Mezi právnickým a žurnalistickým zdůvodňováním. Dovednosti administrátorů internetové diskuse ve slovenském deníku Between legalistic and journalistic justification. Competences of online discussion administrators in a Slovak daily newspaper Referát vyšel ve sborníku z konference: Úskalia žurnalistickej a masmediálnej komunikácie v súčasnosti, Katedra žurnalistiky FF UKF v Nitre, 22.10.2014 Abstrakt Příspěvek, čerpající z rozhovorů s novináři a etnografického pozorování v redakci slovenského deníku SME, analyzuje dovednosti požadované od administrátorů internetové diskuse pod články. Ukazuje, že administrace diskuse je odborným úkolem, i když nespadá pod jednu konkrétní oblast profesních kompetencí. Analýza pracovních nabídek, provedená s cílem zjistit aktuální „oficiální“ požadavky na novinářskou práci na slovenském pracovním trhu, naznačuje, že zatímco ortodoxní kánon redaktora zdůrazňuje dovednosti založené na zkušenostech, u práce editora převažují dovednosti založené na pravidlech. V praxi webeditoři, kteří administrovali diskuse pod články, odvolávali na šest odlišných typů zdůvodnění, ze kterých čtyři odkazují na logiku pravidel a dva na logiku zkušeností. Zdůvodnění založená na pravidlech evokují diskurs právnické profese (přirovnávají roli „admina“ k rolím soudce, advokáta, soudního znalce a vyšetřovatele), zatímco zdůvodnění založená na zkušenostech mají dvojí smysl: jednak evokují každodenní způsob usuzování a jednak uplatňují právo admina – jakožto profesionálního novináře – odchýlit se od pravidel tam, kde je dle jeho profesionálního úsudku namístě. Nutnost zvládat složitý balík pracovních povinností z pozice na okraji pole žurnalismu staví administrátory před obtížný úkol jak získat autoritu před vnitřním i vnějším publikem. This paper, drawing on interviews with journalists and ethnographic observation in the newsroom of the Slovak national daily newspaper SME, attempts to define the skills required of online discussion administrators. It argues that online discussion administration is a skilled process, albeit one that is not clearly situated in a particular professional skillset. An analysis of recent job ads, conducted in order to ascertain the current ‘official’ requirements for journalistic work on the Slovak job market, indicates that while the orthodox script for redactional work stresses experience-based skills, that for editorial work stresses rule-based ones. In practice, when web editors administered comments they invoked six different registers of justification, four of
which appeal to a rule-based logic and two to an experience-based logic. The rule-based rhetoric invites analogies with the legal profession (likening the role of an ‘admin’ to those of a judge, lawyer, expert witness or investigator), whereas the experience-based rhetoric has a double sense, simultaneously introducing everyday reasoning to the justificatory repertoire and representing a reassertion of journalistic professionalism by insisting on a licence to dissent from rules when one’s professional sense suggests alternative evaluations. Administrators’ multi-task portfolio of responsibilities and their boundary position with respect to the journalistic field exposes them to a difficult struggle for authority with both external and internal publics. Klíčová slova: administrátor, admin, internetová diskuse, typ zdůvodnění, dovednost. Keywords: administrator, admin, online discussion, register of justification, competence. ÚVOD Hodnota této studie vyplývá ze zájmu, který je věnován novým profesním rolím na okraji pole žurnalismu. Role překračující hranice různých profesí nebo organizací (například tzv. „knowledge brokers“ (Ward et al. 2010)) se stávají důležitou součástí znalostních společností a jejich zkoumání ukazuje, jak se celá jednotlivé profese vymezují vůči profesím příbuzným. Žurnalismu příbuzných profesí je celá řada – např. umění, literatura, vzdělávání, výzkum, reklama, politika – ale příspěvek sází na to, že je poučné srovnávat administraci internetové diskuse s prací právníka nebo soudce. Takové srovnání se může zdát na první pohled podivné vzhledem k tomu, že novinářství je často považované za nejasně nebo nedokonale etablovanou profesi, a právo naopak za příklad profese „plně dospělé“. My se tu ovšem nezajímáme tolik o procesy a podmínky na institucionální úrovni, jako spíše o podrobnosti žurnalistické práce. V souladu s výzvou Dickinsona chceme sociologicky popsat prvky kognitivní praxe, včetně úsudků a hodnocení, které novináři rutinně dělají, a jak takovéto praktické dovednosti získávají a předávají na pracovišti (Dickinson 2007: 194). Jakmile zaměříme analýzu nikoli na institucionalizovaný rámec, ale na každodenní praktické činnosti novinářů a právníků, vyjdou najevo některé pozoruhodné podobnosti – především jejich společná funkce zprostředkovatele mezi ostatními aktéry zapojenými do veřejných záležitostí a klíčový význam interpretace informací pro výkon obou povolání (Supiot 1990). Jde navíc v obou případech o podobný druh interpretace usilující o realistický diskurs, podávající skutečnost způsobem, který zúčastněné aktéry přesvědčuje o její reálnosti (Brin, Charron a de Bonville 2004: 144-5). Supiot ovšem zdůrazňuje i jeden důležitý rozdíl mezi žurnalistickou a soudcovskou
prací, který spočívá v temporalitě (časové posloupnosti) jejich interpretační práce. Zatímco soudce se nechá informovat předtím, než koná, a rozhoduje na základě těchto informací, novinář musí nejprve učinit několik rozhodnutí o významu informací (např. vybrat „úhel pohledu“ svého článku), a teprve pak informace vyhledává (1990: 318). A právě interpretační temporalita je zvláštním rysem administrátorské práce, neboť spíše než klasickou žurnalistiku připomíná práci soudce. V rozporu s obvyklým žurnalistickým postupem admin1 posuzuje (a schvaluje, nebo zakazuje) již zveřejněné informace, takže můžeme říci, že se podobně jako soudce informuje, aby mohl (zodpovědně) konat. V následujícím výkladu ukazujeme, že práce admina sdílí se soudcovskou prací potřebu rozvíjet a uplatňovat dovednosti hodnocení, vyšetřování, interpretace a úsudku, ale také že aby vykonával svou práci uspokojivě, musí se admin v určitém okamžiku rozejít s právnickým typem usuzování a vrátit se k tomu žurnalistickému. Upřesněním žánru a škály hodnotících dovedností admina z hlediska pragmaticky pojaté sociologie povolání tak dáváme částečnou odpověď na složitou, ale naléhavou otázku o hranicích žurnalistické práce v digitálním věku. V další podkapitole zkoumáme dovednosti, které jsou upřednostňovány na slovenském pracovním trhu v oblasti novinářství, abychom zjistili, je-li nová role admina zohledňována v pracovních nabídkách. Poté prezentujeme výsledky terénního výzkumu v redakci deníku SME (v období mezi červnem 2013 a dubnem 2014), jehož cílem bylo zviditelnit a zachytit interpretační a deliberativní práci (Borzeix 1998, Wellens 2011) adminů, a tím popsat jejich sehrávané praktické dovednosti. V poslední části zvažujeme implikace empirických zjištění, včetně otázky udržitelnosti napětí mezi „právnickým“ a „žurnalistickým“ typem usuzování.
