Ročník 18
číslo 1
Velikonoce 2013
Milí poutníci a farníci! Když píšu tyto ĥádky, je polovina postní doby za námi a církev prožívá zvláštní období: uprázdnüní papežského stolce. Jako blesk z ìistého nebe v pondülí 11. února všechny pĥekvapilo neìekané oznámení papeže Benedikta XVI., že kvĵli stáĥí a úbytku sil ke konci února tohoto roku skonìí petrovskou službu v církvi. Gesto velké svobody i zodpovüdnosti a lásky vĵìi církvi. My jsme se stali sirotky, ponüvadž nám chybí otec, ale zároveė víme, že loðka církve zĵstává v rukou Krista, Dobrého pastýĥe. Mĵžeme si však více uvüdomit, jakým darem pro církev i svüt je služba ĥímského biskupa. Jak i skrze ni nám Ježíš Kristus ukazuje svoji pĥítomnost mezi námi. V dobü, kdy budete ìíst tyto ĥádky, už snad budeme znát jméno nového papeže. A s velkou vírou se budeme dennü modlit na jeho úmysly, a tak ho podpírat v nelehkém úkolu „utvrzovat bratry ve víĥe“. Hladina, po níž pluje loðka církve, je neklidná. Dorážejí na ni vlny zvenìí, zmítá se i ve vnitĥních zápasech. Neboı nejvütším ohrožením církve je hĥíšný život jejích ìlenĵ. Pĥesto však i tady platí radostné a nadüjné ubezpeìení zmrtvýchvstalého Pána: „Nebojte se! Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání svüta.“ Požehnané velikonoìní svátky naplnüné novou radostí, obnovenou vírou, nadüjí i láskou pĥeje P. Josef Pohanka
HLAS od Panny Marie
1
~Z historie~
Jako malým dütem se nám moc modlit nechtülo. Zvláštü rĵženec. Pĥipadalo nám to poĥád dokola. Tatínek ĥíkal: „Když já jsem byl malý kluk, modlil jsem rĵženec každý den se staĥeìky. Chodila k nám spousta lidí vždycky veìer modlit se za strýìka Janka.“ Proì? O to se chci s vámi podülit. Trnkovi müli dva syny a dceru. Nejmladší syn Jan se asi ve dvaceti letech rozstonal. Když nepomáhala žádná domácí léìba, volali lékaĥe. Pĥišel, podíval se a konstatoval: „Neštovice. Na tuto nemoc nemáme léky. Tady pomĵže jediné Pán Bĵh.“ Jan do rána napuchl a osypal se. Otec nemocného Jana se chodil každou nedüli modlit odpoledne do školy s lidmi, kteĥí si netroufali jít do Žarošic na mši svatou. Tehdy ještü nebyl v Násedlovicích kostel. Pan Trnka pĥedĥíkával a také pĥedzpüvoval, když šli nükam na pouı. Tenkrát na modlení ĥekl: „Tento desátek se pomodlíme za nemocného syna.“ Lidé byli zvüdaví, za koho se to modlili. Když se dozvüdüli, že za Janka Trnku, domluvilo se nükolik žen, že se pĥijdou k nám veìer pomodlit rĵženec. Pĥišly, kleìely, modlily se, zpívaly. Byla plná kuchyė i síė. Lékaĥ se obìas pĥišel podívat se, jak se nemoc vyvíjí. Jednou ĥekl: „Zdá se, že nemoc ustupuje.“ Trvalo ještü dlouho, než se Janek odvážil znovu chodit. A lidé se stále pĥicházeli modlit. „Než se budeš ženit, všechno bude v poĥádku,“ povzbuzovali ho lidé. „Copak já se mĵžu ženit? Copak já uživím rodinu?“ Pĥemýšlel o sobü a o budoucnosti. Rozhodl se vstoupit do kláštera. Jednou byl s tatínkem na pouti v Králíkách. Moc se mu tam líbilo. V klášteĥe pĥespali a pokraìovali dál do Vambeĥic. Králíky leží v Sudetech, ĥíkalo se jim Grulich.
2
HLAS od Panny Marie
Klášter mül své hospodáĥství: kováĥe, koláĥe, zahradníka. Jan byl vyuìen ševcem, a tak poìítal, že bude ĥeholníkĵm šít a spravovat boty. Ale trvalo dlouho, skoro rok, než se uzdravil. Pak se stal redemptoristou. Pomáhal na zahradü püstovat kvütiny a zeleninu a vše, co bylo potĥeba. Když Sudety obsadili Nümci, odešel Jan z Králík do êervenky u Litovle, kde je i pohĥben. Rodiìe Trnkovi pak na podükování Pánu Bohu za uzdravení syna dali postavit roku 1904 kĥíž na svém pozemku u Slaného dolu. Ten byl loni opraven díky Obecnímu úĥadu v Násedlovicích zároveė s kĥížem u mateĥské školy. Na závür s vdüìností podotýkám, že manželé Trnkovi byli staĥeìci mého tatínka, donátorka kĥíže u školy Anna Horėáková, staĥenka mojí maminky. Jiĥina Jakubcová, roz. Trnková
~Ze života farnosti~ Tĥíkrálová sbírka
Letos 6.1.2013 se v naší obci Násedlovice konal již 13. roìník Tĥíkrálové sbírky. Tuto sbírku vyhlašuje Charita êeská Republika na pomoc potĥebným a na ſnancování vybraných charitativních projektĵ. Pĥípravy na tuto sbírku zaìínají již koncem listopadu, kdy se zajišıují organizaìní záležitosti. Musím ĥíci, že jsem nesmírnü ráda, že jsou stále düti i dospülí, kteĥí neváhají vünovat svĵj volný ìas této dobroìinné akci. Rok od roku se poìet koledníkĵ zvyšuje.
