Román na pokračování
Řešení hádanky z minulého čísla
Niky Goodová Kniha mého světa 24
měsíčník pro kulturu, politiku, vědu, vzdělání a sport ročník IV. číslo 4 – prosinec 2011 cena 0,- Kč (0,- €)
Jaká budou další tři písmena v této řadě?
Báseň opakovali stále dokola, dokud klukům nedošly kopretiny. Potom si všichni lehli do trávy mezi kopretiny, na kterých se v měsíčním svitu třpytila čerstvě spadlá rosa. Zvláštní ale bylo, že když si lehli, nebyli vůbec mokří. Naopak je tráva spolu s jemným vánkem hřála. Jak tam tak leželi v teplé skoro již podzimní noci a pozorovali hvězdy, jejich pozornost přitahovala zejména planeta lásky – Venuše. Nevěděli, co je čeká dál, protože právě v tomhle okamžiku zazvonil školní zvonek. Tak tam v té květinové vůni leželi tak dlouho, až jim začali padat oční víčka a všichni usnuli. Probudili se všichni ve stejný okamžik až pár minut před půlnocí. Vůbec neměli pojem o tom, co tam dělají. Bylo jim jen neskutečně krásně. Potom si sedli do květin tak, aby viděli na hladinu rybníka. A pak se to stalo! Přesně o půlnoci se měsíc na vodní hladině začal třpytit mnohem víc, což mělo za následek, že je všechny oslnilo modré světlo. Všichni na to koukali jako uhranutí. Vůbec se nemohli pohnout a jenom čekali, co bude dál. Přímo z prostředka vodní hladiny se vynořila postava dívky asi tak v jejich věku.
A B B C D Ch Ch J Pokud půjdete na stránky www.gch.cz, najdete tam i seznam učitelů. Pokud seřadíte učitele podle abecedy, tak dostáváte Anderlová Růžena, Bárta Martin, Bártová Lenka, Caltová Danuše, Dostálková Lucie, Chalupa Petr, Chalupová Marcela , Jakeš Michal. A potom následují Janoušková Jaroslava, Jirsová Eva a Jobová Marie. Správná odpověď je tedy J, J a J. Fidorku nevyhrává tentokrát nikdo. Hádanka na tento měsíc Na Gymnáziu Chotěboř studuje 370 studentů. Kdyby se všichni sešli na Silvestra (třeba v hale) a každý si s každým přiťukl právě jednou dětským šampaňským, kolik by se ozvalo celkem cinknutí? Vaše odpovědi posílejte do půlnoci dne 25.1.2012 na adresu
[email protected], správné odpovědi budou slosovány a vítěz obdrží tradiční Fidorku.
Pokračování příště
Školní časopis Gymnázia Chotěboř; odpovědný redaktor Mgr. Roman Kubát, náklad 144 výtisků; šéfredaktorka: Tereza Rasochová; redaktoři: N. Dobrá, M. Man, J. Pikla; L. Venc, J. Losenický, A. Fialová, V. Rasocha, L. Stará, Š. Pavlásková; internetové stránky: http://rm-noviny.wz.cz
12
a Santa Clause. Kromě těchto perliček se ovšem můžete samozřejmě těšit i na mnoho dalších, nevánočně laděných článků připravených zpestřit nejednu příliš dlouhou vyučovací hodinu.
Milé čtenářky, milí čtenáři, božské vůně linoucí se z kuchyně, kapr otírající se nám při večerní koupeli přátelsky o nohu, vkusně nazdobená raketa na náměstí (rozuměj, chotěbořský vánoční stromeček), skelné výrazy v očích kolemjdoucích a nestárnoucí reklamní slogan dunící z televizí i rádií – Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady... to vše znamená jediné svátky klidu a míru nedbají světové krize, nedbají ani našich osobních krizí a jsou opět tady. Se svátky míří pak do tříd také Vánoční speciál RM novin napěchovaný opět inspirativním čtivem, zábavou i poučením.
