Mezinárodní trestní právo Jan Kochan, 21. 4. 2015
Cesta ke zřízení Mezinárodního trestního soudu (MTS)
• 1919 Versailleská mírová smlouva – měl být zřízen mez. soudní tribunál pro bývalého císaře Viléma II. (z pol. důvodů nebylo realizováno, císař získal azyl v Nizozemsku) • 1924-1938 několik návrhů na mezinárodní trestní soud vypracovaný nevládními subjekty (např. International Association of Penal Law, International Law Association nebo Meziparlamentní unie), ale žádný z nich se nerealizoval. • 1937 Úmluva o předcházení a potlačování terorismu (viz http://www.wdl.org/en/item/11579/) podepsaná v Ženevě – k ní dodatková úmluva o zřízení mezinárodního trestního soudu, který by soudil pachatele teroristických činů. Tyto úmluvy ale nikdy nevstoupily v platnost (nezískaly potřebný počet ratifikací). Podnětem k vypracování návrhu této smlouvy Francií se stal atentát chorvatských a makedonských teroristů na jugoslávského krále Alexandra I. Karadjordjevice a francouzského ministra zahraničí Louise Barthoua v Marseille v roce 1934
Versailleská mírová smlouva: Část VII. - Ustanovení trestní. Článek 227 Mocnosti spojené a sdružené vznášejí veřejnou žalobu na Viléma II. Hohenzollernského, bývalého císaře německého, pro nejhrubší porušení zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv. Ustaví se zvláštní soud, aby soudil obžalovaného, zajišťuje mu zásadní záruky práva hájiti se. Bude se skládati z pěti soudců jmenovaných po jednom těmito pěti mocnostmi: Spojenými státy americkými, Velkou Britanií, Francií, Italií a Japonskem. Soud bude souditi podle důvodů vyplývajících z nejvyšších zásad mezinárodní politiky, se snahou zajistiti úctu k povinnostem slavnostně převzatým, k mezinárodním závazkům i k mezinárodní mravnosti. Bude mu příslušeti, aby určil trest, jaký uzná za vhodný. Mocnosti spojené a sdružené se obrátí k vládě nizozemské s žádostí, aby vydala bývalého císaře do jejich rukou na soud. Článek 228 Vláda německá přiznává mocnostem spojeným a sdruženým právo, aby postavily před své vojenské soudy osoby obžalované z činů příčících se zákonům a zvykům válečným. Osobám uznaným vinnými budou vyměřeny tresty zákonem stanovené. Tohoto ustanovení bude použito bez ohledu na jakékoli řízení neb stíhání před soudy Německa neb jeho spojenců. Vláda německá musí vydati mocnostem spojeným a sdruženým neb té z nich, jež o to požádá, všechny osoby, jež, jsouce obžalovány z činu příčícího se zákonům a zvykům válečným, jí budou udány buď jménem nebo hodností, úřadem nebo zaměstnáním, které jim určily německé úřady. Článek 229 Pachatelé činů proti příslušníkům některé mocnosti spojené a sdružené budou postaveni před vojenské soudy této mocnosti. Pachatelé činů proti příslušníkům několika mocností spojených a sdružených budou postaveni před vojenské soudy složené z členů vojenských soudů mocností, o něž jde. V každém případě bude míti obžalovaný právo určiti si sám svého obhájce. Článek 230 Vláda německá se zavazuje, že poskytne všechny doklady a údaje jakéhokoli druhu, jejichž předložení by bylo uznáno za nutné k zevrubnému seznání činu za vinu kladeného, k vypátrání vinníků a k přesnému zjištění odpovědnosti
Cesta ke zřízení Mezinárodního trestního soudu (MTS) • 1945 Mezinárodní vojenský tribunál se sídlem v Norimberku – na základě dohody o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců evropské osy s připojeným Statutem – první skutečně fungující soud • 1946 Charta pro Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný Východ v Tokiu • Oba tyto soudy měly mimořádnou, vojenskou povahu, neměly přímé nástupce. Přesto zásady v jejich statutech i rozsudcích obohatily MPV, a to jak materiální (katalog zločinů), tak i princip individuální trestní odpovědnosti
Cesta ke zřízení Mezinárodního trestního soudu (MTS) 1948 Úmluva o zabránění a trestání zločinů genocidia Čl. VI : Osoby obviněné z genocidia nebo z kterýchkoli jiných činů vypočtených v článku III mají být souzeny příslušným soudem toho státu, na jehož území byl tento čin spáchán, nebo takovým mezinárodním trestným soudem, který může být příslušný pro tyto smluvní strany, jež uznaly jeho pravomoc.
1973 Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu Čl. V: Osoby obviněné ze spáchání činů uvedených v článku II této úmluvy mohou být souzeny příslušnými soudy kteréhokoliv smluvního státu této úmluvy, který může mít jurisdikci nad obžalovanou osobou, nebo mezinárodním trestním soudem, který je příslušný pokud jde o ty smluvní státy, které jeho jurisdikci přijaly.
• Obě tyto úmluvy tedy počítaly s MTS, k jeho zřízení ale nedošlo
Cesta ke zřízení Mezinárodního trestního soudu (MTS) • Přelomovým bylo až vytvoření Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii pro stíhání osob, odpovědných za vážná porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaná na území bývalé Jugoslávie od r. 1991. Tento tribunál s místně i časově omezenou jurisdikcí ovšem nevznikl na základě MS, nýbrž byl zřízen rezolucí RB č. 827 (1993), jednající na základě Hlavy VII Charty OSN • Obdobně byl na základě rezoluce RB č. 955 v r. 1994 zřízen Mezinárodní tribunál pro Rwandu. Mimořádná povaha obou těchto ad hoc tribunálů přispěla na začátku 90. let k oživení zájmu o stálý trestní soud.