HLAS od Panny Marie
3
Tento rok chodilo koledovat a žehnat pĥíbytkĵm celkem 8 skupinek, což je krásné. Vzhledem k tomu, že düti rostou a malé obleky již nestaìily, bylo nutné ušít nové. Ty nám nechala zhotovit paní starostka, a tak se mohli püknü vystrojit malí i velcí koledníci. Doufám, že se našim spoluobìanĵm zalíbili. Dükuji paní starostce a obecnímu úĥadu za spolupráci. Tentokrát nám poìasí nepĥálo a všichni jsme zmokli, ale snad to nikoho neodradilo. Vüĥím, že se za rok se opüt sejdeme v plném poìtu i s nükým novým. Dükuji všem, co podpoĥili tuto sbírku. Anna Michálková
~Filipovská pouı~ Letošního roku pĥipadl 13. leden na nedüli. A tak se nabízela možnost vyjet už v sobotu ráno a cestou se zastavit na místech, kam bychom jinak v omezeném ìase nemüli šanci se dostat. Odvážných poutníkĵ se pĥihlásilo dostatek. Kvĵli nemoci jsme letos postrádali našeho vürného poutníka-šoféra Františka Poláìka. Pamatovali jsme na nüho v modlitbü, aby se znovu brzy mohl vrátit za volant svého autobusu. Jeho místo obütavü nahradili Tomáš Mokrý starší a mladší. A my jim dükujeme nejen za bezpeìnou jízdu, ale i za to, jak zapadli do našeho poutního spoleìenství. Díky krásnému poìasí a suchým silnicím cesta probíhala bez komplikací a takĥka na minutu pĥesnü podle plánu. A tak jsme se mohli polední Andül Pánü pomodlit v kostele Neposkvrnüného Poìetí Panny Marie v Praze – Strašnicích. Jedná se o první pražský chrám postavený po sametové revoluci. Kostel ve tvaru stanu pĥipomíná plášı Panny Marie, pod kterým mĵže každý nalézt bezpeìné útoìištü. Obrovský oltáĥní kvádr symbolizuje odvalený náhrobní kámen a proskleným svatostánkem pronikají v poledne paprsky svütla. Celá ĥada zajímavých architektonických prvkĵ vytváĥí z tohoto chrámu jedineìné umülecké dílo. Pro zajímavost: z Prahy – Strašnic také každoroìnü vypravují autobus na hlavní ſlipovskou pouı. Vyjíždüli však až o pĵlnoci. Kostel v Praze-Strašnicích 4
HLAS od Panny Marie
Poutníci v kostele sv. Cyrila a MetodČje Další zastavení nás ještü ìekalo ve stovüžaté Praze. V letošním jubilejním roce pĥíchodu slovanských vürozvüstĵ jsme navštívili chrám sv. Cyrila a Metodüje v Praze – Karlínü. Monumentální bazilika byla postavena pĥed 150 lety jako podükování našeho národa za tisíc let od jejich mise. Velikost a nádhera chrámu nás pĥímo omráìily. Z vystavených fotograſí jsme mohli porovnat, jak kostel vypadal v létü roku 2002, kdy pĥi povodních v nüm bylo na dva metry vody. Dnes se skví v kráse, v jaké nebyl ani pĥi svém postavení. Pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka zvolil karlínský kostel za hlavní poutní místo cyrilometodüjského roku v pražské arcidiecézi a pĥeje si, aby tam vykonaly pouı farnosti arcidiecéze. Podle sdülení místního pana faráĥe jsme byli první farností, která pĥiputovala. Symbolicky až z Moravy. Z Prahy jsme pokraìovali na severozápad. Shodou okolností jsem na internetu objevil, že na poutním místü Mariánské Radìice u Mostu mívají poutü tĥináctý den v müsíci. Když však pĥipadne tĥináctého na nedüli, pouı bývá o den spíš. Což byl pĥípad tohoto müsíce. Považoval jsem to za znamení takové pĥíležitosti využít. Alespoė mĵžeme porovnat, jak probíhá „tĥináctka“ u nás v Žarošicích a jak na severu êech. Už dojem z krajiny kolem Mostu byl znaìnü skliìující. Zemü zdevastovaná tüžbou uhlí a v ní jako ostrĵvek života Mariina zemü – vesnice s poutním kostelem Panny Marie Bolestné. Kostel celkem opravený, o ambitech kolem se to už ĥíct nedá.
HLAS od Panny Marie
5
Poutní chrám v Mariánských Radþicích
Díky naší pĥítomnosti se kostel zaplnil. Kromü nás bylo pĥítomno asi dvacet lidí, které sváží autobus ze širokého okolí. V lednu prý bývá úìast nejslabší kvĵli zimü a pouti ve Filipovü. Pouı zaìala procesím v ambitech za zpüvu loretánských litanií. Pĥi pohledu na strop jsme procházeli pod obrazy jednotlivých invokací z litanií. Malby však byly už tüžko rozpoznatelné, latinské nápisy se daly ještü pĥeìíst. Po prĵvodu náProcesí v ambitech 6
HLAS od Panny Marie