Ještě než se však vy pustíte do čtení a já do chvalozpěvů mamčina bramborového salátu a vanilkových rohlíčků, jejichž nadměrnou konzumaci si budu zase do března vyčítat, dovolte mi, abych Vaši svátečně naladěnou mysl zatížila krátkou úvahou, ke které mě inspirovaly dvě spolu zdánlivě nesouvisející události – má krátká debata s psychologem Lubošem Novotným a nečekaná smrt Václava Havla. Luboš Novotný je renomovaný psycholog, grafolog a publicista, který mimo jiné veřejně přednáší na různá témata týkající se lidské psychiky – od grafologie po demagogii reklamy. Pan Novotný je dle svých vlastních slov jedním z těch, kterým za minulého režimu nebylo umožněno studovat. Dokonce se prý aktivně angažoval v protikomunistickém odboji. A já se ptám: jak je možné, že si takový člověk myslí, že dřív se žilo lépe, že všichni byli spokojenější? Jak může mladým lidem tvrdit, že za totality k sobě byli lidé upřímnější? Že v obchodech bylo možná méně zboží, ale morální hodnoty před rokem 89 vyšší?
Jste-li na tom s nákupem dárků podobně jako naši redaktoři, máte jistě plné ruce práce, přesto Vám však doporučuji vyšetřit si v předvánočním shonu pár minut a do vánočního čísla RM se alespoň na chvíli začíst. K nalezení je v něm tentokrát hned několik článků, rozhovorů a komentářů věnujících se z různých úhlů vánoční tematice. Studentů našeho ústavu jsme se ptali na jejich vztah k Ježíškovi i na tolik (ne)oblíbené obálky pod stromečkem, Lída Stará optimisticky zauvažovala nad posláním Vánoc, Anička Fialová popsala výstižně silvestrovské veselí, Vlasta Rasocha stručně zpracoval poněkud netradičně problematiku rybích kostí, Lukáš Venc přidal své tipy na dárky a z pera Šárky Pavláskové vzešlo výstižné srovnání Ježíška
Boj se „zlem“ je v okamžiku, kdy není konkrétní nepřítel jasně vymezen, možná obtížnější. Mnoho lidí, kteří po revoluci
1
neuspěli tak, jak doufali, si teď navíc připadá jaksi ošizeno a má doslova a do písmene rudo před očima. Já osobně však jen pár dní poté, co navždy odešel člověk, který ze všech nejvíce symbolizoval boj za svobodu a demokracii, zkrátka nemůžu takové soudy, jaké vycházely z úst pana Novotného, neodsoudit. Ve státě, kde může občan ovlivnit politické dění, ve státě, kde může studovat každý, kdo na to má mozek, ve státě, ze kterého může člověk cestovat, kam se mu zamane, se prostě musí žít lépe než v zemi, jejímž denním chlebem je všeobjímající lež. Jinak už nevím.
a sebevraždy spolu s „neúmyslnými“ zabitími se jen hrnou, ale co je hrnek vody v poušti?
„Šťastný nový rok 2012“
Dobrá, vím, že tohle už znělo trochu ošklivě. Najdu tedy něco, co vás sice nepotěší, ale nebude to tak hrubé až sprosté. Tak například mnoho lidí se domnívá, že nestíhá nakupovat dárky, protože jich musí sehnat příliš mnoho. Přestaňme teď na chvíli brát v potaz tetičky, dědečky, kamarády a jinou havěť (už zas, co?). Sečtěte počet svých sourozenců s rodiči. Kolik vám vychází? Mně sedmička – nestěžujte si.
Rok se s rokem sešel a nás opět čeká konec roku a s ním spojené bujaré oslavy. Silvestr. Svátek, který milovníky všemožných párty dokáže příjemně rozechvět, jiné, kteří pro změnu nemají rádi „povinné“ oslavy, zase docela znechutit. A Nový rok. Den, kdy se léčí všelijaké újmy z předcházející noci a kdy musíme vymyslet to nejzapeklitější předsevzetí, které se samozřejmě nedá dodržet. Kdybych měla popsat Silvestr průměrného Čecha, mluvila bych asi o přípravě jednohubek a chlebíčků, které, mezi námi, stejně nikdo nejí, o televizním vysílání, ve kterém si po celý den jenom přiťukávají „šampáněm“, a samozřejmě o divoké párty s ohňostrojem končící velmi pozdě v noci nebo brzy ráno. O půlnoci mu možná přijde pár sms typu: Přeji vše pozitivní (kromě HIV) do nového roku. A poté už zcela unavený padá "přežráním" buď do postele nebo někam jinam. Ráno se všichni probudíme ať už s menší nebo větší kocovinou a přemýšlíme, jaký bude právě začínající rok. První den nového roku si můžeme zpříjemnit dojídáním zbytků jídla od Vánoc, návštěvami příbuzných a hádáním se s nimi o dodržování předsevzetí. Já osobně bych tedy ráda poznala někoho, kdo už nějaké to předsevzetí dodržel, ale na druhou stranu proč si nějaké nevymyslet, když už je taková vhodná příležitost? Večer se ještě koukneme na nějaký ten celovečerní film a už se psychicky připravujeme na pozítří, kdy opět jdeme do školy. Za sebe i za celou redakci RM novin vám do nového roku přeji nejen zdraví, štěstí a dobré známky ve škole, ale i brzké uzdravení ze Silvestra a také abyste si to vaše předsevzetí konečně splnili. P.S.: Můj favorit na mé novoroční předsevzetí, které bych tentokrát už mohla dodržet: Nezačnu kouřit.
