělo, protože před manželstvím jsem patřila do společenství, ze kterého jsem musela odejít kvůli změně práce a bydliště. Slyšela jsem o MM, ale netušila jsem, jak se přidat, tak jsem jen toužila. Trvalo to asi 2 roky. Byl to čas dozrávání a tiché pozvánky ze strany Boha. S manželem a 3 dětmi jsme se přestěhovali do místa, odkud pocházím. Hned první měsíc našeho společného bydlení jsem po jedné mši svaté oslovila jednu paní, o které jsem věděla, že patří k MM. Úžasně mi pomohla. Vlastně Pán otevíral dveře a ovoce čekání najednou dozrálo. Velice rychle jsme se našly, 4 mladé maminky s malými dětmi. Setkáváme se každé pondělí a každé setkání žasneme, jak Bůh koná. Modlily jsme se za  utrápené bezdětné ženy v  našich rodinách a  okolí. Úplně všechny už jsou matkami!! I ty, které čekaly mnohé roky. A naše modlitby za děti pro jiné ženy Bůh vyslyšel tak, že i nám seslal další děti. Nám se v listopadu loňského roku narodilo páté děťátko a kamarádce z naší skupinky zase třetí – vytoužené. Modlíme se za své děti a lidi v našich srdcích a máme neskutečně moc vyslyšených proseb. V našem „sešitku bylo zpočátku tak mnoho těžkých úmyslů“. Nedávno jsem si je přečetla a  zjistila jsem, že jsou všechny vyslyšeny: Obrácení alkoholika, pokoj v  rodině, vytoužené dítě, nové bydlení… Chvála Bohu! Ale nadevše se těšíme ze vzájemné blízkosti a  lásky v  naší skupince. Jsme si přítelkyněmi, sestrami. Cítíme se být součástí velké rodiny maminek a víme, že jsme na správném místě. A taky vím, že jsme ještě jenom na začátku. Je skvělé, že nečekáme se založenýma rukama, ale bojujeme za své děti modlitbou. A Pán je s námi. Díky Ti Pane za vše! maminka Naďa Csepke (svědectví z Maďarska) Csepke (původně maďarské ženské jméno, význam: maličká, drobná jako kapka) je 4-leté veselé, komické, zvědavé děvčátko s Downovým syndromem, které jsme po šesti vlastních dětech dostali jako dar. Bůh nás neobvyklou cestou připra35

MODLITBY MATEK

voval, protože po uzavření manželství pěkně jedno po druhém přicházely na svět naše vlastní děti a mysleli jsme si, že to je náš úkol – vychovat své vlastní děti. Asi rok před příchodem Csepke jsem intenzivně pociťovala, že Hospodin ode mne očekává víc. Na  začátku jsem tento pocit prožívala jako pokušení, myslela jsem si totiž, že je od  Zlého, který chce odvést pozornost od  mé vlastní rodiny, abych byla zlá a nevrlá. Za necelé tři měsíce se nepokoj začal vytrácet a moje touha se prohlubovala. Pochopila jsem, že to, co prožívám je od Hospodina. Moje fantazie začala pracovat. Představovala jsem si, že tady všechno necháme a odejdeme na misie nebo budeme vychovateli v dětském domově bratra františkána Botje Csabu, nebo půjdu do nemocnic odrazovat ženy od potratu…, jednoduše jeden nápad byl úžasnější než druhý. Po několika měsících jsem přišla na to, že ani jeden nápad se nedá uskutečnit a konečně jsem se zeptala: „Bože, a co ode mne očekáváš Ty?“ Potřebovala jsem ještě několik měsíců, abych pochopila, že Bůh ode mne žádá, abych v něj věřila. Že mu řeknu ano bez toho, abych dopředu věděla, co udělá s mým životem. Ať mu odevzdám bianco – nevyplněný šek. A tehdy se začala nejtěžší část, začala jsem se hádat s Bohem. „Bože, vždyť mám velikou rodinu, manžela, děti. Jak si můžeš myslet, že řeknu ano bez toho, abych věděla čemu? Chceš mi snad vzít manžela, některé dítě? Nebo budu vážně nemocná? Takhle neumím říct ano. Hrůzné a ještě horší obrazy se mi zjevovaly v mé fantazii a já byla znechucena. V říjnu jsem jela s jedním naším dítětem do Medjugorje a tam jsem začala nalézat pokoj. S pomocí Panny Marie jsem pochopila, že Pán mě nekonečně miluje, neopustí mě, když mu řeknu ano, a že pokoj budu mít, jen když to „ano“ vyslovím. Schönstattské hnutí zorganizovalo v našem městě v listopadu duchovní den pro ženy. Ke  konci byla doprostřed postavená váza, do  které jsme mohly házet své díky a přání pro Pannu Marii. Vázu pak odnesli do Schonstattu a tam byly naše listy odevzdány Panně Marii. Já jsem na  můj lístek napsala Panně Marii pouze velké ANO. Věděla jsem, že se to 18. prosince uskuteční. Čekala jsem. A přišel 19. prosinec. Jsem přihlášená na církevních mejlových seznamech. Odpoledne jedna maminka psala, že holčička s Downovým syndromem hledá rodinu. Tehdy byla Csepke na světě 5 dnů. Několikrát jsem si přečetla oznámení a v momentě jsem věděla, že pro ni jsem řekla své ano. Běžela jsem za manželem a zeptala jsem se, co by řekl, kdybychom měli ještě jednu holčičku. Řekl ano. U večerní modlitby jsme se zeptali dětí a ony nadšeně řekly ano. Na druhý den jsme zavolali na příslušné místo a po pěti týdnech jsme si přivezli holčičku domů. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsme neměli těžké chvíle a pocity nejistoty. Ale jedno je jisté. Naučila jsem se, že 36