sledovala mše svatá. Zajímavostí je, že zdejší duchovní správce je zapĵjìen z Nümecka. Kázal však trvalý jáhen. êech. Vzhledem k zimü v kostele odpadla ještü obvyklá adorace. Myslím, že to byla pro nás všechny dobrá zkušenost, kterou bychom pĥáli zažít i ostatním žarošickým poutníkĵm, abychom si vážili spoleìenství, které mĵžeme u Divotvĵrkynü Moravy vytváĥet. Díky vstĥícnosti pana varhaníka nám byla umožnüna návštüva a prohlídka baziliky Panny Marie Bolestné v nedalekém Bohosudovü. Další nádherný chrám obklopený ambity, který je památkou na dávné ìasy, kdy pohraniìí bylo zbožnou zemí. V pĥilehlém areálu pĵsobí Biskupské gymnázium. Snad nadüje na pozvolnou obnovu národa. S blížícím se cílem cesty zaìalo v krajinü i na silnicích pĥibývat snühu. Za snüžení jsme šıastnü dojeli do Šluknova, oìekáváni P. Pavlem Procházkou. Ten pro nás pĥipravil výborné pohoštüní a nad plán i program pro poutníky, kteĥí si netroufali na püší pouı. Nemohli jsme vynechat návštüvu zdejšího kostela sv. Václava se slavnými jesliìkami a prohlídku výstavy betlémĵ na faĥe. O pĵlnoci vütšina z nás vyrazila smür Filipov. Krásná, tichá, klidná noc, poletující sníh, teplota nüco málo pod nulou. Ideální podmínky pro poutníka. Modlitba, zpüv i nükolik svüdectví Socha Panny Marie ve Filipovské bazilice ze života s Bohem vyplnily püší cestu, že nám utekla jak voda. Tentokrát se k nám pĥipojila paní redaktorka z ìasopisu Zdislava, müsíìníku litomüĥické diecéze. V bĥeznovém ìísle by mül vyjít ìlánek o našem putování. Je to už podruhé, co o naší ſlipovské pouti referují sdülovací prostĥedky. Mše svatá v hodinu zjevení Panny Marie za pĥedsednictví Mons. Jana Baxanta, litomüĥického biskupa, a úìasti velkého poìtu poutníkĵ pak byla vrcholem celé pouti. Na zpáteìní cestü jsme ještü uìinili jednu duchovní zastávku. A to v Libici nad HLAS od Panny Marie
7
Cidlinou, abychom na místü bývalého slavníkovského hradištü vzpomnüli na nevlastní bratry sv. Vojtücha a Radima, kteĥí zde spatĥili svütlo svüta. Jejich odkaz zde dnes pĥipomíná jejich sousoší. Fyzicky unaveni, zato duchovnü obìerstveni jsme se šıastnü po nedülním poledni vrátili do svých domovĵ. Pán naši pouı na pĥímluvu Panny Marie požehnal, a dá-li Bĵh, my zase putovat budeme. P. Josef Pohanka
~Pozdrav ze semináĥe~ Chvála Kristu, dovolte mi, abych vás seznámil se životem a düním v semináĥi. Po dvou müsících prázdnin, bühem kterých jsme si museli splnit povinnosti jako pütidenní praxe na Velehradü, víkend na poutním místü na Svatém Kopeìku, ìtyĥdenní pomoc ve farnosti, týden brigády v olomouckém semináĥi a praxi s mládeží, využil jsem nabídky a jel s Mutünickými na ìtrnáctidenní farní tábor do Uhĥínova u Velkého Meziĥíìí. Po Zlaté sobotü v pondülí 10. záĥí jsme zaìali exercicie. Stejnü jako pĥed rokem se i ty letošní konaly na Velehradü. Exerciciemi nás provázel spirituál pražského Arcibiskupského semináĥe o. Miloslav Kabrda. Sešlo se nás tam 54 bohoslovcĵ. Z toho 15 prvákĵ, 8 druhákĵ, 10 tĥeıákĵ, 10 ìtvrıákĵ a 11 páıákĵ. Pokud bych to ještü více rozvedl, tak v letošním akademickém roce je 24 bohoslovcĵ za brnünskou diecézi, 15 za olomouckou arcidiecézi a 10 za ostravsko-opavskou diecézi. 4 za ukrajinskou diecézi Stryj a 1 studuje za Apoštolský exarchát Ĥeckokatolické církve v êR. V teologickém konviktu je 22 studentĵ. V pátek 12. ĥíjna jsme jeli do Prahy. Ubytovali jsme se v pražském semináĥi. V sobotu se konala slavnostní mše svatá u pĥíležitosti uvedení 14 pražských františkánských muìedníkĵ, kteĥí byli slavnostnü prohlášeni za blahoslavené. Hlavním pĥedsedajícím byl Jeho Eminence kardinál Angelo Amato, prefekt Kongregace pro blahoĥeìení a svatoĥeìení a reprezentant papeže Benedikta XVI. Pĥede mší svatou jsme se pomodlili rĵženec. Každý desátek byl v rodném jazyce muìedníkĵ (španülsky, italsky, holandsky, francouzsky a nümecky). Odpovüdi k Zdrávas byly ale ìeské. Samotná mše byla sloužena v jazyce latinském a ìeském. Každý rok bývá v semináĥi Mikulášská besídka. Vždy se koná v pondülí prvního týdne v prosinci. Spoìívá v tom, že každý roìník si pĥipraví jednu scénku, která trvá 15 - 20 minut. Celým veìerem provází studenti 4. roìníku. Mezi pozvanými byli moravští biskupové a naši vyuìující z teologické fakulty. Ve stĥedu 5. prosince jsme jeli brnünští bohoslovci do Brna, kde se konala slavnost výroìí 235 let založení brnünské diecéze. Hlavním celebrantem byl náš otec biskup Vojtüch Cikrle. 8
HLAS od Panny Marie
Celý první müsíc v roce 2013 jsme se trápili zkouškami. Jako jsme pĥed rokem nalezli útoìištü na faĥe v Žarošicích pĥi setkání s otcem biskupem, tak letos jedeme na setkání do Radešinské Svratky u Nového Müsta na Moravü. Bude to víkend ve dnech od 1. - 3. bĥezna. Závürem prosím za modlitby, kterými nás provázíte, a dükuji za nü. Marek Rybnikáĥ