Zřízení Mezinárodního trestního soudu (MTS) Statut Mezinárodního trestního soudu: • Tvorba návrhu v rámci Komise pro mezinárodní právo • 1994 - dokončení návrhu statutu. Následně Valné shromáždění ustavilo ad hoc výbor (1995) který se zabýval otázkami zřízení MTS. Potom na návrh ad hoc výboru VS vytvořilo Přípravný výbor pro MTS. Úkolem PV bylo vytvořit „konsolidovaný text“, který by mohl být předložen diplomatické konferenci. • V lednu 1997 VS rozhodlo na pozvání italské vlády o svolání Diplomatické konference zplnomocněných zástupců ke zřízení MTS do Říma, kde se konala od 15. 6. do 17. 7. 1998. Diplomatická konference dostala jako podkladový dokument Zprávu Přípravného výboru ke zřízení MTS, obsahující ucelený návrh statutu, řada klíčových ustanovení byla pro nedostatek konsensu předložena v několika variantách. Jednání konference tedy nebylo formální, protože až tam se rozhodovalo o skutečné podobě, jakou bude mít nový soud. • 17. 7. 1998 došlo k hlasování, v němž se na 120 států vyslovilo pro návrh, sedm států hlasovalo proti a 21 zemí se zdrželo. Tím byl přijat závěrečný akt konference a Statut MTS, který byl otevřen k podpisu všem zúčastněným státům. • Římský statut ze dne 17. 7. 1998 byl přijat jako mnohostranná smlouva otevřená k podpisu všem státům. • Sídlo MTS: Haag
Ad hoc tribunály OSN • V minulosti (tzv. „nultá generace“): – Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku – Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný Východ v Tokiu
• Prolínání tradičních i nových rysů: – Tradiční znaky (tradiční právo vítězů na potrestání poražených): • zřízen na okupovaném území • nejvyšší moc vykonávala vojenská správa • rozhodování o výkonu a změně rozsudků bylo svěřeno této vojenské správě
– Nové prvky (počátky mezinárodní trestní spravedlnosti): • složeny ze soudců z různých států • souzeno dle pravidel MPV
Ad hoc tribunály OSN
• V současnosti: –
Mezinárodní trestní tribunály = zvláštní mezinárodní orgány soudního typu zřízené jako pomocné orgány OSN nebo jako zcela samostatné mezinárodní instituce 1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia (ICTY) 2. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu - International Criminal Tribunal for Rwanda (ICTR) 3. Zvláštní soud pro Sierru Leone - Special Court for Sierra Leone (SCSL)
–
Smíšené trestní tribunály - zřízené na základě zákona nebo dvoustranné smlouvy 4. 5. 6. 7.
Zvláštní panely na Východním Timoru Mimořádné senáty soudů Kambodže UNMIK a soudní systém v Kosovu Zvláštní tribunál pro Libanon
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) • o jeho zřízení rozhodla rezoluce RB č. 808 (1993), na základě které Generální tajemník OSN vydal zprávu S/25704 (Dodatek k ní je tvořen Statutem ICTY), ICTY následně zřízen roku 1993 rezolucí RB OSN č. 827 • pomocný orgán OSN, sídlo v Haagu Složení: • 3 soudní senáty + 1 odvolací • 16 stálých soudců + soudci ad litem (povoláváni jen k souzení konkrétního případu) • Úřad prokurátora, Soudní kancelář Omezená jurisdikce: a) Ratione materiae – závažná porušení Ženevských úmluv (1949), porušení zákonů a obyčejů války, genocida, zločiny proti lidskosti b) Ratione personae – fyzické osoby c) Ratione loci – území bývalé Jugoslávie včetně vzdušných prostor a pobřežního moře d) Ratione temporis – od 1.1.1991 – konec není určen, nevědělo se, kdy válka skončí
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Princip konkurenční jurisdikce: • ICTY a vnitrostátní soudy mají souběžnou jurisdikci → ICTY má přednost před vnitrostátními soudy
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) •
Princip ne bis in idem (dvojí postih v jedné věci) a výjimky:
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Tresty jsou pouze odnětí svobody, trest smrti je nepřípustný. Výše trestu by měla odpovídat praxi před soudy bývalé Jugoslávie
Výkon trestu probíhá ve věznicích asi 17 států (mimo území bývalé Jugoslávie).
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Činnost: 1993-listopad 1994 – vytváření infrastruktury a přijímání procedurálních pravidel, v listopadu 1994 vzneseno první obvinění Celkem obviněno 161 osob, u 14 obžalovaných probíhá soudní řízení (4 u soudu, 10 u odvolacího senátu) u 147 bylo již ukončeno soudní řízení: - 18 osob zbaveno obvinění - 80 osob odsouzeno - u 13 osob bylo řízení postoupeno na národní soudy - u 36 případů bylo řízení z různých důvodů zastaveno (z důvodu stažení obvinění nebo smrti obviněného)
1. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Některé případy: Slobodan Milosević, bývalý prezident Srbska a Jugoslávie obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, zemřel během procesu Milan Babić, bývalý prezident Republiky Srpska Krajina, obviněn z válečných zločinů, odsouzen na 13 let, nalezen v cele mrtvý, zřejmě spáchal sebevraždu Ramush Haradinaj, bývalý předseda vlády Kosova, obviněn z válečných zločinů během války v Kosovu v roce 1999, zbaven všech obvinění, ale odvolací senát nařídil částečné obnovení řízení (i tam zbaven obvinění) Radovan Karadžić, bývalý prezident Republiky Srpske, bosenský Srb obviněný z válečných zločinů spáchaných proti bosenským muslimům a bosenským Chorvatům během obléhání Sarajeva a za nařízení masakru ve Srebrenici, řízení probíhá Radko Mladić, bývalý velitel bosenské srbské armády, obviněný z válečných zločinů, řízení probíhá Ante Gotovina, bývalý generál chorvatské armády, osvobozen
2. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) • • • • •
zřízen roku 1994 rezolucí RB OSN č. 955 pomocný orgán OSN, sídlo Arusha v Tanzánii odvolací senát společný s ICTY původně stejný prokurátor s ICTY, dnes jiný Omezená jurisdikce: a) Ratione materiae – genocida, zločiny proti lidskosti, porušení čl. 3 společného pro 4 Ženevské úmluvy o ochraně osob za války z roku 1949 (týká se ochrany osob za vnitrostátních konfliktů) b) Ratione personae – fyzické osoby c) Ratione loci – území Rwandy a sousedních států ve vztahu k závažnému porušování mezinárodního humanitárního práva spáchaným rwandskými občany d) Ratione temporis – 1.1. 1994 – 31. 12. 1994 • Princip konkurenční jurisdikce s předností ICTR • 16 soudců (+ 9 ad soudců ad litem), 3 prvoinstanční senáty a 1 odvolací senát, Úřad prokurátora, Soudní kancelář (Registry)
2. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) Článek 3 (společný Ženevským úmluvám): Konflikty povahy jiné než mezinárodní V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který vznikne na území některé z Vysokých smluvních stran, bude každá ze stran v konfliktu zavázána říditi se při nejmenším těmito ustanoveními: 1. S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně příslušníků ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jakoukoli jinou příčinou, bude se za všech okolností zacházet lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví, rodu či majetku nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku. Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě, pokud jde o osoby nahoře zmíněné: a. b. c. d.
útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení, braní rukojmí, útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující zacházení, odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky uznané civilizovanými národy za nezbytné.
2. Ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni. Nestranná lidumilná organizace, jako je Mezinárodní výbor Červeného kříže, může nabídnouti své služby stranám v konfliktu. Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla uvedena v účinnost všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich část. Použití předchozích ustanovení nebude mít vliv na právní postavení stran v konfliktu.
2. Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) • První soudní řízení (s Jean-Paulem Akayesu) bylo zahájeno v roce 1997, všechna prvoinstanční řízení měla být dokončena do konce roku 2008, později prodlouženo na konec roku 2009, a všechna řízení potom do konce 2010. 20. prosince 2012 vynesen poslední rozsudek v první instanci, nyní probíhají už jen odvolání, činnost ICTR má být ukončena, resp. předána mezinárodnímu reziduálnímu Mechanismu pro mezinárodní trestní tribunály (MICT), do konce roku 2015 • Celkem obviněno 95 osob (čelní představitelé armády a vlády, politici, podnikatelé, náboženští vůdci, lidé z médií či policie), z toho: – pravomocně odsouzeno 55 osob, 14 bylo zproštěno obžaloby, z žádnou osobou momentálně neprobíhá prvoinstanční řízení, 6 osob před odvolacím senátem, 2 osoby zemřely před vydáním rozsudku, 10 osob bylo předáno ke stíhání před národními soudy, u 4 osob byla obžaloba stažena, 4 osoby nebyly dosud dopadeny
• 36 osob si odpykává tresty, 16 osob si již trest odpykalo, 3 osoby zemřely při výkonu trestu
3. Zvláštní soud pro Sierru Leone (SCSL) •
založen v roce 2002 dvoustrannou smlouvou mezi OSN a vládou Sierra Leone
•
ukončil svoji činnost v roce 2013, jeho aktivity (ochrana svědků, dozor nad výkonem trestů apod.) převzal Reziduální zvláštní soud pro Sierru Leone
• • • •
samostatná instituce, není součástí OSN, sídlo – území Sierry Leone je sporné, zda se jedná o mezinárodní nebo smíšený soudní orgán Složení: Senáty, Úřad prokurátora, Soudní kancelář (Registry) Senáty: – 2 senáty prvoinstanční (jejich složení 2+1, tj. 2 soudci mezinárodní a 1 soudce ze Sierry Leone), – 1 senát odvolací (3+2)
• • • • • • • •
Omezená jurisdikce: a) Ratione materiae – zločiny proti lidskosti, porušení spol. čl. 3 ŽÚ (1949) a Dodatkového protokolu II. (1977), jiná závažná porušení MHP, zločiny podle práva SL b) Ratione personae – fyzické osoby včetně dětí od 15let c) Ratione loci – území SL d) Ratione temporis – od 30.11. 1996 Princip konkurenční jurisdikce s předností pro SCSL Ne bis in idem Problém se zajištěním spolupráce a vydáváním osob ze třetích států – případ Ch. Taylora
3. Zvláštní soud pro Sierru Leone (SCSL) • Celkem souzeno 22 osob, 16 odsouzeno na různé tresty od 1 roku podmíněného trestu až po 52 let nepodmíněného trestu, 3 osoby zemřely před dosažením rozsudku, 1 osoba (Johny Paul Koroma) na útěku (patrně zemřel v roce 2003), 2 osoby zbaveny obvinění • Některé případy: – Foday Sankoh, vůdce Revoluční sjednocené fronty (RUF), zemřel během procesu – Charles Taylor, bývalý prezident Libérie, obviněný z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, 2012 vydán rozsudek na 50 let, trest si odpykává ve VB – Samuel Bockarie, jeden z vůdců RUF nechvalně proslavený brutálními zásahy a amputacemi, zemřel během soudního řízení – Johnny Paul Koroma, bývalý vůdce Sierry Leone v letech 19971998, nezvěstný, údajně zemřel v roce 2003
4. Zvláštní panely na Východním Timoru (VT) • V rámci UNTAET (United Nations Transitional Administration in East Timor) – po referendu na VT v roce 1999 byla téhož roku ustavena mise ke správě území VT a k posílení samosprávy. Po vzniku VT 20. května 2002 byla UNTAET nahrazena Misí OSN na podporu VT (UNMISET) • UNTAET Regulation No. 2000/11 – zavedla základní soustavu soudů, Regulation No. 2000/15 potom ustavila tyto zvláštní panely s výlučnou jurisdikcí nad závažnými trestnými činy (viz http://www.unmit.org/legal/UNTAETLaw/Regulations%20English/regenglish.htm) • obvodní soud v Dilí – výlučná jurisdikce na zločin genocidy, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, vražda, mučení, sexuální zločiny → spáchané mezi 1. 1. a 25. 10. 1999 • Přednostní jurisdikce zvláštních panelů (mohou převzít soudní řízení, které již probíhá před východotimorskými soudy) • složení: mez. soudci a soudci VT • aplikované právo: východotimorské/indonéské trestní právo platné v době spáchání, pokud je slučitelné s MPV a předpisy vydanými UNTAET
5. Mimořádné senáty soudů Kambodže • zvláštní kambodžský soud, který získává podporu od OSN • právní základ: vnitrostátní zákon a dvoustranná smlouva mezi OSN a Kambodžou podepsaná 6. června 2003, v roce 2006 jmenováni soudci • cílem je potrestání čelných představitelů Rudých Khmérů za zločiny spáchané v období 1975-1979 • složení: domácí i zahraniční soudci • jurisdikce: trestné činy podle kambodžského trestního zákona z roku 1956 + zločiny podle MPV (genocida, zločiny proti lidskosti, ...) spáchané v období 17. 4. 1975 - 6. 1. 1979 • Souzeno 5 osob, 3 osoby odsouzeny na doživotí, 1 osoba zemřela (14. března 2013) a řízení bylo zastaveno, 1 osoba osvobozena
6. UNMIK a soudní systém v Kosovu
• Rezolucí 1244 (1999) zavedla RB OSN UN Mission in Kosovo (UNMIK), tato mise se snažila o obnovu soudní soustavy v Kosovu a možnost jmenování mezinárodních soudců (nařízení 2000/6 a 2000/34) • nařízení UNMIK 2000/64 potom zakotvilo možnost pro zvláštního zástupce Generálního tajemníka jmenovat tříčlenné panely složené minimálně ze 2 zahraničních soudců, aby se zajistila převaha hlasů zahraničních soudců a odstranily se nejkontroverznější případy z rozhodování místních autorit