Svědectví

opravdu můžu důvěřovat Bohu, protože ode mne nechce nic, co by předtím nevložil do mého srdce jako touhu. Vždyť On mne nejlépe zná a ví, že odjakživa toužím být mámou mnoha dětí. Děkuji, že jsem tenhle zázrak mohla napsat. S láskou… maminka Gabi Svědectví života s Bohem (z národního setkání) Stojí před námi výzvy, u kterých máme pocit, že je nezvládneme, že je neumíme plně pochopit a tudíž ani naplnit. A když se nám nakonec podaří je nějak zdolat, pak je namístě podat svědectví, protože ta otevírají srdce ostatním. Napomáhají zbloudilcům, pochybovačům a hledačům. Ale taky těm připraveným, co Boží slovo slyší, a tyto utišují a jsou jim vzpruhou, nadějí a potvrzením, že Bůh je milosrdný, že je s námi na každodenní cestě, že k nám různě promlouvá. Tento text je pro mě velkou výzvou. Připadám si jako skrčenec ve skříni, který se zavřel, nechce otevřít, vyjít, protáhnout se a psát. Sama nevím proč. Leč okolnosti jasně říkají, piš. Svědectví jsou důležitá. Pořád se snažím v hlavě rozmotat ten slepenec, to klubko nití, kde se vlákna propletla a zašmodrchala a já se nemůžu soustředit na to nejdůležitější. Na to, co modlitby maminek v mém životě znamenají. Mnoho. Za přelomovou bych označila knížku od Veroniky Williams Radost z odevzdání se. Přečetla jsem ji asi před rokem, na počátku svých modliteb maminek. Zase přestávám psát; před očima mně letí sled mnoha obrazů a situací, které se modlitbami rozpohybovaly. Trochu se v tom všem ztrácím a docházím k závěru, že tato svědectví nejsem schopná zprostředkovat. Hlavně kvůli souvislostem, které by bylo třeba zmínit (a na to není prostor), ale ani kvůli časovému odstupu, který mně brání mít věci čerstvě v paměti. Pokusím se popsat aspoň některé z nejdůležitějších poznatků, které jsem prostřednictvím modliteb maminek pochopila. Zjistila jsem, jak je těžké naplnit Boží vůli navzdory našim přáním. Častokrát říkávám: „Bože ukaž mně, veď mě...“ a  jak je potom náročné Jeho vůli naplnit, když On chce jinou cestu, než tu, kterou jsem si vysnila (což nevylučuje důležitost našich proseb). Zkrátka je těžké dokázat potlačit svou vůli před Jeho, ale je to nezbytné pro náš další růst v Něm. S tím souvisí i poslušnost bez výhrad, dodržování „pravidel“, která prostě nemají boční vrátka. A to jsou ty výzvy, které když naplníme, tak naskočíme na Jeho vlnu a můžeme se nechat unášet. Opakovaně se mně potvrdilo, jak je zrádné a  bláhové vydávat se jinými než křesťanskými cestami (alternativní směry). Nikdy u nich nevíme, odkud pramení jejich „léčivá“ síla. A je velice vratké spoléhat na vlastní pocit (třeba z léčitele, 37

MODLITBY MATEK

maséra) a říkat si, že Bůh mě přece ochrání. To nezpochybňuji, ale proč ho vůbec pokoušet a dráždit nedůvěrou? Modlitby maminek mně ukázaly, jak senzačně jsou praktické, jak můžeme díky nim žít s Bohem každý den. Jak se projevuje v těch nejběžnějších situacích. Jak dokáže „zaplatit složenky“, na které nezbývají peníze, jak je možné stihnout a zařídit nereálné, jak se dají zvládnout vypjaté rodinné situace a že existují řešení, která bychom vlastním rozumem nikdy nevymyslely. A  v  neposlední řadě, že odpověď na  každou otázku je v  Písmu. Že odpovědi k nám přicházejí různě, jen je potřeba vysledovat jak, jak zrovna k nám. Jestli prostřednictvím jiných lidí, v modlitbě apod. Kolikrát jsme už to už slyšely!? Stačí se modlit, nespěchat, být trpělivá a připravená. Naslouchat. Napsat tento text byla pro mě výzva. Popravdě řečeno, nechtělo se mně do toho, ale měla jsem to udělat. Nevím proč. Vsadím se, že sotva zaklapnu notebook, dostanu se do víru událostí a pochopím. A bude to radostné, protože budu s Ním. Je to jak tobogan. Tak jedem!! maminka Lenka

38

Modlitby za kněze

Modlitby za kněze Vložíte jednoho, vrátí se vám dva Když jsem jednou uviděla na pouti kvést růži, která vyrůstala z kamení, kam jen vítr nanesl trochu prachu, tak jsem žasla, kde vzala ta rostlinka vůbec svoji obživu k růstu, jak houževnatě vyrůstala, živena málem, trochou deště a občasného slunce. Stejný úžas mám dnes při provázení syna cestou ke kněžství… Konečně jsem „to“ už uviděla. Měl to v hlase, v nadšení, v nedočkavosti. Doteď to nebylo totiž ono. Život prožíval pěkný, ale neúplný, něco tam chybělo. To „něco“ bylo ANO Božímu volání, které sílilo. Nedalo se přeslechnout, ale dalo se odmítnout. Bylo silné, ale něžné. Nevlamovalo se, ale obcházelo kolem po špičkách. Tak nějak vypadá z mého pohledu, „když Bůh své vyvolené svádí láskou“. 1. vzpomínka – představení milého Jak se má připravit máma na něco, co je tak tajemné a křehké? Když dcera či syn otevřou dveře bytu a poví – mami, tati, tak tohle je Honzík nebo Mařenka, okamžitě nám projede mnoho představ hlavou a při dobré bábovce začne malý domácí výslech právě příchozího – kdo jsou jeho rodiče, z kolika dětí je, co studuje, co má rád, co ho baví a také pozorování – jak drží lžičku, zda se směje, jestli se dívá do očí. Chudáci naši budoucí zeťové a snachy. Jenže, jak chcete poznávat Milého, kterého vám představuje syn a říká, že už nemohl neodpovědět na Jeho volání? Máma musí zavřít pusu a otevřít srdce, otevřít jiné uši a oči než dosud. Hledat, co ani nevěděla, že tam někde v sobě má. Říká se tomu možná nová modlitba na kolenou. Nové čtení z Písma. Nová adorace. A první úvahy nad větou „rozvažovala o tom a uchovávala vše ve svém srdci“. 2. vzpomínka – už nikdy nepřijíždí sám Koupíte synovi hodinky a  pustíte jej do  „světa“, do  semináře. Poprvé přijíždí domů – co všechno mu jen nabídnu – plno otázek. Dáš si čaj, kakao, kávu…každá otázka přichází nevhod, protože vidím, že už v tom dětském pokojíku není nikdy sám. Už je tam vždy s ním On a můj syn Mu často naslouchá, často s Ním rozmlouvá, i doma!, kdy jej chci znovu zase mít pro sebe. A když už něco poví mezi polévkou a nandáváním knedlíků, vnímám, že mluví dvojjazyčně. Mluví jako můj syn, vypadá jako moje dítě, ale slova, co mu čím dál víc v průběhu těch dlouhých let a těch příliš krátkých návštěv kloužou ze rtů, se více podobají Jemu než mně. 39