JAKÉ DOVEDNOSTI POTŘEBUJE ADMIN? ANALÝZA PRACOVNÍCH NABÍDEK
Pracovní nabídky zveřejněné v tisku anebo na internetu působí jako výkladní skříň dané profese. Popisy náplně práce a požadovaných dovedností v nich bývají většinou standardizované, což má jednu velkou výhodu: studiem pravidelností ve znění pracovních nabídek můžeme lépe poznat ortodoxní kánon dané profese2. 1
K označení funkce budeme v textu používat zkrácený termín „admin“, protože je to nejběžnější pojmenování v hantýrce samotných
aktérů. Podobně mluví aktéři o činnosti jako o „adminování“. 2
Kánon tu znamená kognitivní schéma nebo heuristiku určité odborné činnosti. Pro naše potřeby je vedlejší, jestli ortodoxnímu
kánonu rozumíme jako seznamu konsenzuálně nárokovaných kompetencí samoregulujícího se celku, anebo jako seznamu „povinných“ dovedností předepsaných institucemi s pravomocí regulovat profesi zvenčí.
Dominantní inzertní portály – na Slovensku profesia.sk – tak bývají směrodatné jak pro zaměstnavatele, tak pro uchazeče, čímž přispívají k etablování a udržování zvyklostí pracovního trhu (Marchal, Mellett a Rieucau 2007: 1100). Abychom zjistili, jaké dovednosti jsou žádány od nastupujících novinářů na slovenském pracovním trhu – a jak velkou roli mezi nimi hrají kompetence vztahující k administraci nebo moderování diskuse – jsme sestavili korpus všech nabídek publikovaných na profesia.sk pro pozici „novinára“ anebo „redaktora“ mezi červencem 2013 a prosincem 2014. Analýzu jsme omezili na zaměstnavatele, jejichž obor činnosti je periodický tisk (včetně tiskové agentury) anebo internetové zpravodajství, a vyloučili jsme čistě manažerské nebo servisní pozice. Zbylo 134 nabídek, které jsme kódovali pomocí software Prospéra, nástroje citlivého k jazykovým, gramatickým a argumentačním vlastnostem textů. Tabulka 1 ukazuje nejčastější kategorie dovedností uváděných pod hlavičkou „Požiadavky na zamestnanca“. Kategorie dovedností
Příklady
Počet výskytů v korpusu
Redakční dovednosti
stylistické schopnosti, písemná komunikace
83
Profesionální zkušenosti
praxe v médiích, orientace v dané problematice
54
Tvořivost
kreativita, tvorba a úprava textů
52
Flexibilita
ochota pracovat přesčas, odolnost vůči stresu
40
Komunikační dovednosti
prezentační schopnosti, práce s Facebookem
33
Přehled
přehled o dění, rozhled
33
Otevřený pohled
komunikativnost
26
Osobnostní rysy
příjemné vystupování, zvědavá osobnost
25
Pracovitost
vysoké pracovní nasazení
21
Přístup k práci
ochota, pozitivní přístup k práci
17
Technické dovednosti
fotografování na běžné úrovni, znalost MS Office
16
Schopnost spolupráce
práce s agenturním servisem, týmový hráč
13
Rychlost
schopnost pracovat v časovém stresu
11
Deontologický přístup
úcta k faktům, kritické myšlení
7
Samostatnost
schopnost samostatně uvažovat a rozhodovat se
6
Manažerské schopnosti
organizační schopnosti
6
Investigativní schopnosti
schopnost získávat informace z různých zdrojů
5
Tab. č. 1: Kvality uváděné ve slovenských pracovních nabídkách pro pozici novináře/redaktora
Tabulka 2 pak ukazuje nejčastější kategorie úkolů uváděných pod hlavičkou „Náplň práce, právomoci a zodpovednosti“. Použili jsme povětšinou stejné názvy jako výše, protože popis náplně práce také implicitně vymezuje žádoucí dovednosti, jen ve formě dějových jmen. Dává obraz „uplatňovaných“ dovedností novinářské práce (to, co je třeba dělat). Na prvním místě je stejná kategorie – redakční dovednosti – ale u některých jiných dovedností (zejména investigativní schopnosti, nápaditost, technické dovednosti a samostatnost) je patrné, že se snáze popisují pomocí dějových jmen vyjadřujících činnosti spojované s rolí. Další naopak klesají v pořadí (zejména profesionální zkušenosti a flexibilita), zřejmě protože se hodí více k vyjádření ve formě vlastnosti, a nesouvisí tolik s konkrétními úkoly. Kategorie uplatňovaných
Příklady
dovedností
Počet výskytů v korpusu
Redakční dovednosti
psaní článků, redigování příspěvků
128
Investigativní schopnosti
získávání tipů, vyhledávání zajímavých témat
82
Nápaditost
navrhování témat, přinášení nových námětů
79
Technické dovednosti
zabezpečování fotografií, tvorba a správa webových
59
stránek
Samostatnost
psaní vlastních textů, samostatné editování
54
Komunikační dovednosti
komunikace s čtenáři, administrace sociálních sítí
52
Manažerské schopnosti
starostlivost o svěřenou rubriku, plánování témat
51
Schopnost spolupráce
spolupráce s grafikem, participace na projektech
50
Tvořivost
psaní a editace článků, tvorba grafických materiálů
