Metody současné psychologie
Základní paradigma • Vědeckost • Základní metodou je pozorování (introspekce i extrospekce) • Experiment (lze i pozorování) – kontrolované podmínky • Paradigma (téma – otázka – hypotéza – výzkumná část (vědecké metody) – interpretace) • Objektivní X subjektivní výpověď
Rozdíly ve vědeckém a nevědeckém přístupu k výzkumu Přístup
Nevědecký
Vědecký
obecný přístup
intuitivní
empirický
pozorování
případové, nekontrolované systematické, kontrolované
sdělování
zaujaté, subjektivní
koncepty
dvojznačné, nadbytečné
nástroje
nepřiměřené, nepřesné
nezaujaté, objetkivní jasné definice, operacionálně specifické přiměřené, precizní, variabilní a reliabilní
hypotézy
nekontrolované
kontrolované
postoj
nekritický, akceptující
kritický, skeptický
Absolutní předpoklady vědecké činnosti • Příroda a její zákonitosti jsou v podstatě zdůvodnitelné rozumem a rozumně řízeným jednáním • Příroda je dělitelná na nejmenší entity materiálního druhu • Vystoupení komplexnějších struktur je vysvětlitelné kombinací různých jednotlivých elementů; jednoduché zakládá svými vztahy komplexnější • Všechny mentální a psychické fenomény se nechají vysvětlit a pochopit konstelacemi materiálních komponent
Dichotomie psychologie • Stojí na pomezí přírodních a humanitních věd • Je nutná snaha o komplementaritu • Vysvětlení duchovních pojmů přírodními aspekty a naopak
Třídění psychologických metod Vyhodnocování fakt
Sběr dat Hledisko technické
Hledisko hloubky poznání
logická analýza
pozorování
deskripce
statistická analýza
dotazování
korelace
metaanalýza
experiment
kauzalita
kazuistika analýza produktů činnosti
Pozorování • • • • •
Přímé a nepřímé pozorování Sebepozorování X pozorování ostatních Skryté X otevřené pozorování Zisk kvantitativních i kvalitativních dat Druh zjišťovaných dat?
Dotazování • Strukturované X semistrukturované X otevřené • Přímé (interview X nepřímé (dotazníky atp.) • Druh zjišťovaných dat?
Experiment • • • •
Kontrolované podmínky 3 druhy proměnných Nezávisle proměnná (= stimul) Intervenující proměnná (= osobnostní char.) Závisle proměnná (= reakce) Kauzální X determinující X korelační vztah Experimentální X kontrolní skupina =) signifikance rozdílu • Náhodnost či nenáhodnost je testována statisticky
Studium dokumentů • Především případová studie • Obsahová analýza atp. • V zásadě jde o psychografii
Psychologické testy • Zvláštní druh výzkumných metod • - systémy standardních podnětů (zjišťuje se míra psychických vlastností a schopností subjektu) Zvláštnost - projektivní testy (nestrukturované – př. Rorschach – fantazijní reakce poukazující na nevědomé sklony) Psychodiagnostické metody – základ pro klinickou psychologii a psychoterapii
Metody z hlediska hloubky vhledu • Deskriptivní (volný popis X předem stanovené kategorie) • Korelační (cílem je zjištění míry výskytu relace mezi dvěma nebo více událostmi; koeficient -1 až +1) • Experimentální (kauzální vztahy – velice obtížné)
Výběr vzorku • Náhodnost (randomizace) • Způsoby výběru • Reliabilita
Explanace získaných poznatků • • • • • • • • • •
Pseudologická (tautologická) Teologická Mentalistická Metaforická Genetická Vývojová Vztahující se k prostředí Evoluční Neurofyziologická Smíšená
Jazyk vědy • • • • • • •
Konstrukty Operacionalizace Teorie X domněnky Testování hypotéz Nulová X alternativní hypotéza Validita a reliabilita Chyba 1. a 2. druhu
Psychologie osobnosti
Organismus X osobnost • Organismus = biologická charakteristika jedince • Osobnost = psychologická charakteristika jedince Spojujícím článkem je nervová soustava (a s ní spojená hormonální soustava)
Základní předpoklady psychofyziologických vztahů • Psychické děje jsou vázány na zralost a funkční činnost mozku (při poruchách dochází k psychickým odchylkám – př. zhmoždění a krvácení do mozku může mít za následek úbytek rozumových schopností, změnu emocionality atp.) • Specifické psychické projevy mohou být závislé na funkčním stavu konkrétních oblastí mozku • Afektivní a pudové chování a základní předpoklady k duševní činnosti závisí také ne hormonálních vlivech (př. vliv štítné žlázy)