MODLITBY MATEK

Učím se tedy řádně klepat a  také couvat, když slyším ticho a  ne odpověď dále. Učím se vidět syna, ale naslouchat Jemu. Učím se chystat řízky synovi, i svěcenou vodu do kropenky Jemu. Učím se chystat pokoj nejen pro svého syna, ale vždy už také pro jeho Hosta, který se stává i Hostem mým. 3. vzpomínka – vykročení s ním Vzdaluje se mi, už mu nestačím. Prezidentské řízky anebo Martinákův dort už nemají ten efekt jako kdysi. Vnímám, že našel jiné dobroty, a i když mými nepohrdne, už pro něho nejsou prioritou. „Hle, přicházím plnit Tvou vůli“. Nemohu zůstat stát, musím se učit stoupat po cestě, která vede za Ním. Učím se nová slova, nové názvy, věším výš věšáky, aby pojaly nezmačkaně krásné a ještě krásnější oděvy. Už nestačí tři poličky ve skříni, ale všude se rozprostírá všeobjímající oděv, který vyzařuje důstojnost a posvátnost. 4. vzpomínka – už není jen můj Když tam leží poprvé, na té zemi v katedrále, a když jej bratrsky objímají naprosto „cizí“ lidé, když se na hostině seznamuji s lidmi, se kterými mě na první pohled nic nespojuje, vidím, že už není jen můj. Už vždycky budu slyšet: „Mami, stavím se na kafe a nevadí, když nás přijede osm?“ A najednou vnímám, že ti, co s ním přijíždějí, mi vůbec nejsou cizí, cítím, že se stávají všichni mými příbuznými. „Kdo je má matka a můj bratr?“ Dokonce vnímám, že „proti své vůli“ jsem to já první, kdo je objímá, sotva je uvidí, kdo se cítí jako jejich sestra. 5. vzpomínka – kněz se z oběti rodí, v oběti roste a z oběti umírá Zlý obchází kolem jak zuřící lev a hledá, koho by pohltil! Pro milosti kněžských rukou, pro zvednuté ruce kněze, vyprošující vítězství farníků, pro svátosti, které bude rozdávat, pro Slovo, které slovem kněžským bude vysloveno, pro Naději a Otcovskou milosrdnou náruč skrze kněze, se svádí na zemi velmi tuhý boj. Jde zde o mnoho, o tolik, že to nejsem ani schopná pochopit. Některé věci se přemohou jen modlitbou a postem. A to ne proto, aby se naplnila má vůle, ale proto, aby se naplnila vůle Boží. Bůh je věrný, vábí, volá, tvaruje a proměňuje. Začíná vyšívat budoucnost. A co nic nestojí, za nic nestojí, to říkala už moje babička. Děkuji za modlitební řetěz, za víru, skrze kterou jsem měla možnost už dopředu zahlídnout milosti, které teprve měly přijít, a v této víře stát, za slzy, za rodinu, za ticho, za vítězství! Vážím si syna pro jeho oběť, DAR jeho života, svobody, vůle, jeho přání, jeho času, jeho bytosti v celé plnosti, které vložil do rukou Božích a nechal se proměnit cele Láskou! Že uvěřil, že stokrát dostane víc. A že se to od první chvíle, kdy už zase 40

Modlitby za kněze

ležel v katedrále na zemi, začalo naplňovat! A takto si vážím už nově všech kněží a děkuji za ně Bohu! Potřebují naše přátelství, ale také oběti, naše dary. Adoptujme si proto kněze k modlitbě, ale ne jenom ty, které potkáme ve svých farnostech. Adoptujme si miminka, pak malé kluky, džentlmeny v mládeži, kluky, co se přihlásí do  „nultého“ ročníku konviktu, aby si v  sobě prověřili, zda dobře slyší Boží volání. Adoptujme si bohoslovce, když proti duchu světa a doby nesou svůj kříž městem plným nástrah. Adoptujme si bohoslovce ve vyšších ročnících, kteří jsou již dobře vychovaní seminářem a jsou tím pádem lákaví pro nezadané mladé dívky. Adoptujme si jáhny, kteří se pohybují jako obojživelníci mezi studiem, realitou a službou. Adoptujme si novokněze, kteří pro své nasazení a nadšení mohou shořet jako papír. Adoptujme si kněze, jejichž nadšení, stejně jako v manželství, po několika prvních letech vyprchává mezi psychologií, zedničinou, účtařinou a mřížemi proti zlodějům. Adoptujme si kněze ve funkcích a zároveň v krizích středních let, i kněze, kterým se poprvé začaly třást ruce při pozdvihování. Adoptujme si kněze, kteří se už tolik musí soustředit na všechny úkony, aby je provedli dobře, adoptujme si kněze, kteří onemocní anebo jsou na pokraji konce svého pozemského života. Adoptujme si kněze, kteří již stojí před Boží tváří a slyší tři stejné otázky jako na začátku svého kněžství – „Miluješ mě? Miluješ mě více než ostatní?“ Podle slov písně „Budou na nás vzpomínat, až my budeme umírat“. Na začátku této cesty mi chyběla příručka „pro mámy, jejichž děti se rozhodly žít zasvěceným životem“. Alespoň jedna proti záplavě knih, zpráv a filmů o svatbách. V průběhu této cesty pomalu začínám chápat, že ta příručka je už více než dva tisíce let napsaná. A také, že nejsem na té cestě sama. „Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke  mně?“ Proste tedy Pána žně … a  nebojme se, když občas použije i naši stodolu. maminka Dana