33
Přehled
sledování dění, sledování technologických trendů
21
Deontologický přístup
dodržování principů novinářské etiky
15
Profesionální zkušenosti
tvorba a editování ekonomických textů
11
dodržování harmonogramu
Flexibilita
10
Správa informačního systému archivace mediálních výstupů
8
Tab. č. 2: Činnosti uváděné ve slovenských pracovních nabídkách pro pozici novináře/redaktora
Ani jedna nabídka neměla v názvu slova jako administrátor či moderátor diskuse, fóra nebo sociálních sítí, zjevně protože ve slovenských redakcích – na rozdíl od praxe v některých větších zahraničních mediálních organizacích – nebývá administrace diskuse samostatnou funkcí. Je to práce přidělená k jiným úkolům v rámci určitého „balíku“ povinností. Podle zavedené praxe v redakci SME se administrace připojuje k povinnostem webeditora, jehož hlavní úkol je sledovat, upravovat a zveřejňovat tiskové zprávy na titulní straně anebo v příslušné rubrice zpravodajského portálu. Novináři vystupující jako redaktoři, věnující se tvorbě vlastních textů, naopak diskuse pod články neadminují (a povětšinou je ani nečtou). Vzhledem k tomuto rozdělení práce jsme provedli srovnání pracovních nabídek pro redaktory a pro editory. Chtěli jsme zjistit, je-li obvyklá zodpovědnost editorů za administraci diskusí znatelná z pořadí dovedností žádaných od uchazečů na tyto pozice. Výsledek ukazuje tabulka 3. Nadhodnocené editorské kvality
Nadhodnocené redaktorské kvality
Schopnost spolupráce
1,86
Osobnostní rysy
1,76
Technické dovednosti
1,32
Přístup k práci
1,62
Flexibilita
1,28
Přehled
1,50
Redakční dovednosti
1,22
Komunikační dovednosti
1,45
Pracovitost
1,20
Rychlost
1,28
Nadhodnocené editorské činnosti
Nadhodnocené redaktorské činnosti
Manažerské schopnosti
1,76
Tvořivost
1,84
Technické dovednosti
1,64
Samostatnost
1,37
Schopnost spolupráce
1,51
Investigativní schopnosti
1,31
Komunikační dovednosti
1,19
Redakční dovednosti
1,22
Nápaditost
1,19
Tab. č. 3: Srovnání dovedností editora a redaktora podle slovenských pracovních nabídek 3
Jestliže jsme kódovali kvality a činnosti přímo související s administrací diskuse pod kategorií komunikačních dovedností, mohli bychom očekávat nadhodnocení této kategorie v nabídkách pro editory. Korelace ale platí pouze v případě činností, nikoli v případě kvalit. To nejspíše potvrzuje, že administrace diskuse je v editorově balíku povinností druhořadným úkolem, a jeho hlavní úkol – „přehodit“ tiskové zprávy na web – vyžaduje jiný typ dovedností (například redakční, které jsou paradoxně nadhodnocené pro editory, pokud jde o kvality). Ze srovnání však vyplývá, že editorské nabídky nadhodnocují zejména dovednosti technického rázu, založené na pravidlech (technické dovednosti, manažerské dovednosti, ale i schopnost spolupráce, pokud se jedná o smluvní vztahy s externími dodavateli anebo mezi odděleními), zatímco redaktorské nabídky upřednostňují dovednosti intuitivního, osobnostního nebo tacitního rázu, založené na zkušenostech (tvořivost, samostatnost, osobnostní rysy, přístup k práci a přehled). Dovednosti založené na zkušenostech jsou typické pro „mlhavé“ profese jako novinářství (Ruellan 1992), dovednosti založené na pravidlech jsou naopak typické pro profese regulované jako právo (Demazière 2008).
JAKÉ DOVEDNOSTI ADMINI SEHRÁVAJÍ? ANALÝZA JEJICH HODNOTÍCÍHO SLOVNÍKU
V redakci SME neexistuje manuál nebo formální návod pro administrátorskou práci, a noví editoři absolvují jen velmi stručné školení (spíše vyrozumění o hlavních obrysech zodpovědnosti). Jejich práce admina nepodléhá jakémukoli formálnímu hodnocení a rozhodování při ní probíhá rychle, průběžně a neustále. To vše značně komplikuje její zkoumání, protože nevíme, podle čeho se editoři rozhodují a nakolik můžeme věřit, že jejich rozhodnutí jsou řádně promyšlená. S podobným problémem se setkal Wellens, když zkoumal práci neprofesionálních samosoudců ve Francii: také jeho respondenti tvrdili, že mají svá rozhodnutí promyšlená, přestože proces promýšlení nezanechával fyzické stopy ani nezabíral vyčíslitelné kvantum času (Wellens 2011: 9). Je to však menší výzkumný problém, než se může zdát, pokud pracujeme s pragmatickým, interakčním 3
Čísla v tabulce 3 ukazují míru nadhodnocení uvedených dovedností v jednom podsouboru ve srovnání s druhým. Tak například
kvality, které jsme seskupovali pod kategorií „schopnost spolupráce“, se objevily 1,86krát častěji v editorských než v redaktorských nabídkách, „osobnostní rysy“ naopak 1,76krát častěji v redaktorském podsouboru atd.