Další takový problém. Část naší domácnosti si každoročně naříká, že určitě nestihneme napéct cukroví, že se furt musí louskat ty zatracený ořechy, že člověku už všecko to pečení leze krkem, atd. Je možné, že některý z vážených čtenářů patří do takové šťastné rodiny, která má doma dokonalý pořádek a poslední perníček dozdobí 1. prosince. Já se pak můžu jen zoufale ptát: jak to, zatraceně?
Šťastné a Veselé přeje Tereza Rasochová a redakce RM novin
Vánoční zamyšlení Budíme se vprostřed noci z hrůzných snů… Ale obavy nás pronásledují i ve dne. Před očima se nám míhá červená a zelená. Peníze se ztrácejí z rukou, jako bychom blouznili, a stoupáme do ohavné břečky, zatímco se dobýváme do svého zmrzlého domu - stěny jsou holé a bílé, podlaha i police zejí prázdnotou. Usedáme na židli a upadáme do transu. Ramena se chvějí, jenže nesmí spadnout ani kapka ze slzných kanálků našich očí. Máme hrůzu z toho mrazivého Revizora, který sebemenší takovou stopu na hororové bělobě svého panství smete.
Jinou každoroční můrou je VVÚ neboli Velký vánoční úklid, který se také objevil v mém povzbudivém snu. Vím dobře, že skoro nikdo nemá z domova takový chlívek jako my, ale upřímně – neleze vám to taky krkem? Věčné připomínání, že Vánoce už jsou tady, jednomu začne brzo brnkat na nervy, pokud jsou jeho dveře zabarikádované oblečením, papíry a haldou nezabalených dárků. A přestaňte taky neustále dorážet s utíráním prachu a výzdobou.
Předpokládám, že znáte ty příjemné půlnoční sny. Tenhle je pro změnu s vánoční tematikou. Vy máte taky nejasný pocit, že vánoční doba už není tím pravým ořechovým, že? Ti optimističtější (tak moment – máme nějaké zástupce?) samozřejmě jako vždycky najdou něco pozitivního, hlavně nás pesimisty přesvědčují, že příští rok to bude lepší. Nakonec opravdu ještě není tak zle, máme sice pár vražd
Prostě Vánoce (oči v sloup + neupřímně sladký výraz v obličeji + křečovité zatínání pěstí + vražda + sebevražda). Tak šťastné a veselé! Ludmila Stará, tercie
Vážení čtenáři, Vánoce již klepou na dveře a někteří z vás jisto jistě ještě stále nemají
DÁRKY pro své nejbližší… a tak vám trochu poradím. Pokud hledáte něco pro tatínky, doporučuji (samozřejmě po poradě s matkou) vybrat a koupit láhev nějaké dražší kořalky. Pokud se vám to ale zdá „divný“, můžete koupit prakticky jakoukoliv ulítlou věc.... Pro maminky nějaký šperk nebo lehký parfém, popřípadě, jak jsem to udělal já, perníkové srdce nebo jinou laskominu vyjadřující, co k matce cítíte. Pro mladšího sourozence si můžete vymyslet, pokud to není rozmazlenej hajzlík, jakoukoliv kravinku, která ho zabaví. Byť jen na 5 minut. Co se týče třídních učitelů, pro učitelky bych doporučoval nějaké to dobré víno a pro pány učitele něco ostřejšího. Ale pozor, ne každý učitel to může pojmout vesele, takže pokud si nejste jisti, dejte jim něco souvisejícího s předmětem, který vyučují. Tím nic nezkazíte. A pokud máte nějakého toho kamaráda, kterému byste chtěli dát dárek, dejte mu jen nějakou drobnost. Klíčenku nebo puclíky. Přeji hezké Vánoce a ať se vaše dárky všem líbí. Lukáš Venc, 1. A