41

MODLITBY MATEK

Z vašich dopisů Ohlédnutí za Svatým rokem Božího milosrdenství Před pár dny se v kostelích po celém světě zavřely svaté brány. Toto silné gesto, které ukončilo Svatý rok Božího milosrdenství, jsem nejprve vnímala s lítostí a  v  duchu si kladla otázku, kdy budeme moci prožít znovu něco tak velkého a  krásného, a  zdali vůbec. Přemýšlela jsem o  Božím milosrdenství a  uvědomila si, že je s námi přece stále! Ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Bůh – milosrdný Otec byl s námi, s lidmi, v minulosti – i tehdy, kdy tak zdaleka nebyl vnímán. Je s námi v přítomnosti, kterou prožíváme. A bude zde jistě i v budoucnu! Je vlastně jen na nás, jak a zda jsme schopni vnímat Boží přítomnost a jeho láskyplnou péči. Možná není na škodu udělat si vlastní „inventuru“, jak to je v mém životě, a uvědomit si zpětně významné okamžiky, kdy jsem byla Božím milosrdenstvím zahrnuta a obdarována právě já. „Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá na věky. Oslavujte Boha bohů, jeho milosrdenství trvá na věky. Oslavujte Pána pánů, jeho milosrdenství trvá na věky. On sám učinil velké divy, jeho milosrdenství trvá na věky……“ (Ž 136) Papež Benedikt XVI. píše: „…Také pro nás je důležité pamatovat na Pánovu dobrotu. Vzpomínka se stane silou naděje…. Stejně jako je přítomna tato vzpomínka na Boží dobrotu v kolektivních dějinách, tak má i každý z nás své osobní dějiny spásy, a musíme si stále připomínat velké věci, které Bůh učinil také v našem životě.“ Jsem za ten uplynulý milosrdný rok velmi vděčná a často přemýšlím nad tím, že jej papež František vyhlásil v pravý čas. Vrací se mi na mysl jeho promluvy, které doslova provokují a burcují k milosrdné lásce a dávají nám konkrétní recept na to, jak žít a  ukazovat dnešnímu světu Boží milosrdnou tvář a  být znamením lásky pro tento svět: „Pane, uchvať nás dobrodružstvím svého milosrdenství! Tady jsme, Pane, pošli nás dělit se o Tvoji milosrdnou lásku!“ maminka Maruška

Že by dříve Bůh šetřil? Milá Markéto, Božího Ducha cítím a vnímám už v tom, že je mi naprosto přirozené tě oslovovat milá Markéto a tykat ti, i když jsme se nikdy neviděly a vyměnily 42

Z vašich dopisů

jsme si jen pár emailů. Maminky se chtějí modlit každý týden, i  když se zatím scházíme jen jednou za 14 dní. Samy přišly s tím, že se určitě sejdeme na tridiu. Na farní nástěnce už máme plakátek, který vyrobila jedna maminka a který hezkou formou zve na  naše setkání. Modlíme se za  vznik skupinky modliteb otců v naší farnosti. Oslovily jsme koordinátora modliteb otců a už máme přislíbené brožurky. Věříme, že když budou ležet v kostele, nějakého tatínka osloví. Už teď se na to těšíme. Božího Ducha vnímám i ve složení naší skupiny, která je tak různorodá,že už to snad ani víc nejde – věkem, vztahy, osudy.... K vyslyšení mnoha našich modliteb už průběžně dochází, vždy na začátku setkání si je vyjmenováváme a také nás napadají stále nové a nové úmysly a lidé, za které se chceme modlit a řada osob nás o modlitbu prosí. I vztahy v naší rodině se opravdu jako zázrakem mění, bez nějaké větší námahy. Cítím se jistější ve vztazích – v rodině, v zaměstnání i jinde. Skoro si říkám, proč Bůh těmi dary předtím tak šetřil, když jsem se také stále modlila. Ale nějak víc chápu, že Bůh si přeje, abychom se v jeho jménu scházely ve společenství a v důvěře mu vše odevzdávaly. Má to velikou sílu. maminka Veronika

Naše „sedmička“ Ještě začátkem roku 2015 mnohé z nás neměly tušení, že nějaké Modlitby matek existují, dnes si neumíme představit, že nás sedm by mohlo existovat bez Modliteb matek. Božímu vedení vděčíme za to, že se teď každý čtvrtek scházíme k modlitbě. Markéta k  nám přijela poprvé 10. 4. 2015, tehdy jsme se sešli na  faře v  Olbramovicích. Od  té doby se scházíme v  našich domovech. Teď už se tomu smějeme, ale první měsíce jsme se složitě domlouvaly, který den a v kolik hodin se sejdeme. Chtěly jsme vyhovět všem, aby nikdo nechyběl, ale vyhovět 7 ženám jde dost těžko. Po čase jsme si určily, že naším MM dnem bude čtvrtek v 18 hodin. Další proměnou jsme prošly, když se k nám 23. 9. 2015 přidala Draha a začala odevzdávat svoje děti nahlas. Ohromila nás síla této modlitby, poprvé jsme slyšely maminku prosit nahlas Boha za svoje děti. Některé z nás přijaly způsob této modlitby za svůj. Poslední novinka u nás je, že naše děti mají svoje dětské spolčo. Máme radost, že se mohou vzájemně poznávat a růst společně ve víře. Jsme svědky toho, že mnohé naše modlitby se naplňují, nebo alespoň nacházíme radost a pokoj při modlitbách.  Ještě žádné starosti nezmizely jako mávnutím kouzelného proutku, některé z nás mají rodinné, finanční, partnerské, nebo pracovní problémy. Ale když se jako matky obracíme k Bohu, chválíme, prosíme, odevzdáváme, bolest a smutek se zmenšují, radost a vděčnost se zvětšují a cítíme Jeho blízkost. maminky Táňa, Lenka, Radka, Draha, Pavla, Lenka, Majka 43