7. Zvláštní tribunál pro Libanon (STL) • dvoustranná dohoda OSN a Libanonu (2007) a rezoluce RB OSN č. 1757 (2007) + Statut STL • složení: v senátech mez. a domácí soudci, vyšetřující soudce, prokurátor, soudní kancelář • jurisdikce: teroristický bombový útok z 14. 2. 2005, při němž zahynul libanonský premiér Rafík Harírí, popř. jiné útoky v Libanonu mezi 1. 10. 2004 a 12. 12. 2005 • aplikované právo: libanonský trestní zákoník vztahující se na teroristické činy, zločiny a tr. činy proti životu a osobní integritě, nezákonné spolčení a neoznámení tr. činů → velmi specifické • princip konkurenční jurisdikce s předností pro Zvláštní tribunál • sídlo poblíž Haagu • zahájil činnost 1. 3. 2009 (již 2005-2009 existovala Mezinárodní vyšetřovací komise OSN, která případ vyšetřovala a shromažďovala důkazy) a zatím předpokládá činnost do roku 2015 • 4 osoby souzeny od ledna 2014 v nepřítomnosti, u 1 osoby probíhá v nepřítomnosti přípravné řízení
Rozdíl v úpravě jurisdikce tribunálu OSN a MTS • jurisdikce ratione materie: – ICTY: zločiny proti lidskosti, genocida, závažná porušení Ženevských úmluv, závažná porušení zákonů a obyčejů války – ICTR: zločiny proti lidskosti, genocida, závažná porušení společného čl. 3 k ŽÚ a dodat. protokolu II – MTS: zločiny proti lidskosti, genocida, válečné zločiny a zločin agrese (jurisdikce MTS je omezena jen na nejzávažnější zločiny, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek)
• zločin proti lidskosti: podle statutu ICTY se vyžaduje war nexus, podle statutu ICTR nikoli, ani MTS nevyžaduje – ICTY: zločiny mezinárodního nebo vnitrostátního charakteru, pokud byly spáchány za ozbrojeného konfliktu a byly namířeny proti jakémukoli civilnímu obyvatelstvu – MTS: kterýkoli z uvedených činů musí být spáchán jako součást rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu, a to při vědomí takového útoku + vypočtené činy (skutky), které jsou zločiny proti lidskosti, jsou zde definovány
Různé termíny spojené s protiprávními činy v MPV • Zločinem podle mezinárodního práva rozumíme chování těch fyzických osob, které v postavení státního orgánu způsobily, že jejich chování je přičteno státu jako porušení jus cogens a toto porušení pak kvalifikováno jako mezinárodní zločin státu samotného. Jedná se o odpovědnost jak státu, tak odpovědnost konkrétních fyzických osob. • Mezinárodní zločin, resp. závažná porušení zásadních závazků k mezinárodnímu společenství je zvláštní režim odpovědnosti za závažné porušení státem takového závazku, který má vůči mezinárodnímu společenství jako celku a je podstatný pro ochranu jeho základních zájmů. Jedná se o odpovědnost státu. • V případě konvencionálních trestných činů jde pouze o obsahovou adaptaci (harmonizaci) vnitrostátního trestního zákonodárství smluvních stran a o pravidla, jež mají usnadnit spolupráci států a umožnit postih pachatelů před příslušnými vnitrostátními soudy (jde tedy o činy původně definované v MPV úpravě, jejichž definice byly přejaté do vnitrostátní právní úpravy)
Skutkové podstaty ve Statutu MTS • základním ustanovením je čl. 5 Statutu:
• zločin agrese ale de facto vyloučený
1. Genocida • Základem je článek 6, definice je převzatá z Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia (1948):
a) usmrcení příslušníka této skupiny (nevztahuje se na neúmyslné zabití) b) způsobení těžké újmy na tělesném nebo duševním zdraví příslušníků této skupiny - interpretační potíže, tribunál pro Rwandu vykládá extenzivně, Komise pro MP naopak restriktivně - dle Přípravného výboru jde o více než drobné nebo dočasné poškození duševních schopností c) úmyslné uvedení této skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení - může jít i o deportace, systematické vyhánění z domovů atd. d) zavedení opatření směřujících k tomu, aby se v této skupině bránilo rození dětí - sterilizace, nucené potraty, oddělení osob různého pohlaví, překážky manželství e) násilné převádění dětí z této skupiny do jiné skupiny - převádění dětí působí závažné důsledky pro budoucnost skupiny jako takové
2. Zločiny proti lidskosti • čl. 7 Statutu • můžou být spáchány i bez souvislosti s ozbrojeným konfliktem (posun od Norimberku) • musí být spáchány „jako součást rozsáhlého nebo systematického útoku zaměřeného proti civilnímu obyvatelstvu, při vědomí existence takového útoku“ • skutkové podstaty: • • • • • • • •
vražda vyhlazování zotročování deportace nebo násilný přesun obyvatelstva zbavení svobody při porušení základních pravidel MP mučení znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství, sterilizace persekuce určité skupiny z politických, rasových, národnostních, etnických, kulturních, náboženských a jiných důvodů, které MP nedovoluje • nedobrovolné mizení osob • apartheid • jiné podobné nelidské činy, způsobující úmyslně velké utrpení
2. Zločiny proti lidskosti • útok zaměřený proti civilnímu obyvatelstvu = opakované páchání vyjmenovaných činů proti civilnímu obyvatelstvu v souladu s politickou linií státu či nějaké organizace → musí jít o opakované jednání a nejde o činy jednotlivců, ale osoby jednající jménem státu či organizace • vyhlazování = uvedení do podmínek, které mají přivodit zničení části obyvatelstva (ale není tu prvek genocidního úmyslu, jde o vztah subsidiarity ke genocidě) • zotročování = výkon pravomocí, vyplývajících z vlastnického práva k osobě, včetně výkonu tohoto práva v souvislosti s obchodováním s lidmi • nedobrovolné mizení osob = zatýkání, vazba nebo únosy osob prováděné státem nebo politickou organizací, nebo z jejich pověření, s podporou či tichým souhlasem … (Pinochet, Chile) • apartheid = činy páchané v rámci institucionalizovaného režimu systematického útlaku a nadvlády jedné rasové skupiny nad jinou rasovou skupinou
3. Válečné zločiny • čl. 8 Statutu • „činy páchané zejména jako součást plánu či politiky nebo činy páchané v širokém měřítku“ (ale není to nezbytný požadavek) • jedná se o – porušení Ženevských úmluv z roku 1949 – porušení článku 3 společného pro všechny 4 Ženevské úmluvy, jiná závažná porušení zákonů a obyčejů, platných pro vnitřní konflikty – jiná závažná porušení zákonů a obyčejů aplikovatelných mezinárodním právem na ozbrojené konflikty
