Komunikační dovednosti a rétorika

Komunikační dovednosti a rétorika

CENTRUM MEDIÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Akreditované středisko dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků

Registrační číslo projektu: CZ.1.07./3.2.08/03.0010

Úvod do komunikace Skupiny dovedností pro komunikační situace technické - verbální a nonverbální výrazové - verbální a nonverbální taktické - psychologické (atmosféra), pedagogické (ovlivnění) a organizační kreativní - verbální, nonverbální a odborné obsahové - odborné a logické


Úvod do komunikace Základní předpoklad efektivní komunikace (který je vidět i slyšet)

Mít ZDRAVOU sebejistotu a klid ve vztahu k sobě k lidem k tématu


Řeč těla Hlavní obsahy našich neverbálních sdělení (aneb „co je na nás vidět?“)

pocity vztahy záměry


Řeč těla Výrazové komponenty řeči těla (aneb „na čem je to vidět?“) mimika – výrazy tváře gestika – pohyby rukou posturika – postoje a uspořádání těla v prostoru kinesika – pohyby těla v prostoru, při interakci haptika – doteky proxemika – vzdálenosti komunikujících teritorialita - obsazení prostoru fyziognomika - úpravy zevnějšku, vzhled Registrační číslo projektu: CZ.1.07./3.2.08/03.0010

Řeč těla Práce s vlastní neverbální komunikací (aneb „co s tím?“)

cvičit pohyb vytvořit vnitřní prostředí aktivačně-energetizační cvičení; konfigurace těla; pozitivní postoj; též: postupy práce s trémou vnímat se v průběhu akce a reflektovat vjemy jako důležité nebo ne korigovat se


Řeč těla Práce s vlastní neverbální komunikací (aneb „co s tím?“)

mimika – úsměv, oční kontakt se všemi (i na začátku!!), u většího publika technika M-W gestika – v úrovni trupu, jedna ruka s tužkou, málo používat ukazovák posturika – pracovat s těžištěm, málo bariér, ruce v úrovni solaru kinesika - pohybovat se ne nepřetržitě, cíleně k… haptika – spíše se nedotýkat proxemika – přibližovat se na max. 80 cm teritorialita - obsadit si svůj (!) prostor, brát ohled na účastníka fyziognomika – zajímavý a neprovokující zevnějšek, počítat s vlastním obličejem, pohodlný oděv


Řeč zvuků a slov Obsahy našich sdělení (aneb „co je slyšet, když člověk mluví?“) explicitně i implicitně sdělujeme: fakta o „věci“

(věcná rovina komunikace)

informace o sobě

(osobní rovina komunikace)

informace o tobě

(osobní rovina komunikace)

vztahy k sobě, tobě, tématu/věci komunikace) žádost, záměr, zájem

(osobní nebo věcná rovina

(věcná nebo osobní rovina komunikace)


Řeč zvuků a slov Základní prostředky tvorby zprávy (aneb „čím to děláme?“)

zvládání jazykového systému tvorba zvuku řeči (technika, paralingvistika) logika projevu použité taktiky „psychologické“ (atmosféra) a „pedagogické“ (ovlivnění)


Řeč zvuků a slov Technika řeči (aneb „jak to děláme I ?“)

Tělo - optimální postoj – nohy, těžiště, solar, hrudník, ramena, krk, hlava Dech - horní – střední(!) – dolní(!!) – dechová opora Zvuk - posazení hlasu – výška – resonance Řeč - artikulace a ortoepie uvolněný švih čelisti, rtů, jazyka cvičit na slovech obsahující „a-á“; „vz“; „m“; „p“; „t-d-l“; „ou“; samohlásky čistě: i – e – a – o – u


Řeč zvuků a slov Výrazové komponenty řeči slov (paralingvistika) (aneb „jak to děláme II ?“)

Barva - poslech sebe v magnetofonu Tempo-rytmus - včetně pauz, zpočátku i celkově spíše pomaleji, měnit tempo-rytmus podle typu obsahu síla - silněji než běžně akcenty - rozhodně využívat výška - ne-monotónně, pozor na vztah síla-výška, modulovat další „zvuky“ - vědět o nich, mít je pod kontrolou

Základní předpoklad efektivního fungování paralingvistiky – ZDRAVÁ sebejistota!!!