MODLITBY MATEK

Panna Maria se přimlouvá Od roku 2007 jsme v naší malé obci utvořily skupinku 4 matek a společně se modlily za své děti. Po několika letech bylo stále méně společného času a nakonec ostatní maminky řekly, že nestíhají a že cítí, že jejich děti je potřebuji při jiných aktivitách. Rozhodly se, že se za ně budou modlit, až budou velké, a nebudou s nimi chtít sdílet ostatní sportovní a kulturní zážitky. Vnitřně jsem celou dobu cítila potřebu patřit do společenství matek a modlit se za své děti. Ubíhala léta, jiné modlitby a pořád nic. Až v roce 2015 jsem pocítila opět silnou potřebu odevzdávat své děti Ježíši skrze Modlitby matek. Marně jsem si lámala hlavu koho oslovit. Tak jsem vše odevzdala a začala jsem se modlit sama. Ke konci roku mě napadlo, že přizvu do „naší skupinky“ Pannu Marii – taky matku – a společně s ní se budu modlit a také prosit alespoň za jednu maminku. Přiznám se, že z mého lidského pohledu to bylo nemožné, protože jsme malá obec (105 obyvatel) a o všech věřících maminkách jsem věděla, že nemají čas. V krátké době se mi však přihodilo naprosto nečekané setkání s maminkou spolužáka mého syna ze vzdálenější obce, která projížděla na kole kolem našeho domu. I když jsme se daly do hovoru na úplně jiné téma, tak už od jara 2016 jsme ve skupince dvě. Přestože vím, že přímluva Panny Marie je mocná, tak mě tato rychlost ohromila a stydím se za svou malou důvěru a liknavost. Díky Ježíši, díky Maria! maminka Jitka

Z jednoho setkání koordinátorek se skupinkou Chtěla bych vám za nás za všechny maminky moc a moc poděkovat. Celou dobu našeho setkání v pátek jsme ani nedutaly, bylo neuvěřitelné, jak jste nám na všechny naše otázky odpovídaly, aniž bychom se vás na vše dotazovaly, jak je Pán úžasný. Byl s námi po celou dobu a skrze vás jsme mohly zakusit jeho lásku a porozumění. Vaše práce nese plody a  maminky, které byly vzdáleny od  Pána, se k  němu blíží a chtějí ho poznávat, jelikož zakusily pokoj na duši. Tohle je naše svědectví a mohly bychom určitě pokračovat dál a dál.... Každá z maminek by se s vámi tak ráda opět setkala a také z toho budou dlouho čerpat, co jste nám předaly. Ačkoliv to vše vypadalo, že se setkání neuskuteční v plném počtu, nakonec přišla i další maminka, a to bylo něco neuvěřitelného. Děkujeme vám za vaše modlitby za nás za všechny a dá-li Pán, sejdeme se určitě znovu. S modlitbou za vás a s láskou. maminka Ivana

44

Z vašich dopisů

Hnízdečko Ti, kteří nás duchovně doprovázejí, to s mnohými z nás rozhodně nemají lehké. Zvlášť když se občas neostýcháme těžce oponovat a vyjadřovat svoji nevoli, přestože to s námi myslí dobře. Mám se prý vložit do litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Srdce vnímám jako tělesný orgán: sval, předsíně, chlopně, komory, průtok krve z do… Kdysi jsme to museli ve škole hodně dobře umět, jinak by to bylo z anatomie za 5. Sorry milý abbé, ale tohle po mně raději ani nechtějte, v téhle kategorii se vážně nechytám. Pokus o ponor by byl zcela jistě bez užitku! Přesto mě tahle výzva provokuje. Něco na litanii k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu asi musí být, když pořád „žije“ a mnozí se ji modlí. A čas šel pomalu dál (až do Jiřetína pod Jedlovou došel). Letnice jsou časem, který neskončil tenkrát ve večeřadle, ale Duch svatý se nám dává stále. Počkám si tedy. Proč ne tedy tady a teď – v Jiřetínské klášterní kapli při noční adoraci? Pro jistotu přizvu své přátele a kamarády, ať se za mě a nás všechny tady modlí: Svatý Jene Bosco, svatý Gabrieli, sestro Vojtěcho, prosím, orate pro nobis! Jo a taky nesmím zapomenout na tebe, svatý Filipe Neri- prý jsi nejveselejší ze svatých: Tož vítej mezi mými „star“, i tebe prosím – ora pro nobis! Za okny kaple už je tma přelévající se dovnitř, jen lampou ozářená monstrance protíná tmu… Kašlu na skládání vzletných slov a učesaných vět. Jsem tady a je tady i On – Pán skrytý v malé, kulaté, hmotné hostii vsazené do monstrance. Koukám na ni, malinko mi svým tvarem připomíná srdce, zřejmě měl její tvůrce – zručný zlatník – k eucharistii vztah, když schránku na ni vytvořil tak krásnou. Postřeh vystřídá obraz, nenápadně se vloudivší do  mysli. Střípek vzpomínky z TV dokumentu: Nádherné pobřeží na  jednom z  mála míst planety kde je ještě moře blankytné, nedotčené, čisté. Vlnky průzračné vody omývají břeh, hladí oblázky… Moře je v této vzpomínce jako otevřená náruč čehosi krásného, nekonečného, čistého, stejně krásného jako zlatý kov paprsků téhle monstrance. „Kšá, kšá...!“ Odháním nepatřičné rozptýlení, ač je krásné a znovu se zadívám před sebe na střed monstrance.