Vztahy konkrétních oblastí mozku k duševní činnosti 1) Mozkový kmen a) Prodloužená mícha (vegetativní činnost) b) Mozeček (svalové napětí, koordinace úmyslných pohybů) c) Talamus (vstup informací ze smyslových orgánů, úroveň bdělosti) d) Hypotalamus (hormonální řízení, vrozené motivační a emoční funkce) e) Retikulární formace (nespecifická aktivace mozkové kůry, pozornost) 2) Limbická soustava (motivační a emoční vzorce činnosti – buzena hypotalamem) 3) Velký mozek (zpracování informací a jednotné řízení organismu; 2 polokoule)
Rozdíly v psychofyziologických funkcích mozkových hemisfér • Levá (verbální) - Řečové porozumění v mluveném i psaném projevu - Symbolické a analytickosyntetizující myšlení - Počítání a uspořádávání prvků - Časové a prostorové vztahy - Větší význam pro uplatnění ve škole
• Pravá (názorová a postojová) - Orientace - Rozeznávání přírodních vizuálních obrazců, tvarů, zvuků, rytmů - Globální vnímání a emoční prožívání - Především zpočátku života
Vědomí • = stav určité aktivace, která se projevuje bdělostí • Bdělost = základní formální charakteristika stavu vědomí, podmínka průběhu většiny psychických funkcí a projevu psychických vlastností Lze jej hodnotit z hlediska kvalitativního (obsah) i kvantitativního (úrovně uvědomování)
Tři základní okruhy vědomí 1) Prožívání aktuálního duševního dění 2) Uvědomování si prožívaného 3) Uvědomování si sebe sama Existence vědomí je závislá na konkrétních funkčních projevech mozku. Vědomí = uvědomované duševní obsahy Nevědomí = prožitky, které nedosáhnou úrovně vědomí či byly zapomenuty nebo jsou blokovány (psychická obrana mozku)
Stavy vědomí • Bdělé vědomí (koncentrovaná pozornost a připravenost reagovat) • Ospalost (slabá pozornost a nepřesné vnímání ve všech stránkách, nepřipravenost reagovat) • Spánek (přepojení na jinou funkční rovinu; různá stadia)
Pozornost • Vědomí má výběrový charakter, zaměřuje se určitým směrem a eliminuje tak jiné potenciální obsahy – funkcí této vlastnosti je pozornost. • Pozornost = centrální zaměřenost na určitý obsah • Fylogeneticky se vyvinula z vrozeného orientačně pátracího reflexu • Bezděčná X úmyslná
Charakteristiky pozornosti • Zaměřenost (na daný objekt) • Soustředěnost (koncentrace na tento objekt) • Délka trvání (zahrnuje dobu koncentrace)
Vlastnosti pozornosti • Koncentrace (= intenzita) • Tenacita (= schopnost udržet pozornost po určitou dobu, kolísá) • Rozsah pozornosti, distribuce (počet, na něž se jedinec najednou soustředí, je nepřímo úměrná koncentraci)) • Vigilita (schopnost přenášet pozornost z jednoho podnětu na druhý, souvisí s typem temperamentu)
Psychologie osobnosti
Osobnost • Osoba – souhrn psychických i fyziologických vlastností vztahujících se k určitému člověku • Osobnost – pojetí člověka, které není hodnotově neutrální (ani nemůže být) • Psychologie zkoumá strukturu a dynamiku osobnosti (př. extroverzi X introverzi)
Dva modely zkoumání osobnosti • Fenomenologický - Osobnost = lidské duševní bytí (vyžaduje introspektivní přístup ke zkoumání své existence) • Behavioristický - Osobnost = systém zvyků (naučených tendencí chovat se v určitých situacích určitým způsobem)
Vrozený základ osobnosti a) • Temperament • Emoce • Pudy b) • Dispozice k rozvoji různých schopností (např. inteligence)
Temperament • Určuje individuální typ reaktivity a dynamiky psychiky • Představuje formální základ průběhu dějů i projevů chování • Uplatňuje se za všech okolností • Je vrozenou dispozicí, kterou lze ovlivňovat pouze v nepatrné míře • Ovlivňuje psychickou i somatickou složku
Obecné rysy temperamentu • 1) Rychlost, osobní tempo • 2) Charakter obecného citového ladění (základní převládající nálada a další charakteristiky citového prožívání) • 3) Celková základní reaktivita, převládající formální znaky chování • 4) Vegetativní reakce
Rychlost, osobní tempo • Projevuje se v chování, ale i ve vědomí • Rychlost reakce či rychlost vzniku citového prožitku • Souvisí s aktivační úrovní • Velmi snadno rozeznatelné
Charakter obecného citového ladění a) Intenzita a hloubka emocí b) Stabilita a vyrovnanost citových prožitků c) Odolnost citového prožívání vůči dalším vlivům (stabilita) d) Emoční vzrušivost, citová reaktivita
Celková základní reaktivita, převládající formální znaky chování a) Intenzita reakcí b) Stabilita a vyrovnanost chování (případně výkyvy v chování) c) Reaktivita (schopnost bezprostředně reagovat na jakýkoliv vnější podnět)
Vegetativní reakce • Intenzita reakcí • Stabilita reakcí • Vyrovnanost reakcí