pojetím profese (Hughes 1951) a všímáme si nejen kódů „v platnosti“ ale taky kódování „v procesu“ (Bastin 2009). Abychom mohli pozorovat pragmatické konstruování pravidel, sledovali jsme opakovaně práci pěti editorů/ek v redakci SME během adminování internetové diskuse ke zpravodajským článkům. Admin reaguje na oznámení zasílaná uživateli a rozhoduje o pravdivosti, vhodnosti, přínosu nebo škodlivosti jednotlivých příspěvků. Posadí se u počítače, spustí „seznam oznámení“, projde oznámení jedno po druhém a rychle, operativně a autoritativně je rozsuzuje. Aby pracovali rychle a účinně, dělají admini to, co dělají členové organizačních skupin v řadě rutinních situací – typizují (Sumpter 2000). Neodkazují přitom na stabilní kategorie žurnalistických typologií (tj. především na celou řadu faktorů umožňujících novinářům umístit události a výroky v hierarchické struktuře informací), nýbrž na zdánlivě improvizované kategorie „relevantní pro řešení praktických úkolů nebo momentálních problémů … zasazené v prostředích a chvílích, ve kterých jsou užívány, a přebírající z nich svůj význam“ (Tuchman 1972: 116–7). Je možné, že v takových situacích jsme svědky počátku vytváření profesionálních kategorií nových. Když nám začalo být zřejmé, že admini často typizují, přizpůsobili jsme tomu výzkumný scénář. Etnograf může totiž nejen pozorovat, ale i vybízet respondenta, aby své rozhodování zdůvodňoval, neboli aby vokalizoval své vnitřní tázání a pochybování, a pak zaznamenávat používaná kvalifikační nebo hodnotící slova a výrazy. Ptát se lidí na zdůvodnění má smysl za pragmatického předpokladu, že zdůvodňování je běžnou lidskou činností. Podobně jako Wellens (2011: 12) jsme chtěli uchopit úvodní činnosti textualizace a kontextualizace, kterým se admini věnovali hned poté, co převzali „případy“ a přezkoumali „spisy“, ale které předcházely definitivnímu rozhodnutí. Adminy jsme tak nechali komentovat jejich rozhodnutí smazat nebo schválit nahlášené diskusní příspěvky, čímž jsme inscenovali jejich všední režim jednání (Thévenot 1992) a činili jejich interpretační práci empiricky pozorovatelnou (Borzeix 1998). Výsledkem je seznam atributů4 (obrázek 1) odkazující na standardy, normy a kategorie, které vymezují usuzování adminů a umožňují jim konat v potřebné rychlosti, a po kterých sahali, když bylo třeba někomu (mně nebo sobě) vysvětlit, proč rozhodli tak či onak. Nečiníme si sice nárok na úplnost seznamu, ale po určitém čase výrazy se začaly opakovat, takže je pravděpodobné, že všechna častěji používaná zdůvodnění jsou v něm zastoupena. Pomáhá odpovídat na následující otázku: do jaké míry je usuzování adminů založené na pravidlech
4
Atributy (vlastnosti, kvality) mají tu přednost, že jednání specifikují vymezením kontextu, ve kterém něco platí nebo na který se
něco vztahuje, případně ho specifikují srovnáním s jiným kontextem (Chateauraynaud 2003: 231).
a do jaké míry si naopak dovolují usuzovat intuitivně anebo subjektivně, na základě vlastních zkušeností? První možnost by ukázala na soulad s ortodoxním kánonem zachyceným v pracovních nabídkách pro editory, zatímco druhá možnost by naznačila posun ve směru tradičnějších a prestižnějších oblastí novinářské práce. Rozlišili jsme šest odlišných typů zdůvodnění, ze kterých čtyři odkazují na logiku pravidel a dva na logiku zkušeností. V prvním typu zdůvodnění admin vystupuje jako soudce (nebo rozhodčí), který potřebuje znát kodex5, zakazující čtyři kategorie projevu (osobní útoky, vulgarizmy, reklamu nebo spam a xenofobii nebo rasismus). Podstatou právnické práce je klasifikace, vztahování případů ke kategoriím, aby bylo možné určit správný postup, uplatnit vhodné měřítko a uvalit odpovídající sankci. Každé rozhodnutí musí být potencionálně zdůvodnitelné na základě kodexu, protože smazaný příspěvek je nahrazen automaticky vygenerovaným vzkazem: „príspevok porušil KÓDEX diskutujúceho“. Navíc každý uživatel má možnost žádat mailem nebo přímo v diskusi vysvětlení, proč příspěvek byl smazán, a i když admini nemají povinnost na takovou žádost odpovědět, ztratili by autoritu, kdyby neodpovídali nikdy. Nicméně jen 15 procent zdůvodnění se explicitně opíralo o formální pravidla diskuse. Ve skutečnosti ani „právnická“ práce není zdaleka tak šablonovitá, jak se může zdát, a naopak zdůvodnění, která používáme ve všedním životě, občas překvapivě připomínají ta právnická. Příbuznost právnického a všedního usuzování platí zejména v situacích, které jsou organizované, mechanizované anebo zproceduralizované pro zdůvodnitelné rozhodování. Jmenovitě platí v situacích, jejichž aktéři se shodují, že existují nějaká pravidla obecné platnosti, že „případy“ mohou být uzavřeny znovupotvrzením daných pravidel, že „případ“ se má nejprve řádně vyšetřovat a že rozsudek musí být odůvodněný (Thévenot 1992). Situace administrátorů tyto podmínky veskrze splňuje. Zdánlivě problematičtější je ovšem ten aspekt právnické práce, který Latour nazval „povinnost rozmýšlení“ – určující znaky soudcovské práce jsou podle něj „váhavost, klikatost a reflexivní meandry“ (2002: 161), a to se zdá být v rozporu s rychlostí administrátorské práce. Ale kromě toho, že se v soudcovské práci vyskytují i příklady bleskového rozhodování6, tak ani rozhodování adminů není vždy bezprostřední. Ve skutečnosti mají admini různé triky pro získání času na rozmýšlení ve
5
„Kódex diskutujúceho“ uvádí formální diskusní pravidla, která – jako jediná – opravňují cenzuru
(http://diskusie.sme.sk/diskusie/kodex/). 6
Například ve francouzské etnografické studii rozhodovali samosoudci první instance většinou hned po projednání věci, bez uplatnění
nároku na „odročení za účelem deliberace“ (Wellens 2011).
složitějších případech. Především mohou změnit pořadí, ve kterém oznámení řeší, a ponechat složitější případy otevřené (v otevřených kartách na obrazovce) až do konce směny, kdy se k nim po reflexi vrátí.