45

MODLITBY MATEK

Asi jsem ospalá, měla bych se uklidit do postele, jelikož se mi myšlenky opět mimovolně tříští! Na mysl se mi vkrádá jiný obraz: Rozčepýřené hnízdečko vrabčáka, stejně krásně rozčepýřené jako paprsky téhle zlaté schránky. Čekající ptačí obydlíčko, připravené obejmout do svého bezpečného, měkkého středu ptáče, které přiletí. Možná bude veselé, možná smutné, někdy zraněné, ale přiletí, aby si odpočinulo, nabralo sil... Přiletí domů! :) Co má tohle společného s adorací? Snad abych se začala kát! Střípky myšlenek a vzpomínek se začínají prolínat s „tady a teď“. Tvar monstrance mi připomněl srdce, její pomyslně nekončící zlaté paprsky nekonečnost moře. Kristem v hostii „živá“ monstrance rozlévá do všech směrů dar lásky, přijetí, spočinutí. Monstrance – srdce – Nejsvětější Srdce ♥ Srdce Ježíše! Už ne anatomie, ale nejniternější podstata Krista. Tady a teď! Střed Božího jsoucna, pramen života, planoucí výheň lásky… Termín Nejsvětější Srdce Ježíšovo se stává tohoto synonymem, obrazem moře, jehož On je vodou, obrazem malého bezpečného hnízdečka vystlaného peříčky lásky, něhy, milosrdenství. …moře… … hnízdečko… Napohled naprosto nesourodá slovíčka se nakonec stávají klíčem k  otevření jednoho z oken duše, aby tak mohla být obohacena novým obzorem. Pohledem na srdce Toho, který nás převyšuje tak, že žádná z litanií nedokáže vyjádřit jeho vznešenost. Dovolí však ponořit se do Kristovy Božské dobroty, „zachumlat se“ do hnízdečka Jeho lásky. maminka MaF

46

Aktuality

Aktuality Maminky, letos jsme pro vás připravili dvě stejné obnovy – jedna je v  lednu na sv. Hostýně a druhá v únoru na Svaté hoře u Příbrami. Důvodem je, aby vzdálenost pro vás nebyla překážkou účasti na těchto požehnaných duchovních setkáních. Tématem příštího roku bude téma níže uvedené, a tím je „Místo pro Boha“. Je to téma aktuální pro všechny z nás. Máme udělat místo Bohu v našich rodinách, dát ho na 1. místo. Předávat víru dětem, když vyrůstají, a doprovázet s respektem a láskou již odrostlé, když jdou již svou vlastní cestou. Povzbuzovat je na jejich duchovní cestě. Uvědomujme si, že my samy nic nezmůžeme. Ale Bůh ANO. Také jsme vám chtěly napsat, že různé druhy setkávání v jednotlivých diecézích (děkanátní, vikariátní, diecézní, ve skupinkách…apod.) vychází z místních potřeb maminek a jezdíme k vám pouze na vaše pozvání. S vyjímkou národního setkání a duchovní obnovy nic samy neorganizujeme. Níže uvádíme termíny těch z nich, které jsou již naplánovány. Prosím zvláště maminky v olomoucké diecézi, aby byly trpělivé, snažíme se k vám přijet, jak nejdříve je to možné. Pokud by některá z vás cítila, že nám chce při setkáních vypomoct, budeme rády.

Duchovní obnova pro MM na sv. Hostýně Téma: Místo pro Boha „Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe…“ (Ž 55, 23) Exercitátor: o. Šebestián Smrčina OFM, o. Dominik Valer, OFM Termín: 20. – 22. 1. 2017 Cena víkendu (vč. ubytování + plná penze + příspěvek za sál a kněze) na osobu: 1 170 Kč jednolůžkový pokoj se soc. zařízením, 1 080 Kč na dvou a třílůžkovém pokoji se soc. zařízením, 810 Kč na pokoji bez soc. zařízení (5ti až 6ti lůžkové pokoje), 740 Kč pokud budete chtít spát ve vlastním spacím pytli na pokoji bez soc. zařízení v 5-ti až 6-ti lůžkové pokoje (nutno říct při přihlašování). Ubytovávat se můžete již od 13:00 h. Zahájení obnovy je v pátek v 17:30 h večeří. Ukončení nedělním obědem ve 12:00 h. V případě zájmu se prosím hlaste přímo recepci  Matice svatohostýnské. Kontaktní údaje – email: [email protected], tel. 573 381 693-4. 47

MODLITBY MATEK

Přihlašování je možné do 13. 1. 2017 nebo do obsazení kapacity. Platba obratem po přihlášení předem na účet Matice svatohostýnské.

Triduum LEDEN 27. – 29. 1. 2017 Žalm 27 Nehemjáš 9, 29-37 list Jakubův 5, 7-11 Souřadnice čtení k březnovému Triduu zatím nemáme. Najdete je aktuálně na našich stránkách nebo si je můžete vybrat také samy.

Hromniční pouť matek Římskokatolická farnost Šternberk zve na tradiční pouť matek. Kdy: v sobotu 4. února 2017 Kde: v kostele Zvěstování Panny Marie ve Šternberku Program: 9:30 modlitba radostného růžence a příležitost ke svátosti smíření 10:00 mše sv. s darováním svíce a symbolickou ofěrou matek 13:00 adorace 13:30 závěrečné požehnání a zakončení pouti

Duchovní obnova pro MM na Svaté hoře u Příbrami Téma: Místo pro Boha „Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe…“ (Ž 55, 23) Exercitátor: o. Šebestián Smrčina OFM, o. Dominik Valer, OFM Termín: 3. – 5. 2. 2017 Cena víkendu (vč. ubytování + plná penze) na osobu: 900 Kč Ubytovávat se můžete již od 15 hod. Zahájení obnovy je v  pátek v  17:00 h mší svatou. Ukončení nedělním obědem ve 12:00 h. V případě zájmu se prosím hlaste přímo recepci ŘKF Svatá Hora. Kontaktní údaje – email: [email protected], tel. 731 619 800. Přihlašování je možné do 31. 1. 2017 nebo do obsazení kapacity. Platba až na místě. 48

Aktuality

Setkání děkanátu Olomouc Kdy: pátek 17. 2. 2017 Kde: v sále kláštera dominikánů v Olomouci, Slovenská 14 (vchod do sálu za rohem od hlavní silnice, která je na Studentské ul.) V kolik: od 16:30 h Program: slovo koordinátorek, svědectví, dotazy, společná modlitba matek, občerstvení Předpokládané ukončení: 19:30 h