Typologie osobnosti • Využívá především temperamentu • Typ = specifické seskupení několika znaků se značnou pravděpodobností jejich společného výskytu • Snaha o obecnou platnost =) využívá stálejší charakteristiky (také tělesná konstituce, fyziologické znaky atd. – hl. ale temperament)
První ucelená typologie • Staří Řekové – Hippokrates • Na základě tělních tekutin (šťáv) -
Cholerik Sangvinik Melancholik Flegmatik
Současné pojetí Sangvinik
Melancholik
Cholerik
Flegmatik
rychlé
pomalé
rychlé
pomalé
Základní nálada veselá
smutná
podrážděná
vyrovnaná
Emoční prožívání
slabé, povrchní
silné, silné, ulpívavé nevyrovnané slabé, ulpívavé
Způsob reagování
proměnlivý, nápadné vázaný na slabé a výkyvy v vnější podněty pomalé reakce reakcích
Osobní tempo
nenápadné reakce s menší četností
Kretschmerova typologie (1967) • Na základě korelace tělesné konstituce a temperamentového typu • Jde o geneticky podmíněné znaky • Korelace jsou dány hormonální činností organismu 1) Pyknický typ 2) Astenický typ 3) Atletický typ
Pyknický typ • = temperamentový typ „Cyklotymní“ • Typické střídání veselé a smutné nálady • Srozumitelná reaktivita, odpovídá podnětům, jež ji vyvolaly • V krajním případě je riziko onemocnění cykloidní psychózou
Astenický typ • = temperamentový typ „Schizotymní“ • Kolísavost mezi dráždivostí a tupostí, přecitlivělostí a chladností • Reaktivita srozumitelná a jednoznačná, občas nepřiměřená • V krajním případě je riziko onemocnění schizofrenií
Atletický typ • • • •
= temperamentový typ „Viskózní“ Pomalost, důkladnost a nedostatek fantazie Emoční projevy střídavě výbušné a netečné V krajním případě je riziko organického poškození mozku, např. epilepsie
Emotivita • = specifická dimenze temperamentu • Vrozená =) trvalá či dlouhodobá • Určuje základní způsob citového prožívání a tedy i chování • Emoce vyjadřují vztah k sobě samému i okolnímu světu =) projevují se subjektivním hodnocením reality
Emoce • = subjektivní prožitky • Dělení emocí: 1) Na základě jejich kvality 2) Na základě jejich formálních charakteristik - Jsou charakteristické svou vazbou na fyziologické procesy v organismu
Dělení emocí na základě jejich kvality A) Radost (pozitivní emoce, vznik na základě uspokojení potřeby či pouhé představy jejího uspokojení, vede k pozitivnímu zkreslení, vnější projev - úsměv, smích atp.) B) Smutek (případně i deprese; negativní emoce, nelibý stav, vznik na základě ztráty či představy ztráty, negativní zkreslení aktuální i budoucí situace, pokles zájmu či činnosti, vnější projev – pláč, apatie atp.; symbolika barev)
Podle vztahu k vnější skutečnosti: a) náklonnost, láska b) hněv, nenávist c) strach
Dělení emocí na základě jejich formálních charakteristik A) dle intenzity (síly emočního prožitku) B) dle časové dimenze (délky trvání emočního prožitku) - Intenzita a délka trvání prožitku jsou v nepřímé úměře 1) Afekt (krátkodobé, prudké emoční hnutí, natolik energeticky náročný, že rychle odeznívá) 2) Nálada (déledobá dispozice k určitým prožitkům, kromě chování ovlivňuje i postoj k sobě samému)
Další vlivy na aktuální citové prožívání A) celkový somatický stav (pocit tělesného komfortu či potíží) B) Celkový psychický stav (na úrovni jak emocionálního tak také racionálního hodnocení, dále na úrovni uspokojení potřeb všeho druhu)
Základní funkce emocí • Orientační (hodnocení situace) • Aktivace či útlum dané činnosti, která je vzhledem k citovému hodnocení považována za nepotřebnou) • Zpětná vazba (zhodnocení účinku vlastní aktivity)
Orientační funkce • Citový prožitek informuje vědomí o situaci a jejím významu • Emoční informace je většinou nepřesná, ale velmi rychlá a komplexní = informační základ (měl by pak být koordinován s racionálním hodnocením) • City někdy stimulují odlišné jednání než rozumová bilance • City mohou být nejednoznačné – ambivalentní emoce • Uplatnění i ve schopnosti empatie (poznávání pocitů jiných lidí) – jeden ze základních rysů sociální inteligence
Aktivace či útlum dané činnosti • Je to vrozená, primární schopnost psychické regulace • Eliminace nepříjemného = vyloučení potenciálního nebezpečí • Limitace sociálními normami – sociálně daná omezení =) potlačování určitého chování = tenze až psychosomatické potíže (zůstává nevyužita energetická rezerva vyvolaná daným emočním prožitkem)
Zpětná vazba • Emoce přinášejí informaci o efektivitě vlastního chování • Důležité pro přizpůsobení se situaci – vliv racionálního uvažování