• Skutkové podstaty: • • • • • •
úmyslné zabití mučení nebo nelidské zacházení, včetně biologických pokusů úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné újmy či poruchy zdraví rozsáhlé ničení a přivlastňování si majetku, které není ospravedlněno válečnou potřebou nucení válečných zajatců nebo jiných osob, požívajících ochrany, ke službě ve vojsku svévolné zbavení válečného zajatce nebo jiné osoby, požívajících ochrany, práva na spravedlivé a řádné soudní řízení • protiprávní vyhoštění či přesídlení nebo protiprávní věznění • braní rukojmí
3. Válečné zločiny • porušení Ženevských úmluv – z toho by vyplývalo, že válečné zločiny lze spáchat pouze v mez. konfliktu • porušení čl. 3 ŽÚ – jeho porušení také válečnými zločiny, ačkoli nejde o mezinárodní konflikt – jedná se o činy proti osobám, které se aktivně neúčastní boje – takovými zločiny jsou: – – – –
násilné činy proti životu a zdraví těžká urážka lidské důstojnosti braní rukojmí ukládání trestů bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem
• závažná porušení zákonů a obyčejů MPV aplikovatelných na mezinárodní ozbrojený konflikt – porušení haagského práva, další porušení Ženevských úmluv + další skutky jako vedení útoku proti personálu, zařízení, materiálu, vozidlům účastnícím se humanitární nebo mírové operace OSN • závažná porušení zákonů a obyčejů, platných pro vnitřní konflikty – viz výše + znásilnění, nucená prostituce atd.
•
•
•
4. Zločin agrese je uveden v čl. 5 Statutu jako zločin podléhající jurisdikci MTS, zároveň hned v dalším odstavci byla příslušnost soudu suspendována do doby přijetí definice tohoto zločinu Rezoluce VS OSN o definici agrese z roku 1974: agresí je použití ozbrojené síly státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu – o tom, zda čin je či není agresí, rozhoduje Rada bezpečnosti OSN (což je problematické, neboť RB OSN je orgán politický, nikoli soudní) - tato definice je však pro účely MTS nevhodná – vymezuje agresi státu, ale nelze mechanicky použít pro vymezení skutkové podstaty zločinu fyzické osoby, za který ponese individuální trestní odpovědnost konkrétní pachatel (rozdíl mezi jednáním fyz. osoby a tím, zda k agresi státu skutečně dojde) Inspiraci pro definici zločinu agrese fyzické osoby bylo možné hledat v čl. 6 Statutu Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku, kde se hovoří o zločinech proti míru (alternativní název zločinu agrese): plánování, příprava, zahájení nebo vedení útočné války nebo války porušující mezinárodní smlouvy, dohody nebo ujištění, anebo účast na společném plánu nebo spiknutí k provedení kteréhokoli z výše uvedených - zde byla potvrzena obyčejová a dokonce kogentní povaha zákazu použití ozbrojené síly a souvislost mezi odpovědností státu za mezinárodní zločin a trestní odpovědností orgánů státu za zločin podle MP
Změna Římského statutu – definice zločinu agrese • Definice agrese podle čl. 5 odst. 2 Statutu MTS byla nakonec přijata na konferenci k revizi Římského statutu, která se konala 31. května11.června 2010 v ugandské Kampale. • Hlavní změny Statutu: – zrušen • čl. 5 odst. 2
– doplněny • čl. 8 bis – definice zločinu agrese • čl. 15 bis – výkon jurisdikce v případě oznámení smluvního státu • čl. 15 ter – výkon jurisdikce v případě oznámení RB OSN
Definice zločinu agrese (čl. 8 bis) • Zločin agrese spočívá v tom, že fyzická osoba (popř. skupina osob), která ovládá stát nebo jeho politické či vojenské akce, plánuje, připravuje, iniciuje nebo vede činy agrese, které jsou dále vyjmenované a které svým charakterem, závažností nebo rozsahem představují zřejmé porušení Charty OSN • Výčet činů agrese je založen na výše zmíněné definici agrese (států) obsažené v rezoluci VS OSN z roku 1974
Article 8 bis Crime of aggression 1. For the purpose of this Statute, “crime of aggression” means the planning, preparation, initiation or execution, by a person in a position effectively to exercise control over or to direct the political or military action of a State, of an act of aggression which, by its character, gravity and scale, constitutes a manifest violation of the Charter of the United Nations. 2. For the purpose of paragraph 1, “act of aggression” means the use of armed force by a State against the sovereignty, territorial integrity or political independence of another State, or in any other manner inconsistent with the Charter of the United Nations. Any of the following acts, regardless of a declaration of war, shall, in accordance with United Nations General Assembly resolution 3314 (XXIX) of 14 December 1974, qualify as an act of aggression: (a) The invasion or attack by the armed forces of a State of the territory of another State, or any military occupation, however temporary, resulting from such invasion or attack, or any annexation by the use of force of the territory of another State or part thereof; (b) Bombardment by the armed forces of a State against the territory of another State or the use of any weapons by a State against the territory of another State; (c) The blockade of the ports or coasts of a State by the armed forces of another State; (d) An attack by the armed forces of a State on the land, sea or air forces, or marine and air fleets of another State; (e) The use of armed forces of one State which are within the territory of another State with the agreement of the receiving State, in contravention of the conditions provided for in the agreement or any extension of their presence in such territory beyond the termination of the agreement; (f) The action of a State in allowing its territory, which it has placed at the disposal of another State, to be used by that other State for perpetrating an act of aggression against a third State; (g) The sending by or on behalf of a State of armed bands, groups, irregulars or mercenaries, which carry out acts of armed force against another State of such gravity as to amount to the acts listed above, or its substantial involvement therein.