Setkání děkanátu Brno Kdy: sobota 25. 2. 2017 Kde: kostel Nejsvětějšího srdce Páně, Brno-Husovice V kolik: od 15:00 h Program: slovo koordinátorek, svědectví, dotazy, společná modlitba matek, občerstvení Předpokládané ukončení: 18:00 h

Setkání děkanátu Valašské Meziříčí Kdy: pátek 24. 2. 2017 Kde: FÚ, Křížkovského 60/8, Valašské Meziříčí V kolik: od 16:30 h Program: slovo koordinátorek, svědectví, dotazy, společná modlitba matek, občerstvení Předpokládané ukončení: 19:30 h

Diecézní setkání maminek litoměřické diecéze u sv. Zdislavy Kdy: sobota 4. 3. 2017 Kde: Klášter dominikánů Jablonné v Podještědí, Klášterní 33 Program: 9:30 modlitba růžence – kostel 10:00 mše svatá 11:00 Modlitby matek – spiritualita, svědectví 12:00 oběd v klášteře 49

MODLITBY MATEK

13:00 Modlitby matek u hrobu sv. Zdislavy 14:30 konec setkání Pro zájemce je možný následující program: Po skončení modliteb matek – procházka ke Zdislavině studánce 16:00 promluva děkana p. Pavla Maria Mayera OP 17:00 – 17:30 adorace (zimní kaple) 18:00 nešpory (zimní kaple) 18:30 večeře pro ty, kdo budou chtít zůstat i přes noc do neděle Pokud budete chtít využít hlídání dětí v časovém rozmezí (10:00–12:00 h a pak 13:00–14:30 h), stejně tak pokud budete chtít přespat či sobotní oběd, je nutné se přihlásit na email: [email protected] Mše sv. v neděli je v 7:30 h a v 10:00 h. Nocleh za 1 noc je 200 Kč, za další noc 150 Kč.

Setkání děkanátu Holešov Kdy: sobota 11. 3. 2017 Kde: Dům sv. Martina Holešov, Smetanovy sady V kolik: od 15:00 h Program: slovo koordinátorek, svědectví, dotazy, společná modlitba matek, občerstvení

Předpokládané ukončení: 18:00 h Oblastní setkání v Hoješíně u Seče (královehradecká diecéze) Kdy: pátek 31. 3. 2017 Kde: Klášter Hoješín, Seč u Chrudimě

V kolik: od 16:30 h Program: slovo koordinátorek, svědectví, dotazy, společná modlitba matek, občerstvení Předpokládané ukončení: 19:30 h

50

Aktuality

Pouť MM do Krakova 2017 Maminky, v  době od  17. do  24. 9. 2017 se uskuteční v  Krakově mezinárodní setkání národních koordinátorek MM. Celý týden bude jistě přítomna naše národní koordinátorka Markéta. Vnímáme, že by bylo dobré alespoň na jeden den pozdravit toto společenství, setkat se s Veronikou a ostatními maminkami z širšího světového společenství při společné mši svaté. Tato cesta může být obohacena o další možnosti, které nabízí tento region (kromě Krakowa např. Kalwaria Zebrzydowska, Centrum J. P. II. v Lagiewnikách, Čenstochová apod.). Konkrétní informace napíšeme v červnovém Zpravodaji. Pokud by měla některá z vás zájem zúčastnit se této 2-3 denní pouti, napište nám nezávazně, abychom mohly odhadnout zájem a případně rezervovat potřebné ubytovací kapacity. Pravděpodobně se bude jednat o pondělí, úterý a středu. Celou skupinu doprovodí také kněz.

Zpravodaj Maminky, Zpravodaj nyní vychází pouze 2x ročně, zpravidla v prosinci a červnu, zato s větším počtem stránek. Posíláme ho v množství 1, 4 nebo 5 ks. Pokud potřebujete upravit počet výtisků či změnit dodací adresu, napište nám. Je ideální, když chodí hromadně na vedoucí dané skupinky. Minimálně jedno tištěné číslo do skupinky, tak to chce naše zakladatelka. Můžeme jej však rozesílat souběžně také elektronicky.

Finance aneb Pán se stará Maminky, na národním setkání se při sobotní sbírce v kostele vybralo 25 316 Kč. Maminky, jste úžasné a Pán je skrze vás štědrý. Společně s dalšími dary, které jste na setkání nechaly, to rozhodlo o tom, že se mohlo dát do tisku i toto číslo Zpravodaje. Maminky, často se ptáte, kolik stojí brožurka MM či jiná tiskovina. Ráda bych k tomu hromadně napsala, že ceny za tiskové materiály jsou u nás spíše symbolické, aby byly dostupné všem ženám. A za brožurku MM si nikdy nic neúčtujeme, je dávána zdarma. Po uhrazení ceny za tisk je potřeba zaplatit ještě mnoho jiného, co je spojené s provozem a se službou MM. K provozu je nutné platit nájem kanceláře vč. inkasa, poplatky za telefon, internet, P.O.BOX,…dále je to benzín, když objíždíme jednotlivá setkání v diecézích. Nemluvě o nákladech na tisk a poštovné téměř 1600 ks balíčků se Zpravodaji, které vám 2x ročně posíláme. Dovolujeme si také upozornit, že za vás, maminky v MM, je sloužena pravidelně mše svatá, za jejíž intence samozřejmě platíme. 51

MODLITBY MATEK

Národní koordinátorka a stejně tak ostatní maminky ve službě pracují bez nároku na odměnu. Tato služba je možná nejen díky dobré vůli, ale i díky podpoře dárců. Víme, že dnes každý „natahuje ruku“ a mnohdy skutečně není odkud brát. Také víme, že Pán je dobrý a že se o své stará. Děkujeme za vaše finanční dary, zvláště za ty, které posíláte, třebaže je to minimální částka, ale posíláte je pravidelně každý měsíc. Některé skupinky podporují MM pravidelně, a za to velmi děkujeme, víme o vás. Na požádání vám rádi vystavíme doklad o finančním daru, který můžete uplatnit při odečtu z daní.