Řečnické prostředky obecně dramatické – citace, přehrání situace, video… emfatické – zápal, zvolání, řečnické otázky, emocionální argumenty… kontaktové – oslovení, hledání „můstku“, otázky, výzvy k vyjádření, humor… logické - věcné důkazy, dedukce, logické řady, kauzalita – finalita… názorné – obrazy, grafy, schémata, mapy, video… (příklady, metafory, přirovnání…) sugestivní – opakování, práce s hlasem, vztahování obsahu k posluchači…


Hlavní pravidla rétoriky 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Hlavní argumenty nejlépe na začátek nebo na konec. Strukturujte projev, ukazujte „mapu“. Neskrývejte protiargumenty. Mluvte zřetelně, hlasitě a přiměřeně pomalu. Používejte přednostně krátké věty, krátká slova a obraty. Buďte k posluchačům osobní - užívejte "Vy" místo "člověk". Omezte užívání konjunktivů - např. "rád bych Vám nyní řekl". Nepoužívejte přehnaně zdvořilé fráze. Vyvarujte se příliš častého opakování jistých slov např. "takže", "toto", "že" apod. 10. Omezte užívání pasivních výrazů. 11. Omezte užívání negativních výroků. 12. Zkuste vynechat „univerzální kvantifikace“ typu „nikdy“, „vždycky“ atd. 13. Používejte klíčové věty shrnující základní témata, opakujte je. 14. Vyvažujte podíl dobrých historek a zkušeností z praxe na jedné straně a argumentů z výzkumů apod. na druhé straně 15. Pracujte s analogií, příkladem, metaforou.


Hlavní pravidla rétoriky 15. Namísto stálých tvrzení v oznamovacím způsobu zkuste užít i formy tázací. 16. Minimalizujte užití otázek, na něž lze odpovědět jen "ano", "ne", "snad". Myšlení i dialog snáze navodíte otázkami "kdy, kde, jak, který, proč...". 17. Položíte-li partnerovi v rozhovoru otázku, dívejte se mu do obličeje, neuhýbejte očima. 18. Čím více máte posluchačů, tím pomaleji mluvte. Na vhodných místech užívejte pomlky a pauzy. 19. Dýchejte pomalu a zhluboka. Trpíte-li trémou, uklidníte se tím. 20. Oči jsou zrcadlo Vašeho duševního stavu. Natrénujte si dlouhý klidný pohled (např. na dvacetník ve vzdálenosti 1 m). 21. Vyzkoušejte si vliv Vašeho klidného a vřelého pohledu na pasivní a nepřívětivé posluchače. 22. Užívejte další řečnické prostředky (viz níže). 23. Zkontrolujte si v zrcadle, jak vypadáte, když děláte to či ono (a ptejte se objektivního nepřítele - ON). 24. Nahrávejte si svůj rozmanitý hlasový projev na magnetofon a ptejte se i ON.


Tréma Zbraně… připravenost a příprava (princip prvních deseti vět) pravidelný, prohloubený dech změna tělesné pozice pomalý, spíše pravidelný pohyb napínání a uvolňování svalů rozcvičení – rozhýbání pusy pomalá, přiměřeně hlasitá řeč práce s “rekvizitou” verbální kontakt s účastníky předem zrakový kontakt s vybraným účastníkem přerámování stavu – jiné představy, zapojení LHFS, řešení jiného problému pozitivní postoj k posluchačům a akci


Tréma (Auto)Afirmace

Formulky pro pozitivní postoj

Vyznám se ve svém oboru. Umím dobře mluvit. Lidé mi naslouchají. Komunikace mne těší.

Jsem rád, že jsem tu. Jsem rád, že jste tu Vy. Jsem si jist svou věcí. První věta projevu…

Rozhodl jsem se být dobrým řečníkem. Každý den využívám všech příležitostí, abych se zlepšil v umění jednat s lidmi. Mám sebevědomí, které mi usnadňuje úspěšné jednání s lidmi. V jednání s lidmi pozoruji, že se neustále zlepšuji ve vyjadřování a umím se lépe prosazovat.


Literatura k rétorice CARNEGIE, D. Jak mluvit a působit na druhé při obchodním jednání. Praha: D.Carnegie, 1994. HIERHOLD, E. Rétorika a prezentace. Praha: M. Press, 2005. HOLASOVÁ, T. Umíte dobře mluvit? Praha: H&H, 1993. HOSPODÁŘOVÁ, I. Prezentační dovednosti. Praha: Alfa Publishing, 2005. KOHOUT, J. Rétorika. Praha: M. Press, 2002. LEWIS, D. Tajná řeč těla. Praha:, Victoria Publishing, 1994. ŠPAČKOVÁ, A. Moderní rétorika. Praha: Grada, 2003. TEGZE, O. Neverbální komunikace. Praha: Computer Press, 2003. TINKOVÁ, E. Rétorika aneb Řeč jako nástroj. Kralice na Hané: Computer Media, 2010. ŠTEMBERGOVÁ, Š. Metodika mluvní výchovy dětí. Praha: Nakl. AMU, 1993. VALENTA, J. Manuál k tréninku řeči lidského těla. Kladno: AISIS, 2004. VALENTA, J. Scénologie (každodenního) chování. Praha: AMU-KANT, 2011. VALENTA, J. Učíme (se) komunikovat. 2. vyd. Kladno: AISIS, 2010. VÁVRA, V. Mluvíme beze slov. Praha: Panorama, 1990. VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. WAAGE, J.L. Řeč těla jako účinný nástroj prodeje. Praha: M. Press, 1997. WIEKE, T. Rétorika v praxi. Dobřejovice: Rebo Productions, 2005.


Komunikační dovednosti a rétorika

Recommend Documents