Jurisdikce MTS nad zločinem agrese • MTS bude vykonávat jurisdikci nad zločinem agrese po splnění následujících podmínek (případné další podmínky závisí na tom, zda má být vyšetřování zahájeno na základě oznámení smluvním státem či z vlastní vůle prokurátora anebo na základě oznámení Rady bezpečnosti OSN – viz dále):
1. čin agrese byl spáchán minimálně po 1 roku od okamžiku, kdy změny Statutu schválilo 30 smluvních států 2. změny Statutu, resp. aktivace jurisdikce MTS nad zločinem agrese, budou odsouhlaseny Shromážděním smluvních států, které bude svoláno nejdříve 1. ledna 2017
• Tzn. jurisdikce MTS nad zločinem agrese bude vykonávána nejdříve od začátku roku 2017
Jurisdikce MTS nad zločinem agrese v případě oznámení smluvním státem nebo z vlastní vůle prokurátora (čl. 15 bis Římského statutu)
• MTS bude vykonávat jurisdikci pouze v případě, kdy došlo k agresi smluvním státem, který jurisdikci MTS nad tímto zločinem neodmítl zvláštním prohlášením • Pokud chce prokurátor zahájit vyšetřování (ať již na základě oznámení smluvním státem anebo z vlastní vůle), bude informovat generálního tajemníka. K zahájení vyšetřování je nutný souhlas Rady bezpečnosti OSN. V případě, že RB se návrhem Prokurátora nebude 6 měsíců zabývat, je nutný souhlas přípravného senátu MTS
Jurisdikce MTS nad zločinem agrese v případě oznámení Rady bezpečnosti OSN (čl. 15 ter Římského statutu)
• Vyšetřování může být zahájeno okamžitě po oznámení Rady bezpečnosti OSN • Vyšetřování může probíhat i vůči osobám z nesmluvních států Statutu • I zde je ale omezení časové (jen proti zločinům nejdříve od rozhodnutí Shromáždění od počátku 2017 a od 1 roku po přijetí změn min. 30 smluvními státy –viz výše)
Nezávislost MTS na rozhodnutí jiných orgánů v případě zločinu agrese • Pokud již ale bude vyšetřování, popř. soudní řízení, zahájeno, není MTS vázán při svém rozhodování názorem jakýchkoli jiných orgánů • Tzn. že rozhodování MTS zde není podmíněna např. předchozím rozhodnutím RB OSN o tom, že v konkrétním případě došlo k agresi jednoho státu vůči jinému
Zločiny, na které se MTS nevztahuje • zločin agrese – je sice zařazen do Statutu de jure , existuje i definice agrese pro účely trestního stíhání jednotlivce, ale prozatím (min. do začátku roku 2017) jurisdikce nevykonávána
• smluvní zločiny – skutkovým podstatám, jejichž trestnost nevyplývá z obecného MP a nesouvisí s kogentní povahou zákazu příslušného chování → do MP se dostala na základě účelu sjednaného v MS – závažné TČ s mez. rozměrem, které vyžadují mezinárodní spolupráci států při jejich postihu, ale nenaplňují definice nejzávažnějších zločinů, kterými je dotčeno mez. společenství jako celek (např. terorismus, obchod se zbraněmi a drogami, korupce, praní špinavých peněz apod.)
Obecné zásady trestního práva podle Statutu MTS 1. Individuální trestní odpovědnost (čl. 25) • • • • •
vztahuje se pouze na fyzické osoby výslovně uznáno již Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku a potvrzeno Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v případu Tadić podle čl. 25 odst. 2 „pachatel zločinu, spadajícího do příslušnosti Soudu, má individuální trestní odpovědnost a může mu být uložen trest podle tohoto Statutu“ ne jenom vlastní spáchaní činu, ale i všechny případy součinnosti (čl. 25 odst. 3) čl. 25 odst. 3 Trestně odpovědnou bude osoba, která některý ze zločinů, na něž se vztahuje jurisdikce Soudu: a) spáchala samostatně, společně s jinou osobou nebo prostřednictvím jiné osoby, b) nařídila, navedla či podněcovala jiného ke spáchaní takového zločinu, který byl skutečně dokonán nebo došlo k jeho pokusu, c) napomáhala, nadržovala, poskytla prostředky, d) jinak přispěla ke spáchaní zločinu (přispění musí být úmyslné a musí vést k podpoře činnosti skupiny, nebo musí znát úmysl skupiny spáchat zločin), e) pokud jde o zločin genocidia, přímo a veřejně podněcuje jiné k páchaní genocidy, f) dopustí se pokusu takového zločinu tím, že vykoná čin zásadním způsobem zahajující naplňování skutkové podstaty, ale zločin není dokonán vzhledem k okolnostem nezávislým na jejím úmyslu. Osoba, která zcela a dobrovolně upustí od zločinného záměru, nebude podle Statutu trestána za pokus
Obecné zásady trestního práva podle Statutu MTS 2. nullum crimen sine lege (čl. 22) - osoba může být trestně odpovědná podle Statutu jen pokud její chování představuje v době spáchaní zločin, který patří do příslušnosti soudu + v čl. 22 také striktní výklad skutkových podstat a zakazuje jejich rozšíření pomocí analogie) 3. nulla poena sine lege (čl. 23) – osoba odsouzená Soudem může být potrestána jen v souladu s tímto Statutem
Obecné zásady trestního práva podle Statutu MTS 4. zákaz retroaktivity v neprospěch pachatele (čl. 24) – nikdo nemůže být trestně odpovědný za jednání, ke kterému došlo před vstupem Statutu v platnost 5. pravidlo o nepromlčitelnosti zločinů, které patří do jurisdikce Soudu (čl. 29) 6. jurisdikce soudu se nevztahuje na mladistvé (čl. 26) - v době spáchaní trestního činu mladší 18 let 7. imunity podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva nemohou bránit Soudu ve výkonu jeho jurisdikce (čl. 27)
Obecné zásady trestního práva podle Statutu MTS 8. odpovědnost vojenských velitelů a jiných nadřízených osob za zločiny spáchané jejich podřízenými v důsledku toho, že řádně nevykonávali kontrolu nad podřízenými (čl. 28), musí být faktické vedení a kontrola. - objektivní stránku představuje opomenutí- nepředešli spáchání zločinu, tedy zanedbání povinností prevence a represe - subjektivní stránka - vědomí o páchaných zločinech nebo jestli mohli vědět a nepřijali nutná a rozumná opatření - slabší nedbalostní forma zavinění pro vojenské velitele 9. osoba je trestně odpovědná za zločin, spadající do jurisdikce Soudu, pouze pokud naplnila objektivní stránku zločinu úmyslně a vědomě (čl. 30) - úmysl přímý i nepřímý ------------------------------------------------------------------------------------------------------