Zdůvodnění založená na pravidlech
Zdůvodnění založená na zkušenostech
Admin jako soudce
Admin jako zástupce organizace
•Čistý útok •Spam •Vulgarizmy •Není útočné •Nadávka •Samé urážky
•Urazil naše diskutéry •Trefuje se do našeho vkusu •Riziko žaloby •Ukazuje nás ve špatném světle •Nemáme zájem, aby takový člověk přispíval •To mě naštve
Admin jako advokát
Admin jako zasvěcenec místního prostředí
•Nic nestandardního •Porušil pravidla •Úplně v pořádku •Neporušuje pravidla •To je za hranou •Přestřelil
•Vyřizuje si účty •Chronický případ •Podezřelá karma •Soustavné osobní spory •Nemá důvod toho člověka napadat
Admin jako soudní znalec •Ani neargumentuje •Kultivované •Nemá diskusní hodnotu •Nepřináší argumenty •Žádný přínos •Nemá informační hodnotu
Admin jako vyšetřovatel •Mimo témata článku •Velký úsek zkopírovaný •Off-topic •Není k věci •Zkopírování konspiračních teorií •Běžná politická diskuse
Obr. č. 1: Adminův hodnotící slovník: 6 rolí a typů zdůvodnění (s vybranými příklady)
Ve více než čtvrtině případů admin zdůvodnil své rozhodnutí s využitím obecných pravidel nebo pojetí pravidel, odkazujících např. na standardy, normy, pořádky, významy a hranice (např. výrok je „za hranou“), nebo třídících příspěvky do binárních kategorií – hodnotných a nehodnotných, přínosných a nepřínosných, závadných a nezávadných, zbytečných a nezbytečných – ba dokonce zařazující diskutéry do skupin příčetných a nepříčetných. Admin se takto zmocňuje pozice advokáta, způsobilého vykládat i „duch“ zákona a tak činit pravidla zřetelná. Často totiž nelze jednoduše sledovat pravidla, a do hry vstupuje „právníkův“ smysl pro nepsaná pravidla oboru, čili jeho schopnost formální pravidla buď rozšířit anebo omezit podle situace – v právnické terminologii uplatnit principy extensia a restrictia (Bourdieu 1986: 8). V našem případě potkáváme dobrý příklad tohoto druhu dovednosti, když admini uplatňují princip diferenciované citlivosti vůči různým terčům kritiky v diskusi (veřejné osoby musí nést větší úroveň kritiky než osoby soukromé, anebo minoritní skupiny zaslouží větší míru ochrany než skupiny majoritní). Toto pravidlo, které se nevyskytuje v kodexu diskutujícího, bylo sice částečně kodifikováno v interní směrnici pro editory, ale jeho praktická aplikace spoléhá vždy na odborný cit a zkušenost admina. Paradoxně tak pokus o standardizaci rozšiřoval prostor pro autonomní a výběrové rozhodování. Čtyři další typy zdůvodnění se opakovaly, když admini „uvažovali nahlas“. Dva můžeme chápat jako podřízené, přípravné nebo kvalifikační pro hlavní role soudce a advokáta. Za prvé, admin je v podobném postavení jako soudní znalec, který uplatňuje svou znalost struktury a stylu dobrého argumentu (13 procent případů). Názorné příklady toho typu jsou výrazy „nemá informační (diskusní) hodnotu“, „žádný přínos“ a „kultivované“. Admin si osvojuje roli toho, který nejen smí, ale i umí určit hodnotu příspěvku z argumentačního hlediska. Za druhé, admin koná jako vyšetřovatel: 13 procent zdůvodnění naznačovalo, že proběhlo nějaké další vyšetření kontextu nahlášeného výroku. Před rozhodováním musel admin zjistit (prokliknutím), o čem byl článek, jak se diskuse vyvíjela před sporným příspěvkem, anebo jak se o dané věci píše jinde na slovenském webu. Příklady toho druhu jsou úsudky, že text byl „zkopírován“, nebo že byl „offtopic“ (od věci) – hodnocení, která se opírají o informovanost admina o obsahu dalších textů kromě inkriminovaného příspěvku7.