Gratulace Rády bychom se připojily k těm, kteří ze srdce přejí a vyprošují Boží požehnání Evičce Metelkové k jejím 80. narozeninám a Růžence Fialové k 75. narozeninám. Chtěly bychom jim poděkovat za jejich mnohaletou, věrnou a láskyplnou službu v MM ve skrytosti i za tu, která se dotýkala srdcí a vlévala naději a radost navenek. Oběma „děvčatům“ vyprošujeme dary Ducha svatého, aby plné důvěry a vnitřní radosti nám stále svědčily o tom, jak je krásné nezakládat svou jistotu na věcech, ale na Boží lásce…

Růženka s Evičkou na národním setkání 2013 v Brně 52

Aktuality

Zemřelé maminky Milé sestry, jsme jedná velká rodina Božích dětí a o nadcházejících svátcích Narození Božího Syna si zvlášť ve skupinkách připomeňme maminky, které se již narodily pro věčnost – Annu Niklovou, Věru Mazancovou, Janu Metelkovou, Blanku Hamplovou, Vladimíru Kiššovou i všechny ty, jejichž jména neznáme. Nezapomínejme na ně v modlitbách. Za ně je také na setkání MM sloužena několikrát ročně mše svatá.

Mše svaté 2017 V kostele Nanebevzetí Panny Marie (u jezuitů) v Brně je každý poslední čtvrtek v měsíci v 12:15 h sloužena mše svatá za MM. V Domečku v Plzni (ul. Komenského) je každé poslední úterý v měsíci v 17:30 h sloužena mše svatá za MM. Jste srdečně zvány!

Vítáme nové skupinky MM z těcho míst: Písek u  Jablůnkova, Znojmo, Praha 4, Horní Moštěnice, Zvánovice, Ludgeřovice, Frýdek-Místek, Sebranice, Ostrava – Zábřeh, Lišov, Zděchov, Nymburk, Zbraslav, Kroměříž, Radotín,…i ty, na které jsme nedopatřením třeba zapomněly. Všechny jste v našich modlitbách. Přejeme vytrvalost, jednotu a objevení radosti z odevzdání!

53

MODLITBY MATEK

Do vašeho diáře • • • • • • • • • •



20. – 22. 1. 2017, Duchovní obnova pro MM na sv. Hostýně 27. – 29. 1. 2017, Triduum 4. 2. 2017, Hromniční pouť matek ve Šternberku 3. – 5. 2. 2017, Duchovní obnova pro MM na Svaté hoře u Příbrami 17. 2. 2017, setkání děkanátu Olomouc 24. 2. 2017, setkání děkanátu Valašské Meziříčí 25. 2. 2017, setkání děkanátu Brno 4. 3. 2017, setkání maminek litoměřické diecéze ke svaté Zdislavě 11. 3. 2017, setkání děkanátu Holešov 31. 3. 2017, oblastní setkání v Hoješíně u Seče

Vánoční poselství „Vánoce jsou většinou hlučnými svátky: prospělo by nám trochu ticha, abychom slyšeli hlas Lásky.“ … „Ty jsi vánoční nocí, když pokorně a pozorně přijímáš ticho Spasitele světa bez hluku a velkolepých oslav; ty jsi úsměvem důvěry a něhy, vnitřním pokojem nikdy nekončících Vánoc, které v tobě nastolují Boží království.“

(Z vánočního poselství papeže Františka, 2014)

54

Pohotovostní skupinka

Pohotovostní skupinka Františka Dvořáková, tel. 737  875  974; Věra Krejčí tel.723  724  610; Marie Hamříková, tel. 731  208  537; Anděla Suchá, tel. 603  275  258; Mirka Prokopová, tel. 724 510 727; Růžena Fialová, tel. 608 618 822; Jana Pláteníková, tel. 774 838 824; Jana Bartáková, tel. 774  706  626; Marie Kadlecová, tel. 724  819  614; Marie Pietrasová, tel. 491  421  798; Barbora Králíková, tel. 775  642  385; Marie Ventová, tel. 736 779 178; Marcela Krejčí, tel. 737 983 691; Ludmila Králová, tel. 732 935 010; Janka Pecherová, tel. 723 331 951; Marie Stehlíková, tel. 723 490 967; Jitka Kořenková, tel. 728 063 676. Prosíme, obracejte se na pohotovostní skupinku pouze s prosbami v urgentních případech. Dlouhodobé prosby nebo přímluvy v tíživé životní situaci s důvěrou odevzdávejte ve svých mateřských skupinkách.

55

Pán přichází do našich životů jako ten, kterému nemusíme dokazovat, jak moc jsme nachystaní na svátky, kterému nemusíme podávat přehled o tom, co vše jsme pro něj připravili a udělali. Přichází, protože touží každého z nás obdarovat, protože jediný ví, jak jsme na tom, co nás těší a taky, co nás trápí, protože je jediný, kdo skutečně zná celé naše srdce a celý náš život. Přichází s tou největší láskou, něžností a péčí, jaké je schopno jen Jeho srdce a touží po Tvém srdci. Požehnané Vánoce v Ježíšově blízkosti přeje Markéta a celý tým národní koordinátorky

Korespondenční adresa: Hnutí Modlitby matek P. O. BOX 400, 602 00 Brno 2 Pro osobní setkání: Brno, Kozí 8 (po předchozí domluvě) Národní koordinátorka: Markéta Klímová, mobil 774 618 822 e-mail: [email protected], www.modlitbymatek.cz Číslo účtu: 2000168590/2010 Fio Banka Zapsán do evidence period. tisku pod evid. č. MK ČR E 13146; vychází 2x ročně Redakce: M. Klímová, J. Švancarová Grafická úprava: P. Chládek Korektury: J. Švancarová, M. Možná Fotografie použité ve zpravodaji: Š. Langášek, P. Klíma Titulní strana: Jana Hejlová Tisk: LITERA BRNO, Tábor 43a, Brno v nákladu: 4 700 ks