Vánoce potřísněné krví Dávno pryč jsou časy, kdy jsem se při vánoční večeři naivně ptal rodičů, kam se schoval náš kapr. Dávno pryč jsou časy, kdy jsem si myslel, že se maso vyrábí v továrně. Dávno jsou pryč časy, kdy jsem měl klidný spánek. Nechápejte mě špatně – vegetarián nejsem, ale dobře vím, že se kapři dokáží bránit, a to velice zdatně. Lidé by si měli uvědomit, že vzpříčené kapří kosti v krku nejsou pouhou náhodou. Na všechny čtenáře proto důrazně apeluji: NEZABÍJEJTE KAPRA, POKUD SE SAMI NECHCETE NECHAT ZABÍT! Vlastimil Rasocha, kvarta
Anna Fialová, 1. A
2
11
Sbor při Gymnáziu Chotěboř a jeho sbormistr se představují Rozhovor sám se sebou je vážně super. Můžete si vymyslet otázky a pak si na ně odpovídat. Vlastně si to „ušijete na (M)míru“. Představme si tedy reportéra (RM) a sbormistra (JP) ve vážném rozhovoru: RM: Jak vůbec vznikla myšlenka, že založíš sbor, když je tu tolik činných pěveckých spolků? JP: Ano, v Chotěboři funguje Doubravan, Kvítek, Motýlek, ale žádný sbor, který by sdružoval gymnazisty a přispíval tak k rozvoji dlouholeté české tradice gymnaziálních sborů. No a na druhé straně to byl popud od jednoho pardubického sbormistra, když jsem se po rozhovoru s ním dozvěděl, že on měl v 16 už tři sbory. Takhle nějak to tedy začalo. RM: Kolik vás je, co máte v repertoáru a co plánujete za akce? JP: Mám pod sebou celkem 15 dívek a slečen nejrůznějšího věku – od primy až po septimu. Zatím jen začínáme a připravujeme se hlavně na vánoční vystoupení ve vestibulu školy, takže zpíváme pár vánočních koled, písniček, skladeb… RM: Mohl bys nám říct i něco o sobě? JP: Hudba mě oslovila… no, snad už před narozením. Odmalička se pohybuju v hudebním prostředí a hlavně ve sborovém, takže ke sborům obecně mám velmi dobrý vztah. Kromě toho už 6 let studuji na naší výborné škole, a hodně roků také navštěvuji místní ZUŠ, kde se věnuji hře na violu, na klavír a skladbě. Dál tedy ještě diriguju, hraju na varhany atd.
Pro příznivce zimních sportů Jak tak koukám z okna, řekl bych, že lyžovat asi v nejbližší době nepůjdu. Jak jste asi všichni postřehli, je prosinec a na horách sněží, ale tady na Vysočině se asi pořádné sněhové nadílky nedočkáme. Ale pokud nám bude štěstěna nakloněna, otevře se lyžařský „areál“ na sv. Anně. Měl se zde prý dokonce pořádat světový šampionát ve skoku na lyžích, ale bohužel pro chotěbořské fanoušky tohoto sportu se zde konat nebude. Velký skokánek na motokrosové dráze splňoval všechna kritéria, ale objevily se jiné problémy. Tak snad někdy jindy. Jisté je jedině to, že letošní šampionát se konal jinde, a to v Harrachově, který všechna kritéria splňuje na výbornou. Ani jiné světové šampionáty se zde nejspíše konat nebudou. A tak černá sjezdovka na sv. Anně opět nebude v hledáčku profesionálních lyžařů, jejich trenérů ani sportovních novinářů. Ale i tak se sem se svými lyžemi a „sněžnými prkny“ můžete vypravit. Ale doporučil bych vám to, až pořádně zasněží. Sice ten kopeček sjíždět můžete, ale zatím jen na kole, ovšem odvážlivci mohou zkusit koloběžku. Mezi nevýhodami této sjezdovky se najdu i výhody. Jedna z nich je ta, že nepřizpůsobiví občané z maringotky se před pár lety odstěhovali, tudíž se nám už pod lyže nepřiplete žádná jejich kočka. Milé je i to, že občerstvení na sv. Anně disponuje snad všemi druhy rumu od tradičního tuzemáčka až po Captain Morgan. Další výhodou může být plánované oplocení celého areálu, aby se nemohlo stát, tak jako v minulých letech, že přes hlavní černou