7
Je nutné dodat, že zastoupení toho typu v našem korpusu je pravděpodobně nadsazené, a to následkem výzkumné situace. Admini
totiž uváděli, že přítomnost výzkumníka je nutí zpomalit a věci si vědoměji promyslet. Ve valné většině případů ovšem nebyl požadavek zdůvodnění („myslet nahlas“) prožíván jako umělý zásah do administrační rutiny ani jako těžký úkol, ale pouze jako
Poslední dvě role, které si admini rétoricky osvojili, mobilizují typy zdůvodnění, které s právnickými rolemi nesouvisejí. Naopak zde do repertoáru adminů pronikají obyčejná, spontánní zdůvodnění (nezaložená na procedurách, neindexovaná pevně na pravidla). Taky však mohou být vykládány jako projevy vysoce profesionální rétoriky, neboť nárok udělat výjimku z pravidel na základě svého tacitního „odborného“ citu pro věc je klíčovým znakem řady profesionálních identit (Fine 1996). To se stalo ve dvou situacích. Za prvé, admin občas vystupuje jako zástupce organizace (13 procent případů), když je jeho cílem rozpoznat, ba dokonce ztělesňovat vkus, který daná organizace chce kultivovat, aby mohl ocenit přínos nahlášeného příspěvku nebo spíše jeho potenciální nebezpečí pro pověst organizace. Projevuje zodpovědnost za ekonomické i symbolické zájmy organizace (zaměstnavatele), a tak svým způsobem uplatňuje nárok na status členství v této organizaci přesahující status pouhé námezdní síly8 (Fine 1996). V jednom případě – výrok „riziko žaloby“ – bychom mohli opět vyzdvihnout naši právnickou metaforu a označit admina jako právního poradce, ale v sázce je zde většinou reputace („obraz značky“) a admin působí jako mluvčí, komunikační specialista nebo PR manažer. Organizační zdůvodnění tohoto typu bývají nejzranitelnější k výtce zaujatosti, protože byť nesou vnitřní smysl pro členy organizace, nečlenům jsou evidentní mnohem méně – jsou mnohem obtížněji zobecnitelné mimo rámec organizace. Proto najdeme také u tohoto typu rétorické snahy sladit zájmy organizace se zájmy čtenářů (např. ve výrazu „naši diskutéři“). Tyto odchylky od pravidel dávaly smysl adminovi jako organizačnímu členovi, ale občas bylo cítit určitou rozpačitost, když tato zdůvodnění sdělovali výzkumníkovi – nečlenovi organizace. V pozadí toho typu usuzování stojí nikdy plně řešitelné napětí mezi participativním médiem jako veřejným fórem a participativním médiem jako klubem provozovaným soukromou firmou9.
prodloužení spontánně vykonané deliberace. Případy, kdy náš požadavek vedl ke změně konečného rozhodnutí, se týkaly právě „prokliknutí“, která by se jinak nekonala. 8
Podobnou zodpovědnost demonstrovali během hektičtějších dnů ochotou odkládat administrátorské úkoly na dobu po pracovní
směně a zůstávat dobrovolně na pracovišti o půl hodiny déle, aby mohli řešit oznámení svědomitěji. 9
Zajímavé ovšem je, že diskutéři sami nereagují na případy takového rázu jednotně. Stížnosti typu „Smazali jste mi příspěvek,
protože jsem šel proti ideologické linii SME“ bývají totiž často oponovány výroky obhajujícími právo soukromého média určit a interpretovat pravidla jeho diskusního „klubu“ a zpochybňujícími implicitní (a občas i explicitní) požadavek na neomezenou svobodu projevu v internetovém prostředí.
Poslední rolí admina, ve které jej vídáme (byť jen v 8 procent případů), je role zasvěcence místního (diskusního) prostředí: zdůvodnění se tady opírá o znalost diskutérů a pozadí jejich sporů anebo o schopnost interpretovat „karmu“10 (kterou můžeme brát jako místně platnou známku kvality). Tu se nejjasněji projevuje vskutku novinářův smysl pro občanskou zodpovědnost a jeho vzpoura proti pevným pravidlům. Obvyklá forma posledního typu zdůvodnění je něco jako „bylo by to (ne)přijatelné, nebýt výjimečnosti situace“. Admin tak uplatňuje klasické novinářské právo nedelegovat zodpovědnost na pravidla ale, s přihlédnutím k rysům dané situace, vzít zodpovědnost do vlastních rukou. Na základě důvěrné znalosti místního prostředí postupuje „případ od případu“, staví singularizační logiku proti právnické logice univerzalizační (Lemieux 1992). Situační znalostí se smazání příspěvku zdůvodňuje například ve výroku „Zneužívá to k vyřizování účtů“: příspěvek „technicky“ neporušil pravidla – kodex totiž nezná pojem „vyřizování účtů“ – je to však adminův cit pro férovou hru, proti kterému příspěvek hřeší. Totéž vidíme v odkazu na „podezřelou karmu“, protože karma oficiálně plní jen orientační funkci, a to pro diskutéry čelící stovkám reakcí pod některými zpravodajskými články, nikoli pro adminy11. Tyto kognitivní operace se liší od prvních čtyř tím, že se řídí pravidly odvozenými ze samotné kontrolní činnosti admina, nikoli z aplikace nebo interpretace pravidel vyššího řádu (Parasie 2005)12. Tímto typem intuitivního usuzování – charakteristickým ostatně pro terénní práci novináře, kdy je třeba rychle posoudit důvěryhodnost zdroje nebo operativně rozhodnout, které stopě dát přednost (Cornu a Ruellan 1993) – se kognitivní práce admina vzdaluje stereotypnímu obrazu internetové žurnalistiky jako rutiny. Poslední typ zdůvodnění je zvláště zajímavý tím, že většinou sleduje opakované nebo důkladnější hodnocení, přestože to není tak explicitní jako u čtvrtého typu, kdy si admin osvojuje roli vyšetřovatele. Admin obvykle otevřel diskusní vlákno anebo přezkoumal seznam dosavadních příspěvků diskutéra, případně jeho
10
Karma je skóre, vyjadřující oblíbenosti příspěvku anebo diskutéra na základě (mj.) poměru pozitivních a negativních hodnocení,
která obdržel. 11
Názory na užitečnost karmy jako „vodítka“ se mezi adminy různily – někteří tvrdili, že jim často pomáhá rozlišovat příspěvky,
které zaslouží bližší pozornost, zatímco jiní na karmu zásadně neberou žádný ohled. Nikdo však při rozhodování nespoléhal jen na karmu, ta spíše mohla admina osmělit v jeho intuici. 12
Bylo by možné srovnávat šestý typ s rámcem zvykového práva, které také odvozuje pravidla ze situací, ale pro nás je platnější
analogie s žurnalistickou prací, protože se zdálo, že admini v těchto chvílích znovuobjevují určitý novinářský cit.