Úmysl přímý - pachatel přímo trestný čin spáchat chtěl Úmysl nepřímý - pachatel věděl, že trestný čin spáchat může, a pro případ, že jej spáchá, s tím byl srozuměn (souhlasil) Nedbalost vědomá - pachatel sice škodu či trestný čin způsobit nechce, ví však, že jej způsobit může a bez přiměřených důvodů spoléhá na to, že se tak nestane Nedbalost nevědomá - pachatel škodu nebo trestný čin způsobit nechce, a ani neví, že může takový následek nastat, nicméně vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům o tom vědět měl a mohl
Obecné zásady trestního práva podle Statutu MTS 10. důvody vylučující trestní odpovědnost (čl. 31): a) nepříčetnost způsobená duševní poruchou b) vliv psychoaktivní látky c) přiměřené jednání v nutné obraně –široce formulovaný, také obrana věcí nezbytných pro vlastní přežití či přežití jiné osoby nebo věcí nezbytných pro splnění bojového úkolu d) nátlak - bezprostřední hrozba smrti nebo trvající či bezprostředně hrozící těžká tělesná újma. - jiný důvod- věcný omyl (čl. 32)- pokud způsobí, že není naplněna subjektivní stránka zločinu - právní omyl- v případě provádění rozkazu nadřízeného či právní povinnosti, kterými došlo ke spáchaní válečného zločinu + kumulativně podmínky v čl. 33: osoba byla ze zákona povinna poslechnout rozkaz, osoba si nebyla vědoma toho, že rozkaz je protiprávní, rozkaz nebyl zjevně protiprávní
Podmínky jurisdikce MTS • obligatorní či automatická pravomoc Soudu ve vztahu k zločinům vyjmenovaným v čl. 5 (výjimka agrese) • Další podmínky pro příslušnost Soudu a přípustnost stíhaní: – ratifikace Statutu – stranou Statutu se stal nebo pravomoc Soudu uznal alespoň jeden z teritoriálně (stát, na jehož území došlo k inkriminovanému jednání) či personálně (stát, jehož občanem je osoba obviněná z takového zločinu) kompetentních států – princip komplementární pravomoci Soudu ve vztahu k pravomoci vnitrostátních soudů - tento princip se uplatní pouze při zahájení řízení na základě oznámení smluvní strany nebo rozhodnutím prokurátora z vlastního podnětu. Neplatí, když oznámení o podezření ze spáchaní zločinu dala Rada bezpečnosti OSN, která když konstatuje situaci podle Hlavy VII. Charty, může přijmout rozhodnutí, kterým zaváže i třetí státy spolupracovat se soudem – může tedy rozhodnout o přednostní pravomoci MTS – každý stát může při ratifikaci učinit prohlášení, jímž odmítne příslušnost Soudu ve vztahu k válečným zločinům, spáchaným jeho občany na jeho území- výhrada max.7 let od data, kdy Statut pro příslušný stát vstoupil v platnost – příslušnost ratione temporis- soud může vykonávat jurisdikci pouze na zločiny, které byli spáchány, po vstupu Statutu v platnost (u mezinárodních tribunálů je retroaktivita)
•
Spouštěcí mechanismus MTS • Spustit mechanismus vyšetřování mohou tyto subjekty: 1. Smluvní strana Statutu 2. Rada bezpečnosti OSN 3. Prokurátor
1. Smluvní strana Statutu – dle čl. 14 může podat prokurátorovi oznámení o situaci nasvědčující tomu, že byl spáchán zločin nebo zločiny spadající do jurisdikce Soudu – v oznámení požádají o vyšetření, aby bylo zjištěno, zda by určité osoby měly být obviněny ze spáchání takových činů – oznámení bude obsahovat vylíčení okolností + musí být doloženo dostupnou dokumentací
2. Rada bezpečnosti OSN – může podat prokurátorovi oznámení o situaci nasvědčující spáchání zločinu či zločinů, a to v souladu s Kapitolou VII Charty OSN – je to privilegovaný subjekt – výkon tohoto práva se neopírá o Statut, ale je dán mandátem vyplývajícím z Charty OSN – Rada může naopak i dočasně pozastavit vyšetřování či stíhání zločinů prováděné Soudem
3. Prokurátor – dle čl. 15 může z vlastní iniciativy zahájit vyšetřování, a to na základě informací o zločinech, které spadají do jurisdikce MTS – může si vyžádat potřebné informace od států, orgánů OSN, mezivládních a nevládních organizací a jiných spolehlivých zdrojů – přezkoumá závažnost obdržených informací – pak může předložit vyšetřovacímu senátu žádost o povolní vyšetřování, jež bude doložena shromážděnými důkazy – senát žádost přezkoumá a shledá-li důvody pro pokračování ve vyšetřování, povolí zahájení vyšetřování – odmítne-li žádost, vyšetřování nezačne, ale prokurátor může podat novou žádost v téže věci, jestliže se bude opírat o nové skutečnosti nebo důkazy – prokurátorovi byla tato pravomoc svěřena proto, že mnoho případů by se k Soudu zřejmě vůbec nedostalo, pokud by iniciativa spočívala jen na státech a RB. Na druhé straně byla obava svěřit tuto velkou pravomoc jediné osobě, proto byl zvolen kompromis spočívající v zavedení vyšetřovacího senátu
Problémy ratifikace a implementace Statutu MTS • Statut = mnohostranná smlouva, tzn. že vstoupila v platnost až po uložení potřebných (60) ratifikačních listin (1. 7. 2002) • Dosud podepsalo 139 států, ratifikovalo 123 států (ČR podepsala v roce 1999, ale ratifikovala až v roce 2009, jako poslední stát EU) • Ani sedmileté přechodné období, které umožňuje smluvním státům vyloučit z kompetence soudu válečné zločiny, nezměnilo postoj některých vlivných států • Státy, které nesouhlasí s přijatým zněním Statutu a nehodlají ho ratifikovat (na Římské konferenci hlasovali proti němu – USA, Čína, Rusko, Izrael) • USA – nejdřív podepsaly (Clinton), potom podpis odvolaly (Bush jr.), neakceptovaly takové znění Statutu, které obsahuje inherentní jurisdikci Soudu nejen ve vztahu ke zločinu genocidia, ale i k dalším kategoriím (zejm. též k válečným zločinům), možnost zahájení řízení prokurátorem z jeho vlastní iniciativy, i zúžený prostor Rady bezpečnosti pro zasahování do činnosti Soudu.