sjezdovku táhla stáda losů ze Železných hor do lesů okolo Malé a Velké Losenice. Na zamrznutí zimního stadionu Břevnická přehrada je ještě moc teplo,a tak si hokejisté, krasobruslaři, rychlobruslaři, carlingisté a všichni rekreační bruslaři musejí počkat, až teploty klesnou pod bod mrazu. V těchto dnech si na své nepřijdou ani běžci na lyžích, kromě běžců na kolečkových běžkách. Doufejme tedy, že napadá tolik sněhu a bude taková zima, že si na své přijdou všichni příznivci zimních sportů. Jan Losenický, 1. A
Florbal
RM: Jak to bude se sborem po Vánocích? JP: Uvidíme, jak nám to půjde, ale doufám, že budeme schopni utvořit nějaký poslouchatelný program. Mám už rozjednáno pár příležitostí, ale to Vám zatím zatajím, abyste se mohli těšit na jarní novinky. RM: Něco, co bys chtěl vzkázat našim čtenářům? JP: Ano, chtěl bych jen říct, že klasická hudba (chcete-li vážná) není jen zkostnatělou záležitostí našich babiček a prababiček. Taková hudba se dá dělat příjemně, živě a dynamicky. Potom uvidíte, že Vás osloví a bude Vás bavit. No a závěrem – nejsme uzavřená komunita a vítáme mezi sebou každého, kdo má zájem o sborový zpěv a rád poznává nové kamarády. Na svoje otázky si odpověděl Jakub Pikla, sexta
Šťastný nový rok 2012 10 Rok se s rokem sešel a nás opět čeká konec roku a s ním spojené bujaré
Dne 15. 12. se na naší škole uskutečnil turnaj středních škol ve florbale. Nebudu se zde zdržovat výpisem všech zúčastněných škol a ani Vás nebudu dlouho napínat a rovnou prozradím, že náš tým zvládl i velice vyhrocený zápas s našimi rivaly z „Chepíku“ a skončil nakonec na 1. místě. Blahopřejeme! Jan Losenický, 1. A
Futsalový turnaj Možná jste si všimli (a možná také ne), že se v naší školní hale konal minulý týden futsalový turnaj základních škol organizovaný Středním učilištěm CHEPOS. Tohoto turnaje jsme se přirozeně pod profesionálním vedením zúčastnili i my. Do školy jsme všichni přirozeně přišli o hodinu dřív, abychom si mohli napsat všechny propasené písemky a ukázat učitelům naše pečlivě vypracované úkoly. Naštěstí jsme vše stihli a do haly jsme se dostavili (až na několik výjimek) včas. Po podnětném proslovu pana Zapalače, ve kterém nám dosti nevybíravě naznačil, že každý, kdo bude proti jeho verdiktu protestovat, dostane přes hubu, jsme se s nadšením vrhli do prvního zápasu. Díky bojovným výkonům našich hráčů a veliké podpory publika se nám nakonec podařilo získat první místo a hlavně putovní pohár, který letos naštěstí pan Zapalač nezapomněl jako minulý rok. Vlastimil Rasocha, kvarta
3
Romča Rybáček, septima 1) Bylo to právě v mých šesti letech, kdy mi to řekl můj mladší bratr a bylo to pro mě hrozně těžký. Dodneška jsem se s tím vlastně nevypořádal. 2) No tak obálky s penězi samozřejmě ne, já na ty prachy prostě nejsem. Podle mě je to taková snobárna, já mám radši obyčejný dárky.
Kristýnka Krulíková, kvarta 1) Dozvěděla jsem se to asi v devíti a byla jsem hlavně ráda, že už nemusím psát dopisy Ježíškovi a že to, co chci, můžu normálně říct rodičům. 2) Asi radši peníze, protože si za ně pak můžu koupit, co sama chci.
ptala se Tereza Rasochová, septima; fotografie - Kristýnka, Andrejka, Honza a Romča
4
9
Vánoční anketa RM novin 1) Jak jsi se dozvěděl/a, že Ježíšek neexistuje a jak jsi se s tím psychicky vypořádal/a?