„čísla“13, aby nahlédl kontext nahlášeného příspěvku a „historii“ uživatele. Na základě zjištěných polehčujících nebo přitěžujících okolností si pak potvrdil anebo korigoval své původní (nejisté, předběžné) hodnocení. Samotné pozorování těchto operací bylo proto klíčem k porozumění: bez možnosti vidět pořadí, kdy admini na diskusním příspěvku nejprve rozpoznali něco výjimečného, a teprve pak (ve svém zdůvodnění) vyslovili kognitivní schéma, podle nějž lze postupovat v podobných situacích (jakožto rétorický opis či připomínku úspěšně řešeného případu), bychom si mohli šestý typ splést s deduktivním usuzováním prvních čtyř typů.
DISKUSE A ZÁVĚRY Udržitelnost napětí mezi „právnickým“ a „žurnalistickým“ zdůvodňováním
I při zdánlivě jednoduché úloze musejí admini umět uplatnit širokou škálu schopností a vědomostí. Jsou to především dovednosti hodnotící, rozhodovací, vyšetřovací a posuzovací, ale také jsme zaznamenali přítomnost dvou dalších typů zdůvodnění čerpajících z organizačních zájmů anebo ze zasvěcenosti do místního prostředí (kultury, historie anebo ducha diskuse). Střídání částečně protikladných typů zdůvodnění nás nemusí překvapit: každá společenská situace anebo role vyžaduje neustálé přizpůsobování se a vyvažování mezi konkurenčními „činnostními režimy“, a napětí mezi nimi je ještě zvýrazněné v případě nových situací a rolí na hranici existujícího pole profese (Boltanski & Thévenot 1991). Dominantní soudcovská argumentační logika adminů, s důrazem na princip neutrality a univerzality, je fakticky v napětí s potřebou zohledňovat jak zájmy organizace (pečovat o obraz značky), tak místní zvyklosti skutečné anebo pomyslné internetové komunity (ponořit se v její „kultuře“), tedy s faktory, které adminy nutí hledat přijatelné a zdůvodnitelné odchylky z formálních diskusních pravidel. V této souvislosti můžeme navrhnout ještě jednu metaforu pro práci administrátora: je to práce překladatelská v tom smyslu, že admin – trochu jako mediální ombudsman (Ferreira Maia 2004, Legavre 2007) – oslovuje současně vnitřní a vnější publikum. Působí na rozhraní mezi doménou novinářství a občanskou neboli laickou doménou, mezi profesionální a amatérskou kulturní produkcí. Časté užívání kvazi-právnických
13
Když otvírá uživatelský profil diskutéra, admin má možnost vidět následující údaje: datum registrace, počet příspěvků, počet
zablokovaných příspěvků, počet varování odeslaných diskutérovi (spolu s poznámkami adminů, kteří varování poslali), email a URL diskutéra a existence propojených kont, všechny jeho dosavadní nicky a jeho současnou karmu.
výroků, zejména typologických a klasifikačních (odkazy na „pravidla“, „standardy“, „normy“, „pořádky“, „typy“, „případy“ apod.) může prozrazovat pokus o diskurs přeložitelný (ale i překladatelský), tj. o diskurs, který má předpoklady nabýt porozumění, respektu a argumentační síly v obou doménách. Právo je totiž diskurs autonomie, neutrality a univerzality (Bourdieu 1986), což je klíčem k jeho přijatelnosti napříč různými oblastmi společnosti. V úspěšném provedení tak normalizuje – stanoví, co je a co není normální chování nebo promluva v daném společenském uspořádání. Můžeme vyslovit hypotézu, že výběr právnického jazykového stylu slouží potřebě normalizovat praxi komentování zpráv, což paradoxně vyžaduje, aby se admin distancoval od žurnalistického diskursu a odlišil svoji neutrální roli od postavení zainteresovaného novináře. Na druhou stranu, občasný – byť minoritní – výskyt diskursu zdůvodnění čerpajícího z intuitivní a zkušenostní sféry může svědčit i o opačné dynamice, kdy admini vznášejí nárok na kompetence, které přesahují působnost právníků a znovu je přibližují poli novinářství. To je profese odedávna rozštěpená mezi technickými, kodifikovanými a intuitivními, zkušenostními druhy práce, které v důležitých ohledech nevyhovuje obraz profese jako skupiny usilující o společenskou legitimitu skrze kodifikaci svých kompetencí. Cornu a Ruellan (1993) naopak ukázali, že pro novináře má osvojení si intuice významnou identifikační funkci, umožňující diferenciaci tohoto povolání od čistě technických typů psaní. Naše zjištění, že admini při zdůvodňování svých rozhodnutí čerpali i ze svých zkušeností a intuicí, tak můžeme interpretovat podle podobné identifikační logiky – zde jako potřebu distancovat se od vyšetřování a hodnocení založeného na pravidlech, které je ústředním motivem právnických profesí. Bez posledních dvou typů zdůvodnění, jež činnosti admina znovu dodávají žurnalistický punc, by jinak hrozilo jeho úplné odcizení od novinářství. Navíc tím, že předvádějí dovednosti vyžadované častěji od redaktorů než od editorů (v analyzovaných pracovních nabídkách), symbolicky umísťují administrátorskou práci blíž k prestižnímu pólu novinářského pole. Uplatňují kompetence, které jsou profesionální v tom smyslu, že mobilizují tacitní formy vědění, které jsou méně dostupné a méně transparentní nečlenům (organizace, profese). Ze stejného důvodu jsou ale méně schůdné ve veřejném zdůvodnění, k němuž jsou administrátoři při svém rozhodování zavázáni bezprostředněji než redaktoři ve svých investigativních a analytických volbách – admini jsou totiž viditelní a dotčení diskutéři si mohou kdykoliv, a taky viditelně, stěžovat. Požadavek profesionality, implicitní v nároku udělat výjimku z pevných diskusních pravidel na základě neformálního hodnocení a vlastního úsudku zkušeného odborníka – podle hesla „moje dovednosti