~K modlitbü~ Modlitba rodiìĵ za düti Myslím si, že vČtšina z nás rodiþĤ a prarodiþĤ považuje za samozĜejmé modlit se za své dČti a vnouþata. Modlíme se však za ty správné hodnoty? Za jejich opravdové štČstí? Dostala se mi do rukou modlitba, která mČ velice oslovila. Zdá se mi, že v ní je obsaženo vše dĤležité, co je tĜeba našim dČtem vyprošovat. Proto ji chci dát touto cestou k dispozici:
RODIêOVSKÉ POŽEHNÁNÍ Pane Ježíši, vztáhni svoji ruku na moje dČti a vnuky a požehnej jim. Prosím TČ, zahrĖ je svým milosrdenstvím a láskou. Smiluj se nad nimi a odpusĢ jim všechny hĜíchy. PĜikryj je svou Krví a chraĖ jejich mysl, srdce i vztahy. Uzdrav svou láskou všechna citová zranČní jejich srdcí. Osvoboć je od všech vlivĤ Zlého. OchraĖuj je na cestách. Pane Ježíši, ve Tvém jménu jim žehnám a vyprošuji pokoj duše, þistotu srdce HLAS od Panny Marie
9
a osvobození od zlých myšlenek, slov a skutkĤ. Žehnám jim, aby dostali lásku, radost, pokoj, životní moudrost, chuĢ k modlitbČ a k plnČní svých povinností, srdce plné lásky k TobČ a k lidem. ChraĖ je v životČ pĜed úklady Zlého, pĜed závislostmi rĤzného druhu a nemravností. Požehnej jim a daruj pokoj duše a vše potĜebné pro život. Žehnám jim ve Tvém jménu, aby byli zdraví duchovnČ, duševnČ i tČlesnČ, aby pĜišli do nebe s celou naší rodinou. Pane Ježíši, dČkuji Ti, že pĜi nich stojíš a že jim žehnáš. Požehnej i mnČ, abych se k nim choval/a s Tvou trpČlivostí, moudrostí a láskou. Amen. (faM)
~Bĵh v mém životü~ Už se nevdám? Z tradiìní víry se má víra münila stále více v živou. V osmnácti jsem vüĥila, že Bĵh je velký a mocný, dává smysl utrpení a smrti, ale je hodnü daleko a pĥiblíží se až na vüìnosti. Postupnü jsem ovšem pochopila, že ho neobtüžují ani naše každodenní starosti, že ho máme prosit i za pĥekonání maliìkostí, které nám ztüžují život. Prostü, že mü má rád osobnü, že mu na mnü opravdu záleží, a to již dnes a na tomto svütü. Zaìala jsem zažívat, že Bĵh dülá zázraky i dnes. Jen my v nü nükdy nevüĥíme. A tak jsem postupnü odevzdávala Bohu všechny oblasti svého života. U mé nároìné práce ve zdravotnictví to bylo snadné – bez Boží pomoci bych ji nemohla vykonávat. Ale bylo zde nüco, co jsem Bohu vydat nechtüla. Od té doby, co se mi zaìali líbit kluci, jsem jako vütšina žen toužila po velké lásce a krásném manželovi. A jak šla léta, spolužaìky už s nükým chodily, pak se vdaly, obìas se i rozvádüly. A já jsem opravdový vztah nezažila. V této oblasti jako by Pán mé modlitby neslyšel. Tak jsem jaksi vydedukovala, že mi asi manžela dát nechce. Jistü proto, že bych pak v manželství nebyla šıastná, ne proto, že mü potĥebuje jinde. Když já jsem ale tak toužila po dobrém manželovi! Byla jsem tou myšlenkou pĥímo posedlá a zároveė jistá, že to zvládnu sama. 10
HLAS od Panny Marie
Jenže když mi bylo 35 let a mé nároky na životního partnera spíše rostly, než se menšily, pochopila jsem, že už se nevdám. Musel by se stát zázrak a ten dokáže udülat jedinü Bĵh. Pĥemožena koneìnü jsem mu odevzdala i tuto poslední oblast svého života. Bylo to tüžké i proto, že to znamenalo pĥijmout Boží vĵli, aı je jakákoli. Pĥijmout tĥeba i to, že se nikdy nevdám. Kdybych vüdüla, jakou radost a úlevu mi toto odevzdání pĥinese, byla bych se k nümu odhodlala již mnohem dĥíve. Samo lpüní na pĥedstavü sėatku mü svazovalo. Zakusila jsem pocit opravdové svobody v Pánu. Stále jsem byla svobodná, sama, ale najednou šıastná a spokojená, neboı se mnou byl Bĵh a mĵj život byl v jeho rukou. V tüch nejlepších. A tak jsem zaìala intenzivnüji hledat jeho království – kĥesıanské akce, kurzy, exercicie – svütskou dovolenou jsem vymünila za ìas s Pánem. Psal se rok 1996 a byl to do té doby ten nejhezìí rok mého života. Jeho korunou byla mystická zkušenost na jedné kĥesıanské charismatické akci. „Hledejte pĥedevším jeho království“ (Mt 6,33). Tato slova jsem jaksi mimodük zaìala ve svém životü žít. Není divu, že se osvüdìila i druhá ìást Ježíšova výroku – „a všechno ostatní vám bude pĥidáno.“ V roce 1997 jsem se zamilovala jako již mnohokrát ve svém životü. Jenže poprvé jsem vüdüla, že to chtül Pán. Za rok jsem se vdala. Nyní je mi ìtyĥicet let a jsem matkou dvou dütí. A jen žasnu nad tím, jak veliké vüci ìiní Pán v mém životü, když mu to „dovolím“.