Tajný výzkum v Chotěboři Prodírám se křovím podél oploceného areálu Chotěbořských strojíren. Ne že bych zrovna tuto činnost vyhledával, ale co může člověk dělat, když se můj paličatý pes rozhodne, že tu myšku prostě uloví. Nechytil ji, jako obvykle. Ale co to sakra je támhle za plotem? Jakýsi kovový kruh o několika vrstvách. Raději jsem si to vyfotil. To je snad létající talíř nebo co?
2) Nacházíš pod stromečkem raději obálky s penězi nebo překvapení v podobě dárků?
Honza Juránek, kvarta 1) Počkej… on jako Ježíšek fakt neexistuje?! To mi musíš nějak objasnit! Jak se s tím mám teď těsně před Vánocemi vyrovnat, že Ježíšek neexistuje? 2) Já dostávám rád jakékoli dárky v podobě peněz. Třeba i formou překvapení.
To je přece hloupost, mimozemšťané neexistují, rozhodně ne v Chotěboři. Možná tak v Americe v legendární oblasti 51, o tom už jsem něco zaslechl. Po příchodu z procházky domů mi to „UFO“ stále vrtalo hlavou. A tak jsem vzal do ruky telefon a vytočil číslo ředitele Chotěbořských strojíren. Po krátkém telefonátu, který mi později připadal více než trapný, jsem si dohodl s panem inženýrem osobní schůzku. Na první pohled příjemný člověk. „Dobrý den, promiňte, že vás obtěžuji. Vrtá mi však hlavou, k čemu slouží jedna z věcí ve vašem venkovním skladu. Je to takový veliký ocelový talíř, který je opřený…“ „Nevím, o čem to mluvíte! A vůbec, kde jste to vlastně viděl?“ „Šel jsem podél plotu a tam to bylo opřené.“ „Ale tam se přece nedá projít.“ „No ale já tam byl…“ „Promiňte prosím, ale já teď na vás nemám čas, počkejte na chodbě a já tam za vámi pošlu člověka, který s vámi tu věc vyřeší.“ To jsou mi teda věci, domluvím si s ním schůzku a najednou nemá čas. No co naplat. Ujímá se mě člověk očividně z výroby a dost otravně se ptá, co že teda chci vědět. Po složitém vysvětlování a vyjadřování, který předmět mám na mysli se poněkud zarazil. Začal vysvětlovat cosi o výsadní pozici na trhu, výrobním tajemství a slibu mlčenlivosti, který museli všichni podepsat. V podstatě by to šlo shrnout do věty: „A co je ti do toho?!“ Nenápadně mi naznačil že, nemá cenu se pídit po věcech, do kterých člověk nevidí a nic mu po nich není. Prý už tu byl jeden takový člověk, který chtěl psát o podobných věcech ve svém článku. Prý o firmě lhal a očernil tak její jméno, článek proto nevyšel a nejmenovaný přišel o vysoké místo v podniku. Od té doby ho už nikdo nikdy neviděl.
Andrejka Phamová, septima 1) Já jsem se vlastně ani nikdy nedozvěděla, že existuje, takže s jeho neexistencí jsem se nijak vypořádávat nemusela. 2) Pod stromečkem… asi radši to překvapení.
Byl jsem se podívat na ono místo k plotu hned další den, ale disk už tam nebyl… Michal Man, 3. A
8
5
Ani mráz nás nezastaví
VÁNOČNÍ TENIS
Máme tu Vánoce a s nimi samozřejmě každoroční vánoční trhy. Ani Chotěboři se dřevěné, plastové a kovové stánky plné svátečního punče nevyhnuly. Lidé se míjejí na náměstí a takovou příležitost si nenechá ujít ani naše chotěbořská pobočka Amnesty International.
Jelikož tenisté se již houfně ukládají k zimnímu spánku, aby na příští sezónu načerpali potřebných sil do dalších zápasů, nemají RM čtenářům lačným horkých novinek tentokrát příliš co nabídnout. Před uzávěrkou bylo zkrátka dle našich informací vše při starém. Upřesnění by si však jistě zasloužil jistý fakt, jehož objasnění se v průběhu posledních týdnů žádostivě dožadoval nejeden z Vás. V minulém čísle jsme uvedli, že F.T.(sp) sdílí momentálně kurty s A.S.(te). F.T. skutečně chvíli hrál s Anastázií Skočdopolovou, která se přistěhovala z Humpolce a dočasně navštěvovala naše Gymnázium, konkrétně pak třídu tercii. Poté, co byla však Anastázie hospitalizována v brodském ústavu pro duševně choré (na vině byl podle některých našich zdrojů prý maturitní ples, kam se mladičká dívka vetřela, a kde ztratila veškeré iluze o profesorském sboru), však F.T. spolupráci s ní ukončil a vrátil se zpět k A.S.(ki), se kterou mu to podle jeho vlastních slov „vždycky dobře klapalo“. Inu, ať to klape i nadále!
Ve stánku strategicky umístěném blízko kašny jsme se v pátek 2. prosince a v pátek 16. prosince střídali po jedné nebo po dvou hodinách a energicky zastavovali všechny kolemjdoucí. Nejprve jsme byli všichni rádi, že letos není náměstí zasypané sněhem. Změnili jsme však názor, když jsme mrzli na chladném a silném větru. Nějaký ten sníh na postavení iglú by se celkem hodil. Ani nepřízeň počasí a zmrzlé palce u nohou nás však neodradili od toho, abychom hájili lidská práva. Na podporu kampaně Tři minuty stačí jsme získali více než 200 podpisů. Všechny podepsané petice co nejdříve pošleme na jednotlivé ambasády. I výrobky s logem Amnesty International šli na dračku. Pomyslnou soutěž o nejprodávanější výrobek vyhrál semínkový papír s básní od Ivana Martina Magora Jirouse.
Krátce ze sborovny
Ježíšek versus Santa Klaus
Mgr. Lorenc dementuje zprávy, že opouští naši školu a vyráží na turné se skupinou Nazareth.
Když se řeknou Vánoce, tak si každý vybaví ozdobený stromeček, betlém a kouzelný zvuk zvonečku, který oznamuje příchod Ježíška. Dnes je tomu jinak, Dušičky se přeměnily v Hallowen a s blížícím se Štědrým dnem se pomalu chystá Santa Klaus, aby nám vyklepal naše vytoužené dárečky ze svého pytle do ponožek zavěšených na krbech.
Pravda ovšem je, že při koncertu skupiny Nazareth, který se konal 7. prosince v Havlíčkově Brodě v KD Ostrov, hrál Mgr. Lorenc jako host v předkapele Angels of Mercy.
Až do začátku 90. let minulého století to měl Ježíšek u nás jisté. Komunisté se sice v 50. letech snažili nahradit ho dědou Mrázem, který dětem nosil dárky pod sovětskou jolku, ale nakonec to vzdali. Když budeme zkoumat kořeny Santa Klause, musíme se vydat do minulosti. Podkladem byla postava biskupa Mikuláše z Myry, byl velmi štědrý k chudým dětem a často jim dělal radost dárky, které házel do jejich oken. Do USA se dostal v 17. století jako Sinterklaase. Američané mu sebrali podobu biskupa a upravily mu jméno na Santa Klause.
Libor Lorenc
Pokud byste i vy měli zájem o některé výrobky AI (např. semínkový papír, tašku, tričko, zápisník nebo pohlednice) kontaktuje Anežku Phamovou ze septimy nebo napište přímo do redakce RM novin.
Určitě také všichni vědí, že Santa Klaus je totéž jako náš svatý Mikuláš, který chodí s čertem a andělem 5. prosince. Tak proč ho tu mít dvakrát a ještě za jeden měsíc, je přece jasné, že změna jména mu nepomůže. Také musíme dát možnost někomu jinému, aby nás mohl obdarovat, a na to se bezvadně hodí náš Ježíšek. A teď se můžeme jen modlit, aby k nám 24. prosince přišlo malé rozkošné miminko a ne návštěva z Ameriky.
Více informací o kampani Tři minuty stačí najdete na http://www.amnesty.cz.
Tereza Rasochová, septima
Nikol Dobrá, septima
INDIE OČIMA ALŽBĚTY NOVÁKOVÉ – OD 20. PROSINCE VE VELKÝCH VOČÍCH Ve Velkých Vočích je od 20. prosince možno vidět výstavu celkem osmnácti fotografií, které pořídila během svého pobytu v Indii Alžběta Nováková. Výstava je prodejní.
Dan McCafferty, zpěvák skupiny Nazareth Šárka Pavlásková, 1. A
fotografie – Radek Dočekal (xichty.cz)
6
7