nemohou být sníženy na pouhé pravidlo!“ (Fine 1996) – je tak částečně v rozporu s požadavkem udržování veřejné autority, která k roli admina také patří. V rozporu jsou dva zdroje autority odpovídající dvěma veřejnostem, které admin oslovuje. Zatímco jeho vnější autorita je úzce spojená s kodifikací jeho práce, jeho vnitřní autorita (status v organizačních a profesionálních hierarchiích) čerpá spíše z intuitivních dovedností (novinářského „čichu“). Protože však ve slovenských podmínkách nebývá admin nebývá funkce na plný úvazek, ale pouze jedna z méně významných položek v popisu práce editora, udržování vnější autority vůči diskutérům je pro jeho profesionální identitu a kariérní vyhlídky méně důležité než zisk uznání u šéfů a kolegů. Admin nakonec trpí syndromem profesionálů překračujících hranice různých profesí, nucených přepínat neustále mezi protikladnými typy zdůvodnění ve snaze budovat svou autoritu u veřejností s diametrálně odlišnými očekáváními o tom, co představuje dobrá práce, a tím pádem odsouzených zklamat obě dvě. A přestože existují profese, pro které může být napětí mezi typy zdůvodnění a souvisejícími zdroji autority produktivní, ba dokonce konstitutivní14, taková situace je pravděpodobně udržitelná pouze v případě, že je ztráta veřejné autority kompenzována silnějším intraprofesionálním renomé anebo pevnějšími formálními pravomocemi, než jakých požívají slovenští webeditoři.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Bastin, G. (2009) „Codes et codages professionnels dans les mondes de l’information“ Réseaux 157-8: 192211. Boltanski, L. & Thévenot, L. (1991) De la justification. Les économies de la grandeur, Paris: Gallimard. Borzeix, A.. (1998) „Comment observer l'interprétation?“ in: Borzeix, A.., Bouvier, A.. & Pharo, P. (eds) Sociologie et connaissance. Nouvelles approches cognitives. Paris: CNRS: 177-194. Bourdieu, P. (1986) „La force du droit. Eléments pour une sociologie du champ juridique“ Actes de la recherche en sciences sociales 64: 3-19. Chateauraynaud, F. (2003). Prospéro. Une technologie littéraire pour les sciences humaines. Paris: CNRS Éditions. Brin, C., Charron, J. & de Bonville, J. (2004) Nature et transformation du journalisme. Théorie et recherches empiriques. Saint-Nicolas, Canada: Presses de l’Université Laval.
14
Mathieu-Fritz (2003) ukáže, jak exekutoři mohou účinně střídat dvě modality autority vůči dlužníkům – smířlivost a vyhrožování –
protože jsou přesvědčení, že v určitých chvílích jejich pracovní výkon záleží na překročení základních společenských norem (např. úcta soukromí), a to do té míry, že obraz profesionality panující mezi exekutoři je takový, že dobrý exekutor nebude příliš v oblibě (a implicitně, že oblíbený exekutor asi nebude dobrým profesionálem).
Cornu, G. & Ruellan, D. (1993) „Technicité intellectuelle et professionnalisme des journalistes“ Réseaux 62: 145-157. Demazière, D. (2008) „L’ancien, l’établi, l’émergent et le nouveau: quelle dynamique des activités professionnelles?“ Formation emploi 101: 41-54. Dickinson, R. (2007) „Accomplishing Journalism: Towards a Revived Sociology of a Media Occupation“ Cultural Sociology 1: 189-208. Ferreira Maia, K. (2004) „Le fragile compromis des principes de justification de la médiation de presse“ Questions de communication 6: 203-216. Fine, G. (1996) „Justifying Work: Occupational Rhetorics as Resources in Restaurant Kitchens“ Administrative Science Quarterly 41: 90-115. Hughes, E. (1951) „Studying the Nurse’s Work“ American Journal of Nursing 51: 294-295. Latour, B. (2002) La fabrique du droit. Une ethnographie du Conseil d’Etat, Paris: La Découverte. Legavre, J.-B. (2007) „Les „règles“ du médiateur du Monde ou la mise en scène d’une écriture de presse“ Questions de communication 12: 311-334. Marchal, E., Mellett, K. & Rieucau, G. (2007) „Job board toolkits: Internet matchmaking and changes in job advertisements“ Human Relations 60: 1091-1113. Mathieu-Fritz, A. (2003) „La competence relationnelle dans l’application des decisions judiciaires: élements pour une sociologie de l’action des huissiers de justice dans le cadre du recouvrement de créances“ Réseaux 121: 173-202. Parasie, S. (2005) „Comment protéger le téléspectateur? Le contrôle des messages publicitaires comme expérimentation d’un dispositif juridique (1968-1987)“ Droit et Société 60: 515-533. Ruellan, D. (1992) „Le professionnalisme du flou“ Réseaux 10: 25-37. Sumpter, R. (2000) „Daily newspaper editors’ audience construction routines: A case study“ Critical Studies in Media Communication 17: 334-346. Supiot, A. (1990) „Le jeu de miroirs du droit et des médias“ Droit et société 16: 313-321. Thévenot, L. (1992) „Jugements ordinaires et jugement de droit“ Annales. Histoire, Sciences Sociales 47: 12791299. Tuchman, G. (1973) „Making News by Doing Work: Routinizing the Unexpected“ American Journal of Sociology 79: 110-131. Ward, V., Smith, S., Carruthers, S., Hamer, S. & House, A. (2010) Knowledge Brokering. Exploring the process of transferring knowledge into action. Final Report. Leeds : University of Leeds. Wellens, J.-M. (2011) „Comment décrire ce qu’on ne voit pas? Le devoir d’hésitation des juges de proximité au travail“ Sociologie du Travail 53: 349-368.
INFORMACE O AUTOROVI Simon Smith působí v Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd, kde pobírá stipendium Marie-Curie Intra-European Fellowship, podpořené Evropskou komisí. Zkoumá problémy novinářství ve světle virtuální komunikace. Taky se věnuje sociologii organizací, produkci a výměně znalostí nebo politické participaci veřejností.