~K zamyšlení~ Poslední generální audience Benedikta XVI. Vážení bratĥi v biskupské a knüžské službü, ctüné autority, drazí bratĥi a sestry! Dükuji vám za vaši tak hojnou úìast na této poslední generální audienci. Srdeìné díky! Jsem opravdu dojat, vidím živou církev. A myslím, že je také tĥeba dükovat Stvoĥiteli za krásné poìasí, které nám teð v zimü ještü dává. Jako apoštol Pavel v biblickém textu, který jsme slyšeli, také já cítím v srdci nutnost pĥedevším podükovat Bohu, který vede církev a dává jí rĵst, rozsévá svoje Slovo a živí tak víru svého lidu. Nyní má duše objímá celou církev rozptýlenou ve svütü. Dükuji Bohu, že jsem v tüchto letech svojí petrovské služby slyšel o víĥe v Pána Ježíše Krista a lásce, která proudí v Tüle církve a oživuje ji v nadüji, která nás otevírá a orientuje k životu v plnosti, k nebeské vlasti. Všechny nosím v modlitbü, v pĥítomnosti Boží shromažðuji všechna setkání, každou cestu a pastoraìní návštüvu. Všechno a všechny chovám v modlitbü a svüĥuji Pánu, abychom dobĥe poznávali jeho vĵli, dostalo se nám všestranné moudrosti a duchovního pochopení a vedli tak život hodný Pána, Jeho lásky a pĥinášeli plody dobrých skutkĵ (srov. Kol 1,9-10). HLAS od Panny Marie
11
Mám v této chvíli velikou dĵvüru, protože vím, všichni víme, že Slovo pravdy, radostné zvüsti je silou církve, je jejím životem. Evangelium oìišıuje, obnovuje a nese plody, kdekoli mu spoleìenství vüĥících naslouchá, v pravdü pĥijímá Boží milost a žije v lásce. Toto je moje nadüje, toto je moje radost. Když jsem pĥed osmi lety 19. dubna pĥijal petrovský úĥad, mül jsem pevnou jistotu, která mne ustaviìnü provázela, jistotu církve žijící z Božího Slova. V oné chvíli, jak jsem již vícekrát ĥekl, znüla v mém srdci slova: Pane, proì to ode mne žádáš a co ode mne žádáš? Je to velká tíže, kterou na mne kladeš, ale žádáš-li to ode mne, na Tvé slovo spustím sítü v jistotü, že mne vedeš i se všemi mými slabostmi. A po osmi letech mohu ĥíci, že Pán mne opravdu vedl, byl mi nablízku a dennü jsem mohl vnímat Jeho pĥítomnost. Byl to úsek cesty církve obsahující chvíle radosti a svütla, ale také nesnadné momenty. Cítil jsem se jako svatý Petr s apoštoly v loðce na Galilejském jezeĥe. Pán nám daroval mnoho sluneìných dnĵ a jemného vánku, dny bohatých úlovkĵ. Byly také chvíle rozbouĥených vod a protivütru, jak tomu bývá v düjinách církve, kdy se zdá, že Pán spí. Vždy jsem ale vüdül, že v této loðce je Pán a vždycky jsem vüdül, že loðka církve není moje, není naše, nýbrž Jeho. A Pán ji nenechá klesnout ke dnu. Vede ji zajisté prostĥednictvím lidí, které vybral, protože tak tomu chtül. Toto byla a je jistota, kterou nic nemĵže zatemnit. A proto je dnes mé srdce naplnüno vdüìností k Bohu, protože nikdy neodėal církvi ani mnü svoji útüchu, svütlo a lásku. Jsme v Roce víry, který jsem vyhlásil kvĵli posílení naší víry v Boha v kontextu, který ji, jak se zdá, stále více staví do pozadí. Chtül bych všechny vyzvat, abychom obnovili pevnou dĵvüru v Pána, svüĥili se jako düti do rukou Božích v jistotü, že tyto ruce jsou nám oporou a umožėují nám dennü kráìet i uprostĥed námah. Chtül bych, aby se každý cítil milován oním Bohem, který vydal svého Syna za nás a prokázal nám bezmeznou lásku. Chtül bych, aby každý mül radost z toho, že je kĥesıan. Jedna hezká modlitba, která se recituje každý den ráno, ĥíká: „Klaním se ti, mĵj Bože, a miluji tü z celého srdce. Dükuji ti, že jsi mne stvoĥil a uìinil mü kĥesıanem...“ Ano, 12
HLAS od Panny Marie
jsme rádi za dar víry; je to nejcennüjší dar, který nám nikdo nemĵže odejmout! Dükujme dennü Pánu za tento dar modlitbou a dĵsledným kĥesıanským životem. Bĵh nás má rád, ale ìeká, že jej také my budeme milovat.Avšak nejenom Bohu chci nyní podükovat. Papež není pĥi ĥízení Petrovy loðky sám, byı nese odpovüdnost jako první. Já jsem se nikdy necítil sám pĥi nesení radosti i tíže petrovské služby. Pán postavil po mém boku mnoho lidí, kteĥí mi velkodušnü a s láskou k Bohu a církvi pomáhali a byli mi nablízku. Pĥedevším vás, drazí bratĥi kardinálové: vaše rozvážnost, vaše rady, vaše pĥátelství byly pro mne drahocenné; mé spolupracovníky, poìínaje státním sekretáĥem, který mne v tüchto letech vürnü provázel; státní sekretariát a celá ĥímská kurie, jakož i všichni, kdo v rĵzných oblastech slouží Svatému stolci. Je tolik tváĥí, které se neukáží, jsou ve stínu, ale právü svým mlìením, každodenní odevzdaností v duchu víry a pokorou byly mi bezpeìnou a dĵvüryhodnou oporou. Zvláštní zmínka patĥí církvi v Ĥímü, mojí diecézi! Nemohu opomenout bratry v biskupské a knüžské službü, zasvücené osoby a veškerý Boží lid. Na pastoraìních návštüvách, pĥi setkáních, na audiencích a cestách jsem vždycky vnímal velkou pozornost a hluboké sympatie, ale také já jsem mül rád všechny a každého bez rozdílu onou pastoraìní láskou, která je srdcem každého Pastýĥe, zvláštü ĥímského biskupa, nástupce apoštola Petra. Dennü jsem se modlil s otcovským srdcem za každého z vás. Chtül bych, aby mĵj pozdrav a moje podükování dosáhlo ke všem. V Papežovü srdci je celý svüt. Svoji vdüìnost chci vyjádĥit diplomatickému sboru, který reprezentuje velkou rodinu národĵ. Tady myslím také na všechny, kdo se pĥiìiėují o dobrou komunikaci, a dükuji za jejich dĵležitou službu. Na tomto místü chci srdeìnü podükovat také všem lidem na svütü, kteĥí mi v posledních týdnech zaslali dojemné projevy pozornosti, pĥátelství a modlitby. Ano, Papež není nikdy sám. Nyní to znovu zakouším tak mocnü, že se to dotýká srdce. Papež patĥí všem a velice mnoho lidí se mu cítí být nablízku. Je pravdou, že dostávám listy od velikánĵ tohoto svüta – hlav státĵ, náboženských pĥedstavitelĵ, exponentĵ svüta kultury atd. Dostávám však také spoustu dopisĵ od prostých lidí, kteĥí píše jednoduše, od srdce a projevují mi svoje city, které se rodí ze spoleìného bytí s Kristem v církvi. Tito lidé mi nepíšou jako nüjakému knížeti nebo nüjakému velikánovi, kterého neznají. Píší mi jako bratĥi a sestry nebo jako synové a dcery s pocitem velmi srdeìné rodinné vazby. Tady je možné doslova nahmatat, ìím je církev. Není to organizace nebo asociace mající náboženské ìi humanitární cíle, nýbrž živé tülo, spoleìenství bratĥí a sester v Tüle Ježíše Krista, jenž spojuje všechny. Zakoušet církev tímto zpĵsobem a moci se rukama témüĥ dotknout síly její pravdy a její lásky je dĵvod radosti v dobü, kdy mnozí mluví o jejím úpadku. A my dnes vidíme, jak je církev živá. V tüchto posledních müsících jsem pocítil, že mi ubývá sil, a naléhavü jsem žádal Boha v modlitbü, aby mne osvítil Svým svütlem a umožnil mi pĥijmout to nejsprávHLAS od Panny Marie
13
nüjší rozhodnutí nikoli pro moje vlastní dobro, ale pro dobro církve. Uìinil jsem tento krok pĥi plném uvüdomüní si jeho závažnosti a také novosti, avšak s hlubokým pokojem v duši. Milovat církev znamená také mít odvahu ìinit obtížná, bolestná rozhodnutí a pĥitom mít neustále na zĥeteli dobro církve a nikoli nás samotných. Tady mi dovolte, abych se ještü jednou vrátil k 19. dubnu 2005. Závažnost tohoto rozhodnutí spoìívala také v tom, že od onoho data jsem byl neustále a navždy plnü ve službách Pánu. Vždycky totiž ten, kdo pĥijme petrovskou službu, ztratí jakékoli privacy. Patĥí vždy a cele všem, celé církvi. Jeho životu je naprosto odėata soukromá dimenze. Mohl jsem tak zakusit a zakouším právü v tomto okamžiku, že život dostává ten, kdo jej odevzdává. Pĥed chvílí jsem poznamenal, že mnoho lidí, kteĥí milují Pána, mají rádi také Petrova nástupce a mají k nümu citovou vazbu. Papež opravdu má bratry a sestry, syny a dcery na celém svütü, cítí se bezpeìnü v objetí vašeho spoleìenství, protože již nepatĥí sobü samému, patĥí všem a všichni patĥí k nümu. „Stále“ znamená také „navždy“ – neexistuje už tedy žádný návrat do soukromí. Moje rozhodnutí zĥeknout se aktivního výkonu této služby na tom nic nemüní. Žádný návrat k soukromému životu, k cestování, k setkávání, k recepcím, ke konferencím atd. Neopouštím kĥíž, nýbrž zĵstávám s Ukĥižovaným Pánem novým zpĵsobem. Nebudu již nositelem úĥední moci církve, ale zĵstanu ve službü modlitby, takĥíkajíc na dvoĥe svatého Petra. Svatý Benedikt, jehož jméno jako papež nosím, mi v tom bude velkým pĥíkladem. On nám ukázal cestu života, který aı už aktivnü, ìi pasivnü cele patĥí Božímu dílu. Dükuji všem a každému také za respekt a porozumüní, s nímž jste toto tak dĵležité rozhodnutí pĥijali. Já budu nadále provázet putování církve modlitbou a reƀexí s toutéž odevzdaností Pánu a Jeho Nevüstü, jak jsem se o to snažil každý den a chtül bych stále. Prosím vás, abyste na mne pĥed Bohem vzpomínali a zejména se modlili za kardinály, povolané k dĵležitému úkolu, a za nového nástupce apoštola Petra: Pán aı jej provází svütlem a silou svého Ducha. Prosme o mateĥskou pĥímluvu Pannu Marii, Matku Boží a Matku církve, aby provázela každého z nás a celé církevní spoleìenství. Jí se v hluboké dĵvüĥe svüĥujeme. Drazí pĥátelé! Bĵh svoji církev vede a ustaviìnü ji nese rovnüž a zejména v obtížných momentech. Nikdy neztrácejme tuto vizi víry, která je jedinou opravdovou vizí na cestü církve i svüta. V našem srdci, v srdci každého z vás aı je vždy radostná jistota, že Pán je nám po boku, neopouští nás, je nám nablízku a objímá nás svojí láskou.
~Kĥíž u cesty~ DobĜe zorganizovaná doprava vyžaduje, aby bylo na všech kĜižovatkách pĜesnČ oznaþeno, kam která cesta vede. Za starých þasĤ to nebylo tak nutné. Lidé daleko nechodili a doma své cesty znali. Proto stavČli radČji na rozcestí kĜíže. Bylo to znamení 14
HLAS od Panny Marie
morální, jako by to každému chtČlo Ĝíci: „UvČdom si, kĜesĢane, kam jdeš!“ Symbolika je prastará. Už o Herkulovi se v mytologii vypravuje, že si mČl na rozcestí vybrat, chce-li jít po pohodlné cestČ neĜesti, nebo po tvrdé cestČ ctnosti. PodobnČ mluví i evangelium o široké bránČ, která vede do záhuby, a úzké cestČ, která vede do života (Mt 7,13). Podle Kristova pĜíkladu se ta úzká ztotožĖuje s cestou kĜíže. Všecky cesty jsou pro jeho uþedníky tedy nČjak úzké. Knížka Následování Krista obsahuje jednu kapitolu s titulem Královská cesta kĜíže. V ní se upozorĖuje v tomto smyslu: Jdi doprava, jdi doleva, obraĢ se nahoru, obraĢ se dolĤ, všude najdeš kĜíž. Kdo to slyší, spontánnČ si povzdechne: „Co máme tedy my, chudáci, v této situaci dČlat?“ Pro mladé, kteĜí vstupují do života, to nezní lákavČ. A staĜí to suše komentují: „Život je tČžký, však to poznáte sami.“ Proto dávali odjakživa mudrci rady, jak tČch tČžkostí využít k dobrému. Plutarchos napsal knihu O užiteþnosti protivenství, kde se pokouší dokázat, jak odpor posiluje vlastní odvahu a sílu. Moderní autoĜi se spíš specializují na psychologická nauþení, jak dýchat zhluboka a nepĜíjemnosti necítit. A když se stávají nesnesitelnými, staĜí stoici se neštítili eutanasie pĜirovnáním: „Je-li prostor ve svČtnici už tak zakouĜený, že nemĤžeš dýchat, vyjdi z nČho ven!“ Kĥesıanské tajemství kĥíže se ovšem nevysvütlí mudroslovím. Ale pokusme se tentokrát i je pozorovat z hlediska psychologického. Vyjdüme z všeobecné zkušenosti, že ìlovük snadnüji snáší bolesti, když dobĥe ví, proì trpí. Musí z toho mít výhodu pĥedevším sám pro sebe. Nemáme o tom principu nejmenší pochybnosti, když jdeme k dentistovi, aby nám vytrhl zub. I rozdovádüný mladík si odĥekne zábavu s pĥáteli, a dokonce i kus noìního spaní, když si uvüdomí, že má zítra zkoušku na universitü. A co všechno dovedou vytrpüt ti, kdo chtüjí udülat velkou kariéru. Když je to zmáhá, dodávají si odvahy: „Stojí to zato.“ Nadüjí na vüìný HLAS od Panny Marie
15
život v nebi se utüšovali a utüšují i kĥesıanští muìedníci. Naše husitské pĥedky utüšovala hymna Kristus nám za škodu stojí. Podle velikosti a upĥímnosti nadüje se müĥí snášenlivost k velkým nesnázím. Ale nadüje nükdy zklamou, mohou být iluzorní. V dobü reformace se diskutovalo i tom, je-li opravdu ušlechtilé myslit jenom na své budoucí štüstí. Není to skrytý egoismus? Uctívají se proto ti, kdo zapomínali na sebe a obütovali se za pravdu, za ideál, i když sami tím velmi strádali. Ale i proti tomu se dá namítat, že ani to není neomylné ĥešení. Ideál se pĥedstavuje jako abstraktní pravda. êlovük je naopak skuteìný, konkrétní. Proì tedy obütovat skuteìného ìlovüka za nüco, co by mohlo mít jenom knižní existenci a být výrobkem mozkových spekulací? Kolik jich napĥ. vyhlašují politici! Máme všechny jejich programy považovat za vznešené? Dobrá matka se proto neobütuje za formule, ale za své konkrétní dítü, za živou osobu. To jí dává opravdové zadostiuìinüní. Cítí, že tím naplnila smysl svého života. Nemýlí se. Cítí, že se ìlovük stává opravdovým ìlovükem láskou. Zmocní se jí bolest, ona zĵstává jednostrannou, když není ocenüna od toho, koho miluje. Ale i tam vždycky doufá, že se to pĥekoná. Pak jsou oba milující šıastni, i když je to stojí obüti. Mohu to doložit malým pĥíkladem z denního života. Jedna paní se mi svüĥila: „Když jsme se s mužem vzali, nemüli jsme nic než naše ìtyĥi holé ruce. Dovedete si pĥedstavit, co to znamená v dnešním velkomüstü. Ale dali jsme se boje. Brali jsme práce a praciìky, kde se jenom naskytly, a jedli jsme jenom to, co se za pár grošĵ koupilo. Ale Pán Bĵh nám pĥál. Máme už dnes vlastní byt, muž má slušné zamüstnání, máme düti, které studují. Mĵžeme si ještü nüco jiného pĥát? Nükteĥí známí nám závidí. Ale já se pĥesto musím k nüìemu pĥiznat. V tüch prvních tüžkých letech jsem byla šıastnüjší. Zdá se mnü, že jsme se s mužem tehdy müli daleko víc rádi, müli jsme jenom jeden druhého, skoro nic jiného nebylo naše. Dnes už tüch našich vücí je spousta a to nás rozptyluje.“ Co z toho pĥíkladu odvodíme pro duchovní život? Pomür duše k Bohu se v Písmu ìasto pĥirovnává k lásce nevüsty k ženichu. Mystici proto rádi rozjímají o starozákonní knize Píseė písní a vztahují ty verše zamilovaných na sebe v tomto smyslu: Bĵh miluje mne a já miluji jeho. Nevnímali proto tuze ani velká protivenství, která prožívali od vnüjších okolností. Sv. Tereziìku z Lisieux to tak nadchlo, že proto za mlada vstoupila do pĥísného Karmelu. Tam ovšem mohla svou lásku k Bohu plnü prožívat. Ale nenašla tam žádné velké protivenství. Ostatní sestry ji müly rády a z vnüjších potíží jí byla nepĥíjemná jenom zima v nevytopených místnostech. Ale byla šıastná, že mĵže dokázat svou velkou lásku dokonce i takovými malými obüımi. Právü proto se její vlastní životopis s titulem Düjiny duše stal tak oblíbenou duchovní ìetbou v celém katolickém svütü. Z jedné strany jsme si jisti, že u každé naší cesty, aı si vybereme jakoukoli, vždycky stojí kĥíž. Ale nedejme se tím zastrašit. Velkou vütšinou tu pĥevládají jenom kĥížky malé, nepĥíjemnosti všedního života 16
HLAS od Panny Marie