Smluvní strany Statutu MTS
ratifikace a platnost Státy, které podepsaly, ale neratifikovaly členové OSN, kteří nepodepsali, ani nepřistoupili
Problémy ratifikace a implementace Statutu MTS • USA si chtěly zajistit, aby příslušníci jejich ozbrojených sil ve všech případech podléhali výlučné pravomoci amerických soudů • Špatná je však domněnka USA, že žádný občan USA nebude pro neratifikaci Statutu moci být souzen před MTS. Výklad čl. 12 Statutu – pro výkon jurisdikce stačí, pokud je smluvní stranou Statutu buď stát, na jehož území došlo ke spáchaní zločinu, anebo stát, jehož občanem je stíhaná osoba. Za této situace nelze zabránit tomu, aby byl např. příslušník ozbrojených sil, sloužící v zahraničí, předán ke stíhaní Soudu, i když jeho stát Statut neratifikoval • To však neznamená žádné závazky pro tento stát. Ten nebude mít žádnou povinnost na základě Statutu spolupracovat se Soudem
Situace a případy vyšetřované MTS 22 případů (cases) proti 26 osobám z 9 států (situations): 1. Případy zahájené oznámením samotného smluvního státu – –
– – –
2.
Případy zahájené oznámením Rady bezpečnosti OSN –
–
3.
Dárfúr (Súdán – nečlenský stát) - 7 osob (Ahmad Muhammad Harun a Ali Muhammad Ali Abd-Al-Rahman - “Ali Kushajb”; Omar Hassan Ahmad Al Bašír; Bahar Idriss Abu Garda; Abdallah Banda Abakaer Nourain a Saleh Mohammed Jerbo Jamus; Abdel Rahím Muhammad Hussejn). 4 na útěku, 1 předběžné řízení, 1 zemřel, 1 zbaven obvinění Libye (nečlenský stát) - 3 osoby (Muammar Mohammed Abu Minyar Kaddáfí – řízení ukončeno kvůli smrti, Sajf AlIslam Kaddáfí a Abdullah Al-Sanússí – ani 1 osoba nebyla zatím dopadena)
Případy zahájené z vlastní vůle prokurátora –
–
•
Uganda - původně 5 osob, 1 osoba zemřela, 4 osoby zbývající dosud nebyly zadrženy. Jde o čelné představitele Armády Božího odporu - LRA (Joseph Kony, Vincent Otti, Okot Odhiambo and Dominic Ongwen) DRK - 6 osob (Thomas Lubanga Dyilo, Bosco Ntaganda, Germain Katanga, Mathieu Ngudjolo Chui, Callixte Mbarushimana, Sylvestre Mudacumura), 1. odsouzený Thomas Lubanga Dyilo, 3 před odvolacím senátem, 1 předběžné řízení (Ntaganda, který se nedávno sám vydal ke stíhání), 1 zbaven obvinění, 1 na útěku Středoafrická republika - 5 osob, 1 osoba souzena (Jean-Pierre Bemba Gombo), 4 osoby předběžné řízení Středoafrická republika II – zahájeno v roce 2014 pro zločiny údajně spáchané od roku 2012 Mali (vyšetřování situace, dosud nikdo neobviněn)
Keňa - 7 osob (William Samoei Ruto a Joshua Arap Sang; Francis Kirimi Muthaura a Uhuru Muigai Kenyatta – 11. března 2013 prokurátor stáhl obvinění proti Muthaurovi) 1 na útěku, 1 předběžné řízení, 2 soudní řízení, 3 zbaveni obvinění Pobřeží slonoviny (nečlenský stát, který v roce 2003 přijal jurisdikci MTS) - 3 osoby (Laurent Gbagbo a Blé Goudé – řízení probíhá, Gbagbova žena Simone Gbagbo – nebyla dopadena)
Kromě toho probíhají předběžná šetření týkající se řady dalších zemí (Afghánistán, Gruzie, Guinea, Honduras, Jižní Korea, Kolumbie, Nigérie)
Situace vyšetřované v rámci MTS
Oficiální vyšetřování (DRK, Keňa, Libye, Mali, Pobřeží slonoviny, Středoafrická republika, Súdán-Dárfúr, Uganda) V průběhu autorizace Předběžné zjišťování (Afghánistán, Gruzie, Guinea, Honduras, Irák, Kolumbie, Nigérie, Palestina, Ukrajina) Předběžné zjišťování uzavřeno (Jižní Korea, Venezuela)