a i ty dávají dost a dost možností, abychom je prožívali s upĥímnou láskou k Bohu, k pravdü a k bližnímu. To pak nám dává záruku, že jsme na správné cestü. Ten, kdo jde neznámou krajinou, je vždycky rád, když ho ujistí, že jde správnou cestou. Sv. Ignác z Loyoly po svém obrácení stále hledal novou cestu, na kterou by se s vervou vydal. Pochopitelnü si nebýval jist, že si zvolil to nejlepší. Ale udülal svou vlastní zkušenost: když se pĥi té nové volbü vyskytly nüjaké neìekané potíže, neustoupil, nevracel se, naopak zaìínal si být jist, že je na správné cestü. Stál u ní kĥíž. Proto je nejlépe se pokĥižovat a jít klidnü dál. Tomáš kardinál Špidlík
~Bĵh je stvoĥil jako muže a ženu~
Jedna východní legenda vypráví, že Bĵh stvoĥil Adama jednou, ale Evu ìtyĥikrát… Na poìátku Bĵh stvoĥil Adama a nic lepšího už ho nenapadlo. Adam byl šıastný uprostĥed zelenü, vody, stromĵ; šıastný, že byl stvoĥen a že se cítil svobodný. Po nükolika müsících však Adama pĥemohl smutek. Cítil se smutný, protože nic z toho, co vidül a dülal, mu nepĥinášelo uspokojení. Bĵh si všiml, že se Adam zmünil a zeptal se ho: „Adame, co tü tak znepokojuje? Chybí ti nüco k úplnému štüstí?“ Adam odpovüdül: „Pane, jestli nežádám pĥíliš, rád bych mül nükoho, s kým bych mohl s radostí sdílet to, co vidím, cítím a miluji.“ Bĵh jej uvedl do spánku, a když se Adam vzbudil, našel vedle sebe tu nejvütší nádheru, jakou kdy vidül. Ale nemohl tomu uvüĥit. Bĵh se ho otázal, zda je spokojený, ale Adam neodpovüdül. Byl ohromený. Žádal sice spoleìnost, ale Bĵh jeho oìekávání pĥedìil. Díval se na ni znovu a znovu, a když se na nüj usmála, poskoìil radostí. Ubühlo šest müsícĵ. Adam byl opüt smutný. „Co se düje, Adame? Jsi zase nešıastný?“ ptal se Hospodin. Adam odpovüdül, že nechce být nevdüìný a žena že je okouzlující, ale byl by radüji, kdyby si ji Bĵh vzal. Ĥekl: „Ona je krásná, pĵvabná, okouzlující, jenže mü pĥipravila o svobodu. Už nemĵžu jít, kam se mi zachce, neustále mi odporuje, vyžaduje, abych se po pĥíchodu domĵ umyl, dlouho se pĥipravuje, když s ní chci jít na procházku, budí mü v nevhodnou hodinu, chce lásku, když nemám chuı, a když chci já, tak nechce ona. Bezdĵvodnü pláìe, zlobí se a je tvrdohlavá!“ „Znamená to tedy, že už se ti nelíbí,“ ĥekl Bĵh. „Pane, líbí se mi, ale nestojí mi za to s ní žít. Odveð si ji. Chci zpátky svoji svobodu.“ Bĵh si ženu odvedl a za dva müsíce byl Adam opüt smutný a Bohu pĥiznal: „Neber si to jako nevdük, jde totiž o Evu. Požádal jsem tü, abys ji odvedl, ale stýská se mi po ní. Jsem svobodný, zdá se mi však, že všude slyším její hlas, vidím její úsmüv, cítím její pohlazení. Myslím, že nemá cenu být svobodný, když ji nemám po boku.“ A Bĵh mu Evu vrátil. Uplynuly dva roky a Adam se potĥetí rozìílil a požádal Stvoĥitele, aby si Evu odvedl. A Bĵh si ji vzal zpátky. Adama však brzy zachvátilo hluboké zoufalství. Bĵh mu tedy slíbil, že mu Evu vrátí, ale požadoval: „Adame, ukonìíme tuto dütskou HLAS od Panny Marie
17
hru. Buð pĥijmeš Evu s jejími nedostatky, neboı i ona musela vydržet mnoho tvých vrtochĵ, nebo zĵstaneš sám v ráji s opicemi a orangutány. Dobĥe si to rozmysli, když ji odvedu, už ji nikdy nevrátím!“ Adam se poškrábal na hlavü, vyžádal si ìas na rozmyšlenou a odebral se do jeskynü. „Žít s ní je peklo, ale zároveė prožívám pĥíjemné okamžiky. Žít bez ní je také peklo, a bez pĥíjemných okamžikĵ. Je lepší žít s ní než bez ní.“ A zĵstal se ženou. Vzniklo tak nerozluìné manželství.
-
18
Na pozadí humorného pĥíbühu se mĵžu sám ptát, co znamená soužití s jinými osobami… Možná rychle ztrácím trpülivost, když vidím nedostatky tüch, s nimiž žiji… Pĥedtím, než uìiním nüjaké rozhodnutí, mohl bych se zamyslet nad dĵsledky… José Carlos Bermejo
HLAS od Panny Marie
~Zadáno pro düti~
HLAS od Panny Marie
19
Rok víry Letošní rok prožíváme Rok víry. „Co je to víra?“ nükdo by se tĥeba ptal. Víra je velkým darem Božím, který nám Bĵh vünoval, a lidským úkonem, jenž k nohám Ježíše složím. Víra je úkonem, kterým se svüĥujeme Stvoĥiteli, jenž je naším Otcem a má nás tolik rád. Bĵh se nám ukázal v Ježíši, spatĥujeme ho v každém bližním, v lásce nejvyšší. Bĵh zjevil svou nekoneìnou lásku lidstvu. Ježíš na kĥíži, Syn Boží uìinüný ìlovükem, ukazuje nám, kam až láska jeho dospívá, až úplnému obütování na kĥíži ruce rozpíná. Víra je jediný klíì, který otvírá tajemství Ježíše a Matky sedmibolestné, ta pod kĥížem stojí a velmi trpí, je naší matkou, volá nás stále blíž. Pane, nedopusı, aby byl pošlapán tvĵj svatý kĥíž! Tajemná smrt a zmrtvýchvstání Krista, Bĵh sestupuje k nám níž a níž s láskou, která je tváĥi v tváĥ tak jistá. Mít víru znamená setkat se s ním, znamená uvüĥit, že Ježíš Kristus je Pán, který za nás byl obütován. Víra je velký Boží dar a svobodný úkon ìlovüka, který nám nabízí Bĵh a otvírá cestu k životu, který nemá konce, zĵstává jen láska veliká. Jarmila Urbánková Hlas od Panny Marie, farní obìasník Vydává Ĥímskokatolická farnost Žarošice Žarošice 51, 696 34 www.zarosice.estranky.cz Bankovní spojení: Poštovní spoĥitelna – ì. ú. 181645720/0300 Uzávürka pĥíštího ìísla 2. ìervna 2013. 20
HLAS od Panny